TEORIE A VÝVOJ ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY I

● Doc. Dr. Ing. Dana Wilhelmová + Ing. Zora Kulhánková, Ph.D.

● esej (deadline 12.11.2018)
● povinná účast na terénních cvičeních (5.10.2018? – kolize s Dějiny umění III), semináře s
Kulhánkovou
● zápočet – termíny v lednu

● Stonehenge – megalitická stavba, příklad prvních lidských uvědomělých prací v krajině

STAROVĚK (4. tis př.n.l. – 6./8. stol. n.l.)

● důvody / pohnutky vedoucí ke vzniku zahrad ve starověku – užitek (zahrazené území, které
člověk zušlechťuje a pěstuje zde užitkové rostliny a plodiny), bezpečí (oddělení ohradou od
nebezpečného okolí), později oslava lokálního božstva (Egypt)
▪ v novověku reprezentace (Francie), rostlinné sbírky, projev národní kultury (Anglie),
rekreace, hygiena
● civilizační ohniska starověku:
▪ biblické území – Mezopotámie, Asýrie, Persie

▪ východní civilizační ohnisko – Čína, Indie, východní kultury

▪ ohniska západní civilizace – Egypt, Balkán

● nedostižitelný pravzor (archetyp) zahrady
▪ biblická Rajská zahrada – situována na území starověké Mezopotámie do údolí 4 řek,
klidné ideální prostředí s hojností všeho
▪ Arkádie – mytická krajina, bezkonfliktní krajina, která poskytuje obživu, vodu; žijí zde
v symbióze mytické bytosti (nymfy, najády), pastýři koz a ovcí; situováno do krajiny
Řecka
▪ tři ostrovy plující ve Východním moři – ideál japonské a čínské civilizace, dokonalé
prostředí, kam odcházejí mytičtí hrdinové žít věčný život v dostatku a dokonalosti
● antropocentrismus (člověk přetváří přírodu, která je darem od Boha, k obrazu svému) x
biocentrismus (příroda považována za nedostižný dokonalý vzor, kterému se v zahradním
umění snaží přiblížit)
1. ZAHRADY PŘEDNÍ ASIE
● prameny poznání: archeologické doklady (problematické – stavby ve starověku z nepálených
cihel), epigrafické, tj. písemné prameny (účetní knihy, beletrie, královské výnosy),
ikonografické prameny (basreliéfy, nástěnné malby, …)
● oblast úrodného půlměsíce – delta řek Eufrat,Tigris, Gihon a Pishon; pěstování vysokých
stromů, které stínily půdu (kult posvátného stromu)
 ● užitkové zahrady sloužící primárně k obživě – pěstování zeleniny (salát, pórek, cibule,
česnek, ředkvičky, koření a aromatické rostliny, tj. tymián, majoránka, myrta, hřebíček, …),
ovocná zahrada (pravidelný rastr – jablka, hrušky, svatojánský chléb, mandle, pistácie, citrusy;
typická patrovitost a podrost stromů)
a) ASÝRIE – palácové zahrady, užitkové zahrady, posvátné háje
▪ zavlažovaní přímo z vodního toku, nebo zavlažovacích kanálů

▪ užitkové zahrady užitkové a zeleninové; vysoké obvodové zdi (ochrana proti

okusu zvěří, ochrana mikroklimatu vytvořeného rostlinami), stromy v
ovocných zahradách uměle zavlažovány, stromy v pravidelných řadách, v
nižším patře se pěstovali další rostliny (olivy, jabloně)
▪ posvátné háje - park, uměle zavlažováno, V blízkosti chrámu boha Aššura ve
městě Aššur
▪ palácové zahrady- zahrada Sennacheriba v Ninive (645 př.n.l.) -zakládali
králové, některé rostliny dovezeny z dobytých území
b) BABYLONIE
▪ terasové stupňovité stavby (zikkuraty) – terasy nesené klenbami, nemá vnitřní
prostory
▪ visuté zahrady královny Semiramis (7. století př.n.l., bez soudobých písemných
dokladů – první zmínky až období přelomu letopočtu) – zikkurat na řekou Eufrat,
terasy neseny substrukcí z ohromných cihlových pilířů, potřených asfaltem a
s izolační vrstvou a několika metrovou vrstvou zeminy; zavlažování vodou z řeky,
která je vedena na vrchol zikkuratu mechanickými šroubovicemi (archimédův
šroub), odkud voda proudí přes terasy zpět do řeky
▪ zikkurat-Mardukův zikkurat v Uru, Istařina brána v Babylonu, čtvercový základ
c) PERSIE
▪ kultura zahrad původně neznámá – paláce perských vládců nebyly umístěny ve
volné krajině, ale v lesích kvůli lovu, idea zakládání zahrad převzata od podrobených
národů
▪ kult stromu

▪ královské zahrady- místa odpočinku, lovecké parky, náboženské slavnosti

▪ parky s hrobkami

▪ počátky introdukce rostlin – dovážení cizokrajných rostlin z dobytých území

▪ palác Pasargad (546 př.n.l.) - královská zahrada s paláci a hrobkou, palác v Persepolis

▪ rostliny a stromy zobrazovány na freskách

2. STAROEGYPTSKÁ ZAHRADA
● počátky kultury se datují do 3 500 př.n.l.; existence spojená s deltou řeky Nil a jejími
každoročními „úrodnými“ záplavami
● dochována celá řada epigrafických a ikonografických materiálů a popisy a vyobrazeními
zahrad
● zavlažování – vahadla (shadoufy)
● zahrada zdrojem obživy >> užitkové zahrady – 3 části: zeleninová zahrada, ovocná zahrada,
vinice
▪ zelenina pěstována v soustavě malých čtvercových záhoncích (40 cm) oddělených valy,
přistíněné stromy a zavlažované systémem kanálků; doložené pěstování cibule a lociky
▪ ovocné zahrady navazovaly na zeleninu, obklopené zdí kvůli mikroklimatu, uvnitř
rozdělení prostoru ploty (oddělení jednotlivých druhů ovocných stromů); doložené
pěstování datlové palmy
▪ vinice na vyvýšených špalírech, sklizeň seshora

▪ vyšší rostliny (palmy) poskytovaly stín těm nižším

● obytná zahrada – soukromá, okrasná
▪ pravidelný tvar, odděleno od okolí vysokou zdí
s cimbuřím; důležitá blízkost vodního zdroje
▪ podélná osa od vstupu ke stavbě (nebyla obytná)

▪ hlavní vstup – honosná brána s pylonem zasvěceným

některému z bohů, boční vstupy pro služebnictvo,
zahrada nespojená s domem
▪ uvnitř kaple božstva s obytnou střechou; ve středu
zahrady vodní prvek (bazén pravidelného tvaru se
sešikmenými stěnami kvůli vypařování – bazény
symbolicky zobrazovány vyplněné rybami, kachnami
a lotosy) nebo vinice zavěšená na pergole na hl. ose
▪ vegetace vyšší směrem k okrajům zahrady, okolo stromů valy na zadržování zálivkové
vody, vodní prvky tvaru čtvercového nebo písmene T
▪ zahrada symetrická
● palácové zahrady:
▪ palác v Tell el-Daba (východní část delty Nilu, 1790 př.n.l.), palác v Tell el-Amarna
(Achetaton), z cihel- málo dochovaných informací, Tell- el- Amara a Tell el Daba
● nekropole: pohřební chrám královny Hatšepsowet a pohřební chrám Mentuhotepa III v Dél
el-Bahrí, model zahrady z hrobky kancléře Meketre
● budování zahrady bylo v egyptských podmínkách velmi nákladné, proto si to mohla dovolit
jen vrstva nejbohatších (panovník, kněží, nejvyšší úředníci), ostatní si budovali zahrady jen
velmi prosté, popř. symbolické (1 živý strom, případně kovový sloup ozdobený suchými
palmovými listy
● pohřební zahrada – finančně náročné, často jen jeden strom nebo pouze symbol, či strom
umělý; Luxor-zahrada rozdělena do čtvercové mřížky + dva stromy
● Chrámové zahrady- posvátný háj zasvěcený bohu, park s posvátným jezerem, kultovní a
ekonomický význam (prodej přebytků),
 ▪ ústředním prvkem tzv. posvátné jezero, obklopené bujnou vegetací stromů a květin

▪ posvátný háj zasvěcený božstvu v bezprostřední blízkosti chrámu

▪ procesní svatá cesta (tzv. dromos) vedoucí ke chrámu, od okolí po obou stranách
oddělena vysokou zdí, podél řada sfing nebo alejí stromů a obdélníkovými
květinovými záhony
▪ Kranak- posvátné jezero s Amonovým chrámem; pohřební chrámy typická procesní
cesta dromos, zdobena sfingami, květinovými záhony a stromořadím, při vstupu 2
stromy
● výsadba stromů – stromové jámy vyhloubené do země nebo vysekané do skály, hloubka až
10 m, naplněné úrodným nilským bahnem promíchaným s cihelnými úlomky kvůli vylehčení,
stromy vysazovány v propustných květináčích z nepálené hlíny, které měly 2 otvory – jeden
naspodu a druhý v boku; květináč kvůli zadržování vlhkosti a odvádění přebytečné vody +
strom byl schopen nádobu kořeny roztrhnout
3. ZAHRADA KRÉTSKO-MÍNOJSKÁ
● Knóssos – plocha 22 000 m2, několikapodlažní palác s pouhými dvěma vchody, několik tisíc
obyvatel, znakem labrys (dvojbřitá sekera), palác zničen výbuchem sopky Santorini na ostrově
Thera, zánik kultury 1 400 př.n.l. dobytím Dóry
● Hagia Triada (archeologické naleziště), Phaistos
● fyzické pozůstatky zahrad se nedochovaly – čerpáme pouze z fresek, které dokládají kladný
vztah k přírodě
4. ZAHRADA STAROVĚKÉHO ŘECKA
● silný vliv na západní kulturu – cit pro krajinu a umisťování staveb v ní, antropocentrismus,
portikus (sloupová předsíň), archetyp Arkádie, řecký dům
▪ dokonalý způsob vyhledání místa v krajině zakomponování lidské stavby (amfiteátr
v Edauru?)
▪ zahrady vyprávějí mytologický příběh (odkaz na báje a osudy bohů a héroů)

▪ antropocentrismus – člověk středem a měřítkem všeho (vznik kánonů staveb, sloupů

etc. na základu lidských proporcí)
▪ řecký dům – jednotlivá křídla obklopují ze všech stran otevřený dvůr ve středu domu
(atrium)
▪ atrium komunikační a společenské centrum obydlí, vždy zpevněná podlaha
(dlažba nebo mozaika), v jeho středu nádrž na vodu, kam ústily okapy; malý
rodinný oltář; pohyb domácího zvířectva, často se zde vařilo (odvádění kouře)
● doklady o existenci soukromé zeleně neexistují – nedostatek místa v městské zástavbě
(čtvercový rastr, bloky domů tzv. insuly)
● veřejný prostor – agora (stoa – dlouhá zastřešená sloupová síň, kde se uskutečňovaly
obchody a veškerá činnost chráněná před deštěm; obdoba římského fóra), gymnasiony
(cvičiště, část tvořena přírodním lesem, část zastavěná, vše propojeno procházkovými
cestami; př. gymnasion v Pergamonu), filosofické školy
● zeleň za hradbami – užitkové zahrady (ovocné sady, zeleninové zahrady, vinice, olivové háje,
květinové zahrady), posvátné zahrady a háje, posvátné stromy, posvátná pohřebiště
 ▪ užitkové zahrady – „képos“, statky obklopené poli, zahradami se zeleninou, olivovými
háji a vinicemi
▪ květinové zahrady – pěstování květin pro výzdobu chrámů a domů během oficiálních
slavností
▪ Adónisovy zahrady – slavnosti Adonise (koloběh života, střídání mezi Persefonou a
Afrodítou)
▪ posvátné háje a zahrady volně v krajině (mimo obvod města), porosty pínií, dubů,
cypřišů; malé okrsky s kaplí a jedním posvátným stromem, které je symbolem daného
božstva
▪ pohřebiště – na vyvýšeném místě, osázené stromy a květinami, hroby hrdinů + chrám
jednoho z hlavních božstev
5. ZAHRADY ŘÍMSKÉHO IMPERIA
● území Z a J Evropy, Arabský poloostrov, úrodný pás S Afriky, pobřeží Přední Asie, území mezi
Černým a Kaspickým mořem, Británie
● soukromá zeleň

▪ zahrada městského domu (domus, miniaturní vila) – známé díky vykopávkám

v Pompejích a Herculaneu (zuhelnatělé zbytky rostlin, popílkem nebo bahnem
zakonzervované stavby a půdorysy zahrad)
▪ bydlení uvnitř městských hradeb, užitková nebo okrasná zahrada součástí
každého soukromého domu

▪ původní jednoduchý italský antický dům – středobodem domu a hlavní

společenskou místností otevřené atrium, kam do impluvia (bazének) stékala
compluviem (otvor ve střeše, často zdobené chrliči) dešťová voda, pod
 impluviem nádrž na uchování přebytečné vody; jediný vstup z ulice do fauces
(chodba směřující k atriu, po jejíchž stranách se nacházely obchodní prostory,
vývařovny, komerční prostory etc.); důležitým společenským prostorem
otevřeným do atria tablinum (jídelna), hortus – vinná réva, nízké ovocné stromy a
užitkové rostliny

▪ později do prostoru domu vložen peristyl se zahradou (viridarium) obklopenou

portikem; ve viridariu pěstovány okrasné rostliny (užitkovost přestala být
primárním požadavkem, který převážila touha po kráse a imitaci pobytu
v přírodě), po přivedení vody do římských měst rozšíření pěstování květin >>
peristyl s viridariem přebral od atria reprezentativní a společenskou funkci
▪ ještě později přibylo druhé větší peristylium

▪ stěny místností zdobeny iluzivními freskami – „výhledy do přírody“; vztah

k přírodě distancovaný – fascinace krajinou, do které se ale nevstupovalo,
sloužila jen jako potěcha pro oko
▪ schéma nejbohatšího římského domu = ulice → vestibulum → atrium →
tablinum (přijímací prostor) → peristylium s viridariem (pravoúhlý uzavřený
prostor obklopený portikem, často s vodní nádrží – kašnička až koupací bazén –
a uměleckou výzdobou – sochy a výmalba stěn), kolem kterého jídelny a
odpočinkové reprezentativní salónky (biclinium, triklinium – podle počtu
jídelních lůžek) → excedra ( pravoúhlý nebo půlobloukový prostor, sloužící jako
průchod, nebo jako výklenek k umístění sochy) → druhé peristylium → posticum
(portikum za druhým peristyliem)
▪ pěstování jak stálezelených, tak opadavých rostlin

