1.

OTÁZKA
a) Počasí v zimní anticyklóně
-> První fáze (začátek) – dojde k výraznému vyjasnění, v noci dojde k intenzivnímu vyzařování tepla od
zemského povrchu do atmosféry a zemský povrch se ochladí

 Do údolí začíná stékat chladný vzduch  nejchladnější údolní oblasti

 Ráno začíná svítit slunce a otepluje zemský povrch, úhel dopadu je ostrý a doba je krátká
 Slunce prohřeje pouze vyšší polohy  základ teplotní inverze
 Prohloubí se teplotní rozdíl mezi údolími a vyššími oblastmi  teplotní inverze (chlad dole,
teplo nahoře)
 V 2.noci se vytváří oblačnost (oblast 0 izotermy)
 Nedochází k promíchání se zbytkem atmosféry – studený vzduch zůstává
 Vzduch je znečištění a nepropouští inverzní oblačnost  otrava zplodinami hoření
 Může mít různou délku a intenzitu
 Běžný zvrat teploty
 Trvá tak dlouho, než je tlakový výše odtlačena frontálním systémem (cca 4-5 dny)
 Anticyklóna neboli tlaková výše je v meteorologii oblast vyššího tlaku vzduchu v atmosféře,
charakterizovaná na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou
 V zimní anticykl. Se vyskytuje jev TEPLOTNÍ INVERZE = zvrat teplot, kdy teplota s přibývající
výškou stoupá
 1952 v Londýně inverze od prosince do února = velký Londýnský smog, zemřelo cca 15000
Londýňanů ( starých a mladých)

b) Ovzduší (zvláště troposféra a přízemní vrstva) jeho složení a základ, fyzikální stav -
hustota, tlak a teplota
 21% O2, 78% N, 0,9% Ar (argon) ; 0,03 CO2 (+ znečištění  prach, methan, NOX (oxidy dusíku), SOX
(oxidy síry),oxid uhelnatý)
 ostatní plyny jsou obsahově na úrovni tisícin a desetitisícin % (Neon, Krypton, metan, sirovodík)
 s přibývající výškou klesá hustota, klesá atmosférický tlak
 podle teplot rozdělujeme na troposféru, stratosféru, mezosféru (nízká až -80) a termosféru(až100)
 teplota vzduchu v troposféře s výškou klesá a to přibližně o 0,65 °C na 100 metrů

Troposféra (u nás 11km)

- Část atmosféry, sahající od zemského povrchu k tropopauze
- Hranice je dána změnou teplotního gradientu
- Inverze teploty vzduchu je okolo 0,30 až 0,50°C na 100 m
- Nad tropopauzou teplota roste – celková teplota je v rozmezí 17 až -52°C
- Mraky jsou cca 15 km nad Zemí
- nejvíce přiléhá k zemi, pod vlivem zemského povrchu, nejvíce ovlivněna antropogenní činností
-  v rovníkových oblastech do 16 – 18 km, v oblastech mírného pásu do 10 – 12 km, nad póly jen
do 7 – 9 km
- nejmasivněji oživená část, je zde 90% veškeré vody, rozhodující pro průběh počasí (vše co je
počasí se odehrává zde), téměř všechny mraky, velký i malý koloběh vody, horizontální i
vertikální vzduch, dělí se na přízemní vrstvu, přechodnou vrstvu a vrstvu konvekce, je
zakončena tropopauzou
 teploty začínají v oblasti + teplot (průměrná teplota planety je 16°C)
 teplota pravidelně klesá- s výškou klesá přibližně o 0,65 °C na 100 metrů
 nejnižší teplota do -40°C
 je ukončena tzv. izotermickou vrstvou = topopauza – místo, kde se teplota nemění
 díky velké hustotě obsahuje 70% veškerých atmo. plynů
 90% veškeré atmosférické vody (všechna skupenství)
 je zde nejvyšší atmosférický tlak  atmosférický tlak je nejvyšší v nulové nadmořské výšce
(v hektopascalech nad 1000 hPa), normální tlak 1013,25 hPa
o na hranicích troposféry je tlak necelých 100 hPa  problémy např. dýchací
o atmosférický tlak: klesá pravidelně = vertikální barický gradient
o cca o 12,5hPa na 100m
 část atmosféry, kde se odehrávají fyzikální změny jednotlivých fyz. parametrů = projevy počasí
 troposféru můžeme rozdělit na 3 vrstvy (přízemní, přechodná, konvekce)
přízemní:
o od 0-500m nad terénem
o nejvíce ovlivněna antropogenní činností a člověkem  nejvíce zatížena
o vyznačuje se denním chodem meteo. prvků (teploty, poté vlhkost vzduchu)
o denní chod teplot (max. a min.)
o proudění vzduchu je velmi bržděno drsností zemského povrchu (údolí, porosty, budovy)
o místo, kde se může vyskytovat teplotní inverze
o až na výjimky je pod dolní hranicí mraků
o člověk produkuje splodiny z topení a dochází, že údolí se otravuje, zvyšuje se oxid dusíku, částic
prachu → znečištění

c) Teplotní charakteristiky ČR, Evropy a světa – hodnoty, zdůvodnění výskytu.

1)Evropa
Evropa: -8°C Alpy (Jungfau) +19,7°C Řecko( ostrov Zakynthos)
Min: -50°C- sever Ruska, max: +50°C- Sevilla

pevnina rychle ohřeje, teplo se neakumuluje  rychlý nástup vyšších teplot v létě a pokles teploty v
zimě  roční teplotní amplituda je velká (horká léta, chladné zimy)

5 typů klimat v Evropě:

Západoevropské klima atlantické

• ostrovy Velké Británie, západní číst Francie, BENELUX, jihozápadní část Skandinávského
poloostrova

• teploty jsou velmi zploštělé a v zimním období se málokdy dostane teplota na bod mrazu

• méně časté sněhové srážky, moc se nevyskytují  v zimní období dešťové srážky

Teplé klima středozemní

 část Španělska, Itálie, jižní pobřeží Francie

 teplá oblast (dáno polohou a horskými předěly (Alpy, Pyreneje, Karpaty), které chrání před
chladným proudění ze severu)
 zimy jsou se sněhovými srážkami ojedinělé

Přechodné klima středoevropské

 ČR, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko

  projevuje se doznívající vliv Golfského proudu, v některých částech se ovlivňuje Fohnový efekt
(z Alp)
 dostávají se frontální systémy ve formě prohloubené/vyplněné cyklóny  okluzní fronta
 srážky jsou různého typu (mraky typu sloha a kupa)
 střídají se 4 roční období (jaro, léto, podzim, zima)

Chladné klima severské

 Větší část Skandinávie, severní Rusko, Dánsko, severní část Polska

 v této oblasti se nachází Baltské moře  má omezenou klimatologickou účinnost
o Balt v zimě zamrzá a nemůže plnit funkci ohřívání pevniny v zimním období
Východoevropské kontinentální klima

 Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko

 chladné dlouhé zimy s nepřetržitelnou sněhovou pokrývkou s teplotou -25 až -30°C
 dlouhá zima, chladná zima, velké teplotní rozdíly

2)ČR
 podnebí je mírné (díky kontinentálnímu klimatu)
 většina ČR: horká léta a studené zimy
 Na horách je nižší teplota a větší délka sněhové pokrývky (Sněžka, Krkonoše, Šumava(Kvilda))
 Teplé oblasti jsou na Moravě – okolí Labe; studené oblasti jsou okolí Krkonoš a Jeseníků
 Průměrná teplota je od 5-10°C, Sněžka 0,6; Jižní Morava 10, ČB 8°C

 podnebí je mírné (díky kontinentálnímu klimatu)

 většina ČR: teplá léta a studené zimy
 Na horách je nižší teplota a větší doba sněhové pokrývky (Sněžka, Krkonoše, Šumava(Kvilda))
 Teplé oblasti jsou na Moravě – okolí Labe
 ČR: 0,6°C Sněžka +9,5°C Jižní Morava +7,8°C ČB
 Nejnižší: -42,2°C ČB Litvínovice, nejvyšší: +40,4°C Praha Dobřichovice

3)Svět
 průměrná teplota světa je 17°C
 Teplé oblasti: Afrika, Austrálie, Turecko, Arábie, Kazachstán, Etiopie (30), Argentina
 Studené oblasti: Rusko, Kanada, Jižní a Severní pól, Skandinávie

 Svět: -60°C (Vostok) +34°C Afrika (Sahel)

 Min: -89°C Antarktida, max: +55°C Mexiko

Výpočet vlhkosti: rosný bod = 9°C., t= 20°C, e=?, E=?

Relat. vlhkost:
 r= e/E . 100
 e= E.r/100
2.OTÁZKA
a) Meteorologie klimatická (pracovní náplň)
 úkolem je shromažďovat údaje k vyhodnocení klimatu

 studuje utváření klimatu a popis klimatických odlišností v jednotlivých regionech, vymezuje

klimatické oblasti, prognózy klimatu
 klima= dlouhodobý stav typický pro danou lokalitu
o geografický činitele klimatu:
 zeměpisná šířka (horizontální klimatická zonálnost, vzdálenost od rovníku)
určuje příslušnost klimatického pásu
 nadmořská šířka (vertikální zonálnost)
 změny nastávají rychle (po stovkách metrů)
 v ČR je největším činitelem nadmořská výška
 minimální doba měření pro určení klimatu je 30 let
 optimální doba je 50 let
 nejhustší síť meteorologických stanic ( 1000?)
 výsledkem klimatologické sekce jsou klimatologické tabulky a atlasy
o tabulky – vyhodnocené prvky (průměrné měsíční teploty…)
 umožňují dohledat statistické údaje
 platné tabulky z roku 1950
o atlasy – aktualizované a modernizované (barevné zobrazení…)
 rozdělen na části (teplotní, srážková, vlhkostní…)
3 základní typy klimatických stanic:

o základní – plně profesionální, obsluha zaměstnanci HMÚ, meteorologické observatoře, plné

obsazení meteorologických přístrojů- tvoří je budova stanice, pozemek s přístroji a
meteorologická budka, u nás asi 40 stanic
o doplňkové –měří srážky a teploty, poloprofesionální, obsluha je proškolená osoba, u nás asi 90
stanic
o srážkoměrné –provozovatel je mívá na zahradě, srážky jsou ovlivněny místním lokálním stínem,
asi 700
podle velikosti plochy 3 typy klimatu: makroklima
mezoklima
mikroklima

b) Slunce, sluneční záření – rozbor problematiky z hlediska dodávky energie na zemský

povrch
 jediná hvězda naší sluneční soustavy
 slunce tvoří 99% veškeré hmotnosti této soustavy, zbytek Merkur,V,Z,M,J,S,U,N,P
 ovlivňuje planetu Zemi- zdroj energie, tepla a světla
 Jeho životnost je ještě 6 miliard let, slunce je pravděpodobně v polovině svého věku a stáří je
přibližně 6,5 miliardy let
 Povrchová teplota je 6000 K, vnitřní je 14 000 000
 jediný stálý zdroj energie v celé planetárním sytému, i zdroj světla
  Za 1s spotřebuje 600 tun vodíku a vyrobí 597 tun helia – člověk je schopen vyrobit stejnou
reakci ale není schopen ji řídit
 zlomek energie dopadá na Zemský povrch
 na Slunci jsou i tmavé, chladné místa = sluneční skvrny (menší výdejnost energie)
 teplejší místa, kde Slunce vyvrhuje sluneční protoplazmu (do několika milionu km) = sluneční
protuberance (velký jasný oblak chladného plazmatu)
 hvězda, která spotřebovává vodík = protonprotonový cyklus
 životnost je spočtena na základě zásoby H
 Protuberance začínají na povrchu Slunce ve fotosféře a vybíhají do koróny. Zatímco koróna
obsahuje velmi horké plazma, protuberance se svým složením blíží chromosféře — obsahuje
mnohem chladnější plazma (magma?)
 udává se že po vyčerpání zásob vodíku se začne rozpínat a pohltí merkur, venuši a zemi
 stane se bílím obrem
 poté se začne zmenšovat do velikosti trpaslíka
 nakonec se stane černou dírou

Výkon Slunce:

 slunce má stálý zářivý výkon  stálá dodávka energie na zemský povrch

 má pravidelné a cyklické období vyšší a nižší aktivity  ovlivňuje to dodávku energie na Zem
 Slunce má momentálně mírně nižší aktivitu  projeví se cca od roku 2022 na dalších 10 let
 Slunce nás zásobuje různými vlnovými délkami (sluneční záření: UV, viditelné, infračervené)
BIOLOGICKÉ ÚČINKY ZÁŘENÍ

 Slunce je motor všech biologických dějů, které se objevují na naší planetě

 Slunce způsobilo, že planeta je oživená (v oceánech se probral život)
 Dále ovlivňuje vývoj rostlinných a živočišných druhů
 Střídání dne a noci ovlivňuje životní cyklus a střídání ročních období

o lambda

o gama Velmi krátké vlnové délky po 120 nm. V omezené míře se dostává k hranicím
atmosféry, ale naštěstí atmosférou neprochází k zemskému povrchu…
- Šlechtění gamazářením je povoleno pouze u rostlin, U živočichů je ZAKÁZANÉ!!!
- Pro většinu života na zemi mělo smrtelné účinky
-Rakovinotvorné účinky

o ultrafialové 120-400nm (viditelné) (na hranice naší atmo.  pohlcováno i

propouštěno
-UV má pozitivní (převládají) i negativní ( dokážeme ho respektovat a přizpůsobit se)
vliv na rostliny a živočichy
-Veškeré mikroorganismy mají snížené rozmnožování, sníženou agresivitu, v extrému
mohou být zahubeny nebo nastane fáze spolugrace
-Pokud by se záření nevyskytovalo, tak by mikroorganismy rychleji rozšiřovali nemoci
-UV neprochází křemičitým sklem
-UV a dlouhodobé vystavení → velmi výrazné stárnutí kůže
-Může způsobovat rakovinotvorné procesy – především rakovinu kůže
-Mobilizuje provitamín D – v době vývoje podporuje vývin kostí → nedostatek
způsobuje křivici
-U člověka jsou různé fototypy – ne každý reaguje stejně na dopadající UV záření
-Nejméně odolné fototypy jsou lidi se světlými vlasy a rusovlasí lidé → mají světlou a
citlivou kůži – opalují se do růžovo – červené
  A,B vlnové délky 120-290nm jsou zachyceny ozonovou vrstvou (290 až 400 nm
propouští)
 C 290-400nm (na zemský povrch)

o viditelné (bílé světlo) 400-760nm – umožňuje barevné vidění pomocí různých délek
 viditelné záření je pohlcováno, rozptylováno a
odráženo
 Nejintenzivněji ho vnímáme
 Umožňuje prostorovou orientaci
 Záření, které nastartovalo život na této planetě
 Viditelní část spektra – rozdílná dle barev
 Fialová → 400 nm
 Červená → 760 nm
 Jednotlivé barevné složky mohou mít různé biologické
účinky
 Mikroorganismy – výrazně je neovlivňují, pouze
mikroorganismy, které jsou schopny fotosyntézy jsou
ovlivněni
 Viditelná složka ovlivňuje rostliny a živočich ( u rostlin
fotosyntéza)
o infračervené (IR) 760-4000nm - tepelné záření – dokáže ohřívat povrchy
-Funguje při příznivých teplotách – ohřívání povrchu – vzcházení, klíčení…
-Ovlivňuje výskyt kladných a záporných teplot
-Rostliny – určitá suma – pro dosažení produkční zralosti
-Živočichové – reagují pohybem nebo změnou habitu
-Člověk – umělé zdroje tepla- reguluje IR. tím, že má několik vrstev oblečení
-Teplotní vjemy
o

 cca 1/3 záření se v atmosféře zadrží

c) Teplá fronta, typy okluzních front

Teplá fronta = teplotní rozhraní mezi čelním studeným vzduchem a týlovým teplým vzduchem

 Rozhraní není kolmé (teplý je lehčí než studený  teplý vystupuje nad studený vzduch a
pomalu ho odtlačuje)- na jejich styčné ploše se tvoří teplá fronta
 Poloha teplé fronty se zakresluje v místech, kde se dotkne rozhraní země, obloučky se kreslí na
stranu, kam se fronta pohybuje
 Oblačnost na čele teplotního rozhraní
 na čele teplé fronty se jako první objeví mraky typu cirrus, které postupně přechází v
cirrostratus,
 Převládají mraky typu sloha (cirostratus)
 Středně vysoký altostratus –srážky nemusí dopadnou na zemská povrch (vypaří se)
 Nimbostratus (dešťová sloha)  vytrvalý déšť 30km\
hodm

o srážkové pásmo je před frontálním systémem a šířka je cca 400km

o po přechodu nimbostratu se začíná vyjasňovat  altokumulus (řídká kupovitá
oblačnost)

 Před příchodem teplé fronty může dojít k mírnému ochlazení  za frontou může dojít
k oteplení
 Po přechodu fronty  pokles tlaku
  Postupuje rychlostí 30km/h  nejpomalejší frontální systém

Okluzní fronta
 je úzké rozhraní mezi studenou a teplou vzduchovou hmotou, kdy studený vzduch již vytlačil
veškerý teplý vzduch od zemského povrchu.
 Projevuje se jako studená fronta se slabšími účinky, mnohdy se rozpadne ještě dříve, než v ní
začnou vznikat atmosférické srážky, její teplotní vliv na počasí je nevýrazný.
 1. neutrální okluze – teploty obou studených hmot při zemi jsou stejné, oblačnost studené a
teplé fronty se rozpouští
 2. teplá okluze – vzduch s studenou frontou v týlu cyklony je teplejší než studený před teplou
frontou
 3. studená okluze – týlový vzduch je chladnější a zasouvá se po okluzi pod přední klín
studeného relativně teplého vzduchu
d) Vypočítejte Minářovu vláhovou jistotu, je-li t=7,3°C a roční srážky 650mm.

MVJ= S-30 (t +7)

t

3.OTÁZKA
a) Meteorologie synoptický (náplň práce)
(Synoptická meteorologie se zabývá předpovědí počasí)=
úkolem je předpověď potenciálního vývoje fyzického stavu atmosféry (počasí)

Zdroje informací (5)

-předpovídá počasí-výstupem je předpověď počasí

-předpovídá pohyb frontálních útvarů
-pracuje s meteorologickými daty na obrovských rozlohách
-v Evropě centrum ve Frankfurtu nad Mohanem
Synoptická meteorologická stanice

 nejlevnější dostupná měřící technika – profesionální, obsluha je s vysokoškolském vzděláním

 odečítá se každé 3 hodiny v noci (při špatných podmínkách až 1 hodin)

Aerologické výstupy (sonda)

 sonda se vypustí na balónu – výzkum ve vertikálním stavu troposféry (0-17km)

 zkoumání velikosti, atmosférickýho tlaku, teploty)

Meteorologické radary

 jsou schopné pozorovat oblačnost, výšku a rychlost pohybu oblačnosti a obsah vody
 dokáží zjistit, zda z daných mraků padají srážky, zda mraky obsahují ledové částice (=kroupy)
 vyhodnocení na základě znalostí a vyhodnocených snímků z minulosti
 nevýhoda 1. použití radaru byla (pokud bylo počasí vrstevnatý) chyba – zkreslení

Meteorologické družice

 únor 1959  vypuštěna meteorologická družice (VANGUARD= přeboj [Americká])

 TIROS II = družice, která dokázala vyslat na zem více než 30 tisíc použitelných snímků
 ve 20 000 km nad zemským povrchem, pokrytí celé planety
 jsou vybaveny různými čidly  sledování termálních záznamů planety, vlhkost, průběh teplotní
křivky v atmosféře
 snímky jsou dostupné na internetu
 teď se používají družice METEOSAT, EUMETSAT
 1. byla Sovětská družice v roce 1957, Americká Vanguard

Meteorologické lodě a bóje

 plovoucí zařízení osazené jako meteo. stanice, ale bez obsluhy

 upoutané, nebo volné
b) Charakteristiky použitelné k vyjádření energie slunečního záření a osvětlení. Vývoj Slunce.

 vývoj Slunce je posuzován na základě reakcí, které na něm probíhají (jeho složení a podle
vývoje jiných hvězd, které můžeme pozorovat a jsou ve svém vývoji dál)
 pozvolna dojde ke zvětšování Slunce (poloměrem by se mělo dostat mezi Zemi a Mars –
bílý obr)
 po několika mld let se začne stahovat do sebe – červený trpaslík – podstatně menší než
dnes
 jeho energetická výdejnost bude nižší – bude se měnit jeho hustota, jiná teorie – nejdříve
trpaslík poté obr
 délka slunečního svitu (v hodinách)
 intenzita záření (cal/cm2/min)
 intenzita osvětlení (lux)
c) Přístroje na měření teploty a jednotky měření.
Teplota se měří ve stupních Celsia, Fahrenheita a Kalvinech
Teploměry musí být umístěny vertikálně
a) skleněné teploměry
– rtuťové, lihové, jsou nejrozšířenější, výhody: dostatečná přesnost, cenové dostupné, snadný odečet
teploty, nevýhody: křehké, nebezpečná rtuť, omezený rozsah (při -39°C rtuť zmrzne), lihové teploměry
jsou omezeny ve vysokých teplotách (bod varu lihu je 78,3;C)

