20.

léta v USA - “Jazzový věk”

Dvacátá léta nazval americký romanopisec Francis Scott Fitzgerald jako - Jazzový věk (Jazz Age).
Sám se vyjádřil, že ve vztahu ke společnosti označuje tento termín nejprve (poválečné) uvolnění,
pak tanec a teprve potom novou improvizovanou hudbu. Toto označení je tedy nutno chápat taky jako
označení doby, nikoliv pouze v souvislosti s hudebním žánrem - Jazz.
Po válce nastává hospodářská konjunktura, hospodářství vzkvétá a lidé se chtějí bavit. Šířila se záliba
v moderních tancích jako: Shimmy, Charleston, Foxtrot, Blackbottom a ty potřebovaly nový hudební
doprovod i módu. Jen pro dokreslení - dámy si zkrátily sukně ke kolenům, ostříhaly vlasy a kouřily cigarety
v dlouhých špičkách, což bylo na tu dobu velmi moderní a odvážné.
Po zrušení Storyville se jazz z New Orleans přenesl dál na sever. Především do Chicaga, nebo New Yorku.
Soubor Original Dixieland Jazz Band (ODJB) byla bělošská kapela v New Orleanském stylu,
která nastoupila legendární angažmá v Reisenweber Club v New Yorku, kde měla obrovský úspěch.
Kapelníkem byl kornetista a trumpetista Nick LaRocca. 26. února 1917 pořídila tato kapela svoji a vlastně
taky historicky první jazzovou (tehdy slavnou) nahrávku - Livery Stable Blues. Tímto počinem uslyšela celá
Amerika jazz a nastalo “jazzové šílenství”. Kapely vznikaly jedna za druhou.
Z dalších známých bandů jmenujme Oliver’s Creole Jazz Band, Armstrong’s Hot Five, nebo Hot Seven,
Freddie Keppard’s Original Creole Orchestra, Fletcher Henderson Orchestra.
Svou kariéru a slávu upevňoval pianista - Jelly Roll Morton, který začínal v NO ve “veřejných domech” a
procestoval snad celé Státy, což mu ke slávě vlastně taky docela pomohlo.
Rozšiřovalo se obsazení orchestrů na 3 tp, 3 sax v alternaci s klarinetem, 1tb, plus rytmika-pi,bjo,tuba,ds.
Souběžně s rozkvětem černošské NO hudby vznikaly tedy bělošské bandy (ODJB), ale i smíšené bandy.
K těm nejvýznačnějším patřily školní bandy: Austin High School Band a Hull House Band (prošli jimi i
Benny Goodman-cl,leader, nebo Ben Pollack-ds,leader).
Nositeli jazzové hudby se staly a o velkou popularitu se velkou měrou zasloužily také taneční orchestry.
Nejslavnější té doby byl Paul Whiteman Orchestra. Původně violista, pak kapelník dechovky a nakonec
tanečního orchestru. Ve 20.letech se stal jedním z nejvýznamnějších ansámblů moderní populární hudby
s vlivem jazzu. Vlastně takový taneční orchestr s využitím improvizujících sólistů.
Interpretoval i tzv. “Symfonický Jazz”, 1924 premiéroval Rhapsody In Blue od George Gershwina.
Další známá a významná kapela tehdejší doby v chicagském stylu je-Bix Beiderbecke and The Wolverines.
Kolem roku 1920 můžeme sledovat rozmach gramofonového průmyslu, což bylo z historického hlediska
právě pro jazz nesmírně důležité, jelikož jazz je hudbou improvizovanou a k uchování takových hudebních
hodnot je záznam zvuku nadmíru potřebný. Roku 1920 nahrála Mamie Smith desku - Crazy blues, což byla
velmi významná deska nejen z důvodu uměleckého, ale i sociologického - černošská žena nahrála desku, to
bylo něco průlomového.
Roku 1929 končí éra “Jazzového věku” a těžiště vývoje jazzu se přesouvá do Kansas City.
Vedle rozvoje gramofonového průmyslu přispívá k popularizaci moderní hudby taky hudební divadlo.
Zejména pak - REVUE - různorodé výstupy bez dějové návaznosti, omračující bohatstvím, barevností a až
kýčovitou výpravností (tak trochu cirkus pod pevnou střechou). Nutnost krásných, spoře oděných, dívek!
Za zakladatele a průkopníka tohoto žánru je považován Florence Ziegfeld, který pořádal tzv.
Ziegfeld Follies. Často se na těchto představeních spolupodílel George Michael Cohen, vynálezce tzv.
Flag routine - gradace písně a tanec všech na pódiu s americkou vlajkou.
Roku 1920 vznikla v Pittsburghu první rozhlasová stanice na světě - KDKA.
V té době dostávaly licenci na vysílání rádiových vln jen přístavní stanice na navádění lodí. A název, nebo
spíše jen označení KDKA byl jen další v pořadí podle tehdy daného klíče.
Ve 20. letech sklízeli velký úspěch skladatelé - „písničkáři“ (songwriters) americké hudby jako:
Irving Berlin (1888-1989) Filmy: Puttin´On The Ritz (1930), Top Hat (1935), Holiday In (1942) a další.
George Gershwin (1898-1937): Rhapsody In Blue (1924), Američan v Paříži (1928-symf.báseň),
černošská opera Porgy a Bess (1935).
Jerome Kern (1885-1945): muzikál Show-boat (Loď komediantů) (1927). Označován za první muzikál,
protože ukončil operetní tradici. Využívá vlivy afro-americké hudby. Další slavné muzikály:
Music In The Air (1932), Roberta (1937), Very Warm Of May (1939).
Cole Porter (1891-1964) muzikály: Paříž (1928), 50 milionů Francouzů (1929),
Kiss Me Kate (1948), Can-Can (1953).
Richard Rodgers (1902-1979): 20.léta - písně pro revue a muzikály: A Conecticut Yankee (1927),
Oklahoma (1943), South Pacific (1949), The Sound Of Music (1959).
Obrovský význam mělo uvedení prvních zvukových filmů:
1927: The Jazz Singer, v titulní roli Al Jolson - běloch nalíčený za černocha. a pak po roce dalších…
1928: The Singing Fool (u nás uveden pod názvem Zpívající bloud)
1929: The Broadway Melody
1930: The King Of Jazz (s orchestrem Paula Whitemana)