Maturitní otázka 8

Kecá níčko k zá mořským objevů m

První zá mořskou koloniá lní říši vybudovali Portugalci. Zahá jili expanzi
proti severoafrickým Maurů m. Hlavním motivem bylo získá ní bohaté
kořisti v některém z arabských měst a ovlá dnutí obchodu s africkým
zlatem, jehož se v Evropě pociťoval stá le větší nedostatek. Roku
1415 dobyli marocké město Centa, jedno z nejbohatších měst
Středomoří. Ve dvacá tých letech během pirá tských a kořistnických
výprav Portugalci znovu objevili a kolonizovali Azorské ostrovy a
Kapverdy. Většina šlechty dá vala přednost okamžitému zisku
plynoucímu z přepadá vá ní maurských osad a z výnosného obchodu
s otroky.

Ve čtyřicá tých letech 15. století začali Portugalci dová žet otroky

z Afriky, roku 1447 zřídil Jindřich Mořeplavec v portugalském Lagosu
obchodní společnost, jejímž členem se mohl stá t každý Portugalec,
který do ní investoval a zisky z obchodu byly pětiset procentní. Obchod
s otroky posvětil i papež Mikulá š a vydal bulu, v níž pověřil Portugalce
šířením křesťanské víry v Africe. Nezá jem šlechty o mořeplavbu,
kterou považovala za zbytečnou a neú čelnou, se změnil. Zá jem rychle
stoupal a začaly přibývat další obchodní společnosti (i přes ná kladnost
mořských výprav).

V letech 1475–1479 vá lčilo Portugalsko s Kastilií, šlo o kastilskou

korunu i o kolonie. Soupeření skončilo až smlouvou v Alcacovas z roku
1479, kdy se portugalský krá l vzdal ná roků na kastilský trů n,
Š panělsko dostalo Kaná rské ostrovy a Portugalsko dostalo teritoria
v jižním směru. Roku 1494 byla uzavřena smlouva v Tordesillas. Podle
ní byla ustanovena hranice probíhající Atlantským oceá nem asi
2000 kilometrů zá padně od Kapverdských ostrovů , všechna ú zemí na
zá pad měla připadnout Portugalsku a na východ Š panělsku.

Po roce 1450 začali Portugalci prozkoumá vat možnosti cesty do

pověstmi opředené Indie kolem Afriky. Indie byla podle středověkých
eposů plná zlata, perel, diamantů a jiného žá daného orientá lního zboží.
V šedesá tých letech pronikli do Guinejského zá livu s v ná sledujícím
desetiletí na Zlatonosné pobřeží (dnešní Ghana) a Otroká řské pobřeží
(dnešní Nigérie).
Ú kolem nalezení cesty do Indie byl pověřen Vasco de Gama (1469–
1524). Výprava byla složená ze tří lodí: Sao Gabriel, Jeat Rafael a
Berrio. Roku 1497 vypluly a obepluly Mys Dobré naděje, propluly
kolem Mosambiku a pokračovaly dá le na severovýchod. V květnu
1498 přistá l mořeplavec na pobřeží Zá padní Indie. Zde obchodoval
s kořením a luxusním zbožím a za pět měsíců se vrá til zpět s plně
naloženými loděmi a s obchodní smlouvou uzavřenou s Kalkatským
vlá dcem. Roku 1502 se vypravil do Indie znovu. Poté, co nechal
Kalkatu zničit a vybudoval na indickém pobřeží portugalské opěrné
body, vrá til se do Portugalska. Tam byl povýšen do hraběcího stavu. Po
letech mu byl udělen titul místokrá le portugalské Indie.

Roku 1487 doplul Bartolomeo Diaz k Mysu Dobré Naděje a tím

objevil nejjižnější bod Afriky. Plavby Portugalců m usnadň oval i řetězec
obchodních stanic vybudovaných podél celého pobřeží Afriky, a
v Rudém moři a Perském zá livu. Lodě zde mohly doplň ovat zá soby a
cesta do Indie a pak dá le do Tichomoří byla snazší. Roku 1512 pronikli
až k indonéským Moluká m, centrem jejich východních kolonií se však
stala Indie. Portugalská expanze směřovala i na nově objevený
kontinent, první portugalské osady vznikly v Brazílii už v roce
1500. Portugalci plně ovlá dli světový trh s kořením.

Slavným mořeplavcem se stal Fernando de Magalhaes (1480–1524).

Narodil se v Portu, ale opustil svou vlast a vstoupil do španělských
služeb. Věnoval se studiu geografie a chtěl dosá hnout Indie plavbou na
zá pad kolem Jižní Ameriky (cestu kolem Afriky ovlá dli Portugalci).
Císař s plá nem souhlasil a postavil na moře pět lodí. Flotila dosá hla
roku 1519 Argentiny a přezimovala tu. Během roku 1520 zdolala
flotila 6000 kilometrů dlouhou plavbu mezi Atlantikem a Pacifikem a
přistá la na pobřeží Filipín. Obyvatelé ostrova Mactam se španělskému
zá boru vzepřeli a při jeho dobývá ní Magalhaes zemřel. Po osmná cti
měsících plavby dosá hla poslední loď španělského přístavu a zcela
nového objevu – země je kulatá .

