dějepis.

com

Hlavní strana

Úvod > Učebnice > Starověk > Antické Řecko > Antické Řecko v letech
800 až 500 před Kristem

Antické Řecko v letech 800 až

500 před Kristem
Autor, revidující: Václav Němec, Ondřej Leger

Obsah kapitoly

1 Archaické období (800 – 500 před Kristem)

1.1 Velká řecká kolonizace
2 Raná řecká tyranida
2.1 Sparta
2.2 Athény

Archaické období (800 – 500 před

Kristem)
V archaickém období byl dokončen rozpad rodové spo-
lečnosti, v 8. století před Kristem zaniká království
a vládne aristokracie. Počátkem tohoto období vznikl typ
státu zvaný polis. Byl to městský stát, na jehož správě
se podíleli plnoprávní občané. Ti pocházeli z řad svo-
bodných občanů, mezi které patřili řemeslníci, obchod-
níci a zemědělci. Kromě svobodného obyvatelstva žili
v polis také nesvobodní otroci (buď pro dluhy = dlužní
otroctví; nebo ze zajatců). V roce 776 před Kristem jsou
poprvé pořádány olympijské hry, tenkrát ještě jako jed-
nodenní festival atletiky a zápasnictví. (Rozšířeny a pro-
dlouženy byly přibližně o 300 let později.)
V 7. století před Kristem dochází k rozvoji hospodář-
ství v polis, naturální směna se mění v peněžní a začí-
nají se užívat mince.

Velká řecká kolonizace

= zakládání nových osad
Důvody pro toto byly různé:

1. hospodářské (nedostatek zemědělské půdy;

přelidněnost)
2. hledání odbytišť (trh)
3. ekonomické důvody (nedostatek nerostných zásob)
4. idea „jít za lepším“
5. náboženské a politické rozpory v obcích

Řekové zakládali kolonie v Malé Asii, v Černomoří, Jižní

Itálii a Sicílii (=> „Magna Graecia“, neboli „Velké
Řecko“), dále jih Francie, Egypt a Kypr.

V průběhu 8. až 6. století před Kristem došlo k prvním

projevům krize přelidněných řeckých poleis (= velká
kolonizace). Ta byla usnadněna úpadkem fénické moci.
Během 2. století řecká města založila řadu nových osad
(na jihu Itálie, Francie, v deltě Nilu, ve východním Stře-
domoří a v Černomoří).

Kolonizace měla význam pro kulturu, znamenala rozvoj

dálkového obchodu, usnadnění kontaktu s Předním
východem, avšak nevyřešila sociální problémy řeckých
měst. Rolníci se dále zadlužovali a byli zotročováni. To
způsobilo silné sociální napětí. Svobodní rolníci, řemesl-
níci a obchodníci, ti všichni stáli proti bohaté aristokracii.
Proti moci aristokracie v soudnictví proto sepsali zákony.
Aristokracie, jakkoliv byla bohatá a mocná, tak nezabrá-
nila vrstvám rolníků, řemeslníků a obchodníků v požado-
vání určitého podílu na politické moci. Sociální rozdíly
byly nejhlubší hlavně ve městech zúčastněných v koloni-
zaci. Boj o politickou moc vyvrcholil ve druhé polovině 7.
století před Kristem. V sociálních střetech se do čela
měst stavěli tzv. „samovládci“ (tyranové), kteří se opí-
rali o lid a o svou ozbrojenou moc.

Raná řecká tyranida

- je považována za jeden z důsledků kolonizace

- zbavila aristokracii moci

- umožnila nastolit nové formy vlády (demokracie)

Jak již bylo řečeno, zvláště v poleis, které se na koloni-

zaci podílely nejvíce, se objevilo sociální napětí prame-
nící z neexistence kodifikovaného (zapsaného) práva.
To se doposud předávalo pouze ústně mezi jednotlivými
členy aristokracie, kteří drželi též kontrolu nad soudy.
Rychlým řešením, které odstranilo toto dominantní
postavení aristokracie, bylo jmenování samovládce
(řecky tyrannos). Ten poté zpravidla reorganizoval
strukturu sněmu – nahradil staré organizační jednotky
(fýly), které se určovaly podle rodů, fýlami územními.
Poté, co splnil svůj účel, byl samovládce zpravidla zba-
ven moci – někdy více, většinou však méně dobrovolně.

Mezi řeckými státy byly spory a konflikty. Projevovala se

zde ale i solidarita (např. podpora povstání maloasij-
ských řeckých měst proti perské nadvládě). Řecká
města měla společný kult bohů, jejich obyvatelé navště-
vovali poutní místa, věštírny a místa sportovních her
(věštírna v Delfách, olympijské sportovní hry). Nejvý-
znamnějšími řeckými městskými státy byly Athény
a Sparta.

Z dalších řeckých polis jmenujme alespoň Mykény,

Korint, Megara či Théby. Na maloasijském pobřeží to
pak byla Fókaia, Efesos či Milétos.

Sparta
Sparta ležela na jihu poloostrova Peloponnesos, v kraji
zvaném Lakónie. Původně byla osídlena Acháji, později
(kolem 12. století před Kristem) sem však přišli Dórové,
kmeny stejného původu jako byli Achájové, a původní
obyvatelstvo vojenskou silou porazili. Dórové žili
v rodové společnosti. Jak už bylo řečeno, Dórové si
podrobili původní zemědělské obyvatelstvo a z něj utvo-
řili heilóty (otroky). Dórové sice tvořili jen asi jednu
desetinu celkového obyvatelstva, ale přesto vládli. Půda
s heilóty patřila státu (kolektivní vlastnictví); Sparťané
dostávali příděly půdy i s heilóty (ti pracovali, polovinu
úrody odváděli pánovi). Proto měli heilóti nepřátelský
postoj vůči vládnoucí třídě Sparťanů.

