Designerem Vlastniho Zivota

Bill Burnett a Dave Evans
DESIGNÉREM VLASTNÍHO ŽIVOTA

Jak si navrhnout spokojený život na míru
Copyright © 2016 by William Burnett and David J.

Evans
All rights reserved.
Podle anglického originálu Designing Your Life: How to

Build a Well-Lived, Joyful Life vydalo v edici Žádná
velká věda nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně
roku 2016. Žádná část této knihy nesmí být nijak použi-
ta či reprodukována bez písemného svolení, s výjimkou
případů krátkých citací jako součásti kritických článků
a recenzí.
Překlad Filip Drlík

Odpovědná redaktorka Vendula Kůrková
Redakční spolupráce Vít Šebor, Tomáš Baránek
Sazba a grafická úprava David Dvořák
Jazyková korektura Vilém Kmuníček
E-kniha Roman Kříž
Jan Melvil Publishing, s. r. o.
Melvil.cz | Mít vše hotovo.cz
Pozice: 2/1000
[Ohodnoťte knihu prosím zde: melvil.cz/kniha-
designerem-vlastniho-zivota]
[Pochvaly pište na libisemi@melvil.cz]
[Errata hlaste na melvil.cz/erratum]
Sdílejte s hashtagem #lifedesign
© Jan Melvil Publishing, 2016, 2018
Více informací také na www.designerem.cz
ISBN 978-80-7555-016-3
Pozice: 5/1000
Verze e-knihy: 1.0.1
Tuto e-knihu zakoupil(a) Michael Melen, Nová Hospo-
da č.ev. 1686 Kamenice, mymelen06@gmail.com dne
19. května 2023.
Pokud jste tento soubor našli na internetu, nahlaste to

prosím přes formulář nakladateli na
melvil.cz/ctimpravaautora. Děkujeme, že ctíte au-
torská práva.
Pozice: 8/1000
Věnováno všem úžasným studentům,
kteří se podělili o své životní příběhy
a jejichž otevřenost a ochota nás
o designování života naučily víc, než
bychom si kdy dokázali představit.
Věnováno mojí ženě Cynthii, která mi

řekla, abych vzal práci na Stanfordu. Mi‐
luju tě a bez tebe bych nebyl tím, kým
jsem.
– Bill Burnett
Věnováno mé drahé ženě Claudii, sku‐

tečnému literárnímu talentu v našem
domě, která mi nedovolila tuto knihu
nenapsat a neúnavně mi připomínala,
Pozice: 10/1000
proč ji píšu. Tvoje láska mě zachránila
už mnohokrát a zachraňuje mě neustále.
– Dave Evans
Pozice: 13/1000
Úvod: designování života
E llen měla ráda kameny. Ráda je sbírala, třídila a za-

řazovala podle velikosti a tvaru, typu a barvy.
Po dvou letech studia na prestižní univerzitě se Ellen
musela rozhodnout, jaký magisterský obor bude stu-
dovat. Netušila, co chce v životě dělat a čím se chce stát,
ale musela si vybrat. Geologie se jí v té době jevila jako
nejlepší volba. Přece jen měla opravdu ráda kameny.
Ellenini rodiče na svou dceru byli pyšní, když vystu-
dovala geologii a stala se tak budoucí geoložkou. Když
absolvovala studium, nastěhovala se zpátky k rodičům.
Začala potom hlídat děti a venčit psy, aby si vydělala
alespoň nějaké peníze. Její rodiče byli zmatení. To pře-
ce dělávala na střední škole. Právě jí zaplatili studium
na drahé vysoké škole. Kdy se z jejich dcery stane
mávnutím kouzelného proutku geoložka? Kdy zahájí
svou kariéru? Kvůli tomu přece studovala. Přesně to te-
dy taky měla dělat.
Pozice: 16/1000
Jde o to, že Ellen si už předtím uvědomila, že ge-
oložkou být nechce. Neměla pocit, že by měla svůj čas
věnovat studiu geologických procesů, horninám ani
historii naší planety. Neměla zájem ani o práci v terénu,
ani o firmy zpracující přírodní zdroje, ani o ekologické
organizace. Nebavilo ji vytváření map a sepisování
článků. Rozhodla se pro geologii neuváženě, jen na zá-
kladě toho, že měla ráda kameny. Teď měla v ruce
diplom a vedle sebe zklamané rodiče, netušila, jak zís-
kat práci a co by měla dělat se zbytkem svého života.
Kdyby platilo, že roky studia jsou těmi nejlepšími
v životě, jak jí všichni tvrdili, pak by Ellen čekala už jen
čím dál horší budoucnost. Neuvědomila si, že rozhodně
není sama, kdo nechce pracovat v oboru, který vystu-
doval. Ve Spojených státech ve skutečnosti nastoupí ka-
riéru spojenou s vystudovaným magisterským oborem
pouze 27 procent absolventů. Myšlenka, že to, co člověk
vystuduje, bude také dělat po zbytek života, a názor, že
roky na vysoké škole jsou těmi nejlepšími v životě (než
začne jen samá dřina a nuda), jsou dva příklady toho,
čemu říkáme dysfunkční přesvědčení – mýty, které
mnoha lidem zabraňují ve vybudování života, jenž sku-
tečně chtějí.
Pozice: 19/1000
Dysfunkční přesvědčení: Váš titul určuje vaši

kariéru.
Přerámování: Tři čtvrtiny absolventů nakonec
nepracují ve svém oboru.
Někdy kolem svých pětatřiceti začala Janine sku-

tečně sklízet ovoce desítek let pilné práce. Začala velice
brzy a dokázala se udržet. Absolvovala právnickou fa-
kultu na prestižní univerzitě, nastoupila do významné
a vlivné firmy a byla na cestě ke „skutečnému úspěchu“.
Univerzita, titul z práv, sňatek, kariéra – všechno v je-
jím životě se vyvinulo tak, jak si to naplánovala, a díky
své pevné vůli a píli dosáhla všeho, čeho chtěla. Stala se
obrazem úspěchu a odhodlání.
Janine však měla tajemství.
Když se vracívala domů z právnické firmy nesoucí
jedno z nejznámějších jmen v Silicon Valley, občas se
usadila na verandě, když se v údolí začínaly rozsvěcet
pouliční lampy, a plakala. Měla všechno, co podle všeho
měla mít a co podle všeho chtěla, ale byla velice ne-
šťastná. Věděla, že z života, který si vybudovala, by mě-
la mít radost, ale neměla ji. Ani zdaleka.
Pozice: 21/1000
Janine měla za to, že s ní není něco v pořádku. Kdo
vstává ráno s představou životního úspěchu a chodí
každou noc spát se staženým žaludkem a pocitem, že
mu něco chybí, něco, co se v průběhu let ztratilo? Co
může člověk dělat, když má všechno a zároveň nic?
Janine měla stejně jako Ellen dysfunkční přesvědčení.
Věřila, že využije-li všechny příležitosti a bude usilovat
o úspěch, najde štěstí. Ani Janine v tom není sama. Dvě
třetiny pracovníků v Americe jsou nespokojené se svým
zaměstnáním. Patnáct procent z nich dokonce svou
práci nenávidí.
Dysfunkční přesvědčení: Budete-li úspěšní, bu-

dete šťastní.
Přerámování: Skutečné štěstí vychází z bu-
dování života, který pro vás funguje nejlépe.
Donald vydělal spoustu peněz. Pracoval v jednom

zaměstnání déle než třicet let. Hypotéku na bydlení
splatil téměř celou. Všechny jeho děti absolvovaly vy-
sokou školu. Své úspory na důchod šikovně investoval.
Měl stabilní kariéru a stabilní život. Vstávat, zaplatit
Pozice: 24/1000
účty, jít domů, jít spát. Další den se vzbudit a celé to
zopakovat. A tak pořád dokola.
Donald si celé roky kladl jednu otázku. Nosil si ji
s sebou do kaváren, k večeři, do kostela, a dokonce
i do místního baru, kde ji vždy utišil pár panáky skot-
ské. Neustále se však vracela. Téměř deset let ho budila
ve 2 hodiny ráno a nutila ho postavit se před zrcadlo
v koupelně a zeptat se sám sebe: „Proč to sakra dělám?“
Muž, který na něj hleděl ze zrcadla, pro něj nikdy
neměl dobrou odpověď. Donaldovo dysfunkční
přesvědčení bylo podobné jako to Janinino, ale on u něj
setrval mnohem déle – věřil, že život postavený na od-
povědné a úspěšné práci ho učiní šťastným. Copak to
nestačí? Donald k tomu však měl další dysfunkční
přesvědčení – že nemůže přestat s tím, co dělá celý
život. Kdyby mu tak ten muž v zrcadle mohl říct, že
není jediný a že nemusí dělat to, co dělá odjakživa. Jen
ve Spojených státech chce více než 31 milionů lidí
ve věku mezi 44 a 70 lety něco, čemu se často říká „en-
cor career“ – práce přinášející osobní smysl, stabilní
příjem a společenský dopad. Někteří lidé z těch 31 mi-
lionů našli takovou kariéru, ale mnoho dalších neví,
kde mají začít, a bojí se, že už je v jejich věku příliš poz-
dě na velkou změnu.
Pozice: 27/1000
Dysfunkční přesvědčení: Je příliš pozdě.

Přerámování: Nikdy není pozdě na vybudování
života, který budete milovat.
Tři lidé. Tři velké problémy.
Designéři zbožňují problémy

Rozhlédněte se kolem sebe. Podívejte se na svou kance-
lář nebo domov, na židli, na níž sedíte, na tablet nebo
smartphone ve vaší ruce. Vše, co vás obklopuje, někdo
navrhl. Každý návrh začal problémem. Například tím,
že jsme nemohli poslouchat více hudby, aniž bychom
s sebou nosili kufr s cédéčky. Díky tomuto problému
můžete teď poslouchat tři tisíce skladeb na drobné vě-
cičce připnuté na košili. Jenom díky problému vám teď
telefon sedí přesně do dlaně, váš notebook má baterii,
která vydrží pět hodin, a váš budík přehrává švitoření
ptáků. Nepříjemný zvuk budíku nemusí z celkového
hlediska vypadat jako velký problém, ale byl dost zá-
Pozice: 29/1000
važný pro lidi, kteří nechtěli vstávat každý den za pro-
nikavého pípání klasického budíku. Díky problémům
máte doma přívod vody a izolaci. Kanalizace vznikla
díky problému. Někdo vynalezl kartáček na zuby díky
problému. Židle se začaly vyrábět, protože někdo někde
chtěl vyřešit velký problém – ze sedění na kameni
člověk chytí vlka.
Mezi designérskými a konstrukčními (inženýrský-
mi) problémy je rozdíl. My oba máme titul z tech-
nických oborů. Inženýrství je dobrý přístup k řešení
problému, pokud máte k dispozici obrovský objem dat
a jste si jisti, že existuje jedno nejlepší řešení. Bill pra-
coval na problému konstrukčního řešení pantů
na prvních noteboocích Applu a díky tomu, co se svým
týmem vymyslel, se z těchto notebooků staly jedny
z nejspolehlivějších na trhu. Bylo k tomu zapotřebí
mnoha prototypů a testování, podobně jako v procesu
návrhu designu, ale cíl vytvořit panty s životností pře-
kračující pět let (nebo 10 tisíc otevření a zavření) byl
pevně daný, a jeho tým tak mohl testovat mnoho růz-
ných mechanických řešení, dokud jej nesplnili. Potom
své řešení mohli replikovat milionkrát. Byl to dobrý
konstrukční problém.
Srovnejte výše popsanou svízel s návrhem prvního
notebooku s „vestavěnou myší“. Vzhledem k tomu, že
Pozice: 32/1000
počítače od Applu spoléhaly na myš téměř ve všech
úkonech, výroba notebooku nezbytně spojeného s oby-
čejnou myší byla nepřijatelná. Šlo o problém designu.
Nebyla žádná předchozí řešení, na kterých by se dalo
stavět, ani žádný fixní či předem stanovený cíl. V labo-
ratoři se vznášelo mnoho nápadů a designéři otestovali
řadu různých návrhů, ale žádný z nich nefungoval. Po-
tom se objevil inženýr jménem Jon Krakower. Jon si
do té doby pohrával s miniaturními trackbally a na-
padlo ho něco šíleného – posunout klávesnici blíže
k monitoru a vytvořit tak dostatek prostoru pro toto
drobné zařízení. Dospěl tak k průlomovému řešení, kte-
ré všichni hledali a které se počínaje touto chvílí stalo
neodmyslitelnou součástí typického vzhledu notebooků
od Applu.1
Estetická stránka neboli to, jak věci vypadají, je
dalším evidentním příkladem designérského problému
bez jednoho jediného správného řešení. Na světě je na-
příklad mnoho silných sportovních aut a všechna
na nás působí dojmem vysoké rychlosti, ale Porsche vů-
bec nevypadá jako Ferrari. Obě značky jsou profesio-
nálně navržené, obě obsahují téměř identické sou-
částky, ale každá má zcela jiný estetický půvab.
Designéři v obou firmách se s extrémní pečlivostí zamě-
řují na každou křivku a linku, každé světlo a mřížku, ale
Pozice: 35/1000
činí zcela odlišná rozhodnutí. Každá firma pracuje
po svém – Ferrari má nezaměnitelný temperamentní
italský vzhled, přičemž Porsche se vyznačuje ně-
meckým citem pro přesnost a rychlost. Designéři stu-
dují celé roky estetiku, aby se jejich průmyslové pro-
dukty staly ekvivalentem pohybující se sochy. Proto
představuje estetika z jistého hlediska největší
designérský problém. Zahrnuje lidské emoce – a jak
jsme již zjistili, když jde o lidské emoce, nejlepším ná-
strojem pro řešení problémů je designérské myšlení.
Když jsme řešili problém, jak pomoct studentům
dokončit univerzitu a vkročit do světa jako produktivní
a šťastní lidé (tedy jak přijít na to, co dělat se životem),
věděli jsme, že designérské myšlení bude nejlepším
způsobem pro řešení tohoto konkrétního problému.
K designování života nepotřebujete jasný cíl, jako je na-
příklad vytvoření pantů s životností pět let nebo stavba
obřího mostu bezpečně spojujícího dva kusy pevniny –
to jsou problémy inženýrského rázu, kde si můžete
ke svým možnostem přiřadit i tvrdá data a vytvořit nej-
lepší řešení.
Když už znáte požadovaný výsledek (skutečně
přenosný notebook, sexy sporťák nebo dobře
designovaný život), ale nevidíte žádné zjevné řešení,
nastává čas na brainstorming, zkoušení šíleností,
Pozice: 38/1000
improvizaci a „posunování kupředu“, dokud nevymyslí-
te něco funkčního. Poznáte to hned, jak to uvidíte – ať
už jde o oku lahodící linie Ferrari, nebo ultramobilní
MacBook Air. Skvělý design vzniká způsobem, který
nelze vyřešit rovnicemi, tabulkami a datovou analýzou.
Má vlastní vzhled a duši – krásnou estetickou stránku,
která promlouvá k člověku.
Váš dobře navržený život bude mít také svůj vlastní
vzhled a duši, a designérské myšlení vám pomůže vyře-
šit problémy s designováním života. Vše, co naše každo-
denní životy činí snazšími, produktivnějšími, zá-
bavnějšími a příjemnějšími, vzniklo jako reakce na ně-
jaký problém a díky tomu, že se někde nějaký designér
nebo tým designérů rozhodl tento problém vyřešit.
Prostory, v nichž žijeme, pracujeme a trávíme volný
čas, byly všechny navrženy tak, aby náš život, práce
i volný čas byly lepší. Ať už se podíváme na cokoli v na-
šem vnějším světě, můžeme pozorovat, co se děje, když
designéři řeší problémy.
Vidíme výhody designérského myšlení.
A vy teď poznáte výhody designérského myšlení
ve vlastním životě. Design nefunguje pouze při vymýš-
lení cool věcí, jako jsou počítače a sporťáky Ferrari;
funguje i při vytváření cool života. Designérské myšlení
můžete využít k vybudování smysluplného, radostného
Pozice: 40/1000
a naplňujícího života. Nezáleží na tom, kdo jste, nebo
kým jste byli – k vybudování svého života můžete vyu-
žít stejné myšlení, díky němuž vznikly ty nejúžasnější
technologie, produkty a budovy. Dobře navržený život
je generativní – tedy neustále kreativní, produktivní,
proměnlivý, vyvíjí se a vždy skýtá překvapení. Získáte
z něj více, než do něj vložíte. V dobře navrženém životě
je mnohem víc než nekonečné opakování toho samého.
Jak to víme?
Vše to začalo jedním obědem.
Ve skutečnosti to začalo během našich bakalářských
studií na Stanfordově univerzitě v 70. letech minulého
století (Dave studoval o něco málo dříve než Bill). Bill
objevil magisterský obor produktový design a vzrušující
kariéru s ním spojenou. Jako malý sedával pod babičči-
ným šicím strojem a kreslíval auta a letadla a na pro-
duktový design se zaměřil díky zjištění (tehdy pro něj
překvapivému), že na světě jsou lidé, jimž se říká
designéři, kteří to dělají každý den. Jako vedoucí
designérského oboru na Stanfordu Bill i nadále kreslí
Pozice: 43/1000
a staví různé věci (ale už u toho nesedí pod šicím
strojem), vede související bakalářské a magisterské
obory a vyučuje na d.school (Institut designu Hassa
Platnera – multidisciplinární inovační středisko
na Stanfordu, kde jsou všechny hodiny zaměřené
na designérské myšlení). Bill také pracoval ve startu-
pech a firmách z žebříčku Fortune 100 – mimo jiné
sedm let v Applu, kde navrhoval oceňované notebooky
(a ty panty), a řadu let v hračkářském průmyslu jako
designér akčních figurek Star Wars.
Bill ví, jaké měl štěstí, když objevil produktový
design a šťastnou a naplňující kariéru tak brzy. Během
naší učitelské praxe jsme se oba mohli přesvědčit, jak
vzácné to je, když se něco takového stane, a jak často to
dokonce i studenti ze Stanfordu tak nemívají.
Když Dave studoval svůj bakalářský obor, neměl
na rozdíl od Billa ponětí, co bude dělat. Nepodařilo se
mu dokončit magisterské studium biologie (o tom si
ještě povíme později) a absolvoval strojní inženýrství –
a to upřímně jen proto, že ho nic lepšího nenapadlo.
Na vysoké škole nikdy nenašel uspokojivou odpověď
na otázku: „Jak přijdu na to, co mám v životě dělat?“
Nakonec na to však „komplikovaným způsobem“ přišel
a již více než třicet let působí na manažerských
a konzultačních postech v hi-tech firmách. Řídil
Pozice: 46/1000
v Applu první projekt zaměřený na design myši a rané
projekty zacílené na laserový tisk. Stal se spoluzaklada-
telem Electronic Arts a pomohl mnoha začínajícím
startupům s jejich dalším směřováním. Po dost tvrdých
začátcích se jeho kariéra úžasně rozvinula – on však
celou dobu věděl, že to bylo těžší, než bylo nutné.
Přestože jsme se oba rozhodli zahájit kariéru a za-
ložit rodiny, pokračovali jsme společně v práci se stu-
denty. Bill působil na Stanfordu, kde se setkal se stov-
kami studentů potýkajících se s tím, co budou dělat
po studiích. Dave učil na Kalifornské univerzitě
v Berkeley, kde sestavil kurz nazvaný „Jak najít svou
profesi“ (jinými slovy, pracujete na své práci?), který
v průběhu osmi let odučil čtrnáctkrát. I přesto toho
chtěl na Stanfordu prosadit víc. Během těch let se jeho
osud s Billovým protínal opakovaně, v pracovním
i osobním životě. Dave se doslechl, že Bill právě přijal
pozici vedoucího designérského oboru na Stanfordu.
Tento obor mu byl velice dobře znám. Davea napadlo,
že multidisciplinární nároky na profesi designéra prav-
děpodobně kladou na studenty neobyčejně velké bře-
meno – že si musejí nějakým způsobem nastavit vizi
kariéry, která je osobně naplňuje, je autentická a ko-
merčně realizovatelná. Rozhodl se Billovi zavolat,
domluvit se na oběd a podělit se o pár svých myš-
Pozice: 49/1000
lenek – ze zvědavosti, jak by to mohlo dopadnout. Říkal
si, že kdyby se to vyvinulo dobře, možná by nad daným
tématem poobědvali víckrát a možná by to za rok moh-
lo přinést i nějaké ovoce.
Právě proto to všechno začalo jedním obědem.
Po pěti minutách od usednutí ke stolu už jsme si
plácli. Rozhodli jsme se, že spojíme síly a vytvoříme
na Stanfordu nový kurz a aplikujeme designérské myš-
lení na designování života po vysoké škole – nejprve
na studenty designu, a kdyby se to povedlo, tak později
i na všechny ostatní studenty.
Z toho kurzu se stal jeden z nejoblíbenějších voli-
telných předmětů na Stanfordu.
Když se nás lidé ptají, co na Stanfordově univerzitě
děláme, občas jim dáme svou pečlivě promyšlenou od-
pověď: „Vyučujeme předměty, které studentům pomá-
hají aplikovat inovativní principy designérského myš-
lení na zapeklitý problém budování vlastního života
po dokončení studia.“ Samozřejmě potom říkávají: „To
zní skvěle! Co to znamená?“
A my obvykle odpovídáme: „Učíme je, jak můžou
pomocí designu přijít na to, co chtějí dělat, až vy-
rostou.“ V té chvíli téměř všichni reagují takto: „Páni!
Můžu se taky zapsat?“ Celé roky jsme na tuto otázku
museli odpovídat „ne“, nebo alespoň všem, kdo nepat-
Pozice: 51/1000
řili mezi 16 tisíc studentů na Stanfordu. To už však ko-
nečně neplatí. Nabízíme workshopy o designování živo-
ta všem (www.designingyour.life) a napsali jsme
tuto knihu, takže už nemusíte chodit na Stanford, chce-
te-li mít dobře navržený život.
Musíte však být ochotní zeptat se sami sebe
na několik otázek. Několik těžkých otázek.
Designéři zbožňují i otázky

Jak jste se už dočetli, Donald se každý večer díval do zr-
cadla a ptal se sám sebe: „Proč to sakra dělám?“
S podobnými otázkami o životě, práci a smyslu své
existence na světě se potýká každý z nás.
Jak najdu práci, kterou budu mít rád, nebo ji budu

dokonce milovat?
Jak si vybuduju kariéru, která mi zaručí dobrý
život?
Jak si zajistím rovnováhu mezi kariérou a rodinou?
Jak dosáhnu něčeho důležitého, čím ovlivním
svět?
Jak můžu být hubený, sexy a pohádkově bohatý?
Pozice: 54/1000
Můžeme vám pomoct zodpovědět všechny tyto otáz-
ky – kromě té poslední.
Každého z nás se někdy lidé ptali: „Čím chceš být, až
vyrosteš?“ Je to základní životní otázka – nehledě na to,
jestli vám je patnáct, nebo padesát. Designéři zbožňují
otázky, ale ve skutečnosti je mnohem raději přerá-
movávají.
Přerámování (reframing, schopnost měnit úhel po-
hledu) patří mezi nejdůležitější nastavení mysli
designéra. Mnoho velkých inovací začalo přerá-
mováním. Při designérském myšlení vždycky říkáme:
„Nezačínejte problémem, začněte lidmi, začněte tím, že
se vcítíte.“ Jakmile se vcítíme do lidí, kteří budou pou-
žívat naše produkty, definujeme svůj úhel pohledu, pře-
jdeme k brainstormingu a začneme vytvářet prototypy,
abychom zjistili, co všechno o problému ještě nevíme.
Tento postup obvykle vede k přeformulování otázky
a často i k něčemu, čemu říkáme „otočný bod“. K přerá-
mování dochází, když použijeme nové informace
o problému, pozměníme svůj úhel pohledu a opět se za-
myslíme a pustíme se do prototypování. Nejprve si
myslíte, že designujete produkt (novou směs kávy
a nový typ kávovaru), ale změníte své uvažování, když
si uvědomíte, že ve skutečnosti se snažíte změnit záži-
tek z pití kávy (Starbucks). Nebo se pokoušíte nějak
Pozice: 57/1000
snížit míru chudoby a přestanete půjčovat peníze vyšší
třídě ve vaší zemi (jak to dělá Světová banka) a začnete
půjčovat lidem považovaným za příliš chudé na to, aby
dokázali splácet (mikropůjčky a Grameen Bank). Nebo
v Applu přijdete s iPadem, kompletně přerámovanou
koncepcí toho, jak vnímáme přenosné počítače.
Při designování života musíme měnit otázky a per-
spektivy často. Největším takovým příkladem je po-
chopení toho, že život nelze dokonale naplánovat, že
nemá jen jedno řešení a že to je ve skutečnosti dobře.
Pro váš život existuje mnoho designů a všechny jsou
naplněné nadějí v kreativní a stále překvapující realitu,
díky níž život stojí za to. Váš život není věc, je to zku-
šenost; zábava přichází, když si tuto zkušenost navrh-
nete a vychutnáte.
Jinak formulovaná verze otázky: „Čím chceš být, až
vyrosteš?“ zní takto: „Do jaké podoby chceš vyrůst?“
Život spočívá pouze v růstu a změně. Není statický.
Nejde v něm o nějaký konkrétní cíl. Nestojí na zodpově-
zení jedné otázky jednou a provždy. Nikdo ve sku-
tečnosti neví, čím chce být. Dokonce ani ti, kteří zaškrtli
kolonku doktor, právník nebo inženýr. To jsou pouze
neurčité směry budoucího vývoje životní cesty. Na kaž-
dém kroku je mnoho přetrvávajících otázek. Lidé po-
třebují proces – designérský proces – aby zjistili, co
Pozice: 59/1000
chtějí, do jaké podoby chtějí vyrůst a jak si vybudovat
život, který budou milovat.
Vítejte u designování života

Designování života je krok kupředu. Právě to pomůže
Ellen přejít z magisterské specializace k jejímu prvnímu
zaměstnání. Janine díky němu může místo života, který
by měla mít, žít život, jenž chce. Designování života po-
může Donaldovi najít odpověď na otázky, kvůli nimž
nemůže v noci spát. Designéři si představují věci, které
zatím neexistují, potom je vytvoří a pak se změní svět.
Totéž můžete udělat ve svém vlastním životě. Můžete si
představit kariéru a život, které neexistují; můžete vy-
tvořit své budoucí já a následkem toho se váš život
změní. Je-li váš život dokonalý takový, jaký je,
designování života vám i přesto může pomoct vytvořit
jeho ještě lepší verzi.
Když uvažujete jako designéři, když jste ochotní
klást si otázky, když si uvědomíte, že základem života
je navrhování věcí, které nikdy předtím neexistovaly,
pak se váš život může rozzářit způsobem, jenž byste si
Pozice: 62/1000
předtím nedokázali představit. Jestli se vám tedy za-
mlouvá představa záření. Je to přece jen váš design.
Co víme?
V designérském programu na Stanfordu jsme více než
tisíc studentů naučili designérskému myšlení
a designování vlastního života. Podělíme se s vámi
o tajemství – v našem kurzu se nikdy nestalo, že by
někdo neprošel. Ve skutečnosti to ani nejde. Dohroma-
dy máme za sebou více než 60 let učitelské praxe a ten-
to přístup jsme předávali středoškolákům, vysokoško-
lákům, doktorandům, lidem kolem dvacítky, manaže-
rům ve středním věku i důchodcům toužícím po „enco-
re“ kariéře.
Jako učitelé jsme svým studentům vždy zaručovali
„doživotní konzultační hodiny“. To znamená, že zúčast-
níte-li se našeho kurzu, jsme tu pak pro vás navždy.
Tečka. Studenti se k nám vraceli i po několika letech
a svěřovali se nám, jak jim nástroje, myšlenky a nasta-
vení mysli naučené v našich seminářích změnily život.
Pozice: 65/1000
Doufáme – a upřímně jsme si i dost jistí – že tyto myš-
lenky mohou změnit život i vám.
Neberte to však jako slib. Stanford je akademicky
přísné prostředí. I když jsou takové historky hezké,
na univerzitě moc neznamenají. Řečeno z pozice auto-
rit, potřebujete data. Náš předmět je jedním z mála
designérských kurzů, které byly podrobeny vědeckému
bádání a které v mnoha různých důležitých ohledech
pomohly studentům změnit život. O kurzu napsali své
disertační práce dva doktorandi a dospěli k dost vzru-
šujícím závěrům.2 Zjistili, že účastníci našich hodin
dokážou lépe uchopit kariéru, kterou skutečně chtějí,
a lépe se jí dokážou věnovat. Účastníci měli méně
dysfunkčních přesvědčení (ty otravné myšlenky, které
vás svazují a prostě nejsou pravdivé) a lepší schopnost
přicházet na nápady, které pomáhají v designování
života (měli zvýšenou představivost). Všechny tyto
údaje byly „statisticky významné“, což v normálním
jazyce znamená, že myšlenky a cvičení, které vyučuje-
me ve svém předmětu a představujeme v této knize,
jsou účinné. Mohou vám pomoct přijít na to, co chcete
a jak se k tomu dostanete.
Řekněme si to však hned ze začátku úplně na rovi-
nu. Věda nevěda, jde pořád o velice osobní záležitost.
Můžeme vám dát nějaké nástroje, myšlenky, cvičení,
Pozice: 68/1000
ale nemůžeme na všechno přijít za vás. Nemůžeme vám
předat pochopení, změnit váš úhel pohledu a po-
skytnout vám nekonečnou řadu „aha“ momentů v dese-
ti jednoduchých krocích. Můžeme vám však říct, že
pokud skutečně využijete tyto nástroje a cvičení pro
designování života, přijdete na poznatky a postřehy,
které potřebujete mít. Taková je totiž jedna velká prav-
da: existuje mnoho verzí vaší osobnosti a všechny jsou
správné. Designování života vám pomůže žít kteroukoli
z nich, která právě hraje na velkém plátně. Nezapomí-
nejte na to, že neexistují žádné špatné odpovědi a že vás
neznámkujeme. Doporučíme vám některá cvičení, ale
na konci této knihy nenajdete žádné správné odpovědi,
podle kterých byste si ověřili, jak jste si vedli. Ob-
sahuje-li kapitola cvičení, na jejím konci je vždy
shrnujeme do boxu „Zkus to a uvidíš“, protože přesně
to byste podle nás měli dělat – zkoušet, co se dá. To dě-
lají designéři. S nikým vás nepoměřujeme a ani vy byste
se neměli s kýmkoliv srovnávat. Jsme tu proto,
abychom vám pomohli tvořit. Považujte nás za součást
svého osobního designérského týmu.
Ve skutečnosti máme za to, že byste měli vyjít mezi
lidi a najít si designérský tým hned zkraje – skupinu li-
dí, kteří zároveň s vámi přečtou knihu a vyzkoušejí v ní
uvedená cvičení; spolupracující tým, jehož členové se
Pozice: 70/1000
vzájemně podporují na cestě k dobře navrženému živo-
tu. O tom se dočtete více později. Chcete-li si však kni-
hu nejprve přečíst sami, nikdo vám v tom samozřejmě
nebrání. Mnoho lidí považuje designéry za samotářské
génie, kteří pracují v osamění a čekají na záblesk inspi-
race vedoucí k řešení jejich designérského problému.
Pravda je však zcela odlišná. Některé problémy, jako je
například design stoličky nebo nové stavebnice pro dě-
ti, jsou natolik jednoduché, aby je řešil jednotlivec, ale
v dnešním světě špičkových technologií si téměř každý
problém žádá designérský tým. Designérské myšlení
tuto myšlenku rozvíjí ještě více a podotýká, že nejlepší
výsledky vycházejí z radikální spolupráce. Radikální
spolupráce funguje na principu předávání osobitých
technických a lidských zkušeností mezi různorodými
členy týmu. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že tým se
vcítí do budoucích uživatelů produktů a že konfrontace
takto různorodých jedinců vytvoří vskutku jedinečná
řešení.
To již bylo mnohokrát dokázáno v kurzech d.school
na Stanfordu. Během nich se sestavují týmy z magis-
terských studentů podnikání, práva, strojírenství, peda-
gogiky a medicíny, které neustále přicházejí
s převratnými inovacemi. Pojivem těchto týmů je
designérské myšlení, designování s primárním zamě-
Pozice: 73/1000
řením na člověka, které těží z různorodosti členů týmu
a stimuluje spolupráci a kreativitu. Když se studenti za-
píšou do našeho kurzu, obvykle nikdo z nich nemá
žádné designérské vzdělání. Všechny týmy se na začát-
ku snaží být produktivní. Musejí se seznámit s nasta-
veními mysli designéra – zejména se naučit radikální
spolupráci a vědomému vnímání procesu. Jakmile se to
však stane, zjistí, že jejich schopnosti v týmu dalece
přesahují cokoli, co by mohl dokázat jednotlivec,
a jejich víra ve vlastní kreativitu prudce vzroste. Z toho-
to procesu vzešly stovky úspěšných studentských
projektů a inovačních firem, jako je například D-Rev
a Embrace,3 které dokazují, že v dnešní době se design
vytváří pomocí spolupráce.
Staňte se tedy géniem v designování svého života;
nemyslete si však, že se zároveň musíte stát jedním
z těch osamělých géniů.
Přemýšlejte jako designéři

Než se pustíte do designování života, musíte se naučit
myslet jako designér. Vysvětlíme vám několik jedno-
Pozice: 76/1000
duchých způsobů, jak toho docílit, ale nejprve musíte
pochopit jednu zcela zásadní věc – designéři si svůj po-
stup vpřed nevymýšlejí. Designéři ho tvoří. Co to zna-
mená? Znamená to, že nebudete pouze snít spoustu zá-
bavných představ, které nejsou nijak spojené se sku-
tečným světem – nebo vaším skutečným já. Budete tvo-
řit reálné věci (říkáme jim prototypy), zkoušet různé
možnosti a při tom všem se budete náramně bavit.
Chcete změnit svou kariéru? Tato kniha vám pomů-
že ke změně dospět, ale ne tak, že budete jen sedět
a zkoušet přijít na to, jaká změna by to měla být. Pomů-
žeme vám myslet jako designér a vystavět vlastní bu-
doucnost, prototyp za prototypem. Pomůžeme vám ře-
šit problémy s designováním života se stejným druhem
zvídavosti a kreativity, který vedl k vynálezu tiskařské-
ho lisu, žárovky a internetu.
Zaměřujeme se především na zaměstnání a kariéru,
protože (řekněme si to upřímně) v práci trávíme větši-
nu hodin ze dne a většinu dnů v životě. Práce může být
každodenním zdrojem nesmírné radosti a naplnění, ale
může být také nekonečnou otravou a ztrátou času strá-
veného úzkostným přežíváním až do doby, než skončí
trápení a začne víkend. Dobře navržený život není život
v otrocké dřině. Nejste tu od toho, abyste až do smrti
pracovali osm hodin denně v práci, kterou nenávidíte.
Pozice: 79/1000
Možná to zní lehce melodramaticky, ale mnoho lidí
nám říká, že to vystihuje jejich život. Dokonce i ti, kteří
mají to štěstí, že našli kariéru, kterou zbožňují, často
zjišťují, že jsou z něčeho zklamaní, a mají potíže
s designováním vyváženého života. Je na čase začít uva-
žovat jinak – o všem.
Designérské myšlení využívá jistá jednoduchá na-
stavení mysli. V této knize se o těchto nastaveních do-
zvíte a naučíte se je používat při designování svého
života.
Naučíte se pět nastavení mysli pro designování živo-
ta: zvídavost, zaměření na akci, přerámování, po-
zornost a radikální spolupráce. To jsou vaše designér-
ské nástroje, s nimiž můžete vybudovat cokoli, včetně
života, který budete milovat.
Buďte zvídaví. Díky zvídavosti je všech-

no nové. Je základním předpokladem
pro zkoumání. Všechno vám díky ní bu-
de připadat jako hra. Zvídavost vám
však především pomůže „zlepšit se v bytí
šťastným“. Právě proto vidí někteří lidé
příležitosti všude kolem sebe.
Pozice: 81/1000
Zkoušejte různé věci. Když jste zamě-
ření na akci, pracujete na svém vývoji.
Nemarníte čas seděním na lavičce a pře-
mýšlením nad tím, co budete dělat.
Prostě rovnou vstoupíte do hry.
Designéři zkoušejí různé věci. Testují je. Vytvářejí jeden
prototyp za druhým a často chybují, dokud se jim nepo-
daří zjistit, co funguje a čím daný problém vyřeší. Ob-
čas přicházejí na to, že problém spočívá v něčem úplně
jiném, než si původně mysleli. Designéři vyznávají
změnu. Neupínají se na konkrétní výstup, protože se
pořád zaměřují na to, co přijde hned potom – ne na to,
jaký bude konečný výsledek.
Přerámujte problémy. Změna rámce po-

máhá designérům pohnout se z místa,
když se zaseknou. Kromě toho zajišťuje,
že pracujeme na správném problému.
Designování života zahrnuje zásadní
změny rámce, které nám umožní poodstoupit, prozkou-
mat svá zkreslení a vytvořit prostor pro nová řešení.
Na dalších stranách budeme přerámovávat dysfunkční
přesvědčení, která nám zabraňují v nalezení kariéry
a života, které chceme. Přerámování je zcela zásadní při
hledání správných problémů a řešení.
Pozice: 84/1000
Mějte na paměti, že jde o proces. Víme,
že život bývá zmatený. S každým
krokem kupředu nám občas může připa-
dat, že děláme dva kroky nazpět. Určitě
uděláme chyby a zahodíme nefunkční
prototypy. Při tomto procesu je důležité umět se
vzdát – své první myšlenky a dobrých, ale nikoli skvě-
lých řešení. Úžasné designy se mohou vynořit právě
z tohoto zmatku. Takto byl vynalezen Slinky1*. I teflon.
Vteřinové lepidlo. A taky plastelína. Nic z toho by nee-
xistovalo, kdyby designéři v nějaké fázi procesu neudě-
lali chybu. Když se naučíte uvažovat jako designér, nau-
číte se vědomě vnímat proces. Designování života je
cesta; zapomeňte na cíl a zaměřte se na proces a na to,
co přijde v dalším kroku.
Nebojte se říct si o pomoc. Poslední na-

stavení mysli designového myšlení je
pravděpodobně to nejdůležitější, zejmé-
na jde-li o designování vlastního živo-
ta – radikální spolupráce. Jednoduše
řečeno – nejste sami. Nejlepší designéři
vědí, že skvělý design vyžaduje radikální spolupráci.
Žádá si práci v týmu. Malíř může při pohledu na roz-
bouřené pobřeží sám vytvořit mistrovské dílo, ale
Pozice: 87/1000
designér sám o sobě nevytvoří iPhone, i kdyby stál
na rozbouřeném pobřeží. Váš život se podobá více špič-
kovému designu než uměleckému dílu, takže ho taky
nemůžete vytvořit sami. Dokonalý návrh vlastního
života nemusíte tvořit sami za sebe. Designování je pro-
ces založený na spolupráci a velká řada nejlepších myš-
lenek přijde od jiných lidí. Jen se jich musíte zeptat.
V této knize se naučíte, jak využít mentory a podporují-
cí lidi kolem sebe ke zlepšení svého života. Když se
otevřete světu, svět se na oplátku otevře vám. Tím se
všechno změní. Jinými slovy – designování života je
(stejně jako všechno ostatní designování) týmovým
sportem.
Naší vášní je anti-vášeň

Mnoho lidí žije v dysfunkčním přesvědčení, že jen musí
najít něco, co budou chtít dělat se zápalem. Jakmile ob-
jeví svou vášeň, všechno ostatní se spraví jako mávnu-
tím kouzelného proutku. Tuto myšlenku nesnášíme
z jednoho velice dobrého důvodu: většina lidí nezná
svou vášeň.
Pozice: 89/1000
Náš kolega William Damon, ředitel Stanfordova
centra pro dospívání (Stanford Center on Adolescence),
zjistil, že pouze jeden z pěti mladých lidí ve věku mezi
20 a 26 lety má jasnou představu o svém budoucím
směřování, o tom, co chce v životě dokázat a proč.4
Z našich zkušeností vyplývá podobné zjištění – 80 pro-
cent lidí všech věkových kategorií ve skutečnosti neví,
pro co se dokážou zapálit.
Rozhovory s kariérními poradci tedy často vypadají
takto:
Kariérní poradce: „Co vás baví?“

Osoba hledající práci: „Nevím.“
Kariérní poradce: „Dobře, tak se vraťte, až na to přijde-
te.“
Někteří kariérní poradci zjišťují silné stránky, zájmy

a dovednosti lidí pomocí testů, ale všichni, kdo
podobný test vyplňovali, dobře vědí, že jejich závěry
nejsou přesvědčivé. Navíc není příliš užitečné zjišťovat,
jestli můžete být pilotem, inženýrem nebo opravářem
výtahů. Nemluvě o tom, že na to nelze zareagovat akcí.
Proto nejsme zrovna nadšenými zastánci hledání vášně.
Věříme, že člověk ve skutečnosti potřebuje čas, aby se
u něj vášeň vytvořila. Výzkum dokazuje, že u většiny li-
Pozice: 92/1000
dí se vášeň rozvine až potom, co něco vyzkoušejí, zjistí,
že je to baví, a mistrovsky danou činnost ovládnou –
do té doby ne. Stručněji řečeno: vášeň je výsledkem
dobrého designování života, nikoli jeho příčinou.
Většina lidí nemá v životě jednu konkrétní věc, pro
niž by cítili zápal – jediný pohon, který by řídil všechna
jejich životní rozhodnutí a naplňoval všechna rána po-
citem smysluplnosti a významu. Jestliže jste již přišli
na to, že smyslem vašeho života je studium pářících ná-
vyků a vývoj měkkýšů od kambria do současnosti, sme-
káme před vámi klobouk. Charles Darwin strávil 39 let
zkoumáním žížal – smekáme i před ním. Nesmekáme
však před přístupem k designování života, které nezo-
hledňuje 80 procent populace. Většina lidí je zapálená
do mnoha různých věcí a to, co chtějí dělat, zjistí pouze
tak, že sestaví prototypy různých potenciálních verzí
svého života, vyzkoušejí je a sami poznají, co je to
pravé. Myslíme to naprosto vážně – k navržení naplňu-
jícího života nepotřebujete poznávat svou vášeň.
Jakmile se dozvíte, jak prototypovat svůj budoucí vývoj,
ocitnete se na cestě k poznání věcí, které skutečně milu-
jete, bez ohledu na vášeň.
Pozice: 95/1000
Dobře navržený život

Dobře navržený život je smysluplný život. Je to život,
v němž se snoubí to, kdo jste, co děláte a v co věříte.
Máte-li dobře navržený život a někdo se vás zeptá: „Jak
to jde?“, máte pro něj odpověď. Můžete tomu člověku
říct, že váš život se vyvíjí dobře, a můžete mu také říct,
jak a proč. Dobře designovaný život je úžasné portfolio
zkušeností, dobrodružství, selhání přinášejících důleži-
tá ponaučení, těžkých časů, které vás posílí a pomohou
vám lépe poznat sebe sama, a také úspěchů a naplnění.
Hodí se ještě jednou zdůraznit, že selhání a těžké časy
jsou součástí každého života, dokonce i toho dobře
designovaného.
Pomůžeme vám přijít na to, jak vypadá váš dobře
navržený život. Naši studenti a klienti tvrdí, že je to zá-
bava. Říkají také, že jde o proces plný překvapení. Mů-
žeme vás ujistit, že vás přimějeme vystoupit z komfort-
ní zóny. Vyzveme vás k dělání věcí, které vám možná
budou připadat kontraintuitivní, nebo přinejmenším
odlišné od toho, co jste se učili v minulosti.
Zvídavost
Zaměření na akci
Pozice: 98/1000
Přerámování
Pozornost
Radikální spolupráce
Co se stane, až to všechno uděláte? Co se stane, až

začnete s designováním života? Po pravdě se stane něco
zcela výjimečného. Ve vašem životě se začnou vyno-
řovat věci, které chcete dělat. Začnete slýchat
o dostupných pracovních příležitostech, o nichž jste
snili. Lidé, s nimiž jste se chtěli setkat, se náhodou za-
čnou objevovat ve vašem městě. O co tady vlastně jde?
Pro začátek můžeme říct, že jde o „zlepšování se v bytí
šťastným“, které jsme již zmiňovali, o výsledek zví-
davosti a pozornosti, vedlejší produkt využívání pěti
popsaných nastavení mysli. Proces poznávání vás
samotných a toho, co chcete, má navíc poměrně pozo-
ruhodný vliv na váš život. Bezpochyby vás čeká hodně
úsilí a úkolů, ale překvapivě se vám bude zdát, že se
všichni kolem spojili, aby vám pomohli. Když si tento
proces uvědomíte, budete se přitom navíc skvěle bavit.
Během celého procesu designování života budeme s vá-

mi. Abychom vás vedli. Přiměli vás přijímat výzvy. Po-
skytneme vám myšlenky a nástroje, které potřebujete
pro designování své cesty životem. Pomůžeme vám na-
Pozice: 100/1000
jít vaši příští práci. Vaši budoucí kariéru. Další velkou
a důležitou věc. Pomůžeme vám s designem vašeho
života. Života, který budete milovat.
Pozice: 103/1000
Designérem
vlast ní ho živo ta
Pozice: 106/1000
1. Začněte tam, kde teď stojíte
[1]
Začněte tam, kde teď stojíte
Pozice: 108/1000
Pozice: 111/1000
U vstupu do designového studia na Stanfordu je ce-

dule s nápisem STOJÍTE ZDE. Naši studenti tu ce-
duli zbožňují. Dalo by se říct, že je svým způsobem vše-
říkající. Nezáleží na tom, odkud pocházíte, kam si mys-
líte, že jdete, jakou práci nebo kariéru máte nebo byste
měli mít. Nejste na místě pozdě ani brzy. Designérské
myšlení vám může pomoct posunout se z místa nehledě
na problém, kterému právě čelíte. Než však přijdete
na to, jakým směrem se vydat, potřebujete vědět, kde
jste a jaké designérské problémy se pokoušíte řešit. Jak
jsme již zmiňovali, designéři zbožňují problémy. Uva-
žujete-li jako oni, přistupujete k problémům se zcela
odlišným nastavením mysli. Designéry nejvíce nad-
chnou takzvané zapeklité problémy. Neříká se jim „za-
peklité“ proto, že by měly něco společného s peklem,
ale proto, že jsou odolné vůči vyřešení. Přiznejme si to,
tuto knihu nečtete, protože znáte všechny odpovědi,
máte práci snů a život naplněný více, než si dokážete
představit. V některé oblasti života jste zaseklí.
Máte zapeklitý problém.
To je ovšem úžasný a vzrušující výchozí bod.
Pozice: 114/1000
Nalezení problému + Řešení problému = Dobře

navržený život
Při designérském myšlení klademe na nalezení

problému stejný důraz jako na jeho řešení. Jaký smysl
by měla práce na špatném problému? Zdůrazňujeme to
zde proto, že ve skutečnosti není vždy tak snadné po-
chopit, co přesně je náš problém. Občas si myslíme, že
potřebujeme novou práci nebo nového šéfa, ale často
vlastně nevíme, co v našem životě funguje a co ne.
Ke svým problémům běžně přistupujeme jako k počet-
ním úlohám. Buď něco chceme (přičítáme), nebo se ně-
čeho chceme zbavit (odečítáme). Chceme lepší práci,
víc peněz, větší úspěch, vyrovnanost, zhubnout patnáct
kilo, přestat být nešťastní, zbavit se bolesti. Nebo
možná máme jen nejasný pocit nespokojenosti nebo
toužíme po něčem novém nebo lepším.
Obvykle definujeme problém podle toho, co nám chybí,

ale není tomu tak vždy. Začínáme takto:
Máte problémy.
Vaši přátelé mají problémy.
Všichni máme problémy.
Pozice: 117/1000
Občas se tyto problémy týkají naší práce, občas ro-
diny, zdraví, milostného života, peněz nebo jakékoli
kombinace těchto aspektů. Občas nám mohou připadat
tak nepřekonatelné, že se je ani nepokusíme řešit.
Prostě s nimi jen žijeme – je to jako s otravným
spolubydlícím – jen si neustále stěžujeme, ale nikdy ho
nevystěhujeme. Z našich problémů se stane náš příběh
a v tom se všichni můžeme zaseknout velice snadno.
Určení problémů, na kterých bychom měli pracovat,
může být jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, protože
lidé často ztrácejí celé roky (nebo i celý život) prací
na špatném problému.
Dave měl jeden problém (dobře, měl už hodně
problémů a řekl by, že celá tato kniha vychází z jeho
ohromné neschopnosti), a kvůli tomuto konkrétnímu
problému se zasekl na několik let.
Začal studovat magisterský obor biologie
na Stanfordu, ale brzy si uvědomil nejen skutečnost, že
nenávidí biologii, ale také fakt, že má otřesné výsledky.
Vystudoval střední školu s vírou, že jeho osudem je stát
se mořským biologem pracujícím v terénu. Za tuto
konkrétní vizi Daveovy budoucnosti byli odpovědní dva
lidé – Jacques Cousteau a paní Straussová.
V dětství byl jeho hrdinou Jacques Cousteau. Dave
viděl všechny díly Podmořského světa Jacquese
Pozice: 119/1000
Cousteaua a tajně si představoval, že on sám vynalezl
akvalung. Dave měl taky velice rád tuleně. Nakonec vě-
řil, že to nejlepší na světě bude dostávat peníze za hraní
si s tuleni. Davea také zajímalo, zda se tuleni roz-
množují ve vodě, nebo na souši (teprve po zrodu Go-
oglu o mnoho let později zjistil, že většina druhů se páří
na souši).
Jeho druhý zavádějící důvod pro kariéru mořského
biologa byl spojený s paní Straussovou, jeho středo-
školskou učitelkou biologie. Dařilo se mu dost dobře
ve všech předmětech, ale biologii měl nejraději. Proč?
Protože měl nejraději paní Straussovou. Uměla učivo
podat zajímavým způsobem; byla to skvělá učitelka.
Dave však opomenul, že jeho silnější zájem koreluje
s jejím dobrým způsobem výuky. Kdyby jeho tělocvikář
učil stejně dobře jako paní Straussová, Dave by možná
věřil, že jeho osudem je mít píšťalku na krku a pro-
sazovat povinnou vybíjenou na všech pracovištích.
Takže to nešťastné spojení Jacquesa Cousteaua
a paní Straussové způsobilo, že Dave pracoval
na špatném problému více než dva roky. Myslel si, že
pracuje na tom, aby se stal mořským biologem, nebo,
ještě přesněji, jak zdědit minolovku Calypso, až
Cousteau umře. Dave nastoupil na univerzitu s pevným
přesvědčením, že jeho budoucnost leží v oboru mořské
Pozice: 122/1000
biologie. Jelikož na Stanfordu nebyl magisterský obor
mořské biologie, rozhodl se získat titul z biologie. Své
studium nesnášel. V té době hodiny biologie zahrnovaly
převážně biochemii a molekulární biologii. Budoucí
medici v hodinách excelovali. Dave ne. Z akademického
hlediska dostával zabrat stejně jako jeho sny o placené
kratochvíli s tuleni a o rozhovorech s francouzským
přízvukem.
Potom se rozhodl, že musí vyřešit svůj problém
s nevraživostí vůči biologii a s nevalnými studijními vý-
sledky. Měl za to, že mu pomůže jednoduše to, že začne
dělat pořádnou vědu – že ho výzkum v biologické labo-
ratoři posune o krok blíž k pářicím rituálům tuleňů.
Díky nesmírné dřině se dostal k základnímu výzkumu
RNA, což v zásadě znamená, že umýval zkumavky. Byla
to hrozná nuda a on se cítil ještě bídněji.
Každé tři měsíce se ho kolegové a vedoucí laboratoří
ptali, proč se rozhodl studovat biologii. Dave jim vždy
pověděl o paní Straussové a Jacquesu Cousteauovi
a tuleních, ale oni ho obvykle přerušili a řekli mu: „Bio-
logie ti nejde. Nebaví tě. V jednom kuse jsi nevrlý a ne-
příjemný. Měl bys odejít. Měl bys seknout s tímhle obo-
rem. Umíš se jenom dohadovat. Možná bys měl zkusit
právničinu.“
Pozice: 125/1000
Navzdory vší špatné zpětné vazbě Dave vytrval, pro-
tože měl v hlavě pevně zakořeněnou představu o svém
budoucím osudu a dál pracoval na svém „problému“ se
zlepšováním známek z biologie. Soustředil se na svůj
domnělý problém tak moc, že nedokázal vnímat sku-
tečný problém – neměl by se věnovat biologii. Jeho
představa o budoucnosti byla mylná od samého začát-
ku.
Naše zkušenosti z konzultačních hodin potvrzují, že
lidé často plýtvají časem na řešení špatného problému.
Když se jim poštěstí, selžou hodně brzy a okolnosti je
donutí věnovat se lepším problémům. Mají-li smůlu
a jsou chytří, podaří se jim uspět – my tomu říkáme ka-
tastrofický úspěch – proberou se o deset let později
a ptají se sami sebe, jak se octli ve své situaci a proč
jsou tak nešťastní.
Daveův pokus o kariéru mořského biologa byl nato-
lik neúspěšný, že si nakonec musel přiznat porážku
a změnit obor. Trvalo mu dva a půl roku, než začal řešit
problém, který všem ostatním připadal naprosto zjevný
po zhruba dvou týdnech. Nakonec se zaměřil na strojí-
renství, v němž je poměrně úspěšný a šťastný.
Pořád však doufá, že jednoho dne bude moct dová-
dět s tuleni.
Pozice: 128/1000
Mysl začátečníka
Kdyby Dave uměl hned po dokončení střední školy
myslet jako designér, přistoupil by ke svému problému
vysokoškolského zaměření s uvažováním začátečníka.
Nepředpokládal by, že zná všechny odpovědi ještě
předtím, než si položí jakékoli otázky, ale byl by zví-
davý. Býval by se zajímal o to, co přesně dělají mořští
biologové, a některých by se pravděpodobně i zeptal.
Zašel by na Hopkinsovu stanici pro mořský výzkum
na Stanfordu (jenom zhruba hodinu a půl od kampusu)
a zeptal by se, jak může přejít z biochemie na mořskou
biologii. Zkusil by různé věci. Například mohl strávit
nějakou dobu na otevřeném moři a zjistit, jestli je tak
okouzlující jako v televizi. Mohl se nabídnout jako
dobrovolník na výzkumné lodi a možná i strávit něja-
kou dobu u opravdových tuleňů. Místo toho nastoupil
na vysokou školu zcela rozmyšlený ohledně své bu-
doucnosti a poměrně nepříjemnou cestou přišel na to,
že jeho prvotní nápad nebyl úplně ten nejlepší.
Neplatí to stejně u nás všech? Jak často se zamiluje-
me do své první myšlenky a odmítáme se jí vzdát nehle-
dě na to, jak špatně to s ní dopadne? A co je ještě dů-
ležitější – skutečně si myslíme, že je dobrý nápad ne-
Pozice: 130/1000
chat své upřímné, ale chybně smýšlející sedmnáctileté
já rozhodovat o tom, kde budeme pracovat do konce
života? A co teď? Jak často se necháme unést prvotní
myšlenkou a myslíme si, že známe odpovědi na otázky,
které jsme nikdy vlastně nezkoumali? Jak často zkouší-
me ověřovat, jestli skutečně pracujeme na správném
problému?
„Potřebuju lepší zaměstnání“ není řešením problé-
mu „Nerad pracuji a raději bych byl doma s dětmi“.
Buďte na pozoru před úsilím vyřešit nějaký opravdu za-
jímavý problém, který však není tím správným nebo
skutečně vaším problémem. Problém s manželstvím
nevyřešíte v kanceláři a pracovní problém nevyřešíte
novou dietou. Zní to jako samozřejmost, ale stejně jako
Dave můžeme i my všichni ztratit spoustu času řešením
špatného problému.
Také se obvykle noříme do takzvaných gravitačních
problémů.
„Mám takový velký problém a nevím, co s ním mám
dělat.“
„Aha, Jane, a o co jde?“
„Jde o gravitaci.“
„O gravitaci?“
„Jo, je to naprostá hrůza! Cítím se čím dál těžší. Ne-
dokážu na kole snadno vyšlapat kopec. Pořád to cítím.
Pozice: 133/1000
Nevím, co s tím mám dělat. Můžeš mi pomoct?“
Tento příklad může znít hloupě, ale různé verze
„gravitačního problému“ slýcháváme v jednom kuse.
„Básníci si v naší společnosti prostě nemůžou vydě-
lat dost peněz. Nedostává se jim uznání. Co s tím můžu
udělat?“
„Firma, pro kterou pracuju, patří už pět generací
jedné rodině. Jako někdo zvenčí se nikdy nemůžu posu-
nout do vedoucí pozice. Co s tím můžu udělat?“
„Nepracovala jsem už pět let. Až budu hledat práci,
bude to pro mě mnohem těžší. To není fér. Co s tím
můžu udělat?“
„Chci zase začít studovat a stát se doktorkou, ale bu-
de mi to trvat nejméně deset let a nechci do toho v této
fázi života investovat tolik času. Co s tím můžu udělat?“
Všechny uvedené problémy jsou gravitační – to zna-
mená, že to nejsou skutečné problémy. Proč? Protože
pokud na něco při designování života nemůžeme zarea-
govat nějakou činností, není to problém. Zopakujme si
to. Nemůžeme-li při designování života na něco zarea-
govat činností, není to problém. Je to situace, okolnost,
životní skutečnost. Možná je to otrava, ale stejně jako
gravitace to nejsou problémy, které by šlo řešit.
Podělíme se s vámi o menší radu, která vám ušetří
spoustu času – měsíce, roky, možná i desetiletí. Týká se
Pozice: 136/1000
reality. Lidé se perou s realitou. Bojují s ní úporně
a s vynaložením všech prostředků. Kdykoli se doha-
dujete nebo perete s realitou, realita vyhraje. Nemůžete
ji přechytračit. Nemůžete ji obelstít. Nemůžete ji ohýbat
podle své vůle.
Není to možné. A nikdy nebude.
Veřejné oznámení ohledně gravitace

a veřejných služeb
Jistě jste už slyšeli větu: „Nemůžeš bojovat se systé-
mem.“ Je to staré rčení ohledně gravitačních problémů.
Všichni vědí, že se systémem se nedá bojovat. „Počkej!“
odpovíte. „Jasně že můžeš bojovat se systémem. Martin
Luther King bojoval proti systému. Můj kamarád Phil
bojoval se systémem. Potřebujeme víc takových
bojovníků – určitě ne míň! Chceš mi říct, že bychom
měli přestat řešit obtížné problémy?“
Pokládáte důležitou otázku, takže je důležité přesně
vyjasnit, jak řešit problémy, které nazýváme gravitační-
mi. Mějte na paměti, že nejzásadnější věcí, která nás za-
jímá, je osvobodit vás od toho, abyste se zasekli na ně-
Pozice: 138/1000
čem, s čím se nedá nic dělat. Zaseknete-li se
na gravitačním problému, zaseknete se natrvalo, pro-
tože nemůžete nic udělat – a designéři jsou především
lidé, kteří konají.
Přiznáváme, že existují dvě varianty gravitačních
problémů – zcela neřešitelné (jako například gravitace)
a funkčně neřešitelné (například průměrný příjem
básníka na plný úvazek). Někteří z vás se snaží roz-
hodnout, zda věc, na níž jste se zasekli, je gravitačním
problémem, s nímž nelze nic udělat, nebo zda jde
o skutečně obtížný problém, který si žádá mnoho úsilí
a obětí, je spojený s obrovskými riziky, ale stojí
za pokus. Podívejme se na tuto složitou problematiku
pomocí gravitačních problémů uvedených výše.
Gravitací ztížená jízda na kole. Gravitaci nezměníte.

