Sumerské Keramické Tabulky: Zakázaná Historie / 6 000 Let Staré Sumerské Texty Nám Odhalují Historickou Pravdu

Zakázaná historie / 6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu
Sumerské keramické tabulky

Leonardo da Vinci riskoval ještě před pěti sty lety život pitváním mrtvol uprostřed noci, aby
nakreslil vnitřní orgány. Církev měla naprostou moc nad životy lidí. Zabíjela a ničila všechno, co se
neshodovalo s jejími představami "zbožného chování". Bohužel jsme toto chování přejali a
"nábožně" ho praktikujeme dodnes. V posledních 1000 letech docházelo k těm nejkrutějším
náboženským konfliktům v celých lidských dějinách. Pokud se nepoučíme z dávné historie a
pokorně nepřijmeme skrývanou historickou pravdu, dávná poselství a neuvěřitelná fakta, která pro
nás byla velmi pečlivě zaznamenávána tisíci dávnými, pověřenými písaři, tak zůstaneme uvězněni a
zotročeni v cyklu neustále předávané nevědomosti, která nás bude i celou naši civilizaci neustále
škrtit. Musíme přistoupit s obrovskou pokorou a úctou k sumerským destičkám s klínovým písmem,
která jim po právu náleží. Nemůžeme očekávat, že dospějeme k jednotě a k lidské sounáležitosti,
když nebudeme mít odvahu přijmout a zodpovědět si základní filosofické otázky: "Kdo jsme a
odkud jsme přišli". Musíme obnovit naše spojení s naším skutečným původem a nevlévat do našich
žil jed obsažený v nejrůznějších náboženstvích, které každé o sobě tvrdí, že pouze ono je to jediné
pravdivé a pravé. Je třeba si uvědomit, že byly vytvořeny zejména proto, abychom byli důsledně
rozdělováni a dokonale ovládáni. Je nezbytné, abychom potlačili gen chamtivosti, arogance a touhy
po moci, který zřejmě neseme. Jeho obrazem je počínání Kolumba a Cortése v 15. a 16.tém století,
když vpadli do Nového světa. Byli tak posedlí loupením zlata, že se vůbec nezamýšleli nad
výdobytky místních civilizací, které jim hleděly přímo do tváře. Gen chamtivosti byl navíc
umocněn dobyvačným genem všech minulých i současných conquistadorů.
Zhruba před 200 lety archeologové v Rossetě našli kamennou desku, která se stala jedním z
nejvýznačnějších objevů všech dob. Měřila 114 x 72 x 38 cm. Na kameni jsou tři nápisy. Egyptský
hieroglyfický text doprovázel řecký překlad, kterému lingvisti rozuměli. Třetí nápis byl pak
vytvořen v démotickém písmu. Rychle se ukázalo, že všechny obsahují stejné sdělení a tak byl
získán důležitý klíč k rozluštění egyptských hieroglyfů i klínového písma.
Při vykopávkách z oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris v zemi totožné se soudobým Irákem se
vynořila obrovská záplava neskutečně důležitých a neuvěřitelných informací. Mnohé nesou
neuvěřitelná tajemství, vepsaná do hliněných destiček klínovým písmem, které dlouho čelilo svému
rozluštění. Jsou to zápisy, které nám zanechali cíleně Sumerové. Byly objeveny desítky tisíc
klínopisných destiček a dokonce se našli celé knihovny, úhledně svázané. Byly objeveny sochy,
reliéfy, táhnoucí se téměř 2 km daleko, chrámy, věže, sloupy, brány, hradby, terasy, zahrady a další
důkazy o neuvěřitelně vyspělé civilizaci. Střed města tvořil sedmistupňový zikkurat, pyramida,
která představovala "schody do nebe" pro bohy. Tato stavba dle klínových záznamů trvala
neskutečných 5 let. Mnohé destičky, už tak velmi staré (6 000 let), obsahovaly dodatek, že byly
okopírovány z mnohem starších originálů.
Vykopávky z Akkadu přinesly pozoruhodné nálezy. Nejvzácnější byla knihovna krále Aššurbanipala
v Ninive, kde objevili 25 000 destiček s akkadskými texty, přičemž na mnohých stálo, že jsou to
kopie dávných textů a badatelé byli přesvědčeni, že akkadština musela vzejít z ještě staršího jazyka,
což potvrdila jedna z Aššurbanipalových tabulek, která nám prozradila:
Květen 2020 - strana 1 / 61

"Bůh písařů věnoval mi dar, jimž je znalost jeho umění. Byl jsem zasvěcen do tajů písma a tak umím
číst složité tabulky v sumerštině. Rozumím tajuplným slovům v kamenných rytinách z časů před
potopou."
Podle akkadských tabulek založil jejich království Akkad Šarrukin "spravedlivý vládce", který
tvrdil, že to byl Enlil, kdo mu zemi přidělil a dovolil vládnout. Dovídáme se, že Šarrukin nebyl
jediný vládce, který učinil takové prohlášení. Mnoho králů tvrdilo to stejné. Vždy to byl nějaký bůh,
který dotyčného panovníka jmenoval králem a dovolil mu vládnout lidu té příslušné země.
Akkádština byla prvním známým semitským jazykem, ještě před hebrejštinou, aramejštinou (kterou
hovořil Ježíš), féničtinou, kanaánštinou. Akkadština se vyvinula ještě z mnohem staršího jazyka,
o němž se zmiňují některé tabulky. Ze sumerských destiček jsme se dozvěděli velmi důležité
informace. Jsou jimi jména, rodokmeny, skutky a pravomoci bohů. Mezi sumerskými destičkami
byly nalezeny i takové, které dlouho nikomu nedávaly žádný smysl. Až později bylo objeveno, že to
jsou akkádsko – sumerské slovníky a tím se otevřelo další obrovské pole neuvěřitelných informací.
Bohové minulosti byli neustále v kontaktu s lidmi, jak uvádí bible, korán nebo staré sumerské texty.
Tito bohové byli všudypřítomní. Zjevovali se bleskově osobně nebo za sebe posílali anděly.
V městech vládli dosazení vládci, kteří se nazývali EN.SI a např. v rozmezí 650 let v Lagaši
panovalo celkem 43 EN.SI. Kterýkoli z nich mohl usednout na trůn jen se souhlasem bohů. Vládce
Uru jménem Ur-Nammu je zobrazen jak přímá shůry příkazy na výstavbu chrámu pro bohy podle
velmi přísných pokynů. Také další bibličtí – Mojžíš, Šalamoun i Ezechiel stavěli svým bohům
domy na základě přesných, přijatých instrukcí "shůry".
Jedním z nejdůležitějších dokumentů jaké lidé kdy objevili je – Sumerský královský seznam, který
je zaznamenaný klínovým písmem na keramickém sloupu. Uvádí posloupnost 149 králů a vládců na
planetě Zemi, počínaje deseti panovníky před potopou, jejichž vláda trvala 240 000 let. Dále
jmenuje vladaře mnoha dynastií a uvádí, kdy každé království sestoupilo z nebe na Zemi od
Anunnaků, čili biblických nefilim. Seznam také popisuje příchod Igigů, biblických Anákovců
z jejich vesmírné kolonie (na Marsu) na Zemi. Mimo jiné je zde uvedeno, že to byl jeden z bohů,
bůh Ninurta, biblický JAHVE, kdo zničil Sodomu a Gomoru...

Starobylá sumerská civilizace

Skutečné úspěchy Sumerů vyšly najevo až poté, co byly přeloženy a přepsány nalezené destičky.
Ohromující, ale i znepokojující je fakt, že vědění a neskutečně vyspělá věda byly lidem nejprve
poskytnuty, aby urychlily lidstvu jejich evoluci a pak byly "nějak" zničeny. Některé informace nás
přivádí do rozpaků a některé překladatele doslova zdrtily. Starý Sumer disponoval tisíci písaři, kteří
se neustále činili, aby zachytili co nejvíce důležitých informací do mokrého jílu. Neúmyslně nám
tabulky vypovídají o tom, jak byli Sumerové ovládáni svými náročnými bohy. Díky válečkovým
pečetím s rytinami ve tvrdém kameni, které zanechaly jasný otisk v mokré hlíně, mohli dodávat
výukové materiály učitelům a školám, které vedli UMMIA – "odborní profesoři".
Sumerové zavedli už před 6 000 lety a používali: 360stupňový kruh, vyspělou astronomii, kalendář,
sedmidenní týden, vypalovací pece, cihly, výškové budovy jako pyramidy a zikkuraty, keramiku,
sochařství, umění, skládali písně včetně notových záznamů, znali metalurgii a odlévání měkkých
kovů jako zlata, stříbra a mědi, vyráběli různé slitiny, vyvinuli obrovskou škálu šperků, zavedli
první platidlo v podobě stříbrného "šekelu" a tím zavedli kapitalistickou ekonomiku, měli rozsáhlé
znalosti z lékařství a chirurgie, je známa destička, na které je popisována operace mozku a šedého
zákalu ad., ve stavebnictví používali živici a asfalt, stavěli 105 druhů lodí podle velikosti, účelu
a místa určení, měli lodě nákladní, osobní a lodě pro přepravu bohů, měli obsáhlý zákoník s 38
zákony, které řešily nejrůznější témata společnosti (např., aby se sirotek nestal kořistí boháče nebo
aby jednošekelový muž se nestal obětí muže šedesátišekelového ad.).
Měli rozsáhlé a doslova ohromující znalosti se zemědělství, vyráběli různé druhy mouky, různé
druhy chleba, cukroví, sušenek, dortů a kaší. Sumerská kuchyně byla velice vytříbená a Sumerové
měli značnou praxi v přípravě okázalých a rozsáhlých menu pro své bohy, kteří měli značný apetýt
a vyžadovali přípravu nejrůznějších pokrmů, které jim byly předkládány v chrámech jako oběti
(víno z hroznů a datlí, mléčné jogurty, máslo, smetana, sýry ad.).
Sumery "někdo" naučil používat šestkovou a (šedesátkovou) matematickou soustavu, ve které se
dali počítat velmi složité výpočty, daleko lépe než v soustavě desítkové. Číslo 60 je matematicky
mnohem pružnější a je dělitelné celou řadou čísel: 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 15, 20, 30. Tedy mnohem
více, jako desítka. Uměli počítat díky této matematice vzdálenosti a navigaci k velmi vzdáleným
hvězdám, a to dokonce několika způsoby, s obrovskou přesností, protože konstanta "pí" je v

šestkové soustavě, na rozdíl od desítkové soustavy, celým číslem, což se projevuje zejména u
navigace k velmi vzdáleným hvězdám, kdy odchylka jedné vteřiny (kruhu) by znamenala se
zaokrouhleným "pí" velikou odchylku v km. Tato skutečnost udělala z pozemských počtů
"matematiku bohů".
Vznik planety Země

Všechno to začalo, praví sumerské texty, když byla sluneční soustava ještě mladá, tak Slunce
sumersky APSÚ (ten, který byl na počátku), s jeho malým společníkem MUM.MU (ten kdož se
narodil), Merkur a kousek dále TI.AMAT (Panna života) byli prvními členy sluneční soustavy a ta
se postupně rozrostla "zrozením" tří planetárních dvojic: (Venuše a Mars), pak obří dvojice (Jupiter
a Saturn) a také dvojice (Uran a Neptun). Do této sluneční soustavy, ještě nestabilní, vnikl (před
4 miliardami let) planetární vetřelec, kterého Sumerové nazvali NIBIRU a jak se přiblížil k vnějším
planetám naší sluneční soustavy, tak začal být do ní vtahován. Prvním, se kterým se potkal, byl
Neptun (ten, jehož domem je voda). Na NIBIRU musel být impozantní pohled, jak sdělují sumerské
texty. Okouzlující, zářící, vznešený, důstojný, to jsou některá adjektiva použitá na jeho popis. Když
míjel Neptun a Uran dštila z něj pára a záře. Přicestoval s vlastními satelity: "Čtvero bylo jeho očí,
čtvero bylo jeho uší".
Když proplouval kolem Neptunu, začala se jedna strana NIBIRU vzdouvat a pak se tato výduť
oddělila, aby se stala Neptunovým měsícem Tritonem. To se stalo vzhledem k tomu, že NIBIRU
vstoupil do sluneční soustavy v opačném směru, než se pohybovaly ostatní planety. Ještě více
satelitů se vytvořilo, když NIBIRU míjel Uran/ANU. Sumerské texty popisují toto míjení takto:
ANU přinesl a zrodil čtvero větrů.
To je jasný odkaz na čtyři Uranovy měsíce, které jak dnes víme, mohly vzniknout jen jako následek
kolize, která položila Uran na bok. Po tomto průchodu kolem Neptunu a Uranu byl NIBIRU
přitažen ještě více do středu planetární soustavy a dostal se do obrovských gravitačních sil Saturnu
(AN.ŠAR, ten nejpřednější na nebesích) a Jupiteru (KI.ŠAR. ten nejpřednější z pevnin). Jakmile se
NIBIRU dostal do bezprostřední blízkosti Saturnu, tak se "osud" NIBIRU a jeho oběžná dráha
navždy změnili. Tehdy byl hlavním satelitem Saturnu Pluto – GAGA, který byl odmrštěn ve směru
Marsu a Venuše, učinil široký eliptický oběh a vrátil se na nejzazší okraj sluneční soustavy. Nyní se
NIBIRU nezadržitelně řítil k planetě Tiámat a jejím satelitům. Sumerský "Epos o stvoření" to

poeticky popisuje takto: Tyto satelity, řvoucí stvůry, byly oděny děsem, byly korunovány božskou
září, vířily zuřivě kolem a obíhaly jako by byly nebeskými bohy.
Největším z nich byl satelit, který se v sumerštině jmenoval KIN.GU – Velký posel. "Nebeská
bitva" byla nevyhnutelná a do hry vstoupily gravitační a magnetické síly NIBIRU a jeho nyní již
sedm satelitů a Tiámat se zástupem jedenácti satelitů. Následná kolize zpomalila Tiámat, rozpálila ji
a naplnila jasem. Začala se zvětšovat a v její kůře se otevřely mocné trhliny, chrlící kouř a láva. Do
jedné rozevřené pukliny vnikl jeden z hlavních satelitů NIBIRU – Zlý vítr, ten rozpoltil "Tiámatino
břicho", proťal a rozpoltil jí srdce.
Také byl zpečetěn osud všech satelitů kromě KIN.GUA, které byly buď zničeny, rozbity či vrženy
do jiných oběžných drah. Tak se dovídáme z textů 6 000 let starých, jak vznikaly komety a jak
přišly ke svým extrémně utvořeným, eliptickým drahám. Popis je tak přesvědčivý, detailní a
sugestivní, jakoby ho napsal někdo, kdo letěl velmi blízko kolem všech planet naší Sluneční
soustavy nebo byl do celé problematiky velmi podrobně zasvěcen.
Po těchto událostech NIBIRU oběhl Slunce a pokračoval do dalekého Vesmíru, ale teď už navždy
zachycen na oběžné dráze kolem Slunce, aby se zase musel vrátit. Tiámat byla rozlomena na dvě
poloviny. Jedna spolu se satelitem KIN.GU byla odvržena na zbrusu novou oběžnou dráhu, po níž
dosud nekroužila žádná planeta. Země a Měsíc byly stvořeny. Druhá část Tiámat byla nárazem
rozbita na kousky a z nich byl "ukován", jak poeticky popisují Sumerské texty na hliněných
tabulkách, "kamenný náramek na nebesích". Tak byl vytvořen velký pás asteroidů...
Tímto se NIBIRU, vetřelec z hlubin Vesmíru, stal 12-tou planetou naší sluneční soustavy s oběžnou
drahou kolem Slunce v délce 3 600 let.
Nibiru
Oběžná dráha Nibiru kolem Slunce trvá 1 "šár", což je 3 600 pozemských roků. Je to také jeden
z důvodů, proč se kružnice dělí na 360 stupňů. Nibiru na své pouti překříží dráhy většiny planet
sluneční soustavy až po Mars a pak vystřelí do hlubokého Vesmíru, jako mnohé další komety
s dlouhodobým oběhem kolem Slunce, které vidíme jen jednou za několik tisíc let. Obyvatelé
Nibiru, o kterých nám referují sumerské tabulky, byli v mnoha ohledech velmi vyspělí. Vládl jim
král a i tato skutečnost výrazně lidstvo ovlivnila. Už velmi dávno rozluštili genetický kód a měli

jasnou představu o tom, jak mohou manipulovat s DNA. Zjistili jak zamezit odumírání buněk a
seznámili se, jak prakticky funguje dlouhověkost a "nesmrtelnost". Jejich planeta ale nebyla
rozhodně bezkonfliktní a oni tedy přivezli na novou planetu Zemi i tyto vlastnosti. Mnohé odkazy v
sumerských textech zmiňují, kdy Anunnakové přišli na Zemi. Dle "Ztracené knihy Enkiho" potopa
přišla ve "120. šáru". To by znamenalo, že k potopě došlo 432 000 let po jejich příjezdu, a protože
potopa nastala 11 000 před př. n. l., tak jejich doba příletu se datuje někde kolem roku 443 000. Z
tabulek se dovídáme o dlouhém mocenském boji na Nibiru a o tom, jak po urputné bitvě mezi
králem a jeho prvorozeným následníkem bylo vyhlášeno příměří.
"Národ severu proti národu jihu zbraně pozvedl... Válka dlouhá a krutá zachvátila planetu... Smrt
a zkáza obcházely sever, obcházely jih. Po mnoho oběhů Nibiru vládla zemi spoušť, všechen život
se ztenčil."
Pak následovalo období sjednocení a míru. Dochoval se také barvitý popis jejich atmosféry. Líčí,
jak sopky neustále chrlí dým do husté atmosféry, která chrání planetu před sluncem, když je mu
nejblíže, a která v období chladu drží vyzařovanou teplotu kolem planety. Je jako teplý plášť, který
se neustále obnovuje. Ale protože je planeta dlouho daleko od slunce, potřebuje mnohem hustší
ochranou vrstvu, aby si udržela mírné klima vhodné pro život. Je popisována jako veliké zářící
těleso s narudlým odstínem. Nibiru je jedna z planet, která vyzařuje teplo a energii, a proto dokáže
přežít dlouhé období v hlubokém Vesmíru, než se za každých zhruba 3000 let vrátí blíž ke Slunci.
Pak 600 let prolétává těsně kolem slunce, než zase zamíří do temnot Vesmíru.
Nibiru je neklidná planeta a její atmosféra je neustále vystavována ničivým vesmírným vlivům.
Kosmické síly měli nepříznivý vliv na její atmosféru, půdu i obyvatele a velké části planety se
postupně stávaly neobyvatelné. Sumerské keramické tabulky to popisují takto:
"V atmosféře díra vyvstala, vzduch na Nibiru zřídnul, ochranný štít zmenšil se. V zemi rozbujel se
svár, jídla a vody hojnost nebyla. Ze země jednota zmizela, mnoho obvinění zaznívalo. Deště byly
zadržovány, větry duly silnější, prameny z hlubin nevyvěraly."
Proto Anunnakové svolali zasedání rady a na podnět osvícených rozhodli, že rozptýlí do atmosféry
planety zlatý prach, aby došlo k zacelení ozónové díry.
"Použili kov, zlato, jeho název zněl. Jedině to byla látka, kterou na jemný prášek bylo možno
rozemlít".
Na Nibiru bylo zlata málo, ale oni věděli, že uvnitř "tepaného náramku" (pásu asteroidů) je ho
mnoho. A tak vyslali kosmické lodě získávat zlato a zatím se pokoušeli střelami aktivovat dřímající
sopky, aby opět začaly soptit. Žádný z těchto pokusů se ale nepodařil a planeta Nibiru se ubírala
k celoplanetární katastrofě...

Mise Anunnaků na Zemi

V mocenském boji Anu a Alala usilovali, kdo se stane králem NIBIRU. Neúspěšný kandidát na
vládce NIBIRU se rozhodl vydat na velmi riskantní cestu, aby našel zlato na záchranu atmosféry
své planety, a aby přesvědčil ostatní o svých vladařských schopnostech:
Na místo nebeských kočárů ve spěchu zamířil. Do kočáru jenž vrhá střely Alalu nastoupil, namísto
kapitána usedl, to, co ukazuje cestu zažehl, ohnivé kameny probudil k životu, jejich bzučení znělo
jak hudba... Bez vědomí ostatních unikl Alalu z Nibiru, v nebeské lodi tak učinil.
Alalu nastavil kurz Země v očekávání, že zlato najde tam, protože Nibiřané tušili, že na Zemi je
hojnost zlata. Nikdy se jim ovšem nepodařilo proniknout pásmem asteroidů a ze sumerských
tabulek se dozvídáme, že to byl velmi riskantní podnik, protože žádná z kosmických lodí, vyslaných
do této oblasti hledat zlato, se jim ještě nikdy nevrátila zpět. Alalu věděl, že pokud by jeho záměr
vyšel, získal by velkou prestiž a výhodu v dalším mocenském boji. Jeho cesta byla vylíčena tak
barvitě, že i po mnoha tisíci letech si dokážeme krásně představit události popisované na hliněných
destičkách.
Letěl jako orel, Alalu nebesa obhlížel, Nibiru pod ním byla koule visící v prázdnu, pohlédl znovu,
velká koule Nibiru scvrkla se v malé ovoce, když posléze znovu popatřil, v širokém temném moři
Nibiru zmizel.
Alala popisuje svůj let vesmírem a líčí let kolem všech planet, jak se ke každé blížil a jak je míjel,
žasl nad jejich krásou. Popisuje, jak letěl kolem Saturnu či "Anšara", "nejpřednějšího prince z
nebes" s jeho zářivými prstenci oslnivých barev. Pak se přiblížil k obří "Kišar", jak nazývá Jupiter:
"Vířící bouře halily její tvář, co barevné skvrny pohybovaly se po ní". Tento popis se vztahuje k obří
rudé skvrně na povrchu Jupiteru. Je neuvěřitelné číst si tyto dokonalé popisy v textech, které jsou
staré 5 800 let a přitom popisují Pluto, Neptun, Uran a naše "vyspělá civilizace" objevila tyto
planety teprve před 100 až 200 lety.
Najednou se Alala ocitl na pokraji pásu asteroidů (tepaný náramek): "Tepaný náramek před ním se
rozprostíral, čekal, až bude rozebrán, z kamení a balvanů ukut byl". Vzpomněl si jak: "slídící lvi
pozřely průzkumné kočáry z Nibiru". Pomocí smrtících střel se mu nakonec podařilo prolétnout
pásmem asteroidů a vytvořil metodu pro ty, kteří měli letět po něm. Pak už byl Alalu na cestě za

rudohnědou planetou (Mars): "než Země v barvě sněhu zjevila se, sedmá v nebeském pořadí". Alalu
popisuje Zemi jako sněhobílou nahoře i dole a modrohnědou uprostřed. Zapnul zařízení pro zjištění
množství zlata na planetě a:
"Paprsek, jenž proniká dolů, vyslal, aby útroby Země prozkoumal. Zlato, mnoho zlata paprsek
označil".
Země měla menší gravitaci a řidší atmosféru: "slabší než na Nibiru byla síť přitažlivosti její". Alalu
poněkud neobratně přistál: "Potom oči otevřel i poznal, že je mezi živými. Na planetu zlata vítězně
dorazil." Vystoupil v "přilbě orla" a ke svému úžasu zjistil, že se dá vzduch dobře dýchat a že
ochranný "oblek ryby" nepotřebuje...
Anunnakové na Zemi
Anu a obyvatelé Nibiru nemohli uvěřit, že Alalu žije a navíc je ohromila jeho tvrzení o zlatě.
Nejstarší z mudrců jim připomněl, že se Alalu učil o planetě "Tiámat" a o hojnosti vody a zlata na
ní. Tato zpráva je podnítila k tomu, aby ihned vyslali na Zemi kompletní expedici, aby výroky o
zlatě prověřila a zřídila tam základnu. Ve vážné debatě rozhodovali o tom, kdo povede expedici.
Enki byl prvorozený syn krále Ana a Enlil druhorozený, ale podle jejich zákonů o nástupnictví měl
vyšší postavení Enlil, protože byl synem Ana a jeho nevlastní sestry. Nakonec padlo rozhodnutí, že
první expedici povede Enki, jelikož byl lepším vědcem. Obnášelo to mnoho příprav, než konečně
vyslali loď. Enki naplánoval a spočítal kurz: "Tabulku předurčení pro misi svou vytvořil".
Jako zdroj hnací síly použili energii vázanou ve vodě. Shromáždili padesát "hrdinů", kteří měli
cestu vykonat. Připravili na cestu jejich největší "kočár", který vybavili všemi nezbytnými přístroji.
Z překladů je patrno, že cesta byla velmi náročná a očividně měli veliké obavy se zdolání pásu
asteroidů, který před nimi překonal pouze Alalu. Vyžadovalo si to velké úsilí a koordinované
nasazení celé skupiny, aby lodi utvořili cestu mezi asteroidy a kameny v pásu. Překvapivý je popis
použití vody k odklonu rotujících kamenů z jejich dráhy. Vypadá to jako "scince fiction" a přitom
nám tyto informace přinesly sumerské destičky staré tisíce let. Při přiblížení k šesté planetě, kterou
nazývali "Lachmu" (Mars) uviděli, že planeta odráží sluneční paprsky a uvědomili si, že je na ní
voda. Rozhodli se na ní přistát, aby doplnili zásoby vody. Je pozoruhodné, že zaznamenali menší
gravitaci než později na Zemi (další fakt, který Sumerové nemohli vědět). Mars měl v té době stále
atmosféru a popis pohledu na jeho povrch je velmi výmluvný:

"Lachmu skýtal pohled nádherný, odstíny jen hýřil, sněhobílá byla jeho čepice, sněhobílé byly jeho
sandály. Tam na Lachmu voda je, síť planety není velká, poradím si snadno s tahem jejím."
Z Enkiho záznamů vyplývá, že na Marsu přistáli bez problémů, loď dosedla lehce, voda byla pitná,
vzduch však moc řídký, takže si museli nasadit "přilby orla", aby se jim lépe dýchalo. Jejich
rychlost musela být velmi vysoká, protože vzdálenost z Nibiru urazili v průběhu týdnů či dnů a z
Marsu na Zemi to byl "příslovečný skok". Enki se přiblížil s padesáti průzkumníky k Zemi, ale
musel dosti zpomalit, jinak by ho tření v atmosféře zdemolovalo. Tak se před námi ukazují další
neuvěřitelné znalosti při cestování ve vesmíru na tabulkách tisíce let starých. "Kočár musí zpomalit,
jinak zničen bude v husté atmosféře Země", hlásil Anzu Enkimu. Několikrát obkroužili planetu, aby
loď zpomalili a pak vstoupili do atmosféry a řítili se k pevné zemi. Gravitace stále pustošila loď a
pořád se pohybovali moc rychle k souši. "Přitažlivá síť Země příliš silná je, nelze přistát na souši."
Aby zabránili případnému poškození, přistáli do moře v místě dnešního Perského zálivu. Jejich
radost byla veliká, když plavali a brodili se na souš, kde je očekával Alalu.
"Alalu běžel mu vstříc, svého zetě mocně sevřel v mocném objetí. Vítej na jiné planetě! Alalu
k Enkimu děl."
Tak toto je pouhý malý výňatek z klínopisného textu o první skupině osadníků – Anunnaků na
planetě Zemi před 443 000 lety a velmi malý zlomek úžasných a lidem skrývaných informací
oficiální vědou.
Prehistorie lidstva
A tak se dostáváme do okamžiku, kdy začíná skutečná prehistorie lidstva. Bylo to dlouho před
stvořením prvního "Adamu". V tomto čase operovali Na Zemi stateční průzkumníci – astronauti,
kteří si uvědomovali, že úspěšnost jejich mise je pro jejich planetu Nibiru otázkou života a smrti.
Na misi jsme přišli, jež otázkou je života a smrti, v rukou našich osud Nibiru spočívá.
Neměli času nazbyt a tak Enki po odeslání zprávy otci Anovi na Nibiru všechny zmobilizoval a
rozdal úkoly. Místo, kde přistáli, se později nazývalo "Eridu" (domov daleko od domova). První
město na Zemi se nacházelo v dnešním Iráku poblíž Basry, na pobřeží Perského zálivu. V dalších
šesti dnech vykonali osadníci doslova zázraky. Vytvořili zdroj pitné vody, zřídili tábor, v němž měli
zatím žít, začali vyrábět cihly na stavbu osídlení, prozkoumaly stromy s jedlým ovocem, s velkým

rozechvěním zažili první bouřku, žasli nad svitem Měsíce a ještě více je mátli krátké dny a noci.
Dokumentovali tvory na obloze, souši i ve vodě, kterými se to tady jen hemžilo. Postavili plot na
ochranu před divokými zvířaty, která také zaregistrovali. Dokonce si z "kočáru" do nového tábora
přinesli "Paprsek-co-zabíjí". Sedmého dne Enki shromáždil všechny v táboře a úvodní slova bible
náhle dostávají zcela nový význam:
Sedmého dne hrdinové v táboře shromážděni byli, Enki takto k nim promluvil: Nebezpečnou cestu
podnikli jsme. Na Zemi s úspěchem jsme dorazili, mnoho dobrého jsme docílili, tábor sobě
zbudovali. Tento den nechť dnem odpočinku je, sedmý den od nynějška navždy bude k odpočinku
vyhrazen!
A pak dali osadníci svému novému domovu jméno. "Nechť toto místo od nynějška jménem Eridu je
zváno" (Domov v dáli) a jejich nová planeta obdržela název "Ki". Jakmile zbudovali tábor, už dále
neotáleli a pustili se do získávání zlata. Prvními zdroji byly mokřiny, řeka a moře. Vzali "to-co-saje-
vodu" a "to-co-prská-vodu-ven", navršili bahno na hromadu a třídili její obsah. Na konci týdne měli
různé druhy kovů včetně železa a mědi, ale zlata bylo ze všech nejméně. Enkiho fascinoval Měsíc
a jeho oběhy a následně nazval jeden jeho oběh měsícem. Práce pokračovaly celý anunnacký rok
(3 600 let), ale i tak zlata nenasbírali dost. Zlato chtěli na Nibiru přepravit v době když se blížila ke
Slunci, v bodě největšího přiblížení k Zemi. Protože zlata bylo málo, rozhodli se počkat ještě jeden
šar (rok na Nibiru – 3 600 pozemských let). Začali zkoumat planetu a hledat bohatší ložiska zlata.
Cestovali křížem krážem a skenovali podloží. Dovídáme se, že létali přes hory, údolí, řeky a
rozlehlé pevniny, mezi oceány a všechna svá zjištění pečlivě dokumentovali. Enki mezitím ukryl
"sedm zbraní hrůzy" z "kočáru" v daleké zemi na tajném místě, o kterém věděl jen on a pilot. V
jejich novém domově neměly být zbraně použity ani zneužity. Když se zase přiblížila Nibiru nastal
den odletu:
"Do kočáru Alalova byly koše plné zlata přineseny. Pak velikou raketu k životu probudili a poté
kočár s hukotem vyrazil vzhůru, směle stoupaje vstříc nebesům..."
A tak první zásilka zlata opustila nově kolonizovanou planetu Zemi. K lokalizaci a navigaci správné
cesty přes pás asteroidů použili Anunnakové krystaly. Také neopomněli zdůraznit majestátnost své
planety – Nibiru.
"Před ním, uprostřed tmy, narudlou září svítil Nibiru, skýtal pohled nádherný"...
Technologie Anunnaků
Anunnakové na Nibiru z přivezeného zlata ihned vyrobili práškovou směs, kterou rozptýlili v
atmosféře. Plánovaný experiment přinesl sice veliký úspěch, ale nyní potřebovali zlata mnohem víc,
aby poškozenou atmosféru uvedli zcela do původního stavu.
"Raketami prach byl na oblohu vynesen, paprsky z krystalů byl rozprášen. V místě, kde průrva zela,
započalo nyní hojení."
Jenže hojení netrvalo dlouho a sluneční paprsky zlatý prach částečně rozptýlily. Proto Anunnakové
připravili "kočár" a s dalšími výzkumníky ho poslali k Zemi. Paprsky ukazovaly, že nejvíce zlata je
na jihu planety, smíchané s rudou.

"A stále znovu najevo vycházela jedna a táž věc. Kde pevnina tvar srdce získala, tam v dolní části
její, zlatých žil z útrob Země hojnost byla."
Anu z Nibiru jim poslal zprávu: "z žil těch, nikoli z vod, je třeba zlato těžiti". A vyslal jim na pomoc
bratra Enkiho – Enlila, aby jim pomohl zavést nové technologie těžby zlata. Nové průzkumy
ukázaly, že nejvíce zlata je v oblasti zvané "Abzu" v jižní Africe. Bratři vedli spor o to, kdo bude
pokračovat v budování kosmodronu v Eridu a kdo povede těžební práce v Africe. Anu, který přiletěl
na planetu Zemi, je nechal losovat. Enki prohrál, byl smutný, ale svůj úkol čestně přijal:
"Edin přidělen byl Enlilovi, by Pánem velení byl, další osídlení zakládat on bude, nebeských lodí
a jejich hrdinů ujme se co velitel, pevnin všech až tam, kde stýkají se s čarou moře, vůdcem bude.
Enkimu moře a oceány svěřeny byly jakožto panství jeho, zemím za čarou vod on vládnout měl,
v Abzu stát se pánem, s důvtipem svým zlato získávat."
Z důvodu optimalizace celého procesu vybudovali Anunnakové mezistanici na Marsu, vzhledem
k tomu, že na Marsu je pouze 38% gravitace jak na Zemi a díky tomu mohli odsud expedovat
mnohem větší dodávky zlata na Nibiru, z důvodu místní menší hmotnosti zásilek. Geniální a přitom
prosté řešení. Tím pádem na odvoz zlata stačil menší počet meziplanetárních letů.
Pro zvýšení těžby Enki vymyslel celou řadu nástrojů: "S důvtipem svým štípač země Enki vynalezl.
To-co-drtí a to-co-mělní vymyslel on rovněž a na Nibiru kázal zhotovit."
Sumerský symbol Nibiru je zářící kříž což nám napovídá, že Nibiru je nejen planeta křížení, ale
i vyzařuje vlastní energii a teplo. Slunce tam není tedy skutečně potřebné. Velké pozemské slunce,
na které nebyl zvyklý, nutilo Enlila, aby vyhledal chladnější místo na světě: "A tak odešel do
severní části kraje Edinu a on v zasněžených horách zalíbení našel". Tam uprostřed cedrových hor
si postavil domov a nový kosmodron pro anunnacké kosmické lodě v oblast Baalbek. V sumerských
tabulkách se dovídáme při této stavbě o pokrokových anunnackých technologiích i o řezání obřích
kamenů, dokonalých tvarů pomocí nástrojů, které lidstvo dodnes nezná a ještě neobjevilo. To
vysvětluje jejich velkou rychlost a přesnost s jakou pracovali a s níž budovali obří stavby, velké
pyramidy, chrámy zejména v Egyptě a Americe. Anunnakové si potrpěli na masívní, bytelné stavby
především z kamene, který přetrvává věky:

"Nad horským údolím, mocnými paprsky on povrch srovnal do roviny. Veliké kameny z úbočí
hrdinové lámali a na míru řezali. Nebeskými loděmi oni přenášeli je a usazovali, aby plošinu nesly.
Se zrakem spokojeným Enlil pak nové dílo hodnotil. Stavba ta vytrvá navěky."
Stavba v Baalbeku je tak gigantická a impozantní, že ani staří Římané neznali její účel, použili však
gigantické 1 200 tunové megality jako základ pro stavbu Jupiterova chrámu.
Anunnakové a Igigové
Anunnakové poslali na zemi další expedici s padesáti průkopníky a mezi nimi byly i ošetřovatelky
v čele s Ninmach, nevlastní sestrou Enkiho a Enlila. Ninmach byla lékařka a zasvěcená bytost, která
znala tajemství života a smrti a uměla i oživovat mrtvé. V sumerských tabulkách se můžeme setkat
s celou řadou konkrétních situací, kdy Anunnakové přiváděli někoho zpět k životu.
Ninmach z mošny své vytáhla Pulzar, na srdce Anzovo pulzování namířila, z mošny své vytáhla
Zářič, životodárné záření z krystalů, na tělo Anzovo namířila, tento postup několikrát opakovala,
načež Anzu oči otevřel...
Část těchto nových cestovatelů zůstali na Lachmu – Marsu a tam zřídili překládací stanici pro
raketové lodě ze Země. Je fascinující sledovat všechny odborné zmínky Nibiřanů o nebeských,
raketových lodích a komorách. Ty menší se používaly na kratší lety mezi Zemí a Marsem. Když
Nefilimové vznášející se nad Indickým oceánem hleděli směrem k oblasti mezi Eufratem a
Tigridem, kterou si vybrali jako své první území, jež chtěli osídlit, nemohli přehlédnout výrazný
orientační bod – horu Ararat. Dominuje Arménské vysočině. Malý Ararat 3 925m a Velký Ararat 5
165m se tyčí nad celou oblastí a byly výraznými dominantami, které sloužili k bezpečné navigaci
při příletu z kosmu. Celá navigační situace "kosmodromu" přistávajících Nefilim byla ztvárněna na
keramickém situačním nákresu, který byl nalezen v lokalitě Súsy a jehož vznik se datuje do roku 3
200 před Kristem. Enlil odhalil svůj plán postavit v Edinu pět měst.
"Hlavní ústředí v "Larse", co dvojče jeho povstane a "Lagaš" pojmenuji ho. Na přímce mezi těmito
městy nebeské město "Šurubak" – na středové línii bude stát a ku čtvrtému povede, zvanému
"Nibru-ki". Spojnici Nebe – Země, zřídím tam."

(Nibru odkazovalo na Nibiru a Ki na Zemi). Za pátým městem chtěl vybudovat "místo kočárů", aby
mohly lodě létat přímo a bez omezení mezi Zemí a Nibiru. Enlil ale nebyl příliš velkým příznivcem
mezistanice na Marsu, ze kterého měla teprve startovat hlavní flotila na Nibiru.
Enki zatím na jihu Afriky budoval svou základnu, aby z ní mohl řídit těžební operace. Celou Zemi
znovu proměřil a zmapoval a "u vod co proudily prudce"(Zambezi) vybral místo pro svůj dům a pro
ubytovnu pro ostatní, v místě, kde měli "do útrob země vniknout a místo hloubky Enki určil". Tak
Enlil řídil Horní svět, který zahrnoval Edin a kosmodromy, zatímco Enki měl na starosti Dolní svět,
Abzu, oblast kde Anunnakové těžili zlato.
Jednoho dne Anu oslovil všechny osadníky z Nibiru. V té době jich bylo na Zemi 600 a na Marsu
300 osob. Všichni poslouchali chválu svého krále a při oslavě obdrželi vznešená jména.
Ti, kdo na zemi jsou, Anunnaki zváni budou – "ti, kteří z nebe přišli na Zemi" a ti kdož na Lachmu
jsou, Igigi zváni budou – "ti, kteří hledí a vidí".
V pozdějších dobách vzestupu Egypta byli Igigové známi jako strážci, tedy Neteru a někteří z nich
zplodili potomky, kteří se stali faraony. Enki si vzal s sebou do Abzu krásnou Ninmach, protože
chtěl s ní zplodit mužského potomka kvůli následovnictví, ale ona mu rodila samé dcery. Než přišel
na Zemi, vzal si mladou princeznu jménem Damkina, ta však zůstala na Nibiru a porodila mu syna
Marduka. Kromě něj měl Enki s dalšími konkubínami ještě pět synů: Nergal, Gibil, Ninagal,
Ningišzida a nejmladšího Dumuzi. Enlilovi synové byli Ninurta, Nannar a Iškur. Tak se dynastie
anunnackých bohů rozšiřovala na Zemi a složitost společenské struktury bujela jako rakovina...
Těžba zlata
V mnoha nově objevených nalezištích zlata v jižní Africe bylo zjištěno, že nerosty a rudy se těžily
již ve starověku. Přizvaní archeologové zjistili radiokarbonovou metodou stáří těžby na 8 000 let
před Kristem. Týmy archeologů tento neočekávaně vysoký věk nálezů zaskočil. Proto rozšířili
výzkum na další oblasti. Na západních svazích Lion Peaku objevili jeskyň. Podle zuhelnatělých
zbytků určili zde dobu těžby na 20 až 26 000 let před Kristem. Pak odebrali vzorek v místě, kde se s
těžbou začalo. Vzorek odeslali do laboratoře a výsledek jim vyrazil dech. 41 250 let před Kristem
plus – mínus 1 600 let! Další nálezy posunuly věk na 50 000 let. Nakonec badatelé vyslovili
přesvědčení, že začátek těžby kovů ve Svazijsku spadá s největší pravděpodobností do období 70

000 až 80 000 let před Kristem a celá jižní Afrika se stala kolébkou technického pokroku asi před
100 000 lety. To jsou údaje, které jsou samozřejmě v přímém rozporu s tím, co se nám stále snaží
vnutit mainstreamová věda.
Zlato bylo kovem bohů a zdá se, že Nefilimové těžili především ho, ale zřejmě těžili i radioaktivní
materiály jako kobalt a uran – "modré kameny, které přivolávají nemoc", jak se o nich zmiňují texty.
Na mnoha obrazech vychází Enki jako bůh hornictví z nějakého dolu a vyzařují z něho tak silné
paprsky, že se ostatní musí chránit ochranným štítem. V pozdějších dobách, jak odhalují babylonské
a asyrské texty, byli muži – mladí i staří odsuzováni na nucené práce v dolech Dolního světa. Dřeli
do úmoru, v temnotě a smířeni s tím, že již nikdy neuvidí vlast. Sumerský přívlastek pro tuto zemi
KUR.NU,GI,A znamenal "země z níž není návratu" a také "země, kde bohové pracují v hlubokých
tunelech a vrší rudy".
Anunnakové pracující v dolech si stěžovali na těžkou práci v dolech stále více, ale ještě více
nespokojení byli Igigové na Marsu. Jejich vůdce Anzu "z nebes na Zemi sestoupil" a přednesl
stížnosti Igigů Enlilovi a Enkimu. Chtěli mít na Zemi svoje místo oddechu. Enlil se snažil Anzu
uchlácholit a ukázal mu celý rozsah globálních operací, od dolů v Abzu až po kosmodromy v Edinu,
dokonce i ME, takzvané tabulky moudrosti, pomoci kterých řídili veškerou činnost, které se
nacházely v tajné komoře v Nibru-ki. "S nimi nad všemi přílety a odlety Enlil dohled měl". Anzu
roztrpčen využil vhodného okamžiku a ME ukradl a unikl na kosmodrom, kde ho už čekali další
Igigivé připraveni ovládnout Zemi. S ME by byli takřka neporazitelní. Ninurta, nejstarší syn Enlila
přijal úkol, aby získal ME zpátky. Díky radám Enkiho se mu podařilo Anzu zneškodnit, zajmout a
ME vrátit na původní místo. Anzu byl popraven a Mardukovi (synovi Enkiho) nařídili, aby ho
převezl na Lachmu (Mars) a dočasně se zde ujal velení a dohlížel na chod základny.
Víme přesně, kdy se tyto události staly, protože nám to sdělují texty na hliněných destičkách.
V dvacátém pátém šaru byl Anzu popraven. To znamená, že se to stalo 90 000 let po prvním příletu
na Zemi, což tuto událost klade do doby 353 000 let od nynějška...
Když "bohové" jak lidé pracovali

Zpočátku byla planeta liduprázdná a hrstka Anunnaků musela sama tvrdě pracovat. Hovoří o tom
epos – "Když bohové jak lidé pracovali".

"Když bohové jako lidé pracovali, trpěli námahou, námaha bohů byla obrovská, práce byla těžká
a plná problémů."
Bylo založeno sedm měst a text zmiňuje sedm Anunnaků, kteří v nich vládli. Disciplína, která zde
panovala, byla zřejmě velmi striktní: "Velcí Anunnakové, jen nižším bohům uložili všechnu práci."
Nižší bohové hloubili koryta řek, aby se staly splavnými a v hlubinách Apsu hledali zlato a nerosty.
I když jim práci ulehčovalo kvalitní náčiní – texty hovoří "o stříbrné sekyrce, jež svítí jako den,
dokonce i pod zemí", tak to musela být úmorná dřina. Dlouhou dobu přesněji:
"Čtyřicet období Anunnakové lopotili bez reptání, potom však zvolali: "Už dost". Naříkali a
pomlouvali, žalovali na práci kopáčů."
Příležitostí ke vzpouře se stala Enlilova návštěva v těžební oblasti:
"Chceme konfrontaci s velícím důstojníkem, ať nás zbaví této těžké práce, krále bohů, hrdinu Enlila
pojďme vyrušit v jeho sídle!"
Vzpoura je vylíčená tak živě a barvitě, že připomíná útok na Bastilu:
"Nyní vyhlásíme válku, dejme se do boje", vyslechli bohové jejich slova. Náčiní svoje podpálili,
podpálili svoje krumpáče, koše svoje zapálili a vydali se k bráně Enlila. Je půlnoc. Jeho dům je
obklíčen. Nuska probudil pána svého, z lože donutil ho vstát. "Pane můj, tvůj dům je obklíčen, bitva
se přihrnula až k naší bráně."
Enlilovou první reakcí bylo pozvednout proti vzbouřencům zbraně, ale jeho rádce Nusku se
přimlouval, aby se svolalo shromáždění bohů:
"Vzkaž, nechť Anu sem sestoupí. Nechť Enki dostaví se sem." Anu pak sestoupil tam, také Enki se
objevil u něj.
Když se usadili velcí Anunnakové, tak Enlil povstal a zahájil soud. Vzpouru bral ale příliš osobně,
Anu navrhl, aby začali vyšetřování. Nusku podpořen autoritou Enua a dalších velitelů se vydal za
povstalci s otázkami: "Kdo dal popud k boji? Kdo je podněcovatelem střetu? Kdo chce vyhlásit
válku?" Anunnakové však byli svorní:
"Každý z nás válku vyhlásil, máme svoje ve výkopech. Obrovská dřina nás zabíjí. Těžká je naše
práce a je plná překážek."
Když si Enlil vyslechl Nuskovo hlášení a všechny stížnosti, tak se cítil ublíženě a navrhl ultimátum:
buď bude popraven vůdce vzbouřenců, anebo se on, Enlil, vzdá funkce:
"Vezmi si zpět svůj úřad, vezmi si zpět svoji sílu a já vystoupím s tebou zpět na nebesa..."
Ale Anu, který sestoupil z nebes, se postavil na stranu vzbouřených Anunnaků:
"Z čeho je viníme? Těžká je práce jejich a je plná překážek! Každý den... Jejich nářky jsou veliké,
vždyť slyšíme jejich křik."
Enki povzbuzen otcovými slovy se také vyjádřil – "otevřel svoje ústa". Zopakoval slova Anua a
nabídl řešení: "Stvořme lulu, primitivního dělníka". Návrh byl stvořen a po počátečních rozpacích
byl přijat s nadšením. "Primitivní dělník, ponese břímě Anunnaků". Bohové se tehdy usnesli na tom,
že bude stvořen dělník: "Jeho jméno nechť je člověk", pravili...

