SOCIÁLNÍ SKUPINY

(TEORIE SKUPIN)

Člověk je jakožto tvor společenský (zoon politikon) od svého narození až do smrti stále členem nějaké
skupiny. Skupina ho provází po celý život a neustále jej ovlivňuje! Skupina je přirozený jev a vzniká všude
tam, kde jsou lidé → každý člověk je tedy příslušníkem nějaké skupiny.

V sociologii velmi často mluvíme o obyvatelstvu, tedy o lidech žijících na území určité země, města.
Ve statistice používáme pojem populace.

Uvnitř společnosti ale vznikají četné sociální útvary – především sociální agregáty a sociální skupiny:
1. Sociální agregát je nestabilní sociální útvar, jehož členové se sešli náhodou, neplánovaně,
navzájem se neznají a pravděpodobně se už ve stejném složení znovu nesetkají = shluky a davy
2. Sociální supina je naopak stabilní sociální útvar, který má celou řadu typických rysů (viz níže)

SKUPINA A ZNAKY SKUPIN

Skupina je stabilní sociální útvar. Za skupinu považujeme soubor od 2 a více lidí až k velikým celkům a
sociálním útvarům. Aby byla skupina skupinou, musí mít alespoň některé společné charakteristické znaky:

- Kontinuita času a prostoru: v prvé řadě členy skupiny nutně spojuje společný čas a prostor (dav ale
také)
- Skupina je tvořena lidmi: 2 a více osobami (dyáda = skupina o 2 členech, triáda = skupina se 3
členy)
- Interakce: je proces vzájemného působení jedince nebo skupiny na jedince nebo skupinu. Je to
jakákoliv forma setkávání mezi jedinci, která má za následek vyvolání nějaké reakce. Má verbální i
neverbální podobu. Realizuje se pomocí komunikace
- Komunikace: mezi členy skupiny probíhá komunikace (verbální, neverbální, činem)
- Pouta (vztahy): ve skupině existují mezi členy vzájemné vztahy – pouta (citová a instrumentální)
- Kooperace (spolupráce): mezi jednotlivými členy skupiny je spolupráce typická, často nutná
- Úsilí o dosažení společného cíle a společná činnost (třída = vypracování maturit. otázek, rodina =
výchova dětí, pomoc v domácnosti, fotbalové mužstvo = snaha dát gól, vyhrát pohár…)
- Hierarchie: rodiče a děti, třídní učitel a studenti, vedoucí oddílu/tábora → asistenti → děti (malí
táborníčci)…
- Společné normy a hodnoty: pravidla, která jsou ve skupině nastavena (školní řád, rozvrh hodin,
omlouvání absence, funkce služby ve třídě = tabule, absence, pokladník, nástěnka, křídy +
povinnosti doma → uklízet, venčit psa, mýt nádobí, vynést odpadky, pomoct mladšímu bráchovi
se školou, pohlídat malého sourozence) a společné hodnoty (snažíme se dojít k maturitě a
úspěšně ji složit + hodnoty v rodině → vzdělání, sport, náboženská víra)
- Systém sankcí: za porušení norem následuje postih (trest) postih za neomluvenou absenci, důtka
za nevhodné chování k vyučujícímu (ke spolužákům), ale i pochvala za vzornou práci pro třídu, za
nejlepší prospěch, odměna za první místo, za pomoc rodičům…
- Skupina také trvá delší dobu, na rozdíl od nahodilého shromáždění lidí (shromážděný dav u
autonehody)
- Vědomí vzájemné příslušnosti ke skupině (vědomí identity): „My 5B8!“ nebo „Naše třída“ →
víme, že ke skupině patříme, že jsme jejími členy a vymezujeme se oproti jiným skupinám (5A8 x
5B8, primy x sekundy, výtvarka x hudebka…Ukrajinští studenti v českých třídách)

