M A RT Y N R A D Y

HABSBURKOVÉ
9=(6783$b3ƒ'
69Ü729‹9(/02&,
 Text© 2020 Martyn Rady
Translation© 2020 Jan Škrob
Czech edition© 2021 Nakladatelství Slovart

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována
v knižní, elektronické ani jiné podobě, ukládána do databází či
rozmnožována bez předchozího písemného souhlasu vydavatele.

Habsburkové
Z anglického originálu Habsburgs přeložil Jan Škrob
Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v Praze v roce 2021
Editorka Marie Iljašenko
Redakce Jan Sušer
Korektury Jiří Kettner
Sazba Alias Press, s. r. o., Bratislava
Obálka Oleg Kolomijec
Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín
Vydání první

Cena na obálce je nezávazným

doporučením pro koncové prodejce

ISBN 978-80-276-0181-3
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
www.slovart.cz
 2%6$+

Seznam map 9
Rodokmen Habsburků 11

Úvod: Císařova knihovna 17

1 Hrad Habsburg a Fortinbrasův efekt 27
2 Svatá říše římská a Přemysl Otakar II. 37
3 Pád na dno a falšování dějin 47
4 Fridrich III. – Saturn a Mars 57
5 Maxmilián a králové podle barev 67
6 Karel V. – Pán světa 79
7 Uhry, Čechy a protestanti 91
8 Filip II. – Nový svět, náboženský disent a královský incest 101
9 Don Juan a bitva u Lepanta 113
10 Rudolf II. a pražští alchymisté 123
11 Triumf heretiků 133
12 Ferdinand II., Svatá chýše a Čechy 143
13 Třicetiletá světová válka 153
 Obsah

14 Podivná říše a bitva o Vídeň 163

15 Neviditelní vládcové Španělska a smrt očarovaného krále 173
16 Barokní divadlo 183
17 Marie Terezie, stroje a byrokraté 193
18 Obchodníci, botanikové a svobodní zednáři 203
19 Upíři, osvícenství a revoluce shora 213
20 Arcivévodkyně a habsburské Nizozemí 223
21 Cenzoři, jakobíni a Kouzelná flétna 233
22 Metternich a mapa Evropy 243
23 1848 – Neumannův deník a Radeckého pochod 257
24 Impérium Františka Josefa, Uhry a Sisi 269
25 Maxmilián, Mexiko a velkolepá smrt 283
26 Politika nespokojenosti a oslavy šedesáti let panování
císaře Františka Josefa 293
27 Průzkumníci, židé a vědomosti světa 305
28 Lovec a štvaná zvěř: František Ferdinand a Bosna 315
29 Světová válka a rozpad 327

Závěr 339
Poděkování 345
Zdroje k ilustracím 347
Zkratky 349
Poznámky 351
Rejstřík 383
 

69$7ƒĕĝ(ĕ06.ƒ
$b3ĕ(0<6/b27$.$5,,

R oku 1184 postavil císař Fridrich I. Barbarossa (vládl v letech 1155–

1190) v Kaiserswerthu celní věž, protože chtěl důsledněji vybírat
peníze za plavební provoz na Rýnu. Nechal k ní vyrýt i dedikaci: „Cí-
sař Fridrich vystavěl tuto nádheru Říše k větší spravedlnosti a míru pro
všechny.“ Dnes by spojení daňové povinnosti s takovou pompézností na-
razilo na posměšné reakce, ale tato Fridrichova slova jsou dobrou ilustrací
toho, jak byla Svatá říše římská ve své době vnímána. Vůbec to nebylo
jednolité království, ale společenství čím dál nezávislejších území a měst,
z nichž každé mělo svoje „práva a svobody“. Úkolem říše bylo zajišťovat
mechanismy a kontext pro ochranu a uplatňování těchto práv a svobod,
aby v souladu s tehdejším chápáním spravedlnosti každý dostal, co mu
náleží. Spravedlivý výběr cla spravedlivým panovníkem byl dokladem
funkčního řádu, jehož strážcem měl panovník být. Takové mýto mělo
být oslavováno, stejně jako mělo být odsuzováno nelegální clo vybírané
bezohlednými pány.29
Problém byl v tom, že Svatá říše římská neměla žádnou vládu, která
by tento řád zajišťovala. Neměla žádnou centrální administrativu, žádné
pravidelné příjmy, žádné hlavní město a žádnou hierarchii šlechty, která


 

by ve jménu panovníka vymáhala spravedlnost. Moc místo toho držela

v rukou říšská knížata, která také volila panovníka coby „římského krále“ –
císařský titul získával až po korunovaci papežem. Zeměpáni, církevní
hodnostáři a zástupci měst se setkávali na takzvaných dvorských sněmech
a společnou řeč nacházeli jen velmi obtížně. Vedení očekávali od panov-
níka, ale tomu chyběla reálná moc. Aby prosadil svou vůli, musel často
ustupovat a dělat kompromisy, které ukrajovaly i z toho mála vlivu, kte-
rý mu zbýval. V jednom barvitém spisu z konce 13. století se dočteme,
že císař už není orel, kterého nosí ve znaku, ale spíš datel na ztrouchni-
vělém stromě.30
Řešení pro panovníka představovalo rozšiřování jeho soukromého
majetku, který byl spojen s reálnou mocí. Historikové tuto politiku kri-
tizují a vyčítají císařům, že místo péče o veřejný zájem hromadili osobní
bohatství. Právě díky rozsáhlým majetkům ve Švábsku měli ale štaufští
panovníci, z nichž byl prvním císařem právě Fridrich Barbarossa, skuteč-
ný politický vliv. Štaufští císaři ovšem chtěli proniknout i do Itálie a prá-
vě tam vybudovat svoji teritoriální základnu. Dostali se tak do konfliktu
s papeži i dalšími zájemci o italská bohatství. Vnuk Fridricha Barbaros-
sy Fridrich II. byl během své poslední dekády ve funkci císaře papežem
nejdřív exkomunikován a později i sesazen. Po smrti Fridricha II. v roce
1250 následovala dvě desetiletí, kdy v Itálii zahynuli jeho syn, levobo-
ček i nejstarší vnuk – poslední z nich na náměstí v Neapoli na poprav-
čím špalku.
Během interregna, které trvalo od roku 1250 do roku 1273, vymizely
i poslední známky jakékoli vlády. Protože neexistovala shoda, kdo by měl
na místo Fridricha II. nastoupit, objevili se na scéně překvapiví outside-
ři. Z důvodů, které se nepodařilo dostatečně vysvětlit ani jeho poslední-
mu životopisci, se jako panovník přihlásil Alfons X. Kastilský, ale říši se
neobtěžoval ani navštívit. Jeho rivalem byl Richard Cornwallský, mladší
syn anglického krále Jana, který měl širokou podporu všech tří arcibis-
kupů a kolem desítky světských knížat, díky kterým byl roku 1257 sku-
tečně zvolen králem. Šlo mu ale jen o to, aby získal převahu nad Štaufy
a mohl uplatnit absurdní nárok Angličanů na Sicílii. Richard říši navští-
vil celkem čtyřikrát a vždy bylo evidentní, že ví, co dělá, ale nikdy se ne-
zdržel dost dlouho, aby udělal něco, co by skutečně stálo za zmínku.31


 Svatá říše římská a Přemysl Otakar II.

