GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM

KORYČANSKÉ PASEKY 1725

Soudobé dějiny a geopolitika

BĚLORUSKO

Případová studie

Autoři: Patricie Horňáková a Jakub Zajíc

Třída: 8.A8, 4.A

2022
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

Obsah
Úvod..................................................................................................................................3

1. Historie Běloruska.........................................................................................................4

1.1 Bělorusko v 90. letech.............................................................................................4

1.2 Základní informace………………………………………………………………..5
2. Rusko-běloruské vztahy................................................................................................5

3. Budoucnost Běloruska..................................................................................................6

4. Alexandr Lukašenko......................................................................................................6
6. Únos letadla...................................................................................................................8

Zdroje a literatura..............................................................................................................9

2
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

Úvod

Bělorusko je vnitrozemský stát aktuálně sužovaný autoritářským režimem Alexandra

Lukašenka. Vítězství tohoto prezidenta v běloruských volbách v roce 2020 rozpoutalo
v zemi masové protesty kvůli zfalšovaným výsledkům. V této práci se budeme zabývat
problematikou Běloruska a podrobně se zaměříme především na jeho historii, rusko-
běloruské vztahy a nakonec Lukašenka, který je mnohými státy považován za
posledního diktátora v Evropě.

3
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

1. Historie Běloruska
Na začátek je důležité zmínit, že Bělorusko nemělo svůj vlastní stát až do 1. světové
války. Území, na kterém se dnes nachází Bělorusko, však v historii formovalo více dnes
sousedních států jako například Litva, Polsko či samotné Rusko. Bělorusko postrádá
tradici samostatné státnosti, jelikož bylo po většinu času součástí jiných státních celků,
které se na jeho území vystřídaly. V březnu 1918 se (jako důsledek brestlitevského
míru) však Bělorusko dostalo pod správu Německa. Toho využili běloruští nacionalisté
a vyhlásili samostatnou Běloruskou republiku, které ihned Německo garantovalo
nezávislost. Trvání republiky však bylo velmi krátké - 1. 1. 1919 došlo k invazi Rudé
armády do Běloruska a ustanovení socialistické správy. Bělorusko se v roce 1922 stalo
zakládající republikou Sovětského svazu. Pod Stalinovou vládou začalo docházet k
obrovským čistkám, nejznámějším incidentem byla masová poprava asi 250 000 lidí v
Kuropatském lese poblíž Minsku. V roce 1941 do Běloruska vtrhla Hitlerova vojska a
okamžitě nastolila velmi tvrdý režim. V důsledku napadnutí země
nacistickým Německem a jeho okupací utrpělo Bělorusko velké škody. Když bylo
roku 1944 osvobozeno vojsky Rudé armády a partyzány, všechna města země byla
zruinována a průmysl zničen. V druhé světové válce Bělorusko ztratilo asi 2 225 000
obyvatel. Země byla osvobozena Rudou armádou v roce 1944. Po válce došlo k
obrovskému rozvoji průmyslu a Bělorusko se stalo jednou z nejrozvinutějších zemí
SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu bylo Bělorusko znovu samostatné a nezávislé,
nakrátko zde zavládla demokracie, zároveň se však země potýkala s hospodářskými
problémy, neboť zastaralý nereformovaný průmysl a zemědělství nebyly již nějakou
dobu životaschopné.

1.1 Bělorusko v 90. letech

Jedním z nejdůležitějších milníků v dějinách nezávislého Běloruska byly první
prezidentské volby konané v červenci roku 1994. V nich zvítězil se ziskem kolem 80 %
hlasů Alexander Lukašenko. Ten ve své volební kampani prosazoval utužení
politických a ekonomických vztahů s Ruskem a „boj proti privatizaci“. Od tohoto roku
až dodnes v zemi fakticky probíhá opravdová válka politického režimu proti běloruské
historické vědě. Vláda se snaží obnovit základní koncepty ruské a sovětské
historiografie, a to jak ve vědě, tak i ve výkladu dějin.
4
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