Stvoření člověka 1
Pozoruhodný je tento zápis v jílu, který pojednává o událostech zhruba před 350 000 lety, nedlouho
před tím, než se objevil na Zemi "Homo sapiens". Nedostatek pozornosti vůči problémům nižších
"bohů – Anunnaků" a jejich těžká práce vedli k jejich vzpouře a povstání. Už toho měli dost! Anu
však dal jasně najevo, že těžba zlata je nutná a práce musí pokračovat, vždyť na ní záviselo jejich
přežití na Nibiru. Nejvyšší Anunnakové s nimi tedy začali vyjednávat a zkoumat různá řešení. Snad
mohli unavené horníky – Anunnaky poslat domů nebo mohl Enki vymyslet nové a účinnější stroje.
Vypadalo to, že situace nemá žádné reálné řešení, ale nakonec přišel klíčový okamžik v dějinách
lidstva. Enki se poradil se svým synem Ningišzidou a pak hrdě přednesl tento návrh:
"Stvoříme Lulu, primitivního dělníka, aby těžkou práci převzal. Bytost ta, nechť těžkou robotu
Anunnaků na svých bedrech nese."
Zbylí členové rady zůstali ohromeně hledět. O něčem takovém ještě neslyšeli a neměli ponětí o
experimentech, které Enki se synem již dlouho prováděli. Nevěřili, že lze stvořit bytost z ničeho
a dokonce moudrá Ninmach jejich nevlastní sestra vysvětlovala, že evoluce je síla skrývající se za
vznikem nových druhů: "Jedna bytost ze druhé po věky se vyvíjela a z ničeho žádná ještě
nevznikla." Enki ale hrdě před ostatními prohlásil:
"Bytost ta, kterou potřebujeme, existuje již. Nám pouze stačí vtisknout jí znak esence naší. Tak
primitivní dělník stvořen bude."
Bylo to pevné prohlášení, které ukazovalo, že Enki disponuje znalostmi genetiky a klonování a dále
vysvětloval:
"Chodí po dvou nohách a je vzpřímený. Přední své nohy co paže používá, rukama vybaven je,
oblékání do oděvů nezná... Porostlé chlupy je celé jeho tělo... S gazelami strkají se, s tvory, co
hemží se ve vodách, dovádějí."
Barvitější popis "Homo erectus" si snad ani nelze přát. Enki žádal souhlas ostatních, že má v práci
pokračovat. V této chvíli se setkáváme s morálním dilematem, před kterým Anunnakové náhle
stanuli. Týkalo se to stvoření jiného živého tvora, nového druhu a také otroka, což bylo jejich
závaznými zásadami průzkumné výpravy přísně zakázáno. Enki vzal všechny přítomné na exkurzi
do "Domu života", kde některé z těchto tvorů choval v klecích. Vrhali se proti kolemjdoucím a

bušili pěstmi do mříží: "Mručeli a odfrkovali, slova žádná z nich nevycházela". Ten pohled všechny
ohromil. Enki byl tak unešen novými vyhlídkami, že prohlásil:
"Primitivní dělník stvořen bude. Příkazům našim bude rozumět, s nástroji našimi bude zacházet,
robotu v dolech vykonávat bude. Pro Anunnaky v Abzu úleva nastane!"
Enlil byl striktně proti této myšlence a zde poprvé slyšíme, jak některý Anunnak mluví o "Bohu
všehomíra":
"Při slovech těch Enlil zdráhal se. Ta věc velmi vážná je! Na planetě naší otroctví dávno bylo
zrušeno, nástroje otroci jsou, na roveň ostatních bytostí postaveni nejsou! Nového tvora, dosud
neexistujícího, přivést na svět chceš? Toto tvoření ale jen v rukou Otce veškerého počátku spočívá!"
Enki mu odpověděl: "Nikoli otroky, ale pomocníky zamýšlím..."
Než Enkimu dovolili přistoupit ke "stvoření" dlouho se rokovalo o tom, zda by jim Bůh dal takové
znalosti, kdyby nechtěl, aby je využili ve svůj prospěch. Jedna strana v čele s Enlilem tvrdila:
"Vážná je to věc, zálibu v ní nenacházím, děl Enlil. S moudrostí tou vyrábějme nové nástroje, však
nové bytosti netvořme. Pravidlům pro putování mezi planetami příčí se, pravidly pro příchozí na
Zemi, ona zakázána byla. Těžit zlato bylo cílem naším, nahradit Otce veškerého počátku nikoli!"
Druhá strana byla reprezentovaná jeho bratrem Enkim ale i Ninmach, která zase prosazovala:
"Moudrostí a pochopením Stvořitel všeho, naší životní esencí naplnil, za jakým účelem toho schopni
jsme, když ne proto, k čemu předurčeni jsme? S tím, co naší esenci přidáno bylo, my nástroje a
kočáry zdokonalili, zbraněmi hrůzy jsme hory rozechvěli, nebe zlatem hojíme."
Nakonec bylo rozhodnuto, že tento spor posunou dál a předloží ho starším z Nibiru, aby rozhodli
oni. Rada nakonec rozhodla, že bude stvořen "primitivní dělník". Tak započal celý náročný projekt
klonování prvních lidí Enkim, jeho chytrou nevlastní sestrou Ninmach a jeho synem a vědcem
Ningišzidou, který měl celý projekt vést.
"Dlouhé a lité debaty to byly, o životě a smrti."

To, co ale následovalo, připomínalo spíše ukázky z hororu. Dávná prehistorie je plná
zdeformovaných hybridů. Ningišzida ukázal Ninmach výsledky mnoha svých tajných experimentů:
"Přední část od jednoho druhu měli, partie zadní od jiného druhu vlastnili. Tvory ze dvou druhů,
s esencemi sloučenými, ukazoval jí."
Stvoření otrockého druhu trvalo dlouho a vyžadovalo mnoho pokusů, než dospěli k dokonalé
genetické kombinaci. Jeden pokus za druhým selhávaly a tým často propadal zoufalství a frustraci.
Použili samice jako náhradní matky a do dělohy každé vkládali oplodněné vajíčko, ale tyto pokusy
nedopadly dobře. Tady se poprvé v dějinách dozvídáme o spojování různých DNA:
"Ona dvě propletená vlákna dělí se a zase slučují, aby vzniklo ono potomstvo. Abychom obdrželi
kýženou esenci, v postupných krocích a nibirská esence jen po troškách, smí být zkoušena."
Následující text zachycený v hliněných destičkách je, jako by byl převzat s nejmodernějšího ústavu,
který popisuje umělé oplodnění a přitom je mnoho tisíc let starý:
"V nádobě křišťálové Ninmach směs chystala, než ji vložila do dělohy samice, pomocí ME semenem
anunnackým vajíčko oplodnila. Pak vajíčko zpátky do lůna dvounohé samice vložila."
Co ještě potřebujeme slyšet, abychom uvěřili tomu, že Anunnakové přesně věděli, co dělají a že
velmi dobře rozuměli genetice. Vše si ale vyžadovalo mnoho pokusů a mnoho úprav "směsi".
Potomci se stále rodili zdeformovaní, hluší, chlupatí, slepí, s krátkými nohami a s dalšími vadami.
Je zřejmé že "tvořili" pouze samce:
"Jedna bytost ochrnuté nohy měla, další sémě ukapávalo, jednomu ruce se třásly, další špatná játra
měl, další plíce nedostatečné měla."
Nakonec se dočkali úspěchu, s kterého se velmi radovali, ale jen do té doby, než zjistili, že jinak
"kvalitní" zplozenec postrádá schopnost řeči a stále převládá zvířecí genetika:
"O mluvení on povědomí neměl, jen vrčení a frkání šlo z něj."
Tady do děje vstoupil Enki a navrhl, aby se oplodněné vajíčko vložilo do anunnackého lůna. Tento
úkol nakonec na sebe vzala Ninmach, protože to byl její projekt:
"Oplodněné vajíčko do lůna Enki Ninmach vložil, početí zdařilo se."
Konečně dosáhli výsledku, který si předsevzali. Enki byl radostí bez sebe:
"Vzhled jeho dokonalý byl. Hladká byla jeho kůže, hladká, jako kůže anunnacká, jako tmavorudá
krev byla barva její, jako hlína z Abzu odstín měla..."

Enki si nově stvořeného tvora zamiloval. V jeho osobnosti můžeme spatřit svérázného tvořivého
vědce, který cítil ke svému "Adamu" velkou náklonnost a chtěl pro něj získat to nejlepší. Postoj
Enlila byl mnohem pragmatičtější a vnímal tuto stvořenou bytost jako primitivního člověka,
stvořeného pro těžkou práci a zotročení. Tento rozdílný pohled na lidskou populaci obou nejvyšších
Anunnaků se později stal předmětem velkých neshod mezi těmito "božskými" bratry a vždy
rozděloval Anunnaky na dvě frakce s rozdílným pohledem na to jakým směrem se má lidstvo
vyvíjet, co mu ještě bude dovoleno a kolik vědění mu bude poskytnuto. Tyto dvě síly s naprosto
antagonistickým přístupem kolem nás pulzují dodnes.
Nyní ale bylo potřeba vyřešit, jak toto dítě rozmnožit, aby vznikla velká skupina dělníků. Z
několika stovek anunnackých žen bylo vybráno sedm dobrovolnic, které se uvolily donosit nově
"vytvořené" otroky:
"Z města Šurubak Ninmach léčitelky povolala, úkol požadovaný jim vyložila, k postýlce Adamua
zavedla je, by spatřily novorozeného pozemšťana. Zhostit se úkolu přikázáno není, rozhodnutí jen
na vašem přání závisí. Ze shromážděných žen anunnackých sedm předstoupilo, sedm jich úkol
přijalo. Úkol jejich hrdinský je, jejich přičiněním rasa primitivních dělníků spatří světlo světa.
Nechť jejich jména připomínána jsou navěky!" Ninmach k Enkimu pravila.
Tyto ženy historicky vešly ve známost jako "matky rodičky" a těchto sedm žen bylo později velmi
uctíváno ve védských básních, v hararské i v dalších asijských kulturách. Často jsou zobrazovány
na pečetích a reliéfech. Sedmi matkám-rodičkám pak vpravili do lůna oplodněná vajíčka, aby
zárodky donosily. Přivádět na svět dělníky byl zdlouhavý proces, proto Enki rozhodl:
"My nyní ženy stvořit musíme, aby mužům protějšky byly. Nechť jeden druhého poznají, dva tak
jedním tělem se stanou. Nechť sami mezi sebou množí se, nechť vlastní děti plodí, primitivním
dělníkům nechť sami život dávají, by anunnackým ženám ulevilo se."
Tentokrát k vytvoření směsi pro oplodnění využili Adamovu krev a jeho DNA. V pravý čas se
narodila první pozemšťanka, vydávala lidské zvuky a byla zdravá, pojmenovali ji Ti-Amat, "Matka
života". Dále stvořili sedm dalších pozemšťanek.

"Nechť muži oplodňují ženy, nechť sami primitivní dělníci své potomstvo plodí. Co týče se Adamua
s Ti-Amat, od roboty v dolech uchráněni budou, do Edinu vezmeme je, bychom naše dílo
Anunnakům předvedli. Do Eridu, Enkiho města v Edinu vzati byli, příbytek v ohradě jim postavili,
by toulat se tam mohli."
Na Adamua s Ti-Amat se sjížděli dívat všichni Anunnakové: Enlil, Ninurta, Ninlil i Marduk z
Marsu. Také Igigové to chtěli vidět. Všichni doufali, že pro ně bude konec těžké práce. Mezitím
ostatní pozemšťané dospívali a začali se pářit, ale k žádnému otěhotnění nedocházelo.
"Enki nad věcí tou rozmýšlel, o tvorech nakřížených dumal hluboce. Žádný, ni jeden z nich,
potomstvo nezplodil. Esence Adamua a Ti-Amat nutno znovu prozkoumat. V Šurubaku, v domě
léčení, esence Adamua s Ti-Amat podrobili zkoumání. S životními esencemi žen anunnackých
srovnávali je. Jako dva propletené hady Ningišzida esence oddělil, jejich kousky srovnatelné byly,
dvacet dva do počtu jich bylo, schopnost plodit však neobsahovaly. Další dva kousky přítomné u
Anunnaků Ningišzida ukázal ostatním. Jeden mužský, druhý ženský, bez nich nebylo plození..."
Ze studií mitochondriální DNA a chromozomu Y již víme, že první lidé Homo Sapiens se objevili
před 200 000 lety. Mezi sumerskými destičkami a biblí můžeme uvidět četné paralely, včetně
stvoření Adama. Je to zarážející, zejména když si uvědomíme, že tyto tabulky většinou předchází
bibli 2 000 let a více. Tady se dovídáme pro některé – strašnou pravdu, která by nás ale měla
vytrhnout ze stavu chaosu a zmatku, v němž se jako druh nacházíme. To, že našemu "stvoření"
velmi přispěli vyspělé bytosti s pokročilými znalostmi a my jsme je od počátku začali uctívat jako
nejvyššího Boha, ať už dobrovolně nebo povinně, tak jsme zaměnili skutečné božské principy za
principy světské a přízemní. Tomuto zbožštění napomohl postoj celé řady "těchto bohů" Anunnaků,
kterým se zalíbil ješitný a povýšený přístup k lidstvu a postupem času se stále více nechávali uctívat
proti vůli vrchního velitele na planetě Zemi – Enlila.
Ningišzida navrhoval řešení, ke svým starším Enkimu a Ninmach on šeptem promluvil, pak ve třech
se dvěma pozemšťany osaměli. Ningišzida na ně seslal spánek hluboký, že opustil ty čtyři všechen
cit. Z Enkiho žebra životní esenci získal, do žebra Adamuova on životní esenci vpravil, ze žebra
Ninmach životní esenci získal, do žebra Ti-Amat on životní esenci tu vpravil. Kde zářezy vedl, kůži

uzavřel, pak všechny čtyři Ningišida vzbudil. Hotovo! Hrdě prohlásil. K jejich Stromu života dvě
větve přidány byly, se schopností plození jejich životní esence nyní propleteny jsou.
Enki a Ningišzida museli provést další genetickou manipulaci, sumerské tabulky nám detailně
popisují, jak postupovali. Nový druh měl 22 chromozomů, které nezahrnovaly pohlavní
chromozomy X a Y, proto se nemohli množit. (Jak asi neznalý písař mohl znát před 4 500 lety tak
podrobné znalosti genetiky?) Od té doby mají všichni lidé 23 párů chromozomů.
Pár se směl toulat v sadech Edinu, kde se jim jejich tvůrce Enki snažil vštípit základy rozumového
uvažování. Očividně si přál, aby nový druh byl co nejinteligentnější a nevyvíjel se jen pro otrocké
postavení. Chtěl je povznášet věděním. Enkiho znakem byl propletený had, který je dodnes
používán lékaři. Právě tento obraz vedl k odvěké dezinformaci, jaká byla vypuštěna a týká se
vztahu mezi "Stvořitelem" a zlým hadem, který "pokoušel" Adama a Evu v zahradě Eden. Enlil
zuřil, když se dozvěděl, že se otroci mohou sami rozmnožovat. Tohle v plánu nikdy nebylo. Nejen
že byl vytvořen nový druh, což se nemělo stát, ale navíc jim teď dali esenci inteligence a života,
kterou disponovali Anunakové.
"Veliký hněv byl Enlilův, zuřivá byla jeho slova. Celá ta věc po chuti mi nikdy nebyla, hrát si na
Stvořitele nechtěl jsem..."
Genetická manipulace Anunnaků, ale také způsobila další charakteristiky: to že umíráme, trápí nás
nemoci a další, nedokonalé funkce, související s nekompletním genomem. Ningišzida se snažil
Enlila uklidnit vysvětlením, že dar věčného života novému druhu neposkytl:
"Znalost plození jim byla poskytnuta, větev dlouhého žití do jejich esenčního stromu nikoli."
Tento výrok vysvětluje, proč žili Anunnakové tak dlouho či snad dokonce věčně a proč je bylo
možno vzkřísit z mrtvých. Také naznačuje, že museli na lidech v budoucnu provést další zákroky
genetického inženýrství, protože i lidé v dávnověku žili na rozdíl od těch dnešních velmi dlouho.
"Ninmach poté si slovo vzala, k bratru svému Enlilovi hovořila: Jakou možnost máme bratře můj.
Ukončit to všechno s nezdarem, Nibiru ke zkáze odsoudit, na pospas osudu ji ponechat, nebo
zkoušet a zkoušet a skrze plození nechat pozemšťany, by robotu zastali?"
Enlil se ale uchlácholit nenechal a prohlásil:
"Potom nechť jsou tam, kde jich zapotřebí je. Do Abzu, pryč z Edinu, nechť vyhnáni jsou."
Tento příběh je znám pak dobře z bible jako "pád člověka".

Enlil se procházel ve stínu stromů v Edinu a hledal dva pozemšťany. Když je potkal, uviděl, že jsou
odění do zástěr z listí, které vytvořila Ti-Amat. V této fázi se tito pozemšťané už naučili spoustu
věcí od jeho bratra Enkiho. Z toho Enlil vyvodil, že jim někdo podsouvá vědění a informace, což
Enlil důrazně zakázal. Vyhnal je z Edinu za to, že začali být příliš informovaní a připojil přísnou
výstrahu, že se nesmí spolčovat se zlým hadem a nechávat se svést jeho snahami a sliby, že jim
zprostředkuje poznání a naučí nejrůznější dovednosti. Tady vychází najevo, kdo byl tím hadem. Byl
jím Enki, tvůrce a "stvořitel" lidstva, který podle Enlila byl ztělesněním ďábla, zatímco Enlil se od
této chvíle stává "bohem strachu a pomsty", který dělá vše, aby lidi utiskoval, ovládal a bránil jim v
poznání.
V Abzu se zatím všichni pozemšťané vesele množili, včetně Adamu a Ti-Amat. Ninmach a Enki je
v úžasu pozorovali. Nově narození lidé rozuměli příkazům, nestěžovali si na horko, prach a tvrdě
pracovali za příděly jídla. Tak se stalo, že po uplynutí jednoho šaru (3 600 let) byli Anunnakové
nakonec osvobozeni od těžké roboty. Tou dobou už osadníci se vzdálené planety obývali Zemi
zhruba 240 000 let. Vybudovali stabilní infrastrukturu na těžení zlata pro svoji domovskou planetu,
jejich řady se rozmnožily a nyní mezi ně patřilo i mnoho Anunnaků, kteří se už narodili na Zemi a
Nibiru neznali. Také se v tabulkách můžeme dočíst, že pobyt na Zemi urychloval proces stárnutí:
"Ač životními cykly z Nibiru obdařeni byli, cykly pozemskými oni urychleni byli". To znamenalo, že
děti na Zemi rostly rychleji. Osadníci vykonávali požadovanou práci a za odměnu dostávali vše, co
potřebovali. Nenacházíme žádné zmínky o penězích či potřebě za něco platit. Byla to spolupracující
komunita, která pracovala pro blaho všech Anunnaků a měla vše důležité zabezpečeno.
Rušivé vlivy ale přišly z vesmíru. Ke slunci se totiž blížila po své dráze Nibiru. Tentokrát se ale
planeta ocitla příliš blízko pásu asteroidů a svou gravitační silou vyrvala a přitáhla mnoho kamenů,
a jak je vlekla, tak se srážely s vnitřními planetami včetně Země. Nejvíc utrpěl Mars a Měsíc.
Marduka, který byl umístěn na Marsu, se zmocnily velké obavy a stěžoval si svému otci Enkimu:
"Silné větry rušivé jsou, hrozivé prašné bouře vyvolávají! V Kovaném náramku vřava panuje. Na
Zemi ohnivé kameny z nebe padaly. Kingu, Měsíc Země a Lachmu též byly tou smrští stiženi, tváře
všech tří pokryly se nesčetnými jizvami."
Tabulky popisují, jak se těsně k Zemi přiblížila kometa:

"Od obzoru do půli nebe táhl se ten netvor, jak drak ohnivý, jednu míli měla jeho hlava, padesát mil
na délku měřil, hrozivý jeho ocas byl... Přes den nebesa na Zemi zatemňoval."
Když ale Nibiru oběhla slunce a zmizela v hlubokém vesmíru, vše se zase zklidnilo.
Střet s obří kometou a asteroidy

Těsná blízkost průchodu Nibiru kolem většiny planet naší sluneční soustavy, vzniklé gravitační
poruchy a vytržené asteroidy z pásu asteroidů způsobily obrovský rozruch a velké škody na Měsíci,
Zemi a zejména na Marsu, které na něm zřejmě zapříčinily ztrátu atmosféry a odtržení části zemské
kůry. Z tabulek se dozvídáme, že k těmto událostem došlo v 80. šaru po prvním přistání Anunnaků
na Zemi. To by znamenalo 288 000 let po jejich příletu a z našeho pohledu před 155 000 roky.
Z nebeských lodí zkoumali zem a hodnotili škody, a zda nejsou poškozeny zlaté doly. Byly
v pořádku, avšak škody na Marsu byly značné. Marduk ohlásil zdejší poškození atmosféry a i
stabilita základny byla ohrožena. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude postaven nový kosmodrom v
Edinu na Zemi a odtud bude těžené zlato expedováno přímo na Nibiru:
"Na Lachmu atmosféra poškozena byla, prašné bouře život i práci ztěžovaly velmi. Místo kočárů
v Edinu zbudovat je třeba. Spojení stanice na Lachmu není jisté již." Tak Marduk pravil k Enkimu.
Na zemi navrátit se chci!, on otci svému prozradil.
Enki s Mardukem se rozhodli prozkoumat Měsíc, jestli by tam nebylo vhodné místo pro zbudování
náhradní základny pro expedici zlata na Nibiru, protože i tam byla nižší gravitace. Po příletu si
museli nasadit "orlí přílby", protože řídká atmosféra znemožňovala dýchání a ihned zjistili, že pro
mezistanici je Měsíc nevhodný. Ti dva tam přesto zůstali nějakou dobu, z rakety si vytvořili obydlí
a prováděli kosmologická pozorování:
V rozloze nebes hlubokých otec a syn hvězdy pozorovali, jejich blízkostí a seskupeními Enki
fascinován byl. Obloukem nebes od obzoru k obzoru nakreslil obrazy dvanácti souhvězdí. Ve Velkém
pásu, Cesty Anua každé se sluneční rodinou dvanácti popároval. Každému jeho postavení přidělil
a jmény měla být souhvězdí zvána. Pak na nebesích pod cestou Anua, odkud se Nibiru vždy ke
slunci blíží, další cestu v podobě pásu vyznačil a k ní dle tvaru dalších dvanáct souhvězdí rovněž
přidělil. Horní řadu Enliho cestou nazval a také na ní hvězdy do dvanácti souhvězdí seskupil. Tak
bylo třicet šest hvězdných seskupení na třech Cestách rozmístěno. Napříště až Nibiru přiblíží se, ze

Země dle postavení hvězd seznán bude jeho kurz... tak poloha Země určena bude, během pouti její
kolem Slunce!
Takhle jsme tedy zdědili znamení zvěrokruhu a základy astrologie. Marduk tohoto dlouhého
klidného období zkoumání hvězdné klenby využil, aby si postěžoval a aby projevil velkou
nespokojenost se svým postavením mezi ostatními protěžovanými potomky Enkiho a Enlila. Byl
prvorozeným synem Enkiho a přitom ještě nezískal žádnou z vyšších pravomocí na Zemi. Z jeho
slov je cítit hořkost.
Enki se ho snažil uklidnit: "Oč já jsem byl připraven, to bude tvým budoucím údělem", ale obrovské
zklamání a výbušný sediment, který se v Mardukovi postupně ukládal jako nebezpečný, sžíravý jed
napáchal později obrovské střety a velkou konfrontaci...
Tradice otrocké síly

Anunnakové v Edinu byli stále nespokojenější a připadalo jim, že jsou zavaleni prací a nyní zase
oni začali požadovat pomoc ze strany otrockého druhu. Ninurta odletěl na jižní výběžek Afriky
a zmocnil se několika pozemských otroků pro potřeby svých přátel v Edinu. Tak vlastně započala
tradice "nekonečného" využívání otrocké síly z Afriky, která sužovala moderního člověka v příštích
tisíciletích. Připomíná to výjev ze 17. Století, kdy se otroctví stalo jedním z nejvýnosnějších
obchodů a kdy byli afričtí otroci chytáni jako zvířata proto, aby je odváželi a prodávali do
vzdálených zemí. Tyto události jsou na tabulkách popsány velmi dramaticky:
"Na čtyřicet šarů pouze Abzu byla poskytnuta úleva! Hrdinové v Edinu křičeli. Roboty nám přibylo,
že to více nelze snášet, i my chceme mít dělníky! Ninurta rozhodnutí do svých rukou vzal. S padesáti
hrdiny do Abzu výpravu podnikl, zbraněmi se vyzbrojili. V lesích a stepích Abzu oni pozemšťany
naháněli, do sítí je chytali, muže a ženy do Edinu odvezli. Tím počínáním Enki rozezlen byl, rovněž
tak Enlil kvůli tomu zuřil: Mé vyhnání Adamua s Ti-Amat jsi zrušil! Tak Enlil k Ninurtovi pravil. S
pozemšťany v Edinu teď hrdinové klidní jsou, jen několik málo šarů a nebude to věcí podstatnou,
tak Ninurta k Enlilovi děl. Ať tedy zlato vrší se rychle a všichni na Nibiru se co nejrychleji vrátíme."
Anunnakové sledovali v Edinu pozemšťany s obdivem. Byli chytří, pokynům rozuměli. Přebírali
nejrůznější práce. Neustále se pářili a rychle se množili. Za šar měli jednu, čtyři i více generací
(přibližně tedy žili 900 let, ale z hlediska Anunnaků to byl krátký život, z hlediska dnešního člověka

to je úctyhodný věk). Enki pozoroval u pozemšťanů, že se u nich projevují regresivní sklony

směrem k jejich divokému původu. Pojal plán, že stvoří civilizovaného člověka a to "na vlastní
pěst". To, co udělal, se později objevilo v bibli jako příběh Mojžíšův, který byl vychováván jako
faraonův syn: Enki oplodnil dvě mladé pozemšťanky, které porodily syna a dceru. Z tabulek se
dozvídáme, že byl nadšením doslova "bez sebe":
"Kdo by o takové věci slyšel! Mezi Anunnaky a pozemšťany se početí zdařilo. Civilizovaného
člověka jsem na svět přivedl."
Svůj čin zatajil a řekl, že děti našel opuštěné v košíku na řece a tak je vzal, aby je vychoval jako
vlastní. Narodily se v 93. šaru, tedy 334 800 let po přistání na Zemi, to znamená v době před
108 000 lety. Pojmenovali je Adapa (Nalezenec) a Titi (Nositelka života). Tímto činem se Enki
"osobně zasloužil", že vznikly první exempláře "Homo sapiens sapiens" a zároveň zajistil jejich
budoucnost jako nového civilizovaného druhu, který se pak rozmnožil na planetě. Enki byl tedy
Stvořitel (bůh) původního "Adamu" a pak později i "Adapy" "prvního civilizovaného člověka".
Jeho bratr Enlil ho vylíčil jako zlého hada a "ďábla", od kterého by se lidé měli držet dál. Protože
ale Enlil byl nejvyšším velitelem na Zemi, který se prohlásil za boha na Zemi, tak bylo jeho slovo
nejvyšším zákonem. Tento nejvyšší bůh byl autoritativní, prudérní a samolibý. Trestal přísně lidi za
neposlušnost, ale také odměňoval své nohsledy hmotnými statky a mocenským postavením. Tento
bůh bible a všech "člověkem" vytvořených náboženství pak podporoval v lidech skrytě
materialismus, manipuloval je a bránil jim v jejich duševním rozvoji, aby pochopili širší obraz
vesmíru. Chtěl, abychom věřili, že jen on je jediným, všemohoucím Bohem a Stvořitelem vesmíru...
Výsledkem tohoto procesu je dnešní zanedbaný nevědomý druh, který se jako zmatený vynořil ze
své kolébky, stále se ještě neorientuje v základních věcech a kterému je stále upíráno vyšší poznání.
"první civilizovaný člověk", Ka-in a Abel

