Empirismus

Základní charakteristika
• Protiklad racionalismu
• Východisko: smyslová zkušenost; snaha převést vše na smyslové
vjemy
• V mysli neexistují žádné vrozené ideje
• Metoda: indukce
• Anglie (X racionalismus Francie)
• Nejvýznamnější představitel: Hume
Francis Bacon (1561-1626)
Nové organon (1620)
• X Aristotelův organon (logika)
• Obnovení věd na induktivním základě
• Indukce: z jednotlivin se vyvozují obecné pojmy a zákony
• Problém: Může být indukce úplná?
• Důraz na experiment
• Idea pokroku: pravda je dcera času (člověk nemůže dosáhnout
završeného poznání)
Vědění je moc
• Věda má sloužit k ovládnutí světa přírody
• Praktický užitek vědy
• Metafora mučení/výslechu přírody: abychom z přírody získali její
tajemství je třeba ji mučit/vyslýchat (tj. provádět experiment)

• Antika a středověk: zcela odlišný postoj k přírodě

• Kontemplace, nazírání
Idoly (epistemologie)
• Existují čtyři druhy omylů, klamů či předsudků v lidské mysli (idola
mentis), které brání v pravém poznání
1. Idoly lidského rodu: naše přirozenost, např. sklon k teleologii (účel,
řád)
2. Idoly jeskyně: individuální, psychologické předsudky (výchova,
prostředí, autority atd.)
3. Idoly tržiště: společenská podmíněnost jazyka; jazyk není určen ke
zprostředkování myšlenek, ale k mezilidské komunikaci
4. Idoly divadla: tradiční filosofické a teologické názory na svět
Thomas Hobbes (1588 – 1679)
Základy filosofie: O tělese; O člověku; O občanu
• Metodologie: matematika a přírodní vědy
• Důraz na empirii
• Odsouzení tradiční metafyziky
• Předmět filosofie: tělesa – přirozená i umělá (společnost, stát)
• Poznání příčin a účinků těles (možnost předpovídat budoucí účinky;
praktická stránka vědění)
Leviathan (1651)
• Politická filosofie
• Leviathan – mytologická nestvůra ze Starého zákona
• Přirozený stav (před vznikem státu): „Válka všech proti všem“ (bellum
omium contra omnes); „Člověk člověku vlkem“ (homo homini lupus)
• Snaha překonat přirozený stav
• Smlouva všech se všemi (vzdání se přirozených práv): ustavení státu
• Svrchovaná moc vládce (popř. shromáždění)
• (Smlouva: později „společenská smlouva“ Locke, Rousseau)
John Locke (1632 – 1704)
Esej o lidském rozumu (An Essay Concerning Human Understanding),
1690
• Východisko: Jak se ustavuje poznání? Jakou jistotou se naše poznání
vyznačuje?
• Epistemologie (nauka o poznání), srv. Descartova metodická skepse
• Srv. epistemologický obrat novověké filosofie
• Neexistují vrozené ideje (srv. Descartes)
• Mysl je nepopsaný list papíru (tabula rasa)
• Veškeré poznání pochází ze zkušenosti (vnější a vnitřní)
• Vnější zkušenost (sensation): poznatky o vnějším světě; primární zdroj
poznání
• Vnitřní zkušenost (reflection): nikoliv dojmy z vnějšího světa, nýbrž
reflexe našich psychických stavů
• Obsah mysli (myšlení): ideje (srv. Descartes, Platón)
• Jednoduché ideje: bezprostřední výrazy zkušenosti (vnější i vnitřní)
• Primární kvality: rozprostraněnost, pevnost, tvar, pohyb, počet
• Sekundární kvality: barva, chuť, vůně, teplota (subjektivní)
• Značný dějinný vliv: redukce kvality na kvantitu (srv. Descartes; moderní
přírodověda)
• Složené ideje: vytváří rozum jako kombinaci jednoduchých idejí (srv.
