4.

Periferní zařízení PC
Standartní periferní zařízeními
Klávesnice
Periferní zařízení, které uživateli dovolí vkládat znaky do počítače. Jejich lay-
out je převzaný z psacího stroje, avšak existují i efektivnější, jako je třeba DVO-
RAK. Layout QWERTY vznikl kvůli zasekávání nožiček psacího stoje, ale to
již nehrozí. Klávesnice měli spoustu konektorů např. DIN, PS/2, USB. Mod-
erní klávesnice dělíme na membránové a mechanické. Mechanické mají výhodu
hlavně v odezvě. Další pro někoho příjemná věc je zvuk a příjemné psaní na
klávesnici.

Myš
Myš je periferní zařízení jenž pohybuje kursorem v grafickém prostředí. Bývá
připojeno USB, či PS/2.

Monitory
Monitory zobrazují výstup z PC. Dělíme je na CRT a LCD.

CRT Obrazovka (anglicky cathode ray tube, zkratka CRT) je v češtině oz-
načení pro speciální elektronku (katodovou trubici), která na přední části (tj.
na stínítku) vytváří obraz pomocí proudu elektronů. Uvnitř skleněné obrazovky
je vakuum a na stínítku je uvnitř nanesena vrstva luminoforu, která po dopadu
elektronů vytváří viditelné světlo (zářící body). Od začátku 21. století byla kla-
sická obrazovka CRT vytlačována plochými monitory používajících LCD, OLED
a plazmové obrazovky.

LED LED obrazovka je aktivní zobrazovací zařízení, kde hlavním aktivním

prvkem jsou světelné diody, takzvané LED (Light Emitting Diode), které pokrý-
vají celou plochu obrazovky.
LED obrazovka je postavena na principu aditivního sčítání barev, kdy každý jed-
notlivý plněbarevný bod obrazovky tvoří trojice LED - červená, zelená a modrá.
Při sledování velkoplošné LED obrazovky z určité vzdálenosti barevný svit všech
tří LED splyne díky omezené rozlišovací schopnosti lidského oka a pozorovatel
ho vnímá jako jeden barevný bod. Čím větší je rozteč mezi jednotlivými LED,
tím větší je i minimální pozorovací vzdálenost.

Tiskárny a princip tisku

Jehličková Pomalá, hlučná tiskárna která tiskne přes inkoustový papírek.
Velmi jednoduchá na údržbu a podporuje kopírovací papír. Využití na úřadech

1
Tisknou přítlakem barvící pásky k papíru (jako psací stroj) pomocí ocelových
jehliček tiskové hlavy. Jehličky jsou maticově uspořádány a ovládány elektro-
magnety. Hlava se pohybuje vodorovně po řádcích nad papírem a obsahuje 2,
7, 9, 18, nebo 24 jehliček. Princip je stejný, jako u psacího stroje. V důsledku
nízkých cen laserových a inkoustových tiskáren byli jehličkové tiskárny vytlačeny
po pokraj zájmu a používají se v zařízeních, jako jsou pokladny, terminály, a
tam, kde je potřeba tisk více kopií průklepem. Rychlost tisku činí až 1000 znaků
za sekundu. Tisk grafiky je možný pouze v nízkém rozlišení, s omezenou paletou
barev a nízkou rychlostí.
Výhody:
+ Levný tisk (1 páska = 500 stran)
+ Kopírování průklepem
+ Okamžitě připravená k tisku
+ schopna tisknout po řádcích
+ Schopna tisknout i po pěti letech nečinnosti
Nevýhody:
- Pomalý tisk
- Hlučný tisk
- Rozlišení
- Ruční vkládání papíru

Inkoustová Drahý inkoust, musí se dávat pozor aby nezaschla hlava. Mno-
hem kvalitnější a rychlejší tisk než jehličková. Spojení levného s rychlím a
uspokojivým.
Inkoustové tiskárny tisknou tak, že tenkými tryskami (průměru cca. 1�m) vys-
třikují na papír drobné kapičky inkoustu o velikosti 35pl (pikolitr = 10–12l).
Objem kapek má vliv na kvalitu tisku. Rychlost kapek se pohybuje mezi 50
až 100km/h. Počet trysek závisí na typu tiskárny a bývá 21–256 trysek na
jednu barvu. Inkoust je vypuzován z trysek buď tepelně (zahřáním na 200°C)
nebo piezoelektricky. Speciální inkoustové tiskárny mají místo tekutého ink-
oustu speciální vosk, který se po natavení vystřikuje na papír. Pro velkou cenu
kopie a nízkou cenu tiskárny jsou inkoustové tiskárny určeny především pro
domácí použití a malé kanceláře. Při míchání barev se používá systém CMYK
(azurová, purpurová, žlutá, černá). Fototiskárny používají navíc další inkousty
jako je šedá, nebo světlejší odstíny azurové a purpurové.
Výhody:
+ Pořizovací ceny
+ Nejlevnější jsou barevné
+ Tisk fotek
Nevýhody:
- Drahý tisk
- Polijeme-li výtisk vodou, rozpije se
- Při nevyužívání zasychají trysky

