SUPPOSITORIA – ČÍPKY

Rektální přípravky - Rectalia

Jsou to přípravky určené k rektálnímu podání s místním nebo systémovým účinkem, nebo podávané
k diagnostickým účelům. Aktuální lékopis rozlišuje tyto rektální přípravky:
● Čípky (Suppositoria)
● Rektální tobolky (Capsulae rectales)
● Rektální roztoky, emulze a suspenze (Solutiones, emulsiones et suspensiones rectales)
● Prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze (Pulveres et tabulettae rectales pro solutionibus et
suspensionibus)
● Polotuhé rektální přípravky (Rectalia semisolida)
● Rektální pěny (Spumae rectales)
● Rektální tampony s léčivy (Tampona rectalia)

Požadavky na výrobu podle ČL

Při výrobě rektálních přípravků, obsahujících dispergované částice, se musí používat částice vhodné a
kontrolované velikosti.

Využití rektálních přípravků

Rektální přípravky je možné využít k vyvolání systémových účinků (např. antipyretika, antikonvulziva),
k lokální terapii (např. léčba hemoroidů přípravků obsahujících antiflogistika a lokální anestetika), k vyvolání
defekace (např. glycerinové čípky), nebo k diagnostickým účelům (RTG kontrastní látky).
Z horní části rekta sice jsou vstřebané látky odváděny do v. portae, ale z dolní a střední části rekta jsou
vstřebané látky odváděny přímo do v. cava inferior. Z toho vyplývá praktická rada neaplikovat čípky příliš
hluboko.

Výhody použití rektálních přípravků

- Použití rektálních přípravků je vhodné v případě, že nejde podat perorální lékové formy. Například u malých
dětí a nespolupracujících pacientů (epileptický záchvat, ztráta vědomí).
- Použití rektální lékové formy je vhodné pro léčivé látky, které dráždí žaludek nebo by se mohly rozkládat v
kyselém žaludečním prostředí.
- Nástup účinku je u rektálních přípravků rychlejší než u perorálních lékových forem. Absorpční plocha rekta
je sice malá, ale velmi dobře prokrvená.
- Po aplikaci přípravku se systémovým účinkem je v porovnání např. s tabletami méně výrazný first pass
efekt.

Čípky (Suppositoria)
Čípky jsou tuhé, tvarově určité, jednodávkové přípravky, které jsou svým
tvarem a konzistencí určené k rektálnímu podání.
Obsahují jednu nebo více léčivých látek, které mohou být v čípkovém
základu suspendovány, emulgovány nebo rozpuštěny. Čípky po aplikaci
tají, nebo jsou dispergovatelné v rektální tekutině.
Čípky se připravují v hmotnostech 1 až 3 gramy podle toho jsou-li pro děti
nebo pro dospělé (pro infantibus, pro adultis).
Mohou mít torpédovitý, projektilový, válcovitý nebo kónický tvar.

