Spokojenost v partnerských

vztazích u žen se
symptomatologií ADHD
Diplomová práce

Jana Lozinčáková

Vedoucí práce: doc. Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D.

Brno
2014
 2

ABSTRAKT
Spokojenost v partnerských vztazích u žen se symptomatologií ADHD

Studie se zabývá možnými oblastmi dopadu ADHD (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder) na oblast
partnerských vztahů v období mladé dospělosti. Cílem této studie je zjistit, jak subklinické symptomy
ADHD ovlivňují spokojenost v partnerských vztazích. Sledován je také vztah symptomů ADHD se stylem
citové vazby ve vztahu a s mírou intimity partnerského vztahu, rovněž je kontrolován vliv self-
monitoringu. Výzkum byl proveden kvantitativní formou prostřednictvím dotazníkového šetření. Sym-
ptomatologie ADHD u participantek (N = 275) byla měřena sebeposuzovací škálou ASRS (Adult ADHD
Self-Report Scale). Výsledky naznačují vztah mezi mírou symptomatologie s nízkou spokojeností
v partnerských vztazích. Bylo zjištěno, že symptomatologie ADHD u žen souvisí s nejistými typy citové
vazby v partnerských vztazích a také s nižší mírou intimity. Diskutovány jsou limity studie a doporučení
pro další výzkum.

Klíčová slova: ADHD, symptomy ADHD u dospělých, nepozornost, hyperaktivita, impulsivita, partnerské
vztahy, spokojenost ve vztazích, citová vazba, intimita, self-monitoring

Satisfaction in romantic relationships in women with ADHD symptomatology

Current study explores impact of ADHD (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder) on romantic relation-
ships in young adulhood. The aim of this study is to examine how subclinical symptoms of ADHD affect
relationship. Study follows asociate ADHD symptomatology with attachment style, intimacy in partner-
ship and influence of self-monitoring is controlled. Participant´s (N=275) level of ADHD symptomatology
was measured by self-report ASRS questionnaire. The results of study indicates asociation between sym-
ptomatology ADHD and romantic relationships satisfaction. Women with higher scores in ADHD sym-
ptomatology reported insecure attachment style and lower level of intimacy. There is also discussed several
limits of this study and recommendations for further research.

Keywords: ADHD, symptoms of ADHD in adults, inattention , hyperactivity, impulsivity, romantic relati-
onships, satisfaction in relationships, attachment, intimacy, self-monitoring
 3

Děkuji doc. Mgr. Lence Lacinové, Ph.D. za laskavé vedení a konzultování mé práce a také všem respon-
dentkám za jejich ochotu zapojit se do výzkumu.
 4

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité infor-
mační zdroje uvedla v seznamu literatury.“

Brno 18. 5. 2014

Jana Lozinčáková
 5

OBSAH
Abstrakt........................................................................................................................................................................... 2

Úvodní kapitoly ............................................................................................................................................................. 7

Úvod ........................................................................................................................................................................... 7

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).............................................................................................. 8

Specifika projevů ADHD u žen .......................................................................................................................... 9

Projevy jádrových symptomů ADHD v dospělosti ...................................................................................... 10

Přehled současných výzkumů .............................................................................................................................. 10

Projevy ADHD v partnerských vztazích ........................................................................................................ 13

Citová vazba v dospělosti ................................................................................................................................. 14

Intimita v partnerských vztazích ..................................................................................................................... 14

Self – monitoring ................................................................................................................................................ 15

Srovnání metodologických postupů současných výzkumů ........................................................................ 15

Nastínění studie ................................................................................................................................................. 17

Metoda .......................................................................................................................................................................... 18

Výzkumná otázka a hypotézy ............................................................................................................................... 18

Výzkumný soubor .................................................................................................................................................. 19

Pilotáž .................................................................................................................................................................. 20

Metody ..................................................................................................................................................................... 20

ADHD Self-Report SCALE (ASRS), verze 1.1 ................................................................................................ 21

Škála spokojenosti v partnerských vztazích ................................................................................................... 22

Experiences in Close Relationships – Revised ............................................................................................... 22

Intimacy Scale ..................................................................................................................................................... 23

Revisited Self Monitoring Scale........................................................................................................................ 24

Procedura ................................................................................................................................................................. 24

Analýza .................................................................................................................................................................... 25

Výsledky ....................................................................................................................................................................... 26

Reliabilita škál ......................................................................................................................................................... 26

 6

Deskripce výzkumného souboru a škál ............................................................................................................... 27

Rozložení výzkumné vzorku podle symptomatologie ADHD ................................................................... 29

Testování hypotéz na úrovni skupin ADHD/neg.-ADHD ............................................................................... 30

Souvislost spokojenosti v partnerských vztazích a dalších nezávislých proměnných ............................. 31

Testování hypotéz na úrovni celkové míry symptomatologie ADHD............................................................ 32

Kontrola vlivu intervenujících proměnných .................................................................................................. 35

Diskuze.......................................................................................................................................................................... 36

Literatura ...................................................................................................................................................................... 40

Přílohy ........................................................................................................................................................................... 43

Pozvánka k účasti ve výzkumu ................................................................................................................................. 43

Průvodní dopis ............................................................................................................................................................ 44

Informovaný souhlas s účastí ve výzkumu ............................................................................................................. 45

Dotazník ........................................................................................................................................................................ 46

Tabulky ......................................................................................................................................................................... 50
 7

ÚVODNÍ KAPITOLY

Úvod
Předkládaná studie se zabývá problematikou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) v období
rané dospělosti v souvislosti s dopadem této poruchy na oblast romantických partnerských vztahů. Hlav-
ním cílem práce je zjistit, jak ovlivňují symptomy ADHD spokojenost v partnerských vztazích v období
mladé dospělosti.
Deficit v oblasti exekutivních funkcí, nedostatek sebekontroly, impulzivita či problémy s pozorností patří
mezi hlavní symptomy ADHD v dospělosti a mohou mít značný dopad na fungování romantických part-
nerských vztahů. Lidé se symptomy ADHD bývají zapomnětliví, dezorganizovaní, snadno rozrušitelní a
odpovědnost za velkou část úkolů ve vztahu leží na bedrech jejich partnerů. Pokud k tomu připočtena zvý-
šená míra emocionální lability, neschopnost efektivně komunikovat a řešit problémy, zcela logicky vyplývá,
že partneři se ve vztahu vystavují velké emocionální zátěži zkoušející stabilitu jejich vztahu.
Navzdory vysoké prevalenci syndromu ADHD v dospělosti, jsou v českém prostředí studie, jež by sle-
dovaly vývoj a dopady této poruchy v dospělosti, ojedinělé. Tato práce by měla přispět k rozšíření poznání
v této oblasti a výzkumná zjištění mohou pomoci k pochopení klíčových problémových momentů partner-
ských vztahů u osob, kdy jeden nebo oba z partnerů vykazují subklinické symptomy ADHD.

ADHD je porucha schopnosti zaměřit a uchovat pozornost, která je spojena s impulzivitou a hyperaktivi-
tou (Paclt, 2007). V populárních médiích i v diskuzích laické společnosti bývá ADHD poměrně kontroverz-
ním tématem. O této poruše (dg. kategorii) se obvykle hovoří v souvislosti s dětským věkem. Až do 60. let
minulého století se skutečně přepokládalo, že se jedná o nemoc typicky dětského věku, která s počátkem
dospívání samovolně odezní a děti z ní "vyrostou".
Během posledních třech desetiletí se však řadě longitudinálních výzkumných studií podařilo prokázat
do té doby zpochybňovanou domněnku o charakteru ADHD jako perzistující celoživotní poruchy. Přibliž-
ně u 70 % dětských pacientů přetrvává porucha až do dospělosti (Barkley, 2010) a na ADHD přestává být
nahlíženo jako na poruchu dětského věku. Z historického hlediska vývoje této poruchy je zajímavé, že prv-
ní zmínku o tom, že ADHD může přetrvávat z dětství do dospělosti, přitom nalezneme již u M. A. Weikar-
da v roce 1775 (Barkley, 2012), tedy o 200 let dříve. Zatímco projevy této poruchy v dětství, její etiologie,
komorbidita a léčba jsou již poměrně široce prozkoumány, v oblasti porozumění životnímu fungování
jedinců s ADHD existuje řada dosud neprozkoumaných oblastí.

Výzkumy uvádějí, že prevalence v dětském věku je kolem 10 % (Biederman, Faraone 2005 Cit dle Klein
2011), diagnostikované je tedy přibližně každé desáté dítě mladšího školního věku. Tímto je ADHD jednou
z nejběžnějších psychiatrických poruch v dětství a adolescenci. Do dospělého věku porucha přetrvává u
 8

více než poloviny případů, čímž činí prevalence ADHD u dospělých kolem 4 - 5 % (Barkley, 2010; Kessler,
2006; Huss 2008).
Přestože je ADHD platnou a empiricky podloženou psychiatrickou poruchou, v očích laické veřejnosti se
můžeme setkat s nepochopením a poukazováním na to, že běžné dětské vlastnosti jako neposednost, ne-
soustředěnost nebo zbrklost, jsou snahou vědců či tlakem farmaceutických společností uměle vydávány za
nemoc. ADHD bývá v médiích popularizovaná a někdy se o ní sarkasticky hovoří jako o diagnóze dne
(diagnosis de jour/disorder de jour).
Navzdory tomu, že je ADHD veřejností vnímána ambivalentně, je prokázáno, že subklinické symptomy
ADHD mají negativní dopad na řadu oblastí lidského života v období dětství i dospělosti (Barkley 1996,
1998; Harpin, 2005; Robin, Payson, 2002; Wender 2001). Vzhledem ke své frekvenci a závažnosti je proble-
matika ADHD jedním z důležitých témat klinické i poradenské psychologie.

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder)

ADHD je multidimenzionální porucha spojená s neurologickými, fyziologickými a psychickými problé-
my a s problémy s chováním. Koncept ADHD pochází z USA a jeho diagnostická kritéria mají základ v
klasifikaci nemocí DSM-IV (Diagnostic and statistic manual of mental disorders, čtvrtá revize). Paclt (2007)
nabízí český překlad Hyperkinetický syndrom s poruchou pozornosti, avšak běžně se v zahraničí i u nás
používá americký termín ADHD a jeho výklad. V roce 2013 vyšla pátá revize manuálu DSM-V, v níž je
pojetí ADHD inovováno tak, aby vystihovalo tuto poruchu i v období dospělosti. Kritéria aktuálních sym-
ptomů pro diagnostiku ADHD zůstala zachována, došlo však k přidání charakteristického chování a proje-
vů symptomů u jednotlivých věkových skupin (děti, dospívající, dospělí). Z retrospektivního hlediska je
pro diagnostiku dospělých v páté revizi požadován výskyt symptomů před dvanáctým rokem života, na-
místo před sedmým rokem, jak tomu bylo ve čtvrté revizi. V době této počátku psaní práce však ještě neby-
la pátá verze manuálu k dispozici, proto bude nadále odkazováno na čtvrtou revizi DSM.

Diagnostika ADHD je podmíněna několika základními kritérii. V této práci je nahlíženo na ADHD jako
na dimenzionální koncept a je pro ni podstatné pouze kritérium A, kterou zkoumá výskyt a intenzitu vý-
skytu jádrových symptomů nepozornosti, hyperaktivity a impulsivity.
Další kritéria pak stanovují podmínku přítomnosti symptomů i v dětství, symptomy musejí významně
zhoršovat fungování v sociální, akademické nebo pracovní oblasti a diagnostiku podmiňují provedením
diferenciální diagnózy.
Manuál DSM-IV identifikuje tři subtypy ADHD v závislosti na tom, které z jejích třech jádrových sym-
ptomů (porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita) převažují.
Podle převahy jádrových symptomů ADHD je pak možné jedince rozdělovat do tří subtypů:
 9

ADHD s převahou nepozornosti (ADHD-IA), ADHD s převahou hyperaktivity a impulzivity (ADHD-

HI) a ADHD kombinovaný typ (ADHD-C). V dospělosti je nejobvyklejší typ ADHD-IA a ADHD-C. Subtyp
ADHD s převahou hyperaktivity a impulzivity je nejméně častý a podle Chhabildase, Pennihtona a Willcu-
ta (2001 Cit dle Combs, Canu, 2012) je potencionálně vývojově limitován obdobím dětství. Rozdělení na
subtypy je zde zmíněno, neboť v této práci bude vedle celkové míry symptomatologie sledována i míra
nepozornosti a míra hyperaktivity/impulsivity.

Specifika projevů ADHD u žen

Zatímco v dětství je prevalence vyšší u chlapců než u dívek (3:1), v dospělosti rozdíly mezi muži a žena-
mi nejsou významné (Barkley 2002). Nezávislost prevalence ADHD na pohlaví v dospělém věku není ale
zcela prokazatelná, například ve studii DePaula (2001 cit. dle Overbey, 2011) na vzorku VŠ studentů byla
zjištěna větší prevalence ADHD u žen, než u mužů. Jiní, například Valdizan (2007 cit. dle Malá, 2008), však
vylučují rozdílnou míru prevalence v závislosti na pohlaví i v období dětství i v období dospělosti. Neuro-
biologické podmínky pro vznik ADHD považuje za stejné jak u chlapců tak dívek. Míra prevalence je
podle Valdizana (2007 cit. dle Malá, 2008) u obou pohlaví stejná (5 %), avšak rozdíl je v míře externalizace
symptomů. Pro dívky a ženy jsou typické spíše úzkostné a depresivní symptomy (a menší externalizace
ostatních jádrových příznaků, proto je porucha méně často zachycena, případně správně diagnostikována.
Podle Quinn (2008) se symptomy u žen projevují spíše formou dysforie, problémy s pozorností a organizací,
problémy v chování a impulsivitou. U mužů naopak převažují problémy s nízkou odolností vůči stresu,
nízké sociální schopnosti a „sociální nešikovnost“. Faraone a Biederman (1998) k povaze symptomů uvádě-
jí, že u žen a dívek se ADHD projevuje hlavně nepozorností a malou schopností organizace. Jak uvádí i
Quinn (2008), porucha ADHD i její symptomy jsou u žen méně nápadné, jejich klinický obraz neodpovídá
stereotypickému vzorci mladého hyperaktivního muže.
Podle Malé (2008) mají dívky s diagnózou ADHD také vyšší výskyt komorbidních poruch než muži. Po-
kud je dívkám a ženám diagnostikována ADHD, často se u nich také současněji vyskytují depresivní a
úzkostné poruchy a poruchy příjmu potravy.
Celkově lze shrnout, že mezi muži a ženami můžeme shledat velký rozdíl v tom, jakým způsobem a zda
vůbec se symptomatologie ADHD navenek projevuje. Ženy na rozdíl od mužů symptomy více internalizují
do anxiózních a depresivních symptomů a jsou pro ně typické spíše projevy nepozornosti a dezorganizace
práce (Quinn, 2008; Faraone, Biederman, 1998; Valdizan 2007 cit dle. Malá 2008). Quinn (1998) také pouka-
zuje na to, že dívky a ženy mají oproti mužům větší schopnost poruchu kompenzovat a poukazuje na po-
třebu zvýšení genderové senzitivity nástrojů pro diagnostiku ADHD.
 10

Projevy jádrových symptomů ADHD v dospělosti

Průběh poruchy se během životního vývoje jedince proměňuje a symptomy ADHD jsou v dospělosti pre-
zentovány jinak než je tomu v dětství. Zatímco v době dětství a dospívání mají symptomy ADHD negativ-
ní dopad na školní výkon, vztahy s učiteli, navazování přátelství s vrstevníky a uplatnění se v dětském
kolektivu, v dospělosti porucha podle Overbeyho (2011) ovlivňuje akademický výkon, pracovní výkon v
zaměstnání, sebepojetí jedince a jeho interpersonální vztahy.
Paclt (2007) uvádí, že dominující poruchou v dospělém věku je porucha pozornosti. U dospělých jedinců
přetrvávají poruchy soustředění, obtížné je přesouvání pozornosti od jednoho úkolu k druhému a vý-
znamná je také velká zapomětlivost (Gultieri & Johnson, 2008 cit. dle Overbey, 2011). To vše přispívá ke
zvýšenému riziku ztráty zaměstnání nebo k akademickému selhání. V oblasti interpersonálních vztahů
mohou některé ze symptomů poruchy pozornosti být zcela přirozeně zdrojem celé řady konfliktů. Lidé
mají potíže soustředit se na rozhovor s druhým člověkem, neustále zapomínají věci, dřívější konverzace a
domluvy nebo přidělené úkoly. Podle Barkleyho (2010) má ADHD má vliv nejen na deficit pozornosti, ale z
velké míry se jedná také o poruchu exekutivních funkcí. Ty dále negativně ovlivňují řadu oblastí denního
fungování jako time management, schopnost organizování, motivaci, koncentraci a schopnost sebediscipli-
ny.