▪ zahrady vil
 ▪ vila – označení pro celé hospodářství, které sousedilo s velkým obytným domem
mimo hranice města, specifický způsob života v antickém Římě; vily ve
vlastnictví bohatých Římanů (senátorů, bohatých obchodníků)
▪ otium – označení doby, kdy majitel pobýval ve vile oproštěný od svých
povinností v Římě a mohl si užívat života helénského patricia (skládání básní,
hodování, společenské akce a pobyt v centru kulturního dění aristokracie) x
neotium (označení doby pobytu v Římě, všední život váženého občana)
▪ druhy vil:
a) villa rustica – polnosti, sady, venkovský typ bydlení
b) villa urbana – typ bydlení spojený s hospodářskou činností, ale s prvky
městského luxusu
c) villa maritima – typ bydlení umístěný na atraktivním, „dramatickém“ místě
(pohoří, mořské pobřeží, jezero etc.), bez spojení s venkovským
hospodářstvím, nejluxusnější přepychový typ s rozsáhlými pozemky
a. Vila dei Misteri (vila mystérií) u Neapolského zálivu – na umělé
vyvýšenině nedaleko Pompejí, viridarium na umělé terase, velké
středové portikum
b. Villa dei Papiri – u Herkulanea, 2 zdobná atria a obrovský peristyl,
konstrukce vyrovnávající terén; věrná replika postavena v Los
Angeles (Getty Villa)
c. Tiberiova vila Capri)
d. Villa Sperlonga
▪ palácové zahrady (císařské vily a vily aristokracie, „rus in urbe“)
a) Pliniova vila v Laurentinu (Villa Laurentiana) – vila maritima, kousek od Ostie;
obrovské vstupní atrium, zahrady se cvičištěm (hippodrom), vinohrady a
výsadbami stromů (quincunx – pětníkový spon výsadby formálních výsadeb
stromů)
b) Pliniova vila v Tucsum – vila urbana; dvojité stromořadí platanů podél
hippodromu, dům s lázněmi, zahrada s vinicemi spojená s obytnou částí
polouzavřenou portikovou chodbou, výhledy na údolí řeky Tibery
c) Villa di Tiberio ve Sperlonze – uměle vytvořená mytologická krajina (zahrada) >>
příběh Odyssea vracejícího se z trojské války, dramatický průběh pobřeží
s přirozenou jeskyní (přeměněná na grottu – uvnitř kulatý bazén se sousoším
zobrazujícím napadení Odysseiovy posádky skilou, před grottou obdélníkový bazén
se sousoším zobrazujícím oslepení Polyféma)
d) Tiberiova Villa Jovis na Capri – terasovaná vila na strmém skalním výběžku nad
mořem, ve skále vytesána nádrž na dešťovou vodu (vila bez vlastního zdroje
vody); trvalé sídlo císaře Tiberia
e) Villa Adriana (Hadrianova vila) – v Tivoli (cca 30 km od Říma), jedno z největších
vilových území antického světa (komponovaná krajina), opuštěno ve 3. století;
substrukce vyrovnávající terén pro Poikile (obrovský peristyl obklopený portikem,
se zahradou a velkým obdélníkovým bazénem; v substrukci Cento camerelle –
ubykace pro sloužící a obslužné prostory), trojexcedrová čtvercová stavba, Theatro
marittimo (pojmenování z 18. století, s účelem stavby nemá nic společného;
kruhový půdorys s 5 metrovým vodním kanálem, v centru stavba s privátními
 císařovými prostory, posuvné mostky, stavba situována na sever) Pretorium (obydlí
osobní stráže císaře), Malé a Velké lázně, Canopus (podlouhlý bazén lemovaný
kariatidami, symbolika cesty mezi Alexandrií a městem Canopus, v čele bazénu
velká luxusní jídelna, zakončení peristylem), Venušin chrám
● veřejná zeleň – veškeré významnější veřejné prostory doplněny zahradou (lázně, palaestry tj.
obdoba řeckých gymnasionů, fóra, …), společenský život se odehrával pod otevřeným
nebem či s výhledem do malebné krajiny (výhledy, krajinomalebné fresky)
▪ veřejné parky – jejich zakládání považováno za charitativní čin
a) nemus
▪ např. Termas de Caracalla = uvnitř komplexu veřejná zahrada sloužící
k relaxaci a procházkám
▪ zahrady na fórech, u chrámů
b) luccus (háj?)
▪ portikové zahrady – spojovány s divadly, chrámy, knihovnami; obklopeny ze všech 4
stran portikem; místa společenského setkávání a uzavírání obchodů
▪ Porticus Pompeianae (55 n.l.) u Theatrum Pompei

▪ Templum Pacis (chrám míru; 71-5 n.l.) -

▪ pohřební zahrady – hrobky zemřelých mimo hranice města (podél hlavních

příjezdových cest – např. Via Appia), vždy spojené alespoň s náznakem zahradních
úprav, funkce okrasná, ale i užitná (výtěžek z vypěstovaných plodin použit na údržbu
hrobek; vinice k pěstování vína na úlitby mrtvým, produkční květinové plochy), u
bohatých zesnulých často i prostor pro oslavy výročí narození a úmrtí
▪ hrobka Caecilia Metellas na Via Appia – kruhová stavba „jako pevnost“

▪ mauzoleum císaře Augusta v Římě – rozlehlý kruhový pomník s uměle

nasypaným pahorkem s hájem stálezelených stromů a bronzovou sochou
zesnulého císaře
● založené římské město – obehnané hradbami, struktura ulic = křížení hlavních cest – cardo
(ulice S-J), decumanus (ulice Z-V) – ze kterých je vedena pravidelná uličních síť; ústředním
prostorem forum (vchody do chrámů, triumfální oblouky, basiliky, … )
▪ Pompeje – Via Abbondanza (jeden z pompejských decumanů vedoucí podél veřejné
části města s nejvýstavnějšími domy); Dům Vettiů, Dům Tragického básníka, Dům
Venuše v mušli, Faunův dům (nástěnná mozaika výjevu z bitvy Alexandra Velikého
proti perskému císaři Dareiovi), Meleagrův dům, dům Loreia Tiburtina (obrovská
zahrada bez peristylu s pergolami – napodobení „pobytu v přírodě“), Casa del
Bracciale d’Oro
▪ město Ostia – přístavní město u ústí řeky Tibery, přístavní jezero Lago di Traiano ve
tvaru pentagonu ve vnitrozemí, vícepatrové činžovní domy (nedochovaly se –
rozebrány na stavební materiál, víme o nich z písemných památek)
ŘÍM

● domy obklopené zahradami výsadou nejbohatších – izolace od hluku na ulicích (v Římě vše
související s dopravou a zásobováním prováděno v noci)
● 7 římských pahorků – Aventin, Kapitol, Caelius, Esquilin, Palatin, Quirinalis, Viminalis
● Palácové vily v Římě:
a) Villa Lucia Luculla v Římě – Horti Luculliani
▪ návrší nad Martovými poli (Monte Pincio, Collis Hortorum), nedochované (dnes na
jejich místě Španělské schody); terasovité zahrady, na Monte Pincio plošina
s půlkruhovým nimfeem
b) Horti Maecenatis
▪ Na místě bývalého zanedbaného pohřebiště na Qirinalu; dodnes dochováno
pouze částečně zahloubené Auditorium di Mecenate
c) Horti Sallustiani
▪ údolí mezi Quirinalem a Monte Pincio, původně soukromý městský palác, později
přešel do rukou císařů; 1883 celé údolí zasypáno, dnes pozůstatky na Piazza
Sallustio
d) Domus Aurea
▪ krajina uprostřed Aurelianových hradeb, vybudována po velkém požáru Říma za
císaře Nerona (po r. 64 n.l.); megalomanský projekt, zabrány pozemky mnoha
patriciů, přehnaně přepychová stavba (vstupní hala s kolosální sochou císaře na
místě dnešního Colossea); pár let po Neronově smrti celý komplex zbourán a na
jejich místě veřejné stavby (např. Traianovy lázně)
▪ poprvé zde použity mozaiky na stropy (doposud jen na podlahách)

▪ součástí umělé jezero, kde se pořádaly námořní bitvy

● zahrady v římských provinciích (Egypt, Španělsko, Galie, Dacie, Thrácie, Blízký Východ, africké
pobřeží Středozemního moře, Británie) – prvky romanizace
▪ Diokletianův palác ve Splitu (poč. 4. stol. n.l.) – obdélná stavba pevnostního
charakteru s nárožními strážnými věžemi a čtyřmi branami (mezi nimi decumanus
a cardo); jižní část sloužila potřebám císaře a obsluze dvora, severní část vojenské
posádce pevnosti; předpokládá se existence zahrad v objektu dle výskytu peristylů,
ale doložené arch. nálezy nejsou
▪ Villa Montmaurin v Galii (Z od Toulouse, Francie) – naplavená terasa nad řekou
Sávou; monumentální půlobloukový vstup obehnaný portikem, skrz který
procházela hlavní osa celého objektu; v zadní části peristylová zahrada se dvěma
excedrami a letním pavilonem
▪ Villa Nennig (Německo, u hranic s Lucemburskem) – portiková vila s půdorysem
velmi otevřeného U, kde rozlehlá zahrada
 ▪ Villa Fishbourne (Sussex, Británie) – rozlehlá vila s velkou centrální peristylovou
zahradou, zachovalé podlahové mozaiky

STŘEDOVĚK (pád Římské říše v 5. stol. – 15. století, resp. objevení Ameriky / pád Konstantinopole /
artikuly Martina Luthera)

● hlavní myšlenkou středověku je touha přežít a ubránit se nepřátelům – systém fortifikace

určoval celý charakter měst (modelově Mt. Saint-Michel, Normandie) → úzké ulice, stísněný
prostor bez místa pro zahrady v sídelní zástavbě, systém opevnění, pevnosti
● stísněné podmínky života, neustálá obava z nepřítel, útlum v kulturní oblasti
● klášterní komplexy – ideální plán uspořádání kláštera (nalezen v klášteře v St. Gallen, z r. 820)
▪ centrální prostor sousedící s hlavními obytnými budovami a kostelem – rajský dvůr
1. SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA – rajský dvůr, hortus conclusus, hortus
● uzavřené plochy zeleně, stavby související s náboženstvím
a) HORTUS CONCLUSUS – „uzavřená (rajská) zahrada“, symbolický
význam – obezdění plochy symbolizuje neposkvrněné početí Panny
Marie
▪ typické prvky – cedr, olivovník, růže, lilie, vodní prvek (studna,
kašna)
▪ ilustrace v Grimaniho breviáři (kol. 1510) – vyobrazení hortus
conclusus ohraničené plotem, na pozadí otevřené krajiny s olivovníkem, lilií a růží
(symboly Panny Marie)
b) RAJSKÝ DVŮR – „klášterní zahrada“
▪ centrální prostor kláštera, přimknutý k jižní straně kostela; středový prvek – voda
(kašna, studna; symbol života) – od kterého vedou čtyři cesty do všech světových
stran (symbolika biblických řek; možné spojení s křížem, na kterém byl ukřižován
Ježíš Kristus), čtvercový půdorys rozdělený na 4 části
▪ vodní prvek může být nahrazen stromem (symbolika stromu poznání; ovocný strom,
magnolie)
▪ křížová chodba podél celého dvora, do kterého je otevřena pomocí ambitu (klenba
se sloupovím – vazba na antický peristyl)
▪ rajský dvůr místem pro relaxaci a meditaci, pouze pro potřeby obyvatel kláštera

▪ prostor i cesty v rajském dvoře často vymezeny nízkými živými plůtky

▪ př. klášter Fontenay v Burgundsku, Mt. St. Michel, basilika San Antonio
s františkánským klášterem v Padově (4 rajské dvory, stavební styl baziliky ovlivněn
Byzancí – kupole, minarety)
c) HORTUS
▪ zeleninová zahrada – pravidelné záhonky; pěstování cibule, pórku, celeru, koriandru,
kopru, máku, ředkví, …
▪ herbularius – lékárenská a bylinková zahrada
 ▪ ovocný sad – sloužil také jako pohřebiště
2. PROFÁNNÍ ARCHITEKTURA – zahrada hradní paní, zahrada lásky, prato
● městská zástavba, šlechtická sídla – hrady
● velmi omezené prostory pro pěstování rostlin, proto se objevují jen malé plochy s účelem
pěstování jedlých rostlin, okrasné zahrady měly podobu drobných růžových zahrad pod okny
hradní paní
● součástí obytných zahrad vždy vodní prvek, strom a květiny (keře, růže), dodržováno
pravoúhlé členění zahrad; záhony vyvýšené (plůtky z vrbového proutí)
● iluminace, rukopisy a tisky – Liber Ruralium Commodorum, Pietro de Crescenzi (poč. 14. stol)
a) ZAHRADA HRADNÍ PANÍ – malá zahrada obehnaná vysokou zdí, malý vchod, plocha
rozdělena do pravidelných záhonů, travnatá lavička (trávník, nebo nízké kvetoucí trvalky
ála mateřídouška); vodní prvek se objevuje později
b) ZAHRADA LÁSKY – v době vrcholného středověku zahrada
centrem společenského života – vystoupení minesengrů, paní
s dvorními dámami, vodní prvek s vodním kanálkem vedoucím
skrz a ven ze zahrady (biblická symbolika)
▪ Roman de la Rose, Maugis a Orlande v zahradě (ilustrace
románu z 15. století)
c) PRATO – veřejný prostor podél hradeb; travnaté plochy se stromořadím, později s vodní
plochou; určené pro zábavu prostého lidu (turnaje, trhy)
▪ Prato della Valle v Padově
3. MAURSKÁ ZAHRADA
● maurské zahradní umění ovlivněno odlišným způsobem života (od křesťanského) a kulturou;
území dnešního Španělska (Andalusie) a Portugalska
● návaznost na perské zahrady – princip chahar bagh, tj. křížení dvou kanálů se zvýrazněným
středem a stromovým rastrem (např. Taj Mahal – pozdější příklad ze 17. století)
● propojení obytné části budovy se zahradou otevřenými nádvořími (tzv. patio – obdélný
půdorys, vydlážděné) a chodbami se sloupořadím
● důležité napojení na vodní zdroj – plochy, fontánky (drobná „žbrblátka“), kapičkové popř.
pramínkové přepady na oblázkové dlažby (odpařování vody zlepšuje mikroklima); voda
považována za nejhodnotnější kompoziční prvek
● Patio de los Naranjos, Cordoba (r. 976 n.l.) – původní mešita (dnes křesťanský kostel),
současný vzhled z konce 16. století, kdy vysázen rastr pomerančovníků a cypřišů s podlahou
protkanou vodními kanálky kvůli zavlažování a mikroklimatu
● Patio de las Doncellas, Alcázar v Seville – královská pevnost založená v pol. 14. stol.; obdélný
prostor otevřený nebi s „křížovou chodbou“
● Alhambra, Granada (1284 – 13254) – „červený“ palácový komplex se zahradami, po vyhnání
Maurů sídlem křesťanských panovníků, nejstarší část je pevnost Alcazaba
● Generalife – palácová vila na kopci koncipovaná jako luxusní venkovská vila, Alhambra