2
Laserová Tisk za pomocí toneru. Velmi kvalitní tisk a velmi rychlý. Tonery
a samotné tiskárny jsou však dražší.
Princip elektrofotografického tisku, využívanho v laserových tiskárnách je násle-
dující: Základním prvkem tiskové jednotky je tiskový válec, vyrobený z elek-
tricky vodivého materiálu (slitina Al). Na povrchu válce je nanesena vrstva
polovodivého materiálu např. na bázi selenu. Polovodivá vrstva se ve tmě
chová jako izolant. Je-li však osvětlena dostatečně silným zdrojem světla, stane
se elektricky vodivou. Polovodivá vrstva nanesená na povrchu tiskového válce
je koronově nabita na kladným nábojem na potenciál několika kV. Protože je
tiskový válec ve tmě, chová se polovodivá vrstva jako izolant
Nabitá polovodivá vrstva se exponuje laserovým paprskem nebo řadou diod LED.
Paprsek je rozmítán a modulován tak, aby na povrchu válce vykreslil rastrovým
způsobem budoucí tištěný obraz. V místě expozice se polovodivá vrstva stane
vodivou a její náboj je odveden Obraz, vytvořený nábojem v polovodivé vrstvě je
“vyvolán” kladně nabitým práškovým barvivem. V místech, kde nebyla polovo-
divá vrstva exponována, je dosud kladný náboj který brání přichycení souhlasně
nabitého barviva. Na válci se tak vytvoří viditelný obraz z práškového bar-
viva, zachyceného na dříve exponovaných místech Obraz je přenesen na papír.
Přenosu napomáhá záporně nabitá plocha (resp. válec), přiložená k zadní straně
papíru Obraz vytvořený práškovým barvivem je “ustálen” horkým přítlačným
válcem nebo ohřevem IR zářením.
Výhody:
+ Levný tisk
+ Tisk se nerozpíjí po polití vodou
+ Kvalitní tisk textu a grafiky
Nevýhody:
- Vznik ozonu (musí se větrat)
- Barevný soutisk barev (4 válce)
- Pořizovací ceny
- první výtisk trvá déle
- Toner se může vysypat
- Toner může začít hořet, pokud jej začneme vysávat, kvůli statické elektřině

Termální Jehličky, které se zahřívají fotocitlivý papír.

Výhody:
+ Konstrukční jednoduchost
+ Malá, levná

Nevýhody:
- Nestálost v čase

Scanner
Zařízení jenž převádí 2D, či 3D do digitálu.

3
Rozhraní pro připojení periferních zařízení
PS/2
je označení šestikolíkových konektorů mini-DIN, jimiž se k počítači (zpravidla
zezadu) připojuje klávesnice a polohovací zařízení (myš, trackball apod.) nebo
jiné speciální periferie (např. čtečka čárových kódů). Konektor byl původně
představen společností IBM v rámci řady počítačů IBM Personal System/2
neboli PS/2, odkud rovněž pochází dnes používaný název pro toto rozhraní.
Postupem času se tento konektor stal de-facto standardem pro připojení kláves-
nice, kde nahradil starší elektricky kompatibilní konektor DIN, a polohovacích
zařízení, kde soupeřil s jinými rozhraními (např. sériovým portem).

Sériový port RS-232

Standard RS-232, resp. jeho poslední varianta RS-232C z roku 1969, (také
sériový port nebo sériová linka) se používá jako komunikační rozhraní osobních
počítačů a další elektroniky. RS-232 umožňuje
propojení a vzájemnou sériovou komunikaci dvou zařízení, tzn., že jednotlivé
bity přenášených dat jsou vysílány postupně za sebou (v sérii) po jednom páru
vodičů v každém směru. Na rozdíl od síťové technologie Ethernet nebo rozhraní
USB se tedy jedná o zcela bezkolizní fyzickou vrstvu.
Na počítači bývá linka RS-232 vyvedena pomocí konektoru D-Sub typu DE-9
M (samec), zařízení se tedy připojuje šňůrou s konektorem DE-9 F (samice).
U starších počítačů byla druhá linka vyvedena na konektor DB-25 M (ten do-
poručuje původní norma), používal se například pro připojení modemu. Elek-
tricky jsou oba konektory shodné (u velkého je jen mnoho pinů nevyužitých),
takže se mohla případně použít jednoduchá pasivní redukce na DE-9 M a teo-
reticky i naopak. Pro připojení zařízení používajících RS-232 k současným
počítačům se používají buď rozšiřující desky, nebo převodníky USB/RS-232.
Převodníky USB/RS-232 mají proti originální „skutečné“ lince RS232 výrazně
delší dobu odezvy, což může v některých aplikacích způsobovat značné prob-
lémy až nefunkčnost. Ačkoliv moderní základní desky většinou nemají sériový
port na zadním panelu, mohou ho některé mít vyveden na 10-pinový konektor
na jiném místě na desce (podobně jako „interní“ USB).