1
FUNKCE SKUPIN
- Uspokojování sociálních potřeb: potřebujeme v nějaké skupině působit, fungovat v ní aktivně či
pasivně, realizovat se, pomáhat, spolupracovat, vést a rozhodovat X nechat se vést, sdílet společné
úsilí, dosahovat vytyčeného cíle, cítit se být důležitým a platným členem…
- Kontrolní (poskytuje zpětnou vazbu a hodnotí): zpětná vazba: mám nový mobil ve třídě a
spolužákům vypadnou oči z důlku X nebo budou kritizovat a vysmívat se mému starému mobilu +
Pane učiteli, dneska to byla ale těžká písemka! Ty jo! Hodnocení: pochvala, motivace, vybídnutí:
Musíš víc trénovat! To se ti povedlo, super! Díky tobě jsme vyhráli (prohráli), celé jsi nám to zkazil!
Bez tebe bychom to nezvládli… Ty ses ostříhala, moc Ti to sluší!
- Srovnávací: nabízí srovnání postojů a názorů, přístupů a hodnot jedince s jednáním ostatních
členů skupin: Kdo s tím souhlasí? Kdo je pro a kdo proti? Dejme hlasovat. Sice s tím nesouhlasíme,
ale kvůli tobě to uděláme…

Skupina je pohromadě držena POUTY:

Citová pouta = náš vztah ke členům skupiny, vztahy jedinců mezi sebou: respekt, úcta, tolerance,
poslušnost, kompetice (soutěživost), rivalita (soupeřivost-konkurence), láska, přátelství, nenávist, žárlivost,
opovržení…
Instrumentální pouta = vznikají tehdy, když chceme ve skupině dosáhnout společného cíle, tehdy se
skupina a tato tendence (úsilí, vůle) jejich členů stává nástrojem (instrumentem) k dosažení společného
cíle: Bez tebe to ale nezvládneme! + Chcete na výlet? Tak si ho ale musíte naplánovat.

DĚLENÍ SKUPIN
PRIMÁRNÍ skupina: v takové primární skupině jsou členové vůči sobě navzájem v častých, blízkých,
osobních až intimních vztazích. Členové se navzájem ovlivňují, sdílí obdobné zvyky, názory, postoje a
hodnoty. Za primární skupinu je považována zejména rodina, ale může to být někdy i parta, gang (u
těch, kdo nemají od dětství rodinu). Primární skupina má dlouhé trvání.
SEKUNDÁRNÍ skupina: její členové jsou vůči sobě v relativně neosobních vztazích a ty už nejsou tak
důvěrné. Je tu vědomí společného (praktického) cíle. Může se ale rozvinout i neformální a přátelský
vztah, proto se ve výsledku může tato skupina blížit primární skupině: třída a spolužáci, kamarádi a
parta, učitelé, pracovní skupina (kolektiv spolupracovníků, kolegů v zaměstnání), později rodina
partnera, organizace, kluby, spolky, oddíly, tábory, církve, politické strany, kroužky. Tyto skupiny nemusí
mít tak dlouhé trvání (je to však relativní).

FORMÁLNÍ skupina:
Ta je uměle vytvořena, je formálně určena na základě vnějších kritérií: je zde hierarchie s nadřízeným
a podřízenými, jsou tu stanovena oficiální pravidla a normy, rozdělení pozic, rolí, úkolů, pravomocí i
s vykáním + autorita a moc (organizace, školy, nemocnice, armáda, firmy, úřady, zájmové spolky,
vězení, školní třída, uměle vytvořené družstvo složené z nejlepších sportovců učitelem, vedoucím,
trenérem, svazem), skupina složená vedoucím podle pohlaví, věku, zájmu, dovedností. Vztahy jsou tu
víceméně neosobní (ale je to relativní – v týmu mohou být i skvělí kamarádi).

NEFORMÁLNÍ skupina:
Tato může existovat i v rámci formální skupiny: „skupina ve skupině“, je to spontánně utvořena skupina
na základě osobních až citových vztahů (rodina, parta, skupina přátel, skupina ve třídě složená
dobrovolně samotnými spolužáky/kamarády, a to bez zásahu učitele z věnčí). Není tady vztah
nadřízený a podřízený + tykání.