Kromě problémů s pozorností podle Paclta (2007) do dospělosti přetrvává emoční nezralost, labilita a
zvýšená impulzivita, jež může vést ke zkratkovitému jednání. Lidé s ADHD obtížně dosahují dlouhodo-
bých cílů a spíše dávají přednost okamžitému krátkodobému uspokojení (Overbey, 2011). V období mladé
dospělosti je přitom jedním ze sociálně žádoucích cílů lidí nalezení, udržení a upevnění intimního partner-
ského vztahu, což vyžaduje dlouhodobé úsilí, schopnost plánování a vytrvalost v překonávání překážek.
Impulzivita se může projevovat jako rychlé a rizikové jednání bez předchozího zvažování následků. Dů-
sledkem takového jednání bývají narušené partnerské vztahy, rizikové sexuální chování či nestabilita vzta-
hu. V oblasti mimo interpersonální vztahy jsou pak časté změny zaměstnání nebo problémy se zákonem
(Overbey, 2011).

Třetím jádrovým symptomem ADHD je hyperaktivita. Podle Paclta (2007) by symptomy s ní spojené
měly v dospělosti spíše ustupovat. Avšak zahraniční studie naznačují, že jsou symptomy hyperaktivity v
dospělosti jen méně externalizované než v období dětství a dospívání (Klassen 2010 cit. dle Ibáñez 2011)
nebo se mohou alternativně projevovat ve formě spánkových obtíží či potíží s navozením stavu klidu a
relaxace (Kass, 2003 cit dle. Overbey, 2011).

Přehled současných výzkumů

Porucha ADHD proto ovlivňuje celou řadu oblastí lidského života dospělých. Podle Barkleyho (2010) se
lidé se symptomy ADHD, ať jsou diagnostikovaní nebo o své diagnóze neví, potýkají s potížemi s chová-
 11

ním a adaptací v zaměstnání a ve škole, s fungováním v rodinných, partnerských i přátelských vztazích.

Jedná se tedy o potíže spojené zejména s takovými životními aktivitami, kde je zapotřebí sociální integrace
a určitá schopnost fungování v komunitě.

V zahraničí bylo provedeno několik obsáhlých longitudinálních studií, které prospektivně či retrospek-
tivně sledovaly vývoj poruchy z dětství až do dospělosti. Jednou z prvních velkých longitudinálních studií
byla Milwaukee study (Barkley, Fischer, 2002), provedená na půdě Medical College ve Wisconsinu v USA.
Počátek tohoto výzkumu sahá až do roku 1977. Studie sledovala životní vývoj 158 dětí s diagnózou ADHD
a životní vývoj kontrolní skupiny 81 dětí. Výzkum trval po dobu třinácti let a ukončen byl, když výzkumný
soubor dosáhl ve věku 19-25 let.
Další velkou studií, která je také zaměřena prozkoumání ADHD v dospělosti je UMASS study (2003-
2004). Tato studie byla provedena pod vedením Barkleyho, Fischera a Murphyho na univerzitě v Massa-
chusetts (USA) a byla zaměřena na výzkum životního stylu dospělých jedinců s ADHD. Jednou zkouma-
nou skupinou byli kliničtí pacienti s diagnózou ADHD (146 osob), druhou skupinou kliničtí pacienti s jinou
psychiatrickou diagnózou než ADHD na stejné klinice (97 osob) a třetí byla kontrolní skupina osob, kteří
neměli symptomy ADHD ani jinou psychiatrickou diagnózu (109 osob).
Obě studie Milwaukeeuská i Massachuteská, byly navrženy tak, aby bylo možné zachytit sekundární
efekty pacientů se syndromem ADHD a jejich vliv na hlavní životní aktivity. Výzkumy využívaly k analý-
zám stejný vzorek (populaci dětí a mladých dospělých do věku do 27 let) a také podobné nástroje měření,
takže jejich závěry umožňují následnou komparaci. Srovnání ukázalo, že ADHD prokazatelně způsobuje
mnoho obtíží v každodenních životních aktivitách dospělých lidí (Barkley, 2010). Barkley (2010) v rámci
studie UMASS zjistil, že kvalita partnerských vztahů je u populace s ADHD výrazně nižší, než v běžné
populaci. Pro zjišťování kvality partnerských vztahů byl použit Locke-Wallace Marital Adjustment Test
(Locke, Wallace, 1959). Oba zmíněné výzkumy jsou přes svůj nesporný přínos spíše kliniky zaměřené a
problematice partnerských vztahů zmiňují okrajově, jako o jedné ze zkoumaných oblastí životních aktivit.

Z tohoto pohledu je zajímavá studie Overbeyho (2011), jenž se zabývá vlivem subklinických příznaků
ADHD na stres a užívání copingových strategií v partnerských vztazích u vzorku univerzitních studentů.
Cílem výzkumu bylo mimo jiné zjistit, zda mají klinické příznaky ADHD vliv na spokojenost v partner-
ských vztazích. Studie potvrdila zjištění výše popsaných výzkumů Milwaukee Study a UMASS Study o
souvislosti mezi ADHD a spokojenosti ve vztazích. Dle Overbeyho (2011) jsou studenti se subklinickými
symptomy ADHD jsou méně spokojeni v partnerských vztazích a užívají odlišné copingové strategie, než
běžná populace. Nejsilnější negativní korelace byla Overbeyem (2011) zjištěna mezi mírou spokojenosti
v romantických partnerských vztazích a symptomy nepozornosti (tj. dimenzí nepozorností jakožto jednou
z dimenzí ADHD). Výsledky skupiny studentů s převažujícími symptomy hyperaktivity a impulsivity se
od výsledků kontrolní skupiny bez symptomů ADHD významně nelišily.

Výzkumy Barkleyho a Murphyho (1996, 2010), Canu (2007) i Overbeyho (2011) jsou východiskem pro
stanovení hypotézy této práce, tedy že lidé se symptomatologií ADHD jsou v partnerských vztazích méně
spokojení, než lidé bez nebo s malou mírou symptomů ADHD. Je zjevné, že ADHD negativně ovlivňuje
 12

oblast interpersonálních vztahů a má vliv na narušení intimních svazků. Lidé se symptomy ADHD proží-
vají partnerské vztahy odlišně od svého okolí (Canu, 2007). Nejen, že jsou ve vztazích méně spokojení, ale
bylo u nich prokázáno častější používání maladaptivních strategií při řešení konfliktních situací v partner-
ských vztazích. Tato zhoršená schopnost řešit interpersonální konflikty se projevuje už v dětství (Riley &
Spiel, 2006 in Canu 2012). Overbeymu (2011) se podařilo prokázat souvislost mezi symptomy ADHD pou-
ze u typu symptomatologie s převahou nepozornosti. S ohledem ke skutečnosti, že míra spokojenosti může
být ovlivněna převážně symptomy nepozornosti, bude tato práce také zjišťovat rozdíly ve spokojenosti na
základě dimenzionálního rozdělení.
Canu a jeho kolegové provedli řadu studií v oblasti v explorace dopadů ADHD v dospělosti. V roce 2003
Canu s Carlsonem publikovali studii, jejímž cílem bylo prozkoumání heterosexuálních partnerských vzta-
hů v dospělosti u osob s diagnostikovanou poruchou ADHD. Jejich výzkum byl proveden na vzorku uni-
verzitních studentů pomocí metody pozorování chování (při sociální interakci, navazování partnerských
vztahů, sexuálně motivovaného chování atd.) zkoumaných osob a pomocí dotazníků. Výzkumu se účastni-
lo 64 studentů, kteří byly rozděleni do třech skupin na základě diagnostikovaného subtypu ADHD. První
skupinou byli lidé s ADHD s převahou nepozornosti, ve druhé skupině lidé s kombinovaným typem
ADHD a třetí byla kontrolní skupina studentů bez symptomů ADHD. Výsledky prokázaly, že mladí lidé s
ADHD s převahou nepozornosti mají menší zkušenosti s partnerskými vztahy a jsou ve vztazích více pa-
sivní. Naopak u skupiny s kombinovaným typem ADHD byly zjištěny silnější sexuálně motivované touhy
a také časnější věk počátku navazování prvních partnerských romantických vztahů.
V České republice se výzkumné činnosti oblasti ADHD věnuje například Paclt nebo Drtílková. Jednou ze
studií posledních let, která u nás byla na toto téma publikována, je výzkumná studie Drtílkové a Krmíčka
(2011). Výzkum byl proveden se vzorkem univerzitních studentů a u 9,5 % studentů LF zjistili přítomnost
ADHD, což převyšuje předpokládaný výskyt ADHD v dospělosti (4-5%, např. Barkley, 2010). Závěry práce
Drtílkové a Krmíčka (2011) ukazují, že symptomatologie ADHD má souvislost s nízkou úspěšností při stu-
diu a predikuje také zhoršení kvality života. Subklinické příznaky ADHD byly v této studii měřeny pomocí
dotazníku ASRS (sebeposuzovací škála), přičemž ve výsledcích nebyl nalezen významný rozdíl v závislosti
na pohlaví respondentů. Ačkoli se jejich práce přímo nezabývala dopadem ADHD na partnerské vztahy, je
zde možné vysledovat negativní vliv na oblast kvality života a další psychosociální oblasti.
Závažným problémem, který nepřímo vyplývá ze všech dosavadních studií, je skutečnost, že většina do-
spělé populace s ADHD je nediagnostikována a nedostává se jí tak odborné péče a pomoci. Barkley (2010)
tvrdí, že jen 10 % osob je diagnostikována a léčeno farmakologicky nebo terapeuticky. Ostatní lidé nejsou
buď diagnostikováni vůbec, nebo je jim diagnostikována jiná psychiatrická kategorie, přičemž tento pro-
blém je významný zejména u ženské populace. ADHD je vysoce komorbidní s ostatními psychiatrickými
poruchami, zejména s depresivní a úzkostnou poruchou, abúzem drog a dalšími. Až 80 % osob s ADHD
má také nějakou jinou přidruženou poruchu (Barkley, 2010). ADHD je také asociováno s nízkou mírou
sebehodnocení jak v dětství, tak následně v dospělosti (Canu & Carlson, 2007, Riley & Spiel, 2006 in Canu,
2012, Wender, 2001)
 13

Projevy ADHD v partnerských vztazích

Wender (2001) zjistil, že partnerské vztahy osob, kdy jeden z partnerů má ADHD, bývají napjaté, ne-
funkční a rozpadnou se snadněji než vztahy párů, kdy ani jeden z partnerů netrpí touto poruchou. Příčinu
Wender (2001) nachází v impulzivitě, temperamentu, nedostatku interpersonální citlivosti, ale jako hlavní
problém párů s ADHD vnímá problémy v komunikaci. Lidé se symptomy ADHD často neposlouchají
partnera, při rozhovoru se zaobírají svými vlastními myšlenkami, mění témata a neodpovídají na otázky,
na které byli tázáni.
Lidé se vůči partnerovi často staví do opozice, jsou snadněji rozlobitelní nebo vyvolávají hádky, které
však nejsou schopni řešit konstruktivně a mírumilovně nebo ukončují své vztahy z triviálních důvodů (Ca-
hová 2010; De Quiros, Kinsbourne, 2001 & Murphy, Barkley 1996 in Barkley, 2010). Jejich chování mívá
agresivní tendence, přičemž se může objevovat i verbální nebo fyzické násilí.
Na základě zjištění studie Overbey (2011) mají lidé s ADHD vyšší riziko sociálního odmítnutí a selhání
partnerského vztahu, protože jim v sociálních situacích chybějí jemné interpersonální dovednosti (viz také
Wender, 2001), které by mohly změnit jejich jinak dysfunkční jednání.
Orlová (Cit. dle Weir, 2012) popisu proměnu vztahové dynamiky, pokud má jeden z partnerů symptomy
ADHD. Narušení vztahů spočívá podle Orlové v nerovnoměrně rozdělené zodpovědnosti mezi partnery.
Zatímco partner bez ADHD přejímá většinu odpovědnosti ve vztahu, partner s ADHD se stává nerovno-
měrným protějškem. Vztah má pak spíše podobu vztahu dospělý - dítě, což, jak podotýká Orlová, je velmi
neromantické.
Určitý vliv na nespokojenost ve vztazích či jejich nestabilitu může mít míra osobní investice do vztahu
každého z jejích účastníků. Dospělí lidé s ADHD (výzkum byl proveden se vzorkem univerzitních studen-
tů - mužů) do vztahů vkládají menší osobní investice, než lidé bez symptomu ADHD. Z hlediska jednotli-
vých subtypů ADHD-IA investují méně než lidé s kombinovaným typem (Canu & Carlson 2007). Z uvede-
ného zjištění vyplývá, že ve vztazích ADHD lidí je možné očekávat menší míru intimity nebo sdílení
závazků, než je tomu v běžných vztazích.
Dosud se hovořilo pouze o vnímání spokojenosti a o projevovaném chování těch osob z páru, které mají
symptomy ADHD. Nelze však zapomínat, že partnerský pár tvoří dva lidé a spokojenosti partnerů dotyč-
ných osob je stejně důležitá jako spokojenost symptomatického partnera. Zatím však jen málo dosud pro-
vedených a publikovaných výzkumů nám dává možnost přiblížit se prožívání vztahu i druhého člověka z
páru. Jednou z těchto výjimek, výzkumů, jež se zabývaly dopadem ADHD na partnerské vztahy byl pro-
jekt Robina a Payson (2002). Výsledky ukazují, že partneři osob s ADHD se cítí méně milováni, než partneři
osob, kteří nemají ADHD. Partneři také pociťovali negativní dopad, které má chování partnera s ADHD na
jejich vztah.
Dalším specifikem vztahového chování mladých dospělých s ADHD je vyšší míra rizikového sexuálního
chování, než je obvyklá v běžné populaci stejné věkové skupiny. Na základě zjištění longitudinální Mi-
lwaukee Young Adult Study (Barkley, 2010) mladí lidé s ADHD začínají sexuálně aktivní život dříve než
lidé bez symptomů ADHD, mají větší počet sexuálních partnerů, méně často používají antikoncepci, existu-
je u nich vyšší riziko onemocnění pohlavně přenosnou chorobou a dívky otěhotní v průměrně nižším věku,
než je tomu u běžné populace mladých dospělých.
 14

Během adolescence a dospělosti mají lidé s ADHD větší sklony k antisociálnímu chování. Dospělí jedinci
s ADHD mají větší predispozici k abúzu drog, zejména alkoholu (Feldman, 1979; Manuzza, 1999 cit. Dle
Barkley, Murphy, & Fischer, 2010). Ani tento aspekt nelze pokládat za prediktor spokojeného vztahu.

Všechny provedené studie spojuje prokázání negativní souvislosti mezi symptomy ADHD a spokojenos-
tí v partnerských i jiných interpersonálních vztazích.
Do této práce proto budou vedle zkoumání vlivu symptomů ADHD na spokojenost v partnerských vzta-
zích kontrolován ještě vliv předpokládané intervenujících proměnných: míra vyhýbavosti a úzkostnosti v
partnerském vztahu (citová vazba), míra intimity a míra self-monitoringu.