Museli byste změnit oběžnou dráhu Země, aby se vám
to podařilo, a to je dost šílený cíl. Přestaňte to řešit.
Prostě to přijměte. Přijmete-li to, můžete svobodně dál
pracovat v rámci dané situace a najít něco, s čím lze ně-
co udělat. Zmíněná cyklistka by mohla investovat
do lehčího kola. Mohla by se pokusit shodit. Mohla by
se naučit nejnovější techniky pro efektivnější zdolávání
kopců (ukázalo se, že rychlejší šlapání při lehkých
Pozice: 141/1000
převodech je snazší a odčerpává spíše výdrž než sílu –
a výdrž se dá snadno zvýšit).
Příjem básníků. Chcete-li změnit medián básnických
příjmů, museli byste nějakým způsobem změnit trh
s poezií a přimět lidi kupovat více sbírek nebo za ně
více platit. O to byste se mohli pokusit. Mohli byste psát
dopisy redaktorům a vynášet poezii do nebes. Mohli
byste klepat na dveře a zvát lidi na autorská čtení
v místní kavárně. Jde však o běh na dlouhou trať.
Přestože na tomto „problému“ můžete pracovat způso-
bem, který u gravitace nefungoval, doporučujeme vám
přijmout ho jako neřešitelnou situaci. Učiníte-li tak,
osvobodíte svou pozornost a můžete začít designovat ji-
ná řešení pro jiné problémy.
Pět let bez zaměstnání. V této situaci hovoří statistika
neúprosně. Jste-li dlouho nezaměstnaní, je pro vás
těžší získat novou práci. Výzkum využívající identické
životopisy lišící se pouze délkou doby nezaměstnanosti
jasně potvrdil, že většina zaměstnavatelů se vyhýbá
dlouhodobě nezaměstnaným – zjevně na základě ne-
podloženého závěru, že ať už vás v průběhu všech těch
let nenajal kdokoli, musel pro to mít dobrý důvod. To je
také gravitační problém. Nedokážete změnit vnímání
zaměstnavatelů. Co kdybyste se však místo toho poku-
sili změnit způsob, jakým na ně působíte? Můžete zku-
Pozice: 144/1000
sit dobrovolnictví a potom uvést seznam svých
profesních výsledků (aniž byste hned zkraje museli
uvést, jak málo jste za ně dostali zaplaceno). Můžete
nalézt uplatnění v odvětvích, která tolik neznevýhodňu-
jí stáří. (Dave je vážně vděčný, že začal učit až později
v životě; teď je jeho věk vnímán jako zdroj moudrosti
a nemusí se pokoušet prodat sám sebe jako marke-
tingového experta o polovinu mladším klientům, kteří
vědí, že v digitálním světě není úplně kovaný a už to
„nepobírá“.) Dokonce i tváří v tvář krušné realitě vždy
máte nějakou míru svobody, kterou můžete uplatnit.
Najděte ji a začněte konat namísto boje s gravitací.
Člověk zvenčí v rodinné firmě. Ve firmě tedy v po-
sledních 132 letech nedosáhl vedoucí pozice nikdo bez
příjmení Šlapátko. Vy si však myslíte, že už nastal čas
na změnu, a budete tím, kdo se o ni zasadí. Budete-li
pokračovat ve skvělé práci a trpělivě vyčkávat, za tři až
pět let je pozice viceprezidenta vaše. Dobrá – můžete ty
tři až pět let investovat do svého snažení, ale hlavně to
prosím udělejte s vědomím, že nemáte žádnou záruku,
že svého cíle dosáhnete. Je to vaše sázka, ale možná
byste měli větší šanci na výhru v loterii. Máte i jiné
možnosti. Můžete jít o dům dál, do firmy, kterou ne-
provozuje rodina. Ale máte rádi své město a vaše děti
jsou spokojené v místní škole. Dobrá – potom tedy uví-
Pozice: 147/1000
tejte dobré věci, které získáte už jen tím, že tento fakt
přijmete. Přerámujte rodinný odkaz firmy ve zdroj své-
ho profesního zabezpečení a slušného příjmu
ve spolehlivé společnosti. Víte-li, že nemusíte přijímat
stále vyšší zodpovědnost spojenou s trvalým povy-
šováním, dokážete se svou práci naučit tak dobře, že ji
zvládnete udělat během 35 hodin týdně a dosáhnete tak
skvělé rovnováhy mezi pracovním a osobním životem
(a získáte víc času na psaní poezie!). Nebo se místo
větších pravomocí rozhodnete pro vyšší hodnotu. Naj-
dete si novou funkci nebo pozici, která firmě pomůže
růst nebo navýšit zisk, a stanete se odborníkem –
na slovo vzatým – který bude vést celé odvětví daného
podniku. Stále budete manažerem a viceprezidentem se
nikdy nestanete, ale jako osoba zodpovědná za takovou
důležitou hodnotu se můžete stát nejlépe placeným
manažerem ve firmě. Kdo potřebuje oficiální titul, když
dostává zaplaceno tolik, kolik chce?
Deset let do doktora. Opět jde o skutečný gravitační
problém – tedy pokud nechcete design svého života za-
hájit reformou vzdělávání lékařů (což je mimochodem
velice těžké, nemáte-li ještě titul). Ne – ani toto vám
nedoporučujeme. Můžete změnit své uvažování a uvě-
domit si, že ošetřovat pacienty a „dělat medicínu“ za-
čnete hned v druhém roce studií. Většinu lékařských
Pozice: 149/1000
úkonů v nemocnicích dělají mladí lékaři, kteří mají
za sebou čtyři roky studia, obdrželi titul M.D. a nyní
chodí po odděleních a zaučují se.2* Nemůžete-li změnit
svůj život (kvůli gravitaci), můžete prostě změnit své
myšlení. Nebo zvolíte možnost jít jinou cestou – stát se
lékařským asistentem a dělat mnoho lékařských úkonů
za zlomek nákladů a času potřebného ke studiu. Nebo
můžete vstoupit do odvětví wellness a provozovat pre-
venční programy pro nějakou osvícenou pojišťovnu,
a tak mít vliv na zdraví obyvatelstva. Nemuseli byste
tak do oboru vstoupit z prostředí klinické péče.
Zásadní je neustrnout u něčeho, v čem nemůžete

nikdy uspět. Všichni podporujeme velké a významné cí-
le. Prosím, bojujte se systémem. Stavte se proti příkoří.
Zlepšujte postavení žen ve společnosti. Pracujte na op-
timálním zužitkování potravin. Skoncujte s bez-
domovectvím. Bojujte s globálním oteplováním. Ale dě-
lejte to chytře. Otevřete-li svou mysl dostatečně a při-
jmete realitu, budete moct volně přerámovat problém
a navrhnout způsob, jak se ve světě podílet na věcech,
na nichž záleží, a které mohou dokonce fungovat. O to
jde nám všem – chceme vám poskytnout co nejlepší
možnou šanci na život, který chcete, který vás bude
bavit a možná v něm zvládnete udělat i něco význam-
Pozice: 152/1000
ného pro svět. Pomůžeme vám vytvořit co nejlépe
designovaný život pro skutečný svět – ne pro ten fik-
tivní s nižší gravitací a bohatými básníky.
Jedinou správnou reakcí na gravitaci je její přijetí.
Tím začínají všichni dobří designéři. To je fáze
designérského myšlení, které říkáme „stojíte tady“ nebo
„přijetí“. Proto začínáte tam, kde teď stojíte. Ne
na místě, na němž byste si přáli být. Ne na místě,
ve které doufáte. Ne na místě, na němž byste podle vše-
ho měli být. Ale právě tam, kde teď jste.
Vyhodnocení designu života

Chceme-li začít tam, kde právě jsme, musíme si život
rozložit do několika konkrétních oblastí – zdraví, práce,
zábava a láska. Jak už jsme říkali, zaměříme se
převážně na práci, ale zatím nemůžete pochopit, jak si
navrhnout práci, dokud neporozumíte tomu, jak zapa-
dá do zbytku vašeho života. Chceme-li tedy začít tam,
kde teď právě jsme, musíme vědět, kde právě jsme. To
zjistíme tak, že provedeme inventuru sebe sama a přej-
deme ke zhodnocení. Tímto způsobem můžeme dobře
Pozice: 155/1000
charakterizovat svou výchozí pozici a zodpovědět onu
neodbytnou otázku: „Jak se ti vede?“ Nejprve si však
definujeme oblasti, ze kterých bude vycházet vaše od-
pověď.
Zdraví. Hloubaví lidé již od pradávna vědí, že se vyplácí

být zdraví. Tím máme na mysli celkové zdraví – mysli,
těla i duše – tedy emoční, fyzické i duševní zdraví. Rela-
tivní důležitost každého z těchto aspektů závisí čistě
na vás. Sami rozhodujete o tom, jak budete poměřovat
své zdraví v těchto oblastech. Jakmile však přijdete
na to, jak definovat „zdraví“, musíte mu začít věnovat
pozornost. Váš zdravotní stav významně zasáhne
do posuzování kvality vlastního života při zodpovídání
otázky „Jak se ti vede?“.
Práce. Prací máme na mysli podílení se na velkolepém
dobrodružství lidstva na této planetě. Možná za ta-
kovou činnost nemusíte dostávat peníze, ale je to něco,
co „děláte“. Nejste-li zcela finančně nezávislí, obvykle
dostáváte přinejmenším za část své práce peníze. Nikdy
však práci neomezujte pouze na to, za co dostáváte
peníze. Většina lidí vykonává zároveň více forem práce.
Zábava. U zábavy jde čistě o radost. Když se díváte
na děti při hře (teď se bavíme spíše o malování blátem
pomocí rukou, než o fotbalovém šampionátu), vidíte
Pozice: 158/1000
ten typ zábavy, o kterém zde píšeme. Zábava je jakákoli
činnost, která vám přináší radost, když ji děláte. Jistě
může zahrnovat organizovanou aktivitu, soutěž nebo
produktivní úsilí, ale když tyto věci děláte „pouze pro
radost“, stávají se zábavou. Provozujeme-li činnost pro-
to, abychom vyhráli, posunuli se, něčeho dosáhli –
i když je to přitom „legrace“ – není to zábava. Může to
být úžasné, ale pořád to není zábava. Skutečná otázka
spočívá v tom, co vám během dané činnosti přináší či-
rou radost.
Láska. Všichni víme, co je láska. Všichni také poznáme,
kdy ji máme a kdy ne. Láska hýbe světem, a chybí-li
nám, můžeme mít pocit, že s námi svět moc nehýbe.
Nebudeme se zde pokoušet definovat lásku (sami tak či
onak víte, jak lásku vnímáte) a nemáme žádné vzorce
pro nalezení skutečné lásky (o tom je spousta jiných
knih), ale víme, že jí musíme věnovat pozornost. Lásku
zažíváme v celé řadě podob, od náklonnosti přes soužití
až po erotickou lásku. Přichází z obrovské řady zdrojů,
od rodičů, kolegů a milovaných osob, všechny však sdí-
lejí jeden lidský aspekt. Pocit propojení. Kdo jsou tito
lidé ve vašem životě a jak proudí láska od vás a k vám?
Pozice: 160/1000
Takže jak se vám daří?

My (ani nikdo jiný) nemůžeme nijak vyhodnotit nebo
posoudit váš život v těchto čtyřech oblastech. Všichni
jsme však někdy potřebovali „přepracovat“ nejméně
jednu z nich. Nejdůležitější je zvolit jednu z oblastí
a pak se zajímat o to, jak ji designovat. Pozornost a zví-
davost jsou designérská nastavení mysli, která po-
třebujete, chcete-li se posunout z místa.
Níže uvedené cvičení vám pomůže přijít na to, kde
právě jste a jaký designérský problém byste chtěli řešit.
Nemůžete vědět, kam jdete, dokud nezjistíte, kde jste.
Opravdu. Bez toho to nejde.
Udělejte si to cvičení.
Proto je na té ceduli napsáno „STOJÍTE ZDE“.
Palubní deska s ukazateli zdraví, práce,

zábavy a lásky
Inventuru své aktuální situace můžete provést tak, že se
zaměříte na to, čemu říkáme palubní deska s ukazateli
zdraví, práce, zábavy a lásky. Uvažujte o ní jako o budí-
Pozice: 163/1000
cích na přístrojové desce auta. Tato měřidla vypovídají
o stavu vašeho vozu: „Máte dostatek paliva na dokon-
čení cesty?“ „Je v motoru olej, který mu pomůže běžet
hladce?“ „Nepřehřívá se motor a co nevidět se ne-
zadře?“ Naše ZPZL deska podobně vypovídá o čtyřech
věcech, které vám poskytují energii a zacílení a váš
život díky nim běží hladce.
Dysfunkční přesvědčení: Už bych měl vědět,

kam směřuju.
Přerámování: Nemůžete vědět, kam se ubíráte,
dokud nevíte, kde právě jste.
Vyzveme vás ke zhodnocení vašeho zdravotního

stavu a způsobu, jakým pracujete, bavíte se a milujete.
Zdraví je na základní příčce našeho diagramu jednodu-
še proto, že nejste-li zdraví, ani nic dalšího v životě ne-
funguje moc dobře. Práce, zábava a láska leží nad
zdravím a představují tři oblasti, které podle nás stojí
za zvýšenou pozornost. Chceme zdůraznit, že neexistuje
žádná dokonalá rovnováha mezi všemi oblastmi. Každý
z nás má v různých obdobích v životě jinou kombinaci
2023-05-19
Pozice: 166/1000 t_158713
u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035
zdraví, práce, zábavy a lásky. Mladý člověk, čerstvý ab-
solvent univerzity, může mít velice dobrý zdravotní
stav, spoustu zábavy a práce, ale nemusí mít zatím
žádný smysluplný milostný vztah. Mladý pár s dětmi
bude mít hodně zábavy, ale trochu jiným způsobem než
za svobodna nebo předtím bez dětí. Jak stárneme, vě-
nujeme víc pozornosti zdraví. V každé fázi života bude-
te mít jistou kombinaci a sami budete vnímat, jaká je.
Až se zamyslíte nad zdravím, doporučujeme, abyste

do svých úvah zahrnuli nejen dobrý výsledek kontroly
u doktora. Dobře navržený život stojí na zdravém těle,
aktivní mysli a často, i když ne vždy, i na nějaké formě
duchovních praktik. „Duchovní“ však nemusí nezbytně
znamenat náboženský. Za duchovní považujeme všech-
ny praktiky založené na něčem větším, než jsme my sa-
Pozice: 168/1000
mi. Opět je nutné podotknout, že neexistuje žádné ob-
jektivně dokonalé vyvážení všech těchto různých oblastí
zdraví; existuje pouze pocit, že buď „máme dostatek“,
nebo nám „něco chybí“.
Přestože naším cílem není dokonalá rovnováha, po-
hled na tento diagram nás občas může upozornit, že ně-
co není v pořádku. Může stejně jako nouzová kontrolka
poukázat na skutečnost, že je na čase zastavit a zjistit,
co je špatně.
Jako příklad můžeme uvést našeho známého,
podnikatele Freda, který se podíval na svou palubní
desku a všiml si, že v kategoriích zdraví a zábava nemá
téměř nic. Jeho palubní deska vypadala takto:
FREDOVA PALUBNÍ DESKA
Pozice: 171/1000
Fred si vždy pečlivě vyhradil čas na manželku a ro-
dinu – startupy vztahům občas moc neprospívají –
a proto měl dobrý pocit ze svého ukazatele lásky. Byl
ochoten vzdát se většiny svého volného času, protože
zcela propadl své firmě, takže v této oblasti mu nedo-
statek rovnováhy nijak nevadil. Toto hodnocení mu
však pomohlo uvědomit si, že zašel příliš daleko, zejmé-
na co se zdraví týká, což představovalo rozsvícenou čer-
venou kontrolku na jeho palubní desce. „Chci-li být
úspěšný, výkonný podnikatel, zejména při extrémním
stresu rozjíždějícího se podniku, nemůžu si dovolit být
nemocný. Musím se starat o své zdraví o to víc, když
teď pracuji na startupu.“ Fred udělal několik změn –
najal si osobního trenéra, začal třikrát týdně posilovat
a zavázal se poslechnout si jednou týdně během cesty
do práce audioknihu o intelektuálně či duchovně ná-
ročném tématu. Později se nám svěřil, že jeho efektivita
na pracovišti se zvýšila a celkově je mnohem
spokojenější s prací a životem.
Debbie, produktová manažerka z Applu, která ne-
dávno přestala pracovat, aby mohla vychovávat své ma-
lé syny, byla překvapená, když zjistila, že pohled na její
palubní desku ji uklidnil. „Myslela jsem si, že když už
nepracuju, přišla jsem o svou ‚pracovní‘ identitu. Uvě-
domila jsem si, že kdybych si náležitě vážila práce
Pozice: 174/1000
v domácnosti a pro své děti, zjistila bych, že ve sku-
tečnosti pracuju víc než dřív. O své tělo a mysl se sta-
rám dost pečlivě, abych měla jistotu, že si svůj čas
s dvojčaty můžu naplno vychutnat. Tahle palubní deska
potvrzuje mou volbu přestat pracovat za peníze, když
jsou moje děti malé.“
DEBBIEINA PALUBNÍ DESKA
Takové jsou tedy příběhy Freda a Debbie. Teď je

na čase, abychom začali s vaší vlastní palubní deskou.
Váš ukazatel zdraví
Pozice: 177/1000
Jak už jsme zmiňovali, zdraví vnímáme nejen jako
dobrý tělesný stav; možná není špatné vzít v potaz
i mysl a duši. Relativní význam každé oblasti závisí
čistě na vás. Rychle zhodnoťte své zdraví a potom vy-
plňte svůj ukazatel – je plný ze čtvrtiny, z poloviny, ze
tří čtvrtin, nebo zcela? (Pro ukázku vyplnil své ukaza-
tele na palubní desce i Bill.)
Vaše hodnocení vlastního zdraví významně ovlivní

hodnocení kvality vašeho života a také to, co budete
do budoucna chtít změnit.
Zdraví
Billův příklad:
Pozice: 179/1000
Zdraví: Můj celkový zdravotní stav je dobrý a nedávná
prohlídka dopadla dobře. Mám lehce zvýšenou hladinu
cholesterolu, měl bych shodit 7 kg, abych měl ideální
váhu, necvičím, nejsem ve formě, a když musím dobí-
hat na vlak, často to těžko rozdýchávám. Čtu i píšu
o své životní filozofii, práci i lásce; sleduju nejnovější
výzkum mysli a spojení mezi myslí a tělem, ale zapomí-
nám rychleji, než bych nejspíš měl. Každé ráno si říkám
nahlas něco pozitivního o životě a tím jsem už před ně-
jakou dobou zcela změnil svůj pohled na život. Jsem
součástí podpůrné skupiny pro muže od doby, kdy se
narodil můj syn (už 21 let), a tito muži jsou a byli mými
rádci a společníky na mnoha duchovních cestách.
Hodnotím své zdraví jako „z půlky plné“.
Váš ukazatel práce

Sepište si seznam všech způsobů, kterými „pracujete“,
a potom „změřte“ svůj pracovní život jako celek. Před-
Pozice: 182/1000
pokládáme, že na vašem seznamu jsou věci, za které
dostáváte zaplaceno. Bude mezi nimi vaše hlavní za-
městnání, vaše druhé zaměstnání, není-li to první
dostačující, a k tomu i jakékoli poradenství, které dělá-
te, a tak podobně. Pracujete-li pravidelně jako
dobrovolník pro nějakou organizaci, zohledněte to ta-
ké. Jestli jste v domácnosti jako Debbie, nezapomeňte
na skutečnost, že výchova dětí, vaření domácí stravy,
péče o stárnoucí rodiče a domácí práce jsou všechno
různé formy práce.
Práce
Billův příklad:
Práce: Pracuju na Stanfordu a poskytuji soukromé po-

radenství. Vyučuju na workshopech Designing Your
Pozice: 185/1000
Life, jsem v představenstvu VOZ, společensky odpo-
vědného startupu (bez nároku na honorář).
Váš ukazatel zábavy

Zábava spočívá v aktivitách přinášejících radost jen
samotným prováděním dané aktivity. Může zahrnovat
organizované aktivity a vytvářet produktivní úsilí, ale
pouze děláme-li ji pro zábavu, a ne pro zisk. Tvrdíme,
že všichni v životě potřebujeme zábavu a že
v designování života je nutné zajistit, abychom ji bě-
hem dne zažívali. Sepište si krátký seznam toho, jakým
způsobem se bavíte, a potom vyplňte svůj ukazatel – je
plný ze čtvrtiny, z poloviny, ze tří čtvrtin, nebo zcela?
Zábava
Pozice: 188/1000
Billův příklad:
Zábava: Bavím se vařením jídla pro přátele a pořá-

dáním velkých venkovních oslav – ale to je asi tak
všechno.
(Mimochodem, Bill zábavu považuje za červenou
výstražnou kontrolku na své palubní desce.)
Váš ukazatel lásky

Skutečně si myslíme, že láska hýbe světem, a když
žádnou nemáme, náš svět nezáří a nežije tak, jak by
Pozice: 190/1000
mohl. Také víme to, že lásce musíme věnovat po-
zornost a že přichází v celé řadě různých forem. Náš
primární vztah začíná zpravidla láskou, potom ob-
vykle přijdou děti, následně záplava lidí a domácích
mazlíčků, naše komunita a vše ostatní, co se může stát
objektem náklonnosti. Milovat je stejně důležité jako
být milován ostatními – láska musí proudit oběma
směry. Kudy proudí láska ve vašem životě, z vaší stra-
ny a ze strany ostatních? Udělejte si seznam a potom
si vyplňte svůj ukazatel.
Láska
Billův příklad:
Láska: Láska se v mém životě objevuje na mnoha

místech. Miluju svou manželku, děti, rodiče, bratry,
Pozice: 193/1000
sestru a různými osobitými způsoby se mi od nich láska
také vrací. Miluju dobré umění, zejména obrazy mě do-
jímají jako nic jiného na světě. Miluju hudbu ve všech
podobách – dokáže mě rozveselit a dokáže mě rozpla-
kat. Miluju všechna skvělá místa na světě, jak ta vytvo-
řená člověkem, tak ta přírodní, která mě vždy připraví
o dech.
Když se podíváme na Billovu palubní desku, vidíme

výrazný nedostatek zábavy a mírné potíže s fyzickým
zdravím. Tyto červené kontrolky indikují oblasti, kte-
rým se Bill musí věnovat.
BILLOVA PALUBNÍ DESKA s ČERVENĚ SVÍTÍCÍMI

KONTROLKAMI ZÁBAVA a ZDRAVÍ
Pozice: 196/1000
Takže jak se vám skutečně daří?

Znáte-li aktuální stav na své palubní desce zdraví, prá-
ce, zábavy a lásky, máte k dispozici celkový rámec
a několik základních údajů o sobě samotných, a to vše
na jednom místě. Jen vy víte, co je dost dobré, nebo ne-
dostačující – právě teď.
Po přečtení několika dalších kapitol a seznámení
s novými nástroji a nápady se možná budete chtít vrátit
k tomuto sebehodnocení a znovu se podíváte na svou
palubní desku, abyste zjistili, jestli se něco změnilo.
Vzhledem k tomu, že designování života je opakující se
proces prototypování a experimentů, v jeho průběhu
narazíme na mnoho nájezdů a výjezdů. Začnete-li uva-
žovat jako designéři, přijdete na to, že život není nikdy
hotový. Práce nikdy není hotová. Zábava také nikdy ne-
končí. Láska a zdraví také nejsou nikdy hotové.
Designování života končím s naší smrtí. Do té doby se
zabýváme neustálými iteracemi dalších věcí, které při-
cházejí – životem takovým, jaký ho známe. Otázky tedy
zůstávají pořád stejné: Jste právě teď šťastní
a spokojení s polohou vašich ukazatelů ve všech čtyřech
oblastech? Zamysleli jste se nad tím upřímně? Vyžadují
některé oblasti váš zásah? Narazili jste na některý
Pozice: 198/1000
z vašich zapeklitých problémů? To se může stát, dokon-
ce i v takto rané fázi procesu. Domníváte-li se, že ano,
ověřte nejprve, že nejde o „gravitační problém“. Zeptej-
te se sami sebe, jestli s ním lze něco dělat. Zkuste také
na své palubní desce najít nějakou rovnováhu
a rovnoměrnost – jsou velice důležité pro
designování – musíte si představit, jaká by mohla být
dokonalá symetrie nebo rovnováha mezi všemi oblast-
mi vašeho života. Je nepravděpodobné, že by se zdraví,
práce, zábava a láska rozdělily úhledně do čtyř stejných
částí. Je-li však náš život skutečně vychýlený, může na-
stat problém.
Bill si všiml, že jeho ukazatel zábavy je příliš nízký.
Jak je na tom ten váš? Je váš ukazatel zábavy na jedné
čtvrtině a práce na maximu? A co láska? Co vaše
zdraví? Jak jste na tom, co se týká duševního zdraví?
Odhadujeme, že už nejspíš začínáte mít tušení, které
oblasti vašeho života potřebují designování nebo inova-
ci.
Jakmile začnete uvažovat jako designéři, nezapomí-
nejte na jednu důležitou věc: je nemožné předpovídat
budoucnost. Na to můžeme navázat dalším konsta-
továním: jakmile něco navrhnete, mění to pouze
možnou budoucnost.
Dobře si to zapamatujte.
Pozice: 201/1000
Designováním měníme možnou budoucnost.
Přestože tedy nelze znát svou budoucnost ani přijít
se skvělým životním designem ještě předtím, než za-
čnete, máte alespoň dobrou představu o svém výchozím
bodě. Teď je na čase natočit se na vaší další cestě
dobrým směrem. K tomu budete potřebovat kompas.
Pozice: 204/1000
Vyzkoušejte si to
Palubní deska s ukazateli zdraví, práce,
zábavy a lásky
1. Napište pár vět o tom, jak se vám daří v každé

z oblastí.
2. Vyznačte na ukazatelích, jak si stojíte (0 až
MAX.).
3. Zeptejte se sami sebe, jestli se v některé z těch‐
to oblastí vyskytuje designérský problém, který
byste rádi vyřešili.
4. Zeptejte se sami sebe, jestli tento „problém“ ná‐
hodou není gravitační problém.
Pozice: 207/1000
Pozice: 209/1000
2. Výroba kompasu
[2]
Výroba kompasu
M áme na vás pouhé tři otázky:

Jak se jmenujete?
Jaké máte poslání?
Jaká je vzdušná rychlost nenaložené vlaštovky?
Jste-li jako většina lidí, bylo pro vás pravděpodobně
jednoduché zodpovědět dvě ze tří uvedených otázek.
Všichni známe své jméno a k odpovědi na další otázku
nám stačí chvilka hledání na Googlu: 39 km za hodinu.
(Pro všechny zapálené fanoušky Montyho Pythona –
jde o rychlost vlaštovky obecné.)
Pojďme se tedy zaměřit na otázku, která je o něco
těžší – jaké máte poslání? Snadno si dokážeme před-
stavit, že kdybychom sečetli všechny hodiny vynaložené
na přemýšlení nad životem, u některých z nás by převá-
žily počet hodin strávených samotným žitím. Opravdu.
Pozice: 212/1000
2. Výroba kompasu
Žitím. Životem. Všichni si umíme dělat o svůj život sta-
rosti. Analyzovat život. Dokonce o něm i spekulovat.
Starosti, analýza a spekulace nejsou nejlepšími nástroji
a většina z nás se někdy při jejich používání neskutečně
zamotala a skončila zmatená. Zpravidla nás zaseknou
na místě, a tak celé týdny, měsíce nebo roky sedíme
na tom gauči (nebo u stolu, nebo ve vztahu) a přemýšlí-
me, co máme dělat dál. Jako kdyby život byl jeden ve-
liký projekt typu „udělej si sám“, ale jen pár vyvolených
k němu mělo návod.
Takto se život nedesignuje.
Takto se lidé pouze stávají posedlými svým životem.
Jsme tu proto, abychom to změnili.
Otázky, které si nakonec klademe, jsou navlas stejné
jako otázky, které si kladli již starověcí Řekové v pátém
století před Kristem a které si od té doby všichni klade-
me dodnes: „Jaký život je dobrý? Jak ho můžeme defi-
novat? Jak ho můžeme žít?“ V průběhu věků si lidé
pokládali stejné otázky:
Proč tu jsem?
Co dělám?
Proč na tom záleží?
Jaký je můj cíl?
Jaký to má všechno smysl?
Pozice: 215/1000
2. Výroba kompasu
Designování života představuje způsob, jak najít
vlastní odpovědi na tyto odvěké otázky a zajistit si dob-
rý život. Daveovy odpovědi na otázky „Proč tu jsem?“,
„Co dělám?“ a „Proč na tom záleží?“ se budou lišit
od těch Billových a naše odpovědi se budou lišit od těch
vašich. Všichni se však ptáme na tytéž otázky. A všichni
také můžeme nalézt odpověď na svůj vlastní život.
V předchozí kapitole jste odpověděli na jednu
z našich oblíbených otázek – „Jak se ti daří?“ – na niž
se často ptáme svých klientů. Pokud jste vyplnili svou
palubní desku pro designování života, už teď víte, v ja-
kých oblastech je váš život naplněný a kde téměř
prázdný, a jste si vědomi, že informace na vaší palubní
desce představují první krok při designování života.
Dalším krokem je výroba kompasu.
Vyrobte si kompas
K výrobě kompasu potřebujete dvě věci – Pohled
na práci a Pohled na život. Než začneme, musíme zjis-
tit, co pro vás znamená práce. K čemu je práce? Proč ji
děláte? Co z práce činí dobrou práci? Podaří-li se vám
Pozice: 217/1000
2. Výroba kompasu
najít a popsat svou pracovní „filozofii“ (k čemu vaše
práce je a proč ji děláte), s mnohem větší pravdě-
podobností nenecháte ostatní, aby za vás designovali
váš život. Dalším prvkem je Pohled na život.
Pohled na život zní možná poněkud vzletně, ale tak
to vážně není – všichni máme nějaký pohled na život.
Možná jste se ho nikdy předtím nepokusili formulovat,
ale jste-li naživu, máte Pohled na život. Pohled na život
je jednoduše souhrn vašich úvah o světě a jeho fungo-
vání. Co dává životu smysl? Co váš život činí užitečným
nebo hodnotným? Jak je váš život spojený s ostatními
ve vaší rodině, komunitě a světě? Co mají peníze, sláva
a osobní úspěch společného se spokojeným životem?
Jak důležité jsou ve vašem životě zkušenosti, růst a na-
plnění?
Jakmile sepíšete svůj Pohled na práci a Pohled
na život a dokončíte následující jednoduché cvičení, bu-
dete mít svůj kompas a vykročíte na cestu k dobře navr-
ženému životu. Nemusíte si dělat starosti – víme, že váš
Pohled na práci i na život se bude měnit. Je zjevné, že
pohledy teenagera, čerstvého absolventa univerzity
a rodiče odrostlých a samostatných dětí se budou zá-
sadně lišit. Nemusíte mít ale všechno vyřešené po zby-
tek života; musíte si vytvořit kompas odpovídající vaše-
mu současnému životu.
Pozice: 220/1000
2. Výroba kompasu
Parker Palmer, proslulý reformátor školství a autor
knihy Let Your Life Speak (Nechte mluvit svůj život),
tvrdí, že v jedné chvíli si náhle uvědomil, že velmi šle-
chetně žije život někoho úplně jiného. Napodoboval své
největší hrdiny – Martina Luthera Kinga a Gándhího –
dva velké bojovníky za sociální rovnoprávnost v 50.
a 60. letech 20. století. Vážil si jejich cítění a cílů, a pro-
to svou cestu světem nastavil podle jejich kompasu,
a ne podle svého. Potom tvrdě dřel na tom, aby zevnitř
změnil systém vzdělávání. Získal titul Ph.D. na Ka-
lifornské univerzitě v Berkeley a směřoval k postu
uznávaného rektora univerzity. To všechno bylo moc
hezké, ale Parker z toho byl nešťastný. Postupem času
si uvědomil, že ho sice inspirují lidé jako Martin Luther
King a Gándhí, ale že to neznamená, že musí jít stejnou
cestou jako oni. Nakonec svůj život předesignoval a stal
se myslitelem a spisovatelem – stále pracuje se stejný-
mi cíli, ale mnohem autentičtějším způsobem.
Jde o to, že na světě a stejně tak v našich hlavách je
mnoho mocných hlasů, které nám všechny říkají, co
máme dělat nebo kým máme být. Máme mnoho mode-
lů určujících, jak máme žít, a proto všichni stejně jako
Parker riskujeme použití cizího kompasu a žití cizího
života. Nejlépe se toho vyvarujeme jasným zfor-
mulováním svého Pohledu na práci a Pohledu na život
Pozice: 223/1000
2. Výroba kompasu
a následným vytvořením vlastního jedinečného kompa-
su.
Náš cíl pro váš život je poměrně jednoduchý: kohe-
rence. Koherentní život je takový život, kdy jsou
v souladu tři věci:
To, kým jste

To, v co věříte
To, co děláte
Věříte-li ve svém Pohledu na život například v to, že

planeta by měla být pro další generace lepším místem
k životu, a pracujete pro obří korporaci znečišťující
životní prostředí (ale za opravdu úžasný plat), bude
vám chybět souvislost mezi tím, v co věříte, a tím, co
děláte – následkem toho budete zklamaní a ne-
spokojení. Většina z nás musí v průběhu života něco
obětovat a přistoupit na různé kompromisy, včetně ta-
kových, které se nám nemusejí líbit. Je-li podle vašeho
Pohledu na život výtvarné umění jediná věc, která stojí
za pozornost, a Pohled na práci vám tvrdí, že ze všeho
nejdůležitější je vydělávat dost peněz, aby vaše děti mě-
ly všechno, co potřebují, budete muset přistoupit
ke kompromisu, dokud jsou na vás děti závislé a bydlí
ve stejném domě. To je však v pořádku, protože jde
Pozice: 226/1000
2. Výroba kompasu
o vědomé rozhodnutí, a to vám umožní zůstat
na správné cestě a zajistí vám koherenci. Koherentní
život nemusí znamenat, že vše je po celou dobu v doko-
nalém pořádku. Jednoduše to znamená, že žijete
v souladu se svými hodnotami a neobětovali jste své zá-
sady. Vede-li vás dobrý kompas, máte moc uzavřít sami
se sebou podobné dohody. Když vidíte spojení mezi
tím, kým jste, v co věříte a co děláte, poznáte, kdy se
ubíráte dobrým směrem, kdy dochází k napětí, kdy je
potřeba učinit opatrně pár kompromisů a kdy po-
třebujete výrazně změnit kurz. Naše zkušenosti se stu-
denty potvrzují, že schopnost propojit tyto tři aspekty
zvyšuje vaše povědomí o sobě samotných, a to vám zase
v životě poskytuje pocit smysluplnosti a spokojenosti.
Nyní je tedy na čase vyrobit si kompas a vydat se
na výpravu. Vaše poslání je právě teď prosté (není jím
najít Svatý grál). Vaším posláním je designovat si život.
Možná že všichni chceme v životě totéž – zdravý
a dlouhý život, práci, která nás baví a má význam, lásku
a smysluplné vztahy a přitom hromadu zábavy – liší se
však způsob, jakým uvažujeme o možnostech, jak toho
všeho dosáhneme.
Pozice: 228/1000
2. Výroba kompasu
Úvaha o Pohledu na práci

Napište krátkou úvahu o svém Pohledu na práci. Ne-
chceme po vás závěrečnou esej (a jak už jsme uvedli,
nebudeme vás známkovat), ale chceme, abyste si jej
opravdu sepsali. Nedělejte to jen v duchu. Úvaha by
vám měla zabrat asi třicet minut. Pokuste se trefit zhru-
ba 250 slov – tedy maximálně jednu stránku v tex-
tovém editoru.
Pohled na práci by měl zohlednit důležité problémy
spojené s tím, co je vlastně práce a co pro vás znamená.
Nejde pouze o seznam toho, co a kolik od své práce oče-
káváte, ale o obecné prohlášení vašeho názoru na práci,
o vaši definici toho, co obnáší dobrá práce. Pohled
na práci může odpovídat na otázky tohoto ražení:
Proč pracovat?
K čemu je práce?
Co práce znamená?
Jak souvisí s jednotlivcem, s ostatními a s celou
společností?
Jak definujeme dobrou nebo užitečnou práci?
Jak s tím souvisejí peníze?
Jak s tím souvisejí zkušenosti, růst a naplnění?
Pozice: 231/1000
2. Výroba kompasu
V průběhu let práce s tímto cvičením jsme zazna-
menali, že Pohled na práci je poměrně nová myšlenka
pro většinu lidí. Všimli jsme si také, že když se u tohoto
cvičení někteří zaseknou, je to proto, že sepisují jen to,
co hledají v zaměstnání nebo v zaměstnanosti, což lze
označit jako „popis pracovního místa“. U tohoto cvičení
nás ale nezajímá, jakou chcete dělat práci, nýbrž proč
pracujete.
Zajímá nás vaše pracovní filozofie – k čemu je práce
a co znamená. Bude to v zásadě takový osobní pracovní
manifest. Když používáme slovo „práce“, máme
na mysli jeho širší význam – nejen to, co děláte pro
peníze nebo jako své zaměstnání. Práce je často největší
součástí života vyplňující většinu dní a nárokuje si víc
naší pozornosti a energie než všechno ostatní, co dělá-
me. V návaznosti na to tedy doporučujeme, abyste se
skutečně zamysleli a zformulovali, co pro vás znamená
práce a profese (a také to, co podle vás snad znamená
i pro ostatní).
Pohledy na práci se mohou výrazně lišit a také se liší
v tom, čeho se týkají a jak se vypořádávají s různými
aspekty, jako je například služba ostatním a světu,
peníze a životní standard, růst, učení, dovednosti a na-
dání. To vše můžete zahrnout do rovnice. Chceme,
abyste řešili to, co je podle vás důležité. Nemusíte se za-
Pozice: 234/1000
2. Výroba kompasu
mýšlet nad otázkou služby ostatním ani žádnými jinými
explicitními spojitostmi se sociálními problémy. Psy-
cholog Martin Seligman1 však zjistil, že lidé schopní
vnímat svoji práci jako významnou pro společnost,
pravděpodobněji nacházejí uspokojení a lépe se doká-
žou vyrovnat se stresem a kompromisy, které se s prací
v našem světě nevyhnutelně pojí. Jelikož nám většina
lidí říká, že touží po uspokojivé a smysluplné práci, rádi
bychom vás vyzvali, abyste prozkoumali výše uvedené
otázky a sepsali svůj Pohled na práci. Váš kompas bez
něj nebude kompletní.
Pohled na život
Nyní napište stejným způsobem i úvahu o svém Pohle-
du na život. Ta by vám také neměla zabrat více než půl
hodiny a 250 slov. Níže najdete několik otázek často ře-
šených při psaní Pohledu na život, abyste věděli, jak za-
čít. Nejdůležitější ze všeho je sepsat všechny důležité
hodnoty a názory, na nichž stojí vaše chápání života.
Váš Pohled na život poskytuje definici toho, co bývá na-
Pozice: 237/1000
2. Výroba kompasu
zýváno „záležitostmi nejvyššího významu“. Jsou to věci,
na nichž vám záleží nejvíce.
Proč tu jsme?
Jaký účel nebo smysl má život?
Jaký je vztah mezi jednotlivcem a ostatními?
Jak do toho zapadá rodina, stát a zbytek světa?
Co je dobré a co je špatné?
Existuje nějaká vyšší síla, Bůh nebo něco takového,
a pokud ano, jaký vliv to má na váš život?
Jakou úlohu mají v životě radost, smutek, sprave‐
dlnost, nespravedlnost, láska, mír a spory?
Uvědomujeme si, že tyto otázky jsou poměrně filo-

zofické a že jsme právě zmínili to slovo na „B“. Někteří
čtenáři budou Boha vnímat jako nepodstatného; jiní by
jej zase chtěli řešit hned na začátku jako nejdůležitější
problém. Už jste pravděpodobně pochopili, že design je
neutrální a že se nestavíme ani na jednu stranu. Uve-
dené otázky, včetně těch o Bohu a spiritualitě, pokládá-
me proto, abychom stimulovali vaše myšlení. Je jen
na vás, na které z nich se pokusíte odpovědět. Není to
diskusní osnova pro náboženské nebo politické debaty
a neexistují žádné špatné odpovědi – žádné špatné Po-
hledy na svět. Můžete to udělat špatně jen jediným způ-
Pozice: 239/1000
2. Výroba kompasu
sobem – tak, že úvahu nenapíšete vůbec. Navíc buďte
zvídaví a přemýšlejte jako designéři. Ptejte se na otáz-
ky, které jsou pro vás relevantní, vymýšlejte si své vlast-
ní a uvidíte, k čemu dospějete.
Sepište své odpovědi.
Připravte se. Můžete začít.
Koherence a propojení Pohledu na práci

a Pohledu na život
Pročtěte si své Pohledy na práci a na život a zapište, co
vás napadne po přečtení těchto otázek (pokuste se pro-
sím odpovědět na všechny):
Ve kterých bodech se váš Pohled na život a Pohled

na práci vzájemně doplňují?
Ve kterých bodech si odporují?
Určuje jeden z pohledů ten druhý? Jak?
Vyšetřete si prosím více času na sepsání myšlenek

o integraci obou vašich pohledů. Naši studenti nám
říkávají, že v této fázi přichází nejvíce „aha“ momentů,
Pozice: 242/1000
2. Výroba kompasu
a proto tuto část cvičení berte vážně a nad integrací
obou pohledů se zamyslete. Ve většině případů tato
úvaha povede k úpravě jednoho nebo obou vašich po-
hledů. Sladíte-li Pohled na práci s Pohledem na život,
zvýšíte jednoznačnost vlastního vnímání a vylepšíte
svou schopnost žít vědomě konzistentní, smysluplný
život – takový, v němž panuje soulad mezi tím, kým
jste, v co věříte a co děláte. Když získáte přesný
kompas, nikdy ze svého kurzu na delší dobu neuhnete.
Skutečný sever
Teď už jste zformulovali a propojili svůj Pohled na život
a Pohled na práci. Ve výsledku vám tyto dva pohledy
poskytnou váš „skutečný sever“. Budou tvořit váš
kompas. Pomohou vám zjistit, zda se držíte kurzu, nebo
jste od něj odchýlení. Svou pozici oproti skutečnému
severu můžete posoudit v jakémkoli okamžiku. Lidé jen
velice ojediněle životem proplují zcela ladně, natož aby
u toho ještě vždy vypadali překrásně. Jak vědí všichni
námořníci, kurz nemůžete stanovit jako jedinou
přímku – musíte se přizpůsobit větrům a podmínkám.
Pozice: 245/1000
2. Výroba kompasu
Když plujete na skutečný sever, můžete chvíli plout
jedním směrem, potom jiným a potom zase zpět. Občas
se plavíte blízko břehu, abyste se vyhnuli roz-
bouřenějším vodám, a podle potřeby se přizpůsobujete.
Občas vás také zasáhnou bouře a vy pak máte pocit, že
jste se úplně ztratili. Nebo se také může stát, že se s vá-
mi celá loď převrátí.
V takových dobách je nejlepší mít svůj Pohled
na práci a Pohled na život po ruce, abyste se opět zori-
entovali. Kdykoli získáte pocit, že váš život nefunguje,
nebo budete procházet velkým přechodným obdobím,
je dobré zkalibrovat svůj kompas. My kalibraci provádí-
me nejméně jednou ročně.
Prohoďte pneumatiky.
Vyměňte baterii v detektoru kouře.
Znovu zkontrolujte svůj Pohled na práci a Pohled
na život a ujistěte se, že jsou v souladu.
Kdykoli měníte svou situaci, začínáte se věnovat
novému cíli nebo přemýšlíte nad tím, co děláte
v konkrétním zaměstnání – zastavte se. Než budete
pokračovat, je dobré zkontrolovat kompas a zorientovat
se. Když už teď máte kompas, je na čase „najít cestu“.
Jde tady přece o poslání.
Pozice: 247/1000
2. Výroba kompasu
Dysfunkční přesvědčení: Měl bych přece vědět,

kam se ubírám!
Přerámování: Nemusím vždy vědět, kam se
ubírám – ale vždy bych měl vědět, zda jdu
správným směrem.
Pozice: 250/1000
2. Výroba kompasu
Vyzkoušejte si to
Pohled na práci a Pohled na život
1. Napište krátkou úvahu o svém Pohledu na práci.

Měla by vám zabrat zhruba třicet minut. Vý‐
sledný text by měl mít kolem 250 slov – méně
než stránka v textovém editoru.
2. Napište krátkou úvahu o svém Pohledu na život.
Ta by také neměla zabrat více než třicet minut
a výsledný text by měl být podobně dlouhý.
3. Pročtěte si své úvahy o Pohledu na práci a Po‐
hledu na život a zodpovězte všechny tyto otázky:
a. Ve kterých bodech se váš Pohled na život
a Pohled na práci vzájemně doplňují?
b. Ve kterých bodech si odporují?
c. Určuje jeden z pohledů ten druhý? Jak?
Pozice: 253/1000
3. Hledání cesty
[3]
Hledání cesty
M ichael byl šťastný. Oblíbený kluk žijící v malém

univerzitním městě v centrální části Kalifornie.
Sportoval, chodil ven s kamarády a užíval si poměrně
bezstarostný život oblíbených kluků, kteří sportují
a chodí ven s kamarády. Michael netrávil spoustu času
přemýšlením o budoucnosti ani jejím plánováním. Dě-
lal prostě to, co se mu namanulo, a život fungoval zdán-
livě bez problémů. Jeho matka však plány měla. Hodně
plánů. Naplánovala Michaelovi, že půjde na vysokou
školu, sama ji vybrala, a dokonce mu zvolila obor
magisterského studia. Michael tedy navštěvoval Cal
Poly (Kalifornskou polytechnickou státní univerzitu)
v San Luis Obispo a na magisterském studiu se zaměřil
na stavebnictví. Michael nijak zvlášť po kariéře stavaře
netoužil, pouze se držel mámina plánu.
Pozice: 256/1000
3. Hledání cesty
Magistra vystudoval bez problémů a nakonec ab-
solvoval. Potom se zamiloval do Skylar, která zrovna
končila studium a stěhovala se do Amsterdamu za za-
městnáním ve firemním poradenství. Michael násle-
doval Skylar a našel si perfektní zaměstnání ve stavební
firmě v Amsterdamu, kde odváděl vcelku dobrou práci.
Opět šťastně následoval životní cestu, která mu byla vy-
brána, a ani jednou se nezastavil a nezvážil, co chce dě-
lat nebo čím chce být. Nikdy nezformuloval svůj Pohled
na práci ani Pohled na život a vždy nechával ostatní,
aby určovali jeho kurz a budoucí směřování. Zatím to
také vše dobře fungovalo.
Po Amsterdamu se Michael vrátil do Kalifornie i se
Skylar (to už byla jeho manželkou), která si našla skvě-
lou práci a zbožňovala ji. Michael nastoupil do nedale-
ko sídlící stavební firmy. V tu chvíli se poprvé objevily
potíže. Dělal vše, co dělají uznávaní stavební inženýři –
ale byl znuděný, nepozorný a necítil se dobře. Jeho ne-
čekané trápení ho úplně zmátlo. Netušil, kam by se měl
ubírat a co by měl dělat. Poprvé v životě jeho plán ne-
fungoval a Michael si bez stanoveného směru připadal
zcela ztracený.
Pozice: 258/1000
3. Hledání cesty
Dysfunkční přesvědčení: Práce nemá být něco,

co nás musí bavit; proto se jí říká práce.
Přerámování: Správnou práci pro sebe poznáte
podle toho, že vás baví.
Hodně lidí se s Michaelem podělilo o své rady.

Několik kamarádů podotklo, že by si měl založit vlastní
stavební firmu, protože předpokládali, že jeho problém
pramení z toho, že pracuje pro někoho jiného. Jeho
tchán mu řekl: „Jsi chytrej chlap. Jsi inženýr, takže
umíš počítat. Měl by ses dát na finančnictví. Měl bys
být burzovním makléřem.“ Michael si vyslechl všechny
rady a začal promýšlet, jak by mohl odejít ze za-
městnání, vrátit se do školy a studovat finančnictví, ne-
bo možná jít na obchodní školu. Zvažoval všechny tyto
možnosti, protože upřímně netušil, jaký je jeho
problém. Selhal jako stavební inženýr? Nebo ho zkla-
malo stavebnictví jako obor? Měl se s tím snad prostě
smířit? Přece jen šlo pouze o práci, ne?
Špatně.
Pozice: 261/1000
3. Hledání cesty
Hledání cesty
Hledání cesty (wayfinding) je pradávné umění, jak zjiš-
ťovat kam jdete, když vlastně neznáte svůj cíl. Po-
třebujete k tomu kompas a směr. Ne mapu, ale směr.
Vezměte si například americké průzkumníky Lewise
a Clarka. Když je Jefferson vyslal na průzkum země zís-
kané při zakoupení Louisiany od Francouzů a oni došli
až k Tichému oceánu, neměli žádnou mapu. Při hledání
cesty k oceánu zmapovali svou trasu (vytvořili přesně
140 map). Hledání životní cesty je podobné. Vzhledem
k tomu, že život nemívá žádný jasný cíl, nemůžete jej
zadat do navigace a potom se řídit podle jejích pokynů.
Můžete jen věnovat pozornost vodítkům před vámi
a postupovat co nejlépe dopředu s nástroji, které máte
k dispozici. Myslíme si, že prvními takovými vodítky
jsou angažovanost a energie.
Angažovanost
Stavebnictví Michaela nezklamalo. Jen nevěnoval po-
zornost svému životu a věděl pouze to, že něco ne-
Pozice: 264/1000
3. Hledání cesty
funguje. Ve 34 letech nevěděl, co ho baví a co ne. Když
se na nás obrátil s prosbou o pomoc, už se chystal
převrátit svůj život úplně naruby, aniž by měl jakékoli
dobré důvody. Požádali jsme ho, aby po dobu pár týdnů
na konci každého pracovního dne splnil jednoduchý
úkol. Měl zaznamenávat, kdy se během dne cítí znudě-
ný, nepozorný nebo nešťastný při své práci a co přesně
v té době dělal (v těch okamžicích, kdy se cítil demo-
tivovaný, neangažovaný). Kromě toho sledoval i ty
části dne, kdy byl nadšený, soustředěný a práce ho
bavila, a co přesně v tu dobu dělal (v okamžicích, kdy se
cítil motivovaný, angažovaný). Michael pracoval
na něčem, co nazýváme Zápisníkem dobrých chvil.
Proč jsme Michaela vyzvali, aby to dělal? (Ano, há-
dáte správně, vyzveme k tomu i vás). Protože jsme chtě-
li, aby se přistihl při něčem, co ho baví. Když se dozvíte,
které činnosti vás dokážou angažovat, objevíte
a konkrétněji popíšete něco, co vám může velice
prospět při designování života. Vzpomeňte si na to, že
designéři jsou zaměření na akci – což je jen jeden ze
způsobů, jak vyjádřit, že věnujeme spoustu pozornosti
dělání různých věcí a nejen pouhému uvažování o nich.
Záznamy o tom, kdy jste a nejste motivovaní a plní
energie, vám pomohou soustředit se na to, co děláte,
a zjistit, co funguje.
Pozice: 267/1000
3. Hledání cesty
Flow: maximální angažovanost

Flow je angažovanost na steroidech. Flow je stav, při
kterém se zastaví čas, vy jste zcela ponoření do prová-
děné činnosti, jejíž náročnost odpovídá vašim
dovednostem – takže nejste ani znudění, protože by to
bylo příliš snadné, ale ani necítíte úzkost z přílišné ob-
tížnosti. Lidé tento stav popisují jako „euforický“, „že si
jedou“ a „naprosto úžasný“. Flow „objevil“ profesor Mi-
haly Csikszentmihalyi, který tento jev zkoumá již od 70.
let minulého století. Než poprvé popsal stav flow,
prostudoval podrobně činnosti tisíců lidí žijících své
každodenní životy a dokázal tuto velice výjimečnou for-
mu intenzivního pocitu angažovanosti izolovat.1
Lidé ve stavu flow svůj zážitek popisují těmito cha-
rakteristikami:
Pocit úplného ponoření do činnosti.

