Kremace prvků

Moos Lukáš
U kremace prvků můžeme sledovat změny zbarvení plamene u hořáku. Plamen se zbarvuje
na základě přidání prvku nad plamen. Barva plamene je dána vlnovou délou vyzařovaného
světla. Tato změna barvy je způsobena tím, že látky obsahují ve své struktuře elektrony,
které zvýšení energie (v našem případě zvýšení teploty) vybudí a donutí je „povyskočit“ do
vyšší vrsvy. Tento stav ale trvá jen velice ktátkou dobu a po chvilce se elektron opět vrátí na
své původní místo. Běhen tohodo děje se elektron potřebuje zbavit přebytečné energie. Tuto
energii uvolňuje jako námi viditelné světlo.
Podle vlnové délky vyzařovanáho světla pak vznikají různé barvy plamene. Elektrony každého
prvku při vracení se na původní místo uvolňují jiné množstvé energie, tím pádem je také jiná
vlnová délka vyzařovaného světla.
Nejčastěji se obarvuje plamen pomocí kovů. Je známo více jak dvacet kovových kationtů,
které dokáží zbarvit plamen. Některé kovy byly dokonce pojmenovány podle barvy svého
plamene (Rubidus – tmavě červený, Ceasius – modrý).
Toto barvení plamene je nejčastěji využíváno v pyrotechnice, kde se pomocí přiměsí kovů
mění barva ohňostrojů.
Tabulka zbarvení plamene kovových kationtů:

Značka Li+ Na+ K+ Rb+ Cs+ Mg2+ Ca2+ Sr2+ Ba2+ B3+ Cu2+ Mn2+ Se4+ Mo4+ In3+ Tl+ Pb2+
Barva

K určočování prvku pomocí vlnové délky jeho vyzařovaného světla slouží spektroskop.
Spektroskop – přístroj, jenž slouží pro rozkládání viditelného spektra barev na jednotlivé
složky a jejich vizuální pozorování. Celkově se skládá ze tří částí – kolimátoru se štěrbinou,
disperzního prvku (hranol nebo mřížka) a objektivu spojeného s dalekohledem.
Kolimátor vytváří z rozbíhavých barevných paprsků zkoumaného světla paprsky rovnoběžné.
Tyto paprsky poté dopadají na disperzní prvek a ten následně světlo rozkládá na spektrum.
Za pomoci dalekohledu je poté možné prodrebněji zkoumat vzniklé světlo.