Antická architektura

Řečtí stavitelé ve starověku využili poznatků svých egyptských i krétsko-mykénských

předchůdců a dovršili vývoj architrávového systému, tj. systému podpory a břemene.
Vodorovné břemeno – kládí – se skládá z architrávu, vlysu a římsy. Římští architekti
vycházeli jak z řecké, tak z etruské architektury a postupně nahrazovali architrávový systém
soustavou zdí, oblouku a pilíře. Pro řeckou architekturu jsou charakteristické dórský, iónský a
korintský sloupový řád.
Románská architektura
Stavitelské umění Evropy od konce 10. do poloviny 13. století vyjadřující podobu
s římskými stavebními formami. Charakterizují ji malé okenní a dveřní otvory v silných
zdech a dále těžké klenby, jako půlkulová kopule či čtvrtkulová koncha, půlválcová valená
klenba a křížová bez žeber, jimž tvořili podporu pilíře čtvercového či křížového půdorysu a
sloupy s kalichovými, krychlovými nebo polštářovými hlavicemi. Příkladem naší r. a. je
bazilika sv. Jiří na Pražském hradě.
Gotická architektura
Gotická architektura se oprostila od masivnosti románských staveb tím, že uplatňovala nové
prvky- štíhlé pilíře, žebrové křížové klenby, lomený oblouk a důmyslný opěrný systém. Ten
v první polovině 12. století poprvé využil opat Suger při přestavbě chrámu Saint-Denis.
Hlavní loď opatřil klenbou a tam, kde na zdivo dosedala žebra, zesílil stěny z vnější strany
opěráky a z vnitřní příporami. Z gotických staveb z ČR vzniká katedrála sv. Víta v Praze a
chrám sv. Barbory v Kutné hoře
Renesanční architektura
Sloh, jenž se vyvíjel od 15. století v Itálii, dostal jméno renesance a byl pokládán za
znovuzrození umění antického Říma. Renesanční architektura odtud převzala architrávový
systém, složený ze svislých sloupů a vodorovného překlad, a dále pilíř, oblouk a klenbu.
Z pilířů, sloupů a oblouků vytvářela arkády, jejichž zábradlí vyplňovala balustrádami.
Renesanční domy s arkýři a ozdobnými portály mají v Zaalpí bohatě členěné štíty. Klenotem
naší r. a. je Letohrádek královny Anny v Praze.
Barokní architektura
Barokní architektura vyšla z italské renesance. Od počátku 17. století si razila cestu Evropou.
Chrámy s koupelemi na kruhovém, oválném či mnohobokém půdorysu situovala tak, aby
dominovaly okolí. Prostupováním kleneb i ploch vyvolávala dojem plasticity a dynamismu.
Okna mívala tvar kněžského ornátu (kasulová) a zasazovala se i do vikýřů mansardových
střech. Z mnoha barokních památek v Čechách upoutá např. Loreta v Praze.
Klasicistní architektura
Klasicismus, vycházející z ideálu antického umění, zahrnuje dobu přibližně od 70. let 18.
století do jeho konce. Empír z let 1800 – 1830 je označován za 2. fázi klasicistní architektury,
která se vyznačuje kromě jiného též souměrnými fasádami s plochými, do zdi zapouštěnými
pilíři i trojúhelnými, segmentovými a vrstvenými štíty, nadokenními štukovými vějíři a
girlandami. U nás reprezentují empír např. stavovské divadlo a Palác u hybernů.
Secesní architektura
Koncem 19. a začátkem 20. století byla secese, které se ve Francii říkalo Art noveau a
v Německu Jugendstil, protestním hnutím mladých umělců. Secesní architektura, jež
uplatňovala rostlinné formy a z materiálů železo, sklo a keramiku, se vyznačovala bohatou
ornamentikou a množstvím nových tvarů