Professional Documents
Culture Documents
HHH Dokument
HHH Dokument
publicista otec byl proslulým očním lékařem královny Viktorie, matka úspěšnou
spisovatelkou studoval na Oxfordu literaturu a estetiku, začal psát verše, pracoval jako
redaktor, přednášel v Londýně a USA
přestože byl Wilde ženatý a byl otcem dvou synů, orientoval se spíše na muže když ho
otec jeho milence lorda Alfréda Douglase označil za prostopášníka, zažaloval markýze z
Queensberry pro pomluvu po prohraném soudním sporu byl Wilde podle tehdy platných
zákonů odsouzen za homosexualitu ke dvěma letům nucených prací po návratu z vězení
odjel do Francie, kde chtěl začít znovu, ale neměl dost sil, propadl alkoholu a zemřel v
bídě pařížského hotelu
Obraz Doriana Graye n román je podobenstvím o duši člověka, o kráse, mládí, umění,
životním naplnění a smrti člověka n malíř Basil Hallward namaloval podobiznu krásného a
nezkaženého mladíka Doriana Graye. Pod vlivem cynického lorda Henryho Wottona se
naivní Dorian postupně mění ve zloducha. Když kvůli němu spáchá herečka Sibyla
Vaneová sebevraždu, vryje se tento čin do tváře na obraze. I další zločiny se zapisují
pouze na plátno. Dorianův obličej je stále stejně krásný, ale jeho špatnou duši odráží
kouzelný portrét. . . Mladík ho zamkne, aby se k němu nikdo nedostal. Své tajemství svěří
pouze autorovi obrazu, ale vzápětí malíře zavraždí. Nakonec už Dorian pohled na obraz
neunese, probodne ho a okamžitě umírá. Portrét se vrací do své původní podoby a z
Doriana se stane ohyzdný stařec, protože tím ve skutečnosti byl. +
Děj – zápis: n příběh líčí vztah mezi portrétem mladíka a jeho duší n mladý a krásný
Dorian, kterému se splní přání věčného mládí, postupně morálně upadá (způsobí smrt
milenky, zavraždí malíře portrétu) n jeho duševní znetvoření se promítá do obrazu –
odráží podobu jeho svědomí n nakonec Dorian pohled na obraz nevydrží a zničí ho – tím
ale zabije sám sebe – obraz se vrací do původní podoby +
Hlavní myšlenky románu: n jediným cílem života je krása a rozkoš n krása ostře
kontrastuje s lidskou nedokonalostí n varuje před manipulováním s člověkem, řeší otázky
morálky, osobní odpovědnosti a zkaženosti n + … Je to vskutku pravda, že se člověk nikdy
nemůže změnit? Cítil nezkrotnou touhu po neposkvrněné čistotě svého jinošství – po tom
jinošství bílém jako růže, jak to kdysi řekl lord Henry. Věděl, že se pošpinil, že si mysl
přesytil zkažeností a obraznost naplnil hrůzou; že měl na jiné špatný vliv a že mu to
působilo strašné potěšení; že z životů, jež se setkaly s jeho životem, uvrhl do hanby právě
ty nejbezúhonnější a nejslibnější. Ale což je to všechno neodčinitelné? Což mu nezbývá
žádná naděje?
Bože, jak nestvůrný byl ten okamžik pýchy a žádostivosti, kdy se modlil, aby tíhu jeho dní
nesl portrét a on aby si uchoval nezkalený lesk věčného mládí! To zavinilo celý jeho pád.
Lépe by pro něho bylo, kdyby mu byl každý jeho hřích vynesl jistou a okamžitou odplatu. V
trestu je očista. Nikoli „odpusť nám naše viny“, ale „stíhej nás za všechno zlé“, tak má znít
modlitba člověka k nejvýš spravedlivému Bohu. … n … To vlastní krása ho přivedla do
neštěstí, krása a mládí, které si vymodlil. Nebýt toho, mohl být jeho život bez poskvrny. U
něho je krása stejně jen maska, mládí jen šalba. A co je i to nejlepší mládí? Zelený, nezralý
čas, čas mělkých rozmarů a neduživých nápadů. Proč jen nosí jeho livrej? Vždyť mládí ho
zkazilo. … +
Ta malba – to je svědectví. Zničí ji! Proč ji tu vlastně nechal tak dlouho? Kdysi mu
působilo rozkoš pozorovat ji, jak se mění a stárne. Poslední dobou už takovou rozkoš
nepociťuje. V noci kvůli tomu plátnu často bdí. A když není doma, mívá hrůzu, aby je
nespatřily cizí oči. Vneslo zádumčivost do jeho zálib. Pouhá vzpomínka na ně mu zničila
mnohý okamžik radosti. Chová se k němu jako svědomí. Ano, je to jeho svědomí. Zničí je.
n Rozhlédl se a uzřel nůž, kterým probodl Basila Hallwarda. Mnohokrát už ho čistil, až na
něm nezbyla ani poskvrnka. Třpytil se a leskl. Tak jako zahubil malíře, zahubí teď
malířovo dílo a vše, co to dílo znamená. Zahubí minulost, a až bude minulost mrtvá, on
bude volný. Zahubí ten obludný život duše, a bez jeho ohavných výstrah on bude žít v
klidu. Uchopil nůž a probodl jím obraz. … +
Když vstoupili do místnosti, spatřili na stěně skvostný portrét svého pána, jak ho
naposled viděli, se vší tou podivuhodnou nádherou jeho mladosti a krásy. Na podlaze
ležel mrtvý muž ve večerním úboru a s nožem v srdci. Byl povadlý, vrásčitý a měl odporný
obličej. Teprve když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je. n Oscar Wilde se svým
založením, chováním, způsobem života a myšlením podobal zhýralému lordu Henrymu
Aforismy z románu: n Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá.
Oba se zklamou. n Muž může být šťasten s kteroukoliv ženou, pokud ji nemiluje. +
Šťastný princ a jiné pohádky n n Wildova kniha obsahuje pět alegorických příběhů –
Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel a Jedinečná raketa tyto
andersenovské pohádky jsou podobenstvími o smyslu krásy i ošklivosti, osudu
uměleckého díla, nesobecké lásce a sebeobětování Povídky: Cantervillské strašidlo a jiné
povídky