Jeptiška

Obsah:

Kniha nás zavádí do 18. století, konkrétně do francouzského dění. V tomto dění se bleskově šíří jméno
mladé jeptišky, Margarita Delamarrová, která byla v klášteře proti své vůli. Tímto případem,
respektive příběhem mladé dívky, se začne zabývat autor Jeptišky, Denis Diderot.

Na počátku 1759 odjede Diderotův přítel markýz de Croismare na své normandské statky. Slíbí mu
však, že se co nejdříve vrátí. To se ale neděje a Diderot společně s příteli se markýze snaží dostat
zpátky do Paříže. Snahy jsou marné, a tak na něj vymyslí dokonalou lest. Diderot a jeho přátelé začnou
markýzovy psát smyšlené dopisy jménem této jeptišky. Pro upřesnění, markýz se záležitostí Margarity
Delamarrové velmi zabýval. Na základě těchto dopisů vznikla později kniha Jeptiška.

Hlavní hrdinkou knihy je mladá dívka, cca dvacetiletá, Zuzana Simoninová. Ta píše dopisy panu
markýzi de Crosmaire, v nichž něj žádá o pomoc a vlastně mu vysvětluje celý její životní příběh.
Zuzana pochází z francouzského venkova. Má dvě sestry. Od malička vnímá, že je s ní zacházeno ze
strany rodičů zcela jinak, než je chování k sestrám. Hlavně její matka k ní chovala největší odpor.
Proto, že se nemá věno a ženich se doteď neobjevil, rodina usoudí, že bude nejlepší, když vstoupí do
kláštera.

Ve svých sedmnácti letech tedy Zuzana vstupuje do kláštera Panny Marie. Zde se cirka dva roky
připravuje na složení slibu, kdy se stane řeholí. Zde se také ukáže její talent ke zpěvu a hraní na
clavicembalo. Slavnostní složení slibu se blíží a Zuzaně dochází, že klášter není tím místem, kde chce
celý život strávit. Při obřadu Zuzana slib nesloží. Vzepřela se a tím zajistila své rodině ostudu. Po tomto
incidentu ji nechtěl přijmout žádný jiný klášter. Vrátila se tedy domů, kde na ni čekala malá komůrka.
V komoře nějaký ten čas strávila, neboť z ní nesměla ani vycházet. Matka se k ní chová skoro jako
k cizí a Zuzaně pomalu začíná docházet proč. I když v to nedoufá, objasňuje se ji nenávist ze strany
matky a rozhořčení ze strany otce. Později se ji sama matka svěří, že je výsledkem matčiny nevěry.
Proto ji také matka znovu nakáže, aby šla znovu do kláštera. Zuzana již odpor neměla. Vstoupila do
kláštera v Longchamp, kde také složila slib. Oblíbila si zde matku představenou De Moni. Obě si velmi
moc padly oka. Doplňovaly se, měly se rády, atd… Po chvíli matka De Moni umírá a její nástupkyní se
stává sestra Kristýna. S matkou Kristýnou přišel i nový, daleko přísnější režim. Zuzana se však stále
chovala velmi cílevědomě, jak ji k tomu minulá matka představená naučila. Tím si však odradila řadu
přítelkyň. Také stále opěvovala starý režim a matku De Moni. To se matce Kristýně nelíbilo a patřičně
se k ní zachovala. Trápí ji nedostatkem jídla, spánku, bičováním a nesmí vstoupit do modlitebny. Tímto
Zuzanu přiměje k tomu, aby zrušila slib. Napíše tedy dopis advokátovi Manourimu, aby ji pomohl
zrušit slib. Advokáta mu doporučila sestra Uršula z kláštera, která se Zuzanou přátelila a dopisy mu i
doručovala. V této době nastal i zvrat. Všichni se k ní začali chovat hezky. Mezitím se také vyvíjel
proces zrušení slibu, kdy z Říma dostala povolení k tomuto učinění. Jakmile se to dozvěděli v klášteře,
začalo pro Zuzanu doslova a do písmene peklo. Kromě toho, že nedostávala najíst, napít, tak ji jeptišky
začaly život v klášteře krutě znepříjemňovat. Při zpovědí se Zuzana svěřila knězi se vším, co ji matka a
jeptišky způsobují. Kněz nechápal a postarala se o to, aby Zuzana byla přeložena do kláštera jiného.
V klášteře v Arpajonu ji jeptišky vřele přivítaly. Kdo ji ale nejvíce přivítal byla matka představená. Ta se
do Zuzany po chvíli zamilovala nejen kvůli jejímu hudebnímu talentu, ale taky kvůli její kráse. Matka
představená to se Zuzanou myslí však dobře. Stará se o ni, dává ji možnost k dostatku spánku, jídla,
atd… Později matka zachází až za hranice klášterního řádu. Odpouštěla ji například ranní chození do
kostela. Na Zuzanu začíná žárlit sestra Tereza. Té dříve matka představená nadržovala stejně, jako nyní
Zuzaně. Jak již jsem zmínil, matka představená po čase začala dělat věci, která nebyly v souladu se
klášterním řádem. Zuzana se s těmito věcmi svěří knězi. Ten ji zakáže jakýkoliv kontakt matkou
představenou, neboť ví, jak to dopadlo se sestrou Terezou. Zuzana nejdříve nechápe, ale později
začne tak činit. Omezí všechen kontakt s matkou. To se matce nelíbilo a zanedlouho z toho zešílela.
Zbláznila se a vůbec nevěděla co dělá. Netrvalo dlouho a matka zemřela. Po ní zemřela i sestra Tereza.
Jeptišky dávaly Zuzaně tohle všechno za vinu. Tak ji začalo další peklo. Zuzana se dozvěděla, že by ji
pan Markýz pomohl při útěku pomoci. Chtěla se s ním tedy spojit. Po čase Zuzana z kláštera uteče. Při
útěku si ale poraní záda, což ji celkem omezuje. Dostala se do domu jedné bohatší ženy, která ji
ošetřila. Později byla u ní zaměstnána jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. V tom čase na ni
bylo vyhlášeno pátrání. To Zuzanu vyvedlo ze chvíli trvajícího klidu a zase musela žít v nejistotě. Bála
se, že se na ni přijde. Dopisovala si tak s markýzem, že by mohla u něj na venkově dělat vychovatelku
jeho dcery. Plány se však překazily, neboť Zuzanin zánět ledvin způsobil její smrt.