Citová vazba v dospělosti

Koncept citové vazby (attachment) v dospělosti vychází z původní teorie rané citové vazby Bowlbyho a
Ainsworthové. Tato teorie popisuje citovou vazbu mezi dítětem a primární pečující osobou, zejména v
situaci stresu, přičemž tato vazba by měla sloužit k uspokojení potřeby jistoty a bezpečí. Typ citové vazby
vytvořené v dětství dále ovlivňuje podobu partnerských vztahů v dospělosti (Hazan & Shaver, 2007 cit dle
Kotrlová & Lacinová 2013). V partnerských vztazích zastávají oba partneři roli vazbové osoby, přičemž na
rozdíl od dětského věku se jejich role pečovatele a příjemce péče střídají. Shodně s původním modelem je
možné definovat jistou citovou vazbu a nejisté typy citové vazby - vyhýbavou a úzkostnou. Koemans
(2012) se zabýval souvislostí typu vazby s ADHD a zjistil, že 82 % dospělých osob s ADHD má nejistý typ
citové vazby, přičemž v normální populaci je nejistá citová vazba jen u 41 % osob. Také Storebo (2013) po-
mocí meta analýzy desítky dosavadních studií prokázal významnou asociaci mezi nejistou citovou vazbou
a ADHD v dětství a dospělosti.
Podle Tuckerové a Andersové (1999 cit dle Kotrlová & Lacinová 2013) typ citové vazby ovlivňuje spoko-
jenost v partnerských vztazích, očekávání od partnera i míru intimity. Lidé s jistým stylem citové vazby
mají v partnerských vztazích vyšší míru spokojenosti, než lidé s nejistými styly citové vazby (úzkostným a
vyhýbavým). Partnerské vztahy by měly být pro oba partnery bezpečným zázemím a zdrojem jistoty a
bezpečí. Zde je však zjevné, že tyto potřeby většinou nebývají v partnerských vztazích osob s ADHD napl-
něny.

Intimita v partnerských vztazích

Intimita je jedním z důležitých prvků stability vztahu a lze ji chápat jako pocit blízkosti a vzájemného sdí-
lení. Sternberg (1997) považuje intimitu za jednu ze tří komponent lásky a popisuje ji jako pocit blízkosti a
propojení s druhou osobou (Sternberg, 1997). Podle Perlman a Fehrová (cit. dle Laurenceau & Kleinman,
2006) je intimita utvářena a upevňována prostřednictvím komunikačního procesu. Míra intimity je také
 15

ovlivněna typem citové vazby ve vztahu (Tucker & Anders 1999 cit dle & Kotrlová & Lacinová 2013). Je
tedy možné očekávat, že míra intimity bude asociovat se symptomatologií ADHD a to zejména díky ko-
munikačním problémům, s nimiž se lidé v ADHD vztazích setkávají. Druhou příčinou může být nejistý
styl citové vazby u ADHD osob a jeho negativní dopad na míru intimity v těchto vztazích.

Self – monitoring
Self-monitoring je vnitřní dispozice člověka a Snyder (1987) ji označuje jako tendenci regulovat vlastní cho-
vání v určitém sociálním kontextu. Lennox a Wolfe (1984) na Snydera navazují a popisují self-monitoring
jako schopnost toho, do jak míry lidé dokáží ovládat a modifikovat svoji vlastní sebeprezentaci pomocí
přizpůsobení svého chování v situaci, kdy jsou vystaveni různým situačním podnětům. Za procesem self-
monitoringu stojí snaha kontrolovat dojem, jaký jedinec vyvolává v ostatních partnerech sociální situace.
Podle Snydera (1979) jsou lidé s vyšší schopností self-monitoringu všímavější a lépe tak mohou reagovat i
na jemné sociální náznaky okolí. Osoby s vyšší schopní self monitoringu bychom mohli považovat za
úspěšnější v sociálních vztazích, neboť lépe dokáží rozpoznat sociální požadavky situace, partnerům se
lépe přizpůsobí a dokáží odhadnout chování a emoce druhých lidí.
Goodwin, Soon (1994 cit. dle Campbell, 2013) zjistili, že self-monitoring je významný negativní prediktor
dyadického přizpůsobení. Vysoká schopnost sebe-monitoringu má negativní vliv na osobní vztahy a je
asociována s dojmem povrchnosti a krátkodobými romantickými vztahy a přátelstvími (Leone & Hawkins
cit. dle Campbell, 2013). Proces uzpůsobování chování, jímž self-monitoring je, může být vnímán okolím
negativně jako přetvářka nebo povrchnost.
Self-monitoring jakožto tendence monitorovat a regulovat vlastní chování (Snyder, 1987) je úzce spojen
s termíny seberegulace a sebekontrola. ADHD je přitom možné vnímat jako poruchu sebekontroly a ovlá-
dání impulsů (Barkley, 1997). Na základě předchozích poznatků se tedy lze domnívat, že lidé se symptomy
ADHD budou mít narušenou schopnost sebekontroly a též i self-monitoringu.

Srovnání metodologických postupů současných

výzkumů
Předpoklad o asociaci těchto spokojenosti v partnerském vztahu a ADHD podporují také výsledky obou
velkých a často citovaných Barkleyho studií - Milwaukeeské i Massechuteské, tak i řadou následných vý-
zkumů, které se jimi nechaly inspirovat nebo je dále rozvíjely (Canu, 2008, Canu & Carlson, 2003, 2007,
Robin & Payson, 2002, Overbey, 2011). V zahraničních studiích je obvyklé pracovat v rámci analýzy s jed-
notlivými subtypy ADHD jako s různými kategoriemi. Díky tomu je možné citlivěji rozlišit rozdíly v do-
 16

padech ADHD na oblast interpersonálních vztahů u těchto skupin v závislosti na převaze jádrových sym-
ptomů.
Studie jsou z hlediska metodologie shodně provedeny kvantitativním měřením pomocí sebehodnotících
dotazníků (Canu 2003, 2008, Overbey 2011). Barkleyho výzkumy provedené v klinickém prostředí jako
vzorek využily osoby s klinickou diagnózou ADHD (UMASS Study, Milwaukee Study). Tento postup se
jeví jako potencionálně nejpřesnější, neboť v rámci stanovení psychiatrické diagnózy je provedena i dife-
renciální diagnóza.

Většina studií (Canu 2003) používala jako kritérium pro zařazení do skupiny ADHD diagnostický test
WURS (Wender Utah Rating Scale, Ward 1993). Tato metoda umožňuje identifikovat přímo nebo retro-
spektivně přítomnost jádrových příznaků v dětském věku, ale přítomnost symptomů lze sledovat i do do-
spělosti.
V jiné studii Canu (2012) pracoval se sebeposuzovací škálou CSS (Current Symptom Scale, Barkley, 2006),
jež kopíruje symptomy ADHD tak jak je definuje DSMV-IV. Tato škála měří intenzitu výskytu jednotlivých
symptomů retrospektivně za posledních 6 měsíců.
Výhodou sebeposuzovacích škál je vysoká validita, rychlost, přesnost a autentičnost. Tyto škály pro
hodnocení aktuálního stavu mohou zahrnovat i retrospektivní hodnocení, popř. i hodnocení ostatními.
Rizikem, kterému jsou respondenti vystaveni vždy při předložení self-report dotazníků, je efekt iluzorního
pozitivního zkreslení (positive illusory bias). Jedná se o zkreslení v sebepercepci, kdy lidé neodůvodněně
nadhodnocují své vlastní kompetence a výkon. Je tedy potřeba počítat s rizikem, že self-report testy mohou
podhodnocovat jak míru projevovaných symptomů ADHD, tak jejich dopad na životní oblasti.

Některé výzkumy (Milwaukee Study, Umass Study) pracovaly také s dalšími škálami WURS, kdy proje-
vy chování (symptomy) zkoumané osoby hodnotili i vnější pozorovatelé - partneři, rodiče, v dětství i učite-
lé. Také toto hodnocení je problematické, neboť u informací z vnějších zdrojů nelze odhadnout míru jejich
přesnosti. Ostatní lidé, tj. hodnotitelé nemusí mít zcela kompletní informace o každodenních aktivitách
daných osob, aby jejich výpovědi byli pro výzkum validní. V této souvislosti Barkley (2006) upozorňuje na
to, že v Milwaukee study žila se svými rodiči ve společném domově maximálně jedna čtvrtina zkouma-
ných dospělých. Většina z dotazovaných rodičů tedy nebyla v každodenním kontaktu se svými dětmi a
nejspíš ani nemohla mít přehled o celé řadě oblastí života svých potomků a o jejich potížích.

V této studii je shodně s Overbeyem (2011), Kesslerem (2005) či Drtílkové s Krmíčkem (2011) pro měření
symptomatologie ADHD použita celá osmnáctipoložková sebeposuzovací škála ASRS. Tato škála je navr-
žena v souladu s kritérii DSM-IV a měří výskyt klíčových symptomů za posledních 6 měsíců. Škála neu-
možňuje kompletní diagnostiku ADHD, ale dostatečně pokrývá bod A v DMS-IV. Výhodou této škály je
možnost práce s mírou symptomatologie založené na aktuálních projevech/symptomech ADHD. Vzhledem
k tomu, že výskyt diagnostikované poruchy ADHD je u dospělé populace (a žen zvláště) velmi podhodno-
cený, je optimální pracovat s pojetím míry aktuální symptomatologie nežli se samotnou diagnózou.
Pro kompletní diagnózu by bylo dále zapotřebí identifikovat symptomy ADHD v dětském věku a pro-
vést diferenciální diagnózu. Mash a Barkley (2003) dále doporučují, pro co nejpřesnější posouzení ADHD,
 17

používat vedle sebeposuzovacích škály i doplňkové hodnotící škály pro signifikantní druhé (rodiče, part-
nery a v dětství také učitele). I přes jejich nevýhody zmíněné výše přeci jenom rozšiřují informace o zkou-
maných osobách a zpřesňují diagnostický proces. Problémem při sběru dat i od významných druhých však
bývá nízká návratnost dotazníků (Fedele, 2010). Na rozdíl od těchto studií zde bude kontrolován také vliv
úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu k partnerovi (styl citové vazby), míry intimity v partnerském vztahu a
schopnosti sebe-monitoringu.

Nastínění studie

Předkládaná studie předpokládá vztah mezi ADHD (resp. symptomatologií ADHD) a mírou pociťované
spokojenosti v partnerských vztazích. Hlavní výzkumná otázka této studie zní: Jak symptomatologie
ADHD ovlivňuje spokojenost v partnerských vztazích u žen v období mladé dospělosti? Na základě
poznatků ostatních současných výzkumů tato studie očekává, že symptomatologie ADHD bude prediko-
vat nižší míru spokojenosti v partnerských vztazích, než jakou mají ženy bez symptomatologie ADHD.
Výzkum byl proveden pomocí kvantitativní metodologie. Data byla sbírána pomocí dotazníků a výzkum-
ný vzorek tvořilo 275 žen ve věku 18 – 28 let, přičemž 25 % výzkumného vzorku splňovalo podmínky
ADHD podle bodu A manuálu DSM-IV (subklinické příznaky ADHD) a 204 tvořilo kontrolní skupinu bez
příznaků ADHD. V dalším kroku práce byl zkoumáno, jakým způsobem ovlivňuje celková míra sympto-
matologie ADHD spokojenost žen v partnerských vztazích.
Výzkum byl z hlediska přiměřeného zúžení výzkumného vzorku ukotven do období mladé dospělosti.
Období vynořující dospělosti se obvykle vymezuje mezi lety 18 až 28 let, přičemž ale zadní hranice se neu-
stále posouvá směrem vzhůru. Období mladé dospělosti lze chápat jako období mezi adolescencí a plnou
dospělostí, ve kterém mladí lidé studují, činí rozhodnutí o své budoucí kariéře a hledají si své životní part-
nery. Je to období, které je nejvíce spjato s romantickými partnerskými vztahy. Jedná se tedy o důležité
vývojové období, které determinuje podobu a směřování jejich budoucího plně "dospělého" života.

.
 18

METODA

Výzkumná otázka a hypotézy

Výzkumná otázka: Jak symptomatologie ADHD ovlivňuje spokojenost v partnerských vztazích u žen
v období mladé dospělosti?
Hypotéza 1 pro úroveň skupin: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nižší mírou spokojenosti
v partnerských vztazích, než jakou mají ženy bez symptomatologie ADHD.
Hypotéza 6 pro úroveň celkové míry symptomatologie: Míra symptomatologie ADHD negativně korelu-
je s mírou partnerské spokojenosti. Se zvyšující se mírou symptomatologie bude spokojenost žen klesat.

Další hypotézy:

Hypotéza 2: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s vysokou mírou vyhýbavosti žen ve vztahu
k partnerovi.
Hypotéza 3: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s vysokou mírou úzkostnosti žen ve vztahu
k partnerovi.
Hypotéza 4: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nízkou mírou intimity v partnerském vztahu.
Hypotéza 5: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nízkou mírou self-monitoringu.
Hypotéza 7: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou vyhýbavosti. Se zvyšující se mírou sympto-
matologie se bude zvyšovat i míra vyhýbavosti ve vztahu k partnerovi.
Hypotéza 8: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou úzkostnosti. Se zvyšující se mírou sympto-
matologie se bude zvyšovat i míra úzkostnosti ve vztahu k partnerovi.
Hypotéza 9: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou intimity v partnerských vztazích. Se zvyšu-
jící se mírou symptomatologie bude klesat míra intimity v partnerských vztazích.
Hypotéza 10: Míra symptomatologie ADHD u žen koreluje s mírou jejich schopnosti self-monitoringu. Se
zvyšující se mírou symptomatologie bude klesat jejich schopnost self-monitoringu.

Následující schéma (Obrázek 1) vyjadřuje předpokládaný vztah závislých a nezávislých proměnných.

Studie předpokládá vzájemný vztah mezi závislou a nezávislou proměnnou a bude kontrolovat vliv dal-
ších nezávislých proměnných na tento vztah. Závislou proměnnou je v tomto modelu spokojenost
v partnerských vztazích, o které tato studie předpokládá, že je ovlivněna nezávislou proměnnou sympto-
matologie ADHD. Další nezávislé proměnné byly do modelu zařazeny proto, aby bylo možné sledovat vliv
těchto proměnných na primární sledovaný vztah. Díky kontrole vlivu dalších proměnných je možné přede-
jít chybnému přijetí nepravé korelace.
 19

Obrázek 1. Model vztahu proměnných

Symptomatologie ADHD Spokojenost v partnerských vztazích

Citová vazba Intimita Self-monitoring Demografické proměnné

(úzkostnost, vyhýbavost)

Výzkumný soubor
Výběr výzkumného vzorku proběhl metodou záměrného příležitostného výběru. Kritériem pro zařazení do
výzkumného souboru bylo: a) ženské pohlaví, b) věk 18 až 28 let (včetně), c) partnerský vztah, který v době
výzkumu trval již alespoň tři měsíce.
Sběr dat probíhal od 29. 4. 2014 do 10. 5. 2014. Dotazník byl vytvořen v elektronické podobě pomocí
služby Google Docs a byl umístěn na internetových stránkách. Pozvánky k výzkumu s průvodním dopi-
sem byly distribuovány prostřednictvím sociální sítě Facebook, dále byly vyvěšeny na internetových stu-
dentských vývěskách Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého v Olomouci. Pro početní posílení
skupiny osob se symptomy ADHD byla distribuce pozvánek k výzkumu cílena také na facebookové zá-
jmové skupiny, které sdružují rodiče dětí s ADHD. V těcho skupinách byla očekávána vysoká prevalence
žen se symptomatologií ADHD neboť o ADHD se uvažuje rovněž jako o geneticky přenášené poruše.
Respondentkám, které se rozhodly skrze pozvánku vstoupit do výzkumu, byl zobrazen průvodní dopis,
jehož součástí byl také informovaný souhlas. Informovaný souhlas byl získán od všech z respondentek
zapojených do výzkumu. Pozvánka k výzkumu, průvodní dopis i znění informovaného souhlasu jsou
uvedeny v příloze této práce.
Celkem vyplnilo a odeslalo dotazník 277 respondentek, přičemž dvě z nich nesplnily kritérium věku,
proto musely být z dalších analýz vyloučeny. Výzkumný vzorek čítá celkem 275 žen v průměrném věku 23
let (SD 2,6). Respondentkám bylo na konci dotazníku umožněno vložit emailovou adresu, na kterou jim po
ukončení výzkumu bude zaslána výzkumná studie. Po odeslání dotazníkového formuláře se responden-
 20

tům zobrazilo poděkování za účast ve výzkumu. Obojí je možné považovat za jednu z menších forem
debriefingu.
O zaslání výsledků projevilo zájem 45 % žen, je tak zřejmý osobní zájem o toto výzkumné téma. Velký
zájem o zpětnou vazbu by mohl predikovat také malé zkreslení odpovědí nebo tendenci odpovídat sociál-
ně žádoucím způsobem.

