Češi na rusi jako základ

československých legií
Okolnosti migrace Čechů na území ruského impéria
Imigrace etnických Čechů do ruské říše má své počátky v roce 1861,
kdy bylo v Rusku zrušeno nevolnictví. Po potlačení polského povstání v
roce 1863 se carská vláda rozhodla podpořit imigraci Čechů, Němců,
Maďarů i dalších národností jako krok k potlačení a rozředění polského
nacionalismu. Hlavní vlna přistěhovalců přicházela v průběhu
šedesátých let devatenáctého století, s pokračujícím pramínkem nových
Čechů v průběhu druhé poloviny devatenáctého století a prvního
desetiletí století dvacátého.
Imigrace se soustředila především na velká města jako Moskva,
Petrohrad a Kyjev, dále pak na Volyni díky její blízkosti české domovině
a uvolněným oblastem po potlačení polského povstání a v neposlední
řadě na černomořskou oblast v chersonské oblasti.
Z těchto oblastí je z pohledu české kulturní přítomnosti nejdůležitější
Volyňská oblast. Tato oblast s relativně kvalitní půdou lákala české
imigranty převážně pro nízké ceny půdy, možnosti odpuštění daní stejně
jako oproštění od vojenské povinnosti. Imigrace byla podporována jak z
ruské strany, tak ze strany některých českých politiků, kteří preferovali
migraci do „spřátelených“ slovanských zemí,více než do Ameriky kde
převládali, do jisté míry oprávněné, obavy z rozpuštění české kultury v
kultuře anglo-saské.
Rakouské úřady se na migraci dívali s značnou nelibostí, a přestože
byla emigrace povolena, císařské úřady ji omezovaly na bázi obvinění
že se jedná o úmyslné vyhýbání se vojenské službě.
Zemědělství Čechů v Rusku
Před příchodem Čechů bylo zemědělství v osidlovaných oblastech v
podstatě nezměněné oproti zemědělství středověkého. Místní obyvatelé
používali jen minimálně kovové nástroje, měli pluhy i povozy prakticky
bez dřeva.
Češi si sebou z domoviny přinesli lehké, moderní pluhy, mlátičky obilí i
další nářadí. Stejně tak přinesli znalosti efektivního hnojení polí. Oproti
původnímu obyvatelstvu pak díky těmto výhodám získávali až 4x větší
zisky například obilí.
Další oblastí kde Češi uplatnili své znalosti bylo ovocnářství. Pomocí
naroubovaných větví dokázali získat celé sady kvalitních ovocných
stromů. Pěstovali převážně jabloně, hrušně.
Poslední významnou oblastí zemědělského zájmu Čechů je chmelařství.
To se rozrostlo do té míry že před počátkem první světové války tvořila
převážně česká produkce ve Volyni většinu v Rusku pěstovaného
chmelu
Řemesla a průmysl v krajanských rukách
Nejvýznamnějším průmyslovým počinem českých imigrantů byly určitě
pivovary. Ty vznikali paralelně s rozšířením pěstování chmelu a mezi
počátky na konci šedesátých let a první světovou válkou vzniklo více
než dvacet pivovarů. Ty pak produkovali pivo nejen pro českou a lokání
spotřebu, ale vyváželi ho i do Kyjeva či Varšavy.
Další významnou oblastí českého zájmu byl kovozpracující průmysl. V
průběhu druhé poloviny devatenáctého století tak vznikla řada
kovářských, kovozpracujících, slévárenských i strojírenských dílen a
továren. Mnohé firmy se zabývali primárně zemědělským nářadím.
Kromě těchto oborů pak Češi zakládal produkce mnoha různých dílen a
továren. Vznikali tak cementárny, tkalcovské dílny, provaznictví a
výrobny hudebních nástrojů
Krajanská kultura a školství
Nedlouho po ustanovení českých osadníků v Rusku, založili tito školy
vyučující v češtině základní znalosti a dále ruštinu v snaze umožnit lepší
komunikaci a zapojení s původním obyvatelstvem. Tyto snahy byly v
první fázi podporovány ruskými úřady jako snaha o integraci migrantů.
Teprve později v průběhu osmdesátých došlo k snaze ruských úřadů
omezit českou a nepravoslavnou výuku v českých komunitách. V
následujících letech pak rusifikace dosáhla takové míry, že v období
těsně před vypuknutím války prakticky vymizeli české školy.
Jedněmi z prvních českých uskupení byly sbory dobrovolných hasičů.
Tyto organizace nejenže zajišťovali likvidaci živelných katastrof, ale
tvořili i kulturní centra českých obcí. Organizovali oslavy svátků a
dobrovolnické divadlo, stejně jako hudební produkce a lokální české
kapely
Druhou významnou skupinou kulturního života krajanů byly sokolské
spolky. Tyto organizace pomáhali držet českou identitu proti rusifikačním
tlakům a umožňovali udržovat vztahy s komunitou zpět v Čechách.