Pomocné látky

1. Čípkové základy.
Čípkové základy doplňují objem léčivé látky na požadovaný objem čípku.
Měly by být chemicky a fyzikálně stabilní, vysoce viskózní, snadno tvarovatelné, rychle tuhnoucí, objemově
kontraktilní a dobře snášené. Dále by neměly interagovat s léčivými látkami.
1.1. Hydrofobní čípkové základy.
Hydrofobní základy při teplotě lidského těla tají (nerozpouštějí se). Základy s nižší teplotou tání než je teplota
těla jsou vhodné pro lokální léčbu. Základy s vyšší teplotou tání musí ve směsi s léčivou látkou a dalšími
pomocnými látkami tát při teplotě těla.
Hydrofobní základy obsahují převážně triacylglyceroly. Nesmí žluknout. Musí mít vhodné reologické
vlastnosti pro odlévání čípků. Je žádoucí objemová kontrakce základu. Objem taveniny by měl být větší než
objem čípku. Pokud je objemová kontrakce základu dostatečná, tak se čípková forma s nepřilnavým
povrchem nemusí vymazávat. Hydrofobní čípkové základy jsou polymorfní (krystalizují ve více krystalických
soustavách).
Základy musí být fyzikálně stabilní. Čípky skladováním tuhnou a zvyšuje se jejich teplota tání. Toto
zvyšování pevnosti a teploty tání souvisí s teplotou skladování. Čím vyšší je teplota skladování, tím rychleji
se zvyšuje teplota tání.
Kakaový olej (Cacao oleum).
Přírodní čípkový základ, který se získává lisováním rozdrcených a pražených kakaových bobů. Má nejednotné
složení, které kolísá podle původu. Má dobrou snášenlivost a příjemnou vůni. Jeho nevýhodou je, že podléhá
oxidaci. Teplota tání 31 až 35 °C. Může krystalizovat v šesti různých modifikacích. Nejstabilnější je forma β
(trojklonná soustava). Ostatní formy (např. hexagonální forma α a ortorombická forma β') jsou nestabilní a
mají nižší než požadovanou teplotu tání. V některé literatuře se nepoužívá označení krystalických forem
písmeny řecké abecedy, ale římskými číslicemi I až VI. Stabilní forma β poté odpovídá formě označené číslicí
V. Při zpracování by se tento základ neměl zahřát na více než 37 °C, jinak krystalizuje v jiné než
v požadované β modifikaci a teplota tání klesá až k 17 °C. Tyto nestabilní formy přecházejí časem do stabilní
formy β s teplotou tání přibližně 34 °C. Tento zálkad má nízkou objemovou kontrakci a proto je vhodné
vymazávat kovové formy látkou opačné polarity. Častěji je využíván v lékárnách než ve farmaceutickém
průmyslu.
Ztužený tuk (Adeps solidus). Směs mono-, di- a triacylglycerolů. Obsažené monoacylglyceroly působí
dráždivě a proto je žádoucí aby jich bylo co nejméně. Převažují triacylglyceroly. Získává se esterifikací
přírodních MK s glycerolem nebo transesterifikací přírodních tuků. V přírodě se nevyskytují. Teplota tání
těchto základů je mezi 30 a 45 °C. Hydroxylové číslo 15 až 20 u některých až 50. Čím vyšší je hydroxylové
číslo, tím lépe se dají do základu emulgovat hydrofilní kapaliny. Tyto základy mají obvykle dobrou
snášenlivost. Podobně jako kakaový olej krystalizuje v několika modifikacích. Teploty tání u těchto různých
krystalických modifikací jsou podobné. U těchto základů tedy nehrozí, že by to zahřátí na vyšší teploty
neztuhly. Většinou mají dobrou objemovou kontrakci. Jsou častěji využívány v průmyslu něž v lékárnách.
Vyrábí se pod názvy jako Wecobee®, Witepsol®, Fattibase®, Fattyblend®, Supposiblend®,
Čípkový základ A1, W 35, H 15. Jednotlivé výrobky se liší hydroxylovým číslem a teplotou tání.

1.2. Hydrofilní čípkové základy.

Hydrofilní základy se používají méně než hydrofobní. Tyto základy se v rektální tekutině rozpouštějí nebo
jsou v ní dispergovatelné. Po aplikaci mohou působit dráždivě, protože nutí sliznice k sekreci. Uvolňování
léčivých látek z hydrofilních základů bývá pomalejší než u hydrofobních čípkových základů. Používají se,
pokud je potřeba zvýšit absorpci účinné látky (hydrofilní léčivé látky se z nich uvolňují pomaleji, ale ve větší
míře).
Makrogoly (Macrogola). Jedná se o látky obecného vzorce H-[OCH2-CH2]n-ON (n = 300 – 8000). Požívají
se směsi různých makrogolů (např. 60 % M 300 + 40 % M 8000). Teplota tání makrogolů závisí na počtu
oxyethylenových skupin. Teplota tání může být vyšší, než je teplota těla, protože se rozpouští. Výhodou
těchto základů je, že rychle tuhnou a oproti ostatním čípkovým základům odolávají vyšším teplotám (tropické
oblasti). Jsou ale nekompatibilní s mnohými léčivými a pomocnými látkami (např. s kyselinou salicylovou,
sulfonamidy). Po aplikaci působí dráždivě, a proto se doporučuje čípky vyrobené z těchto základů před
aplikací navlhčit. Skladováním čípků s těmito základy stoupá teplota tání, pevnost a zpomaluje se uvolňování
léčivé látky.
Glycerogel sodného mýdla. Vzniká reakcí uhličitanu sodného, který reaguje s kyselinou stearovou za vzniku
stearanu sodného v prostředí glycerolu. Čípky z tohoto základu po aplikaci působí dráždivě, čehož se využívá
k vyvolání defekačního reflexu. Před aplikací je vhodné čípek navlhčit. Základ i čípky z tohoto základu se
musí uchovávat v dobře uzavřených nádobách, jinak absorbují vzdušnou vlhkost. Pokud se připravuje do
zásoby, tak je vhodné přidání konzervačních látek.
3. Látky zvyšující teplotu tání.
Tyto látky se používají u čípků, které obsahují léčivé nebo pomocné látky, které snižují teplotu tání. Teplotu
tání snižují např. éterické oleje, kafr, paracetamol, indometacin,… čípek se stává neaplikovatelným. Teplotu
tání je možné zvýšit např. použitím včelího vosku (Cera alba, Cera flava), cetylalkoholu (Alcohol cetylicus),
stearylalkoholu (Alcohol stearylicus), glycerol monostearátu (Glyceroli monostearas).

