Německá filozofie v 

osvícenství
• němečtí filozofové jako první označili reformní tendence absolutistických monarchií jménem osvícenství
(Aufklärung)
• symbol pro střet světla rozumu a víry v pokrok a vědění s temnotou a předsudky
• německý idealismus:
• snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám a jeho
vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy
• Immanuel Kant, Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Immanuel Kant
• dílo: Kritika čistého rozumu
• otázky poznání a pravdy (gnoseologie)
• kritika empirismu a racionalismu (předmět nám není dán)
• zabývá se v kontextu gnoseologie nikoli objektem (pozorovanou věcí), ale subjektem (tím, kdo pozoruje)
• Co mohu vědět? –> METAFYZIKA
• Co mám konat? –> ETIKA
• V co smím doufat? –> NÁBOŽENSTVÍ
• Co je člověk? –> ANTROPOLOGIE, KE KTERÉ VŠE SMĚŘUJE
Kantův kopernikovský obrat
• stejně jako Koperník otočil zažitou představu o geocentrismu, provedl Kant revoluci v teorii poznávání
• empirismus a racionalismus říká, že se podle předmětů (objektů) řídí poznání
• podle Kanta je hranice našeho poznání, resp. subjekt, pozorovatel tím, kdo ovlivňuje předměty našeho
poznávání
• Existuje svět nezávislý na subjektu (věc o sobě) -bez subjektu jej nemůžu logicky poznat
• Existuje svět, který si na základě naší zkušenosti vytváříme (svět věcí pro nás) – takový svět je svět pojmů,
kategorií a analýz, probíhající v čase a prostoru – konstrukcí lidské mysli, která neodpovídá realitě
Analytické a syntetické soudy
Analytické soudy – nerozlišují, pojem předmětu; zdůrazňují to, co je v předmětu poznání obsaženo (Má kulaté
brýle/obarvené vlasy, led taje, slunce svítí)
Syntetické soudy – rozvíjejí pojem poznávaného předmětu; přidává něco nového (Jsem dobrý učitel/dobrá učitelka)
• a posteriori: opírá se o zkušenost (některá tělesa jsou těžká), a priori: opírá se o nepopiratelný fakt mimo naši
zkušenost (2+2=4)
Maxima – zásada, která může platit pouze pro jednotlivého člověka.
Praktický zákon – zásadu, která by se měla týkat každého člověka.
Hypotetický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně, ale podmíněně. Příklad: Chceš-li zdolat nejvyšší horu
světa, tak posiluj a věnuj se horolezectví!
Kategorický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně a nepodmíněně, tzn. týká se každého bez ohledu na jeho
cíle. A jde vůbec formulovat něco jako kategorický imperativ (KI)? KI se nemůže týkat obsahu, ale pouze formy. Obsahem
jsou přání a cíle jednotlivců.
„Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy platit jako princip všeobecného zákonodárství.“
„Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze
jako prostředek.“
Kantova apriorní etika
• Kategorický imperativ: „Jednej jen podle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným
zákonem.“
• zákonitosti lidského jednání nevychází z okolí, tradic, křesťanské morálky, ale vždy a jen z člověka samotného
• apriori=pravidla musí platit za všech okolností
Johann Gottlieb Fichte
• žák I. Kanta
• dílo: Základ všeho vědosloví
• existují dvě metody poznání:
• vykládání zkušenosti (dogmatismus)
• odvozovat zkušenost z představy (idealismus)
• Filozofii si volíme takovou, jací jsme
• Filozofie není mrtvé nářadí – ožívá, když jej bere do ruky člověk – ego - JÁ
• Počátkem filozofie je myslící subjekt, který podrobuje zkoumání sama sebe – JÁ
• vlastní bytí, poznání, rozum, …
• Vše, co existuje mimo JÁ označuje jako NE-JÁ
• NE-JÁ (příroda) je pouze prostředek umožňující aktivitu JÁ
• JÁ prochází 3 fázemi vývoje:
• 1.fáze – JÁ určuje samo sebe
• 2. fáze – vytváří NE-JÁ (přírodu) – ta je prostorem pro jeho aktivitu
• 3. fáze – postaví se proti svému výtvoru NEJÁ
• JÁ na odporu NE-JÁ uskutečňuje samo sebe.
