Středověké klenební systémy

Umění klenout patřilo již od nejstarších dob mezi základní dovednosti lidstva. Prvními městy, kde se
klenutí objevilo, byla města v Meziříčí středního Orientu. Postupem času se toto umění přenášelo
z kultury do kultury a měnil se i materiál, používaný k jeho vytváření.

Románská klenba

Z historického hlediska chápu románské klenby jako přechodový prvek mezi staršími konstrukčními
metodami a novějšími gotickými klenbami, ale také jako průlomový moment v evropské středověké
architektuře, který umožnil vznik větších a složitějších staveb.

Středověká architektura využívala dva typy kleneb - půlkruhové kupole a čtvrtkruhové konchy
kulového původu, a valené a křížové klenby válcového původu.

Kupole a koncha jsou v podstatě kamenné stropy, které jsou zvednuty do kulového tvaru. O valené
klenbě se dá tedy říct, že je tvořena vydutím do tvaru polovičního válce. Taková klenba se nachází v
přízemí románského knížecího paláce na Pražském hradě. Tyto klenby nesly podlahu i příčky hlavního
palácového patra a pod zdmi měly úzké oblouky zesilovacích pasů. Nejstarší valené klenby u nás
nacházíme v lodích svatovojtěšských kostelů (v Malině a ve Vysoké u Kutné Hory).

Křížová klenba je složitější a mladší typ klenby, který se objevil v období raného středověku a vychází z
antických klenebních forem. Křížová klenba vznikla prolínáním dvou valených kleneb kolmo na sebe,
takže z každé válcové plochy zůstaly jen ty úseky, které leží vně pronikové čáry. Myslím si, že klenby jsou
víceúčelové, mají nejen schopnost podpory a distribuce váhy, ale také vytvářejí nádhernou prostorou
atmosféru. Je to výrazný architektonický prvek.

Nejstarší křížové klenby s pasy známe z krypty klášterního kostela v Břevnově z doby kolem r. 1030.
Zachovaly se tam po nich v postranních zdech půlkruhové čelní oblouky. Krypta byla postavena z
malých opukových kvádrů a měla síňový trojlodní tvar s východní apsidou. Klenba byla nízká a podpíraly
ji přízední polosloupy a sloupy. Během stavby došlo ke změnám, zvýšení klenebních cel o 1 metr,
zazdění některých výklenků a úprava oken podle nové úrovně klenby. Obvodové nosné prvky byly
opatřeny hlavicemi s krycími deskami ve druhé fázi stavby.

Raná gotická klenba

Raná gotika přijala základní tvar vzduté románské klenby, ale s úpravou pro lomené tvary čelních
oblouků. Diagonální oblouky zůstaly půlkruhové, zatímco čelní oblouky byly nižší a tupější, aby zdvih
vrcholnice směrem k vrcholu byl strmější. Tímto vznikl nový klenební systém s žebry a plochami, které
vytvářejí sférické hvězdy a osmiúhelníky. Při konstrukci kleneb bylo jistě potřeba mnoho důsledného
měření, aby bylo dosaženo symetrických a stabilních struktur.

Žebrové výztuhy byly jedním z klíčových prvků raně gotických kleneb. Tyto výztuhy pomáhaly přenášet
váhu a tlak z klenby na podporující sloupy nebo pilíře, zajišťujíce tak stabilitu a pevnost konstrukce.
Myslím si, že díky výztuhám přinesla raně gotická klenba do středověké architektury větší lehkost a
vzdušnost. Určitě taky díky lomeným obloukům a optimalizované konstrukci, která umožňovala tenčí
klenební struktury. Raně gotické klenby byly oproti románským vyšší a propoustěly do staveb více
světla, což má jistě také vliv na odlehčenost konstrukce.

