oceán

6.D Marian Kolář

Něco duležité
• Oceán je velká masa vody (či jiné kapaliny) nalézající se na povrchu
vesmírného tělesa, či pod některou z jeho vrstev (například ledem). Na
Zemi tvoří oceány jedno těleso, které se nazývá světový oceán a
pokrývá 71 % povrchu.
Něco k zajímavosti
• Severní ledový oceán (Oceanus Borealis)[3] – vodní plocha, která se rozkládala na většině severních planin. První model
oceánu byl představen v roce 1993. Vznik tohoto oceánu popisuje jako výsledek ohromné záplavy o rychlosti 10 8 až 109 m3.s−1
o celkovém objemu 105 až 107 km3 vody,[3] která vznikla jako následek zvýšené sopečné aktivity v celoplanetárním měřítku
(žádný impakt vesmírného tělesa by nejspíše nemohl zapříčinit takto rozsáhlé oteplení projevující se roztáním permafrostu a
následné záplavy). Vypařování vodní páry z plochy oceánu obohatilo skleníkové plyny, což umožnilo vznik teplejší a hustší
atmosféry, ve které se nacházely dešťové srážky. [3]
• Oceán v severních nížinách (Utopia Planitia)[4] – je předpokládané menší vodní těleso, které vyplňovalo oblast Utopia
Planitia a které teoreticky může být pouze zlomkovou částí většího oceánu Oceanus Borealis. Velká část oblasti Utopia Planitia
vykazuje známky po přítomnosti vody v podobě vrstvy sedimentů či teras. [4]
• Průzkumná vozítka Spirit a Opportunity objevila na některých místech sírany vznikající během vypařování mořské vody.[5]
Jejich předchozí výskyt na povrchu byl pro vědce neznámý a potvrzuje teorii o oceánu na Marsu. Jelikož má Mars rozdílné
složení atmosféry než Země, bylo i chemické složení mořské vody rozdílné. Vysoký obsah železa a síry v půdě nejspíše
zapříčinil, že voda na Marsu byla mnohem více kyselá než ta pozemská. [5] Kyselé prostředí bránilo srážení uhličitanů z
atmosférického oxidu uhličitého, které je dobře pozorováno na Zemi.[6] Sopečná aktivita v noachianu vypouštěla do atmosféry
stále další množství oxidu uhličitého, což zvyšovalo jeho koncentraci až na současný stav (oxid uhličitý tvoří 95,32 %).[7]
Pomocí modelu kyselého oceánu se dají vysvětlit chybějící karbonáty, které by s oceánem nejspíše vznikly. [5]
Tichý oceán
• Rozprostírá se od Arktidy na severu po Antarktidu na jihu (např. podle Národní zeměpisné společnosti;
podle Mezinárodní hydrografické organizace však sahá pouze k jižní 60. rovnoběžce) a ze stran je
ohraničen Asií a Austrálií na západě a Severní a Jižní Amerikou na východě.
• S celkovou rozlohou 165,25 milionů km²[2] (resp. 155,6 milionů km² při uvažování Jižního oceánu) bez
okrajových moří zabírá 46 % (43 %) vodních ploch a 32 % (30,5 %) celkového povrchu Země. V
nejširším místě v tropech měří přes 20 000 km, což je přibližně polovina obvodu zeměkoule, od severu
k jihu jeho délka přesahuje 16 000 km. Rovník oceán rozděluje na Severní pacifický oceán a Jižní
pacifický oceán.
• Marianský příkop, při západní části Severního Pacifiku, je s hloubkou 10 994 metrů[3] nejhlubším
místem na Zemi. Nachází se v něm asi 25 000 ostrovů (více než ve všech ostatních oceánech
dohromady), většina ostrovů je situována na jih od rovníku. Na západě je lemován prstencem činných
sopek – Pacifický ohňový kruh. Pro Tichý oceán jsou typická častá zemětřesení, které mají většinou za
důsledek tsunami. V letech 1900 – 2004 bylo zaznamenáno přibližně 800 vln, 17 % u pobřeží Japonska.
Atlantský oceán
• oceán (dříve Atlantický oceán), jednoslovně Atlantik, je vodní plocha mezi Afrikou, Evropou a Amerikou. Na jihu sahá až po
Antarktidu (např. podle Národní zeměpisné společnosti) nebo (podle Mezinárodní hydrografické organizace) pouze k jižní 60.
rovnoběžce, kde hraničí s Jižním oceánem. Je druhým největším z pěti světových oceánů.
• Jeho celková rozloha zaujímá přibližně pětinu zemského povrchu, což včetně okrajových moří činí cca 106,5 mil. km2 a 82,4 mil. km2
bez okrajových moří[1] (resp. 76,8 mil. km2 při uznání Jižního oceánu). Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území, než je
tomu u Tichého nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km3, resp. 323,6 mil. km3 bez
nich. Délka jeho pobřeží je uváděna 111 866 km. Šířka ve směru východ–západ se pohybuje od 2848 km mezi Brazílií a Libérií do
4830 km mezi Spojenými státy a severní Afrikou. Nejhlubší místo v Atlantském oceánu je prohlubeň Milwaukee v
Portorickém příkopu v hloubce 8648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka dosahuje 3332 m, resp. 3926 m bez moří.
• Středem Atlantského oceánu se táhne největší podmořský horský hřeben – Středoatlantský hřbet. Táhne se ve tvaru písmene S od
Islandu až k 58° jižní šířky v délce asi 11 300 km.
• Ostrovy Atlantského oceánu jsou pevninského původu. Tyto ostrovy leží blízko pevniny, od které se oddělily – např. Grónsko,
Velká Británie, Irsko, Kuba atd. Na stycích litosférických desek se vytvořily stovky sopečných ostrovů, např. Malé Antily, Azory,
Kanárské ostrovy, Madeira a Kapverdy.
• Na březích severního Atlantiku leží většina nejvyspělejších zemí světa. Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově
nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde významné
Oceány