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
• stojí v opozici proti Fichtemu:
• ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody
• Duch (JÁ) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda
a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické).
• Duchu (JÁ) a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého
(…) nýbrž vidíme-li přírodu jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla
George Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)
• dílo: „Fenomenologie ducha“
• veškeré bytí je pouze jistým stádiem vývojem ducha
• úkolem filozofie je pochopit to, co jest, neboť to, co jest, je rozum (narážka na Descarta)
• individuum, které je vybavené rozumem je synem/dcerou své doby a nikdy nemůže překročit svůj
přítomný svět
• poznat rozum a těšit se jím je smírem se skutečností, ve které si mohu zachovat alespoň trochu
subjektivní svobody
• „Pravá potřeba filozofie nemíří patrně k ničemu jinému než naučit se žít.“
• „Dějiny nás učí, že z dějin se dosud nikdo nepoučil.“
Hegelova filozofie ducha
• Subjektivní duch – nejnižší stupeň
• individuální vědomí člověka
• vzniká pojem svědomí
• Objektivní duch – ETIKA
• nadindividuální projevy , které tvoří řád lidských dějin
• vzniká rodina, společnost, stát
• Absolutní duch – stojí na vrcholu triády
• vzniká náboženství, umění a filosofie
Hegelův objev dějinnosti
• tomu, co jest, rozumíme jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně zápasu protikladů
• svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá po spirálách
dějinnosti cestu sám k sobě
Německý materialismus
Karl Marx
„Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Svobodný a otrok, patricij a plebejec, baron a
nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý, tu otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním
přetvořením celé společnosti nebo společným zánikem bojujících tříd.“
• Představitel levicového křídla, mezinárodní politika, ekonomie (odcizení – způsobeno kapitalismem)
• Dlouholetá spolupráce s F. Engelsem – Svaz komunistů
• Dílo: Komunistický manifest, Kapitál
• Historický materialismus
• Materialistické chápaní dějin – podstata světa = HMOTA
• Rozpory výrobních sil a výrobních vztahů – změna výrobních podmínek → vztahy politické, právní,
náboženské, kulturní apod.
• Člověk = pracující bytost, která se prací mění a přetváří
• Práce člověka odcizuje (zvnějšuje)
• Po zrušení soukromého vlastnictví = vykořisťování nepřátelské vztahy ve společnosti zaniknou
• Beztřídní společnost vyústí v komunismus
• Impuls – neúnosné pracovní podmínky dělníků
Komunistický manifest 1848
• Vytvořen na žádost Svazu komunistů
• Následovala vlna revolucí
• Obsah: vztahy mezi buržoazií a proletariátem, proletariátem a komunisty
• Výčet požadavků vnímaných v té době jako revoluční
• Vyvlastnění velkého pozemkového majetku
• Zavedení progresivní daně
• Odstranění rozdílů mezi městem a venkovem
Teorie třídního boje
• Změny výrobních sil vedou ke změnám výrobních vztahů
• Prvotně pospolná společnost
• Antické otroctví
• Feudalismus
• Kapitalismus
• Vyústění - KOMUNISMUS
Boje dvou tříd
• Proletáři – mají pouze pracovní sílu
• Kapitalisté – vlastní výrobní prostředky
• Vykořisťují proletariát pomocí tzv. nadhodnoty
• Vyústění – REVOLUCE
• Nastolení beztřídní společnosti (založeno na rovnosti)
• Heslo: „Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb.“
• Vize: po dosažení a dovršení komunismu postupně odumře stát a lidstvo získá svobodu a rovnost = beztřídní
společnost Pozitivismus
vzniká jako reakce
Filozofie pozitivismus – 19. Století na spekulaci 18. A
• Francouzský pozitivismus – Auguste Comte, anglický pozitivismus – Herbert Spencer, J. S. Mill 19. století, v
• Filozofický směr odmítající metafyziku (hledání absolutna) souvislosti s
• Vychází z daností, faktů (z pozitivního) (Vše, co překračuje „pozitivní“, je zbytečným tázáním) rozvojem
• Spekulace nahrazeny FAKTY, důraz kladen na vědy a jejich místo v moderní společnosti přírodních věd
Auguste Comte
• Zakladatel oboru sociologie, zakladatel pozitivismu
• Dílo: Kurz pozitivní filozofie
• Zde použit termín sociologie – ta vychází z pozitivismu
• Proměna společnosti – např. průmyslová revoluce (migrace obyvatel, urbanizace,
industrializace)
• Cíl: prostudování nové společnosti
Členění sociologie
• Sociální statika:
• Teorie uspořádání a stavby společnosti
• Studium podmínek existence každé společnosti + jejího řádu
• Základní jednotka = rodina
• Dělba práce apod.