1.2 Základní informace

Bělorusko je vnitrozemský stát ve východní Evropě. Hraničí s Polskem na západě,
Litvou na severozápadě, Lotyšskem na severu, Ruskem na severu a východě a s
Ukrajinou na jihu. Hlavním městem je Minsk, který leží zhruba v centru země. V zemi
žije přibližně 9,5 milionu obyvatel. Ještě před koncem 90. let přesahovala populace
Běloruska 10 milionů, od té doby však počet obyvatel převážně klesá. Po rozpadu SSSR
došlo k nepovedené transformaci na volnotržní ekonomiku, a proto se země dostala do
hluboké krize. V letech 1991–94 poklesla průmyslová výroba o 30 %, míra inflace v
tomto období byla 2000 % a v roce 1994 žilo pod úrovní životního minima 60 %
obyvatel. Porodnost se zde řadí k nejnižším na světě. Vzhledem k tomu, že rozloha
Běloruska je více než 2,5krát větší než rozloha České republiky, je zde hustota obyvatel
výrazně nižší. 78 % obyvatel žije ve městech. Odhaduje se, že cca 3 až 3,5 milionu
Bělorusů žije v zahraničí. Již v dobách carského Ruska byla však běloruština vystavena
útlaku a preferována byla státními orgány ruština. Současná běloruská vláda v tomto
trendu pokračuje. Výsledkem je rusifikace Běloruska, tj. stav, kdy v běžné praxi a často
i ve školství je užívána ruština, zatímco spisovná běloruština je znakem spíše národně
orientované inteligence a protilukašenkovské opozice, jejíž účast na společenském
životě a vliv na něj jsou státním aparátem potlačovány.

2. Rusko-běloruské vztahy
Ruská federace je aktér, který nejvýrazněji zasahuje do dění na běloruské půdě. Rusko
je jednak nepostradatelným obchodním partnerem Běloruska, ale je také velkou oporou
Lukašenkova režimu. V minulosti poskytlo vojenskou podporu při potlačování několika
masových protestů. Závislost na Rusku si Bělorusko vybudovalo především v Sovětské
éře, kdy proběhlo úspěšné začlenění Běloruska do sovětského systému. Po pádu SSSR
došlo k uzavření mnoha bilaterálních dohod mezi Jelcinem a Lukašenkem, které vedly k
úzké spolupráci obou zemí na poli obchodní a vojenské politiky. Tyto dohody byly pro
Bělorusko životně důležité. Vzájemné vztahy se ale začaly zhoršovat s nástupem
současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten odmítl Bělorusko nadále
podporovat a došlo k několika diplomatickým konfliktům. Ačkoliv jsou od té doby
diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi poměrně nestabilní a plné rozporuplných

5
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

emocí, chuť k vzájemné spolupráci neutuchá. Oba lídři vidí ve spolupráci se svým
protějškem určité benefity. Lukašenko Rusko vnímá jako „staršího bratra“ a vidí v něm
silného spojence, zatímco Putin vnímá Bělorusko jako strategické území a „bránu k
Západu“. V návaznosti na současné protesty a politickou krizi v Bělorusku, nabídl
prezident Putin Lukašenkovi finanční i vojenskou pomoc. Samotný Lukašenko je však
jen Putinova loutka. Jeho udržení na postu prezidenta je pro Rusko velmi strategické.
Pokud by nastala situace, že bude na post prezidenta zvolena osoba s demokratickými
úmysly, mohl by hrozit podobný scénář jako na Ukrajině, kde Rusko již ztratilo svůj
vliv a snaží se ho získat zpět násilným způsobem formou války.