Adapa a Titi potomci Enkiho byli vychováváni jako anunnacké děti. Enki je se svou chotí Ninki
naučili všem dovednostem Anunnaků. Byl spokojen s tím, že nový druh pozemšťana byl
civilizovaný a inteligentní, proto nechal přivést z Nibiru všechna možná semena a domácí zvířata,
aby mohli pozemšťané pro sebe i Anunnaky pěstovat nejrůznější plodiny a osvojili si zemědělství.
Podle tabulek se toto odehrávalo v době 108 000 let před Kristem. Zajímavé je, že právě v tomto
čase došlo podle antropologických nálezů k nepochopitelnému evolučnímu skoku ve vývoji Homo

Sapiens. Pozoruhodné je, že stejně nepochopitelný evoluční skok se v té době odehrál v botanické
říši. V té době se najednou objevili krytosemenné rostliny a druhy, které se do té doby na Zemi
nevyskytovaly. Vysvětlením všeho se nabízí Enkiho "genetický experiment" a dovoz nejrůznějších
obilovin, plodin a semen ovocných stromů z Nibiru, o kterém se tabulky zmiňují:
"Nechť semena k zasévání z Nibiru přivezena jsou, nechť bahnice z Nibiru, z nichž ovce budou, na
Zemi dopraveny jsou, nechť nové pokolení Pozemšťanů zemědělství a pastevectví učí se, nechť
Anunnakové a Pozemšťané společně syti jsou, tak Enki k Enlilovi pravil."
Enlil a Enu byli ohromeni, že se civilizovaný člověk dokázal tak rychle vyvinout z mnohem
prostšího druhu Adamu a že došlo k tak rychlému evolučnímu skoku. Z jejich výroků je patrno, že
byli velmi dobře obeznámeni se zákony evoluce, a že věděli, jak dlouho trvá vyvinutí nového
druhu. Byla naplánována cesta na Nibiru, aby Anu sám uviděl úžasného pozemšťana. Enkiho dva
synové Ningišzida a nejmladší Dumuzi byli vybráni jako jeho doprovod a zároveň i oni měli poprvé
navštívit planetu svých rodičů – Nibiru. Když vzlétli, tabulky popisují Adapův strach:
"Co Adapy se týče, jeho nepěstěné vlasy oholeny byly, přilba orla byla jemu dána, namísto zástěrky
bederní, přiléhavý oděv obléci si měl. Dovnitř toho-co-stoupá-vzhůru byl Adapa umístěn. Když
signál vydán byl, nebeský kočár zaburácel a zachvěl se, v úleku Adapa skrčil se a vykřikl: Orel bez
křídel vzlétá. Když jednu míli do výše se vznesli, na Zemi vyhlédli, její souše viděli, světadíly
rozdělené moři a oceány. Když dvě míle ve výšce byli, oceán na pouhou káď se zmenšil, souš velká
jako košík byla. Když tři míle ve výšce byli, Země nyní malá koule byla, mořem temným pohlcená.
Adapa rozrušen byl, skrčil se a vykřikl: Vezměte mne zpět. Ningišzida ruku na Adapův krk vložil a v
mžiku Adapa se utišil..."
Enki se přiznal své nevlastní sestře Ninmach a Ningišzidovi, že Adapa a Titi jsou jeho potomci
a zdůraznil, že svým počínáním vlastně zajistil Anunnakům přežití na Zemi a dostatek potravy,
kterou jim bude nové pokolení Pozemšťanů obstarávat pěstováním plodin a chovatelstvím
domácích zvířat. Mezitím Adapovova partnerka Titi porodila dva syny Ka-ina a Abela. Takže se
nám tady objevuje mnoho tisíc let před biblí Ka-in a Abel, kteří se ale nenarodili Adamovi a Evě,
ale Adapovi a Titi. Ka-ina si vzal "pod své křídlo" Ninurta ve městě Bad-Tibira, aby ho naučil vše o
obdělávání polí, orání, sázení, sklízení, hloubení zavlažovacích kanálů. Ka-in byl znám jako: "Ten,
který na polích pěstuje jídlo". Marduk si vzal na starost Abela – "Ten ze zavlažených luk". Naučil ho
stavět ohrady pro zvířata a pečovat o ně. Je třeba připomenout, že všichni tehdy žili velmi dlouho,
protože trvalo celý šar, než se vrátil Dumuzi z Nibiru a přivezl sebou semena plodin, které na Zemi
nerostla a ovce a jiná domácí zvířata, které do té doby na Zemi nežila... Pod vedením Ninmach
postavili "Sál stvoření, kde množení zrna a bahnic započalo na Zemi".
Rivalita mezi synem Enlila Ninurtou a synem Enkiho Mardokem se projevila i ve vztahu obou
bratrů Ka-ina a Abela, které oba měli na starost. Učili je pastevectví a zemědělství. Napětí mezi
nimi přerostlo ve spor o to, čí práce je důležitější a nakonec hádka přerostla v boj, ve kterém v
záchvatu zuřivosti Ka-in Abela zabil:
"Plivali na sebe, pěstmi zuřivě se byli, Ka-in do krajnosti rozlícen, zvedl kámen, do hlavy s ním
Abela udeřil..."

Rozhodnutí o trestu Abela se rodilo těžce. Nakonec byl ušetřen jeho život, ale byl vyhnán do
dalekých zemí...
Marduk
V 95. šaru měli Adapa a Titi syna, kterého pojmenovali Seti. Dohromady se jim narodilo ještě třicet
synů a třicet dcer. Tito potomci se zdárně množili, pracovali jako oráči a pastýři a zajišťovali všem
potřebnou potravu. Adapa první civilizovaný člověk "Homo sapiens sapiens" zemřel ve 108. šaru
roku 55 000 před naším letopočtem. Žil 15 šarů, takže se musel dožít 55 800 let. Marduk se v té
době zamiloval do pozemšťanky a stal se prvním Anunnakem, který si vzal pozemšťanku za ženu,
což opět způsobilo bouřlivou odezvu mezi Anunnaky. Marduk se musel vzdát svého následnictví na
Nibiru a do celé záležitosti dokonce zasáhl nejvyšší Anu:
"Marduk oženit se smí, leč na Nibiru princem nebude již nikdy víc."
Právě toto počínání starších dohnalo ctižádostivého Marduka, aby se v budoucnu postavil všem
Anunnakům... Po svatbě "Sarpanit" byl Marduk poslán do země, kterou dostal do správy jako
svatební dar. Šlo o "panství nad Abzu, v zemi jež k Hornímu moři sahá, území jež vodami od Edinu
odděleno je, místo kam loděmi se dostat lze". Hovoříme zde o Egyptě, místu, kde Marduk v příštích
letech vládl jako bůh "Ra". Také Iggigové využili situace kolem svatby Marduka a říkali: "Co
Mardukovi je povoleno, ani nám by nemělo být upíráno." Igigové se domlouvali: "Pojďme mezi
Adapitami sobě ženy vyberme a děti zploďme." (Pozemšťankám se říkalo – Adapity po svém
prapředkovi Adapovi). "Enlil zuřil, aniž se nechal uchlácholit." Enlil se stává postupně mstivým
bohem bible, jenž bedlivě pozoruje každý krok lidí a snaží se zajistit, aby příliš nezmoudřeli,
nezesílili a v budoucnu ho neohrozili:
"V Edinu oni zůstat nesmějí! Pln hněvu Enlil křičel. Znechucen, shromáždění opustil, v srdci svém
proti Mardukovi a Pozemšťanům jeho, již Enlil věci osnoval. Rukama našima vlastníma tahle
planeta se zástupy Pozemšťanů bude zničena."
Enlil nakonec rezignoval s podmínkou: "Nechť Igigové a ženy jejich Zemi opustí…" Ale za chvíli
stál před dalším dilematem. Dozvěděl se totiž, že podmínky na Marsu se natolik zhoršily, že už tam
není možné prakticky žít. Přistěhovalci z Marsu byli izolováni v okolí kosmodromu v cedrových
horách a hovoří se o nich v sumerských překladech, jako o "dětech z raketových lodí":

Někteří se později přidali k Mardukovi a někteří odešli do "dalekých zemí vysokých hor". To oni
byli původními faraóny pod nadvládou Marduka, jenž začal utvářet početnou a věrnou skupinu
pozemšťanů, kteří ho následovali, poslouchali a uctívali. Na zemi se stal mocnou silou, která začala
Enlila i Enkiho znepokojovat:
"Jaké pikle Enki a Marduk kují? Otce svého Enlila Ninurta se ptal. Země do dědictví Pozemšťanů
připadne! Enlil Ninurtovi pověděl. Jdi potomky Ka-inovi najdi a s nimi své vlastní panství
připravuj!"
Ziusudra
"V Edinu Lu-Mach předákem byl, vynucovat uloženou práci byla jeho povinnost, příděly jídla krátit
Pozemšťanům úkol jeho byl. Chotí jemu byla Batanaš, dcerou bratra Lu-Machova otce byla.
Krásou oslnivou obdařena ona byla. Enki synu svému Mardukovi zprávu poslal: Do panství svého
Lu-Macha povolej, nechť učí Pozemšťany, jak město se staví. A když byl Lu-Mach do panství
Murdochova povolán, do domácnosti Ninmach, v Šurubaku, choť svou Batanaš on přivezl, by před
masami rozezlených Pozemšťanů zajistil jí ochranu. Načež Enki sestru svoji Ninmach v Šurubuku
velmi brzy navštívil. Na střeše obydlí, kde koupala se Batanaš, Enki za podbříšek chytil ji, políbil a
do lůna jejího sémě vypustil. Dítě Batanaš počala. Bílá jako sníh byla jeho pleť, barvu vlny měly
jeho vlasy, jako nebesa byly jeho oči, zářivě oči jeho svítily. Ohromen a vyděšen byl Lu-Mach. Syn
Batanaš narodil se, nepodoben byl Pozemšťanu, porodem tím velmi zmaten byl. Lu-Machovi
tajemství syna svého Batanaš neodhalila. Jako Ziusudra – Ten z dlouhých zářivých dní života,
pojmenovala jej. V Šurubaku byl on vychován. Ninmach našla v chlapci zalíbení, ochrannou ruku
nad ním držela. Chápavostí velkou byl on obdařen, vědění obsáhlé Ninmach jemu předala. Enki
dítě převelice zbožňoval, spisy Adapovy naučil jej číst, rituálům kněžským, kterak konat a dodržovat
je, naučil se."
Zde se nám ukazuje promiskuitní a vysoce sexuální rys Enkiho povahy, znovu se vynořuje na světlo
a vyvolává další spory. Enki opět vkládá svůj genofond do lidského druhu. Svedl krásnou Batanáš,
která mu porodila syna jménem Ziusudra. Podobně jako Adapa – Enkiho první lidsko-anunnacký
potomek, byl i Ziusudra velmi bystrý, vykazoval značnou inteligenci a Enki tohoto chlapce, který
vypadal, jakoby mu "z oka vypadl", úplně zbožňoval. Popis dítěte nám dává podrobnou představu,
jak Enki vypadal. Ziusudra se narodil ve 110. šaru, 396 000 let po přistání na Zemi, tedy 47 000 př.

n. l. Byl člověkem, který přežije potopu v arše, a který byl skutečnou postavou, kterou bible nazývá
– Noe.
Anunnakové mezi sebou, Ziusudra i Adapa používali úplně jiné písmo dávno před tím, než potopa
srovnala většinu světa se zemí. Existuje ale jen málo příkladů, což by vysvětlovalo, že naprostá
většina všeho byla pohřbena pod horami písku a bahna. Sumerské tabulky hovoří o prapůvodních
časech, kdy na Zemi panoval jiný řád, kdy i řeč a písmo bylo jiné. Bylo to v době před Babylonskou
věží a předtím než bohové "zmátli řeč" člověka. Byla to doba, kdy nepanovaly dobré časy. Jakoby
vše bylo polapeno do sestupné kulturní i ekologické spirály. Igigové se rychlým tempem množili
s pozemšťankami, což Enlila přivádělo k zoufalství: "V očích jeho mise Anunnaků na planetě Zemi,
zvrhla se." Najednou se zde vyvinul nový druh, který nevznikl zcela přirozeným způsobem a jeho
imunitní systém nebyl uvyklý mikroorganismům, které se v té době na Zemi vyskytovaly. A tak by
nás nemělo překvapovat, když se z tabulek dozvídáme, že:
"Rány morové a nákazy pustošily Zemi, bolesti, závratě, třesavky a horečky pozemšťany deptaly.
Učme pozemšťany léčení, by sami uměli se léčit, Ninmach pravila. To výnosem svým zakazuji, na
její prosby Enlil opáčil. Učme pozemšťany stavět rybníky a kanály budovat, by oni sobě z vod ryby
a výživu zajistili, tak Enki k ostatním vůdcům hovořil. To výnosem svým zakazuji! Enlil Enkimu
odpověděl. Nechť pozemšťané hladem a nákazami zhynou! Po jeden šar jedli pozemšťané trávu na
polích, po druhý i třetí šar pomstou Enlilovou trpěli. V Šurubaku, městě Ziusudry, muka k nesnesení
byla. Do Eridu Ziusudra, pozemšťanů mluvčí odcestoval, do domu Pána Enkiho vedl kroky své,
o pomoc a záchranu prosil jej, leč Enki vázán byl výnosy Enlila..."
Před potopou světa

V dobách těch Anunnakové o vlastní přežití se strachovali, i jejich příděly se tenčily, změnami země
oni sami postiženi byli. Na Zemi, stejně jako na Lachmu roční období pravidelnost pozbyla. Na
tváři Slunce černé skvrny se zjevovaly, z tváře jeho plameny šlehaly. Také Kišar zlobila, zmatené
byly jejich dráhy. Sněžný led, jež Bílou zemi pokrývá, ujíždět započal! Tak oni z cípu Abzu hlásili.
Až příště Nibiru přiblíží se k Slunci, jeho síti přitažlivé Země vystavena bude, na Nibiru učenci byli
na poplach. Až příště Nibiru připutuje co nejblíže k Zemi, sněžný led z Bílé země se z povrchu
sesmekne. To vodní katastrofu způsobí, mohutnou vlnou, potopou, Země pohlcena bude! Král a
učenci rozhodnutí učinili, k vyklizení Země a Lachmu nutno se připravit! Když v Abzu zlaté doly

uzavřely, Anunnakové odtamtud do Edinu přišli, tavba a čištění v Bad-Tibiře ustaly, všechno zlato
na Nibiru odvezli. Prázdná, na odsun přichystaná, flotila rychlých kočárů na Zemi se vrátila,
poselství od Anua zmocněnec předložil: Tři vůdcové, jež na Zemi pobývali nejdéle, slovy těmi,
umlčeni byli. Vy tři na Zemi zůstanete, pouze zemřít na Nibiru se vrátíte. V kočárech nebeských, kol
Země kroužících pohromu tu přečkáte, všem dalším Anunnakům, zda chtějí odejít, či pohromu
přečkat, musí být volba dána. Igigové, kteří pozemšťanky sobě brali, nechť mezi odjezdem a
chotěmi se rozhodnou. Žádný pozemšťan včetně Mardukovy Sarpanit na Nibiru odcestovat nesmí.
Všichni, kteří zůstanou a počkají, co se bude dít, v nebeských kočárech nechť vyhledají bezpečí...
Byla to chvíle, v níž Enlil tajně doufal, příležitost zničit hordy pozemšťanů, kteří pouhým počtem
ovládli svět. Anrnnakům a Igigům, kteří se rozhodli zůstat, bylo doporučeno, aby se uchýlili do
vysoko položených oblastí a tam přečkali katastrofu. Pak nastala kritická chvíle, Marduk a synové
Enkiho i Enlila se rozhodli zůstat na Zemi. Také Ninmach s hrdostí oznámila, že zůstane:
"Pozemšťany mnou stvořené neopustím nikdy. Mé životní dílo je zde." Enlil ale odhalil svůj
generální plán: "Nechť pozemšťané zhynou za ty ohavnosti…" Zde je slyšet tón mstivého boha,
který k nám tak často zaznívá z bible. Enki se bratrovi ale postavil, vždyť to byl on, kdo člověka
stvořil a pak navíc zplodil nový druh – civilizovaného člověka. "Úžasná bytost byla námi stvořena,
námi zachráněna musí být!" Mezi bratry propukla divoká hádka a Enlil obvinil Enkiho, že si hraje
na Boha. "Mocnost Stvořitele všeho do rukou svých uchopil jsi" a ještě vinil Enkiho ze všech
"ohavností" způsobenými lidmi. Jako velitel Země Enlil autoritativně nakonec přinutil všechny
přítomné složit přísahu, která měla přivodit definitivní zničení lidstva. "Nyní když pohroma z
předurčení neznámého seslána byla, nechť stane se, co se stát má." Slib složili všichni kromě
Enkiho, který shromáždění na protest opustil:
"Na Enlilovi samotném ta zodpovědnost na věky spočine!" Opáčil Enki.
Jakou vlastně všichni očekávali pohromu? Očekávali mohutnou povodeň s přívalovou vlnou takové
výšky, že měla zničit celou planetu.
"Až příval vod přes souše se přežene, všichni živí tvorové jednou velkou ranou odsouzeni budou
k vyhubení."

Potopa světa 1
Enki a jeho nevlastní sestra Ninmach zamířili do Abzu, a tam začali shromažďovat všechny životní
formy, které byly na Zemi, aby je posléze mohli obnovit.
"Samčí a samičí esence a vejce života sbírali, do bezpečné úschovy je dali, než Země oběh vykoná,
by potom ty druhy, pomocí sloučení, opět oživili. V Sipparu všichni Anunnakové se sešli, den Potopy
očekávali."
Enki ale ještě neskončil. Krev jeho krve Ziusudra měl být zanechán svému osudu na Zemi, aby
zahynul. Sumerské tabulky nám líčí velmi podrobně, jak daleko Enki proti zákazu Enlila zašel, aby
Ziusudrovi pomohl, jak mu sdělil přesné plány na postavení lodi, včetně toho co má vzít dovnitř
lodi.
"Noci té do rákosové chýše, kde Ziusudra spal, Enki potají se odebral, aniž přísahu porušil, nikoli
k Ziusudrovi, leč ke stěně chýše pan Enki hovořil. Když Ziusudru slova jeho vzbudila, jemu Enki
zpoza rákosové zástěny děl: Chýše rákosová, mým slovům dopřej sluchu, mými pokyny se řiď! Na
města veliká pohroma dopadne, bouře strašlivá je smete, zkáza lidstva a jeho potomstva to bude.
Toť konečný výnos, zpráva ze shromáždění Enlilem svolaného, toť rozhodnutí Anuem a Enlilem
a Ninmach vyřčené. Nyní poslyš moje slova, pozor dávej na sdělení, které tobě předám: Opusť dům
svůj a postav loď, majetky zavrhni, život zachraň! Pro loď, kterou musíš postavit, nákres a rozměry
jsou na tabulce dány, u tvé rákosové chýše tabulku tu zanechám. Záležet dej si, by loď ta dokonale
kryta byla, vidět slunce zevnitř nesmí být, dobrá smůla řádně těsnit musí, by vodě odolala. Loď ta
musí být schopna točit se a kutálet, by vodní příval přežila. Za sedm dní postav tu loď, svou rodinu
a příbuzné v ní shromáždi, v lodi té mnoho jídla a vody k pití připrav, domácí zvířata přiveď též.
Pak v určený den, znamení ti bude dáno, v ten den do lodi, musíš nastoupit, poklop její musíš těsně
uzavřít. Strašlivá Potopa, jež od jihu přijde, země a život zpustoší. Loď tvou z kotviště vyzvedne, loď
ta bude točit se a kutálet. Strach neměj, do bezpečného útočiště tě dovede, díky tobě sémě
civilizovaného člověka přežije! Ne k tobě, Ziusudro, hovořil jsem, nýbrž k rákosové chýši mluvil
jsem. Tak Enki děl. Z rozhodnutí Enlilovva přísahou vázán jsem ke všemu co Anunnakové
odpřísáhli, pokud mou tvář uzříš, zcela jistě jako všichni pozemšťané zemřeš! A nyní, rákosová
chýši, mými slovy řiď se. Účel lodi a tajemství Anunnaků u tebe musí zůstat tajemstvím! Když
měšťané vyptávat se budou, ty povíš jim toto: Pán Enlil na mého pána Enkiho se rozhněval, do
Enkiho příbytku v Abzu plavím se, snad Enlil k usmíření svolí! Tabulku z lapis lazuli, lesknoucí se
ve světle měsíčním, Ziusudra zpoza rákosové stěny spatřil a zvedl, na ní byl obraz lodi nakreslený,
zářezy udávaly její míry. Ráno on měšťanům pravil: Ve městě tomto nemohu již žít, ni do Edinu
nesmí moje noha vkročit, do Abzu, panství pána Enkiho, proto na lodi jež rychle musí být postavena
já odpluji. Ráno ještě neskončilo a již lidé kolem Ziusudry shromáždili se, jemu loď rychle stavět
chtěli a navzájem se k tomu nabádali. Zatímco tesaři prkna k sobě stloukali, Ziusudra v kotli živici
rozpouštěl. Živicí zevnitř i zvenku loď proti vodě utěsnil. Tak jako na kresbě z tabulky byla loď
pátého dne dokončena. Měšťané do lodi jídlo a vodu jemu nosili, od vlastních úst si jídlo utrhovali,
by Enlila usmířili, pilně se všichni činili. Čtyřnohá zvířata byla na loď nahnána, též ptáci z polí
sami nalétali dovnitř. Na loď Ziusudra s ženou svou a syny nastoupil, jejich ženy s dětmi přišli též.
Všechny, kdož odjet chce do země pána Enkiho, na palubu nechte vstoupit též! Tak Ziusudra ku

