Teorie A Văvoj pednĂĂłĂłky - Komplet 1 1

Teorie a vývoj zahradní architektury I, doc.
Dana Wilhelmová
Zaznamenala Martina, Anno Domini 2016-2017. Enjoy. And good luck 
STOHENGE. Pravěké uměle vytvořené dílo z menhirů, dolmen (dva

s překladem), dohromady tvoří kruh (kromlech).
STAROVĚK
Nejdelší vývojové období kulturních etap lidských dějin. Od poloviny 4. tisíciletí BC (tj. před naším
letopočtem) do 6. – 7. století BC (rozpad západořímské říše, rozšíření písma na východě – počátek
středověku). Tam, kde bylo příhodné klima a možnost obživy. Tři centra:
- centrální civilizace (střední Asie – Mezopotámie, Persie, Egypt)

- východní civilizace (Čína – čínská zahrada je matkou všech zahrad, Indie)
- západní civilizace (Řecko, Řím)
Zahrada byla zahradou užitkovou, civilizace byla spojena s produkcí plodin. Stopy dělíme do tří
pramenů:
- archeologické vykopávky: analýzou pylových zrn, kořenů či zkamenělých rostlin lze zjistit, co
se kde pěstovalo (jiné složení půdy, lze poznat cesty, stromové jámy)
- ikonografie: zobrazení zahrad na freskách, fresky v egyptských hrobkách (zahrady „obytné“,
užitkové), výzdoby (Persie)
- epigrafické prameny: ekonomické zprávy, účty, básně
CENTRÁLNÍ CIVILIZACE
PRVNÍ ZAHRADA – ráj. Bezkonfliktní území s možností obživy a vody, bájné bytosti a zvířata zde žijí
v harmonii. Obraz ráje je předobrazem (archetypem) zahrad, je umisťován do oblasti Mezopotámie
(mezi Eufratem a Tigridem). Jiným archetypem je bájná krajina Arkádie, je předobrazem zahrad
peloponéského poloostrova. Anglie je zemí monoteistickou, ale anglická krajinářská zahrada viděla
vysněnou zahradu krásy ve starořecké Arkádii. Archetypem Čínské zahrady je bájná krajina hor
a vody, magický příbytek nesmrtelných, tři ostrovy plující ve východním moři, na nich žijí nesmrtelní.
Proto je čínská zahrada složena ze třech prvků - voda, hora, rostliny.
ZAHRADY PŘEDNÍ ASIE – MEZOPOTÁMIE, PERSIE. Úrodný půlměsíc mezi Eufratem a Tigridem, dnes
Libanon, část Sýrie, Irák, Irán, Jordánsko, část Turecka, Izrael. O zahradním umění zahrad Přední Asie
je málo pramenů. Nedostatek trvanlivého stavebního materiálu, kamenné stavby vzácné. Stavby byly
z nepálených cihel a dřeva, nedochovaly se.
Představa ráje je stinná oáza zavlažovaná čtyřmi vodními toky (Eufrat, Tigris, Píšon, Gíchon - v knize
Genesis) a se symbolickým stromem poznání. Stromy poskytovaly plodiny a stín pro člověka i rostliny,
mikroklima. V Mezopotámii systém závlahových kanálů. Zahrada byla pod vodním tokem, nebo
vahadlo šadůf, kterým se voda přečerpávala proti gravitaci.
1
Teorie a vývoj zahradní architektury I, doc. Dana Wilhelmová
ASÝRIE: palácové zahrady, královské zahrady, posvátné háje. Užitkové zahrady – zeleninová a ovocná
zahrada, zavlažovací kanály. Palmové háje v pravidelném rastru 7 – 10 m od sebe. Palma poskytovala
stín, datle (datlové víno, med, mouka, ocet), vlákna na rohože, jádra na otop. Ovocná zahrada
oddělená od okolí 2 m vysokou zdí, aby zabránila cirkulaci vzduchu (aby suché větry nevysušily
zavlažovanou zahradu), proti zvířatům i lidem. Jeden či dva vstupy. Jablka, hrušky, fíky, datle,
granátová jablka, třešně, hrozny, olivy, švestky,
pistácie, citróny. Existovala introdukce rostlin.
Součástí palácových zahrad byl uměle navršený

kopec s oltářem či pavilonem. Objevují se zahrady
vybudované na umělé stavební konstrukci (na
klenbě navršená zemina, umělá závlaha), např. Dúr
Šarrukin.
Posvátné háje v blízkosti chrámů nejvyššího boha

Ašura. Pozůstatky nejsou, ale existují písemné
doklady.
BABYLONIE: Ištařina brána, chrám boha Marduka (zikkurat), visuté zahrady Semiramis. Zahrady byly
častější, také na umělých konstrukcích. Zahrady královny Semiramis - 600 BC. Podle legendy je
nechala vystavět královna Semiramis, pravděpodobně je ale dal vybudovat až král Nabukadnezar II.
pro svou manželku Amytis.
Stupňovité stavby, rostliny uspořádané v kompozici, uměle zavlažované. Nebývalo to

ojedinělé. Terasy 5 m nad sebou, nesené klenbami, až 25 nad hladinou Eufratu. Kamenné nosníky,
vrstva rákosu prosycená asfaltem, na tom dvojitá vrstva cihel z pálené hlíny uložených v nepropustné
omítce. Na tom velké pláty olova (aby vrstva neprosakovala) a na tom 3m vrstva zeminy, stromy.
Jeden z nosníků dutý, jím voda vynášena do vyšších partií a gravitací stékala do nižších pater.
Babylónská věž (Pieter Bruegel)
2
PERSKÁ ŘÍŠE: královské lesní parky, posvátné stromy, parky s hrobkami. Původní sídla uprostřed
zalesněných území. Peršané měli hluboce zakořeněný vztah ke stromům. Nejstarší literární dílo na
světě - Epos o Gilgamešovi (2 000 BC). Král Gilgameš putoval krajinou a hledal tajemství
nesmrtelnosti. V 7. stol. BC epos vytesán do desek. Les byl zahradou nebo parkem, dobře udržované
přímé cesty, vonné rostliny, keře, cedrová hora, oleandry – kultivované území. Zahrada (zahrazený
prostor) byla obklopena zemním valem. Pozn. slovo ráj – paraise pochází odsud, paradaisa –
ohrazení, obehnání plotem.
V Persii byla výsadba stromů posvátnou činností, sázeli i králové. Ve školách byli vedeni k výsadbě
dřevin. Největší pohanou pro poraženého bylo vykácení stromů v jeho zahradě. Rozlehlé areály pro
stavbu paláce i pro lov, kde trénovali pro boj s nepřítelem (oštěpy, luky, nože). Pořádání lidových
slavností, vojenské přehlídky.
Zahrady královských paláců: Pasagradae, 546 BC – křížové uspořádání vodních kanálů, centrální
plocha, čtyři vytékající hlavní „řeky“ (obraz archetypálního ráje). Persepolis – Dareiův palác měl
schodiště vyzdobené rostlinami, báze sloupů ztvárněny do podoby obrácených lotosových květů.
Dareiův palác
Hrobka Kýrose II.
Nekropole: královská hrobka Kýrose II. nedaleko Pasagrad. Nekropole byly umísťovány v hájích.
3
ZÁPADNÍ KUTURA
STAROEGYPTSKÁ ZAHRADA
Archeologických nálezů je málo, ale na rozdíl od Přední Asie se některé zahrady dochovaly
v nedotčeném stavu (pouště). Zahrady byla tam, kde je voda – oblast v údolí Nilu, každoroční záplavy
přinášely vodu a úrodné bahno. Údolí bylo mnohde široké až 25 km. Propracovaný systém umělé
závlahy umožňoval existenci. Fresky a nápisy na stěnách hrobů; královské výnosy, administrativní
texty.
Užitkové zahrady:
- zeleninová zahrada: čtvercové záhony, pravidelná mřížka 25 - 30 m, obehnány valem, mezi

nimi závlaha (kanálky) nebo zahradníci donášeli vodu na vahadlech. Cibule, locika.
- ovocná zahrada: navazovala na zeleninovou, někdy byla po obvodu zeleninové zahrady. Pásy
stromů na břehu zavlažovacího systému, často oddělené ohradní zdí, pozemek dále rozdělen
ploty, v každé buňce se pěstoval jiný druh ovoce. Fíky,
datlové palmy, granátová jablka. Objevují se palmové
háje.
- vinice: víno na vysokém vedení; víno se šlapalo
a ukládalo se do označených džbánů. Vyrábělo se
z vinné révy, ale i fíků, datlí a granátových jablek.
Soukromé zahrady:
Okrasné zahrady: pravidelné, čtyřúhelníkové, vždy obehnané 3 – 4 m zdí (zamezení odvětrávání),

koruna zdobena oblými zdobeními; forma soukromého ráje, náboženské obřady. Uspořádání
a použité prvky v zahradě měly symbolický a kulturní význam. Pouze pro vrchní vrstvy. Hlavní vstup
byla velká brána s pylonem (náboženským motivem), který ukazoval, jakému bohovi je zahrada
zasvěcena. Několik postranních vstupů pro služebnictvo a propojení s ostatními pozemky. Zahrada
byla oddělena od obytné části, nebyla spojena s obytným domem, dva nezávislé celky. Do zahrady se
vstupovalo za účelem relaxace nebo náboženství. Bazénky – obdélníkový nebo tvar V, propojen se
zavlažovacím kanálem, zešikmené stěny. V případě nedostatku vody byla hladina níže a měla
omezený přirozený výpar. Někdy napájení podzemní vodou. Dogma tří prvků – ryby, vodní ptáci,
rostliny (lotos, papyrus); zachování symbolu života. Někdy byly v rozích schůdky, které usnadnily
nabírání vody. Někdy byla voda vynášena vahadlem šadůf (na jednom konci závaží, na druhém
nádoba, která se spustila do bazénu).
4
Od středu ke zdem se výška rostlin zvětšovala – po obvodu palmy, pod nimi menší rostliny,
směrem do středu zahrady se snižovaly. Obvodové řady byly z jednoho druhu, nebo se druhy
rytmicky střídaly. Typické je spojení krásna a užitku. Typické rostliny: fíky, granátová jablka, vinná
réva, svatojánsý chléb, Ficus sycomorus (posvátný strom), vrby, tamaryšky.
Stavby v zahradě: zeď, drobné stavby náboženského charakteru, jednoduché konstrukce

umožňující posezení v zahradě. Stavby z nepálených cihel, čaasto glazované nebo jinak
polychromované.
Palácové zahrady: zahrady králů, doložené sporými archeologickými nálezy. Jednalo se o dočasná
útočiště panovníků, každý nový panovník si budoval vlastní palác, původní město bylo opuštěno.
Stavby byly z nepálených cihel, proto se nedochovaly. Známe dva královské paláce:
o Tell el-Dabá: 2000 let BC, v deltě Nilu, rozlehý areál – na S palácová stavba, na J zahrada
s nekropolí. Pozůstatky v podobě malých čtvercových záhonů. Našly se stromové jámy
o průměru 90 cm, uspořádány do pravidelného rastru. Vykopala se stromová jáma, do ní
nilské bahno, palmy se sázely ve specifických hliněných květináčích (nepálená hlína,
propustné, otvory na spodu a po stranách, kořenový systém časem květináč rozthrnul, střepy
umožnily zadržování vody. Uprostřed objektu velká vodní nádrž.
o Tell el-Amarna: na břehu Nilu, zahrady tvořily samostatnou striktně oddělenou jednotku.
Zahrada terasovaná směrem doprostřed. Po obvodu rastr ze stromů, na zvýšených terasách
květiny. Kolem kmenů val z kamenů, aby se chránily stromy před vysycháním.
Nekropole
Tři prvky (jezero, živočichové a symbolické rostliny – fíkovníky, smokvoně) garantovaly pokračování
života i po smrti. Důležitá byla poloha nekropole, snadnější bylo ji vybudovat u Nilu. Privilegium
bohatých vrstev. Zahrady chudých byly symbolizovány jediným stromem před hrobkou nebo umělým
stromem (uschlý kmen palmy), nebo kolem hrobky žádná zahrada nebyla a fresky uvnitř hrobky nesly
symboliku zahrady, někdy modely zahrady.
Pohřební chrám královny Hatšepsovet v Dél-el-Bahri (západní Théby) - terasované zahrady.
5
Chrámové zahrady
Posvátný háj zasvěcený bohu, park s posvátným jezerem. Pohřební chrámy – procesní cesty
(dromos). Procesní cesta vedla ke vstupu do chrámu. Od okolí oddělena vysokou zdí, po obou
stranách řada sfing. Sfingy byly doprovázeny po celé délce stromořadím – našly se stromové jámy.
Mezi stromy kvadratické záhony 2 x 2 m, osázené květinami.
Významný zdroj ekonomického bohatství – zahrady poskytovaly oběti bohům, plodiny byly
prodávány, materiál na nástroje. Egyptští kněží byli majetkově rovni faraónovi. Karnak – posvátné
jezero s Amonovým chrámem. Zahrady měly charakter parku nebo posvátného háje.
ZAHRADA STAROVĚKÉHO ŘECKA
Řecká kultura na území dnešního Řecka, Turecka, Egejské moře, Kréta, Sicílie, jih Itálie.
MINOJSKÁ KULTURA
Krétskominojská vznikla na Krétě: Kréta byla díky své poloze významným centrem, ležela mezi
kulturními oblastmi Egypta a Řecka. Přes Krétu se do Řecka dostává vliv mezopotámské a egyptské
kultury.
Palác Knósoss: město bylo správním a politickým centrem,

obrovský palácový komplex (5 – 8 000 obyvatel), 2 000 let BC.
Obytné a administraivní budovy, sklady, svatyně, 1 500
místností propojených chodbami, do celého komplexu vedly
jen dva vchody. Z tohoto území vzikla báje o Ikarovi
a Daidalovi, o Minotarově labyrintu. Termín labyrint vznikl ve
středověku (Iabris – dvojitá sekyra, v paláci se často
objevovala na stěnách). Na stěnách paláce fresky zobrazující
zvířata a lidi, zahrady moc ne. Kultura zanikla, epigrafické
prameny existují, ale neumíme rozluštit písmo.
Knóssos byl zničen zemětřesením, byl vybudován znovu, ale zničen výbchem sopky Théras.
(rozmetala ostrov na spoustu malých částí, např. Santini). Obrovská přílivová vlna zničila města na
pobřeží (i v Itálii).
STAROVĚKÉ ŘECKO
Tato kultura zcela zásadně ovlivnila západní kulturu, některé prvky jsou používány dodnes
v architektuře i filosofii:
- umísťování staveb v krajině

- antropocentrismus
- porticus: sloupoví, sloupová chodba
- Arkádie
- řecký dům: atriový dům
6
Umísťování staveb v krajině: umění umístit stavbu do krajiny v harmonii
a kontextu, umožňovaly výhledy do krajiny. Tholos (kruhovitý chrám) ve
svatyni v Delfách, Apollonův chrám, Acropolis v Athénách.
Antropocentrismus: člověk je centrem a měřítkem všeho včetně celého

vesmíru (opakem biocentrismus – příroda neexistuje proto, aby sloužila
člověku, ale naopak; základem východní fiosofie). Z antropocentrismu se
vyvíjí proporce – typické je, že od postavy člověka odvozuje všechny
proporce staveb a předmětů, které používá. Používali zlatý řez – dělení celku na major a minor
1:1,618, považván za ideální proporci. Egypťané používali jako měřítko lidský prst, který se do postavy
člověka vejde 19x, podle toho koncipovali svá díla. Stavba musí být trvanlivá, krásná a užitečná;
vztahuje se k proporcím lidkého těla. Na Vitruvia (10 knih o architektuře) navazoval da Vinci.
Proporcemi lidského těla se zabýval i Corbusier, lidské tělo rozdělil dle zlatého řezu na dvě nestejné
části.
Porticus: sloupořadí, sloupová chodba je u nás používána od středověku, kdy byla objevena klenba -
arkády (porticus má rovný překlad).
Arkádie: mýtická krajina, je umísťovaná na Peloponés; bezkonfliktní krajina, čistá voda, obživa, úkryt
před nepřízní počasí, obývají ji mýtické bytosti (nymfy, najády, Pan) a pastevci stád koz.
Řecký dům: nepravidelná velikost i forma, zdmi navazovaly přímo na ulici. V sídlech byl
hippodamovský systém zástavby – pravidelný rastr, používal ho Hippodamus z Nieletu: města Nielet,
Olynth, Alexandrie. Pravidelné linie ulic se zástavbou domů na sebe těsně navazujících svými
půdorysy. Blok domů v řadové zástavbě – insula; pozemek měl jednotnou velikost 250 m2, tam dům –
obytný dům, dvůr, vedlejší hospodářské stavby, zahrada nebyla (omezená velikost). Při vykopávkách
řeckých měst nebyla povrzena existence zahrady s obytným domem. Jsou informace o zahradách ve
volné krajině – užitkové zahrady.
Řecká kultura – archaistické, střední, helénské období – ani v jednom z nich se obytná zahrada
u domu neobjevila. V písemných pramenech jsou informace o hospodářských zahradách (Homérův
epos Odyssea).
Řecký dům: atrium, andron, kuchyně, sklad. Tři křídla a jedna spojovací zeď – uzavírají vnitřní prostor.
Otevřený prostor se sloupovím – atrium. Živé komunikační centrum domu (řemeslná výroba, prodej,
vařilo se tu, procházelo do ostatních místností), zpevněno mlatem, kamennými deskami, oblázky,
v helénské době mozaika. Nikdy zahrada. Přirozené světlo, prosvětlovalo ostatní místnsti navazující
na atrium (některé nebyly přirozeně osvětleny). Uprostřed atria nádrž na dešťovou vodu (okrasný
bazének - impluvium), pod ním zásobní cisterna. Vodovod přivádějící vodu neexistoval. Později
compluvium – nezastřešený prostor ve střední části atria. Často zde umístěn domácí oltář.
7
- soukromá zahrada – městský dům
- veřejná zeleň
o agora (shromaždiště lidí), zahrady svatyní; velikosti plochy byly podmíněny bohatostí
města
o gymnasiony (akademie, lykeion)
o filozofické školy (Platon, Aristoteles)
- zeleň za hradbami
o užitková zahrada (olivové háje, květinové zahrady)
o posvátná zahrada a háje, posvátné stromy
o posvátná pohřebiště
VEŘEJNÁ ZELEŇ
Agora: obchodnické místo (shromaždiště); agora v Athénách, v Akropolis, agora Assos. V těchto
prostorách se nenacházelo příliš zeleně.
Gymnasiony: nejvýznamnější plochy veřejné zeleně; zařízení pro tělesná cvičení mladých mužů pro
přípravy na hry:
- stavby pro měření běhu, místa zasvěcená bohům nebo hrdinům, přírodní lesy doplněny
stromy a keři
- gymnasion v Pergamonu – tři mohutné nad sebou stojící terasy, na spodní terase velká
zahrada
Filozofické školy: zahrady, kde probíhala výuka v otevřeném prostoru,

v parku se objevovaly další prvky (květiny, trávníky, stromy, cesty, sochy,
pomníky), užitkové zahrady.
ZELEŇ ZA HRADBAMI
Užitkové zahrady (képos): sloužily pro pěstování produktů k obživě
- pěstování ovoce, zeleniny, olivové háje, vinice

- v Řecku: užitkové zahrady pro pěstování okrasných květin – oslava bohů (při jejich
slavnostech) – květiny aranžované do podoby girland, věnců
- Adonisovy slavnosti – slavnosti (boha/člověka) Adonise, ženy vysazovaly rychle klíčící rostliny,
které vynášely na střechu
Zeleň okolo svatyně, posvátné háje, posvátná pohřebiště
- prostor obklopen zdí a ve středu symbolický strom (např. dub) – svatyně boha Dia
- zdroj vody (pramen)
Posvátná pohřebiště: místa zasvěcena bájným hrdinům, hrob ozdoben květinami; nejznámější
mohyla hrdiny Pelopa
8
ZAHRADY ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA
- evropský kontinent (i Velká Británie), Přední Asie, severní část Afrického kontinentu
- Římané jsou známi kolonizacemi, nastává přijímání a rozdávání kulturních zvyků
Soukromá zeleň
- užitková zahrada
- dům uvnitř hradeb města
o typ jednoduchého italského domu – ze všech čtyř stran uzavřen, uvnitř stavby
otevřený prostor, do kterého je vyspádovaná střecha – vstup světla a dešťové vody.
Ve středu bazének, ze strany obchůdky, chodba vedoucí do atria, kde byly dále
místnosti na přespání + jídelna (tablinum) přijímací místnost pána domu
o zahrada byla užitková
o Římský peristil – viridárium (zahrada s jedním stromem poskytujícím stín - platan,
líska, olivovníky, citrusové rostliny)
o Řecký způsob stolování (triclinium) – leželi na lehátkách a jedli pokrmy
o pravidelné záhony z buxusu – růže, máty, levandule
1. obchod, 2, zahrada, 3. ložnice
o dům typu vila – stavba, která byla samostatně stojící mimo hradby města, obklopena
zahradou – dvě jídelny, chodba, 3 cubicula (ložnice na spaní), tablinum (čekání hostů,
než byly přijmutí pánem), triclinium (jídelna se třemi lůžky), peristil s viridáriem
(viridárium bylo leckdy ohraničeno zídkou nebo plůtkem)
- pohledová osa domu vedla od vstupní chodby přes atrium,

tablinum a byla zakončena peristylem s možnou dominantou
nebo iluzivním vyobrazením krajiny na fresce
- Faunův dům (Casa del Fauno): bývalý patricijský dům
v Pompejích, dochovala se mozaika zobrazující bitvu Alexandra
Velikého proti perskému králi Dareiovi III. a socha tančícího
Fauna; tehdy jeden z nejkrásnějších obytných prostorů
- dům Loreia Tiburtina: dům, ke kterému se majitel snažil
přitáhnout krajinu v reálné podobě, ne jen ve freskách –
9
miniaturní vila (vilové bydlení bylo ve volné krajině, nikdy ve městě); tento byl v městském
prostoru, ale neměl typickou peristylovou zahradu. Velké atrium s impluviem, původní
peristyl byl malý. Po zemětřesení v Pompejích odkoupil majitel sousední parcelu a vytvořil
zahradu, která nesla krajinné prvky. Porticus nahrazen pergolami. V zahradě ovocné stromy,
vodní kaskáda. Na okolních zdech fresky (Pyramus a Thisbe, příběh Narcise). Pergoly kryté
vinnou révou, květinové záhony. Dům byl pojmenován podle dvou jmen napsaných na fasádě
(volební agitace).
Domy ve městech se kvůli nedostatku prostoru začaly stavět do výšky (např. přístavní město Ostia),
něco na způsob činžovního domu. Insuly byly tvořeny činžovním domem, býval tam vždy alespoň
symbol zahrady (v přízemí vlastní zahrada, výše balkóny, nejvýše alespoň květináče).
Prvky zeleně v době římského impéria
Locus amoenus – idylický krajinný obraz složený z určitých stereotypních prvků; bezpečí a krása,
ideální krajina (opak krajiny typu locus terribilis).
Soukromá zeleň:
- zahrada a městský dům (domus, miniaturní vila)

