Británie: Korunovace byla příležitostí k reformě a modernizaci monarch... https://blisty.cz/art/113214-britanie-korunovace-byla-prilezitosti-k-refo...

Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Británie: Korunovace byla příležitostí k reformě a

modernizaci monarchie. Byla promarněna
5. 5. 2023

čas čtení 7 minut

Navzdory gestům směřujícím k inkluzivitě zůstává ceremoniál zakořeněn v zastaralých náboženských a

feudálních ideálech

Většina Britů nejsou křesťané

Jádrem sobotní korunovace Karla III. je zcela záměrný národní podvod ohledně náboženství. V některých ohledech
se tento podvod skrývá na očích a nepřitahuje pozornost. Předkorunovační spekulace se místo toho soustředily na
banálnější věci - Camillu, Harryho, Meghan - nebo na obecnou popularitu monarchie v době po Alžbětě. Ale až
budete sledovat a poslouchat samotnou korunovaci, náboženský podvod bude těžké přehlédnout - a ještě těžší
mu uvěřit, píše Martin Kettle.

Mnozí budou instinktivně chtít být ke korunovaci velkorysí a nebudou chtít kazit oslavu. V tomto duchu by bylo
lze víkendový rituál označit za historickou přetvářku, která mnohé potěší a nikomu nijak zvlášť neuškodí. Kdyby
byli silnějšího ducha, což by měli být, pokud jde o událost, která nevyhnutelně říká tolik o této zemi sobě samé a
světu, mohli by místo toho nazvat rituál tím, čím je: lží v srdci britského státu.

Tou lží je, že Británie je praktikujícím křesťanským národem a že ji definuje a drží pohromadě zavedené
protestantské náboženství, jehož ztělesněním je monarcha. Toto tvrzení mohlo být pravdivé  v 18. století. V Británii
roku 2023 je prostě nepravdivé. Protestantské tvrzení však zůstává neoddělitelné od moderní korunovace. Strach
ze změny pravděpodobně vysvětluje, proč se sobotní ceremonie vůbec koná. Karel III. je již několik měsíců králem
a k potvrzení této skutečnosti není ze zákona nutná žádná korunovace.

Ti, kdo korunovaci plánovali, měli skutečně na výběr. Mohli být odvážnými reformátory. Mohli z korunovace
odstranit protestantskou převahu, demystifikovat některé části obřadu a dát národu jasně najevo, že král se
zasazuje o spravedlnost, toleranci a náboženskou svobodu. Před mnoha lety se zdálo, že Karel je ochoten jít tímto
směrem.

Místo toho plánovači korunovace střežili protestantský nárok jako korunovační klenoty. To zajistilo, že ústřední
klam zůstává zachován, a to i přes některé povrchní změny v ceremoniálu, které byly provedeny od poslední
korunovace v roce 1953. Výsledek je velmi konzervativní. Nebyly učiněny žádné významné ústupky návrhům, že by
se korunovační rituál měl rozmělnit, přetvořit - nebo dokonce opustit. Je to hloupá a odhalující chyba.

Pokud o něčem z toho pochybujete, pozorně si prohlédněte 42stránkovou autorizovanou liturgii pro korunovační
obřad, kterou minulý týden zveřejnila anglikánská církev. Jedná se o vysoce informativní dokument, který přesně
stanoví, co se bude v opatství od 11 hodin dopoledne dít. Činí tak slovo po slově, pečlivě vypracováno, krok za
krokem, gesto po gestu a s užitečnými doprovodnými vysvětlivkami.

V sobotu se bude hodně mluvit o pluralitnějších aspektech korunovační bohoslužby v roce 2023, stejně jako o
dalších změnách, které jsou pro Karla osobnější. Židovští, muslimští a další náboženští představitelé budou mít
vedlejší role. Národy Spojeného království budou mít chvíle v centru pozornosti. Zazní zpěv ve velštině a řečtině.
Nekřesťané budou mít své role při předávání královských regálií. Náš první britsko-asijský premiér přečte lekci. To
vše je vítaným poselstvím národní inkluzivity.