2
MALÉ skupiny (2/3 – 30 členů):
Nejmenší skupina = dvoučlenné společenství = tzv. DYÁDA. TRIÁDA = skupina 3 lidí, ta umožňuje
vytvoření koalic nebo roli prostředníka. Členové malých skupin se dobře znají, jsou tu blízké a osobní
vztahy → intenzivní a intimní vztah (rodič – dítě, partner – partnerka). Školní třída: vzájemná
komunikace, interakce, kooperace, vědomí příslušnosti ke skupině („MY“, „Naše třída“), společné
cíle, hodnoty a normy (pravidla), zájmy i činnosti, soudržnost (koheze), blízké vztahy, diferenciace rolí.
Členové se spíše neřídí formálními pravidly (relativní) + může být sestavena formálně (sportovní tým,
družstvo, vojenská četa) i neformálně (hudební kapela, kamarádi)

VELKÉ skupiny (nad 30 členů):

Zde už nejsou vztahy tak blízké a osobní (až důvěrné), bývá zde i lhostejnost k ostatním, interakce
není už tak intenzivní (neprobíhá mezi všemi členy), členové se navzájem obvykle neznají. Je zde i
hierarchie, společný cíl, hodnoty, nějaká ideologie i symboly (vlajky, odznaky, stejnokroje, obřady),
komunikace méně osobní (na sociální sítě, e-maily, SMS): letní tábory, oddíly, spolky (společnosti přátel
nějaké osobnosti), organizace, studenti na vysoké škole v posluchárně (přednášky)
REFERENČNÍ skupina:
Referenční skupina = vztažná skupina, tedy taková skupina, ke které se jedinec vztahuje, je pro něj
přitažlivá → se kterou sympatizuje, vzhlíží k ní a ztotožňuje se sní (identifikuje) = sdílí její hodnoty,
normy, pravidla, postoje → touží se stát jejím členem → referenční se tak stává PREFERENČNÍ.
Jedinec může být jejím členem, ale také nemusí (na rozdíl od členské skupiny): chtěl bych být
studentem prestižní školy (vysoká škola), chtěl bych se stát členem nějakého klubu, chci být ve vaší
partě X nechtěl bych se dostat do vězení (stát se vězněm) nebo do jejich party/gangu + pocházím
z chudších poměrů a nižších sociálních vrstev, ale jsem schopný a inteligentní, identifikuji se
s hodnotami a životním stylem vyšších vrstev, proto bych chtěl na společenském žebříčku postoupit
výše (mám tu motivaci, je to mým cílem)
IN GROUP = vlastní členská skupina: My 6B8! Jsme v této skupině rádi, je nám blízká, jsem jejím
uznávaným členem a své členství mohu prokázat (rodný list, třídní výkaz, registrační členský průkaz):
rodina, třída, družstvo, parta
OUT GROUP: Oni 6A8. Nepatřím do skupiny, nejsem jejím členem, členství ke skupině nelze prokázat
(nehlásí se ke mně, nemám tam své místo)

MINORITNÍ skupiny (menšiny) a MAJORITNÍ skupiny (většiny):

Minorita = menšina a Majorita = většina (rasová, náboženská, národnostní, politická, sexuální,
názorová, zdravotně hendikepovaná aj.). Jde o situaci, kdy se menšinový počet vymezuje vůči většině
(majoritě). Např. běloch patří v Evropské kultuře k většině, naopak v Asii k menšině či homosexuál
tvoří 4% menšinu oproti 96% většině. Menšinový příslušník je osoba, která se stává členem skupiny
spíše nedobrovolně nebo jej tato pozice může i nějak hendikepovat → Může to být společensky
znevýhodněná část obyvatelstva, která proti většině pociťuje vzájemnou solidaritu. Demokracie
menšiny respektuje a chrání jejich práva (vláda většiny, ochrana práv menšiny). Národnostní menšiny
v ČR: Slováci, Poláci, Němci, Ukrajinci, Vietnamci, Maďaři, Romové
Unitární země: země, ve kterých se menšiny téměř nevyskytují (Island, Japonsko)
Multikulturní země: je zde zastoupen výrazný počet menšin (USA, Francie, Švédsko…)
Ghettonizace – uzavření menšiny od okolní společnosti na vyhrazené území (židovské ghetto v polské
Varšavě za 2. sv. války, „NO GO“ zóny muslimů v evropských městech)
Asimilace – přizpůsobení (menšina musí částečně upustit od svých zvyků)
Integrace – přijetí dané menšiny, vzájemné soužití a zapojení se do většinové společnosti

