Milan Kundera KNIHA SMCHU A ZAPOMNN

Vydalo nakladatelstv Sixty-Eight Publishers, v dubnu 1981 jako svou 103. publikaci

PRVN ST
Clementisova epice

1. V noru 1948 vystoupil komunistick vdce Klement Gottwald na balkn praskho baroknho palce, aby promluvil ke statiscm oban zaplnivm Staromstsk nmst. To byla historick chvle v djinch ech. Osudov chvle, jak pichzej jednou, dvakrt za tiscilet. Gottwald byl obklopen svmi soudruhy a tsn vedle nho stl Clementis. Poletoval snh, bylo chladno a Gottwald byl prostovlas. Starostliv Clementis sundal svou koeinovou epici a posadil ji Gottwaldovi na hlavu. Propagan oddlen rozmnoilo ve statiscch exemplch fotografii balknu, na nm Gottwald, s beranic na hlav a soudruhy po boku, mluv k nrodu. Na tom balkn zaaly djiny komunistickch ech. Tu fotografii znalo z plakt, uebnic a muse kad dt. O tyi roky pozdji Clementise obalovali ze zrady a povsili. Propagan oddlen ho okamit vykrbalo z djin a ovem i ze vech fotografi. Od t doby stoj u Gottwald na balkn sm. Tam, kde bval Clementis, je jen przdn ze palce. Z Clementise zbyla jen epice na Gottwaldov hlav. 2. Je rok 1971 a Mirek k: Boj lovka proti moci je boj pamti proti zapomnn. Chce takto ospravedlnit to, co jeho ptel nazvaj neopatrnost: vede si peliv sv denky, uschovv korespondenci, dl zpisy ze vech schzek, na nich probraj situaci a uvauj, co dlat dl. Vysvtluje jim: Nim se neproviuj proti stav. Skrvat se a mt pocit viny, to by byl zatek porky. Ped tdnem, kdy jako len stavebn party pracoval na stee novostavby, ohldl se dol a dostal zvra. Zakymcel se a zachytil se rukou za neupevnn trm, kter se uvolnil a z pod nho ho pak musili vyproovat. V prvn chvli vypadalo zrann hrozn, ale kdy pak zjistil, e je to jen banln zlomenina pae, ekl si s uspokojenm, e bude mt pr tdn volna a zad si konen vci, na kter dosud neml as. Pece jen dal nakonec zapravdu opatrnjm kamardm. stava sice zaruuje svobodu slova, ale zkony trestaj ve, co se d nazvat podvracenm sttu. lovk nikdy nev, kdy zane stt kiet, e ho to i ono slovo podvrac. Rozhodl se proto, e pece jen odveze kompromitujc psemnosti na bezpen msto. Jet pedtm vak chce zadit tu zleitost se Zdenou. Telefonoval j do jejho msta, ale nemohl se j dovolat. Ztratil tak tyi dny. A vera se mu podailo s n mluvit. Slbila mu, e ho bude dnes odpoledne ekat. Jeho sedmnctilet syn protestoval, e Mirek pece neme dit auto, kdy m jednu ruku v sde. zen opravdu nebylo snadn. Zrann ruka se mu houpala v psce ped hrud, bezmocn a nepouiteln. Kdy pehazoval rychlost, musil vdy na okamik pustit volant. 3. Chodil se Zdenou ped ptadvaceti lety a zstalo mu na ni z toho obdob jen nkolik vzpomnek. Kdy se jednou seli, utrala si kapesnkem oi a popotahovala nosem. Ptal se j, co j je. Vysvtlila mu, e vera zemel njak rusk sttnk. Njak danov, Arbuzov nebo Masturbov. Meno na mnostv slznch kapek, otsla j smrt Masturbova vc ne smrt vlastnho otce. Je vbec mon, e se to stalo? Nevymyslila si ten pl nad Masturbovem jen jeho dnen z? Ne, urit se to stalo. Je ovem pravda, e bezprostedn okolnosti, kter dlaly z jejho ple pl vrohodn a skuten, mu dnes ji unikaly a vzpomnka se stala nepravdpodobn jako karikatura. Vechny vzpomnky, co na ni ml, byly takov. Vraceli se spolu tramvaj z bytu, kde se poprv milovali. (Se zvltnm zadostiuinnm se Mirek ujioval, e na jejich souloe u naprosto zapomnl a neuml by si z nich vybavit ani jedinou vteinu.) Sedla v koutku na lavici, tramvaj drkotala a jej tv byla zasmuil, do sebe ponoen a podivuhodn star. Kdy se j ptal, pro je tak zamlkl, dovdl se, e nebyla spokojena s jejich milovnm. ekla, e ji miloval jako intelektul. Intelektul byla v tehdej politick hantrce nadvka. Oznaovala lovka, kter nerozum ivotu a je odtren od lidu. Vichni komunist, kte byli toho asu poveni jinmi komunisty, byli obdaovni touto nadvkou. Oproti tm, co stli pevn na zemi, vzneli se pr ve vzduchu. Bylo proto svm zpsobem spravedliv, e jim byla zem pod nohama z trestu definitivn odejmuta a oni zstali viset kus nad n. Ale co tm Zdena myslila, kdy ho obvinila, e soulo jako intelektul?

A tak i onak, nebyla s nm spokojena, a tak jako dovedla abstraktn vztah (vztah k neznmmu Masturbovovi) naplnit nejkonkrtnjm citem (materializovanm v slze), umla i nejkonkrtnjmu aktu dt abstraktn vznam a sv nespokojenosti politick pojmenovn. 4. Dv se do zptnho zrctka a uvdomuje si, e za nm jede stle stejn osobn auto. Nikdy nepochyboval o tom, e je sledovn, ale dlali to a dosud s mistrovskou diskrtnost. Dnenm dnem dolo k zsadn zmn: chtj, aby o nich vdl. Asi dvacet kilometr za Prahou je uprosted pol velik ohrada a za n dlny autoopravny. M tam dobrho znmho a chce, aby mu vymnil vadn startr. Zastavil auto ped vjezdem, zahraenm ervenoble pruhovanou zvorou. Stla u n tlust bba. Mirek ekal, a zvedne zvoru, ale ona se na nho jen dlouze dvala a ani se nepohnula. Zatroubil, ale bez vsledku. Vykoukl z oknka. Bba ekla: Jet vs nezaveli? Ne, jet mne nezaveli, odpovdl Mirek: Mete zvednout tu zvoru? Jet nkolik dlouhch vtein se na nho neten dvala, pak zvla a odela do vrtnice. Rozvalila se tam za stolem a u se na Mirka nepodvala. Vystoupil tedy z auta, proel kolem zvory a vyhledal v dln znmho mechanika. Ten se s nm vrtila sm zvedl zvoru (bba sedla dl neten ve vrtnici), aby Mirek projel s vozem na dvr. Vid, to m z toho, e jsi se tolik ukazoval v televizi, ekl automechanik. Zn t pak od vidn kdekter bba. A kdo je to? ptal se Mirek. Dovdl se, e invaze ruskho vojska, kter obsadilo echy a prosazovalo vude svj vliv, ji probudila k neobyejnmu ivotu. Vidla, jak lid ve postaven ne ona (a cel svt byl ve postaven ne ona) jsou dk sebemenmu naen zbavovni moci, postaven, zamstnn i chleba a vzruilo ji to: zaala sama udvat. A jak to, e je pod vrtn? To ji ani nepovili? Automechanik se usml: Neum napotat do pti. Nemou ji povit. Mohou j jen znovu potvrdit jej prvo udvat. To je cel odmna. Pak zvedl kapotu a zadval se do motoru. Mirek si nhle uvdomil, e dva kroky vedle nho stoj mu. Ohldl se po nm: ml ed sako, blou koili s kravatou a hnd kalhoty. Nad silnm krkem a oteklou tv se vlnily naondulovan ediv vlasy. Stl a dval se na mechanika, sklonnho pod zvednutou kapotu. I mechanik si ho po chvli viml, zvedl se a ekl: Hledte nkoho? Mu se silnm krkem a naondulovanmi vlasy odpovdl: Ne. Nehledm nikoho. Mechanik se znovu sklonil do motoru a ekl: Na Vclavskm nmst v Praze stoj lovk a blije. Kolem nho jde jin mu, dv se na nho a smutn kv hlavou: Kdybyste vdl, jak vm rozumm 5. Zavradn Allienda pikrylo rychle pamtku na ruskou invazi do ech, krvav masakr v Bangladi dal zapomenout na Allienda, vlka na Sinajsk pouti pehluila pl Banglade, masakr v Kambodi dal zapomenout na Sinaj a tak dl a tak dl a tak dl a do plnho zapomnn vech na ve. V dobch, kdy djiny chodily jet pomalu, jejich nepoetn udlosti byly snadno zapamatovateln a tvoily obecn znm pozad, ped nm se odehrvalo napnav divadlo soukromch lidskch dobrodrustv. Dnes as kr rychlm krokem. Historick udlost, pes noc zapomenut, z hned nazt rosou novosti, take nen v povdkov podn pozadm nbr pekvapujcm dobrodrustvm, kter se odehrv na pozad obecn znm banality lidskho soukrom. Nic z djinnch udlost nelze pedpokldat jako obecn znm a o djch, je se staly ped pr lety, musm proto vyprvt, jako by byly star tisc let: V roce 1939 vpochodovalo do ech nmeck vojsko a stt ech pestal existovat. V roce 1945 vpochodovalo do ech rusk vojsko a zem se opt nazvala samostatnou republikou. Lid byli nadeni Ruskem, kter vyhnalo ze zemi Nmce, a protoe vidli v esk komunistick stran jeho vrnou pai, penesli svou sympatii na ni. Tak se stalo, e se komunist zmocnili v noru 1948 vldy nikoli v krvi a nsil, ale za jsotu piblin jedn poloviny nroda. A te dvejte pozor: ta polovina, co jsala, byla ta aktivnj, chytej a lep. Ano, namtejte si, co chcete, komunist byli chytej. Mli velkorys program. Pln pln novho svta, v nm vichni najdou sv msto. Ti, co byli proti nim, nemli dn velk sen, nbr jen pr morlnch zsad, obnoench a nudnch, z kterch chtli ut zplaty na roztrhan kalhoty pomr

takovch, jak byly. Nen proto divu, e ti naden a velkorys lehce zvtzili nad kompromisnmi a opatrnmi a zaali rychle uskuteovat svj sen, tu spravedlivou idylu pro vechny. Zdrazuji znovu: idylu a pro vechny, nebo vichni lid odpradvna tou po idyle, po t zahrad, v n zpvaj slavci, po tom zem souladu, kde se svt nety cize proti lovku a lovk proti jinm lidem, kde naopak svt i vichni lid jsou stvoeni z jedn jedin ltky a ohe, kter plane na nebi, je tent, co ho v lidskch duch. Vichni jsou tam notou v ndhern Bachov fuze, a kdo j nechtj bt, zstanou jen ernou tekou, zbytenou a zbavenou vznamu, kterou sta chytit a zamknout mezi nehty jak blechu. Hned zpotku si nkte lid piznali, e nemaj pro idylu povahu, a chtli odejt ze zem. Protoe vak podstatou idyly je to, e je svtem pro vechny, prokzali se ti, co chtli emigrovat, jako poprai idyly a musili odejt msto do zahrani za me. Brzy tam za nimi putovali dal tisce a desetitisce a nakonec i mnoz komunist jako na pklad ministr zahrani Clementis, kter kdysi pjil Gottwaldovi epici. Na filmovch pltnech se dreli za ruce nesml milenci, manelsk nevra byla tvrd trestna na estnch soudech oban, slavci zpvali a Clementisovo tlo se houpalo jako zvon vyzvnjc nov jitro lidstva. A tehdy ti mlad, chyt a radikln lid mli najednou divn pocit, e poslali do svta in a ten zaal t svm vlastnm ivotem, pestal se podobat jejich pedstavm a nedbal na ty, co ho zrodili. Ti mlad a chyt lid zaali tedy kiet na svj in, zaali ho volat, napomnat, honit a pronsledovat. Kdybych psal romn o generaci tch nadanch a radiklnch lid, nazval bych ho Pronsledovn ztracenho inu. 6. Mechanik zavel kapotu a Mirek se ho zeptal, kolik je mu dluen. Hovno, ekl mechanik. Mirek si sed za volant a je dojat. Nechce se mu vbec pokraovat v cest. Radji by zstal s mechanikem a vyprvl si s nm anekdoty. Mechanik se k nmu naklonil do auta a plcl ho po rameni. Pak el k vrtnici zvednout zvoru. Kdy kolem nho Mirek projdl, mechanik ukzal pohybem hlavy k autu zaparkovanmu ped vjezdem do opravny. Sklonn u otevench dve auta stl tam mu s tlustm krkem a naondulovanmi vlasy. Dval se na Mirka. Chlapk, co sedl za volantem, ho pozoroval t. Dvali se na nho oba drze a bez ostychu a Mirek, projdjc kolem nich, se snail dvat stejnm zpsobem na n. Pedjel je a vidl ve zptnm zrctku, jak mu nased do auta a vz se pak ot obloukem, aby ho mohl dle sledovat. Napadlo ho, e ty kompromitujc psemnosti ml asi pece jen odvst u dv. Kdyby to byl udlal hned prvnho dne sv nemoci a neekal, a se dotelefonuje Zdeny, mon e by je provezl jet bez nebezpe. Jenome on neuml myslit ne na svou cestu za Zdenou. Mysl na to vlastn u nkolik let. V poslednch tdnech m vak pocit, e u neme dle otlet, protoe jeho osud spje ke konci a on mus udlat vechno pro jeho dokonalost a krsu. 7. Kdy se v tch dvnch dobch rozeel se Zdenou (chodili spolu skoro ti roky), ommil ho pocit nesmrn volnosti a vechno se mu nhle zaalo dait. Oenil se brzy se enou, jej krsa vykovala jeho sebevdom. Pak mu jeho krasavice zemela a on zstal sm se synem v jaksi koketn oputnosti, kter k nmu pitahovala obdiv, zjem a pi dalch mnoha en. Ml i velk spch jako vdec a ten spch ho chrnil. Stt ho poteboval a on si tak mohl dovolit bt jzliv na jeho adresu i v dob, kdysi to jet skoro nikdo netroufal. Postupn jak ti, co pronsledovali svj in, zskvali m dl vce vlivu, objevoval se i on astji a astji na televizn obrazovce a stal se znmou osobnost. Kdy po pchodu Rus odmtl odvolat sv nzory, vyhnali ho z msta a obklopili fzly. Nezlomilo ho to. Byl zamilovn do svho osudu a zdlo se mu, e i jeho pochod ke zkze je vzneen a krsn. Rozumjte mi dobe, neekl jsem, e byl zamilovn sm do sebe, nbr do svho osudu. To jsou dv docela rozdln vci. Jeho ivot jako by se osamostatnil a ml najednou sv docela vlastn zjmy, kter nebyly toton s Mirkovmi. Tomu km, e se ivot promn v osud. Osud nemnil ani hnout prstem pro Mirka (pro jeho tst, bezpe, dobrou nladu a zdrav), zato Mirek je pipraven udlat vechno pro svj

osud (pro jeho velikost, jasnost, krsu, styl a srozumiteln smysl). Ct se odpovden za svj osud, ale jeho osud se nect odpovden za nho. Ml k svmu ivotu pomr jako socha ke sv soe, anebo romanopisec k romnu. Jednm z nezadatelnch prv romanopisec je, e sm pepracovat svj romn. Kdy se mu nelb zatek, me ho pepsat nebo krtnout. Ale Zdenina existence uprala Mirkovi autorsk prva. Zdena trvala na tom, e zstane na prvnch strnkch romnu a krtnout se nenech. 8. Ale pro se vlastn za ni tak stran styd? Nejvc nasnad je toto vysvtlen: Mirek patil velmi zhy k tm, kte se dali do pronsledovn vlastnho inu, zatmco Zdena je stle vrna zahrad, kde zpvaj slavci. V posledn dob patila dokonce k tm dvma procentm nroda, co vtali rusk tanky. Ano, to je pravda, ale nemyslm, e toto vysvtlen je pesvdiv Kdyby lo jen o to, e vtala rusk tanky, nadval by na ni docela nahlas a veejn a nezapral by, e ji zn. Zdena se na nm provinila nm mnohem horm. Byla okliv. Ale co na tom zleelo, e byla okliv, kdy s n u vc ne dvacet let nespal? Zleelo na tom: Zdenin velik nos vrhal i zdlky stn na jeho ivot. Ped lety ml krsnou milenku. Jednou navtvila Zdenino msto a vrtila se odtud rozmrzel: Prosm t, jak jsi mohl chodit s tou stranou enskou? Prohlsil, e ji znal velmi povrchn a jejich intimn vztah rozhodn popel. Nebylo mu toti neznmo velik tajemstv ivota: eny nehledaj krsn mue. eny hledaj mue, kte mli krsn eny. Mt karedou milenku je proto osudov chyba. Mirek se snail zamst po Zden vechny stopy, a protoe ti, co mli rdi slavky, ho m dl vc nenvidli, doufal, e Zdena, kter dlala piln kariru stranick funkcionky, na nho rychle a rda zapomene. Ale mlil se. Mluvila o nm vdy, vude a pi kad pleitosti. Kdy ji neastnou nhodou potkal ve spolenosti, spchala uplatnit za kadou cenu njakou vzpomnku, z n by bylo zejm, e ho kdysi dvrn znala. Zuil. Kdy tu enskou tak nenvid, ekni mi, pro jsi s n chodil? zeptal se ho jednou jeho ptel, kter ji znal. Mirek mu zaal vysvtlovat, e byl tehdy dvacetilet blb kluk a ona o sedm let star. Byla ven, obdivovan, vemocn! Znala se s kdekm na stednm vboru strany! Pomhala mu, tlaila ho dopedu, seznamovala s vlivnmi lidmi! Byl jsem karirista, ty vole! kiel: Rozum, agresvn mladik karirista! Proto jsem se na ni povsil a bylo mi jedno, e je eredn! 9. Mirek nemluv pravdu. Pesto, e plakala nad smrt Masturbova, nemla Zdena ped ptadvaceti lety dn vznamn styky a nebyla s to pomoci ke karie sob ani nikomu jinmu. Tak pro si to vyml? Pro le? Dr jednou rukou volant, ve zptnm zrctku vid auto tajnch policist a najednou rudne. Vybavila se mu naprosto neekan vzpomnka: Kdy mu po jejich prvnm milovn vytkla, e se choval pli intelektulsky, chtl dalho dne napravit dojem a projevit bezprostedn, nespoutanou ve. Ne, to nen pravda, e zapomnl na vechny jejich souloe! Tuhletu vid te ped sebou pln jasn: Pohyboval se na n s pedstranou divokost, vydval ze sebe dlouh vriv zvuk, jako kdy pes zpas s papuem svho pna, a dval se pitom (s mrnm divem) na nijak pod nm le velice klidn, tie a skoro lhostejn. Autem se ozvalo to ptadvacet let star vren, nesnesiteln zvuk jeho poddanosti a otrock snaivosti, zvuk jeho ochoty a pizpsobivosti, jeho smnosti a mizrie. Ano, je to tak: Mirek je s to se prohlsit za kariristu, jen aby nemusil piznat pravdu: chodil se eredou, protoe si na hezkou enu netroufal. Neoceoval se vc ne na Zdenu. Ta slabost, ta bda, to bylo to tajemstv, co skrval. Autem se ozvalo zuiv vren vn a ten zvuk ho usvdoval, e Zdena je jen magick obraz, kter by chtl zashnout, aby v nm zniil sv nenvidn mld. Zastavil se ped jejm domem. Vz, kter ho sledoval, zastavil za nm.

10. Historick udlosti napodobuj vtinou bez talentu jedna druhou, ale zd se mi, e v echch zinscenovala historie nevdan experiment. Nepovstala tam podle starch recept jedna skupina lid (tda, nrod) proti jin, ale lid (jedna generace lid) se vzbouili proti vlastnmu mld. Snaili se dohonit a zkrotit svj vlastn in a mlem se jim to bylo podailo. V edestch letech zskvali m dl tm vce vlivu a na potku roku 1968 mli u tm vechen vliv. Tomu poslednmu obdob se k veobecn prask jaro: strci idyly musili odmontovat mikrofony ze soukromch byt, hranice byly oteveny a noty utekly z partitury velk Bachovy fugy, zpvajce si kad po svm. To bylo neuviteln vesel, to byl karneval! Rusko, kter pe velkou fugu pro celou zemkouli, nemohlo pipustit, aby se mu nkde rozutekly noty. Dne 21. srpna 1968 poslalo do ech plmilinovou armdu. V zpt nato opustilo zemi asi 120.000 ech a z tch, co zstali, musilo asi 500.000 odejt ze svch zamstnn do dlen ztracench v krajin, k bcm psm venkovskch fabrik, za volanty kamin, tedy na takov msta, odkud u nikdy nikdo neusly jejich hlas. A aby ani stn patn vzpomnky neruil zemi z jej znovu obnoven idyly, bylo teba prask jaro i pchod ruskch tank, tu skvrnu na krsnch djinch, uinit nim. Proto dnes u nikdo v echch nepipomn vro 21. srpna a jmna lid, kte povstali proti vlastnmu mld, jsou vykrabvna peliv z pamti zem jako chyba ze koln lohy. I Mirka takto vykrabali. Stoup-li te po schodech ke Zdeninm dvem, je to vlastn jen bl skvrna, jen kus ohranienho przdna, kter se pohybuje vzhru spirlou schodit. 11. Sed naproti Zden, ruka se mu houpe na psce. Zdena se dv stranou, vyhb se jeho om a mluv pekotn: Nevm, pro jsi pijel. Ale jsem rda, es pijel. Mluvila jsem se soudruhy. Je pece nesmysl, abys skonil svj ivot jako ndenk na stavb. Urit, vm to, strana peci tebou jet nezavela dvee. Jet je pod as. Zeptal se, co by ml udlat. Mus je zadat o slyen. Ty sm. Mus sm udlat prvn krok. Vdl, o jde. Dvaj mu vdt, e m jet poslednch pt minut as, aby nahlas prohlsil, e se zk veho, co kal a dlal. Zn tenhle obchod. Jsou ochotni prodat lidem budoucnost za jejich minulost. Budou ho nutit, aby promluvil zkrouenm hlasem do televize a vysvtlil nrodu, e se mlil, kdy mluvil proti Rusku a slavkm. Budou ho nutit, aby od sebe odkopl svj ivot a stal se stnem, lovkem bez minulosti, hercem bez role, a aby ve stn promnil i svj odkopnut ivot, roli oputnou hercem. Takto, promnnho ve stn ho pak nechaj t. Dv se na Zdenu: Pro mluv tak pekotn a nejist? Pro se dv stranou a vyhb se jeho om? Je mu to a pli jasn: Pipravila pro nho past. Jedn z poven strany nebo policie. M za kol ho pemluvit ke kapitulaci. 12. Ale Mirek se ml! Nikdo Zdenu nepovil, aby s nm vyjednvala. Ach ne, dnes by u nikdo z mocnch nepijal Mirka ke slyen, ani kdyby o to sebevc prosil. Je u pozd. Jestli ho Zdena pesto nabd, aby nco udlal ve svj prospch, a tvrd, e mu to vzkazuj soudruzi z nejvych mst, je to jen z bezradn a zmaten touhy mu njak pomoci. Mluv-li pitom tak pekotn a uhb-li ped nm oima, nen to proto, e dr v ruce nastraenou past, ale e m ruce pln przdn. Rozuml j vbec kdy Mirek? Vdycky si myslil, e je Zdena tak zuiv vrn stran, protoe je politick fanatik. Nebyla to pravda. Zstala vrn stran, protoe milovala Mirka. Kdy ji opustil, netouila po niem ne dokzat, e vrnost je hodnota nad vechny jin. Chtla dokzat, e on je ve vem nevrn a ona ve vem vrn. To, co se jevilo jako politick fanatismus, byla jen zminka, parabola, manifest vrnosti, ifrovan vitka zklaman lsky. Pedstavuji si, jak ji jednoho srpnovho rna vzbudil stran hluk letadel. Vybhla na ulici a rozruen lid j ekli, e rusk vojsko obsadilo echy. Vybuchla v hysterick smch. Rusk tanky pijely potrestat vechny nevrn! Konen uvid Mirkovu zkzu! Konen ho uvid na kolenou! Konen se bude moci k nmu sklonit jako ta, kter v, co je vrnost, a pomoci mu. Rozhodl se, e peru brutln rozhovor, kter se dal nesprvnm smrem: V, e jsem ti kdysi poslal spoustu dopis. Chtl bych si je vzt.