Š panělsko v pravém slova smyslu vzniklo až 1479, když se sjednotily

Kastilie a Aragon. K nově vytvořenému krá lovství patřily i Sicílie,
Sardinie a Baleá ry. Š panělsko dlouho vá lčilo s Maury, a proto bylo
stá tem tvrdě katolickým, nesná šenlivým s pohany a jinověrci. Proti
krá lovské moci stá la silná opozice španělských feudá lů  – grandů . Ti
disponovali značnou vojenskou silou, kterou si vybudovali během
vá lek s Araby. Ferdinand Aragonský však našel oporu u měst, ta se
spojila a okolo roku 1485 se podařilo odpor grandů překonat.

Ve chvíli, kdy se těžiště dá lkových plaveb přesunulo na Pyrenejský

poloostrov, nachá zeli mnozí italští ná mořníci a obchodníci své
uplatnění prá vě zde. Jedním z nich byl Kryštof Kolumbus. Narodil se
1451 v italském Janově a již ve čtrná cti letech se začal plavit po moři.
Během plaveb po Atlantiku se vzdělá val v umění navigace a studoval
zeměpisná díla. Došel k přesvědčení, že do Japonska (zná mého
z cestopisu Marca Pola) a Indie lze doplout přes Atlantik směrem na
zá pad. Portugalský krá l Jan II. mu odmítl poskytnout lodě, aby svou
teorii mohl doká zat.

V roce 1485 se přestěhoval do Š panělska, kde pro něj měli větší

pochopení. Zde po mnoha letech jedná ní získal tři lodě (Ninu, Pintu,
Santa Mariu) pro svou expedici od španělských panovníků Isabely
Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Posá dku tvořilo méně než
100 lidí, mezi nimi i vězň ové, kterým byla za dobrovolnou ú čast
nabídnuta krá lovská milost. Po mnohatýdenní plavbě výprava konečně
přistá la 12. října 1492 v souostroví Bahamy nedaleko americké
pevniny. Během tří měsíců bloudění mezi ostrovy v severní čá sti
Karibiku ztroskotala Santa Maria.

Domorodci byli chudí a primitivní. V lednu 1493 se Kolumbus se

zlatem a několika Indiá ny vrá til do Š panělska. Kolumbus uskutečnil
ještě tři další plavby. Prozkoumal několik středoamerických ostrovů a
čá st pevniny. Poslední tři roky svého života trá vil Kolumbus prosbami
ke krá li, aby mu přiznal peněžní podíl na zisku, který plynul z objevení
Zá padní Indie. Dost mu to ale znesnadň oval fakt, že zemřela Isabela
Kastilská , která mu na rozdíl od Ferdinanda věnovala velkou přízeň .
Nakonec mu krá l peníze vyplatil a Kolumbus zemřel jako bohatý muž
roku 1506 v Seville.

Kolumbus ani při svých třech expedicích (k Malým Antilá m, k ú stí

Orinoka a do Panamy) nepřišel na to, že objevil nový kontinent. Až
Amerigo Vespucci jako první pochopil, že nově objevená pevnina
nemů že být Indie. Podle jeho křestního jména pojmenoval roku
1507 německý kartograf Martin Waldseemü ller nově objevený
kontinent – Ameriku.
Roku 1513 Vasco de Nunez přešel Panamskou šíji a uviděl Tichý oceá n.
Plavby položily zá klad světovému obchodu. Stá ty, které se na nich
podílely, se staly evropskými velmocemi – získaly větší politickou moc
a hospodá řskou sílu. Evropané považovali svů j kontinent za střed
světa, proto si přisvojovali prá vo na všechny nově objevené země.

Karibské oblasti se na počá tku 16. století staly zá kladem Š panělů m při

dalším proniká ní na americký kontinent. Tam se také setkali se dvěma
nejvyspělejšími indiá nskými kulturami – s Aztéky v Mexiku a Inky
v Peru. Š panělé měli málo vojá ků , ale využili všech prostředků , které
Indiá ni neznali (střelné zbraně, koně). Indiá ni měli ná božnou ú ctu
k lidem s bílou pletí, ale i hrů zu z jejich krutosti.

V letech 1519–1521 Hernando Cortéz získal pod kontrolu aztéckou

říši, dobyl hlavní město Tenochtitlan a povraždil tisíce lidí. Aztékové
těžili z kulturního odkazu Mayů , znali písmo i kalendá ř. V letech 1531–
1535 Francisco Pizzaro dobyl inckou říši rozklá dající se na ú zemí
mezi jižní Kolumbií a středním Chile.

Pozn: Kouknout na to video od Lenky