- zahrada a vila (villa rustica, villa urbana, villa maritima, palácové zahrady – „rus in urbe“,
císařské vily)
Villa rustica: venkovský statek tvořený hlavní budovou a prostorami pro hospodářskou činnost a pro
ubytování otroků.
Villa urbana: venkovské sídlo poskytující obyvatelům luxus a pohodlí městského bydlení. Prvky
zeleně, vždy hospodářské části. V době parlamentních prázdnin tu bydlel patricij, ale jinak dlel kvůli
povinnostem v parlamentu v Římě. Doba strávená mimo povinnosti plynoucí z úřadu – otium
[ócium]; doba, kterou trávili v Římě – neotium.
Villa maritima: objekt postavený v atraktivním místě s výhledem na mořskou zátoku, údolí, ostrov,
luxusní bydlení bez hospodářských pozemků. Spis Deset knih o architektuře (Vitruvius) popisuje, jak
by se měly vily v krajině umisťovat; na to navázali renesanční architekti.
- vila Mystérií: v Pompejích; postupně se rozrostla od vily rustica až na vilu urbanu s krásným
peristylem, je otevřená veřejnosti. V mírném svahu, poskytovala pohled na neapolský záliv.
Půdorys byl srovnán do roviny, nahoře na cryptoportiku (podzemní chodba) je terasa
- villa dei Papiri: v Herculaneum; rekonstrukce v Getty Museum v Los Angeles; velký peristyl.
Při výbuchu zasypána lávou (ne popelem), dochovaly se bronzové sochy s bílýma očima
- villa Sperlonga: přírodní upravená jeskyně, do které byl vložen
kruhový bazén s centrálním sousoším, altánem a čtyřmi
bazénky na ryby, další prostory symbolizující příběh Odyssea
(sousoší oslepení kyklopa Polyféma, Skylla a Charybda)
- villa Laurentiana: Pliniova vila v Laurentum, známe ji
z Pliniových dopisů, stejně jako jeho vilu v Tuscum
- Tiberiova villa Lovis: vila císaře Tibéria na ostrově Capri,
neměla vlastní zdroj vody; do skály vytesaná cisterna na jímání dešťové vody, která
zásobovala kuchyň, lázně a zahrady
10
- Villa Adriana: Hadriánova vila ve starověkém Tiburu, opět císařská vila, 25 km od Říma.
V areálu prostory sloužící pro státní práci císaře. Substrukce vyrovnávající výškový rozdíl,
umožnila existenci peristylu s bazénem. Pod peristylem tunely a místnosti pro zaměstnance.
Peristyl se nazýval Poikilé (velká obdélníková kolonáda s bazénem uprostřed lemovaná
sloupovím), Theatro maritimo, trojexcedrová stavba, cento camarelle (100 místností pod
peristylem), malé a velké lázně, pretorium, canopus (prostor zahloubený v terénu obklopený
portikem).
- theatro maritimo: kruhová stavba obehnaná zdí, dva vstupy, uprostřed bazén,
uprostřed něj vlastní stavba (přístup po padacím mostu).
- canopus: velký bazén s jednostranným portikem, který byl prostřídán sochami
mladíků, kteří připomínali utopeného přítele
- praetorium: rozsáhlé místnosti pro personál, sklad (tabernae) a kasárna
- Venušin chrám: v renesanci v anglických krajinářských zahradách, která dobu císaře
Hadriána obdivovala
Rus in urbe: palácové zahrady; termín pochází z epigramů Marcialise, v podstatě krajina ve městě,
městský dům obklopený zahradou. Patricij Lukullus – zahrady na pahorku Monte Pincio.
- horti Luculliani: Lukullovy zahrady na Monte Medici

- horti Sallustiani: údolí mezi Quirinal a Pincio
- horti Maecenatis: mecenášovy zahrady, dodnes zachované auditorium maecenatis
- domus aurea: grandiózní palác císaře Nera – stavba pokryta zlatem, perletí. Stoly měly desky
ze slonoviny, kruhová jídelna, v lázních mořská voda i voda z minerálních pramenů 20 km
vzdálených.
Veřejná zeleň:
- veřejné parky (nemus)

- portikové zahrady
- pohřební zahrady (via Appia)
Od počátku římského impéria měla široká veřejnost přístup do posvátných míst (nemus – posvátné
háje, fungovaly jako veřejné parky). Později byly zveřejněné původně soukromé prostory. Např.
Thermas da Caravalla (Caravallovy lázně). Pantheon – vše obklopeno posvátnými háji. Další prostory
na fórech. Portikové zahrady (Porticus Pompei a Theatrum Pompei) – prostranství lemované krytými
promenádami.
11
Pohřební zahrady
- pěstovaly se rostliny k výzdobě hrobek
- pěstování plodin, které se pak prodávaly a výtěžek šel na uctívání zemřelého (hostiny, obřad)
- nebo se tyto pozemky pronajímaly k obhospodařování = taktéž výdělek
Via Appia
Mauzoleum císaře Augusta v Římě

- kruhový pomník s navršenou zeminou, nad hrobkou vysazen háj stálezelených stromů, vše
korunovala bronzová socha císaře Augusta
Zahrady v provinciích
- Evropa, Asie, Afrika
- odrážely zahradní umění římské
Diokletiánův palác ve Splitu

- zeleň v podobě peristylu
- v době renesance se celé území zastavělo a zachovalo se velice málo
12
Fishbourne – rekonstrukční model
Villa Nennig
- z Německa
- nazývaná také Portikovou vilou = je odvozena z velkého portika ve tvaru písmene „U“
Villa Montmaurin
- z Francie
- velký portikus s chrámem
- velký peristyl se zahradou
- tyto stavby byly situovány v blízkosti moře či řeky, ve svahu = patřičný výhled
- stavěny v okolí hlavních cest a tras
13
STŘEDOVĚK V EVROPĚ
- začíná rozpadem západořímské říše 30. 12. 476, končí 1453 – pád
Konstantinopole (1 000 let)
- je označován za období úpadku
- hlavní myšlenkou bylo se ubránit/přežít = velké opevnění
- časté války, neopevněnou vilu bychom nenašli
- Sovana – Itálie
Mont Saint-Michel v Normandii

- charakter středověké stavby
- vnitřní uspořádání ukazuje, kde mohla být situována zahrada
Sakrální architektura (náboženské kulty) – rajský dvůr, hortus conclusus, hortus
Křesťanství
- začalo sílit křesťanství, zabezpečovali svůj majetek, kulturu a náboženské myšlení

- zakládání nových klášterů, kostelů
- kláštery se staly centrem vědění, shromažďovaly znalosti lidstva
- navazují na antické zahradní umění = místa mají nějakou mytologii, mýtus (uzavřená zahrada
– hortus conclusus)
- ideální uspořádání kláštera (našlo se v klášteře St. Gallen, cca r. 820)
o ve středu klášter, u něj křížová cesta, dvůr tzv. rajský dvůr (měl symbolizovat ráj),
uprostřed křížení se nacházel zdroj vody (kašna, fontána)
o v celém areálu se nacházely další zahrady (vždy pravidelné) – zeleninová, bylinková,
lékárnická a v rajském dvoře uvnitř kláštera se pěstovaly květiny pro výzdobu
kláštera, ovocné sady
o klášter byl opevněný, sloužil jako útočiště
o středisko kultury, poskytování lékařské pomoci na úrovni středověku
o málo dochovaných pramenů
o dochovaly se zavlažovací systémy (zadržovací nádoby na vodu)
o jeden autor tvrdí, že středověké zahrady neexistují, jsou jen mýtus = pouze písemné
zprávy
- rajský dvůr (cisterciácké kláštery)
o prostory připomínají peristyl uprostřed
s portikem
o křížová dispozice bez vodního prvku
o v chodbách se meditovalo, procházelo
o osvětlení bylo plamenem
o Padova – Basilika San Antonio – 15. Století,
františkánský klášter, až 4 rajské dvory
14
- hortus conclusus
o Breviář kol.
o Rajská zahrada – neznámý autor, tempera na dřevě – motiv drnové lavičky, obezděn
kamennou zídkou
- Pietro de Crescenzi – Liber ruralium commodorum (středověká kniha o pěstování)

- území za hradbami = prato
MAURSKÁ ARCHITEKTURA
Islám: západní Asie, zahrady v Granadě. Pozůstatky maurské kultury – Portugalsko.
Taj Mahal, Indie (mauzoleum)
Cordoba – Patio de los Naranjos, r. 976

- dvůr vysázen pravidelně z pomerančovníků
15
Alcazar v Seville – Patio de las Doncellas
- pevnost, u které se objevuje několik propojených zahrad v rovinatém terénu
Alhambra – z arabského „červený“ či zakladatele Muhammada I. (dům pána) - Španělsko - Granada
- propojení zahrad s obytnými místnostmi
Myrtový dvůr, Patio de Arrayane – uprostřed velký bazén, lemovaný ze

všech stran stříhanými ploty myrty, navazuje na síň vyslanců
Lví dvůr, Patio de los Leones – lví fontána uprostřed s 12 lvy v každou
hodinu tryskala voda z jedné lví huby (určování času)
- prvky vodních kanálů propojující ostatní místnosti
- v každé místnosti byla nádobka, ze které tekla voda, která se křížově
spojila ve lví fontáně
- plocha je tvořena bílým mramorem, za plného slunce se zde nedá
dívat bez slunečních brýlí
- ani v jednom z prostorů nechybí voda = nejdůležitější prvek, byla
velice vzácnou, proto se používala ve statické poloze (velká rovná
plocha, ne tekoucí, případně jen malé pramínky) = zdůrazňovala
moc panovníka
- zpevněné plochy, které obklopovaly vodní prvky, byly většinou
tvořeny z oblázků, upořádaných do různých ornamentů = voda po
nich stékala = velká odpařovací plocha = lepší klima k žití
16
Palatios Nazaries – Patio de Machuca, Fachada de Comares
Patio de Lindaraja – nádvoří vestibulu

- hodně vegetace, fontána s tekoucí vodou, příznivé klima, chladněji
Palacio del Partal

- vodní plochy slouží k zrcadlení a zvětšují prostor
Generalifé – z maurského Yannat al Arif, zahrada velebného ráje

- vodní kanál a vyhlídka na Granadu je maurským prvkem
- Jardines Bajos del Generalife
Profánní architektura (světská kultura) – zahrada hradní paní, zahrada lásky
- ve 13. st. se Evropa dostává s posledních nájezdů Tatarů = vznik zahrad lásky (Roman de la
Rose)
17
ITALSKÁ ZAHRADA
Italskou zahradu nelze spojovat pouze s renesancí; vrchol v době renesance, později se vyvíjela přes
manýrismus a baroko. Renesance (rinascita znovuzrození, termín od Giorgio Vasari) znamená návrat
k antice. Formování italské zahrady je ovlivněno humanismem – oproštěním člověka od středověkých
přežitků. Pro italskou zahradu je typické:
- obdiv k dědictví antiky, znovuzrození antických ideálů

- spontánní rozvoj umění a architektury
- domácí tradice - bydlení ve vilách a volné krajině
- změna citového vztahu člověka k přírodě a krajině
- vůle k uspořádání a ovlivnění krajiny
- díla teoretiků architektury ze tří století
- italská krajina, hornatá a dramaticky členěná
- tradice překonávání přírodních překážek stavebními úpravami
- ekonomicky silná doba bohatých rodových klanů
Zahrada začíná být obytným prostředím, může být obehnána zdí, dva vchody, vodopády. Typickým
prvkem renesance je labyrint.
Obdiv k dědictví antiky, znovuzrození antických ideálů: vztah k řecké i

římské antice. Umělci se seznamovali s antickou beletrií (Vergilius –
nejslavnější římský básník Augustovy doby) i odbornou literaturou
(Vitruvius – římský architekt, inženýr a teoretik, autor díla De
architectura). Jsou objevovány první archeologické nálezy svědčící
o antickém umění.
Studium proporcí založené na vědeckých měřeních lidské postavy: vznikl

kánon klasického renesančního řádu a proporcí. Studují se proporce
lidského těla, umísťuje se do kánonů, zlatý řez. Na Vitruvia navazoval
Leonardo da Vinci – Vitruvian. Vztah se změnil z oslavy Boha na obdiv
člověka.
Díla teoretiků architektury ze tří století:
Leon Battista Alberti: velký talent, univerzální člověk (humanista, architekt, teoretik umění,
spisovatel, matematik, sportovec). Dílo De re aedificatoria (1452 – o stavitelství), položil základy pro
stavbu italské vily a zahrady. Navazoval na Plinia, také doporučoval budování vil ve svazích kvůli
výhledu. Doporučoval stříhání keřů, vedení cest lemovaných výsadbami stromů s girlandami
z růžových keřů, grotta vyzdobená mořskými mušlemi nebo ulitami mořských šneků a porostlá
mechem, pramen vody, sochařská díla přinášející do zahrady příběh. Teze, že matematický výklad je
umělecká koncepce. Zahrada je vždy symetrická, založená na správných poměrech šířky a délky, vše
je propočtené.
Sebastiano Serlio (1475 - 1554): dílo Sette libri dárchitettura (šest knih o architektuře). Vnáší prvky
typické pro italskou zahradu – čtverec a kruh, zdobnost prvků v parterech nebo v průniku těchto
dvou prvků v případě vodních děl.
Andrea Palladio: pozdně renesanční architekt a teoretik architektury, navázal na Michelangela,

Bramante. Velmi harmonické stavby založené na čtverci a kruhu. Villa La Rotonda/Capra, Vicenza –
18
vzor pro celou řadu dalších staveb. V anglické krajinářské zahradě
palladianismus (chrám čtyř větrů v Castle Howard, kopie La
Rotunda). Quattro libri dell Architettura (Čtyři knihy o architektuře,
strukturou knihy navazuje na Vitruvia). Principy použil na vzorník
staveb, které jsou součástí této knihy.
Vincenzo Scamozzi: navazoval na Palladia, Palmanuova – plán realizace pevnostního města

obehnaného příkopy a hradbami, opět princip čtverce a kruhu. Existuje dodnes. LÍdea della
Architectura Universale (1615) – učebnice architektury pro následující generace.
Frater Francesco Colonna: dílo Hypnerotomachia Poliphili (sepsáno

v polovině 15. století, vydána ve Veroně 1499), dílo doprovázeno
ilustracemi, popisy a obrázky krajiny. Ilustrace dávají přehled o prvcích,
které se v zahradě mohly nacházet - plány květinových záhonů, pergoly,
peristyly, rostliny jako stavební materiál nahrazují stěny (stěny mohou
být utvářeny nejen stavebním materiálem, ale i živým plotem).
Spontánní rozvoj a umění architektury: za kolébku renesance se považuje Florencie, rod Medicejů.
Svými kulturními zájmy, podporou umění a architektury ovlivnili umění v celé Florencii.
- Mikelozzo: dům Palazzo Medici Riccardi na Via Cavour, první světská renesanční stavba
v Evropě. Masivní stavba, uvnitř paláce dvůr obklopený sloupovím (podobný antickému
atriu), uprostřed zahrada, ale postupně se s rozrůstáním paláce zmenšovala (původně
zahrada s centrálním prvkem renesanční kašny, parter, pravidelné čtverce, nádoby s citrusy
v pravidelném rastru).
Změna citového vztahu k přírodě a zahradě: objevuje se zahrada, která sice ještě nemá kompoziční
vztah k domu, ale je vidět princip osovosti, kompozice založené na čtverci, lze z ní pohlédnout do
krajiny. Vila Trebio. Veduty medicejských vil ve Florencii – Giusto Utense (autor ikonografických
pramenů, které hovoří o raně renesančních zahradách Florencie, pamatovat)
Domácí tradice bydlení ve vilách a krajině: návaznost na antiku (Vitruvius, Alberto). Poggio a Cajano
– jedna z prvních vil, která je propojena se zahradou, princip vyvýšení, výhled do krajiny, zahrada
navazuje na stavbu. Obehnáno zdí. Stromy stříhané, v pravidelném rastru, prostory čtverce a kruhu
vymezeny vegetací (loubí, nahrazuje stavební materiál).
19
Matematický výklad přírody jako umělecká inspirace: manýristická vila dÉste v Tivoli, Tibur (kousek
odsud se nachází Villa Hadriana). Co bylo spočteno a dalo se vyjádřit matematickými vztahy, bylo
chápáno jako umění. Nic není ponecháno náhodě, vše členěno do kruhu a čtverce, zahrada je
protkána podélnými a příčnými osami, místa křížení zdůrazněna. Na konci osy prvek akcentující
ukončení, aby celek působil harmonicky.
Hlavním určujícím prvkem této zahrady je vila, lodgie, odsud pokračuje hlavní osa, která je
symetrií celé zahrady i domu. Ukončena belvedérem. V zahradě casino, vodní díla. Italská zahrada má
dvě osy (podélná, příčná osa). Mimo to lze označit osovost zahrady na hlavní a vedlejší. Jedna
z příčných os – cesta sta fontán, další obsahuje vodní
fontánu a vodní varhany (tj. vezme se věc, která je
daná a úpravami se terén upraví do podoby, aby byl
v harmonii s celkem). Italská zahrada terén překonává,
francouzská ho přetváří. Zde je terén překonáván např.
rampami nebo bočními obchvatnými cestami;
v pozdějším období se používají schodiště, balustrády.
Voda je nejdůležitějším prvkem (fontány v křížení os,
fontány, vodotrysky, kaskády, bazény s ostrůvkem,
kanálky, objevuje se v grottách…).
20
Italská zahrada je typem zahrady
- jedinečného místa
- jednotného konceptu vnitřního a venkovního obytného prostoru
- koncipované na osách a symetrii
- jednotného architektonického tvarosloví
- jednotného rytmu daného geometrií čtverce a kruhu
- kontrastů, ale harmonických vztahů
- teras překonávajících terén
- tekoucí vody
- zakomponované do obrazu okolní krajiny (integrazione scenica)
- realizovaným jako souborné umělecké dílo spoluprací mnoha profesí
Jedinečné místo: nejčestnější místo, odkud bylo možné přehlédnout celou kvalitu krajiny. Zároveň
zapojení do obrazu okolní krajiny. Místo muselo být dobře dostupné, ale zároveň chráněné. Villa
Medici, Fiesole. Michelozzo Michelozzi. Rané období vývoje italské zahrady. Terén překonáván
pomocí teras (ty ale vznikly o století později). Hlavní prostor vily, lodžie, hlavní terasa, spodní terasy.
Původně pět teras, dodnes se dochovaly tři. Hlavní podélná osa vede po vrstevnici, což není úplně
typické. Pod ní se terén terasovitě svažuje do údolí. Jednoduché členění do čtverců – travnaté útvary
doprovázené terakotovými nádobami. Rytmus balustrád vytvářen rytmem nádob s květinami.
Jednotný koncept a venkovní obytný prostor, koncipovaná na osách a symetrii: neexistuje zahrada
bez vily a vila bez zahrady, tyto prostory jsou vzájemně neoddělitelné a mají vzájemné kompoziční
vazby.
- vila na vrcholu svahu a zahrada se odvíjí směrem dolů: Villa dÉste, Tivoli
- vila uprostřed svahu: zahrada se váže na vnitřní obytné prostory vily provozně i kompozičně:
Villa Aldobrandini, Frascati, villa Lante (dvě drobnější stavby)
- vila v nejnižším místě: zahradní prostor se odvíjí směrem vzhůru:
villa Medicea di Castello, Florencie (veduta)
- vila stojí mimo zahradu: výjimečně, zahrada spojená s vilou
mostkem (zahrada Sacro Bosco je dokonce bez vily)
21
Jednotné architektonické tvarosloví: jednotlivé prvky jsou v jednotě, stavba vily a těchto stavebních
prvků přechází do živých materiálů, zeleň přebírá tvarosloví architektury. Cortile de Belverere,
Vatikán.
Giardino di Boboli, Florencie (není to zahrada u vily, ale u městského paláce Pitti!!) – spojen
s centrem Florencie několik km dlouhou nadzemní chodbou vedoucí před Ponte Vecchio. Palác do
tvaru U, svírá vnitřní dvůr, zahrada se odvíjela v hlavní ose symetrie, procházela přes Mojžíšovu
grottu vyrovnávající výškový rozdíl mezi dvorem a zahradním prostorem. Hlavní a vedlejší podélné
a příčné osy. Buontalentiho grotta. Hlavní osa prochází přes nádvoří, Mojžíšovu grottu na vyšší
úroveň, odkud je výhled na Florenci, přes amfiteátr pokračuje osa vzhůru a je
akcentována Neptunovou fontánou, pokračuje k soše bohyně Flóry. Doprovázena stromovým
porostem bosco (po obvodu stříhaný lesík). Neplést italské bosco s francouzským bosket. Amfiteátr.
Vpravo isolotto (ostrov umístěný v oválném vodním bazénu, ke kterému vedou mostky). Osa
pokračuje vzhůru, kolem oceňované cypřišové aleje, labyrinty. Drobné fontánky – italská zahrada
založena na práci s vodou!!
Zahrada dynamické tekoucí vody: voda protéká na principu Torricelliho zákona, na základě gravitace
jsou nižší fontány napájeny vodou z vyšších fontán. Francouzské zahrady jsou založeny na zrcadlení
stojaté vody (švýcarské jezero – obrovská plocha vody a zrcadlení ve Versailles). Villa dÉste – terasa
sta střiků, svah je překonáván terasami, které jsou pojednány jako dynamický prvek doprovázený
vodou.
Souborné umělecké dílo: všechny prvky v zahradě mají umělecké zpracování, od terakotových nádob
přes oranžerii. Vše ve vzájemném kompozičním a výtvarném vztahu. Jednotlivé profese
spolupracovaly tak, aby vzniklé dílo bylo harmonické. Buontalentiho grotta sousedí s chodbou
vedoucí do centra Florencie, má krásné vnitřní prostory, jeden z nich věnován arkadské zahradě,
doplněn krápníky, mušlemi, sochy se vynořují ze stěn. Symbolika bohů.
I schodiště může být uměleckým dílem – nášlapné plochy z obrázků uspořádané do plochy
salamandrů, šneka.
Zahrada jednotného rytmu založená na čtverci a kruhu:
Orto Botanico di Padova: založena jako učební plocha pro studenty

