5.

Základy hydrosféry

Rozložení světových zásob vody, velký a malý oběh vody, vodstvo oceánů, pohyby mořské vody, vodstvo pevnin, říční
síť, režimy odtoku, jezera, umělé vodní nádrže, podpovrchová voda, voda v ledovcích.

Úvod
- vodní obal Země
- zahrnuje veškerou vodu na Zemi
- planeta Země je jedinou planety sluneční soustavy, kde se voda vyskytuje ve skupenstvích:
plynné – troposféra, pevné – ledovce, kapalné – oceány, řeky, moře, jezera …
- vodstvo rozlišujeme do čtyř základních kategorii:
voda podpovrchová, povrchová, voda v atmosféře a voda v živých organismech

Rozložení světových zásob vody

- slaná voda: 94 % veškeré vody na Zemi (oceány, moře, slaná jezera – Kaspické moře, Mrtvé moře, Balchaš – ½
slaná, ½ sladká)
- sladká voda: 6 % vody na Zemi (72,2 % ledovce, 27,5 % voda podpovrchová, 0,3 % voda povrchová – řeky, jezera,
mokřady …)

Oběh vody na Zemi

- k oběhu vody na Zemi dochází mezi všemi složkami Fyzickogeografické sféry
- při oběhu dochází k obnově zásob vody na Zemi
- oběh je způsoben energií Slunce a zemskou gravitací
- vlivem teplot se voda vypařuje (z oceánů, moří, řek, jezer, umělých nádrží, …), vzdušné proudy unášejí vodní páru,
pokles teploty způsobí kondenzaci a v podobě atmosférických srážek se voda zpět dostane na zemský povrch
- v rámci oběhu je třeba rozlišit velký a malý oběh
1. velký oběh – proces, při kterém nastává výměna vody mezi oceány
a pevninou
2. malý oběh – výměna vody pouze nad pevninou nebo oceánem

Vodstvo oceánů
- oceány a moře zabírají 71 % rozlohy Země
- všech 5 oceánů tvoří souvislou vodní plochu zvanou světový oceán
- ten se dělí na oceány, moře, zálivy a průlivy
- oceány: rozlehlé plochy světového oceánu prostírající se mezi kontinenty
1) Tichý (165 mil. km2)
2) Atlantský (86 mil. km2)
3) Indický (76 mil. km2)
4) Jižní oceán (20 mil. km2) = diskutabilní, ne všemi uznán!
5) Severní ledový (14 mil. km2)
- moře: menší části oceánu
moře obklopena jen pevnou a s oceány spojena jen průlivem = moře vnitřní (Středozemní, Černé …)
moře od oceánu oddělena poloostrovy a ostrovy = moře okrajová (Severní, Beringovo …)
- zálivy: menší části oceánů nebo moří vnikající do pevniny (Guinejský záliv, Biskajský záliv …)
- průlivy: zúžené části moří nebo oceánů mezi pevninou (Gibraltar, Bospor a Dardanely …)

- vlastnosti mořské vody: nejvýraznější vlastnost je salinita (slanost)

dána celkovým množství rozpuštěných minerálních látek v 1 kg mořské vody
vyjadřuje se v promile (o/oo)
průměrná salinita světového oceánu je 35 o/oo
 slanost ovlivněna výparem, přítokem řek, mořskými proudy, srážkami
nejvyšší salinita u obratníků, nejmenší na pólech
Proč není salinita nejvyšší na rovníku? Velké množství srážek
nejslanější moře – Rudé moře (42 o/oo)

k dalším vlastnostem mořské vody náleží barva (ovlivněna množstvím planktonu,

minerálních částic a hloubce), hustota (vyšší než u vody sladké, závislá na teplotě,
salinitě a tlaku, nejnižší hustota je v tropických oblastech, se zeměpisnou šířkou se
hustota postupně zvyšuje), teplota (zdrojem tepla je sluneční záření, světový oceán
je důležitou zásobárnou tepla pro celou Zemi, průměrná teplota povrchové vrstvy
světového oceánu je 17 stupňů)
Pohyby mořské vody
- tři základní druhy:
1. vlnění = vzniká působením větru na vodní hladinu (eolický původ vln), vítr přivádí částice vody do krouživého
pohybu, každá vlna tvořena hřbetem a vpadlinou (důl), při pobřeží se vlny lámou a vzniká příboj
(modeluje tvar pobřeží), další příčinou vlnění je zemětřesní, sesuv, podmořská sopečná činnost, tyto
vlny nazýváme Tsunami

2. mořské dmutí (patří mezi slapové jevy) = příliv a odliv oceánů (viz kosmický soused Země)

3. mořské proudy = přenos vodních mas na obrovské vzdálenosti v horizontálním i vertikálním směru, vznikají
v důsledku vyrovnání rozdílů teploty, salinity, všeobecné cirkulaci,
patří mezi klimatogeografické činitele ovlivňující podnebí, rozdělují se na teplé (Golfský,
Brazilský, …) a studené proudy (Kanárský, Peruánský, …)

Vodstvo pevnin
- do pevninského vodstva náleží povrchové vody, voda ve sněhu a ledu a vody podpovrchové

1. voda povrchová:
- pochází z tajícího ledu a sněhu, srážek a z podzemních vod vyvěrající na povrch
- hlavně srážky jsou hlavním činitelem podmiňující vznik a vývoj hydrografické sítě = vodní toky
- k povrchovým vodám se dále řadí jezera, umělé vodní nádrže, močály a mokřady
- vodní toky tvoří říční síť složenou z hlavního toku a přítoků
- říční síť je uspořádána velmi různorodě (půdorysy vytvářejí specifické tvary a obrazce = např. říční síť stromovitá,
asymetrická, radiální, vějířovitá, pravoúhlá …)
- počátek vodního toku je pramen (místo, kde vyvěrá podzemní voda na povrch)
- koncem vodního toku je ústí (typy ústí dle tvaru viz obrázek) – Zjisti, co jsou brakické vody!

