ANTICKÝ ŘÍM

Geografické podmínky
● na severu Alpy a Pádská nížina
● zbytek hornatý a neúrodný
● aktivní sopky, částečná zemětřesení
● bažiny = museli je odvodnit
● klima na severu mírné, na jihu subtropické

● pestrá etnografie - řada kmenů:

○ předindoevropské kmeny: Sardové, Korsové, Sikelové, Etruskové
○ indoevropské kmeny: italické (např.: Latinové), Sabinové, Umbrové
○ kolonie Řeků a Kartáginců

1. Etruskové
● první vyspělá civilizace
● ne-indoevropský kmen
● přejali písmo od Řeků (čitelné, nezjištěn obsah)
● málo písemných pramenů - především náhrobní nápisy
● řada městských států: Veje, Farquinie, Volsinie
● založili Řím v Latiu
● žena se účastní veřejného života (hostiny, sportovní akce)

● zábava - hry (koňské závody, zápasy)

● věštění z vnitřností zvířat

● znalost anatomie, stomatologie (zubní protézy a korunky)

● etruské náboženství
○ jména bohů
○ posmrtný život
○ duše v kopulovitých hrobkách (bohatá výzdoba, malby na stěnách)
○ více hrobek; tzv. nekropole (města mrtvých)

● vyspělé zemědělství (zavlažování, terasovitá pole)

● řemesla (keramika, zpracování kovů)

● od 7. století př. n. l. zakládají kolonie jako Bologna nebo Mantova

● = kvůli konkurenci Kartága Etrurie upadá
● 474 př. n. l.poraženi Řeky v námořní bitvě u Kýmé
● 5. století př. n. l. vpadli do Itálie Keltové
 ● 265 př. n. l. Řím dobyl poslední svobodné město Volsinie

2. Vznik Říma (753 př. n. l.)

● v Římě 7 etruských králů mezi lety 753 - 510 př. n. l.
● Servius Tullius = tvůrce reforem, předposlední král, nechal:
○ rozdělit obyvatele do majetkových tříd
○ rozdělit obyvatele do 4 místních, ne rodových, tribuí (okresů)
○ významnější majetek a místo narození než původ

● Tarquinius Superbus = poslední král

○ 510 př. n. l. vyhnán z Říma - podle tradice konec království
○ ve skutečnosti postupný vývoj od království k republice v 5. století

3. Římská republika (510 - 31 př. n. l.)

● patricijové vládnou (dost bohatí - v 1. majetkové třídě) = byli úředníky i kněžími
● plebejové nevládnou, ale chtějí

● 494 př. n. l. první secese (secessio=obchod) - plebejové odešli na pahorek u Říma,

hrozí založením města
● patricijové ustoupili, dovolili vytvořit plebejský úřad, tzv. tribunát lidu (úředník tribun na
jednání senátu právo “veta” = zakazují - o zákonu poškozujícím práva plebejů se
přestalo jednat)

● 449 př. n. l. druhá secese - sepsány zákony dvanácti desek (rovnost všech před
zákonem)
○ povoleny sňatky mezi patriciji a plebeji

● poslední secese ve 3. století - plebiscity neboli rozhodnutí plebejského sněmu platí pro
celý Řím

● politické zřízení Říma:

○ sněm - volí úředníky
○ senát (doživotně) - dozírá nad úředníky
○ 2 konzulové - v čele státu (vrchní velení, spojenecké smlouvy, soudní pravomoc)
○ diktátor - v nebezpečí, neomezené pravomoci, max. 6 měsíců
○ cenzoři - jednou za pět let provedli cenzus (odhad majetku) = pro zařazení
občanů do majetkových tříd, dohlíželi na mravy, vylučovali / jmenovali senátory
○ úředníci - voleni, 1 rok, nedostávali plat - voleni jen zámožní

● občanem - rodiče občané, za zásluhy, postupně všichni obyvatelé Itálie

 ● propuštěnci - propuštění otroci, omezení občanství = ztráta občanství kvůli vyhnanství
nebo dluhům
● práva občanů - účast na sněmu, vykonávání úřadu, manželství, soukromý majetek,
odvolání se k sněmu
● povinnosti občanů - daně, sloužit ve vojsku

● úpadek Etrurie využili roku 387 př. n. l. Keltové (Galové) a pronikli do Říma (Řím pak
dobyt až 410 Germány)
● Řím postupně ovládl zbytek Itálie
● 265 př. n. l. ovládnutí etruských Volsinií (=etruské město)

Punské války
● Punové = Kartaginci => obyvatelé kartága (=Tunisko)
○ ovládli - SZ pobřeží Afriky, Korsiku, Sicílii, Sardinii
○ výborné námořnictvo, ale žoldnéři - jako pozemní armáda
■ problém = stačilo je přeplatit

1. Punská válka (264 - 241 př. n. l.)

● Sicílie povstala proti řecké nadvládě
● Punové poslali vojska na pomoc povstání
● Římané se cítili ohroženi = válka

● Římané vybudovali podle punského vzoru lodě (se sklápěcími můstky)

● porazili Puny 241 př. n. l. u Agatských ostrovů
● Kartágo ztratilo Sicílii, Sardinii a Korsiku + zaplatilo válečné náhrady

2. Punská válka (218 - 201 př. n. l.)

● Punský hrdina Hamilkar Barkas chce obnovit moc Kartága = dobývá Hispánii po
řeku Iberus (dnes Ebro)
○ zdroje Ag a Cu

