Descartes: Meditace o prvn filosofii

Jakub Hol Hodnocen opravujcho: Strun le vstin. S nkolika poznmkami pro kolokvium hodnotm mezi dvma a temi body (spe ti). Koment: - Ve filosofii nelze vykonat nic uitenjho, ne dokzat existenci Boha, a to je cl Meditac. Za povimnut ovem stoj, za zmrem je znovuvybudovn vd a bh je pak titulem pro jist pojet byt, o n se opr zaloen subjektu. Toto zaloen pak hraje v novovk vd rozhodujc roli. - Ohledn poznmky o eukleidovskch axiomech je to prost tak, e tyto zkonitosti jsou bezprostedn evidentn. To je rozhodujc kritrium, kter souvis prv s jistm pojetm byt. Jistota evidence (a nikoli ven) je pak kritriem jak pravdivosti tak i jsoucnosti (toho, co se v pravd poznv). - Ve nedokzan bere Descartes za neplatn, pistupuje ke svtu, jako by existoval Dmon klamatel matouc nae smysly. Ve odvozen z axiom je v rmci systmu jist a nepochybn Zmrem je otst prv zklady, aby se stavba vd sama zhroutila. S tm odvozovnm to nen tak jednoduch. Kolik toho vlastn Descartes ze svho vchodiska ve vdch odvodil? - ale jen akt vnmn, nebo nelze popt, e mi pipad, e vnmm Nelze popt ani vnman jako obsah aktu vnmn. - Pedmtn realita ili tak zstupn realita vystihuje mru shody mezi jistotou poznn a tm, o em se pedpokld jako o poznvanm (a pozor na tu dvojznanost), e jest nezvisle na naem mylen. Jinak eeno, nakolik idea postihuje ze skutenosti toho, co prezentuje. (3 body ze 3)

Descartes v sil o jist poznn vychz z maximlnho pochybovn a odmtnut veho nejistho. V tto redukci objevuje prvn jistotu nezpochybnitelnost sv existence a kriterium pravdy ji vlastn jist a rozlien nazrn. Sv deklarovan kritinosti se vak vzpt vzdv (i kdy jemu to tak mon nepipad) ve prospch dkazu Boha. Z existence a dobroty Bo odvozuje skutenou existenci svta a monost jistho poznn. Pitom nachz dv konen substance, mysl a tlo. *** Otzky o Bohu a o Dui m podle Descarta zodpovdat filosofie, aby pesvdila nevc. Ve filosofii nelze vykonat nic uitenjho, ne dokzat existenci Boha, a to je cl Meditac.
I. Meditace: Zpochybnn

Mnostv odporujcch si nzor pivd Descarta ke snaze o jist poznn. Nejdve je teba vylouit ve nejist, tedy ve, o em lze alespo pochybovat. Nen vak teba zabvat se kadou jednotlivost, sta pezkoumat principy, na kterch tyto jednotlivosti stav. Ve, co dosud povaoval za nejjistj, s vjimkou apriornch pravd jako a nebo non a, pijal skrz smysly, napklad od uitel sluchem. Ale smysly klamou a proto jim nelze zcela vit. Dalm dkazem nejistoty je, e sen se nm zd stejn skutenm jako skutenost, od n jej nelze rozliit, a nen ne klam. Nco jistho a nepochybnho nachz a v abstraktnch vdch, jejich pedmt se nemus vyskytovat v prod, jako jsou aritmetika a geometrie. (Pozn. JH: D. neznal neeuklidovsk geometrie a jet mohl vit, e Euklidovy axiomy jsou jedin mon a pirozen. Ve odvozen z axiom je v rmci systmu jist a nepochybn, otzkou je mra shody svta popsanho matematickou teori s fyzikln realitou.) Ve nedokzan bere Descartes za neplatn, pistupuje ke svtu, jako by existoval Dmon klamatel matouc nae smysly.
II. Meditace: Mysl je jistj ne tlesno