tamní univerzity, kompozice na čtvercích a kruzích vzájemně
provázaných. Kruh, ve kterém je vepsaný čtverec a ve čtvercích vepsané
kruhy. Údajně první botanická zahrada na světě, je v UNESCO.
22
Pozn. Symetrie vily Medici di Castello je vyvážena přítomností bosco na opačné straně zahrady, než
je vila. Travnatý pás, aby bylo možno vnímat krásu pravidelného parteru. Často je protiváha vily
tvořena jen stromovým porostem, zde je to i opěrná zídka, původní svah je zpevněn opěrnou zdí,
zařezává zahradu do terénu. Parter je většinou dělený na 16 čtverců – typické pro italskou zahradu,
v místech protínající se osy v křížení hlavní příčné a podélné osy je renesanční fontána návrh
Bartolomeo Ammanati), Herkules a Anteus (sochař Niccolo Tribolo). Uvnitř bosco ovál, kde je
umístěná Ammanatiho socha boha řeky Arno. Zdůrazněná místa křížení.
Zahrada harmonických vztahů: kontrast barev, kontrast živých a neživých materiálů, kontrastující
bílá barva stavebních prvků. Otevřený prostor parteru je založený na geometrických prvcích, prvek
bosca je po obvodu stříhaný, ale uvnitř divoká příroda – kontrast. Střídání světla a stínu – prosluněný
parter, v ukončení hlavní osy je grotta, intimní tmavý prostor. Oblázková dlažba v grottě – oblázek má
větší povrch, vlhký více odpařuje vodu, vlhčí vzduch v grottě x teplý suchý vzduch v otevřeném
prostoru. Správné poměry délek a výšek, jsou vůči sobě v harmonických vztazích.
Tekoucí voda: viz minule, u Mojžíšovy grotty. Isolta – ovál tvořený bazénem s ostrovem uprostřed.
Mostky spojující obvodový chodník s centrálním ostrovem. Villa dÉste v Tivoli založena na principu
tekoucí vody, jedna z hlavních os je terasa sta střiků. Na obou stranách této hlavní příčné osy jsou
dva vodní prvky – fontána Ovato a Rometa. Dále Neptunova fontána, vodní varhany (voda dopadající
na měchy vyluzuje zvuk). Villa Lante – Fontana dei Giganti (fontána gigantů) – nesčetné množství
vody, na hlavní podélné ose směrem po svahu.
Terasy překonávající terén: villa Medici, Fiesole – nemanipuluje terénem jako francouzská zahrada,
ale překonává jej za pomocí nakloněných rovin, podélných ramp, schodišť, teras a opěrných zdí.
Založena původně na 5 terasách.
Zakomponování obrazu okolní krajiny (integrazione scenica): vila je umístěna tak, aby byl výhled do
krajiny; italská zahrada svými osami do okolní krajiny nevstupuje, na rozdíl od francouzské zahrady
(pomocí alejí). Zapojení do scény (integrazione senica) je zapojení krajiny do zahrady, je to ale i
naopak. Palazzo Piccolomini, Pienza. Villa Medici di Castello, villa dÉste, Tivoli.
Souborné umělecké dílo: umělecky zpracované vodní prvky, dokonalá vegetace.
VILLA MADAMA, ŘÍM (plány vytvořil Rafael Santi, dokončil ji až Antonio da Sangello mladší)
Vybudovaná ve svahu na kopci Monte Maria. Medicejská vila, vzorem pro ni byly antické
aristokratické vily tak, jak je popisuje ve svých dopisech Plinius (villa Laurentiana, villa Tusca). Vila má
čtvercový půdorys, vymezen třemi křídly, vzadu velký amfiteátr. Opět hlavní podélná a příčná osa.
Díky požáru se zachoval jen segment. Bohatá vodní složka. Dnes je z důvod ochrany Rafaelových
fresek lodžie zasklená, původně byla otevřená a otvírala se do zahradního prostoru. Zahrada původně
vyzdobená sochařskými díly, grottami a vodními prvky. Rytmizující prvky. Dnes jsou tam lemůvky
z břečťanu, ty pro renesanční zahradu rozhodně typické nejsou. Zahrada není volně přístupná.
VILLA MEDICI, ŘÍM (Bartolomeo Ammanati, Michelozzo Michelozzi)
Na místě starých Lucullových zahrad. V době starověku toužili patriciové po vile ve městě (rus in urbe
– salustovy zahrady, mecenášovy zahrady), na jejich místě byla vystavěna villa Medici. Byla
vybudována pro kardinála Ferdinanda I. Kopec Monte Pincio. Vystavěna v prudkém svahu, z rovinné
části poskytuje výhledy na Vatikán. Je pověstná svými piniemi (z 19. století, ne z doby vzniku).
23
Renesanční podoba dokladována na fresce ve studovně kardinála. Šlo o typickou parterovou zahradu
rozdělenou do čtverců, opěrná zeď, do ní vetknuta oranžerie. Zalesněný svah, tam bosco, vlastní
typická osa, homole, spirálová cesta, na vrcholu chrámek. Princip stejný jako v Kroměříži, jahodové
kopečky. Typickým prvkem italských zahrad jsou Hermové,
strážci cest nebo ochranitelé cestovatelů, zpodobňováni
jako busta na dříku umístěná podél cest. V podrostu bosca
Acanthus. Schodiště vedoucí k tempiettu.
VILLA LANTE, Bagnaia: autorem snad Giacomo Barozzi da

Vignola. Dokonalá inscenace jednoty architektury domu a
zahrady, komponovaná v jednotném filosofickém,
uměleckém a architektonickém záměru. Dispozici dominuje zahrada a park. Měla to být soukromá
rezidence kardinála, nevystavovala svou nádheru na odiv. Jdou tu dvě drobná kasina symetricky
položená podél podélné hlavní osy, autorem je Carlo Maderna. Prvky jsou v kontrastu, ale vytváří
jednotný kompoziční celek. Vůdčím prvkem je voda
- počíná v grottě v nejvyšším místě (fontána potopy světa, Fotana del diluvio)
- pod zemí přechází do dalšího vodního prvku (fontána delfínů)
- po zemi do dalšího prvku (Cartena di Aqua, podlouhlý pletenec z těl raků)
- poté přepadá do fontány gigantů (terasovaný půlkruh, podél poháru dva říční bohové,
ztělesňují řeku Arno a Tiber)
- poté vyvěrá v kardinálově stole (kamenný stůl, uprostřed vodní kanál, postranice, voda
v záclonách stékala kolem)
- pod zemí se dostává k fontáně světel (Fontana del lumini, půlkruh vetnutý do terénu, půlkruh
otevřený do terénu), množství střiků navozuje dojem hořících svící.
- poté voda stéká do 16 čtvercového parteru, na který navazují obě kasína
- potom do bazénu, kde je kruhová fontána, čtyři mladíci nesou nad hlavou znak rodiny mon
Taotů (fontána černochů), rozdělená na čtyři části, v každé kamenná loď s převozníkem,
odkud vystřikují prameny na hranu bazénu, vytéká ven, tvoří kompoziční osu městečka.
Vedle v parco stojí lovecká vila, divoká příroda se sítí cest. Parco vzniklo koncem 15. století, má vztah
k ikonografii celku.
24
VILLA DÉSTE, TIVOLI (Pirro Ligorio)
Na hlavní podélné ose jsou umístěny vodní prvky. Vede od středu vily celou zahradou. Opět zahrada
neustále tekoucí vody. V 16. století byla část říčky Anieny protékající městem Tivoli svedena do
zahrady, dodnes protéká zahradou. Všechny prvky jsou
napájeny na základě gravitačního zákona samospádem, na
základě kombinace Toricelliho principu a prudkého svahu
může voda tryskat do výšky.
Piano nobile, osa sestupuje soustavou cest – pomocí

nakloněných rovin, příčných cest, stříhanými ploty
s vystříhanými nikami, opěrné zídky doprovázené stříhanými
živými plochy (zeleň přebírá tvarosloví architektury).
Následuje Berniniho barokní vodní prvek – fontána ve tvaru

obrovského kamenného poháru, z jehož vrcholu vystřikuje voda a přepadává do spodního bazénu.
Následuje Dračí fontána, ve svém středu nese čtyři draky, z jejichž úst tryská voda. Je lemováno
zídkou, která kopíruje nakloněnou rovinu., drobné vodní prvky.
Následuje schodiště, podél něj teče voda, malinké fontánky. Zajímavé je odsazení schodiště od
doprovodné zídky, dodává lehkost, není to stísněné. Cypřišový rondel, který je dnes dosazován.
První hlavní příčná osa: rometa, alej sta střiků, ovato. Za pomoci podélného kanálu (alej sta střiků)
spojuje dva prostory – na jedné straně je rometa (Fontana de la Roma, symbolizuje Řím), na druhé
straně je Fontana Ovato. Na třech terasách lemující opěrnou zeď je spousta fontánek, které tvoří
fontánu (alej) sta střiků. Dříve tam byly vlysy znázorňující příběhy Ovidiových metamorfóz, ale příroda
už to smyla.
V místě dračí fontány původně stála socha Herkula, mohli jsme se vydat k Dianině nebo Venušině
grottě. Dianina grotta je kupodivu suchá, chybí kapající voda a rostliny. Fresky na stěnách – výjevy
z lovů.
Na opačné straně Fontana Ovato – bohyně Sibyla, nad ní se vzpíná okřídlený Pegassus. Opěrná zeď
s portikem, z každého sloupu portiku stříká voda do prostoru bazénu, z bazénu voda stříká vzhůru. Po
portiku vede terasa.
Druhá hlavní příčná osa: Neptunova fontána, vodní varhany. Neptunova fontána – vytvořil ji Bernini,
v roce 1931 byla zpustlá fontána doplněna o velký vodní střik, který má za úkol zklidnit velké
množství vody padající od vodních varhan tak, aby padala do velkých klidných vodních hladin bazénu.
Fontana dellÓrgano Idraulico – vodní varhany, voda pohání písty vhánějící vzduch do píšťal.
Následuje soustava bazénů s klidnou vodní hladinou, což není záležitost pro italskou zahradu typická.
Vedlejší podélné osy - pavilony, bludiště. Grotty, ze kterých spadává voda. Jedna z fontán Artemis
z Efezu s obrovským množstvím prsů.
Prvky typické pro villu dÉste typické pro 19. století jsou podsazené zídky rostlinami (Anemone,
vistária). Podsadby v boscu – Acanthus, jahůdky.
25
VILLA FARNESE – CAPRAROLA (Giacomo Barozzi da Vingnola)
Není to jediná vila, ale soubor vil – palazzo Farnese a parco

s Casino Farnese. Osa symetrie palazzo Farnese pokračuje
městečkem Caprarola.
Palazzo Farnese
- pětiúhelníkový půdorys, uvnitř rozlehlý kruhový dvůr,

v pentagonu fresky.
- piano nobile – fresky, symetrická stavba. Osa symetrie vede z městečka přes čestné nádvoří
skrz palác do zahrady, které rozděluje na západní a severní zahradu. Mezi nimi skrytá zahrada
Giardino segretto.
- západní zahrada: hra čtverce a kruhu, hlavní osou spojena s palácem přes mostek, který
překonává obvodový příkop. Na zídkách jsou karyatidy - ženské postavy symbolizující čtyři
roční období. Čtyři čtverce na hlavní podélné ose, zahrada ukončena opěrnou zdí, prolomená
do grotty. Za ní parco, protiváha paláce v podobě jakéhosi bosco.
- giardino segretto – dnes v podobě rosarií z 19. století, nedochovaly se informace o tom, jak
to původně vypadalo. Polorozpadlá grotta - fontána pastýřů.
- severní zahrada: hlavní osa ukončena pavilonkem umožňujícím výhled do krajiny.
Casino Farnese:
- dispozice složena ze třech částí: rovinatý travnatý čtverec uprostřed s fontánou, obklopený
zídkou, dva pavilonky (jakési grotty), uprostřed vodní pletenec doprovázený po obvodu
travnatými schody. Pak fontána, rovinná část, čtverce před casinem, fontány; za vilou
fontána hlavní se dvěma menšími. Následuje poslední část zatravněné plochy, osa zakončena
výstupem do krajiny.
- soubor 28 soch, na hlavách nesou poháry či vázy, možná tam byly zasazené rostliny nebo
oheň, který by osvětloval část prostoru. Ostatní partery s delfíními fontánami uprostřed
čtverců. Zídka doprovázející schodiště, vede do části nad vilou. Pozn. casa = dům, casino =
domeček, letohrádek.
- travnatá osa se třemi fontánami
VILLA GIULIA, ŘÍM (da Vignola)

Nechal ji postavit papež Julius III. v 16. století jako své letní sídlo, dnes muzeum etruské kultury.
Krásná renesanční až manýristická vila s třemi dalšími prostory. Další autoři Bartolomeo Ammanati,
Giorgio Vasari, Michelangelo.
Vila je symetrická směrem z ulice, uvnitř obloukový dvůr a porticus s freskami, travnatý parter,
nymfeum s karyatidami; pak Ammanatiho lodžie schází po schodech do prostoru s fontánou čistoty,
pomocí schodů se vychází nahoru do poslední sekce.
ORTI FARNESIANI, PALATIN (da Vignola)

Palatin je jeden ze sedmi Římských pahorků. Zachovaly se pouze dva ptačince, nymfeum a grotta.
První soukromá botanická zahrada v Evropě, v polovině 16. století. Vybudováno na pozůstatcích
bývalého Tiberiova paláce, má tisíciletou historii. Přes porticus, nymphaeum a druhou a třetí terasu
až k ptačím voliérám.
26
SACRO BOSCO, BOMARZO (Vicino Orsini)
Městečko JV od Říma, středověké stísněné město na kopečku. K paláci náleží zahrada Sacro bosco –
tato zahrada se neváže ani kompozičně, ani osově na žádnou vilu, výjimka. Stísněný prostor, lidé jí
říkali svatý les nebo Giardino del monsteri, ve skalách vytesány mytické postavy. Jde o příběh.
Náměstí šišek – Piazzale pigne, v ose této terasy jsou dvě postavy lvů a dvě fúrie. Náměstí váz, v čele
sedí Neptun. Lemováno rytmicky vystavěnými sloupky s vázami.
VILLA ALDOBRANDINI, FRASCATTI, TUSCULUM (Giacommo della Porta)

Hlavní osa prochází osou městečka Frascati. Prochází opěrnými zdmi,
které jsou prolomené nymphei a lodžiemi až k symetrické vile. Obloukové
schodiště. Socha Atlase nesoucího zemský glóbus
VILLA GARZONI, COLLODI (Filippo Juvara, Ottaviano Diodati)

Collodi je město kousek od Florencie směrem na západní pobřeží. Město
je ve svahu, táhne se nahoru ke klášteru. Zahrada se nachází na úbočí
svahu bokem. Není kompozičně svázaná s vilou. Palác postavený ve 20.
letech 17. století, zahrada pohází až z 50. let 17. století; v 18. století byla
doplněna o vodní prvky. Parter je podle francouzského vzoru.
Hlavní podélná osa vychází od brány přes francouzský parter, nakloněnou
rovinou pokračuje přes niku, opěrné zdi, grottou, vodní schodiště, na
vrcholu ukončena monumentální sochou Fámy, voda přepadává z trouby
do bazénku. Rovinná část u vstupu – symetricky dva kruhové bazény se vstřiky, pak se zvedá ve
svahu. Kolem bazénků ornamenty, souvisí s francouzským stylem.
Mytologické postavy (bohové, fauni) a postavy rolníků, zvířat (opice). Terakotové sochy, po
rekonstrukci byly nabíleny, aby navodily dojem kamene. Neptunova grotta: vyzdobena mušlemi,
oblázky, krasové kameny, krápníky, uprostřed Neptun.
VILLA GAMBERAIA, SETTIGNANO

Settignano je město kousek od Florencie. Vila zavožena 1610, zahrada
ve 20. letech 17. století. V 18. století rozšířená. Ve svahu, je obklopena
vinicemi a olivovými háji. Osa prochází přes vilu. Čtyři celky: vila,
limonium (citrusová zahrada s oranžerií, ve svahu; rozdíl překonáván
schodištěm v podobě grotty, opěrná a dělící zeď), vodní zahrada, excedra s cypřiši. Výhledy do
krajiny. Osa je ukončená vyhlídkou s balustrádou, na druhé straně excedrová grotta.
GIARDINO GIUSTI, VERONA

Palác ve tvaru U. Zahrada byla po 2. světové válce zrekonstruovaná.
Geometrie čtverce a kruhu. Hlavní osa je doprovázena cypřišovou alejí.
Kruhové prvky, labyrint. Bosco, opěrná zeď odděluje belveder, který
umožňuje pohledy na zahradu a Veronu. Hlavní příčná osa není, jen hlavní
podélná. V místě křížení opět zdůrazňující vodní prvek.
27
FRANCOUZSKÁ ZAHRADA
Monumentalita, budovány pro absolutního vládce (Ludvík XIV, měl ve svých rukou veškerou moc
a majetek; autorem mnoha zahrad le Notre). Má své kořeny v italské zahradě, už od antiky se vývoj
zahradního umění táhne přes Itálii do Francie až do současnosti (la Defance, parc André-Citroën,
Paris – soudobá moderní záležitost, ale navazuje na francouzskou zahradu – kanály, boskety,
nadhled, diagonála). Francouzská zahrada ovlivnila i urbanismus. Le Notre přesáhl hranice zahrady,
vstoupil do krajiny (osami, příčná, podélná a diagonální tvoří hvězdici, přechází hranice zahrady
a pomocí alejí nebo průseků vstupují do krajiny a do měst. Karlsruhe, Německo – palác, bosket
i město navazující na zahradní dispozici je členěno na principu le Notra). Stejně tak Washington –
systém os. Hausmannova přestavba Paříže (19. století) navázala na pařížský diametr vedoucí od
Louvre, původní le Notrovu osu. Na něj navázal Deschamps.
Francouzské zahradní umění navazuje na francouzskou gotiku. Katedrála v Chartres – typický styl, na
který zahrada navazuje. Navazuje na opevněné stavby, zámky, obehnané hradbami nepravidelného
půdorysu, nebylo možno vytvořit zahradu navazující na italský typ. Karel VIII., Ludvík XII. přivedli na
svůj dvůr italské umělce. Z důvodu omezeného prostoru nebylo možné realizovat principy italské
zahrady bezezbytku, zahrada nebyla spojená s obydlím. Francie má jiný reliéf, nebylo možno
dosáhnout podobné dramatičnosti ve svahu, zahrady mají plošší terasy.
Francouzská renesance:
- doba nástupu Ludvíka XII.

- vrchol za vlády Františka I.
- konec Jindřich IV.
AMBOIS
Autor Pacello da Mercogliano. Nepravidelný půdorys, obehnané zdmi, nesvázanost s okolním

prostorem. Jednotlivé prvky zahrady mají renesanční formu, ale osovost nemohla být zachována.
Jacques Andouet du Cerceau: dílo Les Plus Excellents Bastiments de France – informace
o francouzské renesanční zahradě (neplést s francouzskou zahradou jako typem, barokní zahrada
daná le Notrem).
BLOIS
Autor Pacello da Mercogliano. Palác, zahrada je mimo stavbu paláce, oddělena hlubokým příkopem,
dostupná pouze po mostku. Terasovaná, osově se neváže ke stavbě, jednotlivé kompozice tří teras se
k sobě navzájem nevážou. Nejokázalejší je střední terasa, Jardin de la Reine (zahrada královny), 10
čtvercových záhonů, na SV zahradní kasino z doby Ludvíka XII. nejvyšší terasa – Jardin du Roi (zahrada
krále), procházky i užitková zahrada. Opět rozdělena do pravidelných polí.
GAILLON
Autor Pacello da Mercogliano, Androuet du Cerceau. Jedna z prvních renesančních staveb ve Francii.
Zahrada opět s budovou nesouvisí. Nedochovala se.
CHENONCEAU
Vybudovaná v době renesance. Stavba vznikla z vodního mlýna a mostu, přestavěn na renesanční
zámek, ke kterému přiléhají dvě zahrady. Zahrada královny Kateřiny medicejské, druhá větší je
zahrada Diany de Poitiers, milenka krále Jindřicha II. Zahrady nemají kompoziční vztah.
28
BURY
Vznikla cca roku 1520, nedochovala se. Zahrada je kompozičně spojena s domem. Terasy zdůrazňující
členitost terénu. Italská grotta. Vodní kaskáda. Nádvoří dokonalý čtverec, zámecká budova má
čtvercový čestný dvůr. Zahrady pravidelně členěné, na nádvořích bastiony. Střed zahrady tvoří
fontána.
FONTAINEBLEAU
Královský zámek, původně lovecký zámek, autorem Phillibert de lÓrme. Zahradní prostor se dělil na
několik samostatných částí nepravidelně členěných, byly na sobě nezávislé. Jardine de pins (vysazeny
především jehličnaté stromy), byla rozdělena pravidelnými čtvercovými záhony. Rozlehlý rybník,
chováni kapři. Rybník oddělen hrází, doplněna čtyřřadou alejí.
DAMPIERRE
Pravidelná dispozice, J. A. du Cerceau. Čtyřkřídlá budova zámku, uzavírala vnitřní dvůr. Lázně. Od
okolí oddělený širokým vodním kanálem. Malá ozdobná zahrada, členěna na 4 části s formálním
uspořádáním. Za kanálem lesní porost. Příliš se nedochovala.
ANET
Phillibert de IÓrme, zámek Diany de Poitiers. Snese srovnání s italskou zahradou, symetrie, osovost.
Hlavní osa prochází čestným nádvořím zámku, který má tři křídla, prochází zámkem a vstupuje do
zahrady. Zadní partii tvoří do kruhu sevřený ostrůvek s pavilonem. Zahrada je rozdělena osově na
hlavní a vedlejší, příčné a podélné osy, místa křížení jsou zdůrazněna fontánami. Celá dispozice je
obehnaná vodním kanálem. Celá zahrada nese stopy bohyně Diany.
CHARLEVAL
Lovecký zámek Karla IX., opět snese srovnání s italskou zahradou.