Klenby byly sestrojovány pomocí šalování. Při šalování klenebního podhledu nezáleželo na orientaci
prken, ale na jejich přimknutí k ploše klenby. Cílem bylo, aby se prkna přiléhala ke klenební ploše,
protože nebyla ohýbatelná. Pozůstatky a otisky od šalování můžeme vidět např. v domě čp. 16/I na
Starém Městě pražském. V tomto domě byly ponechány půlkruhové čelní oblouky, ale výšku
diagonálních oblouků zvýšili pomocí čtyř táhlých rotačních kuželů. Jejich vrcholy byly umístěny před
čelními oblouky. Tím se změnil tvar povrchových přímek klenebních ploch, které již nejsou vodorovné,
ale stoupají šikmo vzhůru k diagonálám. To způsobilo, že prkna šalování nyní stoupala spolu s tímto
tvarem.

Česká gotika

Česká gotika ve 14. století se vyznačovala volným prostorem, centrálně umístěnými sloupy a
kuželovitými klenebními vějíři. Tvarová soudržnost se rozpadla a místo toho se objevila jednotlivá
trojúhelníková prsa, která vytvářela palmovitý vzor spojující se s ostatními částmi kleneb. Stropy trojlodí
tak působily jako propletené vějíře v čtvercových oblastech.

Zajímavým prvkem českých kleneb jsou dle mého názoru kuželovité klenební vějíře. Jsou výsledkem
postupného rozvětvení klenebních žeber směrem od jejich výchozího bodu, obvykle u sloupu nebo
konzoly. Žebra se rozevírají jako vějíř, a to buď ve směru kolmém na osu klenby nebo ve směru jejího
průběhu. Tímto způsobem se vytvářejí složité vzory a struktury, které dodávají klenbám jedinečný
vzhled a vizuální efekt. Myslím si, že přispívají k estetickému dojmu a vizuálnímu působení stavby.

Jedním z kritických hledisek na české gotické kuželovité klenební vějíře je jejich tvar. V porovnání s
klasickými klenbami, které mají rovinné kruhové tvary, tyto klenební vějíře se vyvíjejí v křivkách téměř
eliptických. To může být považováno za nedostatek z hlediska matematické přesnosti a rovinnosti.
Nicméně, přestože se jedná o odchylku od tradičních tvarů, tyto klenební vějíře jsou vnímány jako
charakteristický a esteticky zajímavý prvek české gotické architektury.

Významné gotické klenby se nacházejí v kostele sv. Trojice v Kutné Hoře. Klenební plochy v Kutné Hoře
jsou utvářeny částmi rotačních kruhových anuloidů, konkrétně lomenými diagonálními a čelními
oblouky. Tyto úseky jsou tvořeny stejně zakřivenými elipsami. Vznikají tak, že se tyto klenební plochy
prolínají s klenebními žebry a stěnami. Dle mého názoru tento konstrukční prvek vytváří unikátní a
zajímavý vzhled klenby. Klenební plochy se stýkají v různých úhlech a vytvářejí složité vzory a tvary.
Tento design jistě přispívá k estetickému dojmu a technické dokonalosti gotických kleneb v Kutné Hoře.
Takové komplexní skládání klenebních ploch s lomenými oblouky a eliptickými úseky je příkladem
mistrovství gotické architektury a myslím si, že ukazuje odbornost a preciznost stavitelů a umělců, kteří
pracovali na těchto stavbách.