Po smrti Fridricha II. v roce 1250 došlo ve Švábsku k naprosté likvi-

daci štaufských pozemků, majetků i příjmů. Území Štaufů byla dobyta,
a ušetřena nebyla dokonce ani říšská půda, kterou Štaufové nedrželi jako
rodina, ale jako císaři. O co nebyli připraveni násilím, to zoufalí dědicové
z velké části rozprodali. Drancování vedlo k novým konfliktům, protože
kořist bylo potřeba rozdělit. Ve všeprostupujícím chaosu byla najednou
ve hře i území, která Štaufům nikdy nepatřila, byla vybírána nelegální
cla a mnozí drobnější vlastníci půdy přišli o všechno. „Přicházejí dny zla
a zlo narůstá,“ zapsal kolem roku 1270 jeden kronikář. Po vypleněném
kraji se pohybovala procesí flagelantů, kteří doufali, že odvrátí Boží hněv,
a s nimi se vracely staré hereze.32
Na pádu Štaufů nejvíc ze všech vydělal hrabě Rudolf Habsburský (žil
v letech 1218–1291). Byl vnukem Rudolfa II. Starého a po smrti svého
otce, Albrechta Bílého, zdědil většinu habsburských držav. Všechno získal
z formálního hlediska legálně, protože se mu podařilo dědice Fridricha II.
přesvědčit, aby mu pozemky, příjmy a práva postoupili. Chaosu ale zá-
roveň využil, aby připravil o věno vdovu po posledním Kyburgovi. Kvů-
li své hamižnosti si zadělal na nepřátele – do otevřených konfliktů s ri-
valy se dostal celkem osmkrát. I když měly být tyto střety vedeny podle
etikety, s dostatečnými ohledy na slabé a zranitelné, Rudolf byl i podle
vlastních slov neukojitelný válečník. Dost se o tom dočteme v dobových
Basilejských análech: v roce 1269 pozabíjel nějaké rytíře ve Štrasburku;
v roce 1270 tři dny obléhal Basilej; v roce 1271 uvalil bezprecedentní
daň, vypálil klášter a zmocnil se několika vesnic; v roce 1272 zničil hrad
Tiefenstein, a když pak táhl na Freiburg, vraždil po cestě lidi a pálil úro-
du; v roce 1273 srovnal se zemí vesnici Klingen, a tak dále.33
Po smrti Richarda Cornwallského roku 1272 měli volitelé novou
příležitost se sejít a alespoň teoreticky uvažovat o opětovném nastolení
řádu. Bez ohledu na množství lidí, kteří byli u volby Richarda v roce
1257, se obecně předpokládalo, že volitelů by mělo být sedm. Méně jas-
né už bylo, kdo by to konkrétně měl být. Pod tlakem papeže Řehoře X.
se přední knížata říše předem dohodla, že by měl být nový král zvolen
všemi hlasy, protože nejednotnost by mohla zemi uvrhnout do občan-
ské války. Zároveň ale chyběl kandidát, který by jednoznačnou podpo-
ru mohl získat.


 

Nejmocnějším panovníkem ve Svaté říši římské byl český král Přemysl

Otakar II. Chtěl se stát vládcem Svaté říše římské, a protože Čechy byly
součástí říše, měl být i jedním z volitelů příštího římského krále. Narážel
ale na nedůvěru a diskvalifikoval ho i slovanský původ, takže jeho mís-
to nakonec zaujal bavorský vévoda. Nikdo další z možných kandidátů
o úřad příliš nestál. Přes dvě století byl titul suveréna spojen s politikou
Švábska a sousedního Franckého vévodství do takové míry, že se téměř
stíral rozdíl mezi těmito dvěma celky a záležitostmi říše. Braniborsko
a Sasko byly od tohoto regionu příliš daleko a jejich vládcové se navíc
potřebovali soustředit na vlastní problémy a expanzi na východ. V Ba-
vorsku a Falcku vládli Wittelsbachové – bratři, kteří byli tak rozhádaní,
že své ambice vzájemně sabotovali.34
Mezi voliteli tedy nebyl nikdo, kdo by měl o úřad skutečný zájem
nebo takovou podporu, aby mohl být zvolen všemi hlasy. Rudolf Habs-
burský využil příležitosti. Měl o pozici zájem ze stejného důvodu, proč
o ni ostatní nestáli: kvůli úzkému propojení císařského úřadu s jihozá-
padem Svaté říše římské, kam Habsburkové tak jako tak expandovali.
Zároveň mu ale šlo i o něco víc. Coby kmotřenec císaře Fridricha II. byl
Rudolf přesvědčen, že je po vymření všech jeho přirozených dědiců další
na řadě. Byl navíc nejmocnějším šlechticem ve Švábsku, které bylo do-
movinou Štaufů, což mu dávalo jedinečnou kvalifikaci stát se jejich ná-
stupcem. Z tohoto hlediska se o trůn neucházel jako nějaký druhořadý
kandidát – naopak představoval kontinuitu s bezprostřední minulostí.35
Volitelům Rudolf přišel jako dobrá volba. Bylo mu už padesát pět
let, takže z dlouhodobého hlediska nepředstavoval hrozbu. Protože sám
zabral významnou část štaufských majetků, bylo nepravděpodobné, že
by vyžadoval, aby ostatní vrátili, co během období chaosu získali. A bez
ohledu na pragmatismus byl Rudolf vhodný kandidát i z hlediska vzhle-
du. Byl vysoký – podle jednoho zdroje měřil sedm stop – a měl výrazné
rysy. Existoval vtip, že má Rudolf tak dlouhý nos, že zpomaluje dopravu.
V době, kdy většina knížat o křížových výpravách jenom mluvila, se na-
víc Rudolf doopravdy chopil kříže a v 50. letech 13. století se v Pobaltí
zúčastnil bojů proti pohanským Prusům (i když to bylo jen součástí po-
kání za vypálení kláštera). 29. září 1273 byl v Cáchách zvolen a o měsíc
později i korunován.36


 Svatá říše římská a Přemysl Otakar II.

