ZÁKLADNÍ ŠKOLA VYBÍRALOVA

PRAHA 9 – ČERNÝ MOST

Projevy lidskosti za válek

Absolventská práce

Praha 2023

Vedoucí absolventské práce: Vypracoval:

Mgr. Martin Svoboda Michaela Sekerková

Prohlášení autora:
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval/a samostatně a uvedl/a v ní veškeré zdroje,
které jsem v práci použil/a. Vlastnoruční podpis.

Prohlášení vedoucího:
Prohlašuji, že autor/ka práce absolvoval/a všechny povinné konzultace a práci
(ne/doporučuji) …………………………………………………. k obhajobě. Podpis vedoucího.
poděkování
Obsah
Úvod.......................................................................................................................................................6
Vánoční zázrak na západní frontě...........................................................................................................7
První náznaky příměří.........................................................................................................................7
Příměří o Vánocích.............................................................................................................................7
Fotbal a jiné oslavy.............................................................................................................................8
Konec bratříčkování............................................................................................................................8
Co to přineslo?...................................................................................................................................8
Vánoce roku 1944..................................................................................................................................9
Nález chaty.........................................................................................................................................9
Setkání v domě...................................................................................................................................9
Nálada v chatě..................................................................................................................................10
Konec příměří...................................................................................................................................10
Úvod

Toto téma jsem si vybrala, hlavně protože mi je dost blízké.

Vánoční zázrak na západní frontě

Vánoce roku 1914 jsou asi jednu z nejlepších ukázek projevu lidskosti. I přes všechnu
nenávist, došlo na nějakých částech západní fronty ke spontánnímu příměří mezi vojáky.
Němečtí i Britští vojáci spolu zpívali koledy, vedli mši či dokonce hráli fotbal. Toto příměří na
Vánoce, někde skončilo již další den a někde příměří vydrželo až do Nového roku.

První náznaky příměří

Už týden před skutečným příměřím, se děli menší náznaky, že by k němu někde

mohlo dojít. Němečtí vojáci se začali ptát, zda není možné příměří a byli vidět ruce ve
vzduchu. Ruce nahoře naznačovali, že se chtějí postarat o raněné a pohřbít mrtvé v zemi
nikoho. Britové k tomu dokonce měli kladnou odpověď a šli udělat to samé. Bylo to náhlé a
nečekané, ale najednou se v zemi nikoho míjeli nepřátelé a občas si spolu dali cigaretu.
Nějaké ty rozhovory ale nebyli neobvyklé mezi zákopy, ty totiž od sebe byli ani ne 200 metrů,
takže nemálo kdy se stalo, že se vojáci bavili mezi sebou. Také nebylo nezvykem, že Německý
voják přinesl zraněného Angličana, vždy mu bylo poděkováno a Němec opět odešel do svého
zákopu.

Příměří o Vánocích

Morálka už od začátku Štědrého dne byla dobrá. Bylo to hlavně, protože ráno přišli
menší dárky, jako čokoláda, tabák a pohlednice z domu. Jenže kromě morálky, tyto dárky
taky zvedli pocity stesku po domově a chtíče po konce války. Muži proto po sobě navzájem
z žertu začali křičet ať vylezou, jenže ze začátku se báli, že je to jen past. Pořád i přes to, že se
aspoň trochu znali, bylo jim o jejich nepříteli říkáni jen špatné věci, které byli většinou daleko
od pravdy. Nakonec ale pár statečných mužů opravdu začalo vycházet ze zákopů. Říkalo se
mezi lidmi, co to mohli vyprávět dál různé věci, ale podle některých došlo i na setkání
Německého a Britského důstojníky, kteří se bavili o možném příměří. K večeru Němečtí
vojáci zapalovali svíčky, vyvěšovali lucerny, zdobili menší stromky a jinak vyzdobovali své
zákopy. Také se z Německých stran ozvaly Německé, ale dokonce i Anglické koledy.
Obzvláště v té době bylo spousta křesťanů, pro které svátek narození Ježíše Krista, byl
nedůležitější ze všech. Okolo půlnoci vše záhadně a až skoro děsivě utichlo. 25.prosince ráno,
záhadné ticho pokračovalo a i mlha, co tam často byla zmizela. Bylo slyšet jak ptáci zpívají,
což byla příjemná náhrada za zvuky výstřelů ze zbraní. Pomalu začali vycházet vojáci, kteří
měli jedno jediné pravidlo, nikdo nebude střílet. Někde bylo toto příměří předem
domluvené, tyhle místa měli více pravidel. Celý tento den byl na společné důvěře a víře, že
se dodrží nepsaná pravidla. Muži, kteří byli odvěký nepřátele si nyní potřásali rukama a
předávali si dárky. I přes nesouhlas důstojníků a přes to, že ne všichni muži nevyšli ven,
nálada tam byla docela i dobrá. I přes to, to bylo pro muže zvláštní, viděli že i t krutí a
nemilosrdní nepřátele, jsou jen a pouze lidi, kteří jsou stejní jako oni.