Iluz neme bt m pesvden, e jsem, neb by to pak byla iluze? Nelze zpochybnit jen

dvoj e jsem a e myslm. To, co redukce nejistoty ponechala, je jedinou esenc due. Jsem tedy myslc vc, mysl, duch, chpavost, rozum. Myslet znamen chpat, chtt, zaujmat postoj neboli soudit, pedstavovat si a smyslov vnmat. Pitom nen podstatn charakter vnmanho (zda to skuten je), ale jen akt vnmn, nebo nelze popt, e mi pipad, e vnmm. Tot plat o pedstavovn. Pedstavovn je nazrnm tvaru, a tedy vyaduje pedstavu tlesn vci. V redukci nejistoty vak dn tlesn vc nen, a tedy nic pedstavovatelnho neme nleet k m znalosti sebe, k esenci due. Tlesn vci se zdaj skutenj ne uveden charakteristiky due, protoe je vnmme mnohem rozlienji (barva, tvar, chu ). Vezmu-li ale kus vosku a roztavm jej, zmn vechny smyslov charakteristiky, a pesto je to t vosk. Jeho petrvvajc identitu se sebou tedy nemohu vnmat smysly, ale vhradn mysl. Vci tedy nevnmm ani si nepedstavuji, ale uchopuji je schopnost mysli soudit. (Smysly uchopuji vlastnosti, mysl vcovitost.) Pokud vechna tlesa ve skutenosti uchopuji mysl, pak zejm nic nemohu vnmat snze a zejmji ne svou mysl.
III. Meditace: Dkazy Boha a pro neklame

Podle Descarta je pravdiv ve, co (mysl) vnm velmi jasn a rozlien. Idea v materilnm smyslu oznauje kon chpavosti, tzn. pojem vci, zatmco v pedmtnm smyslu oznauje vc reprezentovanou tmto konem, tzn. zdroj pojmu. Mylenky len Descartes na ideje ve vlastnm smyslu a na ideje s pdavkem neho dalho, co jsou bu soudy nebo chtn. Ideje o sob jsou vdy pravdiv (resp. se na n pojem pravdivosti vbec nevztahuje), stejn jako chtn (je pravda, e nco chci, i kdy to nco neexistuje). Mlka je mon jen v soudech, a to zpravidla v sudku, e m ideje jsou podobn njakm vcem vn mne, nebo s nimi shodn, ale mlit se lze i v sudku ist o idejch (bloba je tvar). Descartes pedbn, ani by ml jistoty, e tomu tak vskutku je, len ideje dle pvodu na vrozen (pochopen, co je vc, mylen apod.), zskan (ze smysl) a osobn stvoen. I nepravdiv stvoen idea se skld z pravdivch, jednoduch st (idea Sirny stvoena poskldnm d rznch ivoich [s.33]). Zskan ideje povauji za pochzejc od vc vn mne mj. proto, e nezvis na m vli. Tento argument vak nem vhu, protoe ani sny a vci v nich nezvis na m vli. A i kdyby ty ideje pochzely od vnjch vc, nen nutn, aby se jim podobaly, tak jako se nepodob pirozen pedstava Slunce jako svtcho koleka putujcho po obloze skutenosti. Descartes rozliuje pedmtnou realitu, tzn. mru podlen se na stupnch byt, a aktuln, formln realitu neboli existenci. (Pozn. JH.: pedmtn realita je nejspe esence.) Ideje se li v mnostv pedmtn reality, idea zdrazujc jednu vlastnost vci m mn reality ne idea jej substance. Dle Descarta m idea Boha vemohoucho, nekonenho a dokonalho vce pedmtn reality ne ideje, skrz n se ukazuj konen substance. Zrove je pesvden, e je zejm a nepochybn, e inn a celkov pina mus mt alespo tolik reality (pedmtn i formln), kolik ji je v inku, tedy e neme nco povstat z nieho ani dokonalej z nedokonalejho. Dle tvrd, e formln modus byt nle z jejich pirozenosti pinm idej, alespo tm prvotnm a hlavnm [s.61] (Pozn. JH.: V podstat tm jako by ekl Mm-li pedstavu Boha, pak Bh je.). Mm-li tedy ideu s tak velkou pedmtnou realitou, e nemohu bt jejm zdrojem, pak existuje jej zdroj mimo mne, a jin dkaz neho vnjho nen. Tedy Bh je. Shrme: mm ideu dokonalho a jakoto nedokonal jsem ji nemohl stvoit, tedy Bh je. Pitom dokonalost je pro Descarta zjevn kvalitativn rzn eknme od velikosti (a je uv stejn). Dal dkazy aj.: 1) Bh je nekonen substance, zatmco Descartes jen konen, piem nekoneno je pvodnj a m vc reality ne koneno. Tedy nejen e Bh je, ale jet je vnmn Boha prvotnj ne vnmn sebe. 2) Nemt ideu dokonalejho, nevdl bych o sv nedokonalosti a nepochyboval bych ani netouil. Idea Boha nen materilov nepravdiv (jako idea chladu, kter neexistuje, neb je jen neptomnost tepla), protoe dokonalost, nekonenost atd. pozitivn existuj.

