Vysoká škola aplikované psychologie, s.r.o.

Akademická 409
411 55 Terezín

Seminární práce

Povídky z jedné a druhé

kapsy
Anna Šipková

Studijní obor: Personální a interkulturní management

Studijní program: Humanitní studia
Zaměření studia: Aplikovaná psychologie
Předmět: Psychologie kultury
Ročník: 1.
Datum odevzdání: 06. 03. 2019
Telefon: +420 739 764 984
E-mail: annasipkova98@gmail.com
 Obsah
Úvod.......................................................................................................................................1
1 Jednotlivé povídky.........................................................................................................2
1.1 Modrá chryzantéma...........................................................................................2
1.2 Básník................................................................................................................2
1.3 Muž, který se nelíbil..........................................................................................2
1.4 Případ Selvinův.................................................................................................2
1.5 Ukradený kaktus................................................................................................2
1.6 Sbírka známek...................................................................................................3
Úvod

Dlouze jsem přemýšlela, jakou knihu, film či hudební žánr si mám vybrat.
Rozhodně je mnoho knih, které mě ovlivnili a zanechali ve mně stopu. Jsou to knihy, které
jsem četla k maturitní zkoušce či v mém volném čase. Též hudba je v mém životě důležitý
faktor, který mě poznamenal a přispíval k vývoji mé osobnosti. Nebudeme opomínat ani
filmy, které umí líčit tragédii života velice barvitě a vám po nich zbude silná emoční
vzpomínka.
Nicméně já jsem nechtěla popisovat čistě tragické osudy hrdinů, či jeden jediný
příběh. Z této příčiny jsem si vybrala právě: Povídky z jedné a druhé kapsy od Karla
Čapka. Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale tato kniha mě i rozesmála i rozplakala. Je
to jedna z mála knih, kterou když jsem dočetla, tak jsem jí všem doporučila a neustále jsem
o ní mluvila. Karel Čapek má svůj neotřelý styl humoru, ale zároveň umí popsat tragičnost
osudu. Karel Čapek je dle mého názoru jeden z nejlepších českých spisovatelů.

1
1 Jednotlivé povídky

Povídek je 48 v obou knihách. A popisují jak kriminální případy, které jsou někdy
komické někdy tragické. A někdy naprosto absurdní. Nebudeme se zaobírat všemi, ale jen
těmi, které mě oslovili, nebo hodně překvapili.

1.1 Modrá chryzantéma

Tato povídka je o hledaní květiny, kterou umí najít pouze Klára (která je
slabomyslná) a ostatní ji nemohou najít. Najdou jí až, když odjíždí (je u domu
strojvedoucího – kam je zákaz vstupu). Krásná ukázka, že intelekt není všechno – experti
nemohou někdy přijít na něco, co je tak jednoduchého pro slabšího člověka, či pro dítě.
Kreativita a vynalézavost klesá.

1.2 Básník

Básník je jediný, co viděl nehodu. Nepamatoval si jí, ale jeho pravá hemisféra ano.
Napsal o ní totiž báseň, kde popsal barvu auta i SPZ auta, dokonce i přibližný čas. Příklad
toho, že ne všechno vnímáme racionálně.

1.3 Muž, který se nelíbil

Zvyky jsou opravdu železnou košilí a naši intuici bychom neměli nikdy
podceňovat. Když nám někdo není sympatický, jistě to má svůj důvod.

1.4 Případ Selvinův

Dlouhý spor o tento případ, byl již odsouzený a on ho osvobodil. Dilema právníků
– naprostá důvěra klientovi. Očistění od viny – i když je vinný.

1.5 Ukradený kaktus

Posedlost sbírkou kaktusů – která vyvrcholila krádeží. Láska ke sbírce, kterou si

vytvořil, byla tak velká, že byl ochotný si radši trest odsedět, než aby kaktusy vrátil. (Pan
Holan neměl to srdce mu kaktusy vzít, a proto ho dovedl ke starému panu Holbenovi).
Ti dva spolu zůstali celou noc ve skleníku a obcházeli kaktusy.
Holben pak řekl panu Holanovi, že je to první člověk, který dovede kaktusy ocenit.

2
Vypravil proto Ráčka do Mexika, aby tam mohl sbírat kaktusy. Pan Holan se po roce
dozvěděl, že Ráček ukradl místním indiánům posvátný kaktus.
Ti ho pak svázali a posadili na kaktus posetý dlouhými ostny, následkem čehož pan Ráček
zemřel.

1.6 Sbírka známek

Pan Kraus měl v dětství nejlepšího přítele, chudého chlapce jménem Lojzík.
V dětství vášnivě sbíral známky, ale otec to neviděl rád. Jednou byl delší čas nemocný a
pak zjistil, že sbírka není v jeho tajné skrýši. Myslel si, že mu ji ukradl Lojzík, a proto s
ním přestal kamarádit. Zatrpkl a stal se z něj protivný a nepřátelský člověk.
Po padesáti letech našel sbírku na půdě v krabici, kam ji dal jeho otec.
Trauma z dětství se promítnou do dospělosti.