Zachovala se celá řada vyprávění o Rudolfově pronikavosti, odva-

ze, zbožnosti a moudrosti. Mnoho z nich bylo bezpochyby dílem jeho
propagandy, ale přesto vypovídají o charismatickém muži plném ener-
gie, který rozhodně nebyl takový, jak ho popisovali jeho šediví úřední-
ci – „uměřený v jídle, pití a všech věcech“. To nejdůležitější, co se nau-
čil za léta válčení a drancování, byla ale trpělivost a strategické myšlení.
Asi není náhodou, že také hrál šachy. Řeč, kterou pronesl bezprostředně
po korunovaci v Cáchách, byla mistrovským dílem falešné skromnosti:
„Dnes odpouštím všechna příkoří, kterých se na mně kdo dopustil, pro-
pouštím vězně, kteří trpí v mých žalářích, a zavazuji se být ochráncem
míru v zemi, stejně jako jsem byl válečníkem a plenitelem.“37
Zatím byl Rudolf ale jenom král. Aby se stal císařem, musel ho koru-
novat papež v Římě. Rudolf se ani tak nezdráhal velkých prohlášení jako
„My a Říše“ a ke svým titulům si přidal sousloví, které se jako součást pa-
novnického stylu udrželo až do 19. století – „vždy rozmnožitel říše“. Držel
se i slibu, který dal při své korunovaci. Urovnal své spory, i když si přitom
stanovil podmínky výhodné hlavně pro něj, a zapojil se v Porýní do snah
měst zbavit se doupat loupežníků. Polorozbořený hrad Sooneck nedaleko
Rüdesheimu zůstává svědectvím o řádu, který Rudolf nastolil, i když byl
v 19. století částečně zrekonstruován v novogotickém stylu; stejně jako
legenda o tom, jak nechal v Riechensteinu pověsit loupeživé rytíře a ze
dřeva po šibenicích vystavěl kapli, kde se sloužily mše za jejich duše.38
Důležitá byla i administrativní reorganizace, kterou Rudolf ve jmé-
nu řádu provedl. O míru mluvilo mnoho panovníků už před ním, za-
kazovali veškeré násilí a za přestoupení zákonů uvalovali těžké tresty. Jen
málokteří ale byli schopni zajistit adekvátní mechanismy, aby se pravi-
dla dodržovala, takže ozbrojené konflikty vedené logikou práva silnějšího
vždycky začaly zase nanovo. Rudolf ale ideál míru v zemi spojil s novým
úřadem jeho ochránců, zemských rychtářů, kteří měli mandát udržovat
pořádek vojenskými prostředky. Aby jim měl z čeho platit, nařídil Rudolf
roku 1274 obecnou daň pro všechna města v říši, která o osm let poz-
ději proběhla ještě jednou. Rozdělení říše na regiony, z nichž v každém
byla delegována zodpovědnost za udržování míru, byla předznamenáním
systému „říšských krajů“ zavedeného po roce 1500 a základem právního
řádu, který přetrval až do 19. století.39


 

Zemští rychtáři nebyli pověřeni jen udržováním pořádku, ale měli

také za úkol znovu získat území, o která říše po roce 1245 přišla. Ten-
to program prosazovaný vojenskou silou byl ve Švábsku a sousedním
Francku relativně úspěšný. Takto získaná území připadla přímo Rudolfo-
vi, protože byl jakožto král považován za jejich právoplatného vlastníka.
Rudolf sám se nicméně říšských území, která začlenil do svého osobního
majetku, nevzdal, ani nevrátil další pozemky, ke kterým přišel nelegální
cestou. A ani se mu nechtělo pouštět se do sporů s vévody Wittelsbachy
v Bavorsku a Falcku, takže je do vracení zabraných území také nenutil.40
Nová Rudolfova politika se vztahovala i na oficiální práva a závaz-
ky. Nejvíc přestupků měl v tomto ohledu na svědomí český král Přemy-
sl Otakar II. (žil přibližně mezi lety 1232 a 1278). Ještě jako následník
trůnu obsadil Rakouské vévodství, které zůstalo po smrti vévody Frid-
richa II., posledního z rodu Babenberků, bez panovníka. Přemysl Ota-
kar II. svůj nárok zdůvodňoval tím, že byl pozván rakouskými šlechtici,
a skutečně se zdá, že měl v Rakousku silnou podporu. Aby svou vládu
upevnil, oženil se s Markétou Babenberskou, sestrou vévody Fridricha.
Pro Markétu to nebyla neznámá situace. Dříve již byla vdána za syna
císaře Fridricha II., malomocného Jindřicha, a po jeho smrti vstoupila
do kláštera, který ale opustila, protože chtěla sama vznést nárok na vé-
vodský titul. Bylo jí skoro padesát, takže byla bezmála o třicet let starší
než Přemysl Otakar. Kromě toho, že z jejich svazku evidentně nemohl
vzejít žádný dědic, měl Přemysl Otakar ještě jeden problém. Jakožto cí-
sařské léno se mělo Rakousko po vymření Babenberků vrátit pod správu
koruny, aby ho císař znovu přidělil, komu uzná za vhodné. Bez ohledu
na postoj rakouské šlechty a nově uzavřené manželství Přemysl Otakar
na Rakousko nárok neměl.
V následujících desetiletích Přemysl Otakar expandoval do Štýrska,
které předtím okupoval uherský král, i dvou sousedních vévodství, Ko-
rutan a Kraňska, což zdůvodňoval dosti pochybným dědickým právem.
Po smrti svého otce roku 1253 se také stal českým králem. Problém dě-
dictví po Babenbercích zůstal ale nedořešen. Richard Cornwallský roku
1262 Přemysla Otakara uznal jako jejich právoplatného dědice, ale jeho
vláda nebyla regulérní – a pokud kdy měl nějaký skutečný vliv, přišel
o něj, když se v roce 1269 definitivně vrátil do Anglie. Přemysl Otakar


 Svatá říše římská a Přemysl Otakar II.