+ jednoduché a levné
- křehké, omezený rozsah stupnice
Rtuťové (-35°C - tuhne)
Lihové (bod varu nižší než voda)
staniční teploměr – rtuťový, důraz na přesnost, odečet v 7, 14 a 21 hodiny, po 0,2°C, odečítáme na 0,1
odhadujeme kde je kapalina, v budce umístěn svisle, většinou dva a tvoří staniční psychrometr
extrémové teploměry – zachycení teplotního extrému (min. nebo max.), odečítají se v 7:00 ráno
k předchozím 24 hodinám
minimálový – je jediný lihový, čidlo ve tvaru vidličky, měření je zprostředkováno pomocí indexu, při
poklesu teplot je index stahován k čidlu, při zvýšení teploty obtéká index líh, pro nové měření otočíme,
index sjede dolů, teploměry jsou dva, první v meteorologické budce a druhý 5cm nad zemí (měříme
přízemní teploty – přízemní mrazíky), odečítáme v 7:00 ráno, extrém se vztahuje k předchozím 24
hodinám
maximálový – rtuťový, má méně dělenou stupnici (stupnice po 0,5°C), principem se podobá
lékařskému teploměru, za čidlem je zúžená kapilára, když teplota stoupá, rtuť prostupuje zúženou
částí, při poklesu teploty tato kapilára brání, odečteme teplotu a sklepneme ráznými pohyby do
volného prostoru, sklepáváme na teplotu nižší než je současná
půdní – k měření teploty do 30cm (do předem vyvrtaného otvoru), vedle meteorologické budky,
odečet v 7:00 ráno, stonek teploměru je zalomený pod úhlem 45° pro přesnější čtení

b) kovové
- kovové teploměry – výhody: trvanlivost, odolnost, neobsahují nebezpečnou rtuť, vysoký
rozsah, umožňují zápis, nevýhody: nejhorší přesnost, drahé, velká setrvačnost
Bimetalický – na principu tepelné délkové roztažnosti  deformace vůči teplotě (termograf)

- čidlo je tvořeno kovovým páskem, velká délková reakce na teplotu, přístroj termograf –
v meteorologické budce, samozapisující přístroj, nepřetržitě zkoumá chod určité veličiny,
bimetalické čidlo (bimetalický proužek) výrazně reaguje na teplotu, musí mít registrační zónu
(čidlo musí být chráněno mřížkou, pohyb je registrován pákovým zařízením – přenáší výchylku
na výsledný vertikální pohyb, linearita výchylky (abychom měli lineární zápis), zapisovací
zařízení – rameno a lodička (písátko), zásoba registrační barvy (je nevysychává, z rukou obtížně
smývatelná, nevypratelná), válec s měrnou páskou – ta je přichycena pružinou, jednotlivé dny,
rozsah prvku, hodinový strojek na týden – uvnitř válce, 1 plné natočení – 1 týden, páska se
vyměňuje v pondělí v 7:00

Manometrický – deformace v závislosti na tlaku a teplotě

- manometr – princip burdonovy trubice – Burdonova trubice má zakřivené trubice (stočená do

spirály), jejíž průřez je ploše do elipsy (tenkostěnná měděná trubička, vyplněna olejovou
kapalinou), teplotní změna – snaha o změnu objemu kapaliny, konec trubice je spojen přes
mechanický převod s ručičkou manometru

c) elektrické
- výhody: přesnost, velká citlivost, dálková registrace dat, propojitelnost s výpočetní technikou,
miniaturizace čidla (ideální pro mikroklima), nevýhody: drahé, obtížný odečet
-
- termoelektrické – pro měření vyšších teplot, čidlem je elektrický obvod tvořen dvěma vodiči,
spojíme-li dva vodiče z různého materiálu, tímto obvodem prochází elektrický proud, jehož
napětí je přímo úměrné teplotě prostředí, kovy – čisté, vybíráme je z termoelektrické řady,
speciální na zakázku, při měření vysokých teplot (nad 500°C)
- odporové – čidlem je cívka z čistého kovu s tenounkým drátkem (měď, platina), teploměry jsou
založeny na změně elektrického odporu kovového vodiče s teplotou (čím je teplota vyšší, tím
vyšší je odpor kovu), široký rozsah stupnic, bezchybné a přesné měření, je to mezinárodně
uznávaný teploměr
- je nutná kalibrace, drahé, vysoká citlivost
- odporový - čidlo z mědi, změna el.odporu v čidle v závislosti na změny teploty
- termoelektrický – měření slunečního záření, změna napětí v el. Obvodě, využívá
termoelektrického jevu, čidlem je celý obvod ze dvou kovů, velmi přesné, vysoký rozsah teplot

d) Přepočtěte na hladinu moře tlak, je-li pz=680torr, nadm.výška = 800m a t= 10°C

680 -> 906,58 hPa
4.OTÁZKA
Skleníkový efekt atmosféry
ovelmi pozitivní jev, kdyby nebyl, byla by průměrná teplota záporná
oAtmosférické okno – vlastnost, kdy určitá část vlnových délek vysílaným sluncem (IR složky) jsou
propouštěny bez pohlcování, odrážení atmosféry
o tyto vlnové délky dopadnou na zemský povrch a tím ho ohřejí
ozemský povrch na základě Wienova zákonu posunu vysílá jiné vlnové délky, nežli jsou vlnové délky
atmos. okna (kolem 10 000nm)  jsou pohlcovány, rozptylovány a odráženy  zadržováno teplo
k atmosféře
o negativní skleníkový efekt – změnou obsahuj skleníkových plynů dochází k narušení
stavu pozitivního skleníkového efektu

- Proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání Země → snadno propouští krátké vlnové
délky atmosférická okna, ale záření o větších vlnových délkách zpětně vyzařované z povrchu
planety účinně pohlcuje a brání tak jeho okamžitému úniku po prostoru
- Vyskytuje se přirozeně na Zemi téměř od vzniku
- Bez skleníkového efektu byla teplota -18°C
- Nezbytný pro život na zemi
- Atmosférické okno → interval vlnových délek, v nichž atmosféra relativně dobře propouští
záření → 850 až 1 100nm – důležité pro únik infračerveného záření do kosmického povrchu
- Negativní skleníkový efekt → způsobem zvýšením skleníkových plynů antropogenní činností do
atmosféry → může mít vliv na oteplování planety

- Skleníkový efekt je jev, který se projevuje oteplením nižších vrstev atmosféry, je to důsledek
vlastnosti atmosféry, kdy je atmosféra schopna propouštět krátkovlnné záření k zemskému
povrchu a současně pohlcovat dlouhovlnné záření zemského povrchu, atmosféra se chová
podobně jako sklo ve skleníku – skleníkový efekt, dlouhovlnné záření pohlcují tzv. skleníkové
plyny = z 85 % vodní páry a CO2, dále pak freony, metan, N2O a ozón.

b) Aridita a humidita klimatu.

Aridní oblasti:

 jsou suché, kde výpar je > než srážky

 nedostatek pramenů, jsou zde bezvodá koryta
 krátké období intenzivních srážek = sezónní srážky
 v ČR: Mostecko, Žatecko, Louny (stín Krkonošských hor)

Humidní oblasti:

 jsou vlhké, výpar je < než srážky

  odtéká H2O, hustá síť potoků a řek
 srážky jsou rovnoměrně po celém roce v kapalném i tuhém stavu

Vypočítání Langovým dešťovým faktorem (LDF)

LDF= S/t

c) Přístroje na měření vlhkosti vzduchu, jednotky měření.

Metody:

Absorpční (laboratorní metody)

 používají se ke kalibraci přístrojů

 pohlcení vzdušné vlhkosti anorganickou látkou, která dokáže jímat vzdušnou vlhkost
 používá se kyselina sírová
 absorpční hygrometr [g/m3]

Hygroskopické metody

 čidlem je látka organického původu, která na změnu vlhkosti reaguje změnou svých
geometrických vlastností (deformace)
 výsledek je v % relativní vlhkost
 vlasový vlhkoměr (vlas, střevo)
 hygrograf
 termohygrograf

Psychrometrická metoda

 měření dvou teplot (suchý i vlhký vlhkoměr)

 v % a mm – je třeba tabulek
 psychrometr aspirační / staniční

Speciální

 měřič rosného bodu v °C

 zrcátko odráží sluneční záření  fotonka měří intenzitu

absolutní (absorpční) metody – princip absorpce (pohlcení vzdušné páry), absorpční hygrometr –
čidlem přístroje je anorganická látka, která pohlcuje vzdušnou vlhkost beze zbytku – kyselina sírová
(H2SO4, vitriol), přes kyselinu přebubláváme určitý objem vzduchu a kyselina pohltí vzdušnou vlhkost a
změní se hmotnost čidla, vyndáme kazetu s kyselinou a zvážíme ji s přesností na 0,1g, čerpadlo
přečerpá (přebublá) vzduch přes kyselinu (sorbent) a kazetu opět zvážíme, externí součástí jdou
analytické váhy, výsledkem je rozdíl těchto vah, je to nepřesnější metoda, ale nejpracnější, práce
s kyselinou, vyrábí suchý vzduch
hygroskopické metody – nejrozšířenější, výsledkem je relativní vlhkost v %, výhody: jednoduché,
relativní levnost přístrojů, funguje stejně při kladných i záporných teplotách, nevýhody: mají malou
přesnost (+-5%) – čidla lepší přesnost neumožňují, krátká životnost (půl roku) především v agresivním
prostředí (zemědělské sklady, mikroklima stájí), čidlem mohou být blány a struny z ovčích střev, ale
častěji se používají lidské vlasy, ovčí střevo – žádná specifická opatření na krmnou dávku, z tenkého
střeva vyrobíme blánu nebo strunu, kterou vysušíme a odmastíme, vlasy se zásadně vykupují od
dobrovolných dárců, podmínky kvality jsou náročné, vlasy od 20 do 30 let, vlas musí být na řezu
kruhový (přirozeně rovné vlasy), homogenita vlasů (všechny stejné), délka min. 30cm, splnění
pružnosti a pevnosti, nesmí být poškozeny fyzicky (žehlička), chemicky (barvení), biologicky (vši),
přibývající vlhkost – prodlužují se a naopak
vlasový vlhkoměr – v meteorologické budce, čidlo tvořeno svazkem vlasů na jedné straně upevněn
napevno na druhé otočně,stupnice není lineární
hydrograf – ovčí střevo, měří relativní vlhkost, zapisuje průběh měřené veličiny, složitější pákové
zařízení, v meteorologické budce
speciální metody – speciální měřič rosného bodu – charakteristika Td – rosný bod °C, čidlem je zrcátko,
fotonka – zrcátko odráží světelnou část záření na fotonku, fotonka registruje pouze světlo odražené
zrcátkem, odečteme začáteční teplotu zrcátka (teplota prostředí) – zapíšeme, zrcátko ochlazujeme tak
dlouho, až dostaneme hodnotu rosného bodu – zrcátko se orosí a náhle se změní intenzita odráženého
záření na fotonku, změna zaregistrována a automaticky zapsána teplota Td, přesné, ale zdlouhavé
měření, cena je vysoká
psychrometrické metody - psychrometr – měří relativní vlhkost, na základě suchého a vlhkého
teploměru, vlhký teploměr (TV) má na čidle punčošku, tu zvlhčujeme destilovanou vodou, vytváříme
kolem teploměru 100% vlhkost, suchý teploměr (TS) měří teplotu v okolí, TV je vždy menší než TS,
někdy platí TV = TS (v prostředí je 100% vlhkost), v zimě se těžko používá, psychtometrické tabulky, kde
určíme vlhkostní charakteristiky, aspirační psychrometr – nucený oběh vzduchu, terénní měření,
staniční psychrometr – 2 staniční teploměry, vlhký má punčošku v kádince s destilovanou vodou, při
nízkých teplotách zamrzá = nepoužitelný
z hodnot TS a TV na jejich průsečíku odečítáme e a relativní vlhkost vedle tabulky postřeně hledáme
Td, E (tlak nasycených vodních par) hledáme v tabulkách na straně 2 a 3 podle teploty TS, a (absolutní
vlhkost) do vzorce dosazujeme TS

e) Výpočet vlhkosti: ts= 20°C, tv=20°C, Td=?, d=?

Td=e= E.r/ 100
d= 1/273

5.OTÁZKA
a) Agrometeorologie (pracovní náplň)
-Zabývá se studiem vlivu počasí a podnebí na zemědělství (zemědělská meteorologie), zkoumá jak vlivy
počasí na objekty a procesy zemědělské výroby, informuje zemědělce a pomáhá jim při zajištění
stabilnějších výnosů, v prognózách chorob a škůdců, osevní postupy, výběr plodin, řešení
mikroklimatu, síť vlastních meteorologických stanic

-Využívá síť vlastních agrometeo. Stanic, kterých je po celé republice cca 90

- měří navíc teploty půdy, promrzání půdy,
- určují vláhové deficity
- speciálně pozorují tvorbu rostlin a ovlhčení listů
- provádí fenologické pozorování
- Tato sekce vyhodnocuje výskyt vláhových deficitů a zabývá se vlhkostí půdy
- agrometo. Dává informace pro zemědělskou prvovýrobu
- z krátkodobého hlediska je to cílená ochrana rostlin (typovým příkladem je plíseň bramborová
Phytophthora infestans)
- počasí (kombinace srážek, teplot, vlhkost vzduchu)

 počasí, ale i klimatologie a fenologie jsou extrémně důležité pro zemědělskou činnost  existuje
samostatná sekce = agrometeorologie
 pro zemědělství je meteorologie stěžení
 má vlastní agromet. stanice – mají specifická měření (půdní teploty, promrzání půdy, určují délku
mrazů, zabývají se nasycením vody a vlhkosti v půdě…)
 obor, který předhání i klimatologickou meteorologii
 výsledkem měření směřuje k zabezpečení zemědělské produkce
 prognóza výskytů chorob a škůdců – ovlivnění počasím
 fytoftorové počasí určuje výskyt a průběh onemocnění brambor (vlhkost, sržky…)
 termín postřiků  zachrání produkci
 cílem je přesně stanovit dobu opatření, které sníží výskyt choroby a škůdců
 prognóza nebezpečných meteorologických jevů (mrazíky)
 doba výskytu a síla těch jevů + řešení jak snížit jejich nebezpečnost
 zpracovává agrometeo. realizaci plodin  je posouzení pěstovaných plodin, aby vyhovovali místním
agrometeo. podmínkám
 spravuje část meteorologie – fenologie
 Antonín Strnad je považován za zakladatele agrometeorologie a fenologie

b) Sluneční záření – spektrální složení, účinky biologické, účinky na člověka

-Záření je druh elektromagnetického vlnění, který má svou vlnovou délku

zdrojem záření je slunce – je to nejbližší hvězda naší planetě, patří k mladším hvězdám, přibližně
funguje 6 miliard let, dalších 5 až 6 miliard let bude fungovat stejným způsobem, odhad je možný na
základě velikosti zásob plynů, které slunce obsahuje, slunce bude procházet vývojovými stupni: bílý obr
– slunce zvětší výrazně svůj poloměr, červený trpaslík – značně se zmenší, před zánikem slunce jako
hvězdy, bude spotřebována veškerá energie, fáze černé díry – teorie jsou na úrovni předpokládání, má
geomagnetickou aktivitu, souvisí s dodáním energie na zemský povrch – ovlivňuje i činnost člověka,
žhavá hvězda, povrchová teplota je 6 tisíc Kelvinů, vnitřní teplota je 14 milionů Kelvinů, rozbor
vlnových délek řeší zákon → WIENŮV ZÁKON POSUNUh= čím je těleso teplejší, tím kratší vlnové délky
nejsnáze vyzařuje (s rostoucí teplotou tělesa se maximum vyzařované energie přesouvá ke kratším
vlnovým délkám), rychlost záření = rychlost světla = 300 tisíc km/s

gama záření = má krátké vlnové délky → záření se šíří do krátké vzdálenosti kolem Slunce, to je
výhodatoto záření je rakovinotvorné, takže kdyby dopadalo na zemský povrch (ozáření)
UV záření dostává se na hranice atmosféry a částečně dopadá na zemských povrch, čím jsou vlnové
délky kratší, tím je záření agresivnější pro projevy života na zemi (A,B – tvrdé – pouze k hranicím
atmosféry, C – měkké – dopadá na zemský povrch a má biologické účinky), rozkládáme ji na jednotlivé
barvy (fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená), umožňuje barevné vidění
infračervená složka záření - tato složka je tepelné záření, způsobuje tepelné vjemy, ohřívá zemský
povrch, jestliže zemský povrch dostane energii těchto vlnových délek, musí se jich také zbavit,
energetická bilance musí být v rovnováze (příjem x výdej), kdyby bilance nebyla v rovnováze →
pozitivní nebo negativní bilance, je pohlcováno vodní parou a oxidem uhličitým
pozitivní – funguje dlouhodobě, je žádoucí a přirozená, dává nám průměrnou teplotu, kterou máme
(bez ní by byla cca o 20° míň než teď), záření dopadne na zemský povrch, vlnové délky jsou po dopadu
pohlceny a ohřejí zemský povrch
negativní – problém, který vede k ohřívání planety, narušena rovnováha (nadměrné zadržování
infračervené složky v atmosféře a následné zvýšení teploty), nezvratné změny, kdyby se teplota
změnila o + 2 °C (postupné tání ledovců, zaplavování nížin, změny v podnebních pásech a koloběhu
vody v přírodě), způsoben činností člověka – uvolňuje skleníkové plyny, spalování paliv (oxid uhličitý)
sluneční záření, které dopadá na zemský povrch je filtrováno atmosférou
záření při průchodu atmosférou dochází k pohlcování, rozptylu záření a odrazu záření
Dělíme dlouhovlnné a krátko vlnné (podrobněji UV, viditelné, infračervené a mikrovlnné).
V klimatologii největší význam od 0,1 μm do 100 μm (hlavní podíl na energ. bilanci soustavy
Země atmosféra)
UV záření (<0,400 μm) Lidské oko ho nevnímá, před vstupem do atmosféry asi 6,7 %,
dopadá na povrch jen malá část (silně pohlcováno ozonem)
Viditelné záření (0,400-0,730 μm) – asi 46,8 z celkového toku slunečního záření, největší
intenzitu z celého toku EM záření má 0,4738 (modrozelené světlo)
Infračervené zaření (0,730 μm- 1000μm) – před vstupem do atmosféry asi 46,5 % zářivé
energie

Biologické účinky záření

ionizující záření – krátké vlnové délky, záření nepříznivé, mutační, rakovinotvorné, fototoxické účinky,
neionizující – delší vlnové délky, účinky biosyntetické, katalytické a tepelné, katalytické = záření jako
katalyzátor chem. reakci, záření reakci spouští (nevstupuje do ní), biosyntetické = nejdůležitější je
fotosyntézu
Fotosyntéza – nejdůležitější reakce, je to světelná syntéza organických látek, vznikají cukry a kyslík,
spotřebovává se voda a oxid uhličitý, podílí se na ní viditelná část spektra, naše barevné vnímání
založeno na tom, jakou barvu odráží = foto-chemický jev, rostliny světlomilné (kvetoucí rostliny,
většina plodin), stínomilné (podrosty v lesích, lesní trávy a byliny), dále rostliny krátkého nebo
dlouhého dne, krátkého dne – původ v oblasti blíže k rovníku, v rovníkových oblastech se pravidelně
střídá světelná a tmavá perioda dne → stejný poměr v celém vegetačním období, dlouhého dne –
původ v oblastech položených ve větší vzdálenosti od rovníku, v době vegetace velmi dlouhá světelná
perioda dne
-světelná perioda až 24 hodin, zvyklé na dlouhé úhrny světla, nejsou zvyklá na vysoké teploty, mají
dobré hospodaření se svými zásobními látkami

Sluneční záření: Ultrafialové, viditelné a infračervené(tepelné)

1)UV se dostává do atmosféry a je zadrženo na ozonově vrstvě

- je velmi málo rozptylováno a odráženo
- má významné biologické účinky:
o omezuje, zpomaluje, hubí a likviduje některé jednoduché organismy (viry, bakterie,
houby)
 kdyby neexistovalo, kvasinky by se začaly množit, u virů snižuje virulenci
- při šlechtění rostlin (ozáření  negativní selekce (odstraní se mutační jedinci)
- u hospodářských zvířat využíváme vlastnosti UV záření (zvířata uzavřena v objektu delší dobu) 
mikroorganismy by získali agresivitu; proto se v zemědělství UV dostává uměle
- UV má vliv na produkci vitamínu D  bez D nemoc křivice
- UV má karcinogenní účinky (rakovina kůže)
- org. se složenýma očima vidí v koncových vlnových délkách UV  může ztratit orientaci

2)Viditelné:
opři průchodu atmosférou je odráženo a pohlcováno

přímé záření – od Slunce, vodorovné

rozptýlené záření – na molekulách plynu v atmo. a prachových částečkách

 o zpět odraženo do kosmického prostoru, nebo zpět k Zemi z rozptýleného prostoru

globální (přímé+rozptýlené)

o můžeme dobře pozorovat podle barev rozptyl a průchod záření atmosférou (barva
oblohy)

oovlivňuje pohyby rostlin (natočení vegetativních orgánů na slunce)

orostliny a živočichy můžeme rozdělit na krátkodenní a dlouhodenní
odůležité pro průběh fotosyntézy

a) krátkodenní rostliny – od oblasti rovníku (=teplomilné rostliny)

– dokáží vyrobit velké množství látek a také dokáží to velké množství látek spotřebovat (prodýchají
to)

onapř: sója, kukuřice, bavlna, tabák

b) rostliny dlouhého dne – z vyšších zeměpisných šířek (=chladnomilnější rostliny)

o v době jejich vegetativního období se jim den prodlužuje

o v době vrcholící vegetace mají dlouhý den a velmi krátkou noc (nemusí se i objevit vůbec)
o vytváří podle C3 uhlíkového cyklu zásobní látky, které uchovávají
o např: tuřín, řepa, brambory, jahody

