Historie Jugoslávie, část III.

Od konce války po rozpad federace

Situace po válce
• komunisté jsou po skončení války hlavní politickou silou
• kontrolují veškerou státní moc
• policie blokuje činnost nekomunistických stran
• opoziční tisk je zakázán
• v listopadu 1945 se konají parlamentní volby
– zmanipulovány i přes jistotu vítězství, Komunistická strana
Jugoslávie ovládá skupštinu
• účastnilo se 89% voličů, 88% volilo KSJ
• 29. listopadu 1945 zrušena monarchie a vyhlášena
Federální lidová republika Jugoslávie
• přijata nová ústava podle sovětského modelu
• komunistická strana má obrovskou podporu obyvatelstva
– není potřeba pomoci sovětských armád k uchopení a udržení
moci
– podpora založena na úspěšném osvobození Jugoslávie
a znechucení z předchozího královského režimu
• realizováno právo každého národa na vlastní existenci,
nesnažili se nastolit ideu jediného jihoslovanského
národa
– Makedonci uznáni jako národ
– Černohorci a muslimové v Bosně se stávají plnoprávnými
• hranice federálních států vytyčeny podle tradičních
hranic
• vytvoření Vojvodiny v Srbsku a Kosova – autonomní
jednotky
 Represe
• vůdce legální opozice Dragoljub
Jovanović ve vykonstruovaném
procesu na konci roku 1946
odsouzen k mnoha letům vězení
• vojenské potlačení posledních
ohnisek odporu trvajících od konce
války – ustašovců, četniků
– popravy bez soudu
• masakr v Bleiburgu – zabito
až 20 tisíc lidí, převážně ustašovců
• Mihailović zatčen v březnu 1946,
po zmanipulovaném procesu
v červenci 1946 popraven Proces s Mihailovićem
 Perzekuce
katolické církve

• využit fakt, že katolická

církev neodsoudila
ustašovský režim
• obviněna z násilného
pokatoličťování Srbů
• arcibiskup Alojzije Stepinac
odsouzen na podzim 1946
k 16 letům nucených prací
 Muži v čele
• do roku 1947 byla moc komunistů definitivně ukotvena
• hlavní rozhodovací moc je v rukou Tita, Edvarda Kardelje,
Aleksandra Rankoviće a Milovana Djilase