Zvedla pekvapen hlavu: Dopisy? Ano, moje dopisy. Musel jsem ti jich tehdy poslat aspo stovku. Ano, tv dopisy, j vm, k a najednou u vbec neuhb zrakem a dv se mu pevn do o. Mirek m nepjemn pocit, e mu vid a do hloubi due a v pln pesn, co chce a pro to chce. Dopisy, ano, tvoje dopisy, opakuje, nedvno jsem je znovu etla. kala jsem si, jak je to mon, e jsi byl schopen takov exploze citu. A jet nkolikrt opakuje ta slova exploze citu, a nek je rychle a pekotn, ale pomalu a rozvn, jako by mila na cl, kter nechce minout, a nespout z nho oi, jakoby chtla zaznamenat, jestli se j podailo zashnout cl. 13. Na prsou se mu houpe ruka obalen v sde a tve ho pl, jako by dostal polek. Ach ano, jeho dopisy musily bt hrozn sentimentln. Jak by ne! Musil si pece za kadou cenu dokzat, e to nen jeho slabost a bda, ale lska, co ho k n ve! A jen opravdu nesmrn ve mohla ospravedlnit vztah k t oklivec. Napsal jsi mi, e jsem tvoje spolubojovnice, vzpomn? Je-li to vbec mon, rudne jet vc. To nekonen smn slovo boj. Co byl jejich boj? Sedli na nekonench schzch, mli na zadcch puche, ale ve chvli, kdy povstali ze idle, aby pronesli njak velmi radikln mnn (tdnho neptele je teba jet vc potrestat, tu i onu mylenku formulovat jet nestupnji), mli pocit, e se podobaj postavm z hrdinskch obraz: on pad k zemi, v ruce pistoli a krvavou rnu na pai, a ona, rovn s bambitkou v ruce, kr vped, tam kam on u nestail dojt. Ml tehdy jet ple plnou opodn pubertln vyrky, a aby ji nebylo vidt, nasadil si na tv masku vzpoury. Vyprvl vem, e se rozeel navdy se svm otcem, kter byl rolnk. Plivl pr do tve stalet vesnick tradici, kter lp na pd a na majetku. Lil scnu hdky a dramatick odchod z domova. Nebylo na tom zbla pravdy. Kdy se dnes ohldne dozadu, nevid tam ne legendy a li. Byl jsi tehdy jin lovk ne dnes, k Zdena. A on si pedstavil, jak odv s sebou ten balk dopis. Zastav u nejbli popelnice, vezme ty dopisy ttiv do dvou prst, jako by to byl papr zamazan od hoven, a hod je mezi odpadky. 14. K emu by ti ty dopisy byly? ptala se. Pro je vlastn chce? Nemohl j ct, e je chce hodit do popelnice. Nasadil melancholick hlas a zaal j vyprvt, e je ve vku, kdy se ohl zptky. (Bylo mu trapn, kdy to kal, zdlo se mu, e jeho pohdka zn nepesvdiv, a stydl se.) Ano, ohl se zptky, protoe dnes u zapomnl, jak byl, kdy byl mlad. V, e ztroskotal. Chtl by proto poznat, odkud vyel, aby si mohl lpe uvdomit, kde se dopustil chyby. Proto se chce vrtit ke sv korespondenci se Zdenkou, v n je tajemstv jeho mld, zatk a jeho vchodiska. Vrtla hlavou: Nikdy bych ti je nedala. Chtl bych si je jen vypjit, lhal. Vrtla stle hlavou. Myslil na to, e nkde v jejm byt, kousek od nho, jsou jeho dopisy, kter me dvat kdykoli komukoli st. Pipadalo mu nesnesiteln, e kus jeho ivota zstal v jejch rukou a ml chu ji uhodit do hlavy tkm sklennm popelnkem, kter leel na stolku mezi nimi, a dopisy si odnst. Msto toho j znovu vysvtloval, e se ohl zptky a chce poznat, odkud vyel. Zvedla k nmu oi a umlela ho pohledem: Nikdy bych ti je nedala. Nikdy. 15. Kdy ho vyprovzela ped dm, ob auta stla zaparkovan jedno za druhm ped Zdeninm domem. Fzlov se prochzeli po protjm chodnku. Zastavili se te v chzi a dvali se na n. Ukzal j je: Tihle dva pni mne sleduj celou cestu. Opravdu? ekla nedviv a z jejho hlasu bylo slyet nsiln zdrazovanou ironii: Vichni t pronsleduj? Jak me bt tak cynick a tvrdit mu do o, e dva mui, kte si je okzale a drze prohlej, jsou jen nhodn chodci?

Je jen jedin vysvtlen. Hraje jejich hru. Hru, kter spov v tom, e se vichni tv, jako by dn tajn policie neexistovala a nikdo nebyl pronsledovn. Fzlov pechzeli mezitm silnici ke svmu autu a ped zrakem Mirka a Zdeny do nho nasedali. Mj se pkn, ekl Mirek a u se na ni nepodval. Usedl k volantu. V zrctku vidl auto fzl, jak se rozjd za nm. Zdenu nevidl. Nechtl ji vidt. Nechtl ji u nikdy vidt. Nevdl proto, e stla na chodnku a dlouho se za nm dvala. Mla polekanou tv. Ne, nebyl to cynismus, kdy odmtala vidt v much na protjm chodnku fzly. Padl na ni strach z vc, kter ji perstaly. Chtla zakrt pravdu ped nm i ped sebou. 16. Mezi nm a autem fzl se nhle objevil erven sportovn vz zen divokm jezdcem. Mirek lpl na plyn. Vjdli prv do malho msta. Silnice zatela. Mirek si uvdomil, e ho v tto chvli pronsledovatel nevid, a zahnul do mal uliky. Brzdy zaskply a kluk, kter chtl prv pechzet ulici, tak tak uskoil. Zptnm zrctkem vidl mihnout se po hlavn silnic erven auto. Ale vz pronsledovatel jet nepejel. Podailo se mu zahnout rychle do dal ulice, a tak jim zmizet z dohledu definitivn. Vyjel z msta silnic, kter ubhala docela jinm smrem. Dval se zrctkem za sebe. Nikdo ho nensledoval, silnice byla przdn. Pedstavil si uboh fzly, jak ho hledaj a jak se boj, e jim nelnk vynad. Nahlas se zasml. Zpomalil jzdu a rozhlel se po krajin. Nikdy se vlastn po krajin nerozhlel. Vdycky nkam jel, aby nco zadil a projednal, take prostor svta se pro nho stal jen msi negativnm, ztrtou asu, pekkou, kter brzdila jeho innost. Kus ped nm se snej zvolna k zemi dv ervenobl pruhovan zvory. Zastavuje. Najednou ct, e je nesmrn unaven. Pro za n vbec jel? Pro chtl zptky ty dopisy? Dopad na nj cel nesmyslnost, smnost, dtinskost jeho cesty. Nevedla ho k n dn vaha nebo praktick zjem, jen nepemoiteln touha. Touha shnout rukou daleko do minulosti a uhodit tam pst. Touha rozezat noem obraz svho mld. Vniv touha, kterou neuml ovldnout a kter ji zstane nenasycena. Ctil se nesmrn unaven. U asi nebude moci odstranit ze svho bytu kompromitujc psemnosti. Dr se mu v patch a u ho nepust. Je pozd. Ano, u je na vechno pozd. Zdlky slyel supn vlaku. U strnho domku stla ena s ervenm tkem na hlav. Pijdl vlak, pomal osobn vlak, z jednoho okna se vyklnl strc s fajfkou a plival okna. Rak se ozvalo zvonn ndranho zvonku a ena s ervenm tkem la k zvorm a otela klikou. Zvory se vznely vzhru a Mirek rozjel auto. Vjdl do vesnice, kter nebyla ne jedinou nekonenou ulic, na jejm konci bylo ndra: mal, nzk, bl dm, vedle nho devn plot, skrze nho bylo vidt nstupit a koleje. 17. Okna ndra jsou zdobena kvtini s begniemi. Mirek zastavil auto. Sed u volantu a dv se na ten dm, okno a erven kvtka. Z dvna zapomenutho asu se mu vynouje obraz jinho blho domu, jeho msy se ervenaly kvtky begni. Je to mal hotel v horsk vesnici a jsou letn przdniny. V okn mezi kvtinami se objevuje velik nos. A dvacetilet Mirek se dv vzhru k tomu nosu a ct v sob nesmrnou lsku. Chce rychle lpnout na plyn a uniknout t vzpomnce. Ale j se nenechm tentokrt oidit a volm tu vzpomnku zptky, abych ji zadrel. Opakuju tedy: V okn mezi begniemi je Zdenina tv s obrovskm nosem a Mirek v sob ct nesmrnou lsku. Je to mon? Ano. A pro by ne? Copak slab neme ctit k okliv skutenou lsku? Vyprv j, jak se vzbouil proti reaknmu otci, ona horl proti intelektulm, maj puche na zadcch a dr se za ruce. Chod na schze, udvaj spoluobany, lou a miluj se. Ona ple nad smrt Masturbova, on vr jak vztekl pes na jejm tle a nemohou jeden bez druhho t. Vykrabval ji z fotografi svho ivota ne proto, e ji nemiloval, ale proto, e ji ml rd. Vymazal ji i se svou lskou k n, vykrbal ji jako propagan oddlen strany vykrbalo Clementise z balknu, na nm Gottwald pronel svou historickou e. Mirek je pepisova djin stejn jako komunistick strana, jako vechny politick strany, jako vechny nrody, jako lovk. Lid ki, e chtj vytvoit lep budoucnost, ale nen to pravda. Budoucnost, to je jen lhostejn przdnota, kter nikoho nezajm, kdeto

minulost je pln ivota a jej tv ns drd, popuzuje, ur, take ji chceme zniit nebo pemalovat. Lid chtj bt pny budoucnosti, jen aby mohli mnit minulost. Bojuj o vstup do laborato, v nich se retuuj fotografie a pepisuj ivotopisy a djiny. Jak dlouho stl u toho ndra? A co znamenalo to zastaven? Neznamenalo nic. Vykrbal ho okamit z mysli, take v tto chvli u nev nic o blm domku s begniemi. U jede zase rychle krajinou a nerozhl se. Prostor svta u je zase jen pekkou, kter zpomaluje jeho innost. 18. Auto, jemu se mu podailo uniknout, bylo zaparkovno ped jeho domem. Oba mui stli opodl. Zastavil vz za jejich autem a vystoupil. Usmvali se na nho skoro vesele, jako by Mirkv nik nebyl ne rozmarn hra, kter je vechny pjemn rozptlila. Kdy el kolem nich, mu s tlustm krkem a naondulovanmi edivmi vlasy se zasml a kvl na nho hlavou. Mirek poctil zkost z t dvrnosti, kter slibovala, e spolu budou nadle spojeni jet tsnji. Nepohnul tv a veel do domu. Otevel klem dvee bytu. Nejdv uvidl syna a jeho pohled pln pemhanho rozruen. Neznm mu v brlch pistoupil k Mirkovi a legitimoval se mu: Chcete vidt povolen prokurtora k domovn prohldce? Ano, ekl Mirek. V byt byli jet dva neznm mui. Jeden stl u psacho stolu, na kterm byly navreny sloupce papr, seit a knih. Bral ty vci jednu po druh do ruky, zatmco druh sedl u stolu a zapisoval, co mu prvn mu diktoval. Mu s brlemi vythl z nprsn kapsy sloen papr a podval Mirkovi: Tady mte nazen od prokurtora a tam, ukzal na oba mue, se pro vs pipravuje seznam zabavench vc. Na zemi bylo rozhzeno mnoho papr, knih, dvee skn byly oteven, nbytek odstaven od zd. Syn se naklonil k Mirkovi a ekl: Pili pt minut po tvm odjezdu. Mui u psacho stolu sepisovali zabaven vci: dopisy Mirkovch ptel, dokumenty z prvnch dn rusk okupace, texty rozbrajc politickou situaci, zpisy ze schzek i nkolik knih. Nejste moc ohledupln ke svm kamardm, ekl mu s brlemi a kvl hlavou k zabavenm vcem. Nen na tom nic, co by bylo proti stav, ekl syn a Mirek vdl, e jsou to jeho, Mirkova slova. Mu s brlemi ekl, e o tom, co je nebo nen proti stav, rozhodne soud. 19. Ti, co jsou v emigraci (je jich sto dvacet tisc), ti, co je umleli a vyhnali z mst (je jich pl milinu), mizej jak prvod vzdalujc se v mlhch, nevidni a zapomenuti. Vzen vak, pestoe ze vech stran obklopeno zdmi, je jevitm djin ndhern osvtlenm. Mirek to dvno v. Pedstava vzen ho po cel posledn rok neodolateln vbila. Tak musela vbit Flauberta sebevrada pan Bovaryov. Ne, romn svho ivota by si nemohl pedstavit s lepm koncem. Statisce ivot chtli vymazat z pamti, aby zstal jen jeden jedin neposkvrnn as neposkvrnn idyly. Ale on se na tu idylu polo celm svm tlem jako skvrna. Zstane na n jako zstala Clementisova epice na hlav Gottwaldov. Dali Mirkovi k podpisu seznam zabavench vc a pak podali jeho i jeho syna, aby li s nimi. Po ron vyetovac vazb byl soud. Mirka odsoudili na est let, jeho syna na dv lta a asi deset jeho ptel dostalo tresty mezi rokem a esti lty vzen.

DRUH ST
Maminka

1. Byla doba, kdy Markta nemla svou tchyni rda. To bylo tehdy, kdy u n s Karlem bydlila (tchn byl tehdy jet naivu) a denn se utkvala s jej hateivost a urlivost. Dlouho to nevydreli a odsthovali se. Co nejdl od matky, bylo tehdy jejich heslo, Ubytovali se ve mst, kter bylo na opanm konci republiky, take se jim podailo vidt Karlovy rodie sotva jednou za rok. Pak jednoho dne tchn zemel a maminka zstala sama. Setkali se s n na pohbu; byla pokorn a neboh a zdlo se jim, e je men, ne bvala. Oba dva mli v hlav vtu: maminko, neme te zstat sama, vezmeme si t k sob. Vta jim znla v hlav, ale pes rty ji nepustili. Tm sp, e na teskliv prochzce den po pohbu, pestoe byla neboh a malik, vytala jim maminka s tonost, kter jim pipadala nevhodn, m vm se na n kdy provinili. Nic ji nikdy nezmn, ekl pak Karel Markt, kdy u sedli ve vlaku. Je to smutn, ale pro mne bude platit stle: daleko od matky. Ale pak ubhala lta, a je-li vskutku pravda, e se maminka nezmnila, zmnila se asi Markta, protoe se j nhle zdlo, e vechno, m j kdysi tchyn ubliovala, byly vlastn jen nevinn hlouposti, kdeto skuten chyby se dopoutla ona, kdy propjovala jejmu peskovn tak nepatinou vhu. Vzhlela tehdy k tchyni jak dt k dosplmu, zatmco nyn se role vymnily: Markta je dospl a maminka se j zd z t velk vzdlenosti mal a bezbrann jak dt. Poctila k n shovvavou trplivost a zaala si s n dokonce dopisovat. Star pan si na to velmi rychle zvykla, odpovdala peliv a vyadovala si dal a dal Marktiny dopisy, o kterch prohlaovala, e jedin ony j umouj snet samotu. Vta, kter se narodila pi tatnkov pohbu, jim v posledn dob znovu zaala znt hlavou. A byl to zase syn, kdo krotil snainu dobrotivost, a tak msto toho, aby j ekli, maminko, vezmeme si t k sob, pozvali ji, aby u nich strvila tden. Byly velikonoce a jejich desetilet syn odjdl na koln przdniny. Na konci tdne, v nedli, mla pijet Eva. Cel tden krom nedle byli ochotni strvit s maminkou. ekli j: od soboty do soboty bude u ns. V nedli nco mme. Nkam jedeme. Nic uritjho j neekli, protoe nechtli pli mluvit o Ev. Karel j to jet dvakrt zopakoval v telefonu: Od soboty do soboty. V nedli nco mme, nkam jedeme. A maminka jim kala: Ano, dti, jste moc hodn, to vte, odjedu, jak si to budete pt. Jen kdy na chvilku uniknu sv samot. A v sobotu veer, kdy se s n Markta chtla domluvit, v kolik hodin j maj ztra rno vzt na ndra, maminka prost a jednodue prohlsila, e odjede v pondl. Markta se na ni pekvapen podvala a maminka pokraovala: Karel mi kal, e v pondl u nco mte, e nkam jedete, a tak e u musm v pondl rno zmizet. Markta samozejm mohla ci, maminko, zmlila ses, my jedeme u ztra, ale nenala k tomu odvahu. Nebyla s to si rychle vymyslit, kam jedou. Pochopila, e pipravili svou vmluvu velmi ledabyle, neekla nic a smila se s tm, e maminka u nich zstane i v nedli. Utovala se, e chlapcv pokoj, ve kterm ji ubytovali, je na opanm konci bytu a e je maminka nebude vyruovat. Prosm t, nebu zl, napomnala Karla: Vdy se na ni podvej. Je to nebotko. Svr se mi nad n srdce. 2. Karel odevzdan pokril rameny. Markta mla pravdu: maminka se opravdu zmnila. Byla se vm spokojena, byla za vechno vdn. Karel oekval marn chvli, kdy se kvli nemu stetnou. Jednou na prochzce se zadvala do dlky a ekla: Co je to za pknou blou vesniku? Nebyla to vesnika, byly to patnky. Karla zachvtila ltost nad tm, jak se mamince zhoril zrak. Ale ta vada zraku jako by vyjadovala nco podstatnjho: co pro n bylo velik, pro ni bylo mal, co pro n byly patnky, pro ni byly domy. Mm-li bt pesn, tenhle rys nebyl na n tak docela nov. Jenome kdysi je rozhooval. Tak napklad jednou obsadily jejich zemi pes noc tanky sousedn zem. To byl takov ok a takov hrza, e dlouho nemohl nikdo myslit na nic jinho. Byl srpen a na jejich zahrdce prv zrly hruky. Maminka u tden ped tm pozvala pana lkrnka, aby si je nepiel otrhat. A pan lkrnk nepiel a ani se neomluvil. Maminka mu to nemohla odpustit a Karla a Marktu to drdilo k nepetnosti. Vichni mysl na tanky, a ty mysl na hruky, vytali j. Pak se brzo odsthovali s mylenkou na jej malichernost. Jenome jsou opravdu tanky dleitj ne hruky? Tak jak as mjel, Karel si uvdomoval, e odpov na tuto otzku nen tak samozejm, jak se mu vdycky zdlo, a zaal tajn sympatizovat s

mamininou perspektivou, v n vpedu je velik hruka a kdesi daleko za n je tank, malink jako slunko sedmiten, kter m kadou chvli vzltnout a zmizet z obzoru. Ach ano, vdy maminka m vlastn pravdu: tank je smrteln a hruka je vn. Kdysi maminka vyadovala, aby o svm synovi vechno vdla, a zlobila se, kdy syn ped n svj ivot skrval. Chtli j tedy tentokrt udlat radost a vyprvt o tom, co dlaj, co se jim pihodilo, co zamlej. Brzy si vak vimli, e maminka je poslouch sp ze zdvoilosti a e na jejich vyprvn navazuje poznmkou o svm pudlkovi, kterho nechala po dobu sv neptomnosti na starost sousedce. Dv by to byl povaoval za egocentrismus nebo za malichernost, ale dnes vdl, e tomu tak nen. Uplynulo vc asu, ne tuili. Maminka odloila marlskou hl svho matestv a odela do jinho svta. Kdy s n byli na prochzce, chytila je vichice. Dreli ji kad z jedn strany pod pa a musili ji doslova nst, vtr by ji byl odvl jako prko. Karel vnmal dojat ve sv ruce jej nepatrnou vhu a chpal, e maminka pat do e jinch bytost: mench, lehch a odfouknutelnjch. 3. Eva pijela po poledni. Na ndra pro ni jela Markta, protoe ji povaovala za svou. Nemla rda Karlovy ptelkyn. S Evou to vak bylo jin. Evu toti poznala dv ne Karel. Bylo to asi ped esti lety. Jeli si s Karlem odpoinout do lzeskho msta. Markta chodila obden do sauny. Kdy tam jednou sedla zpocen s dalmi dmami na devn lavici, vela dovnit vysok nah dvka. Usmly se na sebe, i kdy se neznaly, a dvka Marktu po mal chvli oslovila. Protoe byla velmi bezprostedn a Markta zas velmi vdn za projev ptelstv, rychle se skamardily. Markta byla zasaena kouzlem Eviny podivnosti: U to, jak ji hned oslovila! Jako by si tam spolu daly schzku! Vbec neztrcela as tm, e by nejdve, jak se slu a pat, zavedla e na to, e sauna je zdrav a e je po n hlad, nbr zaala hned mluvit o sob asi tak, jak to dlaj lid, kte se seznamuj pomoc inzertu a sna se v prvnm dopise vysvtlit budoucmu partneru v hutn zkratce, kdo jsou a jac jsou. Kdo je tedy Eva podle vyjden Evy? Eva je vesel lovec mu. Nelov je vak pro manelstv. Lov je tak, jako mui lov eny. Lska pro ni neexistuje, nbr jen ptelstv a senzualita. Proto m mnoho ptel: mui se neboj, e si je chce vzt, a eny se nehoj, e by je chtla pipravit o manele. Ostatn, kdyby se jednou vdala, manel by byl jej ptel, ktermu by ve dovolovala a nic by po nm nechtla. Kdy to Markt vechno povdla, prohlsila, e m Markta krsnou kostru a e je to velice vzcn, protoe podle Evy mlokter ena m skuten krsn tlo. Ta chvla z n vyletla tak upmn, e z n Markta poctila vt radost, ne kdyby j lichotil mu. Ta dvka j zamotala hlavu. Markta mla pocit, e vstoupila do e upmnosti, a dala sis Evou schzku za dva dny ve stejnou dobu v saun. Pozdji s n seznmila Karla, ale ten u zstal v tomto ptelstv vdycky tm druhm. Je u ns Karlova maminka, ekla j Markta omluvn, kdy ji vezla od ndra. Pedstavm t jako svou sestenici. Snad ti to nebude vadit. Naopak, ekla Eva a vydala si od Markty nkolik zkladnch daj o jej rodin. 4. Maminka se nikdy valn nezajmala o pbuzenstvo snachy, ale slova sestenice, nete, teta, vnuka ji hla: byl to dobr okruh dvrnch pojm. A znovu se j potvrdilo, co u dvno vdla: jej syn je nenapraviteln podivn. Jako by mu maminka mohla peket, kdy se tu setkvaj s pbuznou! Rozum jim, e si chtj povdat sami. Ale aby ji kvli tomu vyhnli o den dv pry, to je pece nesmysl. Natst ona u v, jak na n. Prost se rozhodla, e si popletla domluvu, a skoro se pak bavila tm, jak j hodn Markta neum ct, e by mla odjet u v nedli. Ano, mus uznat, e jsou te hodnj, ne bvali. Ped lety by j byl Karel nemilosrdn ekl, e m odjet. Tm malm podvodem jim vera vlastn udlala dobrou slubu. Aspo si jednou nebudou musit dlat vitky, e maminku vyhnali zbyten o den dv do jej samoty. Ostatn je velmi rda, e novou pbuznou poznala. Je to moc mil dve. (Hrozn j kohosi pipomn. Ale koho?) Po cel dv hodiny musela odpovdat na jej dotazy. Jak se maminka esala, kdy byla dve? Nosila cop. No ovem, to bylo jet za starho Rakouska Uherska. Vde byla hlavn msto. Maminino gymnzium bylo esk a maminka byla vlastenka. Mla chu zazpvat jim nkter vlasteneck psn, kter tehdy zpvvali. Anebo bsn! Urit by si jich jet hodn pamatovala nazpam. Hned po vlce (no ovem, po prvn svtov vlce v roce 1918, kdy vznikla samostatn

