ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKA

- test - abcd (faktické věci), otevřené otázky (popis směru apod.), otázky na argumentaci vlastního
názoru

- představa vědy - Rudolf Carnap - co dělá vědu vědou, jaké typy dávají smysl? - teorie, co je dobré
poznání:

- věty smysluplné - můžeme si je empiricky ověřit (V hodině je 30 účastníků.)

- věty nesmyslné

- věty smysluprosté - na první pohled dávají smysl, ale nejsou empiricky ověřitelné (Tato kniha
je krásná.), mají jen estetickou hodnotu

- věda sestává pouze ze smysluplných věd - garance stroprocentních pravd

- můžeme namítnout:

- jeho celá teorie je smysluprostá

- v každé vědecké disciplíně existuje nějaká část předpokladů, která není empiricky
ověřitelná

- každá věda stojí na nějakých hodnotách (např. pravda má většinu hodnotu než
nepravda)

- existují fakta, která popisují, co je v empirické realitě

- svět hodnot, svět správného / nesprávného, svět volby

- morální psychologie - zajímá ji svět faktů, který obklopuje svět hodnot

- empirický náhled na oblast hodnot - např. jakou část mozku při tom zapojujeme

- etika - co je to být správné..., normativní věda

- morálka - žitý svět, jak skutečně jednáme

- co odpoví na otázku, co je nějakou hodnotou?

- výchova, vzory, paměť, společnost, kultura, víra / náboženství, vnitřní hlas, vzdělání, intuice
a rozum, vůle, instinkt

- podle toho, o co jde, existují různé etické koncepty

HODNOTY (vs fakty)

- dogmatická etika

- bezpecie, istota, sounalezitost (hovori: ty si ten z tych ktori su dobrí)

- nevyvija sa

- někde je napsané / dané, co je správné a špatné, to důležité se podle toho musíme naučit a
tak se chovat

- je to něco, co má vždy pravdu, a když je to v rozporu s realitou, tak se mýlí realita

- nejde o náboženství, např. komunismus

- rozděluje lidi na ty správné, kteří to ví se mnou, a špatné, kteří to neví - rozděluje lidi do dvou
skupin na víc lidi a míň lidi (- vytvara atmosferu my vs oni)

- vždy kolem sebe má jádrové příznivce a potom konkurenční dogmatické etiky

- proč dominuje až dnes - nalézání odpovědí, jednodušší výklad, odebírá odpovědnost,

získání jistoty

- v konečném důsledku je rasistická - vede ke společenskému boji

- v Evropě dominuje až do dnešních dnů

- Marx-Leninistická verze stalinismu, sekta, fašistické hnutí

- racionalistická etika (rozumová)

- osvícenství

- rozum nám ukáže to, co je správné

- rozumem osvobodíme lidstvo - jediná cesta je cesta rozumu

- když každý bude svobodně přemýšlet, tak dosáhneme ideálního světa

- proč jsme ideálního světa nedosáhli – jsou oblasti, ke kterým rozum nemá co říct, potřeba
víry nezmizí

- nemáme kapacitu na to, abychom dělali rozhodnutí, tím, že přesáhneme všechny

důsledky

- různé typy racionality – co je racionální na osobní rovině, může být celospolečensky

iracionální (žádný zloděj by nechtěl žít ve společnosti zlodějů)

- veci ako dat si drogy, koláč a pod su obalsti v ktorej rozhoduje pocity ni rozum

- markýz de Sade – druzí jsou nástroje toho, co chci já – šlo by o hrozně vyprahlý svět

- co nám říká, že něco chceme - emoce!

- rozum má ale důležitou roli - zprostředkovává důsledky toho, co uděláme

- emotivismus

- hovoria mam co chceme,

 - kritikou racionalismu

- David Hume - rozum je a měl by být otrokem našich vášní

- následování hlasu srdce, emocí

- problémy emoce - subjektivní, pomíjivé, máme různé typy - zároveň můžeme cítit rozdílné
emoce

- emoce - různé typy:

● základní - orientují nás bezprostředně, existují déle než člověk, strach, smutek (když
nebudeme poslouchat své smutky, můžeme se dostat až k depresi), hněv, radost,
nechuť, silné a působí krátkodobě
● sekundární - intenzivní, trvají delší dobu, láska a nenávist

● emoce na pozadí - spokojenost, nespokojenost, jsou naše kroky v souladu s tím, co

chceme

- velký limit - jakou emoci poslechnout, když se emoce ve mně hádají

- to, co v nás zůstalo v dětství z polykání kamenů (inprojekty) ve vánočce - z toho vzniká to
nejlepší z nás

- vznikly v nás parazitní emoce – informují nás zmateně (např. úzkost v době, kdy se
máme radovat) - když se máme vztekat, přijde smutek

Paraziticke emoce- vytlacenie jednej emocie druhou, objavuje sa nejaka emocie tam kde
nepatria (priklad- bolo mi zakazane hnevat sa a tak smutim, alebo naopak nemozem byt
smutna tak som nastvana)

- někdy se emoce tak zblázní, že zaberou prostor emocím, které by tam taky měly být -
znemožní nám vidět, že daná situace je emočně bohatší – musíme vnímat, že jsme se světem
propojení vícero emočními lany

- dynamická etika

- máme v sobě velké množství sil, které jdou proti sobě; musíme umět síly poznat, abychom
se ve svých hodnotách vyznali

- Sigmund Freud – více vektrou, více částí našeho já, ne každá je založena na hodnotách

- Id – reaguje instinktivně, to, co v daný moment chceme (nemá dlouhodobou paměť),

touha

- Super ego – to co nám brání v uspokojování našich tužeb

-> Ego

- lidská psychika se dělí na vědomí a nevědomí (obsahy, které si uvědomovat

nechceme, ale i tak ovlivňuje naše rozhodnutí)
 - když obsah nevědomí přetáhneme do vědomí, tak nám to umožní lépe poznávat
svět našich hodnot

- „být morální znamená rozumět svému jednání“, „poznej sebe a pak můžeš rozumět
tomu, co je pro tebe hodnotou“

- problémy: expertnost (zveme si experty, aby nám řekli, jací vlastně jsme) –
potřebujeme bezpečí a toho s nějakým expertem nedosáhnem (ale neměli by to být blízcí
lidé) + otevírá se nevědomí vzájemně + důležitost empatie (ta u experta nemusí být)

- ale Binka si myslí, že bez experta nelze do nevědomí nahlédnou, ale kritizuje to, že
by měl být expert něco víc než my

- je nutné poznat sám sebe a náš obsah nevědomí, které skrývají naše hodnoty

SPOLOCENSKY POHLAD NA HODNOTY

- co je dobré a zlé není otázka jednotlivce, ale otázka společnosti – podmínkou pro hodnoty je život ve
společnosti

1. utilitarismus

- skutky se soudí podle důsledků činů na realitu (nezáleží na tom, jaký máme z činu pocit)

- každý člověk tvoří právě jednu jednotku, každý člověk má stejnou hodnotu

- čin musí dělat dobře co nejvíce lidem a škodit co nejméně lidem

- v poslední době rozšíření i na ostatní mimolidské tvory

- problémy:

- neumíme předpovídat, jaký důsledek bude mít naše jednání (podobnost s racionální
etika) – utilitaristé to uznali, ale řekli, že je to pořád nejlepší možnost (kritizovali
emotivismus)

- schvaluje činy, které jsou pro člověka nemorální – dovoluje i lidem škodit (když to
zároveň někomu pomůže) – např. kdybychom byli všichni sadisti, tak bychom chtěli
někoho zabít, aby se 5000 sadistů na celém světě bavilo

2. deontologická etika
- etika povinnosti, sme uscast vacsich celkov ktore musime brat do uvahy

- Immanuel Kant – člověk je svobodný, je vytržen z determinismu přírody, svoboda je určena

rozumem, máme možnost volit (nepodřizujeme se fyzikálním příčinám a následkům), musíme
hledat pravidla, která lidskou svobodu podporují

-> hledáme pravidla bez obsahu, ale musí podporovat lidskou svobodu – kategorický
imperativ – „vždycky se chovej tak, aby se maxima tvého chování mohla stát všeobecným
zákonem“, „vždycky se chovej tak, aby druzí lidé nebyli jen prostředkem, ale i cílem“

- bytost, která má rozum a svobodu, musí být brána tak, že má účel a cíl sama o sobě
3. neoliberální etika

- není to liberalismus

- 3 předpoklady:

- lidé jsou individualisti – ten, kdo si svoje cíle stanovuje sám ze sebe (bez ohledu na
společnost) (rozhodnu se sám od sebe, že chci být bezdomovec, nikdo mi tu
myšlenku nevtloukl)

- lidé se rozhodují racionálně

- každý člověk sleduje svůj prospěch ve formě peněz, moci nebo prestiže

-> nechce lidi, ať si sleduje svůj prospěch a rozhodují se racionálně; jedině tak bude
společnost efektivně fungovat, bude se zvyšovat pokrok

- problémy:

- lidé se nerozhodují racionálně

- nemůžeme být úplní individualisti, vždycky na nás jdou nějaké vlivy

- předpoklad, že když neohrožuji lidi, tak si můžu dělat, co chci, svět je tady pro mě,
můžu si z něj čerpat, kolik chci

- první a třetí předpoklad se vylučuje

- postmoderní etika

- různice – 2 směry myšlení, které vidí svět různě a nemají žádné společné pole, na kterém by
se mohli střetnout

- ovládnutí lidí pomocí zastrašení a násilí, nastolování témat, určování diskurzu

- hrajeme mocenské jazykové hry, ovládaní lidí pomocí schopnosti jazykových her (umíme
ovládat diskurz) x pomocí násilí

- velké vyprávění – snaha dát lidstvu příběh, který bude nadřazený ostatním (třeba marxismus
– fakt, že marxismus je nej věda a lepší není, pouze takové vědy, které jdou ruku v ruce
s marxismem jsou správné) – všechny ostatní příběhy jsou s velkým vyprávěním srovnávány

- podle postmodernistů každý velký vyprávění skončí v nějakých mocenských hrůzách; nejsou
lepší a horší vyprávění; každý má nárok na svůj příběh; „nechte příběhy žít“, nechte všechny
hrát jazykové hry, ale nemotejme se do jiných příběhů; nikdo nemá nárok na to říkat, co je
dobrý a co špatný

- Lyotard – „věda (např. evoluční teorie) není velké vyprávění, protože sama sebe neustále
zpochybňuje“

- verze skeptické etiky

- skeptická etika = relativismus

- všechno je o osobních preferencí; není, jak rozhodnout co je lepší a co horší

- individuální x kulturní

- individuální – každý má nějaký preference

- kulturní – hodnoty jsou výrobkem kultury, nemáme žádné měřítko, jakým kultury porovnávat,
vždy kulturu soudíme podle svojí kultury, nemůžeme soudit kultury

-> neexistují univerzální hodnoty

- námitky:

- tvrzení, že neexistuje univerzální hodnota, je samo o sobě univerzální hodnota

- existencionalismus

- hodně v kultuře, přítomnost umělecké stránky

- pocit absurdity, neseme zodpovědnost za svoje rozhodnutí, které je založeno na naší

svobodě

- J. P. Sartre

– 2 způsoby – jsoucí (podstata předchází existenci) x existující (existenci předchází podstata)

