FILOZOFIE

Slovo filosofie pochází z řečtiny - lze je přeložit jako „láska k moudrosti“

FILEIN=MILOVAT a SOFIA= MOUDROST

vědění jak žít, jak obstát v tomto světě.

Poprvé je použil již Pythagoras (572-494př.Kr.), vlastní význam dal tomuto slovu až SOKRATÉS (469-399př.Kr.).

Řečtí filozofové se zavedením pojmu chtěli odlišit od staršího, tradičního pojetí moudrosti, jejímiž představiteli byli mudrci =
ti vědoucí (sofoi). V době mudrců a vědem se věřilo, že plnost pravdy nám může být sdělena v mýtu, a proto můžeme být
moudří.

Filozofie je způsob myšlení.

Je to soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, ale i hoho, co je přesahuje (metafyzika)

Předpoklady filozofování = údiv a pochybování (skepse)

Hledá pravdivé poznání smyslu a dobrého života a k tomu používá prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse.

Otázky, které řeší, většinou nelze ověřit experimentálně či pozorováním (empiricky).

Západní filozofie se zrodila v 6.stol.př.n.l. v řeckých koloniích v Malé Asii a jižní Itálii – křižovatky obchodních cest, střetávají
se zde různé kultury, různé náboženské představy (vliv Orientu, Egypta, Asýrie, Babylónu, Kréty).

Pevninské Řecko je ortodoxní (pravověrné) – např. Anaxagorás v Athénách obviněn z bezbožnosti, Sokrates popraven za
rouhání bohům.

MÝTUS

příběh se symbolickým nebo náboženským obsahem

mýty lidem zprostředkovávaly názor na svět, přírodu, lidské bytí, vysvětlovaly účel věcí a jevů a někdy i vznik měst, států,
vládnoucích rodů

člověk mýtus přijímá – věří mu – VÍRA

LOGOS

slovo

rozum

zpochybňuje pravdivost mýtu, pracuje s rozumem, hledá odpovědi

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PŘEDPOKLAD PRO VZNIK FILOZOFIE = PŘECHOD OD MÝTU K LOGU

PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOZOFIE - dochovaly se pouze zlomky

Přírodní filozofové, naivní fyzikové – hledají PRALÁTKU = arché

Z pralátky vznikl celý svět – věřili, že je živá

Voda, vzduch, oheň, apeiron, atomy…….

THÁLES Z MILÉTU (7./6.stol.př.nl.)

Obchodník, hodně cestoval, poznatky egyptských astronomů a matematiků

Pralátka = VODA – vším proniká vše oživuje jako božstva – voda je zdroj života (oceán, zavlažovací systém v Egyptě – bez
vody není život)

Matematik, vědec, inženýr

Thaletova věta, změřil výšku pyramid, předpověděl zatmění slunce

ANAXIMANDROS

Žák Tháleta

Pralátka = APEIRON – cosi neomezené, věčné, nekonečné, bez hranic

ANAXIMENÉS

Žák Anaximandra

Pralátka = VZDUCH – s prvním nadechnutím se rodíme, s podledním výdechem umíráme – pralátku chápe jako „boží DECH“
– jako DUŠI – (psýché), která oživuje

Vše vzniká zhušťováním nebo zřeďováním vzduchu

HERAKLEITOS Z EFESU

zvaný „temný filozof“ – nejasný smysl dochovaných zlomků

tupitel davu – neměl rád lidi a jejich zkaženost ani demokracii

pocházel z aristokratických vrstev

žil v ústraní jako poustevník

spis o přírodě - základním rysem přírody je neustálá PŘEMĚNA –„VŠE PLYNE“ vše je v pohybu, nic netrvá věčně –
„ NEVSTOUPÍŠ DVAKRÁT DO TÉŽE ŘEKY“

hlavní zákon světa = BŮH = JEDNOTA PROTIKLADŮ

(teplo – zima, hlad – nasycenost, nemoc – zdraví, válka – mír, dobro – zlo) – BŮH je praenergie – PRAOHEŇ (pralátka = oheň)

místo slova „BŮH“ často používá slovo „LOGOS“ – všeobjímající rozum, který řídí vše, co se v přírodě děje – poznatelný
rozumový princip světa

Řada Hérakleitových zlomků se zachovala ve spisech církevních otců, křesťanských myslitelů prvních pěti staletí našeho
letopočtu, přibližných současníků stoicismu v rámci římské říše. Slovo logos má v běžné řečtině mnoho významů a v tom
nejběžnějším znamená "slovo" či "řeč". Pojem logu jako Božího Slova hraje významnou úlohu v Bibli i v křesťanské
dogmatice.

V řeckém překladu Starého zákona (Septuaginta) znamená logos Boží Slovo, jímž Hospodin stvořil svět.

„(Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla,) pokládali bychom voly za šťastné, když najdou k žrádlu vikev.“

Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.“

ELEATÉ
- Elea na západním pobřeží Itálie, kolem r. 500 př.nl.
- Řeší problém přeměny

XENOFANÉS

Putující básník

Zahájil útok filozofie proti starému řeckému náboženství – kritizuje antropomorfní představu o bozích (špatné vlastnosti a
činy)

Nemůže být mnoho bohů – NEJLEPŠÍ MŮŽE BÝT JEN JEDNO – nejvyšší bytost – bůh je všudypřítomný – PANTHEISMUS

PARMENIDÉS

JSOUCNO = to, co vyplňuje prostor – „Jsoucí jest, nejsoucí není.“ – bytí je, nebytí není

Vše, co je, je věčné – NENÍ MOŽNÁ ŽÁDNÁ SKUTEČNÁ ZMĚNA! – smyslové vnímání je nedokonalé, poskytuje falešný obraz
světa – NEEXISTUJE ani DĚNÍ ani POHYB (Aby byl možný pohyb, musel by existovat prázdný prostor, ale prostor je cele
vyplněn JSOUCNEM)

Spoléhat můžeme pouze na ROZUM! – RACIONALISMUS –hluboká víra v lidský rozum jako pramen poznání světa
3. ZENÓN

zaměřil se hlavně na obhajobu Parmenidova učení

vysvětluje ho pomocí tzv. APORIÍ = logické paradoxy, které dovádějí rozum do slepé uličky

poukazuje na rozpor mezi smyslovým a rozumovým vnímáním

Letící šíp – neexistuje pohyb

PYTHAGORAS ZE SAMU

v Krotónu v jižní Itálii založil školu, zároveň náboženský řád (tvrdil, že jeho duše už byla na světě několikrát – reinkarnace)

Nazývali ho „sofoi“ – mudrc, on si říkal „filosof“ = milovník moudrosti

Matematik, fyzik, lékař, astronom, rozuměl hudbě

Lidé se rodí buď jako otroci, nebo jako lovci slávy a bohatství, nebo jako lovci moudrosti – filosofové

Svět je uspořádán podle zákonů matematiky a vše se dá vyjádřit ČÍSLEM – to je věčné a neměnné – je podstatou světa =
arché

Vedle čísel je důležitých 10 protikladů (omezené-neomezené, sudé-liché, ženské-mužské, pravé-levé, jedno-množství,

nehybné-pohyblivé, přesné-křivé, světlo-tma, dobré-zlé, čtverec-obdélník) – vzájemné vztahy a proporce vytvářejí harmonii
kosmu

„vesmír hraje“ -tzv. hudba sfér – odhalí ji ten, kdo má harmonickou duši

Dokonalý tvar je kruh a koule – země je kulatá, obíhá kolem slunce

Pythagorejci jsou lékaři duše a těla – nemoci vznikají z porušení rovnováhy

EMPEDOKLES

5. stol.př.nl.

Filozof, básník, učitel, lékař, prorok

Z předchozích systémů vybíral myšlenky a spojil v nový celek - nazýván EKLEKTIKEM (=vybírající)

Představa o čtyřech pralátkách – 4 elementy: voda + vzduch + oheň + země (završení přírodní filozofie, jež hledá jednu
pralátku)

Za hnací a formující síly všeho dění považuje LÁSKU a NENÁVIST (L spojuje, N roztrhává)

Jeho představy o vzniku živých bytostí připomínají pozdější moderní vývojovou teorii

Zásada, že každý element vnějšího světa je poznáván elementem v nás („Oko je jistě slunečné, vždyť pro slunce by jinak bylo
slepé…“ Goethe)

Byl přesvědčen o svém božství – dle tradice údajně skočil do Etny, aby mohla vzniknout legenda o jeho nadpřirozeném konci
– sopka ale vyvrhla jeho střevíc

ATOMISTÉ

LEUKIPPOS

v doslovném znění se dochoval jediný fragment: „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého
důvodu a nutnosti“ = ZÁKON KAUZALITY

jeho učení o atomech známe díky žáku Démokritovi

DÉMOKRITOS

procestoval Egypt, Persii, Indii

psal o matematice, fyzice, astronomii, navigaci, geografii, anatomii, psychologii, lékařství, hudbě a filozofii

na rozdíl od Parmenida (Elejská škola) předpokládá, že kromě JSOUCNA, jež vyplňuje veškerý prostor, existuje také
NEJSOUCNO – tedy prázdný prostor

jsoucno není „jedno“ – tvoří ho nespočet nepatrných tělísek = ATOMY

ATOMY

nemají v sobě žádné prázdno

jsou nedělitelné

nezanikají, jsou neměnné

mají rozličnou velikost a jí odpovídající hmotnost

Vše vzniká spojením jednotlivých atomů a všechen zánik spočívá v rozlučování atomů dosud spojených.

Podle Démokrita blaženost, které může člověk dosáhnout, spočívá v radostné spokojenosti mysli (ATARAXIÁ) – cestou
umírněnosti, pohrdání smyslovými požitky, tělesná síla je dobrá u tažných zvířat, člověka šlechtí jeho síla duchovní.

ANAXAGORAS

přivedl filozofii do Athén

pokoušel se přirozenou cestou (bez bohů) vysvětlit nebeské jevy (slunce je masa rozžhaveného kovu a kamení)

obviněn z bezbožnosti, odsouzen k smrti, zachránil se útěkem (mateřská polis lpěla na starých tradicích i tradičním
mýtu, na rozdíl od maloasijských měst založených v době velké kolonizace)

předpokládá neomezené množství kvalitativně odlišných pralátek – „SEMENA“ nebo „ZÁRODKY“ věcí

zavedl abstraktní filozofický princip tzv. NÚS = myslící, rozumný, všemohoucí duch – PRVNÍ HYBATEL (božský duch),
který dal popud tomu, aby se z původního chaosu vytvořil krásný a účelně uspořádaný celek světa

SOFISTÉ

= učitelé moudrosti

putovali jako potulní učitelé a vyučovali filozofii a RÉTORICE za plat!

jejich obliba souvisí se vznikem demokracie – potřeba obhájit své názory na lidových shromážděních a před soudem
– filozofie dostává nový směr a význam – zájem filozofie se soustřeďuje na ČLOVĚKA – filozofie v Athénách!

sofisté jsou praktici a skeptici - nepřikládali význam teoretickému poznání

objektivní poznání není možné, nelze najít odpovědi na hádanky přírody a vesmíru – TEORETICKÁ SKEPSE – přenesli
ji i do oblasti mravní – rozhoduje úspěch, právo silnějšího, pravda je relativní

„NEEXISTUJE-LI ŽÁDNÁ OBJEKTIVNÍ MÍRA, která by umožnila rozhodnout, kdo má v určité otázce pravdu, jde o to,
KOMU JE ZA PRAVDU DÁNO“ – kdo umí své stanovisko nejobratněji prosadit – ARGUMENTACE

SOFISMATA = záměrně klamavé a logicky nekorektní úsudky a argumenty k vyvozovaní chybných závěrů, kterými
zdánlivě dokazuje něco nesprávného, nepravdivého – jakési „polopravdy“

ERISTIKA = umění vést spory

PROTAGORÁS z Abdéry

neexistuje žádná absolutní pravda

„ČLOVĚK JE MÍROU VŠECH VĚCÍ, JSOUCÍCH, ŽE JSOU, NEJSOUCÍCH, ŽE NEJSOU“