3
 DOČASNÁ skupina:
Skupina, která nemá dlouhého trvání (minuty – více let): školní třída (prima-oktáva), družstvo, tábor,
vojna

STÁLÁ skupina (trvalá):

Skupina, která trvá dlouhou dobu (mnoho let – celý život): rodina, parta nejlepších přátel, dlouholetý
spolek nadšenců (modeláři, sběratelé, sportovci – tradice)

OTEVŘENÁ skupina:
Není problém se stát členem takové skupiny: parta, politická strana, oddíl (Skauti), kroužek (modeláři,
sportovci)…

POLOUZAVŘENÁ skupina:
Skupina, které je jedinec členem: sekta (dostaneme do ní za určitých podmínek, je to však snadnější
než její opuštění, těžce se z ní můžeme vymanit, ale je to možné), mafie, gang (jednou jsme jejich
členy už nás nepustí, mají na nás i citlivé zneužitelné informace), částečně i vězení

UZAVŘENÁ skupina:
Do takové skupiny není možný vstup: kasty v indii (naprosto neproniknutelné společenské vrstvy),
specifické tajné spolky, šlechta, teroristické skupiny, různé elity (ilumináti:o)

SOCIÁLNÍ AGREGÁTY: shluky a davy

Shluky: počet jedinců je do 40 lidí – fronta před obchodem (pošta), čumilové u autonehody, školní rvačka
Davy: větší skupina lidí na určitém místě na základě stejného podnětu
Dav je tedy náhodné nebo úmyslné, dočasné a nestálé shromáždění většího počtu osob ve
stejném prostoru. Jedince s davem spojuje místo, čas a situace (postoj k určitému problému,
osobě či skupině). Přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců (tzv. davové chování nebo též
kolektivní chování). Silně se zde projevuje princip nápodoby a má sklon k hysterickému chování.
Člověk se v davu chová tak, jak by se sám jen stěží zachoval, kdyby v davu nebyl. Dav je
ANONYMNÍ, v davu se více uplatňují PUDY, CITY, EMOCE – tedy IRACIONALITA. Lidé mají pocit
vzájemného kontaktu, roste u lidí SEBEVĚDOMÍ a chybí tu HIERARCHIE, ztrácí se zde
INDIVIDUALITA a MORÁLNÍ KONTROLA! Rozlišujeme mnoho typů davu:

Náhodný dav: shluk lidí kolem náhodné a nečekané události (autonehoda, požár)
Únikový dav: vzniká panikou (evakuace, požár v domě, potápí se loď – Titanik), může být iniciován
jednou osobou a ostatní ji následují
Získávací dav: rabuje a vykrádá (rabování lidí – krizové stavy ve společnosti = válečný stav,
občanská válka a nepokoje, katastrofy – povodně, zemětřesení)
Útočný (násilný) dav: lynčuje, terorizuje, vzpoura. Tento dav má charakter organizovaného útoku
(např. dav trestající vraha dítěte, lynčující dav bělochů vůči černochům v USA v 50. letech, Ku Klux
Klan, pogromy na Židy nebo křesťany)
Politický dav: lidi spojuje jednotná politická vůle, demonstrace (demonstrace proti vládním
opatřením v Praze – iniciativa Chcípl pes, sametová revoluce 1989)
Výtržnický dav: hraje zde roli i požití alkoholu, rozvášnění fanoušků, kteří v pozápasové euforii
vyvolávají rvačky, což vede k výtržnictví (hooligans, tvrdé jádro ostravských fanoušků Baníku si
smluví s fanoušky Sparty po zápase bitku + výtržnictví v MHD, po městě)
Aktivní dav: viz útočný + únikový + získávací + výtržnický dav
Pasivní dav: publikum, posluchači