– např. mrkev je mrkví ještě před tím, než vznikne (už jako semínko) x my, když se narodíme,
tak ještě podstatu nemáme; až našimi činy utváříme naši podstatu; je pro nás důležitý smysl
našeho života

- svoboda volby – jsme odsouzeni ke svobodě; zároveň náš čas je pouze omezený (nakonec
se proměníme v jsoucí – smrt) a naše moc je také omezená -> každé naše rozhodnutí je velmi
zásadní, nelze v našich činech dělat opravy -> naléhavost na to, co děláme

- když si potrpíme na jsoucích (materiálních) věcech, my se v podstatě také měníme ve jsoucí

-3 východiska:

- sebevražda – tím však jen potvrzujeme absurditu života, potvrzujeme to jsoucí

- zasvěcení života ideji – např. komunismu, environmentalismu; to podle nich taky

není ideální

- Dostojevský – dílo Běsy – popisuje tam, jak svůj život proměnit ve jsoucí, Petr Štěpanovič –
všechno obětuje pro svoji moc, to je podle Dostojevského proměna existujícího do moci (do
jsoucího); pak je tam Kiriliv – vytvoří si vlastní filosofický systém – obětuje se ideji a zastřelí
se; 3. hrdina je posedlý vlastní pýchou a myslí si, že je schopen všeho (znásilní holčičku,
vezme si postiženou dívku) – další příklad toho, jak se proměnit ve jsoucí

- je podle něj absurdní měřit kvalitu společnosti jejím materiálním bohatstvím; mělo by
se to měřit něčím, co společnost přesahuje – jejich mezilidskými vztahy

-Kierkegaard
 - jsme určováni smyslem jakožto bytosti existující; není nám jedno, čím budeme

- všichni svým životem skáčeme do neznáma; ten kdo do něj neskáče, nemá smysl
života

- život jako experiment, zkoušení, odvaha

- autenticita – každá maska kterou před sebe dáváme nám znemožňuje být čím jsme

- inspirace Husserlem (Da Sein, Sein ende?)

- ateističtí existencialisté – Sartre, Camus (napůl Alžíran) – oba aktivní v protinacistickém

odboji

- povídka Mor od Camuse – do města se dostane mor, každý se v situaci zachovává

jinak; jak se lidi chovají v ohrožení života – důraz na svobodu volby

- povídka (Binka nevěděl název) (Camus) – jak se může ideologie nějakého hnutí
proměnit do něčeho necitelného

- divadelní hra Mouchy (Sartre)

- soubor povídek Nevolnost (Sartre)

- Sartre – když se přidáváme k nějaký ideologii, musí to být naše rozhodnutí; nesmíme
se nechat jen tak přetáhnout

- náboženští

- Graham Green – Brightonské špalek – gang, má mladýho šéfa, který je i hlavní

hrdina, někoho zabije a vidí to jen jedna holka, on se s ní dá dohromady, aby proti
němu nemohla svědčit, začne vůči ní mít odpor, nahraje ji desku s ošklivym vztahem a
řekne ji, že si to má přehrát až on umře, navrhne jí, že spolu spáchají sebevraždu, ale
accidentally umře jen on, ona si pustí desku a spáchá sebevraždu + náboženská
tématika

- Graham je velmi krutý, bez zla to nejde

- Martin Buber – 2 vztahy – Já-Ono a Já-Ty

- Kundera – Žert – se Zemánkem vždycky prohrajeme, Zemánek je ukázka jsoucího,

přetvářka + moc -> nedostaneme se k tomu, co jsme my

- námitky:

-v některých věcech jsou existencialisti moc přísní

- Sartre tvrdí, že se nemůžeme dostat k jinému člověku (x Buber) – to, jak vidíme
ostatní je odraz nás

- přílišný důraz na svobodu volby, „všichni jsme svobodní“, důležitý je však respekt i
vůči svobodě druhým (i když se nám to nelíbí); některé svobodné volby jsou nezvratné
(když se stanu gestapákem na 10 let, tak už to ze mě něco udělá a omezí to moje
další svobodné volby – už nebudu moct najednou být prezident)

ENVIRONMENTALISMUS
- verze první: náš pohled na hodnotový svět není nutné měnit

- 1.1. Není jej nutné měnit, protože k žádné environmentální krizi nedochází. Environmetalisté jsou
pouze nebezpeční. /Aktivistický anti-environmentalismus/ - (Václav Klaus, Ivan Brezina, John
Maddox)

- 1.2. Environmentální krize existuje, ovšem stačí využít nové technologie, přírodu kvůli člověku
chránit a vše bude dobré. S dosavadním hodnotovým viděním světa nemusíme nic podnikat.
/Mělký, pragmatický environmentalismus/ - (Bedřich Moldan, Jiří Hanzlíček, Anthony Weston)

- 1.3. Ke krizi sice dochází, ovšem změna v oblasti etiky je nemyslitelná a naivní – vše musíme
řešit na systémové rovině. /Systémový environmentalismus/ - (Josef Šmajs, William R. Catton)

- verze druhá: o změnu našeho hodnotového vidění světa je potřeba usilovat

- 2.1. Příroda či její jednotlivé části má (mají) hodnotu o sobě a člověk to konečně poznává. Toto
poznání je důležité pro řešení environmentální krize. /radikální environmetalismus a ekologistický
postoj/ - (Biocentrismus, ekocentrismus, zoocentrismus, něktré verze teocentrismu)

- 2.2. Příroda sice nemá hodnotu sama o sobě, ale člověk jí jako hodnotu poznává, a proto musí
změnit svůj hodnotový přístup k ní. /slabý ekologismus/ - (Slabá verze antropocentrismu, sociální
ekologie)

- verze třetí: změna hodnotového světa je nedosažitelný nesmysl, nebo už je stejně pozdě

- 3.1. Lidské jednání postrádá hodnotovou dimenzi a lze je nahradit poznáním naší biologické
podstaty. /biologické odmítnutí etiky/ - (sociobiologie)

- 3.2. Přírodu už nemůžeme zachránit. /záchraný člun, teocentrický skepticismus/ - (Hana

Librová)

- pohled Andrew Dobsona

- Environmentalista je každý, kdo je přesvědčen, že máme chránit životní prostředí a jednotlivé

živé bytosti, a zároveň stojí za přesvědčením, že nemusíme revidovat dosavadní ideologie. (zelení
liberálové, zelení marxisté, britská královská rodina, zelení nacionální socialisté)

- Ekologistou je každý, kdo je přesvědčen, že dosavadní politické ideologie ztratili schopnost

orientovat nás dobře v současném světě a musíme je nahradit ideologií radikálně zelenou –
ekologismem.

- Environmentalismus je tedy protikladem ekologismu a nelze jej s ekologismem spojovat. Člověk

může být ekologistou nebo environmentalistou, ale nikdy ne oběma současně.

- Environmentalismus můžeme kombinovat s jakoukoli ideologií kromě ekologismu.

- nikoliv – zelení x lhostejní x proti-zelení

- pokud zelení pak: s důrazem x bez důrazu na hodnotový svět

- pokud zelení s důrazem na hod. svět pak: environmentalisté a ekologisté

- námitky proti enviro. etice

- Erazim Kohák: došel zelený lak – tzn. náš přirozený, původní, neproblémový vztah k přírodě
se vyčerpal, už nestačí; je nás příliš mnoho a příliš toho chceme aby to mohlo dopadnout
 dobře – jinými slovy, dokud nás bylo 600 000 000, tak jsme nemohli prostředí ohrožovat a
dokud bylo hlavním cílem přežít, tak také ne. Když ale chceme žít dobře a toto dobře si
definujeme jako spotřebovávat, spotřebovávat, tak už to tak nejde.

- námitky Václava Klause a Ivana Breziny

- námitky biologického odmítnutí (Jan Zrzavý) „Ekologická krize nenastane a i kdyby ano, tak
se zas tak moc nestane.“

- jsou námitky filosofujících biologů oprávněné?

- co říká Kohák

- klimatologové (a další) zkoumají změny a došli k názoru, že stav je neudržitelný (toto

je pravda a je v tom uznání vědy! a její kompetence cosi v nějakém čase předvídat) –
tedy přejímá výsledky jedné vědní discipliny a „důvěřuje“ – jsou to odborníci a už mezi
nimi není téměř nikdo s jiným názorem

- mám rád život (to je hodnotový postoj)

- z toho vyplývá: musím změnit svůj vlastní obor vzhledem k výsledkům jiných oborů
(to je přeci velmi sebe-kritické!, vědecké stanovisko)

- co říkají sociobiologové

- Kohák a enviro-aktivisté se mýlí – ale pozor, tak to není! To klimatologové říkají –

takže vlastně sociobiologové tvrdí: „máme kompetenci posuzovat a zpochybňovat
výsledky jiného vědeckého oboru“ (To je typické pro dogmatický, esencialistický
postoj, nikoliv pro vědu!)

- k žádné krizi nedojde – to je teologická předpověď, to je mimo-vědecké tvrzení

- a i kdyby došlo, tak to vadit nebude – to je proroctví na druhou, říše pohádek

- mimo svět člověka neexistují hodnoty o sobě

- myšlenkové experimenty Richarda Sylvana (Routleye)

- experiment první: Poslední člověk

- experiment druhý: Experiment technologického zázraku

- experiment třetí: Experiment neznámého druhu a vynalézavého podnikatele

- pokud jakýkoliv ze Sylvanových experimentů cítíte jako morálně problematický má

environmentální etika právo na existenci

- Co je tedy špatně?

- (první rozlišení environmentální etiky) – dvojí základní odpověď

- špatného je něco uvnitř člověka (subjektivně)

- špatného je něco venku (objektivního)

- špatné je obojí
 SMĚRY ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKY

- předtím jsme se bavili o různých konceptech etického myšlení – obecné směry, které nám odpovídají
na otázku, co je dobré a co je špatné

- hodnotou nejsou věci jen tím, že jsou užitečné pro člověka – o této oblasti se teď budeme bavit

- co je hodnotou o sobě

BIOCENTRISMUS
- přelom 19. a 20. stol.

