Technologie

je nauka o materiálech (jejich chemických, fyzikálních a biologických vlastnostech, t. zn.

mechanické odolnosti, biokompatibilitě a estetice), také o pracovních postupech a přístrojích
používaných při zhotovování zubních náhrad
Podrobně se zabývá složením, vlastnostmi a zpracováním materiálů, použitím nástrojů a
přístrojů, obecně i v souvislosti se zhotovením jednotlivých náhrad, klade důraz na
dodržování předpisů o bezpečnosti a zdraví při práci.

Každý materiál, ze kterého je náhrada zhotovena, musí svými vlastnostmi plně imitovat
nahrazované tkáně, musí splňovat požadavky na biokompatibilitu, estetiku, trvanlivost.
Pomocné materiály svými vlastnostmi musí odpovídat konkrétní pracovní fázi.

Nerespektování „lege artis“ postupů v ordinaci tak i nekázeň v laboratoři, s neznalostí

základních vlastností materiálů, může být příčinou selhání zubní náhrady nebo její
poškození, což může vést ke škodlivému působení na orální tkáně nebo celý organismus.

Náhrada doplňuje chybějící části tvrdých a měkkých tkání, rehabilituje funkce celé orofaciální
oblasti, má tedy význam:

- funkční
- estetický
- obnovení psychiky
- společenské postavení

Dokonalou náhradu nelze zhotovit bez znalostí a propojení všech 3 předmětů.

Technologie
Dokonalá náhrada
Stomatologie

Zhotovování stomatologických protéz

Technologie
- nauka o materiálech, jejich chemickém složení, vlastností, použití a způsobu laboratorního
zpracování

Stomatologie
- nauka o funkci žvýkacího aparátu, podpůrných tkání – alveolární kosti a gingivě.

Zhotovování stomatologických náhrad

- nauka o pracovních postupech při zhotovování zubních náhrad.
Historie
Starověk

První nálezy zubních náhrad z doby Féničanů a Egypťanů se datují 4 tisíce let před naším
letopočtem.Nálezy dokládají použití zlata, stříbra, mědi, olova. Zhotovovatelé zřejmě byli
zlatníci nebo metalurgové kteří uměli pájet a nýtovat.
Nálezy z hrobů u pyramidy v Gize z období asi 3 tisíce let před naším letopočtem dokládají
spojení dvou zubů zlatým drátkem - doklad prvního mechanického zásahu v ústech.

materiály – zlato, stříbro, měď, olovo

zuby – lidské, zvířecí – připojené zlatými drátky

Středověk
Období středověku přineslo nepatrný pokrok v materiálech, ale knihtisk napomohl k šíření
znalostí. Důležité bylo užití fóliového zlata jako výplňového materiálu (Itálie 1480) a použití
umělých zubů z kostí a slonoviny (16.století Ambroise Pare).

Novověk
17. století – doba osvícenství
Doba rozmachu vědy, umění, rozvoj chemie, fyziky, anatomie a fyziologie.
Místo ranhojičů a lazebníků se oboru věnují řemeslníci a umělci. Předpokládá se první
zhotovení náhrady, řemeslník zhotovil voskový model a umělec \náhradu ze slonoviny nebo
kosti (1700).
V Japonsku začali používat částečné protézy s dřevěnou bází ze slonoviny nebo z mramoru.

18. století
velký pokrok – založení první laboratoře –náhrady zhotovuje už odborně vzdělaný
specialista,jako výplňový materiál je používáno olovo, zlato, cín a smirkové disky k broušení
zubů
1728 - Pierre Fouchard prvně podrobně popsal technologii výroby zubních náhrad
1756 - Phillipp Pfaff poprvé popsal zhotovení otisku pomocí pečetního vosku a odlití sádrou
–zhotovení prvního modelu situace
1788 - Nicholas Dubois de Chemant popsal celkovou náhradu zhotovenou z porcelánu,
použité materiály – porcelán, pečetní vosk; zuby – vyrobené z perleti, zlata, stříbra, achátu
1789 byl představen pálený porcelán pro zhotovení umělých zubů

2
19. století
vyznačuje se především mechanickým pokrokem, v USA vznikají firmy na výrobu dentálních
materiálů, k otiskování se používala sádra, byla objevena gutaperča
1840 – Charles Goodyear popsal technologii vulkanizace kaučuku
1847 – představena zlatoplatinová slitina
1855 – Goodyear patentoval použití vulkanitu pro zubní ploténky
1858 - vynález zubní vrtačky s ohebným převodem, zpočátku na nožní pohon, po roce 1890
na elektrický pohon
1878 - Richmondova korunka a další rozvoj porcelánových inlejí a porcelánových zubů do
vulkanitových bází
1894 – L.E. Custer zavedl elektrickou porcelánovou pec

20. století
Pokrok ve vývoji dentálních materiálů a postupů, publikování prvních testů vlastností,
biokompatibility a vlivu na životní prostředí. Jejich výsledky a doporučení se staly základem
mezinárodních materiálových standardů a norem.
- vznik dentální metalurgie - metody přesného lití kovů, vylepšování zlatých slitin, vývoj
obecných slitin, vývoj formovacích hmot
1925 - první použití elastických otiskovacích hmot - agarových
1936 - zavedení akrylátových bazálních hmot Paladon(fa Kulzer)
1938 - použita akrylátová korunková hmota Palapont
1940 -vznikají první alginátové otiskovací hmoty
1949 -vytvořeny samovolně polymerující pryskyřice
50. léta charakterizují první měkké plastické hmoty a rozšíření používání silikonových,
polysulfidový a později polyéterových otiskovacích hmot.
V 60. létechjsou vyvíjeny kovokeramickéa celokeramické náhrady.

21. století
Plně se rozvíjí digitalizace ve stomatologii - CAD-CAM, 3D tiskárny, přicházejí nové pracovní
postupy nové materiály.
Cílem současného vývoje je dokonalost, estetika a ulehčení práce!

3
Základní dělení protetických materiálů
Všechny používané materiály lze rozdělit na dvě skupiny: hlavní a pomocné

4
Hlavní protetické materiály
 dentální plasty
 dentální keramika
 dentální slitiny kovů

Jsou to materiály, ze kterých se zhotovují vlastní zubní náhrady, nebo speciální pomůcky.
Jsou určené ke stálému kontaktu s prostředím dutiny ústní. Na tyto materiály jsou kladeny
nejvyšší nároky jak z hlediska dlouhodobé trvanlivosti, tak z hlediska biologické
snášenlivosti. Agresivní prostředí dutiny ústní se vyznačuje stále se měnícími podmínkami
(zmrzlina - 0°C, horký nápoj - 50°C, běžná teplota okolo 37°C), značné výkyvy pH (ovocné
šťávy - pH2, alkalická léčiva - pH11, běžná hodnota pH4 - 8,5) a vysoké mechanické zatížení
jsou faktory, které značně ovlivňují životnost zubních náhrad
Všechny hlavní materiály musí proto splňovat některé společné požadavky, které vyplývají z
nároků kladených na zubní náhrady.
- biotolerance (zdravotní nezávadnost)
- objemová stálost a přesnost
- dostatečná pevnost
- odolnost proti abrazi
- estetický vzhled
- možnost oprav
- jednoduché zpracování
- možnost dokonalé hygienické péče

Plastické hmoty
Dentálními plasty rozumíme materiály na bázi polymerních metylmetakrylátů a na bázi
kompozitních plastů.

