1.

Neruda Jan, Povídky malostranské

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1978 (3. vydání tamtéž).
Ilustroval Petr Dillinger. Počet stran: 428.
2. Žánrové zařazení
Literární druh: Epika
Literární forma: Próza
Literární žánr: Povídky
3. Doba a místo děje
Děj povídek se odehrává v Praze na Malé straně v 19. století.
4. Hlavní postavy
pan Herribert - mlčenlivý, samotář, nespolečenský, na druhou stranu však vzdělaný a chytrý
pan Rybář - veselý, přátelský, myslel si, že pro svou rodinu bude cennější, když bude mít
mnoho drahokamů
pan Vojtíšek - veselý žebrák, mírumilovný, velmi věřil v Boha
5. Děj
Doktor Kazisvět
Povídka vypráví o muži jménem Herribert, synovi slavného lékaře. Jakmile jeho otec zemřel,
očekávalo se, že syn bude pokračovat v jeho řemeslu, ten se však uzavřel do sebe a s nikým
se moc nebavil. Na pohřbu pana rady došlo k nehodě, kdy ve chvíli přenesení rakve do auta
sklouzlo víko a poskytlo pohled na nebožtíka. Pan Herribert stál hned vedle a všiml si, že není
mrtvý. Ihned zvolal: "On není mrtvý!" Lidé se velmi divili, protože do této doby ho neslyšeli
mluvit. Vysvětlil jim, že pan rada je pouze ve strnulosti. Druhý přítomný doktor ho nazval
Kazisvětem, protože většina lidí by měla z jeho smrti "radost". Panu Herribertovi se podařilo
nebožtíka vyléčit, ale zase se uzavřel do sebe a jeho přezdívka mu už zůstala. Dostal také
mnoho nabídek od bohatých lidí, aby je léčil, ale on je všechny

Hastrman
Pana Rybáře znali všichni obyvatelé Malé strany, chodil vždy s kloboukem, v zeleném fraku se
šosy a starých botách. Kvůli tomu měl přezdívku Hastrman. Neustále se usmíval a byl veselý,
říkalo se o něm, že je velmi bohatý, že má v malých krabičkách mnoho drahokamů. Jednou se
vypravil za přírodopiscem Munchwenzelen, aby mu řekl, jakou mají jeho kameny cenu. Ten
mu odpověděl, že jediný cenný je Moldavit za tři zlaté. To pana Rybáře rozčílilo tak, že začal
všechny kameny vyhazovat z okna a ani si neuvědomil, že tím rozbíjí skleník. Přiběhl za ním
jeho soused pan Šajvl a začal mu to rozmlouvat. Pan Rybář mu pověděl o tom, že kameny
nemají žádnou cenu, a proto je všechny vyhodí. Pan Šajvl mu však pověděl, ať je nechá pro
jeho děti, ať jim o nich povídá. Také mu řekl, že on je jejich větším bohatstvím než ty
kamínky.
Povídka končí větou autora: "Dál už povídat nebudu, dál už neumím."

Přivedla žebráka na mizinu

Hlavní postava knihy, pan Vojtíšek, byl žebrákem na Malé Straně a za celý týden ji vždy
prožebral. Někde dostal troník, někde zbytky od oběda, někdo mu dával trochu tabáku a v
neděli chodíval na mši do kostela sv.Mikuláše. Poté si sedl si na kašnu, aby lépe vnímal
překrásný červnový den. Tam také potkal bábu Miliónovou, která se za ním začala vtírat.
Ihned začala s tím, jak jsou oba sami a jak by mohli být šťastní, kdyby byli spolu. Pan Vojtíšek
nabídku odmítl. Na druhý den se začaly po Malé Straně šířit pomluvy, že pan Vojtíšek má dva
domy, také dvě děti a moc peněz. Lidé už mu nedávali jídlo ani nic jiného a nenáviděli jej jako
lháře.
 Jednoho mrazivého únorového dne přišla zpráva, že pana Vojtíška našli jen v kabátu a košili
zmrzlého venku vedle kanonýrských kasáren.

6. Hlavní idea díla

zobrazit co může způsobit nedostatečná praxe doktora, který nepoznal, že člověk není mrtvý;
také to, že kdyby p.Herribert chtěl, mohl být velmi váženým a uznávaným lékařem, jemu však
stačilo to, co měl; také nespravedlnost lidí, kteří by mu měli děkovat a ne říkat Kazisvět.
7. Jazykové zpracování
Personifikace
Metafory
Metonymie
Ironie
Poněmčování
8. Ukázka
"Pozor!“ vykřikl malý Herribert hlasem k neuvěření zvučným. "Ten muž není mrtev!"
"Nesmysl! - Vy jste bázen!" hučel pan doktor Link.
...
"Kdopak je to?" ptal se Ostrohradský.
"I prý doktor -"
"Doktor Kazisvět! - Policie!" řinčil řemenář.
9. Vlastní názor
Kniha byla svým způsobem zvláštní, dobře se četla a povídky měly spád, nebylo tam žádné
"okecávání" navíc. Přesně to, co člověk potřebuje znát, aby to pochopil. Nejvíce mě asi
zaujala povídka doktor Kazisvět - nevím proč, prostě byla zvláštní.