Fotbal a jiné oslavy

Jak několik vojáků samo napsalo, nikdo neví kde se vzal fotbalový míč , ale odněkud
Britští vojáci vytáhli míč. Nosítka se použila místo branek a začali kamarádské hry mezi
stranami. Několik vojáku o tom napsalo, takže se ví jak některé zápasy dopadli. Jak napsal
německý pěšák Johannes Niemann (1914) „Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Kopal si s
ním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém
blátě začal zápas. My Frickové porazili Anglány 3:2.‘‘. Fotbal skončil, po tom co se zakopl míč
do ostnatých drátů a kvůli tomu praskl. Kromě fotbalu se ale taky předávali menší dárky,
vedla mše,, zakopávali se mrtvý, zpívali koledy a říkali si o rodinách.

Konec bratříčkování

Bohužel všemu je jednou konec. Někde toto příměří trvalo jen několik hodin a někde
až týden. Tento čin byl považovaný za zradu, na místech kde se stalo příměří, se vyměnili
vojáci. Avšak větší trest se nestaly. Menší neoficiální příměří se sice dál děli (uklízení mrtvol
apod.), ale nic takto velkého se již nikdy nestalo. Tehdy se popíralo, že se příměří stalo. Jen
díky vojákům který vzpomínali, o tom dnes můžeme mluvit a vědět co se stalo.

Co to přineslo?

Hlavně díky těmto dnům, měli za první války neoficiální pravidla, jako byli pauzy, kdy
nikdo nebojoval. Tyto chvíle se využívali na najezení, nebo na osobní hygienu. Na počest se
také postavil socha, kterou lze najít v Belgii. Na tomto památníků jsou vyobrazený
generálové, který si podávají nad míčem ruce. Ale taky několik krásných připomínek, na tyt
Vánoce, jako je film Šťastné a veselé, či písničky od kapely Sabaton.

Vánoce roku 1944

I když se tyhle Vánoce nezapsali do dějin, jako ty před třiceti rukama, myslím si, že i
toto menší příměří, je krásný příklad toho, kdy vojáci odložili nenávist a projevili lidskost,
kterou skrývali do té doby hluboko v sobě. V prosinci roku 1944, během bitvy o výběžek,
Američané bránili své pozice proti německému útoku. A přesně v této bitvě, se stal tento
zázrak o který se postarala německá matka.

Nález chaty 
Tři ztracení Američtí vojáci, z kterých jeden byl zraněn, hledali již třetí den jejich
přátelé a spoluvojáky. Okolo nich byli, v nedalekých kopcích, šli slyšet zvuky neúprosný války.
Oni byli někde v zasypaném ardenském lese. A konečně, přesně na Štědrý den, našli menší
chatu. Elisabeth a její syn otevřeli, s domněnkou že je to jejich otec. Byli původem z
Německa, ale kvůli bombardování, se museli přestěhovat, právě do male chatky v
Hurtgenskem lese, což je poblíž belgické hranice. Jakmile jim otevřela dveře, viděla dva
stojící vojáky a třetího již na zemi. I když by mohli dovnitř proste vtrhnout, přesto slušně
zaklepali a optali se , zda mohou dovnitř. Elisabeth je nakonec vzala dovnitř a přestože si
navzájem nerozuměli v rodných jazycích, dokázali se dorozumět lámanou Francouzštinou. Po
vyslechnutí jejich příběhu, jim dala pečené brambory a kohouta.

