2.

SOLITIONES - ROZTOKY
Roztoky jsou jednofázové homogenní disperzní systémy, které se skládají nejméně ze dvou složek -
rozpuštěné látky (solventum) a rozpouštědla (solvens). Rozpouštědlo zpravidla v roztoku hmotnostně či
objemově převažuje a plní tak úlohu konstitutivní pomocné látky.
Podle velikosti částic rozpouštěné látky se rozlišují roztoky pravé, kde jsou dispergované částice male
neutrální molekuly velikosti srovnatelné s rozměry molekul rozpouštědla (tj.roztoky neelektrolytů) nebo
částice malých iontů (tj. roztoky elektrolytů) a roztoky koloidní, kde jsou v rozpouštědlé dispergovány
makromolekulární látky, resp. velké asociáty malých molekul.

Lékopisné rozdělení roztoku

ČL upřednostňuje pro klasifikaci lékových forem aplikační hledisko. Proto roztoky, jako disperzní systémy,
samostatný článek nemají a jsou součástí blíže specifikovaných lékových forem:

- Přípravky k perorální aplikaci (perorální tekutiny, Liquida peroralia). Jsou určeny k aplikaci do trávicího
traktu, zpravidla k dosažení systémového účinku. Velká část se aplikuje ve formě kapek (Guttae perorales).
Vodné roztoky obsahující vyšší koncentrace sacharozy nebo jiného sladidla jsou označovány jako sirupy
(Sirupi). Přípravky, které nejsou začleněny do lekopisu, ale jsou tradičními skupinami roztoků: aromatické
vody (aquae aromaticae) či aromatická lihy (Spiriti aromatici).

- Orální tekuté přípravky (oromucosalia). Jsou určeny k aplikaci do dutiny ústní nebo ústní částí hltanu, kde
působí lokálně nebo systémově. Řadí sem roztoky na dasně (Solutiones gingivales), orální kapky (guttae
oromucosales), kloktadla (gargarismata), roztoky k výplachům úst (ústní vody, Aquae gingivales) a orální
roztoky (Solutiones oromucosales) .

- Tekuté přípravky ke kožní aplikaci (Kožní tekutiny, Liquida cutanea) vykazují pouze lokální účinek na kůži
nebo sliznici. Patří sem šampony (Saponata).

Pomocné látky pro přípravu roztoků

Rozpouštědla

Hydrofilní rozpouštědla:
- Čištena voda (Aqua purificata) je nejčastějším rozpouštědlem, především pro přípravu perorálních tekutých
přípravků, u nichž není požadována sterilita a nepyrogenita. Pokud rozpouštědlo není uvedeno, připraví se
vždy roztok vodný.

- Glycerol (Glycerolum). Používá se jako vehikulum u sirupů a ušních kapek, ale je také napr. součástí
hydrofilních čípků, želatinových globulí nebo krémů, kde působí jako humektans.

- Propylenglykol (Propylenglycolum). Používá se v inhalačních, perorálních i parenterálních roztocích, v

dermálních přípravcích také jako humektační přísada. Má bakteriostatické účinky.

- Ethanol (Ethanolum). O různé koncentracije častou součástí vehikula u přípravků k vnějšímu upotřebení.
Použití pro perorální roztoky je omezeno jeho vlastním farmakologickým efektem. Přípravky, které obsahují
ethanol v koncentraci vyšší než 60%, musí byt opatřeny signaturou "HOŘLAVINA".

- Aceton (Acetonum) se ve farmaceutické technologii používá prakticky jen jako technická pomocná látka.