Sparťané se nezabývali prací (pracovali heilóti), žili

vojenským způsobem života (i tak vychovávali své
potomky), od 20 do 60ti let cvičili muže ve vojenských
táborech a čas od času uskutečňovali trestné výpravy
proti heilótům. Základ vojska tvořili těžkooděnci, hoplité.
Chlapci byli vedeni ke stručnému a jasnému vyjadřování
(lakonické vyjadřování). Perioikové byli svobodní, ale
neplnoprávní obyvatelé Sparty. Zabývali se řemeslem
a obchodem.

Spartskou legislativu tvo-

řila Spartská ústava, která
byla neměnná. V čele
státu stáli dva králové
(významní v době válek)
a pět eforů (úředníci
a dohlížitelé) volených na
jeden rok. Dalšími výkon-
nými orgány ve Spartě
byla rada starších (gerú-
sia) a lidové shromáždění
Lykurgos, spartský zákono-
(apellá), které volilo radu
dárce, 9. století před Kristem
i efory. Spartské zřízení
bylo tedy oligarchické
(vládli nejbohatší =
aristokracie).

Podle tradice dal Spartě zákony včetně ústavy kolem

roku 800 před Kristem Lykúrgos, jeden ze spartských
princů a následovně poručník a regent krále Charilaa. Je
to však pravděpodobně pouze legenda, stejně tak je
Lykurgovi připisováno zavedení železných mincí – ty se
ale začaly používat až o několik století později.

Athény
Athény ležely v kraji zvaném Attika, na jihovýchodě řec-
kého cípu Balkánského poloostrova. V 7. století před
Kristem tam došlo k rozvoji řemesla, zemědělství
i obchodu; v důsledku rozvoje pak k rozkladu rodového
zřízení a přechodu k demokracii.

Politické zřízení v Athénách prošlo složitým vývojem.

Původně vládla aristokracie (v čele stál král, vládli
archonti (úředníci) a areopag (rada starších)). Ti sídlili
na Akropoli (viz foto). Již vydávání nejrůznějších zákonů
vedlo k demokracii. V roce 621 před Kristem Archont
Drakón jako první vydal zákony, které nahrazovaly zvy-
kové právo, a byly velice přísné (odtud drakonické
= kruté).

V
prů-

Akropolis v Athénách

běhu 6. a 7. století před Kristem zde existovalo také jisté

napětí mezi velkostatkáři a bezzemky. Roku 594 před
Kristem se tyto problémy pokoušel vyřešil Solón. Ten
chtěl zrušit dluhy a dlužní otroctví; vykoupit otroky ze
státní pokladny a rozdělit svobodné obyvatelstvo podle
majetku do čtyř skupin. Výše majetku by pak rozhodo-
vala o přístupu k úřadům i o zařazení ve vojsku. To by
ovšem narušilo moc aristokracie, a navíc to neřešilo pro-
blém bezzemků. V letech 546 – 527 před Kristem se
problém bezzemků pokusil řešit tyran Peisistratos. Ten
přidělil půdu zabavenou aristokracii bezzemkům; půjčo-
val peníze od státu rolníkům; podporoval řemeslo
a obchod (Athény udržovaly kontakty s Černomořím).
Peisistratos chtěl ovládnout Héllespontos a podporoval
výstavbu Athén. Po jeho smrti vládli jeho dva synové,
kteří však zneužívali své moci. První z nich, Hipparchos,
byl při pokusu svrhnout tyranidu roku 514 před Kristem
zavražděn. Druhý z Peisistratových synů, Hippias, pak
přitvrdil svou vládu, ale roku 510 před Kristem byl
z Athén vyhnán. Tím byla obnovena demokracie.

V roce 509 před Kristem archont Kleisthenés vydal

ústavu, která dokončila likvidaci rodových vztahů; obyva-
tele Attiky rozdělil do deseti územních fýl (původně
kmeny). Státním zřízením se stala demokracie (doslova
vláda lidu). Hlavní roli hrálo lidové shromáždění – rada
búlé (500 členů) – ta byla stále v činnosti, měla 50 členů
s pravomocí na 1/10 roku (9 archontů). Úřady byly chá-
pány jako čest v zaměstnání, vybíralo se volbou nebo
losováním, tzv. ostrakismem (řecky ostrakos = střep),
čili střepinkovým soudem. Ten byl používán proti nebez-
pečí samovlády, jedenkráte do roka na lidovém shro-
máždění psali občané na hliněný střep jméno občana,
který nejvíce ohrožuje stát. Ten, jehož jméno stálo na
většině střepů, byl vypovězen z Athén na deset let.

« předchozí kapitola další kapitola »

ODKAZY FACEBOOK
Historická sídla
Hrady.cz
Objevuj památky

PODPORA INFORMACE
Podpořte tento server - doporučte přátelům
přispějte vlastním přidejte mezi oblíbené
článkem, testovými pošlete zprávu autorovi
otázkami či upozorněním stránek
na chybku v textech... »

© 1997 - 2022, Václav Němec

Všechna práva vyhrazena
Autoři a revidující
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub
Oubrecht

Exit mobile version