▪ neopevněná, poč. 14. stol., zahrady úzce navazují na architekturu domu; Yannat al
Arif – „zahrada velebného ráje“
▪ terasová zahrada ve svahu
 ▪ Patio de la Acequia – „zahrada tisíce střiků“; na podélné ose dlouhý vodní kanál
obložený mramorem, obklopený květinovými záhony a záhony s kvetoucími keři
(růže, oleandry, cypřiše, pomerančovníky); střiky přidány až v 19. století
● Palacios Nazaries – renesanční rezidenční palác v Alhambře; na úzkém konci pavilon
s balkonem s výhledem na údolí řeky
▪ Patio de Machuca

▪ nádvoří Zlaté komnaty – zpevněná plocha s jednoduchým vodním prvkem, zlatá

stěna, subtilní sloupy a oblouky zdobené krajkovou arabeskou)
▪ Myrtový dvůr – dlouhý obdélníkový prostor s klidnou vodní plochou lemovanou
živým plotem z myrty, na kratších stranách dvůr uzavřen lodžií, pomerančovníky,
drobné kruhové fontány s úspornými střiky
▪ Patio de los Leones – fontána s 12 sochami lvů z bílého mramoru nesoucí na zádech
alabastrovou mísu (původně fungovala jako časomíra – každou hodinu tekla voda
z tlamy jiného lva), do fontány se stékají čtyři vodní kanály (propojení interiéru se
dvorem), čtverce vyplněné vegetací v kontejnerech (pomerančové keře)
▪ Patio de Lindaraja – lze do něj nahlédnout balkonem ze síně Dvou sester, dnes malá
zahrada obdélníkového půdorysu z období
● Palacio del Partal – vzdušná stavba otevřená arkádami a lodžiemi do okolí, velká vodní plocha
TYPY ZAHRADY

ITALSKÁ ZAHRADA

● Období renesance
● Renesance období rozvoje vědy, návratu k antice
● Formování italské zahrady ovlivnilo:
▪ nástup humanistických myšlenek a nový nástup
antického umění – oproštění člověka od středověkých
přežitků, znovuzrození antických ideálů; studium
proporcí, princip zlatého řezu,
▪ Girgio Vassari – poprvé použil termín renesance

▪ změna vztahu člověka k přírodě

▪ člověk stvořen bohem k životu, který člověku přináší

radost; středobodem už není bůh
▪ obdiv k dědictví antiky a znovuzrození antických ideálů –
znovuvydávání děl antických autorů v latině a italštině
▪ studium proporcí lidského těla, založených na vědeckých měřeních – vznik kánonu
klasického renesančního řádu a proporcí
▪ Leonardo da Vinci – vitruviánský muž (1487; inspirace Vitruviem (autor Deseti knih
o architektuře) a Polykleitem)
▪ antropocentrismus – člověk se nesoustředí jen na svou víru ale i sám na sebe, svůj
pozemský život
▪ rozhodující díla renesančních autorů

▪ Leon Battista Alberti (1404 – 1472) – položil základy pro stavbu vill a zahrad
v renesančním duchu, tj. na čestném místě, kde lze vychutnat výhledy na krajinu a
pobyt na čerstvém vzduchu a slunci, zdůrazňoval propojení domu a zahrady
(návrat k antickým ideálům); matematický výklad přírody – teorie krásy na základě
možnosti matematicky ji vyjádřit
▪ Sebarstiano Serlio (1475 – 1554) – Dell architettura (Sette Libri) – geometrické
tvary v architektuře a zahradním umění (zdobné prvky, členění parterů), kruh a
čtverec považoval za dokonalé útvary
▪ Andrea Palladio (1518 - 1580– Quattro libri dell’architettura (čtyři knihy o
architektuře)– zdokumentoval dochované antické stavby a definoval principy
stavění v antickém duchu (neopalladismus – inspirace prací A. Palladia v období
anglického krajinářského parku, 19. stol.)
 ▪ Vincenzo Scamozzi (1552 – 1616) – L’idea della Architectura Universale (učebnice
architektury), ideální plán města Palmanuova (pevnostní město postavené na
renesančních principech)
▪ Hypnerotomachia Poliphili – beletristické dílo františkánského mnicha Francesca
Colonny – popis krajiny, představa zahrady na konci 15. století, „moderní trendy“
té doby (první použití stříhané vegetace k vytvoření prostoru), ilustrovaná
dřevoryty
▪ spontánní rozvoj umění a architektury – počátek v italské Florencii a vrchol v Římě

▪ bohaté měšťanské rody (např. Medicejové) mecenáši umění, nový způsob bydlení
(krajina ve městě) >> vazba architektury na zahradu a propojení s krajinou
a. Palazzo Medici Riccardi (1440 – 1460) – první světská ranně renesanční
stavba, pevnostní charakter; uprostřed na hlavní vchodové ose peristylové
atrium, které dále pokračuje do zahrady (stříhané keře do podoby zvířat,
renesanční členění parteru – osovost, symetrie; na západní straně vzdušná
lodžie)
b. veduty medicejských vil, Giusto Utens – zobrazují původní stav medicejských
vil z ptačí perspektivy; Villa Caffagiollo, Villa Medicea di Collesalvetti, Villa
Medicea di Poggio a Cajano, Villa Patraia, Villa Medicea di Castello
c. Villa Medicea di Poggio a Cajano – dodržuje principy, které stanovil Alberti;
osově symetrická stavba na substrukci, v půdoryse a proporcích vychází ze
čtverce; parter ze čtvercových segmentů, osově spojen s villou, všechny
důležité prvky na hlavní ose, giardino segreto
▪ snaha člověka zkrotit a ovládnout, uspořádat chaos divoké přírody (Alberti) – vůle
dosáhnout harmonie v proporcích
a. Villa d’Este, Tivoli – autor vycházel z archeologických nálezů z villa Hadriana
ve stejné lokalitě
● Prvky typické pro italskou zahradu:
1. jedinečnost umístění
▪ místo často s tisíciletou tradicí (na místě antických vil), nejčestnější místo v krajině
(pohledy na ovládané území), místo chráněné před povětrnostními vlivy, ale zároveň
dobře dostupné, pohledy na dynamickou proměnu krajiny během roku
a. Villa Medici ve Fiesole (1458–1461) – architektem Michelozzo di Bartolomeo
Michelozzi; vila v prudkém svahu nad Florencií, ruiny antického amfiteátru, osy
zahrady probíhají po vrstevnici, propojovací rampa, lodžie zdobená freskami,
oranžerie, giardino segreto na vysoké terase – jedinečný nadhled
2. jednotnost konceptu vnitřního a venkovního obytného prostoru
▪ osy vycházejí ze stavby, propojení tvaroslovím, jednotné a nedílné architektonické dílo –
stavba je určujícím prvkem celého díla
3. koncipována na osách a symetrii
▪ místa křížení podélných a příčných os akcentováno, stejně tak i konce jednotlivých os
(niky)
4. jednotnost architektonického tvarosloví
 ▪ vegetace chápána jako stavební materiál (loubí, živé stěny)

▪ Giardino di Boboli, Florencie – výrazná středová osa vycházející z nádvoří Palazzo

Pitti, Grotta del Buontalenti a krytá chodba vedoucí z Palazzo Vecchio
5. jednotnost rytmu, který je daný geometrií čtverce a kruhu
▪ Villa Medicea di Castello – květinový parter se 16 čtverci, bosco v zadní části;
Grotta degli Animali, fontána Di Appennino
6. kontrastní ale harmonické vztahy – harmonie v kontrastu
▪ kontrast světlých a tmavých materiálů, živého a neživého, grotta x otevřenost zahrady
(světlo a stín), „zkrocená“ příroda
▪ harmonie v proporcích, vztazích mezi detaily a celkem
7. terasy překonávající terén
▪ zahrada kopíruje terén, opěrné zdi prolamovány nikami, grotami, schodišti, balustrádami,
rampami etc.)
▪ terén respektován, upravován pouze terasami (šikmé plošiny, schody)

▪ Cortile del Belvedere, Vatikán – propojení vatikánského paláce a vily Belvedere

(obrovský výškový rozdíl, stavby vzájemně v ostrém úhlu) >> 3 výškové terasy
lemovány vícepodlažními lodžiemi
▪ Villa Medici, Fiesole
8. tekoucí voda
▪ voda dominantním dynamickým prvkem, obrovské množství způsobů použití (kaskády,
fontány, nymfaea, terasy se střiky…), voda přiváděna přirozenou cestou (samospádem,
přivedení říčky podzemním tunelem)
▪ Villa Lante, Villa d’Este
9. zakomponování do obrazu okolní krajiny (intergrazione scenica) – výběr vhodného místa pro
budovu a její zahradu, krajina je obrazně vtažena do zahrady a naopak
▪ Villa Piccolomini, Pienza; Villa d’Este; Villa Medici ve Fiesole
10. realizována jako souborné umělecké dílo spoluprací mnoha profesí. duch zahrady spojuje
veškeré prvky – od budovy, přes sochařská umělecká díla po kliku u dveří; společným cílem je
dosažení harmonie a dokonalosti
PŘÍKLADY ITALSKÝCH ZAHRAD
1. Villa Madama (1518–1525)
● Řím, zapuštěná do kopce Monte Maria; dnes
dochovány jen fragmenty (požár v 16. století)
● architekti: Rafaelo Santi, Antonio di Sangallo mladší,
Giulio Romano, Baltassare Peruzzi
● výrazná podélná osa, která prochází celou zahradou,
příčné osy vedené po povrstevnici; 5 teras
● kruhový dvůr centrem celé stavby, z jedné strany
zakončen půlkruhovým zahradním amfiteátrem
zahloubeným do svahu

2. Villa Medici (1564 – 1576)

● Řím; vetknutá do svahu Monte Pincio

● architekti: Aniballe Lippi, Bartolomeo Ammanati
● villa v duchu „krajina ve městě“; objednatel Ferdinand I. Medicejský – mecenáš umění, sběratel,
jeho sbírka tvoří jádro galerie Uffizi ve Florencii; z hlediska prostorového uspořádání kompletně
zachovaná
● několikaposchoďová stavba, zdobná fasáda (antické vlysy), panoramatický pohled na Řím
směrem k Vatikánu
● hlavní parter rovinný (čestný dvůr s lodžií, 16čtvercový parter ve formální úpravě), navazuje na
něj terasa s boscem a umělým kopcem (tempietto), na jehož vrchu je pavilon; obě části od sebe
oddělené oranžerií (z horní terasy výhled na parter a čestný dvůr)
▪ lodžie otevřená do zahrady, zdobné schodiště v jehož čele fontána s bronzovou sochou
Merkura, po stranách hlavního vchodu sochy lvů; vnitřní fresky nedochovány
● za 16 čtvercovým parterem zeď navazující na historické opevnění Říma, kde uvnitř soukromá
pracovna medicejského biskupa s dochovanými nástropními freskami
 ▪ busta boha Herma (bůh cestovatelů a polí) tzv. herm >> na rozcestích, křížení cest
v zahradách; ženská obdoba nazývána hermína
3. Villa Lante (pol. 16. století)
● manýristický komplex ve městě Bagnaia – villa, zahrada, letní sídlo, parco (lovecký revír, obora;
síť cest, vodní prvky, bludiště, lovecký zámeček); mytologický příběh o potopě světa;
objednatelem kardinál Gambara; architekt Jacopo Barrozzi de Vignola (není jisté)