Pocit extáze nebo euforie.
Pocit velmi jasného vnitřního vnímání – víte
přesně, co a jak dělat.
Pocit naprostého klidu a míru.
Dojem zastaveného času – nebo času ubíhajícího
v pouhém okamžiku.
Pozice: 269/1000
3. Hledání cesty
Flow můžete zažít během téměř jakékoli fyzické či
duševní činnosti a často také při kombinaci obou. Dave
vstupuje do flow, když upravuje drobné detaily v har-
monogramech svých kurzů nebo když je na jachtě a při-
tahuje plachty kvůli sílícímu větru. Bill se přiznává, že
je závislý na flow; zažívá ho nejčastěji, když radí stu-
dentům, zapisuje si nápady a myšlenky nebo krájí cibu-
li svým oblíbeným nožem. Flow je jedna z těch kvalita-
tivních zkušeností, které „se těžko popisují, ale když ji
zažíváte, tak to poznáte“ a které si musíte identifikovat
sami. Jakožto nejintenzivnější podoba angažovanosti
mají stavy flow zvláštní místo při designování života,
proto je velice důležité si je zapisovat do Zápisníku
dobrých chvil.
Flow je zábava pro dospělé. Na palubní desce
designu našeho života jsme zhodnotili své zdraví, práci,
zábavu a lásku. Nejčastěji nám v životě v rychlém
moderním světě uniká právě „zábava“. Možná si myslí-
te, že všichni máme příliš mnoho povinností, a proto
nemáme moc času na zábavu. Můžeme jistě usilovat
o to, abychom při práci a povinnostech zapojovali
dovednosti, které rádi používáme, ale přiznejme si
jednu věc – jde o práci, ne o zábavu. Možná. Možná ne.
Flow je jedním z klíčů k „dospělé zábavě“ a skutečně
naplňující a uspokojivá kariéra zahrnuje mnoho stavů
Pozice: 272/1000
3. Hledání cesty
flow. Zábava spočívá v tom, že jste plně ponoření
do toho, co právě děláte, cítíte radost a netrápíte se
v jednom kuse obavami o následky. A to se děje, když
jsme ve flow – soustředíme veškerou pozornost na to,
co děláme, jsme natolik přítomní v okamžiku, že nevní-
máme čas. Z tohoto pohledu je flow něco, z čeho
bychom měli za každou cenu učinit pravidelnou součást
našeho pracovního života (a také domácího, sportovní-
ho a milostného života, víte, jak to myslím).
Energie
Po angažovanosti je druhým vodítkem při hledání cesty
energie. Lidské bytosti stejně jako všechny organismy
potřebují k životu energii. Muži a ženy dříve vynakláda-
li převážnou část své denní energie na fyzické úkoly.
Po většinu dějin trávili čas lovem a sběračstvím, vý-
chovou dětí a pěstováním obilí. Většinu jejich času tedy
zabrala energeticky náročná fyzická práce.
Dnes mnoho z nás pracuje jako znalostní pracovníci
a používáme tak k těžké práci svůj mozek. Mozek je ve-
lice hladový orgán, který vyžaduje obrovský přísun
Pozice: 275/1000
3. Hledání cesty
energie. Ze zhruba dvou tisíc kalorií, které za den při-
jmeme, spotřebujeme na provoz mozku 500. To je
ohromující – mozek tvoří pouze zhruba 2 procenta naší
celkové tělesné váhy, ale přesto si nárokuje čtvrtinu
energie, kterou každý den přijímáme. Nelze se tedy
divit, že způsob, jakým investujeme svou pozornost, je
zcela rozhodující, co se týká pocitu nedostatku či
dostatku energie.2
Fyzickými a duševními činnostmi se zabýváme celý
den. Některé aktivity naši energii šetří, zatímco jiné ji
odčerpávají. Tyto toky energie chceme sledovat jako
součást našeho Zápisníku dobrých chvil. Jakmile
správně určíte, kam vaše energie týden co týden proudí,
můžete redesignovat své aktivity v zájmu co nejvyšší
úspory energie. Nezapomínejte na to, že designování
života znamená lepší využití vašeho současného živo-
ta – a nejen designování života zcela nového. I kdyby
vás k této knize přivedly otázky ohledně nějaké velké
změny ve vašem životě, většina práce při designování
života se soustředí na vylaďování a zlepšování vašeho
aktuálního života bez obrovských strukturálních změn,
jako je změna zaměstnání nebo opětovné studium
na vysoké škole.
Možná si říkáte: „Není sledování hladiny energie to-
též co sledování angažovanosti?“ Ano i ne. Vysoká míra
Pozice: 277/1000
3. Hledání cesty
angažovanosti je často provázena vysokou hladinou
energie, ale ne nezbytně. Daveův kolega, neskutečně
rychle a brilantně uvažující počítačový inženýr, zjistil,
že obhajování vlastního názoru pro něj představuje
angažovanou činnost, protože při ní musí uvažovat
za pochodu. Vážně v tom vynikal a často za ním chodili
i ostatní kolegové, aby pro ně vytvořil argumenty. V tu
chvíli však zaznamenal, že takovéto argumentace ho vž-
dy naprosto vyčerpaly, přestože „vyhrál“. Ze své povahy
není hašteřivý, a ačkoli ho bavilo přechytračit ostatní,
po skončení debaty se vždy cítil hrozně. Energie je také
jedinečná v tom, že se může stát negativní – některé
činnosti z nás mohou vysát veškerý život a poslat nás
naprosto vyčerpané čelit dalším výzvám. Nuda nás při-
pravuje o hodně energie, ale je mnohem jednodušší
zotavit se z nudy než z naprosté psychické vyčerpanosti,
a proto je důležité věnovat zvláštní pozornost své hladi-
ně energie.
Jde o radost
Pozice: 280/1000
3. Hledání cesty
Když Michael vyplnil svůj Zápisník dobrých chvil a sou-
středil se na momenty, kdy se cítil ponořený
do činnosti, kdy byl ve flow a kdy se věnoval věcem na-
bíjejícím jej, uvědomil si, že práci stavebního inženýra
zbožňuje, když pracuje na složitých a zapeklitých
inženýrských problémech. Chvíle, které ho připravily
o energii a přivodily mu pocit mizérie, nastávaly, když
jednal se složitými jedinci, s obtížemi se snažil komuni-
kovat s ostatními a prováděl další administrativní úkoly
a rozptylující zbytečnosti, které neměly nic společného
se složitou prací inženýra.
Následkem toho Michael poprvé v životě věnoval si-
lnou pozornost věcem, které u něj skutečně fungují. Vý-
sledky byly ohromné. Michael už jen po pouhém
zjištění, kdy ho práce baví a co mu ubírá a doplňuje
energii, dospěl k závěru, že ho práce ve stavebnictví
vlastně baví. Nesnášel zabývání se lidmi, psaní nabídek
a vyjednávání o cenách. Musel pouze najít způsob, jak
svou práci upravit tak, aby dělal více toho, co zbožňuje,
a méně toho, co nesnáší. Michael opustil myšlenku
na studium na obchodní akademii (které by pravdě-
podobně dopadlo katastrofálně a navíc by ho připravilo
o hodně peněz) a rozhodl se vsadit na stavebnictví.
Skončil na doktorském studiu a dnes je z něj špičkový
stavební inženýr a statik, který tráví svůj čas povětšině
Pozice: 283/1000
3. Hledání cesty
o samotě a pracuje na složitých konstrukčních problé-
mech, což jej činí skutečně šťastným. Jeho technické
schopnosti jsou navíc natolik ceněné, že už po něm
nikdo vůbec nevyžaduje žádnou administrativu. Když
má dobrý den, vrací se domů s vyšší hladinou energie
než ráno před odchodem do práce. A takový způsob
práce je vážně skvělý.
Uvedeme teď další klíčový prvek hledání cesty
v životě: následujte radost a řiďte se podle toho, co vás
vážně těší, co vám dodává pocit, že jste naživu. Většina
lidí se učí, že práce je vždy těžká a že ji musíme pro-
trpět. Každá práce či kariéra zahrnuje části, které jsou
těžké a otravné – ale pokud vám většina činností v za-
městnání nedodává pocit, že žijete, ve skutečnosti vás
zabíjí. Je to přece jen vaše kariéra a budete jí trávit
v budoucnu ještě mnoho času – odhadem za celý život
zhruba 90 až 125 tisíc hodin. Nebaví-li vás, převážná
část vašeho života bude stát za prd.
A teď se zeptáme – co dělá práci zábavnou? Není to
to, co si nejspíš myslíte. Není to jedna nekonečná party
v kanceláři. Nejde o obrovské výplaty. Ani o několik
týdnů placené dovolené. Práce je zábava, když se sku-
tečně opíráte o své silné stránky, jste hluboce anga-
žovaní v procesu a daná činnost vás nabíjí energií.
Pozice: 286/1000
3. Hledání cesty
Jak do toho zapadá smysl práce?

Zhruba v této fázi se nás lidé často ptají: „No, tohle
všechno je super, ale jak s tím souvisí smysl práce a po-
slání? V životě jde přece i o něco víc, než o ponoření
do činnosti a o energii, kterou dostáváme nazpět. Chci
dělat práci, na které mi záleží, která je pro mě důležitá
a je obecně významná.“ S tím naprosto souhlasíme.
Právě proto jsme v předchozí kapitole začali výro-
bou vašeho kompasu (Pohledu na práci dobře propo-
jeného s Pohledem na život). Zmínili jsme, že je důleži-
té zhodnotit, jak dobře vaše práce odpovídá vašim
hodnotám a prioritám – jak koherentní je práce s vaší
osobností a s tím, v co věříte. Nemluvíme zde o životě,
který by byl zaměřený čistě na angažovanost a na hladi-
nu energie. Podotýkáme, že pozornost soustředěná
na tyto dva aspekty může přinést velice užitečná vodít-
ka pro hledání cesty kupředu. Designování života se-
stává z celé sady myšlenek a nástrojů, které lze pružně
spojit a mohou tak fungovat společně. Poskytneme vám
mnoho různých rad, ale nakonec se sami rozhodnete,
na co se zaměříte a jak si zorganizujete svůj projekt
designování života. Nyní je na čase začít s vlastním Zá-
pisníkem dobrých chvil.
Pozice: 288/1000
3. Hledání cesty
Cvičení – Zápisník dobrých chvil

Požádáme vás, abyste si stejně jako Michael sestavili
vlastní Zápisník dobrých chvil. Záleží jen na vás, jak to
uděláte. Můžete si všechna políčka vyplňovat ručně
do zápisníku v kožených deskách nebo do kroužkového
šanonu se zakládacími papíry, nebo i na počítači (ačkoli
velmi doporučujeme zkusit to ručně, abyste mohli črtat
do svého zápisníku nebo šanonu). Nejdůležitější je,
abyste to skutečně dělali a pravidelně si zapisovali po-
známky. Nejlepší je zvolit takovou formu, která vás bu-
de bavit nejvíce a kterou budete používat co nejčastěji.
Zápisník dobrých chvil sestává ze dvou hlavních
prvků:
Záznamy o činnostech (kde si zapisujeme, kdy se

cítíme angažovaní a nabíjení energií)
Úvahy (kde zjišťujeme, co se o sobě učíme)
Záznamy o činnostech představují jednoduše pře-

hled vašich hlavních aktivit a vaší míry angažovanosti
a hladiny energie při jejich provádění. Doporu-
čujeme vést si záznamy o činnostech každý den, abyste
zachytili co nejvíce užitečných informací. Je-li pro vás
jednodušší zapisovat si jednou za pár dní, je to také
Pozice: 291/1000
3. Hledání cesty
v pořádku, ale rozhodně si zapisujte aktivity nejméně
dvakrát týdně, nebo vám unikne příliš mnoho. Pokud
používáte šanon, můžete si pomocí pracovního listu
na konci této kapitoly vytvořit záznamové listy; najdete
v nich jednoduché symboly pro označení míry anga-
žovanosti a hladiny energie , kterou vám daná
činnost přináší. (Nebo si pracovní list můžete stáhnout
na www.designingyour.life, v češtině na www.de
signerem.cz.) Tyto symboly si do svého zápisníku ta-
ké můžete kreslit sami (nebo si vymyslete zcela li-
bovolné vlastní symboly pro míru angažovanosti
a energie). Dělejte to, co pro vás funguje – prostě
dostaňte všechny ty informace na papír.
Každého z nás motivují různé typy pracovních
činností. Máte za úkol zjistit, které motivují právě vás –
a pokuste se je určit co nejkonkrétněji. Bude nějakou
dobu trvat, než to zcela ovládnete, protože jste-li jako
většina lidí, podobným věcem jste zatím nevěnovali pří-
liš mnoho pozornosti. Samozřejmě jsme všichni zažili
ty dny, kdy přijdete domů z práce a řeknete: „Bylo to
skvělé,“ nebo „Nestálo to za nic,“ ale zřídkakdy se pro-
hrabujeme podrobnostmi o tom, co k těmto zážitkům
přispělo. Den je plný mnoha okamžiků, některé z nich
jsou skvělé, jiné za moc nestojí a většina je někde mezi
Pozice: 294/1000
3. Hledání cesty
tím. Vaším úkolem je hledat co nejdetailnější po-
drobnosti o vašem dni a zachytit dobré chvíle.
Druhou součástí Zápisníku dobrých chvil je reflexe,
kdy si prohlížíte své záznamy o činnostech a hledáte
tendence, poznatky a překvapení – cokoli, co vám může
napovědět, co pro vás funguje a co ne. Doporučujeme
vést si záznamy o činnostech nejméně po dobu tří
týdnů nebo po dobu dostatečně dlouhou na to, abyste
s jistotou dokázali zachytit všechny různé aktivity, které
děláte ve své aktuální situaci (některým činnostem se
možná věnujete jen jednou za pár týdnů). Potom dopo-
ručujeme zamyslet se nad Zápisníkem dobrých chvil
každý týden, aby se vaše úvahy zakládaly nejen
na jednom izolovaném zážitku z každé činnosti.
Zapisujte své každotýdenní úvahy na prázdné
stránky Zápisníku dobrých chvil.
Podělíme se s vámi o jednu stránku Billova zá-
pisníku.
Billova úvaha zahrnovala tyto poznatky:
Všiml si, že jeho hodina kreslení a konzultační hodi-
ny mu spolehlivě přinášejí stavy flow a že výuka a „ve-
čery venku ve dvou“ mu vracejí podstatně více energie,
než spotřebují. Zdvojnásobení těchto činností by jistě
mohlo být jedním ze způsobů, jak mít během celého
týdne více energie. Fakultní porada, která se koná
Pozice: 297/1000
3. Hledání cesty
jednou týdně, je někdy plná zajímavých rozhovorů, ale
jindy vůbec, takže nakreslil na svém ukazateli energie
dvě šipky. Nijak ho nepřekvapilo, že schůzky ohledně
plánování rozpočtu z něj vysály veškerou energii – fi-
nanční stránku věcí nikdy příliš nemiloval (přestože
uznává, že je velice důležitá).
Bill upravil svůj harmonogram tak, aby méně
poutavé aktivity byly obklopené zajímavějšími činnost-
mi a začal se odměňovat, kdykoli dokončil „energeticky
záporný“ úkol. Nejlépe se s takovými činnostmi lze vy-
rovnat tím, že budete dbát na dobrý odpočinek a spá-
nek a budete tak mít dostatečné zásoby energie na to,
abyste energeticky záporné činnosti „dělali dobře“.
V opačném případě se může stát, že je budete muset
dělat znovu od začátku – což vás bude stát více energie,
než by mělo.
Billa překvapilo, že výuka magisterských studentů,
tedy studentů, které má v oblibě a s nimiž tráví nejvíc
času, z něj z pohledu celého týdne vytáhla tolik energie.
Po několika delších úvahách nad zápisníkem ohledně
této problematiky přišel na dvě věci: 1. snažil se své stu-
denty učit ve špatném prostředí (hlučný ateliér) a 2. je-
ho komunikace nebyla efektivní – studenti „to nepo-
bírali“. Tyto dva poznatky jej vedly ke změně prostředí
k výuce úterního večerního kurzu (vybral jinou třídu)
Pozice: 299/1000
3. Hledání cesty
a upravil formu výuky ze setkání s jednotlivými studen-
ty na práci v menších skupinkách, aby si studenti mohli
pomáhat i vzájemně. Tyto změny fungovaly tak dobře,
že o pár týdnů později během seminářů pravidelně
vstupoval do stavu flow. Rozpočtování samozřejmě
i nadále stálo za nic, ale netvoří zase tak velkou část je-
ho práce a díky novým okamžikům flow z výuky bylo
o něco snesitelnější.
Pozice: 302/1000
3. Hledání cesty
Pozice: 305/1000
3. Hledání cesty
Bill používal Zápisník dobrých chvil hlavně proto,
aby zlepšil design svého současného života. Michael se
prostřednictvím tohoto cvičení pokusil najít co nejstra-
tegičtější kariérní cestu. Oba měli různé cíle a dospěli
k velice odlišným výsledkům, ale oba použili tutéž tech-
niku – zaměřili pozornost velice úzce na to, co je doká-
že plně angažovat a co jim dodává energii.
Detailnější přiblížení – k jádru toho nej-

lepšího
Až budete mít po zhruba dvou týdnech dostatečné
množství záznamů v Zápisníku dobrých chvil a začnete
si všímat skutečně zajímavých věcí, nastává čas zaměřit
se ještě detailněji a přejít na další úroveň cvičení. Ob-
vykle to funguje tak, že jakmile začnete věnovat větší
pozornost svým každodenním činnostem, všimnete si,
že některé záznamy by mohly být konkrétnější – musíte
si je „přiblížit“, abyste je viděli ostřeji. Jde o to, dosáh-
nout co nejvyšší přesnosti. Čím jasnější vám je, co pro
vás funguje a co ne, tím lépe dokážete najít směr své
cesty. Uvedeme si příklad. Zápis „Porada – dneska to
Pozice: 307/1000
3. Hledání cesty
konečně byla zábava!“ by možná po delším zamyšlení
mohl být vyjádřený přesněji jako „Porada – Cítil jsem
se skvěle, když jsem přeformuloval Jonova slova
a všichni pak řekli: ,Panejo, to je ono!‘“ Tato přesnější
verze vám poskytne mnohem užitečnější výpověď
o tom, jaká konkrétní činnost nebo chování vás dokáže
zaujmout. Navíc vám otevírá dveře k ještě lepšímu po-
vědomí o sobě samotných. Jsou-li vaše zápisy takto po-
drobné, vaše následné úvahy mohou nést více ovoce. Až
budete zapisovat svou úvahu o záznamu z porady, mů-
žete se zeptat sami sebe: „Upoutalo mě víc to, že jsem
umně přeformuloval Jonův komentář (včasně jsem se
vyjádřil), nebo to, že jsem zajistil konsensus mezi ostat-
ními zaměstnanci (byl jsem tím, kdo týmu připravil
okamžik typu ,Teď to už chápeme!‘)?“ Dospějete-li
k názoru, že vaše umná formulace pro vás byla nejzáři-
vějším bodem firemní porady, tento důležitý poznatek
vás pak může nasměrovat k hledání příležitostí k tvorbě
obsahu spíše než k podpoře skupiny. Podobné poznatky
a úvahy zapisujte až do té míry, dokud vám připadají
užitečné (dál už ne, nechcete-li svůj zápisník úplně za-
hltit).
Pozice: 310/1000
3. Hledání cesty
AEIOU
Čerpání poznatků z vašich úvah v Zápisníku dobrých
chvil není vždy snadné, proto vám teď představíme ná-
stroje, které designéři používají pro získávání detai-
lnějšího a přesnějšího vhledu – což souvisí s designér-
skou zvídavostí jako základním nastavením jejich
mysli. Metoda AEIOU3 vám nabízí pět sad otázek, které
můžete použít při posuzování svých Záznamů
o činnostech.
Aktivity (Activities). Co jste vlastně dělali? Šlo o struk-

turovanou, nebo nestrukturovanou aktivitu? Měli jste
nějakou konkrétní roli (team leader), nebo jste byli
pouze účastníkem (porady)?
Prostředí (Environment). Prostředí má obrovský vliv
na naše emocionální rozpoložení. Na fotbalovém stadi-
onu se člověk cítí jinak než v katedrále. Všímejte si
toho, kde jste byli při vykonávání dané činnosti. Jaké
místo to bylo a jaký jste z něj měli pocit?
Interakce (Interactions). S čím nebo kým jste komuni-
kovali – s lidmi, nebo se stroji? Byl to nový druh inter-
akce, nebo takový, na nějž jste zvyklí? Probíhala inter-
akce formálně, nebo neformálně?
Pozice: 313/1000
3. Hledání cesty
Předměty (Objects). Byly součástí vaší interakce nějaké
předměty nebo zařízení? iPady, smartphony, hokejové
hole nebo jachty? Jaké předměty vytvořily nebo pod-
pořily váš pocit angažovanosti?
Uživatelé (Users). Kdo tam kromě vás byl a jakou roli
tito lidé sehráli na celkové pozitivní či negativní zku-
šenosti?
Pomocí AEIOU se můžete skutečně efektivněji za-

měřit a zjistit, co konkrétně pro vás funguje a co ne.
Níže uvádíme dva příklady:
Lydia má na starosti přípravu smluv. Pomáhá

odborníkům zdokumentovat jejich postupy
v manuálech. Došla k závěru, že nesnáší práci
s lidmi – zejména proto, že po poradách se cítila
otřesně a naopak skvěle se cítila, když mohla ce-
lý den jenom psát. Po zapojení Zápisníku
dobrých chvil a metody AEIOU se zamyslela nad
tím, jak by mohla pracovat, aniž by se kdy znovu
účastnila porady. Když se na svou situaci podíva-
la blíž, zjistila, že s lidmi vlastně nemá
problém – jednala-li pouze s jedním nebo dvěma
zároveň a buď se pilně věnovala psaní, nebo
krátkému brainstormingu nových nápadů
Pozice: 316/1000
3. Hledání cesty
k projektu (aktivita). Nesnášela porady týkající
se plánování, harmonogramů a obchodních stra-
tegií a veškeré porady, kterých se účastnilo více
než šest lidí. Nedokázala prostě sledovat všechny
různé názory (prostředí). Uvědomila si, že je
jednoduše jen velice zapálenou a soustředěnou
pracovnicí a že ostatní lidé její zápal buď posilu-
jí, nebo maří (uživatelé), podle toho, o jakou for-
mu spolupráce se jedná (interakce).
Basra jednoduše zbožňovala studium na vysoké

škole. Nezáleželo na tom, co dělá – když se to
dělo v univerzitním kampusu, byla šťastná
(prostředí). Proto začala pracovat na univerzitě,
kde vystudovala bakalářský obor. Po dobu pěti
až šesti let byla velice spokojená a dělala všechno
možné od fundraisingu až po pomoc novým stu-
dentům (aktivita). Potom vše začalo jít do ztra-
cena a ona začala být nervózní z toho, že její mi-
lostná zápletka se vzdělávacími institucemi
skončila. Zkusila si sestavit Zápisník dobrých
chvil a uvědomila si, že univerzitu stále zbožňu-
je, ale nastoupila na špatnou pozici. Po třicítce
už jí samotné prostředí přestalo stačit a začalo jí
záležet na vlastní roli. Předtím povýšila a dostala
Pozice: 318/1000
3. Hledání cesty
se ze studijního oddělení – a od mnoha zají-
mavých interakcí se studenty – na právní oddě-
lení – k mnoha poradám s vedoucími pracovníky
a právníky (uživatelé) a papírování (předměty).
Uvědomila si to a akceptovala mírný kariérní se-
stup, když přijala práci ve správě ubytovacích za-
řízení pro studenty, kde měla opět konstruk-
tivnější interakce a méně papírování.
Až budete pracovat na svých úvahách nad Zá-

pisníkem dobrých chvil, zkuste použít metodu AEIOU
a vytěžit ze svých poznatků co nejvíce. Je důležité zapi-
sovat si všechno, co nastane, a nesoudit sami sebe –
ohledně vlastní zkušenosti nemůžete mít dobré ani
špatné pocity. Je třeba se zaměřit na takový typ infor-
mací, které pro vás při designování života budou ne-
smírně užitečné.
Těžba na vrcholu hory

Vaše minulost také čeká na to, až z ní vydolujete po-
znatky – jde nám zejména o „vrcholové“ okamžiky, vr-
cholové zážitky z minulosti (dokonce i velmi vzdálené),
Pozice: 321/1000
3. Hledání cesty
které mohou mít velkou výpovědní hodnotu. Vyšetřete
si čas a vybavte si vzpomínky na nejlepší pracovní zá-
žitky a zpracujte je do podoby záznamů a úvahy v Zá-
pisníku dobrých chvil a uvidíte, na co narazíte. Tyto
vzpomínky vám uvízly v hlavě z nějakého důvodu. Mů-
žete si sestavit seznam těchto vrcholových zážitků nebo
si je sepsat jako vyprávění nebo příběh. Je možné, že
vás takovéto psaní o skvělých časech bude bavit – vzpo-
mínky na chvíle, kdy jste se svým týmem plánovali me-
eting, kterému se ještě dodnes říká Velká obchodní po-
rada, nebo když jste tehdy napsali ten manuál, který
stále dávají přečíst novým autorům dokumentace jako
vzorový text. Když sepíšete své vrcholové zážitky jako
vyprávění, bude pro vás jednodušší nalézt v příbězích
aktivity, které vás tehdy poutaly a nabíjely energií nej-
víc. Objevíte tak snáze poznatky, které se vám budou
hodit v přítomnosti.
Používání zkušeností z minulosti je užitečné zejmé-
na v situaci, v níž nemůžete úspěšně dokončit cvičení se
Zápisníkem dobrých chvil, například v období bez prá-
ce. Tento postup je také užitečný, když právě začínáte
svůj profesní život a nemáte zatím moc zkušeností. Je-li
to tak, uvažujte nad aktivitami z jiných oblastí svého
života (třeba i pár desítek let zpátky), když jste měli po-
cit, že váš život funguje. Historický Zápisník dobrých
Pozice: 324/1000
3. Hledání cesty
chvil zahrnující minulé projekty ve škole, letní stáže,
dobrovolnické projekty – cokoli, v čem jste byli hluboce
anagažovaní – může přijít vhod. Až se budete ohlížet
za minulostí, dejte si pozor na přikrášlování – abyste
nevnímali dobré časy příliš shovívavě nebo špatné časy
příliš kriticky. Snažte se být co nejupřímnější.
Vychutnávejte si cestu
Tento nový způsob pozorování vám pomůže zjistit, co
byste měli dělat dál. Stejně jako Lewis a Clark začínáte
mapovat část již navštíveného území a hledat nové
možnosti v teritoriu, jež se nachází před vámi. Posouvá-
te se z jedné úrovně uvědomění na další a skutečně
zkoumáte, jaké pocity vám (ne vaší mámě, tátovi, šéfovi
ani partnerovi či choti) přinášejí různé věci. Začali jste
hledat cestu – přesouváte se ze své aktuální polohy
do dalšího možného místa. Jste vyzbrojení kompasem
a poznatky ze Zápisníku dobrých chvil a můžete se teď
skvěle zorientovat.
Michael cestu našel.
Lewis a Clark také našli cestu.
Pozice: 326/1000
3. Hledání cesty
I vy můžete najít svou cestu.
Dalším krokem je vytvoření co největšího množství
možností – a získání spousty materiálu k experimen-
tování a prototypování.
K tomu budeme potřebovat myšlenkové mapy.
Pozice: 329/1000
3. Hledání cesty
Vyzkoušejte si to
Zápisník dobrých chvil
1. Zaznamenejte své denní aktivity pomocí pra‐

covního listu v této knize (nebo do svého vlastní‐
ho zápisníku). Soustřeďte se na to, kdy se cítíte
být angažovaní a/nebo nabíjeni energií, a také
na to, co v takových chvílích děláte. Zkoušejte to
každý den nebo alespoň každých pár dní.
2. Pokračujte v těchto každodenních zápisech
po dobu tří týdnů.
3. Na konci každého týdne si zapište své úvahy –
zjistěte, které aktivity jsou poutavé a nabíjí vás
energií a u kterých je tomu naopak.
4. Došli jste ve svých úvahách k nějakým pře‐
kvapivým zjištěním?
5. Zaměřte se na podrobnosti a ještě konkrétněji
rozeberte to, u čeho se cítíte angažovaní
do činnosti a nabíjení energií.
6. Použijte metodu AEIOU dle potřeby k pře‐
hlednějšímu rozboru svých úvah.
2023-05-19
Pozice: 332/1000 t_158713
c_1f9ef035 u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035
3. Hledání cesty
Pozice: 335/1000
3. Hledání cesty
Pozice: 337/1000
4. Pohněte se z místa
[4]
Pohněte se z místa
Grant byl zaseklý. Pracoval pro významnou půjčovnu

aut a po dokončení Zápisníku dobrých chvil si uvědo-
mil, že tráví většinu dní aktivitami, které do kterých se
nedokázal pořádně zapojit a které ho nenabíjejí energií.
Nesnášel dohadování s rozzlobenými zákazníky. Ne-
bavilo ho nekonečné sepisování smluv podle šablony.
Hnusilo se mu recitování stejných vět každý den. Nelí-
bilo se mu, že musí neustále zákazníkům něco vnu-
covat. Nejvíc ze všeho ho však trápil pocit, jako kdyby
na něm vůbec nezáleželo. Nechtěl být malým, nedůleži-
tým kolečkem v soukolí obří korporátní mašiny. Grant
chtěl pracovat někde, kde by mohl něco znamenat.
Chtěl mít vliv. Chtěl, aby to, co dělá, bylo pro někoho
důležité. Pro kohokoli.
Pozice: 340/1000
Nejde o to, že by Grant své zaměstnání zcela nenávi-
děl, ale nedokázal si vybavit jedinou situaci, kdy by za-
žil něco blízkého stavu flow. Jeho práce se rovnala otu-
pělému do kterých se nedokázal pořádně zapojit
a zoufalství. Sledoval hodiny. Každý týden čekal na vý-
platní pásku. Víkendy se zdály být vždy tak daleko,
a když už přišly, netrvaly dost dlouho. Jediné chvíle,
kdy se mu líbilo, co dělá, byly tehdy, když se vydal
na výpravu mezi sekvoje, hrál basketbal s kamarády ne-
bo pomáhal neteři a synovci s domácími úkoly.
Ničím z toho by si však nevydělal peníze na zapla-
cení účtů.
Granta čekalo povýšení na manažera pobočky. Kvůli
tomu se však cítil ještě zaseklejší než předtím. Nikdy
nesnil o práci pro půjčovnu aut, ale ať nad tím dumal
jakkoli dlouho a soustředěně, žádnou jinou realistickou
vizi kariéry si nedokázal představit. Navíc vůbec netu-
šil, kde by měl začít.
Samozřejmě by ho bavila kariéra rockové hvězdy
nebo prvoligového hráče basketbalu. Nehrál však
na žádný nástroj ani nezpíval a basketbalu se přestal
věnovat někdy zhruba ve dvanácti. Absolvoval magis-
terské studium literatury a vzal první práci nabízející
víc než základní mzdu. Potom se dostal do pasti. Grant
neměl v úmyslu vzdát se a půjčovat auta až do konce
Pozice: 343/1000
života, ale měl pocit, že žádné jiné možnosti nemá. „Ně-
kteří lidé mají prostě smůlu,“ myslel si. „Někteří lidé
prostě nemůžou dokázat nic významného.“
Grant se cítil zdrcený, protože si myslel, že může dě-
lat jen to, co běžně dělal dosud – a také proto, že neu-
važoval jako designér. Designéři vědí, že se nikdy ne-
můžete spokojit s první myšlenkou. Vědí, že když si vy-
bíráte z mnoha možností, vyberete lépe. Mnoho lidí je
jako Grant – zaseknou se na místě při snaze rozjet svůj
první nápad.
Grant musel začít uvažovat jako designér.
Dysfunkční přesvědčení: Jsem zaseknutý.

Přerámování: Nikdy nejsem zaseknutý, protože
vždycky můžu vymyslet hromadu nápadů.
Sharon je koncipientka. Pracovala v prestižní právní

kanceláři v Bostonu, dokud nebyla propuštěna. Teď
tráví šest hodin denně na internetu hledáním práce.
Takto to dělá už rok. Je zcela demoralizovaná. Veškeré
sebevědomí z ní už dávno vyprchalo. Kariéra koncipi-
entky ve skutečnosti ani nebyla jejím primárním cílem,
Pozice: 346/1000
byla jen záložním plánem. Absolvovala na ekonomické
fakultě, ale tehdy (v roce 2009) byla ekonomie stále
v úpadku, a proto si nedokázala najít místo marke-
tingové manažerky. Bylo jí řečeno, že tato pozice je ide-
ální pro člověka s titulem MBA. Jako mnoho dalších si
myslela, že to „ideální“ ji učiní šťastnou. Sharon však
nebyla šťastná ani zdaleka. Po pravdě netušila, co si
od ekonomické fakulty slibuje, a nedostatek skutečného
zájmu musel být pro personalisty u pohovorů evident-
ní. Dlouho se snažila dělat to, co je podle všeho ideální,
namísto toho, co je pro ni to pravé. Po roce hledání prá-
ce měla pocit, že už vyčerpala všechny možnosti. Cítila
se poražená. Sharon však ve skutečnosti všechny
možnosti nevyčerpala. Jenom nepřišla vím, že je v orig.,
ale v této české větě je to spíš matoucí na dostatečné
množství reálných možností.
Dysfunkční přesvědčení: Musím najít jednu

správnou ideu.
Přerámování: Potřebuju hodně nápadů, abych
mohl prozkoumat mnoho variant své vlastní
budoucnosti.
Pozice: 348/1000
Sharon nenapadlo nic jiného než pokračovat v tom,
co dělá, a tak se zasekla stejně jako Grant.
Většina lidí dělá to stejné co Sharon, když potřebují

práci – dívají se na volná místa a hledají zaměstnání,
které by podle všeho byli schopni získat. Jde o jeden
z nejhorších způsobů hledání práce a po pravdě má
nejnižší míru úspěšnosti (tento jev probereme po-
drobně v sedmé kapitole). Takový způsob uvažování
není designérský; je to pouhé lapání po čemkoli, co je
na dosah, a je velice nepravděpodobné, že povede
k dlouhodobé spokojenosti. Mají-li vaše děti hlad,
banka se vám chystá zabavit dům nebo dlužíte chláp-
kovi jménem Vasil spoustu peněz, potom rozhodně vez-
měte jakoukoli dostupnou práci. Až se ale situace tro-
chu zlepší, je na čase najít cestu k zaměstnáním, která
skutečně chcete. Netrapte se tím, že jste se zasekli.
Designérům se to stává v jednom kuse. „Zaseklost“ mů-
že fungovat i jako startovací plocha pro kreativní ře-
šení. Uvažujete-li jako designér, víte, jak vymýšlet ná-
pady (jak je „chrlit“) – přijít se spoustou možností pro
mnoho možných budoucností.
Je to prosté. Nemůžete vědět, co chcete, dokud ne-
zjistíte, co byste mohli chtít, a proto musíte přijít s řa-
dou myšlenek a možností.
Pozice: 351/1000
Přijměte problém.
Zasekněte se.
Překonejte se a chrlete jeden nápad za druhým!
Jen si to představte
Požádáme vás, abyste vylezli z krabice realistického
smýšlení a vstoupili do rozlehlého světa „toho, co bych
mohl chtít dělat“. Je na čase smířit se s tím, že jste za-
seklí. Grant se zasekl. Sharon se zasekla. Všichni jsme
v určitých oblastech života nějakým způsobem zaseklí.
V těchto případech potřebujeme spustit generování
myšlenek, což je jen takové hezké slovní spojení pro vy-
mýšlení hromady nápadů. Ztřeštěných nápadů. Nápadů
přitažených za vlasy. Naučíme vás, jak můžete přijít
s více nápady, než byste si kdy dřív pomysleli. Obrovské
množství lidí se zasekne na první, dokonalé nebo jediné
převratné myšlence, která vyřeší problém, zodpoví
otázku a dostane je z jakékoli díry, v níž právě uvízli.
Tím se dostáváte pod obrovský tlak. Přesvědčení o exis-
tenci jediné správné myšlenky vede k obrovskému stre-
su a k nerozhodnosti.
Pozice: 354/1000
„Prostě si nejsem jistý.“
„Nechci to pokazit.“
„Musím to udělat správně.“
„Kdybych jen měl lepší (ideální, převratný) nápad,
všechno by bylo v pořádku.“
Tady už se zastavíme, abychom vám jako první sdě-
lili úžasný fakt – všechno bude v pořádku. Vážně.
My, kdo máme to štěstí žít v moderním světě se svo-
bodou volby a pohybu, s přístupem ke vzdělání a tech-
nologiím, trávíme většinu času v prostředí posedlém
optimalizací. Pokaždé existuje lepší myšlenka, lepší
způsob – dokonce i nejlepší způsob. Takový typ uva-
žování je pro designování života dost nebezpečný.
Po pravdě v sobě všichni neseme více než jeden život.
Když se ptáme studentů: „Kolik životů hodných žití
v sobě máte?“, průměrná uváděná hodnota je 3,4. Při-
jmete-li tuto myšlenku (že pro váš život existuje více
skvělých designů, ačkoli můžete žít jen v jednom
z nich), pocítíte obrovskou svobodu. Pro žití neexistuje
pouze jeden jediný nápad. Můžete spokojeně a produk-
tivně žít mnoho životů (nehledě na to, kolik vám je let)
a máte k dispozici mnoho různých cest ke každému
z těch produktivních a úžasně rozmanitých životů. Tak
si to spočítejte; dohromady to dává tunu různých
Pozice: 356/1000
možných nápadů. My vám poskytneme nástroje k jejich
vymyšlení.
Kvantita má svou vlastní kvalitu. Při designování
života platí, že čím více, tím lépe – protože více nápadů
znamená přístup k lepším nápadům a lepší nápady ve-
dou k lepšímu designu. Rozšiřováním myšlení zdoko-
nalujete svou schopnost chrlit nápady a připravujete si
prostor pro rozsáhlejší inovace. Když se probíráte hro-
madou možností, zvyšují se vaše šance na nalezení ta-
kové, která vás skutečně nabije energií, a zároveň se tak
zvyšují i šance na vytvoření něčeho, co funguje a co si
zamilujete. Více nápadů také přináší více nových po-
střehů.
Designéři velice rádi vymýšlejí nápady bez zábran,
co se záběru i ztřeštěnosti týká. Zbožňují bláznivé nápa-
dy stejně nebo možná i více než ty rozumné. Proč?
Většina lidí si myslí, že designéři jsou prostě takoví –
preferují šílené věci, protože jsou zdravě drzí, výstřední
a nosí černé sluneční brýle (a taky barety, cool boty
a chodí do nejhipsterštějších restaurací). To může být
pravda, ale tak či tak o to vůbec nejde. Designéři se na-
učí mít mnoho ztřeštěných myšlenek, protože vědí, že
největším nepřítelem kreativity je posuzování. Naše
mozky jsou nastaveny tak silně na kritické uvažování,
hledání problémů a rychlé soudy, že je div, že se vůbec
Pozice: 359/1000
nějaké myšlenky dostanou do světa! Chceme-li ze sebe
dostat všechny nápady, musíme potlačit soudy a uml-
čet vnitřního kritika. Bez toho se může stát, že přijdeme
na pár dobrých nápadů, ale většina z nich se ztratí – ti-
še je uvězníme za zdmi posuzování, které vztyčil náš
prefrontální kortex v zájmu ochrany před chybováním
a znemožněním se. Prefrontální kortex samozřejmě mi-
lujeme a nechtěli bychom být bez něj přistiženi na ve-
řejnosti, ale nemůžeme mu dovolit, aby zajal naše myš-
lenky předčasně. Vstoupíme-li do širého světa ne-
spoutaných myšlenek, víme, že jsme překonali před-
časné soudy. Nemusíme nutně vybrat zrovna ty
ztřeštěné nápady (ve skutečnosti se tak stane velice
zřídka), ale když už je máme, znamená to, že jsme se
přesunuli do nového kreativního prostoru a vidíme
nové a inovativní možnosti, které mohou fungovat.
Tak vzhůru do toho šílenství.
Našim studentům tato část procesu obvykle připadá
nejpoutavější, nejzajímavější a skutečně zábavná. Koho
by nebavilo jenom vymýšlet spoustu skvělých
a ztřeštěných nápadů? Možná si myslíte, že jste nebo
nejste kreativní, ale na tom vůbec nesejde. Vzpomeňte
si na naše motto „Stojíte zde“ a připravte se na práci
s veškerou osobní kreativitou, kterou máte. Na tom bu-
deme stavět. Naším cílem je podpořit a rozšířit vaši
Pozice: 362/1000
schopnost přicházet na mnoho různých řešení nespočtu
problémů, na které narazíte při designování svého živo-
ta.
Jako designéři života musíte přijmout dvě zásady:
1. Zvolíte lépe, máte-li na výběr z více dobrých ná‐

padů.
2. Nikdy nevyberete hned první řešení jakéhokoli
problému.
Mysl je obecně líná a ráda se zbavuje problémů, co

nejrychleji to jde, a proto naše první myšlenky obaluje
spoustou pozitivních chemických látek, aby nás přiměla
se do nich zamilovat. Nezamilovávejte se do své první
myšlenky. Takový vztah se téměř nikdy nevydaří. První
řešení jsou nejčastěji dost průměrná a vůbec ne krea-
tivní. Lidé mají sklony vyslovit to, co je zjevné, jako
první. Naučíte-li se používat skvělé nástroje pro gene-
rování myšlenek, lépe překonáte toto zkreslení vedoucí
nás k výběru zjevného a snáze se vrátíte do stavu tvůrčí
sebejistoty.
Dokonce i ti z vás, kteří se domnívají, že nejsou
kreativní, si pravděpodobně vybaví dobu, kdy se tak ne-
cítili. Možná to bylo ještě v mateřské školce nebo na zá-
kladní škole, když jste zpívali, tancovali a kreslili a při-
Pozice: 365/1000
padalo vám to jako zcela přirozený způsob sebevyjád-
ření. Nepodrobovali jste svou činnost neustálé kritice
ani jste neposuzovali, zda jsou vaše výkresy umělecké,
váš zpěv profesionální a tanec hodný pozornosti ostat-
ních. Svobodně a bez omezení jste přijali jakoukoli při-
rozenou formu vlastního sebevyjádření.
Pravděpodobně si (téměř jistě v barvitých detailech)
vybavíte chvíle, kdy vám učitel řekl: „Nejsi umělec, neu-
míš kreslit,“ nebo kdy spolužák prohlásil: „Tancuješ
divně,“ nebo vás někdo dospělý pokáral: „Přestaň zpí-
vat, takhle si tu písničku nikdo neužije.“ Au! Je nám lí-
to, jestli ve vašem životě nastaly takovéto okamžiky
podkopávání kreativity. Na střední škole, kde kárající
dospělé nahradily společenské normy, to pokračuje
stejně. Naučili jsme se držet svou jedinečnost na uzdě,
protože jsme se báli, že se nám někdo bude posmívat.
Je zázrak, že během dospívání v nás zůstane byť zrnko
osobní tvořivosti.
Ale věřte nám, existuje. Pomůžeme vám ji objevit.
Myšlenkové mapy
Pozice: 367/1000
První metoda generování myšlenek, kterou vás naučí-
me, se nazývá myšlenková mapa. Jde o skvělý nástroj
pro vlastní vymýšlení nápadů a o výbornou metodu pro
odstraňování bloků. Myšlenkové mapy fungují na zá-
kladě jednoduchých volných asociací slov, postupně
jednoho po druhém, díky nimž rozšíříte své pole myš-
lení a přijdete na nová řešení. Grafická povaha metody
umožňuje myšlenkám a jejich asociacím proudit auto-
maticky. S touto technikou se naučíte vytvářet mnoho
myšlenek – a vzhledem ke své vizuální povaze obchází
myšlenková mapa vašeho vnitřního logického/verbální-
ho cenzora.
Proces vytváření myšlenkové mapy se skládá ze tří
kroků:
1. Volba tématu
2. Sestavení myšlenkové mapy
Pozice: 370/1000
3. Tvorba sekundárních spojení a pojmů (poskládá‐

te všechno dohromady)
Výše uvedený obrázek znázorňuje myšlenkovou

mapu, kterou vytvořil Grant, když se zasekl při hledání
„dokonalé“ práce. Určitě si vzpomínáte, že jediné pozi-
tivní zážitky, které Grant našel při procházení svého
Zápisníku dobrých chvil, souvisely s výpravou
do sekvojového háje poblíž jeho domu. Proto se rozhodl
svou myšlenkovou mapu vytvořit kolem tohoto zážitku.
Jak vidíte, umístil POBYT VENKU do středu mapy
a zakroužkoval ho. Takto probíhá první krok.
Pozice: 373/1000
Druhým krokem je vytvoření myšlenkové mapy.
Vezměte původní myšlenku a sepište pět nebo šest věcí,
které s ní souvisejí. Dbejte na to, abyste zapsali hned
první věci, které vás napadnou. Stejný proces pak zopa-
kujte se slovy v druhé úrovni. Ke každému slovu na-
kreslete tři nebo čtyři linky a připište k nim nová volně
asociovaná slova. Ta už nemusejí souviset přímo se
slovem či otázkou ve středu mapy, ale pouze se slovem
v druhé úrovni. Opakujte tento postup, dokud nezískáte
nejméně čtyři úrovně slovních asociací.
V Grantově příkladu vidíme, že napsal cestování, tú-
ry, surfování, stanování a příroda. To vše je přímo spo-
jené s jeho představou o POBYTU VENKU. Potom
ke každému z těchto slov přidal další větve slovních
asociací. Túry mu připomněly hory, což vedlo dál k prů-
zkumníkům. Cestování ho dovedlo k Havaji, Evropě
a batohu, od Havaje se pak přesunul k tropickým plá-
žím. Francie asociovaná s Evropou ho zavedla k suflé.
To jej pak přesunulo k palačinkám, které byly sice zají-
mavé, ale ukázaly se být slepým ramenem. Surfování
však vedlo k plážím, ty k přílivu a odlivu, dál pak k cyk-
lům, bicyklům a závodění. Vedlo také k Jamajce a po-
tom přes Usaina Bolta (Grantův mozek se ukázal být
kreativnějším, než si původně myslel) k myšlence
na exotická místa.
Pozice: 376/1000
Celý tento proces vytváření vrstev a slovních asocia-
cí zabral tři až pět minut. Je dobré stanovit si časový li-
mit a provést cvičení co nejrychleji, aby nestihl zasáh-
nout váš vnitřní cenzor. Další krok spočívá ve zpra-
cování těchto náhodných asociací a zvýraznění několika
věcí, které by mohly být zajímavé (nebo které na vás
přímo vyskočí), a jejich následné spojení do hrstky poj-
mů. Nejlepší je vybírat z nejvzdálenějšího okraje myš-
lenkové mapy, protože jde o věci tři kroky vzdálené
od vašeho vědomého myšlení. Přestože pobyt venku
Granta nakonec zavedl k závodění na kolech a Usainu
Boltovi, v jeho podvědomí jsou tyto věci propojené
s původním pojmem. Grant vytáhl náhodná slova, která
mu připadala zajímavá – v tomto případě to byli prů-
zkumníci, tropické pláže, piráti, děti, exotická místa
a závodění na kole. Potom vzal tyto jednotlivé části
a skloubil je do několika možných nápadů.
Mohl by pracovat na částečný úvazek na turistickém
táboře s dětmi, které mají rády pobyt venku? Nebo by
z toho mohl rovnou udělat pirátský tábor i s pláží? Co
kdyby přijal nabízené povýšení, ale jen za podmínky, že
ho přesunou na pobočku poblíž pláže? (Takovou si po-
tom zkusil vyhledat a zjistil, že jeho firma má pobočku
v Santa Cruz v Kalifornii – výborně!) Nebo co takhle
něco ještě lepšího, něco skutečně exotického, jako je
Pozice: 378/1000
Havaj, kde by mohl pracovat s dětmi na pirátském sur-
fařském táboře (ukázalo se, že i tam má jeho firma po-
bočku). A kdyby povýšení přijal, možná by vydělával
dostatek peněz na to, aby si mohl dovolit pracovat
jenom čtyři dny v týdnu a měl tak víc času na „zkou-
mání“ některých nových myšlenek.
Takto funguje inovace.
Grant už není zaseknutý. Ve skutečnosti má více
dobrých nápadů, než dokáže zpracovat. Ještě důležitější
však je, že si začíná myslet, že nejde o nalezení dokona-
lé práce, ale o „zdokonalení“ práce, kterou má. Ukázalo
se, že se vyplácí pracovat pro nadnárodní řetězec půjčo-
ven aut s pobočkami po celém světě. Po vytvoření myš-
lenkové mapy si Grant uvědomil, že má víc realizova-
telných nápadů, než si předtím myslel, a že svou sou-
časnou práci může využít jako odrazovou plošinu pro
další vývoj.
Je důležité pamatovat na to, že při tomto cvičení ne-
smíte cenzurovat slova, která vás napadají. Proto tvrdí-
me, že je dobré udělat to co nejrychleji. Jednoduše na-
pište první slova, která vás napadnou. Budete-li cenzu-
rovat sami sebe, omezíte svůj potenciál pro nalezení
nových a neotřelých myšlenek. David Kelley, zakladatel
d.school, tvrdí, že často musíte projít ztřeštěnými myš-
lenkami, abyste získali dobré nápady, na něž můžete
Pozice: 381/1000
zareagovat činností. Nebojte se tedy vymýšlet vážně ší-
lené věci. Možná vám poslouží jako výchozí bod pro ně-
co skutečně praktického a nového. Měli byste také svou
myšlenkovou mapu nakreslit na velký arch papíru. Hle-
dáte mnoho myšlenek – takže svou mapu udělejte co
nejgrafičtější a co největší. Jděte ven a kupte si obří roli
pauzovacího papíru nebo velkou bílou tabuli a mějte
velké nápady.
Čím větší, tím lepší.
Zaseklost na steroidech – zakotvené

problémy
Existuje určitá třída problémů, kterých se nedokážeme
jen tak zbavit – říkáme jim zakotvené problémy. Drží
nás jako skutečná kotva na místě a zabraňují nám v po-
hybu. Jsme kvůli nim zaseknutí podobně jako Grant
a Sharon se svými pracovními problémy. Chceme-li
dobře designovat svůj život, je důležité uvědomit si, kdy
čelíme zakotvenému problému.
Dave zjistil, že jeden takový má, ale netýkal se jeho
kariéry jako v případě Granta a Sharon. Jeho problém
Pozice: 384/1000
se nacházel blíž domácí fronty. Abych vám to vysvětlil,
Dave je takový „kutil“. Jeho otec (Dave III.) byl nesku-
tečně zručný řemeslník a měl skvělou dílnu, takže Dave
samozřejmě také musel mít parádní dílnu. Dave však
není moc řemeslník, spíš jen takový domácí opravář,
proto nepotřeboval stejně vybavenou dílnu jako jeho
táta. To znamená, že po pečlivém naplánování a rea-
lizaci se Daveovi podařilo vytvořit absolutně úžasnou
garáž dva v jednom – super dílnu, ve které je pořád
dost místa na zaparkování.
Nesuďte Daveovy sny.
Zbožňoval svou garáž a slíbil si, že ji bude mít ta-
kovou až do konce života. Potom se přestěhoval na pláž.
Následně zjistil, že na všechny ty věci má asi jen pětinu
původního místa. Narazil tak na zakotvený problém,
který trval celé roky.
Prvních pár let si musel ke garáži na pláži pronají-
mat další tři skladové jednotky. Postupem času se jich
jednu po druhé zbavil, ale poslední hromadu haraburdí
v garáži, která tam znemožňovala parkování, nikdy ne-
vyklidil. A co se týká řádného uspořádání dílny… Radši
se ani neptejte. Žije s naprosto katastrofální garáží více
než pět let a samozřejmě si už zvykl. Poslední čtyři roky
vždy v létě slíbí, že ji vyklidí a hezky si uspořádá dílnu,
ale pokaždé je toho na něj příliš. Přestože má pořád
Pozice: 386/1000
v hlavě představu o starém, téměř dokonalém rozvržení
garáže, bojí se, že se mu ho nikdy nepodaří dosáhnout.
Vždy začíná velice nadějně, odstraní první vrstvu
videokazet a součástek ze starých jízdních kol, ale když
potom před sebou vidí tu obří hromadu, je okamžitě
demotivovaný a zaměstná se jinou proveditelnou
činností – například výměnou alternátoru v dodávce.
Domácí opravář opět zasahuje. Pak přijdou Vánoce
a všechny krabice z půdy se najednou objeví v domě a…
nemá to cenu.
Dave má tento zakotvený problém, protože se sám
omezil na jediné řešení, které je ochotný přijmout –
dokonalé rozvržení garáže zahrnující auta i dílnu. Ná-
ročnost úkolu narostla do takových výšin, že se Dave
úplně přestal snažit. Všichni tak musejí kličkovat kolem
překážkové dráhy v garáži, zatímco slunce a mořská sůl
mezitím vyšisovávají barvu aut zaparkovaných před do-
mem.
Kotvu může Dave zvednout jediným způsobem. Mu-
sí přerámovat své řešení a trochu si zaprototypovat. Má
tyto možnosti:
1. Upravit svůj cíl – například se spokojit s ponkem

a prostorem vyhrazeným ke skladování kol
a kempinkového vybavení.
Pozice: 389/1000
2. Přerámovat problém tak, že zkrátka potřebuje
trvale jednu skladovou jednotku, a opět si pořídí
garáž za zhruba 100 dolarů měsíčně.
3. Uvědomit si celý proces a rozložit si jej na menší
projekty: a) zbavit se starých knih a hudebních
nosičů, b) zredukovat počet kol na čtyři, c) od‐
stranit z podlahy krabice, d) odklidit z ponku od‐
pad z předchozích projektů.
Největší posun v tomto případě spočívá v eliminaci

představy dokonalé garáže a současném představení si
jiného výsledku a kroků, které k němu vedou. Ponechá-
li si Dave představu své staré, dokonalé garáže (jako je-
diné možné řešení) vylepenou na dveřích pomyslné
ledničky ve své mysli, nikdy se nikam nedostane, pro-
tože takový úkol je příliš obtížný. Příliš obtížné věci ne-
fungují.
Nejde o gravitační problém – není to totiž nemožné.
Dave se zasekl pouze proto, že se ukotvil u nefunkčního
řešení.
Melanie vyučovala sociologii na menší humanitně za-

