Hudba období středověku

Základní časové vymezení

●
více možností podle kritérií
– počátek:
– 313 n. l. - edikt Milánský
●
císař Konstantin I. Vyhlašuje náboženskou toleranci
pro křesťany→končí jejich
pronásledování→rozvoj křesťanství
– 476 n. l. - zánik Západořímské říše
– 529 n. l. - otevřen klášter Monte Casino
●
Důležité středisko křesťanského vědění
– ve stejném roce uzavřena po více jak 1000
letech Platónská akademie v Athénách
 Základní časové vymezení
●
konec:
●
cca 1420 – nástup první generace franko-
vlámských skladatelů
– počátek hudební renesance
●
1453 – pád Cařihradu
– zánik Byzantské říše
●
1492 – objevení Ameriky
●
1517 – Martin Luther – 95 tezí ve
Wüttenbergu → vznik luteránství
– rozpad jednotného „corpus christianorum“
 Společnost
●
3 vrstvy - společnosti
– šlechta (feudálové) – bellatores
●
v čele panovník
– duchovenstvo (oratores)
●
nositelé vzdělanosti ve středověku
●
monopol na vzdělávání, včetně universit ●
hudba – duchovní
●
kláštery centra vzdělání – světská minimální zprávy až do cca 11. století
– pracující (laboratores) ●
součást liturgických obřadů
●
zemědělci, řemeslníci
●
od cca 12. století rozvoj měst → měšťanstvo
●
součást středověkého vzdělávacího systému
– „Septem artes liberales“
 Septem artes liberales
●
základ přejatý z antiky
●
jazyk – latina
– univerzální církevní i úřední
jazyk ve středověku
●
svobodná – věnovat se jim ●
2 stupně:
mohl pouze svobodný člověk – nižší (trivium) – gramatika – rétorika –
dialektika - latina
– nebyl v poddanském stavu – vyšší (quadrivium) – aritmetika – astronomie –
geometrie – musica
– nemusel vyvíjet fyzickou námahu ●
matematické obory - čísla
 Musica
●
středověk přebírá základy ●
Boethius (cca 480-525/526)
antické hudební teorie – zprostředkoval antickou hudební
– pythagorejské členění musici: teorii pro středověk
●
mundana ●
překlady spisů Pythagora, Platóna,
●
humana Aristotela aj. z řečtiny do latiny
●
instrumentalis – 5 dílný spis De institutione
– nauka o hudebním ethosu musica
●
Platón, Aristoteles, stoicismus apod. – odlišuje striktně teorii a praxi
●
přizpůsobuje antické myšlenky ●
teorie důležitější
novým potřebám ●
musicus x cantor
 Hudba v rámci společnosti
●
součást všech aspektů života
●
nejdůležitější – kostely a chrámy
– hudba v rámci liturgie
●
Jednohlas i vícehlas
●
světský repertoár neznámý až
přibližně do 11. století
– trubadúři/truvéři
– Carmina burana (cca 1230)
●
satirické – pijácké – moralistické aj. písně z 11.
až 13. století
 Hudba v rámci liturgie
●
liturgie
– souhrn bohoslužebných úkonů a obřadů a jejich
pevně stanovený řád
– součástí je i hudba
– ve středověku 1 hlasý i vícehlasý zpěv
●
mše – nejdůležitější bohoslužebný (liturgický)
obřad
– veřejný (s účastí veřejnosti)
●
officium – soubor povinných denních
modliteb římskokatolických řeholníků a
kleriků
– s vyloučením veřejnosti
 Gregoriánský chorál
●
definice a základní charakteristika
– jednohlasý liturgický zpěv římsko-katolické
církve
– zpíván latinsky
– určen pro profesionálně školené zpěváky
– autoři melodií a textů neznámí – pochází od
Boha
– označení podle papeže Řehoře (Gregora) I.
Velikého
●
žil 540-604 n. l.