Plasty dělíme podle použití:

- bazální - určeny ke zhotovování bází a sedel částečných a celkových snímatelných náhrad

a jejich opravám

- korunkové - používají se ke zhotovování korunek, můstků, inlejí, onlejí, estetických fazet

- ortodontické - použití zejména pro výrobu snímatelných ortodontických aparátků. Díky

dobré zpracovatelnosti nacházejí využití při zhotovování léčebně-rehabilitačních pomůcek.

5
Keramika
Dentální keramika představuje z hlediska estetiky a biotolerance nejdokonalejší hlavní
materiál a v dnešní době vytěsňují korunkové plasty, které jsou dnes považovány za jejich
ekonomickou variantu.
Z keramiky se zhotovují , inleje, onleje, estetické fazety, kořenové nástavby, korunky,
můstky, fazetování kovových konstrukcí fixních náhrad.

Slitiny
Dentální slitiny jsou určeny pro zhotovování všech konstrukcí fixních i snímatelných náhrad.
Slitiny vznikají kombinací min. dvou kovových (i nekovových) prvků. V současné době se na
dentálním trhu vyskytuje několik set různých slitin.
Čisté kovy s výjimkou titanu se jako hlavní materiál nepoužívají.

Pomocné protetické materiály

jsou ty, které sice nejsou v konečné náhradě obsaženy, ale jsou naprosto nutné ke všem
pracovním postupům, potřebným k jejich zhotovení. Nemusejí tedy splňovat takovou šíři
požadavků, jako materiály hlavní, jejich vlastnosti jsou podřízeny konkrétní pracovní fázi.
Biologické vlastnosti však nesmí být podceněny z důvodů dlouhodobého profesionálního
kontaktu v zubní laboratoři i ordinaci. Dělíme je do skupin podle použití

otiskovací hmoty
modelové materiály
modelovací materiály
formovací hmoty
izolační prostředky
brusné a leštící nástroje a prostředky
ostatní pomocné materiály

Otiskovací hmoty
slouží k reprodukci situace v ústech pacienta, vzniklý otisk je negativem situace

Modelové materiály
se používají k vyplnění otisku, vytvoření pozitivu to je model situace v ústech pacienta

Modelovací materiály
se používají pro tvorbu předtvarů, které se později přemění v hlavní materiál

Formovací hmoty
se používají pro zhotovení formy, aby náhrada z modelovacího materiálu moha být
přeměněna na náhradu z materiálu hlavního (po odstranění modelovacího materiálu vznikne
ve formě dutina, která se vyplní materiálem hlavním).

Izolační materiály
slouží k separaci stejnorodých nebo různorodých látek, mají zabránit spojení, nebo
negativnímu ovlivnění dvou materiálů.

6
Brusné a leštící nástroje a prostředky
po vyjmutí z formy se náhrada upravuje –jsou to poslední kroky před odevzdáním náhrady
do ordinace

Ostatní pomocné materiály

jsou materiály, které nejsou zařazeny do žádné skupiny, ale jsou potřebné pro zhotovení
náhrady

Vlastnostimateriálů
Každý materiál, ze kterého má být náhrada zhotovena, by měl svými vlastnostmi plně
imitovat nahrazované tkáně, tzn., že by se vlastnosti mechanické, fyzikální, chemické a
biologické měly shodovat. Navíc materiál musí splňovat požadavky trvanlivosti,
biokompatibility, musí být biologicky akceptován.

Mechanické vlastnosti

Jsou spojeny s působením síly na zubní náhradu jsou zodpovědné za trvanlivost zubní
náhrady, aby žvýkací síly náhradu nedeformovaly, neopotřebovávaly na povrchu, aby
náhrada nepraskala. Jsou tedy rozhodující pro indikaci a užití.
Mechanické vlastnosti látek určuje jejich vnitřní struktura. Materiály, které mají atomy
uspořádány v krystalech (pevné látky) mají jiné vlastnosti než materiály amorfní (tekuté),
s uspořádáním nepravidelným. Odlišná struktura látek se projevuje při mechanickém
zatížení. Krystalické látky odolávají tlaku a tahu, jsou pružnější než látky amorfní, ty mají
zase větší plasticitu.
- pevnost - odolnost náhrady v tahu, tlaku, ohybu a krutu

- tvrdost - odolnost povrchu proti vniknutí cizího tělesa do materiálu vrypem, otěrem, apod.

- únava materiálu - je vztah mezi zátěží, počtem cyklů a dobou, kdy dojde k lomu materiálu.
Zubní náhrady jsou namáhány cyklicky a po dlouhé období.

- abrazivzdornost - odolnost proti otěru, povrch zubních náhrad je vlivem různých abraziv
(potrava, zubní pasta) zdrsňován až dojde k úbytku materiálu změně tvaru zubní náhrady -
zvyšuje se tvrdostí

7
- elasticita (pružnost) - je vlastnost materiálů, která charakterizuje vztah mezi deformací
tělesa a vnějšími silami, které na toto těleso působí (materiál se působením vnější síly
deformuje, ale po odstranění této síly se vrací do původního tvaru)

- viskoelasticita - po odstranění působícího napětí návrat materiálů do původního stavu

postupuje pomalu, nebo dojde k určitému stupni trvalé deformace

- viskozita - je odpor tekutiny téci

-tixotropie – vlastnost materiálu, kdy tlakem dojde ke snížení viskozity

- tok - okamžitá plastická deformace

- tečení - vzrůst napětí v materiálu během konstantního dlouhodobého zatížení

- tažnost - schopnost být vytažen do tvaru drátu

- kujnost - schopnost materiálu být vytepán nebo rozválcován do tenké fólie aniž by praskl
Tažnost a kujnost jsou důležité při vypracování okrajového uzávěru kovových korunek

Fyzikální vlastnosti

nejsou spojeny s působením síly jako mechanické vlastnosti, ale popisují další podstatné
vlastnosti materiálů a podílejí se na estetické kvalitě zubní náhrady

- optické vlastnosti -

- barva - je vlastnost světla resp. látky, ze které toto světlo vychází

- průhlednost (transparence) – skrz vrstvu materiálu vidíme naprosto ostře

- průsvitnost (translucence) - skrz vrstvu materiálu vidíme neostře

- fluorescence – pohlcení světelné energie, která se po určitém čase opět vyzáří

- opalescence – rozptyl světla

-barevné pigmenty - používají se k získání různých barevných odstínů, jsou to oxidy kovů