Viditelné záření a živočichové

1. orientace v prostoru
o skot téměř nevnímá červenou barvu
o živočichové vnímají prostřednictvím oka změnu délky slunečního svitu  informace jde do
hypofýzy a ta ovlivňuje rozmnožovací cyklus
o hypofýza vysílá produkci rozmnožovací hormonů tak, aby se mláďata se narodila do
nejpříznivějších podmínek z hlediska počasí, aby mláďata přežila
o říje srnčí zvěře je koncem července, dojde k oplodnění, ale plod se nevyvíjí cca do ledna
(pozastavená březost)
o na člověka a jeho aktivity toho typu působí také hypofýza a největší produkce hormonů je
při nárustu délky světla (konec května – červen)

a) živočichové krátkého dne

-naše slepice pochází z kur bangivkého  slepice chodí spát brzo
-v intenzivních chovech se přisvětluje vysoká produkce za den
-roční produkce vajec u 1 slepice za rok:
-patří sem koně, prasata

b) živočichové dlouhého dne

o dokáží měnit srst (letní a zimní)
o jelen, srnčí, skot, sob, los, pes…
o migrace zvířat

3)Infračervené:
okrátké vlnové délky
odokáže ohřívat
opohlcování této složky se děje na skleníkových plynech
o CO2 – výkonný skleníkový plyn
o metan – uvolňuje se jako produkt býložravců, vulkanická činnost…
o vodní pára (není skleníkový plyn, ale složka) – obrovské množství
oprůměrná teplota planety je 16°C  skleníkový efekt atmosféry

c) Přístroje na měření větru, jednotky měření

Beaufortova stupnice – měření rychlosti větru, rychlost – m/s, km/h (10m/s = 36km/h), můžeme
určovat odhadem nebo pomocí Beaufortovy stupnice

Anemometr – měří rychlost, čidlem je Robinsonův kříž, měří se dráha/čas [m/s, km/h]

staniční anemometr – alespoň 5m nad zemí

ruční anemometr – horské oblasti

ruční, součtový – má stopky

- anemometr (anemograf) – měří rychlost proudění, staniční a přenosné (ruční), čidlo

tvořeno Robinsonovým křížem (původně 4 ramenný, dnes 3 ramena), dochází k
roztáčení kříže vlivem proudění vzduchu, prouděním kříž rotuje a snímá počty otáček,
není přímá úměra mezi otáčením a rychlostí větru, otáčí se 2,5x pomaleji než je
rychlost proudění

Hillův katateploměr - ochlazovací účinky větru

- lihový teploměr, měří se ochlazovací účinky k lidskému tělu F/doba poklesu

[cal/cm2/min], s velkým objemem (má dvě rysky 35°C a 38°C), měříme dobu poklesu
lihu, musíme odečíst konstantu katateploměru, použijeme výpočet, kolik kalorií
odebírá dané proudění za 1 minutu z cm2 lidského těla, může sloužit jako anemometr
při velmi malé rychlosti proudění, používá se k měření v mikroklimatech

c) Výpočet vlhkosti: r = 50% t = 20° C, zjistit e, E,d

6. OTÁZKA
a) Mezoklima a metody pozorování
- Vychází z makroklimatu, ale podrobněji zohledňuje místní podmínky (expozice vůči slunečnímu
záření, místní nadmořská výška, vliv místních vodních ploch, vliv lokálních topenišť, zohledňuje
místní dešťové síly…)
- Určuje se na základě podrobného terénního průzkumu
- Změna kultury, zakládání sadů…→ stanovit mezoklima
 určení a stanovení klimatu středních celků (údolí, rybníky a okolí, blok zeměděl.pozemků, malé
obce…) ( desítky hektarů)
 je vhodné stanovit pro rozhodnutí zeměděl. pozemků (pole, vinice, sad…)+ zpřesnění
krátkodobým měřením (na místech nainstalujeme přístroje a měříme ve stejných časových
intervalech jako na meteorologické stanici), porovnáváme údaje s meteorologickou stanicí,
podrobný rozbor místní orografie = vyhodnocujeme terénní nerovnosti, jak ovlivňují teplotu
(digitální přístroj terénu, mapy), informace získáme i od lidí, které zde žijí a mají odpozorované
odchylky klimatu, srážkové činnosti, vzestup a pokles teplot apod.
 na místě, kde měříme, zařídíme dočasnou meteostanici  měříme určenou stanovenou dobu
 porovnávání dočasné a meteorologické stanice
 důležité zohlednění expozici terénu, koridoru průvanu větru
- vyhodnotitel má povinnost zohlednit názory, zkušenosti a znalosti místních obyvatel daného
území, Informace se snažíme čerpat i od lidí, které v dané lokalitě žijí a mají klima
odpozorované (lokální chod srážek)
 sběr dat z meteorologických stanic (základní stanice -dům, doplňková – meteobudka,

b) Bilance tepla na aktivním povrchu – složky a jejich uplatnění ve dne a v  noci. Složky
výdeje energie.
-jestliže zemský povrch dostane energii těchto vlnových délek (Infračervené záření, UV, viditelné
spektrum atd.), musí se jich také zbavit

-energetická bilance musí být v rovnováze (příjem x výdej)

-kdyby bilance nebyla v rovnováze → pozitivní/negativní bilance

-pozitivní – ohřívání, oteplování země (zánik života)

-negativní –povrch vyzařuje více vlnových délek než přijímá…ochlazení a následný zánik

 aktivní povrch – povrch předmětů nebo organismů na němž dochází kvalitativně i kvantitativně
k přeměně energie přijímané a vyzařované
 V nočních hodinách je energetická bilance na aktivním povrchu půdy záporná, protože výdej
tepla převyšuje příjem.
 Energetická bilance určuje teplotu aktivního povrchu a umožňuje posoudit, zda se povrch
ohřívá či ochlazuje

c) Přístroje na měření tlaku, jednotky měření

-základní jednotkou je Pascal – síla Newtonu na m2
- 1torr = 1mm rtuťového sloupce, 760torrů je normální tlak při nulové nadmořské výšce a nulové
teplotě, s nadmořskou výškou tlak pravidelně klesá
-rtuťový tlakoměr – vychází z Torricceliho pokusu, základem je nádoba se rtutí a skleněná trubice o
délce cca 1m, rovnováha mezi hmotností sloupce vzduchu a hmotností sloupce rtuti ve vakuované
trubici, tlak kolísá nejčastěji kolem 760mm rtuťového sloupce, zařízení na odečet tlaku = nonius, má
posuvnou rysku, nastavení jako tečna k hrbolku rtuti
- vidiho dózy – čidlo, malé kovové krabičky se zvlněným dnem i víkem, aby byl větší povrch, jsou
částečně vakuovány, tlak měříme jako velikost vratné deformace vidiho dóz, odečítáme tuto deformaci
jako změny atmosférického tlaku, obtížné stanovení opravy k teplotě 0°C, jsou méně přesné
aneroid – kompaktní snadno přenosný, slouží k okamžitému odečtu tlaku, výhodu je rychlost a
transport, používaný pro barometrickou nivelaci, čidlo – soustava vidiho dóz, domácí barometr –
aneroid s jednou vidiho dózou, můžeme omezeně předpovídat počasí pomocí tlakové tendence
(vzestuppříchod tlakové výše, anticyklónyslunečno, poklespříchod tlakové níže,
cyklónydeštivo)
barograf – čidlo je tvořeno soustavou vidiho dóz, měří změny atmosférického tlaku, stejný typ čidla =
stejná přesnost, na meteorologické stanici vedle psacího stolu – vyhodnocuje kolísání atmosférického
tlaku, určení frontálních systémů, mikrobarograf má podrobnější zápis
hypsometr (termobarometr) – využívá princip tlakového hrnce, se změnou tlaku se mění bod varu, tlak
měříme podle bodu varu destilované vody, pokud se změní bod varu o 0,1°C změní se tlak o 0,004
torru, skládá se z nádoby s destilovanou vodou, nad hladinou je umístěn teploměr (není ponořen, není
ve °C, ale v tlakových jednotkách), vodu přivedeme k varu, nádoba s vodou je zdrojem tepla, teploměr
obtékají vroucí páry a čekáme na ustálení rtuti v kapiláře, po ustálení odečítáme hodnoty
atmosférického tlaku, zdlouhavé, ale přesné měření
barometrická nivelace – určování nadmořských výšek na základě rozdílného atmosférického tlaku mezi
dvěma místy, které měříme

 přístroje pro měření tlaku nejsou umístěny v met. budce

 měří se v hPa, torr
 1Pa = síla 1Newtonu rovnoměrně působící na 1m 2

Rtuťový tlakoměr

 nádoba se rtutí, vakuovaná trubice, kovové pouzdro, teploměr

Vidiho dózy

 kovová vakuovaná krabička se zvlněným povrchem

 dochází ke vratný deformaci čidla

Aneroid=barometr

 obsahuje 1 Vidiho dózu

 když je tlak vysoký  příchod tlakové výše(jasno)
 když je tlak nízký  brázda nízkého tlaku (oblačnost, déšť)

Barograf

 soustava Vidiho dóz, provádí týdenní zápis

Hypsometr

 Hg skleněný teploměr kalibrovaný v tlakových jednotkách

 měříme bod varu destilované vody v závislosti na změně atm.tlaku

d) Spočtěte Langův dešťový faktor, je-li t = 50° F a srážky 728 mm.

LDF= S/t
F-32= …./1.8
10°C
LDF= 72.8 -> semihumidní oblast
7. OTÁZKA
a) Mikroklima a metody pozorování
 určení a stanovení klimatu nejmenších celků
- speciální měření velmi malých ploch nebo uzavřených ploch (koruna stromu, výška porostu,
klasu, květu…)
- Určení venkovního mikroklima je těžší než určení vnitřního mikroklima (ten můžeme
ovlivňovat)
 mikroklima vnitřních prostor – místnosti
 neplatí obecné zásady k určování klimatu→ nemůžeme dodržet povinnou výšku měření
 Doba měření odpovídá době výskytu objektu, který chceme měřit (květu – krátké období –
poupě až do opadu okvětních lístků; koruny stromu lze sledovat celý rok)
 Pro měření je vhodné používat přístroje, které jsou přesné s dálkovou registrací dat a
s kontrolním záznamem)
 potřebujeme přístroj s největší citlivostí a přesností s dálkovou registrací dat
 měříme ve výšce, kde se daný jev vyskytuje
 měření časově omezeno na dobu výskytu jevu
 informace pro prevenci proti mrazíkům, odhad výnosů, u vnitřních prostor (byt, stáj,...)
 doba měření je kratší (v době kdy se vyskytuje)

b)Teplota povrchu půdy a přízemní vrstvy vzduchu ve dne a v noci. Měření teploty půdy
 přízemní vrstva je místo, kde se může vyskytovat inverze (teplota vzduchu v některé vrstvě
dolní atmosféry s výškou neklesá, ale stoupá), je pod dolní hranicí mraků
 na povrchu půdy se mohou objevit tzv. mrazíky (když je dlouhodobý/krátkodobý pokles
teploty)

 závisí na barvě půdy, půdním pokryvu a drsnosti povrchu

 Může docházet k nepravidelnostem v důsledku povětrnostních změn. Amplituda ( maximální
hodnota periodicky měnící se veličiny) zavisí na barvě půdy (tmavé půdy – větší amplituda než
světlé půdy).
 Čím větší je zeměpisná šířka, tím větší je roční amplituda teploty půdy.
 Mohou se objevit horizontální srážky (rosa, jinovatka, námraza)
o rosa se vyskytuje na rostlinách ve formě kapiček, když je ráno teplota nižší
o jinovatka se vyskytuje, když teploty dosáhnou rosného bodu - ledové krystálky na
povrchu
o námraza – na podchlazený povrch spadne kapka vody  zmrzne
 Měříme půdními teploměry
o rtuťové, mají úhel zakřivení 135°, měříme v půdě v 5,10,15,20,25,30 cm
o Měří se 3x denně (7,14,21)
o ponorný teploměr – má zásobník rtuti, 1x denně

c)Klimatická charakteristika zájmové oblasti, postup vypracování na konkrétní lokalitě

Zájmová oblast: Velká Británie – Anglie

 západoevropské klima atlantické

 největší srážkové úhrny: až 4000mm
 Vliv má Golfský proud, který podnebí otepluje
 teploty jsou velmi zploštělé a v zimním období se málokdy dostane teplota na bod
mrazu  málokdy se objeví sněhová pokrývka
 méně časté sněhové srážky, moc se nevyskytují  v zimní období dešťové srážky
 oblast s nadbytkem vody (humidní oblast)  odvodnění
  všechny plodiny mírného pásma  intenzivní zemědělství
 byl zde Londýnský smog  díky spalování uhlí+ teplotní inverze, kyselý smog (1952)

d) Výpočet vlhkosti: ts = 25°,tv = 15°, zjistit r., Td, e.

8. OTÁZKA
a) Přístroje na měření srážek, jednotky měření
srážky kapalné a tuhé, kolik mm dopadá na území
Normální srážkoměr – skládá se ze záchytného trychtýře (velikost 500cm 2 záchytné plochy, má ostrou
hranu, aby došlo k rozdělení srážek, srážky jsou vedeny do záchytného hrnce, který je na konci
záchytného trychtýře, pozorovatel v 7:00 ráno vyndá záchytný hrnec a přelije srážky do odměrného
válece, odečítáme v mm nebo v jejich desetinách, záchytný trychtýř musí být umístěn 1m nad
terénem, srážkoměr musí být umístěn tak, aby nebyl ovlivněn lokálním dešťovým stínem
Malý srážkoměr – záchytná plocha je 200 cm2, stejná přesnost jako normální srážkoměr, použití na
mezoklima u nás, jinde pro staniční měření
Totalizátor – měří totální (celkové) srážky, všude, kde je potřeba mít přehled o celkových srážkách,
nejčastěji měsíčních, obsluhuje ho HMÚ, odečet 1x za měsíc, v méně přístupných oblastech, 2
problémy: výpar a zamrzání, výpar- při kompletaci dílu do nádoby pár kapek oleje – brání výparu,
zamrzání – do nádoby nasypeme trochu soli
Ombrograf plovákový - přístroj se zápisem, zapisuje průběh srážkové události (množství srážek,
intenzita) záchytný trychtýř s ostrou hranou, záchytná plocha 200cm 2, z trychtýře vede trubice do
plovákové komory, kde se srážky hromadí a jak plovák stoupá, zaznamenávají se křivky (zápis), objem
plovákové komory odpovídá rozsahu měrné pásky, když je komora plná automaticky se otevře
přepouštěcí ventil a srážky se přelijí do další záchytné nádoby, křivka sjede na 0 (na začátek a opět
stoupá), páska se vyměňuje každé ráno v 7:00 pokud předchozích 24 hodiny pršelo, záznamy slouží
k vyhodnocení přívalových dešťů, pouze v mimomrazovém období
Rosoměrné prkénko – hladké, dřevěné prkénko, 5cm nad zemí, vedle minimálového teploměru,
zkondenzuje tu voda, stupnice orosení (album fotografií)
Doba sněhové pokrývky – doba trvání souvislé sněhové pokrývky, pokud jedna polovina pozorovaného
území je pokryta vrstvou sněhu 1cm silnou, určuje se počet dnů sněhové pokrývky – délka vegetačního
klidu
Celková výška sněhové pokrývky – pomocí sněhoměrné latě, dřevěná tyč, používají se 3 ze kterých
uděláme průměr (cm), měříme svislou výšku
Výška nového sněhu – pozorovatel použije dřevěnou desku 1cm silnou, desku zatlačí do stávající
sněhové pokrývky, pomocí pravítka změříme výšku nového sněhu
Výška starého sněhu – určení výpočtem, celková výška sněhu – nový sníh
Vodní hodnota sněhové pokrývky – kolik mm vody můžeme očekávat při jarním tání, měření pomocí
srážkoměru (vyřízneme monolit ze sněhu a necháme roztát, přelijeme do odměrného válce a
odečteme) nebo pomocí váhového sněhoměru
Pro kapalné:

1 mm = 1 l/m²

ombrometr – normální srážkoměr

 nálevka, záchytná nádoba, tělo

 záchytná plocha má 500cm2
 měří se 1× za 24hodin
 malý srážkoměr – záchytná plocha 200cm2

totalizátor

 celkové srážky, odečítá se 1× za měsíc

 bez obsluhy, solí se, aby to nezamrzlo, olej, aby se nevypařilo

ombrograf

 zapisuje srážky, záchytná plocha je 200cm2

 obsahuje pásku  záznam
 srážky stékají do plovákové komory  nad 30mm se vylejou a měří se od 0 dál

člunkový srážkoměr

 automatický záznam na dálku  počítají se počty převrácení člunku

 200 nebo 500cm2

Tuhé srážky:

sněhoměrná lať – výška sněhové pokrývky (sněhoměrné prkénko)

srážkoměr – rozpustit sníh

váhový srážkoměr – zváží se blok

Usazené:

rosoměrné prkénko – porovnávání podle fotek

b) Teplota půdy na povrchu a v hlubších vrstvách, změny během dne a roku

-hloubka promrzání závisí na: teplotě povrchu a hlubších vrstev, sněhové a rostlinné pokrývce, typu
půdy a mechanickém složení, vlhkosti půdy, reliéfu terénu, technických opravách povrchu půdy,
betonová silnice promrzne do větší hloubky než louka, sníh chrání než např. holomrazy, polopromrzlá –
stav, od okamžiku poklesu teploty na bod tuhnutí půdního roztoku, tvrdě zamrzlá – zvýší se objem, při
dalším klesání se objem zmenšuje, hloubka promrzání – 0,4 – 0,5m max. 0,8 – 1m

vertikální transport tepla v půdě – závislý především na tepelných charakteristikách půdy. Částečně se
přitom uplatňuje prosakující voda a obsah páry, její pohyb i kondenzace v některé z půdních vrstev.
Pravidla:

1. perioda výkyvů teploty (denní, roční) – ve všech hloubkách stejná.

2.amplituda teplotních výkyvů se s hloubkou zmenšuje. Hloubka v níž zanikají roční výkyvy teploty je
hloubkou stálých ročních teplot

3. hloubky stále denní a roční teploty půdy – je-li hloubka stále denní teploty 1m je stálá roční teplota v
hloubce 19m.
4. čas nástupu maxim a minim teploty se s hloubkou opožďuje, podle tepelné vodivosti půdy, na
každých 10 cm hloubky o 2,5 až 3,5 hodiny. Tepelná vodivost půdy závisí na její vlhkosti a způsobu
obdělávání, který rozhoduje o obsahu vzduchu i vody.

c) Charakteristika studené, teplé a okluzní fronty

Teplá fronta = teplotní rozhraní mezi čelním studeným vzduchem a týlovým teplým vzduchem
-jestliže teplý vzduch se přiblíží k sektoru studeného vzduchu, frontální proudění ve směru šipky, teplý
vzduch je lehčí, bohatý na vodní páru se dostává k studenému těžšímu, posouvá ho dopředu, při
odtlačování vystupuje klínovitě nad vzduch studený, rozhraní vystupuje nahoru, vzduch se adiabaticky
ochlazuje, oblačnost typická pro teplou frontu – mraky cyrus, cyrostrátus, altostrátus, nymbostrátus,
oblačnost teplé fronty – děje počasí se odehrávají před přechodem teplotního rozhraní (před
příchodem teplé fronty), srážkové pásmo před frontálním systémem, prší vytrvalé deště, šířka
srážkového pásma až 400 km, před příchodem TF dochází k ochlazení, po přechodu fronty je oblačnost
kupovitá, za frontou mírné ochlazení, pohyb směrem dopředu, 30 km/h, za frontou pokles
atmosférického tlaku
 Rozhraní není kolmé (teplý je lehčí než studený  teplý vystupuje nad studený vzduch a
pomalu ho odtlačuje)
 Poloha teplé fronty se zakresluje v místech, kde se dotkne rozhraní země, obloučky se kreslí na
stranu, kam se fronta pohybuje
 Oblačnost na čele teplotního rozhraní
 Mraky typu cirus (řasy)
 Převládají mraky typu sloha (cirostratus)
 Středně vysoký altostratus (mohou vypadávat srážky) –srážky nemusí dopadnou na zemská
povrch (vypaří se)
 Nimbostratus (dešťová sloha)  vytrvalý déšť
o  srážkové pásmo je před frontálním systémem a šířka je cca 400km
o  po přechodu nimbostratu se začíná vyjasňovat  altokumulus (řídká kupovitá
oblačnost)
 Před příchodem teplé fronty může dojít k mírnému ochlazení  za frontou může dojít
k oteplení
 Po přechodu fronty  pokles tlaku
 Postupuje rychlostí 30km/h  nejpomalejší frontální systém

Studená fronta
- Studenější vzduch vytlačuje teplejší vzduchovou hmotu.
-Teplý vzduch se při nuceném výstupu, podobně jako u teplé fronty, rozpíná a ochlazuje, až dojde k
jeho kondenzaci. Studené fronty se dělí na dva druhy.