Jean Baptiste Androuet du Cerceau, typická renesanční zahrada.
Z hlavní dispozice se mnoho nedochovalo. Opět býval systém kanálů.
VILLANDRY (1536)
Zámek na řece Loiře. Typická renesanční zahrada, není obnovená dle

původních plánů, ale byla vybudována jako reminiscence na
francouzskou renesanční zahradu (typické prvky zahrady byly
odvozeny z dochovaných rytin). Zahrada se rozkládá na třech
terasách obklopených zdmi a příkopem. Loubí s vinnou révou. Na
nejvyšší terase jsou řady do kubusů stříhaných lip, vinice, sad, velká
vodní plocha (zrcadlo, zásobuje vodou níže položené terasy). Na
prostřední terase ornamentální zahrada, čtverce vytvořené z buxusů. Ornamenty vyplněné květinami
tvoří dekor (zahrada bylin, zahrada křížů a zahrada lásky). Střední terasa je od horní oddělena pomocí
schodišť. Na spodní terase le Potager. Místa křížení hlavních a příčných os v potageru jsou
zvýrazněna vodním prvkem a půlkruhovými pavilonky porostlými růžemi. Zámek má dochovanou
středověkou věž.
Zahrada křížů a zahrada lásky. Není to renesanční motiv, ale soudobý, má navozovat renesanční
atmosféru. Symbolizuje něžnou, tragickou, nestálou lásku. Zahrada křížů – maltézský, baskický kříž aj.
Nejvyšší úroveň: vodní zrcadlo zásobuje vodní prvky nižších teras a odtéká do Loiry. Trvalkové záhony
(původně vinice). Labyrint.
29
SAINT- GERMAIN-EN-LAYE
1557 – Jindřich II. Phillibert de IÓrme. Etienne Duperac, Claude Mollet. Thommaso a Alexandre
Francisi – navrhli vodní hříčky v grottách. Šest propojených teras k Seině:
- zámek a giardini segreti
- půlkruhové schodiště + Merkurova fontána
- dórská a toskánská terasa + Dračí, Neptunova a Orfeova grotta
- broderiový parter, terasa s ovocnými stromy, terasa s vodní zahradou
Od zámku klesá zahrada v několika terasách k řece Seině. Schodiště s opěrnými terasami. Osa začíná
pod zámkem půlkruhovým schodištěm, obklopuje Neptunovu fontánu, ta slouží jako rezervoár pro
vodu a zásobení vodních prvků v nižších partiích. U paty dórské a toskánské terasy leží broderiový
parter, rozdělený soustřednými a diagonálními cestami na dvě části. Ve vodní zahradě je kruhová
fontána obklopená čtyřmi bazény, stříhaný trávník (inspirace parterem vily dÉste a vily Lante).
OSOBNOSTI
Jacques Mollet (zemřel 1608) – vrchní zahradník na zámku Anet. Zakladatel rodinné tradice, praktik.
Claude Mollet – tvůrce prvních ornamentálních francouzských zahradních parterů. Saint Germain,
Fontainbleau, na konci 16. století jmenován hlavním zahradníkem v Tuileries, potom Versailles. Kniha
La Theatre des Plants et Jardinages.
André Mollet – ovlivnil vývoj francouzské zahrady v 17. století. Dílo Jardin de Plaisir: každá zahrada
má mít před domem broderiový parter viditelný z domu, travnatý parter a boskety, protnuté
paprskovými cestami – patte dóie (v překladu husí noha). Pojem broderie je odvozen z brokátových
výšivek na látkách a tapetách. Začínal jak zahradník švédské královny, potom v Hampton Court.
Přispěl k teorii zahradního umění.
Jacques Boyceau la Baraudiere (1562 – 1634) – dílo La Traité du Jardinage: příklady výtvarného
pojetí broderiových parterů z období Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. Analýza vlastností barokní zahrady –
symetrie, střední osa protažená dlouhou perspektivou do nekonečna, výpočet proporcí ve třech
dimenzích (3. dimenzi tvoří zvednutá tělesa – konstrukce, palisádové stěny z vegetace; harmonický
poměr délky, šířky a výšky). Vzorník broderiových vzorů, vzorník různě stříhaných dřevin, drobných
staveb používaných v zahradě. Fontaianbleau, Tuileries, Jardin de Luxembourg, Petit Parc Versailes.
Olivier de Serre (1539 – 1619)
Etienne Dupérac: malíř, grafik, architekt
Francois Mansart: barokní architekt a stavitel, královský architekt Ludvíka III.
JARDIN DU LUXEMBOURG: Jacques Boyceau. Dispozice podobná Jardino Boboli ve Florencii.
PLACE DES VOSFGES, PARIS: Jindřich IV., 140 x 140 m, náměstí s jezdeckou sochou Ludvíka XIII. Jedno
z nejstarších plánovitě založených náměstí v Paříži. 330 třípodlažních domů s loubím v přízemí. V 19.
století zde vzniklo square – parkové náměstí. Renesanční charakter zůstal zachován.
JARDIN DU PLACE PALAIS ROYAL: tam, kde je dnes Ministerstvo kultury. Zachované dvouřadé aleje.
30
FRANCOUZSKÁ ZAHRADA JAKO TYP
Pro klasickou francouzskou zahradu je typické:
Neobvyklé dimenze, neobvyklé měřítko: nesnese srovnání s jinou zahradou (rozlehlostí je

srovnatelná snad jen vila Adriana). Svými prvky směřuje do krajiny, je zahradou nekonečnou, typicky
Versailles – osa má 7,5 km.
Určitost a jistota v pevném promyšleném a rafinovaném utvářením prostorů: jednotlivé prostory

jsou jednoznačně rozpoznatelné, všechny tři dimenze (š, v, h) jsou propočtené, v dokonalém
harmonickém vztahu a je zcela zřejmé, že je to architektonická zahrada.
Jednota stavby a zahrady – palác je středem, dominuje hlavním pohledům i průhledům,

majestátně vyrůstá z umělé terasy vyvýšené nad ostatní plochu, nad celý prostor zahrady, nad
okolní krajinu. Je začátkem krajinného průhledu a sám zpětně uzavírá impozantní perspektivu
hlavní osy. Osa prochází zámkem a pokračuje směrem do zahrady tak, že směrem od něj klesá do
nejnižšího bodu zahrady, kde bývá nějaký vodní prvek. Pokud to terén umožňuje, opět stoupá do
úrovně piana nobile zámku. Pocit nekonečné osy, nikdy není vidět na konec zahrady. Prostor je
vymezen kulisami, které se rozšiřují nebo zužují.
Prostorové ilusivní nekonečno vytvářené perspektivou alejí, lemujících stříhané stěny bosketů,
modelací terénu hlavní osy. Hlavní průhled je lemován postranními boskety a alejemi. Fyzicky je
např. zahrada ve Versailles ukončená rondelem stromů, ale opticky nekončí.
Nekonečno dálkových pohledů do krajiny.
Přesnost linií a kontur prostorotvorné vegetace: nic není ponecháno náhodě, stěny bosketů jsou
přesně vystříhané do architektonických forem, špalírové výsadby tvoří „ulice“. Správná výška, aby
vznikla iluze šířky.
Prostorová gradace: osy se rozšiřují a zužují, aby vznikla iluze prostoru, mohou být menší, než je
jejich iluze. Celá francouzská zahrada je založená na iluzi.
Rozlehlost, volnost, přehlednost.
Použití vodního prvku v rozsáhlých zrcadlech bazénů a kanálů, vytvářejících iluzi nekonečnosti,
neohraničenosti a vzdušnosti celé kompozice: výška vodního střiku je přesně vypočítaná. Zahrada
statické vody, zrcadlo, působí každý den. Střiky se objevují v určitém konkrétním momentu tak, aby
ohromily návštěvníka. Není dynamický terén, aby voda mohla spadat a na základě gravitace napájet
níže položené prvky, musely být rezervoáry. Navíc zdroje vody pro tak velkou zahradu byly omezené.
Ve Versailles nikdy nebylo dost vody, vodní program funguje jen o víkendech v konkrétní hodiny.
Stylizace terénu, uvědomělá manipulace s terénem, jíž se tato zahrada doslova zmocňuje krajiny ve
smyslu gigantických umělých plošných útvarů teras, ramp a schodišť: stavba na nejvyšším, voda na
nejnižším místě, protilehlý bod je v úrovni piana nobile, výrazné přetváření terénu. Francouzská
zahrada je obrovským kontrastem k okolní krajině.
Geometrie obdélníku a elipsy: italská zahrada čtverec a kruh; ve francouzské zahradě se vše
prodlužuje v osách a prostorech, obdélník a elipsa prostor iluzivně prodlužuje nebo rozšiřuje.
Kontrast s dynamickou gradací organického ornamentu: prostory gradují, kontrasty mezi formální
pravidelností, osovostí a liniemi x hravost organického ornamentu v broderiovém parteru (rostlinné
motivy).
31
Vázaná osová dispozice překračuje hranice zahrady a rozbíhá se do celé okolní krajiny alejemi,
lesíky: hlavní podélná kompozice přichází z krajiny přes osu města, prochází zámkem a zahradou
Celé okolí se vzdálenými points de vue je pojato do celkového plánu nadřazeného jednotného
konceptu.
Nové schéma diagonální osy – hvězdicové osy a průseky nejrůznějších směrů, vybíhající za hranice
do krajiny městské i přírodní. Na hlavní podélnou osu navazují hlavní příčné osy a diagonální osy,
tvoří husí nohu. Myšlenku třetí osy převzal le Notre a dovedl ji k dokonalosti, osovost se stala
podstatou hvězdic, které se rozbíhají v zahradě a krajině do všech stran.
Andre Le Notre: (1613 – 1700), syn Jeana Le Notre - dvorní intendant Ludvíka XIII. a první zahradník
v Tuileries. Studium umění a matematiky. Zahradník Gastona dÓrleans (bratr Ludvíka XIII.). Práce ve
Fontainbleau na zahradě královny. Potom zahradníkem v Tuileries. Zahrada ve Versailles.
Spolupracoval s Luis le Vau a Charles le Brun ve Voux la Vimcomte. Spolupráce s Molletem.
Významná díla: Trianon, Meudon, Saint-Cloud, Sceaux, Chantily a terasa v Saint-Germain-en-Laye.
VAUX-LE-VICOMTE (1656 – 1661)
Le Notre, Luis le Vau, Charles le Brun (malíř), zahrada Nikolase

Fuqueta (ministr financí krále Ludvíka XIII.), bohatý muž, na svém
dvoře shromáždil umělce své doby. Ludvík XIV. převzal vládu nad
Francií (v té době zahrady a domy ve velmi neutěšeném stavu)
a nechal Fuqueta potrestat, protože byl bohatší, byl odsouzen do
vyhnanství a pak na podnět krále odsouzen k doživotnímu vězení. Byl
zde točen Muž se železnou maskou. Zahrada je ochuzena o většinu
výtvarných prvků, byly rozprodány.
Zahrada je relativně komorní. Nese všechny atributy francouzské

zahrady: gradace prostoru, osy, vyřezaná do okolní krajiny,
nadhledy, okázalost. Hlavní osa má 2 km. Do okolní krajiny je
včleněna osami a průseky. Hlavní podélná osa přichází z krajiny,
prochází „technickým “nádvořím za branou (po obou stranách symetricky rozložené hospodářské
stavby), pak směrem dolů přes dvě čestná nádvoří (obě travnatá), jednokřídlým zámkem s nárožními
věžemi v nejnižším místě. Zámek je obklopen vodním příkopem (není to fortifikační prvek), nahoru po
schodišti k zámku, tam vede zrcadlovým sálem na piano nobile, po schodech a mostku dolů na první
část zahrady (tři terasy), pokračuje na druhou výškovou úroveň. Nejnižší místo je zdůrazněné příčným
vodním kanálem. Podélná osa pokračuje směrem vzhůru, přes kruhovou fontánu až k obrovské soše
Herkula, je ve stejné úrovni jako piano nobile zámku. Pak osa pokračuje do nekonečna do krajiny.
Toto je princip přetvoření terénu podle le Notra.
Příčný vodní kanál je na jedné straně rozšířen do kruhového bazénu, na druhé straně je přepad.
Čtvercový prostor, opěrná zeď s grottou. Sochy říčních bohů.
32
VERSAILLES
Le Notre přesáhl svými úpravami zahradu a vstoupil do urbanizované krajiny. Největší

a nejhonosnější místo v Evropě, symbol moci absolutistické vlády Ludvíka XIV. Původně malý
nevýznamný lovecký zámeček Ludvíka XIII. Počátky práce 1662, le Notre byl s pracemi 1668, ale
zahrada nikdy nebyla hotova, Ludvík XIV. chtěl stále něco nového.
Hlavní podélná osa protíná palác zahradu ve směru V – Z. Prostor před zámkem je vodní parter. Osa
se zužuje, fontána Latony a Apollónova fontána (ikonografický vztah). Vzadu královská alej, rozšíření
prostoru s Apollónovou fontánou se spřežením. Osa pokračuje přes Grand canal, rozšíření prostoru.
Bosketová část před zámkem je podélnými a příčnými osami rozdělena na čtverce. Bosket je protkán
osami, uvnitř je nějaký program (vodní prvky, fontány).
Hlavní podélná osa: před paláce podél osy symetricky dva bazény (vodní parter), po schodišti nahoru
fontána Latony (metamorfózy lidí v žáby) a květinový parter. Královská alej, tapisvert, Apollónova
fontána. Grand canal 61 m široký, 1636 m dlouhý. Velký trianon je osově svázaný s příčným ramenem
Grand canalu.
Malý trianon byl pro manželku Ludvíka XIV.
Příčná osa: prochází podél zámku, na jedné straně Neptunova fontána, na druhé straně Švýcarské
jezero. Na jižní straně broderiový parter. Navezená srovnaná terasa, pod ní oranžerie. Výškový rozdíl
je překonán podélnou nakloněnou rovinou nebo monumentálním schodištěm po obou stranách.
Oranžerie má svůj parter (zjednodušené broderiové partery, frontálně rozmístěné fontány
s rostlinami – mobilní zeleň). Ohrádky v bílé barvě, do nich vložena pěstební nádoba. Jsou umístěny
podél. Na oranžerii navozuje švýcarské jezero (námořní bitvy). Na druhé straně přes fontánu
pyramidy až k dračí fontáně v nejnižším místě, ukončena Neptunovou fontánou s dvěma dvouřadými
alejemi.
Boskety: bosket královny, na opačné straně králova zahrada, jižní quincunx (výsadba do pětisponu).
severní quincunx, Enceladův bosket (jeden z titánů), bosket Dómu, bosket Obelisku, bosket Kolonády,
33
skalní bosket, bosket Tří fontán, bosket Triumfálního oblouku. Místa křížení os jsou zdůrazněna
fontánami symbolizující čtyři roční období (mytologické postavy bohyň).
Pomyslně lze celou zahradu rozdělit na čtverce.
MARLY-LE-ROI
Soukromá rezidence Ludvíka XIV. Středem kompozice je zámek, palác krále slunce, příbytek pro
oddych. Od něj se odvíjely po obou stranách drobnější stavby symbolizující 12 měsíců v roce nebo 12
měsíčních znamení. Le Notre zorganizoval celou krajinu v měřítku podobném Versailles za pomocí
alejí a bosketů. Zahrada se nedochovala, dochovala se jen dimenze. Obrovské rezervoáry na vodu,
akvaduktem přiváděn do Versailles. Hlavní osa klesala od zámku směrem k terasám, na konci
ukončena bazénem s nízkou kaskádou. Prostor lemován řadou bosketů, do okolní krajiny se rozbíhaly
aleje. Dokončeno na koci 18. století, pár let na to opuštěn, obchodník se dřevem vykácel boskety,
rozprodal umělecká díla, zchátralo to. V roce 1816 byly stavby jako ruiny odstraněny.
CHANTILLY (1670 – 1688)
Zámek zničen, na základech původní barokní dispozice vystaven zámek v historizujícím slohu (konec
19. století). Le Notre považoval tuto zahradu na své nejlepší dílo, musel překonat mnoho překážek.
Bažinaté území, původní renesanční zámek na ostrůvku. Místo dominantnosti zámku navršil
obrovskou terasu, ke které se z krajiny stoupá vzhůru, dominantou je jezdecká socha. Terasa je
spojena se zámkem mostkem, sestoupil po schodišti do nižších partií, místo broderiového parteru zde
umístil vodní parter. Příčný vodní kanál - začíná šestiúhelníkovým rozšířením, na druhé straně
pokračuje přirozeným tokem říčky.
SCEAUX (1670): postavený původně jako cihlová stavba s kamennou bosáží. Zahrada se dochovala,
zámek ne. Rozlehlá zahrada, netradičně má dvě hlavní osy, které jsou na sebe kolmé. Je těžké říci,
která osa je podélná a která příčná. Z původních staveb se dochoval pavilon Aurora a Hannoverský
pavilon. Osy tvořeny vodními prvky (grand canal, na něj navazuje příčná osa s oktogonálním jezerem,
do kterého ústí kaskáda).
SAINT-CLOUD:nedochovaná dispozice, vybudováno pro vévodu Orleánského. Dochovala se jen

částečně.
MEUDON: le Notre. Velkorysá hlavní podélná osa, do dneška se dochovala jen její část. Vymezení
v prostoru a oranžerie. Zámek ani další stavby se nedochovaly.
TUILERIES: le Notre zjednodušil kompozici, více trávníkových ploch, upravené terasy, větší množství
stromů. Palác v 19. století vyhořel. Býval u vítězného oblouku v Paříži.
HANNOVER-HERRENHAUSEN – GRÖSSER GARTEN: odraz francouzské zahrady v Evropském

kontextu. Principy le Notra aplikované jeho následníky.
34
Teorie a vývoj zahradní architektury II, doc. Dana Wilhelmová
18. STOLETÍ
- 18. století je století mnoha tendencí v zahradní architektuře: anglická zahrada, vliv čínské
zahrady (matka všech zahrad, umění staré 3 – 5 000 let, její poznání ovlivnilo vývoj v Evropě
v 18. a 19. století i v současnosti)
- 19. století je označováno za století eklekticismu, úpadek zahradního umění. Začínají vznikat
první veřejné parky, systémy zeleně.
V 18. století doznívají tendence francouzské zahrady jako typu (le Notre zemřel 1700), principy
zahrady přecházejí do krajiny (aleje, průseky) a do urbanismu (Carlsruhe – město a zahrada založená
na principu francouzské zahrady). Vznik a vývoj anglické zahrady; orientální vlivy zejména čínské
zahrady (pravzor všech východních zahrad; japonské zahrady mají svůj původ v Číně).
ROZŠÍŘENÍ FRANCOUZSKÉ ZAHRADY

Antoine-Joseph Dézallier d'Argenville: významný francouzský učenec, autor teoretických děl
o zahradní architektuře (le Notre nic nesepsal): La Théorie et la Pratique Jardinage (1742):
- nejvýznamnější teoretické dílo o zahradním umění v 18. století – shrnul principy A. le Notre
- rozsáhlý návod pro tvorbu francouzské barokní zahrady a mnoho technických detailů
- dvě části:
o teoretické základy výtvarného umění zahradnictví: umístění a správné proporce
domu, proporce a nákresy alejí; pracuje se šířkou, výškou, hloubkou prostoru; princip
umísťování obytných staveb, pavilonů, kabinetů, soch
o praktická aplikace: principy utváření terénu za pomocí teras a schodišť, práce
s vodou; návody v obrazové části, řezy, čím lze dosáhnout iluzivního zvětšení či
zmenšení prostoru, způsoby použité stromové vegetace jako palisád, výklenky
- velké množství vzorů různých parterů: parterre de broderie, parterre de compartiment,
parterre á lánglaise, parterre dÓrangerie, kategorizoval boskety, doprovázeno mnohými
vyobrazeními a schématy
Jean-Baptiste Alexandre Le Blond: žák A. le Notre, práce především pro cara Petra I. v Petrohradu.
Vliv francouzské zahrady v Evropě:

Německo: Herrenhausen v Hannoveru, Nymphenburg v Mnichově, Charlottenburg v Berlíně,
Schwetzingen, Brühl, Sanssouci u Postupimi (UNESCO) nebo Kassel (UNESCO)
Rakousko: Schönbrunn, Belvedere
Rusko: Peterhof, Oranienbaum, Letnij Sad, Carskoje Selo
Grosser Garten (1676 – 1710), Herrenhausen, Hannover. Sophia von Hannover, Martin Charbonnier.
Striktně formální charakter, 50 ha, tvoří jeden kompoziční celek, parterová a bosketová část. Celek je
obklopen třířadu alejí a vodním kanálem. Hlavní podélná osa prochází zámkem a středem kompozice;
35
ve středu diagonálních os je velká fontána (1721, 70 m vodní střik). V zakončení každé osy nebo
průsečíku jsou fontány nebo pavilony. Zámek a zahradní nádvoří je vymezeno dvěma stavbami
(velkou kaskádou a grottou). Sochy a grotta - Niki de Saint Phalle.
Karlsruhe: postavené ke slávě markraběte Karla Wilhelma III. z Baden Durlach. Dodnes lze vidět
zachovanou strukturu.
Zahrady v Postupimi: 2 km dlouhá středová osa spojující zahradní komplex s prvky okolních
honosných škol: baroka, čínskou školu a anglickou krajinářskou zahradu. Bylo zde místěno mnoho
originálních staveb, jejichž koncept vytvořil Fridrich Velký, např. vinice na terasách u stavby
v Sanssouci (1744, architekt G. W. von Knöbelsdorff). Unikátní památka západního klasicismu.
Vídeň, královský palác Schönbrunn, letní rezidence Habsburků. Vzniká v 18. století, koncem 18.
století byla otevřená veřejnosti. Hlavní podélná osa a několik příčných os. Hlavní diagonální osy
vycházejí od piana nobile.
Belvedere (1717 – 1723): pro národního hrdinu

prince Evžena z Savoye, architekt Johann Lucas
von Hildebrandt a Dominique Girard. Zahrada
je ve svahu mezi dvěma stavbami (velkolepým
horním belvedérem a spodním belvedérem).
Nakloněná část – broderiový parter, střední část
je zapuštěná v rovině, opěrnou zdí oddělená
třetí část – bosketová.
36
Caserta (Itálie) – Palazzo Reale: Karel IV. Bourbonský,