-lesk - odraz světla od povrchu dokonalý odraz mají hladké a vyleštěné povrchy

- tepelné vlastnosti - charakterizují vedení tepla u hlavních materiálů v náhradách (dráždění

pulpy u fixních náhrad nebo přílišná tepelná izolace u snímatelných náhrad na porézním loži

-tepelná roztažnost negativně ovlivňuje vazby mezi materiály má-li dojít k dokonalému
spojení dvou různorodých látek musí být rozdíl WAK minimální

- adheze - vazba rozdílných materiálů způsobená přitažlivostí atomů a molekul

- mechanická adheze (založená na mikropodsekřivinách), chemická adheze (vazba mezi

atomy a molekulami)
- objemové změny - souvisí s více faktory: koeficient tepelné roztažnosti, kontrakce a
expanze materiálů, absorpce vody či vysychání

8
- hustota materiálů - ovlivňuje celkovou hmotnost zubní náhrady

- elektrické vlastnosti (galvanizmus) - kovy při styku s elektrolytem (slinou) uvolňují z povrchu
kationty a dochází k elektrochemické korozi povrchu kovů

Chemické vlastnosti

jsou dány chemickým složením materiálů, z nichž je náhrada zhotovena a popisují odolnost
materiálů proti chemickým vlivům

- rozpustnost - agresivní prostředí dutiny ústní kolísá od mírně kyselého k mírně alkalickému,
které může způsobit poškození materiálů

- eroze - vyluhování složek z dentálního materiálu v ústech je spojeno s absorpcí vody a

procesem difúze

- koroze - důsledek chemické reaktivity slitin a kovů

Biologické vlastnosti

každý materiál umístěný do dutiny ústní by měl být nedráždivý, netoxický, nesmí působit
karcinogenně ani alergicky

- dráždivost (senzibilizace) - vznik přecitlivělosti, pochod vedoucí k alergii, imunitní reakce

vyvolaná opakovaným setkáním organismu s týmž alergenem

- toxicita - jedovatost

- kancerogenita (karcinogen) – látka, která může vyvolat nebo urychlit rakovinné bujení

- alergicita (alergie) - nepřiměřeně silná reakce vnímavého organizmu jedince, setká-li se

opětovně s určitou látkou pro organizmus škodlivou (alergenem)

Vliv na životní prostředí

může mít každý materiál, proto je třeba, aby ordinace (rtuť z amalgámu) tak i zubní
laboratoře (různé kovy ve slitině) dodržovaly přikázané hygienické normy.

9
Schéma pracovních postupů
pro kvalitní a trvanlivé stomatologické rekonstrukce je nezbytné aby zubní lékař a technik
znali základní vlastnosti používaných materiálů, pracovní postupy tak, aby výsledný produkt
splňoval všechna očekávaná kritéria.

Přímý pracovní postup Výrobek

Nepřímý pracovní postup

a) otisk

b) pracovní model

c) model náhrady

d) forma

e) výrobek

CAD …počítačově podporovaný návrh

CAM … počítačově podporovaná výroba

10
 Otiskovací hmoty
1. Otiskovací hmoty 14
Požadavky
Dělení

2.1 Kompoziční otiskovací hmoty kompoziční 16

S plnidly
Bez plnidel
Šelakové destičky

2.2 Zinkoxideugenolové otiskovací hmoty 18

2.3 Hydrokoloidní otiskovací hmoty 20

Agarové
Alginátové

2.4. Elastomery 27
Silikonové C
Silikonové A
Polysulfidové
Polyetherové

2.5 Otiskovací lžíce 37

1.6 Techniky otiskování 38

11
2. Otiskovacíhmoty
Patří do skupiny pomocných protetických materiálů, které se používají při zhotovení zubních
náhrad nepřímou metodou. Slouží k provádění otisků v ústech pacienta – k přenosu
informací o stavu dutiny ústní do laboratoře.
Podle otisků (negativu) se zhotoví v zubní laboratoři model (pozitiv) – tj. relativně přesná
replika dutiny ústní žádný (materiál není 100% přesný)
Pro dokonalý přehled o dutině ústní je třeba zhotovit otisky situační, antagonální a okluzní

Některé otiskovací hmoty lze použít k výrobě individuálních otiskovacích lžic, úpravě okrajů
těchto lžic, některých otiskovacích hmot se používání v ústech omezilo a slouží více méně
jen k laboratorním účelům.

Aby bylo dosaženo co nejlepší reprodukce je třeba k tomu:

- vhodná otiskovací lžíce
- vhodná otiskovací hmota
- správná příprava otiskovací hmoty
- správná technika otiskování
-
Dnes je klasické otiskování nahrazováno CAD-CAM technologií - pořízení situace dutiny
ústní pacienta intraorálním skenerem, kterým získáme optický otisk a následně zhotovíme
virtuální model.

Požadavky na otiskovací hmoty

Biokompatibilita
všechny OH musí odpovídat kritériím předepsaných mezinárodních norem (ANSI-ADA),
přesto u některých vnímavých pacientů se může dostavit negativní reakce, především na
katalyzátory některých OH (zánět gingivy, eryten, drobné herpetické léze)

Přesná reprodukce detailu - ostrost

závisí na výběru otiskovací hmoty, jejím chemickém složení, zatékavosti, viskozitě, hydrofilii.
Přesná reprodukce je důležitá pro dokonalé zhotovení náhrady (fixní náhrada – okrajový
uzávěr, snímatelná náhrada – ukončení náhrady, uložení kotevních prvků).
Nejlepší reprodukci detailu mají OH s nejmenší viskozitou, hydrofilií a tixotropií (zvýšený tlak)

Pevnost a odolnost vůči deformaci – elasticita

při vyjímání otisku z úst nesmí dojít k jeho deformaci, nebo poškození – roztržení
OH musí mít tvarovou paměť – elasticitu, tj. možnost vrátit se do původního stavu
(konfigurace)

Objemová přesnost a stabilita

OH by neměly měnit svůj objem při tuhnutí (kontrakce – expanze), ani v čase a daném
prostředí, v němž se uchovávají do doby zhotovení pracovního modelu.
Všechny OH nejsou 100% stabilní a proto některé musí být speciálně uchovávány (některé
vysychají - smršťují se (synerese), některé absorbují vodu – bobtnají (imbibice)

Barva, vůně chuť

pro zvýšení lepšího pocitu pacienta se přidávají do OH ochucovadla (jahoda), parfémované
vůně (vanilka, máta). Důležitá je i barva, jednak pro pacienta, tak i pro „čitelnost“ otisku –
rozpoznání detailu otisku. U monofázové techniky je lepší barva tmavší, u sendvičové
techniky je lepší barvy kombinovat.