navíc po pár letech manželství Markétu zapudil a místo ní se oženil se

šestnáctiletou uherskou princeznou. Přitažlivá Kunigunda mu dala dě-
dice, kterého potřeboval, ale v rámci obrany svého práva na vládu v Ra-
kousku ji využít nemohl.
Přemysl Otakar II. byl tedy uchvatitel, ale kromě toho představoval
i nebezpečí. Vládl největšímu území v celé říši, byl panovníkem hned
několika zemí v její východní části. Byl nesmírně bohatý, za což vděčil
především příjmům z českých dolů a mincoven, které mu patřily. Podle
dobových zpráv měl čtyři hrady plné pokladů, které čítaly 200 000 stří-
brných marek a 800 zlatých marek v mincích, nádobí a zdobených pohá-
rech. Jeho roční příjem jenom v Čechách se odhaduje na 100 000 stříbr-
ných marek, k čemuž můžeme přičíst obdobnou sumu z jeho rakouských
držav. Celkový příjem arcibiskupa v Kolíně nad Rýnem byl v té době pro
srovnání 50 000 stříbrných marek, a bavorského vévody 20 000. Příjmy
císařství činily jenom 7000 stříbrných marek. Rudolfův slavný výrok, že
nepotřebuje platit pokladníka, protože nemá víc než nějakých pět šilinků
v nekvalitních mincích, nebyl tak daleko od pravdy – stejně jako dobová
přezdívka Přemysla Otakara II., „král železný a zlatý“.41
Stejně jako Rudolf se i Přemysl Otakar chopil kříže – dokonce dva-
krát – a Němečtí rytíři na jeho počest dali městu, které v Pobaltí pomá-
hal založit, jméno Königsberg (doslova „Králova hora“, česky Královec,
dnes ruský Kaliningrad). Z pohledu Přemysla Otakara byl Rudolf bez-
významný člověk, který si být panovníkem říše nezasloužil – a český král
se nezdráhal svůj názor sdělit papeži. Přemysl Otakar s Rudolfovým zvo-
lením ostře nesouhlasil a trval na tom, že bylo nelegitimní, protože mu
byl upřen hlas. Netajil se svými ambicemi, v korespondenci napodoboval
styl císařských listin, a jako jeden ze svých emblémů používal i říšskou
orlici. I když byly Čechy stejně jako Rakousko císařským lénem, Přemysl
Otakar předstíral, že to tak není, a tvrdil, že vládne „z Boží milosti jako
králové a knížata“.42
Rudolf na Přemysla Otakara nakonec vyzrál. Sblížil se s jeho nepřá-
teli, kterým dal za manželky svoje dcery – měl jich k dispozici šest. Činy
českého krále také neprezentoval jako svůj osobní problém, ale jako útok
na majestát Svaté říše římské. Krátce po svém zvolení králem Rudolf pře-
svědčil dvorský sněm, aby Přemysla Otakara za svévolné držení území,


 

která náležela říši, odsoudil. Přemysl Otakar se odmítl rozhodnutí sně-

mu podřídit a byl prohlášen psancem, takže byl podle tehdejšího chápá-
ní postaven na roveň ptáku ve volné přírodě (Vogelfrei) – nikdo se o něj
neměl starat, měl se skrývat v lesích, a dokonce ho mohl kdokoli bez-
trestně zabít. Míšeňský arcibiskup ho pro jistotu ještě exkomunikoval,
zrušil platnost přísah, které mu byly složeny, a zakázal v Čechách vyslu-
hovat svátosti. Všude, kde Přemysl Otakar vládl, se tedy úplně zastavil
jakýkoli náboženský život.43
Rudolf čekal, až přijde jeho chvíle, rozšiřoval řady svých spojenců
a strategicky šířil lži – že krále železného a zlatého exkomunikoval i sa-
motný papež; že Přemysl Otakar donutil svoji desetiletou dceru odejít
do kláštera, aby si nemohla vzít některého z Rudolfových synů; že jeden
poustevník měl vidění, ve kterém mu sfinga předpověděla porážku Pře-
mysla Otakara, atd. Zaútočil v létě 1276, ale na Dunaji, a ne v Čechách,
kde ho Přemysl Otakar čekal. Český král se nakonec musel vzdát – doma
se mu bouřilo obyvatelstvo a jeho nepřátelé už byli ve Vídni. V jedné do-
bové kronice se dočteme, jak Přemysl Otakar předstoupil před Rudolfa
ve vší své třpytivé nádheře. Rudolf ho přijal v nejlacinějším oblečení a ří-
kal: „Tolikrát se posmíval mému šedému plášti, ať se mu zkusí posmívat
teď!“ Přemysl Otakar před Rudolfem poklekl a dostal od Rudolfa České
království jako léno zpět. Rakouské državy si ale Rudolf zabral pro sebe.44
Obraz krále v přepychovém šatě ozdobeného klenoty, který pokleká
před svým prostě oblečeným sokem, patří k výrazným středověkým mo-
tivům a má být svědectvím o Rudolfově skromnosti. Pravda je nicméně
taková, že Přemysl Otakar vůbec neměl v plánu skutečně se Rudolfovi
podřídit. Jakmile se vrátil do Čech, využil svého jmění, aby dostal bývalé
Rudolfovy spojence na svou stranu a v Rakousku podnítil nespokojenost
s vládou Habsburků. V létě roku 1278 se tak válka rozhořela nanovo. Ru-
dolf přitom z velké části spoléhal na vojáky, které získal v Uhrách. Dvě ar-
mády se střetly u Dürnkrutu, čtyřicet kilometrů na severovýchod od Víd-
ně. Rudolfova armáda čítající 10 000 mužů byla sice početnější, ale byla
složena převážně z pěchoty a lehké jízdy. Musel se tedy uchýlit k léčce.
Ignoroval pravidla rytířského boje, podle kterých byla úskočnost na bi-
tevním poli nepřijatelná, a schoval několik set rytířů v plné zbroji, které
měl k dispozici jako posily. Ti se pak ve správnou chvíli vrhli po křídle


 Svatá říše římská a Přemysl Otakar II.

na nepřátelské vojsko a českého krále zabili. Rudolfovi vojáci z těla mrt-

vého krále strhali drahou zbroj a jeho tělo přitom rozsekali a znetvořili.
Aby Rudolf zabránil tomu, že se objeví někdo, kdo se za Přemysla
Otakara bude vydávat, dal jeho tělo vyvrhnout, aby zpomalil jeho roz-
klad, a nechal ho přes půl roku ve Vídni všem na očích. O rok později
byly ostatky přeneseny do Čech a uloženy v Chrámu sv. Víta, kde jsou
dodnes. Nad nimi je králova podobizna ze 14. století, o které se mezi ně-
meckými kunsthistoriky mluví jako o dumpf-erregt, což by se dalo přelo-
žit jako „v těžkopádném pohybu“. Rudolf se nicméně českého království
nezmocnil, protože mu to připadalo jako příliš náročný podnik, ale místo
toho dal svou poslední neprovdanou dceru za manželku synovi a dědico-
vi Přemysla Otakara, pověstnému zhýralci Václavovi II.45
Od té doby až do jeho smrti v roce 1291 provázelo Rudolfovo pa-
nování selhání za selháním. Papež ho nekorunoval císařem a musel se
spokojit s titulem krále. Stejně jako jeho předchůdcům se ani jemu ne-
podařilo udělat ze Svaté říše římské dědičnou monarchii. Místo toho
aspoň obsadil pozice volitelů knížaty, která byla manželskými vazbami
dostatečně úzce spjata s jeho rodinou. Selhal i Rudolfův pokus obnovit
pro své dědice Švábské vévodství, a s výjimkou jediného přežil všechny
svoje syny.46
V Dantově Očistci napsaném na začátku 14. století se Rudolf a Pře-
mysl Otakar společně objevují v „údolí nedbalých knížat“, vyhrazeném
panovníkům, kteří kvůli světské slávě zanedbávali svoje duše. Přemysl
Otakar tady Rudolfa utěšuje. Velký střet mezi Rudolfem a českým krá-
lem předurčil mnohem víc než jejich individuální osudy. Protože Ru-
dolf získal Rakousko, stal se pánem významné části střední Evropy, což
byla důležitá transformace habsburských majetků. K rodovým teritoriím
ve Švábsku přibyla rozsáhlá území na východě, což byl pro Habsburky
důležitý krok k proměně Svaté říše římské. Ze soukromých zdrojů mohli
vybudovat veřejnou moc a skutečnou vládu. Tato příležitost ale z hledis-
ka Habsburků i Svaté říše římské přišla nazmar.47
 