Miovan Djilas Aleksandar Ranković

Edvard Kardelj
Josip Broz „Tito“
• narozen 7. května 1892
v chorvatském Kumrovci,
v tehdejším Rakousku-Uhersku
• otec Chorvat, matka Slovinka
• vyučil se zámečníkem, pracoval jako
zámečnický pomocník, dělník
v hutích, závodech Škoda v Čechách
• za války v ruském zajetí
• přidává se k bolševikům, vězněn
po demonstraci v Petropavlovské
pevnosti
• do Jugoslávie se vrací v roce 1920
• zde od roku 1934 působí jako
profesionální revolucionář,
generální tajemník KSJ
Hospodářství
• země je po válce zdevastovaná
• vláda rozbíhá znárodňování
• začíná silná industrializace
• v letech 1947-51 probíhá první pětiletý plán
• zemědělství stagnuje, země má problémy
se zásobováním
• zemědělci jsou nuceni prodávat obilí státu
za stanovenou cenu
Konflikt
s východním blokem
• Stalin byl nespokojen s koncepcí Jugoslávie jako
velkého státního celku, vznikla by tak země
s potenciálem rovného partnerství se SSSR → Stalin
však nestál o partnerství, chtěl neomezenou moc
• Stalin chtěl dále odstranit Tita jako velice vlivnou
a silnou osobnost, i přesto, že plnil do písmene
Stalinovy rozkazy
• záminky pro rozpoutání roztržky
– rozmístění jugoslávských vojsk v Albánii
– rozhovor s bulharským vůdcem Georgi Dimitrovem
• ten formuloval jako reálnou možnost vznik federace Bulharska,
Jugoslávie a Albánie
• Stalin zprávy považoval za pokus o narušení sovětské
dominance ve východním bloku
• Stalin navrhnul jako součást intrik vytvoření společného státu
z Jugoslávie a Bulharska
– zřejmě chtěl nahradit vedení loajálními komunisty a podřídit útvar
sovětské nadvládě
– přesné důvody nejsou známy
• KSJ v březnu 1948 návrh zamítlo
• Stalin si to vykládá jako vzpurný Titův postoj
• z jugoslávské armády a z civilního sektoru jsou staženi sovětští
poradci
• Stalin a Molotov posílají dopis s vysvětlením
– kritizují rozpoutání atmosféry antisovětismu, šovinismu, podporu
kapitalismu
– kritizovali také kroky aplikované podle sovětského vzoru
– označil Djilase, Rankoviće, Kidriče a Vukmanoviće-Tempa (nejbližší
Titovy spolupracovníky) za pochybné marxisty -> snaha o rozdělení
vedení
• Tito odmítá jejich
nabídku na rezignaci
• ÚV KSJ v dubnu 1948
odmítá oficiálně sovětská
obvinění
• Tito nabízí dva
zkompromitované
jugoslávské prominenty
jako vysvětlení příčiny
problému
• Stalin zostřuje obvinění,
obviňuje již i Tita
Andrija Hebrang
• KSJ opět odmítá nařčení,
vylučuje ze strany
funkcionáře podporující Sreten Žujović
sovětské stanovisko,
Hebranga a Žujoviće
• následovala exkomunikace KSJ z Informbyra
• koncem roku 1948 se snižuje objem výměny zboží mezi zeměmi
• objevují se ozbrojené incidenty na hranicích
• v červnu 1949 byly přerušeny ekonomické kontakty, v září byly
vypovězeny spojenecké smlouvy se státy východního bloku
• v polovině roku 1949 vedoucí členové KSJ označili Stalinův režim za
diktaturu, která nemá nic společného s marxismem
• zahraniční politiku SSSR označili za imperialistickou
• byl zřízen internační tábor pro sovětské sympatizanty -
Goli otok
• sovětská vojenská intervence nebyla realizována kvůli obavám
z loajálního obyvatelstva a intervence západního světa
Vězení na Goli otoku
 Zlepšení vztahů
se Západem
• Jugoslávie se ocitá v tíživé ekonomické situaci, izolaci
• potřebuje navázat vztahy se Západem
– ten vidí příležitost, jak zmenšit vliv východního bloku
• Jugoslávie získává půjčky, pomoc při potravinové krizi
• dostává výzbroj pro armádu
• Jugoslávie však udržuje svou nezávislost a suverenitu
• v roce 1953 přijat Balkánský pakt
– dohoda o přátelství mezi Řeckem, Tureckem a Jugoslávií
– garantovala pomoc členů NATO při napadení
• Jugoslávie však do NATO nevstoupila
 Hledání nové
ideologické opory
• je zaveden tzv. státní kapitalismus, určitá decentralizace
• v podnicích vznikají dělnické rady, nejdůležitější pravomoci
však zůstávají v rukou centrálních orgánů
• socialistický realismus byl opuštěn, nebylo zasahováno