republika, mj boe, ta sestenice nev, kdy vznikla republika!) maminka recitovala bse na slavnostnm shromdn ve kole. Slavil se konec rakousk e. Slavil se samostatn stt! A najednou, pedstavte si, u posledn sloky se j zatmlo ped oima a ona nevdla, jak dl. Mlela, pot j zrosil elo, myslela, e se propadne hanbou: A tu se najednou, docela neekan, rozeznl velik potlesk! Vichni si myslili, e bse u skonila, nikdo nepoznal, e zvren strofa chyb! Ale maminka byla pesto zoufal a tak stran se stydla, e utekla na zchod a tam se zamkla a sm pan editel tam za n pibhl a dlouho buil na dvee a prosil ji, a neple, a vyjde ven, e mla pece velik spch. Sestenice se smla a maminka se na ni dlouze zadvala: Vy mi kohosi pipomnte, boe, koho vy mi pipomnte Ale po vlce jsi u pece nechodila do koly. namtl Karel. To snad musm vdt j, kdy jsem chodila do koly, ekla maminka. Maturovalas pece v poslednm roce vlky. To bylo jet za Rakouska Uherska. Musm vdt, kdy jsem maturovala, zlobila se maminka. Ale v u v t chvli, e se Karel neml. Opravdu, maturovala za vlky. Tak odkud se j vzala ta vzpomnka na slavnostn shromdn po vlce? Maminka najednou znejistla a odmlela se. A v tom krtkm tichu se ozval hlas Markty. Oslovila Evu a jej e se netkala mamininy recitace ani roku 1918. Maminka se ct oputna ve svch vzpomnkch, zrazena nhlm nezjmem i selhnm sv pamti. Bavte se tu, dti, jste mlad a mte si co povdat, ekla jim a plna nhlho neuspokojen odela do vnukova pokoje. 5. Kdy Eva dvala mamince otzku za otzkou, dval se na ni Karel s dojatou sympati. Zn ji u deset let a vdycky byla takov. Bezprostedn a odvn. Seznmil se s n (to bydlil jet s Marktou u svch rodi) skoro stejn rychle, jako se s n seznmila o pr let pozdji jeho ena. Dostal jednoho dne do zamstnn dopis od neznm dvky. Pr ho zn od vidn a rozhodla se mu napsat, protoe pro ni dn konvence nic neznamenaj, kdy se j njak mu lb. Karel se j lb a ona je ena-lovec. Lovec nezapomenutelnch zitk. Lsku neuznv. Jen ptelstv a senzualitu. Do dopisu byla vloena fotografie nah dvky ve vyzvav pze. Karel se nejdv bl odpovdt, nebo usoudil, e si z nho nkdo dl blzny. Ale nakonec mu to nedalo. Napsal dvce na urenou adresu a pozval ji do bytu svho ptele. Eva pila, dlouh, huben a patn obleen. Vypadala jak vythl mladk obleen do babiinch at. Usedla si naproti nmu a vyprvla mu, e pro ni konvence nic neznamenaj, kdy se j njak mu lb. e uznv jen ptelstv a senzualitu. Jej tv byla pikryta nejistotou a silm a Karel k n ctil sp jaksi bratrsk soucit ne touhu. Ale pak si ekl, e je koda kad pleitosti: Je to ndhern, povzbudil ji, kdy se setkaj dva lovci. Byla to prvn slova, ktermi konen peruil dvino pekotn vyznn a Eva rzem pookla, jako by s n spadla tha situace, kterou skoro tvrt hodiny hrdinsky nesla docela sama. ekl j, e je krsn na t fotografii, co mu poslala, a zeptal se (provokujcm hlasem lovce), jestli ji vzruuje se ukazovat nah. Jsem exhibicionistka, ekla stejnm tnem, jako by piznvala, e je basketbalistka. ekl j, e by ji chtl vidt. astn se vypjala a zeptala se ho, jestli m v byt gramofon. Ano, gramofon tu byl, ale ptel ml jen samou klasickou hudbu, Bacha, Vivaldiho a Wagnerovy opery. Karlovi pipadalo divn, e by se dvka svlkala pi zpvu Izoldy. Eva byla s deskami tak nespokojena. Nen tu dn pop? Ne, nebyl tu pop. Nebylo vyhnut, nakonec musil poloit na gramofon Bachovu klavrn suitu. Sedl si do kouta mstnosti, aby ml pehled. Eva se pokouela pohybovat do rytmu a po chvli ekla, e pi thle hudb to nejde. Svlkej se a nemluv! zavolal na ni psn. Nebesk Bachova hudba naplovala pokoj a Eva poslun pokraovala v kroucen bok. Netanenost hudby inila jej vkon zvlt namhav a Karlovi se zdlo, e cesta od prvnho odhozen svetku k poslednmu odhozen kalhotek mus bt pro ni nekonen. Klavr znl pokojem, Eva se kroutila v tanench pohybech a shazovala na zem kus po kuse svj odv. Na Karla se pi tom ani nepodvala. Byla zcela soustedna na sebe a na sv pohyby jako houslista, kter hraje zpamti tkou skladbu a nesm se

rozptlit pohledem do publika. Kdy u byla cel nah, otoila se, opela se elem o stnu a rukou se chytla mezi nohama. Karel se rzem svlkl t a pozoroval u vytren chvjc se zda masturbujc dvky. Bylo to ndhern a nen nic pochopitelnjho, ne e nedal od t doby na Evu dopustit. Ostatn byla jedin z en, kterou nepopuzovala Karlova lska k Markt. Tv ena mus pochopit, e ji m rd, ale e jsi lovce a e ten lov ji neohrouje. Ale to dn ena stejn nepochop. Ne, dn ena nepochop mue, dodala smutn, jako by sama byla tm nepochopenm muem. Pak Karlovi nabdla, e udl vechno, aby mu pomohla. 6. Vnukv pokoj, do nho maminka odela, byl vzdlen sotva est metr a oddlen jen dvma tenkmi zdmi. Maminin stn byl stle s nimi a Markta se ctila stsnn. Eva byla natst hovorn. Od t doby, co se nevidli, se mnoho udlo: pesthovala se do jinho msta a hlavn: vdala se tam za moudrho starho mue, kter v n nael nenahraditelnou ptelkyni, nebo, jak vme, Eva m velk dar kamardstv, kdeto lsku s jejm sobectvm a hysteri neuznv. Nastoupila tak nov zamstnn. Dost si vydl, ale m se co ohnt. Ztra rno tam mus zase bt. Coe! Tak kdy chce odjet? zdsila se Markta. V pt rno mi jede rychlk. Paneboe, Eviko, to bude muset ve tyi vstvat! To je hrza! a poctila v t chvli ne snad zlost, ale pece jakousi trpkost, e u nich Karlova maminka zstala. Nebo Eva bydl daleko, m mlo asu, a pesto si uetila tuto nedli pro Marktu, kter se j te neme vnovat, jak si to pedstavovala, protoe pzrak Karlovy maminky je tu stle s nimi. Markta pila do patn nlady, a protoe jedna nepjemnost pivol vdycky dal, zazvonil v t chvli telefon. Karel zvedl sluchtko. Jeho hlas byl nejist, odpovdi podezele lakonick a mnohoznan. Markt se zdlo, e vol slova opatrn, aby skryl smysl svch vt. Byla si jista, e si s njakou enou domlouv schzku. Kdo to byl? zeptala se. Karel odpovdl, e kolegyn ze sousednho msta m pijet pt tden a chce s nm nco projednat. Od t chvle Markta nepromluvila ani slovo. Byla tak rliv? Ped lety, v prvnm dob jejich lsky, nepochybn ano. Jenome roky plynuly a to, co dnes prov jako rlivost, je u sp jen zvyk. eknme to jet jinak: Kad milostn vztah spov na nepsanch mluvch, kter milenci uzavou neprozeteln v prvnch tdnech lsky. Jsou jet jako ve snch, ale zrove, ani, to vd, sepisuj jak nesmiiteln advokti podrobn podmnky smlouvy. O milenci, bute opatrni v tch nebezpench prvnch dnech! Budete-li nosit tomu druhmu sndani do postele, budete to musit dlat navky, nechceteli bt obvinni z nelsky a zrady! U v prvnch tdnech se mezi Karlem a Marktou rozhodlo, e Karel bude nevrn a Markta se s tm sm, e vak Markta bude mt prvo bt tou lep a Karel se bude ped n ctit vinen. Nikdo nevdl lpe ne Markta, jak je to smutn, bt tm lepm. Byla tm lepm jen proto, e j nic lepho nezbvalo. Markta ovem vdla v hloubi due, e ten telefonick hovor je sm o sob nicotn. Ale nelo o to, co byl, nbr co pedstavoval. Obsahoval ve vmluvn zkratce celou situaci jejho ivota: vechno dl jen kvli Karlovi a pro Karla. Star se o jeho maminku. Seznamuje ho se svou nejlep ptelkyn. Daruje mu ji. Jen kvli nmu a jeho poten. A pro to vechno dl? Pro se sna? Pro jako Sysifos val do kopce ten kmen? A dl, co dl, Karel je duchem jinde. Domlouv si schzku s jinou enou a stle j unik. Kdy chodila na gymnzium, byla nezvldnuteln, nepokojn a skoro pli pln ivota. Star profesor matematiky ji rd kdlil: Vs, Markto, nikdo neuhld! Lituji pedem vaeho manela! Pyn se smla, ta slova j znla jak astn vtba. A pak se j nhle, ani nev jak, dostalo pln jin role, proti jejmu oekvn, proti jej vli i vkusu. A to vechno, e nedvala pozor ten tden, kdy nevdouc sepisovala smlouvu. U ji to nebav, bt pod tou lep. Vechna lta jejho manelstv na ni najednou dopadla jako tk pytel. 7. Markta byla m dl zatrpklej a Karlova tv se pokryla hnvem. Evu pepadla panika. Ctila se odpovdna za jejich manelsk tst a snaila se proto zvenou povdavost rozptlit mraky, kter naplnily mstnost.

Ale bylo to nad jej sly. Karel, popuzen nespravedlnost tentokrt tak oividnou, zaryt mlel. Markta, protoe neumla ovldnout svou zatrpklost ani snst manelv hnv, vstala a odela do kuchyn. Eva se snaila mezitm pesvdit Karla, aby nekazil verek, na kter se vichni tak dlouho tili. Ale Karel byl nesmiiteln: Jednou pijde chvle, kdy lovk u dl neme. U jsem unaven! Pod jsem z neho obalovvn. U m to nebav, pod se ctit vinen! Kvli takov blbosti! Kvli takov blbosti! Ne, ne. Nemu ji u vidt. Vbec ji u nemu vidt. Pokraoval takto stle dokola a Eviny prosebn pmluvy odmtal slyet. Nechala ho tedy samotnho a odela za Marktou, kter se krila v kuchyni a vdla, e se stalo nco, co se nemlo stt. Eva j dokazovala, e ten telefon pece nijak neopravuje jej podezen. Markta, kter v hloubi due vdla, e nen tentokrt v prvu, odpovdala: Kdy j u dl nemu. Je to pod stejn. Rok co rok, msc co msc, pod jen sam ensk a sam li. J u jsem unavena. Unavena. J u toho mm dost. Eva pochopila, e s obma maneli je obdobn nesnadn e. A rozhodla se, e onen nejasn zmr, s nm sem pijela a o jeho estnosti si nebyla zprvu jista, je sprvn. M-li jim pomoci, nesm se bt jednat samostatn. Ti dva se maj rdi, ale potebuj, aby z nich nkdo sal bemeno, kter nesou. Aby je osvobodil. Pln, s kterm sem pijela, nen proto jen v jejm vlastnm zjmu (ano, to bylo nepochybn, e byl pedevm v jejm zjmu, a prv tm se trochu trpila, protoe vi svm ptelm nechtla nikdy jednat jako sobec), ale i v zjmu Markty a Karla. Co mm dlat? ekla Markta. Jdi za nm. ekni mu, a se nezlob. Ale j ho nemu vidt. Vbec ho nemu vidt. Tak sklop oi. Bude to o to dojemnj. 8. Verek je zachrnn. Markta vytahuje slavnostn lhev a podv ji Karlovi, aby jako startr na Olympid zahjil velkm odztkovnm zvren bh. Vno tee do t sklenic a Eva kr houpavm krokem ke gramofonu, vybr desku a pak u za zvuku hudby (nen to tentokrt Bach nbr Ellington) nepestv krouit pokojem. Mysl, e maminka u sp? pt se Markta. Snad by bylo rozumnj dt j dobrou noc, radil Karel. Kdy j pjde dt dobrou noc, ona se zas rozpovd a dal hodina je pry. V, e Eva brzo rno vstv! Markt se zd, e u dnes ztratili pli mnoho asu. Bere ptelkyni za ruku a msto za maminkou odchz s n do koupelny. Karel zstv v pokoji jen s hudbou Ellingtona. Je rd, e se mrak hdky rozplynul, ale na prbh veera se net. Ta mal phoda s telefonem mu nhle odhalila, co si odmtal piznat: je unaven a do nieho se mu nechce. U ped mnoha lety ho Markta pimla, aby se miloval dohromady s n i se svou milenkou, na ni rlila. Zatoila se mu tehdy hlava vzruenm nad tou nabdkou! Ale mnoho radosti mu ten veer nepinesl. Naopak, byla to hrozn nmaha! Dv eny se ped nm lbaly a objmaly, ale ani na okamik nepestvaly bt sokynmi bedliv sledujcmi, kter z nich se vnuje vc a ke kter je nnj. Vil opatrn kad sv slovo, odmoval kad dotek a vce ne milencem byl diplomatem, zkostliv ohleduplnm, pozornm, slunm a spravedlivm. Stejn neuspl. Jednu chvli se uprosted milovn rozplakala milenka, podruh upadla do hlubokho mlen Markta. Kdyby byl mohl uvit, e Markta vyadovala jejich mal orgie z ir smyslnosti jako ta hor z nich dvou byl by se z nich byl jist radoval. Ale protoe u na zatku bylo stanoveno, e tm horm bude on, vidl v jej prostopnosti jen jej bolestn sebezapen, jej ulechtilou snahu vyhovt jeho polygamnm spdm a promnit je v soust manelskho tst. Je navdy poznamenn pohledem na rnu jej rlivosti, kterou otevel v potcch jejich lsky. Kdy ji vidl, jak se lb s jinou enou, chtlo se mu ped n pokleknout a odproovat ji. Ale copak jsou prostopn hry cvienm v kajcnosti? A tak ho jednou napadlo, e m-li bt milovn ve tech vesel, nesm mt Markta pocit, e potkv svou sokyni. Mus si pivst svou vlastn ptelkyni, kter Karla nezn a nem o nho zjem. Proto

vymyslil to lstiv setkn Markty a Evy v saun. Pln se zdail: z obou en se staly ptelkyn, spojenkyn, spiklenky, kter ho znsilovaly, hrly si s nm, bavily se na jeho et a spolen po nm touily. Karel doufal, e se Ev poda vytlait bolavost lsky z Marktiny mysli a on bude moci konen bt voln a neobalovn. Ale te zjiuje, e co bylo ped lety stanoveno, ned se nijak zmnit. Markta je stle stejn a on je stle obalovan. Tak pro vbec seznamoval Evu s Marktou? Pro ses nimi miloval? Kad jin by u dvno uinil Marktu veselou, smyslnou a astnou. Kad krom Karla. Pipadal si jak Sysifos. Jak Sysifos? Copak se k nmu ped chvl nepirovnvala Markta? Ano, oba manel se za ta lta stali dvojaty, mli stejn slovnk, stejn pedstavy i stejn dl. Oba si darovali Evu jeden druhmu, aby ho uinili astnm. Oba si pipadali, e val do kopce kmen. Oba jsou unaveni. Karel slyel zvuk plouchajc vody z koupelny i smch obou en a uvdomil si, e nikdy nemohl t tak, jak chtl, mt eny, kter chtl, a mt je tak, jak je chtl mt. Chtlo se mu utci nkam, kde by si mohl uvinout svj vlastn pbh, sm, po svm a bez dohledu milujcch o. A vlastn ani nestl o to, vinout si njak pbh, chtl bt prost sm. 9. To nebylo rozumn, e Markta, ponkud neprozrav netrpliv, nechtla u dt mamince dobrou noc a pedpokldala, e sp. Mamininy mylenky se bhem pobytu u syna dostaly do vtho pohybu a dnes veer se staly zvl neposedn. Zavinila to ta sympatick pbuzn, kter j pod kohosi pipomn z jejho mld. Koho j to jen pipomn? Nakonec si pece jen vzpomnla: Nora! Ano, pln stejn postava, stejn dren tla, prochzejcho se po svt na krsnch dlouhch nohch. Noe chybla laskavost a skromnost a maminka bvala asto dotena jejm chovnm. Ale na to te nemysl. Dleitj pro ni je, e tu nenadle nala kus svho mld, pozdrav z dlky pl stolet. Raduje se, e vechno, co kdy proila, je stle s n, obklopuje ji v jej samot a hovo s n. I kdy Noru nikdy nemla rda, tila se te z toho, e ji tu potkala, navc zcela zkrocenou, vtlenou do nkoho, kdo je k n uctiv. Hned kdy ji to napadlo, chtla za nimi bet. Ale ovldla se. Vdla velmi dobe, e je tu dnes jen dk lsti a e ti dva blhovci chtli bt se svou pbuznou sami. A si tedy povdaj o svch tajemstvch. Ona se tu ve vnukov pokoji vbec nenud. M tu pleten, m tu ten a hlavn m pod na co myslet. Karel j zamotal hlavu. Ano, ml pln pravdu, samozejm, maturovala jet za vlky. Popletla si to. Ten pbh s recitac a zapomenutou posledn strofou se udl nejmn o pt let dve. Pan editel opravdu buil na dvee zchodu, kam se v pli zamela. Jenome j tehdy bylo sotva tinct let a byla to koln slavnost ped vnonmi svtky. Na podiu stla ozdoben jedlika, dti zpvaly koledy a ona pak recitovala bsniku. Ped posledn strofou se j zatmlo ped oima a ona nevdla, jak dl. Maminka se styd za svou pam. Co m Karlovi ci? M piznat, e si to popletla? Stejn si o n mysl, e u je staenka. Jsou na ni mil, to je pravda, ale mamince neunikne, e se k n chovaj jako k dtti, s jakousi shovvavost, kter se j nelb. Kdyby te dala Karlovi docela za pravdu a ekla, e si spletla vnon dtskou slavnost s politickm shromdnm, vyrostli by zas o pr centimetr a ona by se ctila jet men. Ne, ne, tu radost jim neudl. ekne jim, e na t slavnosti po vlce opravdu recitovala. Byla u sice po maturit, ale pan editel si ji pamatoval jako nejlep recittorku a pozval ji, aby pila jako bval studentka pednst bse. To byla velk pocta! Ale maminka si ji zaslouila! Byla vlastenka! O tom oni nemaj ani potuchy, jak to bylo, kdy se po vlce rozpadlo Rakousko-Uhersko! Ta radost! Tch psn a tch prapor! A zase mla velkou chu se rozbhnout za synem a za snachou vyprvt jim o svt svho mld. Ostatn ctila se te tm povinna za nimi jt. Je sice pravda, e jim slbila, e je nebude ruit, ale to je jen plka pravdy. Druh plka pravdy je, e Karel nechpal, jak mohla po vlce recitovat na slavnostnm shromdn gymnzia. Maminka je star pan a pam j u tak neslou, neumla to proto synovi hned vysvtlit, ale te kdy si konen vzpomnla, jak to tehdy vechno pesn bylo, neme se pece tvit, e zapomnla na synovu otzku. To by nebylo pkn. Pjde za nimi (stejn nic tak dleitho nemaj, co by si povdali) a omluv se jim: nechce je vyruovat a urit by za nimi u nepila, kdyby se Karel nebyl ptal, jak to, e recitovala na slavnostnm shromdn gymnzia, i kdy, u byla po maturit.

Pak uslyela, e nkdo otvr a zavr dvee. Pitiskla ucho ke stn. Slyela dva ensk hlasy a nov otvrn dve. Pak smch a poutn vody. ekla si, e ob dvata se u asi chystaj k spnku. Je tedy nejvy as, chce-li si se vemi jet trochu povykldat. 10. Maminin pchod, to byla ruka, kterou Karlovi s smvem podval njak vesel Bh. O vc pila vnevas, o to vc pila vhod. Nemusela se nijak omlouvat, Karel ji sm hned zahrnul srdenmi dotazy, co cel odpoledne dlala, jestli j nebylo smutno a pro za nimi nepila. Maminka mu vysvtlovala, e mlad lid si maj vdycky hodn co ct a e star lovk to m vdt a nepekel jim. A to u bylo slyet, jak se do dve hrnou ob hlaholc dvky. Prvn byla Eva, obleen v temn modr koilce, kter j sahala pesn tam, kde konilo ern ohanb. Kdy uvidla maminku, lekla se, ale nemohla u ustoupit, musela se na ni usmt a jt dl do pokoje smrem ke keslu, do nho chtla rychle skrt svou chatrn zahalenou nahotu. Karel vdl, e hned za n jde Markta a tuil, e bude ve veernch atech, co v jejich spolen ei znamenalo, e bude mt jen korle kolem krku a kolem pasu rudou sametovou erpu. Vdl, e by ml nco udlat, aby zabrnil jejmu pchodu a uchrnil maminku leku. Ale co ml udlat? Ml snad zakiet necho sem? Anebo oble se honem, je tu maminka? Mon e se dal najt i chytej zpsob, jak zadret Marktu, ale Karel neml na rozmylenou vc ne jednu, dv vteiny a bhem nich ho nenapadlo vbec nic. Naplnila ho naopak jaksi euforick maltnost a zbavovala ho duchaptomnosti. Neudlal tedy nic, take Markta stanula na prahu mstnosti a byla opravdu nah, jen s korly a erpou kolem pasu. A prv v t chvli se maminka obrtila na Evu a ekla s velmi vldnm smvem: Chystte se u jist spt a j vs tady zdruji. Eva, kter vidla koutkem oka Marktu, kala, e ne, a skoro to kiela, jako by chtla svm hlasem pikrt tlo ptelkyn, kter se te konen vzpamatovala a couvla do pedsn. Kdy se za chvli vrtila, obleena do dlouhho upanu, maminka znovu opakovala, co ped chvl ekla Ev: Markto, j vs tu zdruji, jist byste u chtli spt. Markta by j byla u u pisvdila, ale Karel vrtl vesele hlavou: Kdepak, maminko, jsme rdi, e jsi tu s nmi. A tak jim maminka mohla konen vyprvt, jak to bylo s recitac na slavnostnm shromdn po prvn svtov vlce, kdy se rozpadlo Rakousko Uhersko a pan editel pozval bvalou kyni gymnzia, aby pila pednst vlasteneckou bse. Ob mlad eny nevdly, co maminka povd, ale Karel ji poslouchal se zjmem. Chci upesnit toto tvrzen: Pbh o zapomenut strof ho celkem nezajmal. Slyel ho mnohokrt a mnohokrt ho ji zapomnl. To, Co ho zajmalo, nebyl pbh vypravovan maminkou, ale maminka vypravujc pbh. Maminka a jej svt, kter se podob velik hruce na ni usedl rusk tank jak slunko Sedmiten. Dvee zchodu, do nich bu dobrck pst pana editele, byly v poped a dychtivou nedokavost dvou mladch en nebylo za nimi vbec vidt. To se Karlovi velice lbilo. Pohrdl s potenm na Evu a Marktu. Jejich nahota netrpliv pelapovala pod jejich koilkou a upanem. O to s vt chut kladl dal otzky o panu editeli, o gymnziu, o prvn svtov vlce a nakonec maminku poprosil aby jim zarecitovala vlasteneckou bse, z n zapomnla posledn strofu. Maminka se zamyslila a pak zaala velmi soustedn recitovat bse, kterou pednela na koln slavnosti, kdy j bylo tinct let. Nebyla to tedy vlasteneck bse, ale vere o vnonm stromku a betlmsk hvzd, ale toho nedostatku si nikdo nevmal, ani ona. Myslila jen na to, jestli si vzpomene na vere posledn strofy. A pamatovala si je. Betlmsk hvzda plla a ti krlov doli k jeslikm Byla tm spchem cel rozruen, smla se a vrtla nad sebou hlavou. Eva zaala tleskat. Kdy se na ni maminka podvala, vzpomnla si najednou na to hlavn, co jim pila ci: V, Karle, koho mi vae sestenice pipomn? Noru! 11. Karel se podval na Evu a nemohl uvit, e sly dobe: Noru? Pan Noru? Pamatoval si ze svho dtstv dobe mamininu ptelkyni. Byla to oslniv krsn ena, vysok, s ndhernou tv panovnice. Karel ji neml rd, protoe byla pyn a nepstupn, ale nemohl s n pitom nikdy spustit zrak. Jak je proboha podobnost mezi n a veselou Evou? Ano, pokraovala maminka. Nora! Jen se na ni podvej! Ta vysok postava! I ta chze! I tv! Stoupni si, Evo, ekl Karel.