4
PUBLIKUM
Publikum je PASIVNÍ DAV, kdy lidé sdílejí stejné chování (sledují stejný mediální obsah) a po
ukončení představení či sledované situace, akce se publikum rozptýlí. Patří sem například čtenáři
určitého časopisu/novin či publikum, které spojuje stejný zájem, TV diváci, diváci či posluchači
v divadle, kině, na koncertě, v cirkuse, posluchači rozhlasu.

RODINA
- společensky ustálená forma trvalého lidského soužití
- je primární instituce v životě člověka a nejuniverzálnější socializační činitel
- institucializovaná biosociální skupina osob navzájem spojených pokrevními svazky (rodič-dítě),
manželstvím nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí.

POJMY
1. základní=nukleární rodina: otec, matka, děti (1 dítě je podmínkou)
2. Rozšířená rodina: nukleární rodina + příbuzenstvo (prarodiče, tety, strýcové, bratranci a sestřenice)
3. Rozmnožovací rodina: u této rodiny se očekává, že přijdou děti, jedná se zpravidla o mladý pár
4. Orientační rodina: já i partner máme svou vlastní rodinu, své vlastní příbuzenstvo, odkud
pocházíme a kde jsme se narodili a na tuto se orientujeme
5. Rekonstruovaná rodina: oba partneři uzavřou manželství a alespoň 1 z manželů (ale také oba) má
zkušenost z předešlého manželství → už byl alespoň jednou ženatý/vdaná a může/mohou mít i
své děti z předešlého manželství + mohou se jim v tomto novém svazku narodit i jejich vlastní děti
6. Neúplná rodina: jedná se o bezdětná manželství, nebo může rodinu tvořit 1 rodič s alespoň jedním
dítětem (např. svobodná matka), 2. rodič není k trvalému pobytu přihlášen, s rodinou nežije nebo
je mrtvý. Je zde tedy možnost, že chybí otec nebo matka, ale je také možný případ, že jsou pouze
děti

ZNAKY RODINY
1) Může vzniknout rituálem = svatbou a zaniknout rituálem = rozvodem
2) Vznikne-li svatbou, jedná se o legalizovaný svazek = manželství
3) Rodina se skládá z osob, které jsou spojeny:
- svazky krve (narozením dítěte)
- manželstvím (není nutné)
- adopcí dítěte (legitimní osvojení/přijetí dítěte = osvojence osvojitelem za vlastní
4) Členové rodiny bydlí obvykle pod jednou střechou
5) Členové rodiny mezi sebou spolupracují a dodržují stanovené role, role však není stanovena
zákonem (vařit, žehlit, prát a vychovávat děti může klidně i muž, zatímco žena bude živit rodinu a
starat se o kariéru). Role = určitý způsob chování, který se od nás očekává. V rodině se naplňují role
rodičovské (otce, matky), manželské, dítěte
6) Zákaz incestu = pohlavní styk mezi členy rodiny – rodiči a dětmi + sourozenci navzájem. Je to jedno
z největších TABU ve společnosti

5
Role rodiče a dítěte:
Rodič: Je osoba, která dítě živí, chrání, vychovává, ale taky do jisté míry vzdělává, vede jej, řídí, socializuje
jej, poskytuje mu lásku a city (nezbytné emocionální pouto a zázemí je pro dítě velice důležité), rodič však
rovněž zakazuje, přikazuje, je autoritou s respektem a mocí, která se musí (měla by:) poslouchat a jako
taková také odměňuje a trestá
Dítě: Také dítě má řadu daných rolí: je socializováno, vychováváno, vzděláváno, živeno, chráněno. Dítě
musí poslouchat rodiče, pomáhat doma (má své povinnosti, ale i práva), chovat se slušně, dohlíží, hlídá,
pomáhá mladšímu sourozenci

