Renesanční filozofie

Období plné změn

• dobytí Konstantinopole 1453

• vynález knihtisku 1455

• objevení Ameriky 1492

Renesance
• Zrod Itálie přelom 14./15. stol. - 16. století

• Znovuzrození antiky, přírody, člověka, nezávislosti, svobody, individua

• Počátek racionální a empirické vědy

• Renesanční filozofie – předěl mezi středověkem a novověkem

Zavrhnout Boha? Nikoliv!

• Náboženství hraje v renesančním období stejně významnou roli jako ve středověku, přičemž začal být kladen
větší důraz na osobní prožitek, opravdovost a snahu následovat pravé učení Ježíše Krista

• Byla zavržena scholastika s interpretacemi Aristotela např. že nemůžeme pochopit rozumem božskou podstatu
Pána Krista

• Návrat k platonismu, který podpořil myšlenku dualismu ducha a těla (duše je nadřazena tělu)

Individualismus
• Morální a politický pohled na společnost

• Upřednostňuje jedince a jeho nezávislost a soběstačnost, individuální zájmy 

• Svoboda je obvykle chápána jako směr, který nezasahuje do věcí jedince a společnosti 

• Společnost je brána jako volné seskupení lidí se společnými zájmy 

• Protiklad = kolektivismus

Humanismus
• Myšlenkový proud

• Vznik Itálie

• Představitel: Francesco Petrarca 

• Návrat k antickým hodnotám (všeumělectví)

• Důraz na individualitu člověka (Obyvatelstvo se aktivněji podílí na společenském životě)

• Důraz na rozum a zkušenost v procesu poznání

• Světskost – život má vlastní cenu i na Zemi, není jen přípravou na věčnost

• Humanisté prosazovali reformu školství a literárně orientované vzdělávání

Členění renesanční filozofie

• Orientovaná na přírodní vědy (astronomie, matematika, fyzika…) × Orientovaná na uspořádání státu a
společnosti
Přírodní filozofie
• Vliv na tvorbu nového obrazu světa

• Rozvoj astronomie

• Vyvrácení středověkého geocentrismu (Země je středem vesmíru) –> heliocentrismus – Slunce je středem
vesmíru (M. Koperník)

Mikuláš Kusánský (1401–1464)

• Německý filozof, matematik

• Bůh = absolutní nekonečnost

• Vesmír = nekonečný prostor

• Před Koperníkem objev pohybu Země

Mikuláš Koperník (1473–1529)

• Zpochybnil geocentrický model vesmíru –> 1. propagátor HELIOCENTRISMU

Giordano Bruno (1548–1600)

• Italský filozof, nejvýznamnější představitel přírodní filozofie

• Působil na univerzitě v Praze, Oxfordu

• Panteismus = Bůh je veškerá skutečnost

• Jedno = nekonečné věcné univerzum

• V něm změny, ono samo dokonale krásné a neměnné

• Jedno = Bůh

• Teze o nekonečnosti a věčnosti světa

• Neexistence středu vesmíru

• Základní prvky všech věcí = monády (pro M a Fy je to atom)

• Nařčen z kacířství – 1600 za své názory upálen v Římě inkvizicí

Johannes Kepler (1571–1630)

• Matematické formulace pohybu planet

• Dráhy planet = elipsy

• Středem elips je Slunce

• „Kde je látka, tam je matematika.“

Galileo Galilei (1564–1620)

• Astronom, fyzik, filozof

• Vylepšení dalekohledu

• „otec moderní astronomie“

• Spor s inkvizicí (je sporný dodnes) – publikování svých vědeckých názorů (pohyby vesmírných těles jsou řízeny
stejnými Fy zákony jako na Zemi)

• „A přece se točí.“
Francis Bacon (1561–1626)
• Anglický filozof, právník, státník

• Prosazování hledání přírodních zákonů proti účelu přírody

• Základem poznání – empirie (zkušenost

• Induktivní metoda poznání – experiment a pozorování

• „Vědění je moc.“ – věda je nástroj k ovládnutí světa

Teorie idolů
• Idoly brání správnému a objektivnímu poznání

• Idoly (lidského) rodu – všichni lidé, vedou ke klamu, vše poměřujeme lidským měřítkem

• Idol jeskyně – každý je jiný, své vlohy, zájmy, osobní historii (např. po přečtení knihy si ji vyložím tak, že nepřijmu
žádné jiné názory…)

• Idoly divadla – veškeré, hlavně filozofické názory, které přijímáme jako pravdivé, aniž bychom je kriticky
analyzovali

• Idoly tržiště – nejnebezpečnější, nesprávné užívání jazyka, nevhodný výběr slov

• Jinými slovy:

• Idol rodu – naše očekávání (např. přírodních zákonů apod.)