Navc je naprosto jasn a rozlien, i kdy mnoh bo nechpu. 3) Nen-li Bh, musm bt vlastn pinou, pak bych se ale stvoil dokonalm. Neplatilo by to, kdybych existoval stle; ale z toho, e jsem byl ped chvilkou, nevyplv, e musm bt nyn [s.71], nen-li sla rovn stvoitelsk, je by mne udrovala. Takovou j ale zjevn nemm. 4) Ideu Boha jsem nemohl poskldat z vce zdroj, nebo jednou z jeho dokonalost je jednota, resp. jednoduchost a takov pedstava by ji postrdala. Idea Boha je vrozen a, protoe veker skok a podvod zvis na njakm nedostatku [s.75], dokonal (a vemohouc) Bh neme klamat.
IV. Meditace: Teodicea aneb o nedokonalosti

Pro ve svt stvoenm dokonalm Bohem existuje nedokonalost (v sudku aj.)? Boha nelze pochopit. Tak pi posuzovn Jeho dla nemme hledt na jednotlivosti, ale na celek vech vc, nedokonalost jen dv vyniknout dokonalosti. Pinou lidskch chyb je vle, jedin nae neomezen schopnost. Chyba vznik, kdy vle soud o nem, co nai konen a tud omezen chpavosti nen dost jasn. Chpavost stvoil Bh, jen neklame, a tedy budu-li se dret jen toho, co mi chpavost ukazuje jasn, nemohu se mlit. Poznmka ke svobod: m vce jsem nemu naklonn, tm svobodnji to volm, nevyhrannost je nejnim stupnm svobody.
V. Meditace: O esenci

Za pravdiv a reln jsoucno oznauje Descartes ve, co lze pojmat jasn a rozlien (a tud to nen pouh nic), bez ohledu na to, zda to existuje v actu. [s.92, poznmka] (Pozn. JH.: J.D.Scotus by ekl jsoucna, jim neodporuje bt. Zd se, e Descartes obdobn dl jsoucna na ty, je mohou bt a je vnm jasn a rozlien, a na jsoucna je bt nemohou.) Jsoucna existujc pouze v mysli mohou mt pravdivou a nemnnou pirozenost (esenci, formu) na vli a mysli nezvislou, co se ukazuje v tom, e o nich lze dokzat adu vc (teba o trojhelnku), kter jsem pedtm v mysli neml a tedy jsem si je nevybjil. Zjevn tedy to, co jasn a rozlien vnmme jako ideji nleejc, ji skuten nle. Takto Descartes chpe, e ideji Boha pslu existovat v aktu, a tedy Jeho existence je tak jist, jako pravdivost matematickch zkon. Nelze myslet neexistujcho Boha, jako nelze myslet horu bez svahu, tedy existence je od Boha neoddliteln a On existuje. Protoe Bh je a neklame, ve co vnmm jasn a rozlien je pravdiv, a jistota a pravda veho vdn zvis vhradn na poznn pravho Boha. [s.101] (Pipomeme, e ideu Boha vnm rovn jasn a rozlien.)
VI. Meditace: O pirozenosti a rznosti mysli a tla

Pedstavovn si vyaduje zvltn zaosten ducha, jist soustedn na tlesno, nepotebn pro ist chpn (napklad mohu mt ideu tiscihelnku, ale vrn pedstavit si jej nemohu), a je tedy od chpn rzn. Zrove bych oividn i bez pedstavovn si byl m jsem, ili nenle k m esenci, a tedy zvis na nem jinm, a to jin je nejspe m tlo, zdroj tlesnosti pedstav. Nenleli pedstavovn a smyslov vnmn esenci lovka, pak due neme bt zdrojem pedstav ani vjem a ty mus pochzet zvnjku. Ve zkratce: Od pirozenosti mme sklon pisuzovat pvod ady idej tlesnm vcem mimo ns, a protoe Bh neklame, mus to tak bt, i kdy teba dky nedokonalosti smysl tyto vci nejsou zcela takovmi, jak se nm jev. [s.113] Bh neklame, a tedy nen omylu, jen bych neml slu napravit. Ale mnoh, co se mi zd pochzet od pirozenosti, je ve skutenosti jen dsledkem zvyku soudit neuven (jako teba existence przdnho prostoru). Tak pirozenost nen neomyln, nebo lovk je konen. Je ustavena na obvykl ppady a jindy se proto me mlit. Dui chpe Descartes jasn a rozlien jako rznou od tla, a tud tomu tak je. Navc zatmco mysl je nedliteln, tlo je dliteln, a proto jsou tyto dv substance zcela rzn. Pesto vystupuj spolu, jak ukazuje teba existence pocit.