3ƒ'1$b'12$b)$/ĝ29ƒ1'Ü-,1

14. století mělo patřit Habsburkům. V celé střední Evropě byly

na ústupu velké královské i knížecí dynastie. V roce 1301 vy-
mřeli Arpádovci v Uhrách; o pět let později potkal stejný osud i Přemy-
slovce, rod Přemysla Otakara II. A roku 1320 zemřel poslední brani-
borský markrabě z rodu Askánců. Habsburkové ale tentokrát z neštěstí
svých konkurentů netěžili. Místo toho v průběhu 14. století o svou moc
a výsadní postavení ve Svaté říši římské sami přišli. Vypadalo to, že bu-
doucnost patří Wittelsbachům, kteří vládli v Bavorsku, a nové dynastii
českých králů – Lucemburkům.
Rudolf zemřel roku 1291 a byl pohřben v kryptě katedrály Panny
Marie a svatého Štěpána ve Špýru vedle svých předchůdců z rodu Štau-
fů. Volitelé ale byli přesvědčeni, že by Habsburkové pokračovateli Štaufů,
kteří se chovali, jako by Svatá říše římská byla jejich soukromým majet-
kem, rozhodně být neměli. Nejprve se tedy snažili zajistit, aby Rudol-
fův dědic Albrecht (1255–1308) neuspěl. Albrecht si nicméně zvolení
zajistil díky knížatům, která podporovala loutkového kandidáta Konrá-
da z Tecku. Konrád byl 48 hodin po svém zvolení nalezen mrtev, s leb-
kou rozštípnutou neznámým vrahem. Králem se tedy stal Adolf Nasav-
ský, konkurent Konráda i Albrechta. Adolfa většina volitelů podpořila
právě proto, že neměl žádná vlastní území a nepředstavoval hrozbu, ale


 

jakmile se dostal k moci, snažil se toho pro sebe urvat co nejvíc. Bez-
radní volitelé se obrátili na Albrechta a ten Adolfa zabil. Na oplátku ho
v roce 1298 zvolili králem.48
Historikové, kteří se nechávají unést propagandou jeho nepřátel,
o králi Albrechtovi I. nepíšou moc přívětivě – dočteme se například, že
to byl „hrubián, který měl jedno oko a člověku se z něj dělalo zle… la-
komec, který si všechny peníze nechával pro sebe, říši nic nevracel a dělil
se jenom se svými dětmi, kterých měl jako psů“. Pravda je, že měl jedno
oko. V roce 1295 lékaři špatně diagnostikovali jeho nemoc jako otravu,
a aby z něj dostali neexistující jed, pověsili ho za nohy ze stropu. O oko
přišel kvůli následnému tlaku v lebce. Je také pravda, že měl hodně dětí:
konkrétně jednadvacet. Dospělého věku se jich dožilo jedenáct. Prestiž
Albrechta i rodiny, jíž byl hlavou, dobře ilustruje skutečnost, že se všech-
ny přiženily nebo vdaly do královských a knížecích rodů ve Francii, Ara-
gonii, Uhrách, Polsku, Čechách, Savojsku a Lotrinsku.49
Stejně jako jeho otec, Albrecht usiloval, aby ho papež v Římě koruno-
val císařem. Papež Bonifác VIII. přijal Albrechtovo poselstvo s nechutí
a zdůrazňoval, že o tom, komu náleží císařský titul, rozhoduje on. Seděl
na svatopetrském trůně, na hlavě měl těžkou zlatou tiáru se dvěma koru-
nami posázenou 220 drahými kameny a hřímal: „To já jsem římský král,
to já jsem císař.“ Albrechtův pád nicméně nakonec nezapříčinil papež, ale
konflikt v rodině. Král Rudolf slíbil svému mladšímu synovi Rudolfovi
dědictví, které se mělo rovnat tomu Albrechtovu. Svůj slib ale nesplnil.
Rudolfův mladší dědic Jan, o kterém se posměšně mluvilo jako o páno-
vi z Nemanic, toužil po podílu na habsburském dědictví, ale Albrecht
chtěl tituly a majetek raději dát svým dětem. 1. května roku 1308 Jan
v doprovodu skupiny rytířů na Albrechta zaútočil a zabil ho. Byl to ale
nesmyslný čin, kterým si získal pouze cejch bratrovraha a skončil na do-
životí uvězněný v klášteře v Pise.50
Po Albrechtově smrti se volitelé rozhodli pro Jindřicha Lucemburské-
ho ze stejného důvodu jako o deset let dříve pro Adolfa Nasavského – aby
Habsburkům znemožnili stát se stabilní panovnickou dynastií a místo
toho měli krále, který nebude tak silný, aby ohrožoval jejich zájmy. Jind-
řich si ale stejně jako Adolf okamžitě začal budovat vlastní mocenské zá-
zemí, konkrétně ve formě české koruny. Roku 1312 odjel do Říma, aby


 Pád na dno a falšování dějin

jej papež korunoval císařem, což se stalo poprvé za téměř sto let. O rok
později ale zemřel na malárii, kterou se po cestě nakazil. V té době ně-
mečtí kronikáři považovali za naprosto samozřejmé, že každý jejich pa-
novník zemře násilnou smrtí. Proto zapsali, že byl Jindřich na papežův
příkaz zavražděn otráveným mešním vínem.51
Volitelé se opět sešli roku 1314, tentokrát ve Frankfurtu. Jmenovat
překvapivě odvážného Jana Lucemburského se báli. Místo toho se je-
jich hlasy dělily mezi Albrechtova syna Fridricha I. Sličného (žil v letech
1289–1330) a vévodu Ludvíka Bavorského z rodu Wittelsbachů. Ti dva
pak proti sobě deset let válčili, protože byli oba přesvědčeni, že královská
koruna náleží jim. Fridrich Sličný se finančně vyčerpal, prohrál, skon-
čil ve vězení, uzavřel pro něj velmi nevýhodnou dohodu a nakonec roku
1330 zemřel na osamělém hradě Gutensteinu, západně od Vídeňského
Nového Města. Oba Fridrichovi bratři se ze všeho nejvíc chtěli usmířit
s Ludvíkem a uznali jej jako právoplatného krále. V tu chvíli už bylo
evidentní, že hvězda Habsburků klesá. Zatímco o generaci dříve uzaví-
rali sňatky s nejmocnějšími panovnickými rody Evropy, nyní si manže-
le a manželky hledali v méně prestižních rodinách bezvýznamných pol-
ských vévodů a francouzské nižší šlechty.
Dalším znamením, že se Habsburkům přestává dařit, byla porážka ve
Švýcarsku. Švýcarské lesní kantony Uri, Schwyz a Unterwalden se roku
1291 sjednotily a vytvořily obrannou alianci, ze které se velmi rychle sta-
la útočná – namířená proti Habsburkům. Důvodem byla hlavně expan-
ze Habsburků do alpských údolí, kde si pro sebe, poté co získali majetky
po Kyburzích, zabírali další území, celnice a panská práva. V rámci kon-
fliktu s Fridrichem Sličným dostal král Ludvík kantony na svou stranu.
Na konci roku 1315 Fridrichův bratr Leopold vytáhl do údolí, aby svá
práva zajistil silou, ale vojáci z Uri a Schwyzu ho napadli ze zálohy a po-
razili. Bitva u Morgartenu byla prvním významnějším konfliktem, ve kte-
rém Švýcaři využili nebezpečné halapartny, jejichž zahnutou čepelí se dal
nepřátelský rytíř stáhnout z koně a ostrou špicí pak probodnout. Dodnes
tyto halapartny nosí jako ceremoniální zbraň švýcarská garda ve Vatikánu.
O poslední zbytky prestiže přišli Habsburkové roku 1356. Ludvíkův
nástupce Karel IV. Lucemburský byl v Římě korunován císařem a vydal
svoji takzvanou Zlatou bulu (bulla bylo označení kovové pečeti). Součástí