● hlavní osa probíhající zahradou běží i skrz město Bagnaia

● dvě symetrická kasína nahrazují nepřítomnost villy – Villa Gambara (při pohledu od vchodu
pravá), Villa Montalto
● vůdčím prvkem zahrady je voda a vodní hrátky, požadavkem objednatele byla neokázalost a
intimita
▪ Fontana del Diluvio - symbolizuje potopu světa, grotta s excedrou, pavilonky múz po
stranách symbolizují vrcholky Parnassu (z jejich třech v minulosti rovněž spadala voda do
kanálků vedoucích do fontány)
▪ Fontana dei Delfini – střed horního čtverce; původně celý prostor zaklenut mušlovým
pavilonkem; chrliče ve tvaru delfínů
▪ Catena d’acqua – vodní pletenec, kanál s množstvím stylizovaných raků po stranách
(gambana – italsky rak)
▪ Fontana dei Giganti – ústí do ní Catena d’acqua; dvě mužské sochy symbolizující místní
řeky; 4 terasy, voda spadá v pramíncích, drobné střiky, akantové listy, drobná sochařská
výzdoba; autorem Giovani da Bologna
▪ Kardinálův stůl – podélný vodní prvek s centrálním kanálkem; voda stékala v záclonách po
stranách stolu; údajně sloužila k chlazení vína a během slavností se po ní posílaly
v lodičkách drobné pochutiny; ukončení chrličem v podobě maskaronu
 ▪ Fontana dei Lumini – fontána světel / lamp / svící; polovina fontány zahloubena do svahu
v podobě „amfiteátru“, vodní střiky a chrliče (vodní prvky dynamičtější než u fontány
gigantů), středové odpočívadlo s kašnou; dolní polovina vypouklé kaskády se střiky
▪ Fontana dei Mori – uprostřed slunného parteru na nejnižší terase; černošští mladící nad
hlavami nesou rodový znak Montaltů
▪ Pegasova fontána – v parku; oválný bazén z jehož středu vylétá Pegasus doprovázen
nymfami, opěrná zeď s ženskými plastikami, kterým s úst a prsou vytékají prameny vody
● 3 vedlejší příčné osy – nejníže dvě grotty (Venušina), kde se chovali zpěvní ptáci, prostřední
s opěrnou zdí
4. Villa d´Este (1560 – 1575)
● objednatel Kardinál Ippolito II. d’Este, architect Pirro Ligorio; Tivoli, původně benediktinský
klášter; program založený na činech rodu d’Este a činech bájného Herkula (od kterého d’Este
odvozovali svůj původ
● z členění stavby vychází členění parteru; na villu navazuje prudce svažitá část, dále zahrada
v rovině
● Dianina grotta (čistá platonická láska, odkaz na královnu Amazonek; nad Rometou, strop pokryt
mozaikami a štuky, sloupy zdobeny kariatidami), Venušina grotta (smyslná láska, výsledek
svobodné volby)
● hlavní osa – villa → piano nobile (rozšířeno do podoby balkónu) → nymfeum → Fontana del
Bicchierone (pohár; autorem Gianlorenzo Bernini) →Viale delle cento Fontane → Fontana dei
Draghi (původně zde stála obrovská socha Herkula, dnes fontána v podobě 4hlavého draka
s vysokým středním střikem)→ přímé schodiště → soustava bazénů → rovinný parter →
Rotonda dei Cipressi → vstupní brána
● schodiště lemována vodními prvky – vodní kaskády v zábradlí (vedeno kanálky)
● Alej sta střiků (Viale delle cento Fontane) – nejvýraznější příčná osa; uvozená Fontana dell’Ovato
(fontána Tivoli; vhloubený prostor v umělé tufové zdi, socha Sibyly s cherubínem, na zdi 2 říční
bozi s rohy hojnosti; pod nohama Sibyly vyvěrá voda říčky Aniene, která napájí celou zahradu),
ukončená Fontana dela Roma (Rometa; socha Minervy, miniatury antických staveb z Říma; vodní
kanál s bárkou vezoucí obelisk; socha římské vlčice); 91 výjevů z Ovidiových metamorfóz na
bílém mramoru mezi střiky (dnes pohlceno vegetací), orlice a lilie jako chrliče (rodové znaky
d’Este)
●
 ●
● Druhá příčná osa – Fontana dell’Organo Idraulico (fontána vodních varhan; mohutná stavba
v barokním tvarosloví, uprostřed velká nika s Berniniho pavilonem a vodními varhanami,
obklopená 4 hermy), Neptunova fontána (navržená Ligoriem, dokončená Berninin, ve 30. letech
20. století dokončeny spodní bazény), 3 bazény s klidnou vodou
● čtvercová zahrada bylin v rovinné části zahrady, kde střed tvořen cypřišovým rondelem;
v parterových polích vodní prvky (přírodně vyhlížející umělé kameny)
● vedlejší podélné osy – místa ukončení zvýrazněna nikami, místa křížení fontánami (např. Artemis
z Efesu)
●

●
●
5. Villa Farnese (1559)
● Capraola, architekt Giacomo Barozzi da Vignola; palác Farnese – pětiboká stavba vysoko nad
městem, pevnostní charakter, několikaposchoďový kruhový dvůr obklopený sloupovím, na
severní a západní křídlo naléhají dvě formální zahrady
● 2 osově symetrické zahrady přiléhající k paláci, oddělené od paláce hlubokým příkopem, který je
překonáván po mostě se sochařskou výzdobou (karyatidy s vázami)
● Severní a západní zahrada:
▪ Z zahrada ukončená vyhlídkovým pavilonkem; 16 čtverců lemovaných dvojitým živým
plotem, mezi kterým historicky prostor pro pěstování růží
▪ S zahrada pohledové kompoziční ukončení ve vysoké opěrné zdi, hlavní podélná osa
doprovázená zeleným loubím
● v ose symetrie o úroveň výše než zahrady(zahrada mimo S a Z) - giardino segreto s grottou,
ohromný čestný dvůr s fontánou del Pastore
▪ dnešní podoba giardino segreto z 19. století - rozarium
● okrasné zahrady obklopeny loveckou oborou (parco)

● Casino Farnese – prostor osově navázaný na západní zahradu, osa zdůrazněna průsekem v oboře
▪ kontrast s okolní divokou krajinou; oddělený od něj zdí, terasovaný, pravidelnost

▪ kasino dvoupodlažní, fasáda v barvě holubičí šedi– do zahrady otevřeno dvěma

lodžiemi, na zdech kolem formální zahrady sochy hermů a kariatid s nádobami nad
hlavami (lucerny nebo květináče?)
▪ kruhová fontána z těl delfínů

▪ fontána říčních bohů, z rohu hojnosti spadá voda do řetězové fontány; v zadní části tři
terasy, které pravděpodobně držely terasovité bazény
▪ excedrová vstupní brána

▪ ocium kardinála; dnes letní sídlo italského prezidenta

▪ druhá část (ta s živými ploty) – rovinná; hermové a hermíny (něco jako karyatidy), 4
čtvercová pole s fontánami, schody lemovýny sochami s motivy mořských koní atd.
▪ parter se 3 fontánami
 ▪ 3 nízké terasy

▪ Komplex ukončen obloukovými nikami

6. Villa Giulia v Římě (1551 – 1553)

● Papež Julius III. (jeho letní sídlo)
● Giacomo Barozzi da Vignola, Bartolomeo Ammanati, Giorgio Vasari, Michelangelo (?)
● 3 dvory (2. zapuštěný s nimfeem, 3. je travanatá plocha), terasovité (od villy stoupá zahrada do
kopce)
● Villa – freska na fasádě (iluze dřevěné pergoly s rostlinami a ptáky), vnitřní dvůr
s nymfeem, Ammanatiho třípodlažní lodžie
7. Orti Farnesiani na Palatinu, Řím (1550)
● vybudováno na Palatinu s přímou vazbou na antické památky, pro umístění sbírky exotických
rostlin (jedna z prvních botanických zahrad)
● autorství připisováno Vignolovi
● pravidelný rastr; vstup monumentálním portikem do nymfea s fontánou deště, na nejvyšší
terase 2 ptačince
● zničena během odkrývání památek na Foru Romanu – dochována fontána deště v podobě
grotty, schodiště a dva ptačince
8. Sacro Bosco, Bomarzo; „zahrada monster“
● velmi netradiční zahrada bez vazby na stavbu mimo prostor města; středověké městečko na
vyvýšenině mezi vinohrady, kterému vévodí palác Orsiniů
● Pier Francisco Orsini – trošku magor, byl válečným vězněm ve Španělsku, zemřela mu žena, měl
podivné psychické stavy; po smrti Orsinů zahrada chátrá, lidé se tam bojí >> 1952
● inspirovaná předstvami o milované Giulii Farnesse, zasazenými do neustále se měnícího
prostředí; locus amoenus, locus terribilis; silná inspirace Ovidiovými proměnami a
Hypnerotomachia Poliphili
● bosco= po obvodu stříhaný lesík bez vnitřního uspořádání

● většina prvků v zahradě vytesána do přírodní skály

● náměstí šišek a žaludů (Piazzale pigne-ghiande) – socha persephony, Kerbera, mauzoleum
manželky, zakončení sochou ležícího psa/lva (syn Echidny) a sochy Echidny a Fůrie
● náměstí váz (Piazzale Vasi) – socha sedící bohyně Ceres, socha sedícího Neptuna, slon nesoucí
věž, drak napadený psy
● orco ve tvaru otevřených úst; nakloněný dům
● mauzoleum Giulie Farnesse
nakloněný dům (záměrně), divadlo, spící nymfa, Nymfeum věnované třím Gráciím, sochy Hercula
a Cacose

●
9. Villa Aldobrandini, Frascatti (1598 – 1603)
● starověké město Tusculum (dnes Frascatti) – místo, kam umisťovali vily římští patriciové
● Giacomo della Porta, Giovanni Fontana, Carlo Maderma (autoři)
● Vystavena v době renesance ale má množství barokních prvků, velmi poškozena ve WWII
● zahradní dvůr za villou vymezen monumentální excedrou, osa doprovázena stříhanými duby
● Za excedrou herkulovi sloupy s kaskádou

10. Isola Bella, Lago Maggiore

● skalnatý ostrov na jezeře v majetku rodu Borromeů; barokní stavba se zahradou obsahuje celý
půdorys ostrova, má představovat plavidlo
● na přídi palác, naproti paláci stupňovitá deseti terasová stavba připomínající zikkurat nesoucí
zahrady; na hl. ose Dianin dvůr (je zde socha Diany) s podélným obloukovým schodištěm
propojuje palác se zahradou (láme se zde hlavní podélná osa)
●
 ● Herkulovo či Vodní divadlo – excedra, mušlovitě zterasovaná zeď s nikami, kde jsou umístěny
sochy mytologických bytostí a bohů, na obeliscích alegorické sochy čtyř elementů, na vrcholu
socha vzpínajícího se jednorožce (znak rodu Boromeů)
● na spodním parteru francouzská broderie, terasy popnuté rostlinami (růže, kamélie, Ficus
pumila), kontejnery s citrusy

11. Villa Garzoni, Collodi (20. léta 17. století)

● městečko západně od Florencie, historické jádro se odvíjí od villy; zahrada barokní, architekt není
znám

● schodiště vede zterasovaným boscem; jednotlivé terasy s podpůrnými zdmi, v nikách sochy
s mytologickými náměty (odkaz na přírodu – Daphné, bohyně úrody, bohyně zemědělství, Diana;
socha zahradníka, rolníků, …) vyrobené z terakoty
● ve schodišti grotta se sochou Neptuna a tritony, ve schodišti vodní kaskáda se sochami
personifikujícími dvě řeky (postavy dvou žen) a zvířaty
● nepravidelná část – lesík, mostek s orientálním tvaroslovím přes údolí s labyrintem a
bambusovým hájkem
12. Villa Gamberaia, Settignano (polovina 17. století)
● umístění v hospodářské krajině na skalním ostrohu; zničena za WWII, obsazena gestapem a
bombardována spojeneckými vojsky, dnešní podoba odpovídá podobě z 19. století
 ● v 17. století patřila srbské princezně, ?která nahradila květinový parter? vodními prvky (inspirace
Persií) >> vodní zahrada s excedrou lemovanou cypřiši
● hlavní vstupní osa vedena cypřišovou excedrou, paralelní osa s Neptunovou grottou (travnatá
část podél ní sloužila k hraní koulené); vyšší terasa zadržována vysokou opěrnou zdí, na ní
citrusový parter, oranžerie a bosco
● exedra= půlkruhový tvar

13. Giardino Giusti, Verona

● Palác Giusti; geometrické členění pomocí čtverce a kruhu
● Hlavní podélná osa stoupá do svahu (3 terasy), převýšení překonáváno schodištěm, podél
kterého bosco
● třetí terasa na skále (protknuta grottami) , dnes anglický krajinářský park, zachovány renesanční
prvky (grotta, vyhlídka na město, podoba s orco v Bomarzu)

14. Villa Medici, Fiesole 1458–1461

● architektem Michelozzo di Bartolomeo Michelozzi
● vila v prudkém svahu nad Florencií, ruiny antického amfiteátru, osy zahrady probíhají po
vrstevnici, propojovací rampa, lodžie zdobená freskami, oranžerie, giardino segreto na vysoké
terase – jedinečný nadhled
 FRANCOUZSKÁ ZAHRADA

● vznik ve Francii v období francouzského baroka, kdy moc a bohatství soustředěna v rukou
jediného absolutistického panovníka (zejména Ludvík XIV.)
● vychází z renesanční francouzské zahrady (konec 15. století – 1610; Ludvík XII – František I. –
Karel IV.)
●

▪ návaznost na silné gotické období, moc panovníků se absolutizuje, inspirace italskou

renesancí během válečných tažení (Karel VIII, Ludvík XII)
▪ Jacques Androuet Du Cerceau: Les plus excellents bastiments de France >> dvousvazkové
dílo o nejkrásnějších stavbách ve Francii (18 královských sídel a 12 šlechtické stavby;
půdorys, boční pohled, popis) díky tomuto dílu máme představu o vzhledu tehdejších
zahrad
▪ přetváření původních gotických hradů na renesanční sídla – stavby pevnostního gotického
charakteru (typické prvky - bastiony, cimbuří, ochozy, obehnáno vysokými zdmi nebo
vodními kanály)
▪ pojem italská villa ve Francii absolutně neznámý – venkovská sídla pevnosti, stavby bez
promyšleného půdorysu, rostlé
▪ zahrady nesly množství středověkých prvků, bez vazby na budovu, se kterou jsou spojeny
mostky, ani mezi kompozičně mezi jednotlivými terasami; prostor členěn geometricky
▪ zahrady často vymezeny dřevěnými galeriemi s nárožními pavilonky, na křížení cest kašny
a fontány
▪ zahrady byly provázaný fyzicky ale často nebyly provázány kompozičně

▪ Israel Silvestre – rytec, pol. 17. století; důležitý zdroj informací

a) Amboise (autorem Pacello da Mercogliano)
▪ celá zahrada obehnána dřevěnou galerií s pavilonky, geometrické rozvržení na obdélníky,
máme doklad o tom jak celá zahrada vypadala
b) Blois (Pacello da Mercogliano)
▪ Tři postupně klesající zahrady bez vazby na budovu (propojeno s areálem pevnosti
mostkem) – Jardin du Roi (užitkovější, sad), Jardin de la Reine (okrasná), zahrada u
pavilonu (soukromá)
▪ Pravidelné rozvržení na čtverce osazené užitkovými rostlinami, zahrada obehnaná
dřevěnou galerií; pavilon Anny Bretaňské
c) Gaillon (1506 – 1509; Pacello da Mercogliano)
▪ První renesanční stavba ve Francii, jednotlivé části rozděleny příkopem, první část
zahrady??, druhá část zahrady tvořená sadem, nezachováno
d) Chenonceau (1513 – 1521)
 ▪ na místě původního vodního mlýna, na pilířích nad řekou Cher

