ANTICKÁ FILOSOFIE 

Z Řecka a jeho myslitelů vychází nepřerušeně filosofie až k nám.

Zakladatelé řecké filosofie jsou zároveň i předkové naší vlastní filosofie.

Charakteristika období vzniku

 Zahynuly velkolepé východní středozemní oblasti – kultura egyptská, asyrská,

babylónská, krétská.
 O jejich filosofickém myšlení NIC nevíme, nebo jen velmi MÁLO.
 6.stol.př.n.l. – zhroucení vlády pozemkové aristokracie – to vede k rozvoji řemesla,
obchodu, námořní plavby  – racionálnější obraz světa.
 Řecký národ spěje ke svému vrcholu – zlatému věku (Perikles).

I. Kolonizace  neboli IÓNSKÉ stěhování – období 1000-800 př.n.l.

Název odvozen od Malé Asie = Iónie, plavby po Egejském moři – osídlování ostrovů, ale
hlavně pobřeží Malé Asie.

Způsobeno růstem obyvatelstva – ze severu přicházejí kmeny Dórů (asi již od

12.stol.př.n.l.)  

Osídlování pobřeží Malé Asie Řeky, vzniká 12 městských států = polis πόλεις

Nejznámější z nich:

Milétos Μίλητος – obchodní přístav a nejbohatší město tehdejšího světa.

Smyrné  Σμύρνη

Efesos Ἔφεσος

V nových polis Řekové zachovávají:

-          mateřský jazyk

-          náboženství

-          obchodní vazby na Řecko

-          politické spojenectví

-          vědecké poznatky

-          citové pouto

Dochází k míšení ras, ale i poznatků z Asie – astronomie, kalendář, závaží, mince.

  
II. Kolonizace nebo-li Velká kolonizace – 800-600 př.n.l.

Námořní plavby po Středozemním moři  a s tím spojené osídlování:

-          jižní Itálie

-          jih Francie

-          sever Afriky

Antika – období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma.

Filosofie je pouze řecká, Řím na ni navázal, ale římská filosofie není originální.

Antickou filosofii dělíme na tato období

1. 6.- 4.stol. př.n.l. období předklasické

2. 4. století př.n.l.  období klasické
3. 4. stol. př.n.l. – 529 našeho letopočtu (uzavření Platónovy akademie císařem
Justinianem)- helénistická filosofie 

Ad 1) Předklasická filosofie

-          vyčlenila se z mýtu jako samostatné myšlení

-          formulovány zásadní filosofické otázky

-          předmětem zkoumání je kosmos

-          předmětem hledání je pralátka (= arché  ἀρχή)

 

1. MILÉTSKÁ škola 

Thalés z Milétu

- kupec, cestovatel

- státník přírodovědec

- astronom
Jeden ze sedmera mudrců starověku, nevíme, nakolik dospěl k filosofickým závěrům.

1. Předpověděl zatmění Slunce (28.05.585 př.n.l.)

2. Vypočítal výšku egyptských pyramid – změřením jejich stínu v určitém čase.
3. Matematické poučky – např. Thaletova věta ( pro zájemce o zopakování  učiva ZŠ
https://www.youtube.com/watch?v=8gUqUIa_D0M)

Pralátka: VODA – látka, pralátka, která dává život všemu = pojem: hylozoismus

Anaximandros (současník Thaleta)

Filosoficky nejvýznamnější myslitel Milétské školy. 

Spis „O přírodě“ – nedochoval se.

Zavádí pro pralátku první filosofickou kategorii – APEIRON.

Apeiron – nezměrné, neomezené, studené i teplé, suché i vlhké.

Něco, co je našim smyslům nepřípustné.

Věci kolem nás vznikají vytvarováním z apeironů, do „toho též zanikají podle nutnosti…“

Zajímavé jeho názory:

1. Země

- volně se vznáší v prostoru

- původně kapalný stav – vysoušení

- živočichové vznikli ve vodě – později na souš

- člověk ze živočichů

Jedná se o zčásti moderní vývojovou teorii.

2. Hvězdy

-  pokus o fyzikální vysvětlení pohybu hvězd

3. Věčný zákon

- neustálý pohyb, vznikání a zanikání nových světů.

Anaximenés

Myslitel Milétské školy.

Pralátka – vzduch – v chápání všeoživující dech, jehož součástí je i lidská duše.