1.typ:

 Čelní je teplý vzduch a studený je týlový

 Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem není svislé – je nakloněné, studený vzduch je těžší
než teplý  klínovitě se zasouvá pod teplý vzduch
 Úhel klínu je otevřený (málo ostrý)  rychlý postup klínu
 Rychlý vzestup vzduchu na rozhraní  typická oblačnost (kupovitá – vznikají cumuly 
cumulonimbus)
 Srážky s bouřkovou činností, přívalové deště
 Srážkové pásmo je úzké (60km), srážková činnost je přímo na frontě
 Po přechodu fronty dochází k vyjasnění
 Rychlost je 45-50km/h  nejrychlejší frontální systém
 Studená fronta 2.typu:

 Klínovité útvary studeného vzduchu, který se zasouvá pod vzduch teplý

 Úhel je ostřejší  délka klínu je delší než u 1. typu
 Neupozorňuje na sebe žádnou oblačností
 Tvoří se oblačnost jakoby u obrácené teplé fronty  dole nimbostratus, altostratus,
cirostratus, cirus
 Vytrvalé srážky, které jsou za frontou
 Šířka cca 200km
 Rychlost postupu této fronty je cca 40km/h  střední rychlost

Okluzní fronta: (neutrální, teplá, studená)

 je úzké rozhraní mezi studenou a teplou vzduchovou hmotou, kdy studený vzduch již vytlačil
veškerý teplý vzduch od zemského povrchu.
 Projevuje se jako studená fronta se slabšími účinky, mnohdy se rozpadne ještě dříve, než v ní
začnou vznikat atmosférické srážky, její teplotní vliv na počasí je nevýrazný.
 chová se trošku jako studená nebo teplá fronta, studená fronta dohnala teplou  dva sektory
studeného typu se setkají (uzavření cyklony), oba klíny studeného vzduchu při zemi se spojí a
teplý vzduch je oddělen od zemského povrchu a vytlačen vzhůru
 teplá okluze – přejímá vlastnosti z teplé fronty, přispívá sektor teplého vzduchu, sektor teplého
vzduchu byl přinucen vystoupat vzhůru, ovlivňuje projevy počasí podle toho, jaké jsou jeho
momentální teplotní a vlhkostní parametry, okluzní fronta je zánik frontálního systému, může
být nymbostrátus – vytrvalý déšť není tak vytrvalý výskyt mrholení, okluze je vlhkostně
vyčerpaná, voda už vypršela, v sektoru teplého vzduchu se vytváří kupovitá oblačnost
(altokumulus), nevidíme je, dvě vrstvy mraků (malé kapky – vytrvalý déšť, poté krátkodobého
charakteru s většími kapkami)
 studená okluze – týlový vzduch je chladnější a zasouvá se po okluzi pod přední klín studeného
relativně teplého vzduchu, počasí jako studená fronta
 neutrální okluze – teploty obou studených hmot při zemi jsou stejné, oblačnost studené a
teplé fronty se rozpouští, počasí jako na studené frontě druhého typu
d) Výpočet vlhkosti: r = 50%, t = 20°C, e = ?, E = ?, a = ?

9. OTÁZKA
a) Fenologie (pracovní náplň)
-vědní obor zabývající se pozorováním pravidelně se opakujících jevů v přírodě, které jsou závislé na
momentálním chodu počasí
Pozorujeme například:
- projevy volně žijících živočichů
- nástup ukončení růstu jednotlivých rostlin
- hlavní pracovní metoda je pozorování – nepotřebuje a nevyužívá žádné technické zařízení řídí se
pouze příručkou Fenologického pozorovatele ve které je metodický návod jaké jevy a změny je vhodné
v tom či v kterém období pozorovat a na co se soustředit a jak to zapisovat a evidovat
- můžeme ji rozdělit na:
1. Fytofenologii (rostliny)
2. Zoofenologii (živočichové)

× je věda zabývající se pozorováním dějů v přírodě, jejichž doba nástupu a délka průběhu je závislá na
chodu počasí (nástup kvetení pilin a dřevin, životní fáze volně žijících živočichů)

 výsledkem jsou fenologické charakteristiky – pro stanovení postupů, výběr chovaných

hospo. zvířat
 metoda pozorování, nevyužívá žádné přístroje
 fenologická pozorování se provádí na agrometeorologických stanicích
 fenologické tabulky a klimatické atlasy

 1 rok je rozdělený na fenologická období

 u každého období jsou stanoveny typické znaky
 každé období má různou délku i průběh

b)Proudění mezi anticyklonou a cyklonou

-cyklona a anticyklona jsou velmi rozsáhlé útvary, které zabírají plochu až 4000km. Cyklona je menší a
zabírá plochu o prům. 1500km, je pohyblivější a jsou téměř vždy spojené s frontálními systémy.
Existuje vždy proudění mezi těmito tlak. Útvary. Je ho možné vysvětlit jako prodění horizontální a
vertikální. Proudění z míst s vyšším tlakem do míst s nižším tlakem – proudění z anticyklony do cyklony.
(brázda nízkého tlaku – cyklona, hřeben vysokého tlaku – anticyklona). Rychlost proudění je výslednice
4 sil, které výslednou rychlost a směr ovlivňují.

 Cyklóny = menší tlakové útvary (průměr do 1500km) , nízká oblačnost, srážková činnost
 Anticyklóny = mnohem větší a stabilnější (průměr je až 4000km)
 Mezi tlakovými útvary probíhá neustále proudění, protože je snaha o vyrovnání atmo. tlaku
 Proudění mezi anticyklóny a cyklónou ovlivňuje výměnu vzduchových hmot nad určitým
územím, ovlivňuje charakter počasí, které se nad určitou oblastí vyskytuje
 Proudění mezi anticyklónou a cyklónou (vyrovnávání tlaků) je vítr
 Proudění je vždy z tlakové výše do tlakové níže (z anticyklóny do cyklóny)
 Proudění mezi tlakovými útvary ovlivňují 4 síly  výsledný směr a rychlost proudění je
výsledný vektor těchto 4 sil
o Horizontální barický gradient (HBG)
o Coriolisova síla (CS)
o Odstředivá síla (OS)
o Třecí síla (TS)

c) Přístroje na měření záření, jednotky měření + Lux, lumen, kandela

Intenzita osvětlení [lux] – osvětlení světelným tokem (lumen) na 1m 2
Světelný tok [lumen] – 1 kandela do úhlu 1 steradiánu
Svítivost [kandela]
Délka slunečního svitu:
Heliograf
-délka slunečního svitu, není schopen postihnout intenzitu, měříme pouze délku slunečního svitu, kolik
hodin máme pro jednotlivé dny, měsíce, roky, nemá hodinový strojek, je to dáno rotací země kolem
své osy (=zdánlivý pohyb slunce) → záznam, skleněná koule funguje jako čočka, soustřeďuje sluneční
záření do jednoho místa, dojde k propálení stopy do měrné pásky, miska – v ohniskové vzdálenosti od
čočky, jsou zde tři zářezy na tři typy měrných pásek, spodní zářez – letní páska (páska nejdelší,
zakřivená, prostřední páska – rovnodenností páska, 3 týdny před a po jarní rovnodennosti (6 týdnů jaro
a podzim), je rovná, horní zářez – zimní páska – nejkratší, zakřivená, nejvýše položená, slunce je nízko,
uprostřed misky je ryska → polední čára, slouží k nastavení přístroje, v poledne dopadá sluneční záření
přesně na polední čáru → přístroj je dobře nastaven, zadní strana misky – stupnice s ryskou →
nastavení výšky misky podle místní zeměpisné šířky, podstavec, seřizovací šrouby a libela – při měření
musí být přístroj ve vodorovné poloze, umístění na vyzděném podstavci 1m nad zemí, orientován
otevřenou stranou misky k jihu, nesmí být zastíněn, kontrola na vodorovnou a polední čáru, páska se
mění v 7:00 ráno, pásky se nevyhodnocují na meteorologické stanici, ale odesílají se do HMÚ, obtížné
stanovení začátku a konce měření (propálení), abychom nepracovali se stejnou chybou, dělá
vyhodnocení jedna skupina, délku slunečního svitu lze najít v tabulkách
 pohyb zajišťuje rotace Země
 zápis propálením měrné pásky/den
 propálení začíná od 0,3cal/cm2/minutu – intenzita slunečného záření
 skleněná koule (spojka=čočka), miska heliografu (3 různé pásky -zimní, letní,
rovnodenostní- jaro,podzim), polední čára, stupnice s ryskou, podstavec (3 seřizovací
šrouby)
Intenzita záření:
aktinometr [cal/cm2/minutu]

 intenzita přímého kolmo dopadajícího světla

pyranometr
 má černobílé čidlo – měří se t bílé a t černé plochy
o bimetalický pyranometr (čidlem je bimetalický proužek)
o bimetalický pyranograf – čidlem je několik bimetalických proužků, opatřené bílým a
černým nátěrem, různý ohřev čidla – různá deformace, zápis na pásku, libela – uvnitř
o teploměrový pyranometr
o elektrický, kulový pyranometr (destilační lucinometr) – měří globální záření na základě
množství předestilovaného alkoholu

Intenzita osvětlení:
luxometr

 zrcátko, které má 3 vrstvy

 měříme pouze část vlnových délek (400-760nm) – viditelná složka spektra, čidlo
reaguje jen na tyto složky, čidlem zrcátko z fotoaktivní trojvrstvy (křemičité sklo,
selen, měď
ampérmetr
o hygiena pracovního prostředí, je stanoveno jaké hodnoty mají být pro různé činnosti, aby
nebyl poškozen lidský zrak (hrubá práce 40luxů, psaní, čtění 90luxů, rýsování 160luxů,
osvětlení sportovišť 20 000 – 30 000 luxů), 1lux-světelný tok (1lumen) – jednotka svítivosti
(1candela)
d)Vypočtěte nadmořskou výšku je-li p0 = 740 torr, pz = 620 torr, ot = 10°C

10. OTÁZKA
Fytofenologie (pracovní náplň). Vědní obory v rámci fenologie
-dřevinného i rostlinného typu
- pozorujeme kulturní pěstovaní rostlin
- rostliny i mimo obdělávanou zemědělskou půdu
- pozorujeme jednotlivé fáze ve vývoji rostlin (počátek, dobu trvání)

 zkoumáme dobu květu, dobu nástupu kvetení, délka dozrávání, dosažení typu zralosti
 charakteristika vzrostlých vrcholů – cílené hnojení, tipické byliny a dřeviny, volně rostoucí i
pěstované rostliny

Vědní obory v rámci fenologie:

 fenoekologie

- vliv abiotických činitelů na nástup jednotlivých fenologických fází (prachová depozice, znečištění
atmosféry)
- výhradně volně žijící živočichové
- domestikovaná zvířata jsou člověkem silně ovlivněna – k pozorování nevhodná
- velmi dobrým indikátorem je chování ptáků (výskyt ve všech nadmořských výškách)
- pozorování je zahrnutý podrobný fenologický kalendář - období

 fenoklimatologie
- dlouhodobé sledování klimatologických dat a kombinace s fenologickým pozorováním
- výsledkem je stanovení fenologických map do klimatického atlasu (nástup kvetení některých
pozorovaných objektů, nástup sklizně, počátek žní 13.7)
- pomocí izolinií vyčleněny oblasti s ukončením/nástupem dané fenologické fáze
- k výběru sadů a dalších věcí

 mikrofenologie
- používá přístroje (mikroskop, binolupa)
- zkoumá fenologické změny, které nejsou okem viditelné, ale jsou důležité např. v zemědělské
výrobě
- zkoumání vzrostný vrchol rostlin  opatření v rostlinné výrobě (přihnojování dusíkem)

 fenometrie
 - měří změny na rostlinách, které se odehrály vlivem průběhu počasí v daném vegetačním
roce (letokruhy dřevin, měření přírůstku)

b) Přenos tepla od povrchu půdy do vzduchu.

- ovzduší získává své teplotní vlastnosti od zemského povrchu, ohřívá se vlivem zemského
povrchu (ne vlivem slunečního záření)
 denní chod teplot se vyznačuje jedním maximem a jedním minimem
o je podmíněn změnami složek energetické bilance půdy, nepravidelnosti v důsledku
povětrnostních změn
o čím větší je tepelná kapacita a tepelná vodivost půdy, tím menší je amplituda
 Ta závisí na barvě půdy (tmavé půdy mají větší amplitudu)

c) Podklady k synoptické mapě a postup při jejím vypracování

- slouží k zaznamenání a zobrazení polí hodnot meteorologických prvků a výskytu meteorologických
jevů, data pro synoptické mapy pocházejí z pozemních synoptických stanic a aerologických stanic

- polohy souřadnic vynášíme do zvolené souřadnicové sítě, aktuální nákres současné situace ovlivňující
počasí, v synoptické situaci je zakreslena poloha středu tlakové níže a tlakové výše, frontálních systému
a rozložení atmosférického tlaku pomocí izobar (oblé čáry, které se nekříží), Země je rozdělena na čtyři
kvadranty,

=aktuální zákres rozložení základních synoptických útvarů, které ovlivňují počasí pro danou lokalitu

o poloha středu tlakové výše a níže (5 bodů- pro ČR: 35015)

o poloha jednotlivých frontálních systémů (1bod)
o přízemní tlakové pole (izobary) – nesmí se křížit (2+ bodů)
 spolehlivá předpověď na 24 hodin, výhled na 3 dny

bod má 5 míst:

1. číslo zemského kvadrantu

2. – 3. zeměpisná šířka (číslo rovnoběžky)
3. – 5. zeměpisná délka (číslo poledníku) fronty:

Talková níže/výše:

XN/ Xvpascali bez jednotek  XN970

d) Výpočet vlhkosti: Td = 9°C, t = 20°C, r = ?, e = ?, E = ?.

11. OTÁZKA
a)Význam vodní páry v atmosféře. Obsah vodní páry v jednotlivých vrstvách atmosféry.
 neexistuje suchý vzduch (umíme ho vyrobit)
 rozhodující význam pro skupenské přeměny – podmiňují všechny kondenzační efekty – vznik
oblaků, srážek, rosy, jinovatky, ..., i noční pokles teplot
 obsah vodní páry neustále kolísá – v atm. probíhají vzájemné přeměny třech skupenství
(plynného, kapalného a pevného)
 Vodní pára se může do vzduchu vypařovat při určité teplotě jen do té doby, než dojde ke stavu
nasycení, není-li ve vzduchu množství vodní páry potřebné k jeho nasycení a není-li k dispozici
dostatečně vydatný zdroj vodní páry (hladina vody,...)může setrvat vzduch v nenasyceném
stavu
 Přebytek vodní páry – kondenzace přebytečného množství, každé teplotě odpovídá určitá
hodnota tlaku páry, při níž je vzduch nasycen
 Troposféra: 90% veškeré atmosférické vody
 Stratosféra: poslední zbytky vody, která atmosféra obsahuje
 Mezostéra: téměr bez vody
 Termosféra: žádná voda

b) Charakteristiky použitelné k vyjádření vlhkosti vzduchu a jejich výpočty.

Momentální vlhkost e[mm]
-e (mm rtuťového sloupce), skutečný obsah vodní páry v konkrétním prostředí, mm je jednotka
tlaková, nemá nic společného s mm srážek (1mm = 1torr)

 tlak vodní páry v prostředí

 milimetry rtuťového sloupce  kolik by vodní páry vytlačila mm rtuťového sloupce na
Torčeliho trubici
 vzoreček: e=E*r/100 (mm)
Tlak nasycených vodních par E [mm]
- značka E (mm rtuťového sloupce), teplota stoupá, zvětšuje se E, tabulka nasycených vodních par
 maximální vlhkost
 vzoreček: tabulky,str. 3, 2 des. místa
Relativní vlhkost r[%]
- značka r (%), z kolika % je vzduch nasycen vodní parou, výrazně ovlivňována změnami teplot
 z kolika % je vzduch nasycen vodní párou
 vzoreček: r=e/E*100
Sytostní doplněk d [%,mm]
-značka d (%, mm), kolik vodní páry se teoreticky do daného prostředí může výparová síla ovzduší,
pro výpočty v sušárenství (dosoušení sena)
 kolik se vypaří páry do ovzduší
 vzoreček: d=E-e (mm), d=100-r(%)
Rosný bod Td [ °C ]… dříve Tau
-značka Td (°C), teplota počátku kondenzace, relativní vlhkost 100%, sytostní doplněk = 0%,
ochlazujeme prostředí tak dlouho, až hodnota E poklesne na současnou hodnotu e, dodáváme vodní
páru do vyrovnání e = E, ke každé hodnotě e existuje teplota, při které by byl počátek kondenzace
  teplota začátku kondenzace v °C
 vzoreček: ke každému e- ros. Bod- tab. Str. 114, e=E.r/100 E- z tabulek na str. 3.. dále
Td z tabulky
Absolutní vlhkost a [g×m3]
-značka a (g/m3), kolik gramů vody obsahuje každý m3 vzduchu, koeficient roztažitelnosti plynů (α =
1/273), teplota prostředí (°C), pokud máme jednu vlhkostní charakteristiku a teplotu prostředí,
můžeme určit všechny zbývající (pomocí tabulek), výsledek na jedno desetinné místo
 kolik g vody je ve vzduchu
 vzoreček: a=1,06*e/1+alfa (1/273*t)
Skutečná vodní jímavost J (gxm-3)
• Kolik h2O páry můžeme skutečne do prostoru vypařit

c)Suchoadiabetické děje v atmosféře. Popis kde se suchoadiabetické děje uplatňují.

- Odehrává se v nenasyceném prostředí – z hlediska relativní vlhkosti (méně než 100%)
- Vyskytuje se mezi zemským povrchem a známou hladinou kondenzace
- Při vzestupu se vzduchová hmota rozpíná a poklesne teplota
- ɣ= 1°C/100m
- vystoupá k hladině kondenzace, ale nepřekročí ji (20°C →10°C)
- když klesá zpět na zem, má stejnou teplotu, jako prve (10°C → 20°C)
- vratný
- uplatňuje se tam, kde je slabý vzestup nebo přechod vzduchové hmoty přes nějaké nízké
pohoří
- netvoří se žádná oblačnost
- uplatňuje se tam, kde je kondenzace hodně vysoko

-odehrává se v nenasyceném prostředí z hlediska vlhkosti, děj se odehrává při vzestupu nebo sestupu
vzduchové hmoty mezi zemským povrchem a hladinou kondenzace, hladina kondenzace je rozhraní
mezi nasyceným a nenasyceným prostředím, hranice mezi místy, kde je relativní vlhkost do 100 %,
hladina kondenzace může být pozorovatelná, je totožná se základnou mraků → výška hladiny
kondenzace, pro výpočet měříme teplotu, určíme hodnotu rosného bodu a dopočítáme výšku
kondenzace v metrech nad zemským povrchem, nedojde k uvolnění žádné energie, vzduchová hmota
má při sestupu stejnou teplotu, suchoadiabatický děj = děj vratný
 týká se vzestupu/sestupu vzduchové hmoty v nenasyceném prostředí z hlediska vlhkosti
 Při vzestupu se vzduchová hmota rozpíná a spotřebává energie a vzduchová hmota se
ochlazuje (podle suchoadiabatického teplotního gradientu 1°C na 100m)
 nedochází k žádné změně skupenství vody obsažené vody v ovzduší
 pod hladinou kondenzace  není výskyt mraků
 při poklesu se vzduchová hmota stlačuje a teplota začíná stoupat
 vzduchová hmota jde nahoru (na hladinu kondenzace  bude mít nižší teplotu) pak jde
pomocí proudů zase zpět a bude mít zase stejnou teplotu jako na začátku
o podílí se při konvekci
o podílí se na vzniku Fohnového efektu
o uvnitř anticyklón

d) Vypočtěte Landův dešťový faktor a Minářovu vláhovou jistotu, je-li o t = 7,1°C, o srážky
690 mm.
=97,18
12. OTÁZKA
a)Pohlcování slunečního záření v atmosféře.
- Energie slunečního záření se při průchodu atmosférou mění kvantitativně i kvalitativně, jeho intenzita
se zmenšuje pohlcováním, ultrafialové záření je pohlcováno ve stratosféře ozonovou vrstvou, vodní
páry a CO2 pohlcuje infračervené záření, záření, které dopadne na zemský povrch má biologické účinky
→ pigmentace kůže (opalování), pigmentace spojena s tvorbou provitaminu D, dlouhodobé slunění
může vyvolat rakovinu kůže, stárnutí kůže…kůže ochranná bariéra pro všechny teplomilné živočichy,
brání proti infekcím apod., před 30 lety krémy na opalování (dnes krémy proti opalování), UV záření
dopadající na zemský povrch zabíjí mikroorganismy a houby, buď je spolehlivě likviduje nebo omezuje
jejich životní pochody (růst, rozmnožování), proto všechny uzavřené prostory by měly být ozdravovány
UV zářením, mikroorganismy jsou zde agresivnější, UV záření se používá v zemědělství pro moření
osiva (zničení mikroorganismů), tvrdé složky UV záření se využívají k šlechtění rostlin, pokud
dlouhodobě ozařujeme nějaké buňky, dochází ke změně genetické informace (tato změna je dědičná),
tento typ šlechtění se používá pouze u rostlin, tito jedinci jsou životaschopní, změna barvy plodů apod.,
UV záření v dlouhých délkách je viditelné pro některé živočichy (např. včela), zemská atmosféra je
průhledná, delší radiové vlny jsou odráženy a absorbovány ionosférou, pohlcená energie se mění na
teplo (oteplování ovzduší)
 pohlcování je způsobeno absorpční schopností přirozených plynů (O2, O3, CO2, vodní
pára) a také prachovými a aerosolovými částicemi
 Většina plynů tvořících ovzduší absorbuje záření vždy v několika pásmech spektra
o kyslík absorbuje ultrafialové záření
o ozon absorbuje od ultrafialové části až po infračervenou oblast
o oxid uhličitý – nejvýznamnější pásmo absorpce v infračervené části spektra
 Největší vliv na absorpci infračervené části spektra má v ovzduší vodní pára
 Oxid uhličitý a proměnlivé množství vodní páry se podílejí na skleníkové efektu
atmosféry
 Zemská atm. je průhledná, delší radiové vlny jsou odráženy a absorbovány ionosférou
 Pohlcená energie se mění na teplo – oteplování ovzduší
b)Příčiny vzniku oblaků, jejich druhy a podmínky vypadávání srážek.
 vznikají, když se vlhkost vzduchu zkondenzuje na kapky nebo ledové krystalky
 musí být nasycené prostředí:
o horní hladina troposféry nad hladinou kondenzace
o dostatečné množství smáčivých kondenzačních jader  kondenzace – velké množství
malých kapiček
1. vysoké (8-10km nad zemským povrchem)

o obsah ledových částic = nad hladinou sublimace

o mohou prognózovat změny počasí – jsou součástí frontálních systémů
Cirus (řasa)
o nejvýš 10km, malé ledové krystalky, pojmenování podle tvaru  dlouhá tenká
vlákna
o uspořádání jednosměrně  ovlivněné prouděním v troposféře
o mezi vlákny prosvítá obloha
o omezeně zachycuje sluneční záření
o přezvěst příhodu teplé fronty  „na čele teplé fronty“
Cirostratus (řasová sloha)
o 8 km vysoko
o Světlá bílá/šedivá barva
 o Nad hladinou sublimace = obal ledových krystalků
o Zakrývá celou oblohu
o Výrazně propouští sluneční záření
o Pozorování slunce skrze cirostratus = poškození očí
o Druhý mrak teplé fronty – změna počasí
o Způsobuje optické jevy – umělé světlo - lomy světla, odrazy
Cirokumulus (řasová kupa) lidově malé beránky
o 8 km vysoko, diskový tvar
o Ostře ohraničená oblačnost – mezi nimi viditelná obloha  malé omezení slunce
o srážková činnost není
o ledové krystalky
o není součást frontálního systému
o oblačnost konečného typu – může se rozpustit