▪ zahrady na břehu – zahrada Diany z Poitiers, zahrada Kateřiny medicejské; obehnány

vodním kanálem, formální uspořádání, čtverec, středový prvek v podobě fontány
e) Bury (20. léta 16. století)
▪ Dokonalý čtverec v půdorysu budovy, čtvercový vnitřní dvůr; 2 čtvercové zahrady osově
svázané s domem; na kříženích podélné a příčné osy vodní prvek; jednotlivé čtverce mají
každý jiný ornament
f) Fontainebleau (1528, Philibert de l’Orme)
▪ 3 zahrady provázány osově s budovou, rozlehlý chovný rybník (oddělený dvouřadou alejí
od formální zahrady),
▪ Č. 1 Jardin de Pins – čtvercové ornamentální záhony, galerie ukončena jednou z prvních
francouzských grott, převážně jehličnany
▪ Č3 Dianina zahrada – 4 čtverce

▪ Č. 6 užitková zahrada

▪ Č. 4 rybník

▪
g) Dampierre (50. léta 17. století; Jacques Androuet du Cerceau)
▪ Čtvercový zámek se středovým dvorem, k němu přiléhá malá zahrada obehnaná galerií
s nárožními věžemi
▪ velkorysá formálně dělená zahrada obehnaná vodním kanálem

▪ hl osa procházela přes zámek za kanál do menší zahrady

▪ zahrady mají pravidelný tvar

h) Anet (Philibert de l’Orme)
 ▪ trojkřídlý lovecký zámek Diany de Poiatiers; symetrie, podélné a příčné osy, areál obehnán
vodním kanálem, velkolepá vstupní brána, po jejíchž stranách pravidelná formace stromů

(bosco)

i) Villandry (1536)
▪ zahrada je reminiscence francouzské renesanční zahrady

▪ 3 terasy, příčná osa doprovázena stříhanou lipovou alejí – na horní terase ,,vodní zahrada´´
parter s velkým bazénem („zrcadlo“), ze kterého stéká voda do kanálu na střední terase
(bylinná zahrada), na nejnižší terase tzv. potažér – ornament vytvářen z jedlých bylin a
zeleniny, zahrada kříží a zahrada lásky (ornamenty ze stříhaného buxusu)

▪
j) Saint-Germain-en-Laye (1557)
▪ Philibert de l’Orme, Etienne Duperac, Claude Mollet (broderie), Tommaso a Alexandre
Francini (mechanické vodní hry)
▪ Zahrada klesá v šesti terasách propojených schodišti až k Seině

▪ Mojžíšova, Dračí, Neptunova a Orfeova grotta – vodní hříčky bratří Franciniů

 ▪
k) Place des Vosged (Place Royal) v Paříži (1. polovina 17. století)
▪ uměle založené náměstí s 36 identickými domy, uprostřed jezdecká socha Ludvíka XIII

▪ jedno z prvních parkových náměstí, 4 travnaté čtverce s fontánami uprostřed¨

l) Jardin du Place Palais Royal, Paříž(1629)
▪ původně součástí paláce kardinála Richelieau, který palác daroval králi
palác se zahradou, kolem bylo vystavěno asi 60 domů

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI FRANCOUZSKÉ RENESANČNÍ ZAHRADY (položili teoretický základ):

● Jacques Mollet (1608)

▪ vrchní zahradník na zámku Anet
● Claude Mollet (1563 – 1649)
▪ syn Jacquese Molleta, tvůrce prvních ornamentálních francouzských zahradních parterů,
vrchním zahradníkem v zahradách Touleries, později pracoval také pro Ludvíka XIII ve
Versailes
▪ dílo Le Théatre des Plans et Jardinages (1652)
● André Mollet (1600 – 1665)
▪ vrchním zahradníkem švédské královny

▪ dílo Jardin de Plaisir (1651; posloupnost parterů v zahradě – každá zahrada má mít před
domem brodériový parter, travnatý parter, boskety, vše protnuté paprskovitými cestami
tzv. patte d’oie – husí noha)
● Olivier de Serres -
● Étienne Dupérac – dvorní architekt Jindřicha IV
● Francois Mansart – mansardové střechy
● Jacques Boyceau de la Baraudiere (1562 – 1634)
▪ praktikující architekt i významný teoretik (na dvoře Jindřicha IV. a Ludvííka XIII)

▪ analýza francouzské zahrady na přelomu renesance a baroka – symetrie podél hlavní

podélné osy, která má být protažena donekonečna, všechny tři prostorové rozměry musí
být propočítány a uvedeny do dokonalého poměru
▪ Le Traite du Jardinage – zakladatel broderiových záhonů (název vychází z termínu, kterým
byly nazývány bohaté výšivky na drahých látkách) – čtverce spojeny do jednoho celku,
křivka tehdy moderní, přirozená, nenudí, důraz na harmonii celku; barevnost dosažena
květinovou výsadbou ne barevnými písky a šterkem
▪ prvně aplikováno v Jardis des Tuileries

▪ Jardin du Luxembourg – zahrady pro Marii Medicejskou, inspirovány zahradou Boboli u

Palazzo Pitti ve Florencii, parter zdoben ornamenty, hl osa velká příčná alej

FRANCOUZSKÁ ZAHRADA JAKO TYP

● ovlivnila zahradní umění a urbanismus nejen ve Francii nebo v Evropě, ale po celém světě >>
vizuálně vstupuje do krajiny pomocí os, výzmamné působení diagonály
▪ město Karlsruhe - kruhová dispozice s paprskovými osami

▪ pařížský diametr Place de la Concorde – La Défense

▪ město Washington – diagonály, patte d’oie

● vrchol v 17. století, ovlivnila Evropu na tři čtvrtě století
● typické prvky:
1) neobvyklé dimenze ve všech rozměrech a neobvyklé měřítko
2) určitost a jistota v pevném promyšleném a rafinovaném utváření prostorů
▪ zachování principu dokonalé harmonie třech dimenzí (výška, hloubka, délka), zahrada
založena na kalkulu (ve srovnání s italskou, která je založena spíše na pocitech)
▪ dojem nekonečnosti, monumentality a moci a bohatství jejího majitele
3) jednota stavby a zahrady – paláce je středem, dominuje hlavním pohledům i průhledům,
majestátně vyrůstá z umělé terasy, vyvýšené nad ostatní plochu, nad celý prostor zahrady,
nad okolní krajinu; je začátkem krajinného průhledu a sám zpětně uzavírá impozantní
perspektivu hlavní osy
▪ stavba dominantou, nikoli již jen kompozičním ohniskem, je symbolem, který odráží moc a
bohatství, je středem všech pohledů
▪ stavba umístěna na nejčestnějším a nejvyšším místě

▪ kompozice zahrady rafinovaná, hosté nuceni vzhlížet k pánovi domu

4) prostorové iluzivní nekonečno vytvářené perspektivou alejí, lemujících stříhané stěny
bosketů, modelací terénu hlavní osy
 ▪ dlouhá perspektiva, podélná osa splývá s horizontem; hmoty vegetace vymezují prostor
(boskety, aleje, stříhané stěny)
▪ horizont ve stejné výšce jako palác, často zdůrazněný tzv. Point de Vue (socha, stavbička;
místo výhledu)
5) Nekonečno dálkových pohledů do krajiny
▪ mimo Francii zahrady ukončeny zdí s freskou krajiny; ve Francii podélná osa ukončena
rondelem stromů, odkud vychází osy do krajiny
6) Přesnost linií a kontur prostorotvorné vegetace
▪ nic není ponecháno náhodě, vše přesně propočítáno

▪ bosket – uměle vysázený lesík, okraje stříhané, vystříhané vnitřní prostory, které jsou
obytné a mají náplň
▪ prostorotvorná vegetace – vytváří prostor, vymezuje ho
7) prostorová gradace
8) rozlehlost, volnost, přehlednost
9) použití vodního prvku v rozsáhlých zrcadlech bazénů a kanálů, vytvářejících iluzi
nekonečnosti, neohraničenosti a vzdušnosti celé kompozice
▪ s podobnou velkolepostí užití vody se setkáváme jedině v antice

▪ zrcadlení slouží k umocnění dojmu velikosti, splývání s oblohou

▪ střiky vnášejí do zahrady vertikalitu, střiky mohutné, zdůrazňují neobvyklé měřítko; voda
čerpána ze stovek nádrží, obohacuje program zahrady v určitém propočítaném okamžiku
10) stylizace terénu, uvědomělá manipulace s terénem, jíž se tato zahrada doslova zmocňuje
krajiny ve smyslu utváření gigantických umělých plošných útvarů, teras, ramp a schodišť
11) geometrie obdélníku a elipsy
▪ prodlužování rozměrů, iluzivní prodloužení a rozšíření prostoru
12) kontrast s dynamickou gradací organického ornamentu
▪ striktně geometrické útvary bez jediné křivky x zdobnost organických tvarů broderiových
záhonů (brodériové partery)
13) vázaná osová dispozice, která překračuje hranice zahrady a rozbíhá se do celé okolní krajiny
alejemi, lesíky
▪ nové schéma diagonální osy, hvězdicově se rozbíhající osy, patte d’oie (husí noha)
14) celé okolí se vzdálenými points de vue je pojato do celkového plánu nadřazeného
jednotného konceptu
André Le Notre

▪ syn Jeana Le Nostre, dvorního intendanta Ludvíka XIII. a prvního zahradníka v Tuileries

▪ velmi vzdělaný člověk – studoval jak umění, tak matematiku

▪ nejvýznamnějším obdobím jeho života je období práce na Vaux Le Vicomte a na zahradě ve

Versailles
▪ 1656-1661 práce ve Vaux le Vicomte

▪ 1662- počátek prací na zahradě ve Versailes

1. Vaux-Le_Vicomte (1656 – 1661)
● majitelem ministr financí mladého Ludvíka XIV. (tehdy něco málo přes 20 let), kterého v době
otevření svého sídla, zastínil >> kardinál Mazarin zinscenoval proces, ve kterém zpochybněno
bohatství majitele zámku, ten odsouzen na doživotí – umřel v italské pevnosti po r. 1680
● středem celé dispozice je stavba zámku – jednokřídlá budova se zdůrazněnými nárožími,
středem je zrcadlový sál otevřený do zahrady s kupolí; zámek na ostrově lemovaném
květinovými záhony a záhony s tvarovanou vegetací, obehnán vodním příkopem
● 3 čestné dvory; parter před zrcadlovým sálem kompozičně členěný příčně – květinový parter,
broderiový parter, parter s fontánou koruny
● příčnou osu tvoří vodní dílo v podobě dlouhých bazénů s tryskami – konec bazénů je zdůrazněn
malou vodní kaskádou, za nimi hospodářské zázemí (zeleninové zahrady, hospodářství); střed
vodního díla tvoří kulatý bazén
● nejnižší terasa tvořena travnatým parterem se dvěma fontánami tritonů, kde osa zdůrazněna
alejí malých fontán; ukončeno obdélníkovým „zrcadlem“, za ním panoramatický kanál (ve
středové části rozšířený tak, že při pohledu ze zámku splývá se zrcadlem v jeden celek)
● závěr zahrady tvoří stěna se dvěma grottami (velký konfesionál), na jejímž vrcholu je kašna se
střikem ve tvaru snopu obilí (Le Bassin de la Gerbe); dále pouze travnatý parter, lemována alejí
platanů, která zdůrazňuje hlavní osu, na úplném konci 6m socha Herkula na point de vue
● konfesionál – jednopatrová stavba („schodiště s terasou“), uvnitř s grottou, která nabízí výhled
do zahrady
● velká vodní kaskáda – umístěna v opěrné zdi zrcadla směrem k panoramatickému kanálu,
viditelná z velkého konfesionálu ve zpětném pohledu k zámku

● ,
 ●
●

2. Versailles (1667 – 1680)

● původně lovecký zámeček, který Ludvík XIV. přestavěl ve velkolepé sídlo veškeré francouzské
nobility té doby; náplní je oslava krále Slunce, Apollóna
● hlavní osa protíná zahradu ve směru západ-východ, spolu se dvěma diagonálními osami vychází
z městečka Versailles
▪ čestné nádvoří – vodní parter - excedrové nádvoří se sochou bohyně Latony – květinový
parter s dvěma centrálně umístěnými fontánami– Královská alej s tapis verde –
Apollónova fontána – delší rameno Grand Canal
● příčné osy sever-jih
1. Neptunova fontána – Dračí fontána – alej dětských fontán (malé postavy satyrů
nesoucí nad hlavou mísy)– fontána pyramidy – severní květinový parter – vodní parter
– jižní květinový parter – broderiový parter oranžerie – švýcarské jezero
● Grand Canal – 62 m široký, 1500 m dlouhý; delší rameno na hlavní ose, kratší rameno dlouhé
1013 m, vede od Velkého Trianonu k menažerii
▪ Grand Trianon – zahrada s klasicistním zámečkem na místě bývalé porcelánky

▪ Petit Trianon – soukromá stavba královny

● Boskety – bosket tří fontán, des Rocailles, de l’Obélisque, de la Colonnade (kruhová kolonáda
s malými fontánami ve výklencích), d’Encelade (příbeh jednoho z gigantů; dřevěné treláže), du
Marais (de bains d’Apollon)
● Fontány na křížení os věnovány 4 ročním obdobím – Bacchus, Saturn, Flora, Cérés
●
●
●

●
●
● 1783 – 1786 – stavba Královniny vesnice (Ludvík XVI. Pro svou ženu Marii Antoinettu) – Hameau
de la Reine
3. Marly Le Roi (1679 -1686)
● soukromá rezidence Ludvíka XIV. určená pro pobyt mimo dvůr – zničeno během francouzské
revoluce, zahrada symbolizovala vesmír
● 12 pavilonů pro návštěvníky krále; velká vodní plocha na nejnižší úrovni zahrady, od ní stoupají
v terasách aleje
● kompoziční páteř tvořila hlavní podélná osa, procházející středem údolí
● v okolí obrovské vodní rezervoáry napájející vodní prvky v Marlt, ale odtud se přiváděla voda i do
zahrad ve Versailles
● komplex zničen v období francouzské revoluce

