ČTENÁŘSKÝ DENÍK – ÚNOR

Martina Halászová, 7.A

1) Jaroslav Havlíček
Petrolejové lampy
2) Bez ilustrací
Český originál
Celkem 354 stran
V Praze, 1973
Nakladatelství Československý spisovatel
__
3) Jaroslav Havlíček, narozený v roce 1896, byl český spisovatel a jeden z největších
představitelů psychologické meziválečné české prózy.
V roce 1915 působil v bojích v Rusku jakožto jednoroční dobrovolník za První světové války.
Po jeho návratu se opět pokoušel věnovat studiu a pracoval jako úředník. Mezitím byly
některé jeho povídky zveřejněny v časopisech Lumír, Národní listy a Zvon. Jeho život skončil v
pouhých 47 letech, a to na následek vyčerpání a zánětu mozkových blan.
Co se týče jeho tvorby, tak je pro něj velmi typické až naturalistické a chladnokrevné
zpracování psychických stavů jeho hlavních postav, a děj se velmi často odehrává
na maloměstě.
Mezi jeho další známá díla patří povídkový cyklus Neopatrné panny, román Neviditelný, či
nedokončené pokračování Petrolejových lamp Vlčí srdce.
__
4) Jedná se o prózu, epický literární druh a literární žánr psychologický román.
Hlavním tématem je sledování psychického vývoje a dospívání hlavní postavy Štěpy, a
poukázat na její sílu pokračovat, i když se zdánlivě vše rozpadá.
__
5) Dílo se odehrává v autorově rodném městě Jilemnice, a to na přelomu 19. a 20. století.
__
6) Příběh je celkem rozdělen na tři části, která každá symbolizuje chronologickou postoupnost
děje. První část nese název Lampy svítí a prostírá se, druhá Sytý u stolu, a třetí Lampy
zhasínají.
__
7) Hlavní postavy: Štěpánka Kiliánová – protagonistka děje, a čtenáři sledují celý její život.
Velice netradiční žena na tehdejší dobu; je hlučná, svérázná a nespoutaná. Má problém najít
si manžela, a všechny možné nápadníky dokáže odehnat svým vzhledem a osobností. Také
herečka v divadle, což jí přinese jedinou formu uznání od maloměsta. Jejím jediným cílem je
se vdát a mít děti, což se jí nakonec povede díky bratranci Pavlovi. Velice silná a odvážná
žena, která se nevzdá ani po prožití toho nejhoršího možného scénáře.
Pavel Malina – bratranec Štěpy, který se vrací z vojny. Velice odpudivý člověk,
který celé svoje rodinné jmění prohrál v kartách a propil ve víně. Snaží se zachránit rodinný
statek právě sňatkem se svojí sestřenicí, ale stále se chová hrozně. Přinesl si také syfilis, který
ho postupem času pomalu, ale jistě zabíjí.
Vedlejší postavy: Jan Malina – starší bratr Pavla, který se stará o rodinný statek. Velice
rozumný a pracovitý, nesnáší svého bratra. Nakonec ho i odveze do speciálního sanatoria na
jeho posledních pár měsíců a spekuluje, jestli by si on nyní neměl vzít Štěpu za ženu.
__
 8) Dílo je psáno v er-formě, a to pod vedením vševědoucího, nestranného vypravěče. Děj se
posouvá hlavně díky dialogům, ale najdeme zde i vnitřní monology. Text je plný přechodníků
a archaismů, a celkově je psán knižní češtinou.
__
9) Příběh začíná v dětství hlavní hrdinky Štěpy, která rozhodně nezapadá do tradičních kritérií
něžné a krásné dívky. Její matka je poměrně chladná, a nikdy neprojevuje své emoce, ať už
vůči Štěpě, či jejímu manželovi.
V průběhu dospívání je Štěpa nezastavitelná. Hraje v divadle, je excentrická, hlasitá, a do
krásy zrovna nevyroste. Odhání všechny možné nápadníky svojí výstředností a nespoutaností.
Začíná se tak bát o svoji budoucnost. Nikdy nechtěla nic víc, než se vdát a mít své vlastní dítě.
Teď už je jen starší a starší a vypadá to, že zemře jako stará panna. Naštěstí (nebo později
možná naneštěstí) se navrátí její bratranec Pavel z vojny, odkud byl vyhozen pro zadlužení a
hráčství. V dětství se všichni tři příbuzní (ještě s Pavlovovým starším bratrem Janem) často
bavili a trávili čas na jejich statku. Pavel je v rozkladu. Je to hrozný člověk, co dokonce zadluží
rodinný statek a je nucen najít řešení. To se mu ukáže právě ve formě Štěpy, jelikož její
rodina je velice bohatá. Ta se ihned chopí šance a vážně si myslí, že jí Pavel miluje. Nemohla
se ale více mýlit.
Po svatbě rychle zjišťuje, jaký je Pavel vlastně člověk. Nestará se vůbec o jejich polovinu
statku a maloměstská herečka se tak musí stát selkou. Chová se k ní hrozně a celkově
tyranizuje všechny přítomné. Odmítne také se Štěpou mít dítě a konečně se jí přizná, že má
syfilis. Dojíždí poté k lékaři do města, ale není to nic platné. Pokouší se i o sebevraždu, ale je
zachráněn svou ženou a následně poslán Janem do speciálního ústavu, kde po pár měsících
umírá. Štěpa je nejdříve zdrcena a propadne depresím, ale poté opět získává chuť do života.
Příběh končí nadějí, že si vezme Jana a spojí tak statek zase dohromady.
__