španělský král, ve snaze soupeřit se samotnými Versailles
vytvořil nejdelší a nejkrásnější kaskádu (návrh Ital Luigi
Vanvitelli, 1752). V principu francouzská zahrada, ale
v detailech se projevují italské vlivy. Do svahu, až 3 km
dlouhá osa tvořená mělkými prvky spojenými
s kaskádami, na vrcholu Dianina fontána. Za ní obrovský
železobetonový vodopád ve svahu, je napájen z vrcholu
svahu. V pozdním 18. století přibyla anglická krajinářská
zahrada.
Frederiksborg (1720 – 1725, Dánsko): vodní zámek, architekt Johan Cornelius Krieger. Na ostrově,
bezprostředně se k němu neváže žádná zahrada, pokračuje na břehu. Dispozice je pocitově ukončena
oválným vodním bazénem. Zahrada terasovaná, příkré svahy, broderiový parter, kaskády.
Het Loo (1685 – 1692, Amsterdam): mísí se princip francouzské zahrady s holandskou zahradou.
Architekti Jacob Roman a Daniel Marot pro Williama III. jako letní sídlo. Zámek ve tvaru písmene U,
po obou stranách čestného nádvoří dvě soukromé zahrady (královská zahrada – travnatý parter pro
míčové hry, královnina zahrada – stříhané buxusy a habry, treláže). Za zámkem hlavní podélná osa,
přes vodní kanál pokračuje do krajinářského parku. Drobné fontány, nadhled umožňují rampy po
stranách zahrady.
Peterhof (1714 – 1725): car Petr I. a carevna Anna. Podílel se le Blond a italský umělec Francesco
Bartolomeo Rastrelli. Nejznámější je část se zlatými sochami a kanálem, který nevede do krajiny, ale
do zálivu. Původně bažinaté území, Petr I. ho nechal vysušit a odvést vodu. Hlavní podélnou osu tvoří
kanál a tapis vert. Královská alej není tvořena lipami, ale Picea pungens (odlišné klima).
Oranienbaum: Giovanni Maria Fontana a Gottfried Schädel, 1710 – 1727.
Hampton Court: vznikla už 1705 (5 let po smrti le Notra), královská zahrada kousek od Londýna. Osy
vycházejí z královského paláce, přesahují do krajiny. Dochovalo se členění zahradního parteru pomocí
Neptunova trojzubce. Dianina zahrada, dnes krajinářská úprava. Královská zahrada – Privy garden.
37
ANGLICKÁ KRAJINÁŘSKÁ ŠKOLA
Vzniká programově na počátku 18. století v důsledku politických změn. Jejich odrazem bylo
intelektuální a kulturní hnutí, které formulovalo filosofické a estetické základy identického národního
umění, odrážejícího novou společenskou strukturu a sebevědomí, které vyvěralo z idejí a proklamací
svobodné, liberální, prosperující, imperiální a mocné Anglie v mezinárodním měřítku. Nový národní
vkus byl formován hledáním dokonalých vzorů „right model of perfection“ v antice a její zlaté době
(lord Shaftesbury).
Anglie je monarchií, ale panovník se dělí o vládu s parlamentem a nemá absolutní moc jako Ludvík
XIV. Pozemky a politická moc byly rozloženy do rukou několika bohatých šlechtických rodů. Anglická
krajinářská škola vyjadřuje svobodného ducha lidí, kteří se nenechali znásilnit jediným panovníkem.
Další skupinou východisek jsou kulturně hospodářské předpoklady. Majetek byl v rukou nemnoha
šlechtických rodů, ti měli dlouhodobě vypěstovaný hluboký vztah k půdě a hospodaření. Anglická
pastevecká krajina je členěná systémem živých plotů. Venkovské sídlo bylo centrem života mnoha
rodin, připomíná způsob života v antickém Římě. Měkká práce s terénem, terén není upravován.
Vliv antického umění, obdiv arkadské krajiny: dalším podnětem pro vznik anglické krajinářské
zahrady bylo poznání antické krajiny a architektury na vlastní oči. To umožňovaly tzv. Grand Tours
anglických šlechticů a umělců. Ti byli okouzleni antickými ruinami zasazenými do přírody, vegetace
a paměti bájné krajiny. To inspirovalo k přenesení podobných scenérií do anglické krajiny.
Umělecko-filosofické východisko: arkadský mýtus popisuje zemi jako ráj, zemi bez společenských
rozporů. Arkádie byla popisována jak literárně, tak výtvarně - malíři Nicolas Poussin, Claude Lorraine,
Salvator Rosa (17. století). Pozdní antická krajina Arkádie je prvním známým evropským zobrazením
krajiny a její atributy korespondují s našimi zdroji libosti, které byly ustanoveny dlouhodobým
fylogenetickým vývojem.
O století později pracoval Giovanni Battista Piranesi, Vedute di Roma. Architekt a grafik 18. století.
Na počátku 40. let se natrvalo přestěhoval do Říma, vytvořil své první pohledy na Řím. Znázorňoval
starověký a barokní Řím, upravený vlastní představivostí a doplněný o dramatické efekty. Kopie jeho
mědirytin a leptů zaplavily Evropu formou plakátů, které si přiváželi cestovatelé ze svých poutí.
Teoretikové:
- Anthony Ashley Cooper, hrabě ze Shaftesbury

- William Temple: esej O zahradě Epikurově (1685) – „… mohou existovat i jiné tvary, celé
nepravidelné, které mohou být krásnější než pravidelné tvary…“
- Stephen Switzer: vyznává „forest style“, kritizuje strnulý holandský (potažmo francouzský)
styl zahrady; vycházel v Ovidia, Vergilia, Homéra
- Joseph Addison: esejista, básník, státník; „přírodní vzhled“, kritika tvarované vegetace
- Alexander Pope: básník, satirik, překladatel. Převedl teoretické předpoklady anglické zahrady
do vlastní zahrady v Twickenhamu.
Teoretická východiska byla položena už v 17. století, poslední ze šesti stylů v 30. letech 19. století.
38
VÝVOJOVÉ FÁZE ANGLICKÉ KRAJINÁŘSKÉ ŠKOLY:

- Forest style: 1710 – 1730, Stephen Switzer, Charles Bridgeman
- Augustan style: 1730 – 1750, William Kent
- Serpentine style: 1750 – 1790, vrcholná fáze, Lancelot Capability Brown
- Picturesque style: 1780 – 1794, William Chambers, vliv Číny
- Landscape style: 1794 – 1829, Humphry Repton
- Gardenesgue style: 1829, John Claudius Loudon, úpadková forma
CASTLE HOWARD:
- klíčové dílo krajinářské architektury, jeho význam

pro vývoj krajinářské zahrady 18. století nebyl
doposud plně doceněn
- velkolepé venkovské sídlo, jedinečná nadčasová
zahrada, vyjadřuje podstatu přechodu od klasicismu
k romantismu
- dokumentuje myšlenkový převrat spočívající v oddělení klasicistního paláce od přímých,
v osách k němu vedoucích cest, k vytváření obrazů a scén, založených na dokonalém
začlenění staveb do přírodního krajinného prostředí
- z jednoho místa můžeme vidět palác, pyramidu, chrám, zvlněnou krajinou s poli a lesíky,
mauzoleum (stojí na substrukci, tj. terase vyrovnávající terén, prvek z antiky)
- autorem stavby John Vanbrugh spolu s Nikochasem Hawksmoorem (žák Christophera
Wrena, autor mnoha klasicistních staveb v Londýně po
Velkém požáru v roce 1866)
- původním autorem zahrady byl George London
(obdivovatel francouzského klasicismu, hvězdice os,
partery), tyto plány vlastník sídla hrabě Carlisle odmítl
a pověřil Hawksmoora; datace do prvopočátku 18. století
Novinkou je podélná příjezdová cesta, palác není dominantní stavbou. Je otevřený na sever (výjimka,
budovy byly většinou chráněné před SZ větry). Na severu Great lake, vedle labyrint, South lake, New
river, mauzoleum, pyramida a mnoho dalších drobných staveb vzájemně provázaných. Palác je sice
středem všech pohledů, ale není dominantou. Je ztělesněním antického města, které stojí v arkadské
krajině. Jeho autoři vytvořili komponované pohledy a scény, které umožňují výhledy do krajiny.
Spojení krásy a užitku, součástí jsou polnosti.
J. Vanbrugh navrhnul palác tak, aby vstupní fasáda byla otevřena do otevřeného prostoru, tj. byl
umožněn výhled do okolní krajiny a na velkolepé Great lake. Ray wood – původní les, který byl
pročištěn, dodnes řada starých dubů. V původní koncepci labyrint křivolakých cestiček, sochy
s antickou tematikou, pavilony, fontány, besídky. Celá kompozice ovlivněna Ovidiovými
metamorfózami. Stal se z toho les, který postupně zarůstá, chátrá to. Zplaněné rododendrony,
invazivně se šíří. Stále jsou udržované některé cestičky.
Kladem Vanbrughova návrhu bylo i to, že zahrada a parter byly situovány ke slunci. Hrabě Carlisle
spolu s Vanbrughem založil také jednoduchý parter na jižní straně paláce v novém stylu. South
parterre (1715 – 1725), doplněný obelisky, urnami, sochami a 50 stop dlouhým iónským sloupem.
39
Stejně tak jako v Ray wood byla i většina těchto prvků v 50. letech 19. století odstraněna. Z 20. let 18.
století pochází Hawksmoorova pyramida, vystavená na počest zakladatele Carlisleovské větve
Howardů.
Mezi Ray wood a jezerem byla upravena původní ulice středověké vesnice Henderskelfe do podoby
měkce klesající travnaté Temple terrace, na jejímž východním konci byl podle Vanbroughova návrhu
vystavěn Temple od The Four Winds (dříve znám jako Dianin chrám) - centrální stavba ve tvaru
krychle, s ústředním dómem se čtyřmi portiky, pro kterou měla jako vzor sloužit Palladiova Villa
Rotonda ve Vicenze. Zakončení průhledu travnaté terasy.
Poprvé byl použit prvek ha ha – původně francouzský fortifikační prvek, obranný zákop (vlčí skok),
otcem použití je Charles Bridgeman. Oddělení zahrady od hospodářsky používané krajiny, zamezil
dobytku, aby se dostal k domu, ale zároveň tvořil kulisu; vytvořil fyzickou zábranu, nikoli vizuální.
K dokonalosti to dovedl William Kent, vnímal vizuální propojení krajiny a zahrady, obdobný princip
využívá v anglické krajinářské zahradě. Proto tam nejsou ploty.
FOREST STYLE 1710-1730
- Stephen Switzer, Charles Bridgeman,

- Cirencester, Twickenham, raná fáze Stowe (zahrnuje všechny vývojové fáze)
- dlouhé přímé průseky v rozlehlých formálních lesních porostech, ha ha, ekonomika provozu;
průseky míří do volné krajiny, leckdy se v konci os objevuje nějaká stavba
- první pokus o oproštění od formálních strnulých prvků zahrady: terén měkce běžel, nebyl
znásilňován ani upravován, zahrada nesloužila okázalým slavnostem ani prezentaci majetku
- aleje a vodní prvky byly ještě často ve formálním tvarosloví (průnik oválu a obdélníku),
travnatý parter bývá doprovázen osami
TWICKENHAM: městečko kousek od Londýna, Alexander Pope, básník 18. století. Vila
v palladiánském stylu na břehu Temže. Směrem k Temži nebyl parter, ale měkký travnatý svah. Mezi
vilou a zahradou vedla silnice, zabraňovala přímému propojení se zahradou. Ze sklepení vily, které
Pope upravil jako grottu, vedl tunel do zahrady ústící do pavilonu. Výtvarné dílo. Typická italská
grotta, sklíčka, mušle, korály, pestrost. Zahrada byla hustě osázená stromy a keři, v nich byly
vystříhány cesty (přímé i zvlněné), zůstává jakási osovost. Mušlový chrám před výstupem z tunelu, na
ose quincunx, dále vyhlídkový kopec, pohled byl vedený do otevřeného centrálního prostoru
v podobě bowling greenu, dva pohledové kopce, končí obeliskem. Myšlenka spojení krásy a užitku –
skleníky, vinice. Dnes je tam soukromá chlapecká škola.
40
AUGUSTAN STYLE 1730 – 1750
- Claremont, Chiswick, Stourhead, Stowe

- navazuje na předchozí styl, opouští formálnost
- silná inspirace antickým uměním a dobou císaře Oktaviána Augusta, zahradám dominuje
palladiánská architektura (Andrea Palladio, Čtyři knihy o architektuře) - palladiánský most
s nadstavbou ve Stowe. Antické umění zastoupeno v podobě motivů mytologických soch
a staveb (chrámy), vnáší příběhy.
Nejvýznamnější představitel William Kent: nebyl architekt, ale malíř a dekoratér. Označován jako
diletant – tehdy osoba, která nebyla vystudovaným odborníkem, ale přesto se svým talentem zapsal
do vývoje anglické krajinářské zahrady. Strávil 10 let studiem antického umění v Itálii, setkal se
s propojením italské zahrady s okolní zemědělskou krajinou. Spolupracoval s Charlesem
Bridgemanem (forest style), nebo na něj navazoval a přetvářel jeho díla do augustovského stylu.
Poprvé porušil pravidlo pravidelných okrajů vodních ploch. Ve Stowe původně ortogonální jezero, on
ho zpracoval do přirozených měkkých okrajů.
Kent do kompozice zahrady vtáhnul říční toky, vytvořil tzv. říční krajinu (pamatovat). Kompoziční
prvky byly založeny na scénickém umění. Maloval divadelní kulisy, stejně tak pracoval v zahradě – hra
s perspektivou, světlem a stínem. Screening – za pomocí skupin stromů (clumps, lesíčky) vytvořil
pohledy, ukázal i zastínil, co bylo potřeba Promyšlené komponované průhledy do krajiny. Dalším
typickým Kentovým prvkem bylo Wood theatre – do podoby exeedry, půlkruhovitě uspořádaný les,
připomíná divadelní kulisy, tvořil pozadí pro situování stavby. Chiaroscuro – z malířství, princip
šerosvitu, zvýšil rozmanitost vnitřního prostoru porostu, kombinoval listnaté a jehličnaté stromy
světle a tmavě zelené, slunce prosvítalo na stálezelený pokryv, malebnost šerosvitu v lesních partiích.
Jeho první zahradou byl Chiswick lorda Burlingtona.
CHISWICK: Kent. Lord Burlington se v rámci Grand Tour seznámil se zpustlými italskými zahradami
a architekturou. Nejprve vystavěl vilu v palladiánském stylu, čtvercová, uměřená, proporčně
harmonická. V zahradě řada formálních prvků – le notrovská husí noha, ale hlavní podélná osa
nevychází z osy symetrie domu. V zakončení diagonálních os pavilonky. Před domem není typický
francouzský parter, ale travnatý parter typu bowling green ukončený exedrou vytvořenou z vegetace,
tam pravidelně rozmístěné antické sochy, vázy a sfingy, navozuje to období antického Říma nebo
italské renesance. Nepravidelný říční tok, meandry. Typický prvek pro Kentovu tvorbu – kaskáda.
Reliktem formální zahrady jsou stříhané ploty. Iónský chrámek s obeliskem a jezerem.
41
CLAREMONT – Jonh Vanbrough (autor staveb), Chrles Bridgeman, William Kent. Formální prvky –
hospodářská část, bazén, ale je vidět náznak serpentinových cest protkávajících lesní porosty, jezero
s antickým chrámem, amfiteátr v podobě oka. Přímá osa v lesíku je doprovázena stříhanými ploty,
vede od vyhlídky po svahu dolů, končí v příčné ose vedoucí z amfiteátru. Cílem bylo vytvoření různých
melancholických nálad a překvapení, což je pro Kenta typické.
ROUSHAM u Offordu, William Kent (1635): jediná Kentovská zahrada, která se dochovala bez
barevných dosadeb. V roce 1630 byl koupen panský dům a byl přestavěn do podoby navozující dojem
gotické stavby, dodnes je v soukromém vlastnictví. Nepravidelný půdorys, omezeno na jedné straně
říčním tokem, na druhé straně je ha ha. Kent navázal na dřívější práce Charlese Bridgemana, formální
prvky přeměnil na neformální. Využil ducha místa, řeky,
protilehlého svahu tak, jak viděl v Itálii. Dílo má charakter
studijního materiálu zahrady v Augustově stylu. Venušino
údolí, navození dojmu antického prostoru. Chrám ozvěny
(Temple of the Mill), socha Apollóna v průseku lesem.
Ovocný sad s kamenným holubníkem. Vizuální propojení
hospodářsky využívané kulturní krajiny se zahradou.
Vypůjčené pohledy. Arkadská idyla. Říční krajina –
zapojení řeky Cherwell do obrazu. Terasa Praeneste
umožňuje výhled do krajiny. Elysejská pole (elysium –
v řecké mytologii místo na západním okraji Země, kam bohové mohu zaživa přenést své oblíbené
hrdiny), v každé nice bývala socha významné osobnosti. Jsou pohledově propojena s Venušiným
údolím (kaskády, jezírka s tvarovanou vegetací). Třetím prostorem je měkce klesající travnatý svah,
v horní část chrám ozvěny (echo), mytologicky odkazuje na vztah Apollóna a Echo. Průhled
k Elysejským polím. Podrosty z bobkovišně Prunus laurocerassus, lesklé listy odrážejí slunce, jsou
protkány různými prvky (ortogonální bazének s poustevnou).
42
STUDLEY ROYAL, John Aislabie (1720): do augustova stylu spadá východní část s vodní zahradou,
o 20 let později potomek původních majitelů zakoupil cisterciácké opatství (picturesque style). Vodní
kanál na rozdíl od Kenta zůstal ve formální podobě, doprovázen sochami. Stavby propůjčují zahradě
dojem antické krajiny a dobu Oktaviána Augusta. Temple of Piety (chrám zbožnosti) s měsíčním
bazénem, ortogonální věž (umožňovala pohled z výšky), Temple of Fame (v podobě antického
monopteru), Banquet House sloužící pro pohoštění. Fountains Hall, Fountains Abbey.
STOURHEAD: zahrady Stourhead byly navrhovány 1741 – 1750 bankéřem Henry Hoarem a jsou
inspirovány Pliniovými spisy. Jsou pokládány za jedinečné návrhy klasické alegorie v krajině, kterou
prochází člověk jdoucí světem, podloženou Vergiliovou Aeneidou. Jediný architekt – skot Colen
Campbell, jinak dilenanti. Henry Hoar zatopil údolí, nechal vytvořit jezero, na jeho břehu řada
antických staveb, které vytváří příběh Aenea. Prvky jsou spolu propojeny vizuálně v liniích. Panský
dům, obelisk, grotta, Pantheon, Apollónův chrám, chrám Flóry, paladinský most, bristolský kříž,
43
kostel sv. Petra – ty se dochovaly a jsou vizuálně propojeny. Panský dům osově svázaný s obeliskem.
Grotta – chrám bohyně Flóry. Jezero je přehrazeno, pod ním kaskáda. V lesním porostu opět šerosvit,
bobkovišně odráží světlo.
Malíř Claude Lorraine – jeho heroické krajiny lze nalézt

realizované v krajinářských zahradách. Obraz Aeneas na březích
Delos.
SERPENTINE STYLE (1750 – 1790)
Lancelot Capability Brown: systém přírodních prvků – rozlehlé louky, zvlněné (serpentine) linie
terénu a vodních ploch, domácí dřeviny, absence architektury. Stowe, Blenheim, Petrworth, Prior
Park. První profesionální zahradník. Nahrazoval na Kenta, ale odlišil se od něj. Typickým znakem je
jednoduchost používaných prvků, nepoužíval stavby ani metafory. Moment překvapení dosahoval
především monumentalitou zahrad. Měkce zvlněný terén, modulace pomocí lesíků (Kent, clumps),
na kopečku zvýraznil výšku. Dots – používal rozměrné solitérní stromy, buky, duby, kaštany, borovice,
modříny, někdy cedry (není domácí dřevina). Pro vymezení travnatých porostů používal belts
(opasek) – pásy stromů doprovázené cestou. Nepracoval pouze s říční krajinou, ale vzhledem
k měřítku pracoval s jezerní krajinou, obrovské vodní plochy. Na okraje jezer nedával mnoho
vegetace. Používal pouze zelené barvy, nepoužíval barevné druhy dřevin.
PETWORTH PARK: jeden z nejčistších dochovaných

příkladů anglické krajinářské zahrady vytvořené
Capability Brownem. Dochovalo se v takřka
nezměněné podobě dodnes, lze studovat jeho práci
Ohraničen zdí, nikoli ha ha. Cesty nejsou vymezené,
pouze vystříhané. Plochy nejsou udržovány
sečením, ale spásáním obrovským stádem daňků.
Brown zde pracoval v letech 1751 – 1764. Jeho