V klenebních konstrukcích cisterciáků se používaly eliptická žebra a pravidelně zakřivená klenba, která
se postupně zužovala do jednotné a rovnoměrně osvětlené prostorové obálky. Tímto způsobem se
klenební tvar stal smyslnějším, ztratil svou přílišnou vertikalitu a zvýraznil optické hodnoty. Toto bylo
typické pro českou gotiku, avšak cisterciáci se na duchovním základu stále drželi abstraktnější
expresivity. Transformace klenebního křížového útvaru v české gotice směřovala k vzniku pozdních
forem, které zdůrazňovaly optickou krásu prostřednictvím elegantních křivek. Příkladem je hlavní síň
královského paláce na Točníku. Klenba zde vytváří dojem klidného a útulného prostoru díky její
poměrně nízké výšce. Žebra kleneb elegantně vybíhají z přízedních konzol ve formě ladných
diagonálních oblouků. Čelní oblouky nad delší stranou jsou lomené, avšak mají kruhový tvar a jejich
segmenty mají stejný poloměr jako diagonální oblouk. Klenební konzoly jsou tak výrazně vyčnívají ze
zdi, že se zdá, jako by klenba a obvodní zdivo spolu nesouvisely.
Tyto klenby vznikaly před klenbovou reformou Petra Parléře, stejně jako klenby šestidílné, nebo
kupolové. Petr Parléř změnil gotické klenby tím, že používal obkročné klenby. Předtím byly klenby
křížové a zdůrazňovaly hloubkový směr prostoru. Parléřovy obkročné klenby se více zaměřovaly na
prostorové důsledky a rušily jednotnou hloubkovou osu. Tento typ klenby byl poprvé použit v kapitulní
síni vyšebrodského kláštera. Parléř jej dále rozvinul ve své práci na svatovítském chrámu v Praze, kde
využil obkročné klenby v jižní předsíni. Tyto klenby měly kupolovitý tvar a rušily jednotný hloubkový
směr prostoru, čímž vytvářely výraznou dominantu.

Příkladem některých Parléřových kleneb je klenba západní části sakristie v katedrále sv. Víta. Východní
část je dílem Matyáše z Arrasu. Klenba východní i západní části má společný charakteristický prvek,
který je v našem regionu neobvyklý. Tímto společným znakem je konstrukce s vodorovnou středovou
plochou, kde středový kříž žeber ztratil svou nosnou funkci. Obě části klenby jsou zakončeny visutým
svorníkem, který je umístěn na sloupku a volných žebrech. Východní část klenby je složitější, má
hvězdový obrazec a žebra jsou robustnější. Tyto žebra mají podobný profil jako žebra v Matyášových
kaplích a v ochozu chóru. Dolů směrem ke svorníku spadají pouze čtyři žebra, ale díky složitému obrazci
nad nimi působí těžším dojmem. Naopak západní část má jednodušší klenbu složenou ze čtyř křížových
polí. Žebra jsou jemnější a jejich profil je někde mezi arrasovskými a parléřovskými žebry v katedrále.
Navzdory tomu, že západní klenba má dvojnásobný počet volně ke svorníku spadajících žeber, působí
lehčím a elegantnějším dojmem, jakoby v prostoru rozložené sítě.

Středověké klenby jsou široké téma, zanechaly nevymazatelnou stopu v dějinách architektury a stále
nás ohromují svou vznešeností a dokonalostí. Jejich konstrukce a inovace představovaly zásadní posun
ve stavebnictví. Klenby umožnily stavbu monumentálních katedrál, paláců a dalších významných
staveb. Jejich výstavba vyžadovala preciznost, geometrické znalosti a hrála klíčovou roli ve
zdokonalování řemeslné dovednosti.

Význam klenby v dějinách architektury nelze přehlédnout. Jejich stavba nejen umožnila vznik
nádherných staveb, ale také se stala symbolem technického pokroku a mistrovství řemeslného umění.
Středověké klenby zanechaly trvalou stopu ve stavebnictví a jejich odkaz nám stále připomíná
důležitost inovace, preciznosti a dokonalosti ve všech oborech lidské činnosti.

Reference:

MENCL, Václav. České středověké klenby. Praha: Orbis, 1974.

MENCLOVÁ, Dobroslava. Žebrák a Točník: státní hrady a okolí. Praha: STN, [1958]. Publikace Státní
památkové správy.

Stará sakristie. Knihovna pražské metropolitní kapituly [online]. Hradčanské náměstí 10 CZ - 118 00
Praha 1: Knihovna pražské metropolitní kapituly [cit. 2023-06-16]. Dostupné z:
https://kpmk.eu/kpmkeu/index.php/katedrala/sakristie/230-stara-sakristie

Břevnovský klášter v 11. století. Břevnov.cz [online]. Břevnov: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a
sv. Markéty [cit. 2023-06-16]. Dostupné z: https://www.brevnov.cz/cs/benediktini-a-brevnovsky-
klaster/brevnovsky-klaster-v-11-stoleti