Eva se bla stoupnout, protoe si nebyla jista, zda j krtk koilka zakrv dostaten ohanb. Ale Karel tak nalhal, e nakonec musila poslechnout. Stla s pipaenma rukama stahovala koilku nenpadn dol. Karel ji napjat pozorovala najednou se mu opravdu zdlo, e se podob Noe. Ta podoba byla vzdlen, tko zachytiteln, zjevovala se jen v krtkch zblescch, kter hned zase zhasnaly, ale kter chtl Karel zadret, protoe touil vidt v Ev krsnou pan Noru trvale a dlouze. Oto se zezadu, poruil j. Eva se nechtla otoit, protoe myslila pod na to, e je pod koilkou nah. Ale Karel trval na svm, pestoe i maminka te protestovala: Neme tady se slenou cviit jak s vojkem! Ne, ne, j chci, aby se otoila zezadu, trval na svm Karel a Eva ho konen poslechla. Nezapomnejme, e maminka velmi patn vidla. Patnky se j jevily jako ddinka, Eva j splvala s pan Norou. Ale stailo pivt oi a Karel by t mohl povaovat patnky za domky. Co mamince nezvidl cel tden jej perspektivu? Pivral tedy oi a vidl ped sebou msto Evy dvnou krasavici. Ml na ni nezapomenutelnou a tajnou vzpomnku. Byly mu asi tyi roky, maminka s pan Norou s nm byli v njakch lznch (nem nejmen tuen, kde to bylo) a on na n ml ekat v przdn atn. Trpliv tam stl, oputn mezi odloenmi enskmi aty. Pak vela do mstnosti vysok, ndhern, nah ena, obrtila se k dtti zdy a nathla se k vku na stn, na nm visel jej koupac pl. Byla to Nora. Nikdy neztratil z pamti obraz toho napnutho nahho tla, vidnho zezadu. Byl malik, dval se na n zdola, ze ab perspektivy, jako kdyby se dnes dval vzhru na ptimetrovou sochu. Byl tsn u nho, a pece mu byl nesmrn vzdlen. Dvojnsobn vzdlen. Vzdlen v prostoru i ase. To tlo se nad nho tyilo daleko do ve a bylo od nho oddleno nedohlednm mnostvm let. Ta dvoj dlka probouzela v tyletm chlapci zvra. Poctil ji te v sob znovu s nesmrnou intenzitou. Dval se na Evu (stla stle zdy k nmu) a vidl pan Noru. Byl od n vzdlen dva metry a jednu nebo dv minuty. Maminko, ekl, bylo to stran hezk, e sis s nmi pila popovdat. Dvata u ale chtj spt. Maminka skromn a poslun odela a on hned vyprvl obma enm svou vzpomnku na pan Noru. Depl si ped Evu a otoil si ji k sob znovu zezadu, aby mohl jt oima po stopch dvnho chlapekova pohledu. nava byla rzem pry. Strhl ji na zem. Leela na bichu, on depl u jejch pat, klouzal zas pohledem po jejch nohch vzhru k zadku, a pak se na ni vrhl a miloval ji. A bylo mu, jako by ten skok na jej tlo byl skok pes nesmrn as, skok chlapeka, kter se vrh z vku dtstv do vku mue. A tak jak se na n pak pohyboval, dopedu a dozadu, zdlo se mu, e opisuje stle ten pohyb z dtstv do dosplosti a zpt, pohyb od chlapeka, kter se bezmocn dv na obrovsk tlo eny, do mue, kter to tlo svr a krot. Ten pohyb, jen obvykle m sotva patnct centimetr, byl dlouh jak ti desetilet. Ob eny se pizpsobily jeho divokosti a on peel zhy od pan Nory k Markt a pak zase k pan Noe a zase zpt. Kdy u to trvalo velmi dlouho, musil si na chvli vydechnout. Bylo mu ndhern, ctil se siln jako nikdy dve. Lehl si do kesla a dval se na ob eny, kter leely ped nm na irokm gaui. V t krtk chvli malho odpoinku, nevidl ped sebou pan Noru, ale sv dv star ptelkyn, svdkyn svho ivota, Marktu a Evu, a pipadal si jak velk achista, kter prv zdolal soupee na dvou achovnicch. To pirovnn se mu stran lbilo a neuml se zdret, aby je nevyslovil nahlas: Jsem Bobby Fischer! Jsem Bobby Fischer, kiel ve smchu. 12. Zatmco Karel vykikoval, e si pipad jako Bobby Fischer (kter piblin v t dob vyhrl na Islandu achov mistrovstv svta), Eva a Markta leely k sob pititny na gaui a Eva zaeptala sv ptelkyni do ucha: Plat? Markta odpovdla, e plat a pisla se j na rty. Kdy byly ped hodinou spolu samy v koupeln, Eva ji podala, aby nkdy pila na opltku ona na nvtvu k n. Pozvala by ji rda i s Karlem, jenome Karel i Evin manel jsou rliv a nesnesou ptomnost druhho mue. Markt pipadalo v prvn chvli nemon, e by mohla souhlasit, neekla nic, jen se smla. Kdy o pr minut pozdji sedla v pokoji a kolem u j vanuly ei Karlovy maminky, Evina nabdka se stala o to neodbytnj, o se zdla v prvn chvli nepijatelnj. Pzrak Evina manela byl s nimi.

A kdy pak Karel vykikoval, e je tylet chlapec, sedal si na bobek a dval se zespodu na stojc Evu, zdlo se j, jako by se opravdu stval tyletm, jako by ped n utekl, do svho dtstv a ony tu zstaly samotn dv jen s jeho neobyejn vkonnm tlem, tak mechanicky zdatnm, e se zdlo neosobn, vyprzdnn a bylo mu mono pimyslit jakoukoli dui. Teba i dui Evina manela, toho dokonale neznmho mue bez tve a bez podoby. Markta se nechala milovat tm mechanickm muskm tlem, dvala se pak, jak se to tlo vrh mezi Eviny nohy, ale snaila se nevidt tv, aby si mohla myslit, e je to tlo neznmho. Byl to bl masek. Karel nasadil Ev masku Nory, sob masku dtte a Markta mu sejmula hlavu z tla. Bylo to tlo mue bez hlavy. Karel zmizel a stal se zzrak: Markta byla voln a vesel! Chci tm snad potvrdit Karlovo podezen, e jejich mal domc orgie byly pro Marktu a dosud jen sebezapenm a trpenm? Ne, to by bylo plin zjednoduen. Markta skuten touila, tlem a smysly, po ench, je pokldala za Karlovy milenky. A touila po nich i hlavou: posluna vtby starho profesora matematiky, chtla alespo v mezch neastn smlouvy bt iniciativn, rozvern a pekvapovat Karla. Jenome kdy se s nimi ocitla nah na irokm gaui, smysln fantazie j mizely z hlavy a pouh pohled na manela ji vracel zpt do jej role, do role t, kter je lep a j se ubliuje. I kdy byla s Evou, kterou mla rda a na kterou nerlila, ptomnost mue pli milovanho padala na ni tiv a tlumila radost smysl. Ve chvli, kdy mu sejmula hlavu z tla, uctila neznm a opojn dotek svobody. Ta anonymita tl, to byl nhle nalezen rj. S podivnm potenm vyhnla ze sebe svou zrannou a pli bdlou dui a promovala se v pouh tlo bez minulosti a bez pamti, ale o to vc vnmav a lan. Hladila nn Evinu tv, zatmco tlo bez hlavy se na n mohutn pohybovalo. A pak najednou bezhlav tlo ustalo v pohybech a hlasem, kter j nepjemn pipomnl Karla, eklo neuviteln pitomou vtu: Jsem Bobby Fischer! Jsem Bobby Fischer! Bylo to, jako by ji budk probudil ze snu. A to byla ta chvle, kdy se pitiskla k Ev (jako se probuzen sp tiskne k polti, aby se ukryl ped kalnm svtlem dne) a Eva se j zeptala plat? a ona pisvdila, e plat, a pisla se k n. Mla ji vdycky rda, ale dnes poprv ji mla rda vemi smysly, pro ni samu, pro jej tlo a pro jej ki a byla opojena tou tlesnou lskou jak nhlm zjevenm. Leely pak na bichu vedle sebe s mrn nadzvednutmi zadky a Markta ctila na ki, e to nesmrn vkonn tlo na n u zase upr oi a za chvli je zane milovat. Snaila se neslyet hlas, kter tvrdil, e vid krsnou pan Noru, snaila se bt jen neslycm tlem, kter se tiskne k sladk ptelkyni a k jednomu mui bez hlavy. Kdy vechno skonilo, jej ptelkyn usnula v jedin vtein. Markta j zvid ten animln spnek, chce ho dchat z jejch st, chce usnout v jeho rytmu. Pitiskla se k n a zavela oi, aby obelstila Karla, kter usoudil, e ob usnuly, a odeel si lehnout do vedlejho pokoje. Rno o pl pt otevela dvee do jeho lonice. Podval se na ni rozespale. Spi, postarm se o Evu sama, ekla a nn ho polbila. Obrtil se na druh bok a zase u spal. V aut se j Eva znovu zeptala: Tak plat? Markta u nebyla tak rozhodn jako vera. Ano, chtla by pekroit ty star nepsan mluvy. Ano, chtla by pestat bt tou lep. Ale jak to udlat a nezniit lsku? Jak to udlat, kdy m Karla pod tolik rda? Neboj se, ekla Eva, on na to neme pijt. U vs je to tak u zazeno jednou provdy, e jsi to ty, kdo podezr, a ne on. Nemus se vbec bt, e by ho nco napadlo. 13. Eva podimuje v kodrcavm kup, Markta se vrtila z ndra a u zase sp (za hodinu bude musit vstt a chystat se do prce) a na ad je te Karel, aby zavezl maminku k vlaku. Je to rno vlak. Za dalch pr hodin (ale to u budou oba manel v prci) vystoup na nstupit jejich syn, aby udlal definitivn teku za pbhem. Karel je jet naplnn krsnou noc. V dobe, e z dvou i t tisc milovn (kolikrt se vlastn za ivot miloval?) zstanou jen dv ti skuten podstatn a nezapomenuteln, zatmco ostatn jsou jen nvraty, imitace, opakovn i vzpomnn. A Karel v, e verej milovn bylo jedno z tch dvou, t velikch, a je naplnn jakousi nesmrnou vdnost. Veze maminku autem k ndra a maminka celou cestu povd.

Co povd? Pedevm mu dkuje: Ctila se u syna a snachy moc pkn. Za druh mu vyt: Velice se na n provinili. Kdy jet bydlil s Marktou u n, choval se k n netrpliv, asto i hrub, nevmav, maminka se moc trpila. Ano, uznv, e tentokrt byli velmi mil, jin ne jindy. Zmnili se, ano. Ale pro se musili zmnit a tak pozd? Karel poslouch dlouhou litanii vitek (znal ji nazpam), ale nen ani trochu popuzen. Dv se koutkem oka na maminku a je opt pekvapen tm, jak je malik. Jako by cel jej ivot byl proces postupnho zmenovn. Ale co je to vlastn za zmenovn? Je to skuten zmenovn lovka, kter opout sv dospl rozmry a zahajuje tak dlouhou cestu skrze st a smrt do tch dlek, kde u je jen nicotou bez rozmr? Anebo je to zmenovn jen optick klam zpsoben tm, e se maminka vzdaluje, e je jinde ne on, e ji tedy vid z velk dlky a ona se mu jev jak oveka, jak panenka, jak motl? Kdy se maminka na chvli odmlela ve sv vytav litanii, Karel se j zeptal: Co je te vlastn s pan Norou? To v, je to u staenka. Skoro pln slep. Vd ji nkdy? Copak nev? ekla maminka doten. Ob eny se u dvno rozely, uraen, pohdan, a nikdy se nesm. Karel by si to ml pamatovat. A nev, kde jsme to byli s n na przdninch, kdy jsem byl mal chlapec? Jak bych nevdla, ekla maminka a jmenovala jedny esk lzn. Karel je dobe znal, ale nikdy nevdl, e prv v nich byla atna, v n vidl nahou pan Noru. Ml te ped oima mrn pahorkatou krajinu tch lzn, devnou kolondu s vyezvanmi sloupy, dokola kolem kopce s lukami, na nich se psly ovce vyzvnjce zvonci. Do t krajiny si te v duchu vsadil (jako tvrce kol, jen vlepuje vystienou rytinu do jin rytiny) nahou postavu pan Nory a hlavou mu proletla mylenka, e krsa je jiskra, kter vzplane, kdy pes dlku let se sebe nhle dotknou dva rzn vky. e krsa je rozmetn chronologie a vzpoura proti asu. A byl po okraj naplnn tou krsou i pocitem vdnosti za ni. Pak znenadn ekl: Maminko, kali jsme si s Marktou, jestli pece jen nechce s nmi bydlet. Nen to dn problm vymnit byt za trochu vt. Maminka ho pohladila po ruce: Jsi moc hodn, Karle. Moc hodn. Jsem rda, e mi to k. Ale v, mj pudlek je tam u zvykl. A mm tam znm sousedky. Pak nastupuj do vlaku a Karel vybr mamince kup. Vechna se mu zdaj bt pli pln a nepohodln. Nakonec ji posad do prvn tdy a utk za prvodm, aby mu zaplatil pplatek. A jak m penenku v ruce, vytahuje z n stovku a dv ji mamince do dlan, jako by maminka byla dvtko, kter poslaj daleko do svta, a maminka si bere tu stovku, bez divu, samozejm, jako kolaka, zvykl, e j dospl podstr obas njak penze. A pak u se vlak rozjd, maminka je u okna, Karel na nstupiti a mv na ni dlouho, dlouho, a do posledn chvle.

TET ST
Andl

1. Nosoroec je hra Eugena Ionesca, bhem n lid, posedl touhou bt jeden jako druh, promn se postupn vichni v nosoroce. Gabriela a Michaela, dv americk dvky, probraly zmnnou hru v td zahraninch student v przdninovm kursu v malm mst u stedozemnho moe. Pan profesorka Rafaelov je mla nejradji z cel tdy, protoe se na ni stle napjat dvaly a zapisovaly peliv kadou jej poznmku. Uloila jim dnes, aby o he vypracovaly do pt hodiny spolen refert. Dost dohe nechpu, jak tomu mm rozumt, e se lid promnili v nosoroce, ekla Gabriela. Mus tomu rozumt jako symbolu, pouila ji Michaela. To je pravda, ekla Gabriela: Literatura je sloena ze znak. Nosoroec je pedevm znak, ekla Michaela. Ano, ale i kdy piznme, e se nezmnili ve skuten nosoroce, nbr jen ve znak, pro se zmnili prv v tento znak a ne v jin? Ano, to je ovem problm, ekla smutn Michaela a ob dvky krejc prv do interntu se dlouze odmlely. Mlen peruila Gabriela: Nemysl, e je to falick symbol? Co? ptala se Michaela. Ten roh, ekla Gabriela. To je pravda! zajsala Michaela, ale pak zavhala: Ale pro by se vichni mnili v symbol falu? Mui i eny? Ob dvky, cupitajc smrem k interntu, se opt odmlely. Nco mne napad, ekla najednou Michaela. Co? ptala se zvdav Gabriela. Madame Rafael to ostatn jemn naznaila, ekla Michaela napnajc Gabrielu. Tak ekni co! nalhala nedokav Gabriela. Autor chtl vzbudit komick dojem! Mylenka, kterou ptelkyn vyslovila, Gabrielu natolik zaujala, e soustedna zcela na to, co se dje v jej hlav, zanedbala sv nohy a zpomalila krok. Ob dvky se tm zastavily. Ty mysl, e symbol nosoroce m vzbudit komick dojem? ptala se. Michaela se usmvala pynm smvem objevitele: Ano. Ob dvky se na sebe dvaly, okouzleny vlastn odvahou, a pcha jim cukala koutky st. Pak pojednou ze sebe vydaly vysok, krtk, trhav zvuk, kter se d velmi tko popsat slovy. 2. Smch? Copak se jet nkdo zajm o smch? Mm na mysli skuten smch, kter nem nic spolenho s ertem, vsmchem a smnost. Smch, nesmrn a Vybran rozko, rozko sama ekla jsem sv seste, anebo ona mn, poj, chce si hrt na smch? Poloily jsme se vedle sebe na postel a zaaly jsme. Nejdv to bylo ovem jen pedstrn. Nucen smch. Smn smch. Smch tak smn, e jsme se tomu musily smt. Pak piel skuteny smch, pln smch, a unel ns k nesmrnmu odpoutn. Smch vybuchujc, opakovan, rozhoupan, odpoutan, vbuchy smchu ndhern, pyn a blzniv Smly jsme se a do nekonena smchu naemu smchu O smch! Smch rozkoe, rozko smchu smt se, to znamen tak hluboce t Cituji tento text z knihy, kter se jmenuje Slovo eny. Napsala ji v roce 1974 jedna z vnivch feministek, kter poznamenaly vrazn klima na doby. Je to mystick manifest radosti. Proti musk sexuln touze, kter, odkzna na pomjiv momenty erekce, je fatln zasnoubena s nsilm, nienm a znikem, opvuje autorka jako kladn protipl enskou radost, poitek, rozko, jednm francouzskm slovem jouissance, kter je sladk, vudyptomn a nepetrit. Pro enu, pokud se neodcizila sv podstat, je vechno poitkem, i jst, pt, moit, defekovat, dotkat se, slyet nebo prost bt tu . To vyjmenovn slast se thne knihou jak krsn litanie. t to je tst: vidt, slovem, pt, jst, moit, defekovat, vnoit se do vody a pozorovat oblohu, smt se a plakat . A je-li soulo krsn, tedy proto, e je sumou vech jednotlivch slast: hmatu, zraku, sluchu, ei, ichu, ale tak pit, jezen, defekovn, poznvn a tanen. I kojen je rozko, i rozen je poitek, i menstruovn je slast: ten vlah a jakoby sladk tok krve, ta vlan slina bicha, to tajemn mlko, ta bolest, je m palivou chu tst. Jenom pitomec by se posmval tomuto manifestu rozkoe. Kad mystika pehn. Mystik se nesm bt smnosti, chce-li dojt a na konec, na konec pokory, anebo na konec slasti. Tak jako se svat Tereza usmvala ve sv agonii i svat Annie Leclerc (nebo tak se jmenuje autorka knihy, z n cituji) tvrd, e smrt je kusem radosti a e jen mu se j boj, protoe uboze lp na svm malm j na sv mal moci.

Nahoe jako klenba toho chrmu tst zn smch, ten sladk trans tst, ten nejvy vrchol rozkoe. Smch rozkoe, rozko smchu. Nen nejmench pochyb o tom, e tento smch nem nic spolenho s ertem, vsmchem a smnost. Dv sestry na lku se nesmj niemu konkrtnmu, jejich smch nem pedmt, je vrazem byt, kter se raduje, e je. Podobn jako se pnm lovk pipoutv k ptomn vtein svho trpcho tla (a je dokonale mimo minulost a budoucnost), tak tak v tomto extatickm smchu lovk nevzpomn, ani netou, nbr ki na prv ptomnou vteinu svta a nechce znt nic krom n. Znte jist tuto scnu z destek patnch film: hoch a dvka se dr za ruce a b krsnou jarn (eventueln letn) prodou. B, b, b a smj se. Smch obou bc m hlsat celmu svtu a vem divkm vech kin: jsme astni, jsme rdi na svt, souhlasme s bytm! Scna je blb, je to k, ale je v nm obsaena jedna z prazkladnch lidskch situac: vn smch, smch mimo ert. Vechny crkve, vichni vrobci prdla, vichni generlov, vechny politick strany se shodnou na tom smchu a umst obraz tch dvou smjcch se bc na sv plakty propagujc jejich nboenstv, jejich vrobky, jejich ideologii, jejich nrod, jejich pohlav, jejich prek na ndob. Prv tmto smchem se smj Michaela a Gabriela. Jdou z paprnictv, dr se za ruce a zbvajc rukou houpaj kad malm balkem, v nm je barevn papr, lepidlo a gumika. Pan Rafaelov bude naden! Uvid! k Gabriela a vydv pitom vysok petrhvan zvuk. Michaela s n souhlas a odpovd j podobnm zvukem. 3. Brzy pot, co mou zemi obsadili v roce 1968 Rusov, vyhodili mne (jako tisce a tisce jinch ech) ze zamstnn a do dnho jinho mne nikdo nesml vzt. Tehdy za mnou pichzeli mlad ptel, kte byli tak mlad, e je Rusov nemli dosud na svch seznamech a oni mohli zstat v redakcch, kolch a filmovch tbech. Ti dob mlad ptel, je nikdy neprozradm, mi nabzeli sv jmna, abych pod nimi psal rozhlasov, televizn, divadeln hry, lnky, reporte, filmov scne a mohl si tak vydlvat na ivobyt. sten jsem tch slueb vyuil, ale vtinou je odmtl, protoe jsem nestail dlat vechno, co mi nabzeli, a tak proto, e to bylo nebezpen. Ne pro mne, ale pro n. Tajn policie ns chtla vyhladovt, dostat do zkch, donutit, abychom kapitulovali a veejn se kli. Sledovala proto bedliv nouzov vchody, jimi jsme unikali obklen, a trestala psn drce jmen. Mezi tmi dobrmi drci byla tak dvka R. (Protoe vechno prasklo, nemm v jejm ppad co tajit.) Ta plach, jemn a chytr dvka byla redaktorkou obrzkovho tdenku pro mlde, kter vychzel v obrovskm nkladu. Protoe asopis musil tehdy publikovat neuviteln mnostv nezivnch politickch lnk, velebcch bratrsk rusk nrod, redakce hledala, m by pithla pozornost davu. Rozhodla se proto poruit vjimen istotu marxistick ideologie a zaloit astrologickou rubriku. Udlal jsem v dob svho zavren nkolik tisc horoskop. Kdy mohl velk Jaroslav Haek bt obchodnkem se psy (prodal mnoho kradench ps a mnoho bastard vydval za vzcn plemena), pro bych nemohl bt j astrologem? Dostal jsem kdysi od paskch ptel vechny knihy, kter napsal o astrologii Andr Barbault, k jeho jmnu je pipsn hrd titul vicepresident du centre international d astrologie a na prvn strnku, zmniv psmo, jsem napsal prem: A Milan Kundera avec admiration Andr Barbault. Knihy s vnovnm jsem nechal nenpadn poloen na stole a svm uaslm praskm klientm jsem na vysvtlenou kal, e jsem dlal kdysi v Pai slavnmu Barbaultovi nkolik msc asistenta. Kdy mne R. podala, abych se tajn ujal astrologick rubriky jejho tdenku, byl jsem samozejm naden a nadil jsem j, aby oznmila v redakci, e autorem text bude vznamn atomov fyzik, kter nechce, aby se mu kolegov smli, a neprozrad proto sv jmno. N podnik se mi zdl bt takto dvojnsobn kryt: neexistujcm vdcem i jeho pseudonymem. Napsal jsem tedy pod vymylenm jmnem jednu dlouhou a krsnou sta o astrologii a kad msc krtk a dosti hloup text o jednotlivch znamench, ke kterm jsem sm kreslil obrzky Bka, Berana, Panny, Ryb. Vdlek to byl pranepatrn a vc sama nebyla ani vesel, ani pozoruhodn. Zbavn na tom byla jen moje existence, existence lovka vymazanho z djin, literrnch pruek i telefonnho seznamu, mrtvho lovka, kter nyn oil v podivuhodnm pevtlen a ke statiscm socialistick mldee o velk pravd astrologie.