- velký zlom v našem vidění světa

- před vznikem biocentrických postojů je svět morálního jednání omezen na lidské bytosti

- mýtus totiž morální jednání nezná a západní svět chápe jako hodnotu o sobě pouze člověka
a duchovní bytosti

- zlom ignorující faktický pokrok vědy a jeho přínos našemu poznání světa

- biocentrici svoji revoluční změnu staví výhradně na změně hodnotového postoje a biologicky
jsou velmi nepoučeni – alespoň zpočátku – v nahlížení etického jsou to zároveň kantovci
(pouze dobrá vůle je určující, ne výsledek i anti-kantovci – i živé bytosti jsou morálním bytím)

- nestaví na tom, že jsme lépe poznali přírodní svět

- směr, který po relativně dlouhou dobu zůstal mimo zájem hlavních vývojových proudů etiky

- právě proto, že byl revoluční hodnotově a zároveň ignorantní vůči pokroku našeho
biologického poznání světa

- směr, který je v jistém smyslu přímo protikladem ekocentrismu

- ten ignoroval podrobnější zkoumání hodnotového světa a navazoval na objevy biologie a

ekologie

- teolog a filosof versus lesní inženýr – přesný popis začátků biocentrismu (záleží mu na
každém jedinci) a ekocentrismu (celek je to na čem skutečně záleží)

- až na pár výjimek byli jak lidé, tak společnosti po pádu mýtického světa většinou nevědomě a
většinou též přirozeně antropocentričtí – příliš se nezajímali o přírodu

- obecně i evropská kultura je hodně antropocentrická – sice výjimky, ale málo

- dogmatický výklad světa založený na křesťanské věrouce dával antropocentrickému vidění světa
základ (jak také jinak – v zemědělsko-pastýřské společnosti se ohledy k přírodě tolik nenosí)

- je ale potřeba si i uvědomit, že v té době bylo o dost méně lidí

- způsob existence většiny lidí po většinu času odkazoval k antropocentrismu jako k nástroji přežití
(jako zemědělci si prostě nemůžete dovolit být příliš biocentričtí)

- dogmatická verze výkladu světa byla narušena (zejména v osvícenství)

- to by samo o sobě nestačilo (první racionalisté byli svým poměrem k přírodě horší než
poslední představitelé dogmatického katolicismu – většinou

- významně se proměnil způsob života velké části společnosti – zemědělství přestalo být hlavním
zdrojem obživy a městský člověk už přírodu nemusí vnímat utilitárně a může mít smysl pro přírodu
divokou

- evropské myšlení přejalo prvky myšlenek východních filosofií a mezi nimi i myšlenku primátu vůle,
které po několika transformacích dává vznik konceptu, který jako základ pro vstup do etického světa
nedává rozumnost či rozumovost, ale vůli žít

- Albert Schweitzer

- je teologem, který ale odmítá brát jistá dogmata jako platná a snaží se o nový výklad
křesťanského morálního poselství (je v tom oboje – odmítnutí stávajícího pohledu na
hodnotový svět i snaha hledání lepšího výkladu)

- základem jeho postoje je nemožnost přijmout utrpení – proto přes protesty svých přátel
začíná studovat lékařství – rozhodl se zasvětit svůj život po 30. službě lidem

- odjíždí tedy do Afriky, kde zakládá misijní stanici

- zde dochází k dalšímu posunu jeho nového výkladu křesťanského světonázoru

- Ježíšovo poselství špatně interpretované – vše, co je živě, si zaslouží naši péči

- vyvozuje:

- chceme-li být morální, musíme znovu a jinak vytyčit hranice morálního

- vytyčení musí jít ve stopách předchozích rozšíření (barevní lidé) směrem k postoji,
ve kterém bude etické určeno pouhou vůlí žít – a tu mají všechny živé bytosti

- Descartovo – Myslím, tedy jsem – je „nicotným, nahodile zvoleným počátečním

principem… který vás od etického postoje k životu odvádí“

- základní postoj – Jsem život chtějící žít, uprostřed života chtějícího žit.

- z této myšlenky dále vyvozuje:

- dobré je život uchovávat a podporovat, a zlé je život ničit

- to ovšem chápe jako záměr, nikoliv jako dopad na svět – naší vůlí má být
život uchovávat a nikoliv ničit, ale za to, co se děje v reálném světě, nemáme
možnost být plně odpovědní:
 - A: Musíme ničit.

- B: Nemůžeme dohlédnou důsledky svých činů.

- zejména v případě B byl Sch. Absolutista – i když naše biofilní aktivita

zapříčiní pozdější katastrofu je nutné ji uskutečnit

- biocentrická nauka Schweitzera se záhy dostává do konfliktu s konceptem ekocentrickým, který

kritizuje absolutizování hodnoty živého organismu a dává důraz na hodnotu biotických celků
(ekosystémů)

- chováme-li se podle Sch., často zapříčiníme více škody než užitku

- jako by nedostatečná znalost přírodních procesů omezovala dobrý dopad dobré vůle

- na to museli další biocentrikové reagovat – aneb vývoj biocentrismu po střetu se slabým

antropocentrismem a ekocentrismem

- tito muži na to reagovali

- Luis G. Lombardi

- pokus o zapracování ekologických věd

- vše živé má hodnotu o sobě – principálně bychom vždy měli brát živý organismus jako cíl
sám o sobě

- přesto je nutné poměřovat hodnotu živých organismů mezi sebou, a to na základě dvou
kritérií

- kritérium „přidané hodnoty“ (počet funkcí – vegetativní a další) – v tomto smyslu

jsou savci nadřazení hmyzu a člověk savcům

- kritérium „přínosu pro nadřazený celek – ekosystém“

- kritéria jsou na sebe nepřevoditelná a musíme mezi nimi vždy volit

- Baird J. Callicott

- pokus o totéž v trochu jiné podobě

- základem environmentální etiky je misantropismus – člověk je jediný přírodě přirozeně

nepřátelský druh

- počet lidí by neměl být větší než dvojnásobek počtu medvědů

- Paul Taylor

- navazuje na Aristotela a kritiku ekocentrismu

- každý organismus je teleologickým centrem (sleduje své vlastní cíle, má svá vlastní dobra –
ty vytváří jakýsi chuchvalec a každý živý tvor má vlastní, např. chci se napít)

- tento unikátní cíl, příslušející ke každé živé bytosti, jí dává hodnotu o sobě (kámen nemá
hodnotu o sobě, protože pro sebe nic nechce, ale každý živý tvor pro sebe cosi chce)
 - teleologické cíle jednotlivých organismů jsou navzájem nepoměřitelné (vztahují se k sobě
jako různice), a proto nelze vytvořit hodnotový žebříček vyšších a nižších organismů – to
zakládá symetrickou mezidruhovou spravedlnost, resp. nárok na ni

- z toho vyplývají 4 základní povinnost vůči nelidskému světu přírody

- nepoškozování, nezasahování, podpora tam, kde je to nutné, odškodňující spravedlnost

- které, protože mohou jít proti sobě musíme doplnit 5 principy priority – sebeobrana,
proporcionalita, minimalizace zla, distributivní spravedlnost a odškodňující spravedlnost

- s těmito povinnostmi a principy můžeme vyřešit jakýkoliv konflikt mezi světem člověka a
světem přírody

- pozor na morální teologii pana Josina – snaha mít univerzální nástroje řešení etických
problémů a její meze, zjištění, jak je kterýkoliv čin hříšný

- biocentrismus tematizuje hodnoty ostatních živých tvorů

- kontextuálně ovlivnitelné

- 2 módy myšlení – emocionální (umožňuje nám jednat rychle a kolektivně, neumožňuje opravy),
racionální

- kritéria posuzování morální dimenze nějakého činu – záměr, dopady do reality (vliv na zdraví, rodinu,
cizího člověka, finance)

SYSTÉMOVÁ POJETÍ ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKY & SVĚDOMÍ – EKO-CENTRISMUS

- Etika Země, Evoluční ontologie, Nové evoluční paradigma – různé přístupy

- zatímco hlubinná ekologie, biocentrická etika či environmentální teocentrismus vycházející z několika
stejných předpokladů, je jak svými předpoklady, tak genealogicky, systémové pojetí environmentální
etiky samostatným proudem

- jedná se o ekocentrismus, tzn. zvýraznění hodnoty celku ve smyslu biotického společenství

(ekosystémů)

- je důležité si uvědomit, čím se ekocentrismus od předchozích proudů liší, a čím si myslel, že se liší

- ekocentričtí autoři si mysleli, že oproti předcházejícím autorům přinášejí vědečtější pojetí etiky, a že
jejich etika vychází z pokroku vědy, ale skutečná odlišnost spočívala v důrazu na hodnotu celku

- vychází z vědy

- Aldo Leopold

- vystudovaný lesník, ochranář (ovšem ve smyslu ochrany společenství)

- autor ideje „myslet jako hora“ (myslet v celcích)

- není filosof a chybí mu filosofická metodika

- nesmírně ovlivnil 2. a 3. vlnu amerického environmentalismu – v tom srovnatelný pouze

s Arnem Naessem

- bývá obviňován z toho, že mnoho myšlenek přebírá z nacistické ochrany přírody – to je sice
pravda, ale kromě důrazu na celek (to je důležité), nepřebírá nic nacistického, pouze koncept
ochrany přírody, která ale nacisté měli velmi kvalitně zpracovaný – problém je pouze důraz na
celek, ale ten zase není možné najít pouze v nacismu

- nacisté měli jedny z nejlepších zákonů na ochranu přírody

- naše etické koncepty procházejí evolucí stejně jako příroda (pro Řeky nebyl život otrokyň
žádnou hodnotou, ale v průběhu času došlo k rozšíření konceptu hodnoty)

- dnes máme jedinečnou šanci v této evoluci hodnot postoupit dál, a to díky větší znalosti
etického (to méně) a také díky znalosti omezenosti našeho poznání (to více)

- z naší znalosti fungování přírody můžeme dnes konečně odvodit novou normu, která díky
neznalosti našich předků nebyla ustanovitelná

- „Určitá věc je správná, když směřuje k zachování integrity, stability a krásy

biologického společenství. Směřuje-li jinam je špatná.“ – toto je poznatek vědy, který
je dále vědou fundovaný a vyjadřuje etiku, která z něco vyplývá

- nový směr podle Leopolda překonává bio-centrismus, protože náhle nejsou pro nás všechny
druhy rovnocenné – existují druhy, které máme chránit, ale také druhy, které máme v daný
okamžik ničit

- „Rovnost druhů je pouze funkcí nadřazenosti celku.“

- celek je rozhodující, nikoliv jednotlivé životy! A tuto nadřazenost celku je nutno hodnotově
prosadit, pouze ekon. nástroje selžou, pokud nebudeme všichni vnímat celek jako nadřazený
– musíme být intelektuálně a emocionálně jiní, navzdory ekon. tlakům
 - eko-centrická etika bude podle Leopolda vždy bojovat proti ekonomismu, protože jeho
chápání hodnoty, jako hodnoty pro spotřebitele je v rozporu s hodnotou celku

- Leopold své názory dokumentuje na příkladech (a to navíc velmi skromně), ale na nás
zůstává otázka, zda lze hodnoty takto odečítat ze světa

- W.R.Catton – „Přestřeleno“

- myšlenky Leopolda v nové formě přinesl do enviro. povídaní Catton

- sociolog a biolog

- svoji úvahu zahajuje otázkou, zda náš vlastní lidský druh podléhá ekologickým pravidlům,
jako všechny ostatní druhy – odpovídá, že podléhá

- jestliže podléhá a ekologické zákony pro něj platí, můžeme náš vývoj těmito zákony
charakterizovat.