Universal Serial Bus

Plug and play, napájení
několik generací

USB 1.0 Ve verzi USB 1.1 existují pomalá (Low-Speed) zařízení s přenosovou
rychlostí 1,5 Mbit/s (187,5 kB/s) a rychlá zařízení (Full-Speed) s rychlostí 12
Mbit/s (1,5 MB/s). USB 1.1 však nebylo schopno konkurovat vysokorychlost-
ním rozhraním, např. FireWire (IEEE 1394) od firmy Apple (400 Mbit/s; až 63
zařízení).

4
USB 2.0 V roce 1999 se začalo uvažovat o druhé generaci USB, která by byla
použitelná i pro náročnější zařízení (např. digitální kamery). Tato nová verze,
označovaná jako USB 2.0, přišla v roce 2000 a nabídla maximální rychlost 480
Mbit/s (60 MB/s) v režimu Hi-Speed, avšak zachovala zpětnou kompatibilitu s
USB 1.1 (režimy Low-Speed a Full-Speed).

USB 3.0 Třetí verze (označovaná také jako Superspeed USB) byla hotová
již 17. listopadu 2008, ale pravděpodobně kvůli finanční krizi se její masové
rozšíření opozdilo a rozvíjet se začíná až roku 2010. USB 3.1 disponuje více
než desetinásobnou rychlostí, přenosová rychlost je 5 Gbit/s (671 MB/s). Nová
technologie má 9 vodičů namísto původních 4 (datové vodiče jsou již 4), přesto
zpětně podporuje USB 2.0 a slibuje možnou nižší spotřebu energie (díky Power
managementu). Díky tomu je možné používat libovolnou kombinaci zařízení a
portů USB 2.0 a USB 3.1.

USB 3.1 gen2 Verze 3.1, též pod názvem USB SuperSpeed+ 3.1, byla před-
stavena 31. července 2013. Hlavní avizovanou vlastností byla zpětná kompati-
bilita a plánovaná rychlost 10 Gb/s.

USB-C 3. prosince 2013 byl znám konkrétní návrh standardu a konektoru

(nazývaného typ C). Ten se má rozměry blížit variantě microUSB, svými vlast-
nostmi konektoru Lightning od Applu. Stejně jako ten půjde typ C USB 3.1
zasunout oběma směry navíc i vzhůru nohama, takže bude opět lehčí potmě za-
pojit nabíječku. První zařízení s novým USB-C se začala objevovat v polovině
roku 2014. (Nový MacBook). Nový konektor nebude disponovat pouze datovou
prostupností 10 Gb/s, ale může být použit i k napájení. Maximem je 5 A při
20 V, tedy 100 W (v porovnání se starší verzí je to až 40x více), což bude
dostačovat i pro napájení většiny notebooků. Tento konektor je kompatibilní s:
Linux, Windows 10, Windows 8.1, OS X, Android 6 a Chrome OS. USB typu
C má na obou stranách stejný konektor skládající se z 24 kontaktů (12 shora,
12 zespoda). Díky již zmíněným zajímavostem bude USB-C používáno téměř
ve všech zařízeních. Příklady využití: nabíjení zařízení, jako datový kabel, pro
připojení k internetu, k přenosu obrazu (jako je DisplayPort, MHL či HDMI).

Firewire
FireWire (označované jako i.Link nebo IEEE 1394) je standardní sériová sběr-
nice pro připojení periférií k počítači. Díky své technické jednoduchosti a poři-
zovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především SCSI.
V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire – původní s šestipinovým
kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí
400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a de-
vítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí
až 3200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen

5
a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uži-
vatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře
se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik, čteček
paměťových karet atd.

Disková rozhraní
ATA
Advanced Technology Attachment (ATA, IDE, PATA) je v informatice název
sběrnice, která byla určena pro připojování zařízení k uchovávání dat (pevný
disk, optická mechanika). Vytvořena byla v roce 1986 firmou Western Digital.
Když byl v roce 2000 uveden nový standard Serial ATA, začalo být kvůli odlišení
pro ATA sběrnici používáno označení Parallel ATA (PATA). Zařízení používající
standard ATA pak přestala být postupně vyráběna a dnes jím už nejsou základní
desky počítačů ani osazovány.

ATAPI 7 (ATA/133)
• přenosový režim UDMA 6 (133 MB/s)
• definice SATA Podpora ATA 150 není normalizována.

SATA
SATA označuje v informatice počítačovou sběrnici, která využívá datové
rozhraní pro připojení velkokapacitních paměťových zařízení, jako jsou pevné
a optické disky. V dnešní době je SATA řadičem vybavena většina stolních a
přenosných počítačů.

Zobrazovací soustavy
CMYK, RGB
“‘ Autor: Milan Urbaník Merger: Sádlík Kryštof Datum: 7.5.2020