Periodické střídání vzniku a zániku světů.

 

2. Hérakleitos z Efesu (540-480 př.n.l.)

Významný tajemný myslitel, otec dialektiky,

vznešený původ (ve vysokém věku se stal poustevníkem – zřekl se majetku)

Staví se proti demokracii, proti davu.

Hledá vlastní cesty v životě i ve filosofii.

Dílo – O přírodě (stejný název u mnohých filosofů, asi byla bez názvů)

Zachovalo se 100 zlomků.

Učení:

1. Jednotný zákon – „jedno existuje mimo mnohost“ – nepřetržitý tok a věčná změna
jsou tajemstvím světa.

„ panta rhei“

2. Pralátka – praoheň (nějaká praenergie) z něhož podle věčného zákona podle míry
vzplanutí a uhasínání vystupuje svěže svými protiklady a opět se do něho navrací.
Praoheň je božský a zároveň jeho částí je i lidská duše.
3. Dialektika – učení o  protikladech – veškerý vývoj se odehrává v polární souhře. Dal
základ dialektickému učení o vývoji, které spočívá v rozporu protikladných sil
(zachovaly se fragmenty jeho učení). Na jeho učení navazuje Hegel, Marx, Darwin,
Nietzsche.

3.Pythagoras a jeho škola

Člověk, který si nade vše vážil nauky o číslech, připodobňoval všechny věci k číslům.

580-540 př.n.l., pochází z pobřeží jižní Itálie, ostrov Samos (další centrum vzdělanosti).

Dlouhá léta cestoval, v Egyptě ovládl učení tamních kněží (tajně vysvěcen), Asie.

Měl stejnou slávu, jako filosofové  z Milétu.

Nehledá pralátku, ale ŘÁD světa, který nalézá v ČÍSLECH.

Číslo:

-          tajemství světa

-          stavební prvek světa

 -          každé 1-10 má zvláštní moc a význam

-          10 je dokonalé, úplné, vyjadřuje harmonii světa

-          důkazem mu je hudba - akordy= harmonické souzvuky tónů

-          nebeská tělesa probíhají svou dráhou, vyvolávají hudbu sfér (člověk ji nevnímá)=
harmonie vesmíru

-          tato myšlenka ožívá v názorech některých i dnešních fyziků a astronomů

-          J.Kepler této myšlence věnoval spis

Náboženské a mystické ideje

-          kolem roku 530 založil v Krótonu společenství (řád)

-          Pythagoras uznáván jako mistr – nesmírná autorita („autos efá“ – on sám to řekl, dál
se o věci nepochybovalo)

-          velmi asketický život všech členů

-          přísná disciplína  života ve společenství

-          důraz na čistotu a řád

-          dodržování mlčenlivosti

-          uctívání nebeských bohů

-          víra v reinkarnaci – nezabíjet nic živé – vegetariánství

Pythagoras údajně nic nenapsal, vše se dovídáme ze spisů Filoláových.

Elejská škola 

https://www.youtube.com/watch?v=fyK9sLDY6gc

Zdroje: vlastní poznámky

Antičtí atomisté 
učebnice str. 52-53

5.-4. století př. n. l. 

 završují ranou přírodní filosofii, která hledá pralátku.

 hledají kompromis mezi učením eleatů a Herakleita
Zásady jejich učení:
1. vše se skládá z věčných dále nedělitelných nejmenších částeček - atomů 
2. atomů je nekonečně mnoho
3. atomy se pohybují v prázdnu - čili nebytí 
Charakteristika atomů:
a. jsou neměnné
b. tvoří shluky, tj. náš svět
c. shluky podléhají změnám 
d. atomy mají svůj vlastní pohyb, který se děje podle zákona příčiny a následku 
e. náhoda v pohybu atomů neexistuje, vše je determinováno 
Leukippos (500-440 př. n. l.)
Démokritos z Abdéry (460-360 př. n. l.)
 žák Leukippa 
 zděděný majetek vynaložil na cesty a studium
 encyklopedické vědomosti: matematika, fyzika, astronomie, geografie, anatomie, hudba aj. 
 geniální kompromis mezi eleaty a Herakleitem
 učení: atomy vytvářejí shluky, věci neustále vznikají a zanikají, vše se děje podle
zákonitosti.
 z atomů je složen i člověk a jeho duše.
 etika: cílem lidského života je blaženost (ataraxia), jedná se o spokojenost mysli, které
dosáhneme umírněnosti a pohrdáním smyslovými požitky
 ovlivnil epikureismus 
Empedoklés (490-435 př. n.l.)
 považuje za jsoucí nepatrné částečků 
 zavádí pojem “kořeny všeho”:  oheň, vzduch, voda a země 
 mluví o bezpočtu těchto semen
 části již nemají vlastní pohyb (tedy život), ale jsou pohybovány vnější silou
 vnější silou je láska a svár - způsobují sjednocování a opětovný rozpad věcí