Hodnocení:

Tuto knihu mi ještě na konci sekundy doporučila paní třídní učitelka, když jsem ji ukazoval náš seznam
povinné četby. Upozornila mě také, že kniha je dosti morbidní a není rozhodně pro každého. Musím
se přiznat, že jsem se i trošku bál. Přece jen už ten název Jeptiška zavádí člověka k přemýšlení, o čem
by tato kniha asi mohla být. Je jasné, že asi o jeptišce, ale jaký bude příběh? To mi nedalo, a ještě
téhož dne jsem si ji půjčil. Knihu jsem začal číst při cestě na moji první směnu brigády. Stále se mi
vybavuje, jak jsem se do knížky natolik začetl, že jsem málem nestihl vystoupit na správné zastávce
MHD. Opravdu se mi kniha zalíbila a hltal jsem ji všemi doušky. Nepřišla mi ale morbidní, či drastická.
Dokonce byly i chvíle, kdy jsem se zasmál. To bylo převážně v těch, asi pro ostatní, nejmorbidnějších
odstavcích. Musím ale upozornit, že to nebyl zasmání jako klasické zasmání, když slyšíme něco
vtipného například. Bylo to zasmání nad tím zcela typickým chováním ortodoxních věřících lidí. Je to
zcela můj názor, ale takové chování, která k Zuzaně měla sestra Kristýna v Longchamp, bych čekal od
každého z těchto ortodoxních věřících. Jak jde poznat z knihy, Zuzana není natolik věřící, jako její
sestry – ano, modlí se, ale jsou i chvíle kdy nám sama říká, že zas tak věřící není (respektive Diderot).
Tito ortodoxní věřící mají dost často až „vymyté mozky“ vírou, která je jim dosti často násilně
vnucována. Sám jsem byl v Izraeli, kde ortodoxní Židé jsou na každém rohu, tudíž znám jejich zlé
chování. Možná to je těžké pochopit, co tím chci říct… ve zkratce, všeho moc škodí. Měli bychom si
ustanovit hranice, kdy je víra pro člověka prospěšná a kdy už je ohrožující pro lidskou psychiku.

Koncem bych řekl. Je velmi těžká shrnout děj knihy na jednu stránku, a přitom zmínit ty nejdůležitější
části. Nicméně je kniha velmi čtivá, neskutečně moc mě bavila a určitě bych ji doporučil každému.
Nejen kvůli jejímu úžasnému zpracování, ale taky pohledu do ortodoxní víry. Jen je velká škoda, že ji
Diderot nedopsal. Zcela souhlasím s touto větou z dovětku Grimmovy literární korespondence;
„Mohlo to být geniální dílo ukazující každým slovem sílu autorovy imaginace, dílo prospěšně celé
společnosti, neboť je nejkrutější satirou, jaká byla o klášterech napsána.“