4. Chantilly (1670 – 1688) „šantý“

● André Le Notre – zadání otevřít renesanční pevnost do krajiny a vytvořit u ní francouzskou
zahradou
● první obytné patro zámku propojeno osově se zahradou díky zvednutí terénu prvního nádvoří >>
pozorovatel nevidí zahradu, dokud se nedostane k zámku (důvodem je otočení hlavní osy vůči
příjezdové cestě)
● vodní kanál údajně delší než ve Versailles, vodní prvky na parteru
● součástí parku malebná vesnička, která posloužila jako inspirace pro Hameau ve Versailles >>
vznik v 18. století
● široké osy pokračující do krajiny, velkorysý parter ve své době květinový, vodní zrcadla, opěrné
zdi a schodiště
5. Sceaux (ca. 1670) „só“
● André Le Notre, Claude a Charles Perrault, Antoine Lepautre, Charles Le Brun; postaveno pro
Jean Baptiste Colberta (ministr financí Ludvíka XIV.)
● dnešní podoba zámku z 19. století (původní vzal za své v období Francouzské revoluce) –
poddimenzovaný vůči zahradě
● vstupní cesta lemována čtyřřadou alejí
● hlavní osa prochází zámkem – stoupá k němu, poté klesá do údolí a vystupuje na protější kopec,
umocněná tapis verde a stříhanými boskety
● Grand Canal na příčné ose, z hlavního parteru se na něj shlíží do nižších partií zahrady; další
příčná osa ukončena oktogonálním vodním zrcadlem, do kterého vedou vodní kaskády s
vodotrysky
● kužel – typický tvar stříhané vegetace pro francouzskou zahradu
● hlavní osa na které navazují kolmo 2 vedlejší ale fungují i jako hlavní
● dochovalá původní oranžerie ve vstupní části zahrady s dřevěnými trelážemi; Pavilon Aurory na
první příčné ose, uvozuje kaskády

6. Saint Cloud „sen clód“

● André Le Notre; zámek patřil Filipu Orleánskému, oblíbenému bratru Ludvíka XIV.
● komplex situován na břehu Seiny, kam se pohledově otevírá; poslední úpravy provedla Marie
Antoinetta ve druhé ½ 18. století, poté zámek zničen ve francouzsko-pruských válkách
● Výhled do údolí Seiny, velká vodní kaskáda, z úrovně vodního zrcasla až k Seině kde navazuje na
vodní parter
●
 ●

7. Meudon (1691 – 1803 zničen) „medón“

● původně renesanční pevnost, na konci 17. století přebudována Le Notrem, vlastníkem kardinál
Charles de Lorraine-Guise, za vlády Ludvíka XIV.
● dodnes otisk v krajině

●
 ●
8. zahrady Tuileries „tylerý“
● 1650s zahrady a palác postaveny pro Marii Medicejskou
● přepracoval je Le Notre pro Ludvíka XIV. pro jeho pařížské sídlo
● původní dispozice stavby zničena, dochováno zadní křídlo (Louvre)
● od zámku po levé straně nábřeží Seiny, kde komponovaná promenáda; částečně ukončena
rampovým schodištěm pro koně ve tvaru podkovy >> pokračování pro hlavní osu >>
prodloužena za císaře Napoleona postavením Vítězného oblouku a „dokončena“ v moderní
době ve čtvrti La Défense >> tzv. pařížský diametr
● první královská zahrada, která byla otevřena veřejnosti

Francie Itálie

Bosco- protiváha, itálie

Alej- lemuje

Francie – budova na nejvyšším místě, itálie na nejreprezentatvním bodě

Vila, zámek –stavba- prvek estetický i funkční (také casíno, oranžerie)
18. století
rozvoj francouzských zahrad mimo Francii
rozvoj anglických krajinářských zahrad
ovlivnění zahrad východní kulturou

Antoine-Joseph Dezallier d’Argenville

▪ autor nejvýznamnějšího díla o zahradním umění v 18. století – Le Théorie et la Pratique du

Jardinage
▪ shrnul principy Andre Le Notrea >> teoretické základy výtvarného umění zahradnictví a
jeho praktická aplikace
▪ obsahuje rozsáhlý návod pro tvorbu francouzské zahrady; v anglické verzi přidány principy
pro tvorbu ha-ha ditch
▪ tvorba bosketů, osazovací plány, příklady vytyčování svahů, plány zahradních staveb,
vodních děl a kaskád, … princip ha-ha (=překonávání terénu, příkop který umožňoval
nerušený výhled do krajiny
ODKAZ FRANCOUZSKÝCH ZAHRAD
Jean-Baptiste Alexandre le Blond – le Notrův žák, pracoval především pro cara Petra I. v Petrohradu
1. Německo
▪ Herrenhausen, Hannover (1676 – 1710)

▪ zahrada zámku hannoverských králů, ze všech stran obehnán kanálem; původní stavba
zámku rozbombardována v r. 1943 – dnešní zámek replika z r. 2013
▪ květinové partery, opěrná zeď s grottou
 ▪ zahrada žije dodnes součástí hlavní osy Velká fontána (70 m střik), romantické stavby a
pavilony
▪ Vodní kaskáda (navazuje zámek), grotta (navazuje na zámek z druhé strany než je
kaskáda; grotta od Niki de Saint Phalle)

▪ Nymphenburg, Mnichov (1701 – 1715), nezachovala se její formální podoba (zachován hl.
kanál), z části přeměněna na anglickou krajinářskou zahradu

▪ Charlottenburg, Berlin (1697 – 1709), z části přeměněna na anglickou krajinářskou zahradu

▪ Schwetzingen (1752),kruhový parter obklopený ?palisami?, zahrada přetvořena na angl.
krajinářskou zahradu

▪ Augustusburg, Bruhl, UNESCO

▪ Karlsruhe (1715 – 1717), dnes slouží jako městský par

 ▪ Sanssouci, Postupim (1744) UNESCO, od paláce vede dlouhá osa ověšená zahradními
prostory (barokní, anglické, čínské vlivy)

2. Rakousko
▪ Schonbrunn
▪ královský palác, Letní rezidence rakouských císařů, snaha konkurovat Versailles

▪ Jan Fišer z Erlachu na zakázku Leopolda I., dokončeno za Marie Terezie

▪ součástí nejstarší existující zoologická zahrada

▪ Neptunova fontána a Gloriette

 ▪ Belvedere (1717 – 1723)

▪ Postaven pro prince Evžena Savojského, architekt Johan Lukas von Hildebrandt a
Dominiquem Girardem
▪ zahrada ve výrazném kopci – kaskády, opěrné zdi, barevný broderiový parter

▪ horní a spodní palác, mezi nimi zahrada, horní belvedér - broderiová část - bowling
green - bosketová část - dolní palác
3. Rusko
▪ Peterhof (1714 – 1725)

▪ Bartolomeo Francesco Rastrelli, pro Petra I.; vazba na moře, výrazné zlaté komponenty,
šachovnice
▪ Oranienbaum
4. Itálie
▪ Caserta, Palazzo Reale; Neapol

▪ hlavní osa akcentována vodou (zdrojem vody místní říčka) - nejdelší a nejkrásnější
kaskáda navržená L. Vanvitellim, majitel Karel IV. Bourbonský
5. Dánsko
▪ Frederiskborg (1720 – 1725)

▪ architekt Johan Kornelius Krieger, vodní zámek- nemohl být propojen se zahradou, na
je vytvořena v ose ale na pevnině
6. Nizozemí
▪ Het Loo
▪ architekti Jacob Roman a Daniel Marot, letní sídlo pro Williama III. SOučástí králova a
královnina zahrada
7. Anglie
▪ Hampton Court

▪ 19 km od Londýna, pozůstatky formální úpravy

Anglická krajinářská škola
vznik programově na počátku 18. stol. v důsledku politických změn. Jejich odrazem bylo intelektuální
a kulturní hnutí. Anglie - parlamentní demokracie.

Založena na křivce a obdivu k přírodě, volně rostoucí vegetaci, krajina ovlivněná pastýřskou tradicí,...

předpoklady kulturně hospodářské, umělecko filozofické,

kulturně hospodářské:

Utrechtská smlouva - možnost cestovat (tzv. Grand Tour anglických šlechticů)

umělecko filozofické:

Raná fáze angl. krajin. školy - silně ovlivněna antikou (krajina arkádie)

Renesance - znovuzrození

Krajináři (malíři)

Claude Lorraine - Krajina s obětí Apollonovi, Aeneas na březích Delos

Filozofové

GIovanni Battista Piranesi

znovuobjevení přírody, opětování idyly venkovského života (Jean Jacques Rousseau)

Anthony Ashley Cooper

William Temple - O zahradě Epikurově (krása je i v nepravidelnosti a izuli - to co není formální může
být krásné)

Stephen Switzer - ,,forest style” - 1. vývojový stupeň ang. krajin. zahrady

Joseph Addison - ,,přírodní vzhled” - kritika formované vegetace ve formálních zahradách

Alexander Pope - Twickenham ( 1. pokus o zahradu nového typu)

Vývojové fáze

Forest Style 1710-1730

Augustan style 1730-1750 (založený na ikonografii)

Serpentine style 1750-1790 (vrcholové období ang. zahrad)

Picturesque Style 1790-1794 (malebný, vyskytovala se sze různá středověká opatství, jeskyně,..)

Landscape Style 1794-1829 (u domu terasa s formální zahradou s výhledem na krajinářskou zahradu)

Gardenesque style 1829 (tendence 19. stol., různé druhy rostlin, …)

Castle Howard - velkolepé venkovské sídlo, jedna z prvních barokních staveb v Anglii

poprvé příjezdová cesta z boku (nikoli přímo osově), orientace domu směrem na Great Lake

Obvodová zeď okolo Ray Wood, prvky ovlivněny Ovidiovými Proměnami

Pyramida, Temple Terrace (chrámová terasa), Temple of four Winds, ha-ha příkop

Architektonicky ztvárněné území a pozemky zemědělsky využívané se svými okraji se vzájemně

překrývají. |Výsledkem je vizuální a prostorová jednotnost
Forest Style 1710-1730

Stephen Switzer, dlouhé přímé průseky v rozlehlých formálních lesních prostorech, ha-ha, ekonomika
provozu

Cirencester, Twickenham

Charles Bridgeman

představil ha-ha příkopy, aby dobytek nevstupoval do prostoru zahrady u sídla, vizuálně nenarušuje
pohled do krajiny,

Alexander Pope 1688-1744

zhmotnění angl. kr. myšlenek v zahradě v Twickenhamu, z podzemí vily vedl tunel (v podobě grotty),
kterým se dalo procházet do zahrady bez konfliktu se silnicí

Nedochováno
Augustan style 1730-1750

opouští formálnost, je silně ovlivněn antikou, palladianská architektura - podle Andrea Palladia

William Kent

původně malíř a dekoratér, studoval optické propojení zahrady s krajinou, propojil zahradu s říčními
toky tzv. říční krajina, kombinace 4 prvků, Clumps - lesíky, kterými oživoval travnaté plochy,
screening- lesíky ohraničovaly nebo vymezovaly pohledy, wooded theatre - excedra do nich někdy
umisťoval sochy nebo výtvarné prvky, chiaroscuro- šerosvit, dosahoval kombinací listnatých a
jehličnatých dřevin (tmavá a světlá zelená barva) + odraz světla na lesklých listech podrost, zahrada
Stowe

Lord Burlington

spolupracoval s W. Kentem, Architekt amatér, propagátor palladiasmu, nechal si postavit palác v

Chiswicku a navrh zahradu, geometrické bazény x klikaté cesty a měkké linie kanálů a volně
rostoucích stromů, osy ,,trojzubce” ukončeny pavilony , vodní kaskáda

Claremont (1715-1727) - J. Vanbrugh, Ch. Bridgeman, W. Kent

Objevují se ještě formální prvky

amfiteatr ,,Oko”, serpentinové jezero (vytvaroval Kent), Belvedere,

Rousham u Oxfordu (W. Kent)

zachován beze změn, řeka Cherwell, travnatý parter, Temle of mill, Terasa Praeneste, Elysejská pole
(,,ráj”), u řeky Venušino údolí z grott a kaskád, Chrám ozvěny a Apollon- samostatný kompozičná
prostor, pastevecká krajina je díky haha příkopu propojena s parkem, arkadská idyla - mnohaleté jedlé
kaštany, říční krajina

Studley Royal (J. Aislabie)

kompozice s řadou formálních prvků, část zahrady vytvořena později ve stylu picturesque

centrem kompozice je Měsíční bazén s chrámem- Temple of Piety

Stourhead (H. Hoare - nebyl to šlechtic ale bohatý bankéř)

klasická alegorie v krajině kterou člověk prochází jako příběhem (Aeneas se vrací z Troje?)

trojúhelníkové jezero vzniklo přehrazením říčky Stour, Panský dům, Grotta, Pantheon, Apollonův
chrám, Kostel sv. Petra, Palladiánský most

Inspirace v obrazech Clouda Lorraine, a z cest Hoare

Serpentine Style 1750- 1790

Lancelot ,,Capability” Brown, systém přírodních prvků - rozlehlé louky zvlněné linie terénu a vodních
ploch, domácí dřeviny, absence architektury, jednoduchost prvků, využíval dots (solitery), clumps a
belts (opasky- člení plochu na menší úseky), velké vodní plochy břehy nebývali moc osázené stromy
aby vynikly křivky pobřeží, belts a okružní cesty které otvíraly pohledy do okolí, měkce modelované

Petworth
park, jeden z nejčistších dochovaných příkladů angl. krajin. zahrad, nevyužívá haha příkopy (jen u
pleasure garden která je haha oddělena), clamps - situované na vrchu modelací, serpentinové jezero,
duby, buky, jedlé kaštany, dots, daňci, clumps, dots, belts

Blenheim (J. Vanbrugh, Ch. Bridgeman, H. Wise)

zahrada se rozprostirala směrem na jih- využití břehů řeky - překlenuta Grand Bridge, bosket protkán
liniemy,.... rozlehlé travnaté plochy, upravené kanály s vodou, Queens pool

Brown používal hlavně domácí dřeviny

Kedleston Hall

Sir Nathaniel Curzon, Robert Adam 1759

dynamická krajina, pastevecká krajina oddělena haha příkopem, oranžerie

Bath- prior Park

v údolí, palladianská stavba, nejdříve formální zahrada s kruhovým bazénem, podél zahrady vedla
železnice z kamenolomu do přístavu, později vznikl systém 3 rybníků, později rozšířena zahrada na
sever (Brown), dodnes se zachovali formální prvky (Sham Bridge přes formální bazén)