Pilotáž
Před realizací sběru dat byla provedena pilotáž na skupině osmi respondentek, které splňovaly všechna
kritéria (věk, pohlaví, délka vztahu) platná pro budoucí výzkumný soubor. Jedním z cílů pilotáže bylo
zjistit, zda respondenti dobře rozumějí otázkám a jejich kontextu, neboť všechny škály obsažené v dotazní-
ku byly převedeny do českého jazyka z anglických originálů. Dalším cílem provedení pilotáže je odhalení
případných technických i věcných problémů při vyplňování dotazníků. Pilotáž odhalila problém
s občasnými chybějícími odpověďmi na některé otázky. Zpětnou vazbou bylo zjištěno, že odpovědi nechy-
běly záměrně (nešlo tedy o úmyslné vynechání nebo nepochopení otázky respondentkami), ale o přehléd-
nutí v dlouhé řadě položek. Problém nastal zejména pak, pokud se jednalo o chybějící hodnotu u některé
z osmnácti položek ASRS, kde je pro celkový skór míry symptomatologie a rozdělení do skupin nezbytné,
aby respondentky odpovědi nevynechávaly. Žádná z respondentek zahrnutých do pilotáže nevyjádřila
problém s porozuměním některému z výroků ani se způsobem zaznamenávání odpovědí. Na základě vý-
sledků pilotáže byla ještě upravena informace o čase, jenž je odhadovaný jako potřebný k vyplnění. Pů-
vodně zamýšlených 25 minut bylo možné snížit na 15 minut, což se ukázalo jako optimální čas pro vyplně-
ní dotazníku. Informace o časové náročnosti byla zařazena do průvodního dopisu. Na základě poznatků
z pilotáže byla sestavena druhá, finální, varianta dotazníku, ve které byly všechny odpovědi ve škále ASRS
nastaveny jako povinné a z technického hlediska nebylo umožněno respondentkám žádnou z těchto osm-
nácti položek vynechat.

Metody
Dotazník tvoří sekce demografických údajů a pět škál, jež jsou uvedeny průvodními instrukcemi
k vyplňování. Úvodní část dotazníku je tvořena demografickými otázkami, zjišťujícími věk a dosažené
vzdělání. Tyto otázky jsou poté následovány krátkým oddílem, jenž zjišťuje faktické údaje o současných a
minulých partnerských vztazích: délka trvání současného vztahu (v měsících), počet minulých subjektivně
významných partnerských vztahů a zařazena je rovněž otázka zjišťující, zda se ženy s ohledem na své mi-
nulé vztahy považovaly za iniciátorky rozchodu/rozpadu vztahu.
Dále pak následují škály v následujícím pořadí: škála spokojenosti v partnerském vztahu, ECR-R, Inti-
macy Scale, Self Monitoring Scale a ASRS. Dotazník je zakončen otázkou zjišťující, zda respondentkám byla
 21

v minulosti diagnostikována ADHD. Tato otázka byla záměrně umístěna až na samý konec dotazníku, aby
příliš neodhalila téma a záměr výzkumu a neovlivnila výpovědi na ostatní otázky v dotazníku.

ADHD Self-Report SCALE (ASRS), verze 1.1

ASRS je sebeposuzovací dotazník, jenž umožňuje komplexní a objektivní posouzení aktuálního výskytu
symptomatologie ADHD v dospělosti, vyvinutý Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Dotazník
v návaznosti na diagnostická kritéria A v manuálu DSMV-IV sleduje výskyt a četnost výskytu symptomů
ADHD u dospělých jedinců.
Dotazník ASRS obsahuje v plné verzi 18 položek, je však možné využít i jeho zkrácené formy, která ob-
sahuje jen prvních šest položek dotazníku (část A). Zkrácenou verzi ASRS je možné využít jako screenin-
gový test ADHD pro dospělou klinickou i neklinickou populaci. Je považována za citlivý screening pro
prvotní identifikaci symptomatologie ADHD s vysokou senzitivitou1 a specificitou2 (Kessler, 2005; Van de
Glind, 2013). Kessler (2005) dokonce zjistil, že v hodnotách senzitivity a specificity překonává screeningový
šestipoložkový dotazník jeho plnou verzi (citlivost 68,7% vs. 56,3% a specificita 99,5 vs. 98,3%). Dotazník
má také vysokou vnitřní konzistenci a jeho stabilita v čase byla ověřena metodou testu/retestu (Adler, 2006;
Matza, 2011 in van De Glind, 2013).
V rámci této studie byla respondentům předložena plná verze dotazníku, přičemž v analýzách se pracuje
jak s výsledky jeho screeningové části, tak s celkovou mírou symptomatologie. Celková míra symptomato-
logie ADHD je tvořena součtovým skórem všech pozitivních položek plné osmnáctipoložkové verze do-
tazníku. Pro pozitivní výsledek screeningového dotazníku (část A dotazníku ASRS) je pak podle instrukcí
WHO potřeba zisku minimálně čtyř pozitivních položek z celkových šesti. Druhá část dotazníku nutnost
minimálního počtu pozitivních položek neuvádí a slouží spíše jako rozšíření části A pro dopočty celkových
skórů.
Stejný postup skórování a využití jak celkového skóru míry symptomatologie, tak rozdělení na dvě sku-
piny (ADHD a neg-ADHD) na základě nalezené symptomatologie pomocí šestipoložkového screeningu
můžeme nalézt také ve studii Drtílkové a Krmíčka (2011).
Plná verze dotazníku obsahuje 18 položek, které odpovídají klinickým příznakům ADHD. Každá
z těchto položek měří výskyt a frekvenci určitého symptomu, přičemž respondenti odpovídají na pětibo-
dové škále likertovského typu (nikdy, zřídka, někdy, často, vždy). Test sleduje pouze výskyt aktuálních
symptomů a četnost jejich výskytu za posledních šest měsíců a nezabývá se výskytem symptomů
v období dětství.
Dotazník ASRS obsahuje celkem devět položek, které měří symptomy hyperaktivity a impulsivity a de-
vět položek, které měří symptomy nepozornosti. Existuje několik metod skórování ASRS, avšak Kessler
(2005) doporučuje měřit zejména součtový skór všech pozitivních položek dotazníku, příp. pouze jeho

1 Citlivost dotazníku vyjadřuje úspěšnost, s jakou test zachytí přítomnost sledovaného stavu (nemoci) u daného subjektu.
2 Specificita je pravděpodobnost negativního nálezu u zdravé osoby.
 22

screeningové části, pokud je používána, bez ohledu na výši samostatných součtových skórů v dimenzi
nepozornosti a dimenzi hyperaktivity/impulzivity. Protože ale dotazník umožňuje tyto dvě dimenze změ-
řit, byly spočteny celkové skóry v jednotlivých dimenzích na základě součtu pozitivních odpovědi a je
s nimi pracováno alespoň v rámci vedlejších analýz.
Dotazník ASRS zatím nebyl v ČR standardizován. Český překlad dotazníku, jenž byl použit v této práci,
vznikl spojením dvou zdařilých překladů originálního dotazníku z anglického do českého jazyka, které do
této doby vznikly. Prvním z překladů dotazníku ASRS je verze Drtílkové a Krmíčka (2011), která vznikla
pro účely výzkumné studie s názvem „Dotazníková studie příznaků ADHD u studentů LF“ (2011). Druhá
verze překladu, z níž byly některé položky do dotazníku, použitého v této práci, převzaty, je překlad do-
tazníku ASRS od Zuzany Hrabalové. Tento překlad vznikl pro účely diplomové práce Hrabalové (2010)
s názvem „ADHD v dospělém věku“ obhájené na PedF MU.

Škála spokojenosti v partnerských vztazích

Škála pro měření spokojenosti je jedna ze čtyř subškál Škály modelu investic (Investment Model Scale) E.
Rusbult (1998). Škála spokojenosti se zaměřuje na uspokojování potřeb ve vztahu a na zhodnocení pozitiv-
ních nebo negativních pocitů z vlastního vztahu, vyjadřuje stupeň/míru spokojenosti v partnerském vztahu
(satisfaction level). Škála obsahuje pět položek a respondentky na sedmibodové likertovské stupnici vyja-
dřují svoji míru souhlasu nebo nesouhlasu s jednotlivými výroky, přičemž hodnota 1 znamená zcela ne-
souhlasím a hodnota 7 zcela souhlasím. Stupnice byla pro účely této práce stejně jako u škály intimity zkrá-
cena o dvě položky z původních devíti položek. Důvodem zkrácení stupnice pro zaznamenávání odpovědí
je sjednocení délky škál v celém dotazníku.
Škála modelu investic ani její subškály nebyly v České republice standardizovány. Všech pět výroků bylo
přeloženo pro účely této studie do českého jazyka a jejich překlad byl následně porovnán s jinými českými
existujícími překlady (Kopciová, 2012; Weissmanová 2009). Překlad výroků se plně shodoval s dřívějšími
překlady a byl proto použit v neupravovaném znění.
Reliabilita škály spokojenosti je velmi dobrá (Cronbachovo α = 0,92-0,95, Rusbult, 1999) a také v této stu-
die dosahuje vysoké úrovně (α = 0,926).

Experiences in Close Relationships – Revised

Citová vazba v partnerských vztazích je v této studii měřena pomocí zkrácené verze sebeposuzovacího
dotazníku ECR-R (česky Zkušenosti z blízkých vztahů – revize). Dotazník obsahuje devět položek, jenž
měří míru úzkostnosti a míru vyhýbavosti ve vztahu k partnerovi. Dimenze úzkostnosti je vyjádřena oba-
vou z odmítnutí nebo opuštění partnerem a dimenze vyhýbavosti je vyjádřena obavou z blízkosti a otevře-
nosti v partnerském vztahu.
 23

Respondentky vyjadřují míru souhlasu nebo nesouhlasu s jednotlivými tvrzeními na sedmibodové liker-
tovské škále (od 1 – silně nesouhlasím po 7 – silně souhlasím). Některé položky v dotazníku jsou reverzní a
před začátkem analýzy byly překódovány. Celkový skór úzkostnosti/vyhýbavosti je dán aritmetickým
průměrem součtu skóru položek, jenž patří do dané škály. Vyšší skóry predikují vyšší míru úzkostnos-
ti/vyhýbavosti. Nízké skóry naopak predikují jistý styl citové vazby ve vztahu k partnerovi.
Zkrácená verze dotazníku vychází z originální 36 položkové verze dotazníku ECR-R, která byla vyvinuta
Fraleyem, Wallerem a Brennanem (2000). V plné verzi dotazníku tvoří každou ze subškál 18 položek a obě
subškály dosahují vysoké reliability (pro škála úzkostnosti α = 0,934, pro škálu vyhýbavosti α = 0,947, Si-
bley, Liu, 2004). Metoda obstála také v testu reliability pomocí testu-retestu, měřené konstrukty jsou v čase
stabilní (Sibley, Fischer, Liu, 2005).
Do českého jazyka originální anglický dotazník převedla Dvorská (2009) pomocí metody zpětného pře-
kladu, dále byl pak využit ve studii Kotrlové a Lacinové (2013). Dvorská (2009) při tvorbě českého překla-
du ověřila vnitřní konzistenci škály a česká verze je považována za reliabilní (Cronbachovo α je pro di-
menzi úzkostnosti je 0,858 a pro dimenzi vyhýbavosti 0,905).
Zkrácená verze dotazníku použitého v této práci vychází z devítipoložkové škály ECR-RS (Relationships
Structures). ECR-RS je zkrácená verze dotazníku ECR-R a slouží k měření citové vazby v blízkých vztazích,
tj. kromě partnerských vztahů umožňuje využité také pro měření citové vazby ve vztazích k rodičům a
blízkým přátelům. Podle Fraleyho (2011) může být škála ECR-RS použita jako zkrácená devítipoložková
verze ECR-R pro měření citové vazby v blízkých partnerských vztazích. Škála obsahuje šest položek, jenž
měří dimenzi vyhýbavosti a tři položky, jenž měří dimenzi úzkostnosti. Přestože byl výrazně snížen celko-
vý počet položek, škála si zachovává svojí reliabilitu. Vnitřní konzistence pro dimenzi vyhýbavosti v této
studii dosahuje α = 0,873, pro dimenzi úzkostnosti α = 0,798 a pro celou škálu α = 0,844).

Intimacy Scale
Míra intimity ve vztahu je měřena pomocí Sternbergovy škály intimity. Tato škála je jednou ze tří subškál
originální Triangulární škály lásky, jenž měří tři komponenty lásky – intimitu, lásku a závazek (Sternberg,
1997). Pro účely této studie byla využita pouze škála intimity. Škála obsahuje celkem patnáct polo-
žek/výroků. Pro zaznamenávání odpovědí je opět využita likertova sedmibodová škála, prostřednictvím
níž respondentky vyjadřují míru svého souhlasu s výroky (od hodnoty jedna - silně nesouhlasím až po
hodnotu sedm - silně souhlasím). Všechny položky jsou kódovány v pozitivním směru a vyšší hodnota
celkového skóru predikuje vyšší míru intimity v partnerském vztahu. Originální Sternbergův dotazník
využívá pro zaznamenávání odpovědí devítibodovou odpovědní škálu. Tato škála byla zkrácena tak, aby
odpovídala ostatním škálám dotazníku a respondenti měli snadnější orientaci.
Metoda dosud nebyla v ČR standardizována a překlad do českého jazyka byl převzat od Olgy Trestové
(2011). Reliabilita originální subškály intimity je velmi dobrá (Cronbachovo α = 0,91, Sternberg, 1997). Reli-
 24

abilita škály v této studii je po přeložení do českého jazyka a zúžení odpovědníkové škály shodná
s původní verzí (Cronbachovo α = 0,934).

Revisited Self Monitoring Scale

Schopnost self-monitoringu byla měřena škálou Revisited Self Monitoring Scale Lennoxe a Wolfeho (1984).
Škála má třináct položek a skládá se ze dvou subškál, měřících základní dimenze self-monitoringu podle
Lennoxe a Wolfeho (1984). První dimenzí je citlivost k expresivnímu chování druhých osob a druhou di-
menzí je schopnost modifikovat vlastní sebeprezentaci. Škála vznikla revizí originální dvacetipětipoložko-
vé Self Monitoring Scale, která byla vyvinuta Snyderem v roce 1974.
Dotazník nebyl v České republice standardizován a český překlad byl převzat z diplomové práce Marce-
ly Leugnerové (2014) obhájené na Masarykově univerzitě.
Vnitřní konzistence škály je vysoká, hodnota Cronbachova α zjištěná Lennoxem a Wolfem (1984) je 0,78.
Reliabilita byla v posledních letech znovu prověřena Wilmotem (2011) se stejným výsledkem (α = 0,79).
Původní verze Revisited Self Monitoring Scale měří jednotlivé položky v dotazníku na šestibodové škále
likertovského typu. Pro účely této práce byla škála o jeden bod zkrácena a má jen pět položek (určitě ano-
určitě ne). Důvodem tohoto zkrácení bylo přizpůsobení skórování škále ASRS, která v dotazníku bezpro-
středně následuje. Jedenáct položek je formulováno v pozitivním směru a dvě jsou reverzní (devátá a jede-
náctá položka), proto byly tyto dvě položky při zpracování dat rekódovány přetočením stupnice odpovědí.
Vyšší skóre odpovídá vyšší schopnosti self-monitoringu. Vnitřní konzistence škály byla ověřena pomocí
Cronbachova α a lze ji považovat za uspokojivou (α=0,79).