12
Přijatelná doba tuhnutí
přechod z měkké plastické do tuhé pružné, nebo rigidní fáze by mělo být kratší než 7 minut

Kompatibilita s modelovými materiály

OH by neměly reagovat s povrchem modelových materiálů

Dlouhá skladovací doba

použitelnost je obvykle kolem 2 let, nedoporučuje se používat prošlé OH neboť nelze zaručit
objemovou stálost a další důležité požadavky. S dobou použitelnosti úzce souvisejí i
manipulační a skladovací zásady

Jednoduchá příprava

Přiměřená cena
mezi jednotlivými materiály jsou cenové rozdíly, ale do ceny je třeba započítat také náklady
na zpracování (speciální přístroje)

Při výběru OH je třeba vzít v úvahu – indikace, charakter a vlastnosti použitého materiálu

Dělení otiskovacích hmot

podle způsobu tuhnutí:

termoplasty – hmoty tuhnoucí fyzikální reakcí (reversibilní)

chemoplasty – hmoty tuhnoucí chemickou reakcí (irreversibilní)

podle stavu, v jakém je vyjímáme z úst na:

rigidní (tuhé)

elastické (pružné)

otiskovací hmoty podle chemického složení:

kompoziční – rigidní termopalsty

zinkoxideugenolové – rigidní chemoplasty
hydrokoloidní reverzibilní – agarové – elastické termoplasty
hydrokoloidní ireverzibilní – alginátové – elastické chemoplasty
elastomery – elastické chemoplasty
otiskovací sádra růžová – rigidní chemoplasty

13
2.1 Kompoziční otiskovací hmoty
patří do skupiny termoplastických rigidních otiskovacích hmot. Jsou nejstarší skupinou
vosko-pryskyřičných otiskovacích hmot a v dnešní době ztrácejí svůj význam.

Vlastnosti

- jsou termoplastické reverzibilní (vratné)

- změkčují se teplem nad plamenem nebo ve vodní lázni
- jsou špatnými vodiči tepla

Při zahřívání ve vodě nebo nad plamenem musíme nahřívat zvolna, abychom dosáhli
rovnoměrného prohřátí, nejen vrchní vrstvy. Při prudkém zahřátí nad plamenem se
nízkotavitelné části rychle vypaří a hmota může vzplanout, ani teplota vody nemá překročit
70°C, neboť snadno rozpustné látky se mohou vyluhovat.
Při nedostatečném chlazení může málo ochlazený střed způsobit deformaci otisku.

Složení
tři základní skupiny látek
- plastické hmoty, tvoří základ OH a slouží jako pojivo
(šelak, kopal, kalafuna, umělé pryskyřice)
- elastické hmoty a změkčovadla, snižují tvrdost a bod tání
(kaučuk, gutaperča, parafin, kyselina olejová a stearová, ozokerit)
- plniva (talek – zbavuje hmotu lepivosti) a barviva (oxidy kovů; oxid železitý – barva
červená, oxid chromitý – barva zelená)

Dělení
- otiskovací hmoty s plnidly
- otiskovací hmoty bez plnidel
- bazální šelakové destičky

Otiskovací hmoty s plnidly (dnes se nepoužívají)

pokud se používají tak výjimečně k úpravě individuálních lžic (Impresdent, Reprodent,
Ceroform)

14
Otiskovací hmoty bez plnidel(vosko-pryskyřičné materiály)

používají se k funkční modelaci okrajů individuálních otiskovacích lžic pro otiskování

bezzubých čelistí Mají nízký bod měknutí, takže v plastickém stavu se dají adaptovat už při
teplotě ústní dutiny, a tak mukodynamickými a myodynamickými funkčními pohyby lze
dosáhnou skutečného funkčního otisku

Dentiplast – dodává se ve stříkačkách ve dvou konzistencích – modrá měkčí, červená tužší;

do plastického stavu se přivede ohřátím v teplé vodě

Bazální šelakové destičky

slouží k výrobě individuálních otiskovacích lžic , bází skusových šablon.Vyrábějí se v tenkých

destičkách tvaru horní a dolní čelisti, změkčují se nad plamenem nebo v teplé vodě a
adaptují se na sádrový model nasáklý vodou.

Tessex, Tessex AL – přísada hliníkového prášku pro zlepšení tepelné vodivosti dnes jsou
nahrazovány fotokompozitními materiály

15
2.2 Zinkoxideugenolové otiskovací hmoty
patří do skupiny rigidních otiskovacích hmot tuhnoucích chemickou reakcí,jsou na bázi oxidu
zinečnatého a eugenolu, patří mezi nejstarší, ale dodnes používané

Použití
- zhotovení otisku bezzubých čelistí v individuálních otiskovacích lžících
- fixace provizorních korunek
- jako obvazový materiál v ústní a čelistní chirurgii, nebo parodontologii
- jako dočasná podkládací hmota
- materiál pro registraci okluze

Složení
- dvousložkový materiál, který se připraví smícháním dvou past stejné konzistence
obsahujících oxid zinečnatý a eugenol

1. pasta - báze (barva bílá) - - oxid zinečnatý 85%

- kalafuna 3%
- rostlinné a minerální oleje 12%

2. pasta – akcelerátor (barva žluto-hnědá) - eugenol (hřebíčkový olej) 45%

- kalafuna 20%
- olivový,lněný a parafinový olej 15%
- plniva (mastek, kaolin, křemelina) 15%
- akcelerátor tuhnutí (octan sodný nebo zinečnatý
5%)

- kalafuna reguluje tuhnutí, dodává hmotě hladkou a homogenní strukturu a ztuhlému otisku
termoplastické vlastnosti, takže otisk před sejmutím z modelu můžeme změkčit v teplé vodě.

- minerální a rostlinné oleje působí jako plastizery, snižují viskozitu hmoty a usnadňují
přípravu.

- plniva se přidávají pro zahuštění a pevnost směsi.

16
Zpracování
- mísí se v poměru 1:1 na nepropustné a nelepivé podložce (voskovém papíru)

- doba přípravy kolem 1 minuty, materiál musí mít homogenní barvu, kontrastní zabarvení
obou past bílé a žluté je zároveň indikátorem správného promíchání

-k otiskování používáme individuální otiskovací lžíce z autopolymérního nebo světlem

tuhnoucího plastu

- před zhotovením modelu otisk vždy rámujeme

Tuhnutí
- je fyzikální a chemický pochod, reakcí mezi eugenolem a oxidem zinečnatýmvznikne
komplex eugenolát zinečnatý, se kterým reagují ostatní komponenty pasty do tuhé tvrdé
hmoty

Doba tuhnutí je 2 – 3 min. v ústech.Teplo a vlhkost slinurychluje tuhnutí, pasta na podložce

tuhne 4 – 5 x pomaleji

Vlastnosti
- objemová stabilita otisku je velmi dobrá, kontrakce během tuhnutí je 0,1%

- dobře reprodukují i jemné detaily slizničního povrchu protézního lože

- nevýhoda matriálu je tvrdost a křehkost, což

znesnadňuje vyjmutí otisku z podsekřivých míst bez
jeho poškození a také malá pevnost ztuhlé hmoty
v tenké vrstvě. Proto jej neklademe okraji na tvrdou
podložku. Optimální vrstva past je 1 až 3 mm
1 až 3 mm.