 

Karlovy Zlaté buly byl nový systém volby panovníka, který mimo jiné
pevně stanovoval identitu sedmi kurfiřtů, kteří měli právo volit panov-
níka říše – měli jimi být tři arcibiskupové z Porýní a čtyři světská knížata
s dědičným titulem. I když se Habsburkové v minulosti na volbě krále
několikrát podíleli, v nově ustanoveném soupisu volitelů nefigurovali.
V nejdůležitější listině v dějinách Svaté říše římské jejich jméno úplně
chybělo. Karel mimo to sestavil i zasedací pořádek dvorského sněmu,
ve kterém umístil Habsburky do druhé řady, tedy za kurfiřty, nejvyš-
ší představitele církve a hodnostáře říše. Reakce Habsburků byla fatál-
ní a jednou provždy změnila jejich vnímání sebe sama i vlastní historie.
Tváří v tvář potupě, kterou jim Karel způsobil, se rozhodli odříznout se
od své minulosti ve Švábsku a místo toho se stát Rakušany a Římany.52
Svůj titul rakouských vévodů vnímali Habsburkové prvních pade-
sát let jako jakýsi druhořadý doplněk postavení ve švábské domovině.
Rakousko využívali jako zdroj financí na obranu svých ostatních území
a jako strategickou základnu vojenských výpadů do Čech, kterým při-
pisovali daleko větší hodnotu. Až po roce 1330, kdy se hlavou rodu stal
artritik Albrecht II. Chromý (žil v letech 1298–1358), začali Habsburko-
vé o Rakousko projevovat soustavnější zájem. Protože se je z jejich území
a pevností v Aargau pořád snažili vytlačit Švýcaři, přesunul Albrecht svůj
dvůr do vídeňského Starého hradu, který se později rozrostl v palác Hof-
burg. Albrecht také začal budovat rodinné mauzoleum v dolnorakous-
kém Gamingu a znovu se ujal vlády nad Korutany a Kraňskem, které dal
jeho otec do zástavy. Kvůli Albrechtovým dlouhým pobytům v Rakousku
začal o Habsburcích jeden kronikář psát jako o Rakušanech. Bylo to vů-
bec poprvé, co toto slovo v tomto smyslu někdo použil. Zatímco v mi-
nulosti Habsburkové spravovali Rakousko prostřednictvím regentů, teď
naopak posílali místodržitele do Švábska.53
Habsburkové si možná zpočátku nevěděli rady, co mají s Rakouskem
dělat, ale Rakousko si s Habsburky poradilo dobře. Název Ostarrîchi (do-
slova „východní země“) se poprvé objevuje v roce 996 a prvními rakous-
kými panovníky, o kterých víme, byli Babenberkové, kteří měli vysoké
ambice, a díky strategicky uzavřeným manželstvím i příbuzenské vazby
na dynastie Svaté říše římské a Byzance. Na základě toho byli přesvědče-
ni, že jim bylo dáno do správy římské dědictví. Jedním z projevů jejich


 Pád na dno a falšování dějin

okázalé oddanosti víře byla hustá síť klášterů, kterou vybudovali, za což
na ně na oplátku mniši pěli samou chválu. Reputace Babenberků je zřej-
má už z jejich přídomků – Urozený, Silný, Vítězný, Ctnostný, Svatý. Jen
poslednímu z rodu Babenberků, Fridrichovi II. (zemřel v roce 1246), se
dostalo o něco méně lichotivé přezdívky „Bojovný“.54
V rodokmenech Babenberků občas narazíme na podivné popisy kra-
jiny a měst. Z jejich přesvědčení o vlastní výjimečnosti se totiž postupně
vyvinula i představa, že je podobně neobyčejná i jejich země a lidé, kteří
v ní žijí. Postupem času se zrodila literární tradice, ve které Rakušané vy-
stupují jako potomci starověkých Gótů, nebo dokonce bájných antických
hrdinů. Staré římské označení rakouských zemí Noricum zavdalo pod-
nět k domněnce, že Rakousko založil Herkulův syn Norix, který přišel
z oblasti dnešní Arménie a svým dědicům svěřil vládu nad Bavorskem
a Rakouskem. Na území Babenberků se také odehrávala Píseň o Nibe-
lunzích, v níž byly v původních verzích starogermánské mýty proloženy
příběhy z dějin panovnické dynastie.55
Habsburkové to vše absorbovali, v Heiligenkreuzu a Tullnu na Ba-
benberky navázali v náboženské oblasti a najali si kronikáře a básníky,
kteří dostali za úkol seznámit svět s jejich zbožností. Dějiny Babenberků
a Habsburků se postupem času slily dohromady, takže Babenberkové byli
vnímáni jako předkové Habsburků a mezi Habsburky se uchytilo speci-
ficky babenberské křestní jméno Leopold. To odkazuje k Babenberkovi
Leopoldovi III., který v té době sice ještě nebyl svatořečen, ale už měl
na kontě tolik posmrtných zázraků, že se jednalo v podstatě o formali-
tu. V době, kdy světci přidávali rodinám na prestiži, Habsburkům jinak
vhodní předkové chyběli.
Habsburkové si rychle našli i kořeny v antice, údajnou senátorskou
rodinu z Colonny. Kronikáři k tomu přidali příběh o dvou bratrech vy-
hnaných z Říma, kteří odešli na sever od Alp a jeden z nich založil hrad
Habsburg. Největší představivost měl ale kronikář z Königsfeldenu, kte-
rý propojil příběh Habsburků nejen s římským dědictvím, ale i se sva-
tostí a velkým proroctvím. Sepsal seznam římských císařů od Augusta
až po Fridricha II. a přes něj se dostal k životu Rudolfa Habsburského.
K tomu přidal příběh Rudolfovy vnučky Anežky, která byla krátce uher-
skou královnou, ale brzy se vzdala světského přepychu a odešla do ústraní