- mezi další základní charakteristiky vodního toku patří:

délka (vzdálenost od pramene po ústí)
povodí (území, které je odvodňováno jednou řekou)
rozvodí (hranice mezi povodími, či úmořími)
úmoří (území, ze kterého voda teče do jednoho daného moře)
řádovost toků (tok nejvyššího řádu ústí vždy do oceánu, jeho přítoky jsou toky nižšího řádu)
průtok řeky (množství vody, které proteče průtočným profilem vodního toku za jednotku času)
- režim odtoku závisí hlavně na podnebí a atmosférických srážkách, georeliéfu, vegetace a geologickému podloží
v dané oblasti, existují tyto režimy: Rovníkový: vyrovnaný celoroční režim
Monzunový: vysoký průtok v létě a monzunových srážek
Sněhovo-dešťový: Sibiř a Kanada, s tajícím sněhem na jaře
Děšťovo-oceánský: západní Evropa, vyrovnaný režim, vyšší odtok akorát
během letních srážek
Vysokohorský sněhovo-děšťový režim: největší průtok během tání sněhu na
jaře a v létě (vysoké množství srážek)
Sněhový režim nížinných řek: východní Evropa, největší průtok řek na jaře
(tání sněhu), nejmenší v suchém létě
Ledovcový: největší průtok v létě, kdy tají ledovce
Jezera
- přírodně vytvořené sníženiny zemského povrchu zaplněné vodou
- dělení podle původu: 1) Tektonická: vznikla poklesem zemské kůry podél zlomů, př.: Bajkal, Tanganika, Kaspické
moře, Malawi, Viktoriino jezero …
2) Vulkanická: vyplnění kráterů vodou tzv. kráterové jezero (Crater Lake v USA)
3) Ledovcová: vznikla modelačním působením ledovcem (horský a pevninský ledovec)
a) Kontinentálním ledovcem (rozprostření na velké ploše), vznik jezerních
plošin (Mazurská plošina – Mamry, Sniardwy (Polsko), Meklenburská plošina
(Německo), Finská jezerní plošina (Saimaa, Inari)
b) Horské ledovce – tzv. karová jezera (např. jezera na Šumavě)
4) Krasová jezera: vznikla na území obsahující vápence – např. Plitvická jezera (Chorvatsko)
5) Limanová (pobřežní): vznikají v těsné blízkosti moře (Lagoa dos Patos, Lagoa Mirim, Kara –
Bogaz – Gol)
6) Antropogenní: vznikla za pomocí člověka, jezero Medard (Karlovarský kraj, rekultivační j.)
- největší jezera: Kaspické moře (371 000 km2), Hořejší (83 000 km2), Ukerewe (70 000 km2), Huronské (60 000 km2)
- nejhlubší: Bajkal (1637 m), Tanganika (1435 m), Kaspické moře (1025 m), Malawi (700 m)

Umělé vodní nádrže

- rybníky a přehrady
- výsledkem antropogenní činnosti
- rybník je mělká vodní nádrž sloužící k chovu ryb, rekreaci i pro zásobu vody
- přehradní nádrže jsou prostorem k zadržení vody využívané pro hospodářské účely
- vykonávají řadu dalších funkcí – protipovodňová, zavlažovací, zásoba pitné a užitkové vody, hydroenergetická,
rekreační, dopravní …

2. Podpovrchová voda
- voda nacházející se pod zemským povrchem, tam se dostává vsakováním atmosférických srážek
- dvě kategorie: 1. voda půdní = obsažena v půdních pórech (nevytváří souvislou vodní hladinu)
2. podzemní = vyplňuje průliny nezpevněných hornin (štěrk, písky) a pukliny zpevněních
hornin (žula, vápenec), vytváří hladinu podzemní vody! = úroveň, odkud jsou průliny a
pukliny souvisle vyplněny podzemní vodou
v oblastech, kde je geologické podloží tvořeno střídavě propustnými a nepropustnými
horninami, je hladina pod hydrostatickým tlakem = tzv. voda napjatá či artézská
většina podzemní vody obsahuje minerální látky = voda minerální (pokud se alespoň v 1 litru
vody nachází 1 g minerálních látek)

3. Voda v ledovcích
- představuje převážnou část sladké vody na Zemi
- ledový obal Země = kryosféra
- vědní disciplína, která se věnuje studiem ledovců = glaciologie
- základem je sněhová pokrývka, která jak nabývá, roste tlak => sníh tak střídavě taje a zamrzá (firn, přechodná část
mezi ledem a sněhem) => poté krystalizací vzniká ledovec
- dva druhy ledovce:
a) horský (v horách): v Alpách (Aletschgletscher – Alečský ve Švýcarsku), v Norsku Jostedalsbrenn
b) kontinentální (na pevnině): na Islandu – Vatnajokull, Grónsko, Antarktida
- vlivem globálních klimatických změn se plocha ledovců na Zemi postupně zmenšuje, což způsobuje zvyšování
hladiny světového oceánu