Sopečná činnost

Sopečná činnost je geologický proces, při kterém vyvěrá magma z vnitra země na povrch. Sopka se
skládá z magmatického krbu, sopouchu a kráteru, to, co vidíme je sopečný kužel. Kužely hlavně
dělíme na:
 Stratovulkány – tvořena velkým množstvím vrstev lávy, většinou explozivní
 Štítové – mírně ukloněné svahy, sopka je více roztáhlá a je placatější

Magma je tavenina složena z různých materiálů, převládají křemík a kyslík, teplota se pohybuje od
600 do 1400°C. Společně s magmatem se také uvolňují sopečné plyny složené z vodní páry, CO2 a
oxidu siřičitého.

Erupce jsou vyvolány tlakem sopečných plynů, který když vzroste, tak prorazí vrstvu a magma vyvěrá.
Erupce se dělí podle toho, jestli magma vytéká nebo exploduje. Výlevná erupce je klidnější a magma
vytéká z kráteru sopky. Explozivní sopečná činnost je mnohem silnější a může být doprovázena
erupcemi plynů a par. Když se magma dostane na povrch tak se z něj stává láva.

Během výlevu dochází k postupnému chladnutí lávy, to způsobuje postupné uvolňování rozpuštěných
plynů v lávě.

Intenzita sopečných erupcí se měří pomocí Indexu vulkanické aktivity, na základě velikosti a intenzity.
Stupnice je logaritmická a škála je od 0 (neexplosivní) do 8 (supervulkány), poslení erupce o intenzitě
8 byla před více než 26000 lety na novém Zélandu, průměrně se opakují každých 50 000 let.

U sopečné činnosti se monitoruje spousta faktorů:

 Otřesy: zemětřesení sopečného původu téměř vždy předchází nebo doprovází sopečnou
činnost u všech druhů vulkánů, zaznamenává se seismografem
 Infrazvukové měření
 Sopečné plyny
 Změny teplot

Na území ČR bylo v historii několik sopek, všechny jsou již delší dobu vyhaslé, jednou z vyhaslých
sopek je např. Božídarský špičák nacházející se v Krušných horách. Nejznámější evropské sopky jsou
Vesuv nebo Etna, v Itálii poblíž Neapole je sopka Flegrejská pole a spousta dalších je na Islandu. Další
jsou na havaji – Kilauea, Japonsko – Sakuradžima, Indonésie, Kongo atd.