• Sociální dynamika:
• Teorie neustálého pokroku lidstva
• Zkoumání vývoje (dynamiky) a změny společnosti
Vývoj lidstva dle vědění
• Mytické stádium
• Antika – středověk – hledání absolutního poznání, vysvětlení jevů působením nadpřirozených sil (bytostí)
• Metafyzické stadium
• Reformace – velká francouzská revoluce – nadpřirozené principy nahrazeny abstraktními pojmy a rozumovými
konstrukcemi (substance, kauzalita apod.)
• Pozitivní stádium – výsledek pokroku – ve středu zájmu již není původce a cíl veškerého bytí, ale moderní svět,
skutečnost vysvětlována na základě faktů, zkoumá se to, co je prokazatelné
Klasifikace věd, řazení
• Sociologie (statika, dynamika)
• Matematika
• Biologie
• Chemie
• Fyzika
• Astronomie
Herbert Spencer
• Inspirován Darwinem (evoluční teorie) – představitel ORGANICISMU (společnost přirovnána k organismu)
• Biologické vlastnosti společné všem lidem = klíč k vysvětlení společenského života
• Sociologie = věda o vývoji společnosti, který probíhá v důsledku přírodních zákonů – zákon přirozeného vývoje
(přežití nejzdatnějších)
• Dílo: Princip psychologie – aplikace evolučního principu na vývoj ducha; Teorie populace
John Stuart Mill
• Dílo: O svobodě, Úvahy o vládě ústavní
• Zastánce representativní demokracie
• Liberalista
• Utilitarismus
• Cílem lidského jednání je hledání blaha a užitku
• Maximální užitek pro maximum lidí
• Kolektivní morálka užitku
• Iracionalismus, nerozum (duchovní, citové poznání)
• Přístup odmítající možnost rozumového vysvětlení světa
• V centru člověk - podstata světa uchopitelná pouze citem, vůlí, intuicí → vnitřním světem…
Voluntarismus
• Filozofický směr
• Zdroj poznání = VŮLE – Vůle nás ovlivňuje v duševním životě více než rozum
Arthur Schopenhauer
• Německý filozof
• Základní životní princip = pud (neukojitelná trýzeň, vůle k životu)
• Dílo: Svět jako vůle a představa
• Základní pojem = vůle (nesvobodná, určována nadřazenou vůlí celku)
• Podstata světa a veškerého dění v něm
• Vůle k životu žene lidi vpřed (rozmnožovací pud)
• Podstata vůle – stále něco chtít (z toho pramení utrpení)
• Pořád něco chci, když to mám, chci něco jiného
• Svobodná vůle je pouze světová vůle (proto jsme provázeni utrpením – nouze, osamění, nuda)
Utrpení světa (inspirace buddhismem)
• Člověk zmítán pudy a tužbami – nikdy nenalezne klid
• Život je utrpení, čím více trpíme, tím zřetelněji poznáváme, ale poznání není východisko z utrpění (nejvíce trpí
géniové)
Utrpení lze zmírnit
• Etická cesta (askeze jako záměrné překonání vůle– křesťanská, buddhistická apod.)
• Estetická cesta – člověk jako čistý poznávací subjekt oproštěný od vůle (poznání, které to umožňuje = umění v
kombinaci s filozofií)
• „Láska je pouhá iluze, s níž příroda zajišťuje zachování lidského rodu.“
• Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a napůl omezit svá práva.
• Osud míchá karty, my hrajeme.