slova a písmena abecedy)
• Tři druhy složených idejí: mody (počet, prostor, trvání); vztahy
(identita, různost, příčina a účinek); substance (těleso, bůh, duch)
• Neodpovídá jim nic skutečného; výjimka je substance
• Substance jsou skutečné (myslící bytosti, nemyslící věci), ale nejsme je
schopni nijak poznat; máme pouze ideje (vjemy)
Dvě pojednání o vládě (1690)
• Politická filosofie
• Proti Hobbesovu absolutismu; liberální pojetí státu; inspiroval
americkou revoluci
• Přirozený stav: lidé jsou svobodní, rovní a nezávislí (srv. Hobbes)
• Neexistence autority: možnost konfliktu a války
• Společenská smlouva – vytvoření státu (život, svoboda, majetek)
• Dvojí státní moc: zákonodárná (legislativa) a výkonná (exekutiva)
• Později Montesquieu přidá ještě moc soudní (respektive důsledné
oddělení soudní a zákonodárné moci)
George Berkeley (1685 – 1753)
• Biskup
• Pojednání o principech lidského poznání (A Treatise Concerning the
Principles of Human Knowledge), 1710.
• Vychází z Locka
Locke: dva základní problémy:
1. Jaké je kritérium pro rozlišení primárních a sekundárních kvalit? I
primární kvality vnímáme smyslově (totiž hmatem).
2. Složeným idejím nemá nic odpovídat, nicméně substance představuje
výjimku. Proč? Na základě jakého kritéria?
Řešení: Vše je fenoménem našeho vědomí (kantovsky: naší představou)
• Vše je pouze sumou počitků ve vědomí
• Bytí věci se zakládá na tom, že je vnímáno (esse est percipi)
• Idealismus (neexistuje materiální svět, nýbrž pouze duch a ideje)
• Jak odliším skutečné slunce na obloze, slunce v mé představě a slunce
ve snu?
• Co mi zprostředkovává ideu skutečného slunce? Bůh
• Bůh jakožto nestranný nám dává stejné a pravidelné ideje (jakoby
vnější svět)
• Přírodní zákony: pouze pravidelné propojení idejí v našich myslích
• Boha nemůžeme poznat (nemůžeme poznat, jak vytváří ideje v našich
myslích atd.)
• S našimi idejemi můžeme mít pouze zkušenost
• Spojení idealismu s empirismem
David Hume (1711 - 1776)
• Pojednání o lidské přirozenosti (A Treatise Of Human Nature), 1739–
40; Zkoumání o lidském rozumu (An Enquiry Concerning Human
Understanding), 1748
• Vychází z Locka (zjednodušení, zpřehlednění, domyšlení)
Východiska:
• Dojmy (impressions): to, co je nám bezprostředně dáno (ať již ve
vnějším či vnitřním vnímání)
• Ideje (ideas): obrazy či kopie dojmů, resp. představy vyvolávané
vzpomínkou či fantazií
• Kromě dojmů a idejí mysl vytváří i složené ideje (kombinace idejí)
• Existují tři principy pro kombinování, sdružování či asociování
(association):
1. Podobnost
2. Časová a prostorová sousednost
3. Kauzální spojení (příčina, následek)

• Omyl vzniká, když nějaké ideji přiřadíme nesprávný dojem

Důsledky
Kritika kauzality
• Kulečníkové koule: nevidím kauzalitu (vnitřní nutnost mezi příčinou a
následkem), nýbrž pouze časovou následnost

Kritika pojmu substance

• Co zbyde, když předmětu odebereme vlastnosti? Locke: substance,
která je nositelem kvalit; Hume: Odkud se bere představa substance?
Nikoli z vnějšího, nýbrž vnitřního vnímání, tj. nutkání vztahovat dojmy
kvalit k nějakému nositeli
• Vnitřní dojem (impresi) chybně vztahujeme k vnějším dojmům