- Ether (Ether solvens). Používá se zejména jako technická pomocná látka při odmašťování a extrakci
rostlinných drog, jako rozpouštědlo v koloidiích (roztoky na bradavice), jen výjimečně je součástí tekutých
přípravků k vnitřnímu užítí (dříve používané Hoffmanské kapky). Všechny přípravky, které ether obsahují v
jakékoliv koncentraci, musí být označeny signaturou "HOŘLAVINA ".
Lipofilní (hydrofobní) rozpouštědla
- Rostlinné mastné oleje : s výjimkou ricinového oleje, jsou prakticky nerozpustné ve vodě a v ethanolu 96%.
V označení olejů musí být uvedeno, zda byly připraveny mechanickým lisováním nebo extrakci. Používá se:
slunečnicový olej čištený (Helianthi oleum raffinatum), olivovy olej čištěný (olivae oleum raffinatum),
olivový olej panenský (oliva oleum virginale), ricinový olej panenský (ricini oleum virginale).

- Živočišné oleje se uplatňují jako léčivé látky (zdroj vitaminů A a D3 a nenasycených mastných kyselin).
Příkladem je olej z tresčích jater (typ A) (Jecorisaselli oleum typus A) a olej z tresčích jater (typ B)
(Jecorisaselli oleum typus B).

- Tekutý parafín (Paraffinum liquidum) a parafín tekytý lehký (Paraffinum perliquidum) čištené směsi
tekutých uhlovodíků získaných z ropy.

- Silikonové oleje. Jsou polymerní sloučeniny na bázi poly(dimethylsiloxanu). Používáji se Dimetikon

(Dimethiconum) a Simetikon (Simethikonum).

Protimikrobní přísady

Zabraňují růstu a množení mikroorganismu (bakterii, kvasinek a plísní) během skladování a používání
přípravků, a to zejména je li hlavní součástí vehikula voda. Použitá protimikrobní přísada musí být vždy
uvedena na signatuře (např. V případě použití methylparabenu se uvede c.p. což znamená cum parabenum).
Pro perorální roztoky se používá
kyselina benzoová,
natrium-benzoát,
kyselina sorbová,
kalium sorbát nebo
methylparaben.
Pro dermální aplikaci lze použít
parabemy (včetně konzervační vody),
bromid karbethopendicina(Septonex),
fenol,
benzylalkohol,
chlorbutanol,
thiomersal nebo
chlorid benzalkonia.
V některých případech lze využít i protimikrobní aktivity vyšších koncentraci některých rozpouštědel:
glycerol,
propylenglykolu nebo
ethanolu (víc než 20% čisté látky).

Anthioxidanty

Přidávají se k ochraně léčivých a pomocných látek před rozkladným účinkem kyslíku. Podmínkou jejích
účinků je rozpustnost v daném prostředí. Podle mechanismu účinků dělíme na:

- Primární antioxidanty: siričitan sodný, disiričitan sodný nebo draselný, kyselina askorbová.

- Sekundarní antioxidanty s podpůrným účinkem: kyselina citronová, fosfořečná nebo vinná nebo některé
aminokyseliny (např. cystein). V lipofilním prostředí se používají především tokoferoly, butylhidroxiniazol
Další pomocné látky

K úpravě chutí peroralních tekutých přípravků se používají korigencia chutí. Jako sladidla se používají
sacharóza, fruktóza nebo sorbitol, z umělých sladidel např. sodná sůl sacharinu, aspartan, sukraloza. Chuť lze
modifikovat také přísadou silice aromatické vody.

Tlumivé roztoky (pufry) se v roztocich využívají k omezení hydrolytických látek, které by mohly rozložit
účinnou látku. Pro perorální podání jsou vhodné citrátové, acetátové nebo fosfátové pufry, pro topické podání
boratové pufry, které však nesmí být podávány na nosní sliznici.

Povrchové aktivní látky snižují povrchové napětí, usnadňují tak smačení částic, mohou zvyšovat rozpustnost
látek ve vodě. V perorálních roztocích - neionické tenzidy (např. polysorbáty), pro kožní použítí ionické
tenzidy (např solí mastných kyselin).

Pro zvýšení viskozity vehikula je možné do roztoku přidat různé deriváty celulosy (methylcelulosa, sodná sul
karmelosy, hypromelosa atd.) nebo přírodní polymery (arabská klovatina, agar, tragakant).