Stowe v hrabství Buckinghamshire

řada formálních prvků, snaha sjednotit kompozici, vizuální propojení s Home parkem pomocí haha
příkopu

panství muselo být kvůli nedostatku peněz rozprodáno, dnes soukromá škola
cesta ze západu - Oxford Bridge, od paláce na jih- jezerní pavilony, optické propojení zahrady s
užitkovou plochou, Eleven Acre lake, Elyseiská pole a Mušlový most, Alder river s grottou, v El. polích
temple of british worthies, Temple of Ancient Virtue, Palladian Bridge, Gotický chrám - arkádie, Chrám
vítězství

Ornamental farm ,,ferne ornee” - ornamentální statek

krása i užitek

Woburn farm - sir. P Southcote

kompoziční prvek- vlnící se cesta s vysázenýma rostlinama

Leasowes - William Shenstone

pole, lesy i otevřené louky, jednoduché stavby (nedochováno), vodní kaskáda

Picturesque style 1790-1794

zarostlé, nespoutané, drsné scenérie, umělé zříceniny později i skutečné, poustevny, vliv exotiky,
objevují se introduokované (cizokrajné) rostliny

Sir William Chambers (1723-1796)

procestoval svět, architekt-šlechtické domy

príce: Design of Chinese Buildings, Disertation on Oriental Gardening

Kew Gardens - postavil zde několik staveb

Studley royal

pův. v augustiánském stylu

Painishill Ch. Hamilton

uměle zatopené údolí, Čínský most nad centr. jezeren, Křiš´tálová grotta, turecký stan, gotický chrám,
alpské údolí s gotickou věží

Landscape style 1794-1829

3 zóny:

formální terasa s palustrádou (beautiful zóna)

hospodářská (picturesque-malebná zóna)

neuspořádaná (sublimes zóna)

Humphry Repton

rozvíjel Brownovi principy a rozšířil je o zahradní detaily?

kresba v pohledech nikoli půdorysech, Red books

Harewood

Sheringham hall (1813-1839)

Chatsworth (rodina Cavendish)

palác ve stylu baroka, integrace zahrady do jednoho celku s parkem (podílel se i Brown), Cascade -
soubor kamenných schodů po kterých tekla voda, cascade house, Canal Pond
Sir Joseph Paxton

conservative wall, 91 m dlouhá struktura skleníků, fíky, meruňky,....

Gardenesque style 1829

19. stol. introdukce rostlin, exotické, finální fáze anglického, krajinářského parku

John Claudius Loudon

cestoval získával znalosti o zahradách a tyto znalosti chtěl šířil, napsal 35 knih, měl revma

An Encyklopedia of gardening- kompilát shromážděného vědění o zahradničení, pojednává o historii

zahrad už od starověku

The suburbana Gardener and villa companion - pro nás nejvýznamnější, doporučení jak má vypadat
vila, kde má být postavena v zahradě a jak budovat zahradu, zahrady 1.-4. třídy.

Arboretum et Fruticetum Britannicum

8 svazkové dílo s kresbami dřevin, info o pěstování

cílem je tvořit neformální zahrady, viditelně umělé, vystavěné člověkem

Stourhead- odpovídá tomuto stylu

Sheffield park (Brown)

pestrost, barevnost, různorodost

Versailles -Malý Trianon - vesnička pro královnu

pro Marii Antoinettu vliv sentimentálního romantismu, statek mlýn atd.

Christian Cay Laurenz Hirschfeld

teorie zahrad. umění- shrnuje poznatky o zahradách, napomohla šíření krajinářské zahrady v
Německu, Skandinávii a Rusku, sentimentální romantismus

Friedrich Ludwig von Sckell -průkopník krajin. zahrady v německu

München - Englischer Garten

původně se zde pěstovala zelenina, severní (extenzivní fce.) a jižní část pro rekreaci, široké trávníky
pro veřejnost, podél řeky Isar, Monopteros stavba

Munchen - Nymphenburg

Apollónův chrám, dlouhý formální kanál napájí vodní prvky v zahradě

Schwetzingen

formální prvky, formální kanál přetvořen na krajinářský, řada romantických staveb Merkurův chrám a
Minervin chrám, Čínský most, mešita

Hermann von Puckler - vrchol krajinářské zahrady v Německu, napsal a vydal dílo o stavbě zahrady v
panství Muskau

panství v Muskau velké území, dnes na hranicích Německa a Polska (rozděleno řekou), UNESCO,

Peter Joseph Lenné - Sanssouci

Berlin -Tiergarten

vznikla z menší zoologické zahrady, mnoho vodních zdrojů - meliorace, rozlehlé travnaté plochy s
vodními toky, ostruvky a mosty

Vlašim (2. pol. 18. stol)

Krásný dvůr u Podbořan

čínský pavilon, červená myslivna, gloriet, odraz raného období vývoje ang. krajin. zahrady

Slezské Rudoltice

ALbert z Hodic - při výstavbě zahrady s-e zadlužil a byl nucen zahradu prodat - zahrada následně
zaniká

Veltrusy (ferme ornée)

egyptský pavilon

Lednice-Valtice

Lichtensteini, kulturní komponovaná krajina k hospodářským účelům, pavilony propojeny vizuálními

vazbami, Unesco, vodní kanály z řeky Dyje
ČÍNSKÁ ZAHRADA

oslava přírody, integrace všech druhů umění (hl. poezie a malířství)

bájná krajina hor a vody, magický příbytek nesmrtelných, 3 ostrovy plující ve východním moři. (moře
v realu mlha)

tvůrci čínské kultury byli univerzální vzdělanci - filozofové a umělci. Proklamovali život spjatý s
přírodou, vytváření symbolu hor a vody

zahrady- pocit neoknečnosti, často provázáno s jinými prostory (min. vizuální)

zahradní stavby (nemají obytnou fci.)

Hsia Kuei- svitek Vzdálený pohled na kopce a vodní proudy

Wang Ximeng - 1000 li od řeky

hl. motiv -voda: plán který měl ve svém středu jezero s budovami a scénickým okolím (hl. císařské
zahrady - Západní jezero)

hl. motiv -hory- skály- skaliska- útesy: zahrady velkolepé a monumentální hory, návštěvníci jsou
vedeni na vrchol, do tajemných jeskyní či údolí

vyváženost hor a vody - nejčastější

Žluté hory

čínská renesance 9.-12. stol. -největší rozvoj

taoismus - víra v osud, napodobování přírodních zahrad

konfucián- ? dosažení v zahradě krásy přírody

buddhismus- z indie

4 základní formy zahrad:

císařské zahrady- neobvyklé měřítko (Nový letní palác, Peking)

soukromé zahrady- džentry- něco jako šlechta - bohatí vlastníci půd, nadaní a vzdělanci (zahrada
Mistra rybářských sítí)

chrámové a klášterní zahrady

zahrady v krajině - vypůjčené zahrady- spojeno s poustevnictvím (lidé kteří se odmítali zavděčit
novým vládcům)

Budovy zahrady:

1. Ting, Tang -haly a vestibuly (hlavní stavby i pozadí pro slavnosti v zahradě) obvykle nejsou
součástí rodinných zahrad ale jsou určeny pro vzdělání, pán domu se zde potkávl s
návštěvami, postaveny na nápadném místě
2. Guan, Xuan - haly a terasy - Guan mají vlastní dvůr, který je propojen s halou, odpočinek a
relaxace
3. Lou, Ge - Lou patrové budovy (věže) Ge - patrové pavilony, věže, umístěny na okraji zahrady,
často u vody
 4. Ting - pavilony, ,,symbol čínské zahrady” půdorysy různé, nesen sloupy - ochrana před
sluncem a deštěm, pohledy otevřeny do všech stran
5. Lang - zastřešené lávky, cesty, chodby - spojnice mezi jednotlivými stavbami v zahradě,
předem určený pohyb zahradou, lomené vedené cik cak, některé lávky zastřešené rozdělené
zdí (musíme si vybrat kudy chceme jít)
6. Xie - vodní pavilon (voda mohla být nahrazena plochou s rostlinami)
7. Fang - pozemní člun ( nebo pavilon) který přiléhá k vodní hladině
8. zdi - zahrady jsou za zdí Chengde- císařská letní rezidence, ve zdech okna
9. Mosty - spojení přes vodu, výtvarný charakter odraz na vodě
10. dlažby a zpevněné plochy - v čínských zahradách se nepoužíval trávník

Vegetace - dotváření prvků a symbolizovali přírodu v zahradě, nepoužívalo se mnoho rostlin, často:
lilie, chrizantémy, jasmín, bambus, slivoně, borovice, ??pen ting- formované rostliny v nádobách,
pivoňky; obdiv starých stromů vysazovaly se podél komunikací, zajímavý habitus- strom=malebný
útvar, často jsou v šikmé poloze, rostliny zelených odstínů

Zahrada hořčičného semínka - publikace, jak kreslit, vnímat, studvat krajinu, stromy,....

soliterní kameny, krajina v míse -? pen san? - bez vegetace,

plný měsíc = oblíbený symbol

Císařské zahrady

velké měřítko

Zakázané město soubor staveb, město pro císaře a služebnictvo, jeho součástí byla krajina 3 jezer a
jadeitovým ostrovem, na ostrově stavba, okrouhlé město

Letní palác v Pekingu- 3 funkční celky, hora dlouhého života - vznikla vyhloubením jezera, na hoře věž

Císařská letní rezidence Chengde- aby se císař vyhnul horkému počasí v Pekingu, stavby -
vícepodlažní domy, pavilony, chrámy, pagody, zastřešené lávky, mosty,... hradby, lovecká krajina

Soukromé zahrady

Zahrada poníženého úředníka - 3 části , centrální s historickou zahradou, budovy situovány v blízkosti
vody, západ-?, východ- rezidence návratu z polí, naprogramovaná cesta

zahrada Prodlévání- těžištěm zahrady je jezero, kolem něj lávka

zahrada Nebeského potěšení - extravagantní skalní kompozice, severní a jižní část rozdělena halou
nádherného ticha

Horská vila obětí krásy, malá zahrada uprostřed velkoměsta, hory- výrazná osa z, propasti

zahrada Klidné mysli- klid a harmonie, rovnováha hor a vody, jezero brokátových vlnek, vodní pavilon

Chrámové a klášterní zahrady

tygří pahorek - kamenná pagoda ze 6. stol.

Zahrady v krajině - vypůjčené zahrady

poustevnický život, splynutí s přírodou, Žluté hory, podstatou najít si místo s nejkrásnějším
výhledem na krajinu

19. STOL. -viktoriánské období

návrat k formálnosti, kombinování prvků italské a francouzské zahrady bez jakékoli zahradní logiky,
průmyslová výroba, bohatství staveb v zahradách, dobrodružné zahrady, vliv východní kultury, zájem
o historii zahr. umění, teorie památkové péče, sbírkařené a introdukce - vznik arboret, městské parky
a zveřejňování zahrad nábřeží a parková náměstí, systémy zeleně města, květinová zahrada

Introdukce:

Blenheim - návrat k zahradě italského typu, masová introdukce exotických dřevin

Scheffield park - stal se spíše arboreten než zahradou

Stourhead - pův. v augustově stylu

Biddulph grande garden - J. Bateman, bohatý průmyslník zahrada pro jeho sbírky a vzpomínky na
podniknuté cesty, prostory navzájem izolované ale propojené různými ,,efekty”, je tam pinetum,
egyptská, čínská, jiřinková, třešňová.... zahrada, araurkariový parter, Wellingtonia WalkAvenue

Chatsworth - sir Joseph Paxton

Villa Medicea di Petraria - Florencii - kruhovité záhony (tipické pro 19. stol.)

Vatikánské zahrady - villa Pia, rostlinné dary pro papeže, hradby s popínavými rostlinami

Gardino dei giusti - Verona- fontány s rostlinnými detaily

Městský park:

vznik ze sociálních potřeb nejprve na místě hradebních pásů

např. Vídeň

Přestavba Paříže

Baron Haussmann, Jean-Charles Alphand, Jean Barillet-Deschamps

uvolnění prostoru,

vznik bulvárů, avenue, přestavba ulic a náměstí

nová výstavba veřejných budov a prospěšných staveb - nádraží, tržnice, divadla

využití LeNotrovských os - něco jako alej s dopravou po stranách

venkovní kavárny, drobné parkové útvary

Bois de Bologne- přestavba -Jean-Charles Alphand, Jean Barillet-Deschamps

vzor Londýnského Hide parku, nové cestní sítě, kavárny, 2 jezera - překonání výškového rozdílu mezi
jezery pomocí kaskády, Foundation Louis Vuitton – Frank Gehry

Bois de Vicennes- přestavba -Jean-Charles Alphand

3 jezera s ostrovy, železobeton jako napodobenina dřeva, cca 10 km2, jedna z nejvýznamnějších
rekreačních ploch Paříže, původně lovecký lesík

Park Monceau - Paříž

vzor. angl. krajin. zahrada, sbírka cizokrajných prvků (pagody, altány,...), plot se zdobnými branami,
skalky
- zahrada založena vévodou ze Chartres – popraven během francouzské revoluce

- nacházely se zde stavby jako: středověká zřícenina, egyptská pyramida, čínská pagoda, holandský
mlýn atd.