největším dílem je jezero, vytvořené scelením série
malých rybníků. Jezero je dodnes napájeno mílí dlouhými podzemními cihlovými kanály z 18. století,
které jsou napojeny na prameny na úpatí západních kopců v parku. V blízkosti domu Brown smetl
formální plán, ale zachoval mnoho stromů, z nichž některé dosud žijí. Je pod správou NT, stará se
o průběžné nahrazení staletých kaštanů novou výsadbou, zachování kontinuity.
BLENHEIM: krajinářská zahrada v hrabství Oxfordshire, vrcholné dílo Lancelota Browna. Leží u říčky
Glyme na ploše 1100 ha. Brown navázal na Johna Vanbrougha. Majetek rodu Marlborough (z tohoto
rodu Winston Churchill), území dostal lord Cobham darem od královny za vítězství u města
Woodstock (hippie festivaly) či Blenheim. Základní koncept Vanbroughovy krajiny zahrnoval kromě
samotného paláce, při jehož situování prokázal výjimečný cit pro genius loci blenheimského panství,
formální příjezdovou cestu, tzv. římský most Grand bridge, klenoucí se nad korytem říčky Glyme,
44
a pravidelný parter na jižní straně zámku, to vše spolu s malebnými ruinami panství Woodstock
Manor. Brown byl svými následníky kritizován za to, že předchozí dispozici zrušil; ale zachoval
základní Vanbroughovu osu, část lesních porostů protkaných alejemi, kuchyňskou zahradu a
pravidelný parter (italskou zahradu). Jeho následníci (William Chambers) tyto dispozice zrušili. Brown
zdvihl hráz, zatopil údolí a vytvořil jezero. Celou zahradu (Great park) rozčlenil za pomocí svých
typických prvků – clumps, dots, belts do jediného celku navozující dojem arkadské krajiny. Měkký
trávník, který přechází až k oknům domu. Velká vodní kaskáda, zadržuje vodu z říčky Glyme. Prvky:
palác, Grand bridge, Column of Victory, Grand Avenue, The Mall, Queen´s Pool, Woodstock, Ditchley
Lodge, Grand Cascade, kuchyňská zahrada, Bladon Lodge, lodní dům, triumfální oblouk, Great park.
BATH – PRIOR PARK: minimální zahrada, stejné výrazové prostředky, které Brown používal. Bath je
lázeňské město na JV Anglie, John Wood. Barokní stavba, před tím bývala formální zahradou, majitel
se nechal inspirovat Alexandrem Popem (1750). Má v sobě formální prvky, stříhané živé loty, ale
uvnitř serpentinové cestičky a v zahradě řada stavbiček (relikt wood style). Brown přetvořil terasy do
měkkého travnatého údolí, výhled na hospodářsky využívanou krajinu. Údolí rámuje serpentinová
hmota stromů, v nejnižším místě voda v podobě tří rybníků, palladiánský most s nadstavbou.
Pohledově spojené s krajinou a výhledy na lázeňské město. Cesta vedena po obvodu belts, otvory
v belts lze shlížet do údolí.
45
KEDLESTON HALL: není Brownovo; sir Nathaniel Curzon,

první místokrál v Indii (později první baron Scarsdale),
architekt Robert Adam 1759. Rodina vlastnila panství od
konce 13. století dodnes. Adam je hlavním architektem
domu a zahrady. Antikizující prvky – sloupová síň, hlavní
dům je paladinský dům složený ze dvou bočních a jedné
centrální budovy. V zahradě kostel, ve kterém jsou
pohřbeni členové rodiny. Upper lake, Middle lake, Lower
lake, Ireston gardens, Bentley Well, Theatre, Hermitage,
Long Way, House.
STOWE, hrabství Buckinghamshire. Charles Bridgeman, William Kent, John Vanbrugh, Lancelot
Brown, drobné prvky z Picturesque style. V roce 1848 rodina zbankrotovala, majetek rozparcelován
a rozprodán v dražbě, NT získal část panství a postupně dokoupil další pozemky.
Charles Bridgeman (1739): osy, které vychází ze zahrady, formovaly okolní krajinu. Návrh byl založen
na prodloužení existujících os a akcentování takto nově vzniklých průsečíků. House, Rotondo, Home
Park. Vodní prvky mají stále formální charakter, ortogonální jezero, ale je patrná snaha o porušení
přímých linií. Střed kompozice není z domu, ale v okolí stavby – rotondo (antikizující chrámek,
vizuálně spojený s ostatními částmi zahrady). Zahrada je otevřená do Home park, po obvodu cesta se
stavbami, které vnáší příběh. Formální boskety protkány klikatými cestičkami. James Gibbs –
architekt řady staveb (Gibbs pavilon, Oxford bridge – rustikální most vedoucí přes potok, dvě
bojkotové stavby).
William Kent: 1731 – 1741, stále formální prvky, ale rozvolňují se, jedenácti akrové jezero ztratilo
svůj formální charakter. Původní formální Bridgemanův parter přetvořil v měkce travnatý terén
svažující se k jezeru. Elysejská pole – údolí, které vypráví mnoho příběhů. Chrám britských
ctihodných je krásná stavba, opodál byl Chrám současných ctností - pokroucená stavba
(demonstrace parlamentu a pokřivené vády), chrám antických ctností krásný antický chrámek.
Lancelot Brown (1741 – 1750): potlačil formální prvky, rozvolnil porosty, ortogonální jezero má
měkké okraje, autor řeckého údolí. Příjezdová cesta ze strany, dva bojkot pavilony. Horní část
symbolizuje řeku Styx (temná, přistíněná, nad hladinou nakloněné stromy), voda vyvěrá z grotty
(Alder River); druhá část jsou Elysejská pole – osluněné, antikizující chrámy, vypráví o ctnostech.
Předěl mezi částmi je symbolický i fyzický – mušlový most. Hawkwellská pole. V jednotlivých
bastionech významné stavby, které spolu komunikují vizuálně i osobně – chrám přátelství, chrám
46
královny. Venušin chrám. Mezi 11-akrovým a oktogonálním jezerem vodní kaskáda. Chrám smíru a
vítězství, zakončení pohledu přes řecké údolí.
WOBURN FARM: sir Philip Southcote; odnož stylu se nazývá okrasný statek (ornamenal farm, ferme
ornée). Kulturní krajina – spojení užitku a krásy, produkční louky. Cesty doprovázeny kvetoucím
rostlinami (šeříky, růže, pivoňky, čilimníky). Pole osetá obilím. Téměř se nedochovala.
LEASOWES (1746): básník William Shenstone, ornamental style. Cesty lemované rostlinami, lesní
zákoutí s tůněmi, krajina zůstala hospodářsky využívaná.
PICTURESQUE STYLE (1780 – 1794):
Sir William Chambers, Uvedale Price, Richard Payne Knight – vnášení exotických staveb do zahrady,
vliv Číny, „malebné“ = nespoutané, divoké, pestré, dobrodružné, počátek používání cizokrajných
rostlin. Kew Gardens (královská botanická zahrada v Londýně), Painshill. Styl byl inspirován William
Gilpinem a jeho zápisky z cest Pictures Tours, kritizoval uhlazenost, upřednostňoval divokou přírodu;
jeho ilustrace předobrazem pro zahradní tvorbu.
Do zahrad včleňovány uměle vytvořené ruiny opatství, aby se symbolizovala neúprosnost času atd.
V poustevnách angažováni poustevníci, rekvizity – rakve, kosti. Měly to být umělecké prvky, ale
v posledních letech byly nálady vyvolávány umělými prostředky, kýč. Sir William Chambers (1723 –
1796) – díky němu se Evropa se seznamovala s orientální kulturou a zahradou. Díla Design of
Chinnese Building, Disertation of Oriental Gardening.
47
STUDLEY ROYAL a FOUNTAINS ABBEY: k formálnímu uspořádání byla připojena část navazující na
cisterciácké opatství.
PAINSHILL: unikátní dílo právníka Charlese Hamiltona (1738 – 1781), bohatý diletant, budováním
zahrady se zruinoval. Odvíjí se v údolí, které nechal Hamilton zatopit (nechal vodu přečerpávat ze
spodních partií), vytvořil velké jezero, ke kterému se měkce sklánějí svahy. Panstvím vedou okružní
cesty, na ně opět napojeny stavby. Čínský most, grotta s křišťálem, gotický chrámek, poustevna.
Stavby jsou dřevěné a natřené na bílo, působí to nepatřičně. Stafážní prvek, nakašírované – zděná
vybudovaná ruina opatství.
LANDSCAPE STYLE (1794 – 1829)
Humphry Repton: rozdělení zahrady na „beautiful“, „picturesque“, „sublime“. Harewood,

Chatsworth, Sheringham. Objevuje se touha po formální zahradě. Jeho dispozice pracují se třemi
plány:
- beautiful: zdobné prvky na terasách, přehlédnutelné z piana nobile terasa ohraničená

balustrádou, na terase formální parter, je to dekor, často s vodními prvky a broderiemi.
Trávník není přitažen až k domu.
- picturesque: malebná zóna, lesíky, pastva dobytka, jezera
- sublime: divokost, dramatické prvky, hory, lesy, mořská hladina
Humphry Repton pokračoval v základních principech

Browna, které popsal v díle Sketches and Hints on
Landscape Gardening, 1795. Brownovy práce rozšířil s tím,
že přijal kompromis ke zdobným dekorativním formám
zahradních rostlinných detailů. Všechny své návrhy zanesl do
Red books, ve kterých jsou zachyceny krajiny ve stavu
původním a navrhovaném. Zručný kreslíř, ukázka dispozice
před a po úpravě. Zdobné prvky – růže, plůtky, opěrné
konstrukce pro popínavé rostliny, skleníky pro exotické
rostliny (dříve jen oranžerie pro citrusové plody).
HAREWOOD:
- 1759 – 1770; John Carr a Robert Adam (palác)

- Lancelot Brown, Humphry Repton
- 1840 sir Charles Barry – Grand Terrace, přestavba paláce
Původní dispozice Brownova, zahrada měla podobu serpentine style, trávník až k oknům. Jezero
v nejnižším místě, serpentinové okraje. S Charlesem Barrym v polovině 19. století byl přestavěn
palác, vybudována terasa se dvěma úrovněmi, pod každou terasou na opěrné zdi použity trvalkové
záhony s popínavými rostlinami.
48
SHERINGHAM HALL:
- 1813 – 1839, na V pobřeží, spojeno s kopci a mořskou hladinou. Terasa s květinovými záhony
formálního charakteru, exotické stavby (skleník), loubí s popínavými rostlinami
CHATSWORTH:
- zámek v Derbyshire; od 16. století sídlo rodiny

Cavendishů, hrabat z Devonshire (jeden
z nejvýznamnějších rodů v Anglii)
- barokní etapa: vzniklo panství, potom 1820 vzniklo
severní křídlo (dvojnásobná velikost)
- východní břeh řeky Derwent, Brown přeměnil v říční
krajinu
Barokní etapa: George London, Henry Gibbs. Známá vodní

kaskáda s kaskádovým chrámem (Cascade house, architekt
Thomas Archer), z jeho střechy z maskaronů (obličejů) a váz stéká voda přes kaskády až do velkého
bazénu. Kaskáda má 24 schodů, každý je trochu jiný a s různými texturami, každý tak dává jiný zvuk,
když přes něj voda stéká. Bazén má formální tvarosloví, je na J straně paláce, je to vyvýšená, travnatá
část. Mezi hladinou a palácem není optický předěl, vnímáme pouze odraz paláce ve vodní hladině.
Velkolepá Císařská fontána – Emperor Fontaine (4 000 l vody za minutu, napájení pomocí gravitace).
V zahradě formální prvky i prvky typické pro landscape style, spojují antagonistické principy formální
a krajinářské zahrady. Landscape style – pastevecká krajina plná oveček, belts.
Třetí fáze: sir Joseph Paxton, zahradník, průkopník skleníků – soustava 90 m dlouhé zdi, ke které je
přistaven skleník (meruňky, kamélie, vinná réva). Inspirace pro The Crystal v Londýně. Kamenná
zahrada, arboretum (pinetum aj.). Ve 20. století rozárium, bylinková zahrada, zahrada smyslů.
GARDENESQUE STYLE (1829)
- John Claudius Loudon, masové šíření exotických rostlin, výrazné odlišené přírodních
a uměleckých moří prvků, zdobnost, barevnost (doplňoval Kentovské zahrady hýřivými
barvami, kvetoucími keři typu rododendronů, azalek)
- Kew Gardens, Birmingham Botanical Garden
John Claudius Loudon:
- Arboretum et Fruticetum Britannicum: London 1938, stromy a keře v Británii, domácí

i cizokrajné, popis a možnosti uplatnění
- An Encyclopedia of Gardening: London 1832, shromažďuje poznatky všech dob a činí je
využitelné pro současnost
- The Suburban Gardener and Villa Companion: London 1836
- neuvěřitelně pracovitý, vydal mnoho knih a měsíčníkům
- předkládá kompletní zahradní teorii, stanovuje novou kategorii stylu gardenesque;
propagátor „umění“ pro široké masy tak, aby si každý mohl vytvořit svou zahrádku
49
- techniky zakládání a udržování zeleně, nástroje, botanika
Gardenesque: aplikuje napodobení přírody, stromy, keře a byliny musí být odděleny (nejsou
seskupeny jako v lesní scéně), gardeneskní skupina musí být složena ze stromů, které se vzájemně
nedotýkají a tvoří skupiny jen do té míry, že stojí tak blízko sebe, jak je to bez dotyku možné. Stejný
charakter je dán cestám – jasné a zřetelné ohraničení (malebná – pitoreskní cesta má odlišný
charakter).
Suburban garden: publikace, kde je popsáno asi 50 případů domácích zahrad. Návody na to, jak
zahrady a kuloáry mají vypadat, aby lidé nepotřebovali architekta, ale mohli je vytvořit sami podle
knihy. Loudon dělí zahrady do 4 tříd:
- předměstské zahrady I. třídy: villa gardens, 4 ha, park lawn, pleasure ground
- předměstské zahrady 2. třídy: 0,8 ha, pouze pleasure ground a kichchen garden
- předměstské zahrady 3. třídy: 0,4 ha, lawn, kitchen garden a pleasure garden jsou
kombinované
- venkovské a řadové zahrady 4. třídy: 100 – 4 000 m2 poskytující pouze omezené využití
Garnedesque styl ovlivnil kentovské čistě zelené zahrady, období sbírkaření zejména exotických
rostlin. Stourhead, Sheffield park.
SHEFFIELD PARK:
- brownovská zahrada, založena na vodních

plochách se serpentinovým vedením vody, potom
dosázeny exoty, stala se z ní v podstatě botanická
zahrada či dendrologická sbírka (pestrost,
barevnost, různorodost, mnohotvárnost), na
podzimně extrémně barevná.
Podobně postižen Petworth, Stourhead, trochu Blenheim.
50
VLIV ANGLICKÉ KRAJINÁŘSKÉ ŠKOLY NA VÝVOJ V EVROPĚ
Sentimentální romantismus
FRANCIE - Malý Trianon (Versailles): královská vesnička, kolem velké vodní plochy umístěny stavby
venkovského charakteru (mlékárna, mlýn, statek, hospodářská zvířata).
NĚMECKO – Christian Cay Lorenz Hirschfeld: ideový tvůrce německého sentimentálního

romantismu, dílo Theorie der Gartenkunst (5 svazků, 1779 – 1785).
München – Englischer Garten (1789): autor Friedrich Ludwig von Sckell, velkorysá dispozice, jeden
z největších parků na světě, inspirace pro Central Park. Velkoryse modelovaný terén, do zahrady
přivedeno rameno řeky Isar, břehy měkce modelovány v serpentinovém stylu. Clumps, dots.
Romantické stavby Japanishes Teehaus, Amphiteater, Monopterus (antický chrámek), celá řada
památníků. Krajinářská dispozice blízko centra města.
München – Nymphenburg: k původní formální zahradě byla přičleněna část, která byla zpracování
v anglickém krajinářském stylu, říční krajina.
Schwetzingen: autor Ludwig von Sckell, krajinářská část přiléhá k formální části. Dezalier dÁrgenville
– teoretik, ukazoval, jak mají vypadat boskety, treláže, atd. Prostory v přední bosketové části jsou
podle toho upravené. Na to navazuje krajinářská část. Mešita, kvazičínské mosty, ruiny.
Panství v Muskau: hrabě Hermann von Pückler-Muskau, 1785-1871. Umělec, krajinářský architekt,
spisovatel. Díla obsahující poznámky ke krajinářské tvorbě.
Sanssouci: Peter Joseph Lenné (1795 – 1861)
Berlin – Tiergarten: dispozice uprostřed města, Peter Joseph Lenné
ČECHY
- pod vlivem nového stylu anglické krajinářské školy byly obměňovány staré dispozice
(Slavkov, Velké Losiny, Židlochovice), nebo byly rozšířeny o krajinářskou část (zámecká
zahrada ve Vlašimi, Milotice, Podzámecká zahrada Kroměříž).
Vlašim: 1775, územím parku protéká říčka Blanice, zařezává se do příkrého terénu, nebo rovinaté
luční plochy. Rozloha cca 70 ha. Ze staveb se dochoval pouze čínský pavilon, původně propojený
mostkem s věží. Torzo sochy Samsona, ruina starého hradu. Původně ptačí ostrov, grotta, gloriet.
Krásný dvůr u Podbořan: je dokladem raných děl; kompozice a stavby se dochovaly téměř v původní
podobě. Barokní zámek Černínů postavený na místě gotické tvrze Jana Rudolfa Černína. Dispozice je
přirozená, využil se terén. Park má rozlohu 100 ha, lze krásně studovat původní dispozici, nejsou
nálety. Nachází se vněm mnoho novogotických staveb, např. Novogotický templ, Panův templ,
Gloriet, Obelisk či Lusthaus.
Veltrusy - ferme ornée: 50. léta 18. století, kuriózní zahrada přeplněná různými stavbami
a zařízeními, velmi nákladná, nebylo možné ji udržovat. Statek přiléhá k původně barokní dispozici,
kolem řeky pavilony monopteros, památníky, chrámky, hospodářské stavby, mostky, hospodářsky
využívané plochy (polnosti).
51
Kynžvart, Častolovice, Konopiště, Nové Hrady a Terezino údolí. V 80. letech 19. století Průhonice,
Klášterec nad Ohří.
Lednice - Valtice: 1840 minaret, salety, Janohrad, vítězný oblouk. Zimní sídlo Lichtenštějnů. Rybníky
jsou z renesanční doby, na jejich březích vystaveny další salety, které jsou spolu vizuálně propojeny.
Zámek v novogotickém slohu, průhled na minaret. Říčka Dyje. Existuje plán Ignáce Holle 1799,
ukazuje tehdejší dispozici, hvězdicově uspořádané osy, uprostřed hvězdice chrám slunce, patrný vliv
francouzské zahrady. Cca v polovině 19. století – Dyje převedena za minaret.
VLIV ČÍSKÉ ZAHRADY
- Čína – matka zahrad a zahradního umění