2. střední cca 5 km vysoko

Altostratus (vyvýšená sloha)

o obsah vody ve všech 3 skupenství – nulová izoterma/sublimace
o zakrývá celou oblohu
o světle šedivý
o může tvořit srážky – nedopadají až na zem – vypaří se
o srážky jsou příčinou srážek ve vysokých nadmořských výškách
o součást teplé fronty = předpověď srážek
o velmi výrazně zeslabuje sluneční záření – lze pozorovat slunce  vnímáme jako
světlou skvrnu
Altokumulus (vyvýšená kupa) – velké beránky
o větší kupovitá oblačnost
o 5 km vysoko
o Světle šedivá/bílá
o Malý obsah vody = většinou neprší
o Sluneční záření omezována
o Nevrhá vlastní stín
o Po přechodu studené fronty

3. Nízké (cca 1km, výška kolísá – zakrývají vyšší vrcholy hor)

o Dešťové/sněhové srážky, trvalejší charakter srážek

Stratus (sloha)

o Světlá barva bílá/ šedá

o „zvednutá mlha“
o Zakrývá vrcholy hor
o Drobné kapky vody – mrholení
Stratokumulus (slohová kupa)

o Rovná základna (bílá – tmavě šedá) cca 2km vysoko

o Přeháňky krátké déšť/sníh
 o Součást okluzní fronty
Nimbostratus (dešťová sloha)

o Trvalý déšť/dlouhé sněžení – těžký, mokrý sníh

o těžká oblačnost tmavě šedá – černá
o Úplné omezení slunce
o Typický mrak teplé fronty několik 100 metrů pod frontálním rozhraním
-splněné podmínky pro tvorbu mraků (100 % relativní vlhkost), nasycené prostředí, přítomnost
kondenzačních jader, mraky všech typů, z kterých mohou vypadávat srážky
-mraky rozdělujeme podle příčin vzniku:
-konvekční oblačnost – vliv nestejného ohřívání prostředí, oblačnost typu kupa (kumulus), dostatečná
síla vzestupných proudů, prší málo, krátkodobé, intenzívní, přívalový déšť
-orografická oblačnost – vzduchová hmota musí překonat překážku, sloha, delší srážky, menší hustota,
nemusí to být typický vytrvalý déšť, rozdílné srážkové úhrny na jednotlivých částech pohoří
-frontální oblačnost – vzniká na frontálním rozhraní, potkávají se dvě různě teplé vzduchové hmoty a
při setkání a pohybu vertikálním je vždy jedna hmota přinucena vystupovat nad hmotu druhou, při
tomto vzestupu dochází k adiabatickým dějům a ke vzniku frontální oblačnosti, mraky typu cumulus i
stratus, cumulus (studená fronta), strátus (teplá fronta), oblačnost i ve více vrstvách, srážky podle typu
frontálního systému
-Vysoké mraky - horizont 8 – 10km nad zemským povrchem, obsahují vždy ledové krystalky, ledové
částice velmi drobné, žádné srážky nevypadávají
-cirrus (řasa) = nejvyšší mrak, v 10km nad zemským povrchem, tenká dlouhá vlákna pokrývají oblohu
nepravidelně, mezi vlákny prosvítá modrá barva oblohy a svítí slunce, nemá na zemském povrchu
žádný stín, předzvěstí příchodu teplé fronty
-cirrostrátus (řasová sloha) - výška 8km nad zemským povrchem, málo kapalné vody, pokrývá celou
oblohu, má světlou barvu, slunce velmi dobře prosvítá, typický mrak signalizující příchod teplé fronty
-cirocumulus (řasová kupa, „malé beránky“) – ve výšce 8km nad terénem, malé kupovité mráčky ostře
ohraničeny, nemají svůj vlastní stín, slunce dobře prosvítá
-cirocumulus lendicelus (řasová kupa čočkovitá) – tvar čoček, někdy vypadají jako „ufo“
-Střední mraky
-autostrátus – ve výšce 5km nad zemským povrchem, mrak světle šedivé barvy, obsahuje vodní
kapičky, nahoře maximálně ledové krystalky, je pozorovatelný, slunce prosvítá, můžeme ho pozorovat
jako světlou skvrnu, vypadávají z něj srážky, méně intenzivní, často se voda vypaří směrem
k zemskému povrchu, nedostanou se k zemskému povrchu, jeden z důvodů, proč ve vyšších
nadmořských výškách je více srážek, signalizuje příchod teplé fronty (asi do 24 hodin)
-altocummulus (vyvýšená kupa) – výška 5km nad zemským povrchem a výše, kupa s malým vertikálním
vývojem, mrak bílý až šedivý (světlý), ostře ohraničeny, vnímáme modrou oblohu, nevypadávají srážky
-Nízké mraky – 2km nad zemským povrchem, očekávají se výrazné srážkové projevy různého typu
-nimbostatus (dešťová sloha) – velmi tmavý, zakrývá celou oblohu, slunce vůbec neprosvítá, typický
pro teplou frontu, vytrvalé deště, velmi vysoký obsah vody
-stratus (sloha) – jednolitá oblačnost, zahaluje vrcholy kopců, mrholení, srážky ve vysokých polohách,
nemá spojitost s frontou, střed tlakové níže
-statocummulus (slohová kupa) – něco mezi slohou a kupou, připomíná do sebe pospojované kupy, má
základnu potrhanou, různě barevnou (od bílé až po tmavě šedou), různá vertikální mocnost, vypadávají
krátké přeháňky, méně intenzivní, prší z tmavších částí
-Mraky s vertikálním vývojem
-cumulus (kupa) – produkt konvekce případně rychle přicházející ledové fronty, světlé až šedé mraky,
s vertikálním vývojem 3 – 4 km nad zemí (až 6 km), ostře ohraničené kupovité mraky, nemají tvar
beránků, spíš věže, typický stín na zemském povrchu, přívalové deště, studená fronta
-cumulonimbus – nejvíce vertikální, bouřkový mrak, produkt konvekce, mrak klasické studené fronty,
bouřková kupa, mrak s největším vertikálním vývojem, mrak klasické studené fronty, nahoře se rozpíná
(tvar kovadliny), nejvyšší obsah vody, mrak přívalových dešťů, krupobití, produkt konvekce, při
přechodu rychlé studené fronty

b)Vlhkoadiabetické děje v atmosféře.

- ɣ = 03 – 0,8°C
- průměrná teplota je 0,5°C
- děj, který se odehrává nad hladinou kondenzace
- jeho vrchol může být ohraničen výškou do které jsou přinuceny vystoupit vzdušné hmoty
- v některých případech sahá až k hranici troposféry
- pokles teploty při sestupu je pomalejší
- zvýšení teploty při vzestupu je také pomalejší
- nad hladinou kondenzace se pára přeměňuje na kapalnou vodu → přechází nám
s energeticky bohatší na energeticky chudší (1x se uvolní sk. H 2O)
- uvolňuje se měrné skupenské teplo vody (0,8 – 0,7)
- pohybujeme se v záporných teplotách → 2x se změní (0,4)
- jakou rychlostí se pohybuje vzduchová hmota
- vratný
- začíná při vzestupu – začíná jako sucho adiabatický děj
- odehrává se v letní tlakové výši
- vznikají zde mraky CUMULUS – světlé mraky, ohraničené a mají stín → neprší

-vlhkoadiabatický děj = ochlazuje se pomaleji, stoupá v nasyceném prostředí, dochází ke kondenzaci

vodní páry na kapalnou vodu, voda přechází z energeticky bohatší kategorie do kategorie chudší
(nejbohatší – vodní pára, chudší – kapalina), při kondenzaci vody z vodní páry na kapalnou vodu
dochází k uvolňování měrného skupenského tepla – pomalé ochlazování, v porovnání je poloviční než
v suchoadiabatickém ději, vlhkoadiabatický děj = děj vratný, nedochází ke vnitřní změně struktury
hmoty→ situace v letním období = mírně zvýšený atmosférický tlak, pak je vzestupný proud, mraky
typu kupa – cumulus
 má teplotní gradient intervalový od 0,3- 0,8 1°C
 gradient je ovlivněn kondenzací vody nad hladinou kondenzace, kdy dochází k uvolňování nebo
spotřebování měrného skupenského tepla
 vzduchová hmota stoupá a ve výšce 1km má nižší teplotu  nad hladinou kondenzace začne
stoupat a uvolní se intervalový gradient (ochlazování je pomalejší, protože se uvolní měrné
skupenské teplo)  nad hladinou kondenzace se vytvoří mraky (kupa, cumulus)  vzduchová
hmota klesá a začíná se oteplovat (pomaleji, protože se spotřebovává skupenské teplo na
změnu skupenství z vody na vodní páru)  na hladině je stejná teplota  dole je stejná
teplota jako na začátku  Vratný děj, vystřídání obou gradientů, vznik oblačnosti
dPřepočtěte na hl. moře tlak naměření v nadmořské výšce 1000m, pz = 630 torr, t=10°C

13. OTÁZKA
a)Rozptyl slunečního záření v atmosféře a odraz slunečního záření od země
  rozptyl záření v atmosféře je způsobován molekulami plynů tvořících vzduch a nejmenšími
částicemi přirozeného i antropického původu obsaženými ve vzduchu
 Rozptyl záření závisí na velikosti rozptylujících částic a na vlnové délce dopadajícího záření
 Jsou-li částice podstatně menší než je vlnová délka, je hodnota rozptylu nepřímo úměrná
vlnové délce
 Záření kratších vlnových délek je rozptylováno více → optické jevy v atmosféře.
o odraz – Sluneční záření se odráží integrálně v ročním průměru 42%
o Nejvýznamnější jsou zasněžené oblasti cca 38%, menší vliv na odraz mají pevniny a oceány
o → optické jevy v atmosféře, v rozptýleném záření převládá spektrum kratších vlnových délek
(fialových a modrých paprsků) - modrá barva oblohy, rozptyl UV záření je minimální, 90% UV
záření je zadrženo v atmosféře
o odraz – UV záření je odráženo od zemského povrchu, není jím pohlcováno, úhel dopadu = úhel
odrazu, z energetického hlediska je UV záření zanedbatelné, v atmosféře je zadrženo 90 % UV
záření
b)Mrazíky a možnosti ochrany. Podmínky vzniku, rozdělení, škody mrazíky způsobené
 Při ochlazování zemského povrchu
 Způsobuje výrazné problémy při pěstování (ovoce, jahody)

Mrazík: krátkodobý pokles teploty pod bod mrazu ve vegetačním období, vyskytuje se v době, kdy
rostliny jsou nejcitlivější

Rozdělení z hlediska příčiny:

a) Radiační

 Vznikají vlivem intenzivního vyzařování tepla do atmosféry

 Hlavně při vyjasnění
 Pokles teploty k teplotám blízkých nule
 Používá se metoda rosného bodu – večer se měří vlhkost a teplota  určuje se hodnota
rosného bodu

o Rosný bod má + hodnotu  mrazík se nevyskytne

o Rosný bod má – hodnotu  počítáme s výskytem mrazíku
o Při kladných teplotách se mění skupenství vody  uvolňuje se měrné skupenské teplo
vody  eliminuje se pokles teploty vyzařováním a teploty
o Při záporných teplotách kondenzace nastává při záporných teplotách  uvolňuje se
měrné skupenské teplo, kdy nám může poškozovat porosty mrazík

 Nejméně, do 20 % radiačních mrazíků

 Vertikální mocnost velmi malá (do 10m)

b) Advekční

 Vznikají vlivem přesunu studených vod (vpád studeného vzduchu)

 Vznikají nad větší pevninou  z oblasti velké ruské nížiny
 Mají velkou vertikální mocnost  svislice od země vzhůru až několik set metrů

c) Smíšené

 Vznikají vzájemnou kombinací advekce a radiace

 Koncem dne se odehraje vpád studeného vzduchu a zároveň dojde k vyjasnění --. Existující
záporná teplota je dále snížená probíhajícím vyzařováním tepla do atmosféry
 45-50%
 Velká vertikální mocnost

Ochrana:
  Přes rostliny přehodíme nějakou plachtu  změní se mikroklima
 U jahod se provede výrazná zálivka (prolít vodou)
 Vytápění sadů – vyvinuty menší kamna a palivem byl koks
 Ohřátí pomocí MIGu (motor letadel)
 Zadýmování studeným kouřem – použití dýmovnic
 Promíchávání vzduchu

c)Stájový vzduch
 Liší se od vzduchu venkovního
 Je vytvářen fyziologickými pochody chovaných zvířat a zároveň zvířata ovlivňuje
 Hmotnostně je krmivo s vodou a vzduch v rovnováze 1:1
 Objemově vzduchu projde 240× více organismem zvířete
 Stájový vzduch obsahuje sirovodík, amoniak, oxid uhličitý, prachové částice

a) CO2
- Dostává se do vnitřního prostředí při dýchání zvířat
- Vydechovaný vzduch obsahuje až 4% CO2 a 18% O2
- Vydýchaný vzduch obsahuje zvýšený obsah CO2 až o jeden řád 0,03  0,3%
- Vlivem rozdílně teplých povrchů je ve stáji rozptýlen
- Reaguje na větrání  při přirozené obměně není nebezpečný plyn
- V případě delšího pobytu ve vydýchaným prostředí  bolesti hlavy, snížená pozornost,
nechutenství (menší příjem potravy  snížená produkce)
b) NH3
- Vzniká rozkladem exkrementů zvířat v kyslíkatém prostředí
- Měl by se vyskytovat u podlahy, ale sole jsou tikavé, takže jsou rovnoměrně rozptýleny v celém
prostoru stájí
- Člověk ho vnímá v koncentracích, které začínají škodit hospodářským zvířatům (5 promile)
- Obsah záleží na dodržování čistoty, technologií
- Amoniak může být snížen tím, že je pohlcován zděnými obvodovými konstrukcemi (cihlový
kravín vybílený hašeným vápnem)
- Pohlcován do 20°C, nad 20°C dochází k uvolňování zpět do vnitřního prostředí
- Způsobuje: problémy se zrakem, poškozuje dýchací cesty, bolesti hlavy
c) H2S (sirovodík)
- Velmi výrazný plyn
- Vzniká jako součást metabolismu zažívacích traktů chovaných hospodářských zvířat nebo
jiných organismů
- Vzniká pokud je krmní dávka bohatá na bílkoviny rostlinného původu  vzniká celá škála plynů
a H2S je převažující plyn (luštěniny)
- Sirovodík se dostává do prostředí (stejná koncentrace jako amoniak 1-2promile)
- Pro člověka nesnesitelná je koncentrace, která je škodlivá
- Plyn, který při určité délce působení způsobuje tzv. zvrhnutí metabolismu (zvíře přestane
přijímat potravu  snížení produkce)

stájový vzduch – stájové plyny: oxid uhličitý, amoniak, sirovodík, velmi ovlivňují zdravotní stav zvířat,
využívání krmné dávky
oxid uhličitý (CO2) – běžnou složkou, je těžší než vzduch, teoreticky by se mohl hromadit u podlahy, ale
je rovnoměrně rozptýlen po celém prostoru, povolená koncentrace až 0,25 %, obsah ve vydechovaném
vzduchu závisí na spotřebování uvnitř, dobře reaguje na větrání, vysoká koncentrace vede k ospalosti a
únavě, ke snížení pozornosti a bolestem hlavy
amoniak (NH3) – není v čisté formě, ale v solích amonných kyselin, vzniká aerobním rozkladem
exkrementů zvířat za přítomnosti kyslíku, jeho zvýšená koncentrace je u jeho vzniku – u podlahy stájí,
je to velmi těkavý plyn a rozptyluje se po celém prostoru stáje, je to agresivní plyn a napomáhá
opotřebování prostor stájí a ve zvýšené koncentraci (je povolena 0,025 %) způsobuje záněty všech
sliznic, způsobuje slzení a dýchací problémy, zpomalení metabolismu a nechutenství, obsah ovlivněn
kanalizací, čistotou stájí, amoniak má vlastnost, že je pohlcován obvodovými konstrukcemi, pokud
obsahuje vápenitou složku (omítky, malta, zdivo – omítka občas bílena hašeným vápnem, častěji než v
domácnostech), lze udržovat v přijatelné míře dodržováním pravidelného čištění
sirovodík (H2S) – plyn patří do střevních plynů, vzniká ve střevech chovaných zvířat při anaerobním
rozkladu bílkovinné složky potravy, reaguje dobře nad odvětrávání, způsobuje stejné problémy jako
amoniak, bolesti očí, snížení odolnosti kůže proti infekcím, úbytek na váze v důsledku nepřijímání
potravy, také způsobuje, že při vdechnutí některých pachů přestane zvíře přijímat potravu, může
onemocnět a uhynout (zhroucení metabolismu), musíme větrat

d)Výpočet vlhkosti: ts = 20°C, tv. 13°C, zjistit d,r.

14. OTÁZKA
a)Přístrojové vybavení klasické meteorologické stanice
minimálový teploměr, maximálový teploměr, půdní teploměr, staniční teploměr, termograf,
manometr, termoel. teploměry, odporové, hydrograf – s organickým čidlem (vlasy, střevo),
termohydrograf, psychrometr (aspirační, staniční), speciální měřič rosného bodu, heliograf,
anemometry (indukční, součtový, Robinsonův kříž), vidiho dózy, aneroid, barograf, mikrobarograf,
mikrobarograf, hypsometr, totalizátor, ombrograf, člunkový ombrograf, rosoměrné prkénko,
sněhoměrná lať, dřevěná destička – výška nového sněhu, váhový sněhoměr – vyřízneme monolit ze
sněhu, měření tlaku – rtuťový teploměr

b)Ohřívání půdy a chod teploty v půdě v hloubce do 20 cm, do 1 m v hlubších vrstvách

 V nočních hodinách je energetická bilance na aktivním povrchu půdy záporná, protože výdej
tepla převyšuje příjem
 Energetická bilance určuje teplotu aktivního povrchu a umožňuje posoudit, zda se povrch
ohřívá či ochlazuje
 u půd s vysokým obsahem anorganických součástí a vody je tepelná energie absorbovaná
aktivním povrchem rychleji do větší hloubky – snížení denní amplitudy
 Obsah půdního vzduchu má opačný vliv na tepelnou bilanci – omezuje pronikání tepla, v noci
působí jako izolátor

c)Rozdělení srážek
Vertikální

kapalné (déšť, mrholení, ledovka)

tuhé (kroupy, sníh, ledový déšť)

DÉŠŤ:

a) krátkodobý = přívalový
 kratší doba trvání (do 6 hodin)
  velké kapky (5mm) dopadají s velkou intenzitou na zemský povrch  rozbíjí půdní agregáty,
voda se nestačí vsakovat  povodně
 zasažené jsou malé plochy (v 10 km)
 cumulonimbus – mrak deště
 v letním období (červen-srpen)
 typické pro přechod studené v teplé období
 rychlý začátek a konec

b) dlouhodobý = vytrvalý
 nad 6 hodin trvání – několik dní
 malé kapky (0,5-1mm) dopadají s malou intenzitou  nepoškozuje půdu, voda se stačí
vsakovat, zvyšují se zásoby vody  půdní vláha
 zasahuje velké rozlohy (100km)
 mrak nemá ostré kontury  nimbostratus
 při přechodu teplé fronty v období chladnější teplot (teplý vzduch je nahoru)

LEDOVKA:

 na začátku a konci zimy

 zemský povrch má zápornou teplotu  dopadající voda má teplotu koelm 0°C  po dopadu
zmrzne

MRHOLENÍ

 kapičky do 0,5mm --. unášejí ji vzdušné proudy  její dráha je delší

SNĚŽENÍ

 celá troposféra má záporné teploty  vznikají ledové krystálky (vločky)

 při -1°C jsou velké vločky  mokrý sníh obsahující velké množství vody
 mrakem je sloha (dny) i kupa (hodiny)

LEDOVÝ DÉŠŤ

 dole jsou záporné teploty a nahoře jsou kladné teploty- 0 izoterma je pod mrakem
 srážky při dopadu zmrznou  malé zmrzlé kuličky

KROUPY

 v létě, mrak je vertikální (vysoký 2-12km)

 v mraku- kapka padá k zemi  vynese ji nahoru teplý vzduch  nahoře zase zmrzne a padá
dolu  opakování zase nahoru a nakonec spadne
 -padají hlavně v létě
- oblačnost začíná ve 5km a narůstá
- nulová izoterma uvnitř mraku
- kondenzační jádro jde z kladných teplot do záporných a zpět
- čím větší teploty tím větší mrak tím větší kroupy

Horizontální

(rosa, jinovatka, námraza)

ROSA

 ráno je teplota nízká a vzdušná vlhkost zkondenzuje

 – povrchová, půdní(kondenzát vody)
- Slunečno, jasno, bez oblačnosti a srážek (30mm za rok)
- přeměna vodní páry na kapalinu začíná při dosažení rosného bodu (°)
- nejčastěji ráno
JINOVATKA

 dosažení teploty rosného bodu při záporných teplotách

 na povrchu ledové krystalky
 ráno
- záporné teploty – rosa bude jinovatka(ochlazení zemského povrchu) na celém povrchu
rovnoměrně
- pokud je celý den na povrchu se vytváří další a další (vznik škod…trhání drátů

NÁMRAZA

 kdykoliv během dne a pouze z 1 strany

 na podchlazený povrch  teplejší vzduch  zmrzne (krystalky)

d)Výpočet vlhkosti: ts = 24°C, tv = 13°C, d = ?, E = ?, a = ?