shromážděným lidem prohlásil. Jen několik řemeslníků výzvu poslechlo. Šestého dne Ninagal, Pán
velkých vod, na palubu přišel, synem Enkiho on byl, jakošto lodivodem pro loď Ziusudry vybrán
byl. Krabici z cedrového dřeva v rukou nesl, po boku svém na lodi ji neustále měl. Životní esence od
živých tvorů obsahuje, panem Enkim a Ninmach nasbírané, před hněvem Enlilovým musí být ukryty,
by život opět vzkříšen byl, jestliže Země svolná bude..."
Potopa světa 2
Potopa světa se udála ve 120. šaru, 432 000 let po přistání, tedy přibližně 11 000 před naším
letopočtem, kdy i podle konzervativních vědců došlo ke zničení světa velkou povodní. V té době
bylo Ziusudrovi už 10 šarů, tedy 36 000 pozemských let. Podle tabulek tato katastrofa byla
důsledkem kosmické události, kdy se obří planeta Anunnaků na své 3 600leté oběžné dráze kolem
Slunce, přiblížila k Zemi blíže než obvykle. Tabulky nám sdělují verzi, že to byla přírodní
katastrofa, které Anunnakové pouze zneužili ke zničení výsledku svého problematického stvoření,
otrockého druhu zvaného člověk. Je ale otázkou, zda Anunnakové nebo jiná mimozemská skupina
těmto událostem "trochu nepomohla".
"Nyní poslyšte příběh o Potopě, jež Zemí přehnala se. Řadu dní předcházejících dni Potopy Země
duněla, sténala, jako by bolestmi trpěla. Nibiru jako zářící hvězda na nebesích vidět byl. Země
počala se třást, přitažlivou sítí do té doby nevídanou rozrušena byla. Potom hrom burácivý zaduněl,
blesky rozsvítily nebesa. Odlet! Odlet! Utu signál dal, pro Anunnaky určený."
Je zajimavé a k zamyšlení, jak to, že Anunnakové tak přesně věděli, kdy dojde k začátku vzniku
ničivé vlny...
Skrčeni ve svých lodích nebeských Anunnakové vylétli k nebi. V Šurubaku, osmnáct mil vzdáleném,
zářivé výbuchy Ninagal sledoval. Zavřít! Zavřít průlez! Ninagal na Ziusudru křičel. Společně stáhli
padací dveře, které průlez kryly. Vodotěsná, bezpečně uzavřená byla loď, ni paprsek světla dovnitř
nepronikl. V Bílé zemi, základy Země se otřásly, pak s duněním, jež za tisíc hromů vydalo, ze svých
základů ledový příkrov sjel. Do moře jižního se zřítil, jedna kra do druhé strašlivě vrážely.
Znenadání přívalová vlna zvedla se, k samotným nebesům ta vodní stěna sahala. Větry její vodní
stěnu hnaly, přívalová vlna na sever se šířila. K územím v Abzu ona se blížila. Odtamtud k
obydleným zemím až i Edin pohltila. Loď Ziusudrovu ta přívalová vlna z kotviště vyzvedla, házela s
ní sem a tam, vodní propast tu loď pohltila. Ač zcela ponořena, loď držela pevně, kapka vody

dovnitř neprosákla. Venku vlna rozbouřená kosila lidi jako bitva vražedná. Země zmizela, všude
jenom voda byla. Vše, co dřív na zemi stálo, mohutnými vodami odplaveno bylo. Před koncem dne
ta vodní stěna, nabírajíc na rychlosti, hory pohltila. V kočárech nebeských kolem Země zatím
Anunnakové kroužili, v kajutách namačkáni se krčili, co děje se tam dole na Zemi, v napětí
pozorovali. Ninmach jak žena při porodu křičela. Stvoření "má" vody zaplavují, jako vážky v
rybníku utonulé, všechen život valící se vlnou, vzat. Všechno tam dole se v hlínu obrátilo. V lodích
nebeských Anunnakové pohledem tím poníženi byli, běs nespoutaný, moc přesahující tu jejich, plni
bázně sledovali v oněch dnech. Po sedm dní vody shora s vodami Velikého mísily se, déšť z nebe po
čtyřicet dní ještě pokračoval. Kde hory k nebesům své štíty vypínaly, nyní jejich vrcholky změnily se
v ostrovy. Po čtyřiceti dnech Ziusudra na své lodi poklop otevřel, úplně sama loď na velikém moři
spočívala, ni známka života kolem. V té době Ninagal, Enkim určený, ke dvojitému vrcholu Arraty
loď směřoval. Netrpěliv Ziusudra byl, ptáky, kteří byli na lodi, vypouštěl, by hledali souš, a našli
vegetaci. Pak holubici vypustil, s větvičkou ze stromu na lodi přistála! Nyní Ziusudra věděl, že souš
z vody se vynořila. Otevřel poklop vodotěsný a z lodi Ziusudra vyšel. Zatím Enki a Enlil ve vírech
na horu Arraty sestoupili. Tam loď Ziusudry spatřili a Ningala mezi nimi. Hněv Enlila neznal
hranic. Do jednoho měli pozemšťané zhynout, pln zuřivosti křičel, na Enkiho se ve zlosti vrhl,
holýma rukama zabít bratra svého chystal se. Ziusudra pouhým smrtelníkem není, můj syn to je!
Volal Enki. Na chvíli Enlil se zarazil. "Přežití Lidstva vůlí Stvořitele všeho musí být" – Tak Ninurta
k otci svému pravil. Nakonec obměkčen, Enlil za ruce vzal Ziusudru a choť jeho Emzaru a pravil:
Plodní buďte, množte se, Zemi znovu zaplňte!
Po potopě
Trvalo mnoho let, než vody úplně ustoupily. Sedimentace po takové události musela být obrovského
rozsahu. Vše bylo pokryto velkou vrstvou hornin, hlíny a bahna. I v Abzu a Edinu se vše ztratilo
pod vrstvou bahna. Všechna města v celé Mezopotámii byla pohřbena pod blátem a naplaveninami.
Mohutná kamenná plošina v Cedrových horách byla ale dále na svém místě a dala se používat,
protože ležela mnohem výše, než ostatní osídlení. S největší pravděpodobností se jedná o
starodávnou kamennou plošinu v Baalbeku na severovýchodě Libanonu. Když se díváte na ty
gigantické megality umístěné vedle sebe tak, že vytvořily dokonalou rovinu o velikosti 90 000
metrů čtverečních, pochopíte, proč by prehistoričtí lidé potřebovali stavbu tohoto druhu. Použité
"kameny" váží od 200 do 1 200 tun. I dnes je jenom pár obřích jeřábů, které by dokázaly takové

giganty zvednout. Navíc jsou dokonale vyřezané, vytvarované a jejich hladké strany do sebe
dokonale zapadají, podobně jako kousky lega. Pohled na tuto plošinu Anunnaky inspiroval k tomu,
jaké stavby by v budoucnu obstály takovým katastrofickým událostem a zároveň by sloužily jako
maják, podle kterého by byly navigováni piloti přilétávající z vesmíru (pyramidy).
Zkáza se neomezila jen na Zemi. Také dorazivší Igigové z Marsu přišli se zprávou, že jejich planeta
byla hodně poničena a stala se neobyvatelnou:
"Průletem Nibiru, Lachmu zničen byl... Atmosféra jeho vysáta byla, vody jeho, následně vypařily se,
místem prašných bouří se Lachmu stal."
Všichni si uvědomovali, že jejich hlavním úkolem je prosté přežití. Vyzvedli ME (tabulky vědění)
ze Sálu stvoření, vybudovaném v podzemí poblíž startovací rampy. Je fascinující, že je zmíněn
dokonce použitý materiál. Byl to diorit, kámen tvrdší než železo, s hodnotou 8 na stupnici tvrdosti:
"Truhlice z dioritu, pečetěmi opatřeny byly"… Vyzvedli celou řadu těch nejdůležitějších věcí, včetně
semen, původně přivezených z Nibiru. To jim umožnilo opět začít sít a sázet plodiny.
I zprávy z Nibiru byly znepokojující. Gravitační síly strhly zlatý štít na Nibiru a atmosféry zde opět
ubývalo. Znovu nastala velká sháňka po zlatě, zrovna, když už se Anunnakové chystali, že se vrátí
na Nibiru. Tentokrát už ale nebyli k dispozici žádní dělníci, neboť všechny usmrtila voda a také
Anunnaků bylo mnohem méně, protože naprostá většina se vrátila na Nibiru: "Řízením osudu či
předurčením, které mohlo vzejít jen z vůle Stvořitele všeho na Zemi i na Nibiru, zavládlo zoufalství
veliké." "Bohové" znovu prozkoumali svět a Ninurta se vrátil s velmi dobrou zprávou se vzdálených
zemí za oceánem. Potopa způsobila velikou erozi hor, která odhalila bohaté naleziště zlata, v
podobě čistých zlatých valounků. Velké množství zlata se nacházelo v údolích okolo jezera Titicaca,
na bolívijsko-peruánské hranici. Tyto nálezy stály u zrodu starodávné civilizace Inků:
"Z horských úbočí nesčíslná kvanta zlata v nugetech velkých i malých do řek dole spadla, bez
dolování lze nyní zlato získávat."
Enlil a Enki byli ohromeni: "Zlato, čisté zlato, bez čištění a nutnosti tavby všude kolem povalovalo
se." Tak začala jihoamerická prehistorická zlatá horečka. Anunnakové však museli poblíž nalezišť
zbudovat přistávací plochu, odkud by mohli vozit zlato na Nibiru. Tou se stala planina na Nazce.
O takzvaných liniích se napsalo mnoho teorií. Různé spekulace odolávaly po staletí těm nejlepším
archeologům. A přitom jednoduchou odpověď nám opět přinášejí texty na sumerských tabulkách.
Všem pochybovačům dává pádnou odpověď krystalicky čistý klínopisný text:
"Nyní nové místo pro kočáry zbudujeme, odtamtud zlato na Nibiru poputuje. Novou pláň, jejíž půda
vyschla a ztvrdla, hledat započali, na opuštěném poloostrově oni takové místo nalezli. Rovné bylo
jako hladina jezera, bílými horami obklopené."
Tento popis jednoznačně sedí na nehostinný poloostrov v Nazce, který je obklopen pohořím And,
jejichž vrcholky musel i tehdy pokrývat bílý sníh...

Pyramidy v Gíze
Ninurta operoval v Andách už před potopou, když sem odešel za Ka-inem. Jeho potomci ho tady
uctívali jako svého božského ochránce. Místní lidé, kteří vysoko v horách přečkali Potopu světa,
mohli být ihned využiti ke sbírání zlatých valounů a navíc zlato uměli zpracovávat a vytavovat.
Ninurta Enlilovi a Enkimu vysvětloval:
"Jakošto ochránce předků vzpomínají mne, Velikým ochráncem mě zvou."
Enlil, který původně doufal v naprosté vyhubení všech lidí, byl nyní, ale naopak spokojený, že
objevili lidi, kteří přežili. Budoucnost "bohů" se totiž zase ocitla v pracovitých rukách lidí. Vedle
sběru zlata v Andách se Anunnakové nechtěli ale také vzdát původně osídlených oblastí v
Mezopotámii. Anunnakové se rozhodli postavit novou přistávací plochu – "nové místo pro kočáry
nebes". Ti, kteří tvrdí, že pyramidy v Gíze jsou zrcadlovým odrazem pásu Orionu, naleznou velkou
podporu ve svém tvrzení v sumerských textech:
"Na poloostrově, Anunnaky vybraném, nebeské cesty Anuova a Enlilova zrcadlily se, nechť Místo
kočárů přesně na této hranici umístěno je, nechť nebesa se odrážejí v srdci pláně té! Enlil z nebes
vzdálenosti odměřil, na tabuli velkolepý návrh vyznačil. V jižní části pustého poloostrova, na
hornatém místě, dva sousední vrcholy Enlil vybral, na nich jižní hranici ukotvil. Kde druhé dvojice
štítů zapotřebí bylo, umělé hory tam můžeme vztyčit! Tak Ningišzida k vůdcům pravil. Na tabuli
obraz, k nebi se zdvíhající štíty s hladkými stěnami, pro ně nakreslil. Je-li možné toto provést, staň
se tak! Enlil pravil souhlasně. Nechť jako majáky též slouží! Na planině, nad říčním údolím,
Ningišzida menší model postavil, úhly stoupající vzhůru a čtyři hladké strany na něm zdokonalil.
Vedle větší štít umístil, strany jeho ku čtyřem zemským koutům směroval. Anunnakové mocnými
nástroji kameny na stavbu řezali a vztyčovali."
Byl to nadaný Ningišzida, kdo znovu prokázal své mimořádné architektonické schopnosti a jehož
pozdější egyptská civilizace začala nazývat jako Thovt či Tehuti – "božský měřič" a bůh vědění
a vědy. Ningišzida navrhl, naplánoval a uskutečnil stavbu tří pyramid v Gíze. Neměly sloužit jako
hrobky, jak se dodnes mylně domnívá řada lidí, nýbrž jako veledůležité orientační body a
nezničitelné vesmírné majáky, které tvořily součást přistávací mřížky pro piloty: "aby vymezil
přistávajícího koridoru hranici, aby výstup a sestup zabezpečil". Celý text je dokonalým popisem
Gízi před všemi těmi lety po Potopě. Než se pustil do budování Velké pyramidy, tak nejprve

postavil menší prototyp, aby ověřil některé ze svých výpočtů. Byla jí nejmenší, ze trojice pyramid,
Menkaureova pyramida, jak ji dnes známe my. Teprve, když byl spokojen s vytvořeným modelem,
přistoupil ke stavbě velkých pyramid. Jako další vznikla Chefrenova pyramida, jak o tom vyprávějí
sumerské texty. Víme to, protože první dvě pyramidy nemají rozsáhlou síť chodeb a komor, a právě
takto jsou v textech popisovány. Teprve pak se pustil do budování Velké pyramidy, se všemi jejími
tajnými chodbami, kde každá plnila konkrétní účel: "S galeriemi a komnatami pro pulzující
krystaly, navrhl jej". Dokonale zaznamenáno bylo v jílu. Pyramidy sloužily jako orientační body a
majáky, které vysílaly signály a světlo, aby navigovaly přilétající piloty a astronauty. Mnoho
badatelů prokázalo, že žádná z těchto pyramid nesouvisela ani s pohřby, sarkofágy a ani s hrobkami.
Tento mýtus se zrodil později, když "moderní" archeologové začali krmit zhypnotizovaný svět
svými vymyšlenými historkami.
Velká pyramida
Největší pyramida v sumerských textech je nazývána jako Ekur:
"Dům, který je jako hora", nazvali jej, majákem, až do nebe byl. Poselství, že Anunnakové Potopu
přežili a zvítězili, hlásal navěky. Nové Místo nebeských kočárů nyní zlato zpoza všech moří přijímat
může, z něj v kočárech na Nibiru bude zlato dováženo, by Nibiru zajistilo přežití. Odsud na východ,
kde Slunce v určený den vychází, kočáry vzlétat budou, sem od jihozápadu, kde Slunce v určený den
zapadá, sestupovat ony budou! Pak vlastní rukou Enlil nibirské krystaly probudil. Uvnitř příznačná
světla poblikávat začala, podmanivé bzučení do ticha znělo. Venku závěrný kámen rozzářil se,
jasnější než Slunce byl. Zástup shromážděných Anunnaků v jásot propukl nadšený. Ninmach dojatá
tím počinem, báseň přednesla a zapěla: Dům, jehož nitro narudlým světlem nebe ozařuje, pulsující
paprsek vysílá, jenž daleko, vysoko sahá, vznešená hora hor, ohromná a majestátně stvořená,
vymyká se Pozemšťanů chápání. Dům náležitě vybavený, vznešený dům věčnosti. Jeho základových
kamenů se vody dotýkají, obvod jeho veliký je v jílu zasazen. Jeho části důmyslně propojeny jsou, ti
kdo na nebesích krouží, k odpočinku sem sestupují, dům, jenž je pro raketové lodi bodem
orientačním, dům s neproniknutelnými útrobami. U dvojice štítů pomník postavme, nechť hlásá věk
Lva, k obrazu Ningišzidy, tvůrce štítu. Nechť jeho tvář zhotovena je, a přesně k Místu nebeských
kočárů svůj pohled upírá, kdy, kým a proč, nechť budoucím generacím odhalí! Tak Enki navrhoval

Enlilovi. Slovům těm Enlil přisvědčil. Nechť zahleděný lev, je přesně k východu pohlížející a obraz
Ningišzidův nese!
Marduk otce svého Enkiho pak rozhořčeně oslovil: Že povládnu celé zemi, slíbil jsi mi věru, nyní
vedení a sláva jiným připadnou a já bez úkolu a panství zůstal jsem. V někdejších mých panstvích
stojí umělé hory, obraz můj musí proto na lvu být! Slova Mardukova, Ningišzidu popudila, další
synové také rozezleni byli, země pro sebe a věrné Pozemšťany každý nyní žádal. Pozor, ať oslava se
nezvrhne v boj! Ninmach vzkřikla mezi zvýšenými hlasy. Nechť Marduk Ningišzidu o onu čest
nepřipraví, však slovy Marduka rovněž řiďme se! Tak Ninmach usmiřovatelka k nesvářeným
vůdcům hovořila. Máme-li mír zachovat, musí být země způsobilé k obývání rozděleny mezi nás. I
dohodli se učinit poloostrov nezpochybnitelným mezníkem, načež usmiřovatelce Ninmach přidělili
jej, by Pozemšťanům nepřístupný byl. Na východ odtud země způsobilé k obývání pro Enlila a jeho
potomstvo vyčleněny byly. Tmavá masa pevninská, jež Abzu pojímala, Enkimu a jeho klanu pro
budoucí panství dána byla. Učinit Marduka pánem jejich a vládcem zemí jejich Enki navrhl, by
syna svého usmířil. V památný ten den Enlil a Enki sobě řekli a svorně shodli se: Poctěme Ninmach
usmiřovatelku novým jménem Ninchursag – paní horského mysu zvěme jí. Chvála Ninchursag,
usmiřovatelce na Zemi, sborově Anunnakové volali.
Celá řada badatelů naznačují, že Sfinga musela vzniknout v době, kdy většinu eroze na pomníku
musela způsobit voda. Graham Hancock v knize – "Otisky božích prstů" toto podrobně rozebírá. To
se zřejmě stalo před mnoha tisíci lety, kdy v Gíze ještě pršelo a záplavová vlna sahala až ke Sfinze,
což byla doba zhruba před 10 000 lety. To by dávalo za pravdu všem těm informacím, které se
dozvídáme ze sumerských tabulek...
Anunnakové po potopě
Anunnakové byli zcela zaujati rodinnými tahanicemi a spory o území a podíl na moci. Lidé se
pravidelně mísili s Anunnaky i s Igigy. Na základě toho se kříženci domnívali, že se jim dostane
stejného zacházení, jako bohům v protikladu s podřadnými "lidskými otroky". Následovalo dlouhé
období nestability. Většina konfliktů se týkala území a rozdmýchával je Marduk spolu s Igigy.
Vznášeli nejrůznější požadavky a neustále porušovali dohodnutá pravidla. Tabulky popisují různé
bitvy, ve kterých byly nasazeny světelné a atomové zbraně, které v té době neměly být (podle
našich "vědců") v té době k dispozici. Urputnost, s jakou od té doby lidé bojují o území, je dalším

příkladem genetického dědictví anunnacké DNA, ale i důsledkem dlouhodobé manipulace s

lidským druhem. Výsledkem je i naše současné skryté otroctví, na kterém se ovšem svorně podílely
i jiné negativní mimozemské druhy. A tak neustále probíhalo válečné drama mezi jednotlivými
anunnackými klany, jejich spojenci, ale i s dalšími mimozemci. Lidé se dostali do role přihlouplých
pozorovatelů všech těchto střetů, kterým nedocházely širší souvislosti, podstata a účel všech těchto
bojů a válek, případně byli lidé zneužiti jednou, druhou či třetí stranou pro své agendy. Většinou
netušili a nechápali, co se to kolem nich vlastně děje. Agresivní a sobečtí bohové používali naivitu
či poslušnost lidí k dosahování svých vlastních cílů. Anunnakové na nás pohlíželi, jako na domácí
zvířata, která šlechtíme pro nejrůznější účely, která sice zbožňujeme, ale nejsou nám rovni, protože
to jsou "jen" zvířata.
Dumuzi, Enkiho nejmladší syn, se s Inannou, vnučkou Enlila, do sebe beznadějně zamilovali při
odhalování Velké pyramidy. Byli jako prapůvodní Romeo a Julie. O Inanně se píše, že vešla ve
známost jako Ištar, Venuše, a v jiných kulturách pod mnohými dalšími jmény. Všude byla bohyní
lásky. Dumuzi spravoval území nad Abzu, které sousedilo s Mardukovou "Egyptskou říší".
"Inanna láskou svých rodičů Nannara a Ningal zahrnuta byla, u kolébky její Enlil dlel, krásu její
slovy nikdo nepopsal by, v bojových uměních s hrdiny Anunnaků soutěžila. O cestách na nebesích
a o nebeských lodích u svého bratra Utua, učila se. Loď její vlastní Anunnakové darovali jí, by
mohla se toulat po pozemském nebi, Dumuzimu, synu nejmladšímu, velké panství nad Abzu
přiděleno Enkim bylo. Velice milován byl Dumuzi, Enkiho oblíbencem se stal. Při otevření umělých
pahorků k vroucímu setkání mezi nimi došlo. Zdráhaví zprvu byli, on z Enkiho klanu, ona z
Enlilovců pocházela. Láska, jenž nezná hranic, pohltila je, divokou vášní jejich srdce vzplála. Když
o lásce a zasnoubení Dumuzi svému otci a bratrům řekl, Enki na mír skrz sňatek pomýšlel, své
požehnání Dumuzimu dal. Snad svatba, ta mír mezi klany nastolí, též Enlil, ku všem, děl! Na bratra
svého nejmladšího, Marduk žárlil. Inanna svoje srdce obnažila, o své budoucnosti s Dumuzim
zaníceně vyprávěla. Vizi velkého národa já chovám, jakožto Velký Anunnak, Dumuzi z ní povstane.
Jeho jméno bude vyvýšeno nad jiné, já jeho královskou chotí stanu se. Vznešené postavení sdílet
budeme, vzpurné země společně si podmaníme. Ambicemi těmi, Marduk velmi znepokojen byl."
Marduk žárlil na Dumuziho, protože ho Inanna chtěla povýšit nad ostatní Anunnaky, ale tuto pozici
si již před léty nárokoval Marduk. Proto proti němu zosnoval úskok. Podstrčil mu svou nevlastní
sestru Geštinannu, aby ho svedla a zkompromitovala. Dumuzi uprostřed osudné noci zpanikařil,
utekl, a jak prchal, tak spadl ze skály, zranil se a zemřel. Tato událost měla zničující dopad na
vztahy mezi Enlilem a Enkim. Enlilovci chtěli Mardukovu smrt, zatímco Enkiho klan argumentovat
tím, že i když měl Marduk v incidentu prsty, tak Dumuzi zemřel přičiněním osudu a nikoli rukou
Mardukovou. Inanna na tuto verzi nepřistoupila. Z jejího pohledu byl za smrt jejího miláčka
zodpovědný Marduk. Proto na něj tvrdě zaútočila s cílem ho zabít.
"K vysokému nebi její lkaní neslo se: Spravedlnost, pomstu, smrt Mardukovi! Křičela!"
Boj Inanny a Marduka
"Inanna Marduka do boje vyzývala. Za smrt milého svého, pomstít se chtěla. I stalo se, že válka se
zběsilostí dosud nevídanou, mezi oběma klany propukla. Inanna zahájila válku tu a ve své lodi

nebeské nad panstvími Enkiho synů přelétala. Na pomoc Ninurta jí přišel, ze svého nebeského
ptáka na nepřátelské bašty pálil zhoubné paprsky. Z nebe spalujícími blesky a ničivými hromy
útočil. V Abzu vše z řek vyplavil, dobytek na poli rozptýlil. Na sever, na místo s umělými pahorky, se
Marduk uchýlil, v závěsu za ním, Ninurta na tamní obydlí jedovaté střely chrlil. Jeho zbraň co-trhá-
lidi-na-kusy v těch zemích lidi o smysly připravila. Průplavy, jež říční vodu vedly, do ruda zbarvily
se krví. Zatímco pustošivé boje na sever se šířily, Marduk v Ekuru se uzavřel. Gibil pro něj
neviditelný štít vymyslel, Nergal jeho vševidoucí oko na nebe vynesl. Se zářivou zbraní Inanna na
úkryt zaútočila, Horon na obranu otce svého přispěchal. Září Inanninou jeho pravé oko poškozeno
bylo. Zatímco Utu Igigy a hordy pozemšťanů za Tilmunem odrážel, na úpatí pahorků umělých se
Anunnakové toho a toho klanu i přívrženci jejich, v litém boji srazili. Nechť Marduk vzdá se, ať
krveprolití to skončí! Tak Enlil sdělil svoje slova Enkimu. Nechť bratr s bratrem promluví! Enkimu
Ninchursag zprávu zaslala. Uvnitř Domu, který jako hora je, poslední baštu odporu si Marduk
zřídil. Inanna nemohla ztéci masivní stavbu z kamene, hladké stěny odvracely její zbraně. Pak
Ninurta o tajném vchodu dozvěděl se, otočný kámen na severní straně objevil! Temnou chodbou
Ninurta kráčel, klenba její jako duha třpytila se září z krystalů v odstínech nesčetných. Uvnitř,
průnikem zburcovaný, Marduk, Ninurtu očekával se zbraněmi připravenými. Ninurta vzhůru galerií
kráčel, zbraně jeho odpovídaly a divukrásné křišťály ničily. Do horní komory, na místo s Velkým
pulsujícím kamenem, Marduk uchýlil se, ve vchodu jejím Marduk kamenné mříže spustil, ve vstupu
bránily každému a všem. Dovnitř Ekuru Inanna a Iškur za Ninurtou vešli, co dál učinit rozmýšleli.
Ku třem blokům kamenným, ku spuštění přichystaným, Iškur pozornost všech obrátil. Nechť smrt
pomalá, být pohřben zaživa, je Mardukovým ortelem. Na konci galerie se tři kamenné bloky
uvolnily, každý dolů sjel co kamenná zátka, by Marduka tam jako v hrobě uzavřel."
Enlilovci chtěli nechat Marduka v pyramidě zemřít, ale jeho rodina protestovala. Opět přichází na
pomoc moudrá Ninchursag, aby vyřešila patovou situaci. Marduk bude zachráněn, ale odejde do
vyhnanství – "země odkud není návratu", dále se vzdá následnictví prvorozeného a Igigové, kteří
stáli za Mardukem, vydají a opustí přistávací plošinu. Poté se architekt a tvůrce pyramid Ningišzida
ujal vyprošťovací akce:
"Na místě, které ukážu, vstupní otvor do kamene vytesejte, odtud vzhůru chodbu točitou vyvrtejte,
tak záchranou šachtu vytvoříte. Ve spirále dutin skrytých, cestu přes kameny sobě cestu proklestíte.