- pro každý druh platí tzv. carrying capacity – maximální mez únosnosti daného území pro
určitý druh

- druh, který ji překračuje, bude vždy po čase stlačen na její mez

- člověk, pro kterého toto také platí, ji díky fosilním palivům dokázal (dočasně)
překonat – ale tím nerozšířil studnu, pouze prudce navýšil schopnosti čerpat vodu

- jestliže dnes 9/10 energie čerpáme ze zdrojů mimo carrying capacity, přijde nutně
mrchožroutská smrt

- ekologické zákony pro nás platí jako pro každý jiný druh – jsme faktickou součástí celku
ekologického společenství, otázkou zůstává, zda jsem důstojnou součástí

- důstojní můžeme být pouze při hodnotovém uznání – vyplývajícím z faktů, které nám přináší
biologie a sociologie, že tvůrčí schopnosti jednoho druhu můžeme uplatňovat v rámci
nadřazeného biotického systému pouze tehdy, když existujeme, aniž bychom jej ohrožovali

- nadřazenost biotického celku je faktická danost, ze které musíme odečítat všechny naše
hodnoty

- člověk nedokáže zabezpečit přetrvání ničeho, včetně sebe, toto je výhradní schopnost
globálního ekosystému, konečným cílem člověka je toto pochopit

- člověk je podřazen soc. celkům a ty jsou podřazeny ekosystému Země

- Josef Šmajs – evoluční ontologie

- Ohrožená kultura, Kultura proti přírodě, Evoluční ontologie

- příroda uchovává informace v DNA

- kultura zapisuje pomocí jazyka, písmo, knihy, počítače, knihovny, databáze

- člověk je nutnou podmínkou existence kultury, ale nikoli přírody

 - jaký je vztah kultury a přírody – jsou protikladné (když vznikla poprvé kultura, tak už byla
Země přírodou obsazená, expanze kultury je tedy vždy na úkor přírody), jazyk kultury a
přírody jsou principielně nekompatibilní (kultura hodně dlouho založená na tom, co je viditelné
očima), kultura nepodléhá evoluci

- rozlišuje komplexitu a sílu – primitivní vyhrává v síle, stejně je to s kulturou, to ale není důkaz
nadřeznosti kultury, ale spíše její síly

- kultura vyhrává jen tím, že zatlučuje přírodu

- kultura je subsystém, který nikdy nemůže přírodu porazit

- před kulturou leží úkol, jak se přetransformovat, aby nestála proti přírodě – musíme tlak na
přírodu zvolnit

- potřeba proměnit se do více propřírodního typu, kompatibilnější

- existují tedy dva systémy – příroda a kultura – příroda je pomalejší

- biologicky holistické přístupy nepocházejí pouze od biologů, což dokazuje právě Šmajsova
evoluční ontologie, která je filosoficky spekulativní nikoliv biologicky založená

- tvrdí:

- existují 2 zákl. systémy, které určují podobu Země (globální ekosystém a systém
kultury)

- člověk je součástí obou systému, ale v podřezném postavení je pouze vůči systému
přírodnímu

- úspěch kultury (člověka jako malého boha) je vždy ohrožen původní závislostí a
podřízeností člověka systému přírody

- kultura je subsystém, který nemůže dlouhodobě vyhrát

- slabá místa – má v sobě určitý paradox (kultura považovaná za hrozně primitivní, to, co říká
Šmajs o světě je produktem kultury, podle něj kultura nemůže přijít s ničím lepším, než přišla
příroda)

- viděl v tom odpověď na environmentální krizi, doufal, že to ostatní přijmou, nárok na

univerzálnost – pragmatický nedostatek, říká, že toto učení je pravdivé a chce, aby ho
ostatní převzali, ale nevede ke kladení otázek

- základní předpoklady eko-centrických autorů

- existuje „objektivní poznání“ a dnes se k němu můžeme významně přiblížit

- z tohoto „objektivního poznání“ je možné odečíst objektivní hodnoty – a tyto objektivní

hodnoty říkají, že celek je více než jeho pouhá část

- člověk je vrchol eovluce, ale jeho produkty se s vrcholnými produkty evoluce nemůžou měřit
ani náhodou

- jsme produktem přírody, vrcholem evoluce

- rovnost druhů je iluze, podřízenost druhů celku je základní poznatek

- biocentrismus a eko-centrismus se liší: biocentrismus je zaměřený na každého jedince, živočicha x
eko-centrismus zaměřený na systém jako celek

- emotivně- intuitivní – biocentrismus

- racionální, analytický – eko-centrismus

HLUBINNÁ EKOLOGIE (6.3.)

- prezentacia- josed safarik

- paradox herca- emocny vs rozumovy herci? - Diderot tvrdi ze rozumovy (lebo sa mozu
obrazne rozhodnut ci este vypustia jednu slzičku…musia byt chladní).
- Luigi Pirandello- (odporucenie , medzi dvoma stíny, 6 postav hleda autora)
- tym racionalnym a pragmatickym/mechanickym stracame sebe. dajte si pozor aby
ste sa jedneho dna nezobudili a zisitli ze ste stratili seba
- safarik, nie len ze nam pragmatizmus bere nas samych
- podla safarika je herecky paradox to co hlbinna ekol- helejte sme chytrejsi aky sme
boli na zaciatku, mame daleko vacsie moznosti, ale nemame kultuvaciu emocii

- úplně originální přístup

- po určitou dobu jednotící ideový základ velké většiny radikálních enviro. aktivistů

- problém není jen v tom, co děláme, ale i v tom, jak se vztahujeme ke světu, jak ho poznáváme

- přijměme Kohákovu interpretaci enviro. krize

- došel zelený lak – etika se musí změnit, co je tedy špatně?

- špatného je něco uvnitř člověka, špatného je něco venku, špatné je obojí

- biocentrická etika odkazuje na vnější, eko-centrická taky, na vnitřek se zaměřuje hlubinná

ekologie

- říká, že špatně poznáváme svět – je založené na empirickém (smysly) a racionálním (rozum)

poznávání

- emotivní vztahování ke světu

- Naess

- technicistní přístupy (mělká ekologie) – hlubinná ekologie je opakem – nejde o to vyrobit

lepší stroje, ale poukázat na to, že poznáváme špatně

- je důležité, abychom se vciťovali a napojovali na svět

 Vcitovanie, Tri typy:

- Socialni vcitovaní
- vznika socilani JA (polesocialenho ja)
- vcitovani do zivych …
- ekologicke ja

Rozsirujte svoje ja a konajte tak akoby bolo rozsirene

pozerajme sa na svet ako na celky lebo ako celky funguje

rozumovost je nebezpecna lebo hovori ze tieto prepojenia neexistuju

- když děláme něco, co poskytuje jiné tvory, tak se to nemůže ztratit (když se nový člověk
objeví ve skupině, tak to ovlivní celou skupinu)

- vcítění je způsob, jak bránit tomu, abychom poškozovali sebe sama tím, že ubližujeme
ostatním

- nejsme oddělení, ale jsme v celcích a ty určují, jací jsme a jak se cítíme – když se vcítíme do
ostatních lidí, tak se stáváme sociálním Já

- to nám umožní vcítit se do ostatních bytostí, nejen lidských – vzniká ekologické Já (náš
vztah k velrybě začne spoluurčovat to, co jsme my)

- když se začneme vztahovat ke světu jako celku – vzniká metafyzické Já

- cesta od malého já k těm vyšším je vlastně vnitřním růstem – ochrana přírody je sekundární
efekt proměny já samých – jde vlastně o ochranu nás samých

- norský myslitel, narozen do bohaté protestantské rodiny (pracuj, co nejvíc můžeš, neužívej
si…), studoval na výborných školách

- obava se na něco upnout – zaujmou ho 3 směry (psychoanalýza, novopositivusmus) –

dokonale je pozná, ale udrží si odstup

- Zappf, Heidegger – oba ho moc zaujali, kritika evropské kultury a osvícenství

- potom také Gándhí (vidí hrozně kriticky evropskou kulturu) a Spinosa

- 2. světová válka – zvýrazněním toho, co už v Evropě je, ale nejde o zásadní změnu

- formuje si východiska, které potom přetransformuje do hlubinné ekologie – definována v 70.

letech, ale formulována už ve 40.-50. letech

- to, co jsme, je určeno našimi vztahy – existujeme ve vztazích – západní civilizace vsadila na
kartu efektivity a individualismu, pro něj je to ale falešný obraz člověka

- ovlivněn směrem k pluralistickému pohledu na svět – na kritiky hlubinné ekologie reagoval

tím, že ocenil, že existují i jiné pohledy

- i přesto se jeho postoje nezměnili – konzervativec

- pobyt v USA – za studiem behaviorismu, experimenty s krysami, drogami

 - na začátku 70. let – kritický pohled na to, co problém životního prostředí – v té chvíli definuje,
co je hlubinná ekologie (rozlišuje ji od mělké ekologie – ta se drží východisek, které nás
přivedly do krize)

- problém je v tom, jak vnímáme svět a jak se k němu vztahujeme

- chybí nám určitý typ pohledu – máme zúžený mechanistický pohled na svět, ale začíná
ohrožovat přežití člověka jako druhu a civilizace

- jako celek mozaika světa získává hodně temné obrysy – hlubinná ekologie na to
poukazuje – léčbou je změna pohledu na svět

- potřeba klást důraz na kultivaci emocionálního cítění a vcítění do ostatních bytostí –

zahrneme do sebe ostatní bytosti

- hlubinnou ekologii definuje poprvé 1972 – dlouhou dobu na to nikdo příliš nereaguje

- 1980 – dochází ke zlomu – u moci je Reagan, který je velmi antienvironmentální – přišla

frustrace – hledají výklad světa, který jim umožní radikalizaci

- na nějakou dobu se termín hlubinné ekologie začne používat jako zastřešující termín pro
velkou část radikálních hnutí – do 1986/7 – v 80. letech na sebe Naess nasál hodně
představitelů 2. generace HE – ti byli více misantropičtí – negativní postoj k lidstvu jako
takovému - antihumanismus

- navíc HE je aracionální, 2. generace ale říká, že jsou iracionální

- právě na antihumanismus a iracionalitu začne kritika – sociální ekologie (Bookchin)

se opět vymezuje vůči HE

- kniha Debating the Earth – tam si to tyto strany vyříkají – ale jde vidět, že mají velmi
rozdílné názory

- později střet mezi feministickým hnutím a HE

- takže později opět nese jen naessovské pojetí

- Earth First, Foreman, Abbey (Gang obránců země)

- některá radikální hnutí se také vymezují vůči tomuto antihumanismu a iracionalismu

– např. Earth First – chtějí zahrnout i sociální kritiku (Foreman ale klade důraz na
divokou přírodu – hnutí se proti němu vzbouří)

- Naess to všechno zažije – jeho postoj – to je super, že máte jiný názor, vítá kritiku,
ale svůj postoj nezmění

- byl svérázný člověk

- HE – zdůraznění, že rozum může mít dvě polohy – kritika rozumovosti tak, jak ji teď
pobíráme

- Člověk ve věku stroje – rozlišení rozumnosti a rozumovosti, shoduje se s Naessem

- rozumnost – je postoj, ve které rozum zároveň dobře nahlíží, kde jsou jeho
meze

- i Kant – vnímal, že rozum má svoje meze

 - rozumovost – zmechanizovaný rozum, myslí si, že vše, co je na světě je
dané podle jakýchsi pravidel, vše jde zahrnout pod rozumové poznání, tak
všechno poznáme – to je ale hluboce iracionální představa

- v tomto má HE velkou pravdu, za celou západní civilizací je velký stín, navíc důraz
na pluralistické

- problémové – zesilující se antihumanismus, důraz na iracionalitu, změna z hluboké (Naess)

do hlubinné

- Gándhí – radikální náboženský postoj i v hlubinné ekologii 2. a 3. generace – člověk

tady a teď má nižší hodnotu než celek

- důraz na celek – jsme pole, které vytváříme s ostatními

* Myslet jako hora

* On thin ice

* 21 řečí askety Gótama zvaného Buddha

- křesťanství říká, že v konečném důsledku má život smysl x buddhismus – život je plný

utrpení, abychom unikli cyklu utrpení, musíme přes lpět na sobě a na světě, radost z toho, že
už nelpíme na světě

TEOCENTRISMUS (6.3.)
- Erazim Kohák jej nazývá „Etika bázně Boží“

- Bůh je ve středu, ale i ocenění ostatních živočichů – starší než biocentrismus (biocentrismus je jeho
radikálním prohloubením)