15. OTÁZKA
a)Význam příměsí v atmosféře
tuhé, plynné, kapalné / přirozené, antropogenní

prach:

1) přirozený prach – úlomky hornin, těl živočichů a rostlin, částečky půdy, malé částice organických
látek
2) antropogenní prach – do ovzduší jako výsledek lidské činnosti, vzniká spalování fosilních paliv
(produkujeme škodlivé plyny), úložišťě popílků a jiné skládky

pozitivní význam – prachové částice fungují jako kondenzační jádra, tvoří základ každé kapky,

o vdechujeme  zpětně vydechujeme

o jestliže jsou velké  zachytávány na sliznicích
o nahromadí se na orgánech rostlin
o tyto přirozené částice mají význam na koloběhu vody v přírodě, protože prach. částice
funguje jako kondenzační jádro (1 kapka vody obsahuje prach. částečku)  stabilní kapka
o místo, na kterém se může usazovat voda (kondenzace)

 při dýchání se dostává hluboko do plicních sklípků a může se usazovat v dýchacích orgánech
org. nemoce
 ucpávají průduchy rostlin  přehřívají se (ječmen- žlutohnědý v extrému)  změny v  transpiraci
 cigarety – vzniká kyselá rosa

CO2:

 patří mezi skleníkové plyny – výkonný skleníkový plyn

 dostává se do prostředí i při dýchání organismů (vdechnutý obsahuje 0,03%, vydechovaný
může obsahovat až 4%)
  základní skleníkový plyn, ohřívá atmosféru, hospodaří s tepelným zářením, může způsobit
problém s globálním oteplováním, každým ohněm uvolňujeme CO 2
Síra :

 oxidy síry (SOX) – při spalování méně kvalitních fosilných paliv, mění se v kyseliny sírymění pH
srážekvznikají kyselé deště
 při styku s vodou vznikne slabá kyselina S a N  kyselé deště
o může být změna celého ekosystému (až tisíce kilometrů)
o okyselování půd – změna skladby plodin, výkonnost…
o nejvíce byly poškozeny lesní porosty – Krkonoše  likvidovány vlivem kyselých dešťů

Londýnský smog – díky spalování uhlí a teplotní inverzi  kyselý smog

Losangeleský smog – díky spalování fosilních paliv (doprava)  zásaditý smog

Oxidy dusíku (NOX) –vlivem pozorování spalovacích motorů, chovají se podobně jako SO Xokyselování,
řešením je změna provozu, znečištění se projevuje na zemědělských plocháchzvýšená potřeba
vápnění, půda ztrácí své vlastnosti, znečištění porostů (jehličnany jsou náchylnější), v jehlicích dochází
k akumulaci nepříznivých vlivůotrávení, uschnutí (jehlice 10 let, lity půl roku)

emise – přímé splodiny hoření, horký kouř, transmise – vyrovnává se teplota okolí, imise – to co
dopadá na zemský povrch

b)Cyklonální a anticyklonální charakter počasí. Proudění mezi anticyklonou a cyklonou.

Cyklonální charakter (tlaková níže)

 Dostředivé proudění od okraje cyklóny k jejímu středu

 Proudění vertikálního typu je od země vzhůru
 Do středu cyklóny se dostává vlhký vzduch
 Při vzestupu je brzy dosaženo kondenzace  vytváří se oblačnost (sloha)
 Relativně pohyblivý útvar
 Souvisí s ní frontální systém (teplá  studená okluzní fronta)
 Spojena s vypadáváním srážek
 Cyklóny = menší tlakové útvary (průměr do 1500km) , nízká oblačnost, srážková činnost
 Anticyklóny = mnohem větší a stabilnější (průměr je až 4000km)
 Mezi tlakovými útvary probíhá neustále proudění, protože je snaha o vyrovnání atmo. tlaku
 Proudění mezi anticyklóny a cyklónou ovlivňuje výměnu vzduchových hmot nad určitým
územím, ovlivňuje charakter počasí, které se nad určitou oblastí vyskytuje
 Proudění mezi anticyklónou a cyklónou (vyrovnávání tlaků) je vítr
 Proudění je vždy z tlakové výše do tlakové níže (z anticyklóny do cyklóny)
 Proudění mezi tlakovými útvary ovlivňují 4 síly  výsledný směr a rychlost proudění je
výsledný vektor těchto 4 sil
o Horizontální barický gradient (HBG)
o Coriolisova síla (CS)
o Odstředivá síla (OS)
o Třecí síla (TS)
 anticyklona – rozděluje se podle ročních období, letní a zimní anticyklona – výrazná (méně
výrazná na jaře a na podzim)
 letní anticyklona → vysoká stálost, malá pohyblivost, má velkou hustotu vzduchu – frontální
systémy se dovnitř nedostávají, teplé, horké, slunečné počasí bez srážek a oblačnosti, značné
teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, pravidelný výskyt rosy, ideální počasí pro letní dovolenou,
mraky vysoké, ojedinělá kupovitá oblačnost
  podzimní anticyklona → babí léto, jestliže máme tlakovou výši, jsou velké rozdíly teplot mezi
dnem a nocí, po ránu první přízemní mrazíky, odpolední teploty vyšší (až 15°C), stálé počasí,
začátek dne – výskyt radiačních mlh – vyzařování tepla od zemského povrchu, údolní polohy
jsou v mlze, vystupují pouze vrcholky kopců apod., mlhy jsou rozpuštěny slunečním zářením,
dochází k prohřátí celého sloupu, příjemné podzimní počasí
 zimní anticyklona → teplotní inverze, typickým jevem doprovázeným zimní anticyklonou,
rozdíly teploty mezi dnem a nocí (záporné teploty), nejchladnější zimní období, největší mrazy,
stékání studeného vzduchu do údolí, slunce neprohřívá celý sloupec, je stabilní a suchá, nízká
absolutní vlhkost, nízká relativní vlhkost
 jarní anticyklona → nejméně stálá, pohyblivá, nejmenší rozdíl teplot, největší vlhkost, mohou
se vyskytovat radiační mlhy, výskyt škodlivých jarních mrazíků

c)Fénový efekt.
-je speciální druh proudění, které vzniká v případě, že masa vzduchu narazí na nějakou význačnou
horskou překážku. Jedná se vpodstatě o "nucený vyýstup vzduchu". Za normálních okolností vzduch
stoupá pouze pokud se výrazně přehřeje než okolí. To je třeba případ běžné kupovité oblačnosti a
následné bouřky. Původ je termický. Föhn má však původ dynamický. Obrovská masa VLHKÉHO
vzduchu (to je podmínka!) je tlačena po návětrné straně hor přes překážku. V určité hladině nastává
kondenzace. Tam dojde k vysněžení (vypršení) a následně vzduch pokračuje již suchý a na druhé
straně hor klesá do nížiny

- Vznik teplého padavého teplu, které se vyskytuje na závětrné straně alpského pohoří
- Čím je vyšší pohoří, tím se fohnový efekt může razantněji objevit
- Je velmi pravidelný jev, Je nejvýraznější v zimním období
- Může mít klimatologickou účinnost, kdy navyšuje teploty, které by se jinak vyskytovaly
- Může mít v zimě rozdílnost teplot až 25°C
- Je pravidelný – má v různých oblastech pojmenování
o Polák (vítr z Polska na Slovensko)
o Chinook (v S. Americe)
o El. Niňo (v J. Americe) – ovlivňuje zvýšený výskyt tropických cyklón
- Vzduchová hmota začne stoupat a ochlazuje se podle sucho-adiab. gradientu o 1°C/100m 
na hladině kondenzace (vzduchová hmota s nižší teplotou) se začínají vytvářet mraky – vznik
srážek  stoupá a uplatňuje se vlhko-adib. gradient – nahoře je vzduchová hmota, která má
100% relativní vlhkost  vzduchová hmota začne klesat  vlhko-adiabatický gradient, ale
posouvá se hladina kondenzace (výš než byla) (2×)  sucho-adiabatický gradient (18×)  na
zemský povrch se dostane vzduchová hmota s vyšší teplotou

d)Výpočet vlhkosti: rosný bod Td = 8°C, t = 15°C, d = ?, a = ?

16. OTÁZKA
a)Význam ozonu v atmosféře.
 exotermní proces: ozonová vrstva, která je cca ve 30km nad povrchem, vrstva má šířku několik
kilometrů, je zde zvýšená koncentrace O3
o vlivem slunečného záření se rozkládá O2 na O1 a vzniká O3  exotermní proces
(uvolňuje se energie)
o tento proces je nestabilní
o látky, které dokážou připoutat O1 se jmenují freony
 dostávají se do atmosféry antropogenní činností
 používaly se v chladicích systémech
 v klimatizaci a ve sprejích se stále používají
 mají velmi dlouhou životnost (100 let v atmosféře)
o vrstva má různou účinnost
o nejslabší ozonová vrstva je v oblasti zemských pólů, označuje se jako „ozonové
díry“
 ozonové díry – není úplná absence ozonové vrstvy, jen je méně výkonná a
slabá
 nejsou stabilní, zvětšují a zmenšují se

 štít, který brání pronikání škodlivého krátkovlnného UV záření k zemskému povrchu

 díry v ozonu způsobují vyšší výskyt rakoviny kůže, oční choroby nebo oslabení imunitního
systému
 Ozón v přízemní (ze spalování) atmosféře působí škodlivě na živé organismy, poškozuje dýchací
orgány živočichů i rostlin
 exotermí proces – tvorba ozonu, cca 30km nad zemským povrchem, vrstva je zvýšenou
koncentrací O3 (ozon), vlivem slunečního záření se O3 štěpí na O2 a O1, O1 se zpětně váže na O2
a vzniká O3, pohlcuje složky záření, které jsou pro nás nebezpečné, chrání před UV zářením,
nemá stejnou mocnost kolem celého zemského povrchu, nejvíce naředěna je v oblasti pólů
(ozonová díra), vznikly jako důsledek antropogenní činnosti, člověk narušuje ozonovou vrstvu
tzv. halovými plyny (volný halový radikál)dokáží rychleji vázat O1 (freony – velká životnost, až
100 let) – v chladničkách, sprejích jako hnací plyn, dvě teorie: ozonové díry jsou důsledkem
čistě antropogenní činnosti, dříve nebyly, budou se zvětšovat až se spojí u zemských pólů,
druhá teorie – díry byli i dříve, běžný jev, který člověk trochu ovlivňuje (zmenšují se a zvětšují),
člověk by bez clony vydržel jen několik málo hodin

b)Projevy počasí na teplé a studené frontě.

Teplá fronta = teplotní rozhraní mezi čelním studeným vzduchem a týlovým teplým vzduchem
 Rozhraní není kolmé (teplý je lehčí než studený  teplý vystupuje nad studený vzduch a
pomalu ho odtlačuje)
 Poloha teplé fronty se zakresluje v místech, kde se dotkne rozhraní země, obloučky se kreslí na
stranu, kam se fronta pohybuje
 Oblačnost na čele teplotního rozhraní
 Mraky typu cirus (řasy)
 Převládají mraky typu sloha (cirostratus)
 Středně vysoký altostratus (mohou vypadávat srážky) –srážky nemusí dopadnou na zemská
povrch (vypaří se)
 Nimbostratus (dešťová sloha)  vytrvalý déšť
o  srážkové pásmo je před frontálním systémem a šířka je cca 400km
o  po přechodu nimbostratu se začíná vyjasňovat  altokumulus (řídká kupovitá
oblačnost)
  Před příchodem teplé fronty může dojít k mírnému ochlazení  za frontou může dojít
k oteplení
 Po přechodu fronty  pokles tlaku
 Postupuje rychlostí 30km/h  nejpomalejší frontální systém

Studená fronta
1.typ:

 Čelní je teplý vzduch a studený je týlový

 Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem není svislé – je nakloněné, studený vzduch je těžší
než teplý  klínovitě se zasouvá pod teplý vzduch
 Úhel klínu je otevřený (málo ostrý)  rychlý postup klínu
 Rychlý vzestup vzduchu na rozhraní  typická oblačnost (kupovitá – vznikají cumuly 
cumulonimbus)
 Srážky s bouřkovou činností, přívalové deště
 Srážkové pásmo je úzké (60km), srážková činnost je přímo na frontě
 Po přechodu fronty dochází k vyjasnění
 Rychlost je 45-50km/h  nejrychlejší frontální systém

Studená fronta 2.typu:

 Klínovité útvary studeného vzduchu, který se zasouvá pod vzduch teplý

 Úhel je ostřejší  délka klínu je delší než u 1. typu
 Neupozorňuje na sebe žádnou oblačností
 Tvoří se oblačnost jakoby u obrácené teplé fronty  dole nimbostratus, altostratus,
cirostratus, cirus
 Vytrvalé srážky, které jsou za frontou
 Šířka cca 200km
 Rychlost postupu této fronty je cca 40km/h  střední rychlost

c)Historie meteorologie na našem úzení

-první pokusy z doby renesance (Petr Vok z Rožmberka sledoval směr větru pro pobavení)

- astronomové Rudolfa II. (Tycho de Brahe, Johanes Kepler)-> Johanes Kepler byl zakladatel klimatologie –
prováděl sledování bez přístrojů, zapisoval si, sepsal dopis svým kolegům na univerzity a královské dvory a vyzval
je, aby také vedly záznamy, první meteorologické přístroje v Itálii, ve Florencii měří atmosférický tlak, první
teploměry,
- 1752 zahájena pravidelná meteorologická měření na pražské hvězdárně Klementinum, pravidelně měřili tlak,
teplotu vzduchu a atmosférické srážky, první teploměry díky jezuitům, Josef Stepling – přístroje z Itálie,
konstruuje teploměry, přístroje na měření proudění vzduchu, člen jezuitského řádu, věnoval se matematice,
fyzice a hlavně meteorologii, založil špičkové pracoviště, dělal přístroje a statisticky vyhodnocoval pozorování,
roku
-1775 konec Jezuitské knihovny, pracoviště patří pod Karlovu univerzitu, vedoucí Antonín Strnad – měření
zachováno, klementinská teplotní řada, teplotní řada se používá v klimatologii, nejdelší teplotní řada pro střední
Evropu, Strnad zakladatel agrometeorologie u nás, založil sít pozorovacích stanic i fenologických
- 1850 – mění se kvalita, samozapisovací přístroje, Organizace na zvelebení orby – funguje dodnes, zajištění
prostoru pro pokusy, zakládá další meteorologické stanice, dělá první předpovědi počasí pro zemědělce kolem
roku 1880 (deštivo, polojasno, jasno – koše na svahu)
-1919 – 1920 – vzniká Státní ústav meteorologický se sídlem v Praze, vybudování nové staniční sítě, začala
rozvíjet činnost letecká meteorologická služba (stanice podél hlavních letových tras), vznik prvního souboru
klimatických map, od roku 1945 hlavní úkoly české meteorologie: zajistit potřeby národního hospodářství, zajistit
nezbytný výzkum, výchova odborníků, během druhé světové války byla meteorologie důležitá (operace na moři a
ve vzduchu), na konci války meteorologické radary (oblačnost, srážková činnost, čte intenzitu probíhajících
srážek, zda je v mraku led, sníh či déšť
  1775 zahájení měření teploty na koleji v Klementu
 1804 zahájení měření srážek na stanici v Klementu
 1920 zvnik úřadů – meteorologická služba
 1953 propojení meteo. ústavu s hydrologií  vznik HMÚ
 HMÚ v době 1. republiky patřil ke špičkovému
 20. léta zavedení základních pojmů (studená fronta, teplá fronta)
 2010 členem EUMETSAT – využívání meteo.družic
d)Výpočet vlhkosti: hodnota ros. bodu = 7°C, E = 31 torr, r = ?, a = ?

17. OTÁZKA
a)Vliv slunečního záření na živočichy a rostliny
Viditelné záření a rostliny

 ovlivňuje pohyby rostlin (natočení vegetativních orgánů na slunce)

 rostliny a živočichy můžeme rozdělit na krátkodenní a dlouhodenní

b) krátkodenní rostliny – od oblasti rovníku (=teplomilné rostliny)

 dokáží vyrobit velké množství látek a také dokáží to velké množství látek spotřebovat
(prodýchají to)
 např: sója, kukuřice, bavlna, tabák

b) rostliny dlouhého dne – z vyšších zeměpisných šířek (=chladnomilnější rostliny)

 v době jejich vegetativního období se jim den prodlužuje

 v době vrcholící vegetace mají dlouhý den a velmi krátkou noc (nemusí se i objevit vůbec)
 vytváří podle C3 uhlíkového cyklu zásobní látky, které uchovávají
 např: tuřín, řepa, brambory, jahody
Viditelné záření a živočichové

2. orientace v prostoru
 skot téměř nevnímá červenou barvu
 živočichové vnímají prostřednictvím oka změnu délky slunečního svitu  informace jde do
hypofýzy a ta ovlivňuje rozmnožovací cyklus
 hypofýza vysílá produkci rozmnožovací hormonů tak, aby se mláďata se narodila do
nejpříznivějších podmínek z hlediska počasí, aby mláďata přežila
 říje srnčí zvěře je koncem července, dojde k oplodnění, ale plod se nevyvíjí cca do ledna
(pozastavená březost)
 na člověka a jeho aktivity toho typu působí také hypofýza a největší produkce hormonů je
při nárustu délky světla (konec května – červen)
d) živočichové krátkého dne
  naše slepice pochází z kur bangivkého  slepice chodí spát brzo
 v intenzivních chovech se přisvětluje vysoká produkce za den
 roční produkce vajec u 1 slepice za rok:
 patří sem koně, prasata

e) živočichové dlouhého dne

 dokáží měnit srst (letní a zimní)
 jelen, srnčí, skot, sob, los, pes…
 migrace zvířat
b)Charakteristika přívalového deště.
 = krátkodobý
 kratší doba trvání (do 6 hodin)
 velké kapky (5mm) dopadají s velkou intenzitou na zemský povrch  rozbíjí půdní agregáty,
voda se nestačí vsakovat  povodně
 zasažené jsou malé plochy (v 10 km)
 cumulonimbus – mrak deště
 v letním období (červen-srpen)
 tipické pro přechod studené v teplé období

c)Letní anticyklona, zimní cyklona

Letní anticyklóna

-typická pro vrcholení léta, největší tvorba rosy a rozdíly teplot, denní chod oblačnosti (cumuly
hezkého počasí), oblast krajiny, kde jsou vysoké úhrny počtu slunečního svitu – jasné počasí, intenzivní
ohřívání zem, povrchu, velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí –teplotní amplituda –velmi výrazná
tvorba rosy, díky velkému ohřívání zem, povrchu se ohřívá také vzduch nad ním = vzestupná konvekce
→uvnitř anticykl. Se vyskytují kumuly hezkého počací.
 Jasné počasí, velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (velká teplotní amplituda) velký výskyt
rosy
 Během dopoledne se rosa vypaří  slunečný den (mraky cumulus) + bouřky z horka

Zimní cyklóna

-přináší oblačnost a teplejší vzduch z atlantiku (zvýšení teplot), způsobuje výrazné srážky (sněhové,
smíšené nebo dešťové), může způsobit oblevu, vytrvalé srážky z mraků typu altostratus a nimbostratus
 Znamená oteplení (omezuje se dlouhovlnná radiace a intenzita vyzařování tepla do atmosféry)
 Může znamenat oblevu (v oblasti kladných teplot) i déšť blízký 0°C
 Nejtypičtější projev je vytrvalé sněžení mokrého sněhu

d)výpočet vlhkosti: ts = 17°C, tv = 13°C, r=?, e=?, Td = ?

18. OTÁZKA
a)Pseudoadiabetické děje v atmosféře.
Pseudo-adiabatický děj
- Nevratný děj, protože v jeho průběhu dojde ke změně vnitřní struktury vzduchové hmoty,
dojde ke změně možnosti uchování/uvolnění skupenského tepla vody
- Nejlépe vysvětlitelný při vzniku orografické oblačnosti

- Poprvé popsán v Alpách

- Děj, který se vyskytuje u pohoří, kde musí vzduchová hmota překonávat vyšší organickou
překážku
- Na závětrné straně → teplý padavý vítr
- Na zemi je 20°C, v 1000 metrech je 10°C a ne vrcholu, což je 2000 metrů, je 5°C – po
překlenutí vrcholu se teplota zvyšuje na 6°C a na zemi je 24°C (zvýší se o 4°C)
- Vzduchová hmota klesá a otepluje se
- Více pozorovatelný je v zimním období, ale pozoruje celý rok
- Přináší sebou oblevu, tání sněhu
- Vyskytuje se pravidelně

b)Základní rysy podnebí v Evropě (především „Přechodné klima středoevropské“)

 ČR, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko

 je na rozhraní oceanity a kontinentality
 větší projev kontinentality – v zimním období
 projevuje se doznívající vliv Golfského proudu, v některých částech se ovlivňuje
Fohnový efekt (z Alp)
 dostávají se frontální systémy ve formě prohloubené/vyplněné cyklóny  okluzní
fronta
 srážky jsou různého typu (mraky typu sloha a kupa)
 uplatňuje se vertikální klimatická zonálnost
 střídají se 4 roční období (jaro, léto, podzim, zima)
 srážky do 1000mm – jsou pod vlivem místní nadmořské výšky, mohou ovlivnit lokální
dešťové stíny
 zemědělství: pásmo úrodné a vhodné, plodiny mírného pásu a hospodářská zvířata
 přechodné klima středoevropské – ČR, část Německa, Polsko, střední Skandinávie, od jihu
odděleno pohořími, od severu není chráněno, doznívají zde frontální systémy, typ. přechodné
klima, srážkové úhrny do 1000mm, projevují se lokální dešťové stíny, místní nadmořská výška
případně místní podmínky, klima výhodné, bezproblémové, nejpříhodnější z celé Evropy

c)Meteorologické radary a družice.