8) „Tváří se blaženě, přespříliš blaženě,“ všímá si jí starostlivě Jan. „Je tu přece ještě jedna věc, která
se nesmí pustit ze zřetele, jedna hrozivá věc, která by mohla dvoru ublížit. A v tom jí nelze tak docela
důvěřovat. Co když si zamane, že se znovu provdá? Pak by nastaly nové, nečekané zápletky. Ženská
plná života – och, v tom je pěkné čertovo kopýtko!“ Jeho čelo se krabí vráskami, prsty zajedou do
vlasů, ústa se křiví – obraz usilovného přemýšlení. „Provdá-li se, přijde polovina dvora do cizích
rukou. Pak by se mohly objevit také ještě děti. Ne, to se nikdy nesmí stát! Nesmí, pravda, ale jak tomu
zabránit?“

__ - epizeuxis

__ - řečnická otázka

__ - frazém

__ - vnitřní monolog

__ - výčet

Tato ukázka se nachází v posledních stránkách knihy, kdy se rodina zrovna vrátila z Pavlova pohřbu a
mluví o budoucnosti.

Vybrala jsem si ji proto, že se jedná o přesně ten moment, kdy začne Jan zvažovat jeho možné
manželství se Štěpou.
1. Dílo prvně neslo název jiný, aneb Vyprahlé touhy, což pravděpodobně mělo symbolizovat
Štěpy nenaplněné jediné přání (mít vlastní dítě a šťastné manželství).
Druhý název Petrolejové lampy skrývají sice stejný podtext (tyto lampy zhasnou, pokud se
nedodá více petroleje), ale autor podle nich popisuje i jednotlivé části knihy.
2. Viz úkol č. 7
3. Na začátku knihy se pohybujeme na maloměstě. U Štěpy doma, kde rozhodně není o nic
nouze. Mladí lidé se spolu baví, hrají hry, a celkově si žijí velice dobře a bezstarostně.
Poté se ale přesunujeme na statek. Ten je sice velký, ale je zde potřeba se starat o mnohem
více věcí. Štěpa musí dospět a přestat se bát těžké práce. To je pro ni sice ze začátku velice
náročné (stejně jako vyrovnávání se se svým psychickým stavem a zničeným snem), ale
postupem času všemu přichází na kloub. To je doprovázeno i poněkud nadějným koncem.
4. Štěpa hlavně chtěla konečně začít rodinu. Toužila po váženém a pěkném manželovi a počít
s ním dítě. Pavla měla ze začátku skutečně ráda.
Malina jí využil jen pro peníze. Na oko se přetvařoval, jen aby zachránil rodiště před svým
dluhem.
5. Viz úkol č. 10
6. Film Petrolejové lampy byl natočen v roce 1971 režisérem Jurajem Herzem. V hlavních rolích
působí Iva Janžurová jako Štěpka, Petr Čepka jako Pavel, Evelyn Steimerová jako služka a
Karel Chromík jako Jan.
7. Konec knihy se rozhodně liší v intenzitě. Zatímco ve filmu mi přišel konec takový odbytý,
v knize se Štěpy psychickému stavu po Pavlovu odchodu do sanatoria věnuje mnoho stránek.
V knize je také zmíněna Pavlova smrt, což ve filmu není. Je zde také mnohem více
postřehnutelná změna a uzdravení hlavní hrdinky, když se probudí z hrozné deprese a má
chuť znovu žít. Ve filmu se objeví část s dítětem Pavla, které by mohlo být adoptováno právě
Štěpou, ale díky náhodě k tomu nikdy nedojde. V knize je jen naznačeno, že by se Štěpka
ještě ráda o dítě pokoušela a hlavně je zde naznačen Janův zájem o její ruku.

__

10) Myslím si, že nebudu jediná, která se k této povinné četbě nevyjádří zrovna pozitivně. Chápu,
proč bychom ji měli číst a proč je její námět tak zajímavý, ale míra rozsahu a absence příběhu,
který by vás do děje po dlouhých myšlenkových pochodech postav znovu vtáhl, tomu také
zrovna nepomohla. V tomto se mi zdál film lepší, možná se nám nedostalo tak silného
pohledu na změny psychických stavů postav, jak to zamýšlel autor, ale rozhodně se u něj dalo
vydržet déle, než u jeho 400-stránkové papírové sestry.
Samozřejmě vím, že se jedná o psychologický román, a tak jsou vnitřní monology a dlouhé
popisy vcelku potřeba, ale stejně si myslím, že by to bylo proveditelné i ve čtivější podobě.
Proto dávám knize 6 bodů z 10.