- spojení dvou složek – teocentrické a environmentální – důraz většinou na složku první

- je nejstarší environmentální koncepcí

- dnes je ve většinové společnosti menšinový, ale dlouhou dobu měl v evropské kultuře dominantní
postavení

- odlišnost biocentrismu a teocentrismu:

- biocentrismus – hodnota života jako taková (vše živé má vnitřní hodnotu, vše živé si je rovno,
či v jistém rozsahu rovno)
 - env. teocentrismus – hodnota života spočívá v něčem jiném, než je život sám – v Bohu (zde
je vidět paradoxní tendence čistého biocentrismu, který toto odmítá, ale většinou se
k podobnému závěru dopracuje sám)

- odlišnost ekocentrismu a teocentrismu:

- společné – nad hodnotou života jednotlivých živých bytostí existuje hodnota nadřazená (život
jednotlivých tvorů není to nejdůležitější)

- odlišné – ekocentrismus – hodnoty nadřazené živým bytostem poznáváme vědecky (biologie

a ekologie je zásadní vědní disciplínou s ohledem na skutečné hodnoty)

- teocentrismus – hodnoty nadřazené živým bytostem jsou mimo tento svět – tedy
vědy studující tento svět k nim nemohou říci mnoho podstatného, je to dané vírou

- pokud je ekocentrik zároveň teocentricky orientovaný, tak u něj nalezneme vždy jistý rozpor

- stojí na prožitku čehosi přesahujícího člověka (tento prožitek je důležitější než samotná znalost
původu prožitku) – je to pocit Boží přítomnosti, Smyslu života – a tento pocit vám v žádném případě
nenahradí důkaz Boží existence

- zároveň (min. skrytě) popírá smysl tohoto světa – je to jen smysl podřízený a neporovnatelný se
smyslem světa onoho, ale přestože popírá smysl tohoto světa, využívá tento svět k popisu světa
vyššího!

- proto tolik „před-environmentálních“ teocentriků směřovalo k Přírodě, která podle nich dává
opcit podobný teocentrickému prožitku přesahu

- většina teo. Autorů bojuje s paradoxem „pozemského vyznání“ – potřeba ukázat nedostatečnost
tohoto světa a velikost světa onoho na ukázkách světa tohoto

- základní znaky:

- člověk, ale také nic jiného z tohoto světa není v centru

- centrum přesto existuje – je to Bůh

- příroda obklopující člověka je s Bohem spojená a Bůh se v ní ukazuje (proto má cenu) –

příroda je hora, po které kráčíme (či můžeme kráčet) k Bohu

- proto nemůžeme být NAD přírodou, i když často jsem nad ní – příroda i my jsme na cestě za
Bohem – to, že jsme napřed vůbec neznamená, že jsme více, jsme jen dál na cestě (jsme
trochu napřed oproti ostatním bytostem)

- příroda však sama o sobě hodnotu nemá!

- její mimořádná hodnota spočívá ve faktu, že umožňuje Bohu ukazovat nám svou velikost
řečí, která je větší než všechno intelektuální bohatství, co máme

- sv. František z Assisi (1181-1226 – období protorenesance)

- zdroje – Tiší buřiči boží, Bonaventura – Legenda maior

- vliv – trobadoři (nenáboženská lyrika, objevení ve světě jsou věci, ze kterých se můžeme
radovat), Petr Vaux (pro církev je potřeba chudoba), vyrůstá v nově zformované městském
prostředí (otec zbohatlík a městský člověk, velmi bouřlivé mládí)
 - jednou, když jdou z pařby, se v něm něco změní – rozhodne se odejít do chudoby,
zřekne se dědictví – zakládá hnutí chudoby – hodně dlouho má jen malinko
následovníků – chce založit řád – papež mu řekne, ať jde kázat krávám a prasatům –
opravdu to udělá – pak se papež slituje a umožní Františkovi založit velký řád –
později nechce být jeho představený, jelikož se radikalizuje

- proměna (náznaky, proměna, první skupina)

- v mnohém extrémně moderní (vztah k radosti, pozitivní vztah k tělu (velmi problematické),
uznání hodnoty přírody jako bratra, práce jako nástroj boje se zlem) v mnohém středověký
(kreatuálnost, názornost, vztah k hříchu)

- názory – nedostatek přímých zdrojů a různé výklady (zachovala se báseň, dopisy Kláře)

- část ho vykládá jako environmentalistu (kázal zvířatům), druhá tato kázání bere jako
symboly – dva velmi radikální výklady – ani jeden není úplně pravdivý

- strašně důležitá je radost – křesťanství je poselství radosti

- existují 2 schody, jak dosáhnout skutečného křesťanského postoje ke světu – oba

proměňují náš vztah ke světu, sobě a jiným bytostem

- vnější chudoba – vnější, neživé věci nás poutají k tomu, co v tomto životě není
důležité – tím si znepřístupňujeme cestu ke skutečné radosti – musíme vystoupit na
tento schod a zřeknout se vztahu ke hmotným věcem, které suplují to, co jsme

- přestat definovat sebe sama pomocí věcí

- vnitřní chudoba – podle něj mnohem důležitější, přestat lpět na tom, co jsem a jak
jsem dobrý, pustit sebe – tím se úplně změní naše perspektiva k sobě, světu a k bohu,
úplně padá závist, všichni jsou naši bratři a sestry pod jedním otcem – tím je Bůh,
těšíme se z jejich štěstí

- mistr Eckhart – podobný postoj jako František – také potřeba pustit se, přestat lpět
na sobě, ponechanost – puštění věcí, vede k radosti

- super smysl pro humor

- základem je hledání radosti – radost je v chudobě a v tom k čemu nás chudoba přivádí –
bratrství – s naším tělem, s přírodou, s ostatními lidmi

- bratrství se vším existujícím tady, pod jediným otcem tam

- tolerance – na tu dobu mimořádná – protože všichni jsme hodní i zlobivý bratří a sestry pod
jedním Otcem – když je někdo zlobivý, neznamená to, že nepatří do rodiny

- John Ruskin (1819-1900)

- Magnetizmus Boha tvurčí síla, pritahuje svet, tym ze sa vnutorne svet ozivuje
- evoluce je oživovaní sveta na ceste k Bohu
- darwinovsk evoluce je blbost
- cesta k Bohu nie je priamociara, ale obojstranna. existuje nieco ako duch smrti.
- obrovsky skok na ceste k Bohu je vznik zivota (skok-nehmotna hmota mala tuzbu zit)
- po clovekovi vzniknu dalsi tvorovia ktore su este blizsie Bohu. nie sme koruna evolucie, po
nas pride este nieco hodnotnejsie
- produkty cloveka vobec nie je vyssie ako to co je zive
 - prumyslova revoluce je omyl, nie je to to co dalej rozvija cloveka ale naopak (premiename
nezive do ziveho a cloveka do zvierata)
- ako chceme aby vyzerala civilizace- mira civilizace je dana mierou v akej podporujeme zivot a
to v priem rev nieje

- zdroje – Duchovní tvůrčí síla, Sezam a lilie, Výklady o umění, Tomu poslednímu

- vliv – gotické křesťanství, nová interpretace Nového zákona, socialistické myšlenky (ale
pozor – absolutně ne marxistická či anarchistická verze socialismu)

- Bůh je život sám, který se prostřednictvím duchovní tvůrčí síly zmocňuje světa na úkor
ducha smrti

- nejsou věci živé a mrtvé, jsou jen věci živé a méně živé – duch smrti je bytostí s životem
rovným právě nule, kdo mu naslouchá, stává se jím a klesá v hierarchii jsoucna až na tu
nejnižší příčku

- na počátku Bůh do světa ovládaného duchem smrti vpouští duchovní tvůrčí sílu, která se
zmocňuje i nejtěžkopádnější látky a postupně ovládá a zušlechťuje stále větší počet stále
„živějších“ částí vesmíru – tím přivádí duchovní tvůrčí síla božský plán k dokonalosti

- vytvořil dva pohledy na svět, mezi nimiž přeskakoval

- 20 let před smrtí zešílel

- na počátku světa byl skoro mrtvý, ale Bůh (je přetékajícím životem), který je jinde než svět,
má v sobě magnetismus, který svět směrem k Bohu přitahuje – nejde o geografickou
představu, ale tím, že vnitřně nabývá víc a víc života – evoluce jako fáze oživování světa –
život jako zrychlený pohyb směrem k Bohu

- svět ožívá prostřednictvím přírody – člověk obrovský skok směrem k Bohu – protože
poznáváme svět, vztahujeme se jeden k druhému

- celá historie evoluce je putováním světa směrem k Bohu

- to, co bylo na začátku světa mrtvé, je vlastně opak Boha (duch smrti) – to úplně ze světa
nevymizelo – v některých chvílích dokáže trošku nabýt síly a trošku stáhnout svět zpátky

- v jeho době nástup průmyslu – odlidšťování člověka, peníze a průmysl mechanizují, odklon
od řemeslného umění k průmyslové výrobě – to vše je protipohybem proti směřování k Bohu

- člověk dočasnou korunou stvoření – po nás přijdou ještě dokonalejší bytosti

- lidské výtvory nejsou víc než ty přírodní – průmysl jako primitivizace něčeho velkolepého
přírodního

- potřeba revoluce vývoje evropské kultury – zvolnění tempa jejího rozvoje

- druhý pohled – k žádnému vývoji ve světě nedochází – od samého počátku jsou tu důležité
hodnoty, současný svět se odkloňuje od ideálních platonských hodnot

- obě polohy se vzájemně hodně vylučují

- člověk nestojí v hierarchii jsoucna nejvýše, dokonce ani po Bohu nejvýše

 - příroda stojí v hierarchii jsoucna velmi vysoko, je chrámem Božím – lid. výtvory stojí mnohem
níže a mnoho z nich např. průmysl a peníze, jsou odděleny od ducha smrti jen velice tence

- ničení přírody je přitakáním smrti – tedy něco zásadně špatného a odsouzeníhodného

- Phierre Theilard de Chardin (1881-1955)evolucia je dolezity princip, ak mame pochopit Boha

musime chapat evolucii (evolucia znamena narast komplexity)

- nachadzame sa v bode omega- rozhoduj e sa ako to cele dopadne (krach alebo narast komplexity)

- to co sa deje na zemi je putovanie na nejaky kopec alebo ponor do velkej hlbiny.

