Architektura a umění ve starověkém Řecku Barbora Schrothová 5.A, 17.10.

2021

Architektura a umění starověkého Řecka navázalo na mykénskou a minojskou kulturu,

které zase navázaly na Egyptskou a Mezopotámskou. Na počátku bylo spojeno hlavně
s mytologií a náboženstvím, postupně však bylo více a více ovlivňováno filozofií a hledáním
rovnováhy mezi realistickým a idealistickým světem. Bylo opravdu pokrokové a výrazně
ovlivnilo vnímání umění a architektury dodnes.

Typické pro antické Řecko jsou megarony. Megaron je obdélníková místnost

obestavěná sloupy s ohništěm uprostřed, je základem obytných domů, chrámů i paláců.

Za počátky starověkého Řecka se považuje Minojská Kréta, která je spojena

s obdobím prvních paláců, na obrázku vidíte asi nejznámější palác Knossos. Z této doby
pochází i první představy o labyrintu, neboť paláce byly opravdu obrovské, s několika patry a
komplikovanými chodbami (například v Knossosu bylo kolem 1500 pokojů). Jejich součástí
byly neuvěřitelně propracované kolonády sloupů, zajišťující stabilitu, krásně fresky a dále
třeba i první koupelny, toalety, i složité stoky a odpadní potrubí.

Následuje Mykénské období, velkým posunem v architektuře jsou mykénské hrady

mezi nejznámější patří právě Mykény a Tíryns, jednalo se o tzv. citadely tedy opevněná
města, stavěny byly na kopcích a uvnitř byla většina města včetně paláce (megaron),
obehnány byly kyklopskými hradbami, což jsou zdi postavené z obrovských kamenů, svůj
název získali díky legendám, podle kterých je stavěli obři. Dalším typickým znakem je jeden
hlavní vchod jako je Lví brána v Mykénách, kterou se vstupovalo do města (dřevěná vrata,
bezpečnost).

I když v divadlo nebylo vynalezeno v Řecku, je Řecko považováno za kolébku

divadla. Vyvinulo se tu z každoročních oslav boha Dionýsa. Vstupné se neplatilo a tím pádem
byla představení přístupná všem. Herci byly pouze muži, kteří hráli i ženské postavy, po celou
dobu nosili masky s upravenými ústními otvory pro hlasitější zvuk. Existovaly dva žánry
tragédie (Aischylos, Sofokles), které byly většinou na mytologická témata a komedie
(Aristofánes), které se soustředili spíše na aktuální problémy a dění. Nyní něco k samotné
stavbě divadel tzv. amfiteátrům jako je Dionýsovo divadlo v Athénách, z počátku se budovala
ze dřeva, postupně se však přešlo na kámen, stavěla se z pravidla na svahu, byla nezastřešená,
měla půlkruhová hlediště se stupňovitě se zvedajícími řadami sedadel (až 20 000míst). Na
protilehlé straně byla obdélníková budova se šatnami herců.
 Obytné domy často vícepatrové, uprostřed měli obvykle dvůr se sloupořadím a dělili
se na dvě části na ženskou, sloužící jako kuchyně a obývací místnost a mužskou, kde byla
jídelna a přijímaly se hosté.

Chrámy se stavěly s obdélníkovým půdorysem a rovným stropem. Postupně se

využívaly tři slohy, které rozlišujeme hlavně podle používaných sloupů. Nejstarším je Dórský
například Poseidonův chrám v Paestu, ten je nejprostší, sloupy jsou nejobjemnější a nejtěžší,
nemají patku a mají jednoduchou hlavici. Zde je chrám bohyně Niké v Athénách v Iónském
slohu, který má lehčí a štíhlejší sloup s patkou a zatočenou hlavicí. Pro zajímavost v Iónském
stylu byl i Artemidin chrám v Efezu, který patřil mezi 7 divů světa, ale byl zničen. A
nejmladší Korintský, například Diův chrám v Athénách, byl nejvíce zdobný s typickými
rostlinnými motivy, více se využíval spíš v Římě.

Sochařství, velké sochy začaly v Řecku vznikat přibližně v 7. století př.n.l. Z počátku
byly hodně strnulé, podobné egyptským. Rozlišovali se dva hlavní typy kúros, nahý muž, a
koré, dívky oblečené v tunice. Bohužel se mnohé originály nedochovaly, a tak známe pouze
římské kopie. Postupně začali řečtí sochaři více a více zachycovat sochy v pohybu. Snažili se
o realistický dojem, předlohou bývaly bohové, hrdinové, sportovci i učenci, jako materiály
využívali mramor a bronz. Nejvýznamnějšími sochaři starověkého Řecka byl například
Myrón a jeho diskobol, Praxiteles, který se snažil zachytit duševní stav dané postavy a jako
první vyobrazil Afroditu nahou a Feidias, který se podílel na výzdobě Parthenónu v Athénách
a vytvořil 12 m Dia v Olympii, který patřil mezi 7 divů světa.

Malířství bylo důležitou součástí umění v antickém Řecku, bohužel se nám ale
dochovala pouze keramika, nástěnné malby a římské kopie. Fresky se dochovali hlavně
v minojských a mykénských stavbách, znaky jsou lidé zobrazováni z profilu (jako v Egyptě) a
použití pestrých barev. Hlavní dochovanými památkami řeckého malířství jsou malby na
keramice, rozlišujeme dva hlavní typy černofigurovou, je starší, černé figury na červeném
podkladu, a červenofigurovou, červené a bílé figury na černém pozadí.

Otázky

Co je to megaron?

Jaké tři typy slohů se používaly a jaký je mezi nimi rozdíl?

Jak vypadaly obytné domy ve starověkém Řecku?

Co je to Kúros a Koré?

Co je to amfiteátr a jaké jsou jeho typické znaky?

Vyjmenuj min. 3 znaky mykénských citadel.

Jaké dva typy malby na keramiku existovaly?

Napiš 3 informace o paláci Knossos.