● 221 př. n. l. v čele punských vojsk v Hispánii jeho syn Hannibal

● Hannibal 220 př. n. l. dobyl město Saguntum (římský spojenec)
● Řím Kartágu vyhlásil 218 př. n. l. válku
● Hannibal táhne přes Alpy do Itálie

● porazil Řím u Trasimenského jezera roku 217 př. n. l. a Kann (jižní Itálie) roku
216 př. n. l.
● problémy se zásobováním, někteří Kartáginci proti nárůstu moci Hannibala
 ● konzul Publius Cornelius Scipio (Africanus) zaútočil na Kartágo a donutil
Hannibala vrátit se zpět do Afriky - u Zany poražen Římany roku 202 př. n. l.
● Kartágo ztratilo válečné náhrady, vydat lodě, slony i římské rukojmí, nesmí
válčit bez svolení Říma

3. Punská válka (149 - 146 př. n. l.)

● Řím využil napadení Kartága, které bral jako porušení mírových podmínek
● 146 př. n. l. ho dobyl a proklel

● => díky Punským válkám mohl Řím ovládat celé Středomoří

Ovládnutí Středomoří mělo negativní důsledky:

● politické - existující úřady neumožnili efektivní vládu nad tak velkým územím
● hospodářské - zemědělci jsou ohroženi levnou produkcí, otroky, velkostatky = upadali
do dluhů a jako bezzemci (proletariát) se stěhovali do Říma - postaral se o ně
● vojenský - narůst bezzemků oslabil obranyschopnost, protože neslouží ve vojsku

● krizi bezzemků se snažili vyřešit bratři Gracchové

1. Tiberius Gracchus (133 př. n. l. tribunem lidu)

● pozemková reforma
○ určil maximální výměru půdy pro rodinu
○ ostatní pozemky vykoupeny státem, rozděleny bezzemkům (platí ročně
daně)

2. Gaius Gracchus (123 př. n. l. tribunem lidu)

● zákon o nízkých cenách obilí pro chudinu
● pro rozšíření občanství na spojence - proti senát a lid = spáchal sebevraždu

Neúspěšné reformy vedly ke vzniku 2 politických směru v Římě:

1. Populáři
● z latiny lidový
● oporou lid, tribunát, sněmy
● v čele Gaius Marius
○ zavedl profesionální placenou armádu
 2. Optimáti
● z latiny nejlepší
● opírali se o senát
● v čele Lucius Cornelius Sulla

=> diskuze při zasedání senátu a vzájemné pouliční boje v Římě

Římské občanství se rozšířilo obyvatelům do celé Itálie, jižně od řeky Pádu

Sullova diktatura
● konzul Lucius Cornelius Sulla
● po návratu titul diktátora - doživotní
● proskripce - seznamy nežádoucích (majetek zkonfiskován, beztrestně zabíjení =
rozmohlo se udavačství)
● posílil senát
● 79 př. n. l. zemřel

1. Triumvirát (60 př. n. l.)

● triumvirát = tajné spojenectví 3 mužů o politické podpoře = cílem ovládnout Řím

Marcus Crassus

● přívrženec Sully
● vojevůdce - potlačil Spartakovo povstání
● zabit při tažení proti Parthům roku 53 př. n. l.

Gnaeus Pompeius

● Sullův vojevůdce
● zvítězil nad Pontem
● připojil Sýrii a Palestinu

Gaius Iulius Caesar (100 - 44 př. n. l.)

● jediný populár 1. triumvirátu
● před Sullou utekl do Malé Asie
● konzulem pro rok 59 př. n. l. - pozemková reforma, veřejné zprávy o senátu
● boje s Galy, pronikl až do Británie (Zápisky o válce gallské)
Občanská válka (49 - 45 př. n. l.)
● Gnaeus Pompeius v Římě - zvolen jediným konzulem (52 př. n. l.)
● kroky proti Caesarovi (Caesar musí rozpustit své legie a opustit Galii)
● = 49 př. n. l. překročil říčku Rubikon = “Alea iacta est!” = kostky jsou vrženy
● Pompeius utekl do Řecka, kde byl u Farsálu Caesarem poražen roku 48 př. n. l.

● Pompeius uprchl do Egypta, kde byl zavražděn faraonem Ptolemaiem XIII.

● Caesar zaútočil na Egypt, dosadil na trůn Kleopatru VII.
● stal se samovládcem - diktátorem

● Caesar jako nejvyšší velekněz nařídil reformu kalendáře, která platila až do 16. století
(tzv. juliánský kalendář - 365 a ¼ dne)
● znovu založil Kartágo, coby sídlo pro římské občany
● nechal veřejně publikovat zápisy z jednání senátu = chtěl senát dostat pod kontrolu
veřejnosti
● napsal Zápisky o válce gallské (zde poprvé vylíčil podrobně život Keltů a Germánů) a
Zápisky o válce občanské

● spiknutí proti Caesarovi (může se provolat králem)

● 15. 3. roku 44 př. n. l. Caesar zavražděn v senátě
● vražda Řím rozdělila:
○ 1) schvalovali vraždu
○ 2) potrestání vrahů

2. Triumvirát (43 př. n. l.)

● Marcus Antonius (konzul)
● Marcus Aemilius Lepidus (velitel jízdy)
● Octavianus (adoptivní syn a dědič Caesara)