Fridrich Nietzsche
• Německý filozof
• Vychováván v silně ženském prostředí
• Záliba v antickém Řecku + hudba Richarda Wagnera
• Ovlivněn Schopenhauerem
• Vůle = pozitivní síla, která se neustále potřebuje něčeho zmocňovat – VŮLE K MOCI
• Špatný psychický stav – sklonek života nervové zhroucení
Tak pravil Zarathustra
• Myšlenka vůle k moci (agresivní, panovačná)
• Žádá si, aby jí bylo všechno podvoleno
• Prosazování vůle ovlivněno náboženskými, kulturními a politickými tlaky → ovlivnění lidského chování
• Je třeba přehodnotit VŠECHNY ZÁKLADNÍ HODNOTY DOSAVADNÍHO ŘÁDU SVĚTA
• 3 stupně vývoje člověka
• Závislost na autoritách a mistrech
• Oproštění od nich a dobytí svobody
• Obrat k vlastním hodnotám –> Nadčlověk = prosazující svou vůli, rozumovost a mravnost – Skrze
nadčlověka vůle překoná sama sebe, slabošsky nezakrní
Pohled na utrpení
• Reakce na utrpení = nadčlověk (ztělesnění vůle k moci)
• Cíl dostupný pouze několika výjimečným jedincům (Génius oproštěný od rozumu, vědění, odpovědnosti, zásad)
• „Člověk je pouze provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí“ „Hlásám vám
nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno.“
• Myšlenky ohnuty a zneužity nacisty…
Postoj ke křesťanství
• Kritika křesťanské morálky (zrušili jsme ji tím, že jsme podle ní nežili)
• Náboženství se staví proti síle tvořivého života
• Vyústění v nihilismus
• Bůh je mrtev – Zabili jsme ho tím, že jsme v něho nevěřili…
Sedm ANTI Nietzscheho filozofie
• ANTIMORALISTICKÝ
• ANTIDEMOKRATICKÝ
• ANTISOCIALISTICKÝ (člověk není stádní zvíře)
• ANTIFEMINISTICKÝ (ignoroval emancipaci)
• ANTIINTELEKTUALISTICKÝ (rozum a intelekt je služebník vůle)
• ANTIPESIMISTICKÝ
• ANTIKŘESŤANSKÝ (souhrn veškerého převrácení přirozených hodnot)

Existencialismus a filozofie existence

• Existencialismus – stěžejní filozofický směr 20. století, impulz pro vznik – 1. světová válka (člověk jako politická a
ideologická součástka), industrializace – odcizení, tzv. blahobyt…
• Francouzská větev – Sartre, Camus
• Německá větev – Jaspers
• Propojení s literárním uměním
• Otázka svobody, nicoty, absurdnosti lidské existence
Existence jako způsob bytí jedince
• Nelze ji racionálně popsat, pouze nepřímo zakusit
• Existence je vždy:
• Individuální
• Dynamická
• Otevřená
• nadaná jistou časovostí
• svobodná (do svobody jsem násilím vržen)
• Spojeno s ODPOVĚDNOSTÍ
• Za sebe
• Za druhé
• Za dění ve světě
• Konečná
• Bytí ke smrti
Existenciály
• Analýza podstaty lidského bytí
• Existenciál – základní struktura určitých rysů existence člověka
• Často negativní charakter – strach, hnus, nicota
Jean-Paul Sartre
• U věcí esence (podstata) předchází existenci
• U člověka existence předchází esenci (podstatě)
• Člověk nejdříve existuje, není ničím, podstatu existence utváří životem, jednáním – učiní se tím, čím se
učinit chce
• Jsme odsouzeni ke svobodě
• Sám se nestvořil, ale je zodpovědný za své volby a rozhodnutí
• Jsme odpovědni sobě, ne nikomu jinému (Člověk zodpovídá za to, kým je)
• Dílo: Bytí a nicota, Nevolnost, Zeď
Albert Camus
Dílo: Mýtus o Sisyfovi
• Existuje pouze jeden závažný filozofický problém – SEBEVRAŽDA
• Stojí život za to, abychom ho žili?