měřené univerzitě. Ohromoval ji vývoj v rychle rostou-
cích odvětvích sociálních inovací a sociálního
podnikání, který měnil potenciál a možnosti ne-
Pozice: 392/1000
ziskových organizací pomocí poznatků ze startupů
a světa rizikového kapitálu. Věděla, že studenti se
opravdu zajímají o nové přístupy k sociálním vlivům,
a začala tedy vyučovat vlastní předmět s touto tema-
tikou a sponzorovat projekty zaměřené na sociální
inovace. Vycházelo to skvěle, ale Melanie chtěla víc.
Toužebně si přála dlouhodobě ovlivnit svou univerzitu
a vysnila si konkrétní vizi – chtěla založit nový Institut
pro sociální inovace.
Potřebovala pouze 15 milionů dolarů, aby mohla
novou organizaci řádně financovat a založit ji podle
svých představ. Proto se pustila do hledání sponzorů.
Vytvořila speciální strategii a připravila skvělý návrh.
Studenti její práci zbožňovali. Šéfové ji podporovali.
Ekonomický odbor její projekt nenáviděl.
Melaniina škola byla stejně jako většina menších
univerzit nedostatečně financovaná a měla co dělat, aby
se udržela. Seznam absolventů se zrovna nehonosil
multimiliardáři a ekonomický odbor bedlivě střežil
vztahy s několika velkými sponzory, které univerzita
získala. Melanie obdržela dlouhý seznam klíčových
podporovatelů univerzity zahrnující jak jednotlivce, tak
nadace, a bylo jí řečeno, že se na ně nesmí obracet.
Mohla o pomoc požádat kohokoli, kdo nebyl na sezna-
mu.
Pozice: 395/1000
Představovalo to pro ni výraznou překážku, ale Me-
lanie měla sen zasluhující si její čas, a proto se rozhodla
pokračovat. Zbytek si nejspíš domyslíte. Dva roky neú-
navně chodila po networkingových akcích a přednášela
svůj návrh jednomu potenciálnímu sponzorovi
za druhým – a nikam se nedostala. Pár příspěvků zajis-
tila, ty však byly příliš nízké. Kdykoli našla velké dárce,
ekonomický odbor si je zabral pro sebe pro jiné účely.
Melaniin cíl byl stále značně vzdálený. Bez přístupu
k několika strategickým podporovatelům univerzity se
jí nikdy nemohlo podařit vybrat 15 milionů.
Zasekla se. Zcela zbytečně.
Melanie věřila, že její problém spočívá v získání 15
milionů dolarů na financování Institutu sociálních
inovací. Problém však vězel v něčem jiném. Peníze
na založení institutu byly pouze prvním řešením
problému, které ji napadlo. K té myšlence se ukotvila
natolik, že propadla „zaseklosti“ a pocitu selhání. Má-
lem bychom ještě zapomněli zmínit, že vinou neustá-
lého odmítání začala podléhat depresím, fundraisingo-
vé úsilí se podepsalo na její výuce a kolegové měli brzy
plné zuby jejích věčných nářků a začali se jí vyhýbat.
Když se totiž ukotvíte ke špatnému řešení, postupem
času se vše jenom zhoršuje.
Pozice: 397/1000
Melaniin skutečný problém spočíval v něčem ji-
ném – chtěla dlouhodobě ovlivnit svou univerzitu
prostřednictvím sociálních inovací, nešlo jí o finan-
cování institutu. Dopustila se klasické chyby a příliš
rychle se upnula k jedinému řešení. Melanie si řekla
o pomoc a posunula se z místa. Přijala designérské na-
stavení mysli, vzpomněla si, v čem vězí její skutečný
problém, a zamyslela se nad několika novými proto-
typy. Uvědomila si, že na nápad s institutem
(a s patnáctimilionovým rozpočtem) přišla jednoho dne
úplně sama a nikdy vlastně nezvážila jiné alternativy.
Na svou situaci nahlédla pomocí zvídavého designér-
ského nastavení mysli a ještě celou záležitost dobře
promyslela, než se rozhodla, co přesně udělá.
Rozhodla se vymyslet zajímavou otázku a promluvit
si s řadou lidí v kampusu. Začala rozhovory s představi-
teli univerzity a ptala se jich: „Jak by podle vás bylo
možné sociální inovace začlenit do činnosti naší
univerzity a kde bychom s nimi mohli začít?“ Zažila
spoustu skvělých rozhovorů a nashromáždila mnoho
nápadů. Mezi návrhy se objevily tematicky zaměřené
koleje, alternativní podoba jarních akademických
prázdnin, letní stáže a nové osnovy pro pokročilé aka-
demické projekty (senior theses). Naskytlo se mnoho
způsobů, jak na institucionální úrovni ovlivnit univerzi-
Pozice: 400/1000
tu, aniž by Melanie musela zakládat (a financovat) nový
institut. Ten by samozřejmě byl větší, víc cool a sexy
a možná by měl i větší dopad, ale šlo o téměř neusku-
tečnitelný úkol. Ostatní nápady byly mnohem levnější
a získaly také víc nových podporovatelů. Melanie tak
ve svém úsilí nebyla v kampusu jediná. Sestavila tým
studentů a vyučujících a později všichni dospěli k názo-
ru, že koleje zaměřené na téma sociálních inovací před-
stavují nejlepší nápad.
Začali je tedy prototypovat. Nejprve sestavili pře-
hled všech stávajících tematicky zaměřených kolejí, aby
zjistili, co u nich funguje a co ne. V průběhu procesu se
setkali se studenty, kterým se myšlenka nových kolejí
líbila. Tým je požádal, aby nejprve založili studentský
klub. Tam potom po dobu dvou let testovali různé
projekty, začleňovali myšlenku do kultury kampusu
a posilovali její důvěryhodnost. Čtyři ze členů klubu se
potom v posledním ročníku přihlásili na pozice asisten-
tů v daných kolejích a získali povolení správce kolejí
ke spuštění sociálně inovačního pilotního programu
od následujícího roku. Proběhl skvěle a rok nato byl
obnoven. Po dalším roce se koleje oficiálně zaměřily
na tematiku sociálních inovací, Melanie byla jmenová-
na jejich poradkyní a viceprezident pro studentské uby-
tování se stal jejich největším obhájcem.
Pozice: 403/1000
Melanie přerámovala problém, využila zvídavost,
prototypování a do jisté míry i radikální spolupráci.
Díky tomu natrvalo změnila kulturu svého kampusu
a systému studentského ubytování. Podařilo se jí
dlouhodobě ovlivnit svoji školu a nemusela financovat
žádný institut.
John měl také zakotvený problém. Už jako malý skaut

se doslechl o výletech na mulách od okraje Grand
Canyonu až na jeho dno. Od té doby o takovém výletu
snil a slíbil si, že se na něj jednoho dne vydá. Pak mu
do plánů zasáhl život. Pracoval na své kariéře a zakládal
rodinu. To však přece nebyl žádný problém – mohl se
na výlet vydat s manželkou a dětmi a vytvořit tak ne-
zapomenutelný rodinný zážitek. Než si však mohl dovo-
lit takovou dovolenou pro svou pětičlennou rodinu,
nabral na hmotnosti a vážil 100 kg. Nejvyšší povolená
váha pro jízdu na mule byla 90 kg. John rok co rok dr-
žel na jaře dietu a zkoušel se dostat na 89,5 kg, aby mu
výlet v létě konečně vyšel. Jednou se mu podařilo
dostat na 95, jindy na 93 kg. Jednou se dostal až
na 91 kg (dobře, 93,5 i s oblečením a lahví vody). Dr-
žení diety mu šlo čím dál lépe, ale ne dost rychle. Jeho
děti odrostly a na léto měly jiné plány než třídenní výle-
ty na oslících s rodiči.
Pozice: 405/1000
Nikdy k tomu nedošlo. Vysněný rodinný zážitek se
nekonal.
John se ukotvil ke své představě o řešení. Musela to
být vyjížďka na mulách. Kdyby poodstoupil a uznal, že
podle něj jediné možné řešení, ačkoli nebylo zcela neu-
skutečnitelné, trvá příliš dlouho a má mizivou šanci
na úspěch, mohl svůj sen zachránit. Mohl přerámovat
nápad z „vyjížďky na mulách po Grand Canyonu“
na „prohlédnout si okraje i dno Grand Canyonu“. Ta-
kovýto výlet bylo možné uskutečnit mnoha způsoby –
vrtulníkem, po řece a taky pěšky. Johnovy šance
na úspěšné natrénování výšlapu po vysněné stezce byly
asi desetkrát vyšší než pravděpodobnost zhubnutí
na 90 kg.
Z příběhu Davea, Melanie a Johna plyne toto pona-
učení: nedělejte z řešitelného problému zakotvený
problém – nepoutejte se k řešení, které prostě ne-
funguje. Přerámujte jej tak, aby se vám naskytly i další
možnosti, vzniklé nápady prototypujte (podnikněte
několik výprav na zkoušku) a pohněte se z místa. Za-
kotvené problémy nás drží v šachu, protože vnímáme
pouze jedno řešení – které už máme a které nefunguje.
Zakotvené problémy se netýkají pouze našeho sou-
časného neúspěšného přístupu. Stojí na obavách, že ať
uděláme cokoli, stejně to nezabere a budeme si muset
Pozice: 408/1000
přiznat, že jsme se zasekli nadobro (tedy že jsme to po-
dělali) – a raději zůstáváme zaseknutí, než abychom ně-
co podělali. Občas je pohodlnější držet se známého
neúspěšného přístupu k problému, než riskovat ještě
horší neúspěch prostřednictvím pokusů o zavedení
velkých změn, které podle nás budou nezbytné. Změna
je vždy nejistá a neexistuje žádná záruka úspěchu, ať se
snažíme sebevíc. Je logické mít obavy. Posunout
z místa se můžeme tak, že snížíme riziko neúspěchu
(a tím i strach) designováním řady menších prototypů
k otestování terénu. Je naprosto v pořádku, když proto-
typ selže – to od něj ostatně očekáváme – ale dobře
navržené prototypy nám umožňují vidět budoucnost lé-
pe.
Prototypy snižují naši úzkost, ptají se na zajímavé
otázky a poskytují informace o potenciálu změny, o niž
usilujeme. Jedním z principů designérského myšlení je
„chybovat rychle a chybovat směrem vpřed“. Tento
princip potřebujete v dalším kroku. Zaseknete-li se
u zakotveného problému, pokuste se jeho podstatu pře-
rámovat a prozkoumat další různé možnosti (namísto
vyřešení obrovského problému jedním zázračným
skokem do cíle). Potom vyzkoušejte řadu malých bez-
pečných prototypů kýžené změny. Takový proces by
měl vést k posunu z místa a k nalezení kreativnějšího
Pozice: 411/1000
přístupu k problému. O prototypování si povíme
mnohem víc v šesté kapitole.
Než zcela opustíme téma zakotvených problémů,
musíme si ujasnit, jak se liší od gravitačních problémů
zmíněných v první kapitole. Oba typy jsou ošklivé
a drží člověka na místě, ale svou podstatou se zásadně
liší. Zakotvený problém je skutečný, ale je jen obtížný.
Lze na něj zareagovat činností – jsme na něm však za-
seklí tak dlouho nebo tak často, že nám připadá ne-
zdolatelný (právě z toho důvodu je nutné ho přerá-
movat, přistoupit k němu s novými myšlenkami
a ořezat ho pomocí prototypování). Gravitační
problémy nejsou skutečné. Jde o okolnosti, které ne-
můžete nijak změnit. Gravitační problémy nemají ře-
šení – můžete je pouze přijmout a změnit svůj směr.
Nedokážeme ohýbat fyzikální zákony a nežijeme ve svě-
tě, kde si básníci spolehlivě vydělají milion dolarů
za rok. Designéři života vědí, že nelze-li na problém za-
reagovat činností, není řešitelný. Designéři dokážou
skvěle přerámovávat a vynalézat, ale rozhodně se ne-
pokoušejí překonat zákony přírody nebo trhu.
Jsme tu proto, abychom vám pomohli pohnout se
z místa.
Chceme, abyste měli mnoho nápadů a možností.
Pozice: 414/1000
Máte-li hodně nápadů, můžete vytvářet prototypy
svého života a testovat je. Přesně to dělají designéři
života.
Myšlenkové mapy s využitím Zápisníku

dobrých chvil
Pokud jste si ještě nevytvořili Zápisník dobrých chvil
podle předchozí kapitoly, vraťte se prosím a sestavte
ho teď. Budete jej potřebovat k dalšímu cvičení. Vyrobí-
me si tři různé myšlenkové mapy. Každá z nich bude
mít nejméně tři nebo čtyři úrovně a v nejvzdálenějším
kruhu bude nejméně tucet prvků.
Myšlenková mapa 1 – Zapojení do činnosti

Projděte Zápisník dobrých chvil a vyberte si jednu z ob-
lastí, která vás zajímá nejvíce, nebo činnost, při níž jste
se cítili silně angažováni v procesu (např. vyrovnávání
rozpočtu nebo přednesení nového nápadu), a umístěte
ji do středu mapy. Potom vyprodukujte množství souvi-
Pozice: 416/1000
sejících slov a pojmů pomocí metody myšlenkových
map.
Myšlenková mapa 2 – Hladina energie

Projděte Zápisník dobrých chvil a vyberte činnost, která
vás v životě a v práci skutečně nabíjí energií (např. vý-
tvarný kurz, poskytování zpětné vazby kolegům, zajiš-
ťování zdravotní péče, zajišťování řádného chodu),
a vytvořte kolem ní myšlenkovou mapu.
Myšlenková mapa 3 – Flow

Projděte Zápisník dobrých chvil a vyberte jeden ze zá-
žitků, při němž jste vstoupili do stavu flow, umístěte ho
do středu myšlenkové mapy a zmapujte jej (např. pro-
slov před početným publikem nebo brainstorming
kreativních nápadů).
Všechny tři hotové myšlenkové mapy teď použijeme
a vymyslíme na základě každé z nich zajímavou, ačkoli
ne nezbytně praktickou alternativu života.
1. Prohlédněte si vnější kruh jedné z vašich map

a vyberte tři nesourodé položky, které přitáhly
vaši pozornost. Intuitivně je poznáte – měly by
na vás doslova „vyskočit“.
Pozice: 419/1000
2. Nyní se pokuste tyto tři položky zkombinovat
do možného popisu práce, která by pro vás byla
zábavná i zajímavá a byla by také užitečná pro
ostatní (znovu zdůrazňujeme, že nemusí být
praktická ani nemusí zaujmout mnoho lidí či za‐
městnavatelů).
3. Pojmenujte svou roli a načrtněte si ji (jen
zběžně), podobně jako na obrázku níže. Když
tímto cvičením prošel Grant (který se trápil v půj‐
čovně aut) a stavěl na okamžicích, kdy se v živo‐
tě cítil angažovaný v nějaké činnosti (výprava
v lesích, basketbal, pomáhání neteři a synovci),
nakonec nakreslil sám sebe, jak vede dětský pi‐
rátsko-surfařský tábor.
Pozice: 422/1000
4. Zopakujte toto cvičení třikrát – pro každou
z myšlenkových map. Ujistěte se, že všechny tři
verze se vzájemně liší.
A co teď?
Možná si teď říkáte: „To je paráda! Jsou tam vážně su-
per nápady, které můžu rozhodně použít!“ Je-li tomu
tak, je to skvělé – ale hned v této fázi nelze takové ná-
pady zaručit a lidé je obvykle nenacházejí.
Nebo jste právě dokončili toto cvičení a říkáte si:
„To byla ale blbost! Jaký smysl má vymýšlení takových
náhodných a nesmyslných nápadů?“ Jestli ano, nevyu-
žili jste cvičení, jak jste měli. Jeho pointa spočívá v po-
tlačení úsudku a v umlčení vnitřního kritika, který vy-
hledává problémy. Pokud se vám to nepodařilo, celé
cvičení vám muselo připadat docela hloupé. Je-li tomu
tak, vítejte v klubu chytrých moderních lidí snažících se
o správnou věc (což je najít hned správnou odpověď).
Znovu zvažte svou práci a zjistěte, zda ji dokážete vidět
v jiném světle, nebo počkejte pár dní a potom se ke cvi-
čení zkuste vrátit.
Pozice: 425/1000
Nebo si právě myslíte: „Bylo to docela zajímavé
a zábavné, ale zatím si nejsem jistý, co by mi to mělo
přinést.“ Je-li tato odpověď nejblíž vašim pocitům, jste
na skvělé cestě. Toto cvičení nemá za cíl vyprodukovat
konkrétní výsledek – má otevřít vaši mysl a pomoci jí
chrlit nápady bez jejich posuzování. Projdete-li toto cvi-
čení celé až po představu, jak kreativně zkombinovat
různé prvky do překvapivých rolí nebo zaměstnání,
úspěšně jste se přesunuli od řešení problému (co budu
dělat dál?) k designérskému myšlení (co si dokážu
představit?). Nyní pracujete s designérským nasta-
vením mysli a máte před sebou na papíře mnoho dů-
ležitých myšlenek v kreativní podobě.
Je čas zahájit inovaci tří skutečných alternativních
životů.
Je na čase přejít k Plánům odysey.
Pozice: 427/1000
Vyzkoušejte si to
Myšlenkové mapy
1. Projděte si Zápisník dobrých chvil a poznačte si

aktivity, při nichž jste se cítili angažovaní v pro‐
cesu, nabíjení energií a ve stavu flow.
2. Vyberte si činnost, která vás zaujala, činnost,
která vás silně nabila energií, a potom zážitek,
který vás dostal do stavu flow. Vytvořte tři myš‐
lenkové mapy – pro každou položku jednu.
3. Prohlédněte si vnější kruh každé z map, vyberte
tři věci, které na vás vyskočí, a sestavte z nich
popis zaměstnání.
4. Pro každý popis zaměstnání si vytvořte roli a na‐
črtněte si ji.
Pozice: 430/1000
5. Designujte svůj život
[5]
Designujte svůj život
V aše jméno je Nespočet.

V jediném je vás mnoho.
Život, který právě máte, je jedním z mnoha, které
budete žít.
Aby bylo jasno, nemáme na mysli reinkarnaci ani
žádné duchovní záležitosti. Prostě a jednoduše za život
odžijete mnoho různých životů. Připadá-li vám váš sou-
časný život trochu neideální, nemusíte se ničím trápit –
designování života vám poskytuje nekonečné množství
jiných. Kdykoli lze začít od začátku. „Korekční zásahy“
jsou povoleny neustále.
Při práci s dospělými lidmi různých věkových ka-
tegorií jsme zjistili, že nejčastěji se mýlí (bez ohledu
na věk, vzdělání nebo kariéru), když si myslí, že stačí
vymyslet životní plán a pak vše poběží hladce. Že stačí
Pozice: 433/1000
zvolit správné rozhodnutí (nejlepší, skutečnou, jedinou
možnost), a dostanou úplný návod pro svou identitu,
práci a způsob života. Jde o „omalovánkový“ přístup
k životu, ale ten ve skutečnosti připomíná spíše abs-
traktní malbu – umožňující mnoho různých výkladů.
Chung zažíval otřesný stres. Během celého bakalá-
řkého studia na Kalifornské univerzitě v Berkeley pra-
coval velice pilně a absolvoval s vyznamenáním. Čekal,
že potom nastoupí na magisterský stupeň, ale ještě
předtím chtěl nabrat nějaké zkušenosti ve zvolené
profesi, aby z dalšího studia vytěžil co nejvíce a rychle
nastartoval kariéru. Nechal si otevřené možnosti
a ucházel se o šest různých stáží v délce od jednoho
roku do tří let. Pak se stalo něco strašného. Přijali ho
na čtyři ze šesti stáží. Tři z nich se navíc nacházely
na prvních příčkách jeho žebříčku. Získat stáž nebylo
strašné; hrozný byl další vývoj. Naprostá nerozhodnost.
Netušil, co má dělat a jak vyřešit odvěký problém ne-
rozhodnosti.
Vůbec nebyl připravený na přijetí na všechny tři
nejvytouženější stáže. Problém se navíc ještě zhoršil –
tyto tři stáže se od sebe diametrálně lišily. Jedna za-
hrnovala učení v zemědělských oblastech Asie, druhá
koncipientskou praxi pro neziskovou organizaci zamě-
řenou proti sexuálnímu otroctví v Belgii a třetí se za-
Pozice: 435/1000
bývala výzkumem ve think-tanku pro zdravotní péči se
sídlem ve Washingtonu. Všechny byly skvělé, ale kterou
si měl vybrat?
Chung věděl, že jde o nesmírně důležité rozhodnutí,
protože chtěl na stáž navázat odpovídajícím studiem
a následně získaný titul by ovlivnil jeho kariéru, která
by zase nastavila jeho životní cestu. Kdyby si nevybral
správně, hrozilo mu, že skončí v „druhé volbě“ života.
Neznal však svou první volbu. Nevěděl, která je nej-
lepší.
Dopouštěl se velice rozšířené chyby. Chung si mys-
lel, že existuje pouze jeden způsob, jak strávit život,
a musel na něj za každou cenu přijít, jinak mu hrozil
druhý nejlepší život – nebo nějaký ještě horší. To však
není pravda. My všichni v sobě máme dostatek energie,
nadání a zájmů, a nic nám tak nebrání žít mnoho růz-
ných druhů života – a všechny mohou být autentické,
zajímavé a produktivní. Otázka „Který život je nej-
lepší?“ je hloupá. Stejně jako kdybychom se ptali, je-li
lepší mít ruce, nebo nohy.
Když Chung přišel během konzultačních hodin,
Dave se ho zeptal: „Když vám dělá takový problém vy-
brat si, jste si jistý, že vůbec musíte? Jak by se vám líbi-
lo, kdybyste absolvoval jednu po druhé všechny stáže?
Pozice: 438/1000
Chung odpověděl: „To by se mi líbilo moc! Ale je to vů-
bec možné? Dovolí mi absolvovat všechny tři?“
„Stačí se zeptat. Za zeptání nic nedáte.“
Šel se zeptat a velice ho překvapilo, že dvě ze tří or-
ganizací byly ochotné počkat. Měl tedy možnost v prů-
běhu pěti let absolvovat všechny tři stáže.
Chungovi pak konečně došlo, že nedokázal vybrat
nejlepší stáž proto, že žádná nejlepší neexistuje. Měl
před sebou tři úžasné a naprosto odlišné možnosti.
V této fázi života si mohl dovolit vyzkoušet je všechny.
Přesně to pak také udělal.
Nakonec se samozřejmě stalo něco, co si Chung vů-
bec nepředstavoval. Během první dvouroční stáže zů-
stal v kontaktu s kamarády z bakalářského studia
a pravidelně si s nimi volal po Skypu. Asi po devíti mě-
sících všichni kromě Chunga zjistili, že jsou nešťastní
a že přišli o iluze ohledně života po promoci. Nebylo to
zase takové překvapení. Odchod z univerzity je značně
stresující záležitost a Chung se sám v nové práci potýkal
s určitými problémy, ale rozhodně vše vnímal jinak než
ostatní. Naučil se designovat život. Měl použitelné ná-
stroje a přijal skutečnost, že existuje více šťastných cest
životem. Jeho kamarádi tu jistotu neměli, a proto s ni-
mi Chung začal trávit víc času a všem pomáhal vymýš-
let, co mohou dělat dál. To ho neskutečně bavilo.
Pozice: 441/1000
Dokonce natolik, že začal zjišťovat, jak by mohl
podobně pomáhat ostatním neustále. Po skončení
první stáže zrušil dvě další a nastoupil na univerzitu,
na obor kariérního poradenství. Po akceptování faktu,
že existují nejméně tři skvělé kariéry, které by mu zaru-
čily dobrý život, objevil čtvrtou. Takové věci se dějí,
když se přestanete snažit „vybrat správně“ a začnete
designovat svůj další postup.
Dysfunkční přesvědčení: Musím zjistit, jaký nej-

lepší možný život bych mohl mít, sestavit
plán a potom ho provést.
Přerámování: Nesu si v sobě mnoho skvělých
životů (a plánů) a můžu si vybrat, který
z nich budu žít.
Přijměte všechny své osobnosti

Jedním z nejúčinnějších způsobů designování života je
designování životů. Čtete správně, nepadli jsme
Pozice: 444/1000
na hlavu ani nejde o překlep. Vyzveme vás, abyste si
představili a sepsali tři různé verze nadcházejících pěti
let svého života. Říkáme jim Plány odysey. Není důleži-
té, jestli vám vyskočily tři zajímavé variace v promíta-
cím sále vaší hlavy okamžitě, nebo ne – víme, že v sobě
máte nejméně tři použitelné a výrazně odlišné
možnosti. Všichni je máme. Utvrdily nás v tom všechny
ty tisíce lidí, s nimiž jsme pracovali. Všichni v sobě ne-
seme mnoho různých životů. Rozhodně máme v ja-
kémkoli okamžiku života alespoň tři. Lze samozřejmě
žít jen jeden, ale chceme si představit více verzí,
abychom si mohli vybrat kreativně a efektivně.
Tři různé plány vám možná připadají jako úkol nad
vaše síly, ale dokážete to. Zvládli to všichni ti, s nimiž
jsme pracovali, takže to zvládnete i vy. Možná se vám
už v mysli urodil plán, který upřednostňujete. To je
v pořádku. Možná jste se už pro některý pevně rozhodli
a začínáte na něm pracovat. To je také v pořádku – stá-
le však potřebujete vytvořit tři různé Plány odysey.
Opravdu. Z tohoto cvičení si často nejvíce odnesou
právě ti, kteří se do něj pustili a přitom už znali všechny
odpovědi pro svůj jediný, nejlepší plán. Hodnotu zvá-
žení více paralelních prototypů (jako jsou tři Plány ody-
sey) potvrzuje výzkum na stanfordské pedagogické fa-
kultě. Tým pod vedením profesora Dana Schwartze vy-
Pozice: 446/1000
hodnotil dvě skupiny.1 Jedna začala se třemi paralelní-
mi myšlenkami a před nalezením finálního řešení měla
za úkol vymyslet ještě další dva nápady. Druhý tým za-
čal s jednou myšlenkou a potom musel vymyslet další
čtyři. Oba týmy prošly pěti koly vymýšlení nápadů, ale
paralelně uvažujícímu týmu se dařilo mnohem lépe –
vyprodukoval více nápadů a bezpochyby lepší finální
řešení. Tým pracující sériově (ten, který začal s jedinou
myšlenkou) měl tendence pořád dokola upravovat je-
den nápad a v podstatě tak nikdy nepostupoval inova-
tivně. Z toho vyplývá, že začíná-li vaše mysl s větším
množstvím paralelních myšlenek, neupne se předčasně
na jednu cestu a zůstává otevřenější a schopná vytvářet
více neotřelých inovací. Designéři to vědí celou dobu –
začnete-li pouze s jedinou myšlenkou, pravděpodobně
se zaseknete.
Snažte se neuvažovat o Plánech odysey jako
o „Plánu A, Plánu B a Plánu C“ – přičemž Plán A by byl
velice dobrý, Plán B docela dobrý a Plán C byste přijali
jako snesitelný, nebylo-li by vyhnutí. Každý Plán ody-
sey je Plán A, protože jde o vaše skutečné já a o usku-
tečnitelnou budoucnost. Plány odysey jsou nákresy
možností povzbuzující představivost. Pomáhají vám vy-
brat, kterým směrem se vydat, chcete-li se skutečně
dostat k prototypování a k nové životní cestě.
Pozice: 449/1000
Vůbec se netrapte tím, který alternativní život byste
měli žít. Máme skvělé nástroje a nápady pro složitý
úkol „výběru“ a představíme vám je v deváté kapi-
tole. Kritéria pro výběr dalšího postupu mohou vy-
cházet z dostupných zdrojů (vzdálenost, čas, peníze),
z koherence (jak alternativní verze zapadá do vašeho
Pohledu na život a Pohledu na práci), míry sebejistoty
(věříte, že to dokážete?) a z poutavosti (jak se vám lí-
bí?). Ale už nebudeme předbíhat. Nejdřív si ty alterna-
tivy musíme vytvořit.
Tolik životů a tak málo času

Říkáme jim Plány odysey, protože život je odysea –
dobrodružná výprava do budoucnosti s nadějemi a cíli,
s pomocníky, milenci a protivníky, s neznámem
a šťastnými náhodami. To vše se postupem času odvíjí
po cestě, kterou si na začátku nastavíme a postupem
času splétáme. Homér2 vyprávěl pradávný příběh
o Odysseovi jako metaforu života, jako dobrodružství.
Proto bychom teď byli rádi, kdybyste si vyhradili čas
Pozice: 452/1000
a představili si více způsobů, kterými se lze ubírat další
kapitolou vaší životní výpravy – vaším posláním.
Chceme, abyste vytvořili tři velice odlišné plány
na následujících pět let vašeho života. Proč zrovna pět
let? Protože dva roky jsou příliš krátká doba (jsme
nervózní, protože jsme si to nepromysleli dostatečně
dopředu) a sedm let už je příliš dlouho (je zřejmé, že
do té doby dojde k řadě změn). Z příběhů lidí vyplývá,
že obecně většina z nich žije svůj život v řetezci dvou- až
čtyřletých období. Dokonce i důležitá delší období (roky
strávené výchovou dětí) jsou rozdělena do podstatně
odlišných dvou- až čtyřletých úseků – batolecí období,
předškolní věk, školní věk, roky, během nichž s námi
nemluví (říká se jim puberta). Pět let pokrývá jeden ce-
lý čtyřletý úsek a navíc zahrnuje roční rezervu pro pří-
pad potřeby. Tímto cvičením jsme si mnoha různými
způsoby prošli s tisíci lidí všech věkových kategorií.
Jsme si tedy jistí, že pět let stačí. Prostě si to zkuste sa-
mi.
Trváme na jedné věci (jelikož vaši práci nebudeme
známkovat): vytvořte tři velice odlišné verze vás
samotných. Tři plány vám nabídnou skutečné volby
(seznam o třech položkách se jeví mnohem delší než se-
znam se dvěma odrážkami) a dostatečně protáhnou
vaše tvůrčí svaly. Budete pak vědět, že jste se nerozhod-
Pozice: 455/1000
li jednoduše pro zjevnou odpověď. Chceme po vás tři
skutečně odlišné alternativy – nikoli tři variace
na jedno téma. Život v komuně ve Vermontu a život
v kibucu v Izraeli po pravdě nefungují jako alterna-
tivy – ale pouze jako dvě verze stejné alternativy.
Pokuste se vymyslet tři naprosto odlišné nápady.
Víme, že to dokážete, protože to úspěšně dokázaly
tisíce lidí, včetně jedinců na začátku přesvědčených, že
nikdy nedokážou vymyslet tři alternativní verze pravdě-
podobného budoucího života. Jste-li jedním z nich, po-
píšeme vám teď způsob, jak rychle vymyslet „tři verze
mého života“.
První život – To, co děláte. Váš první plán je zaměřený

na to, co již nesete v mysli – buď rozvoj aktuálního
života, nebo nějaká velice přitažlivá myšlenka, o níž už
nějakou dobu sníte. Jde o nápad, který už máte – je
dobrý a zaslouží si v tomto cvičení vaši pozornost.
Druhý život – Věc, kterou byste dělali, kdyby ta první

věc zničehonic zmizela. Stává se to. Některé typy práce
někdy skončí. Dnes už nikdo nedělá biče pro kočí ani
internetové prohlížeče. Biče už zastaraly a prohlížeče
dnes dostáváte zadarmo s operačním systémem. Na vo-
zatajských bičích a prohlížečích si dnes tedy zajímavou
Pozice: 457/1000
kariéru nepostavíte. Jen si představte, že váš první ná-
pad zničehonic přestane fungovat nebo že přijdete
o možnost jej uskutečnit. Co byste dělali? Nemůžete žít
bez příjmu. Nemůžete jen sedět a nic nedělat. Co byste
dělali? Jste-li jako většina lidí, s nimiž mluvíme, když
skutečně přinutíte svou představivost, aby věřila, že se
musíte živit něčím jiným než „Tím, co děláte“, něco vás
zcela jistě napadne.
Třetí život – To, co byste dělali, nebo Život, který byste

žili, kdyby nijak nezáleželo na penězích a image.
Kdybyste věděli, že se touto činností můžete vcelku
dobře uživit a nikdo se vám nebude posmívat a ne-
klesnete v očích okolí, co byste dělali? Netvrdíme, že se
takovouto kariérou okamžitě uživíte, a nemůžeme vám
slíbit, že se nikdo nebude smát (ačkoli se to děje jen
vzácně), ale říkáme, že představa této alternativy bývá
velice užitečnou součástí zkoumání životního designu.
Dave nedávno mluvil s jedním mladým studentem

programu MBA, který byl přesvědčen, že nemá tři růz-
né představy o svém životě.
„Tak co tedy budete dělat?“ zeptal se Dave mladého
aspiranta na titul MBA.
„Chci se věnovat poradenství pro management.“
Pozice: 460/1000
„Výborně, tak to je váš první život,“ odpověděl Dave.
„Ale zkuste si teď něco představit. Všichni jednatelé fi-
rem na světě se zrovna sešli a došli k závěru, že ty mi-
liardy dolarů utracené za poradenství jim vlastně nijak
nepomohly, a proto se všichni jednotně rozhodli s tím
přestat. Poradenství právě zahynulo. Co budete dělat?“
Budoucí MBA byl v šoku. „Cože? Svět bez poraden-
ství?“
„Jo, přesně tak. Musíte dělat něco jiného. Co to bu-
de?“
„Hmm… kdybych se nemohl věnovat poradenství,
asi bych se pokusil dostat k práci ve velké mediální
společnosti, kde bych dělal na strategiích nebo na mar-
ketingové komunikaci.“
„Výborně! To je váš druhý život!“
Když se ho pak zeptal, co by dělal, kdyby se nemusel
ohlížet na peníze a názor okolí, a ujistil ho, že by se mu
nikdo nesmál a neposmíval, mladík vymyslel svůj třetí
život.
„Opravdu rád bych se stal obchodníkem s vínem.
Vždycky mi to připadalo trochu naivní, ale ta práce mě
fascinuje a moc rád bych si ji vyzkoušel.“
„Dobře,“ řekl Dave, „to jsou vaše tři životy.“
Podobným rozhovorem jsme si prošli i s dalšími lid-
mi, kteří se zasekli na jediné představě života. Nedoká-
Pozice: 463/1000
žete-li rychle přijít se třemi nápady, vyzkoušejte výše
popsaný postup nalezení prvního, druhého a třetího
života a pravděpodobně zjistíte, že máte nápadů více
než dost. Nezasekněte se na místě. Nepřemýšlejte nad
tím zbytečně dlouho. Ale rozhodně si toto cvičení udě-
lejte.
Změní vám život.
Doslova.
Úvod do plánování odysey

Vytvořte tři alternativní verze následujících pěti let
života. Každá z nich musí zahrnovat:
1. Vizuálně/graficky znázorněnou časovou osu.

Uveďte i osobní a nekariérní záležitosti – chcete
být vdané či ženatí, trénovat na Spartan Race ne‐
bo umět ohýbat lžičky silou mysli?
2. Šestislovný název (titulek), který shrnuje podsta‐
tu dané alternativy.
3. Otázky, které se k dané alternativě vážou – nejlé‐
pe dvě nebo tři. Dobrý designér si klade otázky,
a ověřuje tak své domněnky a přichází na nové
Pozice: 465/1000
poznatky. V každé potenciální časové ose pro‐
zkoumáte různé možnosti a dozvíte se o sobě
a o světě mnoho věcí. Co budete chtít otestovat
a prozkoumat v jednotlivých verzích života?
4. Palubní deska znázorňující:
a. Zdroje (Máte dostatek zdrojů – čas, peníze,
dovednosti, kontakty – potřebných k usku‐
tečnění svého plánu?)
b. Přitažlivost (Jak se vám plán líbí?)
c. Sebejistota (Přetékáte jistotou, nebo si
nejste moc jistí, máte-li se do plánu
pustit?)
d. Koherence (Dává plán sám o sobě smysl?
Je v souladu s vaší osobností, s Pohledem
na práci a Pohledem na život?)
Možné otázky ke zvážení

Zeměpisná poloha – kde budete žít?
Pozice: 468/1000
Jaké zkušenosti/vzdělání získáte?
Jaký dopad / jaké výsledky bude mít volba dané
alternativy?
Jak bude vypadat váš život? V jaké konkrétní
roli, odvětví nebo firmě se vidíte?
Další poznámky
Nezapomínejte na věci mimo kariéru a peníze –
ty jsou sice důležité, možná dokonce klíčové
pro rozhodování o vývoji v příštích pár letech,
existují však i další velice důležité prvky, kterým
je nutné věnovat pozornost.
Všechny výše uvedené úvahy mohou sloužit ja‐
ko odrazová plocha pro tvorbu alternativních
životů pro příštích pět let. Zaseknete-li se,
pokuste se vytvořit myšlenkovou mapu na zá‐
kladě úvah na předchozí straně. Nesnažte se
nad tímto cvičením moc přemýšlet a rozhodně
ho nevynechávejte.
Plány odysey dokážou pro všechny z nás určit dů-

ležité věci, které v životě ještě můžeme dělat, a pomoct
nám vybavit si sny, na něž jsme už možná zapomněli.
Ten dvanáctiletý astronaut stále existuje. Buďte zvídaví
a snažte se objevovat další věci. Zkuste přinejmenším
jeden z těchto plánů vytvořit alespoň malinko přitažený
Pozice: 471/1000
za vlasy. I kdyby šlo o činnost, kterou byste za nor-
málních okolností nikdy nedělali, zapište si i své nej-
bláznivější a nejdivočejší myšlenky. Možná uvedete, že
se chcete zbavit majetku a začít žít samozásobitelským
způsobem na Aljašce nebo v Indii. Možná chcete chodit
na hodiny herectví a dostat se do Hollywoodu. Možná
sníte o kariéře profesionálního skateboardisty nebo
chcete zasvětit život adrenalinovým sportům. Nebo tře-
ba chcete najít dávno zmizelého prastrýce a vyplnit me-
zeru v rodinné historii. Možná budete chtít vytvořit růz-
né alternativní plány pro různé oblasti života – alterna-
tivy pro kariéru, lásku, zdraví a zábavu. Nebo můžete
všechny tyto prvky zkombinovat. Je jen jediný způsob,
jak to udělat špatně – neudělat to vůbec.
Mnoho Marthiných životů

Ukážeme vám příklad tří pětiletých Plánů odysey jedné
účastnice našich seminářů pro lidi v pokročilé fázi kari-
éry. Martha pracuje jako technická manažerka a chtěla
v další fázi života zkusit najít něco smysluplnějšího. Vy-
myslela tři velice odlišné plány budoucnosti – byly
Pozice: 474/1000
lehce riskantní a inovativní, ale všechny zahrnovaly ně-
jaký způsob budování komunity.
Měla tyto tři plány: založit startup ve stylu Silicon
Valley, řídit neziskovou organizaci pomáhající
ohroženým dětem a otevřít pohodový, přátelský bar
v sanfranciské čtvrti Haight-Ashbury, kde bydlela. Po-
všimněte si, že každý z příkladů má šestislovný název
popisující daný plán, palubní desku se čtyřmi ciferníky
(my ty palubní desky máme vážně rádi) a tři otázky,
které si v daném plánu klade.
První příklad
Pozice: 476/1000
Název: „Velká sázka – ve stylu Silicon Valley“
Otázky:
1. „Mám vše, co potřebuju, abych mohla začít

podnikat?“
2. „Je můj nápad dost dobrý?“
3. „Dokážu získat dostatek rizikového kapitálu?“
Druhý příklad
Pozice: 479/1000
Název: „Využít své znalosti a pomoct dětem“
Otázky:
1. Budou mi moje dovednosti platné i ve světě ne‐

ziskových organizací?
2. Mohu skutečně pomoct ohroženým dětem
prostřednictvím neziskové organizace?
3. Bude to mít nějaký smysl?
Pozice: 482/1000
Třetí příklad
Název: „Vytváření komunity – pěkně drink
po drinku!“
Otázky:
1. „Jsem připravená na takové riziko?“

2. „Můžu kolem baru skutečně vytvořit komunitu?“
3. „Bude můj podnik ziskový?“
Pozice: 485/1000
Pozice: 487/1000
Cvičení: Plány odysey

Nyní dokončete tři vlastní pětileté plány alternativních
životů. Pracovní listy najdete na předchozí straně nebo
na www.designingyour.life (v češtině na www.de
signerem.cz).
Sdílejte tři verze vás samotných

Požádáme vás, abyste se o své Plány odysey podělili.
Nemusíte se ničeho bát. Mít k dispozici tři verze sebe
samého je skutečně kouzelné. Především vám pomohou
uvědomit si, že na vaše další směřování neexistuje jed-
na správná odpověď. Zvažte, která alternativa má vy-
soké hodnocení zdrojů, přitažlivosti, sebejistoty a kohe-
rence. Která verze vám dodává pocit pohody, nadšení
a naplnění? Která z nich vám připadá vysilující?
Vytvořené alternativy nejlépe konfrontujete tak, že
se o ně nahlas podělíte se skupinou přátel – ideálně se
Pozice: 490/1000
svým Týmem pro designování života (viz jedenáctá
kapitola pro více informací o týmu a komunitě) nebo
se skupinou lidí, kteří tuto knihu čtou zároveň s vámi,
jak jsme již zmiňovali na začátku. Nejzábavněji a nejú-
činněji proplujete procesem designování života ve sku-
pině tří až šesti lidí (včetně vás) fungujících jako tým.
Bude to fungovat i v případě, že budete designovat svůj
život o samotě, ale velmi doporučujeme práci ve skupi-
ně, kde všichni zároveň pracují a podporují životní
designy ostatních. Najít další dva až pět lidí ochotných
jít do toho s vámi nemusí být zase tak těžké, jak si
možná myslíte. Stačí darovat knihu pár vytipovaným
kandidátům, sejít se a probrat ji, a uvidíte, co zjistíte.
Možná vás čeká překvapení. Nesnažíme se vás přimět
ke koupi více knih (i když by to našemu nakladateli
určitě udělalo radost!) – jde jen o snadný způsob, jak
začít konverzaci.
Tak či tak, ať už sestavíte Tým pro designování živo-
ta scházející se pravidelně, nebo nepravidelně, budete
chtít přednést své Plány odysey skupině podporovatelů,
aby vám poskytli zpětnou vazbu a nápady. Měli byste
pozvat lidi, kteří kladou dobré otázky, ale zbytečně vás
nekritizují a nedávají nevyžádané rady. Je nutné ujasnit
si základní pravidla naslouchání – řekněte svým poslu-
chačům, aby nekritizovali, nehodnotili ani neradili.
Pozice: 493/1000
Chcete, aby informace přijímali, zamysleli se nad nimi
a umocnili je. Najděte dva až pět lidí, kteří „jsou tu pro
vás“ a jsou ochotní přijít vám večer pomoct
s designováním života (nebo přinejmenším ochotní
přečíst si tuto kapitolu). Až nastane čas na otázky, pří-
stup „Pověz mi víc o…“ představuje skvělou cestu k uži-
tečnému dotazování. Pokud skutečně nechcete nebo
nemůžete najít skupinu, s níž se budete dělit o své plá-
ny, natočte sami sebe při prezentaci Plánů odysey a po-
tom se na video podívejte očima někoho jiného. Uvidí-
te, co dokážete říct sami sobě, a sepište si vzešlé nápa-
dy.
Designování života spočívá ve vytváření možností.
Toto cvičení v navrhování více možných životů vás
dovede k čemukoli, co nabízí budoucnost. Nedesignuje-
te svůj život až do konce; navrhujete jen další kroky.
Každá možná verze vás samotných přináší neznámo
a kompromisy a každá má vlastní identifikovatelné
a nezamýšlené následky. V tomto cvičení nehledáte od-
povědi, ale spíše se učíte přijmout a prozkoumat otázky
a být zvídaví ohledně možností.
Nezapomeňte, že si v sobě nesete několik skvělých
životů.
Jste Nespočet.
Pozice: 495/1000
Sami si vyberete, na kterém prototypu začnete pra-
covat.
Vyzkoušejte si to
Plány odysey
1. Vytvořte tři alternativní pětileté plány pomocí

přiložených pracovních listů.
2. Každou alternativu pojmenujte příhodným šesti‐
slovným názvem a ke každé z nich si zapište tři
související otázky.
3. Vyplňte všechna měřidla na palubní desce –
ohodnoťte jednotlivé alternativy z pohledu
zdrojů, přitažlivosti, sebejistoty a koherence.
4. Podělte se o svůj plán s někým jiným, se skupi‐
nou nebo Týmem pro designování života. Po‐
všimněte si, jak vás jednotlivé alternativy nabíje‐
jí.
Nova Hospoda c.ev. 1686 Kamenice 2023-05-19
mymelen06@gmail.com
Pozice: 498/1000t_158713
Michael Melen u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035

6. Prototypování
[6]
Prototypování
C lara nutně potřebovala redesignovat svůj život.

Po 35 letech budování úspěšné kariéry obchodní
manažerky ve světě špičkových technologií zcela vyho-
řela. S neochvějnou jistotou věděla, že chce život, který
nezahrnuje splňování prodejních kvót na každé čtvrt-
letí. Vlastně už nikdy nechtěla slyšet spojení „prodejní
kvóta“. Mnoho jejích přátel strávilo předešlá dvě deseti-
letí prací na svých vedlejších zájmech – na koníčcích,
z nichž se postupně stávaly profese, tvůrčích zálibách,
kterým se postupně začali věnovat naplno,
a na dobrovolnických činnostech skýtajících pocit na-
plnění a smysluplnosti. Zdálo se, že všichni její přátelé
končí s profesionální kariérou a začínají se věnovat ně-
čemu jinému – Clara však „něco jiného“ neměla. Strávi-
la většinu života jako samoživitelka výchovou dětí a bu-
Pozice: 501/1000
6. Prototypování
dováním kariéry obchodní manažerky. Děti už byly
dospělé, kariéra spěla ke konci a Clara netušila, kde za-
čít a co bude dál – proto jsme jí pomohli začít přímo
z místa, kde se nacházela, a designovat její budoucí
kroky.
Clařini přátelé pro ni měli spoustu rad a většina
z nich se shodla na tom, že nejdůležitější je „Pustit se
do toho! Jestli nemáš žádný dobrý nápad, prostě si ně-
co vyber a skoč do toho po hlavě. Pořád jsi dost mladá,
nemůžeš to vzdát. Ať už děláš cokoli, nenuď se sama
doma – prostě se něčemu oddej.“ To se jim říkalo lehce,
protože všichni věděli alespoň to, jak chtějí investovat
svůj čas. Clara ne. Kde mohla začít? Rozhodla se skvěle.
Pochopila, že je vhodné „něco dělat“, ale že rada „skoč
do toho po hlavě a něčemu se oddej“ je špatná, protože
takto mohla věnovat zbytečně mnoho úsilí špatné vol-
bě. Potřebovala si všechno nejprve vyzkoušet, aby se
mohla rozhodnout v tu správnou dobu. Chtěla si
otestovat několik možností, získat reálné zkušenosti,
ale nechtěla rovnou skočit do hluboké vody – spíše si to
zkusit v brouzdališti.
Ačkoli pro svou „encore“ kariéru neměla žádný
konkrétní cíl, měla jednu specifickou oblast zájmu. Byla
jednou z prvních žen, které kdy prodávaly sálové počí-
tače IBM, a již dlouho se považovala za feministku. Na-
Pozice: 504/1000
6. Prototypování
padlo ji: „Dobře, to je pořád problém, na kterém stojí
za to pracovat – zkusím najít něco, čím prospěju
ženám.“ Od toho okamžiku začala aktivně studovat pří-
stupy k pomoci ženám a poohlížela se po věcech, které
by mohla vyzkoušet. O pár týdnů později navštívila
místní kostel, kde nějaká žena právě přednášela o me-
diaci a nenásilné komunikaci a o významu těchto tech-
nik v pomoci matkám mladistvých delikventů a obětem
domácího násilí v manželství. Clara se ženě představila
a začala se jí ptát na její práci. Díky chytrým otázkám
dostala pozvání na školení o mediaci. Zabíralo pouze
pár hodin týdně a nevyplývaly z něj žádné povinnosti,
ani po získání certifikátu na konci kurzu. Zúčastnila se
tedy, aby si zkusila, jaké je zajišťovat mediaci pro ženy
v obtížných situacích. Kurz absolvovala a získala cer-
tifikát.
Ukázalo se, že se uvolnilo místo s velmi náročnou
náplní – zajišťování mediačních služeb pro mladistvé
v rámci soudního systému. Financování této pozice
bylo zajištěno pouze na jeden rok, takže nešlo zaručit,
jak dlouho bude práce trvat. Claře to však nijak nevadi-
lo. Měla možnost zajišťovat mediaci u soudů, ve ško-
lách, v rodinách a u dětí, a alternativně tak přistupovat
k procesům s ohroženými dětmi. Byl to těžký začátek,
ale Clara zjistila, že po desítkách let jednání s kompli-
Pozice: 506/1000
6. Prototypování
kovanými obchodníky ve světě špičkových technologií
se z ní stala přirozená vyjednavačka a řešitelka problé-
mů. Velká část mladistvých delikventů navíc vyrůstala
v péči samoživitelek, a proto se dokázala vcítit do jejich
svízelné situace. Claře se tato nabídka zdála překvapivě
přitažlivá. Byla připravena si práci vyzkoušet – i když
jen na částečný úvazek a do konce roku. Stále byla
ve fázi zkoumání.
Clara nadále hledala další způsoby, jak se zapojit
do řešení problémů žen, a objevila Ženskou nadaci
v Kalifornii (Women’s Foundation of California, WFC).
WFC nejednala pouze na vlastní pěst – financovala také
další neziskové organizace zaměřené na širokou řadu
témat spojených se sociální spravedlností a ženskou
otázkou. Zapadalo to do jejího plánu „vyzkoušet si to“,
a proto se s organizací spojila. Clara svou praxí v medi-
aci udělala na vedení WFC dojem, a byla tedy přizvána
ke spolupráci. V průběhu dalších tří let pracovala pro
nadaci, naučila se psát žádosti o granty a zajišťovat
další způsoby financování v neziskovém sektoru a k to-
mu také získala mnoho informací o 27 různých ne-
ziskových organizacích, které neúnavně řešily sociální
problémy v její oblasti.
Během praxe Clara zjistila, že ji neláká setrvat
v justičním systému v roli mediátorky (přestože jde
Pozice: 509/1000
6. Prototypování
o velice důležitou práci), ale že ji čím dál více zajímá
problém bezdomovectví, který tvrdě postihuje zejména
ženy. Prostřednictvím WFC se seznámila s filantropem
a nejdůležitějším patronem azylového domu pro bez-
domovce v jejím rodném městě. Požádal Claru, aby se
stala členkou správní rady azylového domu. V té chvíli
si uvědomila, že našla svou „encore“ kariéru. Nabídku
přijala a zanechala všech ostatních aktivit. Dnes je z ní
velká zastánkyně bezdomovců v jejím městě a pracuje
na převratném modelu řešení bezdomovectví na lokální
i celostátní úrovni.
Clara na začátku svého plánování neměla v úmyslu
pracovat pro lidi bez domova. Neměla žádné konkrétní
poslání, jímž by se řídila, a proto po pečlivém uvážení
prošla řadou menších, ale dostatečně vypovídajících
zkušeností a pozic, aby se posunula z místa. Její cesta
k roli „zastánkyně lidí bez domova“ (která se mimo-
chodem stala její vášní) rozhodně nebyla přímá.
Designovala život, který žije, krok po kroku, uvažovala
přitom jako designérka a posunovala se vpřed pomocí
menších experimentů – prototypů. Věřila, že bude-li se
věnovat pečlivě vybraným praktickým příležitostem,
nakonec najde cestu.
Zúčastnila se školení o mediaci. Přijala práci mediá-
torky pro mladistvé. Připojila se k nadaci pro práva žen.
Pozice: 512/1000
6. Prototypování
Dozvěděla se více o světě neziskových organizací. Stala
se členkou správní rady centra pro lidi bez domova.
Clara našla svou druhou kariéru díky práci, potkávání
lidí a zkoumání svých možností prostřednictvím prak-
tických zkušeností – namísto pouhého čtení, zapisování
a rozjímání nad budoucností. Pouze díky designování
života se jí podařilo objevit budoucnost, která by ji
samotnou nenapadla, a dokonce by si ji ani neuměla
představit. Claře se to podařilo a stejně tak se to může
podařit vám.
Dysfunkční přesvědčení: Prozkoumám-li

do hloubky nejlepší data o všech aspektech
svého plánu, vyjde to.
Přerámování: Měl bych sestavit prototypy a ty
pak použít ke zkoumání otázek souvisejících
s mými alternativami.
Jak a proč prototypovat
Pozice: 514/1000
6. Prototypování
Při studiu designérského oboru na Stanfordu často
uslyšíte frázi „budování je myšlení“. Spojíte-li tuto myš-
lenku s nastavením mysli zaměřeným na akci, čeká vás
spousta budování a hloubání. Když se studentů zeptáte,
co dělají, řeknou vám, že vytvářejí prototypy. Může jít
o prototypování nových produktů, spotřebitelských
zkušeností nebo nových služeb. Na Stanfordově
univerzitě věříme, že prototypovat lze cokoli, od fy-
zického objektu až po veřejné politické opatření. Proto-
typování tvoří tak zásadní část designérského myšlení,
že možná nemusí být špatné poodstoupit a ujistit se, že
otázku „proč“ chápeme stejně dobře jako otázku „jak“,
co se prototypování týká.
Když se snažíte vyřešit jakýkoli problém, obvykle za-
čnete s tím, co o něm víte – začnete daty. Potřebujete
dostatek dat, abyste pochopili, co způsobuje co a co se
pravděpodobně stane, když se stane něco jiného.
Designujete-li však svůj život, nemáte bohužel k dis-
pozici dostatek dat, zejména spolehlivých dat o vlastní
budoucnosti. Musíte přijmout skutečnost, že jde o ne-
jasný problém, v němž nefunguje tradiční uvažování
o příčině a následku. Designéři naštěstí vymysleli způ-
sob, jak nahlédnout do budoucnosti pomocí prototypo-
vání.
Pozice: 517/1000
6. Prototypování
Pojmem „prototypování“ v designérském myšlení
nemáme na mysli vytváření jakéhosi nástroje na ově-
ření správnosti řešení. Nemáme na mysli vytváření
modelu finálního designu ani vytváření jedné jediné vě-
ci (designéři vytvářejí mnoho prototypů – nikdy jeden
jediný prototyp). Prototypování životního designu spo-
čívá celé v kladení dobrých otázek, odhalování našich
skrytých zkreslení a domněnek, v rychlém sledu iterací
a přípravě cesty, kterou bychom se rádi vydali.
Prototypy by měly být navrženy tak, aby si kladly
otázku a získávaly data o něčem, co vás zajímá. Dobré
prototypy izolují jeden aspekt problému a designují
zkušenost, která vám umožní „vyzkoušet“ nějakou verzi
potenciálně zajímavé budoucnosti. Díky prototypům si
můžete vizualizovat alternativy tím, že si je sami zažije-
te – představit si budoucnost tak, jako byste ji už proží-
vali. Vytváření nových zkušeností prostřednictvím pro-
totypování vám poskytuje příležitost pochopit, co obná-
ší nová kariérní cesta, i kdyby jen na hodinu denně.
Prototypování vám umožní zapojit ostatní co nejdříve
a vytvořit komunitu lidí, kteří mají zájem o vaši životní
cestu a její design. Prototypy představují skvělý způsob
zahájení rozhovoru a velice často se stává, že jedna věc
vede k dalším. Prototypy zpravidla otevírají dveře netu-
šeným příležitostem – šťastným náhodám. Nakonec
Pozice: 520/1000
6. Prototypování
ještě zmíníme, že prototypy vám pomohou rychle zkou-
šet a chybovat, aniž byste vložili příliš energie a času
do některé z cest předtím, než získáte dostatek dat.
Věříme, že vždy je možné prototypovat to, o co máte
zájem. Nejlépe začnete tak, že své první prototypy vy-
tvoříte nahrubo a velice jednoduché. Je třeba izolovat
jednu proměnnou a designovat prototyp za účelem zod-
povězení této jedné otázky. Využijte to, co máte k dis-
pozici nebo o co si můžete říct, a připravte se na rych-
lou iteraci. Nezapomeňte, že prototyp není myšlenkový
experiment – musí zahrnovat fyzickou zkušenost v re-
álném světě. Data potřebná pro dobrá rozhodnutí se
nacházejí ve skutečném světě a prototypování před-
stavuje nejlepší způsob, jak se s tímto světem spojit
a získat data, která potřebujete pro další postup.
Prototypování také stojí na budování empatie a po-
rozumění. Náš proces prototypování nevyhnutelně vy-
žaduje spolupráci s ostatními lidmi. Všichni se nachází-
me na nějaké cestě a setkání s ostatními vám odhalí
design jejich života a poskytne nápady, jimiž se můžete
inspirovat.
Prototypujeme tedy proto, abychom se ptali na dob-
ré otázky, získávali zkušenosti, odhalovali vlastní do-
mněnky, rychle a konstruktivně chybovali, nahlédli
do budoucnosti a dokázali se vcítit do sebe i do ostat-
Pozice: 523/1000
6. Prototypování
ních. Jakmile přijmete skutečnost, že jde o jediný
možný způsob získávání potřebných dat, z prototypo-
vání se stane neoddělitelná část procesu designování
vašeho života. Platí nejen to, že prototypování je dobrý
nápad – zároveň také platí, že postupovat bez prototy-
pování představuje špatný a občas i velice nákladný ná-
pad.
Pomalu a v klidu
Elise nepotřebovala prototypovat – byla připravená za-
čít. Po několika letech personalistické práce ve velkých
firmách byla připravená na změnu. Velkou změnu.
Hned. Zbožňovala jídlo, zejména italské jídlo, a zami-
lovala si malé kavárny a trhy v Toskánsku. Snila o tom,
že bude mít úžasné italské bistro s malou kavárničkou
nabízející skvělou kávu a autentické toskánské jídlo.
Rozhodla se do toho jít po hlavě. Našetřila dost peněz,
aby celý projekt spustila, zajistila všechny potřebné re-
cepty, našla si nejlepší místo pro podobný podnik po-
blíž domova a pustila se do toho. Pronajala si provo-
zovnu, celou ji zrenovovala, nakoupila nejlepší možné
Pozice: 525/1000
6. Prototypování
produkty a s velkou pompou otevřela. Odvedla ob-
rovské množství práce a odměnou jí byl okamžitý
úspěch. Všichni její bistro milovali. Měla víc práce než
kdy předtím. Netrvalo však dlouho a opět se cítila ne-
šťastná.
Svůj nápad nijak neprototypovala. Nenakoukla
do budoucnosti. Rovnou do ní skočila. Nevyzkoušela si,
jaká je celodenní práce v kavárně. Předtím jí nedošlo,
že vést kavárnu není totéž jako do ní chodit nebo
plánovat její založení. Zbytečně tvrdě dospěla
ke zjištění, že je vynikající designérkou kaváren
a manažerkou renovačních projektů, ale mizernou
manažerkou bistra. Nebavilo ji nabírání zaměstnanců
(pořád dokola), inventury, objednávání nového zboží,
a ani se neptejte na údržbu. Zasekla se s úspěšným
podnikem a nevěděla, co má dělat. Nakonec ho prodala
a přešla k návrhářství interiérů pro restaurace, ale do-
šla k němu po bolestivé cestě.
Jak mohla prototypovat svůj nápad? Mohla nejprve
vyzkoušet catering – podnik, který lze snadno založit
i zavřít (není nutný nájem, stačí pár zaměstnanců, je
plně mobilní a nemá pravidelnou otevírací dobu).
Mohla nastoupit jako servírka do italské restaurace,
aby si kromě přitažlivého plánování menu vyzkoušela
i „špinavou“ část práce. Mohla si promluvit se třemi
Pozice: 528/1000
6. Prototypování
šťastnými a třemi mrzutými majiteli kaváren a bister,
aby zjistila, ke které skupině inklinuje. S Elise jsme se
setkali v okamžiku, kdy už bylo po všem. Její příběh
jsme vyslechli, když se přihlásila na náš seminář
designování života. Po dokončení kurzu hořekovala:
„Panebože, kdybych tak jenom šla pomalejší cestou
prototypování, ušetřila bych si tolik času!“ Doporučuje-
me tedy prototypovat své životní nápady i v případě, že
spěcháte. Získáte lepší design a ušetříte si spoustu času
a nepříjemností.
Konverzace o prototypování – rozhovor