Pak vzhůru velkou galerií půjdete, tři kamenné uzávěry zvednete a do komory horní, Mardukova
vězení smrti se dostanete."
Taková slova mohl pronést skutečně jen ten, kdo byl dokonale seznámen s vnitřkem pyramidy, její
tvůrce. Přesto mnozí "historici" budou stále ještě chtít, abyste tomuto "nesmyslu" nevěřili.
"Šachtou točitou ho opatrně spouštěli, na čerstvý vzduch ho vynesli."
Poslední vývoj událostí si vyžádal nové rozdělení území a pravomocí mezi syny Enlila a Enkiho.
Egypt připadl Ningišzidovi, Marduk odešel do vyhnanství, Inanna požadovala vlastní zemi a po
delší debatě ji připadla země v údolí řeky Indu. Iškur získal oblast Baalbacku, přistávací plošiny
a zemi na sever, zemi jižním směrem připadl Nannarovi. Ningišzida dostal do správy "zemi dvou
úžin".
"Pak pozemšťané rozmnožili se, z hornatých území do suchých nížin odešli, potomci Igigů, kteří
brali sobě pozemšťanky, toulali se krajem, ve vzdálených zemích, kde Ka-inovo příbuzenstvo
přežilo. Ninurtovi (Jahve), jenž Anzua a Marduka porazil, pravomoci byly uděleny enlilské."
Nový plán Anunnaků

Doba se na Zemi od základu změnila a vše vypadalo jinak. Pozemšťané se hojně rozmnožovali
a odcházeli z hornatých oblastí do nížin. Počet čistokrevných Anunnaků byl velmi malý a navíc se
potýkali na všech frontách se stále většími problémy. Vzájemné konflikty, velká spousta lidí, kteří
neustále vznášeli nejrůznější požadavky a problematické zásobování potravinami znamenalo, že
Anunnakové stále více ztráceli kontrolu nad lidstvem. Museli vytvořit nový generální plán, jak
ovládnout situaci a jak zajistit, aby lidé zůstávali na svých místech a poslouchali svoje "bohy".
Nevěděli si s celou situací rady, tak si vyžádali moudrost Anovu:
"Nemnozí vznešení byli Anunnakové již, co z Nibiru přišli. Málo bylo jejich dokonalých potomků.
Potřebovali moudrost Anovu, kterak nad lidstvem vznešenost si zachovat, kterak přimět většinu, aby
hrstku poslouchala a jí sloužila. Kde Eridu, Enkiho první město, před Potopou stálo, na spoustách
bahna a naplavenin nové Eridu vytýčeno bylo. Ve středu jeho, na plošině vyvýšené příbytek pro
Enkiho a Ninki stavěli. Pro Enlila a Ninlil nové Nibru-ki na bahně a nánosech zbudovali. Příbytek
pro ně tam byl postaven, na sedmi stupních zvedal se vzhůru. Schodiště, k nebi stoupající, na
nejvyšší plošinu vedlo. Své tabulky předurčení tam Enlil schraňoval, zbraněmi jeho byly ony

chráněny, vyvýšeným okem, jež prohlíží země a vyvýšeným paprskem, jež proniká vším. Na nádvoří
v úkrytu k tomu určeném, Enlilův rychle stoupající nebeský pták uschován byl. Když nebeský kočár
Anuův přiletěl, nebeské lodě Anunnaků vylétly mu vstříc, k bezpečnému přistání na místě kočáru v
Tilmunu, naváděli jej. Tři děti Anuovi: Enlil, Enki a Ninchursag stáli tam a vítali je. Objímali se,
smáli se a plakali. Tak dlouhé, tak dlouhé jejich odloučení bylo! Ač více šarů měli rodiče, mladší
než jejich děti vypadali! Dva synové vzezření starého a vousatého byli, Ninchursag, kdysi tak
krásná, ohnutá byla a vrásčitá. Všech pět topilo se v slzách, slzy radosti se slzami smutku mísili se."
Anunnakové podrobili minulost bedlivému zkoumání a přišli k překvapivému závěru:
"Země Pozemšťanům patří, chránit je a šlechtit, k tomu jsme byli určeni. Je-li toto naším posláním,
nuže podle toho jednejme! Enki děl."
Je důležité si všimnout, že to byl opět Enki, který se postavil do čela úkolu, pozvednout a vzdělávat
lidstvo, jako se o to pokoušel mnohokrát předtím. Jeho nejstarší syn Marduk, jeho bratr Enlil a
Enlilův syn Ninurta (biblický Jahve) šli však jinou cestou a zavedli dlouhou tradici krutosti a
nadvlády:
"Vytvořit civilizované oblasti Velcí Anunnakové rozhodli se, tam pak chtěli vědění lidstvu předávat,
města zbudovat, království jako na Nibiru založit na Zemi, korunu a žezlo vybranému člověku dát.
On ať slovo Anunnaků lidem tlumočí, práci a obratnost vyžaduje. V posvátných okrscích kněžstvo
založili, by sloužili Anunnakům, co vznešeným pánům a úctu jim prokazovali. Civilizaci chtěli
lidstvu předat, čtyři oblasti vytvořit, tři pro lidstvo a čtvrtou zakázanou, Anunnakové rozhodli.
První oblast na území starého Edinu založit, by Enlil vládl jí a jeho synové, druhá oblast v Zemi
dvou úžin zřízena pak bude, ku vládě Enkiho a jeho synů. Oblast třetí, jež s těmi dvěma prolínat se
nesmí, ve vzdálené zemi Inanně připadne, čtvtou oblastí jen Anunnakům zasvěcenou, poloostrov s
místem kočárů bude."
Počátky Starého zákona

Anunnakové se rozhodli vyřešit svou problematickou situaci po Potopě na Zemi tak, že zavedli
institut podřízených králů a vysokých kněží. To objasňuje původ královského majestátu, a tak ze
starověkých kultur vyvstali králové a královské rodiny. Král, byl vládce, nově stanovený Anunnaky,
sděloval lidu jejich vůli a vynucoval ji. Tady lze spatřit počátek Starého zákona a tímto způsobem

začali "bohové" ovládat lidstvo. Od tohoto okamžiku hráli i kněží neméně důležitou roli v ovládání
lidí. Jejich úkolem bylo osvojit si "tajné vědění" a naučit lidstvo, aby slepě a pokorně poslouchalo.
Enkiho tendence skrytě pomáhat lidem, zřejmě vedla k založení "tajných společenství" jejichž
původ byl vystopován až do Edinu. Byl to ostatně ten "had", který neustále toužil povznášet lidstvo
(a možná ho také mít k dispozici v soupeření s Enlilem, jako svoji skrytou kolonu).
Anu se chtěl setkat s Mardukem ve vyhnanství za oceánem. Nejprve ale v této zemi zlata v Jížní
Americe postavili pro Anua palác. Všechny budovy byly pokryté zlatem, dokonce sochy, a květiny
v zahradách zhotovili ze zlata. Tak úžasné propracované řemeslné zpracování na Zemi ještě nikdo
neviděl. Takové zlaté město popisoval Cortes, když na něj narazil při svých dobyvačných
výpravách, a které přesně odpovídalo tomuto popisu. Marduk musel iniciovat rozvoj raných
mexických civilizací, které se sice mírně lišily, ale jinak vykazovaly společné známky anunnackých
zásahů. Všude fungoval létající hadí bůh, a pokud tím létajícím hadím bohem byl Enki, tak to
vysvětluje, proč tuto část Země Enki navštěvoval. Létal za svým synem Mardukem.
Architektonické styly a bloky veřejných budov se až příliš podobají všem ostatním stavbám po
celém světě, což ukazuje na plánovaný civilizační program Anunnaků té doby. Anuovi se vnuka
Marduka velmi zželelo, když viděl, jak je oddělen od ostatních anunnackých synů. A tak mu
odpustil a požehnal. Anu se chystal odletět a udělil poslední pokyny: "Dejte Lidstvu vědění, o tajích
nebe a Země, poučte je v míře rozumné. Zákony spravedlivé a správné předejte jim, pak vzdalte se
a odejděte."
Byla to doba, kdy do současnosti stále chybělo nějakých 7 000 let vyplněných zmatky a prakticky
nepřetržitým konfliktem, což vedlo k ničení jednotlivých území na planetě, přes velmi temné
biblické období. Byla to doba, kdy Anunnakové začali počítat svůj pobyt na planetě v obězích Země
a ne v obězích planety Nibiru (šarech), jak to činili dosud. "Ve věku Býka, Enlilovi zasvěceném,
počítání pozemskými roky zahájeno bylo." (Býk: 4380 př. n. l. - 2220 př. n. l.)
Tisíciletí, která následovala, byla více méně zdokumentována v nejrůznějších kulturách a různých
formách. Lidé byli anunnackými bohy povznášeni a pěstováni, ale i zotročováni a využíváni.
Perioda, jež následovala pod bdělým dohledem Anunnaků, vešla ve známost jako starověká
civilizace. Ovšem jejich rodinné problémy, konflikty, boje o svěřená území a moc jen stupňovaly
napětí, což z lidí učinilo jen nevědomé, zranitelné přihlížející oběti a nástroje v rukách svých bohů v
jejich velké hře o trůny. Enlil vyvíjel velké úsilí, aby ukočíroval celou svou rozvětvenou
"anunnackou rodinu", která toužila po poctách, moci a k tomu se musel navíc potýkat s dynamicky
se rozvíjejícím lidstvem. Lidé se brzy naučili své bohy napodobovat a iniciovali mezi sebou
konflikty a projevy agrese. (Vždyť jim v žilách částečně kolovala anunnacká DNA). Nicméně tyto
lidské konflikty byly z velké části podněcovány "bohy", jak je zřetelně patrné ze "Starého zákona".
Bůh pomsty se stal všudy přítomnou silou, která začala lidstvu vládnout železnou pěstí. Ale i ze
Starého zákona vyplývá, že "bůh", který lidem vládl, nebyl jen jeden, bylo jich více, což lidstvo
uvádělo do zmatku a přispívalo ke vzniku ještě většího konfliktu mezi anunnackými bohy o vládu
nad světem a lidskými otroky.

Vzestup lidstva
Po Anově odjezdu podnikl Marduk kroky, aby prosadil svůj právoplatný nárok na světovládu,
kterou mu kdysi slíbil Enki, na samém počátku jejich působení na Zemi. Z důvodu nejrůznějších
okolností, ale Marduk byl vždy z rozdělení moci a odpovědnosti vždy nějakým způsobem
vynechán. Proto nakonec ztratil nervy a rozhodl se vzít si, co mu "právem" náleželo. Nelze se divit,
že k osobě Marduka přistupoval Enki i Enlil s nejistotou, protože oba podvědomě věděli, že jeho
vznášené požadavky jsou víceméně legitimní. Ovšem jeho výbojné metody již tak legitimní nebyly.
Doba, která nastala, byla zázrakem civilizace. Takzvaný "primitivní člověk" vyšel z jeskyně a začal
vykazovat velmi vysokou míru inteligence, kdy k němu široké vědění a bystré chápání moderních
věd přišlo takřka přes noc. Vysvětlení je prosté. Anunnakové dostali instrukce od svého nejvyššího
vůdce Anua, aby s lidstvem udělali přesně toto. Tento veliký intelektuální posun neměl nic
společného se zázračně urychlenou evolucí, ale s instrukcí: "Vyučit lidi a odejít". A tak se lidé od
anunnackých bohů učili vše potřebné i všem dovednostem nezbytným pro přežití lidstva. Existovalo
mnoho "bohů", kteří dohlíželi na města, městečka i vesnice. Byli to členové rozvětvené anunnacké
rodiny, kteří měli za úkol dozírat na lidi a udržovat je pod kontrolou. Když do města přijel velitel,
šéf, bůh, obvykle se konala oslava ve formě uctívání a obětování v chrámu. Každé osídlení mělo
vyhrazeno pro tento účel chrám. Byly to přepychové stavby s osvěžující vodou, stinnou zahradou,
místem k odpočinku a shromaždištěm, kam lidé přinášeli oběti a dary. Existovalo také přísně určené
menu, co který "bůh" rád jí. Velekněz musel dohlížet na to, že o bohy bude postaráno a dostával
instrukce, které pak sděloval lidem. Tato praxe se časem, během tisíců let zvrhla a zrodila se různá
náboženství, která začala parazitovat mezi potřebami bohů a lidí, kteří uvázli v pasti nevědění a
nejrůznějších duchovních manipulací s nimi.
Je potřeba si neustále připomínat, že všechny informace, které čtete, nejsou nějaké sci-fi, ale jsou to
skutečná slova vyrytá sumerskými písaři do jílu před 4000 až 6000 lety. Není to zajímavý román,
který má zaujmout "masy", ale fakta z dávné doby.
A tak "započala" civilizace lidí. "Kde dříve města jen pro Anunnaky stála, nyní města pro ně i
Pozemšťany vyrůstala." Lidé se učili všemu od výroby cihel, stavebnictví, architektury, matematiky,
kosmologie, zemědělství, řízení nebeských kočárů a mnohé další. Pak nadešel čas, dát lidstvu
království s odznaky moci, vědění a charakteru: korunu a žezlo. Ve městě zvaném "Kiš" byl

jmenován první lidský král. Jeho hodnost udělená Ninurtou zněla – "Mocný muž". Město Kiš tak
proslulo jako "město žezla" a tento titul pak přecházel během přestavby jednotlivých měst z
jednoho města na druhé. Soustředěné snahy povznést lidi přinesly rychle ovoce a na Zemi brzy
zavládlo období hojnosti. Po velmi dlouhé době byl dostatek jídla pro všechny, všechna odvětví
vzkvétala...
Babylonská věž
"Inanna plán ve svém srdci pojala, že získá ME od Enkiho, ona pikle kula. Když Inanna sama do
příbytku Enkiho vešla, krásou Inannny ohromený byl, Inanna šperky ověšena, pod šaty tenkými tělo
své ukazovala. Z vinných číší spolu sladké víno pili, v pití piva spolu soutěžili. Ukaž mi ME, Inanna
Enkimu laškovně pověděla. Božské formule pro vládu a panování, pro kněžství a písařinu, pro
milostné oblékání a pro válčení formule ty na ME Inanně Enki podržet dal. Pro hudbu a zpěv, práci
se dřevem, kovy a drahými kameny. Devadesát čtyři ME, jichž pro civilizované království je třeba,
Enki Inanně dal. Svou kořist pevně svírajíc, Inanna od dřímajícího Enkiho potichu se vytratila.
Když Marduk slyšel všechno to, veliká zuřivost jej popadla, hněv jeho neznal hranic. Dost už bylo
ponížení mého! Na otce svého Enkiho, Marduk křičel! Posvátné město pro sebe v Edinu on pro sebe
žádal. Když Enlil výzvě Mardukově sluchu nedopřál, Marduk do svých rukou osud pevně vzal. Na
místo, jež původně pro přílet Anův původně zamýšleno bylo, Nabu Igigi svolal, i jejich potomky ze
zemí, kde porůznu žili, aby tam pro Marduka posvátné město a místo pro nebeské lodě postavili!
Když přívrženci jeho se na tom místě sešli, kameny žádné k výstavbě tam nenašli. Marduk ukázal
jim, kterak cihly vyrábět a ohněm je vypalovat, by místo kamene posloužily. Tak oni věž stavěli, její
vrchol měl dosáhnout až k nebi. Chtěje zmařit jejich plán, Enlil na to místo pospíchal, udobřit si
Marduka chlácholivými slovy zkoušel, zastavit Marduka a Nabua ve snažení jejich, Enlil nedokázal.
Do Nibru-ki své syny a vnuky Enlil povolal, co počít si, radili se všichni. Marduk nepovolenou
Bránu do nebe buduje, Pozemšťanům ji svěřit chce. Pokud tohle připustíme, tak i jiné věci nebudou
pro Pozemšťany nemožné. Ten zlý plán nutno zastavit! Ninurta (Jahve) děl, na tom všichni shodli
se. Byla noc, když z Nibru-ki Anunnakové z větve Enlilitů přišli, z nebeských svých lodí do rostoucí
věže pustili se. Oheň a síru na ni metali, věži a táboru celému přítrž učinili, jednou provždy. Vůdce
a všechny přívržence jeho, za hranice rozptýlit Enlil poté rozhodl, by jejich porady pro příště zmátl
a jejich jednotou otřásl. Enlil pak vyhlásil. Až doposud všichni Pozemšťané jeden jazyk měli,
jedinou řečí oni mluvili. Napříště jejich jazyk popletu, by řečí své navzájem nerozuměli! V každé

oblasti a každé zemi způsobil, že lidé jiným jazykem hovořili, pak jiný způsob psaní každému dal, by
oni jeden druhého nechápali."
Zklamaný Marduk se rozhodl, že si postaví svoje svaté město. Zmíněným městem byl Babylon.
Svolal své stoupence a Igigy. Stavěli věž, která měla dosáhnout až do nebe. Tady je jasná paralela
s textem v bibli, který je takřka identický s tím, jak to popisují sumerské hliněné destičky: "Bůh
sestoupil, aby zničil jejich věž a zmátl jejich řeč, protože, kdyby se jejich dílo zdařilo, pak by
nechtěli ustoupit od ničeho, co by si usmyslili provést. Ten zlý plán nutno zarazit"... Velmi matoucí
slova pro ty, kteří očekávají, že jejich "všemilující Bůh" bude chtít pro svoje stvoření jen to nejlepší.
Po vyhnání z Babylonu se Mardukovým předmětem zájmu stal Egypt. Ze starodávných textů
vyplývá, že anunnačtí bohové vládli Egyptu přibližně 12 300 let a jejich nadvláda započala
prakticky ihned po Potopě. Marduk byl egyptským bohem ještě předtím, než začal usilovat o moc v
Babylonu, ale po svém návratu do Egypta zjistil, že jeho bratr Ningišzidu tam mezitím všechno
změnil.
"Ningišzidu jako vůdce našel tam, vznešeným pánem on tu byl, co Marduk kdysi plánoval a řídil,
Ningišzidou bylo zrušeno. Jak chápat mám, co stalo se?! Marduk od Ningišzidy žádal odpověď. Ze
zničení skrytých věcí Marduk Ningišzidu obvinil, že přinutil Horona (Hora) do pouště odejít, na
místo, kde vody není. Dva bratři povyk ztropili, do zuřivé hádky se pustili. Slyš, zpátky jsem, na
svém místě právoplatném! Marduk na Ningišzidu křičel! Tys o místo mne připravil, od nynějška
toliko mým zástupcem smíš být. Pokud však ke vzpouře máš sklony, pak do jiné země musíš odejít!
Po tři sta padesát let pozemských dva bratři v Zemi dvou nížin svářili se, po tři sta padesát let vládl
zemi chaos, země mezi dva bratry rozštěpena byla, pak Enki, otec jejich, k Ningišzidovi promluvil.
V zájmu míru do jiné země odejdi!"
Ningišzida a Egypt
"Jít do země za oceánem se Ningišzida rozhodl, se skupinou stoupenců svých, on tam šel. Šest set
padesát pozemských let byl v té době letopočet, avšak v panství novém, kde Ningišzidu "Okřídleným
hadem" zvali, nové počítání započalo. V Zemi dvou úžin, druhá oblast pod nadvládou Marduka
založena byla, v letopisech První oblastí jakožto Magan, Země kaskádovité řeky, byla uváděna.
Mezi lidmi Druhé oblasti, když jazyky zmateny byly, Hem-Ta, Tmavě hnědá země, od té doby se jí
říkalo a "Neteru", "Hlídači" byli Anunnakové v nové zemi zváni. Marduk jako "Ra, Zářivý", uctíván

zde byl, Enki jako "Ptah", Zakladatelem, byl veleben. Ningišzida jakožto "Tehoti či Thoft, Božský
měřič", připomínán byl. Chtěje vymazat vzpomínku naň, Ra (Marduk) jeho tvář na Kamenném lvu
obrazem svého syna Asara nahradil. Počítat po desítkách, nikoli v soustavě šedesáti, Ra lidi
přinutil, rok on také, po desítkách dělil, sledování Měsíce, sledováním Slunce nahradil. Zatímco
Tehuti za vlády svá dávná města, severu a jihu, pod jedním korunním městem sjednotil, Marduk
krále, potomka Neterua a Pozemšťanky, on tam dosadil, Mena, jeho jméno bylo. Kde dvě země se
stýkají a velká řeka dělí je, tam Ra město žezla založil. Nádherou velikou, jež předčila Kiši v První
oblasti, obdařil ho, Mena-Nefer – Menova krása, to město neslo jméno. Ve prospěch Druhé oblasti
Ptah Raovi rozličné ME dal, všemožné vědění, vyjma oživování mrtvých Raovi on předal. Vodní tok
Hapi, největší řeky v zemi, Ptah pro Raa a lid jeho upravil, hojnost z půdy úrodné rychle vzešla,
lidé a dobytek se rychle množili."
Není jisté, zda okřídlený drak je Enki či Ningišzidu, protože jejich symboly se velmi podobají
a dokonce i jejich schopnosti a povahy byly velmi blízké. Pokud ale vyjdeme ze sumerských
destiček, tak to byl s největší pravděpodobností Ningišzida, kdo měl tak veliký vliv na americké
kultury. Naučil je většině dovedností, které znaly, včetně budování neuvěřitelných staveb v oné části
světa. Tato část dějin se vyznačuje zajímavým prvkem. Předtím totiž Ningišzida žil v Africe a
zřejmě využíval zkušené africké dělníky, kteří se vyznali v těžbě a v budování projektů pod jeho
vedením. Proto nám dává dokonalý smysl, že pracovní silou Ningišzidy, když poprvé dorazil do
Ameriky, zřejmě byli Olmékové se svými typicky africkými rysy. Zjednodušeně řečeno, byl to jeho
doprovod afrických stavitelů a horníků. Také by to vysvětlovalo, proč se písmo Olméků v Mexiku
velmi podobá způsobu psaní různých afrických kmenů. Dochovali se četné vyobrazení a plastiky
olméckých horníků, jak se krčí ve stísněném prostoru s ochranou pokrývkou hlavy a s nástroji v
obou rukou, nad nímž bdí všudypřítomné božstvo. Historikové tvrdí, že neví, kdo sjednotil Egypt,
ovšem tabulky v tomto mají jasno a bez obalu nám sdělují, že to byl Marduk. Zdá se, že převzal
vládu nad touhle částí světa okolo roku 3500 př. n. l., a všechnu počáteční práci odvedl před
Mardukem král Štír Narmer, který byl z Enlilova klanu. Všichni následující faraóni museli být
nějakým způsobem spřízněni s Mardukem a jeho Igigy či Neteru (Strážci). Ve světle všech těchto
informací by byl Narmer v době, kdy ho pohřbívali, víc než 1500 let starý. Je to možné? Ano Třeba
Noe čili Ziusudra byl podle sumerského počítání starý 36 000 let. To však jen díky tomu, že byl
synem Enkiho. Tedy není důvod žasnout nad věkem krále Narmera, jelikož byl synem Nannara,
čistokrevného anunnackého boha. I on však, ale musel umřít, tak jako všichni lidští kříženci.