4. Látky zvyšující viskozitu.

Tyto látky zvyšují viskozitu odlévané čípkové hmoty a zpomalují sedimentaci účinné látky v čípcích. Pro
zvýšení viskozity je možné použít např. oxid zinečnatý (Zinci oxidum), glycerol monostearát (Glyceroli
monostearas), aluminium-stearát (Aluminii stearas), koloidní oxid křemičitý (Silica colloidalis anhydrica).
Přidáním těchto látek se čípkové základy chovají jako tixotropní soustavy. Tyto látky mohou negativně
ovlivnit resorpci léčivých látek.

5. Látky zvyšující stabilitu.

Ke stabilizaci čípkových základů a čípků se používají hlavně antioxidanty. Používají se v případech, že je
samotný čípkový základ nebo obsažená léčivá látka citlivá na oxidaci. Využívá se např. tokoferol
(Tocopherolum alfa), butylhydroxyanisol (Butylhydroxyanisolum), butylhydroxytoluen
(Butylhydroxytoluenum).
Dále se mohou používat antimikrobní látky. Používá se např. methylparaben (Methylparabenum) a
propylparaben  (Propylparabenum).

6. Barviva.
Důvody pro použití barviv jsou stejná jako u jiných lékových forem. Jedná se o estetické důvody, kdy je
potřeba zamaskovat vzhled (např. skvrnité čípky). Dále jsou to psychologické důvody. Pro čípky se využívají
pastelové barvy. Dále se jedná o bezpečnostní důvody. U nás se ale moc nebarví. Použité barvy mohou
interagovat s barevnými analytickými kontrolními metodami. Používají se barviva rozpustná ve vodě,
rozpustná v tucích a nerozpustná barviva.

7. Povrchově aktivní látky.

Tyto látky zlepšují homogenitu čípků (lepší smáčivost léčivé látky). Zlepšují rozprostření roztaveného čípku
na povrchu rektální sliznice a zvyšují permeabilitu rektální sliznice. Používají se v koncentracích do 10 %.
Používá se laurylsíran sodný, polysorbáty atd.

Předepisování čípků
Čípky je možné předepisovat na lékařský předpis dvěma způsoby. Jedná se o dispendovanou a dividovanou
formu předpisu.
1. U dispendované formy je předepsáno množství léčivé látky, která má být obsažena v jednom čípku:
Acidum acetylsalicylicum       0,2
Cacao Oleum                          q.s.
D.t.dos. No. X (decem)
M. f. supp.
2. U dividované formy je předepsáno množství léčivé látky obsažené ve všech čípcích:
Acidum acetylsalicylicum       2,0
Cacao Oleum                          q.s.
Div. in dos. No. X (decem)
M. f. supp.

Příprava čípků
V lékárnách se čípky připravují odléváním do kovových nebo plastových forem. Méně častá je příprava čípků
lisováním. V průmyslu se čípky nejčastěji odlévají do plastových forem. Mezi moderní a zatím nepříliš
rozšířenou metodu přípravy patří lyofilizace.

1. Příprava čípků odléváním do forem.

Na předpisu nebývá uvedeno množství základu, které se má použít pro přípravu čípků. Toto množství je vždy
potřeba vypočítat. Při výpočtu potřebného množství je potřeba zohlednit objem odlévacích dutin v čípkové
formě. Nejdříve je potřeba zjistit průměrnou hmotnost jednoho čípku z čistého čípkového základu tak, že do
formy, kterou hodláme použít, vylijeme 10 čípků ze samotného základu. Nejméně 5 kvalitních a
neporušených se zváží a vypočte se průměrná hmotnost jednoho čípku. Poté se podle následujícího vzorce
vypočítá potřebné množství základu:

M = n · [K – Σ(Li · fi)]

M - je hmotnost potřebného čípkového základu,

n - je počet čípků,
K - je průměrná hmotnost jednoho čípku z čistého základu,
Li - je hmotnost léčivé látky v jednom čípku,
fi  - je vytěsňovací faktor léčivé látky.