 Meteorologické radary
 od 50.tých let 20. století se začali budovat radarové stanice
 měli delší vlnové délky, teď kolem 10cm
 jsou schopné pozorovat oblačnost, výšku a rychlost pohybu oblačnosti a obsah vody
 dokáží zjistit, zda z daných mraků padají srážky, zda mraky obsahují ledové částice
(=kroupy)
 vyhodnocení na základě znalostí a vyhodnocených snímků z minulosti
 nevýhoda 1. použití radaru byla (pokud bylo počasí vrstevnatý) chyba – zkreslení
  od 2.světové války radarové stanice, objevili odrazy oblačnosti – hustota oblačnosti
obsah oblačnosti, výška mraků, intenzita vypadávaných srážek, vlnové délky 2-10cm,
české radary TESLA RM, vysoká úroveň, vrstevnatá oblačnost – porovnání s dalšími
snímky s databází, varování před krupobitím – dle mraků odhadneme kolik a jaké
srážky v mraku jsou, v ČR 3 met radary dosah do 300km jsme propojeni
s celosvětovou sítí
 Meteorologické družice
 první družice vyslána do vesmíru, družice Sovětského Svazu v roce 1957
 únor 1959  vypuštěna meteorologická družice (VANGUARD= přeboj [Americká])
 TIROS II  družice, která dokázala vyslat na zem více než 30 tisíc použitelných
snímků (pro pohyb frontálních systémů, jejich vývoj, možnost zkoumání tropických
cyklon + jeho pohyb)
 poté stacionální družice – snímá stále stejnou výseč  fyzikální změny v atmo. =
změny počasí
 jsou vybaveny různými čidly  sledování termálních záznamů
planety, vlhkost, průběh teplotní křivky v atmosféře
 snímky jsou dostupné na internetu
 teď se používají družice METEOSAT, EUMETSAT
 Sovětská družice v roce 1957, Americká Vanguard
 nejsou nejdůležitější, asi 50 let používány, první družice roku 1959 Vanguard – měla
vyzkoušet jak to bude vypadat s přenosem dat, družice Tiros 1 – zmizel, Tiros 2 začal
snímkovat i fotil
výpočet vlhkosti: r =50%, t = 20°C, rosný bod = ?, E = ? d = ?

19. OTÁZKA
a)Adiabetické děje v atmosféře.
 Děje, které se týkají vzestupu nebo sestupu velkých vzduchových hmot
 Vyskytují se při konvekci
 podílí se na vzniku Fohnového efektu
 Děje, které jsou energeticky soběstačné  při vzestupu či sestupu vzduchová bublina žádnou
energii z okolí nepřijímá a neuvolňuje
 vzestup vzduchový hmoty – rozpínání vzduch. bubliny, ochlazování vzduchu, sestup vzduchu –
stlačování, oteplování vše na úkor energie vzduchové hmoty
 energii do prostředí neuvolňují ani ji nepřijímají
- Adiabata → teplotní změna
- Jakýkoliv vzestup nebo sestup vzduchové hmoty
- Modelová vzduchová hmota →obrovská vzduchová bublina, která se může vertikálně(nahoru a dolu)
pohybovat v atmosféře
- Většinou je oddělena od okolí – má jiné teplotní a vlhkostní vlastnosti
- Vlastnosti získává ze zemského povrchu
- Vzduchová bublina je teplejší než okolí – stoupá nahoru
- Jsou to děje, které se odehrávají při vzestupu nebo sestupu a jsou energeticky sobětačné
- Do okolí bubliny se žádná energie neuvolňuje ani není přijímaná
 - Veškeré procesy, které se odehrávají jsou na vnitřní energii vzduchové hmoty a projevují se jako změna teploty
- 3 základní adiabatické děje:
1. Sucho adiabatický děj (S.A.)
- Odehrává se v nenasyceném prostředí – z hlediska relativní vlhkosti (méně než 100%)
- Vyskytuje se mezi zemským povrchem a známou hladinou kondenzace
- Při vzestupu se vzduchová hmota rozpíná a poklesne teplota
- ɣ= 1°C/100m
- vystoupá k hladině kondenzace, ale nepřekročí ji (20°C →10°C)
- když klesá zpět na zem, má stejnou teplotu, jako prve (10°C → 20°C)
- vratný
- uplatňuje se tam, kde je slabý vzestup nebo přechod vzduchové hmoty přes nějaké nízké pohoří
- netvoří se žádná oblačnost
- uplatňuje se tam, kde je kondenzace hodně vysoko
2. vlhko adiabatický děj (V.A)
- ɣ = 03 – 0,8°C
- průměrná teplota je 0,5°C
- děj, který se odehrává nad hladinou kondenzace
- jeho vrchol může být ohraničen výškou do které jsou přinuceny vystoupit vzdušné hmoty
- v některých případech sahá až k hranici troposféry
- pokles teploty při sestupu je pomalejší
- zvýšení teploty při vzestupu je také pomalejší
- nad hladinou kondenzace se pára přeměňuje na kapalnou vodu → přechází nám s energeticky bohatší na
energeticky chudší (1x se uvolní sk. H2O)
- uvolňuje se měrné skupenské teplo vody (0,8 – 0,7)
- pohybujeme se v záporných teplotách → 2x se změní (0,4)
- jakou rychlostí se pohybuje vzduchová hmota
- vratný
- začíná při vzestupu – začíná jako sucho adiabatický děj
- odehrává se v letní tlakové výši
- vznikají zde mraky CUMULUS – světlé mraky, ohraničené a mají stín → neprší
- někdy v podvečer dojde k ochlazení – nastává konvekční vzestup → zpět pod hladinu kondenzace a mraky se
rozpustí (opět jasná obloha)
- vyskytují se při konvekci, při vzestupu tlakové výše, při vzestupu uvnitř tlakové níže, při frontální oblačnosti
3. pseudo adiabatický děj (P.A)
- nevratný děj – při průběhu dochází ke změně vnitřní struktury vzduchové hmoty, především ke změně obsahu
vody
- nemá vlastní gradient (S.A. a V.A) – uplatňuje FOHNOVÝ EFEKT (F.E. – přehláskované O)
 F.E.
- Poprvé popsán v Alpách
- Děj, který se vyskytuje u pohoří, kde musí vzduchová hmota překonávat vyšší organickou překážku
- Na závětrné straně → teplý padavý vítr
- Jakmile začne pršet, tak se S.A mění na P.A
- Na zemi je 20°C, v 1000 metrech je 10°C a ne vrcholu, což je 2000 metrů, je 5°C – po překlenutí vrcholu se
teplota zvyšuje na 6°C a na zemi je 24°C (zvýší se o 4°C)
- Vzduchová hmota klesá a otepluje se
- Odevzdání veškeré vody – posouvá se výška kondenzace
- Díky velké výšce a průběhu počasí může být nižší
- Více pozorovatelný je v zimním období, ale pozoruje celý rok
- Přináší sebou oblevu, tání sněhu
- V Evropě se dělá u všech pohoří, které jsou kolmo k větru
- Alpský přináší změny teplot až o 12 – 15°C
 Jižní Amerika
- suché oblasti (pouště)
- Projevuje se do velké dálky (Elnino)
 Severní Amerika
- Na rozhraní s Canadou – CHINUK
- Vyskytuje se pravidelně

b)Klima naší republiky = základní rysy

 klima se patří do skupiny: přechodné klima středoevropské
 jsou zde horká léta a studené zimy
 proudí sem západní vítr
 na Moravě je teplota vyšší než jinde, průměrná teplota je 10°C
 hodně nízké teploty jsou na Šumavě (Kvilda)
 celková průměrná teplota je mezi 5-10°C
  červenec je nejteplejší měsíc v roce a leden je nejchladnější
 poměrně velké množství srážek (průměrně 728mm)
 projevuje se doznívající vliv Golfského proudu, v některých částech se ovlivňuje Fohnový efekt
(z Alp)

c)Plynné složení atmosféry, Emise, transmise, imise

 emise: znečišťující látky vstupující do atmosféry(SOX,NOX,CO2,prach,methan,freony..)
 imise: znečišťující látky v atmosféře –ll—(SOX s vodní párou..)
 transmise: dopadající látky na zemský povrch (kyselé deště, prach..)
 N 78%, O221%, CO20,03%, vzácné plyny, vodní pára, pevné částečky (prach), mikroorganismy,
znečištění
 Plynná složka:
N2 → 78,08%
O2 → 20,94%
Ar → 0,93%
CO2 → 0,03%
Dále i O3 a CH4
Max. 4% vodní páry ( většinou 1%)
Vzduch
 Kapalná a pevná složka:
(tzv. atmosférické aerosoly)
Vodní kapky
Ledové krystalky
Kosmický prach
Produkty vulkanické činnosti
Půdní prach
Krystalky solí, hlavně mořské
Pyl
Antropogenní aerosoly
Kondenzační jádra v procesu tvorby dešťových kapek

Přírodní znečištění:

 vulkanická činnost (oxidy S)

 přírodní požáry (CO2)
 biologické procesy (methan z krav)

Antropogenní:

 průmyslová výroba (hluk, prachové částice, oxidy S,N,C, freony)

 doprava (CO2)
 zemědělská výroba (prach, CO2, methan)
 prach se do atmosféry dostává ze spalování fosilních paliv, dopravy, skládek, staveb..), může mít různé
velikosti
o při dýchání se dostává hluboko do plicních sklípků  nemoce dýchacích orgánů
o při dopadu na rostlinu může způsobit přehřátí a nefungování průduchů
 přirozené prachové částice jsou dobré k navázání vody, jsou místem, kde se voda usazuje(kondenzace)
 oxidy S a N jsou z průmyslové činnosti  dostávají se do atmosféry, smíchají se s vodní párou 
nastávají kyselé deště (okyselení půd, spálení a zničení jehličnanů…)
 oxid uhličitý patří mezi skleníkové plyny  narušení pozitivního skleníkového efektu (ohřívání země,
nepropustnost záření zpět do vesmíru)

d)výpočet vlhkosti: ts = 23°C, tv = XXX, zjistit d, r e, E

20. OTÁZKA
a)Příčiny mrazíků a ochrana proti nim
 Při ochlazování zemského povrchu
 Způsobuje výrazné problémy při pěstování (ovoce, jahody)

Mrazík: krátkodobý pokles teploty pod bod mrazu ve vegetačním období, vyskytuje se v době, kdy
rostliny jsou nejcitlivější

Ochrana:

 Přes rostliny přehodíme nějakou plachtu  změní se mikroklima

 U jahod se provede výrazná zálivka (prolít vodou)
 Vytápění sadů – vyvinuty menší kamna a palivem byl koks
 Ohřátí pomocí MIGu (motor letadel)
 Zadýmování studeným kouřem – použití dýmovnic
 Promíchávání vzduchu

b)Charakteristika studené, teplé a okluzní fronty a projevy počasí na nich

Teplá fronta = teplotní rozhraní mezi čelním studeným vzduchem a týlovým teplým vzduchem
 Rozhraní není kolmé (teplý je lehčí než studený  teplý vystupuje nad studený vzduch a
pomalu ho odtlačuje)
 Poloha teplé fronty se zakresluje v místech, kde se dotkne rozhraní země, obloučky se kreslí na
stranu, kam se fronta pohybuje
 Oblačnost na čele teplotního rozhraní
 Mraky typu cirus (řasy)
 Převládají mraky typu sloha (cirostratus)
 Středně vysoký altostratus (mohou vypadávat srážky) –srážky nemusí dopadnou na zemská
povrch (vypaří se)
 Nimbostratus (dešťová sloha)  vytrvalý déšť
o  srážkové pásmo je před frontálním systémem a šířka je cca 400km
o  po přechodu nimbostratu se začíná vyjasňovat  altokumulus (řídká kupovitá
oblačnost)
 Před příchodem teplé fronty může dojít k mírnému ochlazení  za frontou může dojít
k oteplení
 Po přechodu fronty  pokles tlaku
 Postupuje rychlostí 30km/h  nejpomalejší frontální systém

Studená fronta
1.typ:

 Čelní je teplý vzduch a studený je týlový

 Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem není svislé – je nakloněné, studený vzduch je těžší
než teplý  klínovitě se zasouvá pod teplý vzduch
 Úhel klínu je otevřený (málo ostrý)  rychlý postup klínu
 Rychlý vzestup vzduchu na rozhraní  typická oblačnost (kupovitá – vznikají cumuly 
cumulonimbus)
 Srážky s bouřkovou činností, přívalové deště
 Srážkové pásmo je úzké (60km), srážková činnost je přímo na frontě
 Po přechodu fronty dochází k vyjasnění
 Rychlost je 45-50km/h  nejrychlejší frontální systém

Studená fronta 2.typu:

 Klínovité útvary studeného vzduchu, který se zasouvá pod vzduch teplý

  Úhel je ostřejší  délka klínu je delší než u 1. typu
 Neupozorňuje na sebe žádnou oblačností
 Tvoří se oblačnost jakoby u obrácené teplé fronty  dole nimbostratus, altostratus,
cirostratus, cirus
 Vytrvalé srážky, které jsou za frontou
 Šířka cca 200km
 Rychlost postupu této fronty je cca 40km/h  střední rychlost

Okluzní fronta: (neutrální, teplá, studená)

 je úzké rozhraní mezi studenou a teplou vzduchovou hmotou, kdy studený vzduch již vytlačil
veškerý teplý vzduch od zemského povrchu.
 Projevuje se jako studená fronta se slabšími účinky, mnohdy se rozpadne ještě dříve, než v ní
začnou vznikat atmosférické srážky, její teplotní vliv na počasí je nevýrazný.

Vliv záření na mikroklima stájí

Osvětlení je velmi důležité (k rozmnožování, vývoje apod.)
a) přirozené

o Závisí na velikosti a konfiguraci oken

 Propočítává se
o Závisí i na čistotě oken
b) umělé osvětlení

o Pro potřeby ošetřování zvířat

o Nejsou žádné požadavky na intenzitu
o Slepicím se uměle přesvicuje
o Prasatům se utlumí

 absence UV záření  mikroorganismy jsou agresivnější a aktivnější  musí zde být dostatečně
rozmístěna okna, dveře, větrací šachty
 uvnitř je stálá teplota  produkce UV záření  příznivé na dobytek (vitamín D, psychická
pohoda)

d)Výpočet vlhkosti: ts = 25°C, tv = 15°C, zjistit r, Td, E

21. OTÁZKA
a)Charakteristika vytrvalého deště, příčiny vzniku a účinky v zemědělství
dlouhodobý = vytrvalý

 nad 6 hodin trvání – několik dní

 malé kapky (0,5-1mm) dopadají s malou intenzitou  nepoškozuje půdu, voda se stačí
vsakovat, zvyšují se zásoby vody  půdní vláha
 zasahuje velké rozlohy (100km)
 mrak nemá ostré kontury  nimbostratus
 při přechodu teplé fronty v období chladnější teplot (teplý vzduch je nahoru)
b)Meteorologie na internetu
 stránky ČHMÚ (hydrometeorologického ústavu) jsou volně k dispozici
o najde se tam plno informací co se týče meteorologie (počasí, voda, ovzduší)
o jsou tam i přidávány aktuální články o problematice
o jsou zde i grafy a různě znázorněny mapy ČR
o jsou zde i historická data a záznamy
 předpovědi počasí jsou téměř všude na internetu, ale velké množství zdrojů není spolehlivý
 předpověď na 3 dny může být přesná, ale předpověď na týden už je pouze odhad, takže tomu
nelze věřit

c)Teplotní poměry stájí

- většina prostor nemá vytápění(max přenosné a u drubeže u mladších jedinců)
- teplota je tvořena na základě tepla které produkují zvířata(přirozená termika)
- kolik tepla vyprodukují zvířata - produkce každého jde na vrub přijaté potravy
- v zimním období mnohem větší dávka tepla
- jednotlivé provozy dimenzované
- pro všechna chovaná zvířata je stanovené teplotní optimum - rozsah teplot při kterém je na ohřívání nebo
ochlazování organismu spotřebováno nejmenší množství krmné dávky
- pásmo teplotního optima závisí na druhu zvířat a ….
- rozdíl mezi dospělými a mláďaty
Pokud málo zvířat v zimě pokles teploty, muže být nepříznivý pro zvířata
Teplotní optimum- interval teplot, kdy chovaná zvířata nemusí využívat krmnou dávku na své oteplování,
ochlazování(pásmo tepelné pohody), muže začít i v oblasti záporných teplot
OVCE -2-15°C
DRŮBEŽ 30°C
SELATA 20-30°C
Skot14-22
VLIV NÍZKÝCH TEPLOT
- zrychlení metabolismu
- organismus začíná produkovat velké množství tepla a snaží se ohřát vnější prostředí
- po dosažení optima dochází dokáží zareagovat velmi rychle a metabolismus se vrací do normálu, spotřeba velké
krmné dávky na vlastní ohřev, pomaleji rostou

VLIV VYSOKÝCH TEPLOT

- snaha ochladit organismus - první reakcí je zrychlené dýchání následuje pocení, výparem vody se zvíře ochlazuje
- změna metabolismu -> ten se mírně zpomaluje - >zmenšeníkrmná dávka prochází traktem bez plného využití -
>větší část projde bez energetického využití -> tato reakce je dlouhodobá
- větší problém jsou teploty vysoké než nízké

Teplota

 vytváří ji zvířata, umělé vytápění u drůbeže

 pásmo teplotní optima = chovaná hospodářská zvířata plně využívají krmnou dávku k produkci

o Široký interval – nekryje se s lidským

o Závisí na druhu zvířat
o Na produkčním zaměření
o Ovlivněné stářím chovaných zvířat – mláďata vyšší
o I záporné hodnoty (ovce -2)
Nízké teploty:

- Zvířata reagují  metabolismus produkuje teplo  krmná dávka jde na ohřev

- V zimním období více spotřeby na teplo
- Reakce na chlad je velmi rychlá

Vysoké teploty:

- Ochlazování pocením
 - Uvolňování vody na povrch těla výpar  ochlazování organismu
- Zrychlené dýchání - ochlazení vnitřní části organismu
- Nedostatečné ochlazování  poruchy metabolismu  nevyužití krmné dávky
- Reakce je pomalá a dlouhý návrat do normálu

d)Výpočet Minářovy vláhové jistoty je-lie o t = 7,8°C a o srážky 690 mm.