Procedura
K provedení statistické analýzy dat byl použit program SPSS 22.0. Před započetím analýzy byla data pro-
čištěna a došlo k odstranění případů, kdy nebyla splněny kritéria věku, pohlaví a délky vztahu. Celkem
byly z dalších analýz vyloučeny dva případy. Dalším krokem bylo překódování některých položek
z demografického oddílu, které se do datového souboru nepřenesly spolu s kódy a také otočení stupnice u
reverzních položek. Poté, co již měla všechna data vhodný formát pro analýzu, byly spočteny skóry jednot-
livých škál. Pro škálu ECR-R byl spočten skór zvlášť pro dimenzi vyhýbavosti a úzkostnosti, pro škálu spo-
kojenosti ve vztahu, intimity a self monitoringu byly spočteny celkové skóry škál. Celkové skóry všech
těchto škál jsou dány aritmetickým průměrem součtu hodnot položek, jenž obsahují škály. U škály ASRS
 25

byla metoda skórování komplikovanější. Skórováni ADHD proběhlo na základě vyhodnocení pozitivi-
ty/negativity každé z osmnácti položek škály (stejně např. Kessler, 2005; Drtílková, Krmíček, 2011).
Základní vyhodnocení symptomatologie ADHD pak proběhlo pomocí první screeningové části dotazní-
ku. Screeningová škála je pozitivní, jestliže čtyři a více položek z části A, jenž obsahuje celkem šest položek,
bylo vyhodnoceno jako pozitivní. Toto vyhodnocení proběhlo na základě jednoho z možných skórovacích
systémů k ASRS, který stanovuje způsob vyhodnocení odpovědi pro každou položku zvlášť.
Na základě stanovení pozitivity/negativity screeningové škály bylo provedeno rozdělení do skupiny
podle přítomnosti symptomatologie ADHD (skupinu ADHD a kontrolní skupinu negat.-ADHD.).
Druhým krokem bylo stanovení celkové míry symptomatologie ADHD pomocí součtu všech pozitivních
položek plné verze škály. Skór odpovídá míře celkové symptomatologie, má charakter intervalové pro-
měnné a nabývá hodnot (0;18). Stejným způsobem skórování (rozdělení do skupin na základě nalezené
symptomatologie a zároveň využití skóru celkové míry symptomatologie) pracovali také Drtílková a Krmí-
ček (2011).

Analýza
Prvním krokem samotné statistické analýzy bylo prověření reliability použitých škál pomocí metody
vnitřní konzistence a taktéž ověření normalita rozložení získaných dat. V další části je provedena základní
deskripce pro dílčí proměnné i pro celé škály. Následuje popis výzkumného souboru na základě rozdělení
do skupin podle nalezené symptomatologie ADHD. Analýzy pokračují testováním hypotéz na základě
středních hodnot. Ve druhé části analytické části je se symptomatologií ADHD pracováno jako s kardinální
proměnnou a jsou testovány hypotézy založené na vztahu mezi mírou symptomatologie a nezávislých
proměnných. Na základě formulovaných hypotéz jsou zjišťovány korelace mezi proměnnými a je kontro-
lován vliv ostatních nezávislých proměnných. Předpokládána regresní analýza provedena nebyla, neboť
povaha dat se ukázala jako statisticky nevhodná pro tento typ procedury.
 26

VÝSLEDKY

Reliabilita škál
V počátečním procesu fáze analýzy dat bylo provedeno ověření reliability všech škál, z nichž je verze do-
tazníku pro respondenty složena (škála partnerské spokojenosti, ECR-R včetně subškál, Initimacy Scale,
Revisited Self-Monitoring Scale, ASRS včetně samostatné části A. Reliabilita byla ověřena pomocí změření
vnitřní konzistence škál, přičemž zjištěné hodnoty koeficientu Cronbachova α dosahují dobré úrovně (Ta-
bulka 1). Nejnižší míru vnitřní konzistence vykazuje screeningová škála ASRS. Škála měřící styl citové vaz-
by byla měřena jako celek (tedy škála měřící nejistý typ citové vazby) tak i ve svých jednotlivých dimenzích
– subškála úzkostnosti a subškála vyhýbavosti. U škály ASRS byla ověřována vnitřní konzistence její plné
verze i samotně vnitřní konzistence screeningové části A. U ASRS byla dále prověřena míra konzistence
subškály měřící symptomy nepozornosti a subškály měřící symptomy hyperaktivity/impulsivity. U sub-
škály hyperaktivita/impulsivita byla zjištěna slabší hodnota Cronbachova α, jíž je třeba brát v potaz při
interpretaci výsledků dalších analýz.
Nízké hodnoty Cronbachovo α ve škále H/I a šestipoložkové části A ASRS jsou na hranici reliability. Do-
sažení nízké hladiny může být dáno převodem škál z jiného jazykového a kulturního prostředí. Existuje
zde riziko, že některé položky pro provedeném překladu do českého jazyka už nemusí mít původní vlast-
nosti a reliabilitu. Z tohoto důvodu byla provedena explorativní faktorová analýza osmnáctipoložkové
škály ASRS, s cílem prověřit, zda položky neztratily svoji příslušnost k faktorům (nepozornost, H/I). Nej-
prve byla ověřena, že všechny položky jsou vhodné pro faktorovou analýzu (KMO 0,788; Bartlett´s test p <
0,01). Extrakce faktorů byla provedena metodou hlavních komponent, jejichž počet byl omezen na dvě.
Některé faktory byly nalezeny jako silné u obou faktorů (Tabulka 1 příloha), proto byla provedena ortogo-
nální rotace Varimax (Tabulka 2 příloha). I v případě rotovaného se však položky 5 a 13 rozkládají jak do
faktoru nepozornost, tak do faktoru H/I. Vzhledem k tomu, že škála ASRS musí být interpretována jako
celek, nebyly položky, které sytí obě dimenze vyřazeny. Z důvodu interpretování ASRS jako celku a ne-
představuje rozložená faktorová zátěž u některých položek problém. Plná verze škály však zaručuje větší
přesnost měření (α= 0,753), než samotná screeningová část (α = 0,567).
 27

Tabulka 1. Reliabilita, vnitřní konzistence škál

M MINIMUM MAXIMUM ROZPTYL VARIANC POČET CRONBACHOV N

E POLOŽEK O ALFA

2,194 1,447 3,015 1,567 0,229 9 0,844 275

ECR-R PLNÁ VERZE

1,947 1,447 2,284 0,836 0,094 6 0,873 275

ECR-R ŠKÁLA VYHÝBAVOSTI

2,687 2,295 3,015 0,72 0,133 3 0,798 275

ECR-R ŠKÁLA ÚZKOSTNOSTI

5,743 5,356 6,058 0,702 0,08 5 0,926 275

SPOKOJENOST V
PARTNERSKÉM VZTAHU

6,15 5,331 6,593 1,262 0,12 15 0,934 275

INTIMITY SCALE

3,562 2,218 4,182 1,964 0,267 13 0,793 275

REVISITED SELF-MONITORING
SCALE

2,738 1,568 3,377 1,81 0,235 18 0,753 275

ASRS PLNÁ VERZE

2,852 1,901 3,376 1,474 0,307 6 0,567 275

ASRS SCREENING (ČÁST A)

2,768 1,901 3,308 1,407 0,224 9 0,775 275

ASRS-SUBŠKÁLA
NEPOZORNOST

2,705 1,567 3,371 1,804 0,272 9 0,589 275

ASRS-SUBŠKÁLA H/I

Deskripce výzkumného souboru a škál

Výzkumný soubor tvoří 275 respondentek ve věku 18-28 let, přičemž jejich průměrný věk činí 23 let (SD 2,6
let). Více než polovina respondentek má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou (51,3 %), 46,6 % re-
spondentek má ukončenou některou z forem vyššího stupně vzdělání (vyšší škola, Bc. nebo Mgr. stupeň
VŠ, doktorské studium). Ostatní respondentky (2,3 %) mají nižší než středoškolské vzdělání. Všechny re-
spondentky byly v době výzkumu v partnerském vztahu, který trval alespoň tři měsíce. Průměrná délka
trvání jejich současného vztahu je 39 měsíců, tedy přibližně tři roky. Spolu v jedné domácnosti žije
 28

s partnerem 54% respondentek, 46 % respondentek žije odděleně. Respondentky měly v minulosti

v průměru jeden až dva subjektivně významné partnerské vztahy (M 1,33, SD 1).
Tabulka 2. Rozložení výzkumného souboru podle věku (v letech), počtu bývalých vztahů a délky současného vztahu (v
měsících)

N Minimum Maximum M SD Šikmost Špičatost

Statistic Statistic Statistic Statistic Statistic Statistic St.err. Statistic St.Err.

Věk 275 18 28 22,87 2,575 0,397 0,147 -0,545 0,293

Počet býva- 275 0 5 1,33 1,008 0,62 0,147 0,459 0,293

lých vý-
znamných
partnerských
vztahu

Délka vztahu 275 3 120 38,84 29,93 0,831 0,147 -0,177 0,293
se součas-
ným partne-
rem

Tabulka 3. Rozložení výzkumného souboru podle dosaženého vzdělání, soužití s partnerem v jedné domácnosti a
podle toho, zda se ženy cítí být iniciátorkami rozpadu svých bývalých vztahů
Vzdělání N %

ZŠ + vyučení 5 1,9

SŠ bez mat. 2 ,7

SŠ s mat. 141 51,3

Vyšší 4 1,5

VŠ Bc. 88 32,0

VŠ Mgr. a vyšší 36 13,1

Celkem 275 100,0

Společné soužití v jedné domácnosti N %

Žijí spolu v jedné domácnosti 127 46,2

Nežijí spolu v jedné domácnosti 148 53,8

Iniciování rozpadu bývalých vztahů N %

ano 99 36,0

ne 56 20,4

nedá se říci 120 43,6

Celkem 275 100,0

 29

Výzkumný soubor není podle věku, dosaženého vzdělání a délky trvání současného partnerského vzta-
hu normálně rozložen. Normalita rozložení byla testována Kolmogorov-Smirnov testem.

Rozložení výzkumné vzorku podle symptomatologie

ADHD
Ve výzkumném vzorku je celkem 71 žen se symptomatologií ADHD, což tvoří 25,8 % výzkumného vzorku.
Rozdělení do skupin podle nalezené symptomatologie ADHD proběhlo na základě pozitivity šestipolož-
kového screeningového dotazníku ASRS.
Jako pozitivní byla screeningová škála ASRS vyhodnocena u 25,8 % výzkumného souboru (71 respon-
dentek). Dvě respondentky, které ve škále vyšly jako pozitivní, měly v dětství diagnostikována HP nebo
ADHD.
Škála byla vyhodnocena jako negativní u 74,2 % výzkumného souboru (204 respondentek). Tyto re-
spondentky se tak staly součástí kontrolní skupiny. Třem respondentkám, které ve škále vyšly jako nega-
tivní, byla v dětství diagnostikována HP nebo ADHD.

Tabulka 4. Rozdělení výzkumného vzorku do skupin na základě screeningového dotazníku ASRS

Nalezení symptomatologie ADHD N %

Neg.-ADHD skupina 204 74,2

ADHD skupina 71 25,8

N = 275

Mezi skupinou respondentek s nalezenou pravděpodobnou symptomatologií ADHD a skupinou re-

spondentek bez symptomů ADHD není z hlediska jejich průměrného věku rozdíl. Statisticky významný
rozdíl nebyl nalezen ani v průměrné délce partnerského vztahu mezi dvěma skupinami a ani v průměrném
počtu bývalých partnerských vztahů. Pro výpočet statistické signifikance byl použit Mann-Whitney test
nezávislosti průměrů, který však vyšel negativně, proto lze konstatovat, že v populaci se tyto dvě skupiny
na základě nalezené symptomatologie ADHD a zkoumaných demografických proměnných neliší. Mezi
skupinami nebyl nalezen významný rozdíl mezi úrovní dosaženého vzdělání, tím, zda respondentky žijí
s partnerem v jedné domácnosti ani tím, zda se respondentky cítí být iniciátorkami rozchodů v bývalých
vztazích.
 30

Testování hypotéz na úrovni skupin ADHD/neg.-

ADHD
V následující sekci práce jsou uvedeny výsledky analýz, které byly provedené na úrovni skupin
ADHD/neg.-ADHD.
Hypotéza 1: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nižší mírou spokojenosti v partnerských vzta-
zích.
Na základě srovnání průměrných hodnot bylo zjištěno, že neexistuje rozdíl mezi respondentkami na zá-
kladě nalezené přítomnosti symptomatologie ADHD. Obě dvě skupiny mají stejnou, poměrně vysokou
míru spokojenosti ve vztahu (průměrný skór 5,74, SD 1,1). Testování nezávislosti průměrů (Mann-Whitney
test), potvrdilo, že žádný rozdíl v průměrné míře spokojenosti mezi skupinami nenajdeme ani v populaci.
Výsledek: Mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD nebyl nalezen významný rozdíl v míře spokojenosti
v partnerském vztahu. Hypotézu č. 1 je možné zamítnout.

Hypotéza 2: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s vysokou mírou vyhýbavosti žen ve vztahu
k partnerovi.
Na základě srovnání průměrů nebyl nalezen rozdíl v míře vyhýbavosti ve vztahu k partnerovi mezi
skupinami ADHD a neg.-ADHD. Průměrná míra vyhýbavosti u obou skupin nabývá hodnoty 1,94 (SD 1,2
a 0,97). Míra vyhýbavosti je tedy velmi nízká a hodnoty naznačují spíše jistý styl citové vazby.
Výsledek: Mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD nebyl nalezen významný rozdíl v míře vyhýbavosti
ve vztahu k partnerovi. Hypotézu č. 2 je možné zamítnout.

Hypotéza 3: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s vysokou mírou úzkostnosti žen ve vztahu
k partnerovi.
Na základě srovnání průměrů nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v míře úzkostnosti ve vztahu
k partnerovi mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD. Průměrná míra úzkostnosti u skupiny ADHD nabývá
hodnoty 2,94 (SD 1,48) a u skupiny neg.-ADHD hodnoty 2,60 (SD 1,38). Skupina respondentek
s negativním výsledkem ADHD má o málo nižší míru úzkostnosti, než skupina s pozitivním výsledkem.
Avšak nalezený rozdíl není statisticky signifikantní. Míra úzkostnosti je u obou skupin nízká a hodnoty
naznačují spíše jistý styl citové vazby.
Výsledek: Mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD nebyl nalezen významný rozdíl v míře úzkostnosti
ve vztahu k partnerovi. Hypotézu č. 3 je možné zamítnout.

Hypotéza 4: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nízkou mírou intimity v partnerském vztahu.
Na základě srovnání průměrů nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v míře intimity v partnerském
vztahu mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD. Průměrná míra intimity u skupiny ADHD nabývá hodnoty
6,14 (SD 0,79) a u skupiny neg.-ADHD hodnoty 6,16 (SD 0,77). Pociťovaná míra intimity ve vztahuje u žen
velmi vysoká a nemá souvislost s přítomností sympt. ADHD.
 31

Výsledek: Mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD nebyl nalezen významný rozdíl v míře intimity
v partnerském vztahu. Hypotézu č. 4 je možné zamítnout

Hypotéza 5: Přítomnost symptomatologie ADHD asociuje s nízkou mírou self-monitoringu.

Na základě srovnání průměrů bylo zjištěno, že ženy s pozitivní sympt. ADHD mají nižší schopnost self-
monitoringu (M 3,48, SD 0,47) než ženy s negativní sympt. ADHD (M 3,59, SD 0,49). Síla asociace je však
velmi nízká (0,1, koef. asociace Eta, p < 005).
Výsledek: Mezi skupinami ADHD a neg.-ADHD byl nalezen rozdíl v míře schopnosti self monito-
ringu. Hypotézu č. 4 není zamítnuta, avšak asociace mezi proměnnými je velmi nízká.