- moderni nazor o cieli- stastie cloveka, ciel je dorknut sa premenou Boha

- zdroje – Chuť žít, Místo člověka v přírodě

- pozemský život je cesta na horu či v jiném obraze cesta do hlubin moře – život putuje a
putuje směrem k Bohu

- život je charakterizován zvyšováním komplexity – to je putování života směrem k Bohu

- člověk je pouze v této cestě výše (či níže) než ostatní živé bytosti, není cílem, ani cestou, ale
pouze tím, kdo má v putování náskok

- to, co se děje teď, je selhání člověka v tomto putování

- cílem cesty je Bůh, člověk využívá pomoci ostatních a zároveň může pomáhat jim na cestě
k Bohu

- evoluce je onou cestou k Bohu a ve fyzickém slova smyslu

- ovšem i evoluce má své limity a poslední fáze výstupu k Bohu se vymknou dosud žitým
představám fyzikálního světa – pak se bude rozhodovat, kam budeme směřovat dál

- blížíme se k rozhodujícímu bodu – pád zpátky nebo zrychlený výtah směrem k Bohu

- záleží na našich momentálních činech

- paleontolog, Nobelova cena

ZOOCENTRISMUS (6.3.)
- E. Kohák tvrdí, že s ním začíná 3. vlna enviro. angažovanosti (konec 60. let)

- to (podle názoru Binky) není tak úplně pravda, nicméně zoocentrismu přes několik věcí, které mu lze
vytýkat, zajímavým způsobem upravuje náš pohled na biocentrismus a tvoří významný proud v rámci
3. vlny environmentalismu

- není to samé jako ochrana zvířat – je to v jednom významovém smyslu užší směr

- ochrana zvířat může mít mnoho zdrojů, zoocentristický jen jeden z nich:
 - I. Kant – člověk nemá nechat ubližovat němé tváři, protože to, co se uplatní vůči ní může
později aktér uplatnit i proti člověku, Kant tedy usiloval o ochranu zvířat, ale nebyl v žádném
případě zoocentrik, a podobných postojů, jaké nacházíme u Kanta najdeme mnoho i u jiných
autorů, takže ne každá ochránce zvířat je zoocentrik

- a to, co platí pro ochránce zvířat platí i pro bicentrismus – ne každý biocentrik je zoocentrik

- zoocentrismus užší, bicentrismus širší

- Albert Schweitzer (exemplární biocentrik náboženského založení) by si se zoocentriky nerozumněl –

to, co je živé automaticky vnitřní hodnotu

- zoocentrici – uvnitř světa živých tvorů existují předěly, hranice, které mají mimořádně veliký význam
– ne každý živý tvor má stejně velkou a významnou hodnotu – musíme diferencovat

- to u A. Schweitzera není, nebo rozhodně ne v přísně zoocentrickém slova smyslu

- zajímavý je také poměr zoocentriků a egocentriků – oba směry používají úplně jinou perspektivu, ale
oba chtějí ukotvit v našem poznání faktického světa

- eogcentrikové – hodnotu odečítáme z našeho biolog. poznání

- zoocentrikové – hodnotu odečítáme z faktického upořádání „těl“ a duševních vlastností

živých bytostí

- zoocentrikové a egocentrikové se zásadně liší svým pojetím ukotvení objevování

objektivních hodnot, ale jsou stejné tím, že věří v objektivní poznání hodnot

- Peter Singer

- čo oddeluje ludi od zvierat? co z nas robi ludi?

- Animal Liberation, Practical Ethics

- zásadní je článek All Animal are Equal z 1974 – základní ideje:

- k rozšíření rovnoprávnosti v historii dochází, ale její rozšíření na ženy, Hispánce a

homosexuály není konečným stádiem tohoto rozšiřování

- je paradoxní, že myšlenka práv zvířat byla v historii často používaní jako argument
proti právům černochů či žen

- proč je tedy stále problém připustit práva zvířatům?

- nepochopení významu slova rovnoprávnost – rovnoprávnost neznamená

identičnost práv – ženy mohou požádat o umělé přerušení těhotenství či o
umělé oplodnění, ale požadovat stejné právo pro muže je nesmyslné, protože
muži nemohou být těhotní – to ale neznamená, že neusilujeme o
rovnoprávnost mužů a žen

- gorily, psi či prasata nemohou volit, a proto je nesmyslné mluvit o

volebním právu prasat, ovšem požadavek rovnoprávnosti ve smyslu
principiálně stejné hodnoty právě na život to nenarušuje

- stejná hodnota práva na život jednoduše neznamená identická práva

- nepřekonání ryzího biologického vidění světa – člověk je biologicky

konstruován jako všežravec a k tomu, aby uznal práva ostatních živých tvorů
 musí jít proti svému biologickému já, to je ovšem pro mnohé velmi obtížné a
náročné – zoocentrismus je postaven na přijetí morálního stanoviska, které je
v rozporu s naším biologickým nastavením

- proti zoocentrismu stojí některé náboženské představy – je ovšem

otázka, jak mnoho je anti-zoocentrického v samotném náboženském poselství
a jak mnoho je tam dáno historickými, nenáboženskými důvody

- co znamená tvrzení – všichni lidé jsou si rovni bez ohledu na rasu, původ nebo pohlaví?

- biolog. rovnost na není, protože lidé jsou různě velcí, inteligentní, krásní, šikovní

- výlučnost lidských práv nemůžeme stavět na jejich biolog. zvláštnosti, protože tak učiníme,
vždy vypadne množina lidí, kteří tyto vlastnosti nesplňují

- to samé se stane myšlením – proč nezabíjet lidi, kteří už nemohou nebo nikdy nebudou moci
myslet

- rovnosti je v tomto smyslu podle Singera morální ideál nikoliv pouhé tvrzené faktů

- rovnost lidí je normativní apel na společnost, aby se všemi zacházela symetricky spravedlivě

- „Dobro žádného individua není z hlediska Univerza důležitější než dobro jakéhokoliv jiného
individua.“

- proč bychom tedy tento postoj neměli vztáhnout na zvířata?

- k tomu nás vede jediné kritérium, které ve vztahu k symetričnosti vztahů objevujeme
jako platné – schopnost trpět

- svět morálního je tedy principiálně ohraničen schopností trpět a (z druhé strany) prožívat
slast

- kámen necítí ani bolest ani slast – proto je mimo sféru etického

- kůň či pes či myš však bolest cítí, a proto patří do sféry etiky

- pokud se díváme na rasisty jako na lidi „starého“ nebo dokonce „zlého“ světa, pak
mezidruhové rasisty musíme řadit do stejného okruhu, struktura jejich myšlení je
z hlediska etického pojetí světa zoocentricky stejná

- podle tohoto klíče – schopnost vnímat bolest a trpět (a vnímat slast a libovat si) tedy
můžeme vytvořit hierarchii morálních prohřešků, která má objektivní platnost, a kterou
můžeme objektivně ověřovat

- seznam nemorálního chování mezi-druhové rasismu:

- konzumace masa, a to jak sama o sobě, tak továrním charakterem jeho produkce,
krutost je registrována pouze v případě poklesu produktivity či zhoršení kvality masa,
to je kruté a nemorální dvojnásob

- vivisekce – jen tam, kde bychom byli ochotni použít na sirotkovi proceduru je
oprávněná v případě lidoopů

- současná (myšleno 70. léta) filosofie a etika – úkolem etiky a filosofie je otevírat okna
budoucnosti a zpochybňovat stereotypy či nastolovat zásadní morální témata – kromě
několika výjimek to však současná filosofie a etika nedělá, což je významný problém
 - byl utilitarista – dobro jakékoliv živé bytosti je počítáno jako 1, pak máme sčítat, kolik živým
bytostem uděláme radost

- jednání je špatné nebo dobré podle toho jaký má dopad

- Lindsey – křesťanský zoocentrik, Teologie zvířat

- příkaz množte se – to už je dávno dosažené, už je přeobsazen

- ukazuje na textem z Bible, že jsou tam myšlenky, které jsou zoocentrické

- jestli Bůh usiluje o dobro, tak péče o lidské bližní je naprosto zásadní v dnešním světě

- křesťanství potřebuje další krok, kdy zahrne i zvířecí tvory

- námitky proti – Annie Dillardová – Plodnost

- O životě Vilejše (lepí se na loď) – 2 km mohou produkovat 1000 000 000 larev – kolik jich
přežije – několik desítek (do dospělosti) – příroda je nechává po miliardách umírat (to i u
sperma). O životě vosy chalcidky. O životě vážky. O kanibalismu. O pojídání rodičů hned po
narození.

- příroda nezná morálku, to, jak funguje je úplně mimo náš zoocentrický pohled, takže člověk
stojí před dilematem – buď je příroda příšera nebo já jsem zrůda

- možná jsme morální bytosti, ale pak žijeme v nemorálním světě, svět, který nás odkojil je
příšera nedbající toto, zda žijeme nebo umíráme, ani toho, zda se nakonec sám nezničí

- zoocentrismus je v tomto smyslu výkřikem, který nemá kdo slyšet a který utichne stejně jako
morální ticho před námi a po nás – výkřik se týká jen lidí

- zoocentrismus je nádherná chvilka, ve které zazní etický tón, který ale zazní náhodou a jen
na moment

- lid. úkolem je vyrovnat se s tím, že nijak neodpovídáme světu a ani naše morální uvažování

- existují i koncepty, které říkají, že Bůh teprve vznikne a ten nám teprve dá důvod k tomu žít,
náš život bude dávat více smyslu

RADIKÁLNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ SMĚRY

SOCIÁLNÍ EKOLOGIE

- v českém prostředí dlouho otloukánkem

- E. Kohák o ní nepíše, J. Šmajs ani Moldan také ne, H. Librová a Jan Keller spíše okrajově – to je
samo o sobě zajímavé

- je reakcí na určitý důraz na iracionalismus obsažený v biocentrické, ekocentrické, ale především

hlubinně-ekologické etice, v tomto smyslu kritizuje emoce jako nástroj řešení enviro. krize

- jednou z posledních verzí levicové formy Hegelova vidění historie a společnosti

 - zakladatel soc. ekologie Murray Bookchin je levicový hegelián a z Hegela, Marxe a Sorela
čerpá veškerý ideový základ pro své vidění světa

- typově čistou formou americké anti-kapitalistické kultury 2. pol. 20. stol.

- typově čistou formou environmentálního radikalismu – převzetí určité ideologie, natření na zeleno a
ponechání radikality

- zdůrazňuje společenské rysy enviro. krizi – snaha najít zdroj – ten je v soc. oblasti

- Murray Bookchin a další:

- základní příčinou enviro. krize je snaha člověka ovládnout (mocensky vládnout nad) svět
přírody, téměř ve všem, co člověk v moderní společnosti koná, je podtext ovládání či
opanování přírody – příroda je ryzím objektem manipulace ve prospěch člověka či spíše
jistých lidí a člověka

- tento panský postoj vůči přírodě však není dán vztahem člověka k přírodě, ale mentalitou,
kterou člověku vtiskuje moderní společnost

- hierarchická společnost a vztahy založené na dominanci nutně vytvářejí společnost, která se

jako k objektům chová ke všem – k sociálně slabším, k barevným k ostatním národům, a tedy
i k přírodě.

- vykořisťování přírody není specifikem našeho vztahu k přírodě, ale důsledkem poměrů
vládnoucích ve vztazích mezi lidmi v moderní společnosti

- vzhledem k principu hierarchie a mocenské dominance je nutné nahlížet také moderní

technologie

- ať už se podíváme na lékařství (antibiotika), potravinářství (pesticidy a herbicidy) či nové

biotechnologie je za časově omezeným přínosem pro člověka (více pro některé, méně pro
všechny) vždy skryto nějaké nebezpečí

- exemplárním příkladem nových technologií jsou biotechnologie – jsou uplatněním principu

neosobního ovládání na samotné základy biolog. vlastností živých organismů

- princip snižování nákladů a zvyšování výnosů ve sféře nesoucí označení bio povede k tvorbě
biolog. nestvůr – tkání využívaných k produkci masa atd.

