8.

Novověký empirismus a jeho projevy v koncepci společnosti

● Gnoseologický obrat
− změna myšlenkového procesu
− 1. po následující dvě století: souboj poznání empirismus X racionalismus
− 2. moderní téma „metody“ – opakovatelný proces, jak se dostat k výsledku (kvantitatismus –
matematika)
− věda je nástrojem, jak ovládnout přírodu (panský vztah k přírodě)
● Předchůdce empirismu – Roger Bacon
− františkán, 13. Století
− požadavek přímé zkušenosti jako podklad pro poznání
● Počátek novověkého empirismu – Francis Bacon
− 1561-1626, filosof, státník, přírodovědec
− Veliké obnovení věd – metodologický program nové vědy
− Nové organon – empirická metoda, polemika se scholastickým aristotelismem (Organon = nástroj,
souhrnný název šesti Aristotelových spisů o poznání a jeho jazykovém vyjadřování)
− „Je zapotřebí metoda a tou je indukce čerpající z experimentu.“
▪ návrh indukce eliminační – stanovení určitých vlastností (kvalit) jevů složitým způsobem
(pozitivní výskyt, negativní a stupeň intenzity)
▪ studium kvality, ne kvantit!
− překážky poznání idoly
− INDUKCE→ POSTUP MYSLENIA, od jednotlivých faktov k obecným poznatkom.

▪ Idoly rodu – chatrnost smyslů, jimiž je člověk vybaven a rozum neposkytuje žádoucí jistotu
▪ Idoly jeskyně – omezení osobními dispozicemi (individualita, vlohy) a prostředím, v němž jedinec
vyrůstal
▪ Idoly tržiště (trhovisko) – nepřesná slova pro označení věci
▪ Idoly divadla – sestávají z autoritativních názorů tradičních filosofických systémů, které
nekriticky vstřebáváme
− Nová Atlantis – nedokončená technická utopie o tom, jak má poznání sloužit praxi; užitek ze sluneční
energie, umělé hmoty apod.
● Konfrontace zkušenosti a rozumu – Thomas Hobbes
− 1588-1679, sekretář F. Bacona, hráč tenisu, později velký myslitel
− jakési dvojvládí empirického a racionalistického názoru
▪ „Nemůže totiž v lidské mysli být nic, co předtím prvotně nebylo počato, najednou nebo po
částech, v některém z našich smyslů.“
▪ užití analýzy stavů věcí
● Sensualismus – John Locke
− 1632-1704, filosof, lékař, politik
− úvahy o poznání i povaze společnosti v návaznosti na Baconem založený empirismus
− Esej o lidském rozumu – popření existence nějakých vrozených idejí, jak tvrdili racionalisté, podle něj je
člověk při narození „čistá deska“, kterou teprve životní zkušenost popíše
− dělení zkušenosti na smyslové údaje (sensations) a a vnitřní zakoušení (reflections)
− Dvě pojednání o vládě – empirismus je u Locka v souladu s jeho teorií společnosti
 ▪ „Veliký a hlavní účel, proč se lidé spojují ve státy a poddávají se vládě, je zachování jejich
vlastnictví.“
▪ Život, svoboda a majetek – právo na ně je právem přirozeným
▪ průkopník klasického liberalismu
● Zlom v pojetí empirie: George Berkeley
− 1685-1753, biskup
− Pojednání o základech lidského poznání – návaznost na Lockův sensualismus
▪ „Být znamená být vnímán!“
▪ subjektivizace zkušenosti = rozhodující je ten, kdo pozná, nikoli, co je poznáváno
● Skepticicsmus – David Hume
− 1711-1776, prohloubení Berkeleyova myšlenkového odkazu
− Pojednání o lidské přirozenosti
− Zkoumání lidského rozumu – autorův hlavní příspěvek ke krajnímu rozvinutí empirismu
▪ odmítnutí Berkeleyem založené hmotné substance
▪ popření duševního nositele našich mentálních dějů – empiricky se přece může přesvědčit o
existenci svých představ
▪ princip kauzality = vztah mezi příčinou a následkem

8. Novověký empirismus a jeho projevy v koncepci společnosti

Gnoseologický obrat v novověku

Koncem 16. Století vznikla potřeba prověřit naše dosavadní poznávací prostředky- přednostní pozornost se
přiklání spíše ke gnoseologii/ tedy teorii poznání než na ontologii či etiku.

důsledky:

1. Následující dvě století spor mezi zkušeností a rozumem o hlavní přístupovou cestu k poznání (pravdě) »
empirismus x racionalismus
2. Objevuje se téma metody a jejího významu. V popředí zájmu je kvantitativní stránka před kvalitativní.

