Historie Jugoslávie

část II.

Jugoslávie za 2. světové války

Pakt Tří a převrat
• 25. března 1941 Jugoslávie
přistupuje k Paktu tří
– obyvatelstvo se bouří, největší
nepokoje v Srbsku:
– „Raději válku, než pakt.“,
„Raději hrob než otroctví.“

• 27. března převrat provedený

skupinou důstojníků pod
vedením generála letectva
Borivoje Mirkoviće
– regentská rada a vláda sesazena
– Petr II. předčasně zplnoletěn
a dosazen na trůn, regent Pavel
předán Britům

Borivoj Mirković
 Německý útok
a kapitulace
• Hitler reaguje 6. dubna
útokem, zahajuje jej
bombardováním Bělehradu
– Jugoslávie je definitivně
vtažena do války
– 24 německých, 23 italských,
5 maďarských divizí,
přes 200 letadel
• již 10. dubna prolomena
nejdůležitější obrana
• kompletní porážka již
15. dubna
• Petr II. s vládou odcházejí
do exilu do Řecka a dále
do Británie
• 17. dubna 1941 podepsána
bezpodmínečná kapitulace
rozdrcené armády Královský palác v Bělehradě
 Kapitulace
jugoslávské armády
 Okupace
• nacisté okupují Srbsko, Banát a část
Kosova
– velké nerostné bohatství: olovo, zinek,
měď, antimon, stříbro
• do čela země dosazen germanofil
Milan Nedić
• opora režimu:
– pomocná policie srbských fašistů (ZBORu)
– dobrovolnické oddíly pro boj s partyzány
– pracovní oddíly mládeže
z tzv. Pracovní služby
– Ruský ochranný sbor – bělogvardějští
emigranti
– tzv. legální četnici Milan Nedić
Mapa okupace
 Okupace Slovinska
• dvě třetiny slovinského území
měly být připojeno k Třetí říši -
Štýrsko
– rozsáhlá germanizace: německé
školy, odstranění slovinských
nápisů (dokonce i na pomnících
a náhrobcích), němčina jako
úřední řeč
– mnozí Slovinci se stali občany
Třetí říše, muži museli rukovat
do wehrmachtu
Italská okupace
• anexe Chorvatského Přímoří, Dalmácie, černohorské
pobřeží, části Slovinska (Lublaňská provincie)
• okupace části Kosova, západní Makedonie
• italština úředním jazykem
• dosazování Italů na úřední místa
• Černá Hora „osvobozena“, znovudosazení svržené
monarchie
– vyhlášení nezávislého státu, konstituční monarchie
12. července 1941
– povstání – komunisté, četnici, nacionalisté
– zavedena vojenská správa Italů
• připojení Kosova a západní Makedonie k Albánii
 Bulharská
a maďarská okupace
• Bulhaři
– Vardarská Makedonie, část Kosova, část jižního Srbska
– bulharizace Makedonců, dosazení Bulharů na důležitá
místa
– důležité doly postoupeny Německu
• Maďaři
– srbská Bačka, chorvatská Baranja a Mezimuří, slovinské
Zámuří
– obnovení místních jmen používaných za Rakouska-
Uherska, maďarizace tradičních slovanských názvů
– navrácení maďarského občanství všem, kteří jej ztratili
v důsledku trianonské smlouvy
Nezávislý stát Chorvatsko
• „…tak odporný režim,
že byl i na balkánské poměry
mimořádný.“
• 10. dubna 1941 vyhlášen
ustašovci vedenými Slavkem
Kvaternikem Nezávislý stát
Chorvatsko (Nezavisna
država hrvatska – NDH)
• uznán státy Osy pět dní
po vyhlášení
• rozloha 100 tisíc km2
• 6,5 milionu obyvatel
Slavko Kvaternik
 Ustaša
• chorvatské ultranacionální hnutí
s fašistickým programem
• založena poslancem Antem
Pavelićem v roce 1930 jako
Ustašovské chorvatské
osvobozenecké hnutí, o rok později
přejmenované na Ustašu
• původně teroristická organizace
s extrémně pravicovým, fašistickým
programem
• cílem rozbití jugoslávského státu
a osamostatnění Chorvatska
Muž v čele NDH
• nacisté umožnili
Kvaternikovi
vyhlášení nezávislosti
• italští fašisté - skuteční
vládci Chorvatska- dosadili
do čela země Ante Paveliće
– vznikl loutkový stát
• „vůdce státu – Poglavnik“
• vládne pomocí teroru
• opora v Němcích a Italech Ante Pavelić,
vůdce Ustaše
• NDH nesměl uzavírat mezinárodní dohody bez vědomí a souhlasu Říma
• nesměl budovat válečné námořnictvo ani vojenské objekty na Jadranu
• výstavba Domobrany – pravidelná armáda na základě branné povinnosti
• stát měl velice nízkou autoritu a podporu, počátkem roku 1943 museli
převzít správu nad velkou částí Chorvatska Němci

Jednotky Domobrany
a Ustaše
 Diskriminace
a pronásledování Srbů
• zákaz cyrilice
• nuceni nosit označení – modrá nebo bílá páska s velkým P –
pravoslavný
• pogromy – zabito přes 120 tisíc lidí
• zřizovány koncentrační tábory
– Jasenovac, Rab, Jagodno
• vysidlování – na 200 tisíc Srbů vyhnáno do Srbska
• násilná rekatolizace
• „Přesídlení, které se teď provádí tak krutým způsobem, a mnohá
zvěrstva, která je provází, nashromáždí obrovské množství výbušného
materiálu všude tam, kde žijí Srbové – v brzké budoucnosti se tu
vytvoří centra nepokojů, která budou těžko kontrolovatelná.“
Jasenovac
„Srbosjek“ – zbraň používaná ustašovci pro
rychlé popravování vězňů podříznutím hrdla.
 Stara Gradiška,
ženský a dětský tábor
Děti ze Stare Gradišky v ustašovských uniformách – snaha o převýchovu.
 Rezistence
• exilová vláda nevyvíjí příliš
úspěšnou aktivitu
• nedaří se jí sestavit zahraniční
armádu
• rozněcuje nenávist proti
Chorvatům → nedůvěra
domácích lidí
• základem rezistence se stává
domácí odboj
– dvě centra/skupiny: četnický
odboj a partyzánské skupiny
Odměna vypsaná Němci na
Josipa Tita
 Četnici
• velitelem plukovník Dragoljub (Draža)
Mihailović
– vůdce prvního odboje, působil v horách
v západním Srbsku – Ravna Gora
– navazoval na tradici četniků (nezaměňovat
s legálními četniky – bezpečnostní složkou
okupační správy)
• velkosrbský, šovinistický plán
• veskrze pasivní, vyčkávací taktika – strach
z represí na obyvatelstvu
• téměř žádná podpora nesrbského obyvatelstva
• měli podporu exilové vlády, prezentováni jako
jediný zmocněný vůdce odboje Draža Mihailović
• stavěli se do opozice ke komunistům
• nevýrazný odpor vůči okupaci
• skončili jako kolaboranti nacistů, fašistů
a ustašovců
Odměna 100 tisíc říšských
marek za dopadení
Mihailoviće z počátku války,
kdy byli četnici v opozici
k Němcům, v pozdější fázi
války začali kolaborovat.
 Četnici s vojáky wehrmachtu – z pozdější fáze války,
kdy již kolaborovali s Němci za účelem poražení partyzánů.
 Partyzáni
• upustili od myšlenky rozbití Jugoslávie,
přistoupili na ideu federálního státu
• ultralevicový, ale ne nacionalistický
program → přijetí širší veřejnosti
• vytváření ozbrojených oddílů,
shromažďování zbraní
• do léta 1941 měla Komunistická strana
Jugoslávie 10 tisíc členů, v mládežnické
organizaci SKOJ několik desítek tisíc
• zakládání místních vojenských komisí
v jednotlivých zemích
• jedině komunisté byli schopni stmelit
odbojové hnutí v jednu společnou frontu
• většina partyzánů však nebyli komunisté,
byli to obyčejní lidé sdružení za účelem
odporu
• vrchním velitelem maršál Josip Broz Tito Partyzán před oběšením křičící
partyzánský slogan
„Smrt fašismu, svoboda národu!“
Josip Broz „Tito“
• narozen 7. května 1892
v chorvatském Kumrovci,
v tehdejším Rakousku-Uhersku
• otec Chorvat, matka Slovinka
• vyučil se zámečníkem, pracoval jako
zámečnický pomocník, dělník
v hutích, závodech Škoda v Čechách
• za války v ruském zajetí
• přidává se k bolševikům, vězněn
po demonstraci v Petropavlovské
pevnosti
• do Jugoslávie se vrací v roce 1920
• zde od roku 1934 působí jako
profesionální revolucionář,
generální tajemník KSJ
 Povstání
• začalo 7. 7. 1941 útokem na policejní hlídku v obci Bela Cerkva
• partyzáni získávají rozsáhlé území v západním Srbsku kolem
města Užice
– to bývalo označováno jako samostatná Užická republika
• koncem srpna už není režim schopen povstání čelit, předává
zodpovědnost Němcům
• v Černé Hoře se povstalcům podařilo obsadit na deset dní
téměř celé území, poté vytlačeni – návrat až v roce 1943
• na východě Bosny a Hercegoviny museli povstání potlačit
Italové, vojensky tak obsadili další část Nezávislého státu
Chorvatsko
• v Chorvatsku povstání vypuklo na území obývaném převážně
Srby
• na konci roku 1941 bylo ve zbrani 60-70 tisíc partyzánů
• komunisté v menšině, avšak ve velení
Protiúder Osy
• Němci rozpoutali rozsáhlé represe
• 28. září 1941 zahájili protipartyzánskou ofenzivu
– za války Němci provedli celkem 7 velkých ofenziv
• partyzáni vytlačeni z Užice, povstání na čas
potlačeno
• Tito utíká s hrstkou mužů, do útoku přešli v létě
1942
• koncem roku 1942 měli partyzáni kolem 150 tisíc
mužů a 200 tisíc vojáků kolaborantských formací,
vznikla Národní osvobozenecká armáda Jugoslávie
s Titem v čele
 AVNOJ
• na podzim roku 1942
z vůdců partyzánů
a inteligence vznikl AVNOJ
– Antifašistická rada
národního osvobození
Jugoslávie
• měl v praxi vykonávat úlohy
státní moci, ale nebyl
označen za prozatímní vládu
• odsoudili kolaboraci četniků
• dali najevo, že nechtějí
z Jugoslávie vytvořit
komunistický stát
• slíbili rovnost národů
a menšin Tito na konferenci AVNOJe.
• v polovině ledna 1943 začala nová, masivní ofenziva proti
povstalcům v Bosně a Lice - Fall Weiss
– zničit se je však nepodařilo
– 80 tisíc Němců, Italů a ustašovců proti 40 tisícům vojáků Národní
osvobozenecké armády
– povstalcům se podařilo utéct na osvobozené území ve východní
Hercegovině, Sandžaku a Černé Hoře
• v květnu 1943 další ofenziva - Fall Schwartz
– 117 tisíc vojáků Osy
– proti nim 19 tisíc vojáků NOA, ti unikli kaňonem Sutjesky
do východní Bosny; ztráta 12 tisíc mužů, Tito raněn
• v roce 1943 se Londýn odvrátil od pasivního a kolaborujícího
Mihailoviće a navázal styk s partyzány, uznal je jako legální
odboj
– Tito byl Velkou trojkou uznán za „samostatného spojeneckého
vrchního velitele“
• po kapitulaci Italů v roce 1943 získává NOA mnoho zbraní
a nové muže z řad Italů
• Tito se stal „nejsilnějším mužem na Balkáně“
Bitva na Sutjesce

Zraněný Tito.
 Druhá konference
AVNOJe
• v listopadu 1943 byla svolána druhá
konference AVNOJe v městě Jajce
• proběhla zcela v režii Komunistické
strany Jugoslávie
Rozhodnutí a rezoluce
z konference
• deklarovali záměr vytvořit federativní Jugoslávii složenou z šesti
republik, ve kterých budou žít národy s rovnými právy – Srbové,
Chorvati, Makedonci, Černohorci, Slovinci
• k otázce německého obyvatelstva:
– všechny osoby německé národnosti žijící na území Jugoslávie
automaticky ztrácejí občanství a občanská práva
– veškerý majetek německých obyvatel je konfiskován a tudíž majetkem
státu
– osoby německé národnosti se nemohou nijak dovolávat svých práv
ani užít soudů či jiných institucí k ochraně svých práv
• zvolili Národní výbor osvobození Jugoslávie (NKOJ), který sloužil
jako prozatímní vláda
– Tito jmenován maršálem Jugoslávie a premiérem NKOJe
• odvolali exilovou vládu
• zakázali králi Petru II. návrat do země, dokud neproběhne
referendum o postavení monarchie
• 5. prosince exilová vláda
prohlásila usnesení
za neplatná
• Stalin byl popuzen, jelikož
nebyl o jednání informován
a údajně Titovi zakázal
jmenovat prozatímní vládu
• druhá konference položila
základy budoucí
Socialistické federativní
republiky Jugoslávie
• Roosevelt, Churchill a Stalin
se v prosinci 1943 rozhodli
podporovat partyzány
– Spojené státy stále
udržovaly styky
s Mihailovićem a jeho
četniky kvůli potřebě
pomoci sestřeleným pilotům
Dokument s rozhodnutími
AVNOJe.
• nacisté začali spolupracovat
s četniky
• v květnu 1944 se Němci pokusili
zaútočit na vedení NOA
– jedinou kořistí však byla Titova
uniforma
– ten byl s velením odvezen
na ostrov Vis
• Chorvatský stát byl v permanentní
krizi, Pavelić se udržoval u moci
jen s velkou podporou Hitlera
• vyslanec exilové vlády Ivan
Šubašić v červnu jedná s Titem
– dohodl uznání AVNOJe, NVO Ivan Šubašić
a jmenování nové vlády
• 26. srpna 1944 král Petr II. uznal
Tita za vrchního velitele armády
 Poslední boje
• od léta 1944 NOA plánuje průlom do západního
a jihozápadního Srbska
• v září dorazila k hranicím Jugoslávie s Rumunskem
a Bulharskem Rudá armáda
• Tito jedná se Stalinem → dohoda o součinnosti vojsk
– Rudá armáda poskytla pomoc při dobývání Bělehradu
– po válce se stáhla
• 14. října byl dobyt Bělehrad, do konce roku 1944 bylo dobyto
celé Srbsko
• Nezávislý stát Chorvatsko byl posledním německým vazalem
a baštou antikomunistů
• v květnu vstoupila Jugoslávská armáda do Záhřebu, poslední
německé jednotky se vzdaly 12. května
• Tito dojednává s exilovou vládou
vytvoření regentské rady
• král abdikoval 18. ledna 1945 a přenesl
moc na regenty
• exilová vláda rezignovala, stejně jako NVO
• nová vláda byla vytvořena 7. března
– předsedou a ministrem obrany jmenován
Tito, důležité rezorty obsadili komunisté
• Tito vyhlašuje amnestii pro kolaboranty
a reorganizuje armádu
– přejmenována na Jugoslávskou armádu
– měla již 800 tisíc mužů
• Jugoslávie vstupuje do poválečné éry jako
federativní stát složený z šesti států:
Srbska, Chorvatska, Makedonie, Černé
Hory, Bosny a Hercegoviny a Slovinska
• = Socialistická federativní republika
Jugoslávie Znak SFRJ, datum odkazuje
na druhé zasedání AVNOJe.
Cena za osvobození
• přes 1,1 milionu padlých
• 237 tisíc vojáků NOA a 200 tisíc kolaborantů
• 530 tisíc Srbů
197 tisíc Chorvatů
103 tisíc muslimů
42 tisíc Slovinců
20 tisíc Černohorců
6 tisíc Makedonců
57 tisíc Židů
18 tisíc Romů
Rychlík, J., Tejchman, M.,
Perenčevic, M; Pelikán, J. aj.;
Dějiny Chorvatska, Dějiny Srbska,
NLN 2007 NLN 2006

Hradečný, P., Glenny, M.;

Hladký, L.; Balkán 1804-1999,
Dějiny Albánie, BB art 2003
NLN 2008

Šesták, T., Tejchman,

M., Pelikán, J., Tejchman, M.;
Havlíková, L., Hladký, L.; Balkán ve válce a v
Dějiny jihoslovanských revoluci 1939 - 1945,
zemí, Karolinum 2008
NLN 1998, 2009