Anaxagorás (500-428 př. n.l.)

 zavádí pojem “kosmický duch” = NÚS
II. Klasické období antické filosofie
Období od 5.-4.století př. n.l. 

Předmět zkoumání: 
a. člověk - ETIKA
b. život v městském státě  - POLITIKA

Veřejná činnost – cesta k osobní proslulosti, k úřadům, k poctám (Athény)

Poptávka po učitelích rétoriky, všeobecné vzdělanosti

SOFISTÉ 

 „učitelé moudrosti a řečnictví“, výuka za PLAT

 rozšířili úroveň vzdělanosti mezi zámožnými Řeky
 gnoseologické problémy – racionální myšlení
 vztahy mezi lidmi
 položili základy: práva, politiky, ekonomiky, praktické medicíny
 aritmetika, geometrie, hudba, ale hlavně RÉTORIKA
 SOFISMATA  - slovní hříčky, řečnické triky – relativismus ve vztazích, mravech, zákonech
náboženství

KLAD sofistů: obrátili pozornost filosofie od přírody k člověku jako nositeli hodnot. 
Představitelé sofistů

PRÓTAGORÁS z Abdér (481-411) 

Od Herakleitovy dialektiky k lidskému nazírání -  k subjektivismu: „ mírou všech věcí jest člověk,
jsoucích ………“ 

GORGIÁS z Leontýn (483-375)

Noetická skepse (gnoseologická skepse) – nedůvěra v pravdivé poznání světa:
Uveďte 3 tvrzení Gorgiase v duchu  noetické skepse. 

SÓKRATÉS  (469-399)
Jedna z nejvýznamnějších postav antické filosofie, 
obrovský vliv na celý starověk i středověk 
„Vím, že nic nevím.“
„Lidský život je řada zmeškaných příležitostí.“
„Řeč člověka je jako jeho život.“
„Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.“
„Ideální manželství má dva předpoklady. Muž musí být hluchý, žena slepá.“ 

Nic nenapsal, Aristofanes, Platón, Xenofanés, zprostředkovaně Aristoteles (nebyl současník) 

V intelektuálně-mravního profilu S.se zásadně rozcházejí, sofista x antisofista.

- obrovský vliv na celý starověk i středověk
 otec ETIKY
 metody sofistů – logické operace
 definuje obecně platné pojmy metodou DIALOGU
 uznává objektivní pravdu – tu hledá v pojmech

Život
 viz poznámky z výuky  

Učení
 
1. Etický intelektualismus
„rozumové pochopení principů morálky by mělo být zárukou jejich respektování“
Konání zla je způsobeno jedině lidskými omyly a nevědomím dobra. 

2. Vedení dialogu (přejal od sofistů), nazývá ji porodní (proč ji takto nazývá?)

Maieutika -  řec. maieutiké techné, porodnické umění, samostatné myšlení ve filosofii,
v psychoanalýze. 

1.fáze – vyslechne svého spolubesedníku (dělá, že přijímá jeho stanovisko), nekritizuje, nechá
domluvit. Nikdy nekritizuje 
Dává doplňující otázky (postupné vypichování podstatných rysů – vznik definicí různých pojmů.
Přiměje besedníka k tomu, aby souhlasil s tím, že jeho prvotní vědění bylo vlastně nevěděním. 

2.fáze -  přiměje diskutéra, aby on sám formuloval závěr. 

Výchovný vzdělávací postup, při němž se učitel snaží své studenty otázkami přivést k novému
poznání.

Od roku 2009 v ČR - Občanské sdružení Sokratovské rozhovory. FHS UK Praha 

Klasická filosofie - vrchol
Učebnice str. 57-58, Odmaturuj str. 196-197

Platón (427-347 př.n.l.)