-otisk je smáčivý a sádrou se vyplní bez problémů

Materiály: REPIN

17
2.3. Hydrokoloidní otiskovací hmoty
patří do skupiny pružných otiskovacích hmot tuhnoucích, jak termoplastických (agarové
hmoty), tak chemoplastických (alginátové hmoty).
Společným základem jsou koloidní roztoky.Obsahují vodu a agar nebo alginát . Mají tedy dvě
fáze. Disperzní fáze (prostředí) – voda a dispergovaná fáze – agar nebo alginát. Obě tyto
látky jsou rostlinného původu.

Obsahuje-li koloidní roztok dostatečné množství dispergované fáze, mění se tekutá

konzistence (sol) za určitých podmínek v pevnou konzistenci (gel).

Vlastnosti
Pevnost hydrokoloidních OH závisí na koncentraci, zvýšit ji můžeme anorganickými plnivy
nebo chemickými látkami.
Jsou-li vystaveny po ztuhnutí delšímu, nebo trvalému tlaku dochází k deformaci materiálu.

Objemové změny – závisí na okolním prostředí

- na vzduchu se z nich voda buď odpařuje (evaporace) nebo uvolňuje na povrch (synereze) a
projevuje se to smrštěním (kontrakcí)
- ve vodě – dochází k sorpci vody (inhibice), hmota bobtná

Dělení
- agarové
- alginátové

Agarové otiskovací hmoty

jsou to nejstarší pružné, termoplastické, reversibilní otiskovací hmoty, které jsou schopny
z tuhého stavu – pružný gel přejít do stavu tekutého – sol a obráceně, Původně se používaly
v ordinaci, dnes jsou nahrazeny jinými a lepšími OH a používají se výhradně v laboratoři.

Složení
- 75% voda

- 10% agar

- thymol - desinfekční prostředek

- 10 – 15% ostatní látky – plnidla (křemelina, kaolin, přírodní a syntetické vosky (dodávají
pevnost tvrdost, viskozitu, ovlivňují konzistenci, plasticitu)

- 2% boraxu nebo boritanu – regulace pevnosti a viskozity

Agar je přírodní polysacharid který se získává z mořských rudochovitých řas, rostoucích v

teplých mořích.
Nejlepší agary jsou cejlonské, madagaskarské nebo japonské.

18
Vlastnosti
- ve vodě bobtnají

- nemají žádnou kontrakci, ale vypařuje se nich voda (zhoršuje přesnost agarových gelů)

- mají schopnost přechodu z gelu do solu a zpět

Zahřátím tuhého gelu agarové dublovací hmoty na 95°C dochází ke zkapalnění (proces
solace), ochlazením kapalného solu pod 45°C dochází k želatinaci (proces gelace). Teplotní
rozdíl mezi oběma stavy se nazývá hystereze.

Použití
- ordinační

- laboratorní

Ordinační
je velmi náročné, vyžaduje speciální instrumentárium (termostaty, pístové stříkačky,
chlazené otiskovací lžíce). Po objevení silikonu z ordinace prakticky vymizely. Použití
v Americe – preparát VanR.

Termostatické lázně pro změkčení

(100°C), temperování (65°C) a
ochlazení hmoty ve lžíci při 45°C

Otiskovací hmota ve stříkačkách

aplikovaná na preparované zuby

Základní viskosní hmota

Naplněná otiskovací
lžíce chlazená vodou

19
Laboratorní
se používá k dublování, tj. získání licího modelu (duplikát pracovního situačního modelu)
z formovací hmoty sloužící k výrobě kovové konstrukce částečné snímatelné náhrady

Dublování

Nejprve dublovací hmotu - gel nakrájíme na 1cm malé kousky pro zajištění homogenního
prohřátí. Nikdy nepoužíváme struhadlo nebo mlýnek na maso, protože dochází k poruše
vazby a tím pevnosti gelu.

- roztavíme dublovací hmotu - gel v termostatických

zásobnících nebo mikrovlnné troubě na optimální teplotu 95°C,
dublovací hmotase stává tekutou (sol).

- potom se ochladí na 45°C (ochlazování se provádí za stálého

míchání, aby nedocházeloke vzniku hrudek) a vléváme ji do
dublovací kyvetys pracovním situačním modelem, který byl
namočen na 15 až 20 minut v teplé vodě a osušen, což umožní
lepší zatékání agarové hmoty,nedochází k vysýchání gelu a
vlažný model brání rychlému ochlazování gelu při vlévání

- po dokonalém ztuhnutí pod 45°C dochází k želatinování hmoty

(gel),sádrový model vyjmeme z kyvety a dutinu vyplníme
fosfátovou formovací hmotou.

- teplotnímu rozdílu mezi solem a gelem říkáme hystereze. Při tuhnutí nedochází skoro
k žádné kontrakci, pouze následné vypařování vody ohrožuje přesnost.

- pokud bychom chtěli získat model ze sádry je nutné povrch agarového otisku impregnovat
urychlovačem tuhnutí sádry (2% roztok síranu draselného).

Výhody dublovacích gelů

- dublovací hmoty lze použít 5x beze změn vlastností (vícečetné roztavení zhoršuje
reprodukci, objemovou přesnost, elasticitu)

- dobrá elasticita, zatékavost, přesná reprodukce

- snadné vyjímání modelu z formy

- nízká cena

20
Nevýhody dublovacích gelů
- citlivost na přehřátí (při vyšší teplotě než 96°C se může gel znehodnotit)

- odpařování vody při rozehřívání v otevřené nádobě (rychlé stárnutí gelu)

- vysýchání gelu po vyjmutí dublovaného modelu

- omezená mechanická odolnost (při násilném vyjímání modelu z formy, nebo špatné
přípravě modelu, nedostatečné vykrytí podsekřivých míst, může dojít k poškození)

- ochlazování dublovací kyvety na zcela ztuhlý gel musí být pozvolné, nikdy ne v chladničce
nebo v mrazáku, jinak dochází ke kontrakci. K úplnému ztuhnutí gelu při pokojové teplotě
dochází asi za cca 90 minut, při vyššíchteplotách jetřeba asi 2 hodiny

Zásady při dublování

- dublovací kyvety nikdy nevytírat vazelínou nebo jinými mastnými prostředky nejsou
s dublagou kompatibilní

- dublovaný model umístit tak, aby podstavec nového modelu byl v nejtenčím místěalespoň
2cm vysoký

- používat plastové dublovací kyvety - v kovovýchkyvetách dochází k rychlému ochlazení

gelu u stěn a k nerovnoměrnému smršťování

- používat kyvety s průsvitným horním víkem pro kontrolu při vlévání dublovací hmoty

- optimální teplota gelu pro nalévání je 40°C – 50°C Tím se reguluje kontrakce na minimum.