Většina z toho je však jen dobře míněná výzdoba. Ve dvou ústředních okamžicích korunovace totiž převezme
vládu přetvářka. Inkluzivita drobných změn může být míněna vážně. Nemůže však konkurovat institucionální
výlučnosti, která dominuje zbytku bohoslužby, včetně jejích vrcholných rituálů. V jednom z nich inkluzivita naráží
na anglikánskou zeď. Ve druhém se ztrácí ve feudální frašce.

Anglikánskou zdí je složení korunovační přísahy. V poválečných korunovacích to byl klíčový moment. Obsah
přísahy byl stanoven zákonem v roce 1688. O tom, co se v přísaze píše, nejsou žádné nejasnosti. Karel se musí
prohlásit za věrného protestanta, zavázat se k zachování protestantského nástupnictví a přísahat, že bude

1z2 05.05.2023 12:22

Británie: Korunovace byla příležitostí k reformě a modernizaci monarch... https://blisty.cz/art/113214-britanie-korunovace-byla-prilezitosti-k-refo...

podporovat postavení anglikánské církve jako zavedeného náboženství v Anglii.

To mělo v roce 1688 smysl na život a na smrt. Dnes je to absurdní. Karlova korunovační přísaha je v rozporu s
realitou moderní Británie. Většina Britů nejsou křesťané. Jen málo z těch, kteří jsou křesťané, jsou praktikující
anglikáni. Jsme sekulárnější a pluralizovanější národ a pravděpodobně jím i zůstaneme. Řečeno strohým jazykem
Ústavního oddělení University College London, korunovační přísaha "odráží období dějin, které už skončilo".

Podobný pocit anachronismu se vztahuje i na feudální frašku, která je součástí korunovace. Ta přichází později, po
přísaze, kdy arcibiskup z Canterbury za zástěnou pomazává Karla svatým olejem, zatímco sbor zpívá Händelovu
skladbu Zadok the Priest. Tato sakrální část korunovace má hluboké historické kořeny, ale to má i pálení
čarodějnic. Pomazání krále dnes britského panovníka zcela odlišuje nejen od občanů Británie, ale i od všech
ostatních korunovaných hlav států v Evropě.

Jazyk pochází z jiné doby. V nově sepsané modlitbě před pomazáním arcibiskup požádá, aby byl lid požehnán
"královským knězem" a stal se "svatým národem". Poté arcibiskup tiše promluví (podle liturgie) a osloví Karla III.
slovy, která by ocenil sám Karel I. V modlitbě se objevují i slova, která by se mu líbila. Má být "pomazaným,
požehnaným a posvěceným králem nad národy, které ti Pán, tvůj Bůh, dal vládnout a spravovat".

To je konstituční monarchie ve své nejméně moderní a nejzarputilejší feudální podobě. V sobotu ji posílí
navrhovaná pocta lidu. Zde arcibiskup vyzve shromáždění a ty, kdo budou přihlížet doma, aby "vzdali hold" králi.

Liturgický dokument to představuje jako pokrokovou reformu, neboť při předchozích korunovacích vzdávali hold
pouze šlechtici. Ve skutečnosti, protože žádá veřejnost, aby potvrdila své podřízené postavení poddaných, a nikoli
rovnoprávných občanů, je to naopak.

Toto rozhodnutí je typickým příkladem selhání britského státu, který za Karla stejně jako za jeho matky nenašel
způsob, jak získat souhlas s reformou monarchie. Výsledkem je, že tato korunovace neznamená začátek nové éry.
Je pouze pokračováním té staré. Šanci dělat věci rozumněji promarnili nejen král a arcibiskup, ale i my ostatní.

Zdroj v angličtině ZDE

Velká Británie - politika a společnost

1

Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

2z2 05.05.2023 12:22