Souvislost spokojenosti v partnerských vztazích a

dalších nezávislých proměnných

V další sekci práce byl prozkoumán vztah spokojenosti ve vztazích a dalších nezávislých proměnných na
celém výzkumném souboru, bez přihlédnutí k rozdělení do skupin na základě symptomatologie. Provede-
né analýzy ukázaly, že míra spokojenosti ve vztazích je nezávislá na věku, vzdělání i na počtu minulých
vztahů.
Byla však zjištěna souvislost mezi mírou spokojenosti a tím, zda spolu partneři žijí v jedné domácnosti.
Analýzy naznačují, že ženy, které žijí v jedné domácnosti spolu se svým partnerem, jsou ve vztahu prů-
měrně spokojenější (M 5,91, SD 1,05), než ty, které žijí odděleně od svých partnerů (M 5,60, SD 1,17). Těs-
nost tohoto vztahu je 0,136 (Eta) na hladině významnosti 0,05. Tato souvislost byla prokázána jen pro celý
výzkumný soubor, signifikantní rozdíly mezi skupinami na základě nalezené symptomatologie (ADHD,
neg.-ADHD) nalezeny nebyly.
 32

Testování hypotéz na úrovni celkové míry

symptomatologie ADHD
V předchozí části práce byly představeny výsledky testovaných hypotéz, kdy se se symptomatologií
ADHD pracovalo na úrovni skupin – ADHD a neg. ADHD, na základě určení přítomnosti symptomatolo-
gie pomocí screeningové části dotazníku ASRS. Následující část práce představuje výsledky hypotéz, kdy
je s konceptem symptomatologie ADHD pracováno jako s intervalovou proměnnou, tj. mírou symptomato-
logie. Tato proměnná odpovídá celkovému součtu pozitivních symptomů respondentů v nezkrácené verzi
škály ASRS. Tento postup umožňuje plné využití potenciálu metody. Všechny korelace jsou přehledně
znázorněné v Tabulce 5.

Hypotéza 6: Míra symptomatologie ADHD negativně koreluje s mírou partnerské spokojenosti. Se zvy-
šující se mírou symptomatologie bude spokojenost žen klesat.
Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou spokojenosti ve vztazích (r = - 0,115, p < 0,06). Korelace je
však velmi slabá a lze ji považovat za signifikantní pouze na zvýšené hladině významnosti 0,06.
Výsledek: Data naznačují vztah mezi proměnnými. Se zvyšující se mírou symptomatologie ADHD
klesá míra partnerské spokojenosti

Hypotéza 7: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou vyhýbavosti. Se zvyšující se mírou sympto-
matologie se bude zvyšovat i míra vyhýbavosti ve vztahu k partnerovi.
Výsledek: Se zvyšující se mírou symptomatologie ADHD se také zvyšuje míra vyhýbavosti žen ve
vztahu k partnerovi (r = 0,168, p < 0,05).

Hypotéza 8: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou úzkostnosti. Se zvyšující se mírou sympto-
matologie se bude zvyšovat i míra úzkostnosti ve vztahu k partnerovi.
Výsledek: Se zvyšující se mírou symptomatologie ADHD se také zvyšuje míra úzkostnosti žen ve
vztahu k partnerovi (r = 0,206, p < 0,05).

Hypotéza 9: Míra symptomatologie ADHD koreluje s mírou intimity v partnerských vztazích. Se zvyšu-
jící se mírou symptomatologie bude klesat míra intimity v partnerských vztazích.
Výsledek: Se zvyšující se mírou symptomatologie ADHD u žen klesá míra intimity v jejich partner-
ském vztahu (r -0,192, p < 0,05).

Hypotéza 10: Míra symptomatologie ADHD u žen koreluje s mírou jejich schopnosti self-monitoringu. Se
zvyšující se mírou symptomatologie bude klesat jejich schopnost self-monitoringu.
Výsledek: Mezi proměnnými nebyl nalezen vztah.
 33

Následující tabulka shrnuje výsledky bivariační analýzy napříč sledovanými proměnnými. Korelace byla
měřena pomocí Pearsonových korelačních koeficientů. Se symptomatologií ADHD nejvíce pozitivní kore-
luje styl citové vazby (úzkostná citová vazba r = 0,206, p < 0,05 a vyhýbavá citová vazba r = 0,168, p < 0,05) a
negativní koreluje intimita v partnerském vztahu (r = - 0,192, p < 0,05). Hlavní sledované proměnné této
studie, tedy partnerská spokojenost a míra symptomatologie ADHD spolu také vzájemně korelují, avšak
vzájemná míra těsnosti je ze všech sledovaných proměnných nejmenší (r = -0,123, p < 0,06).
Se spokojeností v partnerských vztazích obecně bez ohledu na sympt. ADHD nejvíce koreluje proměnná
intimita (0,804, p < 0,05) a vyhýbavost (-0,581, p < 0,05).
Výsledky korelační analýzy ukázaly, že proměnná self-monitoring nemá statisticky významnou souvis-
lost se žádnou ze sledovaných proměnných.
Analýzy byly provedeny pomocí parametrických testů, přestože data nesplňují podmínku normální roz-
ložení proměnné míra celkové symptomatologie, ale vzorek je dostatečně velký (tj. nad 100 respondentů),
pro to, aby parametrické testy mohly být použity i za porušení této podmínky. Důvodem je centrální limit-
ní teorém – s rostoucí velikostí výběrového souboru se výběrová distribuce blíží normálnímu rozložení.

Obrázek 2. Normalita rozložení výzkumného souboru podle celkové míry symptomatologie (N=275)
 34

Tabulka 5. Vzájemné korelace proměnných (**korelace na hladině významnosti 0,05, *korelace na hladině
významnosti 0,01) Pearsonův korelační koeficient
Proměnné 1 2 3 4 5 6 7 8

1 spokojenost ve vztahu 1 -,581** -,263** ,804** - -,115 -,121** -

2 vyhýbavost -,581** 1 ,373** -,744** - ,172** ,172** -

3 úzkostnost -,263** ,322** 1 -,291** - ,206** ,171** ,127*

4 intimita ,804** -,753** -,291** 1 - -,192** -,189** -

5 self monitoring - - - - 1 - -

6 Celková míra sympt. -,115 ,168** ,206** -,192** - 1 x x

ADHD (ASRS)

7 nepozornost -,121 ,172** ,171** -,189** - x 1 -

8 hyperaktivi- - - ,127* - x - 1
ta/impulsivita
N = 275

Analýzy naznačují, že míra spokojenosti slabě koreluje s mírou symptomatologie ADHD. Pro větší poro-
zumění tomuto vztahu byla dále sledována korelace spokojenosti ve vztazích s jednotlivými dimenzemi
ADHD – dimenzí nepozornosti a dimenzí H/I. Cílem této následné analýzy bylo zjistit, zda negativně
ovlivňují míru spokojenosti v partnerských vztazích spíše symptomy nepozornosti, nebo symptomy H/I.
Provedená analýza korelací ukazuje, že míru spokojenosti ovlivňují více symptomy nepozornosti, než
symptomy H/I. Se zvyšující s mírou nepozornosti klesá míra spokojenosti ve vztahu (r = -0,121, p < 0,05).
Míra hyperaktivity a impulsivity nemá na partnerskou spokojenost vliv.
Škála nepozornosti také významně koreluje s dalšími proměnnými – mírou vyhýbavosti a úzkostnosti ve
vztahu k partnerovi (r = 0,171 a 0,171 p < 0,05) a s mírou intimity ve vztahu (r = -0,189, p < 0,05). Provedené
analýzy ukázaly, že ženy s vyšší mírou symptomů nepozornosti se ve vztahu k partnerům projevují jako
více úzkostné a vyhýbavé, mají tedy nejistý styl citové vazby. Naopak negativní korelace byla nalezena u
míry intimity v jejich současném partnerském vztahu. S rostoucími symptomy nepozornosti současně klesá
intimita ve vztahu. Symptomy H/I korelují pouze s mírou úzkostnosti ve vztahu (r = 0,127 p < 0,01). S ros-
toucí mírou symptomů H/I roste také úzkostnost ve vztahu k partnerovi. Proměnná self-monitoring neko-
reluje se žádnou ze sledovaných proměnných.
 35

Kontrola vlivu intervenujících proměnných

V dalším kroku analýzy primárního sledovaného vztahu – míry spokojenosti a symptomatologie ADHD,
byly spočteny podmíněné korelační koeficienty pro nezávislé proměnné měřené na intervalové úrovni.
Cílem bylo ověřit, zda vztah mezi mírou symptomatologie ADHD a spokojenosti ve vztahu (r = -0,115, p <
0,06) není významně ovlivněn některými dalšími vnějšími faktory. Výsledky parciálních korelací ukázaly,
že zjištěný vztah není ovlivněn působením žádné z ostatních sledovaných proměnných (citová vazba, inti-
mita, self-monitoring).
Původním záměrem bylo pokračovat v analýzách procedurou lineární regrese a zjistit, jakým způsobem
bude míra symptomatologie ADHD predikovat výši partnerské spokojenosti. Povaha dat se však ukázala
jako nevhodná pro provedení regresní analýzy (nízká hodnota R square).
 36

DISKUZE
Prezentovaná studie si klade za cíl zjistit, jak symptomatologie ADHD ovlivňuje spokojenost v partner-
ských vztazích u žen v období mladé dospělosti. Předpoklad o souvislosti symptomatologie ADHD
s partnerskou spokojeností se podařilo prokázat pouze částečně. Je naznačen negativní vztah mezi mírou
symptomatologie a mírou spokojenosti u žen, avšak dosahuje velmi slabé vzájemné korelace. Předpoklad o
rozdílnosti v míře spokojenosti ve skupinách na základě rozdělení výzkumného souboru podle nalezené
pozitivní symptomatologie (screening ASRS - skupina ADHD a neg.-ADHD) nebyl naplněn. Pro úplnost
jsou v následujícím textu uvedena všechna základní zjištění předkládané práce.
Výzkumný vzorek tvořilo 275 žen v období mladé dospělosti. V první části práce byl výzkumný soubor
rozdělen do dvou skupin na základě výsledků screeningové části dotazníku ASRS. Mezi skupinami ADHD
a neg.-ADHD nebyl nalezen žádný rozdíl v míře partnerské spokojenosti a skupině se nelišily ani
v ostatních sledovaných charakteristikách. Předpoklad o asociaci symptomů ADHD s nízkou mírou spoko-
jeností v partnerských vztazích nebyl naplněn. Pěti respondentkám byla ADHD v dětství diagnostikována,
přičemž tři z nich byly ve screeningovém dotazníku negativní a dvě pozitivní. Podíl respondentek je příliš
malý pro vyvozování závěrů o míře přetrvávání nebo nepřetrvávání symptomů z dětství do dospělosti.
Druhá část analytické části studie pracovala s celkovou mírou symptomatologie ADHD u celého vý-
zkumného souboru a zjišťovala její vliv na spokojenost v partnerských vztazích. Zde se podařilo nalézt
náznak souvislosti mezi mírou symptomatologie a partnerskou spokojeností. Ženy s vyšší mírou sympto-
matologie ADHD jsou také méně spokojené ve vztazích, přičemž tento vztah má lineární charakter. Se zvy-
šující se mírou pozitivních symptomů ADHD klesá u žen míra jejich partnerské spokojenosti. Bylo ověřeno,
že tento vztah není ovlivněn působením žádné další sledované proměnné (styl citové vazby, intimita, self-
monitoring, demografické proměnné). Z hlediska dimenzionálního pojetí ADHD spokojenost ve vztazích
shodně se zjištěními studie Overbeye (2011) více koreluje se symptomy nepozornosti, než se symptomy
hyperaktivity a impulsivity.
Ve vedlejších analýzách byla zjišťována asociace mezi mírou symptomatologie ADHD a nezávislými
proměnnými. Pozitivní lineární korelace byla zjištěna mezi mírou symptomatologie ADHD a nejistým sty-
lem citové vazby v dimenzi úzkostnosti a vyhýbavosti, což je v souladu se zjištěním Koemanse (2012) a
Storeba (2013). Zjištěná negativní korelace míry sympt. ADHD s mírou intimity ve vztahu potvrzuje před-
chozí zjištění Canu a Carlsona (2007). Asociace s proměnnou self-monitoring nebyla potvrzena. Lze shr-
nout, že zvýšená symptomatologie ADHD u žen asociuje s nejistým typem citové vazby a ženy jsou ve
vztazích více úzkostné či vyhýbavé než ženy, které mají nižší míru nebo jsou bez symptomatologie ADHD.
Zjištění této studie také ukazují, že s rostoucí mírou symptomatologie ADHD u žen je v jejich partnerských
vztazích přítomno méně intimity.

Zjištěné výsledky této studie pouze opatrně naznačují vztah mezi symptomatologií ADHD u žen a mírou
jejich spokojenosti, ale zcela jistě ho nelze považovat za jednoznačně prokazatelný. Valdizan (2007 cit dle
Malá, 2008) ve své studii zjistit, že dívky s ADHD externalizují jádrové symptomy mnohem méně než
 37

chlapci. Valdizanův výzkum byl proveden se vzorkem dětí a dospívajících, implikace tohoto zjištění by
však mohla přesahovat i do dospělosti. Valdizan (2007 cit dle Malá, 2008) stejně jako Quinn (2008) uvádějí,
že dívky symptomy ADHD internalizují do anxiozity nebo depresivity. Malá externalizace jádrových sym-
ptomů (nepozornosti, H/I) a internalizace do jiných forem poruch by mohla vysvětlovat to, že ženy přesto-
že by potencionálně mohly trpět poruchou ADHD, nebudou ve škále ASRS skórovat položky pozitivně.
Důsledkem toho se mohou jevit jako respondentky s malou symptomatologií ADHD nebo mohou být na
základě screeningu zařazeny nesprávně do skupiny neg.-ADHD, tedy skupiny nesymptomatologické. Bylo
by proto vhodné do budoucna zvážit genderovou senzitivituu metod pro diagnostiku ADHD, tak aby více
reflektovaly specifičnost projevů u ženské populace, na což upozorňuje i Quinn (2008).