3. Budoucnost Běloruska
Další vývoj situace je těžko předvídatelný. Záleží nejen na vnitropolitické situaci v
Bělorusku, ale také na přístupu všech výše zmíněných aktérů, zejména na Ruské
federaci, jejíž přístup je nejobtížněji předvídatelný. Stanovisko Evropské unie je
dlouhodobě poměrně stálé, a proto se ze strany EU nedají očekávat žádné radikální
změny v postoji. V další části jsou nastíněné čtyři možné scénáře dalšího vývoje.
V případě konfliktu mezi Běloruskem a Ruskem nemá Bělorusko bezmála šanci. A to
nejen kvůli strategické chybě, kdy odevzdalo všechny jaderné hlavice nazpět Rusku.

4. Alexandr Lukašenko
Narodil se v roce 1954 v obci Kopys na severu Běloruska svobodné matce Jekatěrině
Lukašenkové. Totožnost jeho otce není veřejně známa – podle medií byl romské nebo
snad židovské národnosti. Lukašenko sám sebe ovšem označuje za
stoprocentního Bělorusa. Ve škole byl problémovým žákem a v době dospívání muselo
být jeho chování řešeno ve spolupráci s příslušníky milice. Po vystudování učitelského
ústavu se přidal k sovětské armádě a stal se tajemníkem kolchozu. Následně studoval na
univerzitě v Horkách, kde vystudoval historii, společenské vědy a ekonomii. Od roku
1987 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu KSSS a hlásil se k sovětským
ideálům. V roce 1991 Lukašenko podporoval srpnová puč proti ruskému prezidentovi
Michailu Gorbačovovi, protože nesouhlasil s rozdělením Sovětského svazu a se
samostatností pro Bělorusko. Stoupence běloruské nezávislosti považoval za zrádce a
agenty západního imperialismu. V červenci 1994 byl zvolen prvním prezidentem

6
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti Stanislava Šuškeviče. Byl

rozhodně proti běloruské nezávislosti a nechtěl rozpad Sovětského svazu. Chudoba a
sentiment po mocném a mohutném Sovětském svazu přivedly v roce 1994 do
prezidentského křesla Alexandra Lukašenka. Lukašenko svedl hospodářské problémy
země na korupci v mocenském aparátu a slíbil je vyřešit. Měl silnou podporu ze strany
Ruska, které mělo zájem o vliv v bývalých sovětských republikách. Po dvou letech své
vlády vyhlásil Alexandr Lukašenko referendum o změnách v ústavě, jehož výsledky za
pomoci silových struktur zmanipuloval. Posléze rozpustil parlament a stal se jediným
vládcem země, který ve svých rukou soustřeďuje veškerou moc. Hospodářské problémy
země však Lukašenko nevyřešil, reformy, které byly zahájeny po rozpadu Sovětského
svazu, zrušil a dále udržuje centrálně plánovanou ekonomiku a kolchozní systém v
zemědělství. Bělorusko je již několik let na samém ekonomickém dně. Prezident má
přesto pět vlastních rezidencí, ochranku o síle více než 2000 mužů, a dokonce má k
dispozici i jeden zimní stadion pro své soukromé potřeby. Jediný způsob, jak může
tento režim přežívat, jsou dotace z Ruska výměnou za politiku sjednocování obou zemí.
Jelikož má pod kontrolou 95 procent sdělovacích prostředků, může kdykoli kohokoli v
tisku či v televizi obvinit z krádeže, defraudace či úplatkářství a dotyčný nemá možnost
se bránit. Tohoto prostředku používá Lukašenko k diskreditaci a ekonomické likvidaci
svých politických oponentů a zastánců běloruské samostatnosti.  Znovu byl zvolen v
roce 2001. V roce 2004 s pomocí referenda zrušil limit, kolikrát je možné být
prezidentem. Následně zvítězil i ve volbách v letech 2006 a 2010. Všechna tato
hlasování (1996, 2001, 2006, 2010) byla doprovázena demonstracemi v ulicích Minsku.
Protesty desetitisíců lidí byly vždy rozehnány policií a opoziční aktivisté byli zatčeni a
někteří také vězněni.