 

v blízkosti kláštera Königsfelden nedaleko Bruggu. Na samém začátku

kronikářova vyprávění je ale starý příběh o tom, jak se ve Španělsku našla
kniha v kamenných deskách a se stránkami ze dřeva, ve které byly v la-
tině, hebrejštině a řečtině zaznamenány celé dějiny světa včetně budouc-
nosti a Posledního soudu. Zamýšlené vyznění bylo jasné: Anežčin příběh
byl dokladem svatosti Habsburků, kterým bylo souzeno a předpovězeno
stát se dynastií římských císařů.56
V 50. letech 14. století se z tohoto přesvědčení o vlastní výjimečnosti
stal politický program. Rudolf IV. Habsburský (žil v letech 1339–1365)
byl rozhodnutý, že po plivnutí do tváře, kterým pro Habsburky byla
Zlatá bula Karla IV., musí rodu vrátit jeho ztracenou prestiž a zároveň
i na úkor rivalů vybudovat stát, jehož základem by bylo pevně dané úze-
mí. Pustil se do toho s nesmírnou energií, odhodláním, ale také vynalé-
zavostí. Za pár měsíců od smrti svého otce Albrechta Chromého v roce
1358 dal mladý Rudolf svým písařům za úkol vyrobit pět falešných do-
kumentů, které měly minulost Habsburků propojit s Rakouskem a Ří-
mem a udělat z nich přední knížecí rod Svaté říše římské. V kontextu
středověké Evropy to byl nejambicióznější podvod od Konstantinovy do-
nace z 8. století, která z papeže udělala vládce křesťanského světa. Rudolf
to měl ale navíc o něco lépe promyšleno.57
Tři z pěti padělaných listin jenom potvrzovaly první dvě, takže celé
lži dodávaly na hodnověrnosti. Vše podstatné bylo obsaženo v prvních
dvou. Autorem první z nich byl patrně Rudolfův kancléř, ale mělo se
jednat o listinu vydanou roku 1054 císařem Jindřichem IV. jako záznam
o dvou dopisech v držení vévody Arnošta Babenberského. Jeden z těchto
dopisů byl údajně adresován Juliem Caesarem lidu „východní země“ –
tedy Rakouska. Caesar obyvatelům východu, respektive Rakušanům, na-
řizoval, aby přijali jeho strýce jako svého panovníka, kterému nad nimi
dal moc coby jejich „feudálnímu pánovi“. Ve smyšleném dopise se také
píše, že byl Caesarův strýc jmenován do nejužšího poradního sboru říše,
„aby od nynějška nebylo žádné velké rozhodnutí učiněno bez jeho vědo-
mí“. V druhém dopise měl podobně k lidu na východě promlouvat císař
Nero. Protože svou skvělostí převyšovali všechny národy Římské říše, roz-
hodl se je Nero na radu senátu osvobodit od všech říšských daní a zajis-
tit jim ještě větší svobodu. Druhá listina, známá jako Větší privilegium,


 Pád na dno a falšování dějin

měla na rozdíl od těchto výmyslů reálný základ. Byl jím dokument vy-
daný roku 1156 Fridrichem II. Barbarossou, který Rakousko povyšoval
na vévodství. K původnímu textu toho bylo ale hodně přidáno. O Ra-
kousku se psalo jako o „štítu a srdci“ Svaté říše římské a rakouský vévoda
měl mít naprostou autonomii. Měl mu být také udělen titul arcivévody,
který byl spojen jednak se specifickou korunou a žezlem, jednak s prá-
vem sedět po pravici císaře na stejné úrovni jako volitelé. Autonomie vé-
vodství byla posílena ještě tím, že po arcivévodovi měl mít možnost celé
území převzít nejstarší syn nebo, pokud by snad neměl syny, i dcera.
O podvodně rozšířené verzi dokumentu se od té doby mluví jako o Vět-
ším privilegiu, aby se odlišila od původního textu z roku 1156, který je
nyní znám jako Menší privilegium.
Zbývající tři dokumenty k prvním dvěma doplňovaly další informa-
ce a detaily. Ve formálních průvodech měl být arcivévoda a jeho družina
vždycky na prvním místě, a součástí arcivévodské koruny mohla být i če-
lenka jako symbol majestátu, kterou jinak pod korunou nosili jen krá-
lové. Salcburský arcibiskup a pasovský biskup, kteří na území Rakouska
oba měli mandát rozhodovat v náboženských otázkách, se měli zodpo-
vídat arcivévodovi. Vzhledem k obsahu všech dokumentů se dá usuzo-
vat, že Rudolfovi navzdory rozšířenému podezření zdaleka nešlo jenom
o Zlatou bulu Karla IV. z roku 1356 a získání politických bodů na tomto
poli. Protože listiny kladou důraz na absolutní moc arcivévody na území
Rakouska, jeho nadřazenost církvi i plnou dědičnost jeho úřadu, měly
padělky posílit jak postavení arcivévody u dvora a majestát jeho koruny,
tak jeho moc nad územím, kterému vládl.
Listina odkazující na dopisy od Julia Caesara a Nerona byla velmi
brzy rozcupována. Italský učenec Francesco Petrarca napsal roku 1361
Karlovi IV. dopis, ve kterém poukazuje na anachronismy v textu a od-
mítá jej jako „bezduchý, nabubřelý, prostý čehokoli pravdivého, sepsaný
zcela jistě jakýmsi nevzdělancem… naprosto směšný a člověku se z něj
zvedá žaludek“. Větší privilegium bylo nicméně úspěšnější. Ještě v roce
1740 bylo argumentem pro nástupnictví Marie Terezie po smrti její-
ho otce Karla VI. Jako padělek bylo odhaleno až v polovině 19. století.
Konstantinova donace byla oproti tomu coby falešná demaskována již
v 15. století.58


 