do umělecké tvorby, lidem se do rukou dostala moderní díla
• kritika režimu však nebyla tolerována
• v roce 1953 bylo upuštěno od kolektivizace, vlastnictví půdy
však omezeno na 10 hektarů
• komunisté navazují vztahy se západními socialistickými
a sociálně demokratickými stranami
• v roce 1952 se strana přejmenovala na Svaz komunistů
Jugoslávie
• strana však vnitřně stále zachovává tradiční komunistickou
strukturu, reformy provedeny převážně za účelem odlišení se
od SSSR
Obrat východního
bloku
• po smrti Stalina se Sověti snaží o normalizaci vztahů mezi
zeměmi a žádají, aby se Jugoslávie vrátila do východního
bloku, ta odmítá
• SKJ (Svaz komunistů Jugoslávie) se začíná vnitřně dělit na dva
proudy
– konzervativce s Titem v čele, kteří chtěli zastavit reformy
– liberály, kteří chtěli v reformaci pokračovat
• po sesazení čtvrtého nejmocnějšího muže SKJ, Milovana
Djilase, za kritiku vedení se reformní kroky zastavily
• Jugoslávie se začíná opět sbližovat se SSSR, nechce však plný
návrat do východního bloku pod taktovku Sovětského svazu
– Tito chtěl získat pozici spoluvůdce ve východním bloku
• na podzim 1954 SSSR přistupuje na podmínky Jugoslávie
• zlepšení vztahů, ve východním bloku se ustupuje od
protijugoslávské propagandy
• v červnu 1955 přijíždí do Bělehradu Chruščov,
je přijata Bělehradská deklarace
• garantována nezávislost a suverenita všech
států FLRJ, nevměšování do vnitřních
záležitostí, náhrada škod vzniklých blokádou
 Opětovné
ochlazení vztahů
• Tito se snaží v zemích východního bloku podporovat síly
působící rozkladně na dosavadní systém za účelem získání
větší moci
– Jugoslávie je obviňována jako jedna z příčin vzniku krize v Polsku
a Maďarsku, její moc je Sovětským svazem omezena
• Jugoslávie kritizuje sovětskou vojenskou intervenci
v Maďarsku
• vedení SKJ napadá sovětskou politiku
• roku 1957 byla opět zavedena protijugoslávská kampaň
ve východním bloku
• definitivní rozpor po předložení nového programu SKJ
1958, ve kterém byl ostře kritizován sovětský systém
 Vývoj
do Titovy smrti
• Jugoslávie díky turistickému ruchu a dřívější pomoci Západu i
SSSR udržovala stálý ekonomický růst
• byly otevřeny hranice, tím se zredukovala nezaměstnanost
• Makedonci, Černohorci a Muslimové z Bosny byli
konstituováni jako národ
• Jugoslávie praktikovala tzv. houpačkovou politiku
v mezinárodních vztazích
– střídavě se přikláněla k Západu či Východu podle výhodnosti
• roku 1963 vyhlášena nová ústava, země přejmenována na
Socialistickou federativní republiku Jugoslávie
• v průběhu 60. a 70. let se díky přerozdělení moci, počátku
hospodářské, demografické a sociální krize a kvůli
politickému potenciálu začíná opět šířit nacionalismus
• roku 1967 vydána Deklarace o postavení a názvu
chorvatského spisovného jazyka
– požadovala zrušení jazykové unie se Srby, Černohorci a Muslimy
z roku 1954
• roku 1968 propukají demonstrace
– studenti požadující očištění strany
– v listopadu demonstrují v Kosovu Albánci, požadují zřízení
albánské republiky
• vyřešeno posílením pravomocí
• v roce 1971 vrcholí nepokoje v Chorvatsku
– nacionalismus se místním komunistům, požadujícím větší
autonomii, vymyká z rukou
– vyostřuje se protisrbská propaganda, srbská menšina se
vyzbrojuje
– objevují se požadavky na vytvoření vlastní chorvatské armády
a separaci republiky
– chorvatští vůdci po ostré kritice Tita ustupují a rezignují
Tito umírá
• 4. května 1980 Tito umírá ve věku 87 let
 Počátek problémů
• moc přebírá skupina komunistických vůdců
• komunistické vedení stále utužuje režim a potírá jakoukoli
opozici
• nacionalismus stále kumuluje, není však schopen svrhnout
režim → je nemožné, aby se spolu skupiny domluvily
• v roce 1981 v Kosovu opět propukají nepokoje, krvavě
potlačeny armádou
• cesta k rozpadu
– nezaměstnanost stále stoupá
– zemědělství se dostává do krize
– objem zahraničních půjček se od roku 1975 ztrojnásobil