- gel je třeba vlévat pomalu mimo vosk pokrývající model

- chlazení kyvety musí být pomalé, konečné chlazení lze provést ve vodě 10°C

- model je třeba odstraňovat z dublovací formy opatrně, aby nedošlo k její poškození

- použitou dublovací hmotu je důležité důkladně opláchnout pod tekoucí vodou a uložit do
nádoby s těsným uzávěrem

Materiály
Geloform, Gelodouble, Castogel

21
Alginátové otiskovací hmoty
patří do druhé skupiny hydrokoloidních hmot, jsou pružné irreversibilní,
chemplastickytuhnoucí otiskovací hmoty. Základem jsou sodné nebo draselné soli kyseliny
algové - algináty.

Kyselina algová je polymerní sloučenina podobná škrobu a získává se z buněčných stěn

červených a hnědých mořských řas.

Kyselina algová, i většina jejích solí, jsou nerozpustné ve vodě, rozpustné jsou jen výše
uvedené algináty. Přidáním vápenatých solí do roztoku dojde k reakci, kdy přejde roztok
alginátu sodného v nerozpustný gel - alginát sodnovápenatý. Reakce je velmi rychlá, proto
se přidává zpomalovač – fosforečnan sodný.

Alginátové hmoty se dodávají ve formě prášku, který se mísí s vodou (20°C až 23°C teplou)
v poměru stanoveným výrobcem. Mísí se ručně nebo v přístroji (alginátoru).

Použití
- univerzální otiskovací hmota k předběžným a studijním otiskům
- k otiskům ke zhotovování snímatelných náhrad jak částečných, tak i celkových
- v ortodoncii

Složení
- alginát sodný 15%
- síran vápenatý 15%
- fosforečnan sodný
- plniva 60% – křemelina, kaolin, aerosil – ovlivňuje mechanické vlastnosti
- parfém, ochucovadla a barviva

Vlastnosti
- ztuhlý alginát je pružný jen v omezené míře (při snímání podsekřivých míst se může trhat),
pružnost závisí na poměru vody a prášku (více vody - měkčí gel)
- rychlost tuhnutí ovlivňuje teplota vody, nižší teplota zpomaluje, vyšší teplota naopak
zrychluje(teplota vody má být 20°C až 23°C)

Výhody
- snadná příprava a způsob aplikace
- přiměřená doba zpracovatelnosti a tuhnutí
- dostatečná přesnost otisků (kontrakce při tuhnutí je pro objemovou a reprodukční přesnost
zanedbatelná)
- relativně nízká cena

22
Nevýhody
- objemová nestálost ztuhlého otisku (na vzduchu se
vypařuje voda, otisk se smršťuje, proto je nutno otisk
zpracovat do 30 min.), nebo vložit do igelitového
sáčku s vlhkým mulem. Ponořením do vody hmota
bobtná a rozměrově se změní.

Novější alginátové otiskovací hmoty mají

prodlouženou dobu objemové stálosti. V igelitovém
sáčku s navlhčeným mulem vydrží cca. 75 hodin,
maximálně však 120 hodin, poté se smršťují.

- nižší pevnost a reprodukční schopnost ve srovnání s elastomery

Zpracování:
- prášek sypeme do vody přesně podle návodu výrobce, při nedodržení přesného poměru,
mohou vzniknout chyby až 15%

- pastu silou roztíráme po stěnách kelímku, nebo v přístroji na míchání

alginátových otiskovacích hmot. Místo vody se používají kapsle s
gelem

- aplikaceperforovaných konfekčních lžicí (neperforované nutno upravit)

- otisky neizolujeme, ale desinfikujeme např. roztokem jodisolu na 15 sec., nebo persterilem

Materiály
Ypeen
- mísí se s vodou v doporučeném poměru, barva zelená,
- nutno zpracovat do 30 min.
- je nejstarším představitelem alginátových otiskovacích hmot

ElasticPlus
- inovovaná OH na bázi alginátu sodného
- má hladký, nestíravý povrch
- dokonalá reprodukce detailu
- příjemná chuť
- indikátor tuhnutí
- prodloužená doba odlití otisku do 120 hod. ve 100%-ní vlhkosti
- barva růžová

23
 Kromopan100
- barvy bílé,
- mísí se s vodou dle doporučeného poměru,
- má chromatický fázovaný indikátor tuhnutí (fialová – růžová –
bílá)
- v ústech tuhne za 1 minutu
- otisk může být uchován ve vlhkém prostředí až 100 hodin

Alginoplast
- bezprašná alginátová otiskovací hmota pro optimální detailní
přesnost v protetice i čelistní ortopedii se vyznačuje vysokou
pevnosti v tahu a elasticitou
- po namíchání má hustší konzistenci, přichuť a vůni
peprmintovou, doba odliti otisku při jehouchování ve vlhkem
prostředí je 120 hodin
- má optimální snášenlivost se sádrou (tvrdý a hladký povrch
modelu)
Dodává se ve variantách: normálně a rychle tuhnoucí.

Phase Plus Chromatic

- s barevnou indikací tuhnutí

- stálost beze změn do 24 hodin
- doba tuhnutí v ústech 1 min.
- bez prachu, kadmia a olova

Orthoprint

- prášek jasně žluté barvy s chutí vanilky s protidávivým

účinkem
- vysoká povrchová stabilita – přesnost
- bez prachu, kadmia a olova
- stálost bez lineárních změn do 24 hod.
- doba tuhnutí v ústech do 45 s
- používá se hlavně v ortodoncii a při práci s dětmi
- dobatuhnutí v ústech 1 min.
- vhodná pro ordinace bez vlastní laboratoře

Způsob balení:
prášek je dodáván v neprodyšně uzavřených krabicích (ochrana před vlhkostí) s odměrkou
na vodu a prášek. V současnosti je dodáván v sáčcích v množství pro jeden otisk.

24
2.4 Elastomery
jsou pružné otiskovací hmoty tuhnoucí chemickou reakcí,patří do skupinynejmladších a
nejlepšíchotiskovacích hmot.
Chemickým složením jsou to syntetické polymery (kaučuky) tuhnoucí za studena vulkanizací
(zesíťováním).
Dodávají se ve 3 formách (tmel, pasta, krém, ale i ty mají různou konzistenci, tvrdost) a
účinkem katalyzátoru tuhnou v gumovitou hmotu.