Rudolf roku 1360 svých pět padělků přimíchal mezi sedm pravých
dokumentů a vydal se za císařem Karlem IV., který měl oficiálně potvr-
dit jejich závaznost. Karlovi se sice pár detailů nepozdávalo, ale nakonec
všechny listiny neochotně stvrdil, „budou-li uplatňovány podle práva“.
Složení sněmu volitelů ani zasedací pořádek ale nezměnil. Rudolf se nic-
méně od té chvíle honosil titulem arcivévody a arcivévodskou korunou,
kterou si sám vymyslel. Postupem času navzdory počátečnímu váhání ko-
runu a nakonec i titul vzali za své jeho nástupci a od poloviny 15. století
i celý habsburský rod.59
Rakouské vévodství společně se sousedním Štýrskem, Korutany
a Kraňskem netvořilo jasně definované teritorium, ale spíše soubor urči-
tých práv. Některá území patřila arcivévodovi, ale jiná spravovala nezá-
visle na něm šlechta určená králem. Větší privilegium ale dávalo arcivévo-
dovi nad Rakouskem absolutní moc a Rudolf chtěl tento nárok naplnit.
Všechna královská území převedl pod sebe a už jedině on je tedy mohl
rozdávat. Jedním z největších držitelů půdy v Korutanech byl akvilejský
patriarcha. Jeho vznešený titul byl reliktem ze 6. století a s mizivou mocí,
kterou měl patriarchát v této době, už příliš nekorespondoval. Když se
ukázalo, že patriarcha neustoupí, Rudolf jeho území dobyl a vynutil si
poslušnost. Na Alsasko se Větší privilegium sice nevztahovalo, ale Rudolf
tam uplatnil stejný princip. Prohlašoval přitom, že z jeho titulu vyplývá,
že není nikomu podřízen, ale je „pánem všech práv a svobod“.60
Se salcburským arcibiskupem a pasovským biskupem to bylo složitěj-
ší. Rudolf plánoval založit nové rakouské biskupství se sídlem ve Vídni
a potřeboval k tomu, aby se každý z nich vzdal části své diecéze. Salc-
burský arcibiskup i pasovský biskup na to odmítli přistoupit. Rudolf
i přesto nechal přestavět kostel svatého Štěpána ve Vídni na katedrálu.
Jeho románskou hlavní loď upravil na masivní gotickou a chtěl přistavět
dvě věže (nakonec se podařilo realizovat jednu). Kostel měl nově vlast-
ní kapitulu, na kterou neměl právo, protože neměl biskupa, a Rudolf
kanovníky nastrojil jako kardinály s rudými birety a pektorály ze zlata.
Zrekonstruovaný kostel měl sloužit i ke slávě habsburského rodu, takže
Rudolf nechal do hlavní lodi umístit sochy sebe a svých předků a z kryp-
ty udělal rodové mauzoleum. Kromě toho ještě založil univerzitu, kte-
rá měla konkurovat Karlově univerzitě v Praze. Díky přestavbě kostela


 Pád na dno a falšování dějin

svatého Štěpána je Rudolf známý jako „Zakladatel“. Tuto přezdívku si

pro sebe vymyslel sám a nechal ji v magických runách vyrýt na svůj sar-
kofág na severním kůru kostela.61
Jako podvodník se Rudolf nakonec potkal s člověkem, který se mu
vyrovnal. Díky zlatým a stříbrným dolům, ale i díky celnicím, které spo-
jovaly Itálii s německými městy na druhé straně Brennerského průsmyku,
bylo v té době velmi bohaté Tyrolské hrabství. Na začátku 60. let 14. sto-
letí tam vládla vdova Markéta Tyrolská, jejíž přezdívka Pyskatá (Maul-
tasch) je z dlouhého seznamu různých přídomků asi nejpřívětivější. Byla
vdaná nejdřív za Lucemburka, posléze za wittelsbašského knížete a roku
1363 přišla o jediného syna. Tyrolsko bylo tedy k mání a rozhodně neby-
la nouze o zájemce. S Markétou to ale nebylo snadné. Prvního manžela
doslova vykopla a před druhou svatbou se ani neobtěžovala s rozvodem.
S exkomunikací se snadno vyrovnala a tyranizovala jak svého nového
muže, tak syna.
Markéta s Rudolfem uzavřela dohodu. Výměnou za to, že si bude
moci Tyrolsko ponechat do konce života, mu slíbila, že mu je posléze
odkáže. Její ministři, kteří byli v celém hrabství zároveň největšími vlast-
níky půdy, ji ale v lednu 1363 donutili uznat, že jakákoli dohoda s cizími
panovníky vyžaduje jejich souhlas. Markéta se jim to snažila rozmluvit
a nabízela jim i nové pozemky a další lákadla, ale neuspěla. Nepomohla
ani Rudolfova osobní návštěva v tyrolském hlavním městě Innsbrucku.
Aby ministry přesvědčili, vyrobili Rudolf s Markétou společně padělaný
dokument, ve kterém stálo, že Markéta už o čtyři roky dříve Rudolfovi
Tyrolsko postoupila prostřednictvím smlouvy, která se nedá zrušit. Sice
na listinu dali špatnou pečeť, ale lest jim i tak vyšla. Markétini ministři
ustoupili z lednové dohody a potvrdili svůj souhlas v dopise, ke kterému
připojili svých čtrnáct pečetí. Ještě téhož roku Rudolf Markétu přemluvil,
aby abdikovala, a nabídl jí přepychový důchod ve Vídni. A Tyrolsko bylo
jeho. Díky tomu Habsburkové později získali i hrabství Gorizia (Gorice
a Gradiška) na Jaderském moři, které patřilo rodu Markétiných vzdále-
ných příbuzných, který vymřel roku 1500.62
Rudolf zemřel roku 1368. Bylo mu teprve 25 let. Protože bylo horké
léto a tělo se rychle rozkládalo, uvařili ho, aby kosti zbavili masa. Kos-
ti pak ale byly uloženy do krypty pod katedrálou svatého Štěpána, a ne


 

do sarkofágu na kůru, jak si přál. Prázdný hrob popsaný runami s podo-

biznou Rudolfa v životní velikosti a s arcivévodskou korunou na hlavě je
tak poměrně výstižnou metaforou celé jeho vlády – sebestředná okáza-
lost, které chybí skutečný obsah. Rudolfovi se během života nepodařilo
získat si prestiž a Rakousku věhlas, i když se o to opravdu snažil, a ne-
váhal se uchýlit i k podvodům. Nepodařilo se mu získat ani biskupství,
ani uznání jakožto šlechtice rovného kurfiřtům. Vídeňská univerzita,
která dodnes nese jeho jméno, za jeho života sestávala jen z pár učeben
v budově školy. Pedagogy a důstojné prostory pro ni získal až Rudolfův
bratr. Jeho největším úspěchem byl úskok, který mu zajistil Tyrolsko.63
Něco se ale Rudolfovi přesto podařilo, i když to není tak nápadný
výdobytek. Vtiskl Habsburkům povědomí o vlastní historii a předsta-
vu, kým jsou. Díky němu přestali být pouhou skupinkou pokrevních
příbuzných. Smyšlené římské a rakouské kořeny i arcivévodská koruna
a titul podněcovaly v jeho pokračovatelích pocit sounáležitosti, který ze-
siloval s každou přicházející generací. Někdo je možná díky rozhodnutí
některého z novodobých císařů kurfiřtem, ale Habsburkové za svoje po-
stavení vděčí samotnému Caesarovi a panovníkům, kteří přišli po něm.
I po smrti byli od nynějška všichni Habsburkové pospolu, v novém mau-
zoleu v kryptě katedrály svatého Štěpána. V tom, že z Habsburků udělal
skutečnou dynastii, byl Rudolf opravdu „Zakladatelem“, jak praví tajem-
ný nápis na jeho prázdném sarkofágu.