5. Zmanipulované volby v roce 2020

Alexandr Lukašenka čelí ve své dlouhé prezidentské kariéře trvající už od roku 1994
doposud největší výzvě v podobě bezprecedentních protestů. Ty vypukly po
zfalšovaných volbách 9. srpna 2020, ve kterých podle oficiálních výsledků vyhrál už v
prvním kole s výsledkem 80,1 % hlasů, přičemž jeho hlavní vyzývatelka Svjatlana
Cichanouská měla získat pouhých 10,12 %. Na rozdíl od předchozích – rovněž
zfalšovaných voleb, ve kterých Lukašenka vyhrával s podobným podílem hlasů,

7
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

tentokrát oficiální výsledky zcela jednoznačně neodráží realitu a podle údajů z

některých volebních komisí je pravděpodobné, že ve skutečnosti volby vyhrála
Svjatlana Cichanouská. Protestní hnutí v Bělorusku nicméně nevzniklo čistě jen v
důsledku zfalšovaných voleb, ale dlouhodobého odcizení Bělorusů od režimu
Lukašenky, ke kterému se přidala nezvládnutá reakce na celosvětovou pandemii
COVID-19 a dlouholetá stagnace běloruské ekonomiky. Zhruba 3000 demonstrantů
bylo zatčeno, desítky zraněno. Ke 13. 8. bylo při pokračujících masových protestech
zatčeno již 6000 lidí a dva lidé zemřeli. Policie se snažila protesty, odehrávající se ve
více než 33 městech, potlačit pomocí slzného plynu, gumových projektilů, vodních děl a
světelných a zvukových granátů. Hlavní Lukašenkova vyzývatelka Svjatlana
Cichanouská odmítla výsledky voleb přijmout a prohlásila se za jejich vítězku. Šest
volebních komisí v Minsku oznámilo, že v jejich okrsku výrazně zvítězila
Cichanouská. Všichni prezidentští kandidáti kromě Lukašenka výsledek voleb
zpochybnili u běloruské Ústřední volební komise.

6. Únos letadla
Dalším bodem, kdy se Bělorusko vrátilo zpět na titulní strany, byl tzv únos letadla.
Během pravidelného letu Ryanair 4978 na lince z Athén do Vilniusu dne 23. května
2021 bylo letadlo Boeing 737-8AS (registrace SP-RSM) v běloruském vzdušném
prostoru – těsně před jeho opuštěním – donuceno stíhačkou MiG-29 běloruského
letectva přistát v Minsku. Důvodem bylo to, že se na palubě nacházel 26letý novinář
Raman Pratasevič (ten byl následně vzat do vazby), který byl kritik běloruského režimu.
Otázkou je, proč však Bělorusko tak mezinárodně riskovalo kvůli jednomu muži? Tak
zaprvé, bylo to gesto. Většina běloruské opozice je v exilu v zahraničí včetně se
Světlanou (ta je momentálně v litevském exilu) a ani to nemusí znamenat bezpečí, jak
ukazuje tento incident. Za druhé, je to pro Bělorusko a Rusko cenný náboj pro zasévání
pochybností a odvedení pozornosti. Odpovědí na celý tento incident ze strany západu
bylo zákaz létání nad Běloruskem – to bude stát režim až 2mld. za rok.

8
GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

9
 GYMNÁZIUM ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
KORYČANSKÉ PASEKY 1725

Zdroje a literatura
Praha-Bělorusko-Jelínková (arcig.cz)
04.pdf (jcu.cz)
Is.muni.cz
https://is.muni.cz › VESELA…PDF
Bělorusko-ruské vztahy (Vliv vývoje bělorusko-ruských vztahů – IS MUNI
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eastern-partnership/belarus/
Historie Běloruska – Regionální geografie Evropy (upol.cz)
Volby prezidenta Běloruska 2020 – Wikipedie (wikipedia.org)
https://youtu.be/4CIyCHODWhQ

10