Dále je potřeba diskutovat možný vliv kompenzování poruchy ADHD. Quinn (2005) uvádí, že dívkám se
daří symptomy ADHD poměrně úspěšně kompenzovat a snaží se o to, aby naplnily očekávání svých blíz-
kých. Výzkumný vzorek tvoří převážně středoškolačky a vysokoškolačky, přičemž lze předpokládat, že
značná část žen, která uvedla nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské, bude v době výzkumného šetření
univerzitními studentkami. U tohoto výzkumného vzorku lze kvůli nadprůměrnému intelektu a dobrému
sociálnímu zázemí očekávat dobře rozvinuté kompenzační mechanismy. Rozložení výzkumného vzorku
na základě vzdělání neodpovídá normálnímu rozložení, a proto z pohledu externí validity výzkumu nelze
výsledky zobecňovat na populaci.
Zatím byly diskutovány pouze okolnosti, které mají vliv na možnost odhalení symptomatologie ADHD
u žen. Na druhé straně hlavního sledovaného vztahu stojí proměnná míra spokojenosti v partnerském
vztahu. Vypovídání o pociťované spokojenosti v současném vztahu je pro každého velmi osobním téma-
tem. Tato výpověď může být a snad je v podstatě považována za hodnocení vlastního vztahu. Je tedy po-
třeba vzít v úvahu faktor sociální desirabilitu, který by mohl ovlivnit výpovědi respondentek. Sociální desi-
rabilita, neboli česky sociální žádoucnost, je tendence respondentů vypovídat o sobě v lepším světle.
V tomto případě se nemusí jednat jen o výpovědi týkající se samotné osoby respondenta, ale také o pozi-
tivnější vykreslení vlastního partnerského vztahu, jehož jsou součástí a za jehož kvalitu mohou cítit zodpo-
vědnost. Praisse (2003) uvádí, že právě ženy mají zvýšenou snahu odpovídat tímto sociálně žádoucím způ-
sobem. Pokud by tato charakteristika byla vlastní všem ženám a měla by vlastnost normálního rozložení,
míra nalezené korelace by se pravděpodobně snížila, ale těsnost vztahu mezi sympt. ADHD a mírou spo-
kojenosti by se nezměnila. Problém by nastal, pokud by vlastnost sociální desirability byla typická spíše
pro symptomatické ženy, což však výzkum neprokázal. U nás bývá tento pojem nazýván tendence
k sociální žádoucnosti, který však spíše vyjadřují odpovědní styl.
Problém sociální žádoucnosti při odpovídání může představovat ohrožení pro interní validitu výzkumu.
Studie měla snahu toto riziko co nejvíce eliminovat, a proto bylo na začátku výzkumu prostřednictvím
úvodního textu respondentkám vysvětleno, že výzkum je zcela anonymní a že neexistují žádné a správné
odpovědi na otázky a jde jen o vyjádření současných pocitů a stavů. Tendence respondentů odpovídat
souhlasně byla ošetřena přítomností reverzních položek u některých škál (ECR-R, Self-monitoring Scale).
Snaha o zvýšení validity je podpořena i zařazením pětipoložkové škály proměření spokojenosti namísto
jediné otázky.
 38

Další ohrožení interní validity výzkumu spočívá v reaktivitě respondentek. Toto riziko bylo eliminováno
tím, respondentům bylo sice nastíněno téma studie, neboť úplné utajení záměru by bylo neetické, ale neby-
ly jim sděleny natolik velké podrobnosti, aby mohly rozklíčovat hlavní výzkumné zaměření – tj. nalezení
symptomatologie ADHD a její vliv na míru spokojenosti ve vztazích. Interní validita výzkumu byla mimo
jiné také podpořena zařazením intervenujících proměnných, přičemž byl kontrolován jejich vlivu na spoko-
jenost v partnerských vztazích.
V předchozí části práce jsou zmíněny limity studie, přičemž zde lze hledat důvody, proč mezi proměn-
nými nebyla nalezena předpokládána souvislost. V první části práce, kde se pracuje se skupinami ADHD
na základě pozitivního výsledku screeningového dotazníku, nebyla potvrzena žádná z hypotéz, proto je
potřeba zmínit i možnost, že nenalezení asociace mohlo být způsobeno nepřesností měření. Tomuto napo-
vídá nízká hodnota reliability u screeningového dotazníku ASRS.

Limit studie lze hledat rovněž ve zvolené metodě sběru dat, jež může ohrožovat externí validitu výzku-
mu. Ačkoli byl vzorek vybrán na základě předem stanovených kritérií (věk, pohlaví a délka vztahu), roz-
hodnutí o zařazení do výzkumného souboru proběhlo formou samovýběru. Při rozhodování respondentek,
zda se do výzkumu zapojit či nezapojit, vstupuje řada faktorů jako preference oblasti zájmu, životní hodno-
ty, aktuální zkušenosti a řešené problémy, způsob prožívání daného tématu atd. Lze předpokládat, že se
do výzkumu zapojily pouze respondentky mající zájem o osobní témata a vztahovou oblast lásky a part-
nerských vztahů. Při evaluaci studie je nutné vzít v úvahu i to, že jednou ze společných charakteristik re-
spondentek je vysoká ochota ke sdělování osobních zkušeností z oblasti partnerských vztahů.
Další limit použité metody sběru dat znamená skutečnost, že dotazník byl umístěn pouze v prostředí in-
ternetu, které je specifické a mohou se na něm sdružovat lidé s jinými charakteristikami, než mají lidé, kteří
na internet nechodí. Podle Duffy (2002) nalezneme v prostředí internetu jiný demografický profil než
v běžné populaci. Pro tuto studii může být významné podzastoupení lidí z nižších vzdělanostních katego-
rií. Správně by tedy měly být výsledky studie zobecněny jen na „internetovou“ populaci mladých žen.
Výzkumným vzorkem byly ženy v období mladé dospělosti a pro tuto věkovou kategorii je užívání inter-
netu běžnou aktivitou a komunikace přes internet je pro ně charakteristická, proto ohrožení validity studie
v tomto směru není považováno za významné. Pro zvýšení diverzity výzkumného vzorku byly pozvánky
k dotazníku distribuovány různými kanály (vývěsky dvou různých univerzit a šíření skrze události na
Facebooku).
Pro tento konkrétní výzkum bylo využití sběru dat na internetu vhodný a pozitiva převyšují nad pří-
padnými negativy. Téma partnerských vztahů může být považováno za citlivé a internet zajištuje velkou
anonymitu a tím i větší pravděpodobnost získání pravdivých odpovědí.

Jak již bylo zmíněno, vedle zvolené metody sběru dat externí validitu limitují také charakteristiky vý-
zkumného souboru. Zásadní rozdíl oproti jiným studiím (Barkley, 2010; Kessler, 2006; Huss 2008) je velký
podíl osob, jenž podle screeningu ASRS spadají do ADHD. Tento podíl činil 25 % osob z celého výzkum-
ného vzorku, přičemž hodnota prevalence v populace je udávána kolem 5% nižší (Barkley, 2010; Kessler,
2006; Huss 2008). Důvodem této nekonzistence s předpokládanou prevalencí v populaci je šíření dotazníku
i prostřednictvím komunit sdružující rodiče dětí, jenž mají diagnostikované ADHD. Důvodem bylo posíle-
 39

ní vzorku symptomatických osob. Pokud bychom totiž počítali s nejnižší uváděnou prevalenci (kolem 5 %),
musel by vzorek v této studii být mnohem větší. Při náhodném kriteriálním výběru by bylo pro dosažení
obdobného podílu sympt. osob jako v této studii zapotřebí výzkumného vzorku čítající nejméně 1000 osob.
Velikost kontrolní skupiny bez sympt. ADHD by ale v tomto případě mohla být natolik početná, že by
musely být kladeny otázky o etičnosti tohoto postupu.

Další limit vztahující se k externí validitě výzkumu se týká samotného překladu škál, neboť žádná
z použitých metod dosud nebyla v ČR standardizována. Všechny použité škály však již byly v ČR nejméně
jednou přeloženy a výzkumně použity. Při výběru překladu škál použitých v této studii byl pečlivě sledo-
ván proces, jakým byly původní metody přeloženy a pokud bylo na výběr více překladů, byla porovnána
kvalita mezi nimi navzájem a mezi originálními verzemi a taktéž byl sledováno, zda jsou škály přizpůso-
beny našemu kulturnímu kontextu. Srozumitelnost položek (výroků) byla ověřena v rámci pilotáže a taktéž
byla ověřena reliabilita každé škály, proto z hlediska ohrožení externí validity nepředstavuje převzetí škál
větší ohrožení.
Diskutovaná rizika pro interní a externí validitu byla co nejvíce eliminována a nejsou tedy pro validitu
studie významným problémem.

S vědomím limitů této studie doporučuji pro další výzkum v této oblasti zajistit větší vyvážení výzkum-
ného souboru, zejména v oblasti vzdělanostní struktury. V návaznosti na tuto studii doporučuji provést
výzkumné šetření na větším výběrovém vzorku mužů i žen a porovnat genderové diference v projevech
symptomů ADHD a v jejich dopadu na partnerské vztahy. Problematika ADHD v dospělosti nabízí celou
řadu výzkumných možností. Pro podporu dalšího výzkumu v této oblasti by bylo dobré provést validizaci
a standardizaci metody ASRS včetně stanovení norem pro českou populaci. Za přínosné rovněž považuji
zvýšení genderové senzitivity měřítek pro diagnostiku ADHD tak, aby nástroje více reflektovaly specifické
projevy symptomů u žen. Mnoho výzkumných příležitostí nabízí rovněž kvalitativní výzkum. Tyto vý-
zkumy přitom nemusí být zaměřené na osoby s ADHD, neboť cenné informace mohou přinést výzkumné
designy zaměřené na partnery anebo celé páry.
Hlavní oblastí aplikace výsledků studie je párové a rodinné poradenství. Studie nalezla vztah mezi sym-
ptomatologií ADHD a nejistými typy citové vazby menší mírou intimity ve vztazích. Nabízí se tedy mož-
nost terapeutické párové práce na předcházení problémů ve vztazích, překonávání vzdálenosti a posilová-
ní intimity mezi partnery a práce na sebepřijetí. Zjištění studie mohou být také přínosné pro samotné
mladé dospělé, u nichž se projevují subklinické symptomy ADHD i pro jejich partnery. Tato cesta skrze
porozumění specifikům, kterými se tyto vztahy od jiných odlišují, může být nápomocná při vytváření
účinných mechanismů zvládání konfliktních situací a předcházení nedorozuměním ve vztahu.
 40

LITERATURA

Adult ADHD Self Report Scale. Dostupný z http://www.hcp.med.harvard.edu/ncs/asrs.php.

Barkley, R. A., & Murphy, K. R. (2006). Attention-deficit hyperactivity disorder: A clinical workbook. Guil-
ford Press.

Barkley, R. A., & Peters, H. (2012). The earliest reference to ADHD in the medical literature? Melchior
Adam Weikard’s description in 1775 of “attention deficit”(mangel der aufmerksamkeit, attentio volubi-
lis). Journal of attention disorders, 16(8), 623-630.

Barkley, R. A., Cunningham, C. E., Gordon, M., Faraone, S. V., Lewandowski, L., & Murphy, K. R.
(2006). ADHD symptoms vs. impairment: revisited. The ADHD Report: Special Issue—Focus on Assess-
ment, 14(2), 1-9.

Barkley, R. A., Murphy, K. R., & Fischer, M. (2010). ADHD in adults: What the science says. Guilford Press.

Barkley, R. A., Fletcher, K., Fischer, M. & Smallish, L. (2002). The Persistence of Attention-
Deficit/Hyperactivity Disorder Into Young Adulthood and Function of Reporting Source and Definiti-
on of Disorder. Journal of Abnormal Psychology, 111 (2), 279-289.

Cahová, P., Pejčochová, J., & Ošlejšková, H. (2010). Hyperkinetická porucha/ADHD v dospívání a do-
spělosti: diagnostika, klinický obraz a komorbidity. Neurologie pro praxi, 11(6), 373-377.

Campbell, L., Simpson, J.A. (2013). Oxford handbook of close relationships. Oxford University Press,
NY.

Canu, W. H., & Carlson, C. L. (2007). Rejection sensitivity and social outcomes of young adult men with
ADHD. Journal of Attention Disorders, 10(3), 261-275.

Canu, W. H., & Carlson, G. L. (2003). Differences in heterosocial behavior and outcomes of ADHD-
symptomatic subtypes in a college sample. Journal of Attention Disorders, 6(3), 123-133.

Combs, M.A., Canu, W.H., Broman-Fulks, J.J., Rocheleau, C.A., & Nieman, D.C. (2012). Perceived Stress
and ADHD Symptoms in Adults. Journal of Attention Disorders, 20(10), 1-10.

Duffy, M. E. (2002). Methodological issues in web based research. Journal of Nursing Scholarship, 34(1),
83-88.

Dvorská, L. (2009). Vztah mezi citovou vazou v romantických vztazích a strategiemi zvládání v adoles-
cenci. Nepublikovaná bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita.

Faraone, S. V., & Biederman, J. (1998). Neurobiology of attention-deficit hyperactivity disorder. Biologi-
cal psychiatry, 44(10), 951-958.

Fedele, D. A., Hartung, C. M., Canu, W. H., & Wilkowski, B. M. (2010). Potential symptoms of ADHD
for emerging adults. Journal of Psychopathology and Behavioral Assessment, 32(3), 385-396.

Fraley, R. C., Heffernan, M. E., Vicary, A. M., & Brumbaugh, C. C. (2011). The experiences in close re-
lationships—Relationship Structures Questionnaire: A method for assessing attachment orientations
across relationships. Psychological assessment, 23(3), 615.

Fraley, R. C., Waller, N. G., & Brennan, K. A. (2000). An item response theory analysis of self-report
measures of adult attachment. Journal of personality and social psychology, 78(2), 350.
 41

Harpin, V. A. (2005). The effect of ADHD on the life of an individual, their family, and community
from preschool to adult life. Archives of disease in childhood, 90(suppl 1), i2-i7.

Hrabalová, Z. (2010). ADHD v dospělém věku. Nepublikovaná diplomová práce. Brno: Masarykova
univerzita.

Huss, M., Hölling, H., Kurth, B. M., & Schlack, R. (2008). How often are German children and ado-
lescents diagnosed with ADHD? Prevalence based on the judgment of health care professionals: results
of the German health and examination survey (KiGGS). European child & adolescent psychiatry, 17(1), 52-
58.

Ibáñez, A., Petroni, A., Urquina, H., Torrente, F., Torralva, T., Hurtado, E. & Manes, F. (2011). Cortical
deficits of emotional face processing in adults with ADHD: its relation to social cognition and executive
function. Social neuroscience, 6(5-6), 464-481.

Kessler, R. C., Adler, L., Ames, M., Demler, O., Faraone, S., Hiripi, E. & Walters, E. E. (2005). The World
Health Organization Adult ADHD Self-Report Scale (ASRS): a short screening scale for use in the gene-
ral population. Psychological medicine, 35(2), 245-256.

Kessler, R., Adler, L., Barkley, R., Biederman, J., Conners, C., Demler, O., ... & Zaslavsky, A. (2006). The
prevalence and correlates of adult ADHD in the United States: results from the National Comorbidity
Survey Replication. American Journal of Psychiatry, 163(4), 716-723.

Klein, S. B., Gangi, C. E., & Lax, M. L. (2011). Memory and self-knowledge in young adults with
ADHD. Self and Identity, 10(2), 213-230.

Koemans, R. G., van Vroenhoven, S., Karreman, A., & Bekker, M. H. (2012). Attachment and Autonomy
Problems in Adults With ADHD. Journal of attention disorders.

Kopciová, B. (2012). Asymetrie v partnerských vztazích. Nepublikovaná diplomová práce. Brno: Masary-
kova univerzita.

Kotrlová, H., & Lacinová, L. (2013). Citová vazba a řešení konfliktů v partnerských vztazích v dospělos-
ti. E-psychologie, 7 (4), 1-14.

Krmíček, V., & Drtílková, I. (2011). Dotazníková studie příznaků ADHD u studentů LF. Česko-slovenský
psychiatrický sjezd, Brno.

Laurenceau, J. P., & Kleinman, B. M. (2006). Intimacy in personal relationships. The Cambridge handbook
of personal relationships, 637-653.

Lennox, R. D., & Wolfe, R. N. (1984). Revision of the self-monitoring scale. Journal of Personality and
Social Psychology, 46(6), 1349-1364.

Leugnerová, Marcela. (2014). Vliv self-monitoringu na výkon uchazečů ve výběrovém řízení metodou assess-
ment centra. Nepublikovaná diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita.

Locke, H. J., & Wallace, K. M. (1959). Short marital-adjustment and prediction tests: Their reliability
and validity. Marriage & Family Living.

Malá, E. (2008). Symptom a pohlaví. Česká a slovenská psychiatrie, 104 (4), 172-179.

Mash, E. J., & Barkley, R. A. (2003). Child psychopathology. New York: Guilford Press

Overbey, G. A., Snell, W. E., & Callis, K. E. (2011). Subclinical ADHD, stress, and coping in romantic
relationships of university students. Journal of attention disorders, 15(1), 67-78.

Paclt, I. a kol.(2007). Hyperkinetická porucha a poruchy chování.
 42

Preiss, M., Rodriguez, M., & Houbová, P. (2003). Vliv akutního stavu na diagnostiku poruch osobnosti.
Psychiatrie, 7, 18-21.

Quinn, P. O. (2005). Treating adolescent girls and women with ADHD: Gender Specific issues. Journal
of Clinical Psychology, 61(5), 579-587.