Významný myslitel klasického období ve filosofii.
Jeho učení ovlivnilo prostřednictvím Augustina Aurelia  křesťanskou filosofii středověku i novověku. 

Je po něm pojmenován měsíční kráter: Plato-

Platón je přezdívka - “široký, mohutný” (čelo), původně Aristoklés po svém dědovi

Platón, busta v Louvru, in www.wikipedia.cz 

Život
 přední athénská rodina, matka z rodu zákonodárce  Solona 
 psal verše
 ve svých 20 letech se stal žákem Sokrata
 přijal jeho filosofii a provázel ho 8 let
 po smrti Sokrata - cestování - Itálie,  Egypt 
 návrat do Athén
 z darů přátel koupil pozemek - “ Akadémově háji”- 2,5 km SZ od centra Athén 
 posvátný háj olivovníků, kde se konaly různé obřady a slavnosti
 podle mytologického hrdiny Akadéma (Hekadéma) dostala škola svůj název 
 založení  slavnou školu  AKADEMIA 
 trvání Akadémia  od 387 př.n.l. - 529 n.l., kdy ji zrušil císař Justinián I. 
 jedním z nejvýznamnějších žáků této školy byl Aristotelés
AKADEMIA (řec. Άκαδήμεια, lat. Academia Platonica)
 nejednalo se o školu v dnešním slova smyslu
 neveřejné společenství jako u Pythagorejského spolku, s nímž se Platón seznámil v Itálii
 rozlišování studentů !starší! a “mladší”
 výuka zdarma
 mezi akademiky i ženy 


Témata, o kterých se diskutovalo, bádalo: 

 filosofické problémy
 přírodovědné otázky
 matematika - “Bez znalosti geometrie sem nikdo nevstupuj”. 
 od 3.století n.l. napadání křesťanství 
 Boetius popraven 525
 7 učitelů do exilu
 uzavření Akademie 
 vzor pro vznik univerzit ve středověku 

Platónova Akademie na mozaice z Pompejí, in.www.wikipedia.cz 

DÍLO 
Spisy o: 
 politice 
 etice 
 metafyzice
 teologii

Formou dialogů - celkem 36 spisů:

 Obrana Sokratova
 Prótagorás – polemika s názory na ctnost
 Gorgiás – kritika morálky
 Menón – matematika, poznání
 Symposion – krásno, dobro
 Faidon – duše, nesmrtelnost, ideje
 Faidros – duše, ideje
 Kritias – zánik bájné Atlantidy
 Políteiá – názory na společnost
  Nomoi – názory na společnost, mravnost

Filosofické myšlenky - učení - podrobněji viz poznámky z výuky 

I. Nauka o idejích
 Platónův trojúhelník
 podobenství v jeskyni
II. Pojetí duše
 mystické prvky
 duše je nesmrtelná
 po fyzické smrti se posuzuje, zda musí reinkarnovat
 má 3 části: v hlavě, v hrudi, v podbřišku  
III. Ideální stát 
 pojetí jako makroantropos
 3 společenské stavy: výrobci, strážci, vládci
 rovný přístup k jednotlivým stavům - zkouška 
 vládci = filosofičtí králové - královští filosofové 

Dílo Platóna ovlivnilo

 Křesťanskou filosofii
 Italskou renesanci – renesanční platonismus
 Moderní filosofii – Schopenhauer, Nietzsche
Klasická filosofie - vrchol
Učebnice str. 58-59, Odmaturuj str. 197-198

Aristotelés (384-322)

Aristoteles (antická busta v Louvru in Wikipedia) 

