Snad tedy by bylo lépe přece jen něco napsat, něco tvořit, něco prostě dělat, nějak vůbec

aktivně
naplnit čas, než být jen pasivní hlínou, z níž, na níž se odehrává vlastní dění, dění buněk, dění rodu,
dění života. Činnosti se mohu stát z pasivního nositele aktivním spolučinitelem. Mohu dokonce
napnout své úsilí určitým směrem, a tak ovlivnit rod, život, vesmír, bytí samo. Z kanálu, jímž se řine,
jímž komunikuje dění v nezjistitelném časovém rozpětí odkudsi kamsi, mohu se stát ontotvornou,
bytí spoluurčující, bytí přetvářející, bytí dokonce tvořící veličinou. Být oním kanálem může být za
určitých předpokladů velice "vznešené" (a maximálně významné), ale být ontotvornou jednotkou je
zřejmě ještě "vznešenější".