• Idol jeskyně – neschopnost oprostit se od předsudků

• Idol tržnice – tyranství slov, obtížnost vymanit se z jejich neuchopení

• Idol divadla – zakořeněný vliv tradičního způsobu myšlení

Novověká filozofie (17.–konec 19. století)

• Vývoj ovlivněn společenskými, náboženskými a politickými změnami

• Rozpad feudalismu (konec středověku)

• Rozvoj přírodních věd

• Které poznání vede k pravdě?

• Smysly?

• Rozum?

• Jak člověk poznává?

• Jaké vlastnosti nese objektivní svět?

Racionalismus (důraz na rozum) × Empirismus (důraz na smyslové poznání)

Racionalismus
• René Descartes

• Baruch (Benedikt) Spinoza

• Gottfried Wilhelm Leibniz

René Descartes
• francouzský matematik a filozof (důraz kladl na matematiku)
 • snažil se všechny vědy zbavit skepticismu (pochybování)

• dílo: Rozprava o metodě – důraz na suverenitu lidského rozumu – byl racionalista – smysly nás klamou

• představitel tzv. METODICKÉ SKEPSE – jediná jistot v našem poznání je POCHYBOVÁNÍ – každý může říct
„myslím, tedy jsem“, protože pokud pochybuji, tak myslím a pokud myslím, tak to znamená, že existuji

• představitel DUALISMU – podstatu světa tvoří na sobě nezávislé 2 substance:

1. myslící substance (duch), 2. rozlehlá substance (hmota) – obě stvořil Bůh – stojí nad nimi

Baruch Spinoza
• představitel MONISMU

• podstatu světa tvoří 1 substance, jejíž vlastnosti (tzv. atributy) jsou MYŠLENÍ a ROZPROSTRANĚNOST

• substanci viděl jako Boha a přírodu –> substance = Bůh a příroda –> panteismus

Gottfried Wilhelm Liebnitz

• představitel PLURALISMU

• podstatou je nekonečné množství substancí - tzv. MONÁD (monády = duchovní atomy)

• výsledné harmonické uspořádání světa je důsledkem tzv. PŘEDZJEDNANÉ HARMONIE

• Bůh při tvoření monád každou z nich vybavil

• každá monáda má tak své nezastupitelné místo a poslání

Empirismus
 Poznání na základě zkušenosti (popřípadě na smyslech)

John Locke
• veškeré ideje (poznatky) v naší mysli pochází z vnějšího světa

• vrozené ideje neexistují

• člověk je po narození TABULA RASA (čistý, nepopsaný list papíru) – popisuje se až zkušenostmi v průběhu života

• „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech“

• Získané ideje rozlišujeme:

1. jednoduché ideje – nejjednodušší elementy našeho myšlení, ty získáváme z: vnější zkušenosti (pomocí
počitků odrážíme okolní svět), vnitřní zkušenosti (reflexe)

2. složené ideje – kombinacemi jednoduchých vznikají v rozumu (jako slova z písmen)

• Představitel TEORIE SPOLEČENSKÉ SMLOUVY – dílo: Dvě pojednání o vládě

• stát vzniká na základě společenského smlouvy mezi lidem a panovníkem (svými myšlenkami se blíží k
demokratickému zřízení či konstituční monarchii)

• stát je nepřirozený útvar – vzniká, aby chránil lidská přirozená práva – ochrana soukromého vlastnictví

TŘI TEORETIKOVÉ SPOLEČENSKÉ SMLOUVY – John Locke, Thomas Hobbes, Jean Jacque Rousseau

David Hume
• Rozlišuje:

1. JEDNODUCHÉ IDEJE
 a. IMPRESE = dojmy (živé, jasné) Imprese jsou nejpůvodnějším zdrojem poznání a ideje jsou od nich
odvozeny
b. jejich KOPIE = ideje (méně přesné, vyvolány z paměti, fantazií)

2. SLOŽENÉ IDEJE (vnímal je stejně jako Locke)

George Berkeley
• Jedinou realitou je obsah našeho vědomí – vše, co vnímáme, je pouze fenomén našeho vědomí

• věci nemají objektivní existenci – je to pouze souhrn počitků v našem vědomí, existují pouze v procesu našeho
vnímání

• představitel SUBJEKTIVNÍHO IDEALISMU

• „Být znamená být vnímán.“

• Když opouštím svůj pokoj, přestane existovat, protože to přestanu vnímat - kritici říkají, že Berkelyho teorie
končí v solipsismu (reálně existuji jen já, jako vnímající subjekt a svět je pouze pouhou představou (být = být
vnímán))

