Uhlíř, Zdeněk - Jan Hus - Problém Přijmout Svobodu

Nrodn knihovna esk republiky
JAN HUS
PROBLM PIJMOUT SVOBODU
Zdenk Uhl
Praha 2015
KATALOGIZACE V KNIZE NRODN KNIHOVNA R

Uhl, Zdenk
Jan Hus: Problm pijmout svobodu / Zdenk Uhl. Vyd. 1. Praha : Nrodn knihovna esk republiky, 2015. 87 s.
ISBN 978-80-7050-649-3
27-1 * 27-7-028.79 * 141.31 * 123.1 * 316.304/14 * 27-337 * 27-877.6 * 27-285.4 *
27-662:3 * (4) * (437.3)
Hus, Jan, ca 13711415
kesansk teologie 14.15. stol.
reforma crkve 14.15. stol.
scholastika 14.15. stol.
svoboda kesansk pojet 14.15. stol.
stedovk spolenost Evropa 14.15. stol.
kesant reformtoi esko 14.15. stol.
reforma crkve esko 14.15. stol.
viklefismus esko 14.15. stol.
kesansk polemiky esko 14.15. stol.
kesanstv a spolenost esko 14.15. stol.
studie
279 Djiny kesansk crkve [5]
Vydn prvn
Nrodn knihovna esk republiky, 2015
ISBN 978-80-7050-649-3
Obsah
vod ........................................................................................................ 5
Zklady .................................................................................................... 7
esk reformn hnut ............................................................................. 16
Scholastika a univerzita . ....................................................................... 28
Wyclif a wyclifismus . ............................................................................. 40
Hus a jeho konflikt ................................................................................. 51
Zvr ..................................................................................................... 63
Resum ................................................................................................. 65
Poznmky .............................................................................................. 67
Jan Hus Problm pijmout svobodu
vod
vod
Rok 2015 je rokem estistho vro uplen Mistra Jana Husa. To je dvodem ktomu, aby Nrodn knihovna esk republiky uspodala vstavu
rukopis ze svch fond, kter by poukzala na vznam eskch stedovkch djin a msto Jana Husa vjejich rmci. A vzhledem ktomu, e u
spedstihem vyly nkter publikace na husovsk tma,1 nen nutn opakovat vklad o Janu Husovi samm, nbr pokusit se o nco jinho.
Jan Hus je svtov znmou osobnost eskch djin a zpravidla bv
povaovn za vzorov pklad svobodn myslcho lovka, piem nkte Anglosasov potebuj zdraznit, e to bylo dlouho ped reformac (free
thinking people long before reformation like Hus).2 Nco podobnho ovem vyslovil u Frantiek Palack,3 emu vak oste oponoval Jan Sedlk,4 kter naopak utpan tvrdil, e dnes (tj. vroce 1915) bychom Husa
museli povaovat za klerikla. Jestlie bychom pokraovali vtomto duchu,
mli bychom ho dnes, tj. vroce 2015, povaovat snad za fundamentalistu?
Anebo ho naopak spolu se Stefanem Swieawskim mme povaovat za
pedchdce druhho vatiknskho koncilu?5 To alespo vedlo kobrouen
dotud oste konfesionln vyhrannch nzor.6 Anebo mme vzt na vdom, e my, ei, u od Husovch dob hledme lep zpsob ivota?7
Nadto se Jan Hus stal postavou, kolem n krouil spor o smysl eskch djin8, kter si kladl otzku, zda je opravdu kontinuita mezi eskou
prvn reformac a nrodnm obrozenm. Tom Garrigue Masaryk9 tvrdil,
e ano, Josef Peka10 to spolu sdalmi historiky odmtal. Ale akoli to historikov takka unisono odmtaj, spolu svtinou esk spolenosti vak
na tom stle njakm zpsobem trvaj. Myslm vak, e problm je prv
ve hledn jednoho jedinho smyslu nebo jedn jedin linie.
Musme se smit stm, e se nm nikdy nepoda doshnout jednoho
jedinho a jednotnho vkladu Husa (ale i ehokoli jinho v historii). Musme si uvdomit, e za nmi je jen jedna minulost, ale e za nmi, vedle
ns i ped nmi jsou rzn djiny, e jsou sice jedny res gestae, ale mnoh
historiae rerum gestarum. Je tud historie dodvnm smyslu nesmyslnmu?11 Nebo je prost jen pedporozumnm chaotickmu dn, jak se jev
jednn lid zvnjku?12 A je to prvn i druh, lze to dlat rzn.
Pokusm se tedy postihnout msto Jana Husa veskch djinch jinak.
Mnohost rznch djin nad jednou minulost m povede k tomu, abych
rozmanitost vidl i vminulosti a abych se snail zjistit, zda i dvn minulost

byla pstupn rznm nzorm a oteven rznm eenm. Avak vzhledem ktomu, e minulost je nutno ztvrnit vdjinch, protoe jinak by zstala nm, bude mou snahou porozumt minulosti nastnnm takovch
djin Husova poinu, kter by pedestelo spolen problmy a otzky
tehdej doby a dneka. Jsem si vdom, e to laskav tenka i laskav
ten mohou chpat jako proheek proti historick vd zaloen na dkladnm odstupu od pedmtu zkoumn, zrove vak jsem pesvden,
e takov odstup nen nim jinm ne iluz, je ns m utit. Jakmile mi
toto pipadlo, ekl jsem si: Hic Rhodus hic salta.
Vsledek nyn pedkldm laskavm tenm snadj, e se nebudou
nudit.
vod
Zklady
Civilizace, kter dnes kme evropsk, se dotvoila koncem prvnho tiscilet naeho letopotu13 ze ty hlavnch zdroj: z hebrejskho nboenstv, resp. judaismu, z eck intelektuln kultury, resp. filozofie, z msk
praktick kultury, resp. prva a podnt dotud barbarskch keltskch, germnskch a slovanskch kmen,14 kde hrly roli tak konfliktn kontakty
sturkotatarskmi i mongolskmi njezdnky valcmi se zhloubi Asie. Koncem starovku se sice kladla otzka, co m Jeruzalm spolenho sAthnami,15 avak na ni bylo odpovd kesanstv, kter skloubilo dosavadn
kulturu hebrejskou, eckou a latinskou vintegrln celek, jen se obohacen
o podnty vychzejc zprosted dosud necivilizovanch kmen nakonec
stal Evropou. Prv tento komplex zdroj a vliv vedouc ke vzniku Evropy
a vdsledku toho i evropsk civilizace vak tak pravdpodobn zpsobil,
e nkter kesansk oblasti se tomuto evropskmu tavicmu kotli vyhnuly.
Byly a jsou to oblasti svta vchodnho, eckho a od potku druhho
tiscilet tak explicitn pravoslavnho, u nich je jejich evropsk vymezen
natrvalo nejist, zatmco oblasti svta zpadnho, latinskho a od 11. stolet explicitn katolickho (a pozdji tak protestantskho i evangelickho)
jsou Evropou ve smyslu kulturnm a civilizanm zcela nepochybn. Avak
v dsledku veobecn evropsk expanze do zem celho svta datujc
se od 15. stolet se poslze evropsk civilizace promnila vcivilizaci atlantickou16 nebo prost zpadn, lakonicky vZpad. Tento svtov kontext je
vzhledem ktmatu Jana Husa a husitstv by nikoli svobody nepodstatn, take na nj sta jen upozornit a dle se mu nevnovat, ale diference
kesanstv katolickho, resp. evangelickho na jedn a pravoslavnho na
druh stran sehrla jistou roli vpozdjm husitstv a esk prvn reformaci vbec, take se o tom na pslunm mst jet zmnm.
Zpadn latinsk kesansk proud se od vchodnho pravoslavnho
liil zprvu spe jen vt dynaminost i aktivitou a otevenost praktickho ivota ne teologickou doktrnou.17 Tento zpadn rys ovem vedl
ktomu, e hranice zpadokesanskho katolickho kulturnho a civilizanho okruhu byly mnohem mn stl ne hranice okruhu vchodokesanskho pravoslavnho. A tak se d mluvit o tom, e vhranicch Evropy
(chpan postupn u jenom jako katolick, protoe pravoslavn oblasti podlehly mongolskmu a tureckmu toku pichzejcmu z Asie)18 se
hned od potku objevily Evropy dv: tzv. star, zahrnujc zem, jejich
kulturn tradice se zakldala na starovk antick ecko-msko-hebrejsk
civilizaci, a tzv. mlad, roziujc se do zem, v nich starovk antick
civilizace ptomna nebyla a do nich se dostvala jen zprostedkovan,
prostednictvm vy vzdlanosti.19 Stedn Evropa vetn eskch zem
byla sice od okamiku ustlen Evropy v10. stolet jakoto svbytn civilizace Evropou, ale pouze Evropou mlad, jaksi druhoadou: byla pouhou
primitivn periferi, od 13. stolet snad semiperiferi; vppad eskch zem
se potom vlucemburskm obdob ve 14. stolet objevilo drazn sil vymanit se z postaven semiperiferie a zaadit se mezi zem evropskho
centra. Soust tchto snah byla krom hospodskho a mocenskho
rozvoje tak intenzvn akulturace, na kterou nakonec reagoval Jan Hus
a husitsk hnut jako celek. Vtom je jeden aspekt pnosu eskch djin
djinm svtovm i obecnm, kter vak umouje rzn, ba velmi odlin
a protikladn interpretace a jen bude Ariadninou nit v mmpojet Jana
Husa i husitstv.
Od 13. stolet se esk zem, resp. esko (tvoen vt dob echami
a Moravou), zaaly intenzvnji stkat stzv. starou Evropou. Navenek se to
projevovalo politikou Pemysla Otakara II. ve tet tvrtin 13. stolet avolbou Jana Lucemburskho na esk krlovsk trn na potku 14. stolet.
Nelo ovem pouze o dynastick vztahy, protoe ty byly vrmci cel Evropy
bn u od 10. stolet. lo zejmna o rozvoj mst a mstsk spolenosti,
jako i o studium vzahrani, co oboje vedlo kvraznmu zven procesu
akulturace, kter se ve 14. stolet, a zejmna vjeho druh polovin, jet
znan zrychlil. Akulturace znamen pebrn a adaptaci vzorc mylen,
jednn a chovn rozvojov pokroilej spolenosti. Nen to prost proces
npodoby, nbr erpn inspirace a rozvjen podnt. Vtomto ohledu u
bylo na konci 13. stolet mono na leccos navzat, protoe esko i vdob
10. a 12. stolet, kdy bylo pouhou periferi Evropy, dodalo prvn pspvky
kevropsk civilizaci a do pokladnice evropsk kultury. Kult svatho Vclava, pvodn pemyslovsk dynastick kult, jakch bylo po Evrop takka
nepebern, se postupn promnil vkult patrona zemskho a poslze patrona nrodnho. Vesku ktomu dolo zhruba vprvn polovin 12. stolet,
zatmco vjinch evropskch zemch a vjeho polovin druh. Patron svat
Vclav se tak stal metaforickm vyjdenm spolenosti a sttu, kdy na
knecch peetch byl npis: Mr knete Sobslava vrukou svatho Vclava (Pax ducis Sobezlai in manu sancti Wencceslai).20 To byl zklad pro
abstraktnj pedstavy, kter se rozvinuly a prakticky uplatnily vivotnch
formch esk spolenosti od konce 13. stolet. Dleit jsou vdiachronnm
kontextu sJanem Husem a husitstvm zejmna ti znich.
Vdobch interregna po smrti Pemysla Otakara II. se vdiplomatickch
pramenech objevuj noti zabvajc se veejnmi zleitostmi (notarii
Zklady
inrebus publicis fungentes).21 Nejde o obdobu pozdjch veejnch not

jmenovanch csaem,22 funkcion zcela dobe zapadajcch do hierarchick spolenosti. Vtomto ppad lo o soukrom experty, kte vstupovali do soukromho zen dvou stran, vydavatele listiny a jejho pjemce,
jakoto konzultanti v prvnch otzkch zpsemujc vsledek zen i
pozen, tj. listinu. Zkladem pro zdrnou innost takovch aktr a jejich
dn fungovn byla pedstava o nadazenm postaven pna nad jednotlivmi stranami. Meme vak soudit, e nelo o nadazen postaven prva vtom smyslu, jak tomu rozumme dnes, toti e prvo nejenom vystupuje vpodob legislativy, ale je legislativou, tzn. pozitivnm vrchnostenskm
pedpisem urujcm, omezujcm, resp. pmo regulujcm jednn a chovn poddanch i oban, nbr e prvo je konkrtn lidsk spolenosti
transcendentn a e nevystupuje vpodob legislativy, ale vpodob nalzn prostednictvm soudnch nlez a rozsudk. Vidno zpraktickho hlu
pohledu, prvo, je zpsemovali notarii in rebus publicis fungentes, nebylo
zvaznm vzorem mylen, jednn a chovn, nbr nstrojem urenm
k een spor mezi zastnnmi stranami, potamo mezi lidmi vbec.
Bylo to tedy prvo precedenn, vnm se soudce musel dit dvjmi
soudnmi nlezy a rozsudky, m se vytvela stabilita prvnho prosted
a vdsledku toho spolehlivost prva jako takovho. Diskuse na toto tma
se vedou dodnes, vtinou vak vnich dominuje opan proud legislativnho pozitivismu.23 Vtomto ohledu je i dvn minulost stle aktuln, a nelze
tud kat, e nyn u ani doba modern, neku-li pedmodern, nem pro
ns dn komparan a interpretan vznam.
Bylo by vak asi unhlen pedpokldat, e existence aktr nazvanch notarii in rebus publicis fungentes dokld ivou a funkn pedstavu
pirozenho prva v esku koncem 13. a potkem 14. stolet, tm mn
podsouvat j ryze konceptuln a teoretick vznam. Dokld vak to, e
se vesk spolenosti symbolicko-analytick role24 rozvinuly natolik, e
nabyly praktickho vznamu pro provoz spolenosti jako celku sdruujcho jednotliv lidi.25 Rozhodn vak nememe pedpokldat, e by intelektuln rozvoj vesku dospl tak daleko, a by dochzelo ktak zsadn
teoretick reflexi zklad spolenosti, prva a politiky. Praktick vznam
spoleensk role i funkce symbolickch analytik, jakmi nepochybn byli
notarii in rebus publicis fungentes, vak ukazuje, e krlovsk dominium
speciale adominium generale jsou pouhmi prezentizujcmi pedstavami
modernch historik, penejcch do dvnj minulosti novj pedstavy vnj a vnitn suverenity panovnka a sttu,26 tzn. pedstavy vzsad
absolutistick. Zrove se tm dokld zcela samozejm existence pedstavy svobodnho (zejmna pozemkovho) vlastnictv u vran stedovkm esku, kterou souasn esk historiografie nejenom dostaten nereflektuje, ale krom vjimek spe vce mn zsadn odmt.27
U jenom dikce, kterou jednotliv autoi astnc se tto diskuse uvaj

(stedoevropsk model, netransformovan transformace), dv znt, e
nestojme ped odtaitm historickm tmatem, kter zajm jen nemnoho specialist, ale e je to tma vysoce aktuln, kter dobe zapad do
souasnch politickch a ekonomickch diskus. Je na tom zcela jasn
vidt, e djepisectv nen jen reprodukc nebo vkladem minulosti, ale e
je vdou zabvajc se lidskm jednnm a jeho zmnami vase, nejenom
jeho vsledky, tj. udlostmi a vcnmi vtvory.28 Z toho ovem plyne, e
historie nem bt sebepotvrzovnm dneka, nbr kritickm pohledem,
srovnnm s jinm jednnm jinch lid, sjinou spolenost a jinmi udlostmi a vcnmi vtvory.
Jestlie notarii in rebus publicis fungentes soustedili svou innost na
dosaen veejnho uznn (nikoli ve vznamu sttn uznn, nbr ve
vznamu uznn mezi vemi lidmi) soukromch vztah a transakc, neznamen to sice, e prosazovali individuum a individuln prva, nicmn
nelze v tom nevidt jistou souvislost s tehdejm scholastickm pojetm
lidsk osoby.29 Lidsk osoba je ovem vteologickm smyslu vprvn ad
charakterizovna vztahem k bohu a teprve na druhm mst vztahem
k lidem,30 avak pesto je od n lidsk kontakt neodmysliteln, co vede
kindividualizaci svobodnou vl a komutativn spravedlnost.31 Veskm
prosted potku 14. stolet se vak neujalo metafyzick een individuace sdrazem na principium individuationis, nbr een vychzejc spe
z tradin monastick mystiky32 prolnut kesanskm novoplatonismem.
Takov pojet stedovkho kesanskho personalismu pedloil dominiknsk lektor Kolda zKoldic ve dvou trakttech zlet 1312 a 1314 vnovanch svatojisk abatyi Kunhut (1321), nazvanch O statenm ryti
(De strennuo milite) a O nebeskch pbytcch (De celestibus mansionibus).33 Zatmco traktt O statenm ryti je christologick, vnovan Kristovu psoben jakoto spasitele lid a jeho vykupitelskmu dlu tkajcmu
se jednotliv lidsk due, traktt O nebeskch pbytcch se sousteuje
na andlsk kry a hierarchie, i obecnji na obyvatele nebes, ktermi
jsou nejenom andl, ale tak spasen lid, resp. v dob ped koncem
svta a Poslednm soudem (iudicium generale) jejich due, kter u proly
osobnm, individulnm soudem (iudicium particulare).34 Obvykle se Koldovy traktty interpretuj jako padkov verze novoplatonsk metafyziky
chartresk koly 12. stolet, a maj tak doloit, e tehdej esk prosted
bylo sice dychtiv pokroilejch mylenek, ale e vbec nebylo zpsobil
je nleit reprodukovat a pochopit, a tm mn je rozvinout. Zd se vak,
e nesmme bt tak skeptit.
Bratr Kolda vtrakttu O nebeskch pbytcch pojednv o tech andlskch hierarchich rozdlench do devti kr. Vychz pi tom z ehoe Velikho, kter byl v mystickch vcech jednou z hlavnch autorit
10
Zklady
benediktinsk monastick kultury, a zrove zHugona ze Svatho Viktora,

konkrtn z jeho stenho pekladu dla Pseudo-Dionysia Areopagity
O nebesk hierarchii (De coelesti hierarchia)35 a komente knmu. Dleit je, e bratr Kolda nevychzel zpekladu Jana Scota Eriugeny, nbr
prv ze spisu Hugona ze Svatho Viktora: zatmco Scotus Eriugena vce
mn vrn reprodukuje Pseudo-Dionysiv novoplatonismus v jeho metafyzickm aspektu, Hugo jej transformuje z oblasti metafyziky do sfry
mystick teologie. Bratr Kolda tak in stednm tmatem svho trakttu lidskou osobu vnkolikerm kontextu. V prvn rovin ji vid zaazenou
mezi andlskmi kry, resp. do nkterho konkrtnho znich, jako vsledek ivota vrmci djin spsy. Lid se tak piazuj kandlm, aby doplnili
poet spasench, blaench, vyvolench, pedurench. Kolda z Koldic
se tak dostv do kontextu diskuse o blaenm zen (visio beatifica),36
kter probhala v dob papee Jana XXII. (13161334) a byla uzavena
vdob papee Benedikta XII. (13341342) bulou Benedictus Deus (1336).
Na druh rovni ji spatuje zapojenou mezi lidmi, resp. do nkter jejich
tradin vymezen skupiny, jako zpsob ivota, kter je pedpokladem
vstoupen do proudu djin spsy, tzn. tak spsy sam. Lid se tak mezi
sebou diferencuj, nejsou pouhm nerozliitelnm celkovm lidskm rodem
(genus humanum). Podobn, rozlienm lid na dl skupiny, se vyvjelo
i kazatelstv od druh poloviny 13. stolet.37 Ve tet vrstv nazr lidskou
osobu zevnit ve struktue jejch individulnch vlastnost. Vdsledku toho
je vjeho och jednn lidsk osoby samostatn, zvisl na svobodn vli
lovka. Lid se tak mezi sebou nejenom diferencuj, ale jistm zpsobem
se svmi rznmi a rozmanitmi vlastnostmi tak dopluj. lovk jakoto
osoba je tud netoliko odpovdn bohu za svj ivot, nejenom odpovdn
sv lidsk vrchnosti za svoje konn, ale je tak odpovdn jednotlivm
lidem, snimi se setk vprbhu jakhokoli jednn. lovk je odpovdn
za vechny sv skutky, to je dsledek jeho svobodn vle, kterou vnm
rozpoznv bratr Kolda. I to je dnes vrcholn aktuln.38
Tak lze znovu nahldnout soukrom pozen prizmatem svobodn vle
a odpovdnosti, nebo vidme, e to v mylen pelomu 13. a 14. stolet zaalo souviset. Ukazuje se vtom toti zcela nepochybn, e klasick
scholastika je zkladem modernity39 a e pedstavy o temnm stedovku,
kter dnes stle jet dominuj historickmu povdom bnho lovka,
jsou nejenom pochybn, ale pmo nesprvn. Vpohledu vrcholn scholastiky nelze svobodnou vli, kontemplaci a jednn oddlit.40 Jestlie je
jednn jak ve vztahu kbohu, tak ve vztahu klidem zaloeno na svobod,
potom vpraktickm lidskm jednn musme potat se smluvn volnost.
To se zcela samozejm vztahuje i na transakce, kter byly pedmtem
listinnch dispozic a je formalizovan zpsemovali notarii in rebus publicis fungentes. Ztoho patrn vyplv, tebae nemme dostatek psn
11
srovnatelnch doklad, e spolenost u na prahu 14. stolet byla mnohem

mn regulovan, ne je nae dnen spolenost. Jakkoli vak byla tehdej spolenost mn regulovan, pesto nelze ci, e by dominantnm
rysem tehdejho spoleenskho jednn byla svvole, e by byl lovk
lovku vlkem (homo homini lupus) a e by v dsledku toho existovala
siln touha po vld pevn ruky krle, jak asto existuje vdnench socilnch spolenostech. Smluvn volnost vesku od pelomu 13. a 14. stolet
toti existovala ve stabilizujcm se, by zatm nikoli pevn stabilizovanm,
institucionlnm prosted. Institucionln prosted ve spojen s mravnm
a morlnm zkladem toti pin mnohem vce ne vrchnostensk regulace, by by byly vedeny sebelepmi mysly. dn regulace toti nemohou nahradit stabiln instituce a pevnou mravnost a morlku,41 protoe
nevychzej ze subjektivity jednajcch osob. Smluvn volnost a nedostatek
touhy po regulacch je tud spe dokladem zdrav a funkn spolenosti,
nikoli naopak. Ktakovmu stavu smovala esk spolenost po potku
14. stolet.
Na pelomu doby pemyslovsk (do roku 1306) a lucembursk (v letech 13101436) se dotvoila instituce zemsk obce. Jejm ideovm, ba
spe ideologickm vyjdenm, jako i zpracovnm eskch djin zjejho pohledu, je Kronika tak eenho Dalimila.42 Zcela enormn dleitost
je skutenost vpln me zjitn a vpolednch letech: pi zkoumn Dalimila nesta brt vpotaz jen jeho esk originl (asi 1310 1314), ale
tak oba jeho asov blzk (a vinterpretanm pohledu takka souasn) peklady, latinsk (asi 13311333) a nmeck (1342/13441346).
Dosud tedy tato skutenost pln nepronikla do vkladu vcnho obsahu
Dalimilovy kroniky, ani do interpretace zpsobu mylen, kter se za tmto
obsahem skrv. Bereme-li tud pi tradinm zpsobu vkladu vpotaz
jen esk text, kter je nejstar, a tak tak vypad jako Dalimilem vytvoen dlo samo vpvodnm vyjden, shledvme vnm dva podstatn
rysy: prvnm znich je jazykov, tzn. vnovjm vymezen etnick pojet
nroda, druhm znich je ztotonn nroda sjeho dominantn slokou, tj.
lechtou. Splv vnm tedy etnick, resp. etnografick43, a politick pojet nroda vjakmsi zmodernho pohledu vidno protonacionalismu. Nrod ztotonn se lechtou pak vtomto pohledu vytv instituci zemsk
obce, kter je protivhou krle, resp. obecnji panovnick moci. To se velice snadno d pod vlivem evropsk historiografick tradice vychzejc
rznou mrou, nicmn spolen zFranoise Guizota (17871874), Karla Marxe (18181883), Henryho Thomase Bucklea (18211862) aWernera Sombarta (18631941), a pevzat vce mn beze zmn eskmi
historiky interpretovat jako Dalimilovo vrazn tdn nazrn na djiny.
Tak o tom zpravidla p historikov a tak se to vtinou vykld ve kolch. Je vak douc si uvdomit, e esk lechta ve druh polovin
12
Zklady
13. a vprvn polovin 14. stolet netvoila ani uzavenou ani homogenn
skupinu vpodob jednotnho stavu,44 akoli smovala ke stejnmu i alespo blzkmu zpsobu mylen, jeho prostednictvm chtla ovldnout
politiku a prosadit i mon monopolizovat politickou svobodu.45 lechtu,
utvejc na pelomu 13. a 14. stolet institucionalizovanou zemskou obec,
je teba povaovat za pozitivnho djinotvornho initele a za hlavnho hybatele ranho demokratizanho hnut.
Avak esk text Kroniky tak eenho Dalimila nen jejm textem jedinm, existuj toti i texty latinsk a nmeck, jak u jsem se zmnil. Pi podrobnjm zkoumn je musme uznat spe za ti jazykov mutace ne za
jeden originl a dva peklady. Vechny texty esk, latinsk, nmeck
maj rozdln uren, protoe jejich clov skupina je jin: esk text (verze,
mutace) se obrac keskm a mon moravskm, kadopdn vak jazykov eskm lechticm, zatmco latinsk text (verze, mutace) byl snejvt pravdpodobnost uren mladmu kralevici Karlovi, tj. pozdjmu
Karlu IV., a nmeck text (verze, mutace) oslovuje nmeckojazyn, tzv.
star patricit velkch krlovskch mst. Nejmarkantnjm rysem, kterm
se od sebe jednotliv mutace vzjemn odliuj, je jejich vztah kcizincm.
Zatmco v esk mutaci jsou cizinci takka vlun ztotoovni sNmci,
piem seza n nepovauj Nmci ijc jinde nebo pichzejc odjinud,
tedy zahranin ciz Nmci, nbr tak domc vlastn Nmci, tj. usazen
kolonist, pisthovalci a imigranti. Vmutaci latinsk se pro usazen kolonisty, pisthovalce a imigranty uv emocionln slabho vrazu alienigena, nebo bezpznakovho vrazu civis a vnmeck mutaci vhradn
bezpznakovho vrazu burgir. eeno jinak, jasn a jednoznan: pro
eskou mutaci jsou cizinci nejenom vichni lid nov pichzejc ze zahrani, ale tak vichni nmet (a tak jin, tch ovem bylo pli mlo, take
o n nelo) kolonist, by u to byli starousedlci po nkolik generac; pro
latinskou mutaci jsou cizinci zcela zejm nov pchoz, ale pro usedl kolonisty, pisthovalce a imigranty nm schzej doklady, protoe se nedochovalo znn pslunch kapitol kroniky; pro nmeckou mutaci sice jsou
cizinci nov pchoz, ale nikoli usedl kolonist, pisthovalci a imigranti, ti
jsou naopak povaovni za domc, domorodce. Zde vak nejde jen orozdly, kter by se tkaly men i vt otevenosti mysli ve vztahu kjinm
a vbec kjinakosti, ale mnohem uritji o pedpoklady institucionalizace
veejnho ivota, co je pro ivot spolenosti vc zcela podstatn.
Kronika tak eenho Dalimila, resp. vechny jej jazykov mutace jsou
nm nejdleitjm pramenem pro politickou kontroverzi o podobu zemsk obce vprvn polovin 14. stolet. Akoli nejprve (v esk mutaci) byla
zemsk obec koncipovna nikoli sice pmo jako uzaven, ale zcela jist
znan omezen co do monost vstupu, poslze (v nmeck mutaci) se
prosadila jako relativn oteven a co do monost vstupu mnohem mn
13
omezen: nejprve mohli bt jejmi leny jen etnit domorodci, tj. ei mluvc esky, poslze mohli bt jejmi leny vichni politit domorodci, tj. jak
ei mluvc esky, tak ei mluvc nmecky. Takov pojet estv, ke
ktermu se dopracovala kontroverze o lenstv v zemsk obci, je dnenmu obvyklmu, jakkoli oficiln zastranmu pojet, podle kterho, kdo
neske, nen ech,46 velmi vzdlen. Je pedchdcem modernho obanskho pojet nroda,47 kter stoj proti pojet kulturnho nroda,48 je
do eskho prosted pelo zNmecka. Krom nrodnostn rozmanitosti
vak zemsk obec vprvn polovin 14. stolet smovala tak ksociln
rznorodosti, i kdy tak plinou rozmanitost v tom spatovat nesmme:
zaali sevn sdruovat lid rznho pvodu pochzejc zrozdlnho prosted: lechtici zvenkova a patriciov zmst. Zemsk obec vtto dob
tud byla projevem kontinuity spojujc starou agrrn spolenost snovou
spolenost mstskou. Sice si tuto podobu dlouho neudrela, nicmn je
nutn v n spatovat prosted prosazujc politickou a sociln svobodu
tm, e proti vrchnostensk vld prosazovan panovnkem byla zdlem
liberalizanch i demokratizanch tendenc. Tebae ji ped asem dolo kpehodnocen doby vldy Jana Lucemburskho (13101346) ve smyslupozitivnjho ocenn,49 do irho povdom to pli nevstoupilo a ani
historikov to pro ir konceptuln vklady nevzali na vdom.50 Je vak
zejm, e doba Jana Lucemburskho nebyla vznamn jen ze zahraninpolitickho hlediska zapojenm eska do evropsk mocensk hry, ale e
i zvnitropolitickho hlediska dolo kvraznmu kroku vrozvoji, vdsledku
eho esko pomrn razantn vstoupilo do obecnjho socilnho, ekonomickho a kulturnho dn vEvrop.
Ped polovinou 14. stolet si vy ednk esk krlovsk kancele
protonot Velislav nechal podit vpravn iluminovan rukopis nazvan
Velislavova bible (Velislai biblia picta).51 Ped koncem 14. stolet, kdy si do
sv knihovny nechal poizovat iluminovan rukopisy esk, resp. msk
krl Vclav IV. (13781419, resp. 13781400), je to nejvt iluminovan
rukopis vznikl ve stedn Evrop a srovnateln snad pouze sdalm rukopisem eskho pvodu nazvanm Krumlovsk kodex (Liber depictus),52
kter vak vznikl vponkud pozdj dob. Na rozdl od Kroniky tak eenho Dalimila vyjadujc pohled zemsk obce na esk djiny je Velislavova bible vrazem teologie eskch djin zpohledu eskho krle; vtom
ohledu je blzk svatovclavsk legend zpera Karla IV.53 Tato krlovsk
teologie eskch djin vak nen nesena roajalistickou (a tm mn absolutistickou) ideou a vbec se nevnuje politickmu systmu ani vnitn politice. Je naopak zamena jednak na legitimizaci nov lucembursk dynastie
zdrazovnm pemyslovskch koen a vtom zejmna kultu sv. Vclava
a sv. Ludmily, jednak na zaazen eska do djin spsy, a tm se tak, co
je velmi dleit, ba podstatn, vyjaduje jeho vznamn postaven mezi
14
Zklady
ostatnmi zemmi a nrody. Akoli idea zemsk obce byla zamena pevn dovnit a vnj vztahy vraznji netematizovala, pece se tu nejev
dn rozpor: vznamn mezinrodn postaven eska nijak neprotie
vedoucmu postaven zemsk obce v jeho vnitnm stroj. Ukazuje se tu
tedy konsensus, ke ktermu se ped polovinou 14. stolet vesku dosplo:
zemsk obec bude hybnou silou vnitn politiky, zatmco panovnk se bude
orientovat na politiku zahranin. Jde vlastn jen o sumarizaci doby vldy
Jana Lucemburskho, kter se proponuje do budoucnosti. A zrove jsou
v tom obsaeny drazn esk aspirace na pedn postaven v Evrop,
kter souvisely sskm bohemocentrismem prosazovanm Karlem IV.54
Politika pemyslovskch krl 13. stolet si tak i za zcela zmnnch podmnek uchovala kontinuitu.
esko tedy kolem poloviny 14. stolet vstoupilo se vm vudy na evropsk kolbit. Bylo dominantn zem stedn Evropy ve vech ohledech,
v politickm, ekonomickm, kulturnm i socilnm. Dokzalo integrovat
bezmla sakralizaci panovnick moci vyjdenou krlovskou politickou
teologi a na tehdej pomry velmi liberln a demokratickou strukturu
zemsk obce. Zrove dokzalo originln adaptovat scholastick pstup
klidsk osob a lidskmu individuu, tebae bez obvyklch sofistikovanch
formalit. Zd se, e veobecn panovala spe optimistick nlada a e
pedstava o budoucnosti byla rov: ve se bude stle zlepovat a lid
budou bohat a bohat. Avak viluzch ustavin t nelze.
15
esk reformn hnut

Kolem poloviny 14. stolet se Praha, echy i vechny esk zem adaptovaly na novou dobu, kter se hlsila vzpadn a jin Evrop. Nemm
tm na mysli humanismus, tebae i ten stm souvis,55 ale vznik zrodk
obansk spolenosti a utven protokapitalistickch vztah.56 eskou
historiografi to bylo reflektovno pouze sten a ne zcela dostaten,57
zatmco teba historiografie polsk, akoli Polsko bylo oproti esku jet
ve vrcholnm stedovku ve vch ohledech opodn, se o to intenzvn
pokouela.58 Spolehliv fungoval zemsk soud i zemsk desky a vrazn
se rozvinula innost krlovsk kancele. Vznikla tak instituce dvorskho
soudu, co znamen, e se analogicky jako vjinch zemch pln uplatnila
dichotomie mezi zvykovm prvem zemskm (common law) a legislativnm prvem panovnickm (praetorsk edikty, equity).59 Rozvinula se a dle
se vyvjela mstsk sprva i mstsk soudnictv, tedy i prvo.60 Pln se zahustila farn s (a to natolik, e vpozdjch dobch nkter farnosti zase
zanikly), rozvinula se centrln crkevn sprva vetn masovho vyhotovovn psemnost a vzniku aktovho materilu, by se stle jet skrval
vpodob ednch knih.61 Panovnick sprva se naproti tomu centralizovala a nkdy v devadestch letech 14. stolet.62 Zrove se stle vce
ukazovalo velmi il propojen mst a venkova spovajc ve velkoobchodu obilm a dobytkem, resp. dalmi komoditami, co dosvduj transakce
zachycen vsoudnch aktech konzistoe prask. Dokld to i architektura
staromstskch patricijskch dom snepominutelnm hospodskm zzemm, zejmna obrovskmi skladovacmi prostorami.63 Odpovdala tomu
i tehdej dopravn situace s hustou st runch cest.64 Ostatn lze ci,
e prv kvli intenzvnmu obchodu mezi Prahou a jejm hospodskm
zzemm bylo zaloeno Nov Msto prask skoskm, dobytm a obilnm trhem.65 A tak lze pedpokldat, e Praha postupn doshla ve druh
polovin 14. stolet potu obyvatel mezi ticeti a tyiceti tisci, co znamen, e spolu spedmstmi a pedmstskmi (nikoli vak pmstskmi)
vesnicemi dosahovala prask aglomerace potu sedmdest a osmdest
tisc obyvatel, a Praha tedy byla jednm znejvtch evropskch velkomst.
Pitom je teba si uvdomit jednu zvlt dleitou vc, kter takka
nikdy nebv brna vpotaz, protoe odporuje pedsudkm vychzejcm
zdl napsanch tzv. velkmi mui. Adam Smith se domnv, e emeslo
16
esk reformn hnut
a obchod vychz zrozvoje zemdlstv66 a po nm ztoho vychz tak