• Pro: pocit absurdity (touha po vědomí smyslu života x iracionální svět)
• Proti: musíme žít navzdory všemu, co nám život přináší
• STAVÍ SE PROTI SEBEVRAŽDÁM
• Cesta revolty:
• Vím, že je vše nesmyslné, žiji navzdory absurditě
• Např. Sisyfos – bohové ho chtějí zlomit, on ale tlačí kámen s vědomím absurdity a jí navzdory
• Cesta revoluce: Revolucí se snažíme dát životu umělý smysl, zakrýt absurditu existence, zavrhuje ji
Karl Jaspers
• Německý filozof
• Mravní otázky
• Krajní situace:
• Situace, v níž se existence uskutečňuje bezprostředně
• Stáváme se v nich sami sebou
• Smrt, utrpení, vina
• Esej: Otázka viny – Různé formy viny, zniklo jako reakce na 2. světovou válku
Otázka viny
• Kriminální vina – zločiny (individuální, kolektivní), instance = soud
• Politická vina – spojená s ideologií, odpovědnost všech občanů státu za důsledky jednání státu
• Morální vina – prohřešky každého z nás, instance = svědomí
• Metafyzická vina – nejvyšší, hranice mezi ní a morální vinou je nezřetelná, odpovědnost před Bohem,
transcendentní instancí
Věda a víra
• Víra a věda (Galilei, Bruno)
• Galileo věděl, Bruno věřil, navenek stejná situace
• Bruno – nedokázal odvolat, zemřel mučednickou smrtí
• Galilei – odvolal učení o běhu Země kolem Slunce
• Pravda:
• Víra odvoláním utrpí
• Pravdy se odvolání nedotkne (věda)
• Pokud ji mohu dokázat, obstojí i beze mě
Sören Kierkegaard
• Dánský filozof, teolog, spisovatel
• Existence = radikální osamocenost a nutnost neustálé volby bez opření o fakta
• Rozhodování vnáší do života nejistotu, úzkost, rozčarování
• Jistota = víra v Boha (ne přes církev, ale přes transcendenci)
Martin Heidegger
• Německý filozof, žák Husserla
• Dílo: Bytí a čas
• Existence = povrchní, všední bytí člověka
• Esence = podstata bytí, skutečné bytí
• Podstata bytí – obava z nebytí (smrti) – přehlušujeme ji povrchním bytím
• Pobyt na světě – neustálé strádání, starost
• Základní lidská zkušenost – úzkost
• Pobyt na světě směruje pouze ke smrti
Filozofie současnosti
Pragmatismus
• Představy, pojmy, soudy = pouhá pravidla jednání
• Pravdivé jsou ve chvíli, kdy jsou člověku užitečné, bez ohledu na to, zda se shodují se skutečností
• Obecná pravda neexistuje (co je jednomu užitečné, druhému může škodit)
• (William James, John Dewey)
Fenomenologie
• Jeden z nejvlivnějších směrů 20. století
• Staví se proti vnějšímu popisu skutečnosti
• Zkoumáním jevů se snaží dojít k jejich podstatám
• Edmund Husserl
• Zakladatel fenomenologie
• Moderní věda se vzdaluje přirozené zkušenosti
• Návrat před vědecké konstrukce (k věcem samým)
• Analýza lidského prožívání
• fenomény – to, co vnímáme
• Je třeba odstranit subjektivitu
• Vidím psa – musím zapomenout, co o psech vím
• Pravda je obsažena ve věcech, mému rozumu se pouze zjevuje
Hermeneutika
• Nauka o objasňování, chápání, rozumění, vysvětlování, výkladu
• Porozumění světa souvisí s jazykem
• Analýza řeči, jazyka, kultury umožňuje porozumět bytí
Postmodernismus
• Filozofie hledá podmínky a prostředky vývoje vědy a komunikace
• Nahrazení myšlenkové totality pluralitou názorů
Novopozitivismus (tzv. logický pozitivismus)
• Návaznost na pozitivismus
• Výraznější omezení PŘEDMĚTU filozofie
• Stěžejní je analýza jazyka (vyjadřování člověka)
• Problém vztahu jazyka a vědy
• Otázka relevance výpovědi o světě
• Vídeňský kroužek
• Moderní logika + aplikace na filozofické problémy
• Odmítání metafyziky
• Uznání autority přírodních věd
• Odmítnutí všeho nevědeckého (neověřitelného)
• Filozofie nemá být samostatná vědní disciplína, ale POMOCNÁ

Bude pro mě důležitá v této části filozofie K. Marxe, A. Schopenhauera, F. Nietzscheho, existencialistů A.
Camuse a Sartera, K. Jasperse a M. Heideggera. Na něco z tohoto budeme mít ještě pracovní listy, ale test
upravím na obsah prezentace a dosavadních prac. listů týkající se Schopenhauera a Nietzscheho.
Existencialisty propojte s vědomostmi z ČJ.