o životním designu
Rozhodnete-li se pro prototypování životního designu,
jak to vlastně uděláte? Nejjednodušším způsobem je
rozhovor. Popíšeme zde konkrétní typ „prototypovací-
ho rozhovoru“, který nazýváme rozhovor o životním
designu.
Rozhovor o životním designu je neskutečně prostý.
V zásadě jde o vyslechnutí příběhu jiného člověka.
Samozřejmě to neznamená vyslechnutí kohokoli a ja-
Pozice: 531/1000
6. Prototypování
kéhokoli příběhu. Chcete si promluvit s někým, kdo
buď dělá činnost, nebo žije život, o nichž uvažujete, ne-
bo má skutečné zkušenosti a odbornost v oblasti, na niž
se chcete ptát. Hledáte osobní příběh přibližující udá-
losti a postup, díky kterému se daný člověk dostal
ke své práci nebo získal svou odbornost. Potřebujete
zjistit, co skutečně obnáší jeho práce.
Je nutné vyslechnout si, co má tento člověk rád a co
nesnáší na práci, kterou byste jednoho dne také chtěli
dělat. Mělo by vás zajímat, jak vypadá jeho den, a po-
tom si také potřebujete ve stejné pozici představit sami
sebe – po dobu několika měsíců a let. Kromě informací
ohledně práce a života ostatních lidí se také dozvíte, ja-
kou cestou nastoupili svou kariéru. Většina lidí ne-
chybuje z nedostatku nadání, ale z nedostatku před-
stavivosti. Mnoho těchto informací získáte, když se
s někým posadíte a vyslechnete si jeho nebo její příběh.
Tak vypadají rozhovory o životním designu. Clara zažila
mnoho takových rozhovorů a skutečně jí pomohly. Eli-
se nepodstoupila téměř žádný a zaplatila za to.
První důležitá věc, kterou musíte vědět o rozhovoru
o životním designu, je skutečnost, že nejde o pracovní
pohovor. Přistihnete-li se během rozhovoru, že místo
poslouchání příběhu zpovídané osoby odpovídáte
na otázky nebo mluvíte o sobě, zarazte se a okamžitě to
Pozice: 534/1000
6. Prototypování
napravte. Jde o velice důležitou zásadu. Usoudí-li zpo-
vídaná osoba, že vaše schůzka je ve skutečnosti pra-
covní pohovor, je to hotová katastrofa a váš rozhovor
o životním designu selhal nebo brzy selže. Vše spočívá
v nastavení mysli. Zamyslete se – když vás někdo má
za uchazeče o práci, první věc, která ho napadne, že
s vámi ve skutečnosti nemá nic společného. Myslí si:
„Máme vůbec nějakou volnou pozici, kterou bych s ním
mohl probrat?“ Odpověď na takovou otázku je obvykle
ne. Ve většině případů, kdy domlouváte schůzku
a druhá osoba si myslí, že hledáte práci, nebude se
schůzkou souhlasit. Místo přínosného rozhovoru usly-
šíte jen „ne“. Takové odmítnutí vám může připadat
arogantní a tvrdé, ale ve skutečnosti je to ta nejlas-
kavější a nejpřínosnější věc, co pro vás daný člověk mů-
že udělat. Hledáte-li totiž skutečně práci a tento člověk
pro vás žádnou nemá nebo nemá vliv na nábor za-
městnanců, udělá nejlépe, když vám to řekne na rovinu
a vy tak s klidem v duši můžete jít hledat jinam, kde
volné místo mají. Nezní to jako laskavost (většina lidí
navíc nedokáže odmítat slušně), ale ve skutečnosti jde
o laskavost.
Ukáže-li se, že odpověď na zmiňovanou otázku je:
„Ano, máme jedno volné místo,“ následuje hned další:
„Zapadá sem?“ Nastavení mysli při pracovním pohovo-
Pozice: 536/1000
6. Prototypování
ru stojí na kritice a posuzování, což rozhodně není pří-
hodné nastavení mysli při hledání zajímavého příběhu
a paralel s vlastní osobou.
Rozhovor o životním designu ve skutečnosti vůbec
není rozhovor ve smyslu interview – je to prostě odleh-
čená konverzace. Až se tedy budete pokoušet domluvit
si s někým schůzku, nepoužívejte slovo „pohovor“ ani
„interview“, protože dotyčný či dotyčná by mohli mít
za to, že jde o pracovní pohovor (nepracujete-li jako
novinář, což by jej možná znervóznělo ještě víc z mnoha
dalších důvodů). Vy pouze poznáváte lidi, kteří je
ve skutečnosti dělají něco, co vás zajímá, a jejichž pří-
běhy potřebujete. Je to mnohem jednodušší, než si
možná myslíte. Jakmile zjistíte, že Anna je cool a dělá
opravdu zajímavou práci, máte hned něco společného –
oba si myslíte, že ona a její práce jsou vaše oblíbená té-
mata. Podstata žádosti o setkání vypadá nějak takto:
„Dobrý den, Anno, jsem velice rád, že s vámi můžu
mluvit. John mi říkal, že jste přesně ten člověk, se kte-
rým si potřebuju popovídat. To, co jsem se doslechl
o vaší práci, mě ohromilo a velice rád bych si poslechl
váš příběh. Neměla byste na mě zhruba půl hodiny ča-
su, v době a na místě, které vám budou nejvíce vy-
hovovat? Pozval bych vás na kávu a rád bych se dozvě-
děl více o vašich zkušenostech.“ Tak nějak by to sku-
Pozice: 539/1000
6. Prototypování
tečně mělo vypadat. (Ano, opravdu je důležité zmínit
Annina uznávaného kamaráda nebo kolegu Johna, je-li
to vůbec možné. Johnovo doporučení sehrálo ve vašem
spojení s Annou zásadní roli, a právě díky němu s větší
pravděpodobností přijme vaše pozvání na kávu. Na svě-
tě je mnoho Ann, které by s vámi zašly na kávu i bez
Johnova doporučení, ale s ním je vše mnohem jedno-
dušší. O doporučeních se budeme bavit podrobněji
v osmé kapitole. Říká se tomu networking. Chcete-li
efektivně designovat svůj život, opravdu musíte
networkingovat, ale o tom si řekneme víc později.)
Prototypovací zkušenosti
Prototypovací hovory jsou skvělé – dozvíte se díky nim
mnoho informací a lze je snadno zařídit. Jako vstupní
data pro přemýšlením nad životním designem však
samotné příběhy nestačí. Chcete-li si skutečně zažít, ja-
ké „to“ je doopravdy, můžete sledovat ostatní při dané
práci, nebo ji vykonávat v nějaké podobě sami, což je
ještě lepší. Prototypovací zkušenosti nám umožňují učit
se prostřednictvím přímého setkání s možnou budoucí
Pozice: 542/1000
6. Prototypování
verzí nás samotných. Tento postup může zahrnovat den
napodobování specialisty, jímž byste se rádi stali (na-
příklad během dne, kdy si zaměstnanci mohou do práce
pozvat kamaráda – Take a Friend to Work Day), tý-
denní neplacený zkušební projekt nebo tříměsíční stáž
(tříměsíční stáž samozřejmě vyžaduje větší investice
a závazek). Máte-li za sebou dostatek prototypovacích
hovorů prostřednictvím rozhovorů o životním designu,
setkali jste se jistě s řadou lidí, které byste rádi sledova-
li či napodobovali při práci. Taková varianta prototypu
by vám tedy měla být snadno k dispozici. Stačí se jen
zeptat – a nezapomínejte, že lidé rádi pomáhají ostat-
ním. Většina lidí, s nimiž pracujeme, je překvapená, jak
dobře probíhají jejich rozhovory o životním designu.
Lidé, se kterými se potkávají, si to podle všeho také uží-
vají. Požádáte-li někoho, zda byste jej mohli sledovat
při práci, chcete po něm mnohem větší laskavost než
přijmout pozvánku k půlhodinovému posezení nad
kávou, ale po zhruba tuctu prototypovacích hovorů už
budete připraveni na větší žádost. Zkuste to – i kdybys-
te to museli zkoušet víckrát. Tak či onak se hodně nau-
číte.
Zajištění praktických prototypovacích zkušeností,
při nichž si skutečně zkusíte danou práci a nemusíte se
jen dívat nebo poslouchat, je ještě těžší. Rozhodně se
Pozice: 544/1000
6. Prototypování
vám však vyplatí zašpinit si ruce a zjistit, co vám sku-
tečně sedí. Auto byste si také bez zkušební jízdy nekou-
pili, že ne? V případě práce a životních změn však
všichni jednáme naopak. Je to dost šílené. Vzpomeňte
si na všechny ty nápady, které si podle nás Elise mohla
vyzkoušet ještě předtím, než si koupila a otevřela bis-
tro – například catering nebo krátká praxe servírky
v italské restauraci. Přesně takové typy nápadů hledáte.
Vymýšlení podobných prototypovacích zkušeností je
skutečná designérská práce a bude vyžadovat mnoho
nápadů. Proto je právě teď vhodná doba představit vám
designérský brainstorming – kolektivní techniku pro
vytváření množství nápadů. Jdeme na to.
Brainstorming prototypovacích zku-

šeností
Znovu si prohlédněte Plány odysey, které jste vytvořili
v předchozí kapitole. Doufáme, že jste díky nim na-
šli pár budoucích verzí vás samotných, které byste rádi
prozkoumali, a že teď máte otázky, jež si žádají odpově-
di. Jaké to je pracovat v malé firmě, po všech těch le-
Pozice: 547/1000
6. Prototypování
tech v obří korporaci? Jak se řízení ekologického statku
na plný úvazek liší od letní dobrovolnické práce na eko-
logickém statku? Co vlastně dělají celý den obchodní
zástupci? Podrobněji se zaměřte na verze Plánů odysey,
které byly koherentní, přitažlivé a vzrušující a u nichž
cítíte jistotu, že byste je mohli dělat. Jaké jsou vaše
otázky? Co byste rádi pochopili lépe pomocí prototypo-
vání dané zkušenosti?
Tuto výzvu vyřešíme brainstormingem prototypova-
telných nápadů.
Jistou formu „brainstormingu“ už někdy v životě za-
žil téměř každý. Jde o jedno z nejčastěji užívaných
a zneužívaných slov, kterými lze popsat cokoli od struk-
turovaného kreativního cvičení až po sedění v místnosti
a chrlení nápadů. Brainstorming, technika pro vytvá-
ření mnoha kreativních a neotřelých myšlenek, byla po-
prvé popsána Alexem Osbornem v knize Applied Ima-
gination (Aplikovaná představivost) z roku 1953. Po-
psal metodu vytváření nápadů opírající se o dvě
pravidla – produkování velkého objemu myšlenek bez
ohledu na kvalitu a potlačování soudů (aby účastníci
vzniklé nápady necenzurovali). Již od dob tohoto rané-
ho popisu je brainstorming oblíbeným způsobem vy-
tváření nápadů a inovací a má mnoho podob, ale stále
podléhá dvěma Osbornovým pravidlům.
Pozice: 550/1000
6. Prototypování
Nejrozšířenější formou je skupinový brainstorming.
Sejde se skupina lidí, obvykle čtyř až šesti, vyberou
ústřední otázku nebo problém, o němž chtějí brainstor-
movat, a potom stráví dvacet minut až hodinu vytvá-
řením co největšího objemu nápadů pro vyřešení
problému obsaženého v ústřední otázce. Jejich cílem je
přijít s nápady, které lze prototypovat a vyzkoušet v re-
álném světě.
Brainstorming si žádá skupinu lidí, kteří chtějí být
nápomocní a mají s touto technikou praktické zku-
šenosti. Není jednoduché najít dobré „brainstormery“,
ale jakmile sestavíte dobrou skupinu, můžete se velice
rychle posunout a vytvořit nápady pro designování
života, které budete chtít prototypovat. Dobří brain-
stormeři se podobně jako velcí jazzoví hudebníci naučí
zaměřit na téma, ale také se jej naučí opustit, vnímat
přítomnost a improvizovat, vymýšlet skutečně origi-
nální nápady. Tato dovednost vyžaduje praxi a po-
zornost, ale ovládnete-li brainstorming při designování
života, nápady vám už nikdy nedojdou.
Brainstorming pro designování života probíhá
ve čtyřech krocích a řídí se velice strukturovaným po-
stupem za účelem vytváření mnoha prototypovatelných
myšlenek. Jste-li facilitátorem celé skupiny, obvykle
jste to vy, kdo vytvořil téma brainstormingu. Potřebuje-
Pozice: 553/1000
6. Prototypování
te tým nejméně tří a jen ojediněle více než šesti lidí,
kteří vám dobrovolně nabídnou pomoc. Jakmile se-
stavíte skupinu, sezení probíhá následujícím způsobem.
1. Formulace dobré otázky

Před brainstormingem je důležité formulovat dobrou
otázku. Facilitátor používá proces vytváření otázky k to-
mu, aby soustředil energii celé skupiny. Při jejím vy-
mýšlení musí být obeznámen s některými zásadami.
Není-li otázka otevřená, neposkytne vám příliš zají-
mavé výsledky ani požadovaný objem nápadů. Všechna
naše brainstormingová sezení ohledně designování
života zpravidla zahajujeme frází: „Kolika způsoby
dokážete uvažovat o…,“ abychom zabránili omezování
potenciálních výstupů. Clara mohla svůj brainstorming
postavit na otázce: „Kolika způsoby dokážeme uvažovat
o zkušenosti se zlepšováním postavení žen?“ Než
Chung znovu nastoupil na univerzitu, mohl zor-
ganizovat brainstorming ohledně otázky: „Jaké funkce
má kariérní poradenství a jaká si dokážeme představit
setkání, která by nám odhalila jeho skutečnou podo-
bu?“
Pozice: 555/1000
6. Prototypování
Kromě toho je důležité postupovat opatrně a neza-
hrnout nezáměrně do otázky i své řešení. Některým
Billovým klientům se to stává neustále. Chtějí brain-
stormovat „deset nových způsobů výroby žebříku
do skladu“. Tato otázka nenastavuje rámec pro brain-
storming správně – žebřík je totiž řešení (a také chtějí
pouze deset nápadů). Šlo by ji nastavit lépe zaměřením
se na funkci žebříku: „Kolika způsoby dokážeme uva-
žovat o tom, jak člověku poskytnout přístup k vysoko
umístěným policím ve skladu?“ nebo „Kolika způsoby
dokážeme uvažovat o tom, jak by se skladník mohl po-
hybovat ve skladu do všech tří směrů?“ Tyto otázky ne-
stojí na předpokladu, že problém lze vyřešit pouze žeb-
říkem, a otevírají prostor pro kreativnější odpovědi (co
třeba uživatelem řízené drony?).
Dejte si také pozor, abyste neformulovali otázku tak
široce, že zcela ztratí význam. Občas se účastníme bra-
instormingu k designování života, kde řešíme otázku
typu: „Kolika způsoby dokážeme … Boba učinit
šťastným?“ Takto vágní otázka je chybná z více důvodů:
„učinit šťastným“ především pro každého z nás zna-
mená něco úplně jiného. Podle pozitivní psychologie je
štěstí závislé na kontextu (například „moje práce“ nebo
„můj společenský život“), takže bez něj nikdo neví, kde
začít. Bez jistého omezení tyto typy brainstormingu
Pozice: 558/1000
6. Prototypování
zpravidla vedou k vytvoření myšlenek, které nejsou ani
prototypovatelné, ani uspokojivé.
Když nám lidé vyprávějí o svém nefungujícím brain-
stormingu, dospějeme většinou k příčině ve formě
špatné otázky – buď do ní už zahrnuli řešení, nebo ji
formulovali tak vágně, že se jim nepodařilo vygenerovat
dost nápadů. Až začnete brainstormovat pomocí naší
metody o čtyřech krocích, dejte si na to pozor.
2. Rozcvička
Lidem chvíli trvá, než se uvolní z hektického pracovní-
ho dne plného různých událostí do stavu kreativní po-
zornosti, chtějí-li zahájit dobrý brainstorming. Potřebu-
jí podporu a také nějakou přechodovou aktivitu, aby
přepnuli z analytického/kritického myšlení na synte-
tizační/nehodnotící myšlení. Jde o problém těla a mysli
a k takovému přechodu je třeba určitá míra praxe. Dob-
rý facilitátor se ujímá vedení a zajišťuje, aby všichni byli
„rozcvičení“ a cítili se kreativně. Toto opatření je zcela
zásadní, chcete-li, aby brainstorming probíhal skutečně
energicky a vedl k vytvoření mnoha nápadů.
Můžete navštívit naši webovou stránku www.desig
ningyour.life, kde najdete seznam cvičení a impro-
Pozice: 561/1000
6. Prototypování
vizačních aktivit, které se svými studenty používáme
neustále. Krátce nastíníme jednu z aktivit, která
funguje vždy: dejte každému členovi brainstormingové
skupiny balíček plastelíny. Bill plastelínu zbožňuje už
od dob, kdy pracoval pro výrobce hraček Kenner Pro-
ducts. Je to kouzelný materiál, který dospělé vrací
do dětských let. Necháte-li své brainstormery hrát si
s plastelínou při brainstormingu, zaručujeme, že získá-
te lepší nápady co do kvality i kvantity.
3. Samotný brainstorming
Jak jsme zmínili už na začátku, brainstormingová se-
zení někdo musí řídit. Facilitátor připraví místnost
a zajistí, aby všichni účastníci měli k dispozici pera
a lepicí papírky nebo listy papíru na poznámky a aby
celé místo bylo klidné a pohodlné. Facilitátor také po-
máhá s vymýšlením otázky, řídí rozcvičku, zapisuje
všechno, co během sezení zazní, a hlídá pravidla.
Doporučujeme, aby si všichni účastníci přinesli
vlastní pera a notesy a své nápady si psali. V takovém
případě není skupina omezena facilitátorovou
schopností zapisovat rychle nápady a sníží se tak prav-
Pozice: 564/1000
6. Prototypování
děpodobnost, že by se ztratila potenciálně skvělá myš-
lenka.
Pravidla brainstormingu
1. Soustřeďte se na kvantitu, ne na kvalitu.

2. Zdržte se hodnocení a necenzurujte nápady.
3. Stavějte na nápadech ostatních.
4. Podporujte bláznivé nápady.
Pravidlo „Soustřeďte se na kvantitu, ne na kvalitu“

pomáhá skupině nastavit společný cíl a vytváří v účast-
nících mnoho pozitivní energie. Dobrý brainstormingo-
vý tým přetéká nápady a během jednotlivých výstupů
jen ojediněle nastávají odmlky.
Pravidlo „Zdržte se hodnocení a necenzurujte nápa-
dy“ zajišťuje, že brainstormingové sezení je bezpečné
místo, kde může kdokoli přijít se sebeztřeštěnějším ná-
padem. Lidé se bojí, že je někdo odsoudí jako hlupáky,
a strach potom potlačuje kreativitu. Toto pravidlo ta-
kovým negativním jevům předchází.
„Stavějte na nápadech ostatních“ stejným způsobem
jako jazzový hudebník vytváří linky na hudebních nápa-
dech jazzmana hrajícího před ním. Chceme využít ko-
Pozice: 566/1000
6. Prototypování
lektivní kreativitu skupiny a toto pravidlo posiluje krea-
tivní interakci.
„Podporujte bláznivé nápady“ ne proto, že jsou
samy užitečné (zřídkakdy se dostanou do finálního vý-
běru), ale abyste přemýšleli neotřele, mimo hranice
konvenčního uvažování – neboli out of the box. Když
strávíte nějakou dobu v zemi bláznů, následné nápady
bývají inovativnější a originálnější. Ztřeštěné nápady
v sobě často nesou semínka nejužitečnějších věcí k pro-
totypování.
4. Pojmenování a formulace výsledků

Tato část brainstormingu je pravděpodobně nejdůleži-
tější. Všimli jsme si, většina skupin tuto aktivitu vyne-
chává. Často si vyfotí na telefon zeď zaplněnou lepicími
papírky s poznámkami, všichni si plácnou a odcházejí.
Problém vězí v tom, že informace na zdi jsou poměrně
křehké, a pokud se nezpracují hned, čerstvost myšlenek
a spojení mezi nimi se ztratí. Účastníci mají později po-
cit, že se nic nestalo, a nemohou si vzpomenout, čeho
při brainstormingu dosáhli.
Nápady by měly být spočítány – měli byste být
schopni říct: „Měli jsme 141 nápadů.“ Roztřiďte
Pozice: 569/1000
6. Prototypování
podobné nápady do kategorií, ty potom pojmenujte
a formulujte výsledky s odkazem na původní hlavní
otázku. Každá jedinečná kategorie obdrží popisné
a často i legrační jméno zachycující podstatu dané sku-
piny myšlenek. Potom hlasujte. Hlasování je důležité
a mělo by probíhat v tichosti, aby se lidé vzájemně ne-
ovlivňovali. Rádi při hlasování používáme barevné pun-
tíky a baví nás například takováto hodnocení:
Nejvíce vzrušující
To, co bychom si přáli dělat, kdyby nezáleželo
na penězích
Černý kůň – pravděpodobně nebude fungovat, ale
kdyby ano…
S největší pravděpodobností povede ke skvělému
životu
Kdybychom mohli ignorovat fyzikální zákony…
Po skončení hlasování proberte výsledky a možná

můžete jednotlivé položky přeskupit a znovu zasadit
do nového rámce. Potom můžete rozhodnout, které ná-
pady začnete prototypovat jako první.
Po dokončení všech čtyř kroků je naším cílem něco
takového: „Měli jsme 141 nápadů, rozdělili jsme je
do šesti kategorií a ve vztahu k naší ústřední otázce
Pozice: 572/1000
6. Prototypování
jsme vybrali osm skvělých nápadů k prototypování. Po-
tom jsme je seřadili podle významu a náš první proto-
typ je…“ Často lze malinko poupravit jednu ze
ztřeštěných myšlenek a vytvořit z ní skvělou myšlenku.
Předpokládejme, že Clara během brainstormingu přišla
s bláznivým nápadem „Setkat se se stovkou zkušených
dárců podporujících neziskové organizace zaměřené
na postavení žen“. Mohla mít pocit, že sto schůzek je
příliš mnoho, ale představa přístupu k obrovskému ob-
jemu zkušeností a znalostí jí připadala přitažlivá –
a vedla k následnému nápadu vyhledat nějakou skupi-
nu dárců. Našla ji v Ženské nadaci v Kalifornii.
Projdete-li si všemi čtyřmi kroky a získáte takovéto
výsledky, váš brainstorming k designování života bude
stát za vynaložené úsilí. Vytvoří navíc energii a hybnou
sílu pro vaši cestu k cíli – tedy k vymyšlení prototypo-
vacích zkušeností, které stojí za prozkoumání. Bude to
také cvičení, které můžete využít, kdykoli potřebujete
nové myšlenky, podporu komunity, nebo prostě jen
více zábavy s lidmi, kterým důvěřujete.
Jeden ze skvělých způsobů, jak toho docílit, je spo-
jení prezentace vašeho Plánu odysey před ostatními
(tomu jsme se věnovali v páté kapitole) a brainstor-
mingu. Vaši spolupracovníci se budou bavit mnohem
víc, budou-li vám moct nejen poskytnout zpětnou
Pozice: 574/1000
6. Prototypování
vazbu, ale zároveň přispět přímo k designování vašeho
života myšlenkami a proveditelnými prototypovacími
možnostmi.
Pozice: 577/1000
6. Prototypování
Vyzkoušejte si to
Prototypování
1. Pročtěte si všechny tři Plány odysey a otázky,

které jste si k nim zapsali.
2. Sepište seznam prototypovacích rozhovorů, kte‐
ré by vám mohly pomoct zodpovědět dané otáz‐
ky.
3. Vytvořte seznam prototypovacích zkušeností,
které by vám mohly pomoct zodpovědět dané
otázky.
4. Zaseknete-li se a máte k dispozici dobrou skupi‐
nu lidí, zorganizujte brainstormingové sezení
a vymyslete nové možnosti. (Nemáte tým? Zkus‐
te myšlenkové mapy.)
5. Sestavte své prototypy prostřednictvím aktivního
hledání rozhovorů a zkušeností pro designování
života.
Pozice: 580/1000
7. Jak nezískat práci
[7]
Jak nezískat práci
S teve Jobs a Bill Gates nikdy nepsali životopis, neú-

častnili se pracovních veletrhů, netrápili se s hle-
dáním dokonalého vyznění dokonalých prvních vět
v dokonalých motivačních dopisech. Dokonalost ne-
hraje v designování života žádnou roli a na stan-
dardním americkém modelu, podle kterého postupuje
90 procent lidí hledajících práci, rozhodně také není
nic perfektního. Tato technika má podle některých od-
borníků menší než 5% úspěšnost. Je to tak, 90 procent
z nás používá metodu, která možná funguje jen v 5 %
případů.
Kurt dokončil dvouletý stipendijní program po ab-
solvování magisterského studia našeho designérského
oboru na Stanfordu – k tomu už měl jeden titul z Yale-
ovy univerzity, z environmentální architektury. V té do-
Pozice: 583/1000
bě zjistil, že se svou ženou Sandy čekají první dítě. Roz-
hodli se přesunout ze Silicon Valley do Atlanty v Geor-
gii, aby založili rodinu poblíž bydliště Sandyiných rodi-
čů. Kurt byl konečně připravený uplatnit všechny ty
nablýskané tituly a vrhnout se na kariéru, kterou bude
zbožňovat a která mu zároveň poplatí všechny účty.
Dokázal uvažovat jako designér, ale když poprvé dorazil
do Georgie, měl pocit, že musí dokázat sám sobě (a své
ženě a jejím rodičům), že má skutečný zájem najít si
práci – a to rychle. Měl tedy hned plné ruce práce. Dů-
kladně se připravil. Pečlivě vyhledal nabídky míst
v dané oblasti odpovídající jeho životopisu. Rozpoznal
nejvhodnější pozice a rozeslal 38 žádostí o zaměstnání
s působivým životopisem a 38 motivačními dopisy.
Podle všeho měl pak odhánět náboráře klackem
a mít víc nabídek, než by dokázal spočítat, ale tak to bo-
hužel nefunguje. Z 38 žádostí se ke Kurtovi vrátilo osm
strohých e-mailů s odmítnutím a zbývajících třicet fi-
rem se mu nikdy neozvalo. Osmkrát ne a třicetkrát nic.
Žádné pohovory, nabídky ani telefonáty. Byl demo-
tivovaný, nešťastný a velice znepokojený ohledně za-
bezpečení rodiny po narození malé dcery. Takto to vy-
padalo v případě chlápka z Yale a Stanfordu. Jakou
šanci pak máme my ostatní?
Pozice: 585/1000
Kurtův prvotní přístup byl stejný jako u většiny li-
dí – říkáme mu standardní model hledání práce. Naj-
dete si nabídku práce na internetu nebo firemní strán-
ce, přečtete si popis pracovní pozice, rozhodnete se, zda
je taková práce pro vás „perfektní“, pošlete CV a mo-
tivační dopis a čekáte, dokud vás manažer lidských
zdrojů nepozve na pohovor. Čekáte.
A čekáte.
Pořád čekáte.
Problém spočívá ve skutečnosti, že 52 procent za-
městnavatelů přiznalo, že odpovídají méně než polovi-
ně uchazečů.1
Tento standardní model selhává tak často, protože
je založený na chybné představě, že vaše perfektní prá-
ce na vás někde čeká.
Dolování na internetu
Představa, že internet je první a poslední zdroj při hle-
dání práce, je pořád velice rozšířená, ale jde o další
dysfunkční přesvědčení. Toto konkrétní dysfunkční
Pozice: 588/1000
přesvědčení působí lidem mnoho neštěstí, a navíc je
demoralizuje.
Většina skvělých zaměstnání – spadajících do ka-
tegorie práce snů – nikdy není inzerována veřejně.
Nejzajímavější pozice ve startupech – firmách, které se
jednou stanou dalším Googlem nebo Applem – nejsou
před obsazením uveřejněné na internetu. Společnosti
s méně než padesáti zaměstnanci a bez oddělení lid-
ských zdrojů představují často skvělé zaměstnavatele,
ale volná místa nikde pravidelně neohlašují. Velké fir-
my uveřejňují své nejzajímavější pozice pouze interně
a pro většinu lidí hledajících práci jsou tak neviditelné.
Mnoho dalších volných míst se ve veřejných médiích
objeví teprve až tehdy, kdy se je nepodaří obsadit po-
mocí šeptandy nebo sociálních sítí. Je úplně jedno, jak
vám své úspěšné hledání práce popsal bratr od kama-
rádky vaší sestřenice.
Lovíte-li na internetu, trvá příšerně dlouho, než
sepíšete dobrý motivační dopis, upravíte životopis tak,
aby odpovídal konkrétnímu popisu pracovního místa,
a následně obesíláte a sledujete několik desítek výbě-
rových řízení. Po celé té dřině a stráveném času
dostanete nazpět pouze ticho. Ohlušující ticho. Pozi-
tivní zpětná vazba je při hledání práce na internetu tak
ojedinělá, že znepříjemňuje už tak nudnou činnost (hle-
Pozice: 591/1000
dání práce). Používání internetu jako jediné metody je
v tomto případě čirý masochismus.
Nedoporučujeme používat internet jako primární
nástroj pro hledání práce, nicméně každý týden se
na něm objeví tisíce pracovních nabídek. Trváte-li
na objevování pracovních příležitostí dolováním nabí-
dek na internetu, máme pro vás pár tipů, které zvýší
vaši šanci na produktivní výsledek takového hledání.
Jak chápat popisy pracovních míst

Musíme teď přiznat, že manažeři lidských zdrojů přece
jen mají nějaké zásluhy, všichni to myslí dobře. Ovšem
samotný proces moc dobře nefunguje. V průměrně
velkých až velkých firmách se inzerce, pohovory a ná-
bor v průběhu roku mnohokrát opakují, nemohou pro-
to už z principu zabrat moc času. Nikdo nechce pře-
hlédnout dobrého uchazeče, a proto firmy umisťují
na internet pracovní místa s poměrně obecnými popisy,
a snaží se tak získat co nejvíce žádostí. Nezapomínejte,
že všechna tato náborová činnost probíhá navíc k běžné
pracovní náplni manažera lidských zdrojů, takže
Pozice: 594/1000
přesnému uvedení pracovní pozice se často nedostává
tolik času a pozornosti, jak by si zasluhovalo.
Kolikrát jste si jen pomysleli: „Můj životopis
na tenhle popis sedí úplně dokonale!“ Poslali jste jim
tedy žádost, nedostalo se vám žádné odpovědi,
a dokonce ani potvrzení, že obdrželi váš životopis? Po-
chopíte-li pár drobností ohledně tohoto procesu
z druhé strany, bude vám připadat o něco logičtější
a méně bolestivý.
1. Popis pracovní pozice uveřejněný na webu ob‐

vykle nepíše manažer lidských zdrojů ani nikdo,
kdo dané práci skutečně rozumí.
2. Popis pracovní pozice téměř nikdy nezachycuje,
co práce skutečně vyžaduje pro úspěšné přijetí.
Vysvětlíme vám, co přesně máme na mysli. Roze-

berme si pár úryvků vypůjčených nebo převzatých ze
skutečných popisů, které jsme našli na internetu. Větši-
na nabídek se skládá ze dvou až tří částí popisujících
požadavky na uchazeče.
První část – základní požadavky
Pozice: 596/1000
Tato část je úvodem popisu pracovní pozice a často ob-
sahuje něco v tomto smyslu:
Firma X hledá uchazeče (pro práci X)

splňujícího následující požadavky:
Dobrá písemná i ústní komunikace
Pokročilé analytické dovednosti
Vynikající dovednost obchodního plánování
a reportingu
Vysoká motivovanost a kreativita
Schopnost posoudit priority a rychle postupovat
dál
Vysoce iniciativní, zaměřený/á na akci a extrémně
pozorný/á k detailům
Inovativní a zběhlý/á v marketingu
Zápal pro jednání s klienty
Tyto kvalifikace jsou tak obecné, že o samotné práci

nevypovídají vůbec nic. Jde o vlastnosti (nikoli
dovednosti) jakéhokoli dobrého zaměstnance. Z pouhé-
ho životopisu je téměř nelze vyčíst.
Druhá část – dovednosti
Pozice: 599/1000
Po obecných vlastnostech obvykle následuje část s ab-
surdně podrobným seznamem velice konkrétních poža-
davků na vzdělání a dovednosti.
Vhodní uchazeči o místo musejí mít:

Bakalářský, magisterský nebo doktorský titul a de‐
set let praxe (přímo v oboru, kterým se naše firma
zabývá)
Pět až deset let praxe s (nějakým naprosto nezná‐
mým historickým softwarem, který stále používá‐
me)
Tři až pět let praxe s (nějakým naprosto neznámým
úkonem vázaným na konkrétní práci, který znají
pouze lidé pracující v naší firmě)
Tato část popisu pracovního místa je vždy založena

na dovednostech předchozího zaměstnance na dané po-
zici – je tedy historická. Vůbec nebere v potaz možnost,
že by se práce mohla v budoucnu změnit, že takto
konkrétní znalosti budou možná za půl roku irelevant-
ní, až firma přejde z jedné softwarové platformy na ji-
nou. Taktéž nijak nezohledňuje fakt, že kancelářské
procedury a další provozní metody se v každé zdravé
rostoucí společnosti neustále vyvíjejí.
Pozice: 602/1000
Třetí část – speciální požadavky na uchazeče

Počkejte, ještě jsme neskončili. Naše oblíbená část po-
pisů pracovní pozice je ta, kde se přepracovaný HR
manažer nějakou náhodou rozhodne vložit do popisu
i trochu pravdy a přidá kvalifikace typu:
Tato pozice není pro slabé povahy a měli by se o ni

ucházet lidé s prokazatelnými a úspěšnými vý‐
sledky v oboru.
Tomuto kritériu říkáme „Musíte být šílení, chcete-li

tu práci“. Ve skutečnosti věta znamená: „Tahle práce
stojí za pendrek a měli by se o ni ucházet jen lidé
s prokazatelnou schopností přežít na otřesném pra-
covním místě.“
Hledáme: superhrdiny se schopností zvládnout ab‐

surdní množství práce v šíleně krátkých termínech.
Toto „superhrdinské“ kritérium čtěte jako: „Tato

práce je naprosto nezvladatelná a nikdo ji nemůže dě-
lat.“
Kromě toho, že umíte přicházet s elegantními

a podnětnými řešeními, jste důvtipní a přesvědčiví
Pozice: 604/1000
při analýze a diskutování strategií s kolegy.
Tomuto kritériu říkáme „zbožné přání“. Zatím jsme

se nesetkali s uchazečem o práci, který by sám sebe ne-
považoval za důvtipného, přesvědčivého, elegantního
a podnětného. Je hezké, že o sobě tak všichni uvažuje-
me, ale při posuzování uchazečů to moc užitečné není.
Opět zdůrazňujeme, že jsme si to sami nevymysleli.
Tato slova jsme vzali přímo z největších webů s nabíd-
kami pracovních míst v korporacích. Myslíme si, že ta-
kové jednání není ze strany společností příliš moudré –
je nepravděpodobné, že by podobné popisy pracovních
pozic přitáhly pouze nejlépe kvalifikované uchazeče.
Tak či tak však existují způsoby, jak vylepšit své šance
na úspěšné využití internetu k nalezení práce, víte-li,
jak se tyto inzeráty vytvářejí.
Zapadněte, než začnete vyčnívat

Má-li vás personalista zvážit jako kandidáta na po-
hovor, váš životopis musí nejdřív přistát na něčí hro-
madě na stole. Úkol číslo jedna je tedy „zapadnout“. To
neznamená, že byste o sobě měli říkat nepravdy. Chce-
Pozice: 607/1000
te-li být objeveni, musíte se popsat stejným jazykem,
jaký používá i daná firma. Znamená to také, že zatím
ještě nemůžete mluvit o své oslnivé sadě multidiscipli-
nárních dovedností – pouze byste zmátli hodnocení,
zda „zapadáte“.
Většina středních až velkých společností používají-
cích internet k získávání životopisů je ukládá do data-
báze HR nebo „talent managementu“. Personalista
nikdy nevidí originál. Vaše CV se k němu dostane přes
vyhledávání klíčových slov v databázi. Nejčastěji použí-
vaná klíčová slova často vycházejí přímo z popisu pra-
covní pozice. Chcete-li tedy zvýšit své šance na obje-
vení, použijte stejná slova, která jste si přečetli v první
části popisu pozice.
Konkrétní dovednosti uvedené jako požadované
jsou důležité, ale často tolik nerozhodují. Nezapomínej-
te na to, že jejich popisy jsou napsané z pohledu ak-
tuální pozice, nikoli budoucích potřeb. Máte-li tyto
konkrétní dovednosti, je to skvělé; přidejte si je do CV.
Pokud je nemáte, uveďte velice konkrétní dovednosti,
které se jim podobají. Najděte způsoby, jak popsat
dovednosti, které by se mohly zobrazit po vyhledávání
klíčových slov na základě popisu pracovní pozice.
Při fázi „výsledného síta“ uchazečů v procesu nábo-
ru lidé hledají shodu v dovednostech. Jakmile se
Pozice: 610/1000
dostanete k pohovoru, musíte velice pečlivě podat pří-
běh o tom, jak dobře zapadáte. Chcete-li se dostat
do softbalového týmu a jeho manažer hledá nadhazova-
če, nic jiného hledat nebude. Ani zadáka, ani pravého
polaře. Tato situace nepředstavuje vhodnou dobu
na probírání sbírky baseballových kartiček, výher
ve sportovních kvízech zaměřených na baseball, ani
vaší záliby ve výrobě dortů ve tvaru baseballového míč-
ku. Mluvit můžete jenom o nadhazování. Ve finální fázi
procesu nemluvte o svém dalším oslnivém nadání ani
o dovednostech, které nejsou součástí popisu pracovní
pozice. Jevili byste se tak příliš široce zaměření. Možná
by z vás personalista pojal pocit, že o práci nemáte zá-
jem. Ještě horší však je, že se takto prezentujete jako
špatní posluchači, protože se bude zdát, že zodpovídáte
otázku, na niž se vás nikdo neptal. „Vyčnívat“ můžete až
později v procesu, ale uděláte-li to na začátku, sami se
vyřadíte ze zásobárny uchazečů.
Zde uvádíme shrnutí našich tipů pro efektivnější vy-
hledávání práce na internetu:
Tip 1: Přepište svůj životopis pomocí stejných slov,

která jsou uvedena v popisu pozice. Napište „Dobrá
písemná i ústní komunikace“ a nepište „Umím dobře
psát a komunikovat“; uveďte „Zápal pro jednání s kli-
Pozice: 613/1000
enty“ a ne „zaměření na klienta“. Zvýšíte svou šanci při
vyhledávání prostřednictvím klíčových slov v databázi.
Nešetřete chválou, v této chvíli vám skromnost nijak
nepomůže. Kdo z nás přece není „vysoce motivovaný“
a „kreativní“?
Tip 2: Disponujete-li konkrétní dovedností uvedenou

mezi požadovanými, vložte ji do svého CV ve stejném
znění jako v internetové nabídce. Nemáte-li tuto
dovednost, popište sadu svých dovedností pomocí
stejných slov, která se objeví ve vyhledávání podle klí-
čových slov.
Tip 3: Zaměřte svůj životopis na práci přesně podle

popisu. I v případě, že popis práce není příliš přesný, si
takto zvýšíte pravděpodobnost, že se váš životopis zob-
razí při vyhledávání. Potom se zaměřte na dovednosti,
které můžete firmě nabídnout, a používejte co nejčastě-
ji jejich vlastní slova. Zaměřte se na to, co pro ně může-
te udělat, a ne na to, proč je pro vás taková práce dobrá.
Nesnažte se působit jako obecně nebo multidiscipli-
nárně zaměřený člověk ani v životopisu, ani při prvním
pohovoru. Jednoduše reagujte na jejich potřeby.
Jakmile je ujistíte, že máte požadované dovednosti,
Pozice: 615/1000
můžete začít ohromovat dalšími vlastnostmi. Tak mů-
žete „vyčnívat“.
Tip 4: K pohovoru si s sebou vždy vezměte čerstvou

a hezky vytištěnou kopii svého životopisu. V této chvíli
personalista uvidí pravděpodobně poprvé, jak jste si
dali záležet na sepisování toho zatraceného papíru.
Chcete-li praktikovat bezpečné hledání práce na in-

ternetu, měli byste vědět ještě pár dalších věcí. Budete-
li s nimi seznámeni, ušetříte si stovky hodin bez-
výsledného lovu práce.
Syndrom popisu superpráce

Z našich zkušeností vyplývá, že je poměrně obvyklé
uvádět kvalifikace pro pracovní pozici, které nemohou
splnit ani současní zaměstnanci. Takováto zbožná přání
manažerů představují syndrom, který zachvátil firmy
napříč celou Amerikou. Probíhá to zhruba následovně:
Jane (zaměstnankyně, která odešla) byla skvělá
programová manažerka, ale víš co? Kdyby tak jenom
Pozice: 618/1000
byla lepší v X, Y a Z. Když už tu není, vypíšeme nabídku
práce pro „Super Jane“ a uvedeme tam všechny věci, co
dělávala Jane, a k nim i věci, které podle nás mohla dě-
lat, a budeme doufat, že to vyjde.
Popis superpráce se objeví na internetu, vyhle-
dávání podle klíčových slov zajistí výběr životopisů
a manažeři obvolají uchazeče. Domluví se pohovory
a pak je odmítán jeden uchazeč za druhým, protože
nikdo z nich není „Super Jane“. Kdokoli, kdo by nové-
mu popisu odpovídal, zase nebude pracovat za plat,
který dostávala Jane. Takovýto postup je špatně
od samého počátku – vyhoří jak personalisté, tak
uchazeči, a nikdo není najat.
Při hledání práce musíte co nejdříve zjistit, zda
nejste součástí právě takového procesu.
Můžete si například udělat menší průzkum a zjistit,
jak dlouho už je nabídka na internetu. Na dobrém pra-
covním trhu by nabídka práce neměla vydržet déle než
čtyři týdny (nanejvýš šest).
Nebo můžete zkusit zjistit, kolik lidí již bylo na po-
hovoru. Oba typy dat vám naznačí, co probíhá na poza-
dí. Lze to zjistit překvapivě snadno. Stačí se zeptat
někoho z personalistů. Nacházejí-li se v takové situaci,
vědí, že je něco špatně, jsou zoufalí a pravděpodobně
vám to řeknou. Nejspíš se vám i svěří s tím, že se chys-
Pozice: 621/1000
tají dát výpověď. Stává se to mnohem častěji, než si
myslíte!
Projde-li dle našich zkušeností pohovorem více než
osm lidí, a výsledkem není žádné rozhodnutí, s proce-
sem náboru je pravděpodobně něco špatně. Jde o zna-
mení, že firma možná není dobrým místem k práci a že
byste možná měli rychle odejít.
Syndrom fantomové nabídky práce

Další věc, na niž si musíte dát pozor. Mnoho firem má
jisté pravidlo – než kohokoli přijmou, musejí zveřejnit
oficiální nabídku, aby naoko zajistili nalezení a přijetí
nejlepších uchazečů. V mnoha případech však už
manažeři mají vybrané interní či externí kandidáty,
které chtějí najmout. Dokážou umně obcházet firemní
byrokracii a sepíšou velice podrobný popis pracovní po-
zice (který naprosto přesně odpovídá životopisu jejich
kandidáta), potom zveřejní „fantomovou“ nabídku prá-
ce, čekají povinné dva týdny, odsedí si pár nutných po-
hovorů, a nakonec najmou člověka, jehož chtěli už
od začátku. Popis pracovní pozice byl sepsán tak, aby
Pozice: 623/1000
odpovídal životopisu předem vybraného kandidáta,
a personalista tak může „prokázat“, že najal nejkvalifi-
kovanějšího uchazeče.
Tyto nabídky „práce“ nikdy ve skutečnosti neexis-
tovaly. Na nějakou z nich jste však mohli narazit
a ucházet se o ni, protože jste neměli důvod pochybovat
o její pravosti, a potom se vám už nikdo neozval. Nebo
plýtvali vaším časem a po rychlém pohovoru už ani ne-
zavolali. Chcete-li poznat fantomovou pozici, můžete
například zkusit zjistit, jak rychle se na webové stránce
společnosti objevují nabídky práce. Střídají-li každý tý-
den nebo co čtrnáct dní, možná to o něčem vypovídá.
Varování: cool firmy a falešné shody

Ucházíte-li se o práci v cool firmě – přitažlivé, rostoucí,
úspěšné společnosti, pro kterou chce pracovat každý –
musíte se mít na pozoru před jedním konkrétním
problémem. Tady v Silicon Valley jde o společnosti jako
Google, Apple, Facebook a Twitter – už jste o nich
možná slyšeli. Cool firmy najdete ve všech života-
schopných odvětvích. Pravděpodobně znáte ty, které
Pozice: 626/1000
dominují oblasti, o niž máte zájem. Problém spočívá
v nadměrném přísunu nejen kvalifikovaných, ale sku-
tečně skvělých uchazečů. Tyto firmy mají více špič-
kových uchazečů než volných míst. Následkem toho se
cool firmy vůbec nebojí, že by nenašly úžasné lidi. Bojí
se jediného – přijetí špatného uchazeče. Dojde-li
společnost k chybnému závěru, že jde o dobrého kandi-
dáta, a přitom jde o kandidáta průměrného, narazí
na „falešnou shodu“ – skutečnou noční můru každého
personalisty.
Nepovedený nábor je neuvěřitelně drahý a bo-
lestivý. V dnešní době je těžké někoho vyhodit (za-
městnanecké soudní spory stojí firmy rekordní sumy).
Když to uděláte, znovu musíte projít celým procesem
hledání a důležitá práce mezitím stojí, posouvají se ter-
míny, přicházíte o peníze – výčet by mohl pokračovat
do nekonečna. Firmy udělají cokoli, aby předešly fa-
lešné shodě při najímání zaměstnanců. Musejí proto
tolerovat falešné neshody – když chybně vnímají skvě-
lého uchazeče jako špatného. Nepřijme-li cool firma
skvělého uchazeče, nic ji to nestojí – mají v záloze
spoustu dalších skvělých kandidátů na pozici, takže
když jim jich pár unikne, je to pořád menší chyba než
přijetí špatného uchazeče. Náborové procesy v cool fir-
mách jsou z toho důvodu poměrně drakonické. Často
Pozice: 629/1000
odmítají skvělé uchazeče a mnohdy ani nevědí proč.
Vám se to může stát také. Tyto firmy často dokážou zís-
kat lidi téměř přesně odpovídající jejich šílenému popi-
su pracovní pozice (vím, že jsme říkali, že se to ve sku-
tečném světě nestává, ale cool firmy ohýbají realitu).
Neodpovídáte-li tedy jejich požadovanému profilu, ne-
bo se do řady zařadíte o pouhých pár dní později, už ne-
musíte mít sebemenší šanci, ačkoli jste skvělí uchazeči
a byli byste ještě lepšími zaměstnanci. Nestarají se. Ne-
musejí. Nejde o žádnou podlost – jen o chytré obchodní
rozhodnutí vzniklé z nutnosti zapříčiněné jejich popula-
ritou a úspěchem.
Jedná se o gravitační problém – nic s ním nemůžete
dělat. Chcete-li se prosadit v některé z cool firem, musí-
te hrát jejich hru podle jejich pravidel a doufat, že máte
všechno potřebné k vítězství. Nezapomínejte, že chtějí
najmout skvělé lidi a že taková firma může být úžasným
místem, když už se vám to podaří. Stojíte-li o práci
v cool firmě, opravdu se musíte spojit s lidmi uvnitř té-
to firmy pomocí prototypovacích rozhovorů, které jsme
již popsali. Osobní vazba vám může obrovsky pomoct.
Pořád budete muset projít náborem, ale budete mít
drobnou výhodu. Neříkáme, že byste to neměli zkou-
šet – mnoho zaměstnanců cool firem svou práci miluje,
a proto to může za to úsilí stát. Buďte k sobě však
Pozice: 632/1000
ohledně vašich šancí brutálně upřímní, a pak ať berou,
jak stojí a leží.
Jak by to mělo být

Možná jste si všimli zjevného nedostatku popisů pra-
covních pozic tohoto rázu:
Hledáme uchazeče, kteří by rádi spojili svůj Pohled

na práci se svým Pohledem na život
Hledáme uchazeče přesvědčené o tom, že dobře
odvedená práce stojí na správném využití silných
stránek jedince
Hledáme uchazeče s pevným charakterem,
schopností rychle se učit a vysokou vnitřní motiva‐
cí; všechno ostatní vás naučíme my
V dokonalém světě by to takto mělo fungovat.