Volyňští sokolové se pak na konci devatenáctého století zúčastnili i
všesokolského sletu v Praze.
Krom zmíněných, existovali i další české kulturní aktivity, jako například
čtenářské kluby či přítomnost českých hospod. Nejvýznamnějším
centrem české kultury mimo Volyni se stal Kyjev, kde mimo jiné vznikla
„Beseda“ jako významná krajanská organizace propagující nejen
kulturní, ale i ekonomickou, politickou a dobročinnou činnost krajanů v
Rusku.
Vypuknutí první světové války
Z pohledu ruského vypukla první světová válka dne 6.srpna 1914 jako
důsledek vypovězení války ruskému impériu rakousko-uherskou říší. Z
pohledu Čechů a Slováků žijících v ruské říši tato událost znamenala
dilema loajality. Čechoslováci v Rusku se v tomto období dají rozdělit na
dvě významné skupiny.
První z nich byli ti, kdo již získali občanskou příslušnost ruského státu.
Tato skupina byla ruskými úřady považována za v podstatě totožnou
jakékoliv jiné národnostní skupině na ruském území. To znamenalo
branou povinnost, avšak v praxi nulové represe z pohledu
národnostního.
Druhou skupinou byli ti kdo pobývali, třeba i dlouhodobě na území ruska
ale nebyly jeho státními příslušníky. Ti byli okamžitě po vypuknutí
konfliktu povolání spět do Rakouska-Uherska jako důsledek brané
povinnosti i vypuknutí válečného stavu obecně.
Členové druhé jmenované skupiny ve své většině odmítli povolávací
rozkazy a s nimi i svou poslušnost Rakousku které bylo většinou
emigrantů považováno za sílu veskrze utlačující. I přes tyto postoje bylo
toto obyvatelstvo relativně rychle persekuováno ruským státním
aparátem. Povětšinou jim byli zabaveny majetky, byli internováni a v
některých případech byli deportováni na Sibiř.
Organizace Československého obyvatelstva po počátku konfliktu
Již v den vyhlášení války, stejně jako v dny následující se ve všech
velkých městech konaly schůze lokálních spolků. Na schůzi v Kyjevské
„Besedě“ svolané „Českým komitétem“ je jménem národa
československého vypovězena válka Rakousko-Uhersko. Jediné české
noviny v Rusku, „Čechoslovan“ oslavuje myšlenku odporu proti
rakouskému mocnářství.
Zástupci českého komitétu jsou 20. srpna přijmutí carem Mikulášem II. V
Moskvě. Zde předávají spis vztahující se k československé otázce a
míří na myšlenku Ruska, s carem v čele, jako ochránce slovansho
celku.
V průběhu zbytku srpna a celého září pak dochází ke schůzím
krajanských spolků a audiencím u cara, které vrcholí vydáním
manifestu, v kterém car Mikuláš vyslovuje svou podporu české věci a
slibuje navrácení práv a území.
Vznik České družiny
Státní příslušníci Ruska českého původu již od vypuknutí konfliktu
narukovali do ruské armády. Záležitost s rakouskými státními příslušníky
byla o něco složitější. Přesto je již 12. srpna projednáno a schváleno
vytvoření české dobrovolnické jednotky. Toto je pak nařízeno ruskou
vojenskou radou 20. srpna, čímž se počítá oficiální počátek
československých jednotek v Rusku.
Za ústředí nově vznikajícího útvaru je určen Kyjev a kyjevský krajanský
spolek je určen jako hlavní organizační jednotka akce. V první fázi
počítá ruské velení s přibližně 540 dobrovolníky rozdělené mezi 2 roty.
Okamžitě po vyhlášení organizace jednotky však krajanské spolky ve
všech velkých ruských městech zahltí veliký zájem o vstup do
organizovaného pluku, a tak vznikají nakonec roty 4, o celkem 720
mužích z nichž 7 byli Slováci. Velení nového útvaru je rozděleno mezi
důstojníky ruské carské armády a české důstojníky se zkušenostmi
převážně z Rakouských vojsk. Ruští důstojníci stojí v čele jednotlivých
útvarů, Češi pak dělají zástupce a velí nižším organizačním útvarům
Po chatrném několikadenním výcviku probíhá dne 11.října, na svátek
svatého Václava dle ruského kalendáře, oficiální přísaha české družiny.
Ta získává prapor s svatováclavskou korunou na rudo-bílém poli, dar od
Čechů v Moskvě, který je posvěcen Kyjevským metropolitou.
Mezi těmito originálními legionáři, takzvanými starodružníky, bylo i
několik zajímavých osobností. Tou pravděpodobně nejznámější
osobností původní české družiny by byl pozdější československý
generál, ministr a premiér Jan Syrový.