– obrovská inflace
• v roce 1986 sovětská strana v čele
s Gorbačovem přiznává odpovědnost
za neshody v letech 1948-53 a po roce
1958
• změny v SSSR začínají předbíhat ty
provedené v Jugoslávii, ta ztrácí svou
ideologickou oporu
• již nemůže těžit z napětí mezi bloky
• zahraniční pomoc je omezena, země
začínají vymáhat půjčené peníze
• vedení se začíná štěpit
• roku 1986 se stal vedoucím Svazu
komunistů Srbska Slobodan Milošević
– prezentuje se jako reformátor ze účelem
získání popularity, ve skutečnosti radikální Slobodan Milošević
nacionalista
– využívá krize v Kosovu pro dosažení svých
cílů
• Miloševićovi se podařilo odstranit vedení komunistů v Černé
Hoře, Vojvodině a nakonec i v Kosovu a nahradit je loajálními
muži
• na přelomu let 1988 a 1989 propukají v Kosovu obrovské
nepokoje
– byl zaveden policejní režim, zrušena autonomie Kosova
a Vojvodiny
• Slovinci pragmaticky kritizují srbský postoj k Albáncům,
sami také využívají nacionalismu
• Milošević zahajuje nepravdivou propagandistickou kampaň
poukazující na diskriminaci bosenských a chorvatských Srbů
• v lednu 1989 se Svaz komunistů Slovinska zříká monopolu
a umožňuje funkci dalších stran
• vztahy mezi Slovinskem a Srbskem se zhoršují
 Počátek
separace
• Svazy komunistů Slovinska a Chorvatska
vystupují z federální organizace komunistů
• v Chorvatsku se rychle množí nekomunistické
strany, velkou popularitu získává Chorvatské
demokratické společenství v čele s Franjo
Tudjmanem, ten se stává po volbách de facto
prezidentem
– antikomunistická, šovinistická strana
– ostře vystupovala proti Srbům jako proti
méněcenné rase
• v dubnu 1990 se ve Slovinsku konají svobodné
volby
– vyhrává blok DEMOS – Demokratska opozicija
Slovenije
• 23. prosince 1990 se konalo referendum o
samostatnosti Slovinska, 88% voličů volilo Franjo Tudjman
úplnou samostatnost
• Svaz komunistů Srbska se přejmenovává na Socialistickou
stranu Srbska, vítězí ve volbách
• Milošević se stává prezidentem
• v Černé Hoře vítězí Miloševićovi oddaná Demokratická strana
socialistů
• v Bosně a Hercegovině výsledky odrážejí národnostní složení
– Strana demokratické akce (muslimové) 40%,
Srbská demokratická strana Bosny a Hercegoviny 30%, Chorvatské
demokratické společenství Bosny a Hercegoviny 20%
– vytvoření koalice
• v Chorvatsku se formuje ze srbské menšiny separatistické hnutí,
počátkem roku se objevují první boje
• Milošević a Tudjman se tajně scházejí a domlouvají se
na nebránění si v anektování různých částí Bosny
a Hercegoviny
• je vyhlášena stínová republika Kosovo, v referendu se Albánci
vyslovují pro nezávislost
• Milošević zavádí další represe
 Nezávislost
Chorvatska a Slovinska
• 25. června 1991
vyhlašují Chorvatsko
a Slovinsko nezávislost
• Slovinské vyhlášení se
obešlo téměř bez bojů
• v Chorvatsku se však
rozhořel obrovský
konflikt
• separatisté
podporovaní
jugoslávskou armádou
ovládli postupně
až třetinu Chorvatska
 Konec
socialistické Jugoslávie
• Milošević se přeorientoval na vytvoření zmenšené
Jugoslávie, ztrácí zájem na likvidaci režimu v Chorvatsku
• v prosinci 1991 požádalo Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie
a Bosna a Hercegovina EU o uznání nezávislosti
• 7. ledna 1992 byly zastaveny boje v Chorvatsku
• v lednu 1992 byla potvrzena nezávislost Chorvatska
a Slovinska v původních federálních hranicích
• Socialistická federativní republika Jugoslávie přestává
existovat
• boje o samostatnost a suverenitu národů však dále
pokračují
• některé konflikty nebyly zcela dořešeny dodnes
Rychlík, J., Tejchman, M.,
Perenčevic, M; Pelikán, J. aj.;
Dějiny Chorvatska, Dějiny Srbska,
NLN 2007 NLN 2006

Hradečný, P., Glenny, M.;

Hladký, L.; Balkán 1804-1999,
Dějiny Albánie, BB art 2003
NLN 2008

Šesták, T., Tejchman,

M., Pelikán, J., Tejchman, M.;
Havlíková, L., Hladký, L.; Balkán ve válce a v
Dějiny jihoslovanských revoluci 1939 - 1945,
zemí, Karolinum 2008
NLN 1998, 2009