V reálném světě to funguje takto – firmy uveřejní
zmrzačené popisy pracovní pozice, které potenciálnímu
zaměstnanci neříkají téměř nic užitečného o dané práci.
Potom tyto popisy obalí absurdními hláškami o super-
hrdinech a kuráži. Ani jeden z popisů, které jsme našli
Pozice: 634/1000
na internetu, se netýkal žádné z probíraných záležitostí.
Nezkoumaly hlubší problémy – proč pracujeme a k če-
mu je práce. Je vážně s podivem, že se o takovéto pozi-
ce vůbec někdo chce ucházet.
Nezapomínejte, že designéři života nepracují
na gravitačních problémech. Nehodláme „spravovat“
nabídky práce na internetu. Nemusíte se tím však trá-
pit. Přestože popisy pracovních pozic na internetu jsou
poměrně k ničemu, pořád představují potenciální vý-
chozí bod vaší konverzace s institucí, kterou zastupují.
Vnímavost k okolnímu světu je pro designování
života klíčová, což platí zejména při designování karié-
ry. Jste-li si vědomi toho, jak probíhá výběr zaměstnan-
ců, psaní popisu pracovní pozice, čtení životopisů a po-
hovory (z pohledu zaměstnavatele), vaše šance
na úspěšné přijetí na místo jsou výrazně vyšší. Empatie
představuje velice důležitou součást designérského
myšlení, přičemž empatie (a pochopení) pro nebohého
personalistu zahrabaného pod hromadou životopisů
vám pomůže navrhnout efektivnější způsob hledání
práce. Ten zahrnuje jednoduché, ale zásadní designér-
ské přerámování.
Pozice: 637/1000
Dysfunkční přesvědčení Měli byste se zaměřit

na svou potřebu najít práci.
Přerámování: Měli byste se zaměřit na perso-
nalistovu potřebu najít toho správného
člověka.
Hlavně nezapomeňte, že neexistuje žádná perfektní

pozice, na niž se perfektně hodíte – ale můžete z mnoha
různých zaměstnání udělat perfektní práci.
Pozice: 640/1000
8. Designování práce snů
[8]
Designování práce snů
Dysfunkční přesvědčení: Moje práce snů na mě

někde sama čeká.
Přerámování: Svou práci snů designujete ak-
tivním hledáním a spoluvytvářením takové
práce.
N ečeká-li na vás tedy práce snů přede dveřmi, až se

vrátíte domů, kde ji najdete? Nejprve si ujasněme
jednu věc – žádná práce snů neexistuje. Jednorožci ne-
existují. Ani obědy zadarmo. Můžete najít mnoho zají-
mavých zaměstnání v hodnotných a lákavých organiza-
cích, v nichž pracují oddaní a pilní lidé, kteří se pokou-
Pozice: 643/1000
šejí odvádět poctivou práci. Existují dobré pozice
v dobrých firmách s dobrými spolupracovníky a také
existuje minimálně několik takových, které budou tak
blízko vaší představě dokonalosti, že je budete skutečně
zbožňovat. Takové „práce snů“ vám můžeme pomoct
najít, ale téměř všechny jsou pro vás právě teď nevidi-
telné, protože patří do skrytého pracovního trhu.
Jak jsme zmínili už dříve, nedoporučujeme hledat
práci na internetu. Ve skutečnosti to funguje tak, že
ve Spojených státech se na internet (nebo kamkoliv
jinam) uveřejňuje pouze 20 procent všech volných po-
zic. To znamená, že celé čtyři z pěti volných míst nenaj-
dete prostřednictvím standardního modelu hledání
práce. Toto číslo je zarážející a není divu, že tolik lidí
propadá zoufalství a pocitům zavržení, když hledají
práci.
Jak můžete proniknout na tento skrytý pracovní
trh? Nemůžete. Nikdo to nedokáže. Jednoduše nelze
proniknout na skrytý trh práce. Skrytý trh práce je
otevřený pouze lidem, kteří jsou již součástí sítě profe-
sionálních vztahů, kde se tato práce nachází. Jde o hru
pro zasvěcené a je téměř nemožné dostat se do zmíněné
sítě jako běžný uchazeč o práci. Je však poměrně dost
dobře možné prolomit se do ní jako tazatel s upřímný-
mi úmysly – někdo, kdo jen hledá příběh (ne práci).
Pozice: 645/1000
Takto to funguje. Je to báječná náhoda, že bezkonku-
renčně nejlepší technika pro zjišťování, jakou práci bys-
te možná chtěli hledat (prototypování pomocí rozhovo-
rů probrané v šesté kapitole), je zároveň nejlepším
a možná i jediným způsobem proniknutí na skrytý pra-
covní trh ve vaší oblasti zájmu, když už víte, co chcete.
Kurt – ten s magisterskými tituly z Yale a Stanfordu
a s 38 pečlivě připravenými žádostmi a žádnými nabíd-
kami práce – propadl zoufalství, když s tradičními způ-
soby hledání práce nijak neuspěl. Uvědomil si, že je
na čase použít designérské myšlení, přestal se ucházet
o zaměstnání a začal s rozhovory k životnímu
designování. Zajistil si 56 autentických prototypovacích
rozhovorů s lidmi, které skutečně chtěl potkat. Těchto
56 rozhovorů vedlo k sedmi různým velice kvalitním
nabídkám práce a jedné nabídce práce snů (skutečné,
ne vysněné). Nyní pracuje na plný úvazek pro
společnost s pohyblivou pracovní dobou, nemusí dojíž-
dět tak daleko, dostává slušné peníze a má práci v obo-
ru ekologicky udržitelného designu, která ho naplňuje.
K těmto příležitostem nezískal přístup žádáním o práci,
ale zajímáním se o životní příběhy jiných lidí – o 56 pří-
běhů.
Nezapomínejte, že při rozhovoru k životnímu
designu (který funguje jako prototypovací rozhovor)
Pozice: 648/1000
chcete zjistit víc o konkrétním druhu práce nebo role,
protože chcete vědět, budete-li chtít někdy později sami
získat podobnou práci. Při rozhovoru vám nejde o prá-
ci, ale o příběh. „Počkejte chvilku,“ říkáte si teď. „Právě
jste mi řekli, že Kurt díky 56 rozhovorům dostal sedm
nabídek. Jak k tomu došlo? Jak se z výpravy za příbě-
hem stala výprava za zaměstnáním?“ Dobrá otázka.
Důležitá otázka. Odpověď je překvapivě snadná.
Většinou to pro vás zařídí osoba, s níž mluvíte:
„Kurte, zdá se mi, že se velice zajímáš o naši práci,
a podle toho, co jsi zatím řekl, to vypadá, že máš na-
dání, které bychom mohli využít. Napadlo tě, že bys
někdy pracoval na podobném místě?“
Ve více než polovině případů, když námi doporu-
čený postup vyústí v nabídku práce, ji iniciují sami do-
tazovaní. Vy nemusíte. Nezačnou-li sami, můžete se ze-
ptat jednou otázkou, která změní účel rozhovoru ze zís-
kávání příběhu na hledání zaměstnání.
„Čím více se toho dozvídám o XYZ Environmental
a čím více lidí tady poznávám, tím více mě firma fasci-
nuje. Allene, velice by mě zajímalo, jaké kroky by byly
zapotřebí, kdybych chtěl zjistit, jak se někdo jako já
může stát součástí této organizace?“
To je ono. Jakmile se zeptáte: „Jaké kroky by byly
zapotřebí, kdybych chtěl zjistit, jak se někdo jako já
Pozice: 651/1000
může stát součástí této organizace?“, Allen ví, že je
na čase změnit převod a kriticky vás posoudit jako kan-
didáta. Znamená to, že použije své analytické myšlení,
ale to je v pořádku. Jednou k tomu musí dojít, takže se
ničeho nebojte a ve správnou dobu to udělejte.
Rozhodně však neříkejte: „Páni, tady je to skvělé!
Máte nějaká volná místa?“ Z důvodů popsaných
v předchozí kapitole bude odpověď pravděpodobně
„Ne“. Otázka „Jaké kroky…“ je otevřená (nelze na ni od-
povědět pouze ne, nebo ano) a otevírá možnosti daleko
přesahující ty, jež jsou nám k dispozici dnes. Ptáte-li se
někoho, jako je Allen, s nímž už jste si vytvořili nějaké
pouto a získali si určitý respekt, doufáme, že vám po-
skytne pozitivní odpověď. V některých případech může
Allen dokonce říct: „Ne, v dohledné době neplánujeme
vytvořit nová pracovní místa, ale myslím, že se doko-
nale hodíte do jedné z našich partnerských firem. Už
jste se setkal s někým z Green Space? Myslím, že by se
vám jejich činnost líbila.“
To se stává. Pořád.
Mimochodem, v šesti ze sedmi společností, které
Kurtovi poskytly nabídky, se nemusel vůbec ptát. Jen si
vyslechl příběhy lidí, o něž se zajímal, a oni sami se ze-
ptali jeho. Až na jednu byly všechny nabídnuté pozice
neveřejné – byly součástí skrytého pracovního trhu.
Pozice: 653/1000
Nakonec si vybral tu jedinou zveřejněnou. Nabídka se
však objevila až potom, co si domluvil rozhovor s ředi-
telem. Jejich setkání se vyvinulo tak dobře, že ve chvíli
zveřejnění inzerátu už bylo nějakou dobu rozhodnuto.
A ještě jedna taková zajímavost o Kurtově příběhu.
Konečný pohovor ve firmě, v níž teď pracuje, probíhal
s pětičlennou správní radou. Jejich první otázka byla:
„Myslíte si, že dokážete efektivně zajišťovat partnerské
vztahy v rámci komunity okolo environmentální archi-
tektury? Přece jen jste se do Georgie přestěhoval ne-
dávno.“ Kurt se rozhlédl kolem stolu a velice příjemně
ho překvapilo, že tři z pěti členů rady už někdy potkal
u kávy. Odpověděl: „Už jsem se úspěšně spojil se třemi
z vás. Velice rád budu v navazování takovýchto zná-
mostí pokračovat jménem této organizace.“ Tak se to
dělá – rozhovor zvládl dokonale. Předtím se však musel
dlouho věnovat networkingu.
Lidé – speciální celosvětová síť

Ve chvíli, kdy se Kurt skutečně opřel do domlouvání
dlouhé řady prototypovacích rozhovorů, musel se spojit
Pozice: 656/1000
se všemi možnými lidmi, aby získal známosti a doporu-
čení pro ty, s nimiž se potřeboval setkat. Aby tato dopo-
ručení získal, musel se věnovat networkingu. Musel si
najít kontakty, přes ně další kontakty, a dokonce se mu-
sel spojit i s cizími lidmi, které si vyhledal na internetu.
Potom se jich zeptal, s kým si má promluvit – čí pří-
běhy by měl získat, když se chce dozvědět víc o environ-
mentální architektuře v oblasti Atlanty. Bylo to těžké.
Byla to Kurtova nejméně oblíbená část celého procesu
(ve skutečnosti ji nemá rád nikdo), ale fungovala. A by-
la naprosto nezbytná.
Mnoho lidí má okamžitou averzi vůči pojmu
„networking“. Vyvolává obrazy úlisných, do sebe zahle-
děných lidí manipulujících s ostatními, aby získali ně-
co, co si nezaslouží, nebo představy hokynářů před-
stírajících zájem jen proto, aby se skrz danou osobu
dostali k někomu jinému. Tyto negativní obrazy jsou
mocné a podpořené mnoha postavami z filmů
a románů stejně jako mnoha lidmi z reálného života,
které známe osobně či z doslechu. Máme pro vás ale
dobrou zprávu – ačkoli k těmto stereotypům existují
skutečné příklady, představují pouze úplnou menšinu.
Uvidíme, zda vám tuto fázi procesu usnadníme, když
vám poskytneme jiný obraz networkingu (přerá-
mování).
Pozice: 659/1000
Dysfunkční přesvědčení: Networking je jen

manipulace s lidmi – působí na mě slizkým
dojmem.
Přerámování: Při networkingu se pouze ptáte
na cestu.
Vzpomeňte si, kdy jste naposledy šli po ulici

ve svém městě a zastavilo vedle vás cizí auto. Okénko
sjelo dolů a řidič nebo pasažér se k vám naklonili se
zjevně nešťastným výrazem. Váš první instinkt se nej-
spíš odvíjel od místa, kde žijete – možná jste se skrčili
a uskočili, utekli s řevem nebo vytáhli pepřový sprej, ale
většina z nás by v takové chvíli onomu člověku nabídla
pomoc.
Pasažér v autě se ztratil a ptá se vás na cestu k nej-
bližší kavárně nebo nájezdu na dálnici, zábavnímu
parku nebo obchodu se starožitnostmi. Co uděláte?
Většina z nás by mu poradila, kudy má jet, pokud by
znala cestu. Pomohli byste mu. Možná se vás rovnou
zeptá na něco málo o městě, o dalších místech, která
stojí za návštěvu, nebo se vás zeptá, jaká je úroveň slu-
žeb v kavárně, k níž jste ho navedli. Odjede a vy si jdete
Pozice: 662/1000
dál svou cestou. Jak se cítíte, když odjíždí po vyslech-
nutí vašich rad a informací? Máte pocit, že vás zneužil?
Urazilo vás, že vám zítra už nezavolá, nespřátelí se s vá-
mi na Facebooku a že ho místní kavárna zajímá víc než
vy? Jistěže ne. Nejste přátelé. Nevytvořili jste si žádnou
vazbu. Cítíte se skvěle, protože jste pomohli jiné lidské
bytosti. Tuto skutečnost potvrzuje mnoho studií –
většina z nás se ráda cítí nápomocná. Máme to ve své
DNA. Jsme společenští tvorové a vzájemná pomoc je
jedna z věcí, která nám dělá dobře.
Kurt neměl zmapovaný obor environmentální archi-
tektury v Atlantě. Vy zase možná neznáte nanotechno-
logickou komunitu v Hongkongu nebo spolky kolem
mikropivovarů ve Wichitě nebo unii zdravotních sester
pro intenzivní péči v Seattlu. Co uděláte? Zeptáte se
někoho místního na cestu. Získávání doporučení pro li-
di, jejichž příběhy by pro vás mohly být užitečné, je
jenom profesionálním ekvivalentem ptaní se na cestu.
Neváhejte tedy a zeptejte se na cestu. O NIC PŘECE
NEJDE.
„Networking“ je podstatné jméno, nikoli sloveso.
Nejde o to „dělat networking“, cílem být součástí sítě.
Jednoduše řečeno, znamená to pouze vstup do konkrét-
ní komunity, která vede určité hovory (například o en-
vironmentální architektuře). Každou oblast lidského
2023-05-19
Pozice: 664/1000 t_158713
c_1f9ef035 u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035
úsilí drží pohromadě síť vztahů mezi lidmi. Skutečnými
lidmi. Tato síť je předivem, které podpírá, spojuje a drží
pohromadě danou část společnosti. „Síť“ na Stanfordu,
do níž patříme, drží pohromadě celou Stanfordovu
univerzitu. Síť Silicon Valley je neohraničená komunita
lidí na západním pobřeží, díky níž prosperuje
podnikání v technologiích. Většina jednotlivců má
profesionální síť (kolegové) a osobní síť (přátelé a rodi-
na). Nejčastějším způsobem seznamování lidí v profesi-
onálních sítích jsou doporučení z osobních sítí. Nejde
o žádnou protekci – pouze o sociální chování. Použití
osobních a profesionálních sítí při uvádění nových lidí
do rozhovorů v komunitě je dobrá věc. Síť existuje pro-
to, aby udržovala komunitu lidí v jejich pracovním úsi-
lí – a představuje jediný způsob, jak se dostat na skrytý
pracovní trh.
Když už hovoříme o síti, ukazuje se, že networking
je jednou z věcí, jež může zásadně změnit hledání práce
na internetu. Nepoužívejte internet k nacházení nabí-
dek práce, ale k hledání a kontaktování lidí, jejichž pří-
běhy chcete slyšet. Bella, jedna z našich studentek, kte-
rá promovala před pár lety, nám nedávno zavolala
a svěřila se, jak je šťastná a jak dobře u ní tento přístup
fungoval. Úspěšně zjistila, co chce dělat (společensky
odpovědné investování – impact investing – do roz-
Pozice: 667/1000
vojového světa) a designovala svou cestu až ke třem
skvělým nabídkám v této oblasti – včetně té, kterou na-
konec přijala, od oděvní firmy, o níž nikdy předtím
neslyšela. K uskutečnění svého cíle potřebovala pouze
dvě stě rozhovorů. Dvě stě. Za pouhých šest měsíců.
Opravdu.
Bella uvedla, že nejméně polovinu ze všech těchto li-
dí našla a kontaktovala pomocí Googlu a LinkedInu.
Samozřejmě se pečlivě připravila na všechny jedince
i organizace a účastnila se networkingů za účelem zís-
kání osobního doporučení, kdykoli to šlo, ale chytré vy-
užití internetových nástrojů jí obrovsky pomohlo.
LinkedIn nesmírně změnil naši schopnost najít lidi,
které hledáme. Na světě je již mnoho knih a programů,
které vás naučí, jak tyto nástroje účinně využívat (ně-
které z těch nejlepších nabízí samotný LinkedIn). Pou-
žijte je. Stane-li se z vás superhvězda v používání Linke-
dInu a Googlu, internet vám může výrazně pomoct
a přestane být pouze černou dírou, do níž odesíláte ne-
spočet žádostí o zaměstnání.
Zaměřte se na nabídky, ne na práci

Pozice: 670/1000
Americká Národní asociace univerzit a zaměstnavatelů
(National Association of Colleges and Employers, NA-
CE), nezisková organizace založená v roce 1956,
předkládá každý rok data o nových absolventech vy-
sokých škol a zaměstnanosti – například o průměrném
platu čerstvých absolventů, o nejčastěji požadovaných
dovednostech a také o tom, co absolventi uvádějí
ohledně práce jako nejdůležitější. Hádejte, co pova-
žovali absolventi v roce 2014 za nejdůležitější při hle-
dání práce.1
Charakter práce.
Výplata a vztahy na pracovišti jsou na druhém a tře-
tím místě, což hezky dotváří tuto dysfunkční trojici
uchazeče o práci. Problém spočívá ve skutečnosti, že
opravdový „charakter práce“ nepoznáte, dokud se ne-
dostanete velice blízko k samotnému přijetí na toto
místo. Naprosto nemožné. Mnohé popisy pracovních
pozic jsou dysfunkční a nepřesné, a proto lidé běžně vy-
řazují práci jako „nic pro ně“ ještě předtím, než se o ni
ucházejí (než vlastně zjistí, co odmítají). Jde o nepří-
jemný problém typu „slepice, nebo vejce“, který může
vážně omezit vaše potenciální příležitosti. Proto je nej-
důležitější přerámování toto: nikdy nehledáte práci,
hledáte nabídku.
Pozice: 673/1000
Dysfunkční přesvědčení: Hledám práci.

Přerámování: Usiluji o více nabídek.
Zprvu vám tento rozdíl možná nebude připadat jako

zásadní, ale ve skutečnosti je. Mění zcela vše – zva-
žované pozice, přístup k motivačním dopisům
a životopisům, průběh pohovorů, způsob uzavření do-
hody, a nakonec i příležitosti, které hledáte. Toto přerá-
mování má největší dopad na vaše nastavení mysli.
Přepne vás z člověka rozhodujícího se, zda vzít, nebo
nevzít určitou práci (o níž nic nevíte), na člověka, který
je zvídavý a snaží se zjistit, jakou zajímavou nabídku by
v této organizaci mohl najít. Změní vás z hodnotícího
na zkoumajícího, z negativního na pozitivního – a to je
obrovský rozdíl.
Když hledáte práci, soustředíte se na ni a vaše
chování se zaměří na přesvědčování dané instituce, aby
vás najala a že jde o vaši dokonalou, vysněnou práci,
kterou chcete už od narození. Musíte přesvědčit odpo-
vědného člověka, že popis pozice se dokonale shoduje
s vámi (nerozlučná dvojice, nedokážou žít jeden bez
druhého, musejí být spolu, nebo nic). Jelikož o charak-
teru práce vlastně nic nevíte, musíte předstírat nadšení,
Pozice: 675/1000
aby celý proces fungoval. Jinými slovy, buď budete
lhát, nebo se nepřihlásíte.
Nikdo nelže rád.
Nehledáte-li práci, ale nabídku (když se váš cíl
změní z hledání jednoho zaměstnání na shromáždění
co nejvíce nabídek zaměstnání), změní se všechno. Ne-
musíte nikoho klamat. Můžete být skutečně zvídaví
ohledně dané práce, protože je naprostá pravda, že bys-
te rádi získali příležitost vyhodnotit nabídku. Nejde
o otázku sémantiky, ale o otázku autenticity. Když pře-
formulujete hledání práce na hledání nabídky, budete
na své cestě za další pozicí nebo příležitostí autentič-
tější, energičtější, vytrvalejší a hravější. Je ironií, že tím
navíc zvýšíte pravděpodobnost získání nabídky. Lidé
nenajímají životopisy, najímají lidi. Lidi, kteří se jim lí-
bí. Zajímavé lidi. A jistě víte, o jaké typy lidí má každý
z nás největší zájem (ať už jde o rande, nebo o potenci-
álního zaměstnance) – takové, kteří mají největší zájem
o nás.
Vracíme se tak ke zvídavosti – jednomu z nejdůleži-
tějších nastavení mysli při designování života. Ať už
hledáte svou první práci, měníte kariéru, nebo si vy-
bíráte „encore“ kariéru, musíte být nefalšovaně zvídaví.
Na tomto principu stojí všechny prototypovací roz-
hovory a zkušenosti – je nutné být otevřený a zvídavý
Pozice: 678/1000
ohledně možností. Říkáme tomu „hledání skryté
úchvatnosti“. Když se zeptáte sami sebe: „Existuje 20%
šance, že se v této organizaci děje něco, co mi připadá
zajímavé? Existuje 10% šance?“ Je-li vaše odpověď ano,
nechcete to zjistit? Jistě, že chcete. Tato touha vám
umožňuje projevit nefalšovanou zvídavost a ochotu hle-
dat skrytou úchvatnost v organizaci, kterou byste
možná jinak vyloučili hned zkraje.
Nemůžete poznat charakter práce, dokud neprove-
dete další průzkum, dokud se nepokusíte získat na-
bídku. Ze špatného popisu ho nepoznáte. Nemůžete ho
poznat kvůli předpojatým pohledům na to, jaká je ta
práce, nebo jaké je pracovat pro tu firmu.
Než dostanete nabídku, jen ojediněle víte o práci
dost, a proto usilujte o všechny možné nabídky. Po-
třebujete jen možnost, že jedna z nich odpovídá vašim
představám. Ta samotná možnost stačí. Až NACE
jednou zase vydá každoroční studii toho, co absolventi
vysokých škol hledají v zaměstnání, první položkou
možná nebude charakter práce. Bude jí skrytá
úchvatnost. Bude stát spíše na možnostech než
na předsudcích.
Pozice: 681/1000
Pohádka o práci na bílém koni

Kurt se věnoval nefalšovaným rozhovorům a našel
dobrou práci, kterou dokázal proměnit ve skvělou prá-
ci. Vy můžete udělat totéž. Víme, že je to těžké. Víme, že
to obnáší spoustu práce a občas i strachu. Zároveň však
jde o neuvěřitelně zajímavý a mnohdy jediný způsob,
jak proniknout na skrytý pracovní trh. Do určité míry je
to i hra s čísly – čím více vazeb si utvoříte, čím více pro-
totypů vyzkoušíte, tím více příležitostí se promění v na-
bídky.
Zvažte alternativy.
Třicet osm žádostí a nula nabídek.
Padesát šest rozhovorů a sedm nabídek a skvělá
profesionální síť.
Který přístup se vám líbí víc? Záleží jen na vás.
Je více než možné použít designérské myšlení k zís-
kání první práce, k úpravě stávajícího zaměstnání,
k designování další práce a vytvoření kariéry spojující
Pohled na život a Pohled na práci. Ve skutečnosti tento
přístup doporučujeme, protože neexistuje žádná práce
na bílém koni, která by vás přijela zachránit. Představa,
že vaše práce snů už existuje v úplné podobě a jen čeká
na to, až ji najdete, je pohádka.
Pozice: 683/1000
Svou „opravdu úžasnou práci, která je překvapivě
blízko k práci snů“ designujete stejným způsobem jako
život – zapojením designérského myšlení, vytvářením
možností, prototypováním a výběrem nejlepších
možných rozhodnutí.
A také tím, že svými volbami začnete žít.
Pozice: 686/1000
9. Vyberte si štěstí
[9]
Vyberte si štěstí
D esignování kariéry a života nevyžaduje pouze

mnoho možností a dobrých alternativ, jak už jsme
probírali. Žádá si také schopnost správně si vybrat
a následně žít se sebejistotou – což znamená, že své
volby přijmete a nemusíte se potom zpětně kritizovat.
Bez ohledu na to, kde jste začali, v jaké životní a kari-
érní fázi se nacházíte, jak dobře nebo špatně vnímáte
svůj současný stav, vsadili bychom poslední dolar, že
existuje jeden cíl, který máte v životě všichni:
Štěstí.
Kdo nechce být šťastný? Chceme být šťastní a chce-
me, aby naši studenti byli šťastní a abyste byli šťastní
také vy.
„Být šťastný“ v designování života znamená vybrat
si štěstí.
Pozice: 689/1000
Výběr štěstí neznamená, že byste měli třikrát
lusknout prsty a přát si štěstí. Tajemství štěstí
v designování života nespočívá ve správné volbě – ale
v tom, že se naučíte správně vybírat.
Můžete učinit všechny kroky spojené
s designováním života – vymýšlení nápadů, prototypo-
vání i samotnou akci – což všechno povede k opravdu
skvělým alternativním životním plánům; to vám však
nezaručí, že budete šťastní a dostanete, co chcete.
Možná dostanete, co chcete, a budete šťastní, ale možná
také ne. Říkáme „možná“, protože pocit štěstí a získání
toho, co chceme, nesouvisejí s budoucími riziky a s ne-
známem ani s tím, zda jste si vybrali správné alterna-
tivy – závisejí na tom, jak se rozhodujete a jak poté žije-
te to, co jste si vybrali. Stačí špatně vybrat a zničíte veš-
kerou odvedenou dřinu. Ani ne tak špatným výběrem
(takové riziko tu je, ale upřímně – není velké a obvykle
se z něj dokážete sebrat), jako spíše špatným uva-
žováním ohledně vlastní volby. Osvojení si správného,
zdravého a chytrého procesu volby při designování
života je pro šťastný výsledek zcela zásadní. Mnoho lidí
vybírá na základě modelu, který je odstřihává od jejich
nejdůležitějších poznatků a nedovoluje, aby byli
spokojení se svým výběrem poté, co ho uskuteční. Vídá-
me to neustále a studie potvrzují totéž: mnoho lidí si
Pozice: 692/1000
zaručí nešťastný výsledek tím, jak přistupují k tomuto
nesmírně důležitému designérskému kroku – k volbě.
Dysfunkční přesvědčení: Chci-li být šťastný,

musím učinit správnou volbu.
Přerámování: Žádná správná volba neexis-
tuje – pouze dobrý proces výběru.
Dobrý proces výběru oproti tomu téměř jistě zaru-

čuje šťastný a naplňující výsledek a přitom vám posky-
tuje více možností a lepší budoucnost.
Proces výběru při designování života

Proces výběru probíhá při designování života ve čtyřech
krocích. Nejprve shromáždíte a vytvoříte několik
možností, potom zúžíte svůj seznam na nejlepší al-
ternativy, následně si konečně vyberete a v neposlední
řadě… se nad svým výběrem trápíte. Trápíte se tím, zda
jste udělali správnou volbu. Vlastně doporučujeme,
Pozice: 694/1000
abyste trápením strávili nespočet hodin, dní, měsíců
a dokonce i desítek let.
Děláme si legraci. Lidé opravdu dokážou promrhat
celé roky trápením se nad volbami, které učinili, ale jen
tím přicházejí o čas. Jistě že nechceme, abyste se trápi-
li, a rozhodně to není čtvrtý krok v procesu výběru při
designování života.
Čtvrtým krokem procesu je nechat plavat nadby-

tečné možnosti a posunout se dál, přijmout svou volbu
tak, abychom z ní vytěžili co nejvíc.
Pozice: 697/1000
Musíme pochopit každý z těchto kroků, chceme-li
umět ocenit důležitý rozdíl mezi aktem dobrého výběru
vedoucím ke spolehlivě šťastným výsledkům a k větší-
mu počtu budoucích možností, a na druhé straně aktem
špatného výběru, jež nás předurčuje k nešťastné zku-
šenosti.
Krok 1: Shromáždit a vytvořit možnosti

Shromažďování a vytváření možností je přesně to, co
v této knize probíráme neustále. Užitečná zjištění o nás
samotných, zkoumání možností našeho spojení se svě-
tem a prototypovací zkušenosti představují způsoby, ja-
kými proces designování života generuje myšlenky, al-
ternativy a schůdné možnosti, o něž můžete usilovat
(samozřejmě se zvídavým nastavením mysli, kdy hledá-
te skrytou úchvatnost a přistupujete k nim se zamě-
řením na akci a nad ničím nepřemýšlíte zbytečně
dlouho). V této části knihy už se nebudeme věnovat vy-
tváření možností, jen vám řekneme (opět), abyste
sepsali svůj Pohled na práci a Pohled na život, sestavili
myšlenkové mapy, připravili tři alternativní Plány ody-
sey a nasbírali prototypovací rozhovory a zkušenosti.
Pozice: 700/1000
Tyto nástroje pro vytváření možností můžete využít
v jakékoli další oblasti svého života.
Krok 2: Zúžit seznam

Někteří lidé mají pocit, že nemají dostatek možností
(nebo žádné možnosti). Jiní lidé a většina designérů má
oproti tomu pocit, že jich mají příliš mnoho. Máte-li
jich příliš málo, vraťte se ke všem našim doporučením
(Krok 1) a věnujte svůj čas kultivování většího počtu
myšlenek a možností. Může trvat týdny nebo měsíce,
než vytvoříte seznam, s nímž budete opravdu
spokojení, ale to je naprosto v pořádku. Přece jen teď
designujeme váš život a většina věcí nevznikne přes
noc.
Jakmile budete mít solidní seznam možností, prav-
děpodobně s nimi začnete zápolit. Prohlédnete si
všechny své nápady i rady ostatních a všechny věci, kte-
ré byste v životě mohli dělat a… může vám připadat, že
toho je na vás moc. Zjistíte, že si nedokážete vybrat (ne-
bo alespoň ne s jistotou), takže vás napadne, že jste ně-
co udělali špatně. Určitě jste zanedbali své „domácí
úkoly“ a nepochopili jste dostatečně dobře své
možnosti. „Kdybych tak jen měl lepší informace
Pozice: 702/1000
a jasnější představu o možnostech, věděl bych, kterou si
vybrat.“ A tak jdete a zkoumáte dál, děláte rozhovory
a prototypujete. A nefunguje to. Nefunguje to, protože
ačkoli nedostatek informací může někdy představovat
zásadní problém, většinou tomu tak není. Ve chvíli, kdy
se dostáváme blízko k důležitému rozhodnutí, máme
všechny „domácí úkoly“ už hotové. Možná nevíme
všechno, co se dalo zjistit – ve skutečnosti nám celé to
bádání řekne spíše, co nevíme, než co víme, a proto
jsme si vždy tak jistí, že bychom měli zkoumat ještě
dál – ale to není tak podstatné. Jste-li jako většina
z nás, váš proces volby se nezasekl kvůli vašim zna-
lostem, ale kvůli délce seznamu a vašemu vztahu
ke každé z možností. Nejlépe můžeme tuto skutečnost
popsat na příkladu lidí, kteří si kupují marmeládu.
Profesorka Sheena Iyengarová z Columbia Business
School je behaviorální ekonomka zaměřená na roz-
hodování. Proslavila se „marmeládovou studií“, při níž
využila marmelády se speciálními příchutěmi v obcho-
dě s potravinami. Výzkumníci nachystali na jeden tý-
den do obchodu stolek s vystavenými šesti speciálními
marmeládami (s vychytanými příchutěmi, jako je kiwi
a pomeranč, jahoda a levandule… – jistě chápete, co
myslíme). Potom pozorovali chování nakupujících –
kteří zastavovali, aby se podívali, a někteří z nich si sku-
Pozice: 705/1000
tečně sklenici marmelády koupili. První týden to vypa-
dalo takto: na stolku stálo 6 druhů marmelády, zastavi-
lo se u nich 40 procent všech nakupujících a zhruba
třetina z nich si koupila nějakou marmeládu – zhruba
13 procent všech nakupujících.
O pár týdnů později postavili ve stejném obchodě

a po stejně dlouhou dobu výzkumníci opět svůj stolek
a tentokrát na něj vyskládali 24 druhů marmelád.
V tomto případě se u nich zastavilo 60 procent nakupu-
jících – nárůst o 50 procent oproti stolku s 6 marmelá-
dami! Avšak při 24 vystavených marmeládách si někte-
rou z nich koupila pouze 3 procenta zákazníků.
Pozice: 708/1000
Co z tohoto výzkumu vyplývá? Za prvé – zbožňuje-

me, když máme na výběr („Páni! 24 marmelád? Ty si
musím prohlédnout!“) a za druhé – nedokážeme si po-
radit, když jich máme příliš mnoho („Hmm… je jich to-
lik… nemůžu si vybrat, skočíme raději pro sýr“).
Ve skutečnosti většina lidí dokáže efektivně vybírat ze
tří až pěti možností. Čelíme-li většímu počtu, naše roz-
hodovací schopnost začíná upadat – a je-li jich výrazně
víc, naše schopnost vybrat si zcela zamrzne. Prostě jde
o způsob, kterým je nastaven náš mozek. Líbí se nám
mít více alternativ a moderní kultura téměř adoruje
hojnost možností. Mějte hodně možností! Nechávejte si
Pozice: 711/1000
je otevřené! Nevažte se! Příklady tohoto uvažování slý-
cháváme neustále a zní docela logicky, ale přehršel
možností má rozhodně i stinné stránky. Když k tomu
přihodíte internet a skutečnost, že stačí bleskové vyhle-
dávání na Googlu a dozvíme se zdánlivě o všech nápa-
dech a činnostech na planetě, většinu z nás přepadne
panika z příliš mnoha možností.
Nejdůležitější je přerámovat svou představu
o možnostech. Je nutné si uvědomit, že máte-li příliš
mnoho možností, ve skutečnosti nemáte žádné. Pokud
ztuhnete při pohledu na vyčerpávající seznam alterna-
tiv, ve skutečnosti nemáte žádnou možnost. Nezapomí-
nejte na to, že možnosti vnášejí do vašeho života
hodnotu, pouze pokud si nějaké vyberete a zrealizujete.
Často své studenty učíme, že až možnost vyroste, stane
se z ní volba. Máte-li tedy na výběr z 24 různých mar-
melád, nemáte ve skutečnosti žádné možnosti. Jakmile
pochopíte, že při rozhodování se 24 rovná nule (tomu
se vážně těžko věří, když své možnosti zbožňujete a tak
dlouho jste se snažili, abyste je vymysleli), konečně mů-
žete svobodně podniknout další krok – zúžit seznam.
Takže co přesně můžete udělat s příliš mnoha
možnostmi? Je to prosté. Některých se zbavte. První
způsob: ukáže-li se, že velkou část alternativ lze sesku-
pit do kategorií, můžete svůj seznam rozdělit na kratší
Pozice: 713/1000
podseznamy. To vám může pomoct určit nejlepší kan-
didáty v každé kategorii. Nakonec vás však opět zahltí
příliš mnoho možností a budete se muset zbavit hroma-
dy marmelád. Jak? Prostě je vyškrtnete ze seznamu.
Je-li na vašem seznamu dvanáct položek, sedm vy-
škrtněte, přepište zbývajících pět do nového seznamu
a přejděte ke třetímu kroku.
Většina našich studentů při té představě začne šílet.
„Nemůžete je přece jen tak vyškrtnout!“
„Co když vyškrtnu špatnou?“
Rozumíme vám. Ale myslíme to naprosto vážně –
prostě je škrtněte. Pamatujte si, že máte-li příliš mnoho
možností, nemáte vlastně žádné, takže nemáte co ztra-
tit. Určitě přitom neuděláte chybu. Říkáme tomu efekt
pizza/čína. Všichni jsme ho zažili. Ed k vám nakoukne
do kanceláře a řekne:
„Čau, Paulo, jdeme na oběd. Chceš jít s námi?“
„Jasně!“
„Vybíráme si mezi pizzou a čínou, co bys chtěla ty?“
„To je jedno, obojí je dobré!“
„Dobře, tak zajdeme na pizzu.“
„Ne, počkej. Chci čínu!“
Když jste v této situaci vypustili z úst první odpověď
(„obojí je dobré“), domnívali jste se, že to myslíte
vážně. Nevěděli jste, že preferujete některou z možnos-
Pozice: 716/1000
tí, dokud před vás nebyla nechtěná varianta postavená
jako hotová věc. Teprve až po pojmenování volby jste si
uvědomili své preference. Zkrátíte-li tedy svůj seznam
možností, nemůžete prohrát. Když vyškrtnete
možnosti, které vyškrtnout vlastně nechcete, později
na to přijdete. Možná si to uvědomíte až ve fázi, kdy vy-
škrtnete sedm z dvanácti a přepíšete je do nového čis-
tého seznamu o pěti položkách. Uděláte-li při vyškr-
távání chybu, poznáte to. Věřte nám, když tvrdíme, že
můžete důvěřovat sami sobě. Zjistíte-li, že si nemůžete
vybrat z pěti alternativ, zkuste zjistit, který ze dvou zce-
la odlišných důvodů za tím může být. Nejčastěji za tím
stojí fakt, že stále trpíte ztrátou sedmi dalších možností
a odmítáte se jich vzdát. Je-li tomu tak, udělejte vše pro
to, abyste svůj seznam zkrátili. Spalte seznam sedmi
odmítnutých možností, nechte to na pár dní uležet
a potom se vraťte ke svému pětipoložkovému seznamu
a přistupujte k němu jako k seznamu (ne ke zkrácené-
mu seznamu), ale nakonec se prostě dejte do díla.
Pokud se ovšem nemůžete popasovat se svým sezna-
mem o pěti položkách, protože nedokážete najít žádné
preferované možnosti nebo smysluplné rozdíly, po-
tom – jste zvítězili! Právě jste se octli v situaci, v níž ne-
můžete prohrát. Znamená to totiž, že všech pět
možností má pro vás stejný strategický význam
Pozice: 719/1000
a nejsou mezi nimi žádné výrazné rozdíly. Budou pro
vás fungovat všechny, takže si můžete vybrat na základě
sekundárních úvah (snazší doprava, cool logo, lepší pří-
běh na koktejlové večírky).
Důležité je, abyste z obchodu odešli s marmeládou.
Krok 3: Vyberte rozlišováním

Jakmile dokončíte přípravu – nashromáždíte a zúžíte
možnosti (ano, opravdu chcete na začátku nasbírat co
nejvíce alternativ, nehledě na zahlcení možnostmi, pro-
tože potom si můžete vybrat z nejlepšího možného se-
znamu), přichází na řadu obtížná část procesu –
samotný výběr.
Chcete-li zvolit dobře, musíte nejprve pochopit, jak
funguje náš mozek při vybírání. Odkud se berou dobré
volby a jak poznáme, když je poznáme? Naštěstí žijeme
v době doposud nevídaného pokroku na poli neurověd
a učíme se mnoho o tom, jak uvažujeme, vzpomínáme
a rozhodujeme se. John Mayer a Peter Salovey v roce
1990 napsali stěžejní akademický článek o pojmu
„emoční inteligence“ a předestřeli, že pro dosažení
úspěchu a štěstí je naše „EQ“ stejně důležité a v mnoha
situacích i důležitější než naše „IQ“ – hodnocení naší
Pozice: 722/1000
kognitivní inteligence.1 Dan Goleman, autor vědeckých
článků pro New York Times, v roce 1995 zpopularizoval
jejich myšlenky v knize Emoční inteligence, a tak se
zrodil kulturní fenomén.2 Spojení „emoční inteligence“
již v životě někdy slyšel každý, ale jen pár lidí plně chá-
pe, co znamená – a ještě méně lidí se díky ní učí a profi-
tují z ní.
Ukazuje se, že nejnápomocnější částí mozku při roz-
hodování jsou bazální ganglia. Patří k nejstarším struk-
turám v mozku a nejsou propojena s verbálními centry,
proto nekomunikují slovy. Komunikují prostřednictvím
pocitů a propojení se střevy – od toho ty staré dobré
„gut feelings“, tedy předtuchy v břiše. Vzpomínky for-
mující tuto funkci našeho mozku popisuje Goleman ja-
ko „moudrost emocí“. Tím má na mysli sesbírané zku-
šenosti všeho, co pro nás v životě fungovalo a nefungo-
valo; bázi, z níž vycházíme při rozhodování. Naše vlast-
ní moudrost se nám potom zpřístupní emočně (v podo-
bě pocitů) a ve střevech (jako fyzická reakce v břiše).
Chceme-li tedy učinit dobré rozhodnutí, potřebujeme
přístup k vlastním pocitům a fyzickým reakcím střev
na alternativy.
Vzpomeňte si na prvotní reakci na zaseknutí se při
rozhodování: Určitě potřebuju víc informací! Teď vidí-
me, že přesně to právě nepotřebujeme. Naše příliš
Pozice: 724/1000
hlučné mozky na nás neustále mluví, když se nás snaží
dotlačit k dobrému rozhodnutí, a blokují tak naše spo-
jení se střevy a s předtuchami. Je velice důležité mít
k dispozici dobré informace – pilně se připravit, sepsat
si spoustu poznámek, sestavit tabulky, porovnat je
a promluvit si s odborníky a tak dále a tak dále. Jakmile
je však hotova tato práce (řízená prefrontální kůrou
mozku spravující výkonné funkce kódování, vytváření
seznamů a kategorizování), potřebujeme přístup
k centru moudrosti, kde nám naše dobře informované
emoční vědění může pomoct rozlišit správná roz-
hodnutí.
Rozlišování definujeme jako rozhodování zahrnující
více než jeden způsob vědění. Většinou používáme ko-
gnitivní vědění – veškeré to dobré, objektivní, or-
ganizované, na informacích postavené vědění – typ vě-
dění, který vám ve škole zajistí jedničky a áčka. Máme
však i jiné způsoby vědění: intuitivní, spirituální
a emoční. K těm ještě přidejte sociální vědění (ve spolu-
práci s ostatními) a kinestetické vědění (v našem těle).
Daveova kamarádka, neskutečně schopná terapeutka,
vždy poznala, když se s klientem dostávala k důležité-
mu problému – rozbolelo ji levé koleno. Nevěděla, proč
zrovna levé koleno, ale v průběhu let soustředěné praxe
začala důvěřovat jeho sdělením. Naučila se naslouchat
Pozice: 727/1000
svému koleni a dokázala tak činit lepší rozhodnutí a lé-
pe pomáhat svým klientům.
Klíčem ke třetímu kroku je provádění kritických
rozhodnutí za použití více než jednoho způsobu vědění.
Zejména je nutné nepoužívat samotné kognitivní
úsudky, které jsou zasvěcené, ale samy o sobě ne-
spolehlivé. Netvrdíme však také, že byste se měli roz-
hodovat pouze na základě emocí. Všichni můžeme
uvést mnoho příkladů situací, kdy nás emoce dostaly
do potíží (ačkoli jde obvykle o impulzivní projevy a to je
něco úplně jiného). Rozhodně tedy nechceme říct, že
byste měli mozek vyměnit za srdce nebo střeva. Dopo-
ručujeme vám zapojit všechna rozhodovací centra
a udělat si dostatek prostoru, aby se mohly angažovat
i vaše emoční a intuitivní způsoby vědění.
Jinými slovy nezapomínejte také naslouchat svému
koleni, střevům nebo srdci.
K tomu je nutné, abyste rozvíjeli svůj přístup a vní-
mání emočních/intuitivních/duchovních způsobů vě-
dění (tyto emocionální aspekty společné pro nás pro
všechny si můžete pojmenovat, jak chcete). Po staletí
vedla nejčastější cesta k takovému rozvoji skrz různé
osobní praktiky, jako je zapisování do deníku, modlitby
nebo duchovní cvičení, meditace a fyzická cvičení jako
jóga nebo taiči a tak dále.
Pozice: 730/1000
Nemáme prostor a ani se nepovažujeme za žádné
odborníky, abychom vás vedli při utváření vlastní sady
praktik, ale rozhodně vám to doporučujeme. Tyto prak-
tiky vám usnadňují rozlišování dobrých rozhodnutí –
a důvod, proč fungují, souvisí přímo s podstatou ta-
kových poznatků. Emoční, intuitivní a duchovní formy
vědění jsou obvykle skryté, tiché, a dokonce i stydlivé.
Lidé jen zřídka získávají přístup k nejhlubším vě-
domostem díky bláznění před uzávěrkou, zbytečnému
tlachání a surfováním po internetu. Celý proces je po-
malejší a klidnější. Duchovní praktiky jsou prostě ta-
kové. My oba se jim věnujeme pravidelně – zejména
během období akademického volna, když nejsme pod
žádným tlakem a můžeme se soustředit pouze na ně
a na nabírání sil a rovnováhy. Není totiž vhodné vě-
novat se duchovnímu růstu v období „play-off“, kdy je
vše náročné a stresující. Rozhodování je stresující
činnost, nejlépe se tedy na správný výběr připravíme
v době, kdy nic vybírat nepotřebujeme. Tehdy můžete
zainvestovat do své emoční inteligence a duchovní zra-
losti, abyste se připravili na období rozhodování a akce.
Nejlepší dobou na přípravu na třetí krok jsou měsí-
ce nebo roky před samotným výběrem. To znamená, že
nejlepší doba je právě teď – dnešek je pro podobnou in-
vestici ideální.
Pozice: 732/1000
Představíme vám jednu konkrétní techniku, kterou
můžete vyzkoušet a která vyzdvihuje důležitost moud-
rosti vašich emocí – grokování.
Grokování
Spisovatel Robert Heinlein vynalezl ve svém dnes již
klasickém sci-fi díle Cizinec v cizí zemi sloveso „gro-
kovat“ – označuje jím způsob vědění používaný Marťa-
ny. Znamená chápat něco hluboce a úplně, natolik, že
má dotyčný pocit souladu s danou věcí. Marťané díky
jedinečnosti tohoto uvažování tedy nejen chápou, co je
voda nebo pít vodu – oni to grokují. V dnešní době se
toto sloveso rozšířilo i do běžné řeči – „grokuju to“ zna-
mená, že to chápete, ale vlastně víc než to. Taková na-
boostovaná verze „chápu to“.
Když se konečně dostanete k výběru ze zúženého se-
znamu alternativ a už jste kognitivně zhodnotili
problémy a emočně a meditativně popřemýšleli nad al-
ternativami, možná už nastal čas na grokování. Chcete-
li grokovat nějakou volbu, nepřemýšlejte nad ní – staň-
te se jí. Řekněme, že máte tři alternativy. Vyberte si kte-
roukoli z nich a přestaňte na ni myslet. Následující den
až tři dny mějte za to, že jste osobou, která si vybrala al-
ternativu A. Volba A teď představuje vaši realitu. Když
Pozice: 735/1000
si ráno budete čistit zuby, dělejte to s tím, že jste si zvo-
lili A. Až budete stát na semaforu, budete čekat na ze-
lenou směrem k cíli spojenému s životem v alternativě
A. Můžete, ale nemusíte o tom říkat ostatním (na-
příklad věci typu „Jo, a v květnu se stěhuju
do Pekingu!“), protože podobnými prohlášeními ostat-
ní spíše jen zmatete. Základní myšlenku však jistě chá-
pete – ve své hlavě budete žít jako osoba žijící v al-
ternativní realitě A. Neuvažujete o alternativě A ze své
současné reality jako člověk potýkající se s roz-
hodováním. Žijete klidně jako člověk, který si vybral A.
Po jednom až třech dnech (samotná délka je na vás
a vašich pocitech) se alespoň na den nebo dva vraťte
do reality, abyste se „zresetovali“. Potom proveďte totéž
s alternativou B, opět si dejte pauzu a přejděte k al-
ternativě C. Dejte si poslední pauzu a nakonec se za-
myslete nad tím, jaké tyto zážitky byly a kterým ze
všech těch lidí byste byli nejraději. Tato technika není
zaručená (žádné podobné techniky nejsou zaručené),
ale jistě chápete, že v tomto případě jde o poskytnutí
prostoru alternativním formám vědění (emoční,
duchovní, sociální, intuitivní), aby se projevily a tak do-
plnily hodnotící kognitivní vědění, které představuje
dominantní formu myšlení a výběru, na niž spoléháte,
jste-li jako většina z nás.
Pozice: 738/1000
Krok 4: Trapte se Nechte to plavat a posuňte se dál

Než probereme tento krok, musíme alespoň krátce vy-
světlit, proč byste se při čtvrtém kroku neměli „trápit“.
Předpokládané „vyšilování“ vypadá nějak takto:
„Udělal jsem správnou věc?“
„Jsem si jistý, že jde skutečně o nejlepší roz-
hodnutí?“
„Co kdybych místo toho zvolil čtvrtou možnost?“
„Mohl bych se vrátit a zkusit to znovu?“
Netušíte-li ani v nejmenším, o čem tady teď mluví-
me, považujte se za nezvykle šťastlivé jedince, poděkuj-
te rodičům za dobrou DNA a přeskočte na další kapi-
tolu. Pokud jste však jako většina z nás, tyto otázky
vám připadají povědomé. Když řekneme: „Poslední
krok je… trápit se nad svým rozhodnutím až do neko-
nečna!“, slýcháváme nářky a bolestná povzdechnutí. Ty
představují signál sdílené lidské zkušenosti při roz-
hodování. Trápíme se, protože nám záleží na našem
životě a na životě ostatních. Tato rozhodnutí jsou dů-
ležitá a my chceme udělat vše, co bude v našich silách,
abychom vám poskytli co nejlepší šanci do budoucna.
Chceme činit dobrá rozhodnutí, ale samozřejmě nemů-
žeme vědět, jestli se nám to podařilo hned zkraje – vždy
před námi leží neznámo a nikdo z nás nedokáže vidět
Pozice: 741/1000
budoucnost úplně jasně. Jak tedy porazíme tuto agonii
následující po rozhodování?
Ukazuje se, že naše nastavení mysli spojené
s dobrým rozhodováním je stejně důležité jako samotné
rozhodnutí. Je zjevné, že nejlepší pocit z volby si zajistí-
me výběrem té nejlepší varianty. Je to poměrně
prosté – až na to, že je to zhola nemožné. Nemůžete
provést „nejlepší volbu“, protože nemůžete vědět, jaká
volba byla nejlepší – až do chvíle, než se před námi roz-
vinou všechny okolnosti. Můžete zapracovat na výběru
nejlepší možné volby s tím, co víte, ale je-li vaším cílem
„vybrat nejlepší možnost“, zjistíte svou úspěšnost až
ve chvíli, kdy volbu provedete. Fakt, že dřív to nejste
schopni zjistit, vás vede k otázce, zda jste se rozhodli
dobře, nebo ne, a nutí vás stále dokola přehrávat al-
ternativy, které jste nevybrali – to je to trápení, o kte-
rém zde mluvíme. Neustálé přehrávání odčerpává hla-
dinu spokojenosti s volbou, kterou jste učinili, a roz-
ptyluje vás od energického zabývání se vaší volbou.
Dan Gilbert z Harvardovy univerzity zkoumal tuto
oblast a prokázal, jaký efekt má opuštění možností
ve studii zaměřené na rozhodování lidí ohledně růz-
ných Monetových uměleckých tisků.3
Vyzval účastníky, aby ohodnotili pět různých obrazů
od Moneta podle svých preferencí a očíslovali je
Pozice: 743/1000
od jedničky do pětky. Výzkumníci potom každému
z účastníků řekli, že mají kopie obrazů, které účastník
hodnotil jako třetí a čtvrtý, a že si s sebou mohou vzít
jeden z nich domů. Většina lidí si samozřejmě vzala ob-
raz číslo tři. Potom některým z nich řekli, že si mohou
obraz ještě vyměnit za jiný, pokud chtějí. Ostatním sdě-
lili, že mohou mít pouze ten, který si vybrali – bez
možnosti výměny.
Po pár týdnech se výzkumníci opět obrátili na zkou-
mané osoby. Lidé, jimž bylo řečeno, že si své obrazy
mohou vyměnit – ačkoli to neudělali – byli se svou vol-
bou méně spokojení než lidé, kteří si vybrali tytéž tisky,
ale bylo jim řečeno, že jejich volbu nelze zvrátit.
Ukazuje se, že „vratnost“ volby nenapomáhá k zajištění
spokojenosti s rozhodnutím. Očividně stačí i pouhá
možnost znovu zvážit volbu a zachování „otevřených
možností“ a začneme pochybovat a svou volbu
shazovat.
Ale počkejte… bude to ještě horší. Vědec Barry Sch-
wartz nás ve své knize The Paradox of Choice (Paradox
volby) informuje, že tato drobná nepříjemná vlastnost
našeho mozku při rozhodování jde ještě dál.4 Pokud či-
níme rozhodnutí tváří v tvář mnoha možnostem, nebo
vnímáme-li mezitím byť jen existenci dalších možností,
o nichž ani nic nevíme, jsme pak se svou volbou méně
Pozice: 746/1000
spokojení. Problém nespočívá pouze v možnostech, kte-
ré jsme měli a nevybrali (možnostech, které si „ne-
cháváme otevřené“) – jde o onu hromadu možností,
které jsme ani nestihli zvážit. Ponětí o nekonečném
množství možností, které by mohly být skvělé, ale my
jsme se k nim nikdy nedostali, je mocná síla působící
proti klidné spokojenosti s volbou. I když jsme nevědě-
li, jaká přesně by mohla být, musela jistě existovat ně-
jaká lepší volba a my jsme si ji nechali ujít. V glo-
bálním světě poháněném internetem máme vždy ne-
spočet možností, takže dnes umíme být se svou volbou
ještě nespokojenější než kterákoli jiná generace v ději-
nách.
To se ale máme!
Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že domnělé
volby ve skutečnosti neexistují, protože na ně nelze za-
reagovat nějakou akcí. Nepokoušíme se žít v před-
stavách – chceme designovat skutečný život, který lze
žít. Kdybychom se zatěžkali všemi informacemi o na-
šich rozhodnutích a dohledali bychom všechny pravdě-
podobné možnosti (což byste měli samozřejmě udělat,
chcete-li se rozhodnout pro „nejlepší volbu“), nikdy
bychom se nerozhodli. Při designování života máme
nespočet možností, ale tato skutečnost nám nestojí
v cestě. Se zápalem zkoumáme pár možností a potom se
Pozice: 749/1000
pustíme do akce tím, že začneme nějakou volbou. Pou-
ze díky akci vybudujeme cestu, po níž se můžeme
ubírat. Snažme se tedy zdokonalit v opouštění možnos-
tí, které nepotřebujeme, a následně tedy i v budování
svého života. (A nyní máte jistotu, že v budoucnosti
můžete neustále získávat další možnosti, stejně jako
jste získali tyto.) Jde o zcela zásadní krok pro volbu
štěstí a pro spokojenost se svou volbou.
Jste-li na pochybách… nechte to plavat a jděte dál.
Je to skutečně až tak jednoduché.
Neříkáme tím, že byste měli předstírat, že nevíte
o cestách, kterými jste se nevydali, nebo že už nikdy
nenarazíte v půli cesty na něco jiného a nerozhodnete
se couvnout a změnit kurz. Tvrdíme, že existuje
chytřejší postup, který výrazně zlepší vaši schopnost
uspět v realizaci změn a vede ke štěstí a spokojenosti
na vaší cestě.
Prokažte si laskavost a nachystejte si hodně
možností, potom seznam ořežte na kratší a zvladatelný
(nanejvýš 5 možností). Potom z nich vyberte tu možnou
s ohledem na dostupný čas a zdroje, pusťte se do díla
a pracujte na své další cestě. Činíte-li tak při iteraci pro-
totypů, není toho tolik v sázce a budete schopni proces
dolaďovat v průběhu, než dospějete do bodu, kdy je
nutné skutečně zainvestovat. Jakmile už se rozhodne-
Pozice: 752/1000
te – přijměte svou volbu a následujte ji. Vedou-li otázky
k trýznivým pochybnostem, vyčistěte si hlavu a namiřte
energii na sžití se s rozhodnutím, které jste učinili.
Samozřejmě postupujte s otevřenou hlavou, ale nikdy
neupírejte pohled do zpětného zrcátka lítosti.
Tento krok spoléhá primárně na osobní disciplínu.
Mějte po ruce své přerámované chápání rozhodovacího
procesu a zajistěte, abyste vždy zvítězili v niterném spo-
ru s pokušením vrátit se o krok nazpět a znovu přemí-
tat. Využijte pomoc – najděte si tým nebo podporovate-
le v designování života, aby vám připomněli, proč jste
se rozhodli právě takto. O svém rozhodnutí napište
do deníku a v okamžiku, kdy se začnete cítit zmatení,
přečtěte si svůj zápisek. Zjistěte, co funguje ve snaze
plně si vychutnat svoji volbu.
Dysfunkční přesvědčení: Chceme-li být šťastní,

musíme mít všechno.
Přerámování: Štěstí spočívá v oproštění se
od toho, co nepotřebujeme.
Pozice: 754/1000
Nechte to plavat a nepouštějte se