FUNKCE RODINY
A) Ekonomická:
Týká se zejména manželů/rodičů (vzájemná vyživovací povinnost manželů, rodičů a dětí), ale i
těch členů rodiny, kteří mohou ekonomicky zabezpečit ostatní členy rodiny (pracující a dospělé
děti). Výdělek v práci, finanční zaopatření rodiny + společné jmění manželů
B) Výchovná a socializační:
Jedná se o výchovu dítěte a jeho nejobecnější socializaci – jak se pohybovat a fungovat ve
společnosti, učení se normám (mravním, právním aj.), pravidlům, předpisům i konvencím, etiketě =
souboru mravních norem – pravidel slušného chování, právním normám se učíme právní výchovou,
která vede k právnímu vědomí a smyslu pro zákonnost. Samozřejmě se zde i angažuje škola a
média.
C) Biologická:
Plození dětí, uspokojování sexuálních potřeb manželů
D) Ochranná:
Ochrana dětí rodiči, ochrana všech členů rodiny navzájem
E) Emocionální:
Je tu nezbytné citové uspokojení mezi členy rodiny navzájem: partneři, manželé, rodiče a děti,
sourozenci navzájem. Jedná se o pocit bezpečí podpory, úcty a tolerance, pomoci, rodičovské lásky
k dětem a naopak.

Faktory ovlivňující funkčnost a stabilitu rodiny

- jasně vymezené role manželů, schopnost se v nich vzájemně doplňovat a zastupovat
- jasně vymezená vedoucí role a podpora její autority (ví se, kdo je hlava rodiny →kdo je důležitější?
"Hlavna rodiny“ nebo „její krk“, který hlavou otáčí? viz Pelíšky:)
- vzájemná komunikace mezi členy rodiny, bavit se o věcech, diskutovat a hovořit o problémech a
konfliktech, nedusit to v sobě
- konfliktům účinně předcházet
- Jasný systém, řád a pravidla v rodině
- vzájemná úcta, respekt, tolerance, podpora a pomoc, soudržnost, spolupráce mezi členy rodiny
- jevit zájem o ostatní členy rodiny, o to, co dělají, kam chodí, co je baví a zajímá, jak je baví práce a
škola, hovořit o jejich radostech i starostech, dát najevo, že si nejsme navzájem lhostejní
- demokratická výchova (na úkor autokratické či příliš liberální)
- možnost sdělit a obhájit svůj vlastní názor, postoj – obecně o věcech diskutovat!
- Hraje roli rovněž osobnost členů rodiny: charakter (povaha) a temperament, rysy a vlastnosti
osobnosti, postoje, názory, hodnoty, přesvědčení, náboženská víra, styl výchovy v rodině
(demokratický, autokratický, liberální) atd.

6
 - Aktuální životní situace a problémy mají na život rodiny značný vliv:
a) bytová problematika (velikost bytu ve vztahu k počtu členů rodiny)
b) finanční situace a (ne)zaměstnanost členů rodiny (rodiče / rodičů)
c) zdravotní problémy (fyzické, psychické – dlouhodobé i aktuální, důchod…), dokáže to značně
ovlivnit psychickou i materiální (finanční) stabilitu členů rodiny
d) nevěra a manželské krize
e) rozvod
f) distanční výuka a její úskalí (klady i zápory), home office, karanténa a izolace

Manželské krize a jejich příčiny:

Manželské krize jsou zákonité a důkladně zmapované. Jsou však důležitým momentem v životě jedince i
celé rodiny, neboť se na nich naučí člověk v praxi problémy řešit!