Robin, A. L., & Payson, E. (2002). The impact of ADHD on marriage. The ADHD Report, 10(3), 9-14.

Rusbult, C. E., Martz, J. M., & Agnew, C. R. (1998). The investment model scale: Measuring commit-
ment level, satisfaction level, quality of alternatives, and investment size. Personal relationships, 5(4),
357-387.

Sibley, C. G., & Liu, J. H. (2004). Short-term temporal stability and factor structure of the revised expe-
riences in close relationships (ECR-R) measure of adult attachment. Personality and Individual Differences,
36(4), 969-975.

Sibley, C. G., Fischer, R., & Liu, J. H. (2005). Reliability and validity of the Revised Experiences in Close
Relationships (ECR-R) self-report measure of adult romantic attachment. Personality and Social Psycholo-
gy Bulletin, 31(11), 1524-1536.

Sternberg, R. J. (1997). Construct validation of a triangular love scale. European Journal of Social Psycholo-
gy, 27(3), 313-335.

Storebo, O. J., Rasmussen, P. D., & Simonsen, E. (2013). Association Between Insecure Attachment and
ADHD: Environmental Mediating Factors. Journal of attention disorders, 1087054713501079.

Trestová, O. (2011). Intimita a závazek v partnerských vztazích. Nepublikovaná diplomová práce. Brno:
Masarykova univerzita.

Van de Glind, G., van den Brink, W., Koeter, M. W., Carpentier, P. J., van Emmerik-van Oortmerssen,
K., Kaye, S. & Levin, F. R. (2013). Validity of the adult ADHD self-report scale (ASRS) as a screener for
adult ADHD in treatment seeking substance use disorder patients. Drug and alcohol dependence, 132(3),
587-596.

Ward, M. F. (1993). The Wender Utah Rating Scale: An Aid in the Retrospective. Am J Psychiatry, 1(50),
885.

Weir, K. (2012). Pay attention to me. Monitor on Psychology, 43 (3).68.

Weissmanová, L. (2009). Vliv nesezdaného soužití na stabilitu manželství. Nepublikovaná diplomová prá-
ce. Praha: Karlova univerzita.

Wender, P. H. (2001). ADHD: Attention-deficit hyperactivity disorder in children, adolescents, and adults.
Oxford University Press, USA.

Wilmot, M. P. (2011). Self-monitoring Personality at Work Revisited: A Comparative Meta-analysis. Pub-
lished thesis. USA: University of Nebrasca.
 PŘÍLOHY

POZVÁNKA K ÚČASTI VE VÝZKUMU

Dobrý den,
ráda bych Vás tímto požádala o účast ve výzkumu, který se věnuje partnerským vztahům mladých lidí.
Jeho prostřednictvím, bychom chtěli poznat blíže to, jakou roli mohou mezi partnery hrát pocity a stavy,
které v určité míře může prožívat každý člověk - stavy, kdy se člověk nemůže soustředit a kdy se cítí ne-
klidný apod. Výzkum je zaměřen na ženy ve věku 18-28 let, které jsou v současné době v partnerském
vztahu trvajícím alespoň 3 měsíce. Vyplnění dotazníku by Vám nemělo trvat déle než 15 minut.
Dotazník naleznete zde:
htt-
ps://docs.google.com/forms/d/1ZDsuYMOTn76lJrVN4qwMBYtP18UDoKe8Un8UpZlWAow/viewform?usp
=send_form

Výzkum je součástí diplomové práce v oboru Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy uni-
verzity v Brně.
Děkuji za Váš čas.
 44

PRŮVODNÍ DOPIS

Dobrý den,

děkuji za Vaši ochotu účastnit se výzkumu. Tento výzkum se věnuje partnerským vztahům mladých lidí.
Jeho prostřednictvím, bychom chtěli poznat blíže to, jakou roli mohou mezi partnery hrát pocity a stavy,
které v určité míře může prožívat každý člověk - stavy, kdy se člověk nemůže soustředit, kdy se cítí ne-
klidný apod.
Výzkum je zaměřen na ženy ve věku 18-28 let, které jsou v současné době v partnerském vztahu trvajícím
alespoň 3 měsíce.
Prosím, pokračujte k vyplňování dotazníku jen tehdy, pokud splňujete tato kritéria.
Dotazník, který budete vyplňovat, je zcela anonymní a bude zpracován pouze v rámci diplomové práce v
oboru Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Vámi vyplněné údaje jsou považo-
vány za důvěrné a budou použity pouze pro výzkumné účely.

Vyplnění dotazníku by Vám nemělo zabrat více než 15 minut.

Děkuji za spolupráci.

Před vyplněním dotazníku si prosím přečtěte tento informovaný souhlas (PROKLIK NA SOUHLAS). Če-
tl/a jsem a souhlasím: X

.
 45

INFORMOVANÝ SOUHLAS S ÚČASTÍ VE VÝZKUMU

Výzkum, jehož se respondent/ka účastní, je součástí diplomové práce, jejíž zpracovatelem je Jana Lozinčá-
ková.

Zpracovatel se zavazuje k tomuto:

• Výzkum má výlučně vědeckou povahu a data v něm získaná nebudou použita ke komerčním ani
jiným účelům, jež nesouvisejí se zpracováním diplomové práce.
• Výzkum je zcela anonymní: veškerá data během něj získaná jsou anonymizována tak, aby respon-
dent/ka nebyl/a identifikovatelný/á.
• Respondent/ka má během vyplňování dotazníku právo z výzkumu kdykoli odstoupit.
• Respondent/ka má právo vědět, jakým způsobem byla získaná data využita.

Respondent/ka svým kliknutím na tlačítko “SOUHLASÍM” stvrzuje, že byl/a seznámena s průběhem a

účelem
 46

DOTAZNÍK

Na začátek prosím vyplňte několik údajů o Vás:

1. Kolik je Vám let? (uzavřená)

2. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? (výběr z možností ZŠ (1), VYUČEN (2), SŠ bez mat. (3) SŠ
s mat. (4)., VYŠŠÍ (5), VŠ Bc.(6), VŠ Mgr. (7)VŠ Doktorské (8))
3. Jak dlouho trvá Vás vztah se současným partnerem/partnerkou? (OTEVŘENÁ V MĚSÍCÍCH)
4. Žijete společně s partnerem/partnerkou v jedné domácnosti? (ANO-NE)
5. Pokud byste se měl/a zamyslet nad svými bývalými partnerskými vztahy, kolik z nich pro Vás bylo
(ať už z jakéhokoli důvodu) významných? (OTEVŘENÁ –NUMERICKÁ)
6. Byl/a jste ve většině bývalých vztahů iniciátorem rozchodu Vy? (ANO/NE/Nedá se říci)

V tomto dotazníku neexistují žádné správné a špatné odpovědi. Důležité je pouze to, aby Vaše odpově-
di vyjadřovaly co nejpřesněji Vaše skutečné pocity, prožitky a Vaše jednání. Všechny otázky jsou uza-
vřené a je možné vybrat pouze jednu odpověď.

I. Škála spokojenosti ve vztahu

Nyní prosím představte vztah s Vaším současným partnerem/partnerkou. Přečtěte si následující výroky
a na stupnici 1 až 7 posuďte, nakolik tyto výroky vystihují Váš vztah.
(zcela nevystihuje 1 2 3 4 5 6 7 zcela vystihuje)

1. V našem vztahu se cítím spokojený/á.

2. Náš vztah je mnohem lepší než vztahy ostatních lidí.
3. Náš vztah je pro mě ideální.
4. V našem vztahu se cítím velmi štastný/á.
5. Náš vztah dobře naplňuje mé potřeby.

II. Citová vazba (ECR-R zkrácená verze)

Nyní prosím zodpovězte několik otázek o vztahu mezi Vámi a Vaším současným partnerem. Na stupni-
ci od 1 do 7 u každého výroku zaškrtněte políčko, které nejvíce odpovídá míře toho, jak s uvedeným
výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte.
(silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 7 silně souhlasím)
 47

1. Pomáhá mi, když se v případě potřeby mohu obrátit na svého partnera/partnerku. (škála vyhýbavos-
ti)
2. Obvykle se svým partnerem/partnerkou prodiskutuji své problémy a starosti. (škála vyhýbavosti)
3. Se svým partnerem/svou partnerkou všechno prodebatuji. (škála vyhýbavosti)
4. Připadá mi snadné se spoléhat svého partnera/partnerku. (škála vyhýbavosti)
5. Necítím se dobře, když se mám svěřovat svému partnerovi/partnerce. (škála vyhýbavosti)
6. Raději své partnerce/partnerovi nedávám najevo, jak se v hloubi duše cítím. (škála vyhýbavosti)
7. Často si dělám starosti, že na mně mému partnerovi/mé partnerce skutečně nezáleží. (škála úzkost-
nosti)
8. Bojím se, že mě partner/ka může opustit. (škála úzkostnosti)
9. Trápím se tím, že můj partner/má partnerka o mě nebude stát tak, jak já stojím o něj/o ni. (škála úz-
kostnosti)

III. Míra intimity (Sternberg Intimacy Scale)

Nyní Vás poprosím o přečtení dalších výroků o vztazích mezi partnery. Představte si sebe a Vašeho sou-
časného partnera. Na stupnici od 1 do 7 u každého výroku prosím uveďte, jak silně s uvedeným tvrze-
ním souhlasíte nebo nesouhlasíte s ohledem na Váš vztah.
(silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 7 silně souhlasím)

1. Aktivně pečuji o partnerovo/partnerčino blaho.

2. S partnerem/partnerkou mám vřelý vztah.
3. V případě potřeby se mohu na partnera/partnerku spolehnout.
4. Můj partner se na mě v případě potřeby může spolehnout.
5. Jsem připravený/á s partnerem/partnerkou sdílet svůj život i majetek.
6. Můj partner/má partnerka mě hodně emočně podporuje.
7. Svého partnera/partnerku hodně emočně podporuji.
8. S partnerem/partnerkou se mi dobře komunikuje.
9. Můj partner/partnerka pro mě v životě znamená hodně.
10. S partnerem/partnerkou jsem si blízký/blízká.
11. Ve vztahu s partnerem se cítím příjemně.
12. Mám pocit, že partnerovi/partnerce opravdu rozumím.
13. Mám pocit, že mi partner/partnerka opravdu rozumí.
14. Mám pocit, že partnerovi/partnerce mohu skutečně věřit.
15. Svěřuji se partnerovi/partnerce se svými osobními záležitostmi, které jsou hodně důvěrné.
 48

IV. Self-monitoring (Revisited Self Monitoring Scale Lennox-Wolfe)

Nyní před sebou budete mít několik výroků, které se již netýkají Vašeho partnerského vztahu, ale týka-
jí se Vás samotných a Vašich reakcí na nejrůznější situace. Vaším úkolem je posoudit na stupnici od 1
(určitě ne) do 5 (určitě ano), do jaké míry výroky vystihují Vás nebo Vaše chování. Žádné dva výroky
nejsou shodné, proto odpovídejte pečlivě na každý z nich.
(určitě ne 1 2 3 4 5 určitě ano)

1. Jsem schopna měnit své chování v kontaktu s druhými lidmi, pokud mi připadá, že si to situace
vyžaduje.
2. Obvykle dokážu správně vyčíst emoce lidí z výrazu jejich obličeje nebo z jejich očí.
3. Dovedu ovlivnit, jak na lidi působím podle toho, jaký dojem o sobě v nich chci vyvolat.
4. Dovedu rozpoznat i ty nejmenší změny ve výrazu tváře člověka, se kterým mluvím.
5. Pokud jde o porozumění emocím a motivům druhých, mám docela dobrou intuici.
6. Dovedu rozpoznat, když se ostatním vtip nelíbí, i když se přesvědčivě smějí.
7. Pokud mi připadá, že nezanechávám dobrý dojem, dovedu pohotově změnit své chování tak,
abych dobrý dojem zanechala.
8. Z očí nebo tváře člověka, s nímž mluvím, obvykle dovedu rozpoznat, že jsem řekla něco nevhod-
ného.
9. Je pro mě obtížné přizpůsobit své chování tak, aby vyhovovalo různým situacím a různým lidem.
10. Zjistila jsem, že umím přizpůsobovat své chování požadavkům situace, ve kterých se nacházím.
11. Když mi někdo lže, obvykle to z jeho chování hned poznám.
12. I když to pro mě může být prospěšné, je pro mě obtížné dělat ze sebe něco, co nejsem.
13. Jakmile poznám, o co v určité situaci jde nebo co si situace žádá, je pro mě snadné přizpůsobit to-
mu své jednání.

V. ASRS

Dotazník je již téměř u konce. Prosím, u každé z níže uvedených otázek zaškrtněte odpověď, která nej-
lépe vystihuje, jak jste se cítila a jak jste si vedla v posledních šesti měsících.
(1-nikdy 2-málokdy 3-někdy 4-často 5-velmi často)

1. Jak často máte problém dodělat detaily na projektu, když náročná část je už hotová? (In)
2. Jak často máte potíž udělat práci, která se skládá z více drobných úkolů? (In)
3. Jak často zapomínáte na domluvené schůzky nebo úkoly? (In)
 49

4. Když máte práci, která vyžaduje hodně přemýšlení, jak často se jí vyhýbáte nebo odkládáte zapo-
četí práce? (In)
5. Jak často se neklidně vrtíte nebo neúčelně pohybujete rukama či nohama, když musíte dlouho se-
dět? (HI)
6. Jak často máte pocit přílišné energie a nucení dělat věci „jako by vás hnal motor“? (HI)
7. Jak často děláte chyby z nedbalosti při nudné nebo náročné práci? (In)
8. Jak často máte potíže udržet pozornost při nudné nebo opakující se práci? (In)
9. Jak často máte potíž koncentrovat se na to, co vám lidé říkají, i když mluví přímo na vás? (In)
10. Jak často doma nebo v práci chybně uložíte věci nebo máte potíže věci najít? (In)
11. Jak často vás vyruší v soustředění vnější stimuly? (In)
12. Jak často opustíte své místo při jídle nebo v situacích, ve kterých se očekává, že budete sedět? (HI)
13. Jak často jste netrpělivý nebo nervózní? (HI)
14. Jak často máte potíž odpočinout si a uvolnit se, když máte čas na sebe? (HI)
15. Jak často se přistihnete, že ve společnosti moc mluvíte? (HI)
16. Jak často dokončujete věty druhých lidí, dříve než ji mohou dokončit sami? (HI)
17. Jak často máte potíž čekat, až na vás přijde řada? (HI)
18. Jak často přerušujete ostatní, i když jsou zaneprázdněni? (HI)

19. Byla Vám v dětství nebo během dospívání/dospělosti diagnostikována porucha ADHD (porucha po-
zornosti kombinovaná s hyperaktivitou a impulsivitou) nebo hyperkinetická porucha? (ANO – ADHD,
ANO – HP, ANO – obojí, NE, nevím)

Děkuji za Váš čas.

Pokud budete mít zájem o zaslání elektronické kopie výzkumné studie, zadejte zde prosím svůj
email:___________
 50

TABULKY

Položka Komponenta

Nepozornost H/I

1 0,542 -0,3

2 0,638

3 0,54

4 0,498 -0,489

5 0,431

6 0,471

7 0,637

8 0,596

9 0,572

10 0,563

11 0,443

12 0,32

13 0,51

14 0,362

15 0,56

16 0,48

17 0,498 0,494
 51

18 0,3 Tabulka vlevo. Nerotované položky ASRS podle přísluš-

nosti k faktorům, způsob extrakce faktorů metodou hlav-
ních komponent
Tabulka vpravo. Rotované položky ASRS (ortogonální rotace Varimax) způsob extrakce faktorů meto-
dou hlavních komponent

Položka Komponenta

Nepozornost H/I

1 0,619

2 0,703

3 0,516

4 0,665

5 0,313 0,338

6 0,493

7 0,594

8 0,599

9 0,482 0,315

10 0,573

11 0,473

12

13 0,325 0,488

14 0,446

15 0,496

16 0,555

17 0,665

18 0,394