Marduk/Ra od začátku chtěl vtisknout své zemi nový ráz

V době, kdy Marduk přebíral vládu nad Egyptem, měl už celou zemi pro sebe. Sever a Jih byly
sjednoceny a on začal budovat svoji dynastii jako veliký bůh "Ra" – Zářivý. Snažil se své zemi
vtisknout svůj ráz. Nejdříve odstranil tvář Ningišzidy ze sochy sfingy a nahradil ji tváří svého syna
Asara. Marduk ale šel ještě dál, když nahradil šedesátkovou soustavu desítkovou, aby odlišil svou
zemi od ostatních. Rozdělil tak rok na deset period a sledování Měsíce nahradil sledováním Slunce.
Je jasné, že Marduk byl velmi nadaný, ale zároveň velmi frustrovaný jedinec, který si tímto
kompenzoval všechna ta léta přehlížení. Předsevzal si udělat vše, co bude v jeho moci, aby dokázal
svojí předurčenost a mohl se "povýšit" nad ostatní bohy. Zavedl nové náboženství, ustavil vládu
faraónů, aby vyznačil počátek svého nového modelu civilizace. Dosazovaní Faraóni museli být
z poloviny bohové a z poloviny pozemšťané. Většinou pocházeli ze skupiny "bohů" zvaných Neteru
(Strážci), jejichž úkolem bylo starat se o pozemšťany. Ve skutečnosti to ale bylo rozdělování práce,
její vymáhání a špehování pozemšťanů. Nový vznešený královský rod okamžitě zplodil třídní
strukturu a ta umožňovala, aby se králové chovali ke svým stoupencům pohrdavě. "Vždyť byli
přece polobohové." Králové byli posedlí svými bohy a hluboce ve svém nitru toužili být jako oni,
nesmrtelné bytosti, způsobilé cestovat do nebe. Podle sumerských textů se první král, kterého Ra
dosadil do funkce, jmenoval Meni (Menés). Enki byl zprvu potěšen, že jeho syn Marduk dělá ve své
oblasti takové pokroky. Dal mu všechny tabulky vědění ME, aby usnadnil a urychlil jeho budování.
Předal mu všechny znalosti mimo znalostí, jak oživovat mrtvé.
Ninchursag pojmenovala jedno souhvězdí na počest Inanny, aby ho sdílela se svým bratrem Utem,
éra takto pojmenovaná byla věkem Blíženců. Ovšem zemím svěřeným Inanně se až tak dobře
nedařilo. Byla to daleká země východní, za sedmi pohořími – "Země šedesáti drahokamů". Jednalo
se o oblast údolí Indu, do které přenášela svoji osobnost a sexualitu. Ostatně byla bohyní lásky a
sexuality. Inanna zavedla v této zemi nový jazyk a nový způsob psaní. Způsob jakým indická
kultura ve svých zvycích, oděvnictví a šperkařství využívá drahokamy, také ukazuje, že údolí Indu
bylo skutečně zemí šedesáti drahokamů a panstvím Inanny. Inanna si vyžádala "informační" tabulky
ME, které se cestou ztratily při bizarní sérii zadržování jejími protivníky, kvůli jazykovým bariérám
a úmrtím kurýrů. Výsledkem bylo, že Třetí oblast se nevyvíjela tak zdárně, jako jiné oblasti. To
přispělo k nestabilitě mezi Anunnaky. Stále agresivnější tažení za mocí, které Marduk/Ra
uskutečňoval v Egyptě a odpor ostatních "bohů" přispělo k tomu, že i mezi lidskými stoupenci

jednotlivých bohů začalo docházet k neustálým šarvátkám. Inanna propadala čím dál tím většímu
šílenství. Ve své zemi založila první nevěstinec – "Dům nočních radovánek" a v promiskuitních
jednodenních sexuálních vztazích hledala svého tragicky zemřelého milého Dumuziho a vždy ráno,
po prohýřené noci, našli její milence mrtvé.
"Dlouhý život, šťastnou budoucnost jim slibovala, že každý z těch milenců Dumuzi je, ona si
představovala. A druhého dne na loži jejím, vždy každý, pak nalezen mrtev byl."
Mardukův nástup k moci

Marduk začal tvrdit faraónům, že jim může zajistit cestu do nebe, aby mohl od nich vyžadovat ještě
větší chválu a poslušnost. Nadiktoval text známý jako Kniha mrtvých, v níž králům poskytoval
návod, jak se mají dostat k "nebeským bárkám", které je přivezou do posmrtného života na jiné
planetě. Na oplátku Marduk/Ra požadoval naprostou poslušnost. Následně prohlásil, že všichni
králové musí být z poloviny lidé a z poloviny bohové. "Nechť králové mé oblasti z potomstva
Neterů jsou, nechť oni posmrtnou cestu na Nibiru podniknou." Posmrtný život, který Marduk
nabízel svým faraónským králům, byla výsada cestovat na Nibiru a tam žít jako Anunnakové věčně.
Tuto nesmrtelnost nesmíme slučovat s duchovním životem, Duchem a Bohem. Posmrtný život,
který Marduk nabízel, byl fiktivní realitou spojenou s planetou, ze které pocházel. Schopností
skutečně oživovat mrtvé a nabízet jim život věčný nevládl. Tuto schopnost měla jen malá hrstka
těch nejvyšších Anunnaků. V rámci svého expanzivního plánu nařídil Marduk svým stoupencům,
aby vtrhli na jiná území v Abzu a zmocnili se zlata těch, kteří byli stoupenci jeho bratrů, a svým
králům nařídil, aby připojili k Egyptu všechny sousední země. Marduk začal být tak posedlý a
arogantní, že před svým otcem Enkim nepokrytě prohlašoval:
"Země patří mně, já ji budu vládnout." Když silou zbraní králové dobývali cizí země pro Raa, on
říše svých bratrů napadal, hněv jejich vyvolal. Nač Marduk chystá se, bratři jeden druhého se ptali.
Na otce svého Enkiho obrátili se. Otci svému, Ra odmítl naslouchat. Stát se pánem Čtvrté oblasti,
takový choval ve svém srdci plán. V Šumeru, První oblasti, království mezi městy střídalo se, v
oblasti Druhé Ra rozmanitost nepřipouštěl, sám on vládnout chtěl. Nejstarší z Nebe, prvorozený,
který je na Zemi! Tak on titulovat nechal se mezi kněžími. Nejpřednější z dávných dob: Tak poručil,
že musí být ve chvalozpěvech zván. Pán věčnosti, ten který nekonečna dosáhl, všem bohům
předsedající, ten, jež sobě nemá rovna, veliký a jediný! Takto Marduk, jakožto Ra, nad všechny

bohy povýšil se, mocnosti jejich a vlastnosti sobě sám přidělil. Jsem jako Enlil pro panování a
výnosy, jako Ninurta pro pluh a boj, jako Adad pro blesky a hřmění, jako Nannar k tomu, bych
ozařoval noc, jako Utu, Šamaš já jsem, jako Nergal nad Dolním světem vládnu, jako Gibil zlaté
hlubiny já znám, jako Ningišzida číslům a jejich počítáním vládnu! Těmito prohlášeními anunačtí
vůdci velice zděšeni byli. Co má tě ve své moci? Enki, syna svého Marduka, se ptal. Neslýchaná je
domýšlivost tvá! Nebesa o mé slávě svědčí! Marduk odpověděl otci svému Enkimu. Býk nebes,
Enlilovo hvězdné znamení, svým vlastním potomkem byl zabit, na nebesích již věk Berana, můj věk
se nachází, neklamná jsou toho znamení! V první jarní den, východ Slunce předmětem sledování
byl, ve hvězdách souhvězdí býka vycházelo Slunce toho dne, v Nibru-ki a Urimu Enlil a Nannar
dívali se, v Dolním světě, kde přístrojová byla stanice, Nergal výsledky potvrdil: Daleko ještě byl
čas Berana, věk Býka Enlila stále platný byl! Ve svých tvrzeních, ale Marduk, ve svých državách
neustoupil, do panství cizích on vyslance posílal, by lidem oznámil, že přišel jeho čas. Na
Ningišzidu vůdcové anunnačtí naléhali, by lidi sledovat nebesa naučil. V moudrosti své Ningišzida
kamenné stavby navrhl, Ninurta a Iškur stavět je pomáhali. V zemích osídlených, blízkých i
dalekých, lidé učeni byli, kterak nebesa pozorovat mají, že Slunce v souhvězdí Býka stále vychází,
oni lidem ukazovali. Pln smutku sledoval to dění Enki, rozmýšleje nad tím, kterak osud správný
Marduk rozvrátil. Poté, co Anunnakové prohlásili sami sebe bohy, nyní na podporu lidstva odkázáni
jsou.
Válka bohů 1
Marduk zašel tak daleko, že se vyhlásil za nejstaršího z nebe, nejpřednějšího z dávných dob. Tvrdil
o sobě: "Jsem Pán věčnosti, jenž nekonečnosti dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jenž nemá
sobě rovna. Ra nad všechny bohy." Převládla jeho megalomanská povaha a začal věřit, že je
nesmrtelným bohem, který je mocnější, než ostatní bohové. To je další drsná připomínka aspektu
naší lidsko-anunnacké DNA, který nám připomíná tisíce bezohledných vojevůdců a diktátorů,
napříč celými lidskými dějinami. Marduk se ve svém tažení za mocí odpoutal od všeho tak moc, že
ho nešlo dostat zpátky na zem. Tvrdil, že nadchází doba jeho nebeského znamení (věk Berana 2220
let př. n. l. – 60 let př. n. l.). Anunnakové se rozhodli, že se sjednotí proti Mardukovi a postaví se
mu:

Sjednotit země pod jediným vůdcem, Anunnakové rozhodli se, po válečném králi, v První oblasti,
toužili. Inannu, Mardukovu protivnici, úkolem pověřili, by správného muže našla. Muže silného,
jehož na cestách svých potkala a lásku jemu dala, takového Enlilovi Inanna ukázala. Arbakad, čtyř
posádek velitel byl otcem jeho, velekněžka matkou jemu byla. Žezlo a korunu mu Enlil dal, Šarru-
kinem, spravedlivým regentem ho Enlil jmenoval. Jako na Nibiru ve své době nové korunní město
založeno bylo, by země sjednotilo. Agade jej pojmenovali, nedaleko Kiši ono leželo. Enlilem byl
zmocněn Šarru-kin, se svými zbraněmi co září, Inanna doprovázela válečníky jeho. Všechny země
od Dolního po Horní moře poslušnost jeho trůnu prokazovaly. Zrakem obezřetným na Inannu
a Šarru-kina Ra bez ustání patřil, pak jak sokol na kořist svou se vrhl. Z místa, kde dříve Marduk
věž nebetyčnou chtěl postavit, posvátnou část do Agadu Šarru-kin přemístil, by na ni "Nebeský
zářivý předmět" usadil. Marduk rozzuřen do První oblasti spěchal, s Nabuem a stoupenci na místo
věže přišli. "Posvátné půdy já sám jsem vlastníkem, mnou brána bohů postavena bude!" Tak
Marduk zarputile děl a pokyny dal svým stoupencům, by řeku odklonili. Příkopy a zdi na místě věže
zbudovali, dům pro nejvyššího boha Marduka postavili. Babili, "Bránou bohů" na počest svého otce
Nabu nazval jí, v srdci Edinu, uprostřed První oblasti, Marduk usídlil se! Hněv Inannin neznal
hranic, svými zbraněmi na stoupence Mardukovi smrt seslala. Krev lidí, jako nikdy před tím na
Zemi, proudila podobna řekám. Za bratrem pak Nergal do Babili přišel, v zájmu zbývajících lidí ať
Babili opustí, tak Marduka přesvědčoval: "Vyčkejme pokojně na pravdivá znamení nebes", Nergal
pravil svému bratru. S odjezdem Marduk souhlasil, ze země do země po nebi cestoval, Amun, ten
Nespatřitelný, byl Ra v Druhé oblasti od té doby zván. Na chvíli Inanna usmířena byla, dva synové
Šurri-kina byli pokojnými jeho nástupci. Pak na trůn v Agadu vnuk Šurra-kinův usedl, Naram-Sin
jmenoval se. V První oblasti Enlil a Ninurta nepřítomni byli, do zemí za oceány se vypravili. V
oblasti druhé chyběl Ra, Marduk po jiných zemích cestoval. Šanci uchvátit do svých rukou všechnu
moc Inanna uzřela, dobýt všechny země Naram-Sinovi poručila. Znesvěcení dopustil se Naram-Sin,
když nechal armádu Pozemšťanů přes zakázanou Čtvrtou oblast projít. Do Maganu vtrhl, do
zapečetěného Ekuru, Domu, který jako hora je, vejít se pokusil. Znesvěcení ta a přestupky zuřivost
Enlilovu vyvolaly, na Naram-Sina a město Agade pomstu uvalil: Uštknutím škorpiona zhynul
Naram-Sin, na příkaz Enlilův Agade vyhlazeno bylo. To stalo se v době, kdy počet roků pozemských
tisíc pět set činil.

Válka bohů 2
Započala válka bohů, v níž sehrálo klíčovou roli lidstvo. Anunnakové potřebovali najít mezi lidmi
silného vůdce, který by vedl jejich armády proti Mardukovi. Inanna ho "objevila" a Enlil z něj
učinil krále s "korunou a žezlem" a pojmenovali ho Šarru-kin. Svět ho zná jako Sargona I., prvního
mocného krále Akkadu. Tabulky nám popisují, že bylo založeno nové sjednocené město s názvem
Agade (Akkad). Tak započala slavná Akkádská říše v čele s králem Sargonem I. Jeho úkolem bylo
zajistit poslušnost všech lidí v Mezopotámii. Historikové dobře vědí o jeho mnohých ohromujících
vítězstvích a z tabulek se můžeme dozvědět, jaký to mělo průběh. "Všechny země od Dolního moře
po Horní moře poslušnost jeho trůnu prokazovaly." Existoval velmi pádný důvod, proč byl Sargon
tak úspěšný a takřka v boji neporazitelný: Inanna totiž vybavila jeho armády vyspělými
anunnackými zbraněmi (podobná okolnost později pomáhala Abrahámovi).
"Enlilem byl zmocněn Šarru-kin, se zbraněmi co září, Inanna doprovázela válečníky jeho." Marduk
toto Inannino bojechtivé počínání bedlivě sledoval z Egypta, a ve vhodnou chvíli udeřil na nic
netušící město Babylon, kde se Marduk usadil proti vůli Inannyl. Příkopy a zdi na místě věže
postavil. Sice takto mazaně získal armádu svých stoupenců, přímo uprostřed první oblasti, v samém
srdci Edinu a Enlilových zemí. Inanna však zareagovala tvrdě a vší silou, kterou vládla udeřila na
Mardukovy armády a rozdrtila je, poté co se usadily v Babylonu, přičemž zničila i většinu města.
"Svými zbraněmi na stoupence Marduka smrt seslala. Krev lidí, jako nikdy předtím na Zemi,
proudila podobna řekám." Bohové používali lidi jako otroky, jako postradatelné pěšáky, aby na svá
bedra vzali veškerý boj i umírání. Podobně bůh pověřil Abraháma či Mojžíše, aby se svými lidmi
bojovali proti jiným skupinám lidí, protože byli "zkažení" a "zlí" a protože se spikli proti bohu. Ti
lidé prostě bojovali za Enlila, proti přívržencům Marduka.
Marduk byl v Babylonu poražen a bratři ho přesvědčili, aby se stáhl zpátky, a aby se nejprve
přesvědčili, zda již nenastal věk Berana – éra Mardukovy vlády. Marduk se do Egypta hned
nevrátil, ale cestoval po jiných oblastech a lid ho začal nazývat "Amon" – Neviditelný. Starší
Anunnaky by už nejvíce potěšil návrat na Nibiru, ale ještě nenadešel čas jejich návratu, protože sběr
zlata v Americe právě vrcholil. Jejich plánem bylo vyčerpat všechny viditelné zásoby zlata a odjet
teprve pak.
Na východě zatím Inanna kula svoje plány na ovládnutí planety. Oba, Marduk i Inanna tvrdošíjně
ukazovali, že chtějí vládnout celému světu. A když Enlil a Ninurta (Jahve) nebyli v první oblasti
přítomni a setrvávali v zemi za oceány, a když i Ra/Marduk cestoval po jiných zemích, tak Inanna
podnikla výpad, který jí měl pomoci uchvátit moc do svých rukou. Poručila svému veliteli Naram-
Sínovi (vnukovi Sargana I.), aby dobyl všechny země. Ten se však dopustil osudné chyby, když se
svými vojsky postupoval přes zakázanou 5. oblast – Tilmun, kde měli pozemšťané zakázaný
přístup. Tento kosmodrom byl vyhražený jen pro Anunnaky. Enlil se tak rozzuřil, že zničil v mžiku
Naram-Sína s celou jeho armádou a dokonce vyhladil i město Akkad. Tabulky uvádí, že se to stalo
1500 let dle pozemského počítání, tedy 2300 let př. n. l. To už byly biblické časy a "Bůh" naváděl
"své" lidi, aby napadali a ničili jiné skupiny lidí, aby si tak ještě více upevnil moc.

Není divu, že za této situace byli lidé zmateni. Neměli svůj vlastní osud pod kontrolou a byli
druhem, ovládaným množstvím spolu soupeřících bohů, kteří jim jen poroučeli, s kým mají válčit,
a kteří nebrali žádný ohled na zmařené lidské životy. Lidé byli pouhými šachovými figurkami ve
velké dobyvačné hře na planetě o moc a území, kterou hráli různí mimozemští bohové.
Válka bohů 3
Boje mezi bohy téměř vždy zahrnovaly i lidstvo, které často netušilo, proč vlastně válčí se svými
sousedy. Tento lidsky nevysvětlitelný čin agrese jedné skupiny pozemšťanů proti druhé, iniciovaný
jejich bohem, ustavil vzorec chování pro mentálně se vyvíjející lidstvo. Lidská civilizace, která se
vynořovala z doby temna, vnímala toto počínání, jako něco normálního. Bůh přikázal a nabádal lidi,
aby napadali příslušníky svého "živočišného druhu" a tak jim to připadalo jako něco naprosto
normálního a správného. Poskytoval lidem záminku, aby se postavili všem těm "hříšným, zlým"
a všem těm, kteří neplní jeho vůli. Jenže bohů bylo více a i jejich vůle byla často rozdílná. To
pozemšťany uvádělo z hlediska toho, čemu a komu mají věřit do velkého zmatku. Navíc to dostali
přímo "písemně", jako základní přikázání: "V jednoho Boha věřiti budeš"! Ale v kterého? Enlila,
Nuertu (Jahveho), Marduka, Enkiho, Ningišzidu či Inannu? Jejich bůh se v každé oblasti země
výrazně lišil a vedl své lidi do boje za své "božské" zájmy. Lidé biblických zemí se naučili uctívat a
velebit svého boha, ale toto uctívání často přivodilo odplatu ze strany některého jiného
anunnackého boha s vyšší hodností. A tak střety mezi biblickými skupinami lidí pokračovaly téměř
3000 let, podněcované mocenskými boji Anunnaků. Vše je velmi podrobně popsáno v bibli a tak
dnes máme již zdrcující důkazy o tom, že texty o těchto událostech nesouvisí se spásou a věčným
duchovním posmrtným životem a spojením se s Bohem s velkým "B", ale zde šlo o pečlivě
vytvořenou propagandu a kontrolu myšlení lidských otroků, kterou uplatňovala celá řada
mocichtivých a pomstychtivých bohů. Anunnakové si díky své vyšší technické, inteligentní a
informační úrovni, než jakou měli lidé, přisvojili roli Boha. Toto vysvětluje, proč v této biblické
době bylo zrozeno tolik různých náboženství. Odpověď nám přináší také sumerské texty, které byly
nemilosrdně přesně zaznamenány před několika tisíci lety na hliněné tabulky, ale i biblické texty ve
Starém zákoně. Musíme se zbavit strachu z četby těchto textů, které mají často za úkol
zmanipulovat lidstvo do slepého a bojácného fanatismu.

Prosazování starozákonních hodnot je praktikováno na Zemi dodnes, a proto je poznání "největším

hříchem". Lidem jsou podsouvány nepravdy, lži a manipulace ve všech oborech lidské činnosti, aby
zůstali natrvalo poslušnými a hloupými otroky. Některé náboženské komunity o sobě sice tvrdí, že
se oprostily od tohoto "primitivního" uvažování a chování, ale stačí se jen ohnat po jejich "víře
v absolutní náboženskou pravdu" a uvidíte tu agresivní reakci. Všechny války od oněch raných dob
kolem roku 3500 let před naším letopočtem byly motivovány náboženskými vírami v kombinaci
s touhou dobývat, vlastnit a ovládat. Všechny tyto "potřeby" nám byly vnuceny či geneticky
předány naředěnou anunnackou DNA.
Vedle toho je ve vývoji lidstva stále patrnější lidská touha po nalezení míru, harmonie a druhové
spolupráce probouzejících se lidí, kteří postupně vykukují a unikají z frekvenčně "zabetonovaného
Matrixu", který pro nás na planetě Zemi postupně vytvořily archontské a drakoniánsko-reptiliánské
entity. Jejich model – "Rozděluj a panuj" již přestává fungovat a je nahrazován poznáním:
Spolupracuj, toleruj, chápej druhé, pomáhej a miluj všechny kolem sebe a řiď se svým svědomím.
Zdrcující většina lidstva, která touží po míru, je dnes již evidentním a fascinující jevem. Stále více
začíná převládat ohromná schopnost laskavosti a je zřejmé, že anunnacký gen násilného
mocenského chování bude postupnou evolucí nakonec úspěšně překonán.
Válka bohů 4
Doba před nástupem věku Berana se ocitla v sevření chaosu a zmatku: "Poté co Marduk, Amunem
se stal, království v druhé oblasti se zhroutilo, chaos a zmatek vládu převzaly." Po vyhlazení města
Agade zavládl v první oblasti rozvrat a zmatení. První království bylo v rozkladu, města bohů, do
měst člověka přecházela. Na daleká místa se vláda přesouvala. Ve městě Uru krále nového
jmenovali, aby jako mírotvůrce působil, rovnost na svých územích nastolil, násilím a svárům konec
učinil.
Marduk zatím putoval z jedné země do druhé, všude hlásal svoji svrchovanost a získával si mezi
bázlivými a poslušnými pozemšťany masívní podporu. Jeho syn Nabú mu také pomáhal zotročovat
lidi a nutit je k poslušnosti pomocí strachu.
"Nabú, Mardukův syn, lid ponoukal, ovládnout Čtvrtou oblast, byl jeho plán. Mezi obyvateli na
západě a východě srážek přibývalo, králové armády bojovníků shromažďovali, karavany přestávaly
putovat, zdi do výše rostly. Na trůnu urimském syn Ur-Nammu Šulgi stanul, pln zla a touhy po boji