- princip efektivity, zisku a dominance – lékařství se stalo tržním – dlouhodobě to vede

k něčemu špatnému, to i v potravinářství

- týká se to i kultury

- co se týká biotechnologií platí v podobné míře i o sféře duchovní – ta je stejně jako příroda
transformována podle zásady rychlého zisku

- ve sféře kulturní a duchovní se princip zisku, hierarchie a dominance projevuje rekombinací

(ta je nejlevnějším zdrojem) již vytvořených duchovních výtvorů a dále důrazem na
distribuovatelnost produktu pro co nejširší vrstvu příjemců

- důsledky jsou podle Bookchina (a např. Hellerové) stejné jako v případě

biotechnologií, zvrácené produkty

- sektor služeb, sektor distribuce informací i sektor duchovní kultury tak podléhají stejnému
principu jako sektor související s výživou a stravováním lidí
- příroda tedy není jedinou obětí a z tohoto východiska musíme začít naši úvahu o enviro. krizi

- ničení přírody je důsledkem nemorálního nastavení vztahů mezi lidmi, problémem není vztah
člověk-příroda, ale vztah člověk-člověk, ze kterého je odvozen současný vztah člověk-příroda

- proč je však překroucen vztah člověk-člověk?

- viníkem je kapitalismus

- kapitalismus a jeho koncept tržního prostředí – volný trh, jehož základním

imperativem je grow-or-die princip, uzurpoval velkou část společenských vztahů a
postupem času narušil přirozené lidské hodnoty (spolupráce, vzájemná úcta, pocit
sounáležitosti), které nahradil hodnotami, které vyžaduje jeho vlastní fungování –
sobectví, lhostejnost, chamtivost

- kapitalismus je vlastně nastartováním zpětného chodu hodin vývoje lidstva – ve

společenské části reality nás vrací zpět do světa zvířecí dominance v sociálně-
darwinistických představách, ve světě živých bytostí nás vrací zpátky k nerostnému
světu

- kapitalismus je v tomto smyslu společensko-technologickou evolucí principu

dominance a hierarchie

- proto jsou konkurenční formy vysvětlení enviro. krize matoucí – jako problém označují
nedostatečné vědění (ekocentrismus, zoocentrismus) nebo nedostatečné cítění (hlubinná
ekologie), ale problém je společenské uspořádání, změníme-li určitým způsobem společnost,
vyřešíme i enviro krizi

- problémem tedy podle soc. ekologů není:

- přelidnění (celkový počet obyvatel Země není žádný problém)

- technologie jako takové (biotechnologie nejsou problémem o sobě, ale jsou

problémem, protože co se zkoumá určuje kapitalistický systém, technologie dokonce
mohou vylepšovat přírodu, ale pouze pokud budou vedeny jinak než kapitalisticky)

- rozum (rozum je, stejně jako city prostředkem a dopad racionality je hrozivý pouze
díky tomu, že současná racionalita je racionalitou zisku)

- lze odvodit:

- základním viníkem současného stavu je kapitalismus, vykořisťování přírody je

stejným důsledkem kapitalismu jako vykořisťování člověka

- řešením je nahrazení kapital. ekonomiky ekonomikou morální a dosazením

demokratické kontroly nad produkcí

- jak bude vypadat nová společnost – libertariánský municipalismus?

- snaha o zisk bude ze společnosti zcela eliminována

- půda či továrny, univerzity, nemocnice nebudou v soukromém vlastnictví

- vznikne koncept tzv. rozumných potřeb – který bude určován shromážděním občanů

- dojde k bezprecedentnímu osvícení jednotlivců i celé společnosti

- jak na novou společnost?

 - najít souvěrce, diskutovat, získávat nové členy, vzdělávat veřejnost, nahrazovat
tradiční politiky na místní úrovni, vytvořit konfederaci municipalit – násilím odstranit
stát

- jedinou nadějí pro přírodu je homo collectivus – kolektivní člověk v novém

municipálním prostoru

- seznam problematických míst

- přehlížení jistých biolog. daností člověka – nejen dnešní člověk je sobecký, ne všechny
přírodní národy se chovali k přírodě s úctou

- myšlenka, že soc. změny automaticky vyřeší enviro. krizi je přinejmenším

problematická (podle nich člověk není biolog. bytost)

- iluze, že člověk osvobozený od kapitalismu bude dobrý

- v tomto je dědictvím osvícenství

- příliš velký důraz na společenský systém – soc. ekologové velmi silně popírají možnosti
reforem systému na jakékoliv úrovni, buď se změní naráz celý systém, nebo ničemu
nemůžeme pomoci

- to je pro jistou část levicového myšlení typické – vše je v systému, na člověku

nezáleží, ovšem přesně toto myšlení dovedlo komunist. křídlo levice k postoji – účel
světí prostředky a na jedinci nezáleží, hlavní je dosáhnout změny systému – toto je
pravá stránka idealismu – vysvětlení Lenin x Marx

- hodnoty a osobní řešení nemají žádný význam

- ve jménu dobra je násilí povoleno

- pro Bookchina a další není problém uchopit násilně moc a zbavit se státu násilím

- to ale – jak vidíme např. nacismu – vede k tou, že jediným měřítkem se stane ochota
skutečně páchat násilí a v tom nebudou moci nikdy Bookchin a další konkurovat
budoucím nacistům

- environmentalismus x ekologismus

- A. Dobson – 2 zákl. postoje

- environmentalismus – stávající polit. ideologie obohacujeme o zelená témata, je

slučitelný s každou polit. ideologií kromě ekologismu

- ekologismus – stávající polit. ideologie jsou vyčerpané – selhaly, potřeba najít nové
vysvětlení světa

- z tohoto pohledu by soc. ekologie byla součástí radikálního environmentalismu – není

radikální čistě v zeleném smyslu

UNABOMBER
- Environmentální etika a násilí – případová studie Unabomber – pravicový environmentalismus

- od 1. pol. 19. stol. – romantismus – ochrana přírody pro ni samou

- šlo ve velké většině o aristokracii – konzervativní

- i v Německu – spojení ochrana přírody a člověka jako součást většího celku

- posílal bombové balíčky – zatčen, extremista

- moderní společnost přinesla některé výhody (věk, zdraví), ovšem celkově dospěla do stádia, kdy
musí dojít – z faktických i psychologických důvodů k jejímu zhroucení

- jsou 3 typy cílů, kterých člověk může chtít dosahovat

▪ malé cíle – stačí malé úsilí k jejich dosáhnutí (smažák k večeři) – dlouhodobě neuspokojují
naši potřebu dosahování cílů
▪ velké úsilí, ale stejně je téměř nemožné jich dosáhnout (být prezidentem ČR)

▪ velké úsilí, ale je velmi pravděpodobné, že ho dosáhneme (vystudovat VŠ)

- moderní technologické společnosti se vytrácí poslední typ cílů, který jako jediný je schopen
dlouhodobě uspokojovat potřeby člověka – dnes jen cíle snadno dosažitelné anebo
nedosažitelné

- technolog. společnost přispívá k tomu, že ubývá cílů 3 a strašně snadno máme k dispozici cíle
1 – technologie z nás snímají

- obrovské množství lidí nahrazuje konzumem cíle 3

- moderní společnost skončí katastrofou – buď vyčerpáme přírodu nebo zinfantilizujeme lidi do
té míry, že nebude možná civilizace

- nelze reformovat, musíme uskutečnit revoluci

- oba jsou důsledkem tzv. levičáctví (jemnost vůči menšinám…) a technologického pokroku

- máme-li tedy zachránit člověka, musíme zabránit dalšímu šíření tech. pokroku a levicových myšlenek

- prostředkem je nepolitická, ale technologicko-ekonomická revoluce, která rozbije stávající levicově-

technologické uspořádání společnosti

- cílem je pak rozdrobená společnost samostatných celků, ve kterých se znovu objeví pravicové
hodnoty – síla, dobro, úspěšnost, sebevědomí, iniciativa

- 50 000 lidí, kteří budou posílat bouchající balíčky do technologických firem, umožní změnu – násilné
zničení technicko-levicové společnosti

- nejde o to získat moc, ale zničit současný systém – nový svět samovolně vznikne na troskách té
současné

- v té společnosti nebude rovnost – ale férový souboj a soutěž mezi jedinci vytváří dostatečné
bohatství a nepoškozuje přírodu

- k cíli – tzn. Malým komunitám samostatným a technofobickým se můžeme dostat – protože není čas
a není správné se spoléhat na soc. inženýrství – násilným zničením současné technologicko-
přesocializované společnosti – jde o to, aby bylo více lidí, kteří budou ničit vše, co podporuje
technologie a současné polit. uspořádání

- současní revolucionáři by se měli vyhnout získání polit. moci – mají pouze rozbít současný systém

ZELENÝ FAŠISMUS – LINKOLA

- Fin

- Can Light Prevail – popisuje rybolov ve Finsku v jeho dětství

- k čemu nám moderní společnost je? – dřív museli jít ryby rovnou na trh, dnes můžeme jít do
supermarketu, ale dostaneme jen stín ryby

- dostáváme pohodlí za cenu, že všechno, co máme je „křáp“ – jak se to mohlo stát? –

demokratizací společnosti

- ani jednotliví lidé, ani národy si nejsou rovni – tam, kde společnost založíme na rovnosti, tak
dostaneme křápy – to platí na úrovní člověk-stát, ale i mezi národy (podle něj existují národy,
které mají vést svět) – Hitler to udělal špatně, ale myšlenka byla dobrá

- který národ a který člověk je lepší? – národy, které chrání přírodu, národy s vyšším uměním
– takže spíš bílé národy

- Afričané mají být znovu kolonizováni – předchozí kolonizace byla moc mírná – jelikož je
nechala osvobodit se

- je potřeba omezit počet lidí na zemi – čím později nastane, tím bude brutálnější – ideální
počet asi kolem 350 mil. lidí (přežít mají vyšší národy) – rozpor ke kolonizaci

- Finsko – nejvíc kulturní země a nejvíc chránící přírodu za 2. světové války, když bylo spojené
s Německem

- extremistický environmentalismus

- nerovnost lidí, národů, stát je víc než člověk

ENVIRONMENTALISMUS V ČR

- úvodní přiblížení současné situace

- newtonovská fyzika v 19. stol. – celou dobu potvrzována

- jaké to bylo na konci 20. a počátku 21. stol. ve fyzice? – velké množství faktů v rozporu
s tehdejší představou fungování fyzikálního makrosvěta i mikrosvěta

- 3 reakce:

▪ budeme fakta ignorovat

▪ musíme mírně upravit stávající podobu fyziky

▪ je nutné hledat úplně jinou teorii, která bude vysvětlovat, to, co umí newtonovská
fyzika, ale vypořádá se s novými pozorováními

- co dnes víme o fyzicích té doby z kolonky 1. a 2.? a co víme o A. Einsteinovi?

 - lidé, kteří se mají dnes potřebu vyjadřovat k českým environmentalistům jsou ve většině
případů lidé, kteří chtějí, aby se udržela jejich představa světa, která ovšem začíná odporovat
některým faktům a změnám vidění světa, které jsou z těchto faktů odvozovány

- ekonomické vědy

- mezi předpoklady ekon. vědy nalezneme např. tvrzení, že:

- jediným podstatným zdroje je lidská vynalézavost a zdroje nemohou dojít

- lidská činnost nemůže ovlivňovat přírodu způsobem, který by znemožnil další vývoj
civilizace

- příroda a přírodní entity nemají hodnotu o sobě

- všechny tyto předpoklady jsou z různých důvodů nadále sporné

- ekonomové nebojují proti environmentalistům, protože by v nich viděli novou verzi

komunismu, ale protože env. jim připomínají skutečnost, že ekonomie stojí před velkými
změnami – před volbou změň se, nebo upadni v zapomnění

- polit. liberalismus – ještě v horším stavu

- lidé mají práva jednak jakkoliv, pokud to neomezuje přímo práva dalších lidí

- ekon. rozvoj a další možnosti konání v tom nejširším slova smyslu jsou pozitivní, protože
otvírají vějíř možností toho, co člověk může činit

- správné jsou takové polit. systémy, které své občany neomezují

- stojí před stejnou volbou jako stáli fyzikové – změň se, nebo upadneš v zapomnění

- končí polit. liberalismus ve smyslu, v jakém existoval v 19. a 20. stol.

