1.

- smysl x rozum

- KČR -> 1781 (A)

-> nepochopeno

- „prolegomena“ – ke každé příští metafyzice, která se bude moci státi vědou

-> vydáno kvůli nepochopení KČR A, „jednodušší“

- 1785 -> „Základy metafyziky mravů“

- 1787 -> druhé vydání KČR (B)

- KPR – morální ffie jednání

- Kriitka soudnosti

-> 1790

-> a) estetická zkušenost

-> b) thelelogie

- „Náboženství v hranicích pouhého rozumu“

- „Metafyzika mravů“

-> nauka o etice

KČR

- kniha se zabývá poznáním

- užší a širší význam -> kniha a způsob myšlení

a) kritika

- co ho ke kritice přivedlo

= transcendentální filosofie –> tématem zkoumání není svět, ale zkoumání samo

- transcendentální X transcendentní -> není to samé, transcendentní = přesahující

b) čistého

c) rozumu

- poznatky rozumu jsou obecné

- obecné = platí pro všechny věci daného druhu

- poznatky rozumu jsou nutné -> musí platit

- smyslové poznatky nejsou nutné -> nemusí platit

- rozumové = ne-smyslové, nemůže pocházet ze smyslů

- ze smyslů vychází to, co platí jen pro jednotliviny a platí jen fakticky (=nemusí platit)

- ne-smyslové = čisté

- ne-smyslové -> apriori – nevychází ze zkušenosti – analytické soudy (i někdy syntetické)

- smyslové -> aposteriori – vychází ze zkušenosti – syntetické soudy

- poznání začíná u smyslů, ale ne všechno z nich vychází

- při každodenním poznávání nerozeznávám dvě složky – smyslovou a rozumovou – působí to pro mě,
že vše je ze smyslů

- vědomosti které mohou pocházet pouze z rozumu a ne ze smyslovosti -> logické zákonitosti, to, jak
si věci uspořádávám

- poznatky vznikají ze soudů, těmi přisuzuji vlastnosti

- soudy jsou složeny ze subjektů a predikátů

- ze soudů vzniká veškeré myšlení a poznání

- až soudy mohou být pravdivé/nepravdivé

- soudy

a) syntetické – spojují dva nové pojmy, vzniká nový poznatek, aposteriori využívají smyslovou
zkušenost, mohou být apriori

b) analytické – říkají nám to, co je už obsaženo (vraník je černý kůň), vždy apriori, nemusím ověřit
smysly, nikdy nemohou být závislé na smyslové zkušenosti, neexistuje analytický soud aposteriori

- Kant chce založit přírodovědu (fyzikálního i mentálního světa) – založit ve smyslu dát základ

- jak víme že fyzikální zákony platí nutně pro všechny?

- jemu nejde především o to vysvětlit naši každodenní zkušenost

- metafyzika se zabývá smyslům nepřístupným věcem – Bůh, věčná duše, universum = celek přírody

- my jsme se slepě pouštěli nadsmyslové metafyziky a nikdo se nezeptal, jestli těm tvrzením můžeme
věřit – Kant s tím přichází a zpochybňuje

-> jak jsou zdůvodněny tyto apriorní poznatky? (ty kterým jsme slepě věřili)

-> jak široce tyto poznatky platí?

-> Jaké je jejich oprávnění?

 2.

- „zkušenost“

-> 1) empirie

-> 2)

Já à svět

Subjekt <-- věci

Objekty

- základní charakteristiky, struktury, předporozumění – je ze mě

- předporozumění nezískávám smyslovou zkušeností

- objekty nějak vystupují pro mě, tím už ale v sobě nesou něco, co jsem do nich já vložila -> jsou to
věci pro mě = fenomény – věci jak se mi jeví

- mohou být ale i věci samy o sobě, nezávisle na mě – neumena

Transcendentální estetika

- eisthesis – vnímání

- nauka o vnímání

- bezprostřední vztah k „předmětům“ (jevy) – názor, nazírání

- nazíráním získávám názor, objevuje se mi obsah v mysli

- smyslovost = otevřenost vnitřnímu zapůsobení

- u lidí je názor pasivní, ale nemusí být, například u Boha není

- schopnost přijímat/otevřenost = receptivita

- jevy = neurčené předměty