Šulgi byl." V Nibruk-ki sám velekněze pomazal, v Unug-ki radostí vulvy Inanniny vyhledával,
válečníky z horských zemí do armády své verboval, východní země rozdrtil, posvátnost řídící
centrály ignoroval.
Opět vidíme, jak se arogantní lidský král dopouští fatální chyby, když se staví na roveň bohů a
znesvětí Enlilovu zakázanou oblast.
"Vládci vaší oblasti, všechny meze překročili! Enki Enlilovi hořce pravil. Všech potíží je Marduk
původcem! Enlil Enkimu zlostně opáčil."
Tady se nám znovu potkávají sumerské tabulky s biblickým starozákonním textem. Enlil potřeboval
najít fanaticky věrného, poslušného a silného lidského vůdce, který by se postavil sílícímu
Mardukově vlivu a jeho vojskům. A tak přichází na scénu jedna z nejtemnějších postav bible, otec
všech budoucích biblických králů, Abrahám, otec židovské, židokřesťanské a muslimské víry. V
bibli vystupuje pod jménem Abrahám, Sumerové mu říkali Ibruum a muslimové Ibrahim. Byl to
mocný muž se všemi "potřebnými" vlastnostmi, aby mohl velet Enlilově armádě. Nadešel čas, aby
Enlil v boji o moc na planetě, začal uplatňovat stejnou taktiku jako ostatní anunnačtí bohové. Začal
ještě více využívat lidi jako svoje štíty a vojáky:
"Potomek vznešený a udatný, s kněžskými tajemstvími obeznámen Ibruum byl. Ať chrání místa
posvátná, nad odlety a přílety kočárů ať bdí. Enlil Ibruuma pověřil."
Ale jen co odjel Abrahám do Charánu (Harran) plnit svoje nové povinnosti vůči bohu Enlilovi,
dorazil Marduk a začal podněcovat lidi a získávat je na svou stranu. Právě tato okolnost přiměla
Enlila, aby z Abraháma a jeho synovce Lota učinil svoje špehy, kteří mu podávali zprávy o
Mardukových aktivitách a jeho spojencích. Představte si tu rozpolcenost obyčejných lidí v té době.
Jeden krutý a nesmlouvavý bůh vyžadoval naprostou poslušnost a druhý bůh, ještě krutější vyžaduje
pod velkým trestem neposlušnost. Není divu, že bible vypráví neustále o nekonečných konfliktech a
válkách mezi lidskými kmeny, protože patřily jednotlivým bohům, byly jimi kontrolovány, řízeny a
naplňovaly jen jejich vůli.
Válka bohů 5
Podle sumerských textů vychází konečně najevo, že hlavními protagonisty ve svatých válkách bible
byli stoupenci Enlila, kteří bojovali proti těm, které ovládal Marduk. Oba "bohové" si počínali

přísně a velmi krutě v udílení trestů a odměn svým lidským vyznavačům. Otroci, které jako nový
druh Anunnaci stvořili, aby jim pomáhali těžit zlato pro záchranu jejich planety, teď začali
"přetvářet" na válečné nástroje. Marduk dospěl do konečného bodu, z kterého již nebylo návratu.
Povolal do svého milovaného Babylonu všechny "dostupné" Anunnaky, aby ho zde ustanovili
novým vládcem planety, na základě rodového nibirijského práva a "kosmologických zákonů". Právě
končil věk býka (Enlila) a začínala éra (Marduka).
"V chrámu mém, nechť se všichni anunnačtí bohové sejdou, smlouvu moji přijmou. Marduk k
ostatním bohům, původu různého, v slzách výzvu pronesl. Když ke svým přestupkům se doznal, však
na vládě své trval. Výzvou jeho k podrobení bohové anunnačtí rozrušeni a vyplašeni byli. Na velké
shromáždění Enlil všechny svolal, by se všichni poradili. Všichni vůdci anunnačtí v Nibru-ki sešli
se, bratři Mardukovi přišli též. Běh události rozrušil je všechny, proti Mardukovi a Nabuovi všichni
horovali. Na poradě velkých bohů obvinění zaznívala hojně, výčitky vzájemné sálem nesly se. Co
nadchází, tomu nezabrání nikdo, nuž Mardukovi vládu přiznejme! Radil Enki osamocen. Pokud čas
Berana se blíží, tak Marduka o Spojnici Nebe-Země připravme!, pln hněvu navrhoval Enlil. Na
zničení Místa nebeských kočárů všichni shodli se, vyjma Enkiho. Zbraně hrůzy navrhl Nergal
nasadit k tomu, pouze Enki proti byl. O tomto rozhodnutí, Země zprávu poslala Anuovi, Anu pro
Zemi slova ta potvrdil. Co předurčeno je, to svým rozhodnutím nezvrátím, tak Enki pravil, když
odcházel. K vykonání té věci zlé, Ninurta a Nergal byli vybráni."
Marduk se v této fázi usadil v Babylonu a v zásadě převzal kontrolu nad celým biblickým světem.
Egypt, Izrael, Kanaán, Asýrii, Akkad a Sumer. Existovala jen hrstka pevností, která nebyla loajální
vůči Raovi/Mardukovi. Anunakové dlouho rokovali, co mají proti Mardukovi podniknout. Nakonec
se usnesli na tom, že jediným způsobem jak ho lze zastavit je, že vyhladí všechna jeho města včetně
všech jeho lidských přívrženců, kteří v nich žili. Tou dobou byl Abrahám věrným generálem Enlila,
který ho vybavil nejlepšími zbraněmi a "kočáry". Abrahám pro něho svedl mnoho bitev, ale
především bránil kosmodrom na Sinaji, který byl pro lidstvo zakázanou oblastí. Enlil ho zahrnul
velkým bohatstvím: zemí, "kam až oko dohlédne, zlato, dobytek, ovce a spoustu věcí, které z něj
učinily nejbohatšího člověka té doby". Abrahám měl k dispozici elitní oddíl 380 dokonale
vycvičených mužů. Zbraně, které jim Enlil poskytl, byly tak děsivé, že s nimi tato malá skupina
válečníků dokázala rozdrtit armádu o síle deseti tisíc mužů. Abrahám byl tedy nejen nejbohatším,
ale i nejobávanějším mužem v zemi. V bibli najdeme několik pasáží, kdy za ním přišli králové a
kněží s prosbou o slitování a milost. Poukazují na jeho úzké vztahy s bohem a zapřísahají ho, ať
nezapomene na jejich dobré skutky, které pro Abraháma vykonali, až si na nich bude chtít bůh vylít
svůj hněv. Každý z nich byl na smrt vyděšený z boha pomsty, kterého dnes známe jako Enlila,
vrchního anunnackého velitele na zemi, jehož pozici nyní ohrožoval mladší synovec Marduk.

Válka bohů 6
Bohové z rodu Enlila očividně využívali Abraháma a jeho synovce jako informátory, aby získali
zprávy o činnosti Marduka a jeho stoupenců. Při několika příležitostech v bibli čteme, že za
Abrahámem přišli andělé, kteří se ptali na chování lidí v jednotlivých městech. Dvě města, o
kterých se bible zmiňuje velmi obšírně, byla Sodoma a Gomora. Byla to dvě města z celé řady měst
pod Mardukovou nadvládou. Hrozilo, že se v nich může sešikovat mnoho pobouřených lidských
Mardukových přívrženců, kteří by mohli převzít moc nad institucemi v zemi i kontrolu nad
Enlilovým kosmodromem. Když se podíváme na tuto zeměpisnou oblast, dávají všechny tyto
informace hluboký smysl. Marduk vládl Egyptu a Sinajský poloostrov s kosmodromem ležel
prakticky jen kousek na východ od něj, zatímco města Sodoma a Gomora jsou kousek severněji nad
Sinají a tudíž představovala skvělou strategickou pozici pro útok na Enlilův kosmodrom. Nemělo
by nás tedy překvapit, že těsně před zničením obou měst, přišli ještě Abraháma navštívit "andělé",
aby získali poslední informace o obyvatelích těchto měst a o tom: "jak se spolčili proti bohu". Bible
nám popisuje činy lidí těchto měst jako zcela ničemné a zlé. Abrahám sice ještě v poslední chvíli
ukáže i svoji lidskou stránku, kdy se snaží odvrátit hněv bohů a snaží se zachránit alespoň hrstku
"spravedlivých" (Enlilovců), ale marně. Zbytek příběhu už znáte z bible. "Andělé" jdou do města
promluvit si s Lotem. Jejich přítomnost a vyptávání vzbudí u obyvatel města velké obavy a
rozhořčení, protože tuší vražedný důvod jejich návštěvy města. Města jsou následně zničena
obrovskými výbuchy, které promění Lotovu ženu v "solný sloup", ale ve skutečnosti se v podstatě
vypařila. "Ninurta, syn Enliho a Nergal, syn Enkiho, byli vybráni k vykonání té věci zlé". Tak je
odhalena totožnost oněch dvou andělů, kteří navštívili Abraháma. Byli to titíž "andělé", kteří
následně přistoupili ke zničení Sodomy a Gomory nukleárními zbraněmi. Podrobný popis a
mnohem více detailů těchto událostí nám popisují sumerské tabulky, které kompilátoři bible o 2500
let později už vynechali.
Enki v srdci svém, toužebné přání choval. Snad zbraně hrůzy po pobytu tak dlouhém se vypařily!
Ale Enlil, aniž by potřeboval Enkiho, dvěma "hrdinům" úkryt zbraní odhalil. Oněch sedm Zbraní
hrůzy na hoře uloženo je. Enlil pravil k nim. V dutině uvnitř země ony leží, odít hrůzou, nutno je.
Potom tajemství, kterak zbraně z hlubokého spánku vzbudit, Enlil jim odhalil. Dříve. než zbraně
použity budou, musí Anunnakové místa pro kočáry vyklidit. Když Ninurta k úkrytu zbraní dorazil,
Nergal již je ven z dutiny vynesl. Když ME zbraní z dlouhého spánku probouzel, každé z nich Nergal

jméno přidělil, celkem sedm bylo jich. "Ta, jež nemá sobě rovna", první pojmenoval zbraň.
"Spalující plamen", nazval druhou. "Ta, jež s hrůzou drtí", udělil název třetí. "Ta, jež hory
rozpouští", nazval čtvrtou. "Vítr, který okraj světa hledá", pojmenoval pátou. "Ta, jež nahoře, ni
dole, neušetří nikoho", zněl název šesté. Zbraň sedmá, obludným jedem naplněna byla. "Odpařovač
všeho živého", nazval ji. S Anuovým požehnáním oněch sedm zbraní bylo Nergalovi a Ninurtovi
dáno, by napáchali s nimi spoušť. Po sedm nocí a sedm dní ti dva na pokyn od Enlila čekali. Jak v
úmyslu to Marduk měl, do Babili vrátil se. V přítomnosti stoupenců svých, zbraněmi on vybaven,
svou nadvládu vyhlásil. Tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době té, když Enlil v
den ten osudný Ninurtovi znamení on dal!
Válka bohů 7
Abrahám byl do Sodomy vyslán jako zvěd, což dokumentuje i upozornění vůči Ninurtovi a
Nergalovi: "Ibrum ať varování dostane". Mnozí historici v minulosti poukazovali na to, že použité
zbraně ke zničení Sodomy a Gomory musely být jaderné. Toto podporují popisy následků v bibli,
ale i obsah hliněných destiček, které velmi detailně líčí, co se ve skutečnosti odehrávalo. Když
zkáza započala, tabulky nám sdělují, že "tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době
té". To klade tuto událost do roku 2064 let před n. l., kdy došlo ke zničení měst Sodomy a Gomory
a také k završení dnů Abraháma.
"V den ten osudný Enlil Ninurtovi znamení poslal. Horu a planinu v srdci Čtvrté oblasti Ninurta
z nebe zkoumal, se srdcem sevřeným Nergalovi on znamení dal. Drž se dál! On vzkázal jemu. Pak
zbraň první hrozivou, Ninurta z nebe vypustil. Vrchol hory Mašu ona v mohutném záblesku odřízla.
Útroby hory v mžiku roztavila. Nad místem nebeských kočárů Ninurta druhou zbraň vypustil, září
o síle sedmi sluncí pláň plnou kamenů v zející ránu proměnil. Země třásla se a rozpadala, nebesa
po ozáření potemněla, spálenými, rozdrcenými kameny byla pláň po kočáry pokryta. Ze všech lesů,
jež kol pláně rostly, jen pahýly stromů stát zůstaly. Vykonáno, Ninurta ze své lodi nebeské, Černého
božského ptáka, vykřikl. Kontrola, po níž Marduk a Nabu tolik prahli, o tu navždy připraveni jsou!
Ninurtu napodobit Nergal nyní přál si, být Errou, Ničitelem toužil v srdci svém. Do zeleného údolí
on letěl. V údolí zeleném, kde Nabu lid konvertoval, Nergal jako ptáka, bv v kleci rozdrtit jej chtěl.
Nad pěti městy, jednom po druhé, na každé z nich z nebe jednu hrozivou zbraň vyslal, pět měst
v údolí tak zničil, v pustinu je proměnil. Ohněm a sírou byla ona zpustošena, vše co žilo tam, v páře

zmizelo. Děsivé zbraně hory rozbořily a kde mořské vody zadržovány byly, blesk ji cestu otevřel,
dolů do údolí vody mořské proudily, těmi vodami údolí zaplaveno bylo, když na zpopelněná města
vody řinuly se, do nebe pára stoupala. Když své dílo zkázy prohlíželi shora, obrazem tím oba byli
zmateni. Po záři oslnivé nebesa potemněla, potom bouře rozpoutala se. Vířící v mračnu temném, zlý
vítr z nebe chmurně snášel se. Druhého dne za úsvitu, od západu, od horního moře, bouřlivý vítr
přihnal se. Tmavě hnědý mrak na východ se hnal, vstříc osídleným územím. Kdekoli kde zasáhl,
smrt všemu živému nelítostně šířil, z Údolí bez milosti, ze záře zrozená, směrem k Šumeru, byla smrt
unášena. Ninurta a Nergal byli na poplach. Enlilovi a Enkimu varování poslali. Nezastavitelný Zlý
vítr způsobí smrt všem! Enlil a Enki všem bohům sumerským varování tlumočili! Utíkejte! Utíkejte,
naléhavě volali! Ze svých měst bohové vzlétli, jako poděšení ptáci prchali ze svých hnízd, ale lidé
na územích svých, rukou Zlé bouře polapeni byli a marně před ní prchali. Kradmá byla smrt, jako
přízrak na pole a města útočila, nejvyšší zdi, nejtlustší pevnosti obcházela jako povodeň. Nebylo
dveří, co by ji uzavřely venku, nebylo zástrčky, co by smrt tu, odradila. Ti, kteří za dveřmi
zamčenými se ukryli v domech svých, jako mouchy popadali, ti, kteří do polí utíkali, ještě v ulicích
na hromadách mrtvol skončili. Kašlem a hlenem plnily se plíce, sliny a pěna v puse hromadily se.
Když Zlý vítr neviděn, lidi pohlcoval, ústa jejich krví byla zbrocena, ve smrtelných křečích lidé i
dobytek, všichni bez výjimek hynuli. Vody otrávené byly, na polích zchřadlo všechno rostlinstvo. Od
Eridu na jihu až po Sipar na severu Zlý vítr zemi pohltil, ale Babili, kde Marduk nadvládu svou
vyhlásil, Zlým větrem ušetřeno bylo.
Sepsáno dle ústní výpovědi velikého pana Enkiho, slovo vynecháno nebylo, aniž bylo přidáno,
mistrem písařem Endubsarem, mužem z Eridu, synem Udbarovým. Z milosti pána Enkiho byl
požehnán jsem dlouhým životem."
Válka bohů 8
"Zlý vítr z nebe chmurně snášel se. Slunce na obzoru temnotou on vymazal." Musíme si znovu
připomenout, že tato slova byla napsána dávno předtím, než někdo zapsal první slovo bible. Je
velmi těžké si představit, že by popisy událostí v bibli pocházely z nějakého jiného zdroje, než
události, které zavdaly podnět k napsání sumerských tabulek. Popis nukleární zkázy je jednoznačný.
Nukleární vítr všude rozséval nukleární prach, který vnikal do každé štěrbinky a skulinky. Nikdo se
před ním neschoval. Rozsah pohromy Anunnaky šokoval. Vykonavatelé zla Ninurta a Nergal

odeslali naléhavou zprávu Enkimu a Enlilovi: "Utíkejte! Utíkejte!" "Lidé na hromadách mrtvol
skončili. Kašlem a hlenem plnily se plíce, sliny a pěna v puse hromadily se, ústa jejich krví byla
zbrocena." Toto svědectví vynáší na světlo další děsivou a nemilosrdnou pravdu: Anunnakové vedle
nukleárních zbraní použili i zbraně biologické. Jenže pak přišel neuvěřitelný zázrak, který se navíc
odehrál i ve snu Enlila před touto událostí. Všechna města v této oblasti byla pohlcena a zničena,
všechna vyjma Babylonu, města, kde Marduk vyhlásil svou nadvládu. Enlil a ostatní Anunnakové
v tom spatřovali zázrak a nakonec vyhlásili, že Marduk byl k nadvládě předurčen. Následné roky
byly pro přeživší velmi těžké. Staré biblické texty líčí útrapy a strasti lidských kmenů pod brutální
diktaturou nového boha Marduka. Ten lidstvo tvrdě ovládal a manipuloval, když jim přikazoval, že
se musí modlit jen k jednomu bohu, k němu. Bible se o něm zmiňuje jako o bohu pomsty. Vůči
lidem neprojevil žádnou z pozitivních vlastností, které jsme viděli u jeho otce Enkiho. Pod jeho
tlakem postupně mizeli mnozí polobohové, které lidé léta uctívali a svět se tak postupně měnil v
monoteistickou společnost. Stal se jediným bohem, kterého mohlo lidstvo uctívat. Požadoval oběti
v podobě zlata, potravin, zvířat a dokonce lidí. To naznačuje, že možná vstoupil do "koalice" s
drakoniány, reptiliány a spirituálně se propojil s archontským elementem.
Ze sumerských tabulek jasně vyplývá, že "bohové" Jahve, babylonský Marduk, ale i římští,
jihoameričtí, perští a řečtí bohové na Olympu byli vlastně jednotliví Anunnakové, Igigové a "božští
hybridi", kteří se pohybovali po celé planetě a podle svého naturelu ovlivňovali pozitivně či
negativně vývoj lokální lidské společnosti a její směřování. Stačí si spojit vlastnosti a skutky, které
jsou spojeny s Enlilem, Enkim, Ninurtou, Ninmach, Ištar, Nergalem, Gibilem, Ninagalem,
Ningišzidou, Dumuzim. Nannarem a Iškurem a rázem se nám objeví: "Zeus", "Poseidon", "Jahve",
Kali a celá plejáda olympských bohů a dalších světových božstev, které lidstvu přineslo urychlení
jeho evoluce, ale také zmar a zkázu při svém nekonečném boji mezi sebou o moc na planetě Zemi,
ve kterém byla zničena atomovými zbraněmi celá řada měst a obrovské rozsáhlé oblasti, ať už na
předním východě, v Indii, Číně, Africe i Americe. Tak vznikaly rozsáhlé pouště a třeba na Sahaře
pod tunami písku pokrokové technologie zaznamenaly veliká, starodávná města. Ostatně o těchto
mocenských bojích "bohů" a božském hněvu trestajícího boha se můžeme dočíst jak v bibli, tak i v
nejstarších indických eposech a sumerské texty nám tuto skutečnost definitivně potvrzují. Bohužel
nevědomému a zmanipulovanému lidstvu byla přisouzena v těchto konfliktech jen role pasivního
pozorovatele nebo bylo sliby a výhružkami do tohoto boje vtaženo, aby svého boha "dobrovolně
povinně" podpořilo v jeho nekonečném boji o moc.

Válka bohů 9
Rané americké kultury Aztéků pořádali kruté obřady, kdy kněží vytrhávali lidem ještě tepající srdce.
Při jednom takovém rituálním obřadu usmrtili až 20 000 zajatců. Není důvod si myslet, že takové
věci dělali sami od sebe. Tyto hrůzné činy lidí byly odrazem "kontraktů", které uzavřeli určití lidé
s bohy. Zdá se, že tyto barbarské praktiky se začaly ukazovat mnohem masívněji po roce 2064 př.
n. l., poté, co vládu nad planetou převzal Marduk, který byl zřejmě spirituálně úzce spojen s
temnými archontskými silami, s drakoniánsko-reptiliánským fenoménem a tyto entity musel těmito
rituály energeticky dotovat. Proto byly Lidstvu také vnucovány zbytečné války, agresivní násilí,
celoplanetární satanské rituální obřady. Mučení statisíců malých dětí pro výrobu drogy
adrenochromu, propagace masívního konzumování zvířat s každodenními obrovskými
celoplanetárními jatkami, jsou jen další moderní metody, jak si tyto temné entity obstarávají svoji
nízkofrekvenční potravu, prostřednictvím vybraných "lidských" dozorců, pastýřů a vůdců, kteří se
jim "upsali". Tímto se stali "lidskými zrádci" a zaprodali svůj vlastní živočišný druh. Dříve tyto
nízkovibrační energie byly generovány prostřednictvím činů agresivních a po moci toužících
Anunnaků: Enlila, Inanny (Kali), Nuerty (Jahve), Marduka, ale také prostřednictvím masívních
krvavých a zápalných obětí býků, ovcí a koz, které lidem bohové předepisovali, a které na jejich
počest lidstvo muselo provádět. Později byla tato krvavá praxe přenesena do židovského a
arabského náboženství jako "košer" a "halal" rituály. V tomto neblahém koloběhu uvízla ještě
později katolická církev se svou svatou inkvizicí a jezuitskou armádou s desítkami miliony
mrtvých, které má na svědomí. Pocta této skryté, temné a krvavé síle byla vždy vstupenkou do
vysokých mocenských i náboženských pozic. Na veřejnosti ale tito členové královských rodin,
vysoce postavení politici a vládci často maskovali svou reptiliánskou podstatu a archontský škleb
milou, přívětivou a "všechápající" tváří. Nemusíme se příliš daleko vracet v čase a můžeme vidět,
jak velikou práci a obrovský raut pro tyto entity připravili: Hitler, Stalin, Mao, Pol Pot či z doby
nedávné Busch a. d.
Položme si klíčovou otázku: "Co se to tu pro všechno na světě děje? To nás po celé věky obelhávali
a balamutili? Je lidstvo skutečně tak dětinské a naivní, že se nechalo tak dlouho vykořisťovat a
zabíjet?" Odpověď zní – jednoznačně ANO!

Laura Eisenhower (vnučka amerického prezidenta) poslala v této souvislosti do éteru důležitý
vzkaz: "Cítím, že musím sdělit něco, co musí být řečeno nahlas. Je to vzkaz lidem, jako je třeba Bill
Gates. Mohla bych sepsat dlouhý seznam těch, ke kterým chci promluvit. Jsou to členové "cabal".
Mluvím k lidem, kteří se snaží nastolit nový světový řád. Mluvím k těm, kteří manipulují s
Lidstvem a zneužívají ho. Mluvím k těm politikům a vládcům, jejichž chování je vázáno úmluvou s
démonickými silami, které se snaží vytvořit svou celosvětovou nadvládu, zatímco Lidstvo má být
zotročeno.
Vaše činy jsou porušením Svobodné Vůle Přírodních a Vesmírných Zákonů. Rozumíme důvodu,
proč tady existuje i temný protipól, ale nyní zacházíte příliš daleko. Na naší planetě nastává nový
čas, kdy energie Matky Země a její Vědomí již drží skutečnou nadvládu. Aktivovali se mocné
galaktické světelné síly, které vám již nedovolí naplňovat vaši zrůdnou agendu. Nemáte právo,
abyste dělali dál to, co stále ještě děláte. My s tím vědomě nesouhlasíme. Milióny lidí otevřely svou
mysl a začaly naslouchat a již odhalily vaše lži, podvody, váš hluboký morální úpadek a taky
všechny vaše hrubé zločiny. V reálném životě podporujete zavírání lidí do vězení na základě
kompromitujících informací, které se ani zdaleka nemohou rovnat zlu, které způsobujete vy sami,
ani tomu, jak vy sami porušujete Přírodní a Vesmírné Zákony. Tento přístup už vám nebude dál
dovolen ani tolerován."

Sumerské Keramické Tabulky: Zakázaná Historie / 6 000 Let Staré Sumerské Texty Nám Odhalují Historickou Pravdu

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Sumerské Keramické Tabulky: Zakázaná Historie / 6 000 Let Staré Sumerské Texty Nám Odhalují Historickou Pravdu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Zakázaná historie / 6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu

Sumerské keramické tabulky

Květen 2020 - strana 1 / 61

Květen 2020 - strana 2 / 61

Starobylá sumerská civilizace

Květen 2020 - strana 3 / 61

Vznik planety Země

Květen 2020 - strana 4 / 61

Květen 2020 - strana 5 / 61

Květen 2020 - strana 6 / 61

Mise Anunnaků na Zemi

Květen 2020 - strana 7 / 61

Květen 2020 - strana 8 / 61

Květen 2020 - strana 9 / 61

Květen 2020 - strana 10 / 61

Květen 2020 - strana 11 / 61

Květen 2020 - strana 12 / 61

Květen 2020 - strana 13 / 61

Když "bohové" jak lidé pracovali

Květen 2020 - strana 14 / 61

Květen 2020 - strana 15 / 61

Květen 2020 - strana 16 / 61

Květen 2020 - strana 17 / 61

Květen 2020 - strana 18 / 61

Květen 2020 - strana 19 / 61

Květen 2020 - strana 20 / 61

Květen 2020 - strana 21 / 61

Květen 2020 - strana 22 / 61

Střet s obří kometou a asteroidy

Květen 2020 - strana 23 / 61

Tradice otrocké síly

Květen 2020 - strana 24 / 61

to je úctyhodný věk). Enki pozoroval u pozemšťanů, že se u nich projevují regresivní sklony

"první civilizovaný člověk", Ka-in a Abel

Květen 2020 - strana 25 / 61

Květen 2020 - strana 26 / 61

Květen 2020 - strana 27 / 61

Květen 2020 - strana 28 / 61

Před potopou světa

Květen 2020 - strana 29 / 61

Květen 2020 - strana 30 / 61

Květen 2020 - strana 31 / 61

Květen 2020 - strana 32 / 61

Květen 2020 - strana 33 / 61

Květen 2020 - strana 34 / 61

Květen 2020 - strana 35 / 61

Květen 2020 - strana 36 / 61

Květen 2020 - strana 37 / 61

příkladem genetického dědictví anunnacké DNA, ale i důsledkem dlouhodobé manipulace s

Květen 2020 - strana 38 / 61

Květen 2020 - strana 39 / 61

Nový plán Anunnaků

Květen 2020 - strana 40 / 61

Počátky Starého zákona

Květen 2020 - strana 41 / 61

Květen 2020 - strana 42 / 61

Květen 2020 - strana 43 / 61

Květen 2020 - strana 44 / 61

Květen 2020 - strana 45 / 61

Květen 2020 - strana 46 / 61

Marduk/Ra od začátku chtěl vtisknout své zemi nový ráz

Květen 2020 - strana 47 / 61

Mardukův nástup k moci