- zakoupilo město Paříž -> Alphand

Jardin du palais-royal

80. letá 18. stol, vystavění domů s kavárnami okolo prostoru a otevření pro veřejenost, v 17. století
pro kardinála Richelieu – po jeho smrti královské koruně

Jardin du Luxembourg

Paříž, fontána Medici

Řeka Seina významná dopravní tepna, nábřeží s platany

- nechala vybudovat Marie Medičejská

- v průběhu 18. a 19. století dispozice zmenšena

Parc des Buttes Chaumont - těžil se zde vápenec, později skládka

přestavba -Jean-Charles Alphand

vznik skalního útesu s chrámem Belvedere, jeskyně, mostů, v nejnižším místě jezero s ostrovem,
jezero napájené pomocí vodopádu, místo dřeva využití železobetonu

- území, kde se těžil vápenec na stavbu pařížských domů, po vytěžení skládka

- Napoleon III. -> Baron Hausmann a Jean Charles Alphand

- pomocí dynamitu útes, jeskyně s vodopádem, jezero – okolní ulice až o 40 metrů výš

USA

Thomas Jefferson- propagátor krajinářských návrhu, průkopník krajinářského umění, později

prezident Spojených států

Areál Virginské univerzity, v duchu antických tradic

rodinný dům Thomase Jeffersona Monticello

Andrew Jackson Downing

publikoval knihy, spoluzaložil v New Yorku stavební firmy, přesvědčil vedení města o tom že město
potřebuje park, Na území Manhattanu byl vymezen prostor pro park, přírodní charakter

Frederick Law Olmsted

krajinářský architekt, ekolog, novinář, otec krajinářské architektury v USA

myšlenka systému městské zeleně

- spolu s Calvertem Vaux autor mnoha známých parků (Central Park, Prospect Park v Brooklynu, South
Park,…)

- autor parkových prvků – systém zeleně, provázanost parků a zeleně do jednoho celku

Central Park na Manhattanu: 4 km na délku (3,41km2), severní střední a jižní část,vybudován na

bažinatém podkladu, promenáda vede k jižnímu jezeru, metropolitní muzeum

Manhattan

- řeky Hudson River, East River

Central Park

- lze ho rozdělit do 3 částí – South Park, North Park, centrální část

- na bažinatém území – vytěžená zemina použita na modelaci parku

- protkaná spousty cest – pro pěší, cyklisty, motorová vozidla

- už v 19. století zde byly hřiště pro děti, zoo

South Park – společenské dějiště

Olmsted, Vaux

11 zásad se kterými vyhráli návrh na park

1. silnice budou zapuštěny pod hl. úroveň aby je cestní síť v parku překlenula bez změny směru
nebo stoupání (funguje to tak dodnes)

- křížení za pomoci mostů – zhruba 36 mostů, každý jiný – kamenné, litinové,…, příčný
průjezd parku – 4 silnice, zapuštěné

2. Výsadby okrajů parku budou tvořit clon v duchu ,,belts´´ Browna, opticky zmenšují
mrakodrapy

- výsadba snižuje výšku okolních budov, polidšťuje jejich měřítko

3. pohledy a výhledy do přírodních scén a scenérií vytváří kontrast roslin se strohostí zástavby
 - skalní výchozy, vodní plochy, masy vegetace

4. Hlavní promenáda bude místem, kde se lidé budou procházet setkávat a zdravit (The Mall-
promenáda, přímá linie)

- The Mall – jediná přímá linie v parku, zakončena terasou Bethesda (novogotický styl) –
kruhová fontánu, The Mall je lemována stromořadím, masivní lavice

5. dlouhé zvlněné kočárové cesty budou zdrojem požitku a potěšení z nekonečných projížděk

- dnes spíše inline, cyklisté, taxi

6. vzniknou vinoucí se serpentinové cesty různých typů a délek pro zdravý trénink chůze a
zároveň pro příjemné zážitky z přírodních motivů.

- komunikace různých řádů

7. vzniknou pěší cesty vlnící se nahoru a dolů, v prostorech okolo i uvnitř zajímavých,
modelovaných terénních útvarů pro potěšené procházejících

- kolem vodních ploch, přes mosty, nadhled

8. vzniknou plochy pro přehlídky, které budou sloužit hl. k slavnostním pochodům pěších pluků
ale také jako otevřená široká planina s dobře udržovaným trávníkem, který bude osvěžující a
příjemnou součástí celého plánu

9. Vzniknou hřiště pro aktivní hry

- hřiště pro děti, šachové stoly, vodní plochy – pouštění lodiček, míčové hry

10. Vzniknou jezera pro vyjížďky na loďkách a zimní bruslení a pohledy a výhledy na zajímavé
scény a scenérie

- mosty, pavilony

11. vzniknou květinové zahrady a arboreta pro ty kteří se chtějí seznámit se stromy, keři a
květinami v jejich prostředí

- edukativní funkce parku

oáza v urbanizovanizované ploše

Prospect Park, Brooklyn NY – F.L. Olmsted, C. Vaux, 1866-1867

24 hektarové jezero v J části, rozlehlé louky, Boathouse na jezeře Lullwater

- sever a západ tvoří louky

- jižní část tvoří vodní plochy

- větší modelace terénu, území modelováno ledovcem

- procházkové trasy, vybavenost – Boathouse

United States Congress - Olmsted, Vaux

- území u kapitolu, rozvolnění přímých linií a formálnosti Kapitolu a okolí

Riverside Park , NYC -Olmsted, Vaux, 1874-1888

- 6,5 km dlouhý pás, 30-150 m široký

- podél řeky Hudson

myšlenka bydlení v zeleni

Riverside, obytná čtvrť, -Olmsted, Vaux, Chicago, vyhledávaná městská čtvrť

Předměstí Chicaga – Riverside

- bydlení v zeleni, nová urbanistická struktura – prvky parku, organický princip

- 9 mil od centra Chicaga

- pro nižší a střední třídu obyvatel – dnes spíše vyhledávanou luxusní městskou čtvrtí

systémy zeleně města:

- myšlenka F. L. Olmsteda

Parkový systém v Bostonu, 1894 – „Emerald Necklace“

- spojeny pěší komunikací

South Park – Chicago, 1869

- Jackson Park a Washington Park

Buffalo Park system (Olmsted, Vaux)

Philips Estate, Beverly

přetvoření neplodných pastvin

- vědecký způsob hospodaření

- experimentální hospodářství, jednalo se o hospodářskou usedlost

- zhodnocení půdy -> smrky, modřín – pěstování pro těžbu dřeva

Anglie – Londýn

John Nash - Londýn - Hyde Park, St. James´s Park, Regent´s Park -> propojen

květinová zahrada:

Claude Monet - malíř, zahrada Giverny -> studování scenerií, inspirace

Gertrude Jekyll (1843-1932)

- významná zahradní výtvarnice, v Anglii i v Americe

- ovlivněna Arts and crafts, spolupráce s Williamem Robinsonem – The Wild Garden, 1870 a The
English Flower Garden, 1883

- spolupráce sir Edwin Lutyens – rodinné domy

- schopna vytvořit kompozici působící jednou barvou, barvy střídány postupně

Manor House, Hamptshire - masové užití hyacintovce britského; Hergest Croft Gardens- květiny
doprovázejí komunikace, terasu

- zahrady založené na postupném nakvétání, Munsted wood (její soukromá zahrada),

Barrington Court Garden (raně Alžbětovská budova), tvarované stálezelené R

Brownovská krajina (rozdelena haha prikopem)

20. stol.
Park Guell, Barcelona

Gunnar Asplund 1885-1940

- Švédsko

Stockholmská knihovna

Skogskyrkogården – Lesní hřbitov ve Stockholmu

+ Sigurd Lewerents

- klasické pohřbívání, v lesním porostu rozptyl

- dokončeno v roce 1940

- rozlehlé kontrastní území – modelované plochy,

travnaté plochy x lesní porost

- obřadní síň – jednoduchý funkcionalistický vzhled,

plastika Vzkříšení pod otevřenou částí střechy

- meditační háj

Carl Theodor Sorensen 1893-1979

- Dánsko

- jedním z prvních propagátorů modernistických tendencí v architektuře

- geometrické tvary + romantické seskupování rostlin

- položil základ spolku krajinářských architektů

Nájemní domy Nærum, Dánsko

- živé ploty, dnes tvořeny habrem a ptačím zobem (dříve více druhů)

- elipsoidní zahrady lemované živými ploty

- koncipovány tak, aby do nich veřejnost mohla nahlížet

Arhus Universitet Herning – Muzikální zahrady

- koncept 1956, realizace 1981

- řetězec prostorů, stěny vysoké až 8 metrů – kružnice, polygon, čtverec – vzájemně propojené

Villa II Roseto

- střešní zahrada

Roberto Burle Marx 1909-1994

- malíř, designér, navrhoval šperky, tkaniny, scénograf,

zahradník, biolog

- jedním z prvních, kteří požadovali ochranu deštných

pralesů v Brazílii

- manýristická až barokní forma –

- Park Flamengo, Rezidence Edmundo, Barra de Guaratiba –

jeho soukromý dům

- inspirace divokou krajinou, deštnými pralesy

- Oscar Niemayer – Brazilia – ministerstvo zahraničí – Burle max – zahrada, vnitřní zelené prostory

- Copacabana Beach, Rio de Janeiro

Luis Barragán 1902-1988

- architekt, krajinářský architekt

- nespoutanost přírody
Jardines de Pedredal, Mexico City, 1945 – zastavěna, nedochována

- kontrast mezi architekturou a exteriérem

- vyvřelé horniny

Lawrence Halprin 1916-2009

- USA

- koncept pěších cest do realizacích

- formy zahrad vnesoucí do města klid, zpomalení dopravy, integrováním organických tvarů, vrostlé
stromy ve městech

Nicollet Mall, Minneapolis (1968) – silnice zvlněna -> zpomalení dopravy

Downtown Mall, Charloteville

Auditorium Forecourt – Ira Keller Fountain – Portland, Oregon (1971)

- vodní dílo, možnost vstupu ´do fontán´, podoba vodopádů

Lovejoy Fountain Park, Portland, (1966)

Freeway Park, Seattle, Washington (1976)

Isamu Noguchi 1904-1988

Sunken Garden (1964) na náměstí před Chase Manhattan Bank – vhloubený kruhový prostor, dlažba –
kostky – představující/odkazující k uhrabanému písku v zenové krajině, kameny -> Japonsko

The Garden of Peace UNESCO Paříž (1956)

- skály, kameny, voda ve formě potoku, květin, stromů

- návrhy dětských hřišť – tvarování terénu, žádné průlezky -> vše na dětské představivosti

Moere Numa Park – ostrov Hokkaido

- 17 let po jeho smrti dle jeho projektu

- abstraktní

Sea Fountain – Moerenuma Park

- obklopena cedry, barevná světla

Dan Kiley 1912-2004

- americký architekt

- ´otec minimalismu´

- prostor definovaný ohnisky – objevit, označit, pospojovat

je -> zahrada z místa budu vyvěrat (Frank Lloyd Wright)

- cesty po Evropě – André Le Notre – geometričnost,

formálnost

-> geometrie

Miller House – Indianapolis Museum of Art

La Defénse, Paříž

- prodloužení osy započaté Le Notrem, vyhrál mezinárodní soutěž

Martha Schwartz (1950-)

- výrazně barevné, odlišnost, poslední dobou cílí na

udržitelnost

Nexus Kashi III Housing Project – Fukuota, Japonsko

Whitehead Institude „Splice Garden“, Cambridge,

Massachusetts (1986)

- kombinace japonské koncepce a francouzské renesanční

zahrady – linie oddělující/ přetínající zenovou zahradu a symbolickou renesanční zahradu

- limity neumožňovaly použití živých rostlin

Necco Garden Cambridge, Massachusetts Institut of Technology (1980)

- oplatky a pneumatiky natřená v barvě oplatek/bonbonů – drobné radosti z dětství

Peter Walker (1932-)

- pokračovatel: Dan Kiley, bývalý manžel a spolupracovník Marthy Schwartz

- typické pásy – stromořadí, dlažby

Nasher Sculpture Center Dallas

(až 21.století – památník obětem 11. září – Michael Arad, Peter Walker – pás stromů, dlažeb, vody,
cca 400 bílých dubů)

Směry které se ve 20. stol. objevují

zahrada v konceptu outdoor room

zahrada pro pohled shora

zahrada v proluce

zahrada v krajině

konstruovaná krajina

stavby a zahrada

zahrada v konceptu outdoor room

(původ v antickém peristilu) místnost bez stropu, volný a variabilní, často geometrický, ne vždy
vegetace, často vyjádřeno přítomností kosmických fenoménů ( měsíc, hvězdy,...)

- většinou záměrně navržen tak, aby kontrastoval s okolím – zjednodušeně v poušti tvoří oázu, v lese
mýtinu

Mies van der Rohe - pavilon, 1929

Le Corbusier - Habitat v Marseille, 1952

Le Corbusier - Unité d´habitation v Marseille - spíše ulice než dům

Le Corbusier - villa Savoya - obytný prostor v patře, přízemí garáže a pod., zahrada uvnitř vily

koncept outdoor i ve veřejných budovách: školy, banky, zdravot. zařízení,...

Skidmore, Owings and Merrill: Reynolds Metals Company, Richmond, Virginia

Philip Johnson - Abby Aldrich Rockefeller sculpture garden, Museum of modern art, NY 1953 - od
rušné ulice oddělena zdí – vizuální i hluková bariéra, v zahradě sochy významných umělců 20.století

Bibliotheque Nationale de France- Paříž, dominique Perrault -4 otevřené knihy, svírají prostor zahrady,
veřejnosti uzavřená, zahradu možné vnímat skrz okna chodeb knihovny, do zahrady vedou eskalátory
zahrada pro pohled shora

obrazce na planině Nazca - geoglyfy

Great serpent Mound, USA , tělo hada cca 1,6 km, prehistorický vymodelovaný had – val 1,2-1,8 m
vysoký

David Hosack, Rockefeller Center, 1933,NY - střešní zahrada, vnímatelná okolními výškovými
budovami

C. th. Sorensen, Church Plaza

Isamu?? - podúrovňové, Sunken Garden

Richard Meier - Paul Getty centrum - centrální zahrada Robert Irwin

často oázy volnosti v geometrickém městě

Robert Burle Marx – Copacabana Beach, střešní zahrada

Riverbank Promenade - Barcelona

Zahrada v proluce

Paley Park, Manhattan, NY - Zion a breen, 1967 - přiléhá na hlučnou ulici, ozvláštněn vodopádem, zdi
popnuté břečťanem, obdélníkový půdorys 15x35 m

Zahrada v krajině – „pocket park“

musí být natolik propracované aby propojilo svou duši s duší krajiny, výraz zahrady spojen s výrazem
krajiny, v níž je dílo zasazeno

Tomas Church - Donell Garden 1948-

Pedregalské zahrady

Konstruovaná krajina

Mnichov - olympiapark, Behnisch and partner - areál vystavěný na bývalém vojenském cvičišti,
následně skládka,pro letní olympiádu v roce 1972, dnes sportovní areál a park

Stavba a zahrada

- spojení stavby a okolí

Frank Lloyd Wright - Falling Water Bear Run -Dům nad vodopádem, Pensylvánie 1936

Friedensreich Hundertwasser, Joseph Krawina - Hundertwasserhaus, Vídeň, 1985

Oscar Niemeyer- Casa das Canoas, Rio de Janeiro