Jednoho dne mi R. oznmila, e fredaktor je velice zaujat svm astrologem a chtl by od nho mt horoskop. To mne okouzlilo. fredaktor byl dosazen do asopisu Rusy a strvil pl ivota na kursech marxismu-leninismu v Praze i v Moskv! Trochu se stydl, kdy mi to kal, smla se R.: Nebylo by mu mil, aby se rozkiklo, e v takovm stedovkm povrm. Ale hrozn ho to pitahuje. To je dobe, kal jsem a ml jsem radost. fredaktora jsem znal. Krom toho, e byl fem R., byl lenem nejvy stranick kdrov komise a zniil ivot mnoha mch ptel. Chce zachovat naprostou diskrtnost. Mm vm dt jeho data narozen, ale vy nesmte vdt, e jde o nho. Tm lpe, radoval jsem se. Dal by vm za horoskop stovku. Stovku? sml jsem se: Co si mysl, ten lakomec! Musil mi poslat tisc korun. Popsal jsem deset stran popisem jeho charakteru, vylenm jeho minulosti (byl jsem o n dostaten informovn) i budoucnosti. Pracoval jsem na svm dle cel tden a radil jsem se podrobn s R. Horoskopem lze toti bjen ovlivovat, ba dit jednn lid. Je mono jim jist iny doporuovat, ped jinmi je varovat a jemnm nznakem budoucch katastrof je pivst k pokoe. Kdy jsem se pozdji s R. seel, velice jsme se smli. Tvrdila, e se fredaktor stal po etb horoskopu lepm. Mn kiel. Zaal se obvat sv psnosti, ped n ho horoskop varoval, zakldal si na on petce laskavosti, j byl schopen, a v jeho pohledu, kter asto upral do przdna, bylo znt smutek lovka, kter se dovdl, e mu hvzdy v budoucnu neslibuj ne utrpen. 4. (O dvojm smchu) Ti, kte chpou bla jako stoupence Zla a andla jako bojovnka Dobra, pejmaj demagogii andl. Vc je samozejm sloitj. Andl jsou stoupenci nikoli dobra, ale boho stvoen. bel je naproti tomu ten, kdo upr bomu svtu rozumn smysl. O moc nad svtem se dl, jak znmo, bli a andl. Dobro svta si vak nevyaduje, aby andl mli pevahu nad bly (jak jsem se domnval jako dt), nbr aby jejich moc byla v piblin rovnovze. Jeli na svt pli mnoho nepochybnho smyslu (vlda andl), lovk pad pod jeho thou. Ztrat-li svt zcela svj smysl (vlda bl), ned se tak t. Vci zbaven nhle pedpokldanho smyslu, msta, kter je jim pidleno v domnlm du vc (marxista kolen v Moskv v horoskopm), vzbud n smch. Smch pat tedy pvodn blu. Je v nm kus zlomyslnosti (vci se objevily jin, ne se tvily, e jsou), ale i kus dobrodjn levy (vci jsou leh, ne se zdly, d ses nimi t volnji, neutiskuj ns svou psnou vnost). Kdy andl uslyel poprv blv smch, ustrnul. Bylo to na njak hostin, bylo tam plno lid a vichni se pidvali jeden po druhm, k blov smchu, kter byl nakaliv. Andl dobe chpal, e ten smch je namen proti Bohu a proti dstojnosti jeho dla. Vdl, e mus rychle njak reagovat, ale ctil se bezbrann a slab. Protoe si neuml nic sm vymyslit, napodobil svho protivnka. Otevel sta a vydal peruovan, trhav zvuk ve vych polohch svho hlasovho rejstku (podobn, jako ze sebe vydaly v ulici pmoskho msta Gabriela a Michaela) a dal mu opan smysl: zatmco blv smch poukazoval na nesmyslnost vc, andlv kik se chtl naopak radovat nad tm, jak je na svt vechno rozumn uspodan, dobe vymylen, krsn, dobr a smyslupln. A tak stli, bel a andl, proti sob, otvrali na sebe sta, vydvali piblin stejn zvuk, ale kad svm hlaholem vyjadoval nco docela opanho. A bel se dval na smjcho se andla a sml se m dl vc, lpe a upmnji, protoe smjc se andl byl nekonen smn. Smch, kter je k smchu, to je debakl. Pesto se vak andlm nco podailo. Oklamali ns vechny smantickm podvodem. Jejich imitace smchu i pvodn smch (blv) nazvaj se stejnm slovem. Lid si dnes u neuvdomuj, e stejn vnj projev skrv v sob dva zcela protikladn vnitn postoje. Existuje dvoj smch a nm chyb slovo, kterm bychom jeden od druhho odliili. 5. V obrzkovm tdenku byla takov fotografie: ada mu obleench do uniforem, s pukami na ramenou, v helmch doplnnch plexisklovm chrniem oblieje, pohl smrem k hrstce mladch lid v dnch a tricch, kte se dr za ruce a tan kolo ped jejich zraky.

Je to zejm chvle ekn ped stetnutm s polici, kter hld bezpenost atomov elektrrny, vojenskho cviit, sekretaritu njak politick strany nebo okna njakho vyslanectv. Mlad lid vyuili toho mrtvho asu, aby utvoili kruh a do zpvu jednoduchho lidovho popvku dlali vdycky dva kroky na mst, jeden krok dopedu a pak vyhodili do ve nejdv jednu a pak druhou nohu. Myslm si, e jim rozumm: maj pocit, e kruh, kter opisuj po zemi, je magick a e jm jsou spojeni jak prstenem. A v prsou se jim rozlv intenzvn pocit nevinnosti: nejsou spojeni jako vojci anebo faistick bojvky pochodem, ale jako dti tancem. Chtj plivnout policistm do tve svou nevinnost. Tak je tak vidl fotograf a podtrhl ten vmluvn kontrast: na jedn stran policie ve sv neprav (nucen, pikzan) jednot ady, na druh stran mlad lid ve sv skuten (upmn a organick) jednot kruhu; na jedn stran policie v chmurn innosti hn, na druh stran oni v radosti hry. Tanec v kole je magick a promlouv k nm z tiscilet hloubi lidsk pamti. Pan profesorka Rafaelov si vystihla tu fotografii z asopisu a sn nad n. I ona tou tanit v takovm kole. Hled cel ivot kruh lid, s nimi by se drela za ruce a tanila dokola, hledala ho nejdv v metodistick crkvi (otec byl nboensk blouznivec), pak v komunistick stran, pak v trockistick stran, pak v odtpen trockistick stran, pak v boji proti potratm (dt m prvo na ivot!), pak v boji za uzkonn potrat (ena m prvo na sv tlo!), hledala ho u marxist, u psychoanalytik, pak u strukturalist, hledala ho u Lenina, v Zen Buddhismu, u Mao Tse Tunga, mezi adepty jogy, ve kole novho romnu, v Brechtov divadle, v divadle paniky, a nakonec touila splynout alespo se svmi ky v jeden jedin celek, to znamen, e je vdy nutila, aby si myslili a kali tot, co myslila a kala ona, a byli s n tak jedno tlo a jedna due, jeden kruh a jeden tanec. Jej kyn jsou prv doma, v pokoji studentskho interntu. Sklnj se nad textem Ionescova Nosoroce a Michaela pedt nahlas: Logik starmu pnovi: Vezmte si list papru a potejte. Odejmeme dv noiky dvma kokm. Kolik noek zstane kad koce? Star pn logikovi: Je vce monch een. Jedna koka me mt tyi noky, druh dv. Me bt tak jedna koka s pti nokami a druh mt jen jednu. Kdy odejmeme z osmi noek dv, me mt tak jedna koka est noek a druh nemt dnou. Michaela peruila etbu: Nechpu, jak je mono odejmout kokm noiky. To by jim je chtl usekat? Michaelo! zvolala Gabriela. A taky nechpu, jak by mohla mt jedna koka est pacek! Michaelo! zvolala znovu Gabriela. Co? ptala se Michaela. Copak jsi u zapomnla? Sama jsi to pece kala! Co? ptala se znovu Michaela. Tenhle dialog m urit vzbudit komick dojem! M pravdu, ekla Michaela a podvala se astn na Gabrielu. Ob dvky se dvaly sob do o a pak jim pchou zacukalo v koutku rt a nakonec vydaly z st krtk petrhvan zvuk ve vy hlasov poloze. A pak jet jeden takov zvuk a jet dal takov zvuk. Nucen smch. Smn smch. Smch tak smn, e se mu musily smt. Pak piel skuten smch, pln smch a unel je k nesmrnmu odpoutn. Smch vybuchujc, opakovan, rozhoupan, odpoutan, vbuchy smchu ndhern, pyn, blzniv Smly se svmu smchu a do nekonena svho smchu smch! Smch rozkoe, rozko smchu A nkde v ulicch pmoskho msteka bloumala ulicemi oputn pan Rafaelov. Nhle zvedla hlavu, jako by uslyela zdlky na kdlech vnku kus utren melodie, anebo jako by ji uhodila do nosu dalek vn. Zastavila se a ve sv dui slyela znt kik przdnoty, kter se bouila a chtla bt naplnna. Zdlo se j, e se nkde nablzku chvje plamen velikho smchu, e snad nkde v blzkosti njac lid se dr za ruce a tan v kole Stla tak chvli, nervzn se ohlela do vech stran a pak najednou ta tajemn hudba zmlkla (Michaela a Gabriela se pestaly smt; najednou maj znudn tve a ped sebou przdnou noc bez lsky) a pan Rafaelov, podivn neklidn a neuspokojen, se vrac teplmi ulicemi pmoskho msteka dom. 6. Taky jsem tanil kolo. Bylo jaro roku 1948, komunist prv zvtzili v m zemi, socialistit a kesant ministi utekli za hranice a j jsem se drel za ruce nebo kolem ramenou s jinmi

komunistickmi studenty, dlali jsme dva kroky na mst, jeden krok vped, vyhazovali jsme nohu nejdv na jednu a pak na druhou stranu a dlali jsme to skoro kad msc, protoe jsme pod nco slavili, njak vro nebo njakou udlost, star kivdy byly napravovny, nov kivdy byly ponny, tovrny byly znrodnny, tisce lid lo do vzen, lkask pe byla zdarma, trafikantm zabavovali jejich trafiky, sta dlnci odjdli poprv na zotavenou do konfiskovanch vil a my jsme mli na tvi smv tst. Pak jsem jednoho dne nco ekl, co jsem neml ci, vylouili mne ze strany a musel jsem odejt z kola. Tehdy jsem si uvdomil magick vznam kruhu. Vzdlme-li se z ady, meme se do n opt zaadit. ada je oteven tvar. Ale kruh se uzave a nen do nj nvratu. To nen nhoda, e se planety pohybuj v kruhu, a kdy se z nich utrhne kmen, je taen odstedivou silou neodvratn pry. Stejn jako utren meteorit letl jsem i j z kruhu a letm dodnes. Jsou lid, jim je dno umt uprosted krouen, a jsou jin, kte se roztt na konci pdu. A ti druz (k nim patm) maj v sob stle tichounk stesk po ztracenm tanci v kole, protoe jsme pece vichni obyvatel vesmru, kde se vechno to v kruzch. Bylo zase njak vro bhveho a zase byly na praskch ulicch kola mladch lid, kte tanili. Bloudil jsem kolem nich, stl jsem tsn u nich, ale nesml jsem vstoupit do dnho kola. Byl erven roku 1950 a den pedtm byla povena Milada Horkov. To byla poslankyn socialistick strany a komunistick soud ji obaloval z klad proti sttu. Spolu s n povsili tak Zvie Kalandru, eskho surrealistu, ptele Andr Bretona a Paula Eluarda. A mlad ei tanili a vdli, e v tme mst se vera houpala jedna ena a jeden surrealista a tanili o to nruivji, protoe jejich tanec byl manifestac jejich nevinnosti, jejich istoty, kter se ziv odrela od ern provinilosti dvou viselc, kte zradili lid a jeho nadje. Andr Breton nevil, e Kalandra zradil lid a jeho nadje a vyzval v Pai Eluarda (v otevenm dopise dne 13. ervna I950), aby protestoval proti absurdnmu naen a pokusil se zachrnit starho praskho ptele. Ale Eluard prv tanil v obrovskm kole mezi Pa, Moskvou, Varavou, Prahou, Sofi, eckem, mezi vemi socialistickmi zemmi a vemi komunistickmi stranami svta a vude recitoval sv krsn vere o radosti a bratrstv. Kdy peetl Bretonv dopis, udlal dva kroky na mst, jeden krok vped, zavrtl hlavou, odmtl se zastat zrdce lidu (v asopise Action ze dne 19. ervna 1950) a msto toho zarecitoval kovovm hlasem: My naplnme nevinnost Silou kter nm tak dlouho Chybla A nebudem u sami A j jsem bloudil po ulicch Prahy, kolem mne tanila kola smjcch se ech a vdl jsem, e nepatm k nim, ale ke Kalandrovi, kter se tak utrhl z kruhov drhy a padal a padal, a dopadl do vzesk rakve, ale i kdy jsem k nim nepatil, pece jsem se dval se zvist a steskem, jak tan, a nemohl jsem z nich spustit oi. A tehdy jsem ho uvidl tsn ped sebou! Drel se s nimi kolem ramenou, zpval s nimi ty dva ti jednoduch tny a vyhazoval jednu nohu na jednu stranu a pak druhou nohu na druhou stranu. Ano, byl to on, milek Prahy, Eluard! A nhle ti, s nimi tanil, zmlkli, pohybovali se dl u jen v naprostm tichu a on skandoval do der jejich nohou: Unikneme odpoinku unikneme spnku Pedhonme svtn a jaro A pipravme dny a ron doby Na mru naich sn A pak znovu vichni prudce zazpvali ty ti tyi prost tny a zrychlili krok tance. Unikali odpoinku i spnku, pedhnli as a naplovali silou svoji nevinnost. Vichni se usmvali a Eluard se naklonil k dvce, kterou drel kolem ramenou: lovk jen se dal napospas mru se stla usmv A ona se zasmla a dupla pak silnji o zem, take se vznesla o pr centimetr nad dlabu a thla ostatn za sebou v a za chvli se ji nikdo z nich nedotkal dlaby, dlali dva kroky na mst a jeden krok vped, ani se dotkali zem, ano, vzneli se nad Vclavskm nmstm, jejich tanen kolo se podobalo velkmu vznejcmu se vnci a j jsem utkal dole na zemi a dval jsem se za nimi vzhru a oni pluli dl, vyhazujce nohy nejdv na jednu potom na druhou stranu, a pod nimi byla Praha se svmi

kavrnami plnmi bsnk a vznicemi plnmi zrdc lidu a v krematoriu spalovali prv jednu socialistickou poslankyni a jednoho surrealistu, kou stoupal k obloze jak astn vtba a j jsem slyel Eluardv kovov hlas: Lska se dala do prce lska je nenavn a bel jsem po ulicch za tm hlasem, abych neztratil z dohledu ten ndhern vnec tl vznejc se nad mstem a vdl jsem s zkost v srdci, e oni let jak ptci a j padm jak kmen, e oni maj kdla a j u jsem navdy bez kdel. 7. Za sedmnct let po sv poprav byl Kalandra zcela rehabilitovn, ale za nkolik msc pot vtrhly rusk tanky do ech a hned byly cel dal desetitisce obalovny ze zrady lidu a jeho nadj, men st zavena, vt vyhozena z prce, a za dal dva roky (tedy pesn dvacet let pot co se Eluard vznesl nad Vclavsk nmst) jeden z tch novch obalovanch (j) psal o astrologii do obrzkovho tdenku esk mldee. Od poslednho lnku o Stelci uplynul dal rok (bylo to tedy v prosinci 1972), kdy mne jednoho dne navtvil neznm mlad mu. Podval mi mlky oblku. Roztrhl jsem ji, etl dopis, ale teprve po chvli jsem pochopil, e je od R. Jej rukopis byl pln zmnn. Musila bt velice rozruen, kdy ho psala. Snaila se formulovat vty, aby jim nikdo nerozuml ne j, take i j jsem jim rozuml jen zsti. Pochopil jsem jen, e moje autorstv je po roce prozrazeno. Ml jsem v t dob svou praskou garsoniru v ulici Bartolomjsk. To je krtk, ale slavn ulice. Vechny domy krom dvou (v jednom z nich jsem bydlil) pat policii. Kdy jsem se dval ven ze svho irokho okna ve tvrtm poschod, vidl jsem nahoe nad stechami ve praskho Hradu a dole pod sebou policejn dvory. Nahoe krely slavn djiny eskch krl, dole djiny slavnch vz. Vichni tudy proli, i Kalandra i Horkov, i Clementis i moji kamardi, abata a Hbl. Mlad mu (ze veho vyplvalo, e je to snoubenec R.) se velmi nejist rozhlel. Zejm pedpokldal, e policie odposlouchv mj byt tajnmi mikrofony. Kvli jsme na sebe mlky hlavou a vyli na ulici. Chvli jsme li beze slov, a teprve a jsme vkroili na hlunou Nrodn tdu, ekl mi, e by se R. se mnou chtla sejt a e jeho ptel, kterho neznm, nm pro to tajn setkn pj svj byt na jednom praskm pedmst. Jel jsem tedy dal den dlouho tramvaj na okraj Prahy, byl prosinec, zbly mne ruce a sdlit bylo v dopolednch hodinch pln pust. Nael jsem podle popisu uren dm, vyjel jsem vtahem do tetho poschod, prohldl si vizitky na dvech a pak zazvonil. V byt bylo ticho. Zazvonil jsem znovu, ale nikdo mi neotvral. Vyel jsem zase na ulici. Prochzel jsem se pl hodiny v mraze kolem domu pedpokldaje, e se R. zpozdila a e se s n setkm, a pjde od zastvky tramvaje po przdnm chodnku. Ale nikdo neel. Vyjel jsem znovu vtahem do tetho poschod a znovu zazvonil. Po nkolika vteinch jsem uslyel z nitra bytu zvuk splachovan vody. V t chvli jako by do mne nkdo vloil ledovou krychli zkosti. Poctil jsem nhle uvnit vlastnho tla strach dvky, kter mi nebyla s to otevt dvee, protoe j zkost pevracela troby. Otevela, byla bled, ale usmvala se a snaila se bt mil jako vdy. Prohodila nkolik neobratnch ert o tom, e spolu konen budem sami v przdnm byt. Usedli jsme a ona vyprvla, e ji ped nedvnem zavolali na policii. Vyetovali ji cel den. Prvn dv hodiny se j ptali na mnoho bezvznamnch vc, ona se ji ctila pnem situace, ertovala s nimi a ptala se jich drze, jestli si mysl, e kvli takovm hloupostem m zmekat obd. V t chvli se j zeptali: Mil sleno R., kdopak vm pe do vaeho asopisu lnky o astrologii? Zervenala a snaila se mluvit o slavnm fyzikovi, jeho jmno neme prozradit. Zeptali se j: A jestlipak znte pana Kunderu? ekla, e mne zn. Je na tom snad nco zlho? Odpovdli j: Nen na tom vbec nic zlho. Ale jestlipak vte, e se pan Kundera zabv astrologi? O tom nic nevm, ekla. Vy o tom nic nevte? smli se. Cel Praha si o tom vykld a vy o tom nic nevte? Jet chvli mluvila o atomovm fyzikovi a jeden z nich na ni zaal kiet, a nezapr. ekla jim pravdu. Chtli mt v asopise tivou rubriku o astrologii, nevdli, na koho se obrtit, znala mne, a tak mne podala o pomoc. Je si jista, e tm neporuila dn eskoslovensk zkon. Ne, souhlasili s n, dn zkon neporuila. Poruila jen intern sluebn pedpisy, kter zakazuj spolupracovat s uritmi lidmi, kte zklamali dvru strany a sttu. Namtala, e se nestalo nic tak vnho: jmno pana Kundery zstalo skryto pod pseudonymem a nemohlo tak nikoho pohorovat. A honore, kter pan Kundera dostal, nestly za e. Znovu s n souhlasili: opravdu se nic vnho nedje, sepou jen protokol o tom, co se stalo, ona ho podepe a nemus se nieho bt.

Podepsala protokol a za dva dny ji pozval fredaktor a oznmil j, e je na hodinu proputna. la jet tent den do rozhlasu, kde mla ptele, kte j tam u dvno nabzeli zamstnn. Radostn ji pivtali, ale kdy tam pila dal den vydit formality, f personlnho oddlen, kter ji ml rd, se zatvil neastn: Co jste to provedla za hloupost, dvenko. Zniila jste si ivot. Nemu pro vs vbec nic udlat. Nejdv se bla se mnou mluvit, protoe musila policajtm slbit, e o vslechu nikomu nic nepov. Kdy ale dostala dal obslku na policii (m tam jt ztra) rozhodla se, e se se mnou mus tajn sejt a domluvit, aby nedolo k rznm vpovdm, kdyby pedvolali nhodou tak mne. Rozumjte, R. nebyla ustraenec, byla prost mlad a nevdla nic o svt. Dostala te prvn rnu, nepochopitelnou a neekanou, a nikdy u na ni nezapomene. Pochopil jsem, e jsem vybrn jako listono, kter rozn lidem varovn i trest, a zaal jsem se dsit sm sebe. Myslte si, ekla se stsnnm hrdlem, e vd o tch tisci korunch za horoskop? Nebojte se. Kdo studoval v Moskv ti roky marx-leninismus, neme se nikdy piznat, e si dv dlat horoskopy. Zasmla se a ten smch, by trval sotva pl vteiny, znl pro mne jako nesml slib spsy. Vdy prv po tom smchu jsem touil, kdy jsem psal ty stupidn lneky o Rybch, Pann a Kozorohu, prv ten smch jsem si pedstavoval jako svou odmnu a ten smch odnikud nepichzel, protoe mezitm vude na svt andl u obsadili vechna rozhodujc msta, vechny generln tby, ovldli levici i pravici, Araby i idy, rusk generly i rusk disidenty. Dvali se na ns ze vech stran svm mrazivm pohledem, kter z ns strhval sympatick at veselch mystifiktor a dlal z ns uboh podvodnky, kte pracuj pro asopis socialistick mldee, i kdy nev ani v mlde, ani v socialismus, kte pou horoskop fredaktorovi, i kdy se smj fredaktorovi i horoskopu, kte se zabvaj nicotnostmi, kdy vichni kolem (pravice i levice, Arabi i id, generlov i disidenti) bojuj za budoucnost lidstva. Ctili jsme na sob thu jejich pohledu, kter ns promoval v zalpnuthodn hmyz. Ovldl jsem svou zkost a snail se vymyslit pro R. co nejrozumnj pln, jak m ztra vypovdat na policii. Bhem rozhovoru se nkolikrt zvedla a odchzela na zchod. Jej nvraty byly provzeny zvukem splachovan vody a jejmi panickmi rozpaky. Ta staten dvka se stydla za svj strach. Ta vkusn ena se stydla za sv vnitnosti, kter dily ped oima cizho mue. 8. V lavicch sedlo asi ptadvacet mladk a dvek rznch nrodnost a roztkan se dvali na Michaelu a Gabrielu, kter stly rozrueny vedle katedry, za n pro Gabrielu, kter stly rozrueny vedle katedry, za n sedla profesorka Rafaelov. Kad z nich mla v ruce nkolik list papru s textem refertu a krom toho podivn paprov pedmt opaten gumikou. Budeme mluvit o Ionescov he Nosoroec, ekla Michaela a sklonila hlavu, aby si nasadila na nos paprovou rouru polepenou barevnmi papry a gumikou si ho pipevnila vzadu k hlav. Gabriela uinila tot. Dvky se pak ne sebe podvaly a vydaly z st krtk, vysok petrhvan zvuk. Tda celkem snadno pochopila, e ob dvky chtly dt najevo: za prv, e nosoroec m msto nosu roh; za druh, e Ionescova hraje komick. Rozhodly se vyjdit oba poznatky nejen slovy, ale i akc vlastnho tla. Dlouh roury se jim pohupovaly na tvi a tda upadla do stavu jakhosi rozpaitho soucitu, jako by jim nkdo ped lavicemi ukazoval amputovanou pai. Jen profesorka Rafaelov zajsala nad npadem svch milovanch dvek a odpovdla na jejich trhav vysok zvuk stejnm zahlaholenm. Dvky spokojen pokvaly dlouhmi nosy a Michaela zaala st svj dl refertu. Mezi ky byla t mladik idovka Sarah. Prosila nedvno ob Amerianky, aby j daly nahldnout do jejich poznmkovho seitu (bylo o nich znmo, e jim neuniklo jedin slovko pan profesorky), ale ony ji odmtly: Nem chodit na pl, kdy je vyuovn. Od t doby je upmn nenvidla a tila se nyn pohledem na jejich blbost. Michaela a Gabriela etly stdav svj rozbor Nosoroce a dlouh paprov rohy jim nly z tv jak marn voln. Sarah si uvdomila, e se j naskt pleitost, j by bylo koda nevyut. Kdy Michaela udlala na chvli pauzu ve svm projevu a otoila se ke Gabriele, naznaujc j, e je te na n, aby pokraovala, zvedla se z lavice a krela k obma dvkm. Gabriela, msto aby se ujala slova, uprala na pichzejc spolukyni otvor svho pekvapenho paprovho nosu a mlela. Sarah dola k obma

studentkm, obela je (jako by pidlan nos pli zatil jejich hlavy, Amerianky nebyly s to je obrtit a podvat se, co se jim dje za zdy), rozmchla se, kopla Michaelu do zadku, rozmchla se znovu a kopla i Gabrielu. Kdy to vykonala, klidn, ba dstojn odchzela zptky do lavice. V prvn chvli bylo naprost ticho. Pak zaaly tci slzy Michaele z o a vzpt potom i z o Gabriely. Pak vypukla tda v nesmrn smch. Pak dosedla Sarah do lavice. Pak madame Rafael, zprvu pekvapen a zaraen, pochopila, e Sina akce byla smluvenou st peliv pipraven studentsk legrace zamen k lepmu pochopen studovan ltky (jest teba vyloit umleck dlo nejen postaru, teoreticky, ale modern: prax, inem, happeningem!), a protoe nevidla slzy milovanch dvek (byly obrceny elem ke td, tedy zdy k n), zaklonila hlavu a v radostnm souhlasu se smla. Michaela a Gabriela, kdy uslyely za zdy smch milovan profesorky, ctily se zrazeny. Slzy jim te tekly z o jak z vodovodnho kohoutku. Pocit ponen je tak muil, e se svjely, jako by mly aluden kee. Madame Raphael povaovala svjen milovanch aek za tanec a njak sla, mocnj ne jej profesorsk vnost, ji v t chvli vymrtila ze idle. Smla se, a slzela, rozpahovala ruce a jej tlo sebou cukalo, take hlava se pohybovala na jejm krku dopedu a dozadu, jako kdy kostelnk dr v dlani zvonec hrdlem vzhru a usilovn vyzvn. Pistoupila ke svjejcm se dvkm a vzala Michaelu za ruku. Stly te vechny ti ped lavicemi, svjely se a tekla jim vem voda z o. Pan Rafaelov dlala na mst dva kroky, pak vyhodila jednu nohu na jednu stranu, druhou nohu na druhou stranu a plac dvky ji zaaly nesmle napodobovat. Slzy jim stkaly podl paprovch nos a ony se kroutily a poskakovaly na mst. Pan profesorka pak chytla za ruku i Gabrielu, take te utvoily peci lavicemi krouek, drely se vechny ti za ruce, dlaly kroky na mst i do strany a krouily kolem dokola po parketch tdy. Vyhazovaly do ve nejdv jednu a pak druhou nohu a grimasy ple na tvch obou dvek se nepozorovateln promovaly ve smch. Ti eny tanily a smly se, paprov nosy se houpaly a tda mlela a dvala se na to v tich hrze. Ale tanc eny si v t chvli ji nevmaly ostatnch, byly soustedny jen na sebe a na svou slast. Pojednou dupla madame Rafael silnji, vznesla se o pr centimetr nad podlahu tdy, take dalm krokem se u nedotkala zem. Thla ob druky za sebou a po chvli u vechny ti krouily nad parketami a stoupaly pomalu ve spirle vzhru. Jejich vlasy se u dotkaly stropu, kter se zaal zvolna rozestupovat. Stoupaly v tm otvorem, paprov nosy u nebylo vidt, u ouhaly z dry jen ti pry stevc, nakonec zmizely i ty a omren ci slyeli z vek tpytiv a vzdalujc se smch t archandl. 9. Moje schzka s R. ve vypjenm byt byla pro mne rozhodujc. Tehdy jsem pochopil definitivn, e se ze mne stal roznae netst a e nemohu zstat t mezi lidmi, kter mm rd, nechci-li jim ubliovat; e mi tedy nezbude, ne odejt ze sv zem. Ale jet pro nco si vzpomnm na tu posledn schzku s R. Ml jsem ji vdycky rd tm nejnevinnjm, nejnesexulnjm zpsobem. Jako by jej tlo bylo vdycky dokonale skryto za jej zivou chytrost i za umenost jejho chovn a vkusem obleen. Ta dvka mi neposkytla nejmen skulinu, kterou bych mohl zahldnout zblesk jej nahoty. A najednou ji strach rozkrojil jak eznkv n. Zdlo se mi, e je pede mnou otevena jak rozplen trup jaloviky visc na hku v krm. Sedli jsme vedle sebe na gaui ve vypjenm byt, ze zchodu se ozval criv zvuk vody naplujc prv vyprzdnn rezervor, a mne popadla zuiv chu ji milovat. Pesnji eeno: zuiv chu ji znsilnit. Vrhnout se na ni a pojmout ji v jedinm objet se vemi jejmi nesnesiteln vzruujcmi rozpory, s jejmi dokonalmi aty i boucmi se stevy, s jejm rozumem i strachem, s jej hrdost i s jejm netstm. Zdlo se mi, e v tch rozporech se skrv jej podstata, ten poklad, ta hrudka zlata, ten diamant skryt v jejch hloubkch. Chtl jsem na ni skoit a vyrvat ho pro sebe. Chtl jsem ji obshnout s jejm hovnem i nevslovnou du. Ale vidl jsem na sebe upen dv zkostn oi (zkostn oi v chytr tvi), a m byly ty oi zkostnj, tm byla moje touha nsilnit vt a zrove absurdnj, blbj, skandlnj, nepochopitelnj a neuskutenitelnj.

Kdy jsem toho dne odeel z vypjenho bytu na pustou ulici praskho sdlit (ona tam jet zstala, bla se vyjt zrove se mnou, aby ns nkdo neuvidl spolu), nemyslil jsem dlouho na nic ne na tu nesmrnou touhu znsilnit svou sympatickou ptelkyni. Ta touha ve mn zstala zajat jak ptk v pytli, ptk, kter se obas probouz a mlt kdly. Mon e ta len touha znsilnit R. byla jen zoufal snaha zachytit se na nem uprosted pdu. Protoe od t doby, co mne vylouili z kola, padm neustle, padm a dosud, a tentokrt mne jen znovu postrili, abych padal jet dl, jet hloubji, ze sv zem do przdnho prostoru svta, v nm se ozv straliv smch andl, kter pikrv svm hlaholem vechna m slova. J vm, nkde je tam Sarah, idovsk dvka Sarah, m sestra Sarah, ale kde ji najdu?
[V tomto dle bylo pouito citt z knih: Annie Leclerc: La parole de femme, 1974. Paul Eluard: Le visage de la paix, 1951. Eugen Ionesco: Les rhinoceros, 1959.]

TVRT ST
Tamina

1. Vypotal jsem, e kadou vteinu jsou na svt poktny dv a ti nov vymylen postavy. Uvd mne proto vdycky do rozpak, kdy se mm zaadit do toho nedohlednho zstupu Jan Ktitel. Ale co mm dlat, njak jim pece kat musm. Aby bylo tentokrt zejmo, e m hrdinka pat mn a nikomu jinmu (lpm na n vc ne na komkoli jinm), dvm j jmno, kter dn ena nikdy nenosila: Tamina. Pedstavuju si, e je krsn, vysok. M asi ticet let a pochz z Prahy. Vidm ji v duchu, jak jde ulic provinnho msta na zpad Evropy. Ano, vimli jste si toho sprvn: Prahu, kter je daleko, nazvm jmnem, kdeto msto, v nm se dje mj pbh, nechvm v anonymit. Je to proti vem pravidlm perspektivy, ale nezbv vm, ne abyste se s tm smili. Tamina je zamstnna jako servrka v hospdce, kter pat dvma manelm. Vydlvali si tak mlo, e manel nastoupil jaksi zamstnn a uprzdnn msto svili j. Rozdl mezi bdnm platem majitele na jeho novm psobiti a jet bdnjm platem, co dvaj Tamin, pedstavuje jejich mal zisk. Tamina nos kvu a calvados zkaznkm (nen jich mnoho, hospdka je ustavin poloprzdn) a pak jde zase za barov pult. Na idlice u baru sed skoro vdycky nkdo, kdo si s n chce povdat. Vichni j maj rdi. Tamina toti um poslouchat, co j lid vyprvj. Ale poslouch je opravdu? Anebo se jen tak pozorn a mlenliv dv? Nevm a ani na tom tolik nezle. Dleit je, e je neperuuje. Znte to, jak si dva vyprvj. Jeden povd a ten druh mu vpadne do ei: To je pln jako j, j a vyprv o sob, dokud se tomu prvnmu zas nepoda ci: To je pln jako j, j Ta vta to je pln jako j, j vypad jako souhlasn navzn, pokraovn v mylence toho druhho, ale je to klam: ve skutenosti je to brutln revolta proti brutlnmu nsil, snaha vyprostit z otroctv vlastn ucho a okupovat tokem ucho protivnkovo. Nebo cel ivot lovka mezi lidmi je jen boj o ciz ucho. Veker tajemstv Tamininy oblbenosti spov v tom, e netou povdat o sob. Pijm okupanty svho ucha bez odporu a nikdy nek: To je pln jako j, j 2. Bibi je o deset let mlad ne Tamina. Je to u mlem rok, co j o sob den co den vyprv. Nedvno j ekla (a tm okamikem vlastn vechno zaalo), e se v lt se svm muem chyst navtvit Prahu. V t chvli jako by se Tamina probudila z nkolikaletho spnku. Bibi jet chvli mluv a Tamina (proti svmu zvyku) j ske do ei: Bibi, kdy byste jeli do Prahy, mohli byste se tam stavit u mho otce a pivst mi njakou malikost? Nic velkho! Jenom takov balek, vleze se vm bez pot do kufru. Pro tebe vechno, ekla Bibi velmi ochotn. Byla bych ti do smrti vdn, ekla Tamina. Spolehni se na mne, ekla Bibi a ob eny mluv jet chvli o Praze a Tamin ho lce. Bibi pak ekne: Chci napsat knihu. Tamina mysl na svj balek v echch a v, e si mus udret Bibino ptelstv. Proto hned nabz ucho: Knihu? A o em? Bibina jednolet dcerka se batol pod barovou stolikou, na n sed jej maminka, a hlu. Ticho, ekne Bibi smrem dol a pak vydechne zamylen cigaretov kou: O tom, jak vidm svt. Dt pit m dl pronikavji a Tamina se pt: A ty by sis troufala napsat knihu? Pro ne, k Bibi a zase se zamysl: Potebuju se ovem trochu informovat, jak se vlastn kniha pe. Nezn nhodou Banaku? Kdo je to? pt se Tamina. Spisovatel, k Bibi. ije tady. Musm se s nm seznmit. Co napsal? Nevm, ekne Bibi a dod zamylen: Asi bych si od nho mla nco pest. 3. Ve sluchtku se ml ozvat vkik radostnho pekvapen, ale msto toho zaznlo docela chladn: Copak e sis vzpomnla? V, e jsem na tom patn s penzi. Telefon je drah, omlouvala se Tamina. Me pst! Znmka na dopis nen snad tak drah! U ani nevm, kdy jsem od tebe dostala posledn dopis.

Tamina si uvdomila, e rozhovor s tchyn zan patn, a proto se nejdv dlouho vyptvala, jak se j da a co dl, ne se odhodlala ct: Chci t o nco poprosit. Kdy jsme odjdli, nechali jsme si u tebe takov balek. Balek? Ano. Petr ho spolu s tebou zamkl do bvalho psacho stolu jeho tatnka. Pamatuje si, ml tam vdycky svoji zsuvku. A kl svil tob. O dnm klku nevm. Ale maminko! Mus ho mt! Petr ti ho urit dval! Byla jsem u toho. Nic jste mi nedvali. Je to u mnoho let, tak jsi to mon zapomnla. Chci jenom, aby ses podvala, jestli ten klek m. Urit ho najde. A co s nm mm dlat? Jenom se podvej, jestli je balek v podku na svm mst. A pro by nebyl? Dvali jste si ho tam? Dvali. Tak pro mm tu zsuvku otevrat? Myslte si, e jsem vm nco udlala s vaimi zpisnky? Tamina se zarazila: Jak to, e tchyn v, e jsou tam zpisnky? Byly pece zahaleny a balek peliv pelepen mnoha lepicmi pskami. Ale nedala najevo sv pekvapen: Vdy nic takovho nekm. Chci jen, aby ses podvala, jestli je tam vechno v podku. Pt ti eknu dal. A neme mi vysvtlit, o jde? Maminko, j nemm as dlouho mluvit. Je to tak drah! Tchyn se rozplakala: Tak mi netelefonuj, kdy je to drah! Nepla, maminko, ekla Tamina. Znala jej pl nazpam. Kdy si na nich chtla nco vynutit, vdycky plakala. Obviovala je svm plem a nebylo nic agresvnjho nad jej slzy. Sluchtkem lomcovaly vzlyky a Tamina ekla: Maminko, nashledanou, j zase zavolm. Tchyn plakala a Tamina si netroufala poloit sluchtko, dokud neusly pozdrav na rozlouenou. Ale pl nepestval a kad slza stla mnoho penz. Tamina zavsila. Pan Tamino, ekla pan hospodsk zkormoucenm hlasem a ukazovala j potac hodiny: Vy jste telefonovala hrozn dlouho, a vypotala pak, kolik stl hovor do ech, a Tamina se ulekla t velk sumy. Musila potat s kadm penzem, aby vyla do pt vplaty. Ale nemrkla brvou a zaplatila. 4. Tamina a jej manel odeli z ech ilegln. Pihlsili se do turistick vpravy odjdjc pod patrontem sttn cestovn kancele k moi do Jugoslvie. Tam vpravu opustili a dali se pes Rakousko smrem na zpad. Aby nebyli ve vprav npadn, mli s sebou kad jen jeden velk kufr. Objemn balek, kter obsahoval jejich vzjemnou korespondenci a Tamininy zpisnky, se v posledn chvli neodvili vzt. Kdyby jim policista okupovanch ech otevel pi celn prohldce zavazadlo, stali by se okamit podezel, e si s sebou vezou na trnct dn k moi cel archv svho intimnho ivota. A protoe nechtli balek nechat ve svm byt, o nm vdli, e bude po jejich odchodu konfiskovn sttem, uloili ho u Tamininy tchyn v oputnm a dnes ji nepouvanm psacm stole zesnulho manelova otce. V cizin manel onemocnl a Tamina se jen dvala, jak j ho zvolna bere smrt. Kdy umel, ptali se j, chce-li ho pohbt i zpopelnit. ekla, aby ho splili. Ptali se j, chce-li ho mt v urn anebo dt rozprit. Nemla nikde domov a lekla se, e by manela nosila cel ivot jako prun zavazadlo. Nechala ho tedy rozprit. Pedstavuju si, e svt roste kolem Taminy do ve jako kruhovit ze a ona je trvnek dole na dn. Z toho trvnku vzpomnka na manela roste jako jedin re. Anebo si pedstavuju, e Taminina ptomnost (sestvajc z noen kvy a nastavovn ucha) je prm, kter pluje po vod a ona na nm sed a dv se dozadu, jen dozadu. V posledn dob ji vak pivdlo k zoufalstv, e minulost je m dl bled. M po manelovi jen fotografii z jeho pasu, vechny ostatn fotky zstaly v konfiskovanm byt v Praze. Dv se na ten

umudlan obrzek s utrenm rohem, na nm je manel z anfasu (jako zloinec fotografovan soudnm fotografem) a nepli sob podoben. Denn provd nad tou fotografi jaksi duchovn cvien: sna se pedstavit si manela z profilu, pak z plprofilu, pak z tvrt profilu. Opakuje si v duchu linii jeho nosu, brady a kad den se ds toho, e jsou v t imaginrn kresb nov sporn msta, kde jej kreslic pam zavhala. Snaila se pi tch cviench vyvolat si jeho ple, jej barvu i vechny drobn poruchy ke, bradaviky, vrstky, pihy, cvky. Bylo to obtn, bylo to skoro nemon. Barvy, jich pouvala jej pam, byly neskuten a nebylo jimi vbec mono napodobit lidskou ki. To ji pivedlo k zvltn technice vzpomnn. Kdy sedla naproti njakmu mui, pouila jeho hlavy jako sochaskho materilu: dvala se na nho upen a pemodelovvala v duchu jeho tv, dvala j tmav odstn, umisovala na ni pihy a bradaviky, zmenovala jeho ui a barvila oi na modro. Ale vechno to sil jen dokazovalo, e podoba manela nenvratn unik. Kdy spolu zaali chodit, prosil ji (byl o deset let star a ml u tedy jakousi pedstavu o ubohosti lidsk pamti), aby si vedla denk a zapisovala pro n pro oba bh jejich ivota. Brnila se a tvrdila, e je to vsmch jejich lsce. Milovala ho pli, ne aby byla s to pipustit, e to, co nazvala nezapomenutelnm, me bt zapomenuto. Nakonec ho ovem poslechla, ale bez naden. Zpisnky vypadaly podle toho: bylo v nich mnoho przdnch list a zznamy byly kus. 5. ila s manelem v echch jedenct let a tak tch zpisnk, co zstalo u tchyn bylo jedenct. Nedlouho po manelov smrti si koupila seit a rozdlila ho na jedenct st. Podailo se j sice vyvolat mnoho polozapomenutch udlost a situac, ale naprosto nevdla, do kter sti seitu je zapsat. Chronologick sled se beznadjn ztrcel. Chtla si tedy nejprve vybavit takov vzpomnky, kter by slouily jako orientan body v proudu asu a vytvoily by zkladn kostru rekonstruovan minulosti. Napklad jejich przdniny. Musili jich mt jedenct, ale byla s to si vzpomenout jen na devt. Dvoje se nenvratn ztratily. Tch devt nalezench przdnin se snaila vadit do jednotlivch st seitu. S jistotou se to zdailo jen tehdy, kdy rok byl nm mimodn. V roce 1964 Tamin zemela maminka a oni jeli o msc pozdji na smutn przdniny do Tater. A v i to, e dal rok jeli do Bulharska k moi. Pamatuje si t na przdniny roku 1968 i roku nsledujcho, protoe to byly posledn przdniny, kter strvili v echch. Jestli vak byla s to pece jen jak tak rekonstruovat vtinu przdnin (i kdy nkter nedovedla zaadit), pln ztroskotala, kdy se snaila vzpomnt na vnoce a silvestry. Z jedencti vnoc jich nala v koutech sv pamti jen dvoje a z dvancti silvestr pt. Chtla si t vyvolat vechna jmna, jimi j kal. Jejm pravm jmnem ji oslovoval snad jen prvnch trnct dn. Jeho nha byla stroj na nepetritou vrobu pezdvek. Mla mnoho jmen, a jako by se kad brzy obnosilo, dval j nov a nov. Bhem tch dvancti let, co se znali, mla njakch dvacet, ticet jmen a kad z nich patilo uritmu obdob jejich ivota. Ale jak znovu objevit to ztracen spojen mezi pezdvkou a rytmem asu? Tamina je s to si ho vybavit jen v nkolika mlo ppadech. Vzpomn si napklad na dny po matin smrti. Manel j eptal do ucha jej jmno (jmno toho asu a t chvle) nalhav, jako by ji probouzel ze sna. Na tu pezdvku si pamatuje a me ji s jistotou vepsat do oddlu nadepsno 1964. Ale vechna ostatn jmna se vznej voln a blzniv mimo as jak ptci, kte unikli z voliry. Proto tak zoufale tou mt u sebe ten balk zpisnk a dopis. V ovem, e v zpisncch je i mnoho nehezkch vc, dny nespokojenosti, hdek, ha i nudy, ale o to vbec nejde. Nechce vracet minulosti jej poezii. Chce j vrtit jej ztracen tlo. Neene ji touha po krse. ene ji touha po ivot. Tamina toti sed na plujcm prmu a dv se dozadu, jen dozadu. Objem jejho byt je jen to, co vid tam daleko vzadu. Tak jak se jej minulost zmenuje, ztrc a rozplv, tak se i Tamina zmenuje a ztrc obrysy. Tou po zpisncch, aby se chatrn kostra udlost, jak ji vytvoila v koupenm seitu, vyplnila zdivem a stala domem, v kterm by mohla t. Nebo zt-li se vratk stavba vzpomnek jak patn postaven stan, zbude z Taminy jen pouh ptomnost, ten neviditeln bod, to nic sunouc se zvolna ke smrti. 6.

Pro tedy tchyni u dvno neekla, aby j balky poslala? Korespondence s cizinou prochz v echch rukama tajn policie a Tamina se nemohla smit s pedstavou, e by j policejn ednci strkali nos do jejch intimit. Krom toho manelovo jmno (kter bylo stle jejm jmnem) zstalo jist na ernch listinch a policie m neochabujc zjem o jakkoli dokument ze ivota svch odprc, i kdy jsou ji mrtv. (V tom se Tamina vbec neml: v deskch policejnch archv je nae jedin nesmrtelnost.) Proto je Bibi jej jedinou nadj a ona udl vechno, aby si ji zavzala. Bibi se chce seznmit s Banakou a Tamina uvauje: jej ptelkyn by mla znt dj alespo jedn jeho knihy. Je pece nezbytn, aby bhem konverzace ekla: ano, pesn tak to pece kte ve sv knize! anebo: podobte se pln svm postavm, pane Banako! Tamina v, e Bibi nem ve svm byt ani jednu jedinou knku a e ji st nud. Chtla by se proto dovdt, co je v Banakovch knihch, a pipravit pak ptelkyni na jej setkn. V hospdce sedl Hugo a Tamina ped nho postavila lek kvy: Hugo, znte Banaku? Hugovi pchlo z st, ale jinak se zdl Tamin docela sympatick: tich, nesml, asi o pt let mlad ne ona. Chodil do hospdky jednou tdn a vrhal pohledy sten do knih, kter si s sebou nosil, sten na Taminu, kter stla za barovm pultem. Znm, ekl. Potebovala bych znt obsah njak jeho knihy. Zapamatujte si, Tamino, ekl Hugo, e od Banaky jet nikdo nikdy nic neetl. st knihu od Banaky znamen naprosto se znemonit. Nikdo nepochybuje o tom, e je to spisovatel druhho, ne-li tetho, ne-li destho du. Ujiuju vs, e i Banaka sm je do t mry obt sv vlastn povsti, e opovrhuje lidmi, o nich se dov, e etli jeho knihu. Neptrala u tedy po Banakovch knihch, ale nedala si ujt, aby setkn s Banakou sama zadila. Pjovala obas svj byt, kter byl pes den przdn, malik provdan Japonce uu, kter se u n tajn schzela s jistm enatm profesorem filosofie. Profesor Banaku znal a Tamina donutila oba milence, aby ho k n jednou pivedli, a u n bude Bibi na nvtv. Kdy se to Bibi dovdla, ekla: Teba je Banaka krsn a tvj sexuln ivot se konen zmn. 7. Opravdu, od t doby, co manel zemel, Tamina se nemilovala s dnm muem. Nebylo to ze zsady. Ta vrnost a za smrt j naopak pipadala skoro smn a ped nikm se j nechlubila. Ale pokad, kdy si pedstavila (a pedstavovala si to asto), e by se ped njakm muem svlkala, objevila se j manelova podoba. Vdla, e by ho u toho vidla. Vdla, e by vidla jeho tv jeho oi, kter ji pozoruj. Bylo to samozejm nepatin, ha hloup, a ona si to uvdomovala. Nevila ani v posmrtn ivot manelovy due, ani si nemyslila, e by ublila jeho pamtce, kdyby mla milence. Ale nemohla si pomoci. Dokonce ji napadla tato zvltn mylenka: Kdyby byla manela klamala za jeho ivota, bylo by to pro ni mnohem snaz ne te. Jej manel byl vesel, spn, siln, ona se ctila mnohem slab ne on a zdlo se j, e by ho nemohla zranit, ani kdyby se o to snaila. Dnes vak bylo vechno jin. Dnes by ublila nkomu, kdo se neme brnit, kdo je j dn napospas jak dt. Jej mrtv manel nem pece na celm irm svt nikoho ne ji, ach, nikoho ne ji! Proto sotva jen pomyslila na monost tlesn lsky s nkm jinm, pedstava manela se vynoila a s n trzniv stesk a se steskem nesmrn touha plakat. 8. Banaka byl okliv a tko mohl probudit v njak en dmajc smysly. Tamina mu nalvala aj do lku a on j velmi uctiv dkoval. Ostatn vichni se u Taminy ctili dobe a Banaka brzy sm peruil nezvaznou konverzaci a obrtil se s smvem na Bibi: Slyel jsem, e chcete pst knihu. O em to m bt? Docela jednodue, ekla Bibi. Romn. O tom, jak vidm svt. Romn? zeptal se Banaka a v jeho hlase znl zejm nesouhlas. Nemusel by to bt zrovna romn, opravila se neurit Bibi. Banaka ekl: Jen si pedstavte romn. Mnoho rznch postav. Chcete nm pedstrat, e o nich vechno vte? e vte o tom, jak vypadaj, co si mysl, jak se oblkaj, z jak rodiny pochzej? Vdy se piznejte, e vs to vbec nezajm!

To je pravda, piznala Bibi, nezajm. Vte, ekl Banaka, romn je plod lidsk iluze, e meme pochopit druhho. Ale co vme jeden o druhm? Nic, ekla Bibi. To je pravda, ekla uu. Profesor filosofie kval souhlasn hlavou. Jedin, co meme uinit, ekl Banaka, je podat zprvu kad sm o sob. Vechno ostatn je pekroen na pravomoci. Vechno ostatn je le. Bibi souhlasila naden: To je pravda! pln pravda! Vak j taky dn romn pst nechci! To jsem se patn vyjdila. Chtla jsem pst pesn tak, jak jste to ekl, sama o sob. Podat zprvu o svm ivot. Pitom nechci zakrvat, e mj ivot je docela vedn, obyejn, a e jsem vlastn nic zvltnho nezaila. Banaka se usmval: Na tom vbec nezle! Vidno zvnjku, ani j jsem nic zvltnho nezail. Ano, kiela Bibi, sprvn eeno! Vidno zvnjku jsem nic nezaila. Vidno zvnjku! Ctm toti, e moje vnitn zkuenost stoj za to, abych ji napsala, a e by mohla zajmat vechny. Tamina dolvala vem aj a byla spokojena, e oba mui, kte sestoupili do jejho bytu z Olympu ducha, jsou na jej ptelkyni vldn. Profesor filosofie bafal z fajfky a skrval se za jejm dmem, jako by se stydl. U od Jamesa Joyce vme, ekl, e nejvt dobrodrustv naeho ivota je absence dobrodrustv. Odysseus, kter bojoval u Trje, vracel se po moch, sm si dil lo, na kadm ostrov ml milenku, ne, to nen n ivot. Homrova Odyssea se pesthovala dovnit. Zniternila se. Ostrovy, moe, sirny, kter ns svdj, Ithaka, kter ns vol zptky k sob, to jsou dnes jen hlasy naeho nitra. Ano! Pesn tak to ctm! vykikla Bibi a obrtila se te znovu na Banaku: Proto jsem se vs chtla zeptat, jak na to. Mm asto pocit, e cel moje tlo je naplnn touhou se vyjdit. Mluvit. Vyslovit se. Myslm si nkdy, e se zblznm, jak se ctm na prasknut pln, a se mi chce kiet, vy to, pane Banako, jist znte. Chtla bych vyslovit svj ivot, sv pocity, kter jsou, j to vm, pln zvltn, ale kdy si sednu k papru, nevm najednou, o em pst. Tak jsem si ekla, e je to urit vc techniky. Zejm mi chyb njak znalost, kterou mte vy. Vdy vy jste napsal tak krsn knihy 9. Odpustm vm pednku, kterou uspodali oba Sokratov mlad pan o umn pst. Chci mluvit o nem jinm. Jel jsem nedvno v Pai taxkem z jednoho konce msta na druh a taxk se rozpovdal. Neme v noci spt. Trp chorobnou nespavost. Stalo se mu to za vlky. Byl nmonkem. Jeho lo byla potopena. Plaval ti dny a ti noci. Pak ho zachrnili. Nkolik msc byl mezi ivotem a smrt. Uzdravil se, ale ztratil spnek. Mm o tetinu ivota vc ne vy, usml se. A co dlte s tou tetinou, kterou mte navc? ptal Jsem se. Pu, ekl. Zeptal jsem se ho, co pe. Pe svj ivot. Pbh lovka, kter plaval ti dny v moi, bojoval se smrt, ztratil spnek a pesto si uchoval slu t. To pete pro sv dti? Jako kroniku rodiny? Zasml se trpce: Moje dti by to nezajmalo. Pu to jako knihu. Myslm si, e by mohla pomoci mnoha lidem. Rozhovor s taxkem mi nhle osvtil podstatu spisovatelsk innosti. Peme knihy, protoe nae dti se o ns nezajmaj. Obracme se k anonymnmu svtu, protoe nae ena si zacpv ui, kdy na ni mluvme. Namtnete, e v ppad taxikov jde o grafomana a nikoli o spisovatele. Musme si tedy nejdv ujasnit pojmy. ena, kter pe milenci kad den tyi dopisy, nen grafoman, ale zamilovan ena. Ale mj ptel, kter si poizuje fotokopie sv milostn korespondence, aby ji jednou mohl vydat, je grafoman. Grafomnie nen touha pst dopisy, denky, rodinn kroniky (tedy pst pro sebe nebo pro sv nejbli), nbr pst knihy (tedy mt publikum neznmch ten). V tom smyslu je ve taxke i Goetha stejn. To, co Goetha odliuje od taxke, nen jin ve, ale jin vsledek vn.

Grafomnie (posedlost pst knihy) stv se zkonit masovou epidemi, doshne-li vvoj spolenosti t zkladnch podmnek: 1) vysokho stupn veobecnho blahobytu, kter umouje lidem, aby se vnovali neuiten innosti; 2) vysok mry atomizace spoleenskho ivota a odtud plynouc veobecn osamocenosti jednotlivc; 3) radiklnho nedostatku velkch spoleenskch zmn ve vnitnm ivot nroda. (Z tohoto hlediska se mi zd pznan, e ve Francii, kde se celkem nic nedje, je procento spisovatel jedenadvacetkrt vy ne v Izraeli. Bibi se ostatn vyjdila pesn, kdy ekla, e vidno zvnjku nic nezaila. Prv ten nedostatek ivotnho obsahu, ta przdnota, je motor, kter ji nut pst.) Dsledek vak zptn ovlivuje pinu. Veobecn osamocenost zpsobuje grafomnii, ale masov grafomnie zrove utvrzuje a zvtuje obecnou osamocenost. Vynlez knihtisku kdysi umonil lidstvu, aby se vzjemn dorozumvalo. V dob veobecn grafomnie dostane psan knih opan smysl: kad je obklen svmi psmeny jako zrcadlovou zd, pes kterou nedolehne dn hlas zven. 10. Tamino, ekl Hugo, kdy si s nm nedvno povdala v przdn hospdce, j vm, e u vs nemm dnou nadji. Taky se o nic snait nebudu. Ale mohu vs pesto pozvat v nedli na obd? Balek je v okresnm mst u tchyn a Tamina ho chce pemstit k otci do Prahy, aby si ho tam Bibi mohla vyzvednout. eklo by se, e nen nic snadnjho, ale domluva se starmi lidmi, plnmi vrtoch, ji bude stt hodn asu a penz. Telefonovn je drah a jej plat sta sotva pokrt ini a nezbytn vdaje na stravu. Ano, kve Tamina hlavou a mysl na to, e Hugo m v byt telefon. Pijel pro ni autem a jeli do restaurace za mstem. Ubohost jejho postaven by mu mla ulehit roli suvernnho dobyvatele, ale on vid za postavou patn placen servrky tajemnou zkuenost cizinky a vdovy. Ct se nejist. Jej laskavost je jako krun, kter nelze prostelit. Chtl by na sebe upozornit, upoutat ji, vniknout j do hlavy! Snail se pro ni vymyslit nco zajmavho. Jet ne dojeli k cli, zastavil vz, aby ji provedl zoologickou zahradou, umstnou v parku krsnho venkovskho zmku. Prochzeli se mezi opicemi a papouky na pozad gotickch v. Byli tam pln sami, jen venkovsk zahradnk zametal kottem spadal list z irokch cest. Minuli vlka, bobra, opici a tygra a doli k velkmu poli ohrazenmu drtnm plotem, za kterm byli ptrosi. Bylo jich est. Kdy uvidli Taminu a Huga, rozutkali se k nim. Byli pak natlaeni v hlouku u plotu, natahovali dlouh krky, uprali na n oi a vichni otvrali sv irok ploch zobky. V neuviteln rychlosti je otvrali a zavrali, horen, jako by mluvili a jeden druhho pekikovali. Jenome ty zobky byly beznadjn nm a nevydvaly ani nejten zvuk. Ptrosi byli jak poslov, kte se nauili nazpam dleitou zprvu, ale po cest jim neptel vyzl hlasivky a oni, kdy doli k cli, mohli jen hbat nehlasn sty. Tamina se na n dvala jako uhranut a ptrosi stle mluvili, m dl nalhavji, a kdy pak s Hugem odchzela, utkali podl plotu za nimi a stle klapali zobky a stle ji ped msi varovali a ona nevdla, ped m. 11. Bylo to jak z hrzn pohdky, kala Tamina krjejc patiku: Jako by mi chtli nco hrozn dleitho ci. Ale co? Co mi chtli ct? Hugo vysvtloval, e jsou to mlad ptrosi a ti se takhle chovaj. Kdy byl naposledy v t zoologick zahrad, tak jich vech est pibhlo k drtm a otvralo nm zobky. Tamina byla pod rozruena: Vte, nco jsem si v echch nechala. Balek s njakmi psemnostmi. Kdyby mi ho poslali potou, mohla by ho policie zabavit. Bibi se chce v lt podvat do Prahy. Slbila mi, e by mi ho pivezla. A te mm strach, e mne ptrosi pili varovat. e se s tm balkem nco stalo. Hugo vdl, e Tamina je vdova a e jej mu musil emigrovat z politickch dvod. Njak politick dokumenty? zeptal se. Tamina u dvno pochopila, e chce-li uinit svj ivot pochopiteln zdejm lidem, mus ho zjednoduit. Bylo by nekonen sloit vysvtlovat, pro by soukrom dopisy a denky mohly bt konfiskovny a pro o n vbec tolik stoj. ekla proto:

Ano, politick dokumenty. Lekla se vzpt, e se bude Hugo chtt o tch dokumentech nco podrobnjho dovdt, ale bla se zbyten. Copak se j nkdo na nco kdy ptal? Lid j obas vykldali, co si sami mysl o jej zemi, ale o jej zkuenost se nezajmali. Hugo se zeptal: A Bibi v, e jsou to politick vci? Ne, ekla Tamina. To je dobe, ekl Hugo. Nekejte j, e jde o politiku. V posledn chvli by se lekla a nevzala by vm to. Lid se hrozn hoj, Tamino. Bibi si mus myslit, e jde o nco pln bezvznamnho a obyejnho. Teba o vai milostnou korespondenci. Ano, eknte j, e jsou v tom balku milostn dopisy! Hugo se sml svmu npadu: Milostn dopisy! Ano! To nepesahuje jej obzor! To je s to Bibi pochopit! Tamina mysl na to, e milostn dopisy jsou pro Huga nco bezvznamnho a obyejnho. Vbec nikoho nenapad, e mohla nkoho milovat a e to bylo dleit. Hugo dodal: Kdyby s jej cesty nhodou selo, spolehnte se na mne. Zajedu vm pro to. Dkuju, ekla upmn. Zajedu vm pro to, opakoval Hugo, i kdyby mne mli zavt. Ale kdepak! protestuje Tamina: Nic takovho se vm neme stt! A sna se mu vysvtlit, e cizm turistm nehroz v echch dn nebezpe. Nebezpen je v echch ivot jen pro echy a ti si to u ani neuvdomuj. Mluvila najednou dlouho a vzruen, znala tu zemi nazpam a j mohu potvrdit, e mla pln pravdu. O hodinu pozdji drela u ucha sluchtko Hugova telefonu. Jej rozhovor s tchyn nedopadl o nic lpe ne ten prvn: Nedali jste mi dn klek! Vechno jste pede mnou cel ivot tajili! Pro mne nut vzpomnat, jak jste se ke mn cel ivot chovali! 12. Kdy Tamina tolik stoj o sv vzpomnky, pro se nevrt do ech? Emigranti, kte opustili po roce 1968 nezkonn zemi, byli mezitm amnestovni a vybzeni k nvratu. eho se tedy Tamina boj? Je pece pli bezvznamn, ne aby ji doma nkdo ohrooval! Ano, mohla by se bez obav vrtit. A pece neme. Doma manela vichni zradili. k si, e kdyby se mezi n vrtila, zradila by ho i ona. Kdy ho peazovali na m dl hor msto a nakonec vyhodili z prce, nikdo se ho nezastal. Ani jeho ptel. Tamina ovem v, e byli v hloubi due pi nm a e mleli jen ze strachu. Ale prv proto, e byli pi nm, stydli se o to vc za svj strach, a kdy ho potkali na ulici, tvili se, e ho nevid. Oba manel se zaali z tlocitnosti sami vyhbat lidem, aby v nich neprobouzeli stud. Brzy se ctili jak dva malomocn. Kdy utekli z ech, bval kolegov podepsali veejn prohlen, v nm manela pomluvili a odsoudili. Udlali to jist jen proto, aby nepili o msto, jako o n piel ped tm Taminin mu. Ale udlali to. Vyhloubili tak mezi sebou a obma exulanty propast, pes kterou Tamina u nikdy nebude ochotna skoit zptky. Kdy se prvn noc po tku probudili v malm alpskm hotelu a uvdomili si, e jsou sami, vytreni ze svta, v nm se odehrval cel jejich dosavadn ivot, poctila osvobozen a levu. Bylo to v horch a oni v nich byli ndhern sami. Kolem nich bylo neuviteln ticho. Tamina ho vnmala jako nenadl dar a napadlo ji, e manel odeel z ech, aby unikl pronsledovn a ona proto, aby nala ticho; ticho pro manela a pro sebe; ticho pro lsku. Kdy manel zemel, zachvtil ji nhl stesk po vlasti, v n deset let jejich ivota zanechalo vude sv otisky. V nhlm sentimentlnm hnut rozeslala smuten oznmen destce znmch. Nedostala jedinou odpov. O msc pozdji za zbytek naetench penz odjela k moi. Oblkla se do plavek a sndla tubu utiujcch prk. Pak plavala daleko do moe. Myslila, e prky zpsob hlubokou navu a e se utop. Ale chladn voda a sportovn pohyby (byla vdy vynikajc plavkyn) j nedaly spt a prky byly zejm slab, ne pedpokldala. Vrtila se na beh, la do pokoje a spala dvacet hodin. Kdy se probudila, byl v n klid a mr. Byla rozhodnuta t v tichu a pro ticho. 13.

Modrostbrn svtlo Bibina televizoru osvtlovalo ptomn: Taminu, uu, Bibi i jejho manela Ded, kter byl obchodnm cestujcm a vrtil se vera po tyech dnech neptomnosti. V mstnosti bylo ctit slab pach moe a na obrazovce byla velk, kulat, star, pleat hlava, kter neviditeln redaktor adresoval prv provokativn otzku: Doetli jsme se ve vaich pamtech nkolik okujcch erotickch doznn. Byl to pravideln poad, v nm populrn redaktor zval k rozhovoru nkolik autor, jim v minulm tdnu vyla kniha. Velk hol hlava se samolib usmvala: ne! Nic okujcho! Jen zcela exaktn vpoet! Potejte se mnou. Mj erotick ivot zapoal v patncti letech. Kulat star hlava se rozhldla pyn kolem sebe: Ano, v patncti letech. Dnes je mi ptaedest. Mm tedy za sebou padest let erotickho ivota. Mohu pedpokldat a to je velmi stzliv odhad e jsem se miloval v prmru dvakrt tdn. To znamen stokrt za rok, co je pt tisckrt za ivot. Potejte dl. Jestlie orgasmus trv pt vtein, mm za sebou dvacet pt tisc vtein orgasmu. To je dohromady est hodin padest est minut orgasmu. To nen patn, co? Vichni v mstnosti vn kvali hlavami a Tamina si pedstavila holohlavho starce, jak zav nepetrit orgasmus, jak se svj, chyt za srdce, jak mu po tvrt hodin vypadv z st uml chrup a po dalch pti minutch kles mrtev. Vyprskla ve smch. Co se smje, napomenula ji Bibi. To nen tak patn bilance! est hodin padest est minut orgasmu. uu ekla: Mnoho let jsem vbec nevdla, co je to mt Orgasmus. Ale te u mm nkolik let orgasmus docela pravideln. Vichni mluvili o uin orgasmu, zatmco na obrazovce se rozhoovala jin tv. Pro se tak zlob? zeptal se Ded. Spisovatel na Obrazovce kal: To je velmi dleit. Velmi dleit. Vysvtluji to ve sv knize. Co je velmi dleit? ptala se Bibi. e strvil sv dtstv ve vesnici Ruru, vysvtlila Tamina. Mu, jen strvil dtstv ve vesnici Ruru, ml dlouh nos, kter ho til jako zva, take se jeho hlava sklnla m dl n a chvlemi se zdlo, e vypadne obrazovkou do pokoje. Tv zaten nosem byla nesmrn rozruen, kdy kala: Vysvtluju to ve sv knize. Cel moje tvorba je spjata s prostou vesnic Ruru, a kdo to nechpe, neme vbec rozumt mmu dlu. Dokonce i sv prvn vere jsem psal prv tam. Ano. Povauju to za velmi dleit. Jsou mui, ekla uu, s nimi nemm nikdy orgasmus. Nezapomnejte, ekl spisovatel a jeho tv byla m dl rozruenj, e prv v Ruru jsem jel poprv na jzdnm kole. Ano, pu o tom podrobn ve sv knize. A vy vte vichni, co znamen v mm dle jzdn kolo. Je to symbol. Jzdn kolo je pro mne prvn krok lidstva z patriarchlnho svta do svta civilizace. Prvn flirt s civilizac. Flirt panny ped prvnm polibkem. Jet panenstv, a u hch. To je pravda, ekla uu. Moje kolegyn Tanaka mla svj prvn orgasmus jako panna pi jzd na kole. Vichni se rozhovoili o Tanakin orgasmu a Tamina ekla Bibi: Mu si od tebe zatelefonovat? 14. Ve vedlej mstnosti byl pach moe silnj. Spala tam Bibina dcerka. J vm, e spolu nemluvte, eptala Tamina, ale j to zn jinak nedostanu. Jedin monost je, e tam pojede a vezme to od n. Kdy nenajde klek, donut ji, aby vylomila zsuvku. Jsou to moje vci. Dopisy a tak. Mm na n prvo. Tamino, nenu mn, abych s n mluvil! Tati, pemo se a udlej to pro mne. Ona se t boj a netroufne si ti to odmtnout. V co, jestli pijedou tv znm do Prahy, dm jim pro tebe koich. To je dleitj ne star dopisy. Ale j nestojm o koich. Stojm o ten balek! Mluv nahlas! Neslym t! kal otec, ale jeho dcera mluvila mysln eptem, protoe nechtla, aby Bibi slyela jej esk vty, kter by rzem prozradily, e vol do ciziny a e majitel telefonu bude kadou vteinu hovoru draze platit.

e stojm o ten balek a ne o koich! opakovala. Ty stoj vdycky o blbosti. Tati, ten telefon je hrozn drah. Prosm t, opravdu bys za n nezajel? Rozhovor byl obtn. Otec ji kadou chvli prosil, aby jet jednou opakovala, co ekla, a tvrdojn odmtal jet za tchyn. Nakonec ekl: Zavolej bratrovi! A za n zajede on. Me mi ten balek pivzt. Ale bratr ji vbec nezn! To je prv vhoda, sml se otec. Jinak by za n nikdy nejel. Tamina rychle uvaovala. Nen to tak patn npad poslat za tchyn bratra, kter je energick a panovan. Ale Tamin se mu nechce volat. Od t doby, co je v cizin, nevymnili spolu jedin dopis. Bratr ml vborn placen msto a uchoval si ho jen dky tomu, e se sestrou emigrantkou peruil veker styky. Tati, j mu volat nemu. Nemohl bys mu to vysvtlit ty sm? Prosm t, tati! 15. Tta byl malik a neduiv a kdy se kdysi vodval s Taminou po ulici, tvil se pyn, jako by celmu svtu pedvdl pomnk jedn heroick noci, kdy ji tvoil. Zet neml nikdy rd a vedl proti nmu ustavinou vlku. Kdy ped chvl Tamin navrhoval, e j pole koich (zbyl mu jist po njak mrtv pbuzn), nepohnula ho k tomu starost o dceino zdrav, ale jeho star soupestv. Chtl, aby dala pednost otci (koichu) ped manelem (balkem psemnost). Taminu dsilo, e osud jejho balku je v neptelskch rukou otce a tchyn. Pedstavovala si m dl astji, e jej zpisnky jsou teny cizma oima, a napadalo ji, e ciz pohledy jsou jak d, kter smazv npisy na zdi. Anebo jako svtlo, kter dopadne pedasn na fotografick papr ve vyvolvac lzni, take znehodnot obraz. Uvdomila si, e hodnota i smysl jejch psemnch pamtek tkv v tom, e jsou ureny jen j. Ve chvli, kdy ztrat tuto vlastnost, zpetrh se intimn pouto, kter ji k nim ve, a ona je u nebude s to st svma oima, nbr jen zrakem publika, kter se seznamuje s cizm dokumentem. I ten, kdo je psal, stane se pak pro ni ciz bytost. Npadn podobnost, kter pesto zstane mezi n a autorem zpisk, bude na ni psobit jako parodie a vsmch. Ne, nemohla by u sama nikdy st sv zpisky peten cizma oima! Zmocnila se j tedy netrplivost a touila mt ty zpisnky a dopisy u sebe co nejrychleji, dokud obraz minulosti, kter je v nich zachycen, nen jet znien. 16. V hospod se objevila Bibi a pisedla si k barovmu pultu: Ahoj Tamino. Dej mi whisky. Bibi si dvala vtinou kvu a jen vjimen port. dost o whisky svdila, e je v mimodnm rozpoloen. Jak pokrauje psan? zeptala se Tamina, nalvajc do sklenky alkohol. Potebovalo by to lep nladu, ekla Bibi. Vypila whisky jednm doukem a poruila si dal. Do hospody pilo nkolik jinch host. Tamina se jich vech zeptala, co chtj, vrtila se k pultu, nalila ptelkyni druhou whisky a la pak obslouit zkaznky. Kdy se vrtila, Bibi j ekla: Dedho u nemohu ani ctit. Kdy se vrt z cest, le cel dva dny v posteli. Dva dny se nepevlkne z pyama! Snesla bys to? A nejhor je, kdy chce oustat. Neme pochopit, e m oustn vbec, ale vbec nebav. Musm to s nm skonit. Pod pipravuje sv blb przdniny. Le v pyamu v posteli a m v ruce atlas. Nejdv chtl do Prahy. To ho u omrzelo. Objevil njakou knihu o Irsku a chce za kadou cenu do Irska. Tak vy pojedete na przdniny do Irska? zeptala se Tamina se sevenm hrdlem. My? My nepojedeme nikam. J zstanu tady a budu pst. Nikam mne nedostane. Dedho nepotebuju. Vbec se o mne nezajm. Pu, a pedstav si, e se jet vbec nezeptal, co pu. Pochopila jsem, e si u nemme co ct. Tamina se chtla zeptat: Tak ty tedy nepojede do ech? Ale mla seven hrdlo a nemohla mluvit. V t chvli vela do hospody Japonka uu a vyskoila si na barovou idliku vedle Bibi. ekla: Dovedly byste souloit na veejnosti? Jak to mysl? zeptala se Bibi. Teba tady v hospod na zemi, pede vemi. Nebo v kin pi pedstaven.