METODA (z řečtiny methodos= cesta, kterou lze následovat)= praktické či myšlenkové úkony, které lze použít
k získání výsledku (jsou opakovatelné, technicky zvládnutelné…)

3. Od druhého důsledku se odvíjí kvantitativismus moderní vědy. Galileo Galilei: věda je to, co je spočitatelné,
měřitelné. Matematika je vzorem exaktnosti- přesnosti pro všechny přírodní vědy. Zapomínalo se, že
přesnost je přesností vůči povaze zkoumaného.
4. Nové pojetí smyslu vědy, způsobu užití rozumu. Nastoluje se funkční chápání vědy- cílem je poznat jak to
funguje k provedení technické aplikaci. F.Bacon i R.Descartes( představitelé odlišných táborů): vědění je
moc( nad přírodou), věda je nástrojem jejího ovládnutí.

Předchůdce novověkého empirismu

Roger Bacon (13. století) » přímá zkušenost jako základ poznání. Jeho chápání se o něco odlišovalo od
pozdějšího názoru. Zahrnoval do ní i vnitřní intuici a zaměřoval se na praktickou alchymii.
Překážkou věci pravdy/ stojí v cestě mysliteli: Sklánění se před nedůstojnými autoritami, dlouhodobé přivyknutí
známému mínění, neodůvodněnost soudů davů (o pravdě se nedá hlasovat!), učenci skrývají svou nevědomost, místo níž
vystavují svou iluzorní moudrost. » znemožňují poznat lidem vlastní nevědomost. V nastolení experimentální vědy viděl
R. Bacon morální obrodu.

Počátek novověkého empirismu: Francis Bacon

Francis Bacon (16. -17. st.) » nová empirická metoda, jíž vypracoval ve spise Nové organon- Příroda je podle
Bacona otevřenou knihou, jen je nutno umět v ní číst. K tomu je zapotřebí metoda INDUKCE čerpající
z experimentu.

INDUKCE = myšlenkový postup, souvislosti vyplívají z faktů (z konkrétních situací vyčteme věci obecné). Opačný
postup představuje DEDUKCE, kde je rozhodující logika (postupným usuzováním se dostaneme od věcí obecných ke
konkrétním).

Hlavní váhu přisuzuje Bacon smyslům, ovšem ví o jejich subjektivnosti. Řešení: Systematicky řízený experiment
má svou mocí opakovaného ověřování korigovat nedostatky smyslů.

Překážky v poznání=idoly

1. Idoly rodu » vnímáme věci z jednoho pohledu, dle lidského měřítka

2. Idoly jeskyně » dána osobními dispozicemi a prostředí, ve kterém jedinec vyrůstal.
3. Idoly tržiště » nepřesná slova, jimiž označujeme věci v každodenní mluvě (třeba na tržišti), jíž se dohadujeme
způsobem nevyhovujícím pravdivému poznání. Protože: Slova vznikají nejprve v živé řeči, nepřesnost získaná
povrchností násobí okolnost (jsou v podstatě obecná), pro některé věci nemáme slova, některá slova nic
neznamenají.

Nutno konfrontovat jazyk s konkrétně získaným věděním.

4. Idoly divadla » vznikají z autoritativních názorů nebo filozofických systémů, které nekriticky vstřebáváme.

Přestože byl Bacon v opozici se scholastickou racionalitou, ideál poznání spatřoval v tvůrčím spojení zkušenosti a
rozumu, což dokazují idoly, kterým se můžeme vyhnout jen samostatným myšlením.

(zahynul jako oběť vědy – zkoumal princip ledničky a nastydl)

SKUSENOSŤ :

1.sensation: vnejši zmysli

2.reflection→ vybavenie rozumu niečim dalšim, čo nejde z vonku získat

,,esse est percipi→ být zamena byt vníman´´

Konfrontace zkušenosti a rozumu: Thomas Hobbes

Thomas Hobbes (16. -17. st.) – sympatizuje jak s empirickým tak i s racionalistickým názorem. Za nejpůvodnější
zdroj ovšem pokládá empirickou zkušenost. Hlavní úloha v jeho práci připadá analýze, metodologii nového,
matematického způsobu poznání, což je návazností na R. Descarta.

Teorii společnosti popsal ve spise Leviathan (pojmenován je po mnohohlavém netvoru neobyčejné síly ze
Starého zákona). U Hobbese označuje moc společenství reprezentovaného státem. Přirozeností jedince je
 dosáhnout prospěchu, přirozeným stavem lidského společenství je v důsledku boj všech proti všem » proto lidé
předali své právo světské moci, reprezentované panovníkem. Hobbes se přikláněl k monarchii.