- odlišné kulturní prostředí rodin obou partnerů

- nevyjasněnost společných cílů a cest, jak k nim dojít
- tlak ze strany rodičů partnera (tchýně, tchán)
- materiální tíseň, nedostatek financí
- fyzické, psychické i časové vytížení v práci (pro ženy navíc vedle práce i starost o děti a o
domácnost)
- sex se mění na rutinu a na prostředek odbourávání stresu
- proces odcizování je zákonitý a nevyhnutelný
- stereotyp, komunikační vakuum – nemají si už co říct
- konflikty, lezení si na nervy
- vytrácí se romantika
- chyby partnera jsou stále viditelnější
- TV, PC, hospoda se stávají náhražkou
- s věkem klesá i atraktivita zevnějšku partnera (stárněme, tloustneme, plešatíme, šedivíme, už nám
není 25:)
- po odchodu dětí z domova (na VŠ, do zaměstnání, svatba, vlastní rodina) vypadává pro rodiče
výchovná funkce, tlačí na své děti – úsilí o vnoučata

Typická očekávání muže a ženy ve společném soužití:

Ženy očekávají:
DUPO = duševní porozumění
POPO = posedět a popovídat si
VYPO = muž má automaticky VYCÍTIT, co žena POTŘEBUJE a ona si tak o všechno nemusela říkat sama
VYCE = aby muž VYJADŘOVAL lásku CELÝM SVÝM ŽIVOTEM – nereálné!:)

Muži očekávají:
UU = uvařeno, uklizeno, do manželových věcí se žena neplete
SEZA = sex, kdy se mu zachce, muž očekává snadné uspokojení svých sexuálních potřeb a manželka by
neměla vyžadovat sex, když muž nemá čas a náladu:)
OSTA = obdiv stále (jak dobře vypadá, jak je šikovný a úspěšný:)
NESTA = nezatěžovat domácími starostmi, které se snaží žena při příchodu domů na manžela přenést,
své pracovní záležitosti muž považuje za daleko důležitější – doma chce mít muž nerušený klid a pohodu!

7
 SOCIÁLNÍ KONFLIKTY
(KONFLIKTY V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH)

Konflikty jsou nedílnou součástí našeho života a součástí vztahů mezi lidmi a jde jen o to, abychom se je
naučili vhodným způsobem řešit.
Konflikt znamená střet, spor, roztržku či střetnutí 2 a více opačných, protichůdných stran (polit.
strany, nájemníci, pouliční gangy) nebo 2 a více lidí (sourozenci, spolužáci, partneři, manželé)!
V mezilidských vztazích mohou mít konflikty nejrůznější formy a velmi různou intenzitu (sílu) → od
povrchních sporů a hádek až k dlouhodobému napětí v partnerských citových vztazích, v rodinných vztazích,
ve třídě, ve vztazích mezi spolupracovníky (pracovního kolektivu) na pracovišti atd. Konflikty tak mohou být
a bezpochyby jsou značně vyčerpávající a zatěžující pro duševní stav jejich jednotlivých účastníků.

PŘÍČINY KONFLIKTŮ:
Jen výjimečně bývají jednoduché. Častým zdrojem konfliktů jsou odlišné názory, postoje, hodnoty,
zájmy i odlišné rysy osobnosti lidí, kteří spolu mají žít, spolupracovat nebo třeba jen dočasně sdílet
společný prostor a čas.
Některé lidi lze označit za konfliktní jedince, tedy takové, kteří se dostávají do konfliktu s druhými
častěji než jiní (temperament, agresivní či netolerantní jedinec). Dále zde hrají roli vnější nepříznivé
životní okolnosti, které jsou pro člověka samy o sobě tíživé: špatná ekonomická situace (finanční tíseň,
zadluženost, nezaměstnanost), sociální situace (stísněné životní a bytové podmínky, neuspokojivé nebo
žádné zaměstnání, nemoc, společenská osamělost, chybějící partner aj.).