Vytěsňovací faktor (f) udává množství základu, které je vytěsněno jedním gramem účinné látky. Používá se,
pokud je léčivá látka v základu suspendována nebo emulgována, nebo je jí více než 5 %. S vytěsňovacím
koeficientem se nepočítá, pokud je léčívá látka v základu rozpuštěna, nebo je jí méně než 5 %. Pro většinu
léčivých látek organického původu bez kovového atomu je možné uvažovat, že f = 0,7. Pro přesnější výpočet
a pro anorganické látky je potřeba příslušnou hodnotu f vyhledat v tabulkách).
Při výpočtu je nutné zohlednit objemovou kontrakci základu a ztráty při přípravě. Většinou se počítá s 10%
nadbytkem. To znamená, že na každých deset čípků se počítá s jedním čípkem navíc.

Příklad výpočtu:
Acidum acetylsalicylicum       0,2
Cacao Oleum                          q.s.
D.t.dos. No. X (decem)
M. f. supp.
Hmotnost jednoho čípku zjištěna na 2,0 g. à K = 2,0
K. acetylsalicylová je organická látka à f = 0,7
M = n · [K – Σ(L · f)]
M = 11 · [2 – (0,2 · 0,7)] = 20,46 ≐ 20,5 g

Příprava čípkové formy

Aby se zabránilo lepení čípků ke stěnám kovové čípkové formy, musíme formu vymazat látkou opačné
polarity. Pro hydrofobní základy je používá mýdlový líh (Spiritus saponatus) a pro hydrofilní základy se
používá tekutý parafín (Paraffinum liquidum). Vymazávání se provádí hlavně při použití základů s nízkou
objemovou kontrakcí. Kovové formy, jejichž povrch má teflonovou úpravu nebo má potah ze silikonové
pryskyřice není potřeba vymazávat, stačí ji před použitím lehce ochladit v chladničce. Plastové čípkové formy
většinou není potřeba vymazávat. Do připravené čípkové formy se poté odlévá homogenní čípkovina.

2. Příprava čípků lisováním.

Nejdříve se musí určit množství základu. Poté se léčivé a pomocné látky smísí s jemně mletým základem a ze
směsi se poté lisují čípky. Výhodou přípravy čípků lisováním je nízké zahřívání čípkoviny a vysoká
homogenita čípků (nehrozí sedimentace). Nevýhodou je nutnost jemného mletí čípkového základu,
pracná homogenizace léčivých látek a pomocných látek se základy a nutnost chlazení během lisování.

3. Příprava čípků lyofilizací.

Jako základy pro lyofilizované čípky se používají gelotvorné látky jako například želatina, celulosa a její
deriváty nebo polyvinylpyrrolidon. Tyto základy se smísí s léčivými látkami a dalšími pomocnými látkami.
Lyofilizací těchto směsí v plastových formách vznikají porézní čípky. Výhodou tohoto typu čípků je velmi
rychlý rozpad nebo rozpouštění. Jsou vhodné pro termolabilní léčivé látky. Čípky mají delší použitelnost a
jsou stabilní i při vyšších teplotách (tropické oblasti). Léčivá látka je homogenně rozptýlena v celém objemu
čípku. Výroba je ale energeticky a finančně náročná. Lyofilizované čípky je nutné chránit před vlhkostí.
Mohou působit dráždivě a před aplikací by se měly navlhčit.

Hodnocení čípků:

1. Stanovení doby úplné deformace lipofilních čípků.

Účelem této zkoušky je za definovaných podmínek stanovit čas potřebný k deformaci čípku, který je umístěn
ve vodném prostředí a vystavený definované zátěži, která na něj působí
● přístroj se skládá ze skleněné trubice s plochým dnem definovaného průměru a délky
● další součástí přístroje je tyč, která je u svého dolního konce rozšířená a v jejím plochém dnu je
upevněna kovová jehla délky 2 mm
● hmotnost celé tyče je (30 ±0,1) g
● skleněná trubice obsahující 10 ml vody se umístí do vodní lázně vyhřáté na (36,5 ±0,5) °C
● čípek se vloží do trubice špičkou napřed a následně se na něj volně nandá tyč tak, až se kovová jehla
dotkne plochého konce čípku
● zaznamená se čas, kdy dojde k poklesu tyče na dno skleněné trubice, tj. kdy se prstencová značka
kryje s horním okrajem plastického krytu