Ticho, kikla Bibi smrem dol, kde u nohou jej stoliky hluelo dt. Pak ekla: Pro by ne? Nen na tom pece nic nepirozenho. Pro bych se mla stydt za nco, co je pirozen? Tamina se znovu odhodlvala k otzce, zda Bibi pojede do ech. Ale uvdomila si, e otzka je zbyten. Bylo to a pli jasn. Bibi do ech nepojede. Z kuchyn vela do mstnosti pan hospodsk a usmvala se na Bibi: Jak se mte? Podvala j ruku. Potebovalo by to revoluci, ekla Bibi. Nco by se mlo stt! Nco by se u konen mlo stt! V noci se Tamin zdlo o ptrosech. Stli u plotu a mluvili na ni jeden pes druhho. Mla z nich hrzu. Nemohla se pohnout z msta, jen pozorovala jak hypnotizovna jejich nm zobky. Drela sta keovit sevena. Mla v nich toti zlat prsten a mla o nj strach. 17. Pro si ji pedstavuju, e mla v stech zlat prsten? Nemohu za to, pedstavuju si ji tak. A najednou se mi vybavuje vta: tich, jasn, kovov tn: jako kdy zlat prsten padne do stbrn pnve. Kdy byl Thomas Mann jet velice mld, napsal naivn chvatnou povdku o smrti: v t povdce je smrt krsn, jako je krsn pro vechny, kte o n sn, kdy jsou velmi mlad a smrt je jet neskuten a arovn jak modrav hlas dlek. Mlad mu smrteln nemocn nastoup do vlaku, vystoup pak na neznmm ndra, jde do msta, jeho jmno nezn a v jakmsi dom u star eny, jej elo je pokryto liejem, si najme pokoj. Ne, nechci vyprvt, co se dlo dl v tom pronajatm byt, chci jen pipomenout jednu nepatrnou udlost: kdy ten mlad nemocn mu el pokojem, zdlo se mu, e mezi zvuenm svch krok sly vedle, v tch druhch mstnostech, jaksi zvuk, tich, jasn, kovov tn; ale mon, e se mu to jen zdlo. Jako kdy zlat prsten padne do stbrn pnve, pomyslil si Ta mal akustick udlost nem v povdce dn pokraovn ani vysvtlen. Z hlediska pouhho dje by mohla bt bez nsledk vyputna. Ten zvuk se prost udl; pro nic za nic; jen tak. Myslm si, e Thomas Mann nechal zaznt ten tich, jasn, kovov tn, aby vzniklo ticho. Poteboval je, aby bylo slyet krsu (protoe smrt, o n vyprvl byla smrt-krsa) a krsa, aby byla vnmateln, potebuje uritou minimln mru ticha (jejm midlem je prv zvuk zlatho prstenu spadlho do stbrn msy). (Ano, j vm, vy nevte, o em mluvm, protoe krsa u dvno zanikla. Zmizela pod hladinou hluku hluku slov, hluku aut, hluku hudby, hluku psmen , v nm nepetrit ijeme. Je utopena jako Atlantida. Zstalo po n jen slovo, jeho smysl je rok od roku mn srozumiteln.) Poprv uslyela Tamina to ticho (vzcn jak lomek mramorov sochy z potopen Atlantidy), kdy se probudila po tku z ech v alpskm hotelu obklopenm lesy. Podruh ho uslyela, kdy plavala v moi s aludkem plnm prk, kter j msto smrti pinesly neekan mr. To ticho chce chrnit svm tlem a ve svm tle. Proto ji vidm v jejm snu, jak stoj proti drtnmu plotu a v keovit sevench stech m zlat prsten. Proti n je est dlouhch krk s malikmi hlavikami a plochmi zobky, kter se neslyn otvraj a zavraj. Nerozum jim. Nev, zda j vyhrouj, varuj, nabdaj i pros. A protoe nic nev, ct nesmrnou zkost. M strach o zlat prsten (tu ladiku ticha) a keovit ho chrn v stech. Tamina se nikdy nedov, co j pili ci. Ale j to vm. Nepili ji varovat, napomnat, ani vyhroovat. Vbec se o ni nezajmaj. Pili j vyprvt kad sm o sob. Jak ral, jak spal, jak utkal k plotu a co za nm vidl. e strvil sv dleit dtstv v dleit vesnici Ruru. e jeho dleit orgasmus trval est hodin. e vidl za plotem babku, kter mla na hlav uvzan tek. e plaval, onemocnl a pak se uzdravil. e kdy byl mlad, jel na kole, a dnes e seral pytel trvy. Vichni stoj ped Taminou a jeden pes druhho j vyprvj, bojovn, nalhav a agresvn, protoe na svt nen nic dleitjho ne to, co j chtj ct. 18. O nkolik dn pozdji se v hospdce objevil Banaka. Byl pln opil, posadil se na stoliku u baru, dvakrt s n spadl, dvakrt na ni znovu vylezl, poruil si calvados a pak si poloil hlavu na stl. Tamina si vimla, e ple. Co je vm, pane Banako? ptala se ho. Banaka se na ni podval uslzenm pohledem a ukzal si prstem na hru: J nejsem, rozumte! J nejsem! J neexistuji!

Pak odeel na zchod a ze zchodu pmo na ulici, ani zaplatil. Tamina to vyprvla Hugovi a ten j na vysvtlenou ukzal strnku z novin, kde bylo nkolik recenz o knihch a tak zprva o Banakov vboru, sestvajc z pouhch ty dk vsmchu. Phoda s Banakou, kter si ukazoval na hru a plakal, e neexistuje, mi pipomn ver z Goethova Zpadovchodnho dvnu: ije lovk, kdy druz ij? V Goethov otzce se skrv tajemstv vekerho spisovatelstv: Psanm knih se lovk promuje ve vesmr (vak se tak mluv o universu Balzacov, universu echovov, universu Kafkov) a vlastnost vesmru je prv to, e je jedin. Existence jinho vesmru ho tedy ohrouje v sam podstat. Dva evci, nemaj-li zrovna krm na stejn ulici, mohou spolu t v ndhern harmonii. Jakmile vak zanou pst knihu o dlu evce, pekej jeden druhmu a ptaj se: ije vec, kdy druz evci ij? Tamin se zd, e jedin ciz pohled je s to zniit cenu jejch intimnch denk, a Goethe m pocit, e jeden pohled jednoho jedinho lovka, kter nespoine na jeho dcch, uvd v pochybnost samu existenci Goetha. Rozdl mezi Taminou a Goethem je rozdl mezi lovkem a spisovatelem. Ten, kdo pe knihy, je bu vechno (jedin vesmr pro sebe i pro vechny jin), anebo nic. A protoe vechno nebude nikdy dno dnmu lovku, jsme my vichni, co peme knihy, nim. Jsme zneuznan, rliv, zrann a pejeme tomu druhmu smrt. V tom jsme si vichni rovni: Banaka, Bibi, j i Goethe. Nezadriteln rst masov grafomnie mezi politiky, taxki, rodikami, milenkami, vrahy, zlodji, prostitutkami, prefekty, lkai i pacienty mi dokazuje, e kad lovk bez vjimky si nos v sob spisovatele jako svou monost, take lidstvo by prvem mohlo vtrhnout do ulic a kiet: My vichni jsme spisovatel! Kad toti trp tm, e zanikne neslyen a nepostehnut v lhostejnm vesmru a chce se proto vas sm promnit ve vesmr slov. A se jednou (a bude to brzy) probud spisovatel ve vech lidech, budou to dny obecn hluchoty a nesrozumn. 19. U j zstv Hugo jako jedin nadje. Pozval ji na veei a ona tentokrt s pozvnm velice rda souhlas. Hugo sed u stolu proti n a mysl na jedinou vc: Tamina mu stle unik. Je ped n nejist a nen s to na ni zatoit pmo. A protoe trp tm, e si netrouf na cl tak skromn a urit, ct v sob o to vt touhu dobt svt, tu nekonenost neuritho, tu neuritost nekonenho. Vytahuje z kapsy asopis, rozvr ho a podv j ho. Na rozeven strnce je dlouh lnek podepsan jeho jmnem. D se pak do dlouhho proslovu. Mluv o asopise, kter j podal: ano, te ho dosud mlo lid za hranicemi jejich msta, ale je to pitom dobr teoretick revue, lid, kte ji dlaj, jsou odvn a budou jednou mnoho znamenat. Hugo mluv a mluv a jeho slova chtj bt metaforou erotick agresivity, pehldkou jeho sly. Je v nich kouzeln pohotovost abstraktnho, kter pispchalo nahradit nezvldnutelnost konkrtnho. A Tamina se dv na Huga a pemalovv jeho tv. Z tch duchovnch cvien se stal ji zvyk. Neum se dvat jinak na mue. Stoj j to sil, veker pedstavivost je mobilizovna, ale pak hnd Hugovy oi opravdu mn barvu a jsou nhle modr. Tamina se na nho upen dv, protoe nem-li se modr barva rozplynout, mus ji v jeho och dret v silou pohledu. Ten pohled Huga znekliduje a on o to vc mluv mluv, jeho oi jsou krsn modr a jeho elo se po stranch mrn protahuje, take z jeho vlas vpedu zstv jen zk trojhelnk mc pic dol. Vdycky jsem svou kritiku zamoval jen na n zpadn svt. Ale nespravedlnost, kter u ns vldne, mohla by ns svst k falen shovvavosti k jinm zemm. Dky vm, ano, dky vm, Tamino, jsem pochopil, e problm moci je vude stejn, u vs i u ns, na Zpad i na Vchod. Nesm nm jt o to, nahradit jeden druh moci jinm, ale poprat sm princip moci a poprat ho vude. Hugo se nakln k Tamin pes stl a ona ct z jeho st kysel pach, kter ji vyru v duchovnm cvien, take nad Hugovm elem jsou zase hust nzko rostl vlasy. A Hugo j opakuje, e to vechno si uvdomil jen dky j. Jak to? peru ho Tamina: My jsme pece o tom spolu nikdy nemluvili! V Hugov tvi je u jen jedno modr oko a i to zvolna hndne. Nepoteboval jsem, abyste mi nco kala, Tamino. Sta, e jsem na vs hodn myslil.

nk se nad n naklonil a kladl ped n tale s pedkrmem. Petu si to doma, ekla Tamina a vsunula asopis do kabelky. Pak ekla: Bibi do Prahy nepojede. Vdl jsem to, ekl Hugo a dodal: Nebojte se, Tamino. Slbil jsem vm to. Zajedu vm tam sm. 20. Mm pro tebe dobrou zprvu. Mluvil jsem s tvm bratrem. Pojede za tchyn tuto sobotu. Opravdu?! A vysvtlil jsi mu vechno? ekl jsi mu, e kdy tchyn nenajde kl, mus prost vylomit zmek? Tamina poloila sluchtko a byla jak v opojen. Dobr zprva? ptal se Hugo. Ano, pikvla. Mla v uch ttv hlas, vesel a rozhodn, a kala si, e mu kivdila. Hugo vstal a pistoupil k baru. Vythl odtud dv sklenky a nalval do nich whisky: Telefonujte si, ode mne, Tamino, kdy chcete a jak chcete. J vm mu opakovat, co jsem vm u ekl. Je mi s vmi dobe, i kdy vm, e se mnou nikdy nebudete spt. Donutil se ci vm, e se mnou nikdy nebudete spt jen, aby si dokzal, e je s to vyslovit t nepstupn en do o jist slova (by v opatrn negativn form), a pipadal si tm opovliv. Tamina vstala a la k Hugovi, aby si vzala z jeho rukou sklenku. Myslila na bratra: odmleli se sob, ale pesto se maj rdi a jsou ochotn si pomoci. A se vm vechno vyda! ekl Hugo a vypil obsah sklenky. Tak Tamina vypila svou whisky a odloila sklenku na stolek. Chtla si pak sednout, ale ne to staila udlat, Hugo ji objal. Nebrnila se, jen odvrtila hlavu. sta se j zkivila a elo pokrylo vrskami. Objal ji, ani nevdl jak. V prvn chvli se toho sm lekl a kdyby ho Tamina odstrila, byl by od n plae odstoupil a mlem se j omluvil. Ale Tamina ho neodstrila a jej zkiven tv a odvrcen hlava ho nesmrn vzruily. Tch nkolik en, kter a dosud poznal, nereagovaly nikdy nijak vrazn na jeho doteky. Pokud byly rozhodnuty se s nm milovat, svlkly se a docela klidn, tm s jakousi lhostejnost, ekaly co s nimi udl. Zkiven Tamininy tve dalo jejich objet vznamnost, o n se mu dosud ani nesnilo. Zuiv ji objmal a snail se s n strhat aty. Ale pro se Tamina nebrn? Myslila na tu situaci v obavch u ti roky. U ti roky ije pod jejm hypnotickm pohledem. A ta situace pila pesn takov, jakou si ji pedstavovala. Proto se nebrnila. Pijala ji, jako se pijm neodvratn. Jen hlavu odvracela. Ale nepomohlo to. Manelv obraz byl tu, a tak jak se jej tv otela, tak se i on posouval pokojem. Byl to velk obraz groteskn velikho manela, manela v nadivotn velikosti, ano, pesn tak, jak si to u ti roky pedstavovala. A pak u byla docela nah a Hugo, vzruen jejm domnlm vzruenm, byl najednou ohromen, kdy zjistil, e Taminino lno je such. 21. Jednou j dlali mal operan zkrok bez uspn a ona se pinutila, aby si pitom opakovala nepravideln anglick slovesa. Snaila se nyn chovat podobn a soustedila mylenky na sv zpisnky. Myslila na to, e budou brzy v bezpe u otce a e ten hodn chlapec Hugo j je piveze. Ten hodn Hugo se u na n chvli divoce pohyboval a ona si te vimla, e se pitom podivn vztyuje na rukou a vyt boky na rzn strany. Pochopila, e je nespokojen s jejmi reakcemi, e mu pipad mlo vzruen a sna se proto do n vnikat pod rznmi hly, aby nkde v jejch hloubkch nael tajemn bod citlivosti, kter se ped nm schovval. Nechtla vidt jeho pracn sil a odklonila hlavu. Snaila se ukznit mylenky a znovu je zamit ke svm zpisnkm. Donutila se opakovat si v duchu poad jejich przdnin, tak jak se j ho podailo zatm nepln rekonstruovat: prvn przdniny u malho eskho rybnka; pak Jugoslvie, znovu mal esk rybnk a jedny esk lzn, ale poad tch przdnin je nejasn. V roce 1964 byli v Tatrch a dal rok v Bulharsku, pak se stopa ztrc. V roce 1968 zstali cel przdniny v Praze, dal rok jeli do lzn a pak u byla emigrace a posledn przdniny v Itlii. Hugo z n te vystoupil a snail se pevrtit jej tlo. Pochopila, e chce, aby stla na tyech. Uvdomovala si v t chvli, e je Hugo mlad a stydla se. Snaila se vak umrtvit v sob vechny pocity a poslechnout ho s naprostou lhostejnost. Pak ctila tvrd nrazy jeho tla na svm zadku. Pochopila, e ji

chce ohromit svou vytrvalost a silou, e bojuje jaksi rozhodujc zpas, e skld maturitu, bhem kter m prokzat, e ji peme a e je j hoden. Nevdla, e ji Hugo nevid. Letm pohled na Tamininu zadnici (na oteven oko jej dospl a krsn zadnice, oko, kter se na nho neltostn dvalo) ho toti ped chvl tak vzruil, e okamit zavel oi, zpomalil pohyby a zaal zhluboka dchat. I on se te snail myslit porn na nco jinho (to bylo to jedin, v em se podobali jeden druhmu), jen aby ji vydrel jet chvli milovat. A ona vidla proti sob na bl stn Hugova atnku velikou tv svho manela, a tak rychle zavela oi a v duchu si opakovala poad przdnin, jako by to byla nepravideln slovesa: nejdv przdniny u rybnka; pak Jugoslvie, rybnk, lzn anebo lzn, Jugoslvie, rybnk; pak Tatry, pak Bulharsko, pak se stopa ztrc; pak Praha, lzn, nakonec Itlie. Hugv hlasit dech ji vyruil ze vzpomnn. Otevela oi a na blm atnku vidla manelovu tv. Tak Hugo otevel nhle oi. Uvidl oko Tamininy zadnice a rozko jm projela jak blesk. 22. Kdy bratr navtvil Tamininu tchyni, nemusil pit zsuvku. Byla nezamena a bylo v n vech jedenct zpisnk. Nebyly v dnm balku, nbr jen voln naskldny. Tak dopisy byly v zsuvce jen nahzeny, take tam tvoily neforemnou kupu papr. Bratr je i se zpisnky natlail do kufku a odejel s tm za otcem. Tamina prosila otce v telefonu, aby zas vechno peliv zabalil a pelepil, a hlavn aby on ani bratr nic neetli. Ujistil ji tm uraen, e by je ani ve snu nenapadlo napodobovat tchyni a st nco, co se jich netk. Ale j vm (a Tamina to v t), e jsou pohledy, kter si dn lovk neodpust; teba na automobilov netst, anebo na ciz milostn dopis. Intimn psemnosti byly tedy konen uloeny u otce. Ale stoj o n Tamina jet? Co si stokrt neekla, e ciz pohledy jsou d, kter smazv npisy? Ne, mlila se. Tou po nich jet vc ne dve, jsou j jet dra. Jsou to zpisky poplenn a znsilnn, stejn jako ona je poplenn a zneitn, maj tedy, ona i jej pamtky, stejn, sestersk dl. M je jet radji. Ct se vak potupena. Kdysi velice dvno, kdy byla asi sedmilet dt, strc ji pekvapil v lonici nahou. Stran se stydla a jej stud se promnil ve vzdor. Sloila sama sob slavnostn dtskou psahu, e se na nho v ivot nepodv. Mohli ji napomnat, nadvat, vysmvat se j, nikdy ke strci, kter k nim asto chodil na nvtvu, nezvedla oi. Octla se te v podobn situaci. Byla otci i bratrovi vdn, ale nechtla je u vidt. Vdla vc ne kdykoli pedtm, e se k nim u nikdy nevrt. 23. Neekan sexuln spch pinesl Hugovi stejn neekan zklamn. Pesto e ji sml kdykoli milovat (tko mu mohla odprat, co mu u jednou povolila), ctil, e se mu nepodailo ji upoutat ani oslnit. jak me bt nah tlo pod jeho tlem tak lhostejn, tak nedosaen, tak vzdlen, tak ciz! Chtl ji pece uinit st svho vnitnho svta, toho velkolepho vesmru sestrojenho z jeho krve a jeho mylenek! Sed proti n v kavrn a k: Chci napsat knihu, Tamino, knihu o lsce, ano, o sob a o tob, o ns dvou, n nejintimnj denk, denk naich dvou tl, ano, chci tam rozmetat vechny zbrany a ci o sob vechno, vechno, co jsem a co myslm, a bude to zrove politick kniha, politick kniha o lsce a milostn kniha o politice Tamina se dv na Huga a on najednou nesn jej pohled a ztrc nit ei. Chtl ji pojmout do vesmru sv krve a svch mylenek, ale ona je perfektn uzamena ve svm vlastnm svt, take jeho slova, nesdlena, stvajc se v jeho stech m dl t a jejich tok pomalej: milostn kniha o politice, ano, protoe svt mus bt stvoen na mru lovka, na nai mru, na mru naich tl, tvho tla, Tamino, mho tla, ano, aby se lovk u mohl jednou jinak lbat a jinak milovat Slova jsou m dl t, jsou jako velik sousta tuhho nerozvkanho masa. Hugo zmlkl. Tamina byla krsn a on k n poctil nenvist. Zdlo se mu, e zneuv svho osudu. Postavila se na svou minulost emigrantky a vdovy jako na mrakodrap falen pchy, s n se na vechny dv dol. A Hugo

mysl rliv na svoji vlastn v, kterou se sna vztyit naproti jejmu mrakodrapu a kterou ona odmt vidt: v vystavenou z publikovanho lnku a z pipravovan knihy o jejich lsce. Potom Tamina ekla: Kdy pojede do Prahy? A Huga napadlo, e ho nikdy nemilovala a es nm byla jen proto, e potebuje, aby nkdo zajel do Prahy. Naplnila ho neodolateln touha se j za to mstt: Tamino, k, myslil jsem, e se sama dovtp. etla jsi pece mj lnek! etla, k Tamina. Nev j. A jestli ho etla, nezajmal ji. Nikdy na nj nezavedla e. A Hugo ct, e jedin velk cit, jeho je schopen, je vrnost t zneuznan, oputn vi (vi publikovanho lnku a pipravovan knihy o lsce k Tamin), e je s to jt za tu v do boje a e donut Taminu, aby ji vzala na vdom a asla nad jej vkou. V pece, e tam pu o problmu moci. Rozebrm, jak funguje moc. A odvolvm se na to, co se dje u vs. A mluvm o tom bez obalu. Prosm t, ty si mysl opravdu, e v Praze znaj tvj lnek? Hugo je zrann jej ironi: ije u dlouho v cizin a zapomnlas, co um vae policie. Ten lnek ml velik ohlas. Dostal jsem spoustu dopis. Vae policie o mn v. Vm to. Tamina ml a je m dl krsnj. Mj boe, byl by ochoten jet stokrt do Prahy i zpt, jen kdyby vzala alespo trochu na vdom vesmr, do nho ji chce pojmout, vesmr jeho krve a jeho mylenek! A mn nhle tn hlasu: Tamino, k smutn, j vm, e se zlob, e nemohu do Prahy. J jsem si nejdv taky kal, e bych mohl pokat s publikovnm toho lnku, ale pak jsem pochopil, e u nesmm dl mlet. Rozum mi? Ne, k Tamina. Hugo v, e vechno, co k, jsou nesmysly, kter ho zavedly nkam, kam vbec nechtl, ale neme u couvnout a je z toho zoufal. Na tvi mu naskkaly erven skvrny a peskakoval mu hlas: Ty mi nerozum? Nechci, aby to u ns skonilo jako u vs! Kdy budeme vichni mlet, stanou se z ns otroci! Taminy se v t chvli zmocnil stran odpor, vstala ze idle a bela na zchod a aludek j stoupal do hrdla, klekla ped msu, zvracela, tlo se j svjelo jak v pli a vidla ped oima pytel, koule, ocas, chlupy toho chlapce a ctila kysel pach z jeho st, ctila doteky jeho stehen na svm zadku a probhlo j hlavou, e si u neum vybavit pohlav a ochlupen manela, e tedy pam hnusu je vt ne pam nhy (ach boe, ano, pam hnusu je vt ne pam nhy!) a e v jej uboh hlav nezbude ne tenhle chlapec, ktermu pchne z st, a zvracela a svjela se a zvracela. Odchzela