- čínská zahrada jako specificky komponovaný prostorový a umělecký útvar existuje více než
3 000 let
- čtyři druhy zahrad: císařské zahrady, soukromé zahrady, klášterní zahrady, zahrady
zobrazující krajinu
- čínské zahrady znal již Marco Polo, začaly se kopírovat za Ludvíka XIV. Do popředí zájmu se
dostaly až v 18. století
- univerzální platnost: přispěly k změně vnímání zde na západě, přispěly do pramenů umění
Odlišnost: jiná filosofie a jiné náboženství východní kultury. Zdejší zahrady inspirováné západním
antropocentrismem starých Řeků. Vypůjčené zahrady, zahrady v krajině. V Číně nebyla zahrada
vnímána jako chaos. Archetypem Čínské zahrady je známá krajina hor a vody, magický příbytek
nesmrtelných.
Čína byla ovlivněna dvěma náboženskými filosofiemi – taoismem a konfucianismem. Vše má být
realizováno v souladu s přírodou. Cílem taoistů bylo dosáhnout jednoty s přírodou a překonat
veškerou lidskou nejistotu a strach důvěrou v osud. Následovat obraz přírody, jít cestou vody a větru,
místo prosazovat sebe sama. Nečinit. Konfucián byl přesvědčen, že všechno, co je v souladu
s přírodou, má kladný vliv na člověka. Člověk je veden přírodou k dosažení dokonalosti a morální
čistoty.
Tvůrci čínské zahrady byli univerzální vzdělanci – filosofové a umělci. Proklamovali život spjatý
s přírodou, representovaný stylem života v odloučení, bytostně propojené s přírodou a se zahradou.
V čele byl císař, pán nebes. Naplňovat jeho vládu mu pomáhala vrstva lidí, kteří byli nejnadanější
a nejvzdělanější (nemuseli být šlechtici ani válečníky), vystudovali, měli akademický titul, mohli se
podílet na určitém stupni vládnutí. Čína jako země Říše středu byla postavena na umění, poezii, nikdo
nechtěl vládnout. Koncem 12. století konec staré Číny, konec největšího rozkvětu z 9. století
(dynastie Tang, bylo to srovnatelné s renesancí).
Zahrady byly útočištěm a poustevnou umělců, kteří dosloužili; odešli do ústraní a věnovali se zahradě.
Je to analogie bydlení ve vile v přírodě, těsné sepjetí s přírodou.
Specifickým rysem čínské kultury je integrace poesie a malířství za účelem adorace přírody
a přírodních krás. Tady bylo před zlatou bulou sicilskou, neměli jsme ještě ani krále a v Číně už byly
52
mnohametrové svitky krajinomaleb, záznamy tisíců veršů, které vznikly, aby příroda a její krásy
a zákonitosti byly popsány a zaznamenány.
Nejdůležitější roli v zahradě hrál vztah hor a vody. Prohlubně byly dále hloubeny a kopce
navršovány. Hory a voda v určitém vztahu byly principem všech čtyř typů zahrad, vždy se jednalo
o harmonii protikladů, jin a jang (prázdné a plné, velké a malé, mužství = hory a ženství = voda).
Hangzhou Západní jezero.
Ústřední motiv: hory, skály, skaliska, útesy. Dokonalým modelem byla příroda hor. Princip přenášení
hory do zahrady.
Voda je duší čínské zahrady. V zahradě zastupuje symbol jin – ženství, něha, měkkost, poddajnost.
Ostrovy, hráze a mosty stavěné přes vodní plochy dodávaly zahradám lehkost a půvab. S vodou jsou
v Číně spojeny lotosové květy.
Koncept čínské zahrady vyjadřuje individuální mikrokosmos se všemi rozmanitostmi světa, vesmírný
mikroprostor, v němž jsou přítomny všechny síly a živly. Mikrokosmos hojnosti a nekonečné
rozmanitosti přírody, zvláštní a výjimečný druh prostoru schopný do sebe pojmout a obsáhnout
lidské city, zkušenosti a vědění a má být i místem samoty a zdrojem invence a kreativity, útočištěm
pro kultivaci vlastní duše. Nekonečno v zahrazeném prostoru na základě iluzí.
Čínský dům byl postaven na základních principech systému bydlení několika generací rodiny, tři
generace rodiny přinášely rodinné štěstí. Zahradou v Číně byl nadpozemský svět stojící mimo
konfuciánskou pravidelnost domu.
1. Ting, Tang (haly, vestibuly): hlavní budovy v zahradě, prostory, kde se majitel setkával se
svými hosty a kde je bavil. Obecně se tyto budovy nacházely v tranzitních lokacích mezi
obytnými částmi a zahradou, vždy na nejnápadnějším místě.
2. Lou (poschoďové stavby, věže): přináší čínské zahradě další dimenzi (podhled, nadhled,
rozměr).
3. Ting (pavilon): dodnes tvoří symbol čínské zahrady. Byly většinou otevřeny do všech stran,
stěny formovány podle měsíce, slunce a dalších tvarů.
4. Lang (zastřešené lávky, cesty, chodby): zprostředkovávají naprogramovaný pohyb zahradou.
Pokud byla zastřešená lávka postavena podél hranice s vodou, byla nazývána vodní
zastřešená lávka. Paralelní zastřešená lávka je lávka rozdělená ve svém středu zdí na dvě
souměrné půle. Středová stěna je často osazena v pravidelných intervalech perforovanými
(prolamovanými) okny. Existovaly i dvoupatrové zastřešené lávky, méně obvyklé.
5. Xie (vodní pavilon)
6. Fang (plující lodě, pozemní člun)
7. Zdi: zahrada za zdí, která nemá být překonána. Zdi v sobě měly vstupy. Mohutné zdi po
obvodu císařských zahrad, fortifikační prvek, změnily se v nedobytné hradby. Zdi v zahradách
často prolomeny okenními a dveřními otvory. Byly dekorativní a měly různý tvar. Jsou
ortogonální, tvaru měsíce nebo vázy. Projekční plátna s promítáním siluety, tónování
pastelovými barvami, pozadí, iluze dalšího mikrosvěta.
53
8. Mosty: s vodou je spojena bárka i císařské lodi s dračími hlavami, dalo se pod nimi
podplouvat. Nebo překlenovaly divoké propasti, které vyvolávaly závratě. V čínských
zahradách byly mosty vždy velkolepé a majestátní. Lvi jako symboly hojnosti.
9. Dlažby a zpevněné plochy: plochy byly buď voda, nebo výtvarně pojaté zpevněné plochy;
mozaiky, nápadité, odlišné, ne uniformní věci. Jejich součástí byla skaliska mající zvláštní
magickou moc. Ornamenty. Císařská cesta, po které se vznáší císař.
Vegetace – stromy, keře, květiny a traviny. V čínské zahradě hrály rostliny důležitou roli. Přechody
z velké do malé, ze světlé do tmavé, z té nahoře do té v propasti. Založené na harmonii protikladů.
Člověk musí být napínán, zahrada má záměr. Moment překvapení. Rostliny jsou svázány
prostřednictvím legend a poesie s podstatou jejich vztahu k přírodě. Oblíbené byly borovice, vrby,
jalovce, cypřišky, jinany, javory, platany, kafrovníky, jerlíny a další. Z květů jsou kultovní na jaře
pivoňky, květy broskvoní, meruněk a slivoní, v létě květy lotosu a granátových jablek, lilie, myrty, na
podzim chryzantémy a sladký Osmanthus, v zimě jasmín. Jsou propleteny stovkami legend a symbolů.
Čínská zahrada pracuje s úzkým rozsahem rostlin, šlo o příběh. Repertoár nebyl ve stovkách, ale
omezený na desítky a natolik silný, že byl pevně zakotven v jejich srdcích a myslích jako reprezentace
přírodních krás, které fungovaly jako symboly, které vyprávějí.
Stromy byly vysazovány s důrazem na jejich celkový vzhled. Jednotlivé znaky podílející se na kráse
detailu – větvení, květ, olistění. Typická kombinace vrba a broskvové květy (růžové plnokvěté
broskvoně pro broskvové květy). Malebnost byla jasně dána – kniha Zahrada hořčičného semínka,
manuál kresby zahrady a rostlin. Používali např. masově Ophiophogon – symbolizoval moře, dívčí
vlasy. Jasmín (Jasminum nudiflorum) musí líbat vodu, musí padat ze zdí a dotýkat se hladiny. Bambus
– bez chleba můžeme být, bez bambusu ne.
Každá zahrada obsahuje kaligrafii. Název evokuje to, co se v které části bude dít, jedná se o básnický
úkon a dopředu navodí náladu a atmosféru. Poesie je součástí promluv a veršů, rozjímání,
přemýšlení, vnímání spojitostí se zahradou související.
Když Angličané chtěli potrestat císaře, zahradu mu vyplenili. Přesto se mnoho císařských zahrad
dochovalo.
54
19. STOLETÍ
- návrat k formální zahradě
- sbírkaření – introdukce
- městský park
- systémy zeleně města
- zájem o historii zahradního umění
- teorie památkové péče
- květinová zahrada
Všeobecně chápáno jako úpadkové století, umění se neprojevilo ve své čisté podobě, ale
v okrašlování a dekorativismu. Bouřlivý rozvoj průmyslu, průmyslová revoluce, nárůst obchodu,
rozvoj urbanismu, příliv obyvatel z venkova do měst. S rozšířením urbanismu se staví předměstí,
která ale jsou oddělena od města hradbami; hradby ztrácí svůj fortifikační význam, dochází k jejich
zboření. Prstenec zbořených hradeb je věnován prstenci zeleně (základní prvky, které byly od
poloviny 19. století použity jako podklad pro vývoj systémů zeleně = systém parků nebo parkově
upravených ploch, které jsou propojeny cestami, náměstími, nábřežími, zelení).
Začíná se rozvíjet nový vědní obor (teorie památkové péče), vznikají díla pojednávající o tomto
tématu. Památková péče o díla zahradní architektury zatím není vyčleněna jako samostatný obor.
Nový směr – výrazný zájem o květiny, především trvalky, vznikají květinové zahrady (Gertuda Jekyll).
Návrat k formální zahradě: téměř v celém století ustupuje výtvarný záměr v zahradě do pozadí.
V době dožívání slohové tradice je nahrazován převážně zájmem dekorativním a botanickým, znovu
převážně s důrazem na dekorativismus. Bohatost tvarů, barev, linií. Objevuje se bezobsažné stylové
úsilí a formální libovůle, kdy se eklekticismus vrací zpět k pravidelným vzorům italské a francouzské
zahrady. Pseudostylové zahradní kompozice s květinovou výzdobou bez jakékoli architektonické
logiky. Typické jsou zahrady věnované jednomu typu rostlin (rozária) spolu s podpůrnými
konstrukcemi. Vše je doplněno mobiliářem, který již není autorský (objevuje se průmyslový design,
sériově vyráběné litinové prvky).
Zájem o historii zahradního umění: Blenheim – návrat k architektonické zahradě (London, Wiese).
Anglie pěstuje idealizovanou pseudoitaloskou zahradu s parterem, plochými terasami a balustrádami.
Sbírkaření: gardenesque style
- Blenheim: do čistých Brownovských zahrad masová introdukce exotických dřevin, bez

kompozičního záměru, snaha mít co nejvíce rostlin
- Sheffield park: pestrost, barevnost, různorodost, mnohabarevnost; dnes je to spíš botanická
zahrada než krajinářský park
- Stourhead – Pleasure garden, čistá práce Kenta byla doplněna sbírkami všech druhů
trvalkových rostlin (květinové podsadby, rododendrony, azalky, magnólie)
55
- typickou zahradou je Biddulph Grange Garden – James Bateman, Edward William Cook
(1841 – 1869). Čínská zahrada (na malém prostoru princip nekonečně velké zahrady),
Egyptská zahrada (sfingy, pylon, pyramida z Buxusu), Indická zahrada, arboretum, pinetum,
Bowling green, sad, Wellingtonia Walk se sekvojemi, Dahlia Walk rozdělená stříhanými
zelenými ploty do kójí, do kterých jsou na jaře sázeny jiřiny. Zahrada vybudovaná na místě
bývalých močálů, vznikla soustava vodních prvků, bahno navršeno na okraj a zvýšil se terén.
Za pomocí skalisek vznikla zahrada rozčleněná do několika různorodých prostorů
propojených sítí cestiček. Viktoriánská zahrada, dnes v majetku NT. Typické prvky jsou
lemůvky z trvalek. Litinové prvky mají strukturu dřevěných větví nebo bambusů.
- Chatsworth: na místě skleníku vzniklo bludiště, vznikla rock garden, skleníky sira Josepha
Paxtona (sbírkaření), cottage garden, kuchyňská zahrada.
- Villa Medicea di Petraia, Florencie. Kruhové záhony, zprohýbané kraje, lemůvky v měkkých
tvarech, prvky květinových záhonů.
- Vatikánské zahrady: více než polovina celého státu jsou zahrady, již ve 13. století, rozvoj
v 16. a 17. století (Pirro Ligorio, mj. villa dÉste). V 19. století doplněno o loubí, lemůvky,
které omezují strohost přísného prostoru. Exotické rostliny. Hradby ztratily fortifikační
význam, jsou popnuty rostlinami. Wistárie na umělých skalách. Pinie. Průmyslově vyráběné
ozdůbky v malém měřítku. Zastavení v neformální podobě živých plůtků, kamenná posezení,
žádná velkorysost prostoru.
- Giardino dei Giusti, Verona: 16čtvercový parter, podélná osa. V 19. století fontány obklopeny
lemůvkou, do vody nasazeny rybičky, fontána s podstavcem. Dekorativní benátské kašny,
slouží jako květináče pro lekníny. Podsadby z Prunus laurocerassus.
Městský park: vnikl ze sociálních potřeb nejprve na místě hradebních pásů, které se staly těsným pro
život industrializací narušeného městského úvaru a byly proto odstraněny. Prstenec Vídně má délku
5 km, sahal od uměle vytvořeného kanálu Dunaje, obkroužil jádro města a vrátil se zpět. Dnes je
rozdělen do deseti částí, v každé postavena významná budova, záměr reprezentativnosti, jsou
výrazem historismu v architektuře. Zbourání hradeb zřídil František Josef I. v roce 1857, vznikl systém
parků Stadtpark, Rathauspark, Volksgarten, Ringstrasse aj. Po okruhu vede tramvajová doprava
(původně koňka). Často až šestiřadé aleje podél ulice. U nás tak přestavěn Hradec Králové, Opava aj.
Historické jádro je kompaktní.
FRANCIE
Projekt přestavby Paříže (1852 – 1870): pařížský prefekt Baron Hausmann, inženýr Jean-Charles
Alphand, krajinářský architekt Jean-Pierre Barillet-Deschamps. Principy přestavby:
- vznik bulvárů, avenue, přestavba ulic a náměstí

- nová výstavba veřejných budov a prospěšných staveb (nádraží, tržnice, divadla nábřeží)
- založení a obnova městských lesíků, veřejných parků, sqérů, zahrad a alejí doprovázejících
veškeré stavby tak, aby plnily nejen estetickou, ale i obytnou a rekreační funkci
S rozvojem průmyslu se do centra Paříže stěhovali dělníci, historické jádro přelidněné, nevyhovující
hygiena, šlechta měla tendence se stěhovat na předměstí. Proto bylo cílem přestavět centrum tak,
aby se stalo estetickým historickým reprezentativním prostorem města s podmínkami vhodnými pro
život. V Paříži byl systém čištěné ulic vodou, špína se spláchnula do kanálků ústících do kanalizace. Do
ulic se dostávají stromy, které je prostor činí lépe obyvatelným, ozdravují jej. Budovy měly mít určitou
56
výšku, střechy určitý sklon, v přízemí obchody. Prodejem pozemků získala Paříž finance na
vybudování infrastruktury, parky atd. Ulice avenue (po straně pěší chodníky, pak stromy, uprostřed
byla vedená doprava – původně kočárová, později koňka, pak tramvaje) a bulvár (po stranách
doprava, uprostřed pás zeleně). Městský parter. Champs Elysés. Prostor kolem vídeňského oblouku je
analogií le Notrovských principů v bosketovém lesíku. Zahrady Tuileries se staly veřejným městským
parkem.
Stromy v ulicích musí být podhledné, aby nebránily výhledu do městského parteru (postupně
vyvětvené do výšky min. 3,5 m) a musí snášet městské prostředí.
Bois de Boulogne: vznik městských parků souvisel s přestavbou Paříže. Buď byly zpřístupněny již
existující dispozice, nebo byly nově založeny. Boloňský lesík (rozloha 8,9 km2) byla původně královská
lovecká obora, potom zásobárna palivového dřeva (zdevastován), v době přestavby Paříže byl na
zakázku barona Hausmanna ztvárněn do podoby Londýnského Hide Parku (architekti Alphand,
Deschamps). Rekreace – jízda na koni, v kočáře, pěšky; na řece lodě, bruslení. Restaurace zájezdní
hostince, hudební pavilony. Součástí je park Badatel s krásným rozáriem.
Bois de Vincennes: 10 km2, jezero, sportoviště, prostor pro volnočasové aktivity v prostředí
původního lesa.
Parc Monceau: původně drobná zahrada 1 ha, potom vybudovaná zahrada iluzí a rozšířena na 12 ha,
architekt Carmontelle. Charakteristika anglické krajinářské zahrady, řada soch a prvky picturesque
style (holandský mlýn, čínská pagoda, egyptská pyramida, antikizující prvky), kolonáda. Majitel
vévoda z Chartres byl popraven a park přešel do vlastnictví státu. Pařížský prefekt Baron Hausmann
byl pověřen přestavbou. Polovina parku byla prodána na stavební parcely, na zbytku vznikl park,
který slouží dodnes. Květinové záhony lemované nizoučkými plůtky, potůček - serpentinové okraje,
lemován trvalkovými záhony.
Jardin du Palais Royal: zahrada náměstí královského paláce, nedaleko Louvre. Obdélníkový prostor,
v jeho centru je oplocená zahrada, uprostřed dva velké bazény s kruhovou fontánou, prostor je
oplocený a vymezený dvouřadou alejí stříhaných lip. Po
smrti kardinála Richelieu připadl palác koruně. Na začátku
80. let 18. století nechal Filip Orleánský postavit kolem
celého náměstí souvislou řadu domů s arkádami, kde byly
drobné obchůdky a kavárny a otevřel celé území veřejnosti.
Prostor byl centrem svobody a pařížského dění (nesměla
sem policie). Dnes venkovní výstavní prostor pro soudobou
tvorbu sochařů.
Jardin du Luxembourg: původně královská zahrada patřící lucemburskému paláci. Bývala větší,
v 18. století byla její část prodána kvůli financování rekonstrukce paláce. Zahrada byla rozdělena
širokou ulicí a ztratila kontinuitu. Fontána u observatoře, fontána Medici, bazén. Dnes typické prvky
pro 19. století – bordury, vegetace v nádobách typická pro francouzský styl.
57
Parc des Buttes Chaumont: 1863-1867, slavnostně otevřen v rámci Všeobecné výstavy. Hausmann,
Alphand, Deschamps. Nevznikl přestavbou staré zahrady, ale byl nově založen na území bývalého
lomu. Kráter byl do konce 60. let 19. století používán jako skládka. Park má dodnes rysy kráteru,
výškový rozdíl 40 m. V pocitovém centru v nejnižším místě je vodní jezero s ostrovem – vysoká skála
s belvedérem. Výškový rozdíl je překonáván mostky. Vstupy za pomocí nakloněných rovin. Skála byla
dramaticky zpracována za pomocí dynamitu 
Dotvořené železobetonové skály. Vodoteče jsou
doprovázeny kameny, které připomínají prvky čínské
zahrady. Po obvodu jezera jezdil kočár tažený koňmi.
Parkem byla vedena pařížská pozemní dráha, dnes
krytá terénem. Železobetonové prvky s motivem větví.
Dnes trvalkové záhony, které vnášejí barvu do parku.
Introdukované barevné stromy.
AMERIKA
Thomas Jefferson (1743 - 1826): třetí americký prezident (Deklarace nezávislosti Spojených států
Amerických), zcestovalý, vzdělaný a nadšený krajinářskými návrhy, postaral se o založení národní
tradice krajinářského umění, které bylo až doposud pod vlivem Anglie a Francie. Byl jedním
z posledních stoupenců klasických tradic. Pokusil se vyjádřit moderní cítění prostřednictví
francouzského neoklasicismu, palladianismu. Univerzální areál Virginské univerzity je mistrovské
a jeho poslední dílo přesného půdorysu, které splňuje kolektivní požadavky na výuku společně
s představami jednotlivců. Monumentálnost je tu v souladu s okolním prostředím. Založil myšlenku
samostatné krajinářské tvorby v USA. University of Virginia: symbolizuje myšlenku, že klasická
antická architektura může být umístěna v soudobém kontextu.
Andrew Jackson Downing (1815 – 1852): otec americké krajinářské tvorby. Výrazná kulturní
osobnost, spisovatel, kultivoval čtenáře v oblasti zahradní krajinářské architektury a zahradnictví
(pěstování ovocných stromů). V New Yorku založil spolu s Calvertem Vaux architektonickou kancelář,
jedna z prvních kanceláří, která prosazovala myšlenku toho, že město 19. století potřebuje veřejný
městský park. Manhattan byl založen na Hippodamovském systému zástavby (street, avenue), ve
středu této zástavby byl ponechán prostor o výměře 319 ha (dnešní Central Park), na něj vypsána
soutěž. Zúčastnil se ho mj. Frederik Olmsted, zastínil Downinga. Ale byl to Downing, který přišel
s myšlenkou, že ve městě může být přírodní prostředí, kde by si člověk mohl odpočinout.
Frederik Olmsted (1822 – 1903): předstihl svou dobu. Novinář, krajinářský architekt, ekolog, otec
krajinářské architektury v USA. Spolupráce s Calvertem Vaux. Autor mnoha známých parků (Central
Park v NY, Prospect Park v Brooklynu, Riverside Park, South Park). Autor parkových systémů
a parkways v Buffalo, Riverside Chicago, NY, Bostonu. Iniciátor prvního a nejstaršího národního parku
Yellostone a přírodní rezervace Niagara Fall.
58
Central park: v době vzniku 315 ha, později rozšířen na 340 ha, centrum Manhattanu. Pravidelný
obdélník, 3,5 km2. Obdélník mezi 5. – 8. Avenue a 59. - 110. Street. Vyhloubené plochy – jezera,
materiál zpracován na terénní modelace. Vysazeny 4 miliony stromů, keřů a rostlin, návštěvnost až
40 milionů lidí ročně. Manhattan obklopen řekami East River a Hudson.
Soutěžní návrh Frederica Law Olmsteda a Calverta Vaux byl doložen výkresem a 11 principy plánu
Greensward (drn):
1. silnice, které park přetínají, budou zapuštěny pod hlavní úroveň, aby je cestní cíť v parku
překlenovala, bez jakéhokoli stoupání nebo změn směru. Veškerá křížení cest jsou
mimoúrovňová, k překonání slouží mostky. Autem (taxi) jsou sjízdné pouze příčné cesty,
podélné ne.
2. výsadby alejí (belts Capability Browna) budou tvořit optickou a protihlukovou clonu. Dle
použity i prvky clumps a dots.
3. pohledy a výhledy do přírodních scén vytvoří kontrast ke strohému rastru městské
zástavby: okraje jezer a vlnité cesty jsou v příjemném kontrastu k ortogonálnímu
hippodamovskému systému okolí, člověk se cítí jako v původní přirozené přírodě
4. hlavní promenáda bude místem, kde se lidé budou procházet a setkávat: promenáda (The
Mall) tvořena dvěma přímými liniemi v centrální části doplněná dvouřadou alejí, je ukončená
terasou, který vyrovnává výškový rozdíl – historizující stavba
59
5. dlouhé, zvlněné kočárové cesty budou zdrojem požitku a potěšení z dlouhých projížděk:
dnes cesty pro cyklisty, pěšáky a jízdu na koni, zvlněné v půdorysném pohledu, různě dlouhé
6. vzniknou vinoucí se serpentinové cesty různých typů a délek pro zdravý tréning chůze
a příjemné prožitky z přírodních motivů
7. vzniknou pěší cesty vlnící se nahoru a dolů, v prostorech okolo i uvnitř zajímavých,
modelovaných terénních útvarů pro potěšení
8. vzniknou plochy pro přehlídky, které budou sloužit k slavnostním pochodům pěších pluků,
ale také jako široká planina s dobře udržovaným trávníkem: dnes rozlehlé plochy pro
rekreaci (míčové hry, odpočinek), koncerty
9. vzniknou hřiště pro dětské hry: dnes dětská hřiště, šachové stolky, prostor pro míčové hry,
pouštění lodiček v bazénech
10. vzniknou jezera pro vodní živočichy a rekreaci: koupání povolené není
11. vzniknou květinové zahardy a arboretum pro ty, kteří se chtějí seznámit se stromy, keři
a květinami v jejich prostředí: jen ve vymezených prostorech, cedulky s názvy taxonů
Prospect Park - Brooklyn NYC. Frederic Law Olmsted, Calvert Vaux, 1866 – 1867. Plocha 2,5 km2,
severní a severozápadní část je věnována loukám, východ je zalesněný prostor a rokle, v jižní části
jsou jezera. Terén byl utvářen ledovci. Společenské centrum, využití vody (serpentinové tvary, velké
prvky i malá zákoutí).
Město Washington:
- příčná osa: The White House, Washington monument, Thomas Jefferson Momerial
- podélná osa: Lincoln Memorial – Washington monument – National Mall – United States
Capitol. Olmsted přeměnil tento prostor z původní le notrovské podoby do současné formy;
klasicismus v hippodamovské zástavbě.
Riverside Park, NYC a další díla Olmsteda, v různých městech, parky táhnoucí se po břehu řeky.
SYSTÉMY ZELENĚ MĚSTA: prstence po hradbách představují napojení parku a obytné části. Za otce
myšlenky propojení a zprůchodnění města parkovými prvky je považován Frederik Law Olmsted.
Např. parkový systém v Bostonu: Boston Common – Boston Public Garden – Commonwealth Avenue
Mall – Back Bay Fens – The Fenway – The Riverway – Olmsted Park – Jamaica Pond – Arnold
Arboretum – Franklin Park. V Evropě se systémy zeleně začaly budovat až v 80. letech 20. století.
Olmsted těmito principy předstihl svoji dobu, jeho zásady platí dodnes.
South Park, Chicago: propojení Michiganské jezero, Jackson Park, Washington Park.
Buffalo Park System: parkový systém v New Yorku navržený Olmstedem a Calvertem Vaux, byl
inspirovaný parky, bulváry a squares v Paříži. Zahrnuje parky, parkways a circles mezi Cazenovia Park
(South Park System) a Delaware Park (Front Park System).
60
- parky: Bennett Place, Cazenovia Park, Day´s Park, The Park (dnešní Delaware Park), The Front
(dnešní Front Park), The Parade, Masten Place (nedochováno), Riverside Park, South Park,
The Terrace (nedochován)
- parkways: Biddel Parkway, Chapin Parkway, Fillmore Avenue, Humboldt Parkway, Lincoln
Parkway, South Sice Parkway, Porter Avenue, Red Jacket Parkway, The Avenue (dnešní
Richmond Avenue)
- circles: Agassiz Place, Bidwell Place, Ferry Circle, Chapin Place, Woodside Circle, McKinley
Circle, Soldier´s Place, The Circle
Olmsted se věnoval též rozsáhlým usedlostem v krajině, např. Phillips Estate, Beverly. Hospodářské
budovy odděleny od sebe pásy stromů (belts), vlnité cesty, lesíky. Podobné principy Biltmore Estate
v severní Karolíně.
Systémy zeleně v Londýně: John Nash, propojil tři nejvýznamnější parky – Regent´s Park, Hyde Park,
St. James´s Park (základy položil André Mollet, následně le Notre), vytvořil mezi nimi propojky.
Přírodní prostředí v samém centu Londýna.
Regent´s park: jeden z královských parků v severním Londýně. Městská správa často přebírala
zanedbaný šlechtický prostor a přeměnila jej na veřejný městský park.
KVĚTINOVÁ ZAHRADA
Claude Monet – Giverny: Claude Monet (1840 - 1926) ze