Použití:
- otisky pro fixní náhrady (korunky, můstky)
- otisky v implantologii
- otisky pro částečné snímatelné náhrady

Vlastnosti
- vysoká hodnota pružné deformace
- objemová stálost
- pevnost
- dobrá reprodukční schopnost
- nevysychají, dají se vícekrát odlévat
- kromě polyetherových OH je lze galvanicky pokovovat
- sádra v nich bez problému ztuhne a dobře reprodukuje, hůře zatéká
- snadno se zpracovávají

Nevýhody
- jsou dražší než ostatní OH
- starší typy jsou nesmáčivé - sádra do nich špatně zatéká
- otiskovací lžíce musí být opatřeny mechanickou retencí, nebo vrstvou lepicího laku

Dělení:
- silikonové otiskovací hmoty

- polysulfidové otiskovací hmoty

- polyetherové otiskovací hmoty

(jednotlivé OH se liší pouze chemicky, nikoli použitím a vlastnostmi)

25
Silikonové otiskovací hmoty
jsou univerzálním otiskovacím materiálem pro fixní i snímatelnou protetiku, jsou pružné,
ireverzibilní, tuhnoucí chemickou reakcí,polyadici nebo polykondenzaci.

Dělení
- polykondenzační – polysiloxany – C silikony

- adiční silikony – vinyl polysiloxany – A silikony

Silikony C - polykondenzační
Základní látkou je silikonový polymer – polydimetylsiloxandiol, je to polysiloxanový řetězec,
kde se střídají atomy křemíku a kyslíku. Na křemík se mohou vázat různé organické radikály.
U polykondensačních silikonových OH jsou metylové – CH3.

Řetězec je ukončen hydroxylovou skupinou OH, která je velice reaktivní a pomocí síťovadel
– estery kyseliny křemičité (etylsilikát, benzylsilikát) – dojde k propojení – vulkanizaci –
zesíťování.
Reakce je velmi pomalá, a proto sek urychlení vulkanizace přidávajíkatalyzátory tuhnutí.
Síťovadlo a katalyzátor jsou dodávány buď jako tekutina s olejovým ředidlem, nebo pasta
splnidly.Katalyzátory jsou mírně toxické – požívat v co nejmenším množství.
Rozkládají se na vzduchu, proto je musíme uzavírat.

Vulkanizace je reakcí polykondenzační,kdy vzniká vedlejší produkt alkohol.

Silikony jsou tedy kombinací organických a anorganických látek, organické látky zajišťují
plasticitu, ale i nesmáčivost, anorganické zajišťují tepelnou a chemickou stálost.

Silikonový polymer – polydimetylsiloxandiol:

Základní látka je viskózní kapalina, která se musí doplnit plnidly (křemelina, aerosil, oxid
zinečnatý) do hustoty – tmel, pasta, krém.

26
Složení
- základní báze - (konzistence putty, heavy, solid, tmel) je olejovitý
polydimetylsiloxan s volnými hydroxylovými skupinami,
plniva – silikát TiO2, ZnO podle stupně viskozity (10 – 80%)

- síťovadlo a katalyzátor - (tekutina nebo pasta) – estery kyseliny křemičité (reakce je

pomalá, proto obsahuje katalyzační látky (oktoát zinečnatý,
dibutyl zinečnatý)

Vedlejším produktem reakce tuhnutí je alkohol, který se odpařuje a způsobuje kontrakci

hmoty

Výhody
- přesnost je větší než u alginátových OH

- otisk není třeba izolovat

- otisk by měl být optimálně odlit do 8 hodin od pořízení

Nevýhody
- otiskovací hmota je hydrofobní nesmáčivá a sádra špatně zatéká do otisku

- kontrakce do 1% v důsledku vypařování alkoholu jakovedlejšího produktu a rozdílem teplot

-v ústech a v místnosti

- tendence k tečení – nedokončené síťování – volné siloxanové molekuly a proto je třeba

zpracování otisku do 24 hodin

- méně přesné dávkování při ručním mísení, novější výrobky se dodávají ve 2 pastách, které
se mísí pomocí mísící pistole

-kontaktníalergická reakce na složky katalyzátoru v neztuhlé fázi (erytém ústní sliznice,

herpes labialis)

- nepříjemný pocit po alkoholu u vnímavých pacientů

Otiskování provádíme v konfekčních perforovaných lžících, různými technikami otiskování.

27
Materiály

Stomaflex
- dodává se ve formě solid, krém, pasta. Používá se na otisky pro
fixní náhrady metodou dvojího otiskování.
-pasta se používá pro monofázové otiskování celkových
bezzubých čelistí v individuálních otiskovacích lžících, např.
místo Repinu.
- solit a krém se používá pro otiskování metodou dvojího otisku

Speedex
- otiskovací hmota pro metodu dvojího
míchání i otiskování a pro funkční
otisky.Tuhne během 1-2 minut. Je
povrchově aktivovaný, velice dobře
zatéká a kreslí i nejjemnější detaily.

Siloflex plus
- kondenzační silikonová otiskovací hmota s vysokou tolerancí k
množství katalyzátoru (+/- 40 %), s přesnou reprodukcí detailů, s
výbornými aplikačními vlastnostmi, s vysokou hodnotou zotavení po
deformaci a vynikající objemovou stabilitou.

28
Silikony A –– polyadiční silikony
-patří do druhé modernější a více používané skupiny silikonů. Od předchozí skupiny
polykondezačních otiskovacích hmot (silikonů C) se liší:

- chemickou reakcí tuhnutí (adicí, bez vedlejšího produktu)

- minimální objemové změny
- kontrakce je jen 0,1 %
- jsou bez toku i po ztuhnutí
- mají lepší elastické vlastnost
- nemají žádné dráždivé látky
- zpracování – nejdříve za 3 hodiny, až 14 dní
- nelepí se na ruce

Nevýhody
- nelnou k otiskovacím lžícím
- nelze je kombinovat se silikony C Oba silikony mají odlišné chemické složení a spolehlivě
se nespojí
- nesmí přijít do styku se sírany (latexové rukavice ), a kovovými solemi které působí jako
inhibitory. Na sádrovém modelu se to projeví jako drobné neostře ohraničené defekty

Složení
adiční silikonové hmoty se dodávají vždy ve formě dvou pastaž 5 různých konzistencích
(podle množství plniva) takže lze provádět různé otiskovacítechniky.

- 1. pasta základní
- polymetylsiloxan je polymer ukončený volnou vinylovou skupinou (-CH=CH2)

- 2. pasta katalyzátor
- (divinylpolysiloxan je polymer ukončený vodíkovou skupinou (-H-SI) a
platinové pojivo - kyselina chloroplatinová

- pasty obsahují různé množství plniv podle viskozity - křemelina, křemenná moučka, jílové
minerály a anorganické pigmenty (jako barviva ke kontrole rozmístění)

Smísením obou past dochází k zesíťování (vulkanizaci) a je dobré

použít mísící pistoli.