Andy patřil k nejlepším studentům v přípravce na me-
dicínu. Až na to, že nebyl budoucím lékařem, ale stu-
dentem zaměřeným na veřejné zdravotnictví nebo
podnikání ve zdravotnických technologiích. Andy měl
o své budoucnosti dvě primární a jednu záložní před-
stavu – všechny se týkaly jedné velké mise – napravit
zdravotnictví.
Andy věděl, že chceme-li změnit neúměrný dopad
zdravotní péče na ekonomiku a dostupnost péče pouze
pro majetné, zdravotnický systém potřebuje rozsáhlou
reformu, navýšení preventivní péče a zaměření
na wellness management (udržování fyzické i duševní
pohody). Domníval se, že existují dva způsoby, jak mů-
že současnou situaci ovlivnit co nejúčinněji. Buď se
stane vlivným politickým expertem ve zdravotnictví,
nebo podnikatelem se zdravotnickými technologiemi.
Přestože práce ve vládě a ve veřejném sektoru nebyla
mezi jeho přáteli nijak populární, Andy věděl, že pouze
lidé hýbající velkými kolečky mechanismu zdravotní
péče budou v pozici, z níž bude možné započít velkou
změnu. O zdravotnických technologiích věděl, že se
neustále rychle rozvíjejí a že mohou vést k rychlejším
Pozice: 757/1000
změnám chování – jelikož se nepohybují rychlostí poli-
tiky, ale rychlostí trhu.
Jeho záložní plán zněl „prostě budu doktor“. Tato
věta zní legračně, vzhledem k tomu, jak respektované
postavení mají lékaři ve společnosti, a zejména v jeho
širší asijské rodině – nicméně přesně takto si ji opa-
koval. Rozhodně profesí nepohrdal, jen k ní přistupoval
upřímně. Jeho záložní plán zahrnoval pojišťovací poli-
tiku – pro případ, že by nenašel způsob, jak zajistit roz-
sáhlý dopad na společnost, a kdyby potřeboval své úsilí
nasměrovat na menší hřiště. Uvědomil si, že i doktor
jako jednotlivec může mít jistý vliv v rámci své praxe
a pravděpodobně i v okolních nemocnicích a v regionu.
Snad tato cesta nabízela možnost stát se zářným příkla-
dem lepší zdravotní péče.
Kterou z cest si vybrat? Toto rozhodnutí ve sku-
tečnosti nebylo tak těžké. Andy byl přesvědčený, že
cesta politiky je nejzajímavější a bude mít největší do-
pad, a proto si ji zvolil. Těžké bylo vymyslet, jak to
provést. Měl by jít přímo po dokončení bakalářského
studia studovat magisterský obor spojený s veřejným
zdravím (M.P.H.) a potom rovnou do Washingtonu?
Nebo jít na lékařskou fakultu a nejprve získat titul
M.D., a teprve potom přejít k M.P.H.? Andy věděl, že
ve zdravotnické kultuře jsou lékaři uctíváni a že jejich
Pozice: 760/1000
stanovisko ohledně všech lékařských záležitostí má
větší váhu než stanovisko lidí bez titulu M.D. Nevěřil,
že by ho absolvování oboru učinilo chytřejším nebo
efektivnějším tvůrcem politických opatření, ale sku-
tečně chtěl dokázat něco velkého a byl ochotný in-
vestovat dalších osm až deset let do zvýšení své důvě-
ryhodnosti (čtyři roky studia medicíny a 4 až 6 let pře-
datestační praxe).
Bylo to těžké rozhodnutí. Deset let mu připadalo ja-
ko neuvěřitelně dlouhá doba, po kterou je třeba čekat,
než začne se svým plánem.
Andy vše pořád dokola přemílal v hlavě, ale ne-
dokázal přijít na jedinou volbu, z níž by měl dobrý po-
cit. Když si říkal, že si udělá rovnou M.P.H. a pustí se
do toho, napadlo ho: „Ale… když mě nebudou poslou-
chat, ten ušetřený čas mi nijak neprospěje!“ Když zva-
žoval lékařskou fakultu, říkal si: „Ale… deset let je hroz-
ně dlouhá doba – kdoví, co se do té doby stane?“ An-
dyho myšlenky se točily v nekonečném kruhu. Měl po-
cit, jako kdyby se jeho mozek zasekl jako křeček
ve šlapacím kolečku.
Andy přestal nad svým rozhodnutím uvažovat a gro-
koval ho. Přitom zjistil, že z Andyho z lékařské fakulty
má lepší pocit než z Andyho studujícího veřejnou
správu. Když opět pomyslel na to, že se stane dokto-
Pozice: 762/1000
rem, Andy z lékařské fakulty si dělal starosti ohledně
deseti let studia a praxe, ale potom si řekl: „Jo, je to
dlouhá doba. Ale jsem oddaný svému cíli zlepšit
zdravotní péči. Vím, že touto cestou dělám vše, co
můžu, abych se dobře připravil a usiloval o co nejlepší
výsledky. I za deset let budou problémy ve zdravotnic-
tví stejně velké. Nic mi neuteče. Hlavně bych ale asi ne-
dokázal žít s vědomím, že jsem neudělal vše, co bylo
v mých silách.“ Když Andymu z fakulty veřejné správy
přišla na mysl otázka: „Co když mě nikdo nebude brát
vážně bez titulu M.D.?“, neměl na ni dobrou odpověď.
Jen se cítil mizerně.
Proto se rozhodl jít na lékařskou fakultu a zasvětit
dalších deset let kariéře atestovaného lékaře, téměř vý-
hradně proto, aby byl v budoucnu důvěryhodnějším po-
litikem. Dobře – možnost zvolena, práce hotova. Je to
tak?
Ne.
Andy stále ještě musel zapojit krok číslo čtyři – ne-
chat vše ostatní plavat a vydat se na cestu. Rychle si
uvědomil, proč jsme tento krok pojmenovali právě tak-
to. Tajemství „oproštění se od něčeho“ spočívá v tom,
že se posuneme dál. Nechat něco plavat je samo o sobě
neuvěřitelně těžké – někdo by řekl, že je to nemožné.
Zkuste například myslet na cokoli jiného než na mod-
Pozice: 765/1000
rého koně. Ať už vyberete cokoli, nesmíte myslet
na modrého koně ani si ho v duchu představit. Ani pun-
tíkovaného modrého koně. Ani modrého jednorožce.
Žádného modrého poníka s červenobílým pruhovaným
sedlem a růžovou stuhou na ocase.
Následujících šedesát vteřin nemyslete na modrého
koně.
Tak jak to šlo? Jste-li jako všichni lidé, s nimiž jsme
pracovali, hlavou se vám prohánělo stádo modrých ko-
ní. V tom vězí problém, když chceme něco nechat
plavat – je to spíše nečinnost než činnost a mozek to
nesnáší, stejně jako příroda nenávidí vakuum. Chcete-li
nechat něco plavat, nejdůležitější je pokračovat a chytit
se něčeho jiného. Upřete svou pozornost na něco – ne-
snažte se ji z něčeho odklonit.
Jak se Andy mohl zbavit strastí a obav, že promarní
deset let života? Jak se mohl oprostit od všech těch
představ, že za pouhé dva roky by mohl získat M.P.H.
a potom už se prohánět po chodbách Kongresu a stát se
novým odborníkem na zdravotnickou politiku? Andy si
uvědomil, že cesta ven spočívá v cestě dovnitř – zeptal
se: „Jak se můžu posunout dál a stát se nejprve dokto-
rem?“
Jakmile to udělal, uvědomil si, že volba studia na lé-
kařské fakultě mu zadarmo poskytuje jeho záložní
Pozice: 768/1000
plán – kariéru lékaře. Věděl, že studenti medicíny začí-
nají pracovat v nemocnici už během prvních let studia
a že v průběhu předatestační praxe se zabývají kli-
nickou praxí. Jaké specializace by mohly být pro poli-
tiku zdravotní péče nejrelevantnější? Které lékařské fa-
kulty měly nejsilnější vazby s Washingtonem
a s programem M.P.H.? Které zdravotnické instituce by
ho naučily nejvíc? Místní klinika? Velká nemocnice?
Praxe v menších městech? Ve velkoměstech? Jakmile
přijal možný přínos svého lékařského vzdělání a po-
chopil, jak z něj může vytěžit co nejvíc, najednou získal
hromadu nápadů a otevřelo se mu mnoho zajímavých
otázek hodných dalšího zájmu. Díky tomu, že si před-
stavil, jak se posune dál, dal své mysli svolení, aby vše
ostatní nechala být. Vymyslel spoustu způsobů, jak si
zajistit prototypovací rozhovory a zkušenosti se
zdravotní politikou už během studia a praxe.
Andy byl zcela hvězdným žákem.
Už nikdy žádný kolotoč pro křečky
Pozice: 771/1000
Designéři nevyšilují. Nesní o tom, co všechno mohlo
být. Nestojí na místě. A neplýtvají svou budoucností
doufáním v lepší minulost. Designéři života vidí dobro-
družství ve všem, co právě budují a prožívají. Takto si
volíte štěstí.
Máme vlastně vůbec nějakou jinou volbu?
Pozice: 773/1000
10. Imunita vůči selhání
[ 10 ]
Imunita vůči selhání
P ředstavte si, že existuje vakcína, po jejíž aplikaci už

nikdy neselžete. Jedno malé štípnutí a váš život pů-
jde zaručeně přesně podle plánu – bezproblémová
plavba a úspěch za úspěchem, kam až oko dohlédne.
Celý život bez selhání zní docela dobře, že? Život bez
zklamání, překážek, potíží, ztrát a smutku většině z nás
připadá příjemný. Nikdo z nás nemá rád selhání. Je to
příšerný pocit – otřesně sevřený žaludek, tíha porážky
jako drtivé závaží na prsou.
Kdo by nechtěl být imunní vůči selhání?
Žádná taková vakcína bohužel neexistuje a je
nemožné nikdy neselhat. Imunní vůči selhání však být
můžeme. Nechceme tím říct, že se dokážete vyhnout
situacím, kdy se věci nevyvinou tak, jak jste doufali;
můžete však získat imunitu vůči převážné většině nega-
Pozice: 776/1000
tivních pocitů selhání, které zbytečně zatěžují váš život.
Využijete-li nápady a nástroje, o kterých jsme doposud
hovořili, omezíte svou „míru selhání“, což je skvělé.
Nyní nám však jde o něco mnohem hodnotnějšího než
pouze o redukci selhání. Naším cílem je imunita vůči
selhání.
Při designování života, který je radost žít, jsme
zkoušeli mnoho různých věcí. Se zvídavým nastavením
mysli jsme vyšli do světa a potkali jsme zajímavé lidi.
Radikálně jsme spolupracovali s přáteli a rodinou a se-
stavili jsme prototypy smysluplného zapojení do světa.
Během této cesty designování života jsme přijali akční
nastavení mysli, a kdykoli jsme na pochybách, víme, že
musíme něco udělat.
Celou tu dobu jste si vytvářeli něco, čemu psycho-
logové zaměření na pozitivní psychologii (jako Angela
Duckworthová) říkají houževnatost (v originále grit;
pozn. red).1 Studie Angely Duckworthové zabývající se
houževnatostí a sebekontrolou dokazují, že houževna-
tost je lepším měřítkem potenciálního úspěchu než IQ.
Imunita vůči selhání nám poskytuje houževatosti
na rozdávání.
Je důležité uvažovat o nás samotných jako
o designérech života, kteří jsou zvídaví a zaměření
na akci a rádi vytvářejí prototypy, „staví svou cestu
Pozice: 779/1000
vpřed“. Přijmete-li však tento přístup k designování
života, jistě zažijete selhání. Ve skutečnosti takto zažije-
te více selhání než při jakémkoli jiném přístupu. Proto
je důležité pochopit, co v našem procesu znamená „se-
lhání“ a jak vůči němu dosáhneme imunity.
Strach ze selhání je obrovským strašákem v životě
každého člověka. Zdá se, že souvisí se základním vní-
máním života jako dobrého nebo špatného. Byla
úspěšná (no paráda!). On selhal (fuj, to je špatně!).
Když se na to díváme z tohoto úhlu, nikdo nechce se-
lhat. Představujeme si, že na našem pohřbu bude něja-
ký nezávislý soudce (nebo imaginární komise), který
rozhodne, zda jsme nakonec uspěli, nebo selhali.
Designujete-li svůj život, nemůžete naštěstí selhat.
Některé z vašich prototypů a projektů možná nedosáh-
nou svého cíle („selžou“), nezapomínejte ale, že byly
navrženy k tomu, abyste se něco naučili. Jakmile se
z vás stane designér života a začnete žít nekončícím
kreativním procesem životního designování, nemůžete
selhat; můžete se jenom nadále rozvíjet a učit se z růz-
ných zkušeností, které přicházejí jak se selháním, tak
s úspěchy.
Pozice: 782/1000
Nekonečné selhání
Věříme, že nyní chápete, že prototypování při
designování života představuje skvělý způsob, jak uspět
dříve (ve velkých, důležitých věcech) tím, že budete
častěji chybovat (při těch méně důležitých, z nichž se
učíte). Jakmile absolvujete tento cyklus opakovaných
prototypů několikrát, skutečně si začnete vychutnávat
proces učení skrze prototypovací zkušenosti, jež by
ostatní lidé mohli považovat za selhání. Jednoho dne
těsně před naším seminářem Dave výrazně pozměnil
jedno ze cvičení pro tuto konkrétní třídu. Něco ho na-
padlo a chtěl si to vyzkoušet. Neměl čas podělit se
o svůj plán s Billem, takže ten se o novém cvičení dosle-
chl poprvé zároveň se studenty. Když Dave zadal (do té
doby nevyzkoušené) cvičení a studenti se pustili do prá-
ce, Bill za ním přišel a prohlásil: „Tohle je parádní!
Jsem nadšený, že jsi ochotný selhat před osmdesáti stu-
denty! Netuším, jestli to cvičení bude fungovat, ale moc
se mi líbí, jak ho prototypuješ!“ Dave a Bill po čase za-
čali důvěřovat procesu designování života natolik, že už
se ani nebaví o správném způsobu, jak vést hodiny. Až
skutečně ovládnete designérský přístup k myšlení, na-
konec budete o všem uvažovat jinak.
Pozice: 784/1000
Tak vypadá první stupeň imunity vůči selhání – za-
měřit se na akci, rychle udělat chybu a uvědomit si
vzdělávací hodnotu selhání, takže vás brzy přestane bo-
let (ze své chyby se samozřejmě poučíte rychle a proces
vylepšíte). Mimochodem, to cvičení ve třídě dopadlo
dobře, načež jsme se rozhodli ho dál nepoužívat a ne-
chat původní verzi, protože byla efektivnější. Takový
úspěch!
Existuje celá další úroveň imunity vůči selhání, kte-
ré říkáme imunita vůči velkému selhání. Vychází z po-
chopení opravdu velkého přerámování při designér-
ském myšlení. Jste připraveni? Designování vašeho
života je vlastně život sám – protože život je proces,
nikoli výsledek.
Jestli chápete tohle, chápete všechno.
Dysfunkční přesvědčení: Soudíme svůj život

podle výsledku.
Přerámování: Život není výsledek, ale proces.
Vždy rosteme od přítomnosti do budoucnosti,

a neustále se tedy měníme. S každou změnou přichází
Pozice: 787/1000
nový design. Život není výsledek; připomíná spíše
tanec. Design života je vlastně jen opravdu dobrá se-
stava tanečních kroků. Život není nikdy dokončený
(dokud neskončí) a designování života není nikdy ho-
tové (dokud s ním neskončíte).
Filozof James Carse napsal zajímavou knihu na-
zvanou Finite and Infinite Games2 (Konečné a neko-
nečné hry). V ní tvrdí, že téměř všechno, co v životě dě-
láme, je buď konečná hra, kde hrajeme podle pravidel,
abychom vyhráli – nebo nekonečná hra, kde hrajeme
s pravidly pro radost ze samotné hry. Jednička z che-
mie je konečná hra. Zjišťování, jak funguje svět a jak
do něj zapadáte, je nekonečná hra. Příprava syna na ví-
tězství v matematické olympiádě je konečná hra. Snaha
dodat synovi pocit, že ho máte bezpodmínečně rádi, je
nekonečná hra. Život je plný obou typů her. (Hrami
samozřejmě nemáme na mysli nic triviálního či dětské-
ho. V tomto kontextu to jednoduše znamená způsob, ja-
kým jednáme ve světě a jakou důležitost přikládáme
svým činům.) Všichni neustále hrají jak konečné, tak
nekonečné hry. Nelze říct, že by jeden typ byl lepší než
druhý. Baseball je skvělá hra, ale nefunguje bez
pravidel, bez vítězů a poražených. Láska je nekonečná
hra – když se hraje dobře, trvá navěky a všichni se snaží
udržet ve hře.
Pozice: 790/1000
Co to má společného s designováním života? Pouze
toto: zapamatujete-li si, že neustále hrajete nekonečnou
hru spočívající v tom, že se stáváte čím dál tím víc sami
sebou a designujete způsob, jak ukázat světu své kvali-
ty, nemůžete selhat. S myslí nastavenou na nekonečnou
hru dokážete selhání nikoli pouze redukovat – jste vůči
nim skutečně imunní. Zažijete samozřejmě bolest, ztrá-
tu a vážné nezdary, ale ty nijak neuškodí vaší osobnosti
a nebudete je chápat jako existenční „selhání“, z něhož
se nelze zotavit.
Bytí a konání
Lidé se už tisíce let snaží vyvážit své soustředění na se-
be jako na lidské bytosti (převažuje ve východních kul-
turách) a jako na souhrn lidského konání (převažuje
v západních kulturách). Bytí, nebo konání? Skutečné,
niterné já, nebo zaneprázdněné vnější já? Které z nich?
Z pohledu designování života je toto dvojí rozdělení
chybné. Život je zapeklitý problém, který nelze „vyře-
šit“, a proto se zaměřujeme pouze na to, abychom se
zlepšili v žití svých životů prostřednictvím budování
Pozice: 792/1000
cesty vpřed. Tento diagram podle nás lépe znázorňuje
celý proces:
Když designujete život, začnete tím, kdo jste

(první, druhá a třetí kapitola). Potom máte mnoho
nápadů (než abyste čekali donekonečna, než přijde ná-
pad století) a testujete jejich proveditelnost (čtvrtá,
pátá a šestá kapitola) a potom učiníte nejlepší
možné rozhodnutí (osmá kapitola). A během toho
všeho (což zahrnuje i rozhodnutí, která vás budou držet
na jedné konkrétní cestě po celou řadu let), se u vás
rozvinou různé aspekty vaší osobnosti a identity, které
pěstujete a vyvoláváte pomocí těchto zkušeností –
stáváte se víc sami sebou. Tímto způsobem poháníte
Pozice: 795/1000
velice produktivní růstový cyklus a přirozeně se vyvíjíte
od bytí někým pomocí dělání něčeho ke stávání se
někým novým. Potom se vše opakuje, když vy, kteří jste
se stali více sami sebou (vaše nová bytost), podniknete
další krok dělání – a tak pořád dokola.
Všechny životní kapitoly – báječně vítězné, bolestivě
složité i zkrušující – udržují tento cyklus v chodu, má-
me-li správné nastavení mysli. Díky tomuto způsobu
vnímání a zažívání věcí vždy uspějete v nekonečné hře
objevování a angažování se ve světě.
Takové nastavení mysli představuje velkou dávku
naší verze vakcíny proti selhání.
Dysfunkční přesvědčení: Život je konečná hra

zahrnující vítěze a poražené.
Přerámování: Život je nekonečná hra bez vítězů
a poražených.
Možná si teď říkáte, že to zní dobře, ale v reálném

světě to není tak jednoduché. Opravdu věříme (vidíme
to u ostatních a sami jsme to zažili), že selhání skutečně
můžete přerámovat tak, že přetvoříte nezdary a zajistíte
Pozice: 798/1000
si šťastnější a více naplňující život. Toto není jen nějaké
naše shrnutí pozitivního uvažování – jde o designérský
nástroj, který je pro navržení života velice důležitý.
Selhání je pouze surovinou úspěchu. Všichni
chybujeme, máme slabosti, cítíme bolest. Všichni také
můžeme vyprávět alespoň jeden příběh o tom, jak jsme
přerámovali konkrétní selhání, změnili svůj úhel pohle-
du a pozorovali, jak se z průšvihu stala nejlepší věc
v našem životě.
Všichni můžeme vyprávět příběhy o vykoupení.
Dokonale naplánovaný život, který vás nikdy nepře-
kvapí, neskýtá výzvy a nezkouší vás, není dobře
designovaný život, nýbrž dokonale nudný.
Přijměte chyby, slabosti, velká selhání a všechny vě-
ci, které se staly a nad nimiž jste neměli kontrolu. Díky
nim stojí život za žití a designování.
Jen se zeptejte Reeda.
Vyhrávat a prohrávat a vyhrávat

Reed chtěl odjakživa být předsedou třídy, a proto se
o pozici začal ucházet hned, jak to šlo – v páté třídě.
Pozice: 801/1000
Neuspěl. Zkusil to v šesté třídě – a opět neuspěl. Kandi-
doval každý rok, někdy i dvakrát do roka a pokaždé
prohrál. Na konci třetího ročníku střední školy už měl
za sebou řadu kandidatur na různé pozice – a neuspěl
celkem třináctkrát za sebou. Během posledního roku
střední školy se rozhodl kandidovat ještě jednou –
na prezidenta třídy (senior class president).
Reedovi rodiče v průběhu let ztrápeně sledovali, jak
se vrší hromada jeho proher. Po čtyřech nebo pěti pro-
hrách už sebou začali cukat, kdykoli Reed opět ohlásil:
„Budu kandidovat znova!“ Byli dost chytří na to, aby jej
neodrazovali, ale hluboko uvnitř si přáli, aby toho už
nechal a ukončil to trápení. Nedokázali se dívat, jak za-
žívá jeden neúspěch za druhým. Reedovi to však neva-
dilo. Prohry samozřejmě neměl rád – ale dál si stál
za svým. Věděl, že vytrvá-li, naučí se, co dělá špatně,
a nakonec zvítězí – nebo se alespoň naučí něco dalšího.
V jeho mysli bylo selhání pouze součástí procesu. S kaž-
dou další prohrou mu neúspěchy připadaly čím dál mé-
ně bolestivé, což mu umožnilo riskovat a zkoušet nové
přístupy. Získal kuráž vyzkoušet jiné věci – sporty, he-
rectví. Většina z nich nevyšla, ale některé z nich ano.
Přestože měl ze svých úspěchů radost, nijak by mu ne-
vadilo, kdyby i v nich selhal. Opakované neúspěchy ho
osvobodily a on tak mohl nasměrovat svou energii
Pozice: 803/1000
na co nejlepší kampaně. Každé selhání pro něj před-
stavovalo lekci, takže když kandidoval, nikdy se netrá-
pil možností prohry. Když nakonec vyhrál a stal se
prezidentem třídy, byl nadšený, ale nejde o to, že ko-
nečně vyhrál – jde o skutečnost, že to nepřestal zkou-
šet.
Ukázalo se, že tato lekce pro něj byla ještě důleži-
tější, než si uvědomoval.
Když se na něj někdo podíval v jeho dvaadvaceti le-
tech, Reed mu konečně připadal jako životní vítěz.
Skaut. Prezident třídy. Quarterback. Ivy League. Když
absolvoval vysokou školu a získal titul z ekonomie, zdá-
lo se, že jeho život je nalinkovaný k úspěchu a k další-
mu úspěchu. Získal práci u špičkové firmy a v průběhu
prvních pár let se jeho kariéra vyvíjela skvěle.
V práci musel často cestovat a během obchodní
cesty na Středozápad USA si Reed všiml, že hned pod
krkem má zvláštní bouli. O polední pauze si zašel na vy-
šetření k doktorovi a po třech dnech, když nasedal
do letadla domů, lékař mu volal, aby potvrdil jeho nej-
horší obavy – Hodgkinova choroba, rakovina lymfa-
tických uzlin. Když dorazil domů, okamžitě nastoupil
na chemoterapii.
Rakovina v pětadvaceti letech nebyla součástí Ree-
dova životního designu. Nyní však byla součástí jeho
Pozice: 806/1000
života.
Dosavadní životní zkušenosti s přijímáním neúspě-
chů se mu vyplatily. Reed dokázal velice rychle při-
jmout svou situaci a vložil veškerou energii do uzdra-
vení. Nezastavil se, aby se ptal sám sebe: „Proč já?“ Ani
si nepřipouštěl, že by v péči o zdraví selhal. Byl zane-
prázdněný přípravou další kampaně – tentokrát se roz-
hodl porazit rakovinu. Po celý následující rok nepokra-
čoval ve své kariéře ekonomického poradce, jak měl pů-
vodně v plánu. Podstupoval zákroky, ozařování
a chemoterapii. Ve velice raném věku se také zároveň
učil, jak je život křehký.
Když byla jeho léčba u konce a rakovina se nacháze-
la v remisi, Reed netušil, co by měl dělat dál. Jeden ná-
pad vlastně měl – jeden ztřeštěný nápad. V jeho Plánu
odysey byla jedna drobná položka, kterou ještě nezačal
prototypovat – vzít si na rok od všeho volno a celý rok
strávit lyžováním. Nastal u něj vnitřní konflikt. Ame-
rický chlapec na cestě k úspěchu si jen tak nevezme rok
volna, aby lyžoval a nic dalšího nedělal.
Reed však už dávno přestal být průměrným
skautíkem. Právě dobojoval válku s rakovinou,
a přestože věděl, že nejchytřejší by bylo pokračovat
v budování kariéry a že další rok nezaměstnanosti by se
nemusel v jeho životopise vyjímat hezky a mohl by mu
Pozice: 809/1000
zničit život, rozhodl se, že chce svůj život žít, a nejen ho
plánovat.
Než se rozhodl, prošel si několika prototypovacími
rozhovory s lidmi z obchodní sféry, protože chtěl zjistit,
jak by na jeho rozhodnutí mohli reagovat budoucí per-
sonalisté. Dospěl k závěru, že si může dovolit zariskovat
a že lidé, s nimiž by chtěl pracovat, by vnímali jeho ly-
žařské dobrodružství po vyléčení z rakoviny spíše jako
ukázku odvahy než nezodpovědnosti. Co se týkalo po-
hledu ostatních lidí – byl to jejich problém. Důležitý
není primárně fakt, že Reed „uspěl a porazil rakovinu“,
ale že si během procesu dokázal užít imunitu vůči se-
lhání, což mu umožnilo nasměrovat svou energii pro-
duktivně a naučit se věci, které mohl využít později.
Přeměnil svůj problém ve výhodu a dokázal pro sebe
designovat nejlepší možný život i tváří v tvář nepřízni
osudu. To je milionkrát lepší než stát na místě a ptát se
donekonečna, proč se nám v životě dějí špatné věci.
Imunita vůči selhání, kterou si osvojil v páté třídě,
se Reedovi později hodila mnohokrát. O pár let později
se rozhodl jít za svou prací snů – pracovat pro profesio-
nální sportovní klub, konkrétně v americkém fotbalu.
Přestože v tomto odvětví neměl žádné konexe, ještě
na vysoké škole se setkal s nadějným fotbalovým
manažerem a pomalu si začal budovat síť ve světě spor-
Pozice: 811/1000
tu pomocí prototypovacích konverzací. Pokusil se
o sblížení s tímto oborem pomocí pokusů najít zde prá-
ci. Odmítnutí bylo to nejhorší, co se mu mohlo stát, ale
jelikož ho už neděsilo, proč by se alespoň nepokusil?
Když jeho snahy o hledání práce v lize NFL selhaly, ne-
chal celou věc rychle plavat a nasměroval své úsilí
do dalšího, alternativního plánu.
O více než rok později se mu konečně naskytla šance
ucházet se o práci vyjednavače smluv pro hráče fot-
balového týmu. Mezi desítkami dalších kandidátů,
z nichž mnoho mělo zkušenosti v oboru, se dostal jako
jeden ze dvou uchazečů k finálním pohovorům a neu-
spěl – práci nedostal. Opravdu ho to bolelo, ale opět
rychle nasměroval své úsilí k alternativnímu plánu,
dostal práci ve finančním managementu a začal pra-
covat pro skvělou firmu.
Svůj plán na práci v profesionálním týmu však ne-
vzdal. Nehledě na předchozí neúspěchy pokračoval
v prototypování své kariéry. Zůstal v kontaktu
s manažery v NFL a strávil stovky hodin sestavováním
inovativních modelů sportovních analýz, které jim čas
od času ukazoval. Takto se obvykle nechovají lidé, kteří
právě neuspěli při pracovním pohovoru. A ano, nako-
nec jej najal tentýž tým, na lepší práci, než o kterou se
původně ucházel.
Pozice: 814/1000
Na této pozici pracoval zhruba tři roky, než dospěl
k rozhodnutí, že profesionální sport není jeho vysněnou
prací – opět „selhal“. Proto začal pracovat
ve zdravotnickém startupu a uklidňovalo ho vědomí, že
kdyby to nevyšlo, tak další věc nebo věc po ní už vyjde.
Reed je teď zcela imunní vůči selhání. Před osobní
bolestí a ztrátou jej nic nechrání, ale je imunní vůči
dezinformacím vyplývajícím ze selhání – nikdy neuvěří,
že je neúspěšný ani že jej jeho selhání jakkoli definuje.
Vlastně nevěří, že by jeho selhání byla selháními. Učí
ho stejným způsobem jako úspěchy. Úspěch má raději,
ale hraje s čímkoli, co se mu naskytne, a i díky chy-
bování se posouvá kupředu.
Když se s Reedem setkáte dnes, ve všech ohledech
se vám bude jevit jako velice úspěšný a spokojený mla-
dý muž. Je šťastně ženatý, právě se mu narodila pře-
krásná dcera a má rozkošného tříletého syna. Je vy-
soký, pohledný a zdravý. Právě si s manželkou koupili
první dům a daří se mu ve skvělé mladé firmě zaměřené
na genetické testování a zdravotní péči. Reed si jistě
užívá všechen svůj nedávný úspěch, ale takto o sobě ne-
smýšlí. Je hlavně vděčný a ví, že dobrý pocit ze života
nevychází z jeho současné úspěšnosti, ale spíše z nasta-
vení mysli.
To je ten pravý důvod, proč Reed vítězí nad životem.
Pozice: 817/1000
Cvičení pro přerámování selhání

Je pro nás snadné popsat velkolepý cíl dosažení imuni-
ty vůči selhání, ale dospět do něj je něco úplně jiného.
Zde uvádíme cvičení, které vám může dopomoct k to-
muto cíli – k přerámování selhání. Selhání je surovinou
úspěchu a přerámování selhání je proces přeměny této
suroviny ve skutečný růst. Jde o jednoduché cvičení
o třech krocích:
1. Zapisujte si svá selhání.

2. Kategorizujte si svá selhání.
3. Identifikujte poznatky užitečné pro růst.
Zapisujte si svá selhání

Kdykoli něco pokazíte, prostě si to zapište. Můžete to
dělat tak, že se ohlédnete za minulým týdnem, měsí-
cem, rokem, nebo si vytvořte hitparádu největších
životních průšvihů. Fungovat může jakýkoli časový
úsek. Chcete-li si vypěstovat návyk přeměny selhání
v růst, potom doporučujeme dělat to jedenkrát až dva-
krát do měsíce, dokud si neosvojíte nový způsob myš-
Pozice: 820/1000
lení. Přerámování selhání je zdravý návyk, který vede
k imunitě vůči selhání.
Kategorizujte svá selhání

Je užitečné kategorizovat selhání do tří typů, abyste
mohli snáze identifikovat růstový potenciál.
Krpy jsou prosté chyby týkající se věcí, které se vám
normálně daří. Nejde o to, že byste to nemohli
zvládnout lépe – prostě jste to podělali. V tomto přípa-
dě nejlépe zareagujete tak, že přiznáte svou chybu, pod-
le potřeby se omluvíte a posunete se dál.
Slabosti jsou selhání, k nimž dochází vinou nějaké
vaší trvalé slabiny. Tyto chyby děláte pořád dokola.
Dobře znáte jejich zdroj. Jsou to staří přátelé. Pravdě-
podobně jste se je už snažili odstranit a zlepšili jste se,
jak jen to šlo. Snažíte se, aby vás nikdo nenachytal při
tomto typu chyb, ale dochází k nim. Tím nemáme
na mysli, že to máte vzdát předčasně a akceptovat prů-
měrný výkon, jen chceme říct, že pokoušet se o zásadní
změnu celé osobnosti se moc nevyplatí. Samozřejmě je
to subjektivní, ale některá selhání jsou prostě vaší sou-
částí a nejlepší strategií v tomto případě je vyhýbat se
situacím, které je podněcují.
Pozice: 822/1000
Příležitosti k růstu jsou selhání, k nimž nemuselo
dojít, nebo k nim alespoň nemusí dojít příště. Příčina
těchto selhání je zjistitelná a máte k dispozici
i prostředky k nápravě. Chceme se zaměřit právě
na tento typ chyb a netrávit příliš mnoho času u ostat-
ních, v jejichž případě jde o podstatně nižší návratnost.
Identifikujte poznatky užitečné pro růst

Poskytují některé z chyb využitelných pro růst příleži-
tost pro skutečné zlepšení? Co se můžete naučit? Co se
pokazilo (kritický faktor selhání)? Co můžete příště
udělat jinak (kritický faktor úspěchu)? Hledejte po-
znatky, které by příště mohly všechno změnit. Napište
si je a použijte je. To je ono – jednoduše přerámujte.
Zde uvádíme pár příkladů z Daveových téměř neko-
nečných záznamů chyb.
Pozice: 825/1000
Dave skutečně zmeškal narozeniny své dcery Lisy.

Přesně o týden. Podobné věci si vůbec nepamatuje (sla-
bost), takže používá kalendář, aby si je připomněl.
Jednou si je ale napsal na špatný týden. Pečlivě na-
plánoval hezkou narozeninovou večeři – týden po jejích
narozeninách.
Celý týden mu to vůbec nedošlo, protože pořád
cestoval. Totální krpa. Divná chyba. Něco, co už se
nikdy nestane. Další otřesná krpa nastala, když mu vy-
kradli dům. Zrovna v něm probíhalo vykuřování termi-
tů a Dave se musel se ženou na tři dny vystěhovat.
Mezitím se do domu zabaleného do plachty vloupali
zloději a ukradli všechny cennosti. Bylo to příšerné. Co
udělal špatně? Nenajal si soukromého hlídače, který by
dům tři dny pohlídal. Ale dělá to vůbec někdo? Policie
uvedla, že šlo o velice zvláštní případ (většina zlodějů
Pozice: 828/1000
není ochotná podstoupit smrtící vykuřování, aby si
odnesla váš televizor), a všichni Daveovi kamarádi si
nechali vykouřit dům také a nikdy neslyšeli o nikom,
kdo by si najal hlídače. Přestože se tomuto selhání dalo
zabránit, bylo tak neobvyklé, že je uznal za pouhou
krpu. Obrovskou, bolestivou a drahou krpu.
Potom musel pracovat přes noc (opět), aby stihl
na druhý den nachystat rozpočet. Dave je proslulý
prokrastinací. Má spoustu triků, kterými se snaží tento
přetrvávající nedostatek řešit, a ty fungují v dobrých 7
procentech případů. Ve většině situací použije některý
z nich a ve zbytku případů s tím prostě žije dál. Téměř
nikdy nepřetáhne termín – jen prostě musí často zů-
stávat vzhůru dlouho do noci. Velký problém.
Evidentně se ale nijak poučit nemůže. Zkoušel to
a pořád je na tom stejně. Jde o slabost.
Nedávno mluvil s jednou klientkou po telefonu
a dočkal se velkého překvapení. Dave zahájil hovor
otázkou ohledně marketingu projektu, na němž s kli-
entkou pracovali. V tu chvíli klientka vybuchla a začala
na něj křičet. Davea tím naprosto vyvedla z míry. Nevě-
děl, že hlavní inženýr projektu odešel a všechno bylo
kompletně vzhůru nohama. Přestože šlo o předem
domluvený hovor, Daveova zdlouhavá úvodní otázka
ohledně marketingu byla už vlastně zbytečná a klientka
2023-05-19
Pozice: 831/1000t_158713
u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035
zuřila, protože mrhal jejím časem. To však není typ
chyby, který by Dave obvykle dělával. Ve styku se zá-
kazníky je přeborníkem a na telefonu tráví pár desítek
hodin týdně. Co se tedy stalo tentokrát? Když se nad
tím zamyslel, uvědomil si, že chybou bylo vrhnout se
hned do předmětu hovoru, aniž by si jej předtím ověřil.
Téměř všechny Daveovy hovory mají předem dané té-
ma a striktní časový rámec. Obvykle bývá velice
úspěšný, když jde k věci hned zkraje, ale právě teď si
uvědomil, že to nikdy nedělá v komunikaci tváří v tvář.
Při schůzkách se nejprve zeptá, jak se klientovi daří
a co je od jejich posledního setkání nového, a vždy
nejprve potvrdí náplň rozhovoru, než se pustí do práce.
Během této úvodní kontroly často zjistí důležité
novinky, ale po telefonu to přestal dělat už před něja-
kou dobou, aby ušetřil čas. Tím očividně riskoval – do-
platil na to však teprve teď. Získaný poznatek byl
jasný – stručně se optat na novinky a vyjasnit si náplň
rozhovoru dokonce i při telefonování. Stačí pár vteřin
a můžete dojít ke zcela jiným výsledkům.
Dave potřeboval pro rozbor svých chyb méně času,
než jste strávili vy jejich čtením. Toto cvičení není
těžké, ale může přinést velké odměny. Kdyby Dave do-
telefonoval a řekl si: „Proboha, co má za problém?“,
nenaučil by se nic a pořád by hrozilo, že se podobná
Pozice: 833/1000
situace bude opakovat. Pokud by se nezamyslel nad
tím, co vedlo k vykradení jejich domu nebo
ke zmeškání dceřiných narozenin, ještě dnes by si obě
chyby vyčítal – zcela neproduktivně.
Menší přerámování selhání může velice napomoct
vašemu budování imunity vůči selhání. Vyzkoušejte to.
Nebojujte s realitou
I když máte práci a život snů, čas od času se něco
pokazí. Designéři vědí své o tom, že věci se pokaždé ne-
vyvinou podle plánu. Když pochopíte, kdo jste,
designujete svůj život a potom ho žijete, nemůžete se-
lhat. Neznamená to, že nikdy nezaškobrtnete ani že
konkrétní prototyp bude vždy fungovat podle oče-
kávání. Imunita vůči selhání však vychází z vědomí, že
nefungující prototyp vám zanechal cenné informace
o skutečném světě ve vašem novém výchozím bodě. Na-
razíte-li na překážky, zbrzdí-li se váš postup nebo se
prototyp nečekaně změní, designování života vám
umožní přetransformovat jakoukoli změnu, nezdar či
Pozice: 836/1000
překvapení v něco, co vám může prospět ve vašem
osobním i profesním růstu.
Designéři života nebojují s realitou. Čerpají ob-
rovskou sílu z designování cesty vpřed nehledě
na okolnosti. V designování života neexistují špatné
volby a neexistuje ani lítost. Existují pouze prototypy –
některé z nich uspějí a jiné selžou. Některé z našich nej-
větších poznatků vycházejí z neúspěšných prototypů,
protože díky nim víme, co příště postavit jinak. Život
nespočívá ve výhrách a prohrách. Spočívá v učení
a v hraní nekonečné hry. Přistupujeme-li k životu jako
designéři, naše zvídavost nás nutí zjišťovat, co se stane
příště.
Zbývá jediná otázka, kterou jsme všichni už slyšeli:
„Co byste dělali, kdybyste věděli, že nemůžete selhat?“
Pozice: 839/1000
Vyzkoušejte si to
Přerámování selhání
1. Použijte pracovní list uvedený níže (nebo si ho

stáhněte z www.designingyour.life, v češtině z w
ww.designerem.cz), ohlédněte se za minulým
týdnem (nebo měsícem či rokem) a sepište si
svá selhání.
2. Kategorizujte je jako krpy, slabosti a příležitosti
k růstu.
3. Identifikujte poznatky užitečné pro růst.
4. Vytvořte si návyk měnit selhání v růst – dělejte
toto cvičení jednou nebo dvakrát do měsíce.
Pozice: 841/1000
Pozice: 844/1000
11. Sestavte si tým
[ 11 ]
Sestavte si tým
K aždý skvělý design mohl být tak skvělý, protože

za ním stál tým designérů, který přivedl daný
projekt, produkt nebo budovu k životu. Designéři věří
v radikální spolupráci, protože skutečná genialita spo-
čívá v procesu spolupráce. Designujeme své životy
ve spolupráci a ve spojení s ostatními, protože my je vž-
dy silnější než já – až tak jednoduché to je.
Dysfunkční přesvědčení: Je to můj život, musím

ho tedy designovat sám.
Přerámování: Žijete a designujete svůj život
ve spolupráci s ostatními.
Pozice: 847/1000
Když designujete svůj život, zapojujete se do aktu
spoluvytváření. Při používání designérského myšlení se
nastavení mysli liší od „rozvoje kariéry“ a „strategické-
ho plánování“, a dokonce i od „životního koučinku“.
Jedním ze zásadních rozdílů je role komunity. Jste-li
jediným architektem své zářné budoucnosti, vymyslíte
vše sami a hrdinsky svůj projekt přivedete k životu –
stojí jen na vás. Designování života je spojené s vaším
životem, ale není jen o vás – je o nás všech. Když tvrdí-
me, že to nedokážeme sami, nemáme tím na mysli, že
bychom to rádi udělali sami, ale nestačíme na to, a pro-
to si musíme najít pomocníky. Chceme tím říct, že
designování života je ze své podstaty komunitním úsi-
lím. Hledáte-li cestu vpřed a krok za krokem tvoříte
(nikoli řešíte) svoji budoucnost, proces musí spoléhat
na přispění a účast ostatních. Nápady a příležitosti, kte-
ré designujete, vám nejsou prezentovány ani před-
hazovány ostatními – jsou spoluvytvářeny s vámi
ve spolupráci s celou komunitou hráčů, s nimiž se po-
tkáváte v životě. Ať už o tom sami smýšlejí jakkoli,
všichni lidé, s nimiž se setkáte, s nimiž budete prototy-
povat nebo konverzovat v průběhu vaší cesty, patří
do vaší designérské komunity. Pár obzvláště důležitých
lidí se stane vašimi ústředními spolupracovníky a se-
Pozice: 850/1000
hrají zásadní a nekončící roli ve vašem životním
designu, záleží však i na všech ostatních.
Na všech.
Spoluvytváření je nedílným aspektem designérské-
ho úhlu pohledu a také hlavním důvodem, proč
designérské myšlení funguje. Váš životní design není
ve vás. Je ve světě, kde ho objevíte a spoluvytvoříte
za přispění ostatních. Nápady, příležitosti, role a formy,
které nakonec budou součástí vašeho života, právě teď
samy o sobě nikde na světě neexistují. To vše teprve
musí být vynalezeno. Materiál k jejich vynalezení je už
na světě a čeká v srdcích, myslích a činech ostatních –
a mnoho z nich jste zatím ještě nepoznali. Řada tra-
dičních přístupů k této práci selhává, protože jsou za-
ložené na falešném dojmu, že vy (a vy sami) znáte od-
povědi, máte zdroje a disponujete tou pravou vášní,
kterou máte následovat, abyste dosáhli všeho. Znáte
ten typ myšlení, o kterém tu teď mluvíme – ten typ,
který tvrdí, že byste si měli stanovit dobré cíle a jít si
za nimi. Zní to jako motivační pokřik trenéra v šatně
o pauze: „Dejte jim co proto! Máte na to!“
My tvrdíme, že to je postavené na hlavu.
Vezměte si Ellen, Janine a Donalda, o nichž jsme
mluvili na začátku knihy. Měli cíle. Janine a Donald po-
měrně úspěšně dosáhli řady z nich. Oba však byli ztra-
Pozice: 852/1000
cení – a dumali nad tím, proč nejsou spokojení se svý-
mi rozhodnutími, přemýšleli, kterým směrem se dát,
a nevěděli, jak žít své životy smysluplně. Všichni tři vě-
řili, že na to musí přijít sami. Nedesignovali svůj život
a nepoužívali k tomu tým.
Přistihnete-li se, jak stojíte sami před zrcadlem
a snažíte se řešit svůj život a čekáte, až budete mít jasno
ohledně správných odpovědí, budete čekat hodně
dlouho.
Přestaňte se dívat do zrcadla a prohlédněte si lidi
kolem sebe. Pokud jste udělali práci a cvičení popsané
v této knize, už jste se spojili s mnoha lidmi –
a s mnoha z nich jste se také setkali. Upřímně jste se
ostatním svěřili se svou stávající situací, svými
hodnotami, Pohledem na práci a Pohledem na život.
Identifikovali jste skupiny a jednotlivce, kteří jsou sou-
částí aktivit zachycených v Zápisníku dobrých chvil, ak-
tivit, které vás nabíjejí energií. Pravěpodobně jste vyu-
žili pomoc ostatních při vymýšlení nápadů nebo při zís-
kávání zpětné vazby ke svým alternativním plánům
života. Lidé se objevují s každým prototypem jako
spolupracovníci, účastníci a informátoři. Možná jste
o nich neuvažovali jako o součástech svého týmu.
Možná jste je brali jen jako lidi, kteří byli poblíž, když
jste něco dělali nebo zkoušeli.
Pozice: 855/1000
To byste se pletli.
Jsou součástí vašeho týmu.
Poznejte členy svého týmu

Za součást svého týmu byste měli považovat všechny,
kdo se podíleli na designování vašeho života tím či
oním způsobem, ale mohou mít různé role a je užitečné
si je pojmenovat. Ano, samozřejmě, někteří jedinci se
objeví ve více rolích:
Podporovatelé. Podporovatelé přicházejí ve všech

možných příchutích, věku a velikostech a ze všech
možných vzdáleností. Podporovatelé jsou lidé, za který-
mi jdete, protože se můžete spolehnout, že je váš život
zajímá – lidé natolik blízcí, že jejich podpora vám po-
máhá žít dál a jejich zpětná vazba je skutečně užitečná.
Většina vašich podporovatelů jsou lidé, o nichž smýšlíte
jako o přátelích. Ale ne všichni přátelé jsou podporova-
telé a ne všichni podporovatelé jsou přátelé (pomáhají
vám při designování života, ale netrávíte s nimi volný
čas). Počet podporovatelů ovlivňuje z velké části vaše
Pozice: 858/1000
osobnost – může se pohybovat od dvou či tří až po pa-
desát nebo dokonce sto lidí.
Hráči. Hráči jsou aktivní účastníci podílející se

na vašich designérských projektech – zejména
na vašich probíhajících pracovních a volnočasových
projektech a prototypech. S těmito lidmi pracujete
a jsou tak vašimi spolupracovníky v tradičním smyslu
slova.
Důvěrníci. Mezi důvěrníky patří členové rodiny, ti nej-

bližší i vzdálenější, a také ti nejdůvěrnější přátelé. Prav-
děpodobně jsou to lidé nejvíce ovlivnění vaším život-
ním designem a nehledě na to, jsou-li aktivně zapojení
do samotného designování, mají v něm největší roli.
Doporučujeme své důvěrníky alespoň o všem infor-
movat, ideálně samozřejmě i zapojit. Tito lidé jsou dů-
ležitou součástí vašeho života, tak je nevynechávejte.
Může však být těžké rozhodnout, jakou roli jim dáte při
vymýšlení nápadů, plánování a prototypování. Někteří
z nich mohou být až příliš blízcí. Někteří sami možná
upřednostňují konkrétní výsledek tak výrazně, že
nemohou být objektivní. Další z nich jsou samozřejmě
nejlepšími pomocníky, které byste si mohli přát. Pouze
vám radíme, abyste uznali, jak důležití tito lidé jsou,
Pozice: 861/1000
a vymysleli pro ně efektivní a vhodnou roli. Nedělejte
tu chybu, že byste je ze všeho vynechali až do konce
procesu. Podobné přístupy dopadají dobře jen velice
zřídka, z mnoha důvodů, které si pravděpodobně doká-
žete představit. Když svou manželku překvapíte infor-
mací, že právě prototypujete život mimo civilizaci
na celý příští rok, zřejmě to neskousne úplně lehce.
Tým. S těmito lidmi sdílíte specifika svého projektu.

Budou vás v jeho průběhu sledovat v pravidelných in-
tervalech. Nejpravděpodobnější kandidáti pro váš tým
se nacházejí mezi lidmi, které jste pozvali na své sezení,
kde jste jim odprezentovali tři alternativní pětileté Plá-
ny odysey, probrali je s nimi a vyslechli si jejich
zpětnou vazbu.
Při designování života potřebujete skupinu lidí, kte-
rá vám půjde po boku. Nemusejí to být vaši nejlepší
přátelé. Musejí jen být ochotní ukázat se, být užitečně
naslouchající a schopní se s vámi zamyslet. Musejí re-
spektovat celý proces a mít o něj zájem – nesmějí však
mít spoustu odpovědí a rad.
Víte, koho myslíme. Jejich tváře už vám jistě vy-
tanuly na mysli. Zdravý tým tvoří nejméně dva lidé, ale
ne více než šest včetně vás. Optimálně by váš tým mělo
tvořit tři až pět lidí. Jediný člověk může být skvělý
Pozice: 863/1000
partner nebo kamarád do nepohody, ale rozhodně ne
tým – dva lidé tvoří pár, ne tým. V páru vždy jeden
mluví a druhý poslouchá. Sto procent reakcí na vyřčené
spočívá na ramenou druhého člověka. Pár negeneruje
dostatek rozmanitých názorů pro druh spolupráce, jaký
potřebujete.
Jsou-li zapojeni tři lidé, do hry vstupuje mnohem
aktivnější dynamika a může započít konverzace se sku-
tečně širokým rozsahem. Tento proces funguje až
do počtu možná šesti lidí a potom jeho účinnost začíná
klesat. Když je v týmu více než šest lidí, prostor pro kaž-
dého z účastníků je omezený. Je nutné řešit, kdo bude
mluvit jako další. Jelikož se všem nedostane tolik času
a vyslechneme si toho od každého méně, začnou se
utvářet role. Ann se stane prakticky smýšlejícím členem
týmu. Theo vždy obhajuje vaši kreativní stránku.
Ve větších týmech se každý z členů zasekne v nějaké ro-
li a diskuse se zhoršuje. Znovu tedy zdůrazňujeme –
pokuste se sestavit tým tří až pěti lidí pro zajištění co
nejlepší dynamiky a co největší inovativnosti (ke každé-
mu sezení ještě přihoďte jednu extravelkou pizzu – ta
se nikdy neztratí).
Pozice: 866/1000
Týmové role a pravidla

Základní pravidlo zní – nekomplikujte to. Tým se sou-
středí na podporu efektivního životního designu –
na nic jiného. Jeho členové nejsou vaši terapeuti, fi-
nanční poradci ani duchovní guruové. Jsou spolutvůrci
vašeho životního designu. Je nutné definovat pouze je-
dinou roli – facilitátora, tedy osoby, která organizuje,
kdy se sejdete a co potom děláte. Obvykle jste to vy. Je
to tak nejlepší. Staráte-li se o harmonogram a komu-
nikaci, můžete zajistit, aby tým fungoval a nedělal příliš
mnoho nebo málo. Je však také možné požádat jiného
člena, aby vedl setkání, nebo můžete tuto roli dát
pokaždé někomu jinému. Na tom nesejde, jen někdo
musí hlídat hodiny, program a diskusi.
Poslední zmíněná část – diskuse – je ta nejdůleži-
tější. Facilitátor ji usměrňuje, není šéfem, rozhodčím
ani lídrem. Nikoho z nich nepotřebujete. Potřebujete
člověka, který se bude účastnit diskuse a také dohlédne
na její průběh – a zajistí, že se všichni vyjádří a klíčové
myšlenky a podněty se neztratí v šumu. Pomůže týmu
určit, kterou cestou se vydat, když se najednou vynoří
více problémů nebo otázek (což se stává hodně často).
Pozice: 869/1000
Co se pravidel týká, v našich týmech na Stanfordu (kte-
rým říkáme sekce) máme pouze čtyři.
Zajistěte, aby sezení bylo:
1. Ohleduplné
2. Důvěrné
3. Kooperativní
4. Produktivní (konstruktivní, ne skeptické ani
hodnotící)
Povolejte všechny mentory

Mentoři mají v komunitě nebo týmu pro designování
života zcela jedinečnou úlohu. Všichni čtenáři této kni-
hy jistě nemají přístup k dobrému mentoringu, ale ně-
kteří z vás ano. Tak či tak všem doporučujeme pokusit
se ho získat. Vaše úsilí při designování života se výrazně
zvýší, bude-li se na něm podílet pár mentorů. Mento-
ring nabral v nedávných letech na popularitě a teď zde
uvedeme pár věcí, které jsme o něm zjistili a které po-
mohly našim studentům a klientům nejvíce.
Pozice: 871/1000
Konzultace a rada. Významy slov konzultace (counsel)
a rada (advice) rozlišujeme velice striktně. Konzultace
znamená, že se vám někdo snaží pomoct přijít na to, co
si myslíte. Rada probíhá tak, že vám někdo říká, co si
myslí. Naštěstí lze velmi snadno poznat, jestli se vám
dostává konzultace, nebo rady.
Řekne-li někdo: „No… kdybych byl na tvém místě,
udělal bych bla bla bla“ (kdykoli, když zaslechnete
„Kdybych byl na tvém místě“), dostáváte radu. Když
někdo vysloví tuto frázi, ve skutečnosti říká: „Kdybys
byl ty na mém místě.“ V tom spočívá princip radění –
někdo vám říká, že máte v životě dělat to, co by rádce
udělal ve vaší situaci. To je parádní, jste-li zcela shodní
s člověkem, který vám radí. Přesněji řečeno, jste-li jeho
genetické dvojče. Jinak zřídkakdy radíme lidem, kteří
jsou stejní jako my. Rady jsou užitečné – jen musíte po-
stupovat velice opatrně a nepřijímat je bezmyšlenkovi-
tě. Dostáváte-li radu, pokuste se zjistit hodnoty, priori-
ty a úhel pohledu rádce a to, jaké klíčové zážitky
ovlivnily jeho přesvědčení ohledně dané rady.
Známe jednoho doktora z pohotovosti, který zapá-
leně radí všem: „Nikdy nejezdi na motorce – stane se
z tebe dobrovolný dárce orgánů!“ Od člověka, který
na svém oddělení vídá mnoho obětí motocyklových ne-
hod, z nichž mnohé zemřely na poranění mozku, taková
Pozice: 874/1000
rada zní pochopitelně a logicky. Ale také známe
jednoho výtvarníka z východního pobřeží, jehož inspi-
race pro velmi úspěšné olejomalby pochází ze setkání,
která zažil během cestování na motocyklu po celé ze-
mi – ročně najede 50 až 150 tisíc kilometrů. Touto záli-
bou se baví posledních třicet let. Je přesvědčený, že nej-
lepší pohled na svět a příležitost k potkávání lidí je ze
sedla motorky (nejlépe ze starého Harley-Davidsona).
Pravdu mají oba – motocykly jsou mnohem nebez-
pečnější než auta. Jízda na motorce představuje skvělý
způsob, jak si prohlédnout krajinu a poznat nové lidi.
Obojí je pravda, ale důležité je to, jak se jejich rada
vztahuje k vám samotným.
Dobré rady přicházejí od lidí, již jsou nepopiratelně
odborně způsobilí. Rady odborníka potřebujete, když
vyplňujete daňové přiznání nebo když se rozhodujete,
zda byste s tím bolavým kolenem měli zajít na chirurgii,
nebo na fyzioterapii. Neexistuje však žádný odborník
na váš život. Lidé občas říkají: „Dostal jsem špatnou ra-
du.“ To pravděpodobně není pravda – dostali dobrou,
ale nevhodnou radu. Mnoho lidí je vždy připraveno po-
skytnout vám radu ohledně života. Buďte opatrní.
Konzultace je něco zcela odlišného. Konzultace je
vždy užitečná. Na vlastní myšlení nemůžete sami nikdy
nahlížet zcela nezkresleně. Nemůžete nikdy úplně dob-
Pozice: 877/1000
ře uchopit vlastní vědění a poznatky. Je skvělé najít
někoho, kdo s vámi přínosně konzultuje vaše záležitosti
a pravidelně vám pomáhá vyčistit mysl a ujasnit si myš-
lenky. Právě v této oblasti skutečně vynikají dobří men-
toři. Řekli bychom, že veškerý legitimní mentoring stojí
na konzultacích. Konzultace vždy začíná mnoha otáz-
kami zaměřenými na přesné pochopení vaší osobnosti,
toho, co říkáte a čím si procházíte. Dobří konzultanti se
vás zdánlivě budou často ptát vícekrát na jednu otázku
z různých úhlů pohledu, aby se ujistili, že vás dobře
chápou. Často budou shrnovat a opakovat vámi vyslo-
vené věty a ptát se: „Pochopil jsem to správně?“ Podle
tohoto přístupu poznáte, že jsou zaměření na vás – a ne
na sebe samotné.
Mentoři jsou pro vás důležití ne proto, aby vám při
konzultacích předávali své rady a znalosti, ale kvůli pří-
stupu k jejich ohromným zkušenostem a k objektivitě,
díky níž vidí vaši realitu z jiného úhlu pohledu. Dobří
mentoři většinu času naslouchají a poté vám nabídnou
možné přerámování vaší situace, které vám umožní mít
nové nápady a přijít na odpovědi, které u vás budou
fungovat.
To vše je samozřejmě jenom naše rada.
Pozice: 880/1000
Rozlišování. O rozlišování jsme se zmínili už v deváté
kapitole, když jsme hovořili o dobrém rozhodování
za pomoci více způsobů vědění. Mentoři mohou velice
hodnotně přispět k vašemu procesu rozlišování, na-
stane-li čas učinit rozhodnutí. Důležitá rozhodnutí jsou
zřídkakdy snadná a do celého procesu se zapojuje
mnoho protichůdných problémů a otázek zaplňujících
vaši mysl nesrozumitelným šumem. Máte-li v hlavě
šum, jde o nejvhodnější dobu pro spojení se s mento-
rem a absolvování konzultace. Mentor vás vyslechne
a vy přitom ze sebe dostanete všechny rozvířené myš-
lenky. Pomůže vám vyznat se v nich, roztřídit je na dů-
ležité, nedůležité a irelevantní. Dobrý mentor přitom
bude postupovat pečlivě, a dokonce i trochu úzkostlivě.
Třídění a prioritizace problémů často vede k nasmě-
rování člověka k preferované volbě. Dobrý mentor odo-
lá a neřekne vám, co máte dělat, nebo alespoň bude
opatrný a bude se vás snažit ovlivnit co nejméně. Může
například říct: „Podívej se, nechci říkat, že si myslím, že
by bylo správné přijmout povýšení a přestěhovat se
na rok do Pekingu, ale všimla jsem si, že kdykoli mluvíš
o Číně, celý záříš a usmíváš se. Víš o tom? Pokud ano,
tak by ses na to možná mohl podívat. Neříkám ti, abys
jel do Číny. Jen si myslím, že je tam něco, co by stálo
za tvou pozornost.“
Pozice: 882/1000
Dlouhodobý a lokální pohled. Mentoři mají mnoho růz-

ných podob. Někteří lidé mají velké štěstí a najdou
celoživotního mentora, někoho, komu opravdu záleží
na jejich životě a chce jim mnoho let „kráčet po boku“.
To však není jediný druh cenného mentora. Můžete si
najít mentory pro různá témata (rodičovství, finance,
duchovno atd.) a můžete si najít příležitostné nebo do-
časné mentory (v průběhu těhotenství, při nástupu
na první manažerskou pozici, pro jednání s postaršími
rodiči nebo stěhování do Kostariky). V tomto případě
nelze mluvit o žádných pravidlech – prostě si jen vší-
mejte lidí, kteří vám mohou poskytnout své mentorské
služby.
Teď si možná říkáte, kde všechny ty skvělé mentory
najdete. (Jestli ne, potom tuto část přeskočte, patříte
mezi šťastlivce, kteří mají dostatečnou zásobu mento-
rů.) Myslíme si, že na světě je více lidí schopných po-
skytovat dobrý mentoring než dobrých mentorů. Exis-
tuje mnoho lidí s velkými životními zkušenostmi
a s ochotou naslouchat a konzultovat (nejen radit), ale
mnoho z nich se za mentory nepovažuje nebo nemají
zkušenosti s vedením rozhovoru zaměřeného na men-
toring. Nelze říct, že tito lidé nejsou mentoři – jen
bychom je neoznačili za mistry mentoringu.
Pozice: 885/1000
V takové chvíli je velice výhodné být dobrým pří-
jemcem mentoringu. Nepotřebujete stoprocentní mi-
stry. Jsou samozřejmě skvělí, a máte-li kolem sebe ně-
jaké, držte se jich. Postačí vám však lidé schopní men-
torovat, od nichž můžete získat mentorský přínos. Je to
překvapivě snadné. Stačí vše iniciovat. Až určíte něko-
ho, kdo by vám mohl posloužit jako mentor, vyhraďte si
na něj čas a zaměřte se v rozhovoru na oblasti, v nichž
potřebujete pomoct. Nežádejte jej, aby vám konkrétně
řekl, co by dělal na vašem místě, ale využijte jeho po-
znatky a zkušenosti k roztřídění vlastních myšlenek.
„Ahoj Harolde. Vážně obdivuju, jak jste s Louisou
vychovali své děti. Abych byl upřímný, otcovství mě
vážně děsí. Mohl bych tě někdy pozvat na kafe a vy-
slechnout si pár tvých příběhů?“
Harold samozřejmě bude souhlasit (ano, tento po-
stup je velmi podobný zajišťování prototypovacích roz-
hovorů popsanému v šesté kapitole). Až se sejdete
a Harold vám povypráví o dojemných i strašidelných
okamžicích, na něž si vzpomíná, zeptejte se: „Chtěl
bych tě o něco poprosit. Mám trochu problém se Skippy
a já i Lucy jsme z toho dost rozhození. Co kdybych ti ře-
kl, jak to vidíme, a ty by sis pak vyslechl moje nápady?
Myslím, že Skippy je jiná než vaše ostatní děti, ale ty jsi
Pozice: 888/1000
zkušený otec a možná bys mi mohl pomoct oddělit dů-
ležité věci od těch nepodstatných.“
Harold na podobnou roli vůbec nemusí být zvyklý,
ale pokusí se vám co nejvíce pomoct a pravděpodobně
to udělá dobře. Sklouzne-li k radám, ohleduplně ho vy-
slechněte a vraťte se k původnímu požadavku. Pravdě-
podobně mu dojde, co od něj chcete. Kdyby ne, nic se
neděje a můžete vyzkoušet někoho jiného. Tímto způ-
sobem si můžete sestavit vlastní stáj mentorů a nemu-
síte čekat, až se na obzoru objeví jeden mistr.
Po týmu přichází komunita