- environmentalismus v ČR

- z právě uvedených důvodů není obraz environmentalismu v ČR zrovna objektivní –

environmentalisté jsou nahlíženi jako nepřátelé a s nepřáteli se bojuje (jak političtí liberálové a
neoklasičtí ekonomové činí)

- 3 styly environmentalismu ve světě i u nás:

- odborně-specialistický styl, který klade důraz na expertní znalost dané problematiky,

vědeckou úroveň argumentace a snaží se vyvarovat faktických chyb – Moldan, Vojtěch
Kotecký

- aktivistický styl, který klade důraz na přesvědčení čtenáře a jehož cílem je burcovat, nikoliv
přesně a logicky argumentovat – hnutí Fridays for Future, Nesehnutí

- vizionářský styl, který nechce na prvním místě ani odborně poučit, ani přimět k akci, ale
usiluje o změnu optiky vidění skutečnosti, přináší nový pohled na svět – Elon Musk, Freud,
Marx

HANA LIBROVÁ

- Láska ke krajině, Pestří a zelení, Vlažní a váhaví

- drží velmi vysoký standard odborně-vědecký, prvoplánový aktivismus v jejích knihách neobjevíte
snadno

- přesto je ve velmi podstatném slova smyslu aktivistickým autorem – při přečtení Pestrých a zelených,
ale i Vlažných a váhavých lze jasně vidět, na které straně stojí a jaké hodnoty vyznává – je zaujatá,
ale zaujatá téměř vždy na vysoké odborné úrovni

- nenalezneme u ní demagogii a už vůbec ne polit. demagogii (Librovou bych v tomto smyslu

vždy použil jako protiklad čiře polit. aktivistům neoliberální ekonomie)

- své názory nenutí

- je silně konzervativní (jak lidsky, tak svoji představu společenskou), v tomto smyslu stojí na straně
proti-liberální a proti-socialistické

- není vizionář – nestojí za nějakou svou revoluční koncepcí vidění světa a nesnaží se ji prosadit

JAN KELLER

- Až na dno blahobytu, Abeceda prosperity, Naše cesta do prvohor, Sociologie a ekologie

- mimořádná odborná znalost (environmentalismus, sociologie) – Jana Kellera neoliberální ekonomie

současná česká společnost nemá!

- tendence k aktivistickému přístupu a jisté formy dogmatičnosti – v kombinaci právě s již zmiňovanou
znalostí

- stejně jako Librová není a Keller vizionářem – podobá se stylově Naessovi – spíše geniální rozbory
děl jiných než vlastní systém pohledu na svět – téměř netvoří své vlastní texty, ale geniální rozbory
jiných děl

- vždy určitým způsobem útočil, když se dostal do Evropského parlamentu, tak se změnil – spojuje se
s Klausem, Hamplem, jde proti environmentalistům

ERAZIM KOHÁK

- Zelená svatozář, Post-skriptum psové, Člověk, dobro a zlo

- sociálně a křesťansky orientovaný – ovšem nikoli komunistická forma socialismu

- má odpor k revolučním řešením (stejně jako Librová) a jeho hlavním cílem je upozorňovat na limity
současné společnosti (soc. i enviro.)

- také není vizionář – nevytvořil vlastní koncept enviro. vidění světa, ale spíše kombinuje koncepty
jiné, v tomto slova smyslu je nejméně tvůrčím autorem

- přejímal, ale ještě je vylepšil a skvěle prezentoval

- není – tak jako Librová – klasický konzervativec

JOSEF ŠMAJS
- vizionářem – vize evoluční ontologie

- nikdo z těchto 4 autorů nemá dotyk s žádným extremismem

SOCIOBIOLOGIE

- Darwin – počet mláďat a omezenost zdrojů zajišťuje v každé generaci souboj o život, který je
podmíněn zdatností a přizpůsobeností prostředí

- selekční tlak – více mláďat než pro který je prostor; přežívají ho pouze nejvíce adaptovaní

- účelnost je důsledkem selekčního tlaku

- přírodní výběr zajišťuje, že zbydou jen ty nejlepší

- organismy jednají tak, aby přežily a rozmnožily se,

- jednotkou evoluce je jedinec

- omyly Darwina:

- ředění vloh v každé další generaci napůl (vlohy bychom ztráceli mnohem rychleji, než je
získávali)

- pohlavní rozmnožování by bylo nesmyslné (proč ředit, když můžeme zůstat čistí navěky)

- paradoxně – dle klasického darwinismu dochází k nejméně třem paradoxům evoluce, klas
darwinismus a dědičnostní vlastnost se vylučují s evolucí jako principem nazírání

- záchranu poskytl Mendel a jeho genetika – jednotkou evoluce zůstává jedinec, ale dědičnost není
analogická, ale digitální (nedědíme půlky, ale jedničky nebo nuly)

- i tento pohled však je v rozporu s realitou

- všechno co děláme, je důsledkem toho, co nám řekne program genů, které se chtějí dostat do další
generace

- sobecký gen – R. Dawkins – fyzická těla jsou pouze nositelé genů

- získáváme tím vědecký pohled na morálku a etiku; klasická etika je hloupost

- nevědeckou etiku tím můžeme položit na vědecký základ

- dokud společenské vědy nebudou sociobiologické, nemůžou být vědecké

- přišla s tím, že hodně věcí se řídí podle evoluce (což je podle Binky důležitý) ALE

- problémy socbio:

- my se rozhodujeme, jakou cestou v životě půjdem a nejde říct, že neexistuje etika

- je to „supervěda“ – všechny další vědy poměřuje se sebou, vlastně si hodně protiřečí (tvrdí,
že to, co nespadá pod socbio není vědecké – ALE sama tato úvaha není vědecká) – spíš
sebepotvrzující náboženství nežli věda
 - škrtnutí lidské svobody

- i v základech socbio je hodnotová volba

ZELENÝ MARXISMUS

- Marx obdivoval Darwina – věřil, že objevil historický vývoj přírody -> to samé on chtěl udělat u lidské
společnosti – podle něj existují nějaké zákonitosti, podle kterých se řídí společnost

- co je za tím, že se historicky proměňuje společnost? Kde se bere ta dynamika? Co je základnou

toho, že společnost někam směřuje?

- všiml si, že ve společnosti existují jakési třídy -> třídní společnost

- každá společnost musí zabezpečit, že se její lidi nají, postaví si dům, ušijou si šaty -> zabezpečení
základních biologicko fyzických potřeb – to udává, jaká je společnost + pak jsou nadstavby (kultura)

- důležitý je způsob, jakým produkujeme materiální bohatství a jak se o něj dělíme

- feudalismus kapitalismus komunismus

- vytváří se 2 základní třídy – vlastníci kapitálu a proletariát (dělníci) – proletariát je vykořisťován

kapitalisty

- kapitalisté zvyšuje efektivitu apod., ale zhoršuje podmínky dělníků

- proletariát bude mít nakonec takovou sílu, že naboří společenský systém, vyvolá revoluci a vznikne
komunismus – to bude natolik efektivní společnost, že budou vznikat zdroje, aniž bychom nutili lidi
pracovat -> lidi budou svobodní

- odcizení – dělník něco vyrábí, ale produkt je mu odcizen (dělá to jen pro peníze), i kapitalisté jsou
odcizení

- víra v to, že vážně objevil zákonitosti společnosti a věřil, že ke komunismu a zániku kapitalismu
určitě dojde (říkal, že je to otázka tak 10ti let než dojde k revoluci) – nejdřív bude moc v rukou
proletariátu a bude diktatura, ale nakonec nastane svoboda všech

- jediná svoboda, která nám zbývá je přidat se na dobrou stranu -> na stranu komunismu

- příroda má hodnotu pro člověka (ale ne sama o sobě)

- lidé zbavení kapitalismu jsou dobří lidé

- tvrdil, že životní podmínky proletariátu se bude jen zhoršovat; přitom se ukázalo, že se ve vyspělých
zemích začal zlepšovat

- Frankfurtská škola – podle nich již ve společnosti není žádná touha po revoluci; problém kapitalismu
vidí hlavně v odcizení sami sobě → protože tlak na konzum a že povede k tomu, že dojdou zdroje
(první enviro pohled na kapitalismus)

- Adorno, Fromm (mít je typický pro kapitalismus), Horkheimer, Marcuse

- Teologie osvobození – Gustavo Gitiérrez – většinou z Jam, kombinace Marxismu a křesťanství

- Bůh se obrací nejvíce na ty, kdo trpí – ten kdo je poslední bude první a naopak -> měli bychom brát
v úvahu i mimolidské bytosti – těm by také měla být podána pomocná ruka (podobně jako Teologie
zvířat) -> kdyby dnes přišel Ježíš, nešel by jenom do slamů, ale i do velkochovů

- Sociální ekologie – kapitalistický tlak je zhoubný a musíme ho zkrotit, Bookchin

MANIPULACE

- sdělení x to, co se říká

- tím co říkáme (1) se snažíme něco sdělit (2) -> z toho můžeme něco odvodit (3)

- 2 a 3 vyžadují kritické myšlení

- lež x nepravda – lež není o vztahu k realitě (jde o záměrné klamání)

- manipulace – sofistikovaná lež

- notorický lhář – sebeklam (to není typická lež), ztracení konceptu lži a pravdy

- ASD – analýza středního dosahu

- rozpoznávání manipulace

- formální pohled na text (x obsahový)

- srozumitelnost – větná skladba, volba slov; proč? – buď tomu sám nerozumí nebo chce, aby sdělení
nevypadala banálně

- přístupnost – náročnost předmětu -> nesrozumitelnost; je nutná nesrozumitelnost nebo jde o

zastírání banality

- obsahová část

- zaujatost – emocionálně laděná slova vůči aktorovi textu (ten, o koho jde v textu)

- zaujatý postoj – emočně jedním směrem

- zaujatost není vždy špatně

- fundamentaličnost textu

- zaujatost

- výběrová lhostejnost k realitě – filtr na fakta, které potvrzují naše předpoklady

- černobílost – polarita, neexistence něčeho mezi tím

- východiska textu

- souvisí s aktory textu

- základy textu, pilíře

- dobré formovat abstraktně

 - předpoklad

- sofistikovanost

- schopnost zakrýt sdělení, neříct to na plnou hubu

- mlží podstatu

- kdy nemusíme souhlasit s textem

- když je text nekonzistentní – špatné závěry z východiska

- pes má 4 nohy – kousnu ho -> hafne

- stůl má 4 nohy -> taky by měl hafnout

- východisko je chybné

- s východiskem nesouhlasím hodnotově

- je zaujatý, fundamentalistický, logicky konzistentní – odmítneme ho na základě faktů nebo hodnotově