 Setkání v domě
Mezitím, co se kohout dělal, bylo slyšet další ťukání na dveře, které tentokrát otevřel
Fritz. Ale místo přátel amerických voják, tam stáli vojáci ze strany Wehrmachtu. Tehdejší
trest, za pomoc nepříteli, bylo okamžité popravení a Elisabeth to moc dobře věděla, proto
syna odstrčila pryč a sama si stoupla před vojáky. Stála před desátníkem a třemi mladými
vojáky, který ji nejdříve popřáli veselé Vánoce a nakonec ji prosili, zda se nemůžou ohřát u ní.
Ta je teda dovnitř vzala s varováním, že má návštěvu, která se jim líbit nebude. Desátník se
vlastně hned co je viděl, ptal zda vidí správně vojáky z druhé strany. Ona na to odpověděla,
že to jsou hlavně ztraceni a zranění chlapci, který chtěli to co oni, teplo a odpočinek.  Protože
se desátník, nedíval pořád moc šťastně, v Němčině mu řekla trochu otráveně ,,Je Štědrý den
a tady se střílet nebude.,, Po její pronesené větě, se ještě zeptala, zda můžou nechat zbraně
venku. Což po chvíli Němci a nakonec i Američané udělali.

Nálada v chatě
Chata byla plná strachu a nedůvěry. Dalo by se až říct, že napětí by se dalo krájet.
Vojáci se navzájem nedůvěřivě prohlíželi. Ale příjemnost chaty, nakonec náladu začala
zlepšovat a napětí začalo opadávat. Němci vytáhli flašku vína a bochník chleba. Elisabeth jim
zatím dodělávala kohouta. A jako takovým menším zázrakem, se jeden Německý voják dříve
vyučil medicíny, takže se mohl podívat na zraněného vojáka z nepřátelské stran. Naštěstí
uměl i Anglicky, takže mu vysvětlil, že je vlastně v pořádku, protože chlad zamezil postupu
infekce, jediné co potřebuje odpočinek a jídlo, aby doplnil krev, co ztratil. Tímto se nálada
zlepšila na maximální úroveň a vojáci se mezi sebou bavili, jakoby venku nezuřila válka.

Konec příměří
Takto klidná atmosféra mezi nimi byla až do rána. Až když už byl čas odchodů,
Německý desátník dal Američanům svoji mapu a ukázal jim, kam mají jít a kam naopak jít
nemají, protože za tu dobu Němečtí vojáci již převzali kontrolu nad několika městy. Dokonce
jim dal i svůj kompas, aby se neztratili. Nakonec jim Elisabeth vrátila zbraně a vojáci se vydali
každý svým směrem.

Několik let poté

Naštěstí celá rodina přežila válku. Fritz si otevřel pekárnu a žil krásný život, ale pořád hledal
vojáky ze svého příběhu. Štěstí se na něj otočilo v roce 1995, kdy v jednom pořadu mluvili o jednom
vojákovi, co říkal sejný příběh. Fritz za Ralphem Blankem zaletěl. Tento Americký voják měl u sebe
pořád tu starou mapu a kompas. Později našel, ještě jednoho vojáka z Amerických stran.

Charlie Brown and Franz Stigler

20. prosince 1943 přesně pět dní před Vánocemi se konal jeden z náletů na Německou
stranu. Jedním z bombardérů byl i B-17F Flying Fortress kterému se říkalo ,,Ya Olde Pub‘‘. Piloti ale
najednu spatřili Německý
https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-vanocni-zazrak-na-zapadni-fronte-40307654

https://en.wikipedia.org/wiki/Christmas_truce

https://simonjoneshistorian.com/2015/01/06/understanding-the-1914-christmas-truce/

https://www.sabaton.net/historical-facts/christmas-truce-was-enforced/

https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=spontanni-vanocni-primeri-v-roce-1914-ukazalo-
lidskost-vojaku-odkaz-na-film-o-techto-udalostech-stastne-a-vesele&cisloclanku=2021120206

https://militaryrange.com/novinka-male-vanocni-primeri-roku-1944

https://thechaplainkit.com/2017/12/24/truce-in-the-forest-the-story-of-a-world-war-ii-truce-
between-german-american-soldiers-during-the-battle-of-the-bulge/

http://ba-ez.org/educatn/lc/oralhist/vincken.htm

http://storytruceintheforest.blogspot.com/

http://kenandmarlene.blogspot.com/2015/12/wwii-christmas-story-huertgen-forest.html