Jste-li jako většina lidí, s nimiž jsme pracovali, zjistíte,
že čas strávený s týmem pro designování života a další-
mi spolupracovníky vás nabíjí a naplňuje nadějí.
Na podporu a upřímné, ohleduplné naslouchání, které
(jak doufáme) zažíváte, si můžete snadno zvyknout. Po-
cit náležitosti ke komunitě je neuvěřitelně výjimečný.
Takto by lidé měli žít.
Komunita představuje víc než jen sdílení zdrojů
a občasné společné povyražení si. Jde o to, projevit se
Pozice: 891/1000
a vzájemně investovat do nikdy nekončícího vytváření
životů ostatních. Náležitost k takovému typu komunity
představuje skvělý způsob, jak žít život, a doporučuje-
me neomezovat ji pouze na vymýšlení velkých plánů
a spouštění nových projektů.
Důležitou součástí vzorce je také zjišťování, které
postupy vám pomohou růst a vychutnávat si svůj dobře
designovaný život. Komunita tvoří důležitý dílek sklá-
dačky.
Co přesně tedy máme na mysli „komunitou“, mluví-
me-li o nepřetržité zkušenosti, a ne pouze o vašem tý-
mu pro designování života? Kdysi dávno se větší skupi-
ny lidí přirozeně shromažďovaly do komunit. Tito lidé
vycházeli z křesťanských nebo jiných náboženských tra-
dic. Byli součástí široké rodiny, která se scházela
pravidelně a sdílela konkrétní zvyky. Mohla je spojovat
práce, například v armádě, nebo koníček jako horole-
zectví, což je svedlo dohromady do komunity. Dnes
však většina lidí nemá takovouto přirozenou komuni-
tu – místo, na které by se pravidelně vraceli a kde by
mohli vést rozhovory o životě. Chcete-li najít komunitu
podle našeho popisu, hledejte skupinu lidí sdílející
většinu následujících vlastností:
Pozice: 893/1000
Společný zájem. Zdravé komunity se na něco zaměřu-
jí – nescházejí se jen tak pro nic za nic. Daveova komu-
nita existuje proto, aby její členové dosáhli větší oprav-
dovosti v prožívání víry ve všech aspektech života.
Billova komunita se schází proto, aby si navzájem po-
mohli být lepšími otci a autentičtějšími muži. Nejefek-
tivnější komunity mají explicitně vyjádřené poslání,
které je směruje a pohání. Je mnohem snazší jít dál,
když jdete za něčím. Billova i Daveova komunita se za-
bývají všemi možnými dalšími věcmi – společenskými
aktivitami, rekreací a podobně – ale pořád mají svou
„Severku“, která je směruje a připomíná jim, „proč jsou
tady“.
Pravidelné setkávání. Ať už se scházíte ve stejnou dobu

každý týden, měsíc nebo čtvrtletí, komunita se musí
scházet pravidelně. Také se musí shromažďovat dosta-
tečně často, aby si její členové udrželi konzistentní,
pokračující rozhovory a mohli navazovat tam, kde mi-
nule skončili, bez toho, aby neustále začínali znovu.
Z účasti v komunitě by se měla stát praxe sama o sobě.
Komunita se neschází pouze pro jednorázové řešení
projektu nebo společné dočtení knihy – schází se, pro-
tože účastníci souhlasí, že život podporovaný komuni-
tou je lépe designovaný život, u něhož dokážou setrvat.
Pozice: 896/1000
Ani jeden z nás dvou by neměl život, který máme teď,
bez nepřerušené účasti na komunitních setkáních.
Stejné východisko. Je-li to možné, je užitečné mít vedle

společného záměru i další sdílené východisko. To má
obvykle podobu sdílených hodnot nebo úhlu pohledu.
V Billově diskusní skupině většina mužů sdílí naději, že
se z nich stanou lepší tátové, než byli ti jejich. Vyznávají
naprostou upřímnost (používají pravidlo No BS – no
bullshit, tedy kecy stranou) a všichni jsou ochotní zkou-
šet nové věci a „odvést pořádnou práci“. Také zkoušejí
bláznivá cvičení – někdo například musí hrát mrtvého
a ostatní o něm mluví, jako kdyby byli na jeho pohřbu.
Dokud jste naživu, nikdy není pozdě vyslechnout si
chválu i v takovéto podobě, takže každý z členů trpělivě
poslouchá a sám se pak může rozhodnout, zda se mu lí-
bí, čím se stal. Explicitně vyjádřené sdílené východisko
drží skupinu pohromadě, udržuje živou konverzaci
a přispívá nastavování priorit a mediaci problémů při
společné cestě celé skupiny. Přestože na začátku může
stačit jenom společná náklonnost („dobře spolu vy-
cházet“) a ochota zúčastnit se, málokdy se setkáváme
s tím, že by dokázaly lidi udržet pohromadě na delší do-
bu.
Pozice: 899/1000
Znát a být známý. V některých skupinách jde pouze
o obsah nebo o proces a v jiných jde zase jen o lidi. My
zde mluvíme o komunitě stojící z velké části na lidech.
Můžete patřit například do skvělého čtenářského klubu,
kde lidé ve svém volném čase čtou knihy a potom při-
cházejí připravení zasvěceně diskutovat o stylu psaní,
vyprávění a stavu občanské společnosti a k tomu občas
ochutnají nějaké to víno. Všichni se máte rádi a je to
skvělé. To však není komunita, jakou máme na mysli.
Abyste nám rozuměli, taková skupina je vážně skvělá.
Má záměr (zasvěcené diskuse o knihách), má stejné vý-
chodisko (čtení románů nás činí zajímavějšími, ohledu-
plnějšími a otevřenějšími) a schází se pravidelně (první
úterý v měsíci) – nejsme však vzájemně zapojení
do životů ostatních a ve skutečnosti nemusíme
o druhých nic vědět, abychom mohli pracovat jako ko-
munita. Tento skvělý čtenářský klub pravděpodobně
není vhodným místem k rozhovorům, o kterých zde pí-
šeme. Komunita nemusí nutně sestávat pouze z dů-
věrníků, ale měla by v ní panovat jistá otevřenost
ohledně úmyslů všech členů a ohledně směřování sku-
piny.
Komunita není efektivní díky lidem se správnou od-
borností nebo informacemi. Funguje díky lidem se
správnými záměry a pozorností. Nejužitečnější je být
Pozice: 901/1000
s lidmi, kteří se snaží být konzistentní a žít v souladu se
sebou samými a se světem a být upřímní. Jste-li
v kontaktu se zubařkou, která se upřímně snaží najít
své nejlepší já, je to mnohem povzbudivější a důleži-
tější, i když nemáte sebemenší zájem o zubařství, než
náležet do komunity lidí, kteří mají identické zájmy
a kariérní cíle, ale nebývají upřímní a pozorní a nedáva-
jí na rovinu najevo své naděje a potíže. Není potřeba,
aby všichni zcela odhalili své emoce, ale chcete skupi-
nu, v níž vás ostatní budou znát a vy budete znát je na-
tolik, že budete mít pocit, že jste v tom všichni
společně.
Popíšeme vám jeden ze způsobů, jak si výše uve-
dené ověřit. Vybavte si různé skupiny, do nichž jste
v minulosti patřili. Pravděpodobně si vybavíte takové,
kde lidé sdíleli úvahy ohledně svého života, a potom i ji-
né, jejichž účastníci opravdu o svém životě mluvili. Ta-
kový je rozdíl mezi komentátory a účastníky. Hledáte
komunitu účastníků.
Doufáme, že tato kniha vám takovou komunitu po-
může vytvořit. Rozhodně si ji přečtěte na dalším se-
tkání čtenářského klubu, ale potom najděte jedince,
kteří jsou ochotní přidat se k vám na vaší cestě.
Designování života je cesta a cestování o samotě vážně
není moc zábavné.
Pozice: 904/1000
Prozatím chceme, abyste věděli, že vás považujeme
za součást našeho týmu, a zveme vás, abyste se stali
součástí naší komunity. Podrobnosti zjistíte na této
stránce: www.designingyour.life.
Vyzkoušejte si to
Sestavování týmu
1. Sepište si seznam tří až pěti lidí, kteří by mohli

být součástí vašeho týmu pro designování živo‐
ta. Zamyslete se nad svými podporovateli, dů‐
věrníky, mentory nebo potenciálními mentory.
Ideálně by to mělo být tři až pět lidí, kteří se sami
zabývají designováním svého života.
2. Zajistěte, aby všichni měli k dispozici výtisk této
knihy (nebo jim ji kupte), aby všichni členové tý‐
mu chápali, jak funguje designování života, a na‐
studovali si pravidla a role v týmu.
3. Domluvte se, že se budete pravidelně scházet
a aktivně spoluvytvářet dobře designovaný život
jako komunita.
Pozice: 907/1000
Závěr: dobře designovaný život
Závěr: dobře designovaný

život
J ak vypadá dobře navržený a vyvážený život? Před-

stavte si den rozdělený na přesně stejné kousky ko-
láče – jeden kousek pro kariéru, jeden pro zábavu
a hry, jeden pro rodinu a přátele a jeden pro zdraví. Jak
vypadá váš dokonalý koláč? Všichni známe oblasti své-
ho života, které si žádají trochu více času a úsilí a které
by mohly mít užitek z designérského myšlení a za-
hrnovat méně starostí, přemítání a lítosti nad věcmi
minulými.
Teď se zamyslete – jak velkou část dne jste se dnes
skutečně bavili? Pracovali na své kariéře? Posilovali
vztahy? Pečovali o zdraví? Prototypovali další kroky?
Jak vypadá váš koláč doopravdy?
Prozradíme vám malé tajemství. Žádný dokonalý
koláč neexistuje. Je zhola nemožné se každý den vě-
Pozice: 910/1000
novat všem důležitým oblastem života stejně.
K vyvážení dospějete časem.
K designování života dochází také s postupem času.
Bill Gates, nejbohatší muž na světě (údaj platný
v roce 2015), nedosáhl své současné pozice každo-
denním hlídáním rovnováhy práce a lásky. Když v roce
1985 založil Microsoft a v roce 1986 veřejně firmu před-
stavil, nikdo by ho nenazval filantropem zasazujícím se
o dobro světa. Můžeme také nejspíš bezpečně říct, že
v roce 1998 nevěnoval stejnou část dne péči o vztahy ja-
ko své obhajobě před obviněním ze zneužití mo-
nopolního postavení na trhu.
Rovnováha je mýtus a většině z nás působí spoustu
smutku a bolesti.
Jak jsme zmínili už dříve, nebojujeme s realitou –
žít v realitě znamená nahlížet na svůj současný stav
a přijímat ho. Designování života ve skutečnosti spočí-
vá ve schopnosti odpovědět na otázku: „Jak se vám da-
ří?“
Je možné designovat svůj život takovým způsobem,
že vaši nejbližší prohlásí ve smuteční řeči: „Celkově měl
docela rovnoměrně rozkrájený koláč.“
Dobře, možná nechcete, aby ve vaší smuteční řeči
někdo pronesl právě tuto větu, ale jistě chápete, co má-
me na mysli. Víme, že nechceme, aby se na našem po-
Pozice: 912/1000
hřbu někdo zvedl a řekl: „Dave měl dobrou schopnost
psané a verbální komunikace.“ Ani: „Bill skutečně
prokázal schopnost roztřídit si protichůdné priority
a rychle se posunout dál.“ Život nespočívá pouze ve vý-
platní pásce a pracovních výkonech. Všichni chceme žít
s vědomím, že na nás někomu záleželo. Všichni chceme
žít s vědomím, že naše práce něco přinesla světu. Všich-
ni chceme žít s vědomím, že jsme milovali a žili nej-
lepším možným způsobem, co nejsmysluplněji, jak to
jen šlo, a že jsme se přitom skvěle bavili.
To však pochopíte pouze zpětně, protože dobře
designovaný život není podstatné jméno – je to sloveso
(technicky vzato je to jmenný výraz, ale víte, co tím
chceme říct).
Dysfunkční přesvědčení: Dokončil jsem

designování svého života. Všechna dřina už
je za mnou a teď už bude všechno skvělé.
Přerámování: Designování života nikdy nekon-
čí – život je radostný a nikdy nekončící
projekt budování cesty vpřed.
Pozice: 915/1000
Někteří z vás tuto knihu čtou proto, aby zlepšili
život, který je už docela dobrý. Jiní ji čtou jako součást
důležitého přechodu, který jste buď zamýšleli, nebo vás
k němu dotlačily okolnosti. Musíte realizovat důležité
plány a učinit rozhodnutí. Jakmile to uděláte, váš život
se bude výrazně lišit od své předchozí podoby. Z tohoto
pohledu aktivujete svůj nový design a ten starý necháte
za sebou – takový přechod představuje skutečně ná-
ročnou záležitost. Sami to cítíte. Vaše designování živo-
ta však ještě neskončilo.
Samotné hledání cesty, jak designovat svůj život, je
způsobem, jak žít. Prostě dál budujte svou cestu vpřed.
Designování není pouze technika k řešení problémů
a projektů – je to styl života. Jedním z důvodů, proč
designérské myšlení funguje v našich seminářích
a konzultacích tak dobře, je jeho lidskost. Když se
na Stanfordově univerzitě v roce 1963 poprvé začal vyu-
čovat design, šlo o jedinečný přístup „designu zamě-
řeného na člověka“ (HCD, human-centered design).
V té době šlo o výrazný odklon od klasických
designových metod, které byly zaměřené
na dovednosti, umění, inženýrství nebo výrobu. Raná
práce vložená do vytváření stanfordské metodologie
designu zajistila, že lidskost je zde v centru zájmu.
Vzhledem k tomu, že váš život je rozhodně lidský
Pozice: 918/1000
podnik, je logické, že design zaměřený na člověka
funguje dobře.
Při designování života se navíc zaměřujeme pouze
na otázku, jak navrhnout svůj život – ne jaký život bys-
te měli žít nebo proč by jeden život měl být lepší než ji-
ný.
Náš kamarád Tim absolvoval vysokou školu, získal
titul z elektrotechniky a začal pracovat v Silicon Valley.
Jeho první práce měla zběsilé tempo. Šlo o čerstvý
startup, ve kterém navrhoval ultramoderní mikropro-
cesory. Když byl jeho první designérský projekt zrušen,
Tim přehodnotil všechny ty dlouhé noci a víkendy
a došel k závěru, že práce nebude středobodem jeho
života. Cenil si mnohem víc zábavy a lásky a uvědomil
si, že potřebuje udělat pár změn.
Odešel do zaběhnutější společnosti, dostal se na po-
hodlnou vyšší pozici a na té setrval. Zůstal v této roli
více než dvacet let a stal se z něj velice respektovaný
technický guru celé firmy. Neustále odmítal pravidelně
nabízená povýšení a peníze z nich vyplývající.
„Důležité je vydělat dost peněz na zaplacení účtů
a nákup všech potřebných věcí,“ tvrdí Tim. V tomto pří-
padě mluví o živení rodiny, zajištění kvalitního vzdělání
pro děti a vlastního hezkého domu v Berkeley. „Proč
bych měl v tomto ohledu chtít víc? Raději bych měl víc
Pozice: 920/1000
zábavy a přátel. Peníze, povýšení a větší zodpovědnost
mě nemotivují. V dobrém životě není důležité neustále
pracovat, ale být šťastný.“
Timův design funguje a on sám je jedním z nej-
vyrovnanějších lidí, které známe. Je skvělým tátou a ta-
ké středem živého společenského života, má spoustu
přátel, skoro každý týden hraje hudbu, má vlastní blog,
na němž propaguje své inovativní koktejly, hodně čte
a je to jeden z nejspokojenějších lidí, které můžete po-
tkat. Jeho palubní deska s ukazateli zdraví, práce, zá-
bavy a lásky je plná zelených kontrolek. Má v úmyslu to
tak nechat i nadále. Tim je příkladem dobře promyš-
lené strategie designování života, kde práce nefiguruje
jako to nejdůležitější.
Život vzhůru nohama

Některá přerámování, která jsme vám představili,
mohou působit dojmem rozvracení zaběhaných pořád-
ků. Něco se odnaučit bývá často těžší, než se něco nau-
čit. Myslíme si však, že nic z toho, co jste se při své
cestě s námi a touto knihou naučili nebo odnaučili (ať
Pozice: 923/1000
to bylo rozvratné, zjevné, zneklidňující nebo obohacují-
cí) vás nepromění v jiného člověka. Předpokládáme, že
se jen stanete víc sami sebou. Takto vždy funguje dobrý
design – dostane ven to nejlepší, co už čeká na své obje-
vení a odhalení. Základem naší designérské metodiky je
a vždy byl vysloveně lidský proces používaný iterativně,
a proto je logické, že nabízí nejen inovativní přístup
k uvažování nad životem, který chcete, ale rovnou
i způsob, jak žít. Což nás přivádí zpět k našim pěti na-
stavením mysli.
Představu designování života jsme na začátku této
knihy uvedli pomocí pěti jednoduchých věcí, které po-
třebujete: 1. buďte zvídaví (zvídavost), 2. zkoušejte růz-
né věci (zaměření na akci), 3. přerámujte problémy
(přerámování), 4. buďte si vědomi procesu (pozornost)
a 5. žádejte o pomoc (radikální spolupráce). V průběhu
knihy jsme vám tato nastavení mysli připomínali při
popisu různých myšlenek a nástrojů potřebných pro
designování života.
Některé z těchto pěti nastavení mysli můžete zapojit
doslova kdekoli a kdykoli. Máte k dispozici nekonečné
množství příležitostí pro zvídavé zkoumání světa
a zkoušení různých věcí. V našich hodinách děláme se
studenty cvičení nazvané Designujte svou cestu vpřed,
při němž naši studenti musejí určit dvě až tři věci,
Pozice: 926/1000
u kterých se při designování života zasekli, věci, které
se dávají do pohybu velice pomalu. Potom je žádáme,
aby přemýšleli o konkrétním problému s dalšími dvěma
studenty, kteří jim pomohou zapojit kterékoli z pěti na-
stavení mysli, aby se pohnuli z místa. Jak vám může
zvídavost pomoct překonat strach z oslovení profesorky
a nositelky Nobelovy ceny, která učí jeden z vašich
předmětů? Můžete se zeptat dalších tří studentů, kteří
se s ní setkali a mluvili s ní, jaké to bylo. Zkuste zjistit,
jestli v nějakém rozhovoru nebo článku nemluví
o svých akademických zkušenostech a zda její dvacetile-
té já nemá něco společného s tím vaším. Zjistěte, zda
někdy škaredě pohořela u nějakých projektů (pokud
ano, o jaké projekty šlo), aby vám připadala lidštější
a méně děsivá. A tak dále. Při tomto postupu se
ukazuje, že použití kteréhokoli z nastavení mysli vám
může pomoct hnout se z místa a podniknout další
progresivní kroky. Totéž platí pro dobrý život, k němuž
se teď snažíte dopracovat. Každé nastavení mysli vám
ještě trochu připomeneme.
Buďte zvídaví. Na všem kolem nás je něco zajímavého.

Nekonečná zvídavost je klíčem k dobře designovanému
životu. Neexistuje nic, co by nebavilo nikoho (dokonce
Pozice: 929/1000
ani vyplňování daňového přiznání nebo umývání nádo-
bí).
Co by chtěl vědět člověk, který má o tuto věc zájem?

Jak to funguje?
Proč se to dělá takto?
Jak se to dělávalo dřív?
O čem polemizují odborníci na tuto problematiku
a proč?
Co je na tom všem nejzajímavější?
Čemu ohledně toho nerozumím?
Jak bych to mohl zjistit?
Zkoušejte různé věci. Se zaměřením na akci se už ne-

můžete zaseknout – žádné další starosti, analyzování,
dumání a řešení životní cesty. Prostě se dejte do díla.
Jak to můžeme zavčasu vyzkoušet?

O čem bychom se chtěli dozvědět víc?
Co můžu udělat, abych dostal odpovědi?
Na které věci lze zareagovat činností a co bychom se
dozvěděli, kdybychom to vyzkoušeli?
Přerámujte problémy. Přerámování je změna úhlu po-

hledu, kterou můžete využít téměř u každého designér-
Pozice: 931/1000
ského problému.
Jaký je vlastně můj úhel pohledu?

Jak k tomu teď přistupuju?
Jaké další úhly pohledu by mohli mít ostatní? Poj-
menujte je a potom popište problém z těchto perspek-
tiv.
Znovu zarámujte svůj problém pomocí některého

z následujících hledisek: Váš problém je ve skutečnosti
velice malý. Lze jej velmi snadno vyřešit. Spíše jde
o příležitost než o problém. Něco, co můžete úplně pře-
skočit. Něco, co vlastně zatím vůbec nechápete. Není to
váš problém. Jak bude vypadat za rok?
Uvědomte si, že jde o proces. Vědomé vnímání proce-

su zajistí, že se neztratíte a nepropadnete zklamání
a nikdy se nevzdáte.
Jaké kroky máte za sebou a jaké budoucí kroky si

dokážete představit?
Jsou vaše aktuální úvahy pro současný krok sku-
tečně podstatné?
Podnikáte právě správný krok, nebo jste pozadu či
napřed?
Pozice: 934/1000
Co se stane, nebudete-li přemýšlet více než jeden
krok dopředu?
Co nejhoršího se může stát? S jakou pravdě-
podobností? Co byste dělali, kdyby k tomu došlo?
Jaká nejlepší věc se může stát?
Sepište všechny otázky, starosti, myšlenky a naděje,

které máte, a potom se zeptejte sami sebe, zda víte, co
dělat dál. Cítíte to teď jinak?
Řekněte si o pomoc. Radikální spolupráce znamená, že

v procesu nejste sami. Najděte podporovatele, se kte-
rým můžete probrat svůj současný stav. Během pěti mi-
nut tomuto člověku popište svou situaci a požádejte ho
o pětiminutovou zpětnou vazbu a diskusi. Jak se teď cí-
títe (nehledě na reakci vašeho podporovatele – prostě
potom, co jste si promluvili s někým jiným než sami se
sebou)? Spolupráci můžete zahájit mnoha způsoby:
Sestavte tým.
Vytvořte komunitu.
Jaké různé skupiny jsou napojené na to, co teď dělá-
te? Jste ve spojení se všemi z nich a diskutujete s nimi?
Jestli ne – pusťte se do toho.
Pozice: 937/1000
Pracujte se zápisníkem určeným pro spolupráci,
do něhož si napíšete všechny otázky, se kterými po-
třebujete pomoct, a mějte jej po ruce. Každý týden ur-
čete osoby, které vám mohou pomoct vyřešit některé
z položek v zápisníku, a spojte se s nimi. Zapisujte si
odpovědi a výsledky spolupráce s pomocníky.
Najděte si mentora.
Zavolejte své matce (bude moc ráda – vy víte, že bu-
de).
Pokusíte-li se stabilně využívat nastavení mysli jako ak-

tivní nástroje ke zjišťování stavu vašeho života a jako
součást realizace designu a zároveň i procesu inovace,
velice rychle je ovládnete. Jde o krátký seznam a nestojí
téměř žádné úsilí začít o nich uvažovat a pokusit se zjis-
tit, jestli vám mohou pomoct. Za krátkou dobu je při-
jmete jako přirozenou součást vlastního uvažování.
Poslední dvě věci

Vedle pěti nastavení mysli jsou tu ještě dvě věci, kterým
byste konkrétně měli věnovat pozornost, chcete-li žít
Pozice: 940/1000
dobře designovaný život – vašemu kompasu
a duchovním praktikám. Váš kompas vychází z těch
velkých myšlenek zahrnutých v Pohledu na práci a Po-
hledu na život. Společně s vašimi hodnotami jsou zákla-
dem odpovědi na otázku „Jak se vám daří?“. Informují
vás, zda jste na cestě, která je pro vás správná, nebo zda
jste z ní sešli. Určují, zda žijete koherentní život, v němž
leží v souladu to, kým jste, to, v co věříte, a to, co dělá-
te. Když mluvíme se svými studenty dva, tři, pět nebo
více let potom, co absolvují a opustí naši třídu, říkají, že
kompas je jedno z cvičení, k němuž se vracejí. Většina
z nás přijde na to, že jejich primární pohledy na tyto
otázky se příliš nemění, mění se však specifika, nuance
a priority. Proto je velice užitečné vše vnímat. Co si sku-
tečně myslíte a čeho si ceníte ohledně velkých životních
otázek, nejlépe zjistíte tak, že se zeptáte sami sebe. Roz-
hodně doporučujeme vracet se ke kompasu nejméně
jednou za rok a znovu ho kalibrovat. Takto oživíte vlast-
ní úsilí o dosažení smyslu života.
Pravděpodobně nejdůležitější doporučení, které
vám můžeme poskytnout ohledně udržování dobře
designovaného života, spočívá v osobních praktikách
popsaných v deváté kapitole. Oba tvrdíme, že náš
osobní růst v této oblasti – zdokonalování a discipli-
nované provozování duchovních praktik – je tou nejpří-
Pozice: 942/1000
nosnější věcí pro život, kterou jsme kdy dělali. Přestože
tyto praktiky (jógy, meditace, psaní/čtení poezie, mod-
litby atd.) si získávají čím dál větší oblibu, stále patří
mezi nerozvinuté stránky lidstva, zejména v moderní
společnosti. Tradiční východní kultury jsou na tom
v tomto ohledu lépe, ale upřímně žádná moderní kultu-
ra v těchto ohledech nijak nevyniká. Naštěstí i malé úsi-
lí může přinést skvělé výsledky. Vzděláte-li své emoce
a rozvinete své rozlišování prostřednictvím těchto prak-
tik, můžete sklízet výhody téměř denně.
Billa například naplňuje ranní meditace (při holení)
a každodenní pozitivní myšlenka, kterou zmínil při po-
pisu své palubní desky a ukazatele zdraví. „Žiju v nej-
lepším možném světě. Vše, co dnes udělám, jsem si
sám zvolil.“ Potom si v duchu představí vše, co ho čeká,
připomene si, že to vše si sám vybral, a svůj výběr
poupraví. Nyní každý týden věnuje hodně času
malování a kreslení, aby uspokojil své kreativní já a od-
dal se čiré radosti. Nejméně jednou týdně také vaří ná-
ročné, dalo by se říct i gurmánské jídlo, aby se o svou
kreativitu podělil také s ostatními.
Dave každý den věnuje dvacet minut tiché meditaci
(technicky „modlitba usebrání“), aby si připomněl boží
lásku. Také teď nejméně jednou týdně čte poezii, snaží
se naučit prožít báseň svým tělem, a ne si ji pouze číst
Pozice: 945/1000
v hlavě. Spoléhá na svou erudovanou manželku Claudii,
která mu vybírá poezii ke čtení, protože si moudře vzal
mnohem chytřejší ženu. Jednou týdně se místo jízdy
na kole oddává alespoň šestikilometrovým procházkám
po kopcích s Claudií a se psy, aby zpomalil svět kolem
sebe a vnímal přírodu důvěrněji.
V tomto výčtu jsme uvedli některé z věcí, které dělá-
me my, ale doufáme, že si sestavíte a zprototypujete
vlastní sadu duchovních praktik a zjistíte, co vám
samotným nejlépe funguje a pomáhá žít dobře
designovaný život.
Takže jak se daří?

Na začátku knihy jsme vám představili Ellen, která mě-
la ráda kameny, nešťastnou právničku Janine a ztra-
ceného manažera Donalda. Jak designování života
změnilo způsob, kterým dříve řešili složitou otázku
„Jak se vám daří?“?
Ellen věděla, že nechce být geoložkou, ale také vědě-
la, že něco z toho, co se naučila ve škole, ji velice baví,
zejména organizace a katalogizace spojené s prací ge-
Pozice: 948/1000
ologa. Pořád měla ráda kameny, zejména polod-
rahokamy používané při výrobě šperků. Proto se roz-
hodla vyzkoušet své štěstí a začala s rozhovory
k designování života. Zjistila, že práce spojené s projek-
tovým managementem si žádají lidi zdatné v organizaci
a kategorizaci úkolů a lidí. Měla pocit, že to je něco pro
ni. Po několika dalších rozhovorech se díky
networkingu dostala do startupu, který se kromě jiného
zabýval internetovými aukcemi šperků. Její láska
ke „kamenům“ a přirozené organizační nadání během
rozhovoru vypluly na povrch a ukázala se i její zví-
davost ohledně společnosti. Z rozhovoru k designování
života se rychle stal pracovní pohovor. Uplynuly dva
roky a přišlo několik povýšení a dnes pracuje jako ac-
count manažerka a spravuje veškeré aukční aktivity fir-
my.
Janine skutečně zapracovala na svém kompasu a za-
čala provozovat duchovní praktiky, které jí pomohly
najít vnitřní hlas a důvěřovat mu. Zapisování do deníku
jí připadalo být doslova životní nutností, a nakonec zjis-
tila, že je pro ni tak důležité, protože je spisovatelkou –
přesněji řečeno básnířkou. Když už nějakou dobu pra-
covala na svém psaní, rozhodli se s manželem, že nastal
čas, aby „se do toho opřela“ a přihlásila se na magis-
Pozice: 950/1000
terský studijní obor zaměřený na poezii. Započala nový
(a plodný) život jako řečnice, spisovatelka a básnířka.
Donald využil zvídavost a přerámoval svou stížnost:
„Proč to sakra dělám?“ na novou otázku: „Co je na téhle
práci tak zajímavého, že se do ní všichni ti lidé den co
den vracejí?“ Na otázku navázal mnoha rozhovory
k designování života s kolegy. Vybral si ty, které práce
skutečně bavila, a přišel na to, co tam sakra dělají. Když
spojil své poznatky z jejich příběhů s výsledky vlastního
Zápisníku dobrých chvil, objevil jasný vzorec. Novou
energii mohl načerpat tím, že se opět zaměří na lidi.
Přišel na to, že není na špatném místě, ale pouze
ve špatném duševním rozpoložení. Náležitosti (co
a jak) kariérního úspěchu a rodinné povinnosti ho zahl-
covaly natolik, že zcela zapomněl, proč to dělá a kdo je.
Začal se vnímat jinýma očima, aniž by musel svou
situaci jakkoli měnit. Přerámoval svou práci z „dělání
práce“ na „vytváření dynamické kultury, v níž moji za-
městnanci zbožňují svou práci“.
Ellen, Janine ani Donald (ani Clara, Elise, Kurt,
Chung a ostatní) nevyužili všechny nástroje, ale po-
stavili se čelem k výzvě, pohnuli se z místa a vybudovali
si cestu vpřed. Jsme vděční, že jsme je poznali a že jsme
se stali drobnou součástí jejich života.
Pozice: 953/1000
Víme, že psaní knihy nazvané Designérem vlastního
života nám oběma poskytuje příležitost být buď ná-
zorným příkladem, jak to všechno funguje, nebo velký-
mi pokrytci. Oba tyto myšlenky a nástroje používáme
den co den a neustále prototypujeme nová cvičení, nové
způsoby myšlení a nové způsoby žití dobře
designovaného života. Podělili jsme se s vámi o některé
z našich každodenních praktik a doporučujeme vám
navštívit naši webovou stránku (www.designingyou
r.life), kde najdete kompletní seznam denních praktik,
které možná budete chtít vyzkoušet.
Naše životy se neustále vyvíjejí – po inženýrské,
konzultantské, učitelské i autorské stránce – a s kaž-
dým krokem naší cesty jsme neustále vděční a neko-
nečně zvědaví na to, jak se vyvine náš dobře
designovaný život.
V této knize jsme se s vámi podělili o příběhy
mnoha lidí, s nimiž jsme pracovali a které jsme poznali.
Přestože každý „nežije svůj sen“, můžeme říct s velkou
jistotou, že všichni naši spolupracovníci, kteří začali po-
užívat alespoň některé (když už ne všechny) z těchto
nástrojů a myšlenek, se skutečně posunuli způsobem,
jenž do té doby nezažili.
Stále se těšíme z dlouhé a radikální spolupráce
jednoho s druhým a s tisíci studentů a klientů, kteří se
Pozice: 956/1000
s námi vydali na cestu životního designu, a těšíme se
i na spolupráci s vámi.
Doufáme, že nám dáte vědět, jak to jde, ale ze všeho
nejvíc doufáme, že dokážete zodpovědět otázku „Jak se
vám daří?“ tak, aby vás uspokojila.
Designování života je ve výsledku životní styl, který
zcela změní váš pohled na život a na to, jak ho žijete.
Výsledkem dobrého životního designu je dobře proží-
vaný život.
V co víc bychom vlastně mohli doufat?
Pozice: 959/1000
Poděkování
Poděkování
Je mnoho lidí, kteří pro nás byli na cestě k napsání této

knihy důležití a kteří nás podporovali. S rizikem, že
možná někoho vynecháme, si naše poděkování zaslouží
tito lidé:
Eugene Korsunskiy a Kyle Williams, spoluzaklada-
telé Life Designu, za to, že v nás věřili a tvrdě dřeli v ne-
lehké roli, aby projekt přivedli k životu.
Kolegové a kolegyně ze stanfordské laboratoře
d.Life Jon Kleiman, Gabriel Lomeli, Kristin Mayerová,
Kathy Daviesová, Gabrielle Santa-Donatová a Lauren
Pizerová. Za to, že jsou ztělesněním „radikální spolu-
práce“ a pomohli nám z knihy Designérem vlastního
života udělat dárek pro každého.
David Kelley za to, že pro mě (Billa) vytvořil pozici
vedoucího studijního programu Produktový design
a dovolil mi učit, co chci, a za to, že tím odstartoval vý-
pravu vedoucí až k této knize.
Pozice: 961/1000
Poděkování
Profesorka Sheri Sheppardová za to, že oddaně pod-
porovala naše úsilí a hrdinně bojovala za studenty,
za zkušené mentorování a ochotu riskovat se dvěma
chlapíky s pouhým magisterským titulem.
Progresivně smýšlející vůdčí osobnosti
na Stanfordově univerzitě, které věřily v sílu životního
designu a vydláždily cestu pro změnu univerzity a snad
i pro vyšší vzdělávání: Harry Elam, Ph.D., proděkan
pro bakalářské studium; Patti Gumportová, Ph.D., pro-
děkanka pro magisterské studium; Brad Osgood, Ph.D.,
bývalý děkan pro záležitosti studentů na strojírenské
fakultě; Greg Boardman, proděkan pro záležitosti stu-
dentů.
Zvláštní poděkování patří našim prvním spolupra-
covníkům, kteří se s námi spojili v nejranější fázi naše-
ho úsilí a jejichž mnohaletá podpora a povzbuzování
nám pomohly uspět: Scottymu McClennanovi,
děkanovi pro náboženský život (nyní v důchodu), který
byl příkladem trpělivosti a vytrvalosti při prosazování
kulturních změn; Shari Palmerové, proděkance pro ba-
kalářské studium, která nás poučila o tom, jak uvažuje
univerzita; Lanceovi Choyovi, bývalému vedoucímu
centra pro kariérní rozvoj, který všechno nastartoval
díky položení stěžejní otázky: „Nemohli byste to dělat
pro všechny studenty magisterských oborů?“; a Julii
Pozice: 964/1000
Poděkování
Lythcott-Haimsové, bývalé děkance pro studenty první-
ho ročníku, která nás přiměla spojit se se všemi studen-
ty, poskytla nám spolehlivou podporu a pomohla nám
rozvinout projekt designování života daleko za naše
představy díky tomu, že se stala naší první certifi-
kovanou instruktorkou.
Lindsay Oishiové, Ph.D., a Timu Reillymu, Ph.D.,
kteří věnovali naší věci pojektu obrovské úsilí a zasvětili
své doktorské projekty ověřování účinnosti designování
života a zároveň rozebrali naši práci na kousky a zajis-
tili, že tak lidem poskytujeme to, co zasluhují. Profeso-
rům Danu Schwartzovi a Billu Damonovi, vedoucím
Lindsayiny a Timovy práce, za jejich podporu a vedení;
a doktorce Denise Popeové, zakladatelce projektu
Challenge Success, za její pečlivý výzkum a za důkazy
o možnosti změnit vzdělávací systém.
Randymu Bareovi, dřívějšímu řediteli Westminster
House na Kalifornské univerzitě v Berkeley, za to, že mi
(Daveovi) nevinně v roce 1999 navrhl: „Měl bys tady
učit nějaký kurz!“ – a odstartoval tak moji pedago-
gickou kariéru.
Doktorce Sharon Daloz-Parksové, která se mě
(Davea) před tolika lety se zvláštní jasnozřivostí zepta-
la: „Jsi připravený na to, kam tě to zavede?“ a nikdy ne-
polevila ve své podpoře a konstruktivní kritice.
Pozice: 967/1000
Poděkování
Bobu McKimovi, který na Stanfordu vytvořil obor
Produktový design a zachránil ztraceného magistra fy-
ziky (Billa) a nasměroval tak mou kariéru, která mě do-
posud neskutečně baví. A také Berniemu Rothovi, men-
torovi a rádci, člověku, na něhož se obracíme ohledně
záležitostí týkajících se univerzitní politiky.
Jimu Adamsovi, který nás oba inspiroval jako stu-
denty bakalářského oboru a naučil nás překonávat kon-
cepční bloky, včetně toho, který před nás postavil sám
v roce 2007, když řekl: „Netuším, jak byste to vlastně
všechno chtěli učit!“ – což nás motivovalo, abychom
na to přišli.
Děkujeme těm výjimečným lidem, jejichž životy se
objevují na těchto stránkách, díky nimž jsme mohli
ukázat, jak skutečně funguje designování života. Vypůj-
čili jsme si jejich příběhy, abychom vám pomohli na-
psat vaše vlastní (samozřejmě jsme změnili jména).
Za jejich nevyčíslitelný přínos k personalizaci a polid-
štění této knihy jsme jim navždy vděční.
Dva výjimeční lidé stáli za zrodem této knihy tím
nejhmatatelnějším způsobem:
Lara Loveová, naše spolu-spisovatelka, protože na-
šla „skutečný hlas Billa a Davea“ a nalezla slova, která
bychom bývali napsali, kdybychom byli skutečnými spi-
sovateli jako ona. Jsme neskonale vděční za její trpě-
Pozice: 970/1000
Poděkování
livost během nekonečných hodin schůzek, videí a audi-
onahrávek, které přežila, aniž by jakkoli polevila
ve svém zápalu pro práci a v náklonnosti k nám dvěma.
Když jsme na tom byli s energií mizerně, mohli jsme si
ji jednoduše vypůjčit z její bezedné studny radosti, od-
hodlanosti a nekonečné produktivity. Lara předvedla
neuvěřitelnou schopnost pozorně naslouchat a doko-
nale nás vyjádřit. Nepsala pro nás, o nás ani za nás.
Psala nás a my a všichni naši čtenáři můžeme nyní těžit
z její skvělé práce.
Dougu Abramsovi, našemu agentovi, jednomu z pů-
vodců knihy, architektovi myšlenky, průvodci naklada-
telským světem a skvělému spolupracovníkovi. Může-
me bezpečně prohlásit, že bez Douga by tato kniha ne-
vyšla. Po našem prvním neúspěšném pokusu o sepsání
původní verze, která byla v zásadě jen nudným přepi-
sem naší hodiny, jsme věděli, že potřebujeme pomoc.
Doug se stal konzultantem pro design naší knihy a po-
mohl nám zjistit, jakou knihu vlastně můžeme světu
nabídnout a jak ji vystavět co nejlépe s ohledem na naše
čtenáře. Doug, designér knih, nás naučil, co je to kniha.
Potom se pustil do práce Doug, agent – spustil lano
do světa nakladatelství a řekl: „Pojďte za mnou, hoši,
a připravte se na svou životní jízdu.“ Tato jízda je pořád
Pozice: 972/1000
Poděkování
skvělá a my se nemůžeme dočkat, až zjistíme, co ještě
přijde.
Nakonec bychom rádi poděkovali celému výji-
mečnému týmu v nakladatelství Knopf, a zejména
jedné bojovnici za naši knihu – Vicky Wilsonové, naší
redaktorce a hlavní editorce. Nedokážeme popsat, jaký
význam pro nás měla její práce a skutečnost, že právě
ona vyslala tuto knihu do světa. Její oddanost knize
a nám byla bezprostřední. Vicky je živel a úspěch této
knihy bezpochyby vychází z jejího rozhodnutí přivést ji
k životu. Její jistota a vize potenciálního kulturního
obohacení prostřednictvím knihy Designérem vlastní-
ho života byly pro nás spolehlivým zdrojem obnovi-
telné energie. Dokonce i zkušení designéři potřebují in-
spiraci a Vicky nám ji poskytovala bez zaváhání už
od chvíle, kdy jsme ji poznali. Vicky, dostala jsi nás
hned, jak jsi řekla: „Ahoj zlatíčka…,“ a byla to jedna
z nejlepších věcí, která nás kdy potkala. Díky, díky,
Vicky.
Pozice: 975/1000
Poznámky
Poznámky
ÚVOD:
Designování života
1 Jon Krakower, vynálezce konfigurace notebooků
Apple, viz Evropský patent EP 0515664 B1, Laptop
Computer Having Integrated Keyboard, Cursor
Control Device and Palm Rest, and Artemis March,
Apple PowerBook (A): Design Quality and Time to
Market, Design Management Institute Case Study
9-994-023 (Boston: Design Management Institute
Press, 1994). zpět
2 Lindsay Oishiová, „Enhancing Career Development
Agency in Emerging Adulthood: An Intervention
Using Design Thinking“, disertační práce, Graduate
School of Education, Stanford University, 2012. T.
S. Reilly, „Designing Life: Studies of Emerging
Pozice: 978/1000
Poznámky
Adult Development“, disertační práce, Graduate
School of Education, Stanford University, 2013.
zpět
3 Chcete-li se dozvědět více o těchto společnostech,
navštivte webové stránky http://embraceglo-
bal.org a https://d-rev.org. zpět
4 William Damon, The Path to Purpose: How Young
People Find Their Calling in Life (New York: Free
Press, 2009). zpět
DRUHÁ KAPITOLA:
Výroba kompasu
1 Mnoho nápadů a cvičení jsme načerpali z hnutí pozi-
tivní psychologie, zejména z díla Martina Seligma-
na. Poznatek, že „lidé, kteří dokážou explicitně spo-
jit svou práci s něčím společensky významným,
pravděpodobněji naleznou uspokojení a dokážou se
lépe přizpůsobit nevyhnutelnému stresu a kompro-
misům spojeným s prací ve světě“, představuje
jednu z důležitých myšlenek v Seligmanově knize
Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a du-
Pozice: 980/1000
Poznámky
ševní pohody. Brno: Jan Melvil Publishing, 2014.
zpět
TŘETÍ KAPITOLA:
Hledání cesty
1 Pro další informace o pojmu flow viz Csikszentmi-
halyi, M. Flow: O štěstí a smyslu života. Praha:
Portál, 2015. zpět
2 Viz přednáška na TEDu Suzany Herculano-Houze-
lové „What’s so special about the human brain?“, ht
tps://www.ted.com/talks/suzana_herculano
_houzel_what_is_so_special_about_the_h
uman_brain; a Nikhil Swaminathan, L. Why Does
the Brain Need So Much Power?“, Scientific Ameri-
can, 29. dubna 2008, http://www.scientificam
erican.com/article/why-does-the-brain-need
-s/. zpět
3 Koncept AEIOU pochází z knihy Deva Patnaika, Ne-
edfinding: Design Research and Planning
(Amazon’s CreateSpace Independent Publishing
Platform, 2013). zpět
Pozice: 983/1000
Poznámky
PÁTÁ KAPITOLA:
Designujte svůj život

1 Steven P. Dow, Alana Glasscová, Jonathan Kass, Me-
lissa Schwarzová, Daniel L. Schwartz a Scott R.
Klemmer, „Parallel Prototyping Leads to Better
Design Results, More Divergence, and Increased
Self-Efficacy“, ACM Transactions on Computer-
Human Interactions 17, no. 4 (prosinec 2010). zpět
2 Kromě Homéra a starověkých Řeků jsme se také in-
spirovali pojmem „roky odysey“ vypůjčeným
od Davida Brookse, známého sloupkaře pracujícího
pro New York Times. Ve svém sloupku z 9. října
2007 Brooks popisoval novou realitu Američanů
ve věku od 22 do 35 let a uvedl: „S trochou před-
stavivosti dokážou dokonce i baby boomers po-
chopit, jaké to je nacházet se uprostřed roků odysey
[kurziva redakce]. Lze pozorovat, že toto období
improvizace je logickou reakcí na moderní pod-
mínky.“ David Brooks, „The Odyssey Years“, The
Opinion Pages, New York Times, 9. října 2007, htt
p://www.nytimes.com/2007/10/09/opinion/
09brooks.html?_r=0. zpět
Pozice: 986/1000
Poznámky
SEDMÁ KAPITOLA:
Jak nezískat práci

1 Zpráva z roku 2015, The Recruitment Power Shift:
How Candidates Are Powering the Economy, on
CareerBuilder, lze nalézt na adrese http://career-
buildercommunications.com/candidatebeh
avior/. zpět
OSMÁ KAPITOLA:
Designování práce snů

1 https://test.naceweb.org/press/faq.aspx. zpět
DEVÁTÁ KAPITOLA:
Vyberte si štěstí
1 Peter Salovey a John D. Mayer, „Emotional Intel-
ligence“, Imagination, Cognition and Personality 9
(1990): 185−211. zpět
Pozice: 989/1000
Poznámky
2 Dan Goleman je autorem knihy Emoční inteligence.
(Vyd. 2., Přeložila Markéta BÍLKOVÁ. Praha:
Metafora, 2011. ISBN 978-80-7359-334-6.)
a navazujícího díla Social Intelligence: The New
Science of Human Relationships (New York:
Bantam, 2006), z něhož jsme čerpali myšlenku
„moudrosti emocí“. Pro hlubší a zajímavé shrnutí
těchto myšlenek zhlédněte Danovy přednášky o so-
ciální inteligenci na https://www.youtube.com/
watch?v=-hoo_dIOP8k. zpět
3 Více o myšlenkách Dana Gilberta o „syntetizaci štěstí“
se dozvíte z jeho přednášky na TEDu, „The Surpri-
sing Science of Happiness“, http://www.ted.co
m/talks/dan_gilbert_asks_why_a-
re_we_happy a přečtěte si Stumbling on Happi-
ness (New York: Knopf, 2006). zpět
4 Více o myšlenkách Barryho Schwartze o výběru a vol-
bách se dozvíte z jeho přednášky na TEDu, „The Pa-
radox of Choice?,“ https://www.ted.com/talks/
barry_schwartz_on_the_paradox_of_choic
e?language=en. zpět
Pozice: 991/1000
Poznámky
DESÁTÁ KAPITOLA:
Imunita vůči selhání

1 Studie Angely Duckworthové zabývající se houževna-
tostí a sebeovládáním jsou shrnuty ve skvělém
článku: Daniel J. Tomasulo, „Grit: What Is It and
Do You Have It?“, Psychology Today, 8. ledna
2014, https://www.psychologytoday.com/blo
g/the-healing-crowd/201401/grit-what-is-it-
and-do-you-have-it. Nejdůležitější kniha A.
Duckworthové Houževnatost (Grit) vyjde česky
v nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2017.
zpět
2 James P. Carse, Finite and Infinite Games (New
York: Free Press, 1986). zpět
Pozice: 994/1000
Poznámky pod čarou
Poznámky pod čarou
1* Oblíbená hračka ve formě kovové, později plastové

pružiny, pozn. red. zpět
2* V ČR studium medicíny trvá 6 let a podobná předa-
testační příprava v nemocnici 3–5 let. Pozn. red.
zpět
Nova Hospoda c.ev. 1686 Kamenice 2023-05-19
mymelen06@gmail.com
Pozice: 997/1000 t_158713
Michael Melen c_1f9ef035 u_c1ebc118b3cffcb12db1629d6d27e035

Designerem Vlastniho Zivota

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Designerem Vlastniho Zivota

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Bill Burnett a Dave Evans

DESIGNÉREM VLASTNÍHO ŽIVOTA

Copyright © 2016 by William Burnett and David J.

Podle anglického originálu Designing Your Life: How to

Překlad Filip Drlík

Pokud jste tento soubor našli na internetu, nahlaste to

Věnováno mojí ženě Cynthii, která mi

Věnováno mé drahé ženě Claudii, sku‐

Úvod: designování života

E llen měla ráda kameny. Ráda je sbírala, třídila a za-

Dysfunkční přesvědčení: Váš titul určuje vaši

Někdy kolem svých pětatřiceti začala Janine sku-

Dysfunkční přesvědčení: Budete-li úspěšní, bu-

Donald vydělal spoustu peněz. Pracoval v jednom

Dysfunkční přesvědčení: Je příliš pozdě.

Tři lidé. Tři velké problémy.

Designéři zbožňují problémy

Designéři zbožňují i otázky

Jak najdu práci, kterou budu mít rád, nebo ji budu

Vítejte u designování života

Přemýšlejte jako designéři

Buďte zvídaví. Díky zvídavosti je všech-

Přerámujte problémy. Změna rámce po-

Nebojte se říct si o pomoc. Poslední na-

Naší vášní je anti-vášeň

Kariérní poradce: „Co vás baví?“

Někteří kariérní poradci zjišťují silné stránky, zájmy

Dobře navržený život

Co se stane, až to všechno uděláte? Co se stane, až

Během celého procesu designování života budeme s vá-

U vstupu do designového studia na Stanfordu je ce-

Nalezení problému + Řešení problému = Dobře

Při designérském myšlení klademe na nalezení

Obvykle definujeme problém podle toho, co nám chybí,

Veřejné oznámení ohledně gravitace

Gravitací ztížená jízda na kole. Gravitaci nezměníte.

Zásadní je neustrnout u něčeho, v čem nemůžete

Vyhodnocení designu života

Zdraví. Hloubaví lidé již od pradávna vědí, že se vyplácí

Takže jak se vám daří?

Palubní deska s ukazateli zdraví, práce,

Dysfunkční přesvědčení: Už bych měl vědět,

Vyzveme vás ke zhodnocení vašeho zdravotního

Pozice: 166/1000 t_158713

Až se zamyslíte nad zdravím, doporučujeme, abyste

FREDOVA PALUBNÍ DESKA

DEBBIEINA PALUBNÍ DESKA

Takové jsou tedy příběhy Freda a Debbie. Teď je

Váš ukazatel zdraví

Vaše hodnocení vlastního zdraví významně ovlivní

Váš ukazatel práce

Práce: Pracuju na Stanfordu a poskytuji soukromé po-

Váš ukazatel zábavy

Zábava: Bavím se vařením jídla pro přátele a pořá-

Váš ukazatel lásky

Láska: Láska se v mém životě objevuje na mnoha

Když se podíváme na Billovu palubní desku, vidíme

BILLOVA PALUBNÍ DESKA s ČERVENĚ SVÍTÍCÍMI

Takže jak se vám skutečně daří?

1. Napište pár vět o tom, jak se vám daří v každé

M áme na vás pouhé tři otázky:

To, kým jste

Věříte-li ve svém Pohledu na život například v to, že