Thomas Hobbes
• Představitel TEORIE SPOLEČENSKÉ SMLOUVY – dílo: Leviathan

• mezi občany a vládci musí existovat společenská smlouva (vládce může zákony prosazovat i silou)

• ideálem je vytvoření státu s absolutní mocí

• „Válka všech proti všem.“

• Homo homini lupus = člověk člověku vlkem (člověk je zlý tvor, proto ho absolutní monarchie musí
hlídat)

• TŘI TEORETIKOVÉ SPOLEČENSKÉ SMLOUVY – John Locke (zastupitelská demokracie), Thomas Hobbes
(absolutní monarchie), Jean Jacque Rousseau (přímá demokracie)
Filozofie francouzského osvícenství – hnutí vzdělanců 17. a 18. století
Důraz kladen na:
• lidskou svobodu a rovnost mezi lidmi

• boj proti církvi

• toleranci a osvícené zákonodárství

• rozum a vzdělání

• myšlenku nevyhnutelnosti pokroku

• filozofie proniká do veřejného mínění

Encyklopedie čili naučný slovník věd, umění a řemesel

• Hlavní redaktor – Denis Diderot

• cílem bylo shrnout vědění tehdejší doby a zahrnout zde poznatky ze všech oborů

• 28 svazků

• rozdělena do 3 částí: vědy, svobodná a mechanická umění

• přispěvatelé: Voltaire, J. J. Rousseau, Ch. Montesquieu, Diderot

Denis Diderot
• byl francouzský osvícenecký spisovatel, svobodný zednář a filozof

• dílo: Filozofické principy hmoty a pohybu

• odmítá nutnost existence Boha jako „prvního hybatele"; tvrdí, že není třeba se ptát po první příčině pohybu: 

• „Předpoklad, že nějaké jsoucno existuje vně hmotného světa, je nemožný.„

Jean Jacques Rousseau

• filosof a spisovatel švýcarského původu

• přispěvatel do Encyklopedie (hudba)

• hlásal návrat k přírodě a lidské přirozenosti

• Dílo: EMIL, ČILI O VÝCHOVĚ - výchova má chránit před vlivy společnosti, důraz na citovou výchovu – proti učení
z knih, důraz na učení ze zkušenosti

• Dílo: Rozprava o vědách a umění - věda a umění vzdalují člověka od přírody – lidé jsou od přírody dobří a kazí je
teprve společnost

• Dílo: Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – dvojí NEROVNOST: přirozená a mravní

• 3 příčiny nerovnosti: vznik soukromého vlastnictví, ustavení vrchnosti, zneužití moci

• představitel TEORIE SPOLEČENSKÉ SMLOUVY – dílo: Společenská smlouva

• LID = jediný nositel suverenity

• vůle celého společenství, vedena obecným zájmem –> OBECNÁ VŮLE (podřízení individuální svobody
obecné vůli) –> ÚČAST OBČANŮ NA ZÁKONODÁRSTVÍ
Francois Marie Arouet Voltaire
•  osvícenský filosof, básník a spisovatel, osobnost evropského významu

•  obdivovatel Anglie – seznámil se zde s Lockem i Humem, přeložil do francouzštiny Newtona

•  důraz klade na: mravní roli náboženství, svobodu lidského ducha, názorovou toleranci

•  kritizoval církev

•  představitel DEISMU = bůh stvořil svět, ale dále do něj nezasahuje

Charles Montesquieu
• francouzský osvícenec šlechtického původu

• dílo: Perské listy – satirické dílo v dopisech kritizující francouzskou společnost, kritika církve

• dílo: Duch zákonů – kritika absolutismu, důraz na konstituční monarchii

• AUTOR ROZDĚLENÍ STÁTNÍ MOCI NA ZÁKONODÁRNOU, VÝKONNOU A SOUDNÍ

• nejdůležitější je nezávislost soudců

• inspirován Lockem, který rozdělil moc na zákonodárnou a výkonnou

Osvícenští materialisté
• ovlivněni myšlenkami I. Newtona

• mechanické chápání přírody – PODSTATOU VŠEHO JE HMOTA –> MECHANICKÝ MATERIALISMUS (tendence
vysvětlovat všechny jevy na základě mechaniky)

• Představitelé:

• Julien Offroy de La Methrie – dílo: Člověk stroj (lidské tělo je stroj)

• Denis Diderot
Německá filozofie v osvícenství
• němečtí filozofové jako první označili reformní tendence absolutistických monarchií jménem osvícenství
(Aufklärung)

• symbol pro střet světla rozumu a víry v pokrok a vědění s temnotou a předsudky

• německý idealismus:

• snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám a jeho
vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy

• Immanuel Kant

• Johann Gottlieb Fichte

• Friedrich Wilhelm Joseph Schelling

• Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Immanuel Kant
• 1724-1804

• dílo: Kritika čistého rozumu

• otázky poznání a pravdy (gnoseologie)