DRUHY KONFLIKTU:
1. Intrapersonální: konflikty, které probíhají uvnitř nás samotných (Dilema v rozhodnutí se mezi 2 či
více možnostmi – Mám tam jít? Mi se tam nechce, nemusím ty lidi vidět, chci se radši koukat na
seriál. Volba mezi kladnými cíli – mám jít za přítelkyní nebo trávit večer s partou? Volba mezi
zápornými cíli – volíme menší zlo: raději budu uklízet než hlídat malého bráchu. Volba mezi kladným
a záporným cílem s rizikem následků porušení zákazu – láká mě jít večer ven, ale mám zaracha,
risknu to a bude průser, co si mám vybrat?)
2. Sociální: konflikty, které probíhají mezi více osobami:
a) Interpersonální: konflikt mezi 2 a více lidmi – hádka mezi kamarády, neshody s partnerem
b) Skupinové: konflikt v malých i velkých skupinách – hádka mezi spolužáky ve třídě o to, kam se
podjede na školní výlet, dohodnout se ve třídě o 30 lidech na jednom termínu písemky není
vůbec snadé:o)
c) Meziskupinové: konflikty mezi malými i velkými skupinami – pouliční gangy, politické strany,
skíni X anarchisti, „fanoušci“ Sparty a Baníku…

ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ:
Autoritativní cesta: založena na síle, moci, vlivu = vynucení – výhrůžky, vydírání, fyzické násilí, soudní cesta
Alternativní cesta: snaha řešit konflikt a problém jinými cestami = možnost volby a rozhodnutí – rezignace
(vzdáme to, nemá smysl to řešit, rezignujeme), vyhýbání (ignorování, potlačování, oddalování problému a
prokrastinace – jen dočasné řešení), kompromis (oboustranný ústupek ve prospěch společné dohody),
zásah 3. strany=intervence: (jde proces tzv. mediace, kdy 3. strana = mediátor směřuje aktéry k hledání
řešení a vyřešení jejich sporu – např vleklé sousedské spory, které by nemusely skončit u soudu + role OSN
ve válečném konfliktu dvou či více stran) + manželé před rozvodem!

8
KOMPROMIS:
Mezi dvěma stranami, které jsou nevzájemném konfliktu může dojít k tzv. kompromisu, tedy jakási střední
cesta, oboustranný ústupek ve prospěch vzájemné dohody, kdy se museli oba protivníci něčeho zříct, ale
také něco získali.

KONSENZUS:
Konsenzus znamená úmluvu, shodu, dohodu, souhlas. Konsenzus je opakem konfliktu = všeobecný
souhlas, úplná shoda všech zúčastněných stran. Pro konflikt je rovněž typické přesvědčování jedné
strany o správnosti vlastního názoru, postoje a přesvědčení a neochota přijmout opačný názor protivníka
– typické je rovněž i očekávání, že se ta druhá strana přizpůsobí, místo abychom se podrobili my. Každý
prosazuje svou pravdu a o to, co ten druhý sděluje, se zajímá jen povrchně a spíše promýšlí
protiargumenty.
V konfliktu jedinec snadno a často ztrácí kontrolu sám nad sebou, jedná afektivně, dominují emoce,
nerozhodně, s horkou hlavou, je iracionální! Uvolňují se negativní city a emoce – zlost, vztek, hněv,
nenávist a agresivita. Ovšem, když se konflikt vyřeší a můžeme se zpětně ohlédnout, často, s chladnou
hlavou, zjistíme, že jsme sami chybovali a v ledasčem se mýlili, byli jsme nespravedliví a své postoje znovu
přehodnocujeme. Důležitá je omluva a uznání vlastní chyby!
Stejně jako je to s nemocemi, je lépe konfliktům předcházet než jej řešit. Znamená to především
nehledat vinu jen u těch druhých, ale začínat u sebe a objektivně se snažit posoudit, čím a jak my sami ke
konfliktům přispíváme. Neexistují však pouze konflikty v mezilidských vztazích, ale každý občas řeší také
osobní konflikty, konflikty z psychologického hlediska (viz psychologie, překážky vůle a konflikty)