●
autorita přes zpěvy – pokus o sjednocení
starořímského chorálu
 Gregoriánských chorál
●
okolnosti vzniku
– přelom 8./9. století
– římsko-franská syntéza
– propojení 2 starší liturgických
tradic
●
starořímské-galikánské
– sbližování papeže a panovníků
franské říše z rodu Karlovců
●
Pipin III. - Karel Veliký
 Gregoriánský chorál
●
typy zpěvů – 2 základní typy antifon
– a) mešní antifony
●
a) responsoria ●
introitus-communio
– sborový zpěv se sólistickými verši – b) antifony officia
●
sbor x sólista ●
c) hymny
– a) části mše – graduale-alleluia- – součást officia
offertorium
– základ v milánském ambrosiánském
– b) některé části officia zpěvu
●
b) antifony ●
d) zpěvy mešního ordinaria
– sborový zpěv, mohou mít i refrén ●
e) sekvence – část propria – vznikly
otextováním zpěvu aleluja
●
f) litanie – prosby ke svatým
 Gregoriánský chorál
●
charakter zpěvů
– převažují sekundové a terciové
postupy
●
výjimečně větší intervalové skoky
– bez výrazných chromatických
postupů
●
→ plynulý a klidný ráz
– rozsah – zpravidla oktáva
– rytmus – není zaznamenám
●
řídí se textem
– tempo – udává cantor
●
pomalejší
 Gregoriánský chorál
●
systém stupnic (modů) Číslo Název Rozsah Finalis Tenor
1 dórský d-d A
●
8 modů D
2 hypo-dor. a-a F
– 4 základní
3 frygický e-e H/C
●
autentické E
4 hypo-fr h-h A
– 4 odvozené
5 lydický f-f C
●
plagální F
6 hypo-ly. c-c A
●
názvy převzaté z řeckých stupnic
7 mixolydic g-g D
– ovšem jiné tónové řady G
8 hypo-mixol. d-d
Gregoriánských chorál
 Gregoriánský chorál
●
notace - neumy
●
vývoj – 4 fáze
●
1) předpísemná
– ca do 1. poloviny 10. století
– vše se učilo nazpaměť
●
2) I. písemná epocha
– ca polovina 10. století-ca pol. 11. století
– první notační systém – oblouky, čárky, tečky
– kláštery Německo, Francie, Itálie, Anglie
– adiastematická notace
Gregoriánský chorál
 Gregoriánský chorál
●
počátek 11. století
●
používání pomocných linek
– tón F a C
●
2. písemná fáze
– ca 11. století-konec 12. st.
– Guido z Arezza (992-1050)
– 4 linkový notační systém
●
linky v odstupech tercií
 Gregoriánský chorál
●
3. písemná fáze
– po roce 1200
– z neum→kvadratická notace
– využívá se do dnešní doby
●
skriptoria
– počátek 9. st.
– písařské dílny
– zpravidla při klášterech
– opisování duchovních knih, včetně neum
→pomáhalo šiření repertoáru gregoriánského
chorálu
 Mimoliturgická duchovní hudba
●
zahrnuje: ●
zdroje:
– a) duchovní píseň – gregoriánský chorál
●
nepatři do gregoriánského (liturgii) ●
přebírání především základních melodií
– tolerovaná v rámci bohoslužby a ●
dodán nový text
dalších příležitostí – lidová tvořivost
– aktivní zapojení věřících a ●
melodie uměle vytvořené
posilování víry – národní jazyk ●
autoři neznámí
●
domácí modlitby ●
charakter:
●
náboženská procesí
– převážně sylabické
●
svatby, pohřby
●
bez melismatických částí
 Mimoliturgická duchovní hudba
●
strofické členění
– podle textu
– a) lejch – aa-bb-cc-dd
●
řetězec dvouveršových slok
– b) princip refrénu
●
aa-b-cc-b-dd-b-ee
●
b – refrén
– v českém prostředí - „krleš“
●
poslovanštěná zkrácená hovorová
podoba invokace Kyrie eleison
●
českojazyčný repertoár:
– Hospodine, pomilu ny
●
konec 10. století
●
autor – svatý Vojtěch († 997)
– Svatý Václave, vévodo české země
●
14. století – poprvé dochován
– pravděpodobně starší
●
autorství nejasné
●
Arnošt z Pardubic - pražský arcibiskup
●
Jan Očko z Vlašimi – pražský arcibiskup
(po Arnoštu z Pardubic)
 Mimoliturgická duchovní hudba
●
českojazyčný repertoár ●
vrcholné období
– Buoh všemohúcí českojazyčného jednohlau
– jako parafráze latinské velikonční – 15. století – husitství
sekvence Victimae paschali laudes – Ktož jsú boží bojovníci
●
původem Německo – 11./12. st.