všech nejlépe pronikl do tajů a mistrovství
impresionismu. Překročil zakořeněné principy klasické
kompozice. Jeho lekníny jsou jen jednou z mnoha studií
zhotovených v období, kdy si v Giverny založil svou vlastní
zahradu. Svým duchem byl taoista. Zahrada je silnicí
rozdělená na dvě části. Trvalkové záhony u přístupové
cesty k jeho ateliéru se staly inspirací pro řadu jeho
obrazů.
Gertrude Jekyll (1843 – 1932): zahradnice, spisovatelka. Zpopularizovala používání zahradních květin
s přesahem do 20. století. Vytvořila více jak 400 zahrad ve Velké Británii, Evropě i Americe. Její tvorba
je ovlivněna hnutím Arts & Crafts (John Ruskin, William Morris).
Hnutí Arts & Crafts byl styl, který se rozvíjel kolem roku 1880 – 1900. Reformátorské hnutí, které
bojovalo proti tehdejšímu návrhářskému stylu, pro který bylo typické nestřídmé používání křivek.
Prosazovali dobře zpracované dekorativní návrhy vracející se k řemeslnému fortelu středověkých
mistrů. Hnutí se stalo jedním z předchůdců secese. William Morris se podílel na činnosti prerafaelitů
a měl velký obdiv k umění středověku. Podle něj má být umění krásné a užitečné a musí proniknout
i do nejnižších vrstev. Pod vlivem hnutí vznikaly velmi kvalitní výrobky s uměleckým designem.
Gertrude Jekyll: výborná znalost rostlinného materiálu, výtvarné cítění a důraz na detail. Ovlivněna
malířem W. Turnerem a impresionismem, vtiskla impresionistický přístup do květinové zahrady.
Spolupráce s Williamem Robinsonem (The Wild Garden, 1870) – kniha The English Flower Garden
61
(1883). Stovky článků a knih, které jí přinesly věhlas. Spolupráce s anglickým architektem Sirem
Edwinem Lutyensem, který s ní spolupracoval na zahradách u mnoha svých domů.
Její zahrady byla krásné, ekonomicky udržitelné, propojené s domem. Typické je propojení
určitých druhů trvalek a cibulovin tak, že vytvářely harmonii. Zahrady buď jednobarevné (bílá
zahrada, stříbrná zahrada) nebo jednodruhové (primulková zahrada, zahrada z Bluebells -
Hyacinthoides) a nebo rostliny harmonicky kombinované. Wild Garden. Znala rostliny dle habitu,
barvy, doby kvetení a podle ekologických nároků. Trvalkové nebo smíšené záhony kolem domu (často
na vyvýšené terase). Manor House Border, Hampshire, Hergest Croft Gardens. Bílá zahrada, bílá barva
je podpořena stříbrnými tóny. Používala růže (David Austin po ní pojmenoval růži). Zahrady mají
často formální půdorys záhonů a cest, ale divoká dynamika záhonů je v kontrastu. Bydlela
v Munstead Wood. Edwin Lutyens House – záhony Gertrudy Jekyll a formální historizující prvky z 19.
století.
Barrington Court Garden: alžbětinská architektura, postavena z medově zbarveného kamene do

písmene E, na průčelí Bowling Green s navazující anglickou krajinářskou zahradou před domem.
K domu je přičleněna květinová zahrada, květinový sad a hospodářské budovy. Zdi jsou změkčeny
porosty vistárií nebo růží, Hydrangea petiolaris, kované branky (myšlenka Arts & Crafts, ručně
vyráběné, kvalitní řemeslné zpracování). Cestičky z cihel. Typickou stavbou 19. století květinových
zahrad jsou loubí a pergoly (zděné s dřevěnými překlady, pergoly s růžemi), paty sloupů jsou
doprovázené trvalkovými záhony. Travnaté plochy vysekané v lučním porostu. Zeleninová zahrada
obehnaná zdí, u zdi kordony. Pro 19. století je typický litinový nábytek (Biddulph Grange Garden)
a typické dřevěné lavičky s odkazem na gotiku.
Cihlové chodníky: formální vzory a motivy, v němčině termín Gesamtkunstwerk – souborné umělecké
dílo. Zahrada byla tvořena umělci, kteří spolu vzájemně spolupracovali.
62
20. STOLETÍ
Propojený systém urbanismu a zahrady. Zahrada pomyslně začíná v krajině, pomocí cest vchází do
města, stává se zahradou a opět vychází z města. Z lineárních forem se dostává do dvorů a parků.
Vzniká zelená infrastruktura a stává se součástí systému, který na výtvarné, prostorové, funkční
úrovni vytváří propojenou soustavu.
Filosofii bořící pseudoumění eklektického historismu spoluvytváří svým

dílem Antoní Gaudí (1852 – 1926), který byl ovlivněn uměleckým proudem
Art Nouveau. Originálním pojetím chrámu Sagrada Familia a parku Güell
v Barceloně na samém počátku 20. století dosáhl až na vrchol manýrismu.
Gaudího architektura je nenáhodná, sofistikovaná a obdivuhodná. Jeho
dynamické organické formy, tvary a linie vychází z procesů napětí
a uvolnění.
Barcelona: pozemky rozdrobeny a rozprodány, vznikly zahrady. Bylo to

pojato jako developerský projekt, ale prodaly se jen dva domy (Gaudí
a Güell), nicméně koncept těžící z nádherného místa nad Barcelonou
vytváří centrum celého obvodu. Pozemek byl posléze převeden na město,
dnes je park Güell jeden z nejúspěšnějších parků. Visuté cesty, odpočívadla,
vyhlídky, výrazná architektura, zbytek je v duchu „bosco“ – symbol divoké
přírody. Skvostné dekorativní detaily (mozaiky).
Soulad, čistotu a harmonii mezi geometrií staveb klasického řádu a jednoduchými organickými tvary
uměle konstruované krajiny, blízký a srozumitelný modernímu cítění a smyslovému vnímání se snažil
nacházet švédský architekt Gunnar Asplund (1885 – 1940). Jeho nadčasový návrh Lesního hřbitova ve
Stockholmu, ve spolupráci se Siegfriedem Lewerentzem, je koncipován jako dvě kontrastní scény
s množstvím vnitřních scenérií vytvářející svět meditace, ticha, míru, klidu.
Na terén mírně stoupající krajiny je položena podélná přístupová a pohledová osa, vedoucí do
vstupní brány mezi uměřenými hmotami klasicky formované architektury souboru obřadních budov
a uměle navršenými modelovanými pahorky až k horizontu. Přicházející pozůstalí jsou vmanipulováni
do scény, v níž jsou postaveni proti obrazu vytvořenému konfrontací nízkého, v siluetě jemně
modelovaného horizontu v uměle konstruované krajiny a oblohy – iluzivně nesmírně vysokého nebe.
Na pomyslném zlatém řezu této první scény je umístěn kříž.
Druhá scéna je postavena na vnitřních prostorech vzrostlého lesa, jehož podrost má pokryvnost
odpovídající přiměřenému dostatku světla pro podrost trávník na terénu bez cest.
Jedinečností vynikaly už od 30. let koncepty zahradního architekta modernista Carl Theodora
Sörenssena, jehož návrhy v souladu s novými představami akcentovaly tradici a pokrok. Obojí je
vyjádřeno především vztahem díla k místu a harmonickým souladem protikladných složek,
63
zastoupených kontrastem základních geometrických tvarů a romantickou podsadbou jeho

ekologického seskupování rostlin. Základem byla naprostá jednoduchost kompozice a její čitelnost.
Nájemní zahrádky Naerum, Dánsko. Zahrádky na předměstí

Kodaně, 16km severně od městského centra. Tyto zahradní kolonie
jsou považovány za jedno z jeho nevýznamnějších děl. 40 ováných
nájemních zahrad cca 15 x 25 m, byly vystavěny napříč ve svahu.
Využití zvlněného terénu v kombinaci s křivkami živého plotu
akcentuje dynamický dojem. Architektura jednoduchá, jsoucí
v souladu s okolím, v detailu individuální.
Herning – geometric gardens. Muzikální zahrady – koncept 1956, realizace

1891.
Pietro Porcinai: jeho dílo je pramenem inspirace a návodem k tvorbě proměn historického prostředí,
aniž by současný tvůrce musel sahat k eklektickým formám napodobujícím něco, co už je jako princip
přežité, aniž by však poškodil historii a hodnotu místa. Vnáší novou kvalitu a zároveň nepopírá
původní hodnoty. Villa Il Roseto (Florencie – nová inspirace Italské zahrady v moderním tvarosloví
u řady starých florentských vil, na slavných tradičních místech jako je Fiesole, Setignano či Arcetri.
Výsledkem je nová interpretace typu italské renesanční zahrady zasazená do kultovní krajiny, jejíž
jedinečná patina nebyla porušena, naopak zúročena a činí nové místo výjimečným. Vybudoval novou
grottu v podzemí, pojata v geometrii kruhu – beton, kačírek, bazén, kulaté schodiště. Na umělém
terénu střechy grotty je vybudována zahrada, která funguje jako prostor pro pobývání venku
a vyhlídka na obě strany majetku vily a využití půdy, která je v majetku vily už od antiky.
Roberto Burle Marx (1909 – 1997): podněty abstraktního umění vnáší do zahrady a přírodního
prostředí. Všestranný renesanční člověk a umělec, malíř, designér, scénograf a animátor, biolog
a zahradník, ale především zahradní architekt a krajinář. Jižní Amerika. Ve svých návrzích vycházel
z inspirace domácí divoké brazilské přírody, vodního světa amazonských pralesů a jejich flóry.
Originální manýristická až barokní tvorba. Spolupracovník funkcionalistických architektů. Pláž
Copacabana – monumentální obraz, do kterého Marx zapojuje všechny zpevněné plochy a zahrady,
které jsou vidět z horních pater hotelů. Flamengo park (obojí Rio de Janeiro).
Mexičan Louis Barragán (1902 – 1988) rozvíjí v novém duchu španělskou tradici maurské zahrady,
osvěženou zde tradičními silnými barvami. Byl obdařen zvláštním citem pro pojení člověka s krajinou
a smyslem pro nespoutanou přírodu. Dokázal nevšedně vyjádřit ducha a formu přirozených útvarů
krajiny a abstrahovat a stylizovat jejich esenciální podstatu. Tento zvláštní talent včetně poetické
představivosti prokázal především v začleňování komorních i rozsáhlých souborů svých staveb:
- Plaza del Bebedero de los Caballos - Las Arboledas

- Pedregalské zahrady: v jedinečném místě otevřené do krajiny lávových hor, jejich reliéf,
výraz, materiál a vegetace jsou jedinečné, jakoby utvářené prehistorickými živly. Řešení je
64
originální a jednoduché. Nic nového sem není vnášeno, žádné nové materiály a formy, žádné
nové rostliny, spíš jsou jen osvobozeny do materiálu zakleté tvary. Z odtěžených lávových
bloků jsou směrem dovnitř, do roklin, do nitra lávových masivů dostavěny jakoby v jejich
pokračování, obvodové zdi.
- Cuadra San Cristóbal (1968)
Lawrence Halprin (1916 – 2009): pionýrským projektem prosazujícím formy zahrady uličního
prostoru města, zklidňující a omezující dopravu organickým způsobem. Jistota, že stromy do uličního
prostoru v síti pěších tahů patří.
- Charlottesville: Sekvence veřejných městských prostorů

v Portlandu ve státě Oregon (1967) je v použití vody
v urbánním prostoru. Ira Keller Fountain Park. Nevšední
kouzlo, originalita a masová obliba nastartovaly řetězec
modifikovaných realizací v dalších městech v USA.
- Seattl, Freeway Park: koncipovaný jako propojený systém
tematických zahrad, jejichž společným jmenovatelem jsou tuny vody padající z výšek,
provázené pěšími zbytněnými cestami proplétajícími se v různých výškových úrovních,
betonovou džunglí velkoměsta.
Isamu Noguchi:
- Sunken garden (1964): mohutný kruhový prostor vhloubený do podzemí, jež prosvětluje
a pohledově obohacuje jako proměnlivý a vysoce přitažlivý motiv. Působí podobně i na
všechny, kdo mají možnost pozorovat ji shora z rozdílných
výšek okolních staveb a plochy samotného náměstí.
- konceptuálně je novodobou a geniální interpretací,
uhrabaného písku zenových a prvních abstraktních zahrad
Ryoan-ji a Daisen-in (Kyoto), symbolizujících znovuzvlněné
moře s plujícími ostrovy, archetypální krajinu staročínského
taoistického ráje nesmrtelných. Zahrada vyřezaná do struktury
podzemního patra, mluvící v symbolech kamenů. Zahrada bez
vegetace.
- Jardin japonis: UNESCO, Paříž 1956. Zahrada vložená do Patio
des Délégués - soubor staveb pařížského UNESCO z druhé
poloviny 50. let minuého století je ideální zenovou krajinou
symbolů kosmických fenoménů. Všechno se odehrává
v plochách, tvarech, kontrastech materiálů živých a neživých, kontrasty s vodou.
- Moerunuma park: sportovní park pojatý jako umělá sportovní krajina.
65
Američan Dan Kiley: podstatou zahrady systém bodů, které jsou určitým způsobem propojené
materiálově, plochami nebo výsadbou. Zdůvodněná geometrie. Pokračoval v le Notrově konceptu
pařížského diametru, v prodloužení osy z Louvre přes Tuilleries, náměstí svobody, vítězný oblouk až
k Grande Arche de la Défense. Nová osa, ale le Notra nikdy nepopřel. Znovu použity clumps, sochy.
Jacques Wirtz: dokázal manipulovat s vegetací na základě momentálního nápadu, koncept

manipulace s obláčky, bochánky.
Martha Schwarz:
Peter Walker
- Nascher scuplture center, Dallas. Rytmizovaná stromořadí, rytmizovaná i z hlediska různých
druhů. Tvoří hmotu háje, kmeny jsou jako sloupy portiku, koruny jsou zelená stále se měnící
klenba.
- Ground Zero Memorial (Manhattan): dvě hlubiny prázdnoty (stopy dvojčat, vytváří podstatu
vodopádu) vložené do principu posvátného háje.
Zahrada v konceptu outdoor room

Prostorově je ve spojení s obydlím. Pravzorem zahrady je místnost bez stropu – pokoj přede dveřmi,
prostorově spojený a otevřený dovnitř, do interiéru. Zvenčí ale místnost ohrazená, zadržující pustinu.
Dokonce i tam, kde zahrady mohly obejmout horizont a stát se nekonečnými, potěšení z ohrazení
nebylo nikdy zatraceno. Abychom cítili obezděnou zahradu jako pokoj bez střechy, musela být
v prostoru jasně limitována.
Princip zahrady v domě je rozšířen nejen v souvislosti s bydlením a soukromím jedince a rodiny.
Navazuje na formy antických peristylových a atriových domů.
Tvorba Corbusiera, Niemayera, F.L. Wrighta – tři odlišné pohledy na dům a zahradu:
- Corbusier: staví na pilotech, vše odděluje od země
- Niemayer: komunikuje se zahradou a krajinou v okolí, přebírá její tvaroslovné prvky
- Wright: stavba musí následovat místo, musí z něj vyrůst. Architekt musí být citlivý a vnímavý
a pochopit přirozené tendence krajiny a vytvořit takovou stavbu, která vyroste z krajiny (dům
nad vodopádem).
Le Corbusier – Villa Savoye (Poissy, 1930) vystihuje Corbusierovu tvorbu. Dům zdvižen na pilotech,
zahrada je oddělená. Život se odehrává na střeše – pokoj bez stropu. Outdoor room v této čistotě se
dá vidět i u vily Tugendhat.
Philip Johnson: Abby Aldrich Rockefeller Sculpture Garden, Museum of Modern Art.
Paley park: kapesní park (Pocket park) na Manhattanu. Vodopád vytváří impozantní divoké přírodní
pozadí každodenním zvukům velkoměsta. Gleditsia triacanthos a Hedera na režných cihlových
dělících zdech, dlažba dvou struktur a betonové mobilní nádoby se sezónními výsadbami květin.
66
67

Teorie A Văvoj pednĂĂłĂłky - Komplet 1 1

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Teorie A Văvoj pednĂĂłĂłky - Komplet 1 1

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Teorie a vývoj zahradní architektury I, doc.

STOHENGE. Pravěké uměle vytvořené dílo z menhirů, dolmen (dva

- centrální civilizace (střední Asie – Mezopotámie, Persie, Egypt)

Součástí palácových zahrad byl uměle navršený

Posvátné háje v blízkosti chrámů nejvyššího boha

Stupňovité stavby, rostliny uspořádané v kompozici, uměle zavlažované. Nebývalo to

Babylónská věž (Pieter Bruegel)

- zeleninová zahrada: čtvercové záhony, pravidelná mřížka 25 - 30 m, obehnány valem, mezi

Okrasné zahrady: pravidelné, čtyřúhelníkové, vždy obehnané 3 – 4 m zdí (zamezení odvětrávání),

Stavby v zahradě: zeď, drobné stavby náboženského charakteru, jednoduché konstrukce

Pohřební chrám královny Hatšepsovet v Dél-el-Bahri (západní Théby) - terasované zahrady.

ZAHRADA STAROVĚKÉHO ŘECKA

Palác Knósoss: město bylo správním a politickým centrem,

- umísťování staveb v krajině

Antropocentrismus: člověk je centrem a měřítkem všeho včetně celého

Filozofické školy: zahrady, kde probíhala výuka v otevřeném prostoru,

Užitkové zahrady (képos): sloužily pro pěstování produktů k obživě

- pěstování ovoce, zeleniny, olivové háje, vinice

Zeleň okolo svatyně, posvátné háje, posvátná pohřebiště

ZAHRADY ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA

- pohledová osa domu vedla od vstupní chodby přes atrium,

Prvky zeleně v době římského impéria

- zahrada a městský dům (domus, miniaturní vila)

- horti Luculliani: Lukullovy zahrady na Monte Medici

- veřejné parky (nemus)

Mauzoleum císaře Augusta v Římě

Diokletiánův palác ve Splitu

Fishbourne – rekonstrukční model

Mont Saint-Michel v Normandii

Sakrální architektura (náboženské kulty) – rajský dvůr, hortus conclusus, hortus

- začalo sílit křesťanství, zabezpečovali svůj majetek, kulturu a náboženské myšlení

- Pietro de Crescenzi – Liber ruralium commodorum (středověká kniha o pěstování)

Islám: západní Asie, zahrady v Granadě. Pozůstatky maurské kultury – Portugalsko.

Taj Mahal, Indie (mauzoleum)

Cordoba – Patio de los Naranjos, r. 976

Alhambra – z arabského „červený“ či zakladatele Muhammada I. (dům pána) - Španělsko - Granada

- propojení zahrad s obytnými místnostmi

Myrtový dvůr, Patio de Arrayane – uprostřed velký bazén, lemovaný ze

Patio de Lindaraja – nádvoří vestibulu

Palacio del Partal

Generalifé – z maurského Yannat al Arif, zahrada velebného ráje

Profánní architektura (světská kultura) – zahrada hradní paní, zahrada lásky

- obdiv k dědictví antiky, znovuzrození antických ideálů

Obdiv k dědictví antiky, znovuzrození antických ideálů: vztah k řecké i

Studium proporcí založené na vědeckých měřeních lidské postavy: vznikl

Díla teoretiků architektury ze tří století:

Andrea Palladio: pozdně renesanční architekt a teoretik architektury, navázal na Michelangela,

Vincenzo Scamozzi: navazoval na Palladia, Palmanuova – plán realizace pevnostního města

Frater Francesco Colonna: dílo Hypnerotomachia Poliphili (sepsáno

Zahrada jednotného rytmu založená na čtverci a kruhu:

Orto Botanico di Padova: založena jako učební plocha pro studenty

Souborné umělecké dílo: umělecky zpracované vodní prvky, dokonalá vegetace.

VILLA MEDICI, ŘÍM (Bartolomeo Ammanati, Michelozzo Michelozzi)

VILLA LANTE, Bagnaia: autorem snad Giacomo Barozzi da

Piano nobile, osa sestupuje soustavou cest – pomocí

Následuje Berniniho barokní vodní prvek – fontána ve tvaru

Není to jediná vila, ale soubor vil – palazzo Farnese a parco

- pětiúhelníkový půdorys, uvnitř rozlehlý kruhový dvůr,

VILLA GIULIA, ŘÍM (da Vignola)

ORTI FARNESIANI, PALATIN (da Vignola)

VILLA ALDOBRANDINI, FRASCATTI, TUSCULUM (Giacommo della Porta)

VILLA GARZONI, COLLODI (Filippo Juvara, Ottaviano Diodati)

VILLA GAMBERAIA, SETTIGNANO