22. OTÁZKA
a)Barva oblohy, duha, červánky
vjem výskyt ČERVÁNKŮ – ráno nebo večer při východu nebo západu Slunce

o vznikají tehdy, jestliže viditelná složka prochází do atmosféry pod velmi ostrým úhlem
o velká míra vlnové délky červené barvy

o Vznikají ráno nebo večer (západ, východ slunce) a musí být splněna podmínka, že úhel dopadu
záření odpovídá n-násobku atmosféry (ráno nebo večer je ostrý úhel dopadu záření – cca 24 -
násobek zemské atmosféry) – kratší vlnové délky viditelné složky jsou z větší části pohlceny na
molekulách plynu a mírně se zapojí vodní pára do tohoto procesu a k našemu oku se dostávají
pouze dlouhé vlnové délky viditelné složky – červená barva (760nm; fialová 400nm; - větší se
dokáže proplést a dojít až k našemu oku)

DUHA – sluneční záření s deštěm

o slunce –pozorovatel-mrak pod úhlem 42° a více + kapky 3 mm
o duha hlavní –má menší poloměr oblouku, barvy začínají fialovou celé spektrum a horní je
červená, barvy jsou kontrastně a jasně odděleny
o duha vedlejší – (na pozadí toho mraku – na konci srážky) – vyžaduje 52° a více, má vetší oblouk
a obrácený chod barev – od vnitřka je červená a končí fialovou barvou, barvy jsou nezřetelné
přechodné

vjem do MODRA - oblohy (při velké hloubce- modré moře, oboha…)

o při průchodu záření dochází k selektivnímu záření na molekulách plynu a významněji je

propouštěna vlnová délka modré barvy

vjem do ŠEDIVÉ oblohy –znečištěno, na malých prachových částečkách

- Vzniká tehdy, jestliže jsou v atmosféře srážky s většími kapkami – kratší srážková činnosti s kapkami o
velikosti cca 3mm – polarizační hranol (bílé světlo se za hranolem rozloží na barvy)
- Musí být splněna podmínka – slunce (musí mít pozorovatel v zádech, a úhel mezi nimi musí být 42°a
více), pozorovatele a srážek – takto vidíme duhu hlavní – sevřenější oblouk, menší oblouk, ostře
ohraničené jednotlivé barvy a chod barevného spektra je od fialové po červenou
- Za ní je i duha vedlejší, která vzniká na zadní straně mraku při úhlu 52°a více, má větší oblouk, méně
zřetelné přechody barev, které mají obrácený chod barev – dole je červená, nahoře fialová
XXXXXXXXXX
- Krátkovlnná tepelná radiace
- Při průchodu atmosférou dochází k pohlcování na molekulách skleníkových plynů a sloučenin – oxid
uhličitý, vodní pára, metan, dusík
 - Při průchodu atmosférou směrem k zemi přichází k malému pohlcování infračervené složky záření,
protože vlnové délky do 4000 barometrů jsou pro toto pohlcení krátké, toto záření dopadne na zem, je
pohlceno zemským povrchem a země se ohřeje

b)Promrzání půdy, praktické využití, vliv reliéfu na promrzání

hloubka promrzání závisí na:

 teplotě povrchu a hlubších vrstev

 sněhové a rostlinné pokrývce
 typu půdy a mechanickém složení
 vlhkosti půdy
 reliéfu terénu
 povrchu půdy

o betonová silnice promrzne do větší hloubky než louka

o sníh chrání než např. holomrazy (působí jako tepelná izolace)

 Polopromrzlá půda – stav, od okamžiku poklesu teploty na bod tuhnutí půdního roztoku
 Tvrdě zamrzlá – zvýší se objem, při dalším klesání se objem zmenšuje
 Hloubka promrzání – 0,4 – 0,5 m max. 0,8 – 1m

c)Mikroklima stájí.
 Týká se hospodářských zvířat – spoluvytváření mikroklima
 Jsou jím ovlivněna
 Závisí na konstrukci stáje, zvířatech
o Posuzování svislé konstrukce stájí (obvodní zdivo)  ovlivňuje úniky tepla, chod
vlhkosti, koncentrace plynů
o Osvětlení – počet a konfigurace oken = přínos osvětlení
o Kanalizační systém
o Systém nakládání s hnojem
o Způsob ustájení
o Systém odvětrávání – přirozené/nucené (ventilátory)
 Konstrukce se vyvíjí:
o Staré typy podle dostupnýho materiálu
o Nové podle nejnovější welfare zvířat
 Vybavení stájí – termograf
 Specifické mikroklima, které je vytvořeno životnými projevy chovných zvířat
 Ovlivnuje konstrukce stáje, materiál obvodových stěn, množství konfigurace a kvalita oken,
 systém odvětravaní stájí, systém odkanalizování, systém ustájení zvířat, nakládání s exkrementy a jejich
skladování, další technologické linky(krmení, dojení,…)
 řeší i osvětlení, konstrukce stájí se vyvíjela zádoucím směrem, tak aby parametry mikroklimatu
odpovídaly požadavkům chovaných zvířat, pro které byly navrženy, menší stáje neplnily veškeré fce,
odvětrávání a světelných poměru
 stavěno na určitý počet zvířat, pokud počet není dodržen, nefunguje mikroklima
 modernější typy stájí využití řízené mikroklima, meteorologické přístroje, a mohlo dojít
k automatickému řízení větrání stájí, každé zvíře vytváří určitý druh mikroklimatu a zároveň určity druh
mikroklimatu je pro zvíře nejlepší
 mláďata mají přísnější podmínky na mikroklima, vyžadují jíné teplotní poměry, mají tu šíři příznivých
podmínek velmi úzce specializovanou než dospělí
 - soubor fyzikálních chemických a biologických vlastností vnitřního prostředí které se výrazně liší od
venkovního
- výrazně ovlivňuje zdravotní stav a užitkovost hospodářských zvířat
d)Výpočet vlhkosti, rosný bod = 9°C, t=20°C, e = ?, ,E = ?, a = ?

23. OTÁZKA
a)Atmosférický tlak, HBG, CS, OS, TS
-je vyvoláván sloupcem vzduchu, který je nad námi, tlak – veličina, jednotka Pascal = síla 1 Newtonu
rovnoměrně působící na m2 plochy, nepoužívá se Pascal ale hektopascal, normální atmosférický tlak je
1013,25 hPa, pro nulovou nadmořskou výšku a nulovou teplotu, 1 torr = 1mm rtuťového sloupce,
normální atmosférický tlak 765 torrů
1 hPa = 3/4 torru 1 torr = 4/3 hPa
→ s výškou poměrně pravidelně klesá, poklesu tlaku se využívá v barometrické nivelaci = určování
výšek na základě různého atmosférického tlaku, pokles tlaku = existuje vertikální barický stupeň, udává
o kolik musíme změnit svoji výšku, aby došlo ke změně tlaku o 1 tlakovou jednotku (o 1 hPa, 1 torr),
změny tlaku s výškou rychlé, se změnou výšky na 8m se změní tlak o 1 hPa (v torrech:11m)
vertikální barický gradient – udává, o kolik se změní tlak na změnu 100m výšky (12,5 hPa na 100m, 9
torrů), je nerovnoměrný, díky nerovnoměrnosti máme různé barické pole (tlaková níže, tlaková výše),
můžeme provést zákres rozložení tlakových polí – pomocí myšlených čar = izobary→ oblé čáry, které se
nikdy neprotínají a můžeme odhadnout změnu tlaku ve směru horizontálním
atmosférický tlak nemůže sám o sobě za zvýšený výskyt lidských chorob, projevy počasí jako komplex
ovlivňují zdraví člověka velmi výrazně
1. Horizontální barický gradient (HBG)
= vodorovná tlaková změna
- hodnota HBG záleží na rozdílu tlaku mezi antic. a cykl. a jejich vzdálenosti
- čím je větší rozdíl tlaku, tím je vyšší rychlost
- čím jsou tlakové útvary blíže u sebe, tím to může znamenat zvýšení rychlosti
- hustotu izobar můžeme přirovnat k hustotě vrstevnic
- Rychlost proudění v přízemní vrstvě termosféry odpovídá 3×HBG
- Ve vyšších vrstvách troposféry odpovídá 6×HBG

2. Odstředivá síla (OS)

- Čím je poloměr otáčení menší, tím je síla vyšší (kolotoč)

- U vzduchových hmot má menší význam než síla cs. cca 10×, ale působí ve stejném
směru (kolmo na HBG)

3. Coriolisova síla (CS) = Síla zemské rotace

- Díky rotaci Země vytváří sílu, která vzniká, jestliže se nějaká vzduchová hmota dá
do pohybu, a síla je vždy kolmá na původní sílu hybnosti
- V závislosti na poloměru otáčení (velikosti délce síly, na kterou má působit)
- Velikost C.síly je přibližně stejná jako velikost HBG
- Na rovníku je nulová a na zemských pólech je jednotková
- Na S polokouli působí c.síla kolmo na HBG a proti směru hodinových ručiček
- Na J polokouli působí c.síla kolmo na HBG po směru hodinových ručiček
(vypouštění vody ve vaně – vír)
- Ovlivňuje proudění v říčních korytech
 4. Třecí síla (TS)
- Síla, která působí na směr i rychlost a působí proti výslednému vektoru sil
(OS,HBG,CS)
- Vnitřní i vnější síla
- Vnitřní: vzniká tření vzduchových hmot od sebe
- Vnější: vzniká třením vzduchových hmot o zemský povrch
- Proudění ze středu tlak. výše k okraji, z okraje tlak. níže ke středu (horizontální)
- V tlak. výši je proudění ze shora dolu (z troposféry k zem. povrchu)  udržuje
vysoký tlak
o Proudění uvnitř je směrem ze zdola nahoru (čím rychleji stoupá, tím
rychleji klesá atm.tlak)
- Vzduchová hmota má nízkou teplotu a absolutní vlhkost, relativní vlhkost může být
100%
- Z tlakovou níží souvisí systém front (frontální porucha), střed tlakové níže je
počátkem teplé a studené fronty
- Do tlakové výše nezasahují frontální systémy, systémy ji dokáží odtlačovat
b)Ohřívání vody a význam pro tvorbu klimatu
Golfský proud je teplý proud  tvoří klima pro Evropu
zvýšení teploty vody  začínají tát ledovce, vzestup vzdušné vlhkosti, malý výskyt sněhu
(změna klimatu)  Globální oteplování
díky skleníkovému efektu se i voda ohřívá  hladina moře se může zvyšovat, průměrná
teplota se celkově zvýší
c)Vědní obory v rámci fenologie
1 fenoklimatologie
4. dlouhodobé sledování klimatologických dat s kombinace s fenologickým pozorováním
5. výsledkem je stanovení fenologických map do klimatického atlasu (nástup kvetení
některých pozorovaných objektů, nástup sklizně, počátek žní 13.7)
6. pomocí izolinií vyčleněny oblasti s ukončením/nástupem dané fenologické fáze
7. k výběru sadů a dalších věcí

1 mikrofenologie
8. používá přístroje (mikroskop, binolupa)
9. zkoumá fenologické změny, které nejsou okem viditelné, ale jsou důležité např. v zemědělské
výrobě
10.zkoumání vzrostný vrchol rostlin  opatření v rostlinné výrobě (přihnojování dusíkem)

1 fenoekologie
- vliv abiotických činitelů na nástup jednotlivých fenologických fází (prachová depozice,
znečištění atmosféry)

2 fenometrie
11. měří změny na rostlinách, které se odehrály vlivem průběhu počasí v daném
vegetačním roce (letokruhy dřevin, měření přírůstku)

d)Výpočet vlhkosti: ts = 21°C, tv=15°C, zjistit e, E, d

24. OTÁZKA
a)Fenologická roční období.
 1 rok je rozdělený na fenologická období
 u každého období jsou stanoveny typické znaky
 každé období má různou délku i průběh

• fenologické předjaří – na rozhraní zimy a jara, období probouzení vegetace

- zahájení kvetení sněženky podsněžník, bledule, dřevin (lísky,
vrba)
- přilétání ptáků (skřivan), první očistný průlet včel
• fenologické jaro
a) časné: - kvetou žlutě kvetoucí byliny (blatouch, prvosenka jarní),
ovocné stromy
1.přilétání stěhovavých ptáků (vlaštovky, jiřičky)

b) plné: - kvetení smetánky lékařské, lučních květin, jílovec maďal, šeřík

2.přílet posledních stěhovavých ptáků (čáp bílý, kukačka)

• fenologické léto
- předletí – kvetení trav (=metání obilovin), vinné révy, lípy
1. rození srnčat, obsazení hnízd ptáků

- plné – sklizňová zralost obilovin (ječmen  oves), letní opad ovoce

1. srnčí říje, narození mláďat v hnízdě

• fenologický podzim – sklizeň ovoce, okopání brambor

1. odlet stěhovavých ptáků

• fenologická zima – částečný vegetační klid, probíhá jarovizace,

1.období hibernace některých zvířat (jezevec…)
2.úplný vegetační klid -20°C

b)Výpar z vody a z půdy

VODA:

 závislá na rozměru plochy vypařujícího povrchu

o malé vodní plochy pod 20m2 i menší

o čím menší tím větší rychlost odpařování

PŮDA
  ovlivňují ho: srážky, charakter rostlinné pokrývky, reliéf terénu, druh půdy, stav povrchu půdy,
hloubka a charakter promrzání půdy, hloubka hladiny spodní vody
 půdy nasycené vodou – výpar jako u výpar z volné vodní hladiny, intenzita závislá na počasí až
10-15mm za den
 vlhké půdy – 3 – 4 mm za den závisí i na rychlosti přísunu vody
 suché půdy – výpar na úkor dalšího vysychání vrchní vrstvy, několik desetin mm
 rostlinná pokrývka – výpar je malý cm hustší je porost

-evapotranspirace = celkový výpar

evaporace = výpar neproduktivní, výpar přímo z půdy do atmosféry, voda nevyužita rostlinami, z hlediska
zemědělské produkce je to ztrátový výpar, nepodílí se na tvorbě výnosu, vhodnými zásahy omezována, kapilární
póry v půdě by neměly dosahovat k povrchu a měly by být přerušeny, půdní povrch nakypřen
transpirace = výpar žádoucí, produktivní, probíhající přes rostliny, pro zemědělce nezbytný, každá rostlina má
určitý transpirační koeficient – množství vody, který potřebuje vytransporovat pro dosažení žádoucí produkce,
nejvíce vytransponují louky, trvalé porosty, které dokáží vytransponovat až 1000 – 1200mm vody za rok,
obiloviny 800mm, okopaniny 400 – 500mm
Výpar z půdy
výpar z půdy je nižší než výpar z vody, výpar z půdy může být totožný pokud by byl půdní profil plně nasycen
vodou, všechny kapilární i gravitační póry vyplněny vodou → nastává krátce po srážkové události, pokud máme
zamokřené půdy, vysoký výpar neproduktivního charakteru, fáze fyziologického sucha = rostliny jsou ve vodě, ale
sací síla nepřekoná tlaky a nemůže vodu přijmout – odvodnění, ovlivňují ho srážky, charakter rostlinné pokrývky, ,
reliéf terénu, druh půdy, stav povrchu půdy, hloubka a charakter promrzání půdy, hloubka hladiny spodní vody
Výpar z vody
vyšší než výpar z půdy, hodnoty jsou až 1 mm za hodinu, až 12 mm za 1 horký letní den, nutno zohlednit při
výstavbě nádrží, díky výparu odtok z nádrže menší než přítok do nádrže, největší výpar je u malých vodních ploch
→ dochází k výměně vzduchu (jednotkový výpar je největší v kalužích), ovlivňuje mezoklima ploch – rybníky mají
ovlivněné mezoklima, závislá na rozměru plochy vypařujícího povrchu – čím menší, tím větší rychlost odpařování

c)Fáze ve vývoji tlakové níže

 Snaha teplého vzduchu jít nahoru a studený dolu  rozvlnění (první fáze k tvorbě cyklóny)
 Rozvlnění  vzestup vzduchu vzhůru (vytváření tlakové níže)
o Jsou zde sektory teplého a studeného vzduchu (délka až tisíce km)
o Příčina není objasněna
o Vzduch začíná rotovat
o  mladá cyklóna

 Mladá cyklóna – plně vyvinutá tlaková níže  teplá a studená fronta

o Teplá fronta – (červená s obloučky)
o Studená fronta – (modrá čára s trojúhelníčky) – za i před frontou sektor studeného
vzduchu

 Prohloubená cyklóna - tlaková níže je, ale tlak se zvyšuje

o Část studené fronty dožene frontu teplou  vznik okluzní fronty + zbytek teplé i
studené fronty
o Zmenšení sektoru teplého vzduchu (teplý vzduch - vytlačen do vyšších vrstev
troposféry)
o Vznikají různé typy okluzních front

 Vyplněná cyklóna – tlak je relativně vyrovnaný

o Teplý vzduch vytlačen do vyšších vrstev troposféry
o Předzvěst zániku frontální poruchy (na konci své životnosti) – kolem 6 dnů
o  dochází ke zmlazení cyklóny (pokles tlaku) – trvá do 9 dnů
  - má 4 fáze
 - rozhraní mezi polární a arktickou oblastí je důležité pro vznik front. Původně rovná hranice se mění a
dostává tvar vlny – sinusoidy=1fáze
 1) ROZVLNĚNÍ: vzniká frontální vlna, kde je vytvořen sektor studeného a sektor teplého vzduchu. Na
vrcholu frontální vlny začíná vzduch stoupat nahoru →klesá atm, tlak a na vrcholu vlny se začíná utvářet
základ tlakové níže. Rozvnlnění je dáno růžnými způsoby ohřívání pevniny, moře atd.
 -ramena vlny mají délku v km (cca 1000km), vytváří se typická rozhraní mezi teplým a studeným
vzduchem – jednotlivá ramena tvoří základ teplé a studené fronty. Celá fronta se pohybuje ve směru
šipky.
 2) MLADÁ CYKLONA:
 plně vyvinutá tlaková níže, kolem ní je relativně nízký tlak a studená a teplá fronta. Za TF teplého
vzduchu a za SF je sektor studeného vzduchu, pohybuje se ve směru šipky. tlaková níže s nejnižším
tlakem
 3) PROHLOUBENÁ CYKLONA:
 Atm. Tlak je stabilně nízký popřípadě mírně stoupá, v sektoru TN jsou char. Projevy počasí pro cyklonu.
studená fronta je rychlejší než teplá, dohání jí a vzniká fronta okluzní, mírně se
 zvyšuje tlak, teplý vzduch je vytlačen do vyšších vrstev troposféry
 4) VYPLNĚNÁ CYKLONA:
 Tzv. zbytková TN, tlak se začíná přibližovat k normálu, teplý vzduch je vytlačen do horních vrstev
atmosféry, v cykloně se nachází pouze okluzní fronta, S1 a S2 mohou mít rozdílné vlastnosti, jak teplotní
tak vlhkostní. V této fázi se počasí určuje nejhůře

 - cyklona má čtyři fáze a trvá cca 6 dnů přičemž, ve 2. nebo ve 3. fázi může dojít ke „zmlazení“ cyklony a
pak může trvat 9 dní
 - rozvinutí probíhá neustále – vyskytuje se více talkových níží, postupně zanikají ve střední Evropě. Díky
životnosti cyklony pak můžeme Evropu rozdělit do několika klimatů ( kontinentální,
 východoevropské…)

d)Zjistěte nadmořskou výšku kopce je-li p0 = 750 torr, pz = 690 torr, o t = 8°C. nadmořská
výška v místě p0 je 150 m

25. OTÁZKA
a)Organizace naší meteorologické služby a náplň práce.
 meteorologický ústav pracuje od roku 1954 - je členem Světové meteorologické organizace
 vypracovává letecké a jiné dopravní prognózy
 přes sdělovací prostředky poskytuje meteorologické i hydrologické informace (předpovědi
střednědobé, krátkodobé, oblastní a místní)
 udává místa vzniku nočních mrazů
 vypracovává hlášení o podmínkách rozvoje chorob a škůdců v zemědělství a lesnictví
o výskytu námrazy, ledovky, vichřic, promrzání půdy, zásobách půdní vláhy, stavu vodu
v ČR
 vypracovává expertizy pro hospodářství
 sleduje znečištění vod a ovzduší
 vydává ročenky o meteorologických, hydrologických a fenologických pozorování, přehledy o
stavu čistoty ovzduší.

b)Počasí na teplé a studené frontě

Teplá fronta = teplotní rozhraní mezi čelním studeným vzduchem a týlovým teplým vzduchem
-vytrvalých dešťů, srážková činnost se odehrává před vlastním příchodem rozhraní (cca 400km)
- déšť vypadává do sektoru studeného vzduchu což způsobí mírné ochlazení, za frontou se teplota zvýší a
atmosferický tlak poklesne (protože teplý vzduch je
lehčí a má menší hustotu), za frontou se vyskytuje nevýrazná kupovitá oblačnost a srážky ustávají
- chová se podobně ve všech ročních obdobích
 Rozhraní není kolmé (teplý je lehčí než studený  teplý vystupuje nad studený vzduch a
pomalu ho odtlačuje)
 Oblačnost na čele teplotního rozhraní
 Mraky typu cirus (řasy)
 Převládají mraky typu sloha (cirostratus)
 Středně vysoký altostratus (mohou vypadávat srážky) –srážky nemusí dopadnou na zemská
povrch (vypaří se)
 Nimbostratus (dešťová sloha)  vytrvalý déšť
o  srážkové pásmo je před frontálním systémem a šířka je cca 400km
o  po přechodu nimbostratu se začíná vyjasňovat  altokumulus (řídká kupovitá
oblačnost)
 Před příchodem teplé fronty může dojít k mírnému ochlazení  za frontou může dojít
k oteplení
 Postupuje rychlostí 30km/h  nejpomalejší frontální systém

Studená fronta
-klasická studená fronta (letní)- studený vzduch odtlačuje teplý a klínovitě se podsouvá pod něj, jedná se o
nejrychleji se pohybující frontální systém (rychlost 45km/h), tato fronta na sebe předem neupozorňuje
1.typ:

 Čelní je teplý vzduch a studený je týlový

 Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem není svislé – je nakloněné, studený vzduch je těžší
než teplý  klínovitě se zasouvá pod teplý vzduch
 Rychlý vzestup vzduchu na rozhraní  typická oblačnost (kupovitá – vznikají cumuly 
cumulonimbus)
 Srážky s bouřkovou činností, přívalové deště
 Srážkové pásmo je úzké (60km), srážková činnost je přímo na frontě
 Po přechodu fronty dochází k vyjasnění
 Rychlost je 45-50km/h  nejrychlejší frontální systém

Studená fronta 2.typu:

 Klínovité útvary studeného vzduchu, který se zasouvá pod vzduch teplý

 Úhel je ostřejší  délka klínu je delší než u 1. typu
 Neupozorňuje na sebe žádnou oblačností
 Tvoří se oblačnost jakoby u obrácené teplé fronty  dole nimbostratus, altostratus,
cirostratus, cirus
 Vytrvalé srážky, které jsou za frontou
 Šířka cca 200km
 Rychlost postupu této fronty je cca 40km/h  střední rychlost

c)Makroklima a metody pozorování

a) makroklima
 určení a stanovení klimatu velkých celků (10-100km)
 je dostupné na veřejných zdrojích
  stanovuje se na základě údajů meteo. stanic
 metoda trojúhelníků – podle vzdálenosti stanic

 Klima velkých celků

 Stovky hektarů
 Podobá se klasické rovnici klim.
 Definováno horizontální a vertikální vzdáleností
 Zeměpisnou šířkou – podnebné pásy (horizontální vzdálenost)
 Nadmořská výška (vertikální vzdálenost)
 Měření všech typů klimatických stanic
 Statistické metody – Tiesenovy polygony – vzdálenost hodnoceného místa od
meteorologických stanic
 Pro strategické plánování
 Pro zemědělství je podklad pro určení LFA oblastí – zaslouží si dotace (výše
dotací na zemědělskou prvovýrobu)

d)Spočtěte Langův dešťový faktor, je-li t=47°F a srážky 657 mm.

Rozdělení na oblasti podle LDF

LDF oblast

Do 60 aridní

60-70 semiaridní

70-80 semihumidní

80-100 humidní

Nad100 extrémně humidní

Rozdělení na oblasti podle MVJ

MVJ oblast Výskyt vláhového deficitu

Do 4 nejsušší 2. rok

4-7 silně suchá 4. rok

7-14 středně suchá 7. rok

14-21 přechodná 20. rok

21-28 mírně vlhká 50. rok

28-35 středně vlhká

Nad 35 silně vlhká