Vinylové silikony se používají také jako dublovací hmoty.

29
Materiály
Vinylpolysiloxanové otiskovacíhmotymají dokonalou reprodukcí detailů,vyznačují se
hydrofilií, výborně zatékají a mají téměř 100% rozměrovou stabilitu.

Express XT

Express XT se dodává v kartuších pro míchání v

přístrojích nebo v dózách pro ruční míchání.

President

A-silikonová otiskovací hmota s elastomerem

polyvinylsiloxan (PVS). obsahuje tři tmelové
materiály pro různé indikace a preference, dodává
se ve vysoké, střední nebo nízké finální tvrdosti pro
optimální stabilitu a jednoduché opracovaní.
Materiál se vyznačujevysokou strukturní pevností,
zajišťující vysokou přesnost a rozměrovou stabilitu.

Aquasil Ultra+
Í

Je nejnovější A-silikonový materiál s vynikajícími

hydrofilnímivlastnostmi, rozměrovou přesnosti,
vysokou odolnosti vůči roztržení a trvale deformaci.
Hodí se pro všechny otiskovací techniky a indikace.
Je pro ruční, tak automatické míchání

30
Polysulfidovéotiskovací hmoty (THIOKOLI, MERKAPTANY)
patří mezi nejstarší otiskovací hmoty ze skupiny elastomerů. Svým složením to jsou
synteticky vyráběné kaučuky, polymerují polykondenzací, vedlejší produkt je voda která se
dostává na povrch otisku Dodávají se ve dvou pastách. a 3 konzistencích (řídká, středně
hustá a hustá pasta)
Příliš nerozšířily.

Složení
1. pasta - bílá barva:
- polysulfid s reaktivní SH-skupinou (merkaptan)
- plnidlo – rozsivková hlinka nebo TiO2 oxid titanu
- změkčovadla

2. pasta - barva hnědá:

- katalyzátor oxid olova nebo manganu (PbO2, MnO2)
- plniva - nereagující oleje

Výhody
-nízká cena a neomezená skladovatelnost
- tisky lze galvanoplasticky pokovovat

Nevýhody
-pomalu tuhne (až 10 minut)
- oxid olova je toxický
- nepříjemná barva (hnědá) a merkaptanový zápach
- náchylnost k nevratným deformacím
- otiskování pouze v individuálních otiskovacích lžících
- vrstva OH nemá přesáhnout 2 mm
- vylití otisku sádrou do 30 minut
- obtížnější rozmíchání, vznik bublinek
- nemají adhezi k otiskovacím lžícím

Materiály

COE-FLEX, NEO-FLEX

31
Polyetherové otiskovací hmoty
Patří mezi nejmladší OH ze skupiny pružných otiskovacích hmot, svým složením jsou
podobnépolyuretanům, nebo pružným epoxidovým kaučukům.

Jsou to univerzální otiskovací hmoty, používají se jak pro otiskování pro fixní náhrady, tak
také profixační otisky, tj. přes implantáty, teleskopické korunky (díky své vysoké pevnosti,
tvrdosti a
Dodávají se ve 2 pastách různých viskozit:

Složení
1. pasta polyéterový polymer-polyglykoéter - epiminová pryskyřice -.

2. pasta estery kyseliny sulfonové

Obě pasty obsahují plniva – křemelina, změkčovadla, pigmenty, aromatické látky, inertní
oleje pro úpravu viskozity, do formy pasty
Reakce tuhnutí probíhá chemickou reakcí - polyadicí

Vlastnosti
- hydrofilní, tj. schopnost zatéct do vlhkého prostředí
- tixotropní, tj. snížení viskozity materiálu působením tlaku
- velice přesné, tuhnutí je bez objemových změn, kontrakce tuhnutí je 0,02%
- pevné, odolné, s dobrou přilnavostí k povrchu

Nevýhody
- biokompatibilita je horší než u silikonů, může vyvolat u vnímavých pacientů reakci
především na složení katalyzátoru
- zvýšená rigidita otiskovací hmoty může ztížit sejmutí otisku z modelu, nebo poškodit jeho
dentální části (odlámání dlouhých a tenkých pahýlů)
- absorpce vody při kontaktu s vodným roztokem, ale i při vysoké vzdušné vlhkosti

K otiskování se používají individuální otiskovací lžíce

32
Materiály
Impregum

Premadyne

Monophase

33
2.5 Otiskovací lžíce
K dosažení přesného otisku je zapotřebí dodržet několik pravidel, např. výběr otiskovací
hmoty, její příprava, technika otiskovánía také správný výběr otiskovacích lžic.

K dispozici máme

Kovové konfekční lžíce

Konfekční kovové lžíce jsou v několika velikostech 1

– 3 (4) pro horní a dolní čelist pro dospělé i děti a
mohou být jak perforované tak i plné, částečné nebo
celkové.

Plastové konfekční lžíce

Individuální otiskovací lžíce

Individuální otiskovací lžíce se zhotovují

z chemicky nebo světlem polymerujících
plastů. Lžíce musí být zhotovena min. 24
hodin před použitím v ordinaci z důvodu
objemové stability.

34
2.6 Techniky otiskování
K otiskování elastomerních otiskovací hmoty se používají různé techniky
- metoda dvojího otiskování
- metoda dvojího míchání
- monofázový otisk

Metoda dvojího otiskování- dvoudobý dvoufázový otisk

První otisk je pořízen pomocí tmelu (solit, heavy, putty) aplikovaného do otiskovací lžíce, po
ztuhnutí se provede úprava otisku. Vytvoříme prostor (odtokové rýhy od jednotlivých
broušených pilířů, odstranění podsekřivin, mezizubních sept) pro nanesení druhé vrstvy -
korekční otisk – řídký krém (light, body, wash). Odtokové rýhy umožní únik přebytečné
korekční hmoty.
Pozor na tlak při druhém otisku !
Použití k otiskování polykondezačních silikonů

Metoda dvojího míchání- jednodobý dvoufázový otisk (jednoho

otiskování)- sendvičová technika

Tmel i krém se aplikují současně, tmel je aplikován do otiskovací lžíce a současně krém je
nanášen na nabroušené zuby. Poté se lžíce s tmelem zavede do úst a materiály tuhnou
současně.
Obě otiskovací hmoty musí začít tuhnout zároveň
Použití adičních silikonů, k otiskování především korunkové a můstkové náhrady, kořenové
nástavby, inleje, onleje.

35
Jednodobý monofázový otisk
Princip metody – stejný materiál se nanáší jak do otiskovací lžíce (nejlépe individuálně
zhotovené), tak i k preparovaným zubům.
Pro míchání se doporučuje používat automix – snižuje riziko vmíchaných vzduchových
bublinek.
Tuto metodu používáme při otiskování polyéterovými hmotami, tj. zhotovení náhrad
s implantáty nebo náhrad s nesponovými prvky.

36
37
38