Metody přípravy látek

Prosté propouštění

Při propouštění za laboratorní teploty se léčivé a pomocné látky rozpustí v předepsaném rozpouštědle, roztok
se promícha a zfiltruje. V případě, že se rozpouští více látek rozpustí se každá látka zvlášť v části rozpouštědla
a vzniklé roztoky se následně smísí, nebo se zvolí správně pořadí rozpouštění. Pokud je předepsáno více
rozpouštědel, je obvyklé výhodnější rozpustit kazdou látku v rozpouštedle, ve kterém se lépe rozpouští, a pote
roztoky smísit. Tekavé látky se přidávají až nakonec do hotového roztoku, stejně tak se při mísení různých
kapalin pokud možno dodržuje pořadí od nejméně tekavé kapaliny k těkavějším.
Rozpouštení lze urychlít rozdrobněním pevných látek a mícháním. Míchání má být dostatečné, ale natolik
šetrné, aby nedocházelo k tvorbě pěny (zejména v přítomnosti povrchové aktivních látek), nebo nadměrnému
zanesení bublin vzduchu (vískozní přípravky), což zhoršuje jeho homogenitu a snižuje stabilitu přípravku.
V případě rozpouštení za zvýšené teploty se navažka rozpouštěné látky vsype do předem zahřátého
rozpouštědla, mícháním se rozpustí. Pokud zbylé složky roztoku nevyžadují rozpouštění za zvýšené teploty,
přidají se až do vychladlého roztoku nebo se rozpouští v části rozpouštědla za pokojové teploty. Těkavé či
termolabilní látky se vždy přidávají po ochlazení roztoku.
Ochlazování horkého roztoku se urychlí mícháním, použítí chladicí lázně není vhodné, neboť některé složky
by mohly z roztoku zpět vykrystalozovat (např parabeny). Po vychladnutí je vždy nutné doplnít odpařenou
vodu a roztok zfiltrovat přes vhodnou přepážku.

Příprava chemickou reakcí

Příprava roztoku chemickou reakcí je specefická pro každou látku, neboť rozpouštěná léčivá látka vzniká
chemickou reakcí během přípravy.

Příprava s využitím látek usnadňujících rozpouštení

Látky zprostředkující rozpuštění (solubilizátory) se využívají především k usnadnění rozpuštění látek ve vodě
beze změny jejích chemické struktury:

- Kosolventy (spolurozpouštědla) jsou to organická rozpouštědla mísitelná s vodou, ve kterých se rozpuštěná

látka rozpouští lépe než ve vodě: ethanol, glycerol, kapalné makrogoly, nebo propylenglykol.
- Tenzidy. Přísadou tenzidů v koncentraci převažující nad kritickou micelární koncentrací je možné uzavřít
léčivou látku do micel, čímž dojde k jejímu rozpuštění ve vehikulu (micelární solubilizace). Pro vodné
prostředí se používá Polysorbat 80.

- Hydrotropní látky. Jsou látky s hydrofilními skupinami. Příkladem je močovina, nikotinamid, lysin,
kyselina citronová, natrium-benzoát.

- Komplexotvorné látky. Jsou shopny tvořit s léčivé nereverzibilní rozpustné komplexy (např jod s jodidem
draselným.

Adjustace a uchovávání roztoků

Roztoky se zpravidla adjustuji do sklenených lékovek, které mohou být opatřeny vhodným aplikatorem
(šteteček, kapátko) nebo vložku pro perorální stříkačku. Objem lékovky by měl byt zvolen s ohledem na
objem vzniklého roztoku. Čiré nebo barevné sklo se volí v závislosti na obsažených látkách a jejích citlivostí
vůči světlu.
Signatura se volí s ohledem na použití (vnitřní nebo jiné použítí), v případě potřeby je možné doplnít
signatury doplňkové: HOŘLAVINA, UCHOVÁVAT V CHLADU, CHRÁNIT PRED SVETLEM atd.
Maximální doba použitelnosti je 1 měsíc, v případě nejistoty se u vodných roztoku doporučuje doba
použitelnosti 1 týden, případně 2 týdny při uchovávání v ledničce.