Sensualismus: John Locke

John Locke (17. -18. st.)» člověk při narození „tabula rasa“ = „

čistá deska“, kterou teprve životní zkušenost popíše. Popírá existenci idejí, které by byly vrozeny. Teze: „Nic
není v  rozumu, co by předtím nebylo ve smyslech“. Zkušenost pak dělí do vnějších smyslových údajů a vnitřního
zakoušení- kam patří pochybování, věření, zdůvodňování nebo chtění.

Empirismus je u Locka vyhrocen do sensualismu, rozhodující údaje z venčí dodávané smysly.

Druhy smyslových kvalit:

1. Primární » tvar, velikost, rozprostraněnost, tuhost, hybnost věcí – tyto považoval za objektivní
2. Sekundární » barva, vůně, chuť nebo zvuk – subjektivní

Teorie společnosti» Člověk byl v původním přirozeném stavu svobodný, mohl řídit své jednání a prací si
přivlastňoval přírodu. L. sice odmítá existenci vrozených idejí, ale přitom má podle něj v sobě člověk přirozený
zákon, který zajišťuje rozumné uspořádání lidských vztahů. Člověk musí pochopit rovnost mezi lidmi. Přesto byli
lidé nuceni se strachovat o svůj nabytý majetek. Život, svoboda a majetek, základní hodnoty, které má stát
zaručit, neboť kvůli tomu byl lidmi ustaven.

Spojením empirismu a individualismu se stal Locke průkopníkem klasického liberalismu. Stát má zaručit co
největší individuální svobodu a spočívat na rovnováze moci zákonodárné, výkonné a „federativní“(zahraniční politika)

*vnímaní- percipováni

Zlom v pojetí empirie: George Berkeley

George Berkeley (17. -18. st.) » Tvrdil, že primární i sekundární smyslové kvality mají stejný ontologický status,
obojí známe» jsou tedy obě subjektivní »Zde se v empirismu silně ozývá ohlas Nového filozofického postoje R.
Descarta a to, v poznání je rozhodující ten, kdo poznává, nikoliv to, co poznáváme.

Poznávací subjekt je omezen svou smyslovou výbavou. To co nazýváme věcí, je ve skutečnosti jen idea té věci
v naší mysli. Sensualista tvrdí, že ideu máme jen proto, že jsme něco, co ona idea znamená, vnímali. Protože
smysly jsou jedinou vstupní branou informací. Odtud Berkeleyova teze: být znamená být vnímán.

Vnímání je činnost subjektu. B. nepopíral existenci vnímaných jevů, ale tvrdil, že existence je závislá na našem
vnímání. Člověk se v poznání pohybuje v kruhu svých vlastních poznávacích aktivit.

Berkeley zamítá fakt něčeho nevnímaného. Vše, co je v naší mysli, jsme buď vnímali sami, nebo někdo jiný, od
kterého to víme.

Boží mysl vnímá svět jako celek, garantuje jeho existenci.

Skepticismus: David Hume

David Hume (18. st.) » odmítá vše, co není empiricky vykazatelné (co nelze prokázat vnímáním)

důsledky:
 1. Stejně jako Berkeley odmítá hmotnou substanci
2. Popírá i duševního nositele našich mentálních dějů. Empiricky se totiž můžeme přesvědčit jen o existenci
představ a jejich zřetězení. Ducha H. chápe jako pouhé spojování (asociace) představ podle podobnosti,
dotyku či příčiny.
3. Hume sdílí princip kauzality

KAUZALITA (příčinnost)= vztah mezi příčinou a následkem. Při kauzálním výkladu musím odkazovat dozadu
z příčiny na příčinu té příčiny až donekonečna. Protipól je TELEOLOGIE, ve které odkazujeme z jednoho účelu na vyšší
účel, ten nejvyšší zdůvodňuje všechny předešlé, řetěz je tak konečný.

Podobné věci jsou sdruženy s podobnými, to víme ze zkušenosti. Podle této zkušenosti definujeme příčinu jako
věc, po níž následuje druhá a kde po všech věcech, podobných první, následují věci podobné druhé. Představa kauzality
vnímání časové následnosti jevů » kritika: záměna časové následnosti a příčinnosti. Příčinný vztah sice vždy zahrnuje
časovou následnost, ale časová následnost nemusí být vždy kauzalitou. Hume oponoval tím, že jiný vztah než časové
následnosti neexistuje, protože se nedá empiricky prokázat.

Zdrojem Humova skepticismu k možnostem překročení lidské subjektivity je už původní myšlenka Berkeleyho a
to, že jsme uzavřeni v našich poznatcích. Jediné východisko » řád smyslových daností, jež mají lidé ve svém vědomí »
Naše zkušenost ještě sama osobě nezajišťuje objektivitu » Zdroj poznání i rozhodující kritérium jsou totožné.