2. Zkouška pevnosti čípků a vaginálních kuliček.

Zkouška za definovaných podmínek stanoví hmotnost zatížení, při kterém dochází u čípků k mechanickému
porušení
● používá se pro hydrofobní čípky, není vhodná pro hydrofilní čípky
● přístroj se skládá z temperované komory, která obsahuje zařízení k upevnění čípku 🡪 dvě proti sobě
postavené čelisti, z nichž horní klesá vertikálně k dolní
● drtící plochy čelistí jsou ploché, kolmé ke směru pohybu a větší než oblast kontaktu s čípkem
● horní čelist je připojena k závěsu, k němuž je možné přidávat kotouče, z nichž každý váží 200 g,
výchozí hmotnost tohoto zařízení je 600 g
Postup:
● komora se ohřeje na 25 °C
● léková forma, která se má zkoušet, se uchovává nejméně 24 h při požadované teplotě měření
● čípek se vloží mezi čelisti do držáku vzorku špičkou vzhůru
● horní tlakový blok se opatrně dá do výchozí polohy, po 1 min se přidá první kotouč o hmotnosti 200 g,
opět se počká 1 min a přidá se další kotouč
● postup se opakujte, až se čípek zderfomuje
● hmotnost potřebná k mechanickému porušení čípku nebo globule se vypočítá jako součet hmotností
závaží působících na čípek v okamžiku, kdy došlo k mechanickému porušení (včetně výchozí
hmotnosti zátěže)
● každé stanovení se provede s deseti čípky a před každým stanovením se odstraní zbytky

3. Hmotnostní stejnoměrnost.
Tuto zkoušku provádíme tam, kde není předepsána zkouška na obsahovou stejnoměrnost pro všechny
obsahové látky
● dvacet náhodně odebraných jednotek zkoušeného přípravku se jednotlivě zváží, nebo u
jednodávkových přípravků v samostatných obalech se jednotlivě zváží hmotnost 20 jednotek a stanoví
se jejich průměrná hmotnost
● z dvaceti jednotlivě stanovených hmotností jednotek pevné lékové formy se smí nejvýše dvě
hmotnosti lišit od povolené odchylky 5% (čípky, globule)
● žádná jednotlivě stanovená hmotnost se nesmí lišit o více než dvojnásobek této odchylky

4. Obsahová stejnoměrnost.
Stanovení jednotlivých obsahů léčivé látky v předepsaném počtu jednotek zkoušeného přípravku a určení, zda
jednotlivé obsahy jsou v povolených mezích vzhledem k průměrné hodnotě obsahu
● za použití vhodné analytické metody se stanoví jednotlivě obsahy léčivé látky u deseti namátkově
vybraných jednotek zkoušeného přípravku
● přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše jeden jednotlivý obsah účinné látky je mimo rozmezí
85 % až 115 % průměrného obsahu a žádný není mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu
účinné látky

5. Rozpadavost.
Čípky s lipofilním základem se hodnotí po 30 min, a čípky s hydrofilním základem po 60 min.

Adjustace čípků a uchovávání

Při odlévání čípků do kovových forem se tyto formy po vychladnutí rozšroubují. Čípky se vyjmou a
jednotlivě balí do celofánu nebo alobalu (=primární obal). Jako sekundární obal se používá plastový kelímek
nebo papírová skládačka. Podobné je balení čípků vyrobených lisováním.
Čípky odlévané do plastových nebo hliníkových forem v těchto formách zůstávají (forma je zároveň
primárním obalem). Plastovou formu je potřeba zakrýt speciálním samolepícím štítkem. Jako sekundární
obal se používá papírová skládačka.
Horní část plastových nebo hliníkových forem používaných v průmyslu se po odlití čípkoviny zataví.
Lyofilizované čípky se vyrábějí v plastových formách, které jsou po ukončení lyofilizace zataveny.

Uchovávání
Hydrofobní čípky by měly být uchovávány v suchém prostředí o teplotě 10 až 20 °C, bez přístupu světla.
Hydrofilní čípky by se dále měly uchovávat v dobře uzavřených nádobách. Lyofilizované čípky sice snáší
vyšší teploty, ale musí být uchovávány v suchém prostředí.