●
českojazyčná verze – 14. st. – Povstaň, povstaň veliké
– Jezu Kriste, ščedrý kněže město pražské
●
2. polovina 14. století
●
autorství připisováno Janu Husovi/Janu
z Jenštejna
●
původně latinskojazyčný – autor
českojazyčného překladu neznámý (?)
 Mimoliturgická duchovní hudba
●
Jistebnický kancionál
– nejdůležitější sbírka českojazyčných
duchovní zpěvů středověku
– nalezen v roce 1872 v Jistebnici
– datován 20. léty 15. století
●
původní provenience neznámá
– obsahuje česká znění jak liturgických
zpěvů, tak i českých duchovních a
dalších písní
– zpěvy mešního a hodinkového oficia v ●
nejznámějšími skladbami Jistebnického
českém jazyce tvoří v evropském kancionálu jsou:
kontextu první a ojedinělý doklad úsilí o – Ktož jsú Boží bojovníci
vytvoření liturgie v národním jazyce v – Povstaň, povstaň veliké město pražské
návaznosti na římský ritus
 Mimoliturgická duchovní hudba
●
b) duchovní hry
●
součástí byly i zpěvy
– zábava a rozptýlení
– posilování křesťanské víry
●
pašijové hry
●
nejvýznamnější
– Velikonoce
●
umučení a zmrtvých vstání Ježíše Krista
●
Mastičkář – komická epizoda – veliká obliba
→ samostatné dílo
●
církev vykázala mimo kostel
Světský jednohlas
 Světský jednohlas
●
dlouho opomíjena ●
minstrel/menestrel
– chybí přesnější informace – lepší sociální postavení
●
potulní hudebníci – ve šlechtických službách
●
trubadúři/truvéři
– žongléři/žertéři
– počátek - cca konec 11. st.
– spodina společnosti
●
úroveň žebráků a tuláků
– první známý - Vilém IX. z Aquitanie
●
negramotní
(1071–1126)
●
ústní předávání – konec – cca konec 13. století
– spojeno s hereckou a artistickou – poslední významný - Guiraut Riquier
profesí (1250–1292)
 Světský jednohlas
●
trubadúři – jih Francie – žalozpěv (planh) – smuteční
●
truvéři – sever Francie námět
●
sociálně – šlechta – dansa – píseň k doprovodu
– plnohodnotné vzdělání tance
●
významní v kontextu hudby i literatury ●
typické – střídání sólisty x
●
písňové žánry: společnosti (tanečníků)
– kanzona (canso) – milostný námět
– zpěv zpravidla doprovázen
– sirventes – politický, historický, náboženský hudebními nástroji
námět ●
zpravidla strunné – harfa, loutna
– tenso – typ dialogické písně
●
vzájemné střídání 2 interpretů
 Světský jednohlas
●
hlavní představitelé:
– Wilhelm IX. Aquitánský
– Bernart de Ventadorn
– Peire Vidal
– Beatriz de Dia (konec 12.
století)
●
žena-šlechtična
 Světský jednohlas
●
Německo – Minnesang
– polovina 12. století
●
Tannhäuser
●
Walther von der Vogelweide
●
Wolfram von Eschenbach
●
Heinrich von Meißen
(Frauenlob)