“Největší myslitel starověku, největší filosof klasického obdbobí, největší myslitel v lidských
dějinách”: 
 hlasatel užívání zdravého rozumu
 původce formální logiky
 názor, že vesmír neřídí náhoda, ani vrtochy bohů
 vesmír je podřízen přírodním (logickým) zákonům
 využívá empirické pozorování
Život
 384 př.n.l.  v Makedonii, otec lékař = zájem o biologii a praktickou vědu
 17 letý - do Athén - Platónovým žákem - zájem o filosofii
 342 př.n.l. návrat do Makedonie - učitelem tehdy 13letého Alexandra Velikého
 335 př.n.l. Alexandr nastoupil na trůn - Aristotelés zpět do Athén
 zakládá LYCEUM  (někdy se uvádí LYKEION)- vlastní filosofická škola 
 LYCEUM -”peripatetická škola” - výuka probíhá v chůzí (řecky: peripatos) 
 LYCEUM - finančně podporována Alexandrem Velikým (“od vlády tučné finanční
prostředky na výzkum” - poprvé a naposledy na dlouhá staletí)
 učenci z LYCEa provázeli Alexandra Velikého na jeho výpravách - do Athén nové
poznatky, rostliny, zvířata - vše pro výzkum
 Aristotelés se staví proti diktátorským projevům vlády Alexandra Velikého 
 323 př.n.l. - smrt Alexandra Velikého - změna politických poměrů - protimakedonská
vláda v Athénách
 Aristotelés uprchl z města, po několika měsících umírá
 Aristotelovi nástupci ve vedení školy se spíš než filozofií zabývali bádáním v oblasti
matematiky a fyziky
Dílo
 starověk Aristotelovi připisuje 170 děl (někde se uvádí “několik set”)
 dochovalo se 47 prací
 nesmírný rozsah učenosti - POLYHISTOR
 jeho učení je praktickou encyklopedii vědeckých poznatků starověku
  spisy zahrnují oblasti: 
 astronomie
 fyzika
 geologie 
 geografie
 anatomie
 embryologie
 fyziologie 
 zoologie 

Zachovalá část děl se člení podle obsahu:

I. spisy o logice
II. spisy přírodovědné
III. spisy metafyzické
IV. spisy etické
V. spisy politické 
VI. spisy o literatuře a rétorice

ad I) 
 založil logiku jako vědu (sám ji nazývá analytika)
 podal definici logiky
 zavádí nejdůležitější elementy logiky: pojem, kategorie, soud, úsudek, důkaz,
indukce…
 nauka o úsudku - Aristotelův SYLOGISMUS 

ad II)
 definuje nejobecnější pojmy fyziky: prostor, čas, látka, pohyb, příčina
 nejzávažnější myšlenka - ÚČELNOST - vše je účelně uspořádáno, nic nevzniká z
náhody, vlastní důvod věcí spočívá v jejich posledních určeních - teleologický názor
 je zakladatelem zoologie - pojmy orgán, organismus, organický 
 zabývá se botanikou - popsala prozkoumal okolo 500 živočichů, roztřídil je 
 přírodovědné spisy z dnešního pohledu obsahují mnoho omylů, ale nanejvýš
oceňujeme jeho průkopnické kroky 

ad III)
 pohyb je proces, v němž látka nabývá formy - 4 stupně existence - teleologický názor
(navazuje na něj Schopenhauer)
 vytvořil teorii o stavbě vesmíru, kterou potom v upravené podobě Ptolemaiem převzal
středověk
 3 stupně duše - nižší je vždy součástí vyšší: duše vegetativní, duše smyslová, duše
rozumová 
 člověk je zóon polítikón = bytost společenská 

ad IV) 
 napsal pro svého syna spis: Etika Nikomachova 
 pro člověka je nejvyšším dobrem blaženost
 dokonalost spočívá v dokonalém rozvinutí té činnosti, která je člověku vlastní
 člověk je bytost rozumová, proto je mu nejvlastnější rozvíjení rozumové stránky

“nebýt ani zbabělý, ani zbrklý  znamená statečnost,

nebýt ani lichotivý, ani svárlivý  znamená přátelskost.”

ad V)
“Politika není nic jiného než užitá etika.”
  sebral 158  Ústav městských států, které Aristoteles komentuje 
 popisuje ideální stát 
 bere v úvahu jen omezené poměry polis - o jiných možnostech nezamýšlí
 otroctví je dané od přírody
 vysoce oceňuje: manželství, rodinu, práci pro obec
 uznává soukromé vlastnictví
 těžiště státu vidí ve středním stavu
 ideální forma vlády - monarchie - v čele státu (vzdělaná)  aristokracie - monarchie -
ideální 
 za pokleslé formy vlády: tyranie, oligarchie (vláda bohatých ve svůj prospěch),
demokracie (vláda nemajetného davu)

ad VI) ve filosofii neprobíráme 

ZÁVĚR
Aristotelův význam je obrovský.
Po celý starověk i osvícený středověk patřil k studnicím veškerého vědění své doby.