• kritika empirismu a racionalismu (předmět nám není dán)

• zabývá se v kontextu gnoseologie nikoli objektem (pozorovanou věcí), ale subjektem (tím, kdo pozoruje)

• Co mohu vědět? –> METAFYZIKA

• Co mám konat? –> ETIKA

• V co smím doufat? –> NÁBOŽENSTVÍ

• Co je člověk? –> ANTROPOLOGIE, KE KTERÉ VŠE SMĚŘUJE

Kantův kopernikovský obrat

• stejně jako Koperník otočil zažitou představu o geocentrismu, provedl Kant revoluci v teorii poznávání

• empirismus a racionalismus říká, že se podle předmětů (objektů) řídí poznání

• podle Kanta je hranice našeho poznání, resp. subjekt, pozorovatel tím, kdo ovlivňuje předměty našeho
poznávání

• Existuje svět nezávislý na subjektu (věc o sobě)-bez subjektu jej nemůžu logicky poznat

• Existuje svět, který si na základě naší zkušenosti vytváříme (svět věcí pro nás) – takový svět je svět pojmů,
kategorií a analýz, probíhající v čase a prostoru – konstrukcí lidské mysli, která neodpovídá realitě

Analytické a syntetické soudy

Analytické soudy – nerozlišují, pojem předmětu; zdůrazňují to, co je v předmětu poznání obsaženo (Má kulaté
brýle/obarvené vlasy, led taje, slunce svítí)

Syntetické soudy – rozvíjejí pojem poznávaného předmětu; přidává něco nového (Jsem dobrý učitel/dobrá učitelka)

• a posteriori: opírá se o zkušenost (některá tělesa jsou těžká), a priori: opírá se o nepopiratelný fakt mimo naši
zkušenost (2+2=4)
Kantova apriorní etika
• Kategorický imperativ:

• „Jednej jen podle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“

• zákonitosti lidského jednání nevychází z okolí, tradic, křesťanské morálky, ale vždy a jen z člověka samotného

• apriori=pravidla musí platit za všech okolností

Johann Gottlieb Fichte

• žák I. Kanta

• dílo: Základ všeho vědosloví

• existují dvě metody poznání:

• vykládání zkušenosti (dogmatismus)

• odvozovat zkušenost z představy (idealismus)

• Filozofii si volíme takovou, jací jsme

• Filozofie není mrtvé nářadí – ožívá, když jej bere do ruky člověk – ego - JÁ

• Počátkem filozofie je myslící subjekt, který podrobuje zkoumání sama sebe – JÁ

• vlastní bytí, poznání, rozum, …

• Vše, co existuje mimo JÁ označuje jako NE-JÁ

• NE-JÁ (příroda) je pouze prostředek umožňující aktivitu JÁ

• JÁ prochází 3 fázemi vývoje:

• 1.fáze – JÁ určuje samo sebe

• 2. fáze – vytváří NE-JÁ (přírodu) – ta je prostorem pro jeho aktivitu

• 3. fáze – postaví se proti svému výtvoru NEJÁ

• JÁ na odporu NE-JÁ uskutečňuje samo sebe.

Friedrich Wilhelm Joseph Schelling

• stojí v opozici proti Fichtemu:

• ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody

• Duch (JÁ) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda
a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické).

• Duchu (JÁ) a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého
(…) nýbrž vidíme-li přírodu jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla
George Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)
• dílo: „Fenomenologie ducha“

• veškeré bytí je pouze jistým stádiem vývojem ducha

• úkolem filozofie je pochopit to, co jest, neboť to, co jest, je rozum (narážka na Descarta)

• individuum, které je vybavené rozumem je synem/dcerou své doby a nikdy nemůže překročit svůj
přítomný svět

• poznat rozum a těšit se jím je smírem se skutečností, ve které si mohu zachovat alespoň trochu
subjektivní svobody

• „Pravá potřeba filozofie nemíří patrně k ničemu jinému než naučit se žít.“

• „Dějiny nás učí, že z dějin se dosud nikdo nepoučil.“

Hegelova filozofie ducha

• Subjektivní duch – nejnižší stupeň

• individuální vědomí člověka

• vzniká pojem svědomí

• Objektivní duch – ETIKA

• nadindividuální projevy , které tvoří řád lidských dějin

• vzniká rodina, společnost, stát

• Absolutní duch – stojí na vrcholu triády

• vzniká náboženství, umění a filosofie

Hegelův objev dějinnosti

• tomu, co jest, rozumíme jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně zápasu protikladů

• svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá po spirálách
dějinnosti cestu sám k sobě