Karel Marx.67 Pitom vak je empiricky doloeno (a je to tak dovoditeln introspektivn dedukc, kter zakld veker lidsk jednn na logick struktue lidsk mysli),68 e naopak emeslo a obchod pmo vychzej
zlovecko-koistnickho hospodstv a vytvej pro sebe zcela zmrn
specializovan zemdlstv.69 Je proto zejm, e teprve psobenm mst
a mstsk civilizace vesku se rozvinula zmrn produkce obil, dobytka
a jinch komodit na venkov. To pineslo podstatn zmny vkulturn tvnosti krajiny a mlo to tak nezanedbateln vliv na venkovskou materiln
i duchovn kulturu.70 Zhlediska obyvatelstva a jeho mobility nebyl striktn
rozdl mezi msty a venkovem: na jedn stran ada venkovskch lechtic ila nejenom vPraze, ale i vmench mstech, nap. vLounech, na druh stran se ada man zakupovala na venkov, nkte znich zskvali
zpupn, deskovn statky, tj. svobodn, alodiln vlastnictv zapisovan do
desk zemskch a jimi evidovan, m pronikali do ad ni lechty, protoe lechta a mstsk stav nebyly uzaven, to nastalo a vpozdj dob.
Zrove byla vroce 1348 vPraze zaloena univerzita a vroce 1366 jej
prvn kolej, take se jednak zaala systematicky vytvet vrstva lid svym vzdlnm, tebae vtina univerzitnch student nedoshla akademickch grad, jednak relativn vlun vrstva nositel bakalskch
a zejmna magisterskch i doktorskch grad. esk spolenost kolem
poloviny 14. stolet vdnm ppad nebyla statick, naopak prodlvala
dynamick rozvoj a byla j vlastn sociln a kulturn mobilita. Uvme-li, e
vechny tyto zvan zmny zapoaly vprbhu 13. stolet, musme sjistm pekvapenm ci, e spolenost 14. stolet byla bli na postmodern! spolenosti potku 21. stolet ne dvj spolenosti 12. stolet.
Je tud zcela zejm, e se na stedovk a na celou pedmodern dobu
musme dvat jinma oima, ne jak jsme se to zpravidla vichni uili ve
kolch a ne se to ve kolch pohchu u stle jet i dnes.
Na slibn a nadjn se rozvjejc eskou spolenost tu nhle dopadla
dsiv ern smrt pandemie dmjovho moru, i spe cel kombinace
jet dalch ivotu nebezpench chorob , kter koncem tyictch let
14. stolet zachvtila celou Evropu a v nkolika vlnch trvala a do potku let osmdestch.71 Nsledkem bylo masov vymrn evropskho,
tedy i eskho, obyvatelstva. Znan bytek obyvatelstva ovem vyvolval
velk tlak na pokles materiln kultury, ponvad dosavadn technologie
ivrobn a pracovn postupy nemohly bt za podstatn ztench podmnek a velmi nepznivch okolnost vykonvny. Nepochybn hrozil kolaps
evropsk mstsk civilizace. To byla tvrd vzva k hledn novch cest,
bez nich by nebylo bvalo mon stvajc civilizaci udret. Nejprve patrn
pila na poad vrazn intenzvnj prce a tak del pracovn doba, to
vak bylo dlouhodob neudriteln. Udriteln rozvoj tehdy vyadoval
17
zsadn zmnu vtechnologich i vrobnch a pracovnch postupech. Zaala se prosazovat organizace prce v ponajcch manufakturch, dsledn
se prosazovaly penze jako veobecn prostedek smny a pak tak prohloubenj dlba prce a vt specializace. Dve ne nastalo zvyovn
potu kapitlovch stup produkce, nastalo zlogiky vci obrovsk zvtovn potu rznch produkt a slueb. Tzv. prvotn akumulace kapitlu
vtomto ohledu zdaleka nem takov vznam, jak se j pod marxistickm
vlivem obvykle pit, protoe vtehdej situaci mnohem menho potu
lid ne dve nelo vprvn ad o velikost i dokonce masovost produkce a slueb, nbr o jejich vt rozmanitost. M tedy mal smysl hovoit
opostupnm vznikn tzv. abstraktn prce, nbr o zvyovn svobody pro
rzn subjektivn innosti nazran nikoli vantagonismu prce vs. zbava,
nbr posuzovan a zvaovan vpolarit povinnost (negotium) i przde
(otium), ili kalkulovan zhlediska zisku zprce na jedn stran a jmy
zprce na stran druh.72 esk spolenost, jako i evropsk se tto vzvy zhostila se ct, take ke kolapsu civilizace nedolo.73
Reakc na ernou smrt pak byly celou Evropou kiujc prvody flagelant, tj. kajcnk pesvdench, e jsou svdky boho trestu seslanho na lidi za jejich hchy, ba e jsou jm sami postieni, protoe jej sami
zasluhuj. Odtud u byl jen krok kpedstav, e jde o apokalyptick rny,
kter maj pedchzet Poslednmu soudu, e tedy ji ji nastv konec
svta. Rozily se tud rzn eschatologick pedstavy a fantasmagorie. Nebylo nhodou, e esk nboensk hnut (esk reformn hnut,
esk pedhusitsk reformace) vzniklo koncem padestch let 14. stolet
hned pot, co se esk spolenost jak tak vyrovnala s derem prvn vlny
pandemie a jejmi nsledky. Na jeho potku vak nestlo eschatologick
mylen a zprvu mu nevldly apokalyptick pedstavy, nbr prost jen zeslen tradin kesansk pedstavy o sprvnm jednn a chovn, kter
se jen vperspektiv pozdj doby mohou jevit jako sociln a kter jsou
za takov dnes povaovny spe jen z ideologickypedpojatch dvod.
Pvodcem tchto mylenek byl far Kune z Jilemnice, jeho kzn se
vak dochovala jen vpepisu Martina ze Zp.74 Ve svch kznch (hlavn
ve svatovclavskm Tradet autem frater fratrem in mortem) mluv o tiv
nespravedlivm vymhn dvek mnohem vce ne ostatn soudob kazatel, nelze to tedy povaovat za pouh locus communis vrcholn stedovk homiletiky, ale je nutno tomu pitat specifick vznam. Vidt vtom
bezprostedn souvislost senormn zvenm tlakem na intenzitu prce
a dlku pracovn doby bezprostedn po odeznn prvn vlny ern smrti
je tak jist velmi pravdpodobn a je to namst. Podobn vanonymnm
vkladu svatovclavskho hymnu Dies venit victorie zhruba z te doby
nachzme silnou kritiku emeslnk (v tomto ppad kove) nutcch sv
tovarye k nadmru intenzvn prci. Dnes snad meme dvat hrabc
18
esk reformn hnut
rady a kat, e by tovary teba zemel hlady, kdyby nepracoval mnohem

vce a usilovnji ne dve, ale ti jeho situace u znj sejmout nedokeme. Anonymn autor vak vid een vmilosrdenstv, kter pekrauje
spravedlnost, ale spravedlnost nen. Milosrdenstv sice situaci ulehuje,
ale spravedlnost ji eit nedovede. Vtom ppad se jinak konat ned, protoe podle tehdejch pedstav bylo nemysliteln hledat jinou spravedlnost,
ne jsou dv jej podoby, distributivn a komutativn; spravedlnost se toti
netk stavu, vjakm se nachz lovk, a u je jakkoli tk, nbr prost
jen jednn lid.75 Socilnost vmodernm smyslu vtom tud opravdu vidt
nememe.
Vraznjm kandidtem na pvodce eskho reformnho hnut je Mili z Krome, tradin povaovan za tzv. pedchdce Husova a husitstv.76 Je vskutku pravda, e se k nmu hlsil Matj z Janova77 a e
husit, resp. utrakvist mu pitali nkter spisy neoprvnn, nap. spis
Knky o zarmcench velikch cierkve svat, kter ve skutenosti napsal
Jan zPbrami.78 Teprve zcela nov se kMiliovi a kmilovskmu bdn pistupuje tak z hlediska katolickho, m se vce mn mn perspektiva, v n jsou jeho osoba a dlo hodnoceny.79 Mili zKrome byl
pvodn svtskm profesionlem, registrtorem, resp. notem krlovsk
kancele. Teprve pozdji se nechal vysvtit na knze a stal se uznvanm a obdivovanm kazatelem, jako i zakladatelem tulku pro polepen
padl eny.80 Jako takov je povaovn za mravnho velikna. Jene nikdy
nikde nic nen tak jednodue samozejm, jak se na prvn pohled zd.
Vdnen dob je bn hledt na prostituci moralizujcma oima socilnho feminismu a pauln vn zkonicky, legalisticky vidt nsil a tlak,
zkrtka bezprv. Vprostituci je ovem jeden zaspekt svobody, kter je
idnes nezanedbateln a kter implicitn uznvala tak spolenost 14. stolet, kdy nejenom pipoutla, ale zdrazovala svobodu subjektivnho
jednn: je jm vlastnictv vlastnho tla, protoe jen tak se lovk stv
svobodnm a nen nevolnkem.81 Nkte historikov novovkch djin,82
jako i nkte modern ekonomov83 dokonce zdrazuj vznam innost,
je jsou povaovny za nelegln a/nebo amorln, pro civilizan rozvoj.
Ostatn Pn Je se podle svdectv evangeli tak stkal slidmi, kte
byli pro tehdej idovskou spolenost vce mn nepijateln. Ale nemusme to vidt jen vtakto dramatickch konturch. Prostituce vdynamicky
se rozvjejcch spolenostech bvala obvykle prostedkem spoleenskho
a kulturnho vzestupu a zdrojem sociln mobility.84 Venkovsk dvata,
mla-li a chtla-li zstat na venkov, mla zpravidla jedinou volbu vdt se
a pracovat na poli. Jestlie vak odela do msta, mla obvykle vce monost volby vetn prostituce, piem bhem aktivn kariry prostitutky
bylo reln mon naetit si penze, a nakonec se stt soukromnic nebo
se vdt nikoli svnem, nbr svlastnmi finannmi prostedky apod. Mili
19
svm pesvdivm kznm tmto dvatm monost socilnho a kulturnho vzestupu vzal, resp. ony se j tm, e podlehly pesvdivosti jeho
kzn, samy zbavily, a rozmnoily tak ady mstsk chudiny. Mili sice pro
n vytvoil instituci dm Jeruzalm, ta vak hned po jeho smrti zanikla
a polepen eny se staly bezprizornmi, protoe nepochopily, e vzdt
se namhav a spoleensky znevaovan innosti vedouc k socilnmu
a kulturnmu vzestupu a spolehnout se na jakkoli bohulibou instituci se
nemus vyplatit, protoe dobr mysly samy sebe nenapluj. To, co se
obvykle povauje na Miliov sociln innosti za pozitivn, m tedy svou
nepominutelnou temnou strnku, kter psob na ztrtu sociln mobility
a v dsledku toho i sociln dynamiky. Lze-li vskutku mluvit o dvoj tvi
doby Karla IV.,85 je j mon prv toto: na jedn stran bohatstv zaloen
na dynamickm rozvoji vychzejcm ze svobodn subjektivn aktivity, na
druh stran chudoba vychzejc zdobrch mysl pi omezovn spoleensky znevaovanch prvodnch jev svobodn subjektivn aktivity.
Pokud tedy konkrtn praktick vsledek Miliova kzn vzbuzuje
rozpaky, sama formln strnka jeho kazatelsk tvorby je hodna ocenn.
U nkoho sice vzbuzuje nelibost Miliv asianistick styl, kter opravdu
me na modernho recipienta psobit pespli nabubele, avak je nutno
si uvdomit, e jednak ve stedovku takov styl ani zdaleka nebyl neobvykl a jednak Miliovo kolen jako dikttora listin a notskch instrument a jeho kancelsk psoben takovou mnohomluvnost zpraktickch
dvod podporovalo. Vzsad vak je to spe otzka vkusu ne estetick
kvality. Ostatn Miliv souasnk kancl Jan ze Stedy psal obdobnm
asianistickm stylem. To, co je vtto souvislosti dleit, vak nen Miliv
jazykov styl, nbr literrn kompozice, kter vjeho postile Abortivus vrazn obohacuje a rozvj pvodn velmi jednoduchou kompozici tematickho sermonu, typickho nru scholastickho i univerzitnho nebo tak
dominiknskho kazatelstv. Prvotn se scholastick i univerzitn kzn
kompozin lenilo na ti divisiones, resp. distinctiones, znich prvn atet
se optovn lenily na ti subdivisiones, resp. subdistinctiones, zatmco
druh, tj. prostedn divisio, resp. distinctio zstvala dle nelenna. Takovho jednoduchho zpsobu uval vprvn tetin 14. stolet dominikn
Peregrin zOpol,86 jeho kzn jsou dochovna a ve stovkch rukopis
a byla jet ve druh polovin 15. stolet vydvna tiskem. Kad tato dl
kompozin sloka, tj. divisio, resp. distinctio i subdivisio, resp. subdistinctio sestvala zpoten teze (sentence, motta), jednoho nebo vce biblickch citt dokldajcch tuto tezi, vroky patristickch a scholastickch teologickch autorit vykldajcch ji a konen narativn exempla zbible, antickch historik nebo stedovkch kronik apod., kter ji ilustruj a zvlt
maj vst kjejmu zapamatovn. Mili tuto kompozin strukturu obohatil
o dal vrstvy (subsubdivisiones, resp. subsubdistinctiones, subsubsub-,
20
esk reformn hnut
subsubsubsub- atd.) a zejmna o systematick dokldajc a ilustran

citty zrmovanho officia pslunho dne. Tm ovem pravdpodobn nevdomky navzal na starou patristickou zsadu jasn vyslovenou
Prosperem Akvitnskm ve 4. stolet crkev se modl tak, jak v (lex
orandi lex credendi). To je prvn nznak poadavku na reformaci stvajc
crkve podle patristickch poadavk a zsad, jak tomu pozdji rozuml
tzv. soudce chebsk a et utrakvist.87 Tm vak vbec nechci ci, e
Mili sm byl stoupencem idelu patristick crkve; domnvm se, e nebyl,
e vak pozdj husit a utrakvist to vnm vidli a etli.
Krom postily Abortivus obsahujc tematick sermony je Mili zKrome autorem jet cel ady kzn a kazatelskch sbrek. Mezi nimi je
obzvlt dleit sbrka exegetickch homili Gracie dei a jej rozveden
pro obdob velikho postu Quadragesimale, resp. Sermones post quadragesimam. Exegetick homilie je kazatelsk nr starho patristickho,
tzn. jet pozdn antickho pvodu. Spov v tom, e jednotliv vere,
perikopy, tj. biblick ten pro pslun den, se vykldaj soustavn ve sv
posloupnosti (zatmco tematick sermon vykld thema, tj. jedin biblick
ver sohledem na jeho zjevn i skryt obsah). Mili ve svch exegetickch
homilich vykld pslun perikopy nikoli sm, nbr za pouit takka vhradn jen citt patristickch autorit. Tm vbec nevychz zpozdjch
scholastickch teolog a souasn autory dsledn opomj vbec. To opt
psob tak, jako by byl stoupencem ideje patristick crkve a o generaci
mlad Matj zJanova ve svm dle Regule veteris et novi testamenti tomu
tak zcela samozejm rozum. Matj vak byl teolog vzdlan vPai, take neexistenci odkaz na scholastick teology a doklad ze scholastickch
autorit nutn pokldal za zmrn opominut, zvykl na soudob vdeck
provoz si nedokzal pedstavit nic jinho. Avak Mili, ikdy byl knzem,
nebyl vzdlnm teolog, nbr byl absolventem notsk akademie, jak bychom dnes asi nejspe ekli. Neml tud odpovdajc setlost vteologick literatue a naprosto neodpovdal pedstav, kterou si o nm uinil
Matj z Janova. Pro svoje vklady (protoe nemohl vychzet z primrn
znalosti zdroj) prost shl po star exegetick pruce, kter zahrnovala
jen patristick autority. Bylo to klasick dlo vrcholn scholastiky tverospis
Tome Akvinskho Catena aurea in Mattheaum, Catena aurea in Marcum, Catena aurea in Lucam a Catena aurea in Iohannem. Zcela vjimen jet cituje z olbmho dla tho autora Summa theologiae. Krom
exordi, tj. vod k exegetickm homilim, a krtkch spojovacch vt mezi
citty zjednotlivch patristickch autorit se nevyskytuje dn vlastn Miliv text, cel kzn jsou obratn sestavena ztext jinch, co Miliovi
velmi usnadovala jeho prprava dikttora listin a notskch instrument. Mili se tedy neobracel vhradn k patristickm autoritm zmrn
zteologickch dvod, nbr prost znedostatku teologickho vzdln,
21
je nahrazoval pouvnm autoritativn pruky. Sice nememe mluvit

oplagitorstv vdnenm smyslu, protoe stedovk pomr kdlu a autorstv byl vrazn odlin od dnenho, avak zsadn nepvodnost pece
jenom nememe pustit zmysli. Pece vak tato nepvodnost nevyprchala, nbr mla velk nsledky. Nesmme ji tedy brt na lehkou vhu ani se j
nesmme posmvat, jak jsme to inili vppad tzv. xeroxovch intelektul
zatku devadestch let. Zjiujeme tud, e k Miliovi musme hledat
novou cestu, e pohled na nj bu jako na dobrho katolka, nebo na pedchdce Husova a husitstv nesta.
Vposlednch letech ivota Mili podlehl eschatologick pedstavivosti,
Antikrista vidl dokonce vKarlu IV. Jeho pedstavy se tedy netkaly individuln eschatologie a individulnho soudu (iudicium particulare), nbr
svtov eschatologie a Poslednho soudu (iudicium generale). Jinmi slov
eeno, pedstavoval si rychle se blc konec svta. Masov der ern
smrti, znechucen z dobrho bydla v krlovsk kanceli, jako i rychl
otrnut po moru a neochvjn pokraovn praskho a eskho prosted
v nastoupen cest svobodn lidsk aktivity a nslednho bohatnut, to
jsou motivy, kter vedly k tomu, e Mili pijal a rozvjel eschatologick
aapokalyptick pedstavy a mylenky. Snad bychom se mohli pokusit vctit
do nj a ci, e Mili zakusil a stle znovu zakouel siln a rostouc pocit
viny. To ho vedlo jak ke snaze nahrazovat prostitutkm skuten nebo jen
domnl zmar jejich ivota tm, e jim bude organizovat ivot kdobrmu,
tak ksil zvstovat v kznch shorlivost konvertity souasn hchy svobodnho bohatnut a svobodn rozmailosti a obracet hnky kocenn
toho, co bychom snad mohli nazvat star dobr asy. Na intelektuln nepvodnosti pak vbec nezle, protoe to, o co skuten jde, je v jeho
och prv mimo intelektuln sfru, kter svmi prunmi sylogismy
avynalzavmi corrolarii psob jako pina souasnch hch. Srovnnm Kune zJilemnice a Milie z Krome tak dochzme krozpoznn
zajmavho napt vsamch potcch eskho reformnho hnut: zatmco
Kune sevdramatick dob synergie ern smrti a svobodnho subjektivnho jednn spokojuje s vyvaovnm spravedlnosti a milosrdenstv,
aby ukzal, jak lovk me zdrn projt skrze velk ivotn obte, Mili
objevuje pocit viny jako jasn nznak modern88 nebo jet spe dnen
postmodern doby a jejho kolektivistickho mylen.89
Zajmav je vtomto ohledu tak srovnn Milie zKrome a Tome
ze ttnho.90 Oba autoi toti natolik vyuvaj text jinch autor, e vppad Miliov (pe latinsky) lze hovoit o takka naprost kompilaci avppad ttnho (pe esky) meme mluvit o pekladov adaptaci. Zd se
vak, e to bylo ve 14. a mon u v 13. a 15. stolet postupem bnjm, ne jsme si dosud mysleli, take to budeme muset jet zevrubnji
zkoumat.91 Nicmn k jistm zvrm se pece jenom meme dobrat.
22
esk reformn hnut
Zatmco Mili v naprost vtin pouze mechanicky pebral vbr citt

proveden Tomem Akvinskm a zasahoval do nj jen zcela minimln,
ttn si jednak vybral texty kpekladu zcela samostatn, jednak pekldal
spe s vt ne men mrou volnosti, jako i doploval zdrojov texty
vlastnmi pasemi. I u Milie shledvme, e ve standardn edici Corpus Thomisticum nenachzme nkter texty, kter jinak odpovdaj mstu,
odkud vpslunch ppadech Mili zCatena aurea erpal, ale na druh
stran je nalzme vcitacch jinch stedovkch autor 14. a 15.stolet,
jak se dochovaly ve starch edicch humanistickho a baroknho obdob.
Musme proto pedpokldat, e Mili nejspe pouval takovou vtev rukopisn tradice, kter sice nebyla pouita pro konstituci textu Catena aurea
vCorpus Thomisticum, kter vak vjeho dob reln existovala, jestlie
po n nachzme stopy. To vak znamen, e ani vppad tchto odchylek
nepracoval Mili zcela samostatn, zatmco ttn nepochybnou samostatnost projevoval zcela pravideln. Pipojme-li ktomu jet poznatek, e
ttn veech nednch a svtench zdaile imitoval kazatelskou formu
znn textu, akoli se zcela evidentn jedn nikoli o tvar kazatelsk, nbr
o psanou literaturu, protoe ttn nebyl knz, a nemohl, resp. nesml tedy
kzat, potom vidme, e ttn zdailm zpsobem adaptoval spirituln
a teologick psemnictv a inovativn je penel do laickho prosted,
atm tomuto prosted rozioval obzor a povznel je. Mili na druh stran pouze reprodukoval jistm zpsobem ji antikvovanou verzi kesansk
tradice, ale prezentoval ji vjistm smyslu jako knon, to znamen, e vrazn omezil jej rozmanitost. Nicmn i zde se domnvm, e vtom nelze
spatovat Miliv zmr, nbr pouh nemysln vsledek psoben lovka sice intelektuln zdatnho, ale teologicky mlo erudovanho. Avak
izde, stejn jako vppad ideje patristick crkve, meme ci, e to mlo
nechtn nsledek: od Milie se odvj podstatn rys, zkonictv, legalismu,
kter je typick pro esk reformn hnut a husitstv nebo dokonce pozdj
mylenkov svt eskch brat.92 Pestoe se Mili nejenom povaoval
za vroucho katolka, ale opravdu jm byl, mimovoln implicitn obsah jeho
kzn byl inspirac nejenom pro katolky vzahrani nebo pro utrakvistick
stoupence esk nrodn crkve, znich nkte byli konzervativn a nkte docela katolicizujc, nbr tak pro radikln reformtory, jako byl nap.
Matj zJanova.
Ji nedlouho po Miliov smrti vroce 1374 vznikl jeho ivotopis, kter
jej povauje za zbonho mue a ptele boho a bl se hagiografickmu
zpracovn v podob literrn legendy. Akoli se dochoval pouze v edici
baroknho jezuitskho historika Bohuslava Balbna, kter podle domnn nkterch badatel nepodv vrn znn originlu,93 pece je ztextu
zejm, e se inspiroval i gotickou svatovclavskou legendou Oriente iam
sole patrn vjej druh redakci, kter byla tehdy plnou novinkou, protoe
23
vznikla kolem roku 1370. Tak Miliovi zKrome rozumlo dobe katolick prosted: jako potencilnmu svtci, jako lovku, kter aspiruje na
svatost. Dal stedovk Miliv ivotopis pochz spera Matje zJanova
a je soust jeho klovho dla Regule veteris et novi testamenti. Matj
zJanova povauje Milie za odprce souasnho padku crkve, kter
se d pouhmi lidskmi nlezky (adinvenciones humane) a nikoli slovem
bom a kter propadla schizmatu. Za lidsk nlezky povauje Matj scholastickou teologii, kanonick prvo s jeho dekretly (litterae decretales,
resp. extravagantes communes) a administrativnmi psemnostmi (motu
proprio apod.), liturgii breviovho officia, tzv. hodinek, jako osamostatovn svtsk spolenosti, tzn. oddlovn spolenosti a crkve, resp.
jejich chpn za dva rzn aspekty lidstv, vertikln (profnn, spolenost) a horizontln (sakrln, crkev). Miliovi pit, e se oproti tmto lidskm nlezkm sousted na kzn slova boho, a tm bojuje proti
hchm soudobho ivota. To je velk omyl, protoe na zklad exordi
aprothemat Miliovch kzn musme zcela jist soudit, e Mili nezdrazuje vdnm ppad kzn slova boho, ale prost kzn kazatel
ve zcela tradinm katolickm, resp. mendikantskm nebo pmo dominiknskm duchu, e tedy zastv tehdy bn a dodnes platn katolick
pojet kazatelstv jakoto teologie zvstovn vetn historicity zjeven94,
a nikoli pozdj jednoznan a vlun prvoreforman vztah k Zkonu
a druhoreforman kPsmu. Matj zJanova neporozuml tomu, pro Mili pouv vhradn citty zpatristickch a nikoli tak ze scholastickch
autorit, e to je nikoli zmr, ale jeho nedostaten teologick erudice,
avbec nebral na vdom, e Mili nevytvel kzn pouze ve form exegetickch homili, ale tak tematickch sermon, vnich velmi dsledn
uvdl citty zrmovanch offici, tedy prv jednoho znejfrapantnjch
lidskch nlezk. Matj zJanova zkrtka Milie dezinterpretoval a my se
meme jen ptt, zda to bylo zmrn, nebo jen nevdomky rozhodn
se vak na nj odvolval ztoho dvodu, aby pi svch potch sinkvizic
mohl argumentovat, e takhle nemluv on sm, Matj, ale e tak mluvil
inesporn zbon mu, Mili. Meme tedy ci, e Matj zJanova vlastn
vytvoil Milie jakoto pedchdce Husova a husitstv mon prv tak
jako Vlastimil Kybal vytvoil Matje zJanova jakoto opravdu originlnho
eskho pedstavitele reformnho hnut proti invektivm Johanna Losertha
vi naemu Janu Husovi a jeho plagitorstv.95
Ve stedu zjmu Matje zJanova jsou biblick pravidla jednn a podle
toho tak nazval svou rozshlou stejn prci, Regule veteris et novi testamenti. Je to dlo znan rozshl, velice suchoprn, ale tak nesmrn
psobiv. Matj zJanova vnm chce odhalit, jak ivotn pravidla obsahuj
Star i Nov zkon. Tato pravidla pak m lovk ve svm jednn achovn ustavin a neodchyln dodrovat, jestlie chce dobe a sprvn t,
24
esk reformn hnut
a vdsledku toho bt spasen. Zd se, e Matj nerozliuje vykoupen (redemptio) a spsu (salvatio), e mu tedy splv mystick a eschatologick
aspekt djin svta a djin spsy a nsledkem toho vid jen eschatologii
zpedmtujc se prchozmi okamiky jak smrti kadho jednotlivho
lovka, tak konce svta jako celku, zatmco mu unik mystick ivot nikoli
jen sohledem na vnost (sub specie aeternitatis), nbr tak skryt spojen sbohem vkadm jednotlivm okamiku, je me vst ke spojen
zjevnho (unio mystica), co teba Kateina Siensk povauje za zvdavek
vnosti vtomto ivot a svt. Ale jeliko Matj toto takto nevid, jev se
mu kesanv, tj. ivot lovka nikoli jako svobodn jednn sohledem na
boha a smujc k bohu, nbr vhradn jako poslouchn, vykonvn
a naplovn pkaz jednou provdy danch lovku bohem. Polemiku,
kter se vedla ped nkolika destkami let vtto vci a je nakonec rozliila
mezi evangelickmi pkazy (precepta evangelica) a evangelickmi radami
(consilia evangelica), zcela opomj, resp. spe cel toto rozlien povauje za pouh lidsk nlezek: vMatjovch och jsou vevangeliu, resp.
vcel bibli vechno pouze pkazy a dn rady. Jsou to vn pravidla,
je byla jednou zjevena a od t chvle je kad, ke komu se zjeven dostalo, mus poslouchat a dodrovat. Lidsk jednn je tedy vMatjovch
och podrobeno pkrmu determinismu: nen jin vle ne dit se bomi pkazy, ve ostatn vede kzatracen. Podle Matje tak vlastn nejsou
dn kontingentn skutky a sfra indiferentnch vc podle sv. Augustina
dosti irok je jen velice zk. Zkladnm smyslem Matjova rozshlho
spisu je prosazovn zkonictv, legalismu. Pn Je sice podle vlastnch
slov vevangeliu nepiel zkon zruit, nbr naplnit, ale to se nem dt dodrovnm njakch pravidel, nbr skrze teologln ctnosti vru, nadji,
lsku. Alespo tak je tomu podle katolickho chpn a je tedy vidt, e
Matj z Janova se katolickmu chpn vzdaluje, od svobody a volnosti
kontingentnho jednn a chovn se obrac kpsn deterministickmu pojet dobrho a sprvnho chovn a jednn. Meme tomu rozumt tak, e
si pedstavuje cel ivot jako spoutan pedpisy. Nm dnes dvrn znm
regulace tady maj svj prvopotek.
Na zklad pravidel Starho a Novho zkona vytv Matj z Janova idel svatch ivch, kte tato pravidla neochvjn dodruj a napluj ajsou naimi souasnky. Jsou svatmi na tomto svt, nikoli a na
onom jako svat mrtv, kte jsou pedmtem crkevnho liturgickho kultu.
Dosavadn kesansk, katolick pojet svatosti (a dnes jet meme ci
svtectv) chpalo svat trojm zpsobem zrove: jako dvj, minul,
historick dokonal uskuteovatele, hrdiny kesanskho ivota, kte byli
(po sv smrti, protoe teprve smrt se uzave ivot lovka tak, e na nm
nelze ji nic zmnit) jako takov vslovn uznni; jako vzory pro lidi, kesany ijc vptomnosti; a konen jako jednu ze spojnic mezi tmto a onm
25
svtem, na kterou je mono osobn (protoe jak svat ve vnosti, tak lid
vptomnosti jsou osobami) se obracet. ZMatjovch svatch ivch se
vak tato aspektovost, resp. vceaspektovost vytrc a zstv zn jenom
jedin rovina posuzovn i souzen ptomnch lid mezi sebou, kdo vede
dobr a sprvn ivot do t mry, e me bt takto nazvn, tebae znmou evangelickou sentenc je: Nesute, abyste nebyli souzeni. Jestlie se
Matj zJanova pokou vyhnout zpedmtnn a pedmtnosti katolick liturgie, scholastick teologie i stedovk populrn religiozity, unik mu, e
upad do osidel jinho zpedmtnn a jin pedmtnosti, toti zkonictv,
legalismu, je je jet mnohem vce svazujc. Pedmtnost azpedmtnn jsou vnkterch proudech novodob filozofie pokldny na zprostedkovn mezi sfrou jev a sfrou podstat, mezi sfrou imanentn asfrou
transcendentn. Vylouit pedmtnost a zpedmtnn, objektivaci zlidskho ivota tedy nelze, nem-li se ochudit a zplotit, zrove vak na nich
nelze ulpvat, protoe to vede ke stejnmu vsledku. A tak byl draz na pravidla, prosazovan Matjem zJanova, sice nesmrn pitaliv, protoe se
zdl bt jasnou cestou kbohu vnstrahch svta, ale byl zrove cestou
pli jednoduchou vtom smyslu to byla spe ona snadn cesta, kterou
se kbohu a tedy ani klidem! nedochz. Pesto zhruba od roku 1415
a pozdji husitt reformtoi tuto cestu vtali a prosazovali, kdy zjistili, e
se v mnohm podob cest Johna Wyclifa, kterou od devadestch let
14.stolet naden vtali a je byla nakonec pro neuniverzitn kruhy pijatelnj, nebo nebyla tolik intelektuln a nesnaila se mnit pijmanou
oficiln systematickou a dogmatickou teologii.
A tak dospvme kzvru, e spolenost vpedstav Matje zJanova
byla toton scrkv, tedy e se crkev rovnala spolenosti a spolenost se
rovnala crkvi, a e tato spolenost-crkev byla velmi nivelizovan, protoe
se zakldala na nkolika mlo jednoduchch pravidlech. Jakkoli vyboen
stranou vjednn a chovn i vzhru vsociln hierarchii a spoleenskm
postaven bylo nedouc. Byla to tedy pedstava spolenosti vrazn rovnostsk, egalitsk.96 Pedstava rovnostsk spolenosti byla pedstavou nov, lep spolenosti, kter se ztotoovala sestarou crkv odlinou
od crkve v ptomnosti zakldajc se nikoli na Kristu, nbr na lidskch
nlezcch a podobajc se crkvi nikoli evangelick, nbr spe patristick, jak svd Matjovo uznn pro Milie. Rovnostsk spolenost ve
smyslu substantivn, nikoli jen formln rovnosti sice me bt a historicky
zpravidla leckdy je idelem, nicmn m je spolenost rovnosttj, tm
vce je postiena, ba promoena zvist. Alespo to plat podle empirickch
doklad, snimi pichz sociologie, antropologie a etnologie.97 Prv tak
vak o tom uvaovala kesansk teologie ji od patristickch dob, co Jan
Zlatost vyjaduje, kdy k, e nejhorm hnkem je zvistiv chud.98
U Matje zJanova se to projevuje nap. jeho odmtnm lechtickch erb,
26
esk reformn hnut
jako i spoleenskho postaven jejich nositel.99 V novjm historicko-sociologickm bdn od edestch let 20. stolet je zvist vznamnm
tmatem, tebae autoi inklinujc kideov levicovm mylenkm se sna
to bu zamlovat, anebo vznam zvisti pro jednn a chovn poprat,
m se vystavuj podezen, e mylence socialismu je vlastn pozitivn racionalizace zvisti, take odmtaj pijmout jej negativn roli. Vidme vak,
e toto tma je smyslupln i pro zkoumn relativn dvn minulosti druh
poloviny 14. stolet, take bude douc zkoumat je zevrubnji. Ale u nyn
to pro ns znamen, e musme pohlet na esk reformn hnut pedhusitsk doby jinou optikou.
Vidme sice, e esk reformn hnut reagovalo na dobov otesy apromny a e se o to pokouelo rznmi zpsoby. Vtinou to vak znamenalo, e se nestavlo k vzvm, kter postupn pichzely, elem, ale e
jeho vd pedstavitel vystupovali spe vroli laudatores temporis acti,
kte snostalgi pohlej zpt do starch dobrch as a do budoucnosti
hled tak, e chtj navrtit, co bylo a nenvratn odeznlo, toti spoleenstv lid, kte se osobn dvrn znaj100 a kte ct znan odstup
od velk spolenosti anonymnch lid, vn se jednn lid d formlnmi
aabstraktnmi vztahy a jejich chovn je podrobeno rznm diferencovanm formalitm, take bez svobodnho subjektivnho jednn v n nelze
bezproblematicky t.
27
Scholastika a univerzita
esk reformn hnut ji od svch potk vzsad odmtalo soustedn
se na lidskou osobu a svobodn lidsk jednn ve jmnu obratu karchaickmu kolektivismu, pesto vesku petrvvaly snahy vtomto zamen
nejenom pokraovat, ale tak je dle rozvjet. Bylo to vprosted prask
univerzity101 zaloen vroce 1348, rozvjejc zprvu svou innost spe jen
prostednictvm soukromch pednek mistr a doktor v jejich bytech
a do zaloen prvn koleje se systemizovanmi msty vroce 1366 askutenho zzen univerzitn knihovny prostednictvm daru csae a krle
Karla IV. vroce 1371. Prask univerzita byla vdob svho zaloen prvn
a po njakou dobu jedin ve stedn Evrop, tj. na zem severn od Alp
a vchodn od Rna, nsledovan teprve po njak dob univerzitami ve
Vdni a v Erfurtu i Krakov (kde vak pes formln zaloen univerzita
innost nezahjila a musela bt pozdji obnovena), pozdji jet vHeidelbergu anakonec i vLipsku (kam odela st mistr a k z Prahy po sporech univerzitnch nrod na tamn univerzit). Prask univerzita byla od
potku pln, tj. tyfakultn (s propedeutickou fakultou artistickou, resp.
filozofickou a dalmi fakultami teologickou, prvnickou kter pozdji vytvoila vlastn univerzitu, tj. korporaci mistr a k a lkaskou), co bylo
spe vjimen. Po propuknut tzv. velikho zpadnho schizmatu (1378),
kdy vznikly zejmna na pask univerzit spory o mskou i avignonskou obedienci, se st doktor a mistr, kte odeli zPae, pesunula
do Prahy (a nkte z nich pozdji pokraovali do Vdn a Heidelbergu),
take Praha sestala pedn (ne-li na njak as prvn) evropskou univerzitou. Byla jasnm dokladem dynamicky se rozvjejc zem a zdrojem siln a rychl akulturace, kter do Prahy, ech i celho eska pichzela.
Univerzita tak byla zdrojem pozdjch divokch polemik a dramatickch
politickch udlost, kter Prahou, echami a eskem, jako i ir stedn
Evropou otsaly po celou prvn polovinu 15. stolet a kter mly kruciln
vznam pro dal vvoj eskch djin. U tehdej pedkov dnench intelektul dokzali, e jsou neklidnm a destruktivnm elementem.
Stedovkm univerzitm ve 13., 14. a 15. stolet vldla scholastika,
co byla spe metoda mylen ne doktrna; tou se pes tzv. druhou scholastiku v16. a 17. stolet stala teprve neoscholastika v19. a prvn polovin 20. stolet. Prvopotky scholastick metody lze spatovat ve vuce
28
apsoben katedrlnch kol v11. a 12. stolet, kdy soustavn soustedn

na spojen svobodnch umn (sedm svobodnch umn tvoily gramatika,
rtorika, dialektika, tj. trivium, a geometrie, aritmetika, astronomie, hudba, tj. quadrivium) a teologie vedlo kobjevu, e star autority maj ote
vci protikladn tvrzen, co bylo nutno vysvtlit, a tedy zjistit, zda je teba jedno z protikladnch tvrzen odmtnout jako nepravdiv, anebo zda
lze pijmout tvrzen ob, avak s vdomm toho, e protikladn jsou jen
zdnliv, protoe ve skutenosti se tkaj vc jinch, ovem vyjdench
tm slovem, tzn. e jde o ekvivokaci vnkterm zatribut. Ale nakonec
nelo jen o interpretaci text, ale tak o tvrzen, knim pat potvrzen, afirmace, nebo popen, negace. Bylo tud nutno vyhledvat a zvaovat pro
jednotliv tvrzen argumenty pro a proti (pro et contra) a na jejich zklad
vytvet zvry (conclusiones). Ktomu se nkdy pipojovaly podprn argumenty i souvisejc tvrzen (corrolaria) a celek vytvel kvestii (questio
= otzka), kter zanala otzkou: Zda nco je tak, nebo nen a odpov zn, e ano/ne (Utrum quid sit sic vel non et arguitur quod sic/non).
Tato metoda byla pouiteln jak pro apodiktick tvrzen, kde dokazovn
je deduktivn na racionlnm zklad (tj. teologick, metafyzick), tak pro
tvrzen hypotetick, kde dokazovn je induktivn na zklad empirickm
(tj. vdeck). Vhodou tto metody je jej zvaovn kladnch i zpornch
argument, tedy nikoli pouze sledovn jedn, kladn nebo zporn linie
argumentace, co me bt oivujc. Jej nevhodou je jej striktn logick
formalismus, co me bt umrtvujc. Kadopdn je douc scholastiku
vyvinit ze zkostnatl nesmyslnosti otzek na zpsob posmku Erasma
Rotterdamskho o tom, e scholastick teolog se te, kolik andl se vejde na piku jehly: ve skutenosti jde toti o dv zcela legitimn nejenom
teologick, ale tak metafyzick otzky, toti zda mohou bt dva vkovit
(andl, resp. due zemelch) zrove vjednom asovm okamiku na
tm mst, i zda me bt jeden vkovit zrove v jednom asovm
okamiku na dvou rznch mstech je to otzka po povaze onoho transcendentnho svta, zda jsou v nm nebo nejsou asoprostorov vztahy
stejn jako vtomto imanentnm svt. Kadopdn byla scholastick metoda velkm pokrokem v racionlnm pojednvn veker skutenosti
oproti dvjm dobm.
Stedovk univerzita vak nebyla jen instituc omezenou na vzdlvn. Konaly se tu i vce mn veejn kvodlibetn disputace (disputationes
de quolibet), kterch se museli astnit vichni uitel pslun fakulty
akter byly nejenom ukzkou odborn rovn univerzity, ale i jejho spoleenskho vlivu, protoe do znan mry utvely tmata jak pro literrn
tvorbu mistr, tak pro veejnou diskusi. Nejenom absolventi, ale i uitel
univerzity vetn dnch (magistri actu regentes) zastvali crkevn beneficia i officia a svtsk veejn funkce, co se zejmna tkalo mstskho
29
prosted. Tradin elity agrrn spolenosti, kter u byly vprvn polovin

14. stolet do znan mry nahrazeny elitami shromdnmi vnov podob zemsk obce skldajc se ze lechty a tzv. starho patricitu, byly jet
vce odsunuty do pozad tmito lidmi, kte mohou bt povaovni spe za
symbolick analytiky ne za intelektuly (tebae vtomto ppad se vposlednch letech vytyuje pedstava tzv. velkch a tzv. malch intelektul).102 Na univerzit vyuujc doktoi a misti tak na vydn zpracovvali
odborn dobrozdn, determinace (determinationes) pro krle i arcibiskupa, a tm tak vstupovali do veejnho diskursu a mnohdy nezanedbateln
ovlivovali sttn nebo crkevn politiku. A prv sohledem na toto rozmanit psoben univerzitnch uitel a absolvent meme vidt, e pedstava o tzv. velkch a tzv. malch intelektulech m mlo smyslu (resp. e to je
jen formalistick rozlien osob innch ve vdeckch aprofesionlnch
zamstnnch), protoe tyto termny neoznauj skupiny s koherentnmi
nzory a profilovanm skupinovm vdomm. Vdy lo spe okonkrtn
osobn vztah kpraktickm ivotnm zleitostem. Zatmco nap. pi srovnn sociln-politickch nzor artistickch univerzitnch mistr na jedn
a reformnch kn na druh stran vidme, e ti, kte zastvali liberln
nzory, byli univerzitn misti (tedy tzv. velc intelektulov na rozdl od tzv.
malch),103 pi srovnn nzor na prva ve vznamu prv individulnch,
obanskch i lidskch zjiujeme zcela naopak, e ti, je na tomto poli zastvali liberln nzory, byli kanonist, kte zpravidla psobili jako praktit prvnci, a nikoli legist, romanist, civilist, je vesms psobili jako
univerzitn uitel (tedy tzv. mal intelektulov na rozdl od tzv. velkch).104
Univerzita vtto ran prvopoten dob mla tedy vznam jako instituce
usnadujc pijmn i tvorbu a zprostedkovn i poskytovn idej a informac, nikoli jako ustrnul korporace, jej lenov krom toho, e udruj
esprit de corps, zastvaj tak stejn i velmi podobn nzory. V tomto
ohledu byla prask univerzita druh poloviny 14. stolet velmi podobn
esk zemsk obci prvn poloviny 14. stolet: ob to byly instituce oteven,
nikoli uzaven spolenosti.105
Jedna z determinac, kterou si vydal arcibiskup Jan z Jentejna
(13801396), se tkala odmrti a jejm autorem byl Kune z Tebovle.106
Kunovo tma se ovem nevztahovalo kodmrtm jako takovm, tzn. kppadu, kdy zeme svobodn vlastnk, ppadn pravoplatn dritel pozstalho majetku (zpravidla nemovitosti) bez ddic, take majetek pejde na
panovnka, jakoto dritele a vykonavatele reglu, ppadn na plnho svobodnho vlastnka, take ppadn dal svobodn vlastnk nebo pravoplatn dritel mus vlastnictv nebo drbu nov odkoupit, nbr ke specilnmu
ppadu odmrti pi smrti dritele nemovitosti na zklad zkupnho, emfyteutickho prva, resp. na zklad lokace (locatio). Emfyteutick dritel byl
svobodn njemce rolnickho statku po dobu svho ivota a po jeho smrti
30
byl rolnick statek uprzdnn pro ppadnho dalho njemce na dobu

jeho ivota, tebae pedchoz njemce bez ddic nezemel. Znamenalo
to tedy, e dti zemelho njemce mohly bt zbaveny bezprostedn obivy, protoe se bu musely nejprve uchzet o znovuzskn njmu po svm
rodii-otci, anebo si musely nalzt njem jinho rolnickho statku, i dokonce zcela jin zpsob obivy. Kune zTebovle ve sv determinaci odmr vtakovm ppad odmt a zastv nzor, e by ml do emfyteutick
drby pmo nastoupit potomek zemelho, jakoto jeho pravoplatn ddic.
A Jan zJentejna na arcibiskupskch statcch nsledn vskutku takovto
ppad odmrti zruil. Stavl se proti tomu sice Vojtch Rakv zJeova,107
ale o tom nememe ci nic bliho, zejmna ne o dvodech, na kterch
svj nzor zakldal, protoe jeho spis na toto tma se nedochoval. Zte
doby se dochovaly i jin polemick spisy na tma odmrti, dokonce jet
Jan Hus na samm potku 15. stolet se vlistu jednomu vladykovi ktto
otzce vyjdil.108 k se, e Kune zTebovle byl obhjcem selsk svobody, protoe pro rolnky poadoval materiln jistotu obivy. Avak svoboda a jistota jsou spolu zhusta vrozporu, ba vprotikladu, jak vidme na
dnench tzv. jistotch, to znamen vpodstat socilnch jistotch, resp. na
postmodern trid jistota, bezpe, zabezpeen.109 Je tud teba na tma
odmrti pohldnout vkonkrtnm historickm kontextu.
Na zklad pohledu na odstrann odmrti vychzejc jet z ran
stedovk agrrn organizace lze namtnout, e tmto odstrannm dolo
ke ztrt svobody a ke znevolnn emfyteutickch njemc, protoe tm
byli pipoutni kpd, podobn jako dvn servi glebae ascripti.110 Ale to
nemohlo bt jejich nov postaven, protoe by byla musela jako srovnn s jejich pedchozm postavenm bt vslovn vylouena monost
jejich odchodu. Co vak nebyla jejich svoboda tud zstala zachovna.
Uvame vak pinu, pro vbec ke snaze o odstrann odmrti vtomto
ppad dolo. Myslm, e byly hned dv: jednak nedostatek pracovnch sil
vzemdlstv na venkov vdsledku ern smrti, jednak poteba novch
pracovnch sil ve mstech vdsledku rozvoje novch technologi apracovnch postup. Vrchnosti tm dvaly rolnkm jistotu nim neruen drby,111
ale zrove tm rolnky zrazovaly od odchodu kjin vrchnosti i dokonce
k pesunu do msta. Jejich (osobn) svoboda zstala zachovna, take
mli monost volby neho jinho, avak dvody ktto volb byly potlaeny. Odstrann odmrti tud zcela jednoznan bylo reakc na ernou
smrt a dynamickm rozvojem mst zmnnou situaci. Kune zTebovle
apo nm Jan zJentejna odstrann odmrti sice tematizovali jako zkrok
proti nekesanskmu bran odmrt poruujcmu svobodu, meme vak
za tm tak vidt neviditelnu ruku trhu, o kter hovo Adam Smith ve sv
reflexi ekonomiky jakoto kesansk morlky.112 Kadopdn vak je to
pokroen za pouze a vhradn crkevn chpanou kesanskou svobodu
31
jakoto svobodu od hchu, tebae se takov pojet svobody udruje jet dnes.113 Ukazuje se na tom, by toliko implicitn, e ztotonn crkve
aspolenosti neplat, jakkoli se zrove prosazuje, e spolenost m bt
prodchnuta kesanskmi idely. Osobn svobodn lovk, svobodn subjektivn jednajc, by to znamen jen obyejnou a pzemn pracovn innost, nikoli vzneenou intelektuln a spirituln reflexi, tak je protjkem
svatch ivch ale nejenom jejich protjkem, nbr tak protikladem.
Uvidme, e pozdji se stanou neprosnmi antagonisty.
Jan z Brakel zase napsal na vydn Vclava IV. determinaci doporuujc mu, aby se ve schizmatu, kter nastalo po nvratu papee z avignonskho vyhnanstv zpt do ma, piklonil prv na stranu mskho Urbana VI., a nikoli avignonskho Klementa VII.114 Nyn mi vak nejde
okonkrtn politickou argumentaci, s n Jan zBrakel pichz, ani o politick konsekvence, kter rozhodnut piklonit se na stranu Urbana VI. mlo,
nbr o podklad, na nm svou argumentaci a svj vklad stav. Je jm
scholastick rozdlen vle na ti stupn i vrstvy, za prv jako pirozen
chtn, nap. hlad a z nj plynouc vle najst se, za druh jako bezprostedn zjmem, nap. udlat nco pro okamitou odmnu, a konen za
tet jako rozumnou vahou podloen snaha, nap. touha po obecnm
dobrm (bonum commune) nebo po spse (salvatio). Akoli vjednotlivch
dlch skutcch se kad lovk d prvn a druhou vl a je to nejenom
uiten, ale tak dobr, vzleitostech tkajcch se asu celho ivota,
ba i vnosti, nebo ve vcech tkajcch se vech lid a mezi tyto zleitosti a vci volba papee a nsledn jeho obedience nepochybn pat je
teba dit se pouze a vhradn vl tet. Jan zBrakel se vbec neohl na
rozdl mezi intelektualismem a voluntarismem, kter vtina dnench badatel tolik zdrazuje; akoli je mu zejm, e rozumem podloen zvr
vc i skutek udlat (a nikoli neudlat) by ml tak vst ke konenmu
volnmu rozhodnut prv tu vc i ten skutek udlat (a nikoli neudlat) je
douc a dobr (co by svdilo pro intelektualismus), nepipad mu to
ale samozejm (co by svdilo pro voluntarismus). Voln rozhodnut ve
vztahu krozumovmu zvru je tud kontingentn, tj. mon, nikoli vak
nutn. Kontingence votzkch jednn a chovn sice neznamen libovli
i dokonce svvoli, rozhodn vak znamen svobodu, tj. svobodnou vli.
To ovem zrove znamen, e lovk kad lovk se mus rozhodnout sm za sebe, pro jeho vlastn rozhodnut neexistuje dn pkaz,
protoe mu nejen nebyl dn, ale ani dn bt neme. lovk je nakonec se
svm rozhodovnm sm, vtom spov jeho svobodn vle.
Z toho ovem jen zase znovu a jinak plyne, e svobodn vle, kter
se rozum takto, neznamen pouhou svobodu od hchu, tebae takto si
nejspe pedstavoval Matj zJanova svj typ svatch ivch, pestoe takovm zpsobem pravdpodobn vidl kesanovu svobodu Petr Chelick
32
a jakkoli njak takto interpretovali svobodn ivot od svch potk et

brati. Pojem kontingence, mme-li ho aplikovat na objektivn dn, tj. pouze
na vnj skutenost, m vznam nhodn, tj. vkonkrtnm jednotlivm jevu
nepedvdateln. Avak pojem kontingence, mme-li ho aplikovat na subjektivn jednn, tj. zejmna na vnitn skutenost, m vznam svobodn,
tj. vkadm jednotlivm ppad se jeden kad lovk mus vdy aznovu
rozhodnout, zda vc i skutek udl, anebo naopak neudl. Ato neplat
jen diachronn, do budoucnosti (nyn mi rozum k, e udlm, protoe
rozumn musm udlat toto, ale v budoucnu mohu udlat nco jinho
tak uvaovali intelektualist), ale u vptomnosti (i kdy mi rozum k, e
mm udlat toto, pece se mohu rozhodnout toto neudlat tak uvaovali
voluntarist). Intelektualist tud trvali na nutn subjektivn, jako i objektivn souvislosti rozumu, morlnch obsah a jednn, zatmco voluntarist na
nutn subjektivn a objektivn souvislosti rozumu, morlnch obsah a jednn netrvali, protoe empiricky rozpoznali, e patn jednn neplyne
pouze znevdomosti, ale tak ze samostatnosti vle vi rozumu. Ztoho
pro prvo plynulo rozlien objektivnch skutk od subjektivnch mysl
apro teologii rozlien mezi vztahem kbohu, kter je subjektivn a personln, a vztahem kmorlnm pravidlm, kter je objektivn a interpersonln.
Dnes na zklad tto tradice rozliujeme mravnost a morlku, ve 14. stolet
rozpoznali, e nemorln skutky nemus nutn znamenat odmtn boha ani
peruen vztahu knmu. Tato scholastick koncepce lovka, kter oscilovala mezi intelektualismem a voluntarismem (znovu zdrazuji, e striktn
rozliovn mezi obma proudy je spe doktrinstvm modernch badatel
ne stedovkou skutenost) akter vychzela zdkladn reflexe aktulnch ivotnch, socilnch, ekonomickch i politickch problm, se vrazn
liila od idelu svatch ivch eskho reformnho hnut svou otevenost,
atak bylo jen otzkou asu, kdy dojde ke konfliktu.
Na potku 15. stolet, vroce 1408, kdy stle jet trvalo schizma a kdy
se schylovalo kpokusu o jeho een na koncilu vPise, probhla vPraze
bouliv disputace mezi Makem Rvakou (teologem) a Janem Falkenbergem (prvnkem) o tom, zda pape eho XII. m bt odvoln, anebo zda
m si svou hodnost podret: Jan Falkenberg byl pro jeho odvoln, zatmco
Mak Rvaka zastval nzor, e pape si m svou hodnost uchovat.115
Situace byla i jinak vypjat a spor mezi univerzitnmi nrody, kter trval ji
njakou dobu, dospval ke svmu vyvrcholen a uzaven Dekretem kutnohorskm.116 esk univerzitn nrod, takka vlun sloen zreformtor
a reformist, disputaci a okzale nevnoval pozornost (a bylo to spe
zdvodu zvren ztee vboji za ovldnut univerzity ne kvli prozen,
e crkev potebuje vptomnou chvli nco jinho ne starost o zmnu i
setrvn papee), take se jen znovu ukzalo, e zkonick, legalistick
esk reformn hnut je sice upmn naden v ohledu nboenskm,
33
ale e ostatn sfry skutenosti jsou mu vce mn ciz. To mu sice dvalo

nesmrn draz, ale zrove je to vedlo kzaslepen omezenosti. Ukzalo
se ovem, e tu problm je a velk: oba polemici se toti nedokzali
shodnout na tom, co je a co znamen crkev. Sice otzku crkve netematizovali, protoe se vnovali pouze jedinmu dlmu aspektu otzky papestv aosoby papee, nicmn zcittovho argumentanho apartu je
zjevn, e kad znich si pod crkv pedstavoval nco jinho: Mak Rvaka jako teolog nejspe mystick tlo bez vraznch defininch znak,
Jan Falkenberg naproti tomu papesk ad sjasnou pedstavou o volb
papee z hlediska legality, ale s naprostm opominutm dleit otzky
legitimity. Nen pak divu, e disputace se promnila ve veejn pozdvien
zakonen nsilnostmi. Je vidt, e doba byla opravdu krizov, tebae
mluvit odob vymknut zkloub mi pijde nadsazen.117 Na poadu dne
bylo oddlit crkev od spolenosti a naopak; na jedn stran se to vyeilo tm, e se organizovan spolenost pestala ztotoovat spanovnkem
avpodob lechtick zemsk obce a st mst se vytvoily pedpoklady
obansk spolenosti, na druh stran sice ji od doby boje o investituru
vEvrop na pelomu 11. a 12. stolet a zmny politickho systmu vesku
od konce 12. do poloviny 13. stolet nebyla pot odliit crkev od sttu, ale
zato nebylo snadn vst hranici mezi crkv a spolenost, protoe nkter
prvky klc obansk spolenosti sice neodporovaly kesansk ve, ale
odporovaly christianizovan agrrn tradici. tpn zPle se sice ve svm
drobnm spisku Ekvivokace pi pouvn slova crkev (De equivocacione
nominis ecclesia) pokusil o zahjen diskuse vtto vci tematizac pojmu
crkve pro tyto poteby,118 ale bouliv udlosti u nedovolily jej rozvinut.
Pro ns dnes ovem bude nesmrn dleit tento jeho pokus v celm
kontextu prozkoumat (personalistick historick teologie ji uinila vobecn poloze jist kroky, kter mohou bt pro ns inspirac),119 protoe dosud
mu pod vlivem soustedn na politick udlosti a s nimi bezprostedn
spojen polemiky nebyla vbec vnovna pozornost.
Ale i na univerzit existovalo reformn hnut; misti eskho univerzitnho nroda li od samho konce 14. stolet ve stopch reformnho hnut zahjenho Kunem zJilemnice, Miliem zKrome a Matjem zJanova,
zatmco misti jinch univerzitnch nrod (bavorskho, saskho apolskho) je mono shrnout do proudu katolickho reformismu (by sami se tak
nenazvali a nijak formln se nesdruovali). Tmatem astho pijmn
byli blzc proudu eskho reformnho hnut (tomu se vnovali pedevm
Mili z Krome i Matj zJanova na jedn a Matou zKrakova, resp.
Jindich Bitterfeld z Behu na druh stran),120 tmatem odpustk a svatokupectv (simonie, simonia) sice tak, avak zatmco v onom ppad
snimi nzorov vzsad souhlasili, vppad tomto se snimi sice shodovali vtmatu, nicmn strukturovali a eili je pln jinak. Zatmco esk
34
reformn hnut mluvilo o crkvi ustavin, protoe nedokzalo ani vmylenkch odliit crkev od spolenosti, a spolenost tak vpodstat podizovalo
crkvi, v jdru jeho mylen byla crkev neviditeln, crkev jako mystick
tlo, take pes vechny ekvivokace, o kterch u byla e, na organizan
strukturu tehdej crkve jakoto sociologickho tvaru nahlelo spe zporn jako na brzdu skuten zbonosti, katolit reformist naproti tomu,
akoli tak piznvali a trvali na tom, e crkev je mystick tlo, jej stvajc organizan strukturu vdnm ppad neodmtali. I kdy vidli adu
nedostatk, o kterch byli pesvdeni, e se mus reformovat, chpali
na rozdl od eskch reformtor, e crkev a spolenost nen tot a e
crkevn sociologick a organizan struktury mus odpovdat spolenosti,
anikoli naopak. Dnes bychom mohli ci, e katolit reformist na rozdl
od mnohem rigorznjch pslunk eskho reformnho hnut na univerzit imimo ni pochopili, e crkev jako mystick tlo se vztahuje kve,
zatmco crkev vpodob svtskho zzen se vztahuje ke kultue a tradici. Polarita mezi vrou na jedn a kulturou i tradic na druh stran plat
pro vechna svtov nebo prost jen etablovan nboenstv,121 avak pro
kesanstv i alespo jeho zpadn vtev, pro ni plat poadavek, e
crkev je teba stle znovu reformovat (ecclesia semper reformanda) je
obzvlt dleit. Naopak bez vdom tto polarity nastupuje nboensk
fundamentalismus, kter nelze ztotoovat shlubokou vrou ve vznamu
aktu vry (fides qua creditur sv. Augustina; fides implicita Tome Akvinskho), nbr pouze s pedmtem vry (fides quae creditur sv. Augustina; fides
explicita Tome Akvinskho). Akoli se tedy esk reformn hnut vemi
silami snailo bojovat proti zpedmtnn vry, jak svm idelem svatch
ivch, tak svm ztotoovnm crkve a spolenosti, jakousi paradoxn lst
rozumu toto zpedmtnn naopak podporovalo. Zd se, e pina toho
je prv tak paradoxn. Paraleln s prudkm socilnm a ekonomickm
rozvojem cel esk spolenosti probhal i prudk rozvoj kulturn, kter
do znan mry spoval vintenzvn akulturaci. Vrazn tud stoupal na
prask univerzit poet pslunk eskho univerzitnho nroda, a u
k, nebo mistr vraznji ne poty ostatnch univerzitnch nrod. Tm
se pravdpodobn pomrn rychle promovalo i jejich sociln sloen
smrem kvt lidovosti mnohem vce ne vjinch univerzitnch nrodech pichzeli ke slovu tzv. nov lid (homines novi). Ti dychtili sytit se
vzdlnm jakoto prostedkem socilnho a kulturnho vzestupu, avak
byly jim ciz sofistikovan intelektuln, kulturn a sociln formy, kter
ssebou vy vzdln neslo. Dochzelo kprlomu obyejnch poctivch
lid na vy stupn spoleenskho a kulturnho ebku, a to pinelo
nejenom pozitivn, ale tak negativn nsledky. Tm negativnm byla mal
schopnost nebo a neschopnost tchto novch lid adaptovat se na subtiln intelektuln metody, diferencovan sociln struktury a komplikovan
35
formy komunikace,122 tebae se to nutn netkalo hlubokch spiritulnch

vhled.
Pkladem tu mohou bt odpustkov polemiky a odpustkov boje od
odpustk milostivho lta (1393) po neapolskou krucitu (1412).123 Nen
dnch pochyb o tom, e pi udlovn odpustk se dly nepstojnosti,
kter souvisely s jejich udlovnm prodejem, tzn. zskvnm koup. Je
samozejm, e s tm souviselo podezen ze svatokupectv, protoe se
jednalo o duchovn vc (resp. ne tak vc, jako kon), kter se prodvat
nem a u n je to zakzno. Samozejm lze ci, e se v tomto ppad neprodv duchovn vc, tj. odputn trestu, nikoli viny za hchy, nbr vc materiln, tj. listina, kterou se to vyhlauje, tedy e to je pouh
taxa, poplatek psai, jen je hoden odmny za svou prci. I kdy je tento
administrativn a ekonomick aspekt souvisejc sroziovnm odpustk
nezanedbateln,124 vnynj souvislosti je nepodstatn. Jde o to, co znamen odputn trestu bez souasnho odputn viny, resp. zda crkev
jako Kristovo, tj. Synovo, tlo me odpustit trest, jestlie vinu odpout
pouze Otec, protoe vina za hch je prv vinou ped Otcem. V pohledu tohoto rozlien je to mon na zklad vykupitelskho dla Kristova,
resp. na zklad pemry zsluh (superhabundantia meritorum), kterou
m crkev skrze mnohost zsluh svatch, ale to je jen vedlej. A zde je
dleit vc: Kristus je ve vztahu ke kadmu lovku individuln, nikoli
ve vztahu k lidstvu jako indiferentnmu celku a crkev je zde chpna
prost jako mnoina vech lid, ivch i mrtvch, co jich bylo, je a bude
na svt (svjimkou zatracench). Crkev tedy nen tot co asn spolenost sjejmi abstraktnmi vztahy mezi lidmi, ani tot co spoleenstv
lid tlesn osobn znmch, ale je spoleenstvm (dve se kalo tak
obcovnm), knmu se lovk vztahuje transcendentnm hic et nunc, tzn.
vn ve vznamu jak bezas, tak simultaneity nekonenho mnostv
asovch okamik. Vichni lid maj tedy vztah mezi sebou, ksob i ke
Kristu bez ohledu na to, zda jsou na svt iv nebo ji mrtv, i dokonce
teprve na svt iv budou.125 Vichni lid ksob tud maj pm a bezprostedn vztah, by se v tomto ivot na tomto svt nepoznali a by
netvo lidstvo ve smyslu jedn strukturovan a diferencovan spolenosti.
A vichni za sebe vzjemn pros. Takovm zpsobem me Otec odpustit
trest nejprve vnadji a pak skuten, jakkoli vina stle zstv. Vkonenm dsledku to ovem znamen, e lid vzjemn spolupracuj, jakkoli je spolenost se svmi institucemi, vzorci chovn, etiketou atd., tedy
se vemi kulturnmi acivilizanmi formami, umlm vtvorem nicmn
vtvorem, jen vznikl na zklad spontnn subjektivity lidskho jednn,
anikoli vprocesu racionlnho konstruktivismu. A tak vidme, e pedstava
odpustk je dnenm pohledem neumlm ztvrnnm podstatn lidsk
vlastnosti, kterou je vzjemn (to je teba zdraznit!) otevenost jednoho
36
kadho lovka svobodnmu subjektivnmu jednn a odpovdnosti za

jeho nsledky, jako i ppadn podpoe pi snen nsledk.
Katolit reformist (zejmna Jindich Bitterfeld z Behu) toti vytvoili
pedstavu smenho ivota (vita mixta), kter spojoval dve psn oddlen ivoty, ivot kontemplativn (vita contemplativa) a ivot aktivn (vita
activa), nebo piznval i svtskm osobm monost podlet se na kontemplativnm ivot.126 Potom zbon skutky byly potny mezi velk vci,
zatmco svtsk skutky mezi mal vci, piem mal vci byly vlidskm
jednn zkladem velkch, to znamen, e velk vci byly bez malch nemon.127 Katolit reformist tud nevidli podstatn rozdl mezi jednnm
zbonm a jednnm svtskm, nebo ob jednn se dila a mla dit
stejnmi principy, a to pestoe smovala kjinm clm a charakter jednotlivch skutk byl jin. Traktty zabvajc se smlouvami (de contractibus),
lichvou (de usura) a svatokupectvm (de simonia) tak vjejich och zce
souvisely a zhusta se zabvaly nm jinm, ne dnen lid pedpokldaj
a ne si modern historici na zklad dnenma oima chpanch pojm
lichvy a svatokupectv pedstavuj.128 Lichvu povaovali katolit reformist
nikoli za nadmrn rok, jak kaj trestn zkonky dnench socilnch
stt, neku-li za rok (interesse) vbec, nbr za takov zbon-penn
transakce nebo ist finann operace, pi nich se pouv ntlaku, i
dokonce dochz knsil, nebo kter jsou klamn, tj. zatajuj se pi nich
informace, i liv, tj. sdluj se nepravdiv informace. Zastvali tud takov mnn, kter je vlastn i novodobm liberlnm pedstavm. Prv tak
se nedomnvali, e by pi jakchkoli crkevnch konech dochzelo kprodvn duchovnch vc, tzv. ke smovn vc nesmnitelnch, tedy ke
svatokupectv vpravm vznamu slova, protoe pokud byla vyadovna
platba, nebyla to platba za spirituln vc, svtostn kon, nbr za kon
materiln, za kter je odmna nejenom mon, ale tak nutn, protoe je
spravedliv. Tzv. svatokupectv tedy vidli pouze vtom ppad, dochzelo-li kvymhn poplatku i tehdy, byl-li ji pedem zaplacen vdnm platu
ednka i jinho vykonavatele, to znamen, dochzelo-li podle dnenho
vymezen ke korupci. Ale tak tomu zpravidla nebylo, protoe prodej odpustk byl obvykle pronajmn a njemce byl odmovn teprve po zaplacen
smluven stky pronajmateli z nadbytenchpennch poplatk. A tak
bylo v jeho zjmu co nejvce na poplatcch vydlat, proto njemci poadovali poplatky vy, ne se pedpokldalo. Katolit reformist naopak velmi
zdrazovali povry (superstitiones) populrn religiozity. Vra pro n toti
nebyla zleitost ani kolektivn, ani organizovanou, nbr povtce osobn,
spovajc vistot mysli a nepodlhajc klamnm pedstavm. Veskm
prosted pelomu 14. a 15. stolet se vak takka vbec dn spisy opovrch, kter by se zabvaly jejich kritikou, nenachzej,129 protoe polemika mezi katolickmi reformisty a eskm reformnm hnutm se vedla jinak:
37
esk reformn hnut zskvalo stle vce iniciativy, a tak to bylo ono, kter
urovalo tmata polemiky.
esk reformn hnut se naproti tomu nesoustedilo ani na otzky dogmatick a systematick teologie i metafyziky (vjimkou potvrzujc pravidlo byli snad jenom Stanislav ze Znojma130 a tpn z Ple, oba se
vak sradikalizujcmi se reformtory nakonec vce i mn drazn rozeli), ani na tmata souvisejc se smenm ivotem. et reformtoi se
soustedili na otzku ivotn praxe lidovch vrstev, kterm nebylo vlastn
svobodn subjektivn jednn, nbr mnohem zemitj a materialistitj
pohled na ivot, protoe vtinou ztchto vrstev pochzeli a ponvad jim
byla jejich v jdru zvistiv mentalita bli. Kriticky je tedy zajmaly odpustky sohledem na to, e se prodv duchovn a svat vc, kter je vak
prv proto nesmniteln, take se prodvat nem. Naopak je nezajmalo,
jakou pedstavu odpustky vyjaduj, protoe jejich dsledn deterministickmu pohledu na ivot a svt byla jej spontaneita naprosto ciz. Soustedili
se vdsledku toho na eschatologick aspekt uzavenosti a dokonenosti
lidskho ivota vokamiku smrti, take nebrali vpotaz mystick aspekt, ve
kterm se otzka vztahu asnosti a vnosti klade jinak a v nm existuj
pouze jednou dan vztahy piny a nsledku, skutku a odmny i odplaty
a dn jin. Vztah mezi pinou a nsledkem, skutkem na tomto a odmnou i odplatou na onom svt vidli sfatln jednoznanost a psnost,
tedy zcela jasn a nesmlouvav jako nco za nco, ale ve svch vahch
o lichv a svatokupectv pistupovali ktomuto svtu jako ke svtu, vnm
me bt nco za nic (vraznj je to u Mikule zDran, mn vrazn u Jakoubka ze Stbra).131 Vtom nachzme prvn nzvuk novodob tzv.
sociln otzky132 i jednu z dvnjch verz socialismu,133 pinejmenm
ve snaze vidt vci deterministicky a konstruktivisticky,134 jako i moralisticky regulovat spontnn svobodn lidsk jednn,135 a pravdpodobn
tak jeden zprvnch zleh polylogismu,136 kter uzavr lidskou mysl tm,
e vytv pro rzn ideov pstupy, kter reflektuj sociln, ekonomickou a kulturn diferenciaci, rzn systmy uvaovn nejenom srstnm
pedmtu a metody, jak je to bn pi specializovanm vydlovn dlch vdeckch obor, ale tak srstnm princip zkoumn a hodnocen:
vjednom ppad princip nco za nco plat, vjinm naopak neplat. Zde je
ovem zatm velk deficit historickho bdn, protoe nedovedeme dosud
pokroit dostaten hluboko za pouh slova polemik kmentalitm ovlivujcm jednn a chovn, protoe thymologie je nyn pouhm postultem,
anikoli skuten praktikovanm oborem.
eskmu reformnmu hnut se podailo zskat na prask univerzit
pevahu, kdy zskalo ve svj prospch Dekret kutnohorsk (1409). Mnoho
mistr a k ostatnch praskch univerzitnch nrod v dsledku toho
opustilo Prahu a jet tho roku zaloilo novou univerzitu v Lipsku.137
38
Akoli vletech 14081409 Jan Hus podstupoval svj proces ped papeskou kuri a akoli po roce 1412 musel kvli vynesenmu interdiktu odejt
zPrahy a zdroval se u svch lechtickch ochrnc na venkov, ostatn
reform naklonn prat univerzitn misti, jich te u byla na zmenen univerzit vtina, rozvjeli reformu smrem kutrakvismu. Vsouvislosti
s tm prask univerzita ztratila svj univerzln charakter. A kdy zanedlouho pot navc ztratila ti ze svch dosavadnch ty fakult, stala se instituc provinciln. Kprovincilnosti od potku 15. stolet smovaly vechny evropsk univerzity vzhledem ke kombinaci faktor, mezi ktermi hrlo
hlavn roli jednak zvyovn jejich potu a zahuovn jejich st, jednak
draznj prosazovn panovnick moci, roajalismu a konen absolutismu, nicmn rychlost poklesu vznamu prask univerzity byla nadmru
zjevn. Vnsledujcch desetiletch ml tento pokles vznamu acelkov
uzaven ped vnjmi mylenkovmi proudy a vrazn omezen tmat
nsledky, ale to u pekrauje hranice husovskho tmatu.
39
Wyclif a wyclifismus
John Wyclif (asi 1324/13281384) byl myslitelem, filozofem i teologem
velmi rigorznm a mj. vdsledku toho je voch celho nslednho bdn tak osobou velice kontroverzn, u n jedni zdrazuj zejmna jej
klady, ba je jimi vynen, druz naopak poukazuj hlavn na jej zpory,
take je jimi zatracovn. Avak prv takov jasn profilovan osobnosti
bvaj zpravidla tvrci veejnho mnn (opinion makers) a prv takov
lid skrze rozruch, kter vminulosti vytveli, jsou zdrojem dynamiky djin,
a u vn budeme vidt polaritu, dialektiku nebo prost nejistotu a nesamozejmost. Pitom prbh Wyclifova ivota psobil nejprve docela klidn
a usedle a jakoby naplnovan: studoval na univerzit, stal se mistrem
svobodnch umn, stal se bakalem a pak doktorem teologie, pednel
vOxfordu zkrtka zcela bn karira jednoho typu vrcholn stedovkho vzdlance. Ale pak piel zvrat: pro rigorznost a nestupnost, kterou
projevoval ve svch spisech, se dostal do hledku inkvizice, musel odejt
zuniverzity vOxfordu (1380), stal se farem vLuttersworthu, kde tak zemel, byl vpodezen zpodncen povstn Wata Tylera (1381). A poslze
na nj vslovn navazovalo hnut lollard (cca 1380cca1430). Akoli byli
i jin Anglian, kte ve 14. stolet doshli znmosti nejenom na britskch
ostrovech, ale tak na evropskm kontinentu, John Wyclif byl ten znich,
kter zpsobil nejvt rozruch a jeho psoben nalezlo vrazn ohlas
ivdalek cizin, vPraze, vechch, vcelm esku. Byl to ohlas sahajc
tak hluboko, e veskch knihovnch se a dosud nachz podstatn st
rukopis Wyclifovch dl, bez kterch by studium jeho ivotnho dla bylo
znan omezen. U jen ztoho je zejm, e nejenom pro Jana Husa, ale
pro cel esk reformn hnut a mon i pro univerzitn katolick reformismus byly podnty, kter sWyclifem pily, nesmrn inspirativn a e bez
nich by mon jen st dolo ke vem pozdjm udlostem, kter shrnujeme pod oznaen husitstv, tebae utrakvismu, konenho vsledku
husitstv, s jeho neteologickou crkv a praktickou zbonost, se to tkat
nemus a pravdpodobn ani netk.
Psoben Johna Wyclifa vAnglii a hnut lollard, na kter ml vznamn
vliv, se nkdy povauje za tzv. pedasnou reformaci, protoe po prvotnm
vzept se j nepodailo veobecn prosadit a poslze skonila nespn. Vedle toho se mluv tak o prvn reformaci 14. a 15. stolet (termn byl
40
zaveden italskm badatelem Ernestem Buonaiuttim a prosazen eskmi

badateli Amedeem Molnrem a vjistm smyslu tak Josefem Mackem),
kter zahrnuje mendikantsk proud zejmna italskch fraticell, valdensk
a husity s eskmi utrakvisty, kalinky. Vechny prvoreforman proudy
se orientovaly spe na morln npravu a na pravidla, ktermi se mla
dit, tedy na to, co se shrnuje pod slovem Zkon. Naproti tomu druh, tzn.
svtov reformace 16. stolet, se orientovala na zmnu mylenkovho systmu celkovm odklonem od dogmatick teologie a dslednm pklonem
ksystematick teologii a na odmtn tradice, tj. na jasn rozlien zjevench biblickch zdroj od pozdjch teologickch interpretac, tedy na to,
co se shrnuje pod slovem Psmo. Vzhledem kWyclifovu jasnmu atvrdmu zsahu do dogmatickho systmu (nap. prosazovn remanence proti
transsubstanciaci vppad eucharistie) nelze jeho psoben piadit kprvn reformaci, akoli probhala souasn a soubn s jeho innost, nbr bude vhodn adit je prv ztohoto dvodu kreformaci druh, jakkoli
ji asov znan pedchzelo. Proto oznaen pedasn reformace m
vsob smysluplnost. Jestlie vak vezmeme vvahu, e je vbec mon
pomlet na to (a takov nzory se vyskytly), e druh vatiknsk koncil byl
pozdnm kvtem vzelm zpsoben Jana Husa (a tud vjistm smyslu
cel prvn reformace), potom rozliovn reformace na prvn, pedasnou,
a druhou pozbv opodstatnn, protoe lze ci prost ecclesia semper
reformanda. Akoli to na prvn pohled vypad neserizn a nevdecky,
ukazuje se, e nakonec je lpe uvat tradinch a konvennch termn
sjejich jednou danm vznamem, protoe pak aspo vichni vme, o em
mluvme. Je toti nanejve douc vyhbat se takovm tragikomickm
situacm, kdy marxist odmtali pouvat termnu stedovk (jakoby teze),
protoe podle jejich periodizace se mlo jednat o feudalismus (jakoby antiteze), a kdy pak Jacques Le Goff vrmci marxizace pvodn koly Annales, ovlivnn hlubokmi ideologickmi pedsudky, zvoliltermn dlouh
stedovk (jakoby synteze).
Anglick spoleensk prosted bylo ve druh polovin 14. stolet mnohem pokroilej ne esk, a to i pesto, e akulturace eskch zem azejmna Prahy byla velmi intenzvn. Kesanstv tam m u msk a pak
obnoven keltsk a anglosask koeny. Ji na potku 8. stolet tam kvetla
latinsk vzdlanost na nejvy rovni vsyntze pozdn patristiky a klasick monastick kultury (nap. Beda Venerabilis) a ve druh polovin 9.stolet se tam rozvinulo anglosask psemnictv (okruh Alfrda Velikho). Od
pelomu 10. a 11. stolet byla Anglie soust okruhu, kde se rozvjela protoscholastika (Anselm zCanterbury, Eadmon). Tak univerzity vOxfordu
a Cambridgi pat mezi prvn vlnu univerzitnch zaloen vEvrop, ajsou
tedy mnohem star ne univerzita v Praze. Tradice teologickho bdn amylen tam byla nesrovnateln del ne vechch. Propojovn
41
teologie sfilozofi, a vdsledku toho i sdalmi svtskmi vdami, tam ji

dlouho nepsobilo dn rozruch, naopak oxfordsk frantiknsk kola
byla ji tehdy velmi oceovna (Roger Bacon) a tvoila paralelu pornskho bdn dominiknskho (Albert Velik). Spolenost, v n se toto ve
odehrvalo, na druh stran nebyla zcela odlin od spolenosti esk,
jakkoli obvykle se stle jet mluv o tom, e v Anglii pi stetn mezi
common law a prvem mskm mlo od potku navrch a nakonec jasn
zvtzilo zvykov prvo domc, zatmco na kontinent a ve stedn Evrop
tomu bylo prv naopak. Prosazovn mskho prva na evropskm kontinentu ve stedovku se dlo hlavn vItlii, kde bylo zdrojem pro prudk
rozvoj prva soukromho a vdsledku toho pro vznik protokapitalistickch
vztah, jako i ve Francii, kde zcela naopak bylo msk prvo oporou pro
roajalistickou ideologii a zdrojem pro rozvoj panovnickho absolutismu
avdsledku toho merkantilismu. esk stedovk prosted bylo sohledem na msk prvo bli anglickmu ne kontinentlnmu, francouzskmu a italskmu. Univerzitn prvnci v Praze byli bezvhradn kanonist
(a kanonist vude ve stedovk Evrop byli dslednmi odprci panovnickho absolutismu) a univerzitn absolventi se uplatovali na crkevnch
soudech a vcrkevnch hodnostech a adech. A svtt symbolit analytici a ednci se vnovali zvykovmu prvu zemskmu a mstskmu.
Pesto, anebo prv proto, vzhledem k dlouh a od kontinentln Evropy
ponkud odlin tradici anglick spolenost i jej zbonost nabvaly ji
zhy specifick podoby.
Na rozdl od ech byla vAnglii ji od 12. a kadopdn od 13. stolet
mnohem silnji rozvinuta laick zbonost, a to i ve sv ensk podob.
S tm souviselo, e byla oceovna nejenom sla a istota doktrny, ale
iprost nboensk zkuenost, leckdy se projevujc ve vizionstv a mystice. A tak dky kontinuit domcho prva, jako i emancipovanmu psoben laickho ivlu vnboenskm ivot nabvala anglick crkev, jakkoli
byla stle zapojena do crkve univerzln, vznanch rys crkve nrodn.
Vtomto zvltnm propojen nboenskho a svtskho ivota vznikal odstup od papestv a averze k papalismu, ideologii papesk monarchie.
Zdroje pro tzv. pedasnou reformaci, psoben Johna Wyclifa a lollard
jsou tak zcela pirozen. Jen jako zajmavost mohu vtto souvislosti uvst,
e cistercik a biskup vprvn polovin 13. stolet Robert Olomouck pochzel zAnglie a e jeho spisy pat mezi jedny zprvnch scholastickch
dl v Evrop vbec.138 Mnohem dleitj v tto souvislosti vak je, e
v eskm prosted byly znmy spisy populrnho anglickho autora Richarda Rolle of Hampole,139 kter pronikaly mezi laiky. Byla to zbonost
na rozdl od scholastick neintelektualistick, laick prosted vak ve spiritulnch otzkch emancipovala a pipravovala je na vznen poadavk. Na ptomnosti spis Richarda Rolle of Hampole vesku je vidt, e
42
zdej laick prosted se zaalo emancipovat tak a e se to nedlo, je

vrigorznm duchu eskho reformnho hnut. Jako dleit se ukazovalo
zejmna hledn odpovdajc spirituality, co nen nutno vidt jen na pozad ortodoxie a heterodoxie, ale prost jako vsledek ji pevn a dobe zaitho svobodnho subjektivnho jednn. ZAnglie druh poloviny 14.stolet
tedy nepichzely jen kontroverze, ale i informace ohlub spiritualit, ne
byla domc, o spiritualit, kter byla spe praktick aneintelektualistick
a je se podobala devotio moderna augustininskch kanovnk, dalho mstskho du psobcho v echch a na Morav. Augustininsk
knihovny obsahovaly oproti knihovnm konvent jinch d velk mnostv kanonistickch rukopis, co je nesmrn zajmav adleit, protoe
se prokzalo, e kanonist byli prosazovateli individulnch prv, a tm potk obansk spolenosti, a e bojovali proti panovnickmu absolutismu
amerkantilismu.140 Avak esk historick bdn m vtomto ohledu velk
deficit.
Wyclifovo rozshl dlo lze nahlet a uspodvat rznm zpsobem.
Zhlediska husovskho tmatu bude vhodn vidt vnm aspekt filozofick (problm idej a univerzli), aspekt teologick (problm remanence),
aspekt eklesiologick (problm predestinace a determinismu), aspekt religiozity (otzka Zkona a Psma), aspekt ideologick (poadavek sekularizace), jako i aspekt radikalismu (psoben anglickch husit). Myslm, e
toto rozlien aspekt postihuje masivn psoben Johna Wyclifa na esk
prosted zhruba v letech 1390 a 1415; pedtm bylo jeho dlo v Praze
a vesku neznm, pot bylo vautoritativnosti vystdno dlem Matje
z Janova, piem Johnu Wyclifovi bylo nkdy dokonce vytkno to, e
nebyl ech. Je tak zajmav a mon pznan, e takov vtka neeskosti vyla z pera Jana z Pbrami, kter v sociln-ekonomick oblasti
vyjadoval velmi liberln nzory a kter byl jednm zhlavnch propagtor
basilejskch kompaktt, na nich stla kalinick crkev, kterou Jan zPbrami ajeho okruh povaovali za naplnn poadavku esk nrodn crkve, jakou u byly crkev anglick nebo francouzsk. Zajmav to je ztoho
dvodu, e liberln pstup Jana zPbrami ksocilnm a ekonomickm
otzkm vychzel zideje obansk spolenosti zaloen na souhe zemsk obce a mstskho prosted, kter se nevyznaovala etnickm nacionalismem. A pznan je to ztoho dvodu, e rigorzn Wyclifv pstup
se mjel s konciliantnm kompakttnm utrakvismem, kter vytvoil praktickou zbonost a neteologickou crkev. Ale i na tomto mst je teba jet
dalho prohloubenho bdn.
Prvn z aspekt Wyclifova dla, filozofick, kter snad lze zredukovat
na problm idej a univerzli, m hlubok koeny. Od 13. stolet, kdy se
vEvrop stala dominantnm zpsobem mylen scholastika (jej koeny
lze nalzt u nkdy kolem roku 1100 vprescholastickm mylen Anselma
43
zCanterbury), stla vjejm jdru postupn recepce Aristotelovy filozofie

a zuitkovn eckho, resp. ecko-arabskho ddictv vbec; v posledn
dob se vak arabsk zdroj aristotelismu vdsledku objevu stop vlastn
evropsk aristotelsk tradice vnormandskm Mont Saint Michel ponkud
mn zdrazuje. Formln a metodicky ovldaly scholastiku postupy logicko-dialektick, kter umoovaly nejenom jasnou racionln argumentaci vdiskusi, ale tak zeteln strukturovan vklad pi vuce. Scholastika je
ofenzvou kesanstv jakoto doktrny, mn u jako inn vry. Jej logicko-dialektick metoda umouje nevdan prohlouben pi vahch o otzkch vry, zrove vak je pstupn jak pedagogickmu zjednoduen, tak
kazatelsk simplifikaci i doktrinskmu primitivismu, a to ve vdsledku
toho, e vru vid jako problm a nikoli jako tajemstv. Ve 14. stolet se tak
leckdy stala spe sofistikovanou racionln hrou ne hlubokm promlenm teologickch a filozofickch problm, take jej pojmy zaaly bt takka veobecn povaovny za pouh konstrukce lidskho rozumu, nikoli
za vyjden relnho byt, za pouh znn hlasu (flatus vocis). A tak pirozen vznikla pochybnost o zvaznosti tvrzen vzniklch touto cestou. Ze
systematick teologie se nakonec stala a musela stt teologie dogmatick,
kde mtkem pravdivosti byla nikoli pesvdivost vci sam, nbr uitelsk ad crkve a papesk autorita. A tak vznikla otzka univerzli aide,
pojm zakldajcch a vykldajcch svt a lidskou innost. John Wyclif razil
nzor, e se nachzej vbo mysli, a tud jsou nezvisl na lidskm rozumu, nejsou podzeny dn lidsk autorit. dn lovk bez ohledu na
hierarchick postaven neme bt konenm mtkem pravdy. Pokud by
se za takovho povaoval, jak to in pape a vmen me biskupov, je to
svatokrden uzurpace. Ostatn lid nejenom nejsou tmto jeho nrokem
vzni, ale jsou pmo povinni mu odporovat. Mylenka relnosti univerzli
a ide siln ovlivnila esk prosted, ponvad mu pipadala jako vhodn
filozofick vyjden jeho pedstavy o biblickch pravidlech, jejich zvaznosti a jejich nadazenosti tzv. lidskm nlezkm (adinvenciones humane).
John Wyclif byl pro esk reformn prosted vzpruhou, kter je intelektuln legitimovala. Na druh stran odprci Johna Wyclifa a eskho reformnho hnut tvrdili, e relnost univerzli je semenitm hereze (universalia
realia sunt heresis seminaria).141
Druhm aspektem Wyclifova dla je aspekt teologick, kter lze zjednoduit na problm remanence, tkajc se svtosti oltn, resp. Kristovy
ptomnosti oltn, eucharistii. Eucharistie a pijmn byla a je svtost
vkterkoli teologick interpretaci, kter si otzku svtost vbec pozitivn
klade. Spor nen o ni samu, ale o jej povahu. Vrcholn scholastika vytvoila
konceptualizaci transsubstanciace, kdy po posvcen knzem pi mi se
chlb promn ve skuten tlo Kristovo. Je to vyjden tajemstv v pojmech: tajemstv se tak sice demokraticky pibl kadmu, je vak zvisl
44
na pesvdivosti a zvaznosti pojm. Snimi stoj a pad sm jeho obsah.

Vru tak zanaj ovlivovat pouh slova. Doktrna, kter vru vyjaduje, se
zan jevit nikoli jako pochzejc od boha, ale jako pouh lidsk nlezek.
Avak lidsk nlezky ve vcech boch, to je povliv. Krok Johna Wyclifa byl za tto situace radikln. Odmtl doktrnu transsubstanciace jako
racionln nepesvdivou a msto n vytyil doktrnu remanence chlb
zstv chlebem i po posvcen. Svtost eucharistie nen tajemstvm, je
to pouh znak v tom smyslu, jak toho slova uvme dnes. Eucharistie
konceptualizovan jako remanence je tak pouhou formalitou svatho ivota, kter je ivotem podle pravidel dostaujcho zkona Kristova. Svat
ivot jak podvajcho knze, tak pijmajcho laika tedy sice nen zvisl
na vnjch lidskch mocenskch autoritch, avak nebezpen se bl zkonick bigotnosti. Je to vraz dsledn emancipace tch, kte se
povaovali za zbon. Ale esk prosted ve sv naprost vtin tento
radikln postoj nepijalo. Okrajov, spe zintelektulnch rozpak vytvoilo kompromisn doktrnu konsubstanciace (chlb zstv i se promuje),
ale ve svm hlavnm proudu zstalo teologicky vrno transsubstanciaci,
ani ji ovem zvlt zdrazovalo jako doktrnu, protoe eucharistii a vbec svtosti chpalo pedevm vrovin nboensk praxe. Tebae tak
ve sv tradici zdrazovalo pravidla zkona Kristova, jeho praktick doktrinln pstup ponechval vt volnost lidskmu nitru. Setkn sWyclifem
na poli eucharistie mlo bt prvn zkoukou, kter vpln me dolehla nejprve na husity a pozdji na utrakvisty. Jan Hus sm mylenku remanence
nepijmal a setrval u doktrny transsubstanciace, Husv uitel Stanislav ze
Znojma vak byl tm, kdo byl tvrcem doktrny konsubstanciace.142
Tetm aspektem Wyclifova dla je aspekt eklesiologick, kter lze vyjdit
jako problm predestinace a determinismu. Crkev je pedmtem teologickho uvaovn takkajc odedvna, protoe je spolu spozdji dodanm
obcovnm svatch lnkem vech starovkch a stedovkch vyznn
vry. Scholastika pojmala crkev pedevm jako svtostnou instituci, jako
stav spsy, bez nj nen lovku dna monost bt spasen. Prostedkem ke spse byly svtosti, poskytovan vhradn crkv. Avignonsk
papestv (13081378) a po nm nsledujc tzv. Velk zpadn schizma
(13781415) vak znovu postavily otzku crkve nejen jako mystickho
tla, ale tak jako socilnho a sociln politickho tvaru: akoli se po
boji o investituru ve druh polovin 11. a vprvn polovin 12. stolet zdlo,
e tento problm je ji dvno vyeen, svtovldn aspirace Bonifce VIII.
vyjden bulou Unam sanctam (1302) znovu problm otevely. Otom, e
hlavou mystick crkve je Kristus, nebyly pochybnosti, velk a stle vt
pochybnosti panovaly o hlavch crkve ve svt. Pokud ani svtostn moc
crkve nebyla pijmna zcela bez pochybnost, na moc jurisdikn se zaalo pohlet vysloven kriticky. John Wyclif i tady zvolil radikln een.
45
Zpochybnil nejenom papeskou monarchickou moc a ideologii papalismu,

ale vbec hierarchickou nadazenost mezi klrem, zejmna rozdl mezi
biskupy a knmi. Jurisdikn moc, na kter stla vrcholn stedovk crkev, se mu takka rozpadla pod rukama. Crkev vak je pece jenom nutno
organizovat svtskmi prostedky. A tak John Wyclif pikld vznam svtsk moci, a to vhradn moci krlovsk. Pokrauje tak vrozvoji mylenky
nrodn crkve jejm podzenm sttu. To je dal vrazn rys tzv. pedasn reformace. John Wyclif vak nem daleko ktomu, aby svtskou moc
nad crkv vyloil vintencch dslednho politickho totalitarismu i vtom
lze rozpoznat, e doba 14. stolet je na vlastn dob mnohem bli, ne
si obvykle myslme. esk prosted pijalo pedevm negativn strnku
Wyclifovy eklesiologie, jej kritiku papestv a hierarchie; jej pozitivn etatistickou strnku naproti tomu vcelku pominulo. Pi diskusch a polemikch,
kter probhaly na prask univerzit, se reformn zamen misti vyhbali vyjdit jasn mnn o crkevn politick strnce problmu. Otzka
crkve tak zstala oteven i pro pozdj dobu.
tvrtm aspektem Wyclifova dla je aspekt religiozity, kter lze vidt
zejmna prizmatem pedstav Zkona a Psma, jak u jsem se o nich zmnil
dve. Patristick a monastick kultura pozdn antiky a ranho stedovku
byla biblicky zaloen. Sta Otcov a mnii byli spe myslitel a spisovatel inspirujc se bibl ne uenci vytvejc na jejm zklad rozshl
mylenkov systmy se snahou o pln postien teologicky myslitelnho.
Takovmi uenci naproti tomu byli vrcholn stedovc scholastici, kte
zteologie uinili soustavnou vdu a opustili cestu pouhho zbonho pemtn. Vce ne na inspiraci dbali na metodu; ba i sama inspirace se jim
stala pedmtem metodickho pezkoumvn. Scholastick texty sice tak
napod vychzely zbiblickho zdroje, ale pestvalo to bt na prvn pohled
zejm: v diskursu byl zdroj pekryt pemrou sylogism, citac rznch
nebiblickch autor a polemickch vyrovnn s nimi, jak k tomu svdla dominantn literrn forma kvestie. Lid preferujc prostou, nevyumlkovanou a nedoktrinln zbonost vtom vidli pd do bezbon svtsk
uenosti. A nkte kriticky uvaujc uenci vtom zaali spatovat konfuzi
ainkonzistenci. Mezi tyto kritiky patil i John Wyclif. Za pouit scholastick
logicko-dialektick metody dospl koptovn redukci na biblick zdroj. Kazatelsk innost jej pivedla ksoustavn biblick exegezi, a ztohoto zkladu pak vyvodil biblick redukcionismus: pro cel ivot nejenom crkve, ale
vzsad i spolenosti a sttu jsou zcela dostaten biblick pkazy apklady, nieho vce nen teba. Naopak, pi jakchkoli dalch pkazech,
pedpisech a pravidlech vznik nebezpe, e budou pouhmi lidskmi
nlezky, e se budou pit biblickmu Zkonu. Wyclif se tedy vteorii pokusil o redukci souasn crkve na crkev apotolskou. To alespo sten
souhlasilo sdomc eskou tradic. Ta ovem byla ve svm zkladu mn
46
rigorzn, protoe byla mn jasn vpedstav, kam a by ml probhat jej

nvrat: biblick zdroj nebyl tak jednoznan spojovn sapotolskou crkv,
spe jen scelm obdobm pedscholastickm. Je to zcela zejm vidt na
hlavnch pedstavitelch eskho reformnho hnut ve star dob Miliovi
zKrome a Matji zJanova, o kterch jsem se u zmnil. Seznmen
s Wyclifovm mylenm tak umoovalo v eskm prosted rozvjet jak
radikln kvaziapotolsk rigorismus, tak prost bt vsouhlase se starmi
Otci, kte neodporuj bibli. esk husitsk reformace, kter nsledovala,
je tak ustavinm potknm se mezi proudy radikln rigorznm a liberlnm.
Ptm aspektem Wyclifova dla je aspekt ideologick, kter se projevuje zejmna vsekularizaci. Od doby papee Gelasia I. (492496) byla na
Zpad znma a uznvna tzv. teorie dvou me, tj. dvou moc, duchovn
a svtsk; tuto ideu vzsad uznvme podnes. Vrznch dobch vak
byla rzn interpretovna, take byla zdrojem ustavinho napt mezi
svtskou a crkevn politikou, jako i stlou vzvou politickm teologm
afilozofm i prvnkm i sociologm politiky nebo tak historikm. asto
se j vak zmocovali tak ideologov a publicist, aby ji aplikovali na konkrtn ppady, jednn i stety. Ve 14. stolet dolo nakonec spe via facti
ne dosaenm plnho konsensu k nalezen jaksi rovnovhy. Problm
pestal bt primrn problmem politicko-ideologickm a pesunul se do
roviny praktitj, jurisdikn administrativn. Vztah mezi moc duchovn
a svtskou se zaal eit na rovni jednotlivch pravomoc, kompetenc
a psobnost. John Wyclif se tto otzky zmocnil rzn. Pojal duchovn
moc pouze vjejm mystickm rozmru a odepel j rozmr institucionln,
resp. organizan. Mystick rozmr se vztahuje vhradn konomu svtu,
zatmco instituce pat vhradn do svta tohoto. Mystick rozmr se dotk spsy, instituce psob na vezdej ivot a jeho organizaci. Tedy to,
co dosud funguje jako institucionln crkev, funguje tak nedn, protoe
cel tato sfra nem bt zleitost duchovn, nbr jen svtsk moci. Zd
se, e teorie dvou me je takto zachovna vnaprost irosti a istot. To
by snad platilo, kdyby lo pouze o institucionln crkevn majetek a jeho
provoz, jako i o veobecnou aplikaci vkonn moci sttu. Problmem se
to vak stv ztoho dvodu, e ve Wyclifov dob jet nkte zastvali
nzor, e kesanstvo je tot co crkev a ta je zase tot co spolenost
(zcela rozhodn to platilo pro Johna Wyclifa samotnho i pro esk reformn hnut, na druh stran katolit reformist a nov se utvejc vrstva svtskch symbolickch analytik a ednk zabvajcch se innostmi
voblasti psoben zemskho a mstskho prva tento nzor neuznvali),
a e Wyclif vtto situaci piznv svtsk moci pravomoc nejenom ve zcela svtskch, tj. vpodstat majetkovch a trestnch zleitostech duchovenstva, ale i vzleitostech jeho morlky a mylen. Vyplv to z toho,
47
esvtosti zaruujc spsu lovka a podvan knzem jsou podle jeho

doktrny platn jen tehdy, jestlie je to knz svatho ivota. Svtsk moc
tak nakonec m bt nejenom ochranou ped zlem natomto svt, ale i ped
zatracenm, tj. ped zlem na onom svt. Svtsk moci se tak jistm zpsobem, pinejmenm negativn, vydv due lovka, co je krajn povliv poruen teorie dvou me. esk prosted se zprvu tmto otzkm
splnou dslednost nevnovalo. Teprve artikul o sthn zjevnch hch,
znj nen jasn, zda jde pouze o zloiny a pestupky, nebo o hchy vbec, postavil ji zcela oteven, tentokrt spe pro praktick ne teoretick
een. Ostatn diskutovalo se o tom vn pi projednvn basilejskch
kompaktt, kde to pedstavovalo jednu z hlavnch vtek koncilnch otc
husitskm delegtm.143
Od Wyclifova dla si nelze odmyslit ani aspekt radikalismu, kter se tk
pedevm psoben anglickch husit vPraze a vechch. Spisy Johna
Wyclifa byly vechch, resp. vPraze, velice intenzivn teny, studovny,
obhajovny a pepisovny zhruba mezi lety 13901415. Byly vtanm poslenm domc tradice a zejmna jejm intelektulnm obohacenm. To vak
neznamen, e po obsahov strnce by domc tradici pesn vystihovaly
nebo e by se s n kryly. Jejich intelektuln sofistikovanost pesahovala
standard zde obvykl, jejich radikalismus a rigorismus zdaleka nevyhovoval vem stoupencm reformnho hnut. A pokud lo o opravdov, tzv.
lidov radikly pozdjch pevratovch dob, ti vychzeli vtinou zvlastnho zkratovho mylen a siln formalizovan a vyumlkovan univerzitn
diskurs ostatn na n byl pli sloit. Wyclifismus tak sice sehrl roli vznamnho potenho katalyztoru, ale tm jeho loha vpodstat skonila, dle ivoil u jen na okraji dn. Jeho stoupenci zstvali pedevm
jen Anglian, kte pili do ech, aby se zapojili jinde, kdy lollardstv
vychzejc zJohna Wyclifa se nemohlo vjejich vlasti draznji prosadit
(a postupn odeznlo). lo zjejich strany nejenom o obhajobu remanence (odtud pochz oznaen stoupenc remanence pikarti), kterou esk
prosted jako celek nepijalo, ale tak o otzky tkajc se peduren ke
spse, pedzvdn k zatracen a vbec nutnosti veho, co pijde. To u
se tkalo nejenom djin spsy, ale lidskch djin vbec: djinm byl tmto
pien dokonal asov determinismus, tzn. veker dn vjejich pohledu nabvalo nebezpenho rysu fatlnosti. Avak jako to esk prosted
odmtlo u dve ve vlastnm filozofovn inspirovanm nejenom Wyclifem,
ale vrcholnou scholastikou vbec, odmtlo to i nyn, tentokrt ovem vostr polemice. V n snad dolo k rozpoznn vznamu Johna Wyclifa pro
anglickou nrodn crkev, take byl odmtnut tak zdvodu crkve esk,
jej povdom se u vprvnch pevratnch dobch zaalo utvet, by pedevm vkruzch liberln-konzervativnch univerzitnch mistr a sten
snad mezi praany, nikoli vak u jinch husitskch proud, kde petrvvala
48
snaha o reformaci cel crkve, nikoli jen omezen na esk prosted aesk pomry. U zdroje utrakvismu tak tedy znovu stoj liberln odmtnut
radikalismu a rigorismu a naopak smovn kpraktick zbonosti a neteologick crkvi voblasti duchovn a zrove voblasti svtsk zdraznn
svobodnho subjektivnho jednn.
I vdobch, kdy se prat univerzitn misti veobecn hlsili kwyclifismu, to bylo pihlen mnohdy jen povrchn. To se ukazuje na tom, e
vkvodlibetnch disputacch se asto probrala tomistick144 a nkdy i vysloven scotitick145 tmata zdrazujc kontingenci, tedy naprost protiklad
wyclifskho determinismu a temporlnho pojet predestinace. Akoli otzka kontingence vdisputovanch kvestich se netk vdy jen subjektivnho
jednn, ale tak objektivnho dn, je pece zejm, e tehdej doktoi
a misti nepociovali tak siln rozdl mezi intelektualismem a voluntarismem, jak to vtinou kontruuj novodob i dnen badatel, neku-li, aby
stedovc disputanti v intelektualismu a voluntarismu spatovali antagonistick protiklad. A tak se eila tmata jako Utrum angulus contingencie
sit realiter minimus; Utrum contingens ex solo simpliciter; Utrum de futuris
contingentibus peritus astrologus;146 Utrum divinacio futurorum vel previsio
per sompnia sit hominibus a natura propria; Utrum divinacio futurorum vel
previsio per sompnia sit hominibus a deo inmissa; Utrum esse plures eternitates contingentes; Utrum omne contingens ad utrumlibet; Utrum omne
contingens, quod eveniet; Utrum omnes actus humani de libero arbitrio;
Utrum peritus astrologus de futuris; Utrum possit illibertari liberum arbitrium; Utrum potest [sic! possit] voluntas humana velle impossibile; Utrum
tam intellectus quam voluntas humana; Utrum veritas sit virtus moralis;
Utrum voluntas possit velle malum.147 Vechna tato tmata se objevuj na
prask univerzit v dob, kdy na n u byl wyclifismus znm nebo kdy
byl dokonce dominantn a pece se otzky nejenom e newyclifskm
zpsobem, ale tak to nkdy vypad, jako by tu wyclifsk tmata vbec
nebyla. Je tud docela dobe mon, e po odchodu sti doktor, mistr
a student do Lipska, kdy praskou univerzitu ovldli aktivistit reformn
misti zad eskho univerzitnho nroda, se stal wyclifismus, abych tak
ekl, politicky korektnm nzorem a vichni misti chtce nechtce byli nuceni navenek se konformovat, akoli uvnit naopak a tak pevnmi wyclifisty
nebyli. I vtom lze vidt velikou blzkost sna dnen dobou, a obzvlt
s akademickm prostedm. Tato vnin rezerva k navenek velmi horliv
projevovanmu wyclifismu sice me na jedn stran vzbudit nepli pzniv morln hodnocen tch, kterch se to ppadn tk, na druh stran
vak byla podhoubm pro pozdj kompakttov utrakvismus, kter si neliboval vdoktrinlnm aktivismu a vbec vdoktrinlnm ztvrovn nboensk a vroun ltky a kter vjistm ohledu dokzal tolerovat i katolky
alespo vdob, kdy u (anebo jet) nebyli jeho oponenty.
49
Wyclifismus prodlal svoje heroick obdob na prask univerzit

vdob Husova psoben. Hus vlastn takka nezail dobu ped znalost
wyclifismu vPraze, ani dobu po jeho vyznn. Wyclifismus vrazn ovlivnil praskou unverzitu tm, e ji uinil mezinrodn podezelou zkacstv.
Aovlivnil ji tak tm, e ji dovedl kDekretu kutnohorskmu a klipsk secesi, je byly prvopotkem jej provincializace a nslednho pozemtn.
A ovlivnil ji tak tm, e j na jedn stran vdechl reformn zancenost, na
druh stran vak ji dovedl krigorismu, aktivismu a snad i kfanatickmu
ideologismu. Jan Hus toto vechno sl plnmi douky, a se to takkajc
stalo soust jeho osobnosti. Avak musm ci, e mu to dodalo nejenom
svtla, ale tak stny. Proto je jeho osoba stle tak zajmav pro historick
bdn, a proto je pravdpodobn nevyerpateln.
50
vod
Hus a jeho konflikt

Nen znmo, kdy se Jan Hus narodil, ani kde to bylo, akoli se o tom vedly
rozshl polemiky. To je situace, do kter jsme u stedovkch osobnost
postaveni asto a zpravidla nm nebrn poznat, pochopit a vyloit jejich
innost, psoben ani dlo. Vppad Husov se vak u ze samhomsta
jeho narozen, zjeho mstnho pvodu vyvozovaly jist konsekvence dalekoshle interpretujc prbh eskch djin, akoli se to me zdt sebevc
paradoxn, nebo dokonce zcela bizarn. A tak je teba se nejprve zmnit
o tto otzce. Vtinou se uznv za Husovo rodit jihoesk Husinec
u Prachatic, avak vyskytl se i nzor, e Hus se narodil ve stedoeskm
Husinci u Klecan pobl Prahy.148 Stedoesk Husinec vak byl odmtn
nejenom z dvod ist vcnch, nbr tak z dvod kontextuln vznamovch, dalo by se ci, resp. zdvod sociologickch a historiozofickch. Jihoechm bv toti na zklad geograficko-deterministickch149
nzor pikldna zvltn povaha,150 kter se dajn projevuje vrodovm
kolektivismu zpsobenm keltskm etnicko-genetickm substrtem obyvatelstva,151 nebo kter je vrazn lidov, sociln i snad dokonce socialistick.152 Zady przkum, kter probhly vobdob relnho socialismu
nebo vdob dnenho socilnho sttu, shodn vyplv, e Jihoei jsou
vskutku mezi obyvateli ech nejspoivj, nejkonzervativnj ve vztahu
kivotnm hodnotm apod. Ale to lze lpe vyloit tak, e jin echy byly
v19. a 20. i v ponajcm 21. stolet nejmn industrializovanou a nejmn
urbanizovanou oblast ech, a nikoli odkazem na geografick determinanty i dlouhodob odlin sociln a kulturn struktury. esko ve stedovku
nebylo ani zdaleka kumulac autarknch region, kter by byly sociln
akulturn vrazn odlin a mezi nimi by takka neexistovala mobilita,153
tak tomu bylo spe a v17. a 18. stolet, kdy dominovala absolutistick
spolenost druhho nevolnictv. Ve stedovku pinejmenm nebyla neobvykl (nebyla-li dokonce bn) mezigeneran geografick mobilita,
existovalo poutnictv, kter vppad pout zbonch zaalo nabvat charakteru novovk turistiky,154 a byl bn rozen nejen dlkov obchod
sluxusnmi pedmty i pmstsk a mezimstsk obchod se zemdlskmi komoditami a prmyslovmi surovinami, ale tak obchod sbnm
spotebnm zbom. Sociln a kulturn vzorce rznch region se tedy vce
mn pibliovaly a vyrovnvaly a prv tak dochzelo kvytven obecn
51
ihovorov etiny (rzn dialekty svjimkou esk, resp. moravsk, verze etiny jsou opt produktem a druhho nevolnictv v17. a 18. stolet).
Myslm, e je tedy dostaten zejm, e zHusova rodit nelze vtomto
ohledu vyvozovat vbec nic, a e je tud jen docela druhoadu otzkou,
kde se narodil. M-li bt historie magick, je to vyjden jen penesen
aspov vnem jinm.155
Ani o Husov studentskm ivot nemme pli mnoho informac, ale
i to bv vppad stedovkch osobnost obvykl. Na artistick fakult
prodlal bn tehdej curriculum, vprbhu kterho se stal nejprve bakalem a pak mistrem svobodnch umn (magister artium). Jako mistr
se pak stal dnm uitelem artistick fakulty univerzity (magister actu regens). Studentem nebyl nijak vynikajcm, spe naopak prmrnm, ada
jeho vrstevnk, kte se pozdji stali vznamnmi autory a veejnmi intelektuly, jak bychom dnes ekli (nap. tpn zPle, Ondej zBrodu),
se umsovali vpoadch lpe a byli zbhlej vlatin, je byla pracovnm
nstrojem stedovkho vzdlance a symbolickho analytika. Zd se, e
Husovi lo pedevm o vzestup na socilnm ebku, jak to bylo tehdy
obvykl. Ale nestailo mu jen studium bez dosaen gradu, protoe nepochzel zprosted, ve kterm by se mohl uplatnit tak, e by zahjil kariru
adovho ednka, note nebo jinho symbolickho analytika, protoe
ktomu bylo poteba uritho vstupnho kapitlu. Nemohl tedy ani oekvat,
e se pozdji, a se etabluje, pien do rodiny znjak mstn elity, atm
svj vzestup potvrd. Musel se naopak snait zahjit svou ivotn drhu ve
stabiln organizovan instituci, kter by vyrovnala a eliminovala jeho nedostatek vstupnho kapitlu. Pes to, e nedosahoval vynikajcch vsledk,
musel se snait, aby doshl univerzitnho gradu, kter by mu zajistil trval
uplatnn v instituci, tj. na univerzit, nebo tak doshnout svcen, aby
se mohl uplatnit tak vcrkvi. Musel se stt mistrem a knzem, jinak by se
zaadil mezi tko uplatniteln vaganty (clerici vagantes), potuln studenty
a kleriky bez trvalho uplatnn. To potkvalo adu lid, kte na univerzit
a vcrkvi hledali sociln vzestup. Hus se vak tomuto osudu vyhnul. Doshl mistrovsk promoce a knskho svcen, vprbhu druh poloviny
devadestch let 14. stolet se stal uitelem na univerzit a na potku 15.
stolet zskal msto kazatele vBetlmsk kapli na Starm Mst praskm.
Do t doby nebyl prbh jeho ivota nim pozoruhodn a Jan Hus jako
osoba byl mezi ostatnmi podobnmi zcela prmrn.
Ale jakmile se usadil a etabloval, dolo u nj k vrazn promn,
kter ovlivnila cel jeho dal ivot a dovedla ho a kjeho dramatickmu
konci. Tehdy, bylo mu kolem ticeti let, pi pohledu zpt uvidl svj ivot
jako vnjkov spn, protoe doshl toho, co chtl, toti socilnho
akulturnho vzestupu, ale zrove jako vnitn przdn, protoe u neml dal cl. Tak jako ped jinmi lidmi, kte i vmodern dob prochzej
52
Hus a jeho konflikt
podobnm ivotnm obdobm, se ped nm se vm drazem zjevila otzka:

Co dlat?156 Jan Hus vak vtto situaci netpal a nevhal jako mnoz jin
vpodobn situaci, nbr nalezl rychle odpov. k se, e nalezl azvolil innou vru. Jednu podobu inn vry objevili u ped asem Jindich
Bitterfeld zBehu, Matou zKrakova a jin tm, e dosud oddlen pedstavy kontemplativnho a innho ivota spojili do pedstavy ivota smenho, kter byl uren emancipujcm se i spe u pln emancipovanm
laikm. Ve svm praktickm ivot tito laikov tm, e dn vykonvali
(to je teba zdraznit, bez dnho vykonvn to nebylo mon!) svoje
bn zamstnn, konali tak slubu ostatnm lidem (nebo to vyplvalo
zpovahy prohlouben dlby prce, je se tehdy jako nsledek vraznch
a rychlch ekonomickch, socilnch a kulturnch zmn prosadila), a tm
ovem slouili bohu. Jestlie ve svm bnm praktickm zamstnn
konali mal skutky, byli tm pipraveni tak na konn velkch skutk.
Avak velk skutky nespovaly vostentativnm provdn nboenskch
kon, nebylo to na odiv stavn modlilstv a poutnictv. Podle Jindicha
Bitterfelda zBehu nebo Matoue z Krakova zbon laikov ijc smenm
ivotem nejsou dn svkov ddci a dn svkov bby. Jan Hus vak
pi svm obrcen, jak to mohu nazvat, nezvolil tuto podobu inn vry. Naopak se zd, e prv tuto podobu vry drazn a dsledn odmtal jako
bezbon zesvttn,157 kter se zmocnilo nboenskho ivota a zkazilo
istou aupmnou vru. Hus ve svch mylenkch nedokzal oddlit vru
od crkevnch aktivit a crkevnch kon, protoe mu splvala crkev jako
mystick tlo scrkv jako organizovanou svtskou instituc, sociologickm
tvarem. Pesto se vak ned ci, e by se vnm probudil aktivistick klerikl, jak mu utpan svho asu podsouval Jan Sedlk.
Jan Hus byl prodchnut mylenkami, kter tehdy obhaly na univerzit
i vPraze vbec a kter naerpal jako k i jako mistr. Explicitn to bylo
uen Johna Wyclifa a cel doktrna wyclifismu a implicitn to bylo uen
Matje zJanova. Jak pro Wyclifa, tak pro Matje bylo zcela nemysliteln
a naprosto nedouc oddlen spolenosti od crkve. A tak Hus pi svm
obrcen neml na mysli ani tak dsledn a pm podzen crkve sttu,
kter z pedstavy neoddlitelnosti spolenosti od crkve jasn vyplvalo
zwyclifismu, ale spe laickou emancipaci vtakov podob, e se laikov
budou mnohem aktivnji podlet na crkevnch konech. To byla naprosto
jin pedstava o vtm prosazen laik vcrkvi ne zpsob jednn a morlka zaloen na konceptu smenho ivota. Zatmco pro smen ivot
pedstavovala svoboda volbu mezi rznmi alternativami na zklad rozlien pslunho typu vle, jak to spolen chpali scholastit intelektualist i voluntarist, pro Husovu pedstavu crkevnho ivota svoboda pedstavovala obranu ped vm, co se netkalo vslovn crkve jako instituce
a vry jako pedmtu. Jestlie Hus vid smen ivot jako zpedmtnn,
53
pak se velice klame, e jeho inn vra vzsad ztotoujc spolenost

s crkv pedmtn nen. Oba zpsoby, jak smen ivot, tak inn vra
jsou pedmtn, protoe jin bt nemohou, jestlie jsou lid, kte tm nebo
onm zpsobem ij, v pedmtnm svt. Avak pece je mezi tmito dvma pedstavami a dvma zpsoby ivota rozdl: smen ivot pedstavuje
pohled oteven spolenosti, protoe dovoluje kontingentn, tzn. svobodn
subjektivn jednn, jako i vdsledku toho kontingentn pesah do onoho
svta, zatmco inn vra pedstavuje pohled uzaven spolenosti, protoe dovoluje jen regulacemi determinovan jednn, jako i vdsledku toho
vhradn temporln determinaci pi pesahu do onoho svta. Jednou je
to pedstava sm svobodn jednat, podruh je to svoboda mnit jednn
jinch lid. Rozdl je tedy vtom, e jednou kad sm na svou odpovdnost
kon, a pak nese nsledky, podruh vak kon podle vslovnch pravidel,
tzn. vlastn pkaz, a za nsledky nenese odpovdnost, jakkoli na nj
dopadaj. Jeden ekne: J za to mohu. Druh ekne: J za nic nemohu.
Apak: Kdo za to me? Jan Hus ve sv inn ve tedy vol vdy to druh.
Husova inn vra je zaloena na mentalit novch lid (homines novi),
kte se teprve te nebo velmi nedvno dostali na vy stupe socilnho
a kulturnho ebku, kte se jet dobe neorientuj vprosted, do kterho se dostali, ale kte se hned a okamit chtj vyrovnat ostatnm, tj.
tm, kte na danm stupni ebku jsou ji del dobu nebo se na nm
u narodili. Zpravidla jsou to lid, kte se dostvaj na vy stupn ebku dky organizovanm institucm a tm, e dodruj pravidla, kter tyto
instituce maj. Takov si pedstavuj zskn rovnosti nikoli skrze zmnu jednn, nbr skrze zmnu pravidel. Mysl si toti, ba jsou pesvdeni, e
to nejsou pravidla obecn, ale e to jsou pravidla tch, kte tam byli dve
ne oni. Te tedy chtj oni sami svoje vlastn pravidla. Zd se, e tato mentalita novch lid je pro vechny diferencovan spolenosti stejn, e se
vrznch historickch obdobch ned rznmi principy, take ji meme
povaovat za antropologickou konstantu. Dleit vak je, e tato mentalita
sama o sob nen ani pozitivn, ani negativn, protoe prost jen vn do
spolenosti rozvojovou dynamiku. Klade nov otzky, e nov problmy,
nastoluje nov poadavky. Naplnn novch poadavk vak me znamenat a zpravidla tak znamen, e nkter star, tj. dosavadn poadavky,
zstanou nenaplnny. Jestlie naplovn starch poadavk u nikoho
neuspokojuje, protoe jde o pouh bezobsan zvyk, vytvo se zdroje pro
naplnn novch poadavk. Jestlie naplovn starch poadavk jet
nkoho uspokojuje, dochz ke kontroverzi tkajc se vyuit zdroj. A jestlie se naplovn novch poadavk zrove s nenaplovnm starch
poadavk zane prosazovat ntlakem nebo dokonce nsilm, dochz ke
konfliktu. Do konce 14. stolet existovaly smen ivot a inn vra vedle
sebe relativn bez problm, protoe se v esk spolenosti vytvel
54
Hus a jeho konflikt
dostatek zdroj (myslm tm nejenom zdroje materiln, ale zejmna zdroje

ideln) pro ob verze dobovho zpsobu ivota. Od potku 15. stolet
vak zaaly propukat kontroverze, protoe ve spolenosti se ji nevytvel
dostatek zdroj pro ob verze zpsobu ivota, take vznikal tlak na zmnu
zpsobu ivota, co prakticky znamenalo potlaen jednoho nebo druhho.
Lidem zaalo bt zatko vzjemn spolu vyjt.
Crkev rozprostrann po cel Evrop sodstupovanou hierarchickou
organizac a s kostely i duchovnmi ve vtin vs, piem ve mstech
bylo kostel vce, jako i skltery, kapitulami a dalmi institucemi, stavy
azazenmi byla finann velice nkladnou instituc, a to i pes financovn
rznmi nadacemi. Hledal se tud zdroj penz mimodnmi prostedky,
prodejem odpustk apod. Nelze snad ci, e by stl zajitn financovn
benefici vedlo kdemoralizaci duchovenstva, protoe zjevnch exces se
vzhledem k potu klru nevyskytuje tolik. Avak emancipujc se laikov
kladli vt nroky na kvalitu i kvantitu kon poskytovanch pi kostelch
sveejnm kultem a duchovn p a financovanch zbenefici pslunch
ktmto kostelm. Nadto se vposledn tvrtin 14. stolet objevil poadavek
tzv. levn crkve, kter znamenal, e nov zakldan nadace byly elov
mnohem vzanj na vkon liturgickch kon ne nadace star, protoe
se vplata prostedk pi neproveden poadovanch liturgickch kon
zastavovala. Nadto od konce 14. stolet bylo mnohem vce svcenc ne
benefici, a vylo nazen, e nelze nikoho vysvtit, ani ml zajitno
konkrtn beneficium. Tm vznikala cel vrstva stdnk (vicarii), kn,
kte vykonvali kony za povinnho beneficita, a byli jm tak, avak jen
za minimln plat, ekli bychom dnes, odmovni. Teprve tm dochzelo
kdemoralizaci duchovenstva vlastn kvli snaze doshnout socilnho
vzestupu prostednictvm crkve, stt se klerikem, pslunkem duchovnho stavu se zvltnm prvnm reimem svobodnho lovka, a poslze
iknzem, protoe se od toho oekvala jistota a zabezpeen. Stoupenci
inn vry, kterou od sv konverze prosazoval Jan Hus, poadovali stle
se zvtujc duchovn pi a stle se zvyujc poet liturgickch kon,
ale chtli zrove tak levnou crkev, tzn. snen finannch nklad na
provoz crke a poslze vjednom zpraskch artikul dospli kodmtnut svtskho panovn crkve, tzn. kjejmu financovn jinm zpsobem.
Aponvad stoupenci inn vry nerozliovali crkev a spolenost, nemohlo jim vbec pipadnout na mysl, e by se snad vc sami spolupodleli na drb kostel a vydrovn duchovensta, nbr zcela samozejm
pedpokldali, e to bude vykonvat svtsk, tj. vdnenm pojet veejn
moc. Crkevn kony maj pece bt zadarmo, jinak by to bylo svatokupectv. Zcela evidentn tak postupn vznikal poadavek dostat nco za
nic. Dnes, kdy snadno rozpoznvme, e veejn zdravotnictv vbec nen
zadarmo, ale kdy vidme, e to tak vtina lid pesto poaduje, dokeme
55
prohldnout kontroverze Husovy doby perstajc vkonflikty. Tehdej lid

chtli takka bezmezn konzumovat crkevn sluby, ale nechtli za to nic
poskytnout. Bojovali proti svatokupectv, jako dnes lid bojuj proti korupci.
Jan Hus se velmi rychle stal hlavnm mluvm hnut inn vry a jeho
stoupenc. Stal se jeho ideologem, ani by prohldl jeho zkladn rozpory, ktermi byla jeho pedmtn povaha, zkonictv (legalismus) a nerecipron ekonomie lidskch aktivit a transakc ve styku mezi lidmi (nco za
nic) vnematerilnm a nehospodskm vymezen. Zaal vak prosazovat
jet nco dalho, by ani to nebyla jeho originln mylenka: nedn,
nehodn, tj. nemravn ijc knz neposvcuje, tj. platn neposvcuje. Pi
eucharistii, kterou celebruje takov knz, nedochz kpromnovn (transsubstanciaci), co znamen, e Kristus nen pi mi ve sv osob pedstavovan tlem a krv ptomen. Tehdej katolick teologie samozejm
tak eila otzku, co nastane, posvcuje-li nehodn knz: i v takovm
ppad posvcuje, tj. platn posvcuje, ale in tak na sv zatracen, to
znamen, e mu to bude pi individulnm soudu piteno kti. Byl toti
platn vysvcen a svtostn moc, kterou vysvcenm zskal, se neru
pouhm nemravnm ivotem, m nezruitelnou povahu (character indelebilis), nebo zvis na biskupskm svcen a vdsledku biskupsk apotolsk posloupnosti na samotnm Kristu (consecutio apostolica). Knz
je tak nositelem posvtnho a nezniitelnho adu, take na konech
vyplvajcch ztohoto adu jeho ivot, a u mravn, nebo nemravn, nic
nemn a zmnit neme. Tvrzenm, e nehodn knz neposvcuje, naruil Hus konceptualizaci crkve jako stavu spsy, akoli nepopel dn
z lnk vry, ani dn z teologickch dogmat. Byl vskutku a opravdu
upmnm katolkem a nepochybn neochvjn touil po prohlouben vry
a nboenskho ivota. Bl se vak svobody, a tak ji nedokzal zahldnout
vkatolick konceptualizaci crkevnho adu, kter je nezvisl na slabm
lidskm hnkovi, protoe zcela zvis na Kristu. Svtostn moc nedv
tak jednodue knzi nadvldu nad laikem: ije-li nehodn, in platn svtostn kony na svoje vlastn zatracen. Jan Hus to naopak nechal navc
dopadnout na laika, protoe podle jeho pedstavy laik u takovho knze
dnou svtost nepijal, ale ovem bez svtosti nemohl bt spasen. Poddil tedy knze i laika explicitn mravn regulaci, zatmco katolick stav
spsy jim ponechal svobodu pijmout nsledek, kadmu za sv jednn
a chovn, piem za tmto podle stoupenc inn vry laxnm adem
bylo spoleenstv, kter prostednictvm odpustk mohlo doshnout pro
hnky boho milosrdenstv. Jan Hus chtl vidt ono spoleenstv u vt
zjevn rovin adu a za nm?
Kvli takovm vcem stanul Hus ped soudem arcibiskupovm a nakonec i papeovm. Jeho nzory a tvrzen byly jist jak pro crkevn hodnoste, tak pro prost katolky iritujc. Nkter zobyejnch katolk to vedlo
56
Hus a jeho konflikt
ke zdenmu odmtnut, jin ksil, aby i oni mohli posuzovat knze, jako
on je posuzuje pi zpovdi pi svtosti smen, resp. pokn (penitencia),
jak se tehdy kalo.158 Vpbhu Husova procesu se mnili soudci, nkter
byl psn neprosn, protoe chpal mylenkov dsledky Husova mravnho apelu, jin byl uvliv a smliv, protoe si uvdomoval, e rozen
Husovch mylenek, kdyby knmu dolo, by mohlo mt nedozrn nsledky. Jan Hus toti neochvjn trval na svch nzorech vopanm pohledu
byl zatvrzel. Hjil pravdu.159 Ve svm sil o opravdovost vry vidl pli
zkou hranici mezi pravdou a pesvdenm. Dnes bychom snad mohli ci,
e chpal pravdu pedevm jako hodnotu, jako zkladn ivotn hodnotu
a e ji jako takovou peceoval, zatmco jej aspekt poznvac a obsahov
nedoceoval. Vtom se po mm soudu projevuje zkladn paradox a rozpor celho Husova ivota: jeho porozumn pravd je, ne-li vlun, tedy
vrazn subjektivn, ale svobodn subjektivn jednn a chovn drazn
odmt ve prospch jednn a chovn regulovanho. Pitom subjektivn
pojet pravdy jako hodnoty je s regulovanm jednnm a chovnm nekompatibiln a je dokonce v jeho rmci nesrozumiteln, jestlie se ovem nebl fanatismu. Naopak je subjektivn pojet pravdy nejenom zcela
kompatibiln se svobodnm subjektivnm jednnm a chovnm, ale pouze
vjeho rmci je pln srozumiteln a aplikovateln. Zd se proto, e jedin ze
soudc, kter Husovi opravdu rozuml, byl kardinl Francesco Zabarella.
A zd se tak, e vtto vci zcela pesn Husovi rozuml tak jeho ptel
zmld, tpn zPle, a e prv kvli tomuto grandiznmu rozporu se
pozdji stal jeho dslednm odprcem. A Jan Hus na to replikoval: Ptel
Ple ptelkyn Pravda. Nemm rd psan velkch psmen u obecnch
jmen, ale vtomto protikladu je to jmno vlastn: pravda je Husovi natolik
subjektivn, a se stv osobou. Je vtom rys tragick velikosti. Nkdej
pli zkratkovit hesla jako Kostnick Muednk Prezident Osvoboditel160 tuto tragickou velikost jenom devalvuj a in zn komedii.
Podle novjho bdn Husv kanonick proces nebyl korektn. Asi
nen na mst mluvit o justinm omylu, a tak je otzkou, zda se nem mluvit
o justin vrad. Stedovk kanonick prvo si zakldalo na procesnch
procedurch, protoe je pokldalo za dleitou pojistku proti mon nespravedlnosti. To je tm zvanj, e scholastick teologie i scholastick filozofie povaovaly spravedlnost za ctnost, od n se odvjej vechny
ostatn. Vystavovat se podezen znekorektnosti znamenalo vystavovat se
podezen znespravedlnosti. A prokzan nekorektnost je vtomto ohledu
zejmou nespravedlnost. Mon proto se Jan Hus odvolal k nejvymu
soudci, Kristu. Jeho prvnk Jan zJesenice si vtu chvli uvdomil, e nastal konec normlnho bhu vc, protoe takov odvoln bylo zcela mimo
obzor prva. To pece muselo bt jasn i Husovi, tebae nebyl prvnk.
Aproto se musme ptt, pro to uinil, jakkoli dnou pmou a jasnou
57
odpov nememe zskat. Byl to vkik zoufale poukazujc na frapantn

nespravedlnost, kter se na nm vjeho och crkev dopustila, kdy nechtla pijmout jeho voln po reform a po nastoupen cesty inn vry? Nebo
to byl dobe promylen tah obratnho ideologa, kter neomyln poznal,
e hra skonila a e mu tento absurdn krok zbv jako jedin a posledn
monost bt slyen? Anebo se snad jeho mysl u prochzela vhjemstv
vlastnch pedstav, kter se vymykaj chpn pzemn praktickch lid?
Obvm se, e na tyto otzky nikdy odpov nezskme, akoli bychom si
to velice pli. Ale vypad to tak, e Jan Hus vidl pli krtk spojen mezi
tmto imanentnm a onm transcendentnm svtem: nebyl-li v jeho och
jinm prostednkem pro lovka ne Kristus, jakkoli zprostedkovn pro
nj bylo nepijateln a nemusel si pi tom snad ani pedstavovat, e ije na
konci as.161 Mon je tud nakonec ve mnohem jednodu, ne si myslme: odstrannm zprostedkovn se pn stv otcem mylenky. Hus si
tak mohl pedstavovat, e Kristus se opravdu prolom do djin, kdy jedinou skutenou hlavou crkve je on a kdy vid tak zjevnou nespravedlnost,
kter se pch na jednom z jeho vrnch. Jeho neochvjnost a upmnost
tak nabv ponkud sektskch rys.162
Po bouch vroce 1412 a ztenm interdiktu musel Hus odejt zPrahy,
aby jeho osobn ptomnost ve mst nebrnila konn bohoslueb. Bylo
by pece protismysln, kdyby hlavn propagtor inn vry, kter spovala
mj. vast asti laik na bohoslubch a vastm pijmn, byl pinou
omezen bohoslueb. Zdroval se na venkov podporovn svmi lechtickmi pznivci, ml vak omezenou monost kzat, co dosud byl hlavn
prostedek jeho psoben. Zaal tud sintenzvn esky psanou tvorbou,
aby tuto bariru pekonal. Tehdy napsal svou eskou postilu, sbrku psemn komunikovanch kzn, kter takto stn nikdy neproslovil. A napsal
tak adu drobnch nboensko-vzdlavatelskch spisk, kter se liily od
toho, co bylo ztto oblasti vetin dostupn dve.163 Star nboensko-vzdlavatelskou literaturu dostupnou esky vzsad zastupovaly jen peklady nebo adaptovan peklady popularizujc vpodob jakchsi pruek
zkladn dla latinskho duchovnho psemnictv patristickho obdob ankter klasick dla kultury monastick nebo shrnujc nejjednodu zklady scholastick teologie. Husovi nelo o pokraovn v tto linii, protoe
mu to jednak bylo mlo, jednak vtom vnkterch ppadech musel vidt
en lidskch nlezk mezi laiky, co mu rozhodn muselo bt proti mysli.
Vjeho ppad lze ci, e do vernakulrnho roucha, do roucha nrodnho
jazyka, se odv opravdov teologie a nikoli jej popularizan nhraka.
Kdy byl zbaven monosti zvstovat vkzn kesanskou vru vjej podob inn vry, kterou subjektivn proil jako pravdu a jako hodnotu, uinil to vjednodue stylizovanch textech urench mon ke kolektivnmu
hlasitmu pedtn, mon kindividulnmu tichmu ten. Teprve tmto
58
Hus a jeho konflikt
krokem se inn vra veskm reformnm hnut pln prosadila. Latinsk

kzn Jakoubka ze Stbra ztch let, kter byla zamena dovnit univerzitnho prosted, takovou slu kvli omezenmu okruhu svch recipient,
by elitnch, nemla, a nadto byla pli scholasticky tradicionalistick, ne
aby oslovila formlnm vzdlnm neoplvajc laiky.164 Hus toti pistupoval
klaikm splnou vnost, respektoval jejich touhu po skuten aktivnm
postaven vcrkvi a po hlubokm provn nboenskch kon a zejmna eucharistie, nesnail se je udrovat vpodadnm a podzenm postaven, kter mli na crkevnm ivot do t doby. Laikov vdsledku toho
nabyli zvenho sebevdom, take se mohli stt hybnou silou mnoha
dalch dramatickch a tragickch udlost.
Zven sebevdom laickho ivlu mlo vliv na crkevn i nboenskou kulturu vbec. Musme si toti uvdomit, e ne kad laik byl zkuen
mu (discretus vir), jako byli patricijov nebo symbolit analytici. Naopak,
vtina laik se adila do nich socilnch a kulturnch vrstev, ne byly
tyto dv vd sloky mstsk spolenosti, a tak jim zpravidla chybla
nejenom kultivovanost jednn a etiketa chovn, ale i ir rozhled, obyejn pragmatick rozvnost a promlen jednn vbec i jednotlivch
skutk zvlt na vce ne jeden krok kupedu. Emancipace laik pro n
neznamenala zven vlastn sociln, kulturn, estetick, intelektuln i
spirituln rovn, nbr snahu doshnout rovnosti. inn vra pro n tud
znamenala zvistiv sledovn druhch, zda nejsou lep nebo prost jen
jin. A to se netkalo jen lid samotnch, ale tak vc, kter je obklopovaly,
kterch vyuvali a kter jim slouily. rliv a zvistiv sledovn se netkalo jen soukromch osob, ale tak crkevnch instituc, kostel, klter
a jejich umleckho vybaven. Sinnou vrou toti souvisela jist rezerva
ktzv. obrazm, tj. vtvarnm dlm, obrazm, sochm atp., a nkdy jejich
pm odmtn.165 Vsledkem pak byl (ovem a nkolik let po Husov
smrti) praktick ikonoklasmus, kter vedl u vroce 1412 kpokusu o znien obrazu vBetlmsk kapli a vroce 1419 potom ke znien smchovsk
kartouzy: prask lid tam usekval a urel sochm svtc ruce a nohy,
uezval aulamoval jim ui nebo vypichoval i vyrel oi. Svat tradin
crkevn kultury se rzem promnili vreprezentace dmon.166 inn vra
se tak snadno promovala ve zkratov jednn. Neznamenalo to vak
nutnost, vdy zviselo na konkrtnch okolnostech. Hlavn pina takovho zkratovho jednn spovala vtom, e Janem Husem a jeho souputnky prosazovan inn vra se nestala stavem mysli laik, nbr zvnjku
vnesenou formou, kter se nestaila zat. Vnj forma inn vry byla
soust pekotn akulturace probhajc ve druh polovin 14. a potkem
15. stolet, kdy artefakty zobrazujcho vtvarnho umn (zvlt obrazy
a plastiky) byly soust nejenom interir crkevnch a veejnch budov
i soukromch dom, ale i jejich exterir, take jimi bylo vnmn takka
59
zahlceno. Nen tud divu, e dochzelo ktzv. znechucen zgotiky,167 kter

vkombinaci snedostaten zaitou innou vrou mohlo znamenat ikonoklasmus. Ze subjektivnho hlediska nelze Janu Husovi pitat, e zetnm teologie na podporu inn vry zpsobil zkratov jednn laickho
lidu. Nicmn nelze nevidt, e jeho ist a upmn sil mlo takov sice
nechtn, ale pesto objektivn negativn nsledky. Nepochybn vtom je
tragdie nepochopen, sn Hus rozhodn nepotal, kterou nechtl, ale
kterou nelze zamlet. e je to opravdu nepochopen, a nikoli nehledn
nansledky nebo dokonce zmr, se ukazuje na tom, e vprbhu husitskch vlek inter arma silent Musae! kvetla neperuen knin malba
a e nkter jej vtvory rozhodn nelze pokldat za druhoad.168
Hus se podlel i na diskusch o zaveden laickho kalicha a snejvt
pravdpodobnost snm souhlasil, tebae konen rozhodnut prezentoval Jakoubek ze Stbra.169 Akoli Jan Hus byl hotovm, ustavenm bakalem teologie (baccalarius formatus) a doktortu nedoshl jenom ztoho
dvodu, e proti nmu byl veden proces, vjeho prbhu byl dn do klatby,
teologem ve skutenosti nebyl a o doktrinln, systematick a dogmatick
otzky se nezajmal a tot plat i o Jakoubkovi. Pesto se oba teologickch
tmat dotkali, pojmali je vak takka vhradn ve vztahu ke zbonosti,
resp. pmo laick zbonosti a svtostnmu ivotu laik vcrkvi. Na eucharistii je zajmalo pedevm znevhodnn laik pijmnm pod jednou
zpsobou, zatmco kn pijmali pod obma zpsobami. Vidli v tom
nespravedlnost, protoe se na tom podle nich jasn ukazovalo nerovn
postaven laik vcrkvi. Laick pijmn pod jednou jim pipadalo nepln,
neplnohodnotn. Stranou ponechme praktickou otzku, e ve stedn azejmna severn Evrop nen, resp. vdob IV. laternskho koncilu (1215)
nebyl, dostatek vna pro pijmn laik. A pedstavu konkomitance, podle
kter vkad ze zpsob je ptomn i druh zpsoba, a tedy nelze mluvit
o nedostatenosti i neplnosti nebo neplnohodnotnosti pijmn pod jednou, odmtali jako lidsk nlezek pc se biblickmu podn. Oporu jim
vak nebylo teologick een problmu, nbr ist historick argumentace, kter uvdla doklady zpatristick literatury, e pijmn se dlo pod
oboj zpsobou.170 Pijmn podoboj, tj. kalich, se prosadilo a vdob, kdy
u Hus byl vKostnici, a nen znmo, zda se mu dostalo Husova vslovnho souhlasu, le pedpokld se, e jist ano. Husitsk a utrakvistick symbol kalich tud lze snepatrnou licenc odvozovat od Husa. Nakonec
to byla jedin vc, kterou se po dvou desetiletch vlek a spor podailo
eskmu reformnmu hnut v crkvi prosadit. Dal poadavky se mohly
prosadit a postupn i prosazovaly mimo stvajc, tj. mskou, katolickou
crkev. Ale to bylo a dlouho po smrti Husa.
Kalich se stal jednm ze ty praskch artikul: laick kalich, svobodn kzn slova boho, odstrann svtskho panovn crkve a trestn
60
Hus a jeho konflikt
zjevnch hch. tyi prask artikuly byly podkladem pro jednn husit
a basilejskho koncilu. Tam se podailo prosadit jen jeden z nich, laick
kalich. Nepedstavoval toti vbec dn teologick problm, protoe podle katolick teologie to byla vhradn a jen otzka zvyku zakldajcho
se na praktickch okolnostech. Bylo by jej mono zavst okamit kdyby
byl v echch v tto otzce konsensus. Bylo tomu vak zcela naopak,
vznikla kvli tomu pozdvien, propukly rozbroje a rozpoutaly se vlky. Ato
vechno bylo jet umocnno tm, e s poadavkemlaickho kalicha se
ustavin spojovaly dal poadavky. Hlubok koeny m zejmna sthn
zjevnch hch, jeho koeny spadaj a nkam do doby Matje zJanova.
Otzka zjevnch hch se zpravidla chpala tak, e zjevn hch je takov
hch, kter svtsk prvo povauje za zloin. A tak stly proti sob zloiny,
kter sthaj lid svtskmi soudy (e se na forum contentiosum), a hchy, kter lid sthaj crkevnmi soudy (e se na forum conscientiae), i
dokonce mus bt penechny bohu, protoe lid nejsou schopni je rozsoudit, nebo o nich nikdo nev. Veskm reformnm hnut, zejmna pot, co
se rozvinulo vhnut inn vry, vak zjevn hchy byly chpny jako hchy
veejn, kter se dj ped lidmi, piem vedle toho byly tak hchy skryt,
kter se dj mimo veejnost a jsou ped n skryty. Veejn hchy pak maj
bt sthny ztoho dvodu, e jsou pedmtem pohoren, tj. jsou aktivnm
pohorenm, znho nsleduje pasivn pohoren. Toto je postoj dslednho zkonictv, legalismu. Zkonictv je ovem nejzetelnjm projevem
zpedmtnn. Postoj inn vry m tud vsob hlubok vnitn rozpor: na
jedn stran bojuje proti zpedmtnn ve scholastick teologii, v liturgii
hodinek, kanonickm prvu atd., na druh stran je prodchnut zkonictvm, kter je pmo vzorovm pkladem zpedmtnn vry a vekerho
nboenskho ivota. Laick kalich prezentovan Jakoubkem ze Stbra
za souhlasu Jana Husa se tud dostv do dvojho, velmi problematickho kontextu. Na jedn stran nem sm o sob dn teologick obsah
aje pouhm znamenm reprezentujcm jednu nboenskou nebo dokonce
politickou frakci, na druh stran se dostv do kontextu rigidnho moralistickho zkonictv, je psob konflikty, jak se vbrzku ukzalo. Jinmi slovy
u na to poukzali basilejt konciln otcov, kte byli poveni jednnm
shusity a vypracovnm odpovd na jejich stanoviska.
Jan Hus stl u koene utven a prosazovn vech zmnnch pedstav a otzek (a jet mnohch dalch). Nelze mu upt istotu srdce
a upmnost mysli, se kterou se snail prosazovat, tbit a zulechovat
innou vru. Nelze neobdivovat odvahu, se kterou elil pkom vprbhu soudnho procesu, klatb i konenmu verdiktu. Nelze odmtat jeho
chpn pravdy jako subjektivn a osobn hodnoty, je je stedn pro lidsk jednn a chovn a do samho konce. Nelze neocenit jeho obrovsk
pnos sociln a kulturn emancipaci mstskch i venkovskch lidovch
61
vrstev. Ale ani nesmme nevidt jeho nesmrn nedostatek, kterm je problm pijmout svobodu, a to jak svou vlastn, tak i svobodu ostatnch lid.
Ve jmnu pedstavy a ivotnho zpsobu inn vry drazn bojoval proti
podob smenho ivota, jak jej vedli jeho souasnci, akoli pojet pravdy
jako subjektivn a osobn hodnoty snimi sdlel, a tebae toto pojet pravdy
je nesluiteln sjakmkoli zkonictvm, tedy i tm, kter usilovalo o sthn zjevnch hch. V dsledku toho se mu emancipan role inn vry
zvrhvala vpobonstkstv, kter se jen navenek liilo od tradin populrn religiozity ponajcho pozdnho stedovku. Pravda jako subjektivn
a osobn hodnota, na kter trval, kdy nenalezla odezvu ve svobodnm
subjektivnm jednn, kter odmtal jako bezbon zpedmtujc, se pak
promnila vpouh individuln pesvden a obrtila se ve fanatickou zatvrzelost odmtajc cokoli jinho ne vlastn idel.171 Ale v tom svoboda
nen. A tak osvobozujc myslitel Jan Hus byl neltostnm bojovnkem proti
svobod lovka jednat. Jak to tragick sebeklam!
62
vod
Zvr
Pokusil jsem se nastnit postaven Jana Husa v irm panoramatu eskch djin od pelomu 13. a 14. stolet a do prvn poloviny 15. stolet a ve
vraznjch konturch jeho mylenek vtakovm kontextu, kter zdaleka
pesahuje bn chpan nboensk a crkevn ivot. Chtl jsem, aby
bylo zejm, e nboensk vra nen reprezentovna jen mylenkovm
konstruktem zpedmtnlho vyznn, ale e zcela zsadnm zpsobem
ovlivuje zpsob mylen, zpsob ctn, zpsob ivota. Chtl jsem, aby
bylo jasn, e nboensk vra je pruinou vlidskm nitru, kter dve znepokojuje, ne pin tchu, a kter dve, ne psob klid a mr, vyvolv
napt a spory. Tm vm jsem se snail zdraznit, e ostr kontroverze
a prudk konflikty Husovy doby, jej dramatick udlosti a divok zvraty
neplynuly ztemn hlouposti, je se neustle celmu stedovku podsouv,
ale znadje, e lze t dobr ivot, a zrozdlnho mnn, jak m takov
ivot vypadat.
Jana Husa samotnho pokldm za upmnho lovka, kter se poctiv snail t dobr ivot a kter usilovn zvstoval lidem, co takov ivot
znamen, e vbec nen lehk, e to je cesta zk, nikoli irok. Byl natolik
siln a jednoznan pesvden, e jedn sprvn, e byl ochoten, kdy
se ocitl vmezn situaci, jt a do krajnosti a krutho konce. Takovmu ivotu
rozuml jako pravdivmu a snel pro nj pko nespravedlivho procesu.
Nsledkem sv psnosti ml mal pochopen pro lidsk slabosti a mlo
slitovn pro lidsk hchy. Svj ivot i lidsk ivot vbec vidl jako svobodu
vyznvat innou vru bez jakhokoli ovlivovn tmi, kte nedok t
bez hchu. Ztoho pramenila jeho snaha sthat a vyluovat zjevn a notorick hnky. To byla pro nj ivotn pravda.
V tom ovem tkvl obrovsk a tragick rozpor jeho ivota. Pravda jakoto ivotn cesta je pece pedevm osobn a subjektivn hodnotou, je
hodnotou potud, pokud touto cestou lze jt svobodn. Pak to ovem nen jen
svoboda od hchu, ale tak svoboda rozhodnut. A ob tyto svobody jsou
osobn a subjektivn, nebo nejsou vbec. Jan Hus vak neml vbec porozumn pro svobodu rozhodnut; jako by tato svoboda byla poznanou nutnost; jako by se dala zaruit jen tm, e je lovku zven pikzna. Jako
by lovk ml zmnit sm sebe tm, e zmn druhho lovka, e zmn
ostatn lidi, e zmn spolenost. Ale to u nen pouh iluze, to je klam.
63
Jan Hus, bojovnk za svobodu inn vry, tak prosazoval tuto svobodu
nikoli tm, e pjde cestou inn vry, ale tm, e potla zpsob ivota,
kter byl zaloen na pedstav smenho ivota a kter byl ivotu inn
vry konkurenn. Takov boj proti konkurenci je vak bojem proti svobod
jinch a za potlaen svobody jinch, protoe nen zaloen na pesvdovn, ale sthn, tj. potlaovn a odstraovn. A tak Jan Hus, kter
upmn touil po svobod zrove pinejmenm ve svm duchu, protoe
on sm neml kniemu jinmu pleitost, svobodu systematicky potlaoval. A jeho mn upmn nsledovnci zaali potlaovn svobody jinch
penet zmysli do skutenosti, take rozvrtili spolenost a mlem zniili
civilizaci. To je vpravd osud tragick velikosti.
Zdrazovat odvahu Husa a velikost husitstv bez rozpoznn tchto
jasn zpornch a nebezpench aspekt, jak se dlo od eskho nrodnho obrozen a dje se vlastn a podnes, je ponnm nesmrn
nebezpenm, protoe vede k prudkmu stdn dynamickch tvrch
obdob plnch entuziasmu a euforie sobdobmi negativistick pokleslosti
a niitelsk, nikoli tvr destrukce, jak zakoume prv dnes. Natst
nm me pomoci historia magistra vitae.
64
vod
Resum
Autor postihuje vznam Jana Husa vrmci dlouhho obdob eskch
djin od pelomu 13. a 14. stolet a do prvn poloviny 15. stolet. Zabv
se vytvoenm oteven zemsk obce a nroda spe politicky ne etnicky
chpanho v prvn polovin 14. stolet. Vnuje se eskmu reformnmu
hnut od jeho vzniku v padestch letech 14. stolet a do doby Husova psoben na potku 15. stolet, je stlo u potk pedstavy Zkona
asvatch ivch. Obr se scholastickmi katolickmi reformisty na prask univerzit, kte vytvoili pedstavu smenho ivota zaloenho na
svobodnm subjektivnm jednn a na kontingenci budoucnosti. Shrnuje
psoben mylenek Johna Wyclifa na prask univerzit zhruba vletech
13901415 s drazem na temporln determinaci predestinace a jej totalitrn aspekt. A sousted se na tragick rozpor Husova mylen, kter
spoval v oceovn pravdy jakoto osobn a subjektivn hodnoty a ve
zpsobu ivota svobodn inn vry na jedn stran a v aktivnm potlaovn zjevnch hch, kter pokldal za vlastn konkurennmu zpsobu smenho ivota, tedy vpotlaovn svobody jinch. To poslze vedlo
knsilnmu een problm, k rozvrcen spolenosti a mlem ke znien
civilizace.
65
resum anglicky
66
vod
Poznmky
1
4
5
8
9

12

10
11
13
14
15
16
17
18
19
20
Viz nap. MAHEL, Frantiek: Jan Hus: ivot a dlo. Praha: Argo, 2013; SOUKUP,
Pavel: Jan Hus: Prediger Reformator Mrtyrer. Stuttgart: Kohlhammer, 2014.
Slova poslance Evropskho parlamentu za UKIP, viz COBURN, David: Right or
Left? Libertarianism vs. Authoritarianism, dostupn zURL: https://www.youtube.
com/watch?v=2EPSPCFZ90w (2. 1. 2015).
Viz PALACK, Frantiek: Djiny Husitismu a prof. Konstantin Hfler. In: asopis
eskho muzea, 42/34, 1868, s. 268282, 384406.
Viz SEDLK, Jan: M. Jan Hus. Praha: Ddictv sv. Prokopa, 1915.
Viz SWIEAWSKI, Stefan: Jan Hus heretyk czy prekursor Vaticanum secundum? In: Tygodnik Powszechny, 40/6, 1986.
Srv. nap. LEK, Jan Blahoslav (Ed.): Jan Hus mezi epochami, nrody a konfesemi. Praha: KA HTF UK, 1995; DRDA, Milo HOLEEK, Frantiek J. VYBRAL, Zdenk (Eds.): Jan Hus na pelomu tiscilet. Tbor: Husitsk muzeum, 2001.
Viz KAVANOV, Rosemary: Cena svobody: ivot Anglianky vPraze. Brno: Doplnk, 1997, s. 166.
Viz HAVELKA, Milo: Spor o smysl eskch djin. 2. vyd. Praha: Torst, 2006.
Viz MASARYK, Tom Garrigue: esk otzka. O na nynj krizi. Jan Hus:
Nae obrozen a nae reformace. Praha: Sttn nakladatelstv, 1924.
Viz PEKA, Josef: O smyslu eskch djin. Praha: Rozmluvy, 1990.
Srv. PATOKA, Jan: Kacsk eseje kfilozofii djin. Praha: Academia, 1990.
Srv. MISES, Ludwig von: Theory and History: An Interpretation of Social and Economic Evolution. Auburn, AL: Ludwig von Mises Institute, 2007 (elektronick vydn).
Viz LE GOFF, Jacques: Kultura stedovk Evropy. Praha: Vyehrad, 2005.
Viz DAWSON, Christopher: Zrozen Evropy: vod do djin evropsk jednoty.
Praha: Vyehrad, 1994.
Srv. nap. GOODMAN, Martin: m a Jeruzalm: Stet starovkch civilizac.
Praha: Rybka Publishers, 2007.
Srv. nap. KING, William Casey: Ambition, A History: From Vice to Virtue. New
Haven London: Yale UP, 2013.
Viz nap. MACHOVEC, Milan: Svat Augustin. Praha: Orbis, 1967. Zd se, e
tento rozdl vmentalit obyvatelstva zpadnch, katolickch a vchodnch, pravoslavnch zem existuje a do dnen doby, srv. HARRIS, Robin: Nezlomn.
Voznice Praha: LEDA Rozmluvy, 2014, s. 243.
Srv. nap. GUMILJOV, Lev Nikolajevi: Od Rusi kRusku. Praha: Dauphin, 2012.
Viz KOCZOWSKI, Jerzy: Modsza Europa: Europa rodkowo-Wschodnia
wkrgu cywilizacji chrzecijaskiej reniowiecza. Warszawa: PIW, 1998.
Viz AREK, Ji: O peetech ekch knat a krl zrodu Pemyslova. Praha:
[s. n.], 1934; KREJKOV, Jarmila: Die Siegel der bhmischen Herrscher bis
1250. In: Typologie der Knigsurkunden. Olomouc: UP, 1998, s. 241248.
67
Viz SVITK, Zbynk: Lze vznik listin ve 13. stolet omezit jen na vydavatelsk
apjemeck prosted? In: asopis Matice moravsk, 117/2, 1998, s. 311322;
SVITK, Zbynk: Listiny vyhotoven spolen vydavatelem i pjemcem: Pspvek ke kadodennosti pi vyhotovovn listin vdob interregna 12781283. In:
Sto let od narozen profesora Jindicha ebnka: Sbornk pspvk. Brno: MZA,
2000, s. 175183.
22
Viz NUHLEK, Josef HLAVEK, Ivan MARKOV, Markta: Veejn noti
veskch mstech, zvlt vmstech praskch a do husitsk revoluce. Praha: Notsk komora R Scriptorium, 2011.
23
Srv. nap. PIB, Ji: Sociologick pojem pirozench prv a prvn vda.
In: Sociologick asopis, 35/4, 1999, s. 447457, dostupn z URL: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/f56e3007e4fdcd7e85f5123953785f3c24b4d8c3_195_
447PRIBA.pdf (24. 12. 2014); BAOUCH, Hynek: Kdebat mezi Pavlem Hollnderem a Jim Pibnm, dostupn zURL: http://is.muni.cz/www/6685/banouch_
draft.pdf?so=nx (24. 12. 2014).
24
Srv. nap. REICH, Robert: Dlo nrod: Pprava na kapitalismus 21. stolet. Praha: Prostor, 2002.
25
Ktomu srv. THATCHER, Margaret: Interview for Womans Own (no such thing
as society), 1987 September 23 Wednesday, dostupn zURL: http://www.margaretthatcher.org/document/106689 (24. 12. 2014).
26
Viz JAN, Libor: Dominium generale a dominium speciale jeden mtus esk
historiografie. In: OUA, Ji EBELOV, Ivana (Eds.): Inter laurum et olivam.
Praha: Karolinum, 2007, s. 645652.
27
Srv. nap. JAN, Libor: Hereditas, vsluha, kastelnie: Nkolik poznmek kterminologii a metodologii souasn historiografie pemyslovskho obdob. In: asopis Matice moravsk, 128/2, 2009, s. 461472, dostupn zURL: http://praha5.
ff.cuni.cz/smp/sites/default/files/09_Jan_CMM_2009_2.pdf (24. 12. 2014); EMLIKA, Josef: esk 13. stolet: Privatizace sttu. In: esk asopis historick,
101/3, 2003, s. 509541; EMLIKA, Josef: O svobodn soukromnosti pozemkovho vlastnictv: k rozsahu a kvalit velmosk drby v pemyslovskch
echch. In: esk asopis historick, 107/2, 2009, s. 269308; EMLIKA,
Josef: Kpozemkov vbav esk nobility ve starm stedovku. In: esk asopis historick, 110/2, 2012, s. 189233. Srv. tak TETK, Duan: O modelech vvoje pemyslovskho sttu. In: esk asopis historick, 105/1, 2007,
s.122164; JAN, Libor: Skryt pvab stedoevropskho modelu. In: esk asopis historick, 105/4, 2007, s. 873902; JAN, Libor: Soudnictv a prameny zemskho prva: Hereditates a soudy statut Konrda Oty. In: Ad iustitiam et bonum
commune: Promny zemskho prva veskch zemch ve stedovku a ranm
novovku. Brno: Matice moravsk H AV R, 2010, s. 1022; EMLIKA,
Josef: Kastelni, vilikov a beneficia vnetransformovan transformaci. In: esk
asopis historick, 106/1, 2008, s. 109136.
28
Pednost, kterou m djepisectv prokazovat jednn ped vsledky, klasicky formuloval ji ve druh polovin 19. stolet Lord Acton, avak esk historiografie
poslednch generac na to pli nebere zetel. Srv. ACTON, John Emerich Edward Dalberg-Acton Lord: Historical Essays and Studies. Indianapolis, In: Liberty
Fund, 2010 (elektronick vydn), zejmna jeho polemickou recenzi na djiny
anglick civilizace Henryho Thomase Bucklea, s. 305323 (kapitola Mr. Buckles
Thesis and Method) a s. 324343 (kapitola Mr. Buckles Philosophy of History),
21
68
Poznmky
29
30
31
32
33
34
35
36
resp. s. 344392 (kapitola German Schools of History). Vliteratue science fiction je preference vsledk ped jednnm ztvrnna vpedstav tzv. neivho
vvoje, viz LEM, Stanisaw: Nepemoiteln. Praha: Mlad fronta, 1976.
Viz MATOCHA, Josef Karel: Osoba vdjinnm vvoji a vznamu. Olomouc: nkladem vlastnm, 1929.
Srv. nap. MARITAIN, Jacques: La personne humaine et la socit. Paris: Descle de Brouwer, [1939]; MARITAIN, Jacques: Quest-ce que lhomme? New
York: ditions de la Maison franaise, 1943; MARITAIN, Jacques: La personne
humaine et le bien commune. Paris: Descle de Brouwer, 1947; WOJTYLA,
Karol: Mio i odpowiedzialno. 2. vyd. Wydawnictwo Towarzystwa Naukowego
KUL, 1982, dostupn z URL: http://www.katedra.uksw.edu.pl/wojtyla/milosc_i_
odpowiedzialnosc (24. 12. 2014); WOJTYLA, Karol: Osoba i czyn. Krakw: Polskie Towarzystwo Teologiczne, 1969, dostupn z URL: https://jozefbizon.files.
wordpress.com/2013/02/osoba_i_czyn-karol_wojtyla_wydanie_i_1969_r1.pdf
(24. 12. 2014). V jinm pohledu srv. tak MEINVIELLE, Julio: Crtica de la concepcin de Maritain sobre la persona humana. Buenos Aires: Ediciones Epheta,
1993.
Viz BURKE, Patrick Thomas: The Concept of Justice: Is Social Justice Just?
London New York: Continuum, 2011.
Viz LECLERCQ, Jean: Lamour des lettres et le dsir de Dieu: Initiation aux
auteurs monastiques du Moyen ge. Paris: ditions du Cerf, 1957.
Viz MARTNKOV, Dana (Ed.): Frater Kolda: Tractatus mystici = Mystick traktty.
Praha: OIKOYMENH, 1997; STEJSKAL, Karel URBNKOV, Emma: Pasionl
Pemyslovny Kunhuty = Passionale abbatissae Cunegundis. Praha: Odeon, 1975.
O rankesanskch zkladech eschatologie srv. ATZBERGER, Leonhard: Die
christliche Eschatologie in den Stadien ihrer Entwicklung ihrer Offfenbarung im
Alten und Neuen Testamente mit besonderer Bercksichtigung der jdischen
Eschatologie im Zeitalter Christi. Freiburg i. B.: Herder, 1890; ATZBERGER,
Leonhard: Geschichte der christlichen Eschatologie innerhalb der vornicnischen Zeit mit theilweiser Einbeziehung der Lehre vom christlichen Heile berhaupt. Freiburg i. B.: Herder, 1896.
Viz HEIL, Gnter RITTER, Adolf Martin (Eds.): Pseudo-Dionysius Areopagita:
De coelesti hierarchia. De ecclesiastica hierarchia. De mystica theologia. Epistulae. Berlin: De Gruyter, 2012.
Srv. nap. SCHNTGEN, Emil: Die Visio beatifica, ihr Wesen und ihre theologisch-philosophische Berechtigung. Wrzburg, 1867; BALLWEG, Jan: Konziliare
oder ppstliche Ordensreform: Benedikt XII. und die Reformdiskussion im frhen
14. Jahrhundert. Tbingen: Mohr Siebeck, 2001; DYKMANS, Marc (Ed.): Les
sermons de Jean XXII sur la vision batifique: Texte prcd dune introduction
et suivi dune chronologie de la controverse avec la liste des crits pour et contre
le pape. Roma: Presses de lUniversit Grgorienne, 1973; DYKMANS, Marc:
Pour et contre Jean XXII en 1333: Deux traits avignonnais sur la vision batifique. Citt del Vaticano: BAV, 1975; CAPPELLETTI, Leonardo: Per un nuovo
contributo al problema dell visione beatifica nella Scolastica: la prospettiva di
Tommaso di Bailly. In: Annali del dipartimento di Filosofia: nuova serie, 13, 2007,
s. 3358; DYKMANS, Marc (Ed.): Nouveaux textes de Jean XXII sur la vision
batifique: sermons, fragments. In: Revue dhistoire ecclsiastique, 66, 1971,
s.401417.
69
Srv. nap. UHL, Zdenk: Duikov kzn vrukopisech pozdnho stedovku.

I. Rozpad heortologickho systmu. In: Miscellanea Oddlen rukopis a starch
tisk, 15, 1998, s. 1457, dostupn zURL: http://digit.nkp.cz/mns/uhlir_dusicky.
htm (25. 12. 2014); UHL, Zdenk: Stedovk kazatelstv veskch zemch:
Nstin problematiky. In: Almanach Historyczny, 7, 2005, s. 5794, dostupn
zURL: http://digit.nkp.cz/mns/uhlir_kazatelstvi.htm (25. 12. 2014); UHL, Zdenk: Stedovk kazatelsk sbrky a jejich msto vprocesu kzn. In: BRACHA,
Krzysztof KRAS, Pawe (Eds.): Przestrze religijna evropy rodkowo-Wschodniej w redniowieczu = Religious Space of East-Central Europe in the Middle
Ages. Warszawa: DiG, 2010, s. 211220.
38
Srv. nap. RANDOV, Ayn: Atlasova vzpoura. Praha: Dokon Argo, 2014.
39
Srv. nap. MARITAIN, Jacques: Saint Thomas dAquin: Aptre des temps modernes. Paris: ditions de La Revue des jeunes, 1923; MARITAIN, Jacques: Le
docteur anglique. Paris: Paul Hartmann, 1929.
40
Srv. nap. MARITAIN, Jacques: La doctrine scholastique de la libert. Paris: ditions du Cerf, 1929; MARITAIN, Jacques: De rgime temporel et de la libert. Paris: Descle de Brouwer, 1933; MARITAIN, Jacques: Action et contemplation.
Saint-Maximin: Libraire Saint-Thomas-dAquin, 1937; MARITAIN, Jacques: Le
crpuscule de la civilisation. Paris: Les Nouvelles Lettres, 1939.
41
Srv. nap. WOLLSTONECRAFT, Mary: An Historical and Moral View of the Origin and
Progress of the French Revolution and the Effect It Had Produced in Europe. London:
Printed for J. Johnson in St. Pauls Church-Yard, 1795 (elektronick vydn).
42
Viz DAHELKA, Ji HDEK, Karel HAVRNEK, Bohuslav KVTKOV,
Nadda BLHOV, Marie (Eds.): Staroesk kronika tak eenho Dalimila:
12. Vydn textu a vekerho textovho materilu. Praha: Academia, 1988
1992; BLHOV, Marie: Staroesk kronika tak eenho Dalimila v kontextu
stedovk historiografie latinskho kulturnho okruhu a jej pramenn hodnota.
Praha: Academia, 1995. Srv. UHL, Zdenk: Pojem zemsk obce vtzv. Kronice Dalimilov jako zkladn prvek jej ideologie. In: Folia historica Bohemica, 9,
1985, s.732; UHL, Zdenk: Nrodnostn promny 13. stolet a esk nacionalismus. In: Folia historica Bohemica, 12, 1988, s. 143170; UHL, Zdenk:
Rukopis stajemstvm: Pask zlomek latinskho pekladu Dalimilovy kroniky.
In: Djiny a souasnost, 27/5, 2005, s. 1921; UHL, Zdenk: Nov objeven
zlomek latinskho pekladu Kroniky tak eenho Dalimila. In: Knihovna knihovnick revue, 16/2, 2005, s. 137169, dostupn z URL: http://knihovna.nkp.
cz/knihovna52/uhlir.htm (26. 12. 2014); UHLOV, Vra: Nmeck verovan
peklad kroniky t. . Dalimila a takzvan vsuvky v tomto textu. In: UHLOV,
Vra UHL, Zdenk (Eds.): Magister philologorum: Sbornk k sedmdestinm prof. Dr. Jiho Dahelky. Mochov Olomouc, 1989, s. 180184 (strojopis samizdat); VIDMANOV, Aneka: Pask Dalimil pln pekvapen. Lidov
noviny 3. 9. 2005, Orientace, s. III, dostupn z URL: http://www.czsk.net/svet/
clanky/kultura/dalimilova_kronika.html (26. 12. 2014); VIDMANOV, Aneka:
Nad paskmi zlomky latinskho Dalimila. In: Slovo a smysl, 3/5, 2006, s.
2567, dostupn z URL: http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/node/97, resp. http://cl.ff.
cuni.cz/slovoasmysl/downloady/sas5.pdf (26. 12. 2014); BROM, Vlastimil: Di
tutsch kronik von Behem lant: Die gereimte deutsche bersetzung der alttschechischen Dalimil-Chronik. Brno: Masarykova univerzita, 2009; BROM, Vlastimil:
Der deutsche Dalimil: Untersuchungen zur gereimten deutschen Ubersetzung
37
70
Poznmky
der alttschechischen Dalimil-Chronik. Brno: Masarykova univerzita, 2006; ERN, Pavol: Pask fragment kroniky tzv. Dalimila a jeho ilumintorsk vzdoba.
Olomouc: Univerzita Palackho, 2010; ADDE-VOMKA, lose: Volba krle a tyranovrada. Nvod kustaven politick role esk lechty v Dalimilov kronice. In:
Mediaevalia Historica Bohemica, 17/1, 2014, s. 4188. atd. atd.
43
Viz SLAVK, Jan: Vznik eskho nroda: vod do eskch djin. 1. Nrod
vdob druinn. 2. Nrod a msta. Praha: Pokrok, 19461948; LEHR, Jan:
Vznik esk literatury: Pokus o rekapitulaci problematiky. In: Listy filologick, 116/1, 1993, s. 1839; MAHEL, Frantiek: Idea nroda v husitskch
echch. 2. vyd. Praha: Argo, 2000; MEZNK, Jaroslav: Problmy eskho
stedovkho nacionalismu (do husitsk revoluce). In: 7. sjezd eskch historik. Praha: Historick klub, 1993, s. 123126; MEZNK, Jaroslav: Nrodn
vdom na Morav ve 14. a na potku 15. stolet. In: MAL, Ji VLEK,
Radomr (Eds.): Morava a esk nrodn vdom od stedovku po dneek.
Brno: Matice moravsk, 2001, s. 4143. Ktomu virm historickm kontextu
srv. KUTNAR, Frantiek: Obrozensk vlastenectv a nacionalismus: Pspvek
knrodnmu a spoleenskmu obsahu estv doby obrozensk. Praha: Karolinum, 2003, resp. BENE, Zdenk: Historick text a historick skutenost:
Studie o principech eskho humanistickho djepisectv. Praha: Univerzita
Karlova, 1993; BENE, Zdenk: Historick text a historick kultura. Praha:
Univerzita Karlova, 1995. Srv. tak TETK, Duan: Modern nrod, politick nrod vrcholnho stedovku, ran stedovk gens a nae genetick
software, dostupn z URL: http://hala.wz.cz/pages/trestik.pdf (26. 12. 2014);
TETK, Duan: Vymlen eskho nroda, dostupn z URL: http://www.
clavmon.cz/archiv/polemiky/prispevky/trestik.html (26. 12. 2014). Souasn
diskuse o tchto otzkch se vak vede vpostmodernm oste ideologickm
levicovm pohledu, kter vid tenkou slupku civilizace a/nebo vyvolv pocit
viny; ktomu viz RANDOV, Ayn: Atlasova vzpoura. Praha: Dokon Argo,
2014; NISSEN, Mikel Clair: Manipulism and the Weapon of Guilt: Collectivism
Exposed. Santa Barbara, CA: Sea Hill Press, 2014, dostupn z URL: http://
manipulism.com/ (26. 12. 2014).
44
Viz MEZNK, Jaroslav: esk a moravsk lechta ve 14. a 15. stolet. In: Sbornk
historick, 37, 1990, s. 736; MEZNK, Jaroslav: Nmci a ei vKronice tak eenho Dalimila. In: asopis Matice moravsk, 112/1, 1993, s. 310.
45
Srv. nap. ZHNL, Stanislav: Jak vznikla staroesk lechta: Pspvek knejstarm politickm a socilnm djinm eskm. Brno: nkladem vlastnm, 1930;
NODL, Martin WIHODA, Martin (Eds.): lechta, moc a reprezentace ve stedovku. Praha: Filosofia, 2007; VANEK, Vratislav: Vzestup rodu Vtkovc vletech 11691269. In: Folia historica Bohemica, 1, 1979, s. 93108; VANEK,
Vratislav: Vtkovci a esk stt vletech 11691278. In: eskoslovensk asopis
historick, 29 [79]/1, 1981, s. 89110; VANEK, Vratislav: lechta a esk stt
za vldy Pemyslovc: Kformovn ideologie esk lechty od 11. do potku
14. stolet. In: Folia historica Bohemica, 12, 1988, s. 65107; VANEK, Vratislav:
Zvi z Falkentejna a esk lechta. In: Acta Universitatis Nicolai Copernici:
Historica, 24, 1990, s. 185201; VANEK, Vratislav: Pedpoklady a formovn
lechtick obce eskho krlovstv (zemsk obce). In: Mediaevalia historica
Bohemica, 1, 1991, s. 1355; VANEK, Vratislav: Strukturln rysy eskch
stedovkch djin jako djin evropskch. In: Edvard Bene 18841948. Praha:
71
46
47
48
49
50
51
52
53
Spolenost Edvarda Benee, 1994, s. 90141; VANEK, Vratislav: Prvo na

hrad a hradn regl: Hodnocen souvislost revindikanch spor ve 13. stolet
veskch aalpskch zemch. In: ANTONIEWICZ, Marcel (Ed.): Zamki i przestrze spoeczna wEuropie odkowej i Wschodniej. Czstochowa: Institut Historii
Wyszej Szkoy Pedegogicznej w Czstochowie, 2002, s. 2450; VANEK,
Vratislav: Spiritualita tosu lechty miles Christianus, militia Dei: Kstrukturln typologii ranch elit. In: Svtci a jejich kult ve stedovku. esk Budjovice:
stav djin kesanskho umn Katolick teologick fakulty Univerzity Karlovy
vPraze, 2006, s.83107.
Frze je to sice nov, avak vystihujc, srv. RONEK, Filip: Kde se vzal pokik
Kdo neske?, dostupn z URL: http://rozanek.cz/kde-se-vzal-pokrik-kdo-neskace-aktualizovano/ (26. 12. 2014).
Keskm diskusm o obanskm nrodu srv. nap. RDL, Emanuel: Vlka ech
sNmci. Praha: Melantrich, 1993; DRTINA, Prokop: eskoslovensko, mj osud:
Kniha ivota eskho demokrata 20. stolet. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982.
Srv. nap. SCHMIDT, Georg: Friedrich Meineckes Kulturnation: Zum historischen
Kontext nationaler Ideen in Weimar-Jena um 1800. In: Historische Zeitschrift,
284, 2007, s. 597622; NIDA-RMELIN, Julian: Kulturnation: Das hat Humboldt
nie gewollt. In: Die Zeit, 3. 5. 2005, dostupn zURL http://www.zeit.de/2005/10/
Kulturnation (26. 12. 2014); LANGGUTH, Gerd: Suche nach Sicherheiten: Ein
Psychogramm der Deutschen. Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt, 1994; LANGGUTH, Gerd (Ed.): Die Intellektuellen und die nationale Frage. Frankfurt a. M.
New York: Campus, 1997; LANGGUTH, Gerd: Deutschland andenken: Eine
Nation im Dialog. Bonn: Bouvier, 1998.
Srv. USTA, Josef: Krl cizinec. Praha: Laichter, 1939, proti SPVEK, Ji:
Krl diplomat: Jan Lucembursk, 12961346. Praha: Panorama, 1982 (pepracovan a rozen vydn vak nese vtomto ohledu mn vmluvn titul: SPVEK, Ji: Jan Lucembursk a jeho doba, 12961346: Kprvnmu vstupu eskch
zem do svazku se zpadn Evropou. Praha: Svoboda, 1994).
Doba vldy Jana Lucemburskho je leckdy stle jet povaovna za dobu vldy
lechtickch mafi a pipodobovna kamerickmu Divokmu zpadu, tebae
jedno ani druh nelze tak jednostrann posuzovat, srv. nap. ANDERSON, Terry
L. HILL, P. J.: An american Experiment in Anarcho-Capitalism: The Not So Wild,
Wild West. In: The Journal of Libertarian Studies, 3/1, 1979, s. 929, dostupn
zURL: http://mises.org/sites/default/files/3_1_2_0.pdf (28. 12. 2014).
Viz KRSA, Josef PINA, Jaroslav STEJSKAL, Karel (Eds.): Velislai biblia
picta. Praha: Pragopress, 1970; UHL, Zdenk: Velislavova bible = Velislai biblia
picta = Velislaus Bible. Praha: NK R, 2007; 2. vyd. Praha: Archa 90, 2008.
Viz SCHMIDT, Gerhard UNTERKIRCHER, Franz (Eds.): Krumauer Bilderkodex. Graz: Akademische Druck- und Verlagsanstalt, 1967; MAL, Jindich
MATJEK, Antonn (Eds.): Legendy o eskch patronech vobrzkov knize ze
XIV. stolet: Liber depictus. Praha: Sfinx Bohumil Janda, 1940; CHALOUPKA,
Adolf MAL, Jindich (Eds.): ivot svat Albty Durynsk vobrzkov knize
eskho pvodu ze XIV. stolet zv. Liber depictus. Praha: d Albtinek, 1941.
Viz BLASCHKA, Anton (Ed.): Die St. Wenzelslegende Kaiser Karls IV. Praha: Verlag der Deutchen Gesellschaft der Wissenschaften und Knste fr die Tschechoslowakische Republik, 1934; UHL, Zdenk: Literrn prameny svatovclavskho
kultu a cty ve vrcholnm a pozdnm stedovku. Praha: NK R, 1996; MAEK,
72
Poznmky
Richard PAVEL, Jakub VIDMANOV, Aneka: Karel IV.: Literrn dlo. Praha:
Vyehrad, 2000.
54
Srv. SPVEK, Ji: Karel IV.: ivot a dlo, 13161378. Praha: Svoboda, 1979.
55
Viz nap. WINTER, Eduard: Frhhumanismus: Seine Entwicklung in Bhmen und
deren europische Bedeutung fr die Kirchenreformbestrebungen im 14.Jahrhundert. Berlin: Akademie-Verlag, 1964; POST, Richard Rijner: The Modern
Devotion: Confrontation with Reformation and Humanism. Leiden: Brill, 1968;
WELTSCH, R. E.: Archbishop John of Jenstein (13481400: Papalism, Humanism and Reform in Pre-Hussite Prague. The Hague Paris: Mouton, 1968; GERWING, Manfred: Malogranatum oder der dreifache Weg zur Vollkommenheit: Ein
Beitrag zur Spiritualitt des Sptmittelalters. Mnchen: R. Oldenbourg, 1986.
56
Srv. nap. BLACK, Anthony: Guilds and Civil Society in European Political
Thought from the Twelfth Century to the Present. Ithaca, NY: Cornell UP, 1982;
BLACK, Anthony: Guild and State: European Political Thought from the Twelfth
Century to the Present. New Bruunswick, NY: Transaction Publishers, 2003;
BOUCKAERT, Boudewijn R. A.: The Roots of Our Liberties: On the Rise of Civil
Society in the Medieval West. In: New Perspectives on Political Economy, 3/2,
2007, s. 139184, dostupn zURL: http://pcpe.libinst.cz/nppe/3_2/nppe3_2_2.
pdf (29.12.2014); HEADLEY, Stephen: The grace of Equality: The Spirit of Truth
Whom the World Can never Receive. In: International Journal of Orthodox Theology, 2/3, 2011, s.161189, dostupn zURL: http://www.seminaria.fr/file/128756/
(29.12. 2014); PICKSTOCK, Catherine: The Medieval Origins of Civil Society. In:
JOYCE, Patrick (Ed.): The Social in Question: New Bearings in History and Social Sciences. London: Routledge, 2002, s. 2143; GREEN, David G.: Reinventing
Civil Society: The Rediscovery of Welfare without Politics. London: Civitas, 1993,
dostupn zURL: http://www.civitas.org.uk/pdf/cw17.pdf (29.12. 2014); FRENZ,
Barbara: Gleichheitsdenken in deutschen Stdten des 12. bis 15. Jahrhunderts.
Kln: Bhlau, 2000; HEERS, Jacques: La naissance du capitalisme au Moyen
ge: Changeurs, usuriers et grand financiers. Paris: Perrin, 2012; NUCCIO, Oscar:
Ilpensiero economico italiano. 1. Le fonti (10501450): letica laica e la formazione dello spirito economico. 13. Sassari: Gallizzi, 19851987; NUCCIO, Oscar:
Diritto naturale e razionalit economica: studi sulle origini medievali dello spirito
capitalistico. Roma: Edizione dellAteneo, 1989; NUCCIO, Oscar: La civilt italiana nelle formazione della scienza economica. Milano: ETAS libri, 1995; NUCCIO, Oscar: Albertano da Brescia: razionalismo economico ed epistemologia
dellazione umana nell 200 italiano. Roma: Universit degli studi La Sapienza,
1997; NUCCIO, Oscar: Falsi e luoghi communi della storia: lequazione etica
protestante spirito del capitallismo. Arezzo: Alberti, 2000; NUCCIO, Oscar:
Adio allEtica protestante: Umanesimo civile ed individuallismo economico nella
letteratura italiana da Albertano ad Alberti. Roma: Universit degli Studi La Sapienza, 2003; NUCCIO, Oscar: Epistemologia della azione umana e razionalismo
economico nel Duecento italiano: il caso Albertano da Brescia. Cantalupa: Effat,
2005; NUCCIO, Oscar: La storia del pensiero economico italiano: come storia della genesi dello spirito capitalistico. Roma: Luiss UP, 2008; KUMAR, Krishan: Civil
Society: An Inquiry into the Usefulness of an Historical Term. In: British Journal
of Sociology, 44/3, 1993, s. 375395, dostupn zURL: http://www.jstor.org/discover/10.2307/591808?sid=21105008322271&uid=3737856&uid=62&uid=2&uid=3&uid=363882281&uid=6325304&uid=67 (6. 1. 2015).
73
Srv. nap. KEJ, Ji: Vznik mstskho zzen veskch zemch. Praha: Karolinum, 1998; KEJ, Ji: Kprivilegiu knete Sobslava II. pro prask Nmce.
Praha: Academia, 1969; HOFFMANN, Frantiek: esk msto ve stedovku:
ivot a ddictv. Praha: Panorama: 1992; HOFFMANN, Frantiek: Jihlavsk
prvo. Havlkv Brod: Krajsk nakladatelstv, 1959; HOFFMANN, Frantiek:
Iglaviensia. Jihlava: MZA v Brn SOKA Jihlava, 2010; MEZNK, Jaroslav:
Brnnsk patricit a boje o vldu msta ve 14. a 15. stolet. In: Brno vminulosti
a dnes, 4, 1962, s. 249349; MEZNK, Jaroslav: Venkovsk statky praskch
man vdob pedhusitsk a husitsk. Praha: Nakladatelstv SAV, 1965;
MEZNK, Jaroslav: Karel IV., patricit a echy. In: eskoslovensk asopis
historick, 13, 1965, s.202217; MEZNK, Jaroslav: Praha ped husitskou revoluc. Praha: Academia, 1990; TOMAS, Jindich: Od ran stedovk aglomerace kprvnmu mstu a mstskmu stavu. Litomice: Okresn vlastivdn
muzeum, 1999.
58
Srv. nap. jen prce profilujcho polskho autora: SAMSONOWICZ, Henryk: ycie miasta redniowiecznego. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe,
1970; SAMSONOWICZ, Henryk: Zota jesie polskiego redniowiecza. Pozna:
Wydawnictwo Nauka i Innowacje, 2014 (3. vyd.); SAMSONOWICZ, Henryk:
Untersuchungen ber das Danziger Brgerkapital in der zweiten Hlfte des
15. Jahrhunderts. Weimar: Bhlau, 1969; SAMSONOWICZ, Henryk: Pne
redniowiecze miast nadbatyckich: Studia nad dziejami Hanzy nad Batykiem
wXIVXV wieku. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe, 1968; SAMSONOWICZ, Henryk LOLO, Radosaw: Handel Mazowsza w epoce staropolskiej: Perspektywy rynkw lokalnych, regionalnych i midzynarodowego.
Putusk: Akademia Humanistyczna im. Aleksandra Gieysztora, 2008; SAMSONOWICZ, Henryk: Schyek redniowiecznej Europy. Warszawa: Dom Wydawniczy Bellona, 2003; MCZAK, Antoni SAMSONOWICZ, Henryk BURKE,
Peter: East-Central Europe in transition: From the fourteenth to the seventeenth
century. Cambridge New York: Cambridge UP, 1985; SAMSONOWICZ, Henryk
PETERSEN, Heidemarie: Wer traf die Entscheidungen in den selbstverwalteten Stdten des mittelalterlichen Polens? Kln: Bhlau, 2011; SAMSONOWICZ,
Henryk: Miasto i wie na prawie niemieckim w pnym redniowieczu polskim.
S. l.: s. n., 1972; SAMSONOWICZ, Henryk: Tendencje rozwoju sieci miejskiej
w Polsce pnoredniowiecznej. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe, 1980; SAMSONOWICZ, Henryk: Die Hanse im Ostseeraum. Toru: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikoaja Kopernika, 1998; SAMSONOWICZ, Henryk: Ca
nadbatyckie wpnym redniowieczu. S. l.: s. n., 1968; SAMSONOWICZ, Henryk: Relations commerciales entre la Baltique et la Mditerrane aux XVIe et XVIIe
sicle: Gdask et lItalie. Paris: Privat, 1972; SAMSONOWICZ, Henryk: Die wirtschaftlichen und politischen Beziehungen zwischen Flandern, Polen und Preuen. Frankfurt a. M.: Peter Lang, 2000; SAMSONOWICZ, Henryk: Die Hanse als
Wirtschafts- und Kulturgemeinschaft. Toru: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikoaja
Kopernika, 2000; SAMSONOWICZ, Henryk: Neue Typen von Unternehmen in Danzig im 15.Jahrhundert. Weimar: H. Bhlaus Nachfolger, 1998; SAMSONOWICZ,
Hen-ryk: Time is money: Der Austausch von Informationen zwischen den Hansestdten im 15. Jahrhudert. Schwerin: T. Helms, 1999; SAMSONOWICZ, Henryk:
Formy pracy kupca hanzeatyckiego w XIVXV wieku: Zdziejw techniki wymiany towarowo-peninej. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe, 1964;
57
74
Poznmky
SAMSONOWICZ, Henryk: Foreign market of Gdask on the turn of the 15th and
16th centuries. Varese: Lativa, 2003; SAMSONOWICZ, Henryk: Peryferie handlu
Krakowa w XVXVI wieku. Krakw: s. n., 1996; SAMSONOWICZ, Henryk: Salaires et services dans les finances citadines de la Prusse au XVe sicle et dans la
premire moiti du XVIe sicle. Munich: Mouton, 1965; SAMSONOWICZ, Henryk: Der Deutsche Orden als Faktor des nordeuropischen Wirtschaftssystems
in der Zeit Kalmarer Union. Toru: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikoaja Kopernika, 1999; SAMSONOWICZ, Henryk: The origins of Gdask banks and banking.
Wrocaw: Zakad Narodowy im. Ossoliskich, 2003; SAMSONOWICZ, Henryk:
Niektre cechy charakterystyczne sice jarmarcznej w Polsce pnego redniowiecza. Toru: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikoaja Kopernika, 1996; SAMSONOWICZ, Henryk: Zagadnienia kultury miast nadbatyckich w XIV i XV wieku:
Przegld problematyki i postulaty badawcze. S. l.: s. n., 1965; SAMSONOWICZ,
Henryk: Struktura handlu gdaskiego w pierwszej poowie XV wieku. S. l.: s. n.,
1962; SAMSONOWICZ, Henryk: Sztuka Hanzy okoo roku 1500 dzieli czy czy kraje nadbatyckie? Warszawa: Arx Regia, 1997; SAMSONOWICZ, Henryk:
Problmes du transport routier en Pologne au 14e et 15e sicles. Moscou: Nauka,
1970; SAMSONOWICZ, Henryk: Pocztki bankw prywatnych w Polsce. S. l.:
s. n., 1981; SAMSONOWICZ, Henryk: Gesellschaftliche Pluralitt und Interaktion
in Krakau. Stuttgart: Franz Steiner, 2000; SAMSONOWICZ, Henryk: Die Rolle
der hanseatischen Kultur in Preuen und Polen im 15. und 16. Jahrhundert.
Tbingen: Max Niemeyer, 2005; SAMSONOWICZ, Henryk: The social pattern
of the post-medieval and early-modern Poland. Stuttgart: Franz Steiner, 1995;
SAMSONOWICZ, Henryk: Das polnische Brgertum in der Renaissancezeit. Budapest: Akadmiai Kiad, 1963; SAMSONOWICZ, Henryk: Grain consumption in
Gdask in the mid-15th century. Antwerp: Universitaire Fakulteiten Sint Ignatius,
1998; SAMSONOWICZ, Henryk: Das Verhltnis zum Raum bei den hansischen
Brgern im Mittelalter. Kln: Bhlau, 1977; SAMSONOWICZ, Henryk: Rzemioso
wiejskie w Polsce XIVXVI wieku. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe,
1954; BOGUCKA, Maria SAMSONOWICZ, Henryk: Dzieje miast i mieszczastwa w Polsce przedrozbiorowej. Wrocaw: Zakad Narodowy im. Ossoliskich,
1986; CIELAK, Edmund SAMSONOWICZ, Henryk et al.: Bankierzy i banki
w dziejach Gdaska. Warszawa: Skorpion, 1999; MCZAK, Antoni SAMSONOWICZ, Henryk: Handel zagraniczny. Warszawa: s. n., 1968; MCZAK, Antoni
SAMSONOWICZ, Henryk: Zzagadnie genezy rynku europejskiego: Sfer
batycka. S. l.: s. n., 1964; MAOWIST, Marian SAMSONOWICZ, Henryk: Wschd
i Zachd Europy w XIIIXVI wieku: Konfrontacja struktur spoeczno-gospodarczych. Dom Wydawniczy PWN, 2006.
59
Srv. nap. MORINEAU IDUARTE, Marta: Una introduccin al common law. Mxico: Universidad nacional autnoma de Mxico, 1998; KEJ, Ji: Potky dvorskho soudu. Praha: Nakladatelstv SAV, 1956; MAINE, Henry Sumner: Ancient Law, its connection with the early history and its relation to modern ideas.
New York: Henry Holt, 1906 (elektronick vydn); MAITLAND, Frederic William:
Collected Papers. 13. Oxford: Oxford UP, 1976 (elektronick vydn).
60
Srv. nap. MENDL, Bedich: Tak een norimbersk prvo v echch. Praha:
AVU, 1938; MARE, Jan: Magdebursk prvo ve mstech severozpadnch
ech vpedhusitsk dob. Disertan prce FF UK Praha, 2008, dostupn zURL:
https://is.cuni.cz/webapps/UKSESSION13E1114001413E1793581367E76AD-
75
61
62

65

63
64
66
67
D1F/zzp/detail/68870/?back_id=5 (29. 12. 2014). Srv. FLODR, Miroslav (Ed.):

Jan zGelnhausenu: Pruka prva mstskho manipulus vel directorium iuris
civilis. Brno: Matice moravsk, 2008; JAMBOROV, Martina (Ed.), Vt Tasovsk z Lipoltic: esk peklad sbrky nlez brnnsko-jihlavskch Jana z Gelnhausen, rukopis B, dostupn z URL: http:/vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/
edice/84c3db9a-5d5c-41fc-89a0-6aa580f41c56/plny-text/s-aparatem/folio/128r
(19. 3. 2015).
Srv. nap. HLEDKOV, Zdeka: Synody vprask dieczi vletech 13491419.
In: eskoslovensk asopis historick, 18, 1970, s. 117146; HLEDKOV, Zdeka: ad generlnch vik praskho arcibiskupa vdob pedhusitsk. Praha:
Univerzita Karlova, 1971; HLEDKOV, Zdeka: K otzkm vztahu duchovn
asvtsk moci vechch ve druh polovin 14. stolet. In: eskoslovensk asopis historick, 24, 1976, s. 244277; HLEDKOV, Zdeka: Vyvrcholen crkevn
sprvnho vvoje ech vdob Jana zJentejna. In: Jentejn 1977. Brands nad
Labem Star Boleslav: Okresn muzeum Praha-vchod, [1977]; HLEDKOV,
Zdeka: Struktura duchovenstva ve stedovkch echch. In: Struktura feudln spolenosti na zem eskoslovenska a Polska do pelomu 15. a 16. stolet.
Praha: SSD SAV, 1984; HLEDKOV, Zdeka: Ke studiu a monostem vyuit patrontnch prv vpedhusitskch echch. In: Folia historica Bohemica, 7,
1984, s. 4399; HLEDKOV, Zdeka: Pronikn kurilnho centralismu do eskch zem. In: esk asopis historick, 88, 1990, s. 333; HLEDKOV, Zdeka:
Biskup Jan IV. zDraic. Praha: Unverzita Karlova, 1992; HLEDKOV, Zdeka:
Biskupsk a arcibiskupsk centrum ve stedovk Praze. In: Prask sbornk
historick, 27, 1994, s. 525; HLEDKOV, Zdeka: Arnot zPardubic: Arcibiskup, zkladatel, rdce. Praha: Vyehrad, 2008; POLC, Jaroslav V. HLEDKOV,
Zdeka: Prask synody a koncily pedhusitsk doby. Praha: Univerzita Karlova,
2002; ZELEN, Rostislav: Councils and Synods of Prague and their Statutes,
13431361. In: Apollinaris, 45, 1972, s. 471532, 698740; POLC, Jaroslav V.:
Councils and Synods of Prague and their Statutes, 13621395. In: Apollinaris,
52, 1979, s. 200237, 495527; 53, 1980, s. 131166, 421456; POLC, Jaroslav V.:
Svat Jan Nepomuck. 2. vyd. Praha: Zvon, 1993; KEJ, Ji: Summae confessorum a jin dla pro foro interno vrukopisech eskch a moravskch knihoven.
Praha: Archiv AV R, 2003.
Viz HLAVEK, Ivan: Das Urkunden- und Kanzleiwesen des bhmischen und
rmischen Knigs Wenzel IV., 13761419. Stuttgart: Hiersemann, 1970; HLAVEK, Ivan: Korganizaci sttnho sprvnho systmu Vclava IV.: Dv studie
ojeho itineri a rad. Praha: Univerzita Karlova, 1991.
Viz KALINA, Pavel: Praha 13101419: Kapitoly o vrcholn gotice. Praha: Libri, 2004.
Srv. KLIMEK, Tom: Krajiny eskho stedovku. Praha: Dokon, 2014.
Viz LORENC, Vilm: Nov Msto prask. Praha: SNTL, 1973. Srv. tak LBAL,
Dobroslav Muk, Jan: Star Msto prask: Architektonick a urbanistick vvoj.
Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, 1996; NECHVTAL, Boivoj: Vyehrad. Praha: Odeon, 1976; VANURA, Ji HLAVSA, Vclav: Mal Strana: Men Msto
prask. Praha: SNTL, 1983.
Viz SMITH, Adam: Pojednn o podstat a pvodu bohatstv nrod. Praha: Liberln institut, 2001.
Srv. MARX, Karel: Ekonomicko-filosofick rukopisy zroku 1844. Praha: SNPL, 1961;
MARX, Karel: Kapitl: Kritika politick ekonomie. IIII. Praha: SNPL, 19541956;
76
Poznmky
68
69
70
71
72
73
MARX, Karel: Ke kritice politick ekonomie. Praha: SNPL, 1953. Srv. HARSTICK,
Hans-Peter: Karl Marx ber Formen vorkapitalistischer Produktion: Vergleichende
Studien zur Geschichte des Grundeigentums 187980. Frankfurt a. M.: Campus,
1977; GOULDNER, Alvin W.: The Two Marxisms: Contradictions and Anomalies in
the Development of Theory. New York: Oxford UP, 1980, dostupn z URL: http://
media.pfeiffer.edu/lridener/DSS/Marx/2marxtoc.htm (29. 12. 2014). Ani novj
marxistick literatura neuvauje jinak, srv. nap. DUMNIL, Grard LVY, Dominique: Marxistick ekonomie kapitalismu. Ve: Grimmus, 2011; WOODOV,
Ellen Meiksins: Pvod kapitalismu: Del pohled. [S. l.]: Svoboda servis, 2011;
RANSDORF, Miloslav: Nov ten Marxe: Marx jako platforma kritickho mylen.
Praha: Futura, 20102012.
Viz MISES, Ludwig von: Lidsk jednn. Praha: Liberln institut, 2005.
Srv. JACOBS, Jane: Msta a bohatstv nrod. Doln Kounice: MOX NOX, 2012;
JACOBS, Jane: Ekonomie mst. Doln Kounice: MOX NOX, 2012.
Viz KLPT, Jan: Promna eskch zem ve stedovku. Praha: Nakladatelstv
Lidov noviny, 2005.
Viz BERGDOLT, Klaus: Der schwarze Tod in Europa: Die groe Pest und das Ende
des Mittelalters. 3. vyd. Mnchen: C. H. Beck, 2011.
Srv. KELSO, Louis O. ADLER, Mortimer J.: The New Capitalists: A Proposal
to Free Economic Growth from the Slavery of Savings. San Francisco: Kelso Institute, 2000 (elektronick vydn); KELSO, Louis O. ADLER, Mortimer J.: The
Capitalist Manifesto. New York: Random House, 1958 (elektronick vydn).
Srv. nap. HERLIHY, David: Outline of Population Developments in the Middle Ages. In: Determinanten der Bevlkerungsentwicklung im Mittelalter.
Weinheim: VCH, 1987, s. 125; HERLIHY, David: The Black Death and the
Transformation of the West. Cambridge, MA: Harvard UP, 1997; ZINN, Karl
Georg: Kanonen und Pest: ber die Ursprnge der Neuzeit im 14. und 15. Jahrhundert. Opladen: Westdeutscher Verlag, 1989; BUCKL, Walter (Ed.): Das
14. Jahrhundert: Krisenzeit. Regensburg: F. Pustet, 1995; WILDEROTTEN,
Hans DORRMANN, Michael (Eds.): Das groe Sterben: Sechen machen
Geschichte. Berlin: Jovis, 1995; SCHMEICHLER, Nina: Reaktionen auf die
Pest: Die Neuzeit entsteht. Mnchen: GRIN, 2012, dostupn z URL: http://
www.grin.com/de/e-book/205217/reaktionen-auf-die-pest-die-neuzeit-entsteht (29.12.2014); MADER, Judith: Untersuchungen zur Bedeutung der
Pest und anderer Katastrophen des 14. Jahrhunderts fr das Ende des mittelalterlichen Landesausbaus, dostupn zURL: http://www.bkge.de/Bildarchiv/
Downloads/Publikationen/Qualifikationsarbeiten/Mader_-_Pest_und_Landesausbau_2.pdfQualitfikationsarbeit.pdf (29. 12. 2014); DRMLLER, Peter:
Angst zur Zeit der Grossen Pest: Italien 1348, dostupn zURL: http://www.
pd.50webs.org/arbeiten/angst-pest.pdf (29. 12. 2014). Srv. tak ze sociologickho hlediska SCHICKENTANZ, Anette: Die Pest in Europa: Stellen Sie das
Groe Sterben unter besonderer Bercksichtigung der soziologischen Aspekte und Konsequenzen 13481351 dar. Mnchen: Diplomica Verlag, 1995,
dostupn z URL: http://www.diplom.de/e-book/216059/die-pest-in-europa
(31.12. 2014); a zekonomickho hlediska REUTER, Norbert: Subjektivierung
der Technik. In: Wirtschaft und Gesellschaft, 18/3, 1992, s. 407410, dostupn z URL: http://wug.akwien.at/WUG_Archiv/1992_18_3/1992_18_3_0407.
pdf (31.12. 2014).
77
Viz UHL, Zdenk: Sermon Tradet autem frater fratrem in mortem jako pramen. In: Studie a zprvy Okresnho muzea Praha-vchod, 10, 1988, s. 4576;
UHL, Zdenk: Potky reformnho kazatelstv veskch zemch ve tet tvrtin 14. stolet (v tisku). Srv. tak UHL, Zdenk: Literrn prameny svatovclavskho kultu a cty ve vrcholnm a pozdnm stedovku. Praha: NK R, 1996.
75
To se vrazn li od dnes se prosazujcho pojet spravedlnosti, kter spravedlnost vztahuje prv ke stavu, vnm se nachz lovk, nikoli kjeho jednn, viz
RAWLS, John: A Theory of Justice. Oxford: Clarendon Cambridge, MA: Belknap,
1971; RAWLS, John: Justice as Fairness: A Restatement. Cambridge, MA: Belknap, 2001. Srv. BARRY, Brian: The Liberal Theory of Justice: A Critical Examination
of the Principal Doctrines in A Theory of Justice by John Rawls. Oxford: Oxford UP,
1973. Srv. tak KILCULLEN, John: Medieval and Modern Concepts of Rights: How
do they differ? In: MKINEN, Virpi (Ed.): The Nature of Rights: Moral and Political
Aspects of Rights in Late Medieval and Early Modern Philosophy: Acta philosophica Fennica, 87, 2010, s. 3162, dostupn zURL: http://www.mq.edu.au/about_us/
faculties_and_departments/faculty_of_arts/mhpir/politics_and_international_relations/staff/john_kilcullen/medieval_and_modern_concepts_of_rights/ (30. 12. 2014);
MURPHY, Jeffrie G.: Legal Moralism and Liberalism, dostupn z URL: http://homepages.law.asu.edu/~jeffriem/legal-moralism.htm (30. 12. 2014); BURKE, Patrick
Thomas: The Origins of Social Justice: Taparelli dAzeglio, dostupn zURL: http://
www.firstprinciplesjournal.com/articles.aspx?loc=ja&article=1760 (30. 12. 2014);
PAHMAN, Dylan OBrien: Defining Social Justice, dostupn zURL: http://www.acton.org/pub/commentary/2014/09/03/defining-social-justice (30. 12. 2014).
76
Viz nap. JORDAN, J. P. (=PALACK, Frantiek): Die Vorlufer des Hussitenthums
in Bhmen. 2. vyd. Praha: F. Tempsky, 1846; NOVOTN, Vclav: Nboensk hnut
esk ve 14. a 15. stolet. Praha: J. Otto, [1915]; LOSKOT, Frantiek: Mili zKrome: Otec esk reformace. Praha: Voln mylenka, 1911; KAK, Miloslav: Mili
zKrome. Praha: Blahoslav, 1975; MORE, Peter C.: Preaching in fourteenth-century Bohemia: the life and ideas of Milicius de Chremsier (1374) and his significance in the historiography of Bohemia. Herpice: EMAN, 1999; MORE, Peter:
The Dating of the Postils of Milicius de Chremsir. In: Listy filologick, 121/12,
1998, s. 6483; MORE, Peter: The Role of the Preacher according to Milicius de
Chremsir. In: The Bohemian Reformation and Religious Practice, 3, 1998, s.3548;
CHNA, Jan: Pedchdci Husovi. [1.] Mili zKrome. Praha: EMAN, 1921; ODLOILK, Otakar: Jan Mili zKrome. Krom: Praha Krom: Kostnick
jednota, 1924; KARAS, Josef Frantiek: Mili Kromsk: Ku 550letmu vro
smrti Jana Milie zKrome. Krom: Kostnick jednota, 1924.
77
Viz KYBAL, Vlastimil: M. Matj zJanova: Jeho ivot, spisy a uen. 2. vyd. Brno:
L. Marek, 2000; KYBAL, Vlastimil: M. Matj z Janova: Studie. In: esk asopis
historick, 11, 1905, s. 373390; KYBAL, Vlastimil: M. Matj zJanova sM. Jakoubek ze Stbra: Srovnvac kapitola o Antikristu. In: esk asopis historick,
11, 1905, s. 2237. Srv. zkladn edici KYBAL, Vlastimil ODLOILK, Otakar
(Eds.): Matje zJanova, mistra paskho, Regulae Veteris et Novi testamenti.
15. Innsbruck Praha: Wagner, 19091926; NECHUTOV, Jana KRMKOV, Helena (Eds.): Matthiae de Janov dicti Magistri Parisiensis Regularum veteris et novi testmenti liber 5 (editionis volumen 6). Mnchen: Oldenbourg, 1993;
EMLER, Josef (Ed.): Matje zJanova Zprva o Miliovi zKrome. In: Fontes
rerum Bohemicarum. I. Praha: Grgr a Dattel, 1873, s. 431436.
74
78
Poznmky
Viz KLICMAN, Ladislav: Studie o Miliovi zKrome. In: Listy filologick, 17/14,
1890, s. 2844, 114125, 256268, 347362; BARTO, Frantiek Michlek: Literrn innost M. Jana Rokycany, M. Jana Pbrama, M. Petra Payna. Praha:
AVU, 1928, s. 7475.
79
Srv. UHL, Zdenk: Literrn prameny svatovclavskho kultu a cty ve vrcholnm a pozdnm stedovku. Praha: NK R, 1996; UHL, Zdenk: Stedovk
kazatelstv veskch zemch: nstin problematiky. In: Almanach historyczny, 7,
2005, s. 5794, Dostupn z URL: http://digit.nkp.cz/mns/uhlir_kazatelstvi.htm
(30. 12. 2014); UHL, Zdenk: Vztahy eskho a polskho kazatelstv ve stedovku: Prolegomena ve svtle eskch rukopisnch fond, dostupn z URL:
http://digit.nkp.cz/mns/uhlir_kazatelstvi_ceske_polske.htm (30. 12. 2014); MODRKOV, Renata UHL, Zdenk: Zkon a Psmo: Rukopisy esk reformace
14.16. stolet. Praha: NK R, 2009; UHL, Zdenk: Central European Preaching in the High and Late Middle Ages and Its Polymorphic Unity. In: REDISCOVER: Final Conference Proceedings. Praha: NK R, 2010, s. 109128; UHL,
Zdenk: Mili zKrome a kazatelsk styl jeho homili. In: ADAMAITIS, Zuzana
PALIKOV, Tereza (Eds.): Manu propria Sbornk pspvk kivotnmu jubileu PhDr. Aleny Richterov, CSc. Praha: NK R, 2012, s. 2534; UHL, Zdenk: Quadragesimale Milie zKrome. In: BRACHA, Krzysztof DBRWKA,
Andrzej (Ed.): Kaznodziejstwo redniowieczne Polska na tle Europy: Teksty,
atrybucje, audytorium. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 2014, s. 4955. V jinm
kontextu srv. MAREK, Jindich: Jakoubek ze Stbra a potky utrakvistickho
kazatelstv veskch zemch. Praha: NK R, 2011.
80
Srv. MENGEL, David Charles: Bones, Stones and Brothels: Religion and Topography in Prague under Emperor Charles IV (13461378), dostupn zURL:
http://etd.nd.edu/ETD-db/theses/available/etd-07282003-094532/unrestricted/
etd.pdf (30. 12. 2014).
81
Instruktivn je vtto vci pbh a vpov studentky a amatrsk porno-divy, srv.
KNOX, Belle: I Lost My Financial Aid, dostupn zURL: http://time.com/2873280/
duke-porn-star-belle-knox-college-cost/ (30. 12. 2014); KNOX, Belle: Im The Duke
University Freshman Porn Star And For The First Time Im Telling The Story In My
Words, dostupn z URL: http://www.xojane.com/sex/duke-university-freshman-porn-star (30. 12. 2014); KNOX, Belle: Im Finally Revealing My Name and Face
As the Duke Porn Star, dostupn z URL: http://www.xojane.com/sex/belle-knox-duke-university-freshman-porn-star?utm_medium=facebook (30.12.2014).
82
Viz RUSSELL, Thaddeus: 11 Freedoms that Drunks, Slackers, Prostitutes
and Pirates Pioneered and The Founding Fathers Opposed, dostupn zURL:
http://www.alternet.org/story/148518/11_freedoms_that_drunks%2C_slackers%2C_prostitutes_and_pirates_pioneered_and_the_founding_fathers_
opposed (30.12. 2014).
83
Viz BLOCK, Walter E.: Defending the Undefendable. Auburn, AL: Ludwig von
Mises Institute, 2008 (elektronick vydn).
84
Viz nap. OTIS, Leah Lydia: Prostitution in Medieval Society: The History of an Urban Institution in Languedoc. Chicago London: University of Chicago Press, 1985.
85
Viz STLOUKAL, Karel: Dvoj tv doby Karlovy. In: esk asopis historick,
50/2, 19471949, s. 147.
86
Viz TATARZYSKI, Ryszard (Ed.): Peregrini de Opole Sermones de tempore et de
sanctis. Warszawa: Institutum Thomisticum PP. Dominicanorum Varsaviensium,
78
79
87
88
89
90
1997. Srv. WOLNY, Jerzy: aciski zbir kaza Peregryna zOpola iich zwzek ztzw. Kazaniami gnienieskimi: Uwagi o kaznodziejstwie europejskim
do w. XIV., In: redniowiecze: Studia o kulturze. [1]. Warszawa: PWN, 1961,
s.171238.
Srv. DAVID, Zdenk V.: Finding the Middle Way: Utraquists liberal challenge to
Rome and Luther. Washington: Woodrow Wilson Center Press Baltimore: John
Hopkins UP, 2003; MODRKOV, Renata UHL, Zdenk: Zkon a Psmo:
Rukopisy esk reformace 14.16. stolet. Praha: NK R, 2009.
Viz JASPERS, Karl: Otzka viny: Pspvek knmeck otzce. Praha: Academia, 2006.
Srv. KUEHNELT-LEDDIHN, Erik von: Levicov smlen: Od de Sada a Marxe
kHitlerovi a Pol Potovi, Praha: Liberln institut, 2010.
Viz LEHR, Jan: Tom ze ttnho. In: Lexikon esk literatury: Osobnosti,
dla, instituce. 4/1, Praha: Academia, 2008, s. 768771; Tom ze ttnho,
Sbornk vyehradsk, ed. Frantiek Rynek, Praha, 1960; ERBEN, Karel Jaromr (Ed.): Tom ze ttnho: Knky estery o obecnch vcech kesanskch. Praha: Tisk K. Jerabkove, 1852; NEDVDOV, Milada (Ed.): Tom ze
ttnho: ei besedn. Praha: Academia, 1992; HATTALA, Martin (Ed.): Besedn ei Tome ze ttnho: Podle rukopisu budynskho. Praha: AVU,
1897; STRAKA, Josef (Ed.): Tom ze ttnho: ei nedln a svten. Praha: AVU, 1929; RYCHTEROV, Pavlna (Ed.): Tom ze ttnho: Vidn
svat Brigity v pekladu Tome ze ttnho. Praha: Filosofia, 2009; VRTKO, Antonn Jan (Ed.): Tom ze ttnho: Knihy nauen kesanskho. Praha:
Museum Kralovstvi Ceskeho, 1873; STREK, Jan (Ed.): Rukopis opatovick.
In: asopis eskho muzea, 15, 1841, s. 317332; IMEK, Frantiek (Ed.):
Tom ze ttnho, Knky o he achov ajin. Praha: SNKLHU, 1956; MENK, Ferdinand (Ed.): Tom ze ttnho: Knky o he achov. Praha: Matice
esk, 1879; KOLR, Jaroslav (Ed.): Tom ze ttnho: ivot svat Albty.
Praha Litomyl: Paseka, 2006; IMEK, Frantiek (Ed.): Tom ze ttnho:
Barlaam a Josafat. Praha: Matice ek Orbis, 1946; RYCHTEROV, Pavlna:
Die Offenbarungen der heiligen Birgitta von Schweden: Eine Untersuchung
zur alttschechischen bersetzung des Thomas von ttn. Kln Weimar
Wien: Bhlau, 2004; RYCHTEROV, Pavlna: Kirchenkritische Visionen der
hl. Birgitta von Schweden und ihre bersetzung von Thomas von ttn. In:
HRDINA, Jan DOLEALOV, Eva KAHUDA, Jan (Eds.): Pater familias:
Sbornk pspvk kivotnmu jubileu prof. Dr. Ivana Hlavka. Praha: Scriptorium, 2002, s. 357379; UHL, Zdenk: O eech nedlnch a svtench
Tome ze ttnho. In: Zbada nad ksik i ksigozbiormi historycznymi.
4. Warszawa: Uniwersytet Warszawski, Wydzia Historyczny, Institut Informaci
naukowej i Studiw Bibliologicznych, 2010, s. 8190; UHL, Zdenk: Mili
zKrome a Tom ze ttnho: Podhoub reformnho a husitskho kazatelstv (v tisku). Srv. tak JIREEK, Josef: ei nedln a svten. In: asopis
eskho muzea, 35, 1861, s. 171175; STRAKA, Josef: ttnho ei nedln
a svten. In: Listy filologick, 35, 1908, s. 3540, 130136, 226234, 347359; 36,
1909, s. 3539, 117121, 240151, 450462; 37, 1910, s. 99108, 229249;
STRAKA, Josef: Kstaroesk literatue nboensk. In: Listy filologick, 51,
1924, s.2842, 135146; HANZOV, Barbora: Autorsk promluva Tome ze
ttnho veech nedlnch a svtench, in: OLOTIAK, Martin IVANOV,
80
Poznmky
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
Martina GIANITSOV-OLOTIAKOV, Lucia (Eds.): Varia. XVIII. Zbornk

prspevkov zXVIII. kolokvia mladch jazykovedcov (Preov Kokoovce Sigord 3.5. 12. 2008). Preov: Preovsk univerzita v Preov, 2009, s.209
213.
Srv. nap. SPAMER, Adolf: ber die Zersetzung und Vererbung in den deutschen
Mystikertexten. Gieen: Hohmann, 1910; SOUKUP, Pavel: Reformn kazatelstv
a Jakoubek ze Stbra. Praha: Filosofia, 2011; UHL, Zdenk: Das lateinische
und tschechische Predigen im 14. und 15. Jahrhundert: bersetzung Adaptation
Mutation. SEYFERTH, Sebastian (Ed.): Umbrche innerhalb der Schriftlichkeit
in profanen und sakralen bersetzungstexten des Deutschen, Tschechischen
und Polnischen vom 15. bis 17. Jahrhundert. Slawistische Forschungen und Texte: Literatur, Sprache, Kultur. Bd. 19. Hildsheim Zrich New York: Georg Olms
Verlag, 2014, s. 2940.
Srv. nap. HALAMA, Jindich: Sociln uen eskch brat 14641618. Brno:
CDK, 2003.
Viz MENGEL, David Charles: A Monk, a Preacher, and a Jesuit: Making the Life
of Mil. In: Bohemian Reformation and Religious Practice, 5/1, 2004, s. 3355.
Srv. SNOJ, Alojzij Slavko: Homiletika Boje sporoilo vloveki govorici: Teoloke
in homiletine osnove oznanjevanja. Ljubljana: Druina, 1997; GRASSO, Domenico:
LAnnuncio della salvezza: Teologia della predicazione. Napoli: DAuria, 1965; STEINER, tefan: Oznanjevalna teologija. Ljubljana. 2. vyd. Ljubljana: Druina, 1985.
Viz HRDLIKA, Jaroslav: M. Matj z Janova v exilovch pamtech Vlastimila
Kybala. In: LEK, Jan Blahoslav (Ed.): Mistr Matj z Janova ve sv a na dob.
Brno: L. Marek, 2002 s. 119131.
Srv. ROTHBARD, Murray N.: Egalitarianism as a Revolt against Nature and
Other Essays: Second Edition. Auburn, AL: Ludwig von Mises Institute, 2000
(elektronick vydn); ROTHBARD, Murray N.: Egalitarianism and the Elites. In:
The Review of Austrian Economics, 8/2, 1995, s. 3957, dostupn zURL: http://
link.springer.com/article/10.1007/BF01102291 (31. 12. 2014).
Viz SCHOECK, Helmut: Envy: A Theory of Social Behavior. New York: Harcourt,
1969 (elektronick vydn).
Viz NIKOLAOU, Theodoros: Der Neid bei Johannes Chrysostomus unter Bercksichtigung der griechischen Philosophie. Bonn: Bouvier, 1969, dostupn zURL:
http://epub.ub.uni-muenchen.de/5141/1/5141.pdf (31. 12. 2014).
Viz UHL, Zdenk: Mistr Matj z Janova a heraldika. In: Heraldick roenka,
1986, s. 4346.
Srv. BERNASCONI, Robert: On Deconstructing Nostalgia for Community within
the West: The Debate between Nancy and Blanchot. In: Research in Phenomenology, 23/1, 1993, s. 321, dostupn zURL: http://booksandjournals.brillonline.
com/content/journals/10.1163/156916493x00015?crawler=true (31. 12. 2014).
Viz PETR, Josef: Nstin djin filozofick fakulty Univerzity Karlovy vPraze (do
roku 1848). Praha: Univerzita Karlova, 1983; KEJ, Ji: Djiny prask prvnick fakulty. Praha: Univerzita Karlova, 1995; SVATO, Michal (Ed.): Djiny Univerzity Karlovy. 1. 1347/481622. Praha: Univerzita Karlova, 1995.
Srv. OG, Krzysztof: Uczeni w monarchii Jadwigi Andegaweskiej i Wadysawa Jagiey (13841434). Krakw: Polska Akademia Umiejtnoci, 2004. Pro
esk prosted pohusitsk doby srv. UHL, Zdenk: Prokop Psa: ednk
nebo intelektul? In: Documenta Pragensia, 27, 2008, s. 6978.
81
Srv. nap. KEJ, Ji: Misti prask univerzity a kn tbort. Praha: Univerzita
Karlova, 1981.
104
Srv. nap. REID, Charles J. Jr: The Canonistic Contribution to the Western Rights
Tradition: An Historical Inquiry. In: Boston College Law Review, 33/1/1, 1991,
s. 3792, dostupn z URL: http://lawdigitalcommons.bc.edu/cgi/viewcontent.
cgi?article=1945&context=bclr (1. 1. 2015); REID, Charles J. Jr: The Medieval
Origins of the Western Natural Rights Tradition: The Achievement of Brian Tierney.
In: Cornell Law Review, 83, 1998, s. 437463, dostupn zURL: http://lawdigitalcommons.bc.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1945&context=bclr (1. 1. 2015);
WATNER, Carl: Quod omnes tangit: Consent Theory in the Radical Libertarian
Tradition in the Middle Ages. In: Journal of Libertarian Studies, 19/2, 2005, s. 6785,
dostupn zURL: http://voluntaryist.com/journal/quodomnes.pdf (4. 1. 2015).
105
Srv. POPPER, Karl Raimund: Oteven spolenost a jej neptel. 12. Praha:
ISE, 1994.
106
Viz BOHEK, Miloslav: Prvn ideologie pedhusitskho zastnce selsk svobody. In: Sbornk historick, 8, 1961, s. 103132; ERN, Miroslav: Il doctor
decretorum Kune di Tebovel: Edizione critica e analisi storico-giuridica del suo
trattato De devolucionibus. Roma: Universit Pontificia Gregoriana, 1988; ERN, Miroslav: Kune zTebovle: Stedovk prvnk a jeho dlo. Plze: Zpadoesk univerzita, 1999.
107
Srv. KADLEC, Jaroslav: Mistr Vojtch Rakv zJeova. Praha: Univerzita Karlova, 1969; KADLEC, Jaroslav: Leben und Schriften des Prager Magisters Albert
Rankonis de Ericinio: Aus dem Nachla von Rudolf Holinka und Jan Vilikovsk.
Mnster i. W.: Aschendorff, 1971.
108
Viz BARTO, Frantiek Michlek SPUNAR, Pavel: Soupis pramen kliterrn
innosti M. Jana Husa a M. Jeronma Praskho. Praha: H SAV, 1965, .154,
s. 190; NOVOTN, Vclav (Ed.): M. Jana Husi korespondence a dokumenty. Praha:
Komise pro vydvn pramen nboenskho hnut eskho, 1920, . 8, s.1819.
109
Srv. BAUMAN, Zygmunt: vahy o postmodern dob. Praha: Sociologick nakladatelstv, 1995.
110
Srv. PETREK, Tom: Nevolnci a svobodn, kne a velkostatek: Fenomn
darovnch lid pemyslovskch zem 10.12. stolet. Praha: Argo, 2012.
111
Srv. SOTO, Hernando de: Mystrium kapitlu: Pro kapitalismus triumfuje na
Zpad a selhv vude jinde na svt. Praha: Rybka, 2007.
112
Viz SMITH, Adam: Pojednn o podstat a pvodu bohatstv nrod. Praha: Liberln institut, 2001; SMITH, Adam: Teorie mravnch cit. Praha: Liberln institut, 2005.
113
Viz nap. MACHNV, Oleg: SProtojerejem Olegem Machnvem o roce uplynulm i budoucm. In: Nae rodina, 46/5152, 2014, s. 17.
114
Viz UHL, Zdenk: Eklesiologie v eskm sporu o Urbana VI. In: Teologick
reflexe: asopis pro teologii, /1, 2002, s. 1740. Srv. HOLINKA, Rudolf: Crkevn
politika arcibiskupa Jana zJentejna za pontifiktu Urbana VI. Bratislava: Univerzita Komenskho, 1933.
115
Viz UHL, Zdenk: Determinace Maka Rvaky na obranu ehoe XII. In: Acta
Universitatis Carolinae Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 4/12, 2001,
s. 177193, dostupn zURL: http://digit.nkp.cz/mns/uhlir_rvacka.htm (1.1. 2015).
116
Viz NODL, Martin: Dekret kutnohorsk. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, 2010;
STOES, Ji: Prask univerzitn nrody do roku 1409. Praha: Karolinum, 2010.
103
82
Poznmky
Srv. MAHEL, Frantiek: Husitsk revoluce. 1. Doba vymknut zkloub. Praha:

Historick stav AV R, 1993.
118
Viz SEDLK, Jan (Ed.): Magistri Stephani de Ple. De aequivocatiore nominis ecclesia. In: SEDLK, Jan: Miscellanea hussitica. Praha: Karolinum, 1996, s. 355363.
119
Srv. MARITAIN, Jacques: Le droits de lhomme et la loi naturelle. New York:
ditions de La Maison franaise, 1942; MARITAIN, Jacques: Lhomme et ltat.
Paris: PUF, 1953.
120
Srv. nap. PETR, Ondej Maria: Matj z Janova o astm svatm pijmn.
Olomouc, Krystal, 1946; ERNUKA, Pavel (Ed.): Jindich zBitterfeldu: Eucharistick texty. Brno: L. Marek, 2006.
121
Srv. nap. AKYOL, Mustafa: Faith and Tradition in Islam, dostupn z URL:
http://www.ted.com/talks/mustafa_akyol_faith_versus_tradition_in_islam/transcript?language=en (2. 1. 2015).
122
Spodobnm problmem, kter vyrostl zeskho nrodnho obrozen, se ei
setkvali na pelomu 19. a 20. stolet, srv. WEYR, Frantiek: Pamti. 1. Za Rakouska (18791918). Brno: Atlantis, 1999. A vzhledem kdramatickm politickm
pevratm ve 20. stolet se tento problm nejenom udrel i vdob po druh svtov vlce, srv. KAVANOV, Rosemary: Cena svobody: ivot Anglianky vPraze.
Brno: Doplnk, 1997, ale nepetrit trv a dodnes.
123
Srv. nap. DOLEALOV, Eva HRDINA, Jan MAHEL, Frantiek UHL,
Zdenk: The Reception and Criticism of Indulgences in the Late Medieval Czech
Lands. In: SWANSON, R. N. (Ed.): Promissory Notes on the Treasury of Merits.
Indulgences in Late Medieval Europe. Leiden Boston: Brill, 2006, s. 101145;
UHL, Zdenk: Heinrich Bitterfeld aus Brieg/Brzeg und sein Ablasstraktat im
Rahmen seiner Reformttigkeit. In: SPECHT, Heidemarie ANDRASCHEK-HOLZER, Ralph (Eds.): Bettelorden in Mitteleuropa: Geschichte, Kunst, Spiritualitt. St. Plten: Dizesanarchiv St. Plten, 2008, s. 682688.
124
O problematice poplatk za veejn sluby, do kterch v tomto smyslu spad
iduchovn pe, srv. nap. ENGLI, Karel: Mal finann vda. 2. vyd. Praha:
Fr. Borov, 1946.
125
Srv. UHL, Zdenk: Homiletick traktt Johanna Geue Sermo de iudicio particulari animae vdobovm kontextu. In: HLAVEK, Ivan HRDINA, Jan KAHUDA,
Jan DOLEALOV, Eva (Eds.): Facta probant homines: Sbornk pspvk kivotnmu jubileu prof. Dr. Zdeky Hladkov. Praha: Scriptorium, 1998, s. 491508.
126
Viz MAZUR, Bruno SEKO, Wadysaw TATARZYSKI, Ryszard (Eds.):
Henricus de Bitterfeld: Tractatus de vita contemplativa et activa. Warszawa: Institutum Thomisticum PP. Dominicanorum Varsaviensium, 2003.
127
Srv. BUKAA, Marcin (Ed.): Mateusz z Krakowa: O nabywaniu i przekazywaniu
dbr: Podstawowe pojcia, lichwa i etika kupiecka. Kty: Marek Derewiecki, 2011.
128
Viz UHL, Zdenk: Traktt Jana zPbrami De usura. In: HLAVEK, Petr et al.:
O Felix Bohemia! Studie kdjinm esk reformace. Praha: Filozofick fakulta
Univerzity Karlovy vPraze Filosofia, 2013, s. 105118; UHL, Zdenk: Lichva
v eskch pedhusitskch a husitskch polemikch. In: MARE, Jan HAVRLANT, Jaroslav MATY Ji VOSTEL, Martin (Eds.): Pooh 4. Penze aivot. Louny: Historie a souasnost Pooh, o. s., 2014, s. 925; UHL, Zdenk:
Ekonomick traktty vpotcch esk reformace (v tisku).
129
Viz UHL, Zdenk: Die Texte ber die Aberglaube in den tschechischen Handschriftensammlungen des Mittelalters. In: WNSCH, Thomas (Ed.): Religion und
117
83
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
Magie in Ostmitteleuropa: Spielrume theologischer Normierungsprozesse in

Sptmittelalter und Frher Neuzeit. Berlin [a. d.] Lit-Verlag, 2006, s. 85120, dostupn zURL: http://digit.nkp.cz/mus/uhlir_aberglaube.htm (10. 3. 2015).
Srv. nap. SOUSEDK, Stanislav: Uen o eucharistii vdle M. Jana Husa. Praha:
Vyehrad, 1998.
Viz VOOGHT, Paul de: Jacobellus de Stbro (1429), premier thologien du
hussitisme. Louvain: Bureaux de la R.H.E., Bibliotheque de lUniversite [&] Publications universitaires de Louvain, 1972, s. 351372; VOOGHT, Paul de: Le trait
De usuris de Nicolas de Dresde. In: Recherches de Thologie ancienne et mdivale, 42, 1975, s. 132223; URFUS, Valentin: Jakoubek ze Stbra a Mikul
z Dran jako teoretikov roku a lichvy. In: Jihoesk sbornk historick, 35,
1966, s. 199204.
Srv. GRAY, Alexander: The Socialist Tradition: Moses to Lenin. London: Longmans, Green & Co, 1946 (elektronick vydn).
Srv. CHAFARVITCH, Igor: Le phenomne socialiste. Paris: ditions du Seuil,
1977.
Viz HAYEK, Firedrich August von: The Constitution of Liberty: The Definitive Edition. London: The University of Chicago Press, 2011 (elektronick vydn).
Viz HUERTA de SOTO, Jess: Socializmus, ekonomick kalkulcia a podnikanie, Bratislava: Konzervatvny intitt M. R. tefnika, 2012.
Viz MISES, Ludwig Heinrich von: Theory and History: An Interpretation of Social
and Economic Evolution. Auburn, AL: Ludwig von Mises Institute, 2007 (elektronick vydn).
Viz HFLER, Konstantin: Magister Johannes Hus und der Abzug der deutschen Studenten aus Prag. Praha: F. Tempsky, 1864; PALACK, Frantiek:
Die Geschichte des Hussitentums und Professor Constantin Hfler. Praha:
F.Tempsky, 1868.
Srv. HLOUCH, Martin: Stedovk kazatelstv a sbrka kzn biskupa Roberta
Olomouckho. [Bakalsk prce.] Praha: FFUK, 2011; HLINKA, Vt: Olomouck
biskup Robert. In: POJSL: Miloslav (Ed.): Cistercici na Morav: Sbornk k 800.
vro pchodu cistercik na Moravu a potek Velehradu. Olomouc: Univerzita
Palackho, 2006, s. 7992; CHALUPA, Ale: Biskup Robert Olomouck 12001240.
[Disertace.] Praha: FFUK, 1949; KADLEC, Jaroslav: Literrn innost biskupa Roberta Olomouckho. In: Studie o rukopisech, 14, 1975, s. 6980; SVOBODOV,
Eva: Olomouck biskup Robert a crkevn dy na Morav. [Diplomov prce.] Olomouc: FFUP, 2010; KEJ, Ji: Summae confessorum a jin dla pro foro interno
vrukopisech eskch a moravskch knihoven. Praha: Archiv AV R, 2003.
Srv. nap. MAYNARD SMITH, Herbert: Pre-Reformation England. London: Macmillan, 1938; REVENEY, Denis: Language, Self and Love: Hermeneutics in the
Writings of Richard Rolle and the Commentaries on the Song of Songs. Cardiff:
University of Wales Press, 2001; WATSON, Nicholas: Richard Rolle and the Invention of Authority. Cambridge: Cambridge UP, 2007.
Srv. nap. SARGENT, Thomas J. VELDE, Franois R.: Wielki problem drobniakw. Warszawa: Kurhaus Publishing, 2012.
Viz MAHEL, Frantiek: Universalia realia sunt heresis seminaria. In: eskoslovensk asopis historick, 16, 1968, s. 797818; MAHEL, Frantiek:
Circa universalia sunt dubitationes non pauce. In: Filozofick asopis, 18, 1970,
s.987997; MAHEL, Frantiek: Verzeichnis der Quellen
zum Prager Universa-
84
Poznmky
lienstreit 13481500. Warszawa: Mediaevalia Philosophica Polonorum, 1980.

Viz SOUSEDK, Stanislav: Uen o eucharistii vdle M. Jana Husa. Praha: Vyehrad, 1998.
143
Viz KRCHK, Alois: echov na basilejskm snmu. 2. vyd. Svitavy: Trinitas, 1997.
144
Srv. ZANOTTI, Gabriel J.: Antropologa filosfica cristiana y economa de mercado: Sobre la base de Santo Toms de Aquino y la Escuela Austriaca de Economa. Madrid: Unin Editorial, 2011; MILBANK, John PICKSTOCK, Catherine:
Truth in Aquinas. London: Routledge, 2001, dostupn zURL: http://pibbethel.no-ip.org/biblioteca/wp-content/uploads/2013/11/Truth-in-Aquinas-John-Milbank-Catherine-Pickstock.pdf (6. 1. 2015); STALEY, Kevin M.: Aquinas: Compatibilist
or Libertarian? In: Saint Anselm Journal, 2/2, 2005, s. 7379, dostupn zURL:
http://www.anselm.edu/Documents/Institute%20for%20Saint%20Anselm%20
Studies/Abstracts/4.5.3.2h_22Staley.pdf (10. 3. 2015).
145
Srv. FROST, Gloria: Aquinas and Scotus on the Source of Contingency, dostupn z URL: https://www.academia.edu/3652051/Aquinas_and_Scotus_on_the_
Source_of_Contingency (5. 1. 2015); WILLIAMS, Thomas: The Libertarian Fondations of Scotuss Moral Philosophy. In: The Thomist, 62, 1998, s. 193215, dostupn zURL: http://shell.cas.usf.edu/~thomasw/The%20Divine%20Nature%20
and%20Scotus%27s%20Libertarianism.pdf (5. 1. 2015); WILLIAMS, Thomas:
Human freedom and agency, dostupn z URL: http://shell.cas.usf.edu/~thomasw/thomist.htm (5. 1. 2015); WILLIAMS, Thomas: The Divine Nature and Scotuss Libertarianism: A Reply to Mary Beth Ingham, dostupn zURL: http://shell.
cas.usf.edu/~thomasw/The%20Divine%20Nature%20and%20Scotus%27s%20
Libertarianism.pdf (5. 1. 2015); STALEY, Kevin M.: Aquinas: Compatibilist or Libertarian? In: Saint Anselm Journal, 2/2, 2005, s. 7379, dostupn zURL: http://
www.anselm.edu/Documents/Institute%20for%20Saint%20Anselm%20Studies/Abstracts/4.5.3.2h_22Staley.pdf (7. 1. 2015); SHANLEY, Brian J.: Beyond
Libertarianism and Compatibilism: Thomas Aquinas on Created Freedom. In:
VELKLEY, Richard L. (Ed.): Freedom and the Human Person. Washington, DC:
Catholic University of America Press, 2007, s. 7089, dostupn zURL: https://
books.google.cz/books?id=goZkzGhX8BAC&pg=PA70&lpg=PA70&dq=Aquinas:+Compatibilist+or+Libertarian?&source=bl&ots=SOwSbfN5NV&sig=CJeYQMGJ0bhxUsS-indBZcQfKm8&hl=de&sa=X&ei=AcWsVMvYHobPygPimoHIBA&ved=0CEUQ6AEwBA#v=onepage&q=Aquinas%3A%20Compatibilist%20
or%20Libertarian%3F&f=false (7. 1. 2015); HARTUNG, Christopher: Thomas
Aquinas on Free Will. Thesis, University of Deleware, 2013, dostupn z URL:
http://udspace.udel.edu/bitstream/handle/19716/12979/Hartung,%20Christopher.pdf?sequence=1 (7. 1. 2015); FURLONG, Peter: Indeterminism and Freedom of Decision in Aquinas. Dissertation, Catholic University of America, 2013,
dostupn zURL: http://aladinrc.wrlc.org/bitstream/handle/1961/15216/Furlong_
cua_0043A_10444display.pdf?sequence=1 (7. 1. 2015); PENCZEK, Mateusz:
Wola i intelekt w filozofii Tomasza zAkwinu. Krakw: Wydawnictwo Uniwersytetu
Jagielloskiego, 2012.
146
O tmatu astrologickch pedpovd kontingentn budoucnosti povauje za nutn hovoit jet dnen astronom, viz PALN, Ale: Ji Grygar: Vme, co betlmsk hvzda nebyla. In: Katolick tdenk, 25/5152, 2014, s. 20.
147
Srv. KEJ, Ji: Kvodlibetn disputace na prask univerzit. Praha: Univerzita
Karlova, 1971.
142
85
Viz MAHEL, Frantiek: Jan Hus: ivot a dlo. Praha: Argo, 2013.
O psoben geografickch fenomn na vdom srv. CLEK, Vclav: Posvtn
krajina: Eseje o mstech, silch a dracch. Praha: Malvern, 2014.
150
Srv. STEHLK, Ladislav: Zem zamylen. 13. Praha: eskoslovensk spisovatel, 19571970.
151
Viz MACHOVEC, Milan: Filozofie tv v tv zniku. Praha: Akropolis, 2006;
MACHOVEC, Milan: Indoevropan vpravlasti, aneb ivot naich pedk podle
porovnn jednotlivch jazyk. Praha: Akropolis, 2000.
152
Srv. CHALUPN, Emanuel: ika: Nstin psychologicko-sociologick. Praha: Melantrich, 1924; CHALUPN, Emanuel: Sociologick stanovisko ve sporu o Husovo rodit. In: Otavan, 8/12, 1924, s. 42; CHALUPN, Emanuel: Husovo rodit
a jihoesk sociologie. Praha: nkladem vlastnm, 1924; CHALUPN, Emanuel:
Husitstv, tboi a prof. Peka. Praha: Melantrich, 1928.
153
Srv. ORNEJ, Petr: Rozhled, nzory a postoje husitsk inteligence v zrcadle
djepisectv 15. stolet. Praha: Univerzita Karlova, 1986.
154
Srv. UHL, Zdenk: Poutnictv v Lounech v dob pedhusitsk. In: Sbornk
Okresnho archivu vLounech, 3, 1990, s. 613.
155
Srv. RIPELLINO, Anglo Maria: Magick Praha. Koln: Index, 1978.
156
Srv. ERNYEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovi: Co dlat? Zpbh o novch lidech.
Praha: SNKLHU, 1964; LENIN, Vladimr Ilji: Co dlat? Paliv otzky naeho
hnut. Praha: Svoboda, 1949.
157
Siz UHL Zdenk: Obraz emeslnka v duchovn epice eskho vrcholnho
stedovku. In: Djiny emesel a prmyslu na jin Morav: XIII. mikulovsk sympozium. Praha: TEPS, 1984, s. 172175.
158
Zde lze vidt jistou paralelu, pro nkte Nmci podlehli nacismu: chtli, aby
ijejich syn mohl studovat gymnzium, viz DNHOFF, Tatjana Grfin SPERL,
Gabriela: tk: Pbh dramatickho tku ped Rudou armdou. Lbeznice: Vkend, 2011.
159
Viz MOLNR, Amedeo: Hledej pravdu! Jan Hus. In: MOLNR, Amedeo (Ed.):
Na rozhran vk: Cesty reformace. Praha: Vyehrad, 1985, s. 1121. Naproti
tomu viz: SEIFERT, Josef: Pravda jako fundament svobody a svdom. In: DRDA,
Milo HOLEEK, Frantiek J. VYBRAL, Zdenk (Eds.): Jan Hus na pelomu
tiscitet. Tbor: Husitsk muzeum, 2001, s. 281301.
160
Viz WAGNERON, Alena K.: Dvojit kaple. Praha: Prostor, 1991.
161
Srv. HOLEEK, Frantiek J.: Istis ultimis temporibus Husovo drama jako problm relativizace crkevn autority v eschatologickm modelu crkve? Podnt
kdiskusi. In: Teologick reflexe, 4, 1998, s. 5476.
162
Srv. TROELTSCH, Ernst: Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen.
Tbingen: J. C. B. Mohr, 1923.
163
Srv. RYCHTEROV, Pavlna: Pekladatelstv zbavn a nboensky vzdlvac literatury. In: Lucemburkov: esk koruna uprosted Evropy. Praha: Nakladatelstv
Lidov noviny, 2012, s. 570575; RYCHTEROV, Pavlna: Theology goes to Vernacular: Jan Hus, On simony, and the Practice of Translation in FifteenthCentury
Bohemia. In: VAN DUSSEN, Michael SOUKUP, Pavel (Eds.): Religious Controversy in Europe, 13781530. Turnhout: Brepols, 2013, s. 231249.
164
Viz SOUKUP, Pavel: Reformn kazatelstv a Jakoubek ze Stbra. Praha: Filosofia, 2011.
165
Srv. nap. HALAMA, Ota: Otzka svatch v esk reformaci: Jej promny od
148
149
86
Poznmky
doby Karla IV. do doby esk konfese. Brno: L. Marek, 2002.

Srv. UHL, Zdenk: Tzv. amzinost esk pedhusitsk a husitsk reformace.
In: Estetika, 26/3, 1989, s. 164173; BLOHLVKOV, Jana: Die Ansichten ber
Bilder in Werk der tschechischen Reformprediger. In: Studie o rukopisech, 29,
1992, s. 206217; CHLBEC, Jan: Husitsk obrazoborectv a meze jeho tolerance kvtvarnmu dlu. In: Djiny a souasnost: Kulturn historick revue, 16/5,
1994, s. 4751; KALINA, Pavel: Cordium penetrativa: An Essay on Iconoclasm
and Image Worship around the Year 1400. In: Umn, 43/3, 1995, s. 247257;
ROYT, Jan: Husit a obrazy. In: LEK, Jan Blahoslav (Ed.): Jan Hus mezi epochami, nrody a konfesemi. Praha: KA, 1995, s. 295299; SPUNAR, Pavel:
Jet kikonoklasmu vechch. In: Listy filologick, 122/34, 1999, s. 194196;
STEJSKAL, Karel: Ikonoklasmus eskho stedovku a jeho limity. In: Umn,
48/4, 2000, s. 206217; STEJSKAL, Karel: Pokus o znien obrazu vBetlmsk
kapli roku 1412: Pspvek kdjinm ikonoklasmu vechch. In: KROUPA, Ji
(Ed.): Septuaginta Paolo Spunar oblata: (70+2). Praha: KLP, 2000, s. 399400;
BARTLOV, Milena: Understanding Hussite Iconoclasm. In: Bohemian Reformation and Religious Practice, 7, 2009, s. 115126.
167
Viz GIEYSZTOR, Aleksander: Lassitude du Gothique? Reflets de lIconoclasme
hussite en Pologne au XVe sicle. In: CHROCICKI, Juliusz A. CIELISKA-LOBKOWICZ, Nawojka (Eds.): Ars auro prior: Studia Ioanni Biaostocki sexagenario dicata. Warszawa: PWN, 1981, s. 223226.
168
Viz STEJSKAL, Karel VOIT, Petr: Iluminovan rukopisy doby husitsk. Praha:
Nrodn knihovna vPraze, 1990.
169
Viz KRMKOV, Helena: Kpotkm kalicha vechch: Studie a texty. Brno:
Masarykova univerzita, 1997; KRMKOV, Helena: The Fifteenth Century Origins of Lay Communion sub utraque in Bohemia. In: The Bohemian Reformation
and Religious Practice, 2, 1998, s. 5765; KRMKOV, Helena: The Janovite
Theory and the Renewal of the Lay Chalice. In: The Bohemian Reformation and
Religious Practice, 3, 2000, s. 6368; KRMKOV, Helena: Utraquism in 1414.
In: Bohemian Reformation and Religious Practice, 2, 2002, s. 99105; KRMKOV, Helena: Jakoubkova utrakvistick dla. In: HALAMA, Ota (Ed.): Jakoubek
ze Stbra: Texty a jejich psoben. Praha: Filosofia, 2006, s. 171181; KRMKOV, Helena: Articulus pro communione sub utraque specie Jakoubka ze Stbra. In: Studie o rukopisech, 39, 2009, s. 7387; EJKA, Mirek KRMKOV,
Helena (Eds.): Dv staroesk utrakvistick dla Jakoubka ze Stbra. Brno: Masarykova univerzita, 2009.
170
Viz MOLNR, Amedeo: Pohyb teologickho mylen: Pehledn djiny dogmatu.
Praha: Komenskho evangelick bohosloveck fakulta, 1982.
166
87
Vumleckm ztvrnn srv. nap. VARGAS LLOSA, Mario: Vlka na konci svta.
Praha: Odeon, 1989; CANETTI, Elias: Masa a moc. Praha: Arcadia, 1994; CANETTI, Elias: Zaslepen. Praha: Hynek, 1998.
171
Jan Hus: Problm pijmout svobodu

Zdenk Uhl
Nvrh oblky, grafick prava a sazba: Alena Kesalov
Vydala Nrodn knihovna R
Vydn prvn
Praha 2015
Tisk: Polygrafick sek Vydavatelskho oddlen NK R
Distribuce:
Nrodn knihovna R
88

Uhlíř, Zdeněk - Jan Hus - Problém Přijmout Svobodu

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Uhlíř, Zdeněk - Jan Hus - Problém Přijmout Svobodu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Nrodn knihovna esk republiky

KATALOGIZACE V KNIZE NRODN KNIHOVNA R

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Jan Hus Problm pijmout svobodu

rozmanitost vidl i vminulosti a abych se snail zjistit, zda i dvn minulost

Jan Hus Problm pijmout svobodu

inrebus publicis fungentes).21 Nejde o obdobu pozdjch veejnch not

Jan Hus Problm pijmout svobodu

U jenom dikce, kterou jednotliv autoi astnc se tto diskuse uvaj

benediktinsk monastick kultury, a zrove zHugona ze Svatho Viktora,

Jan Hus Problm pijmout svobodu

srovnatelnch doklad, e spolenost u na prahu 14. stolet byla mnohem

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esk reformn hnut

esk reformn hnut

a obchod vychz zrozvoje zemdlstv66 a po nm ztoho vychz tak

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esk reformn hnut

rady a kat, e by tovary teba zemel hlady, kdyby nepracoval mnohem

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esk reformn hnut

subsubsubsub- atd.) a zejmna o systematick dokldajc a ilustran

Jan Hus Problm pijmout svobodu

je nahrazoval pouvnm autoritativn pruky. Sice nememe mluvit

esk reformn hnut

Zatmco Mili v naprost vtin pouze mechanicky pebral vbr citt

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esk reformn hnut

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esk reformn hnut

Jan Hus Problm pijmout svobodu

apsoben katedrlnch kol v11. a 12. stolet, kdy soustavn soustedn

Jan Hus Problm pijmout svobodu

prosted. Tradin elity agrrn spolenosti, kter u byly vprvn polovin

byl rolnick statek uprzdnn pro ppadnho dalho njemce na dobu

Jan Hus Problm pijmout svobodu

a jakkoli njak takto interpretovali svobodn ivot od svch potk et

Jan Hus Problm pijmout svobodu

ale e ostatn sfry skutenosti jsou mu vce mn ciz. To mu sice dvalo

Jan Hus Problm pijmout svobodu

formy komunikace,122 tebae se to nutn netkalo hlubokch spiritulnch

kadho lovka svobodnmu subjektivnmu jednn a odpovdnosti za

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Jan Hus Problm pijmout svobodu

zaveden italskm badatelem Ernestem Buonaiuttim a prosazen eskmi

Jan Hus Problm pijmout svobodu

teologie sfilozofi, a vdsledku toho i sdalmi svtskmi vdami, tam ji

zdej laick prosted se zaalo emancipovat tak a e se to nedlo, je

Jan Hus Problm pijmout svobodu

zCanterbury), stla vjejm jdru postupn recepce Aristotelovy filozofie

na pesvdivosti a zvaznosti pojm. Snimi stoj a pad sm jeho obsah.

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Zpochybnil nejenom papeskou monarchickou moc a ideologii papalismu,

rigorzn, protoe byla mn jasn vpedstav, kam a by ml probhat jej

Jan Hus Problm pijmout svobodu

esvtosti zaruujc spsu lovka a podvan knzem jsou podle jeho

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Wyclifismus prodlal svoje heroick obdob na prask univerzit

Hus a jeho konflikt

Jan Hus Problm pijmout svobodu

Hus a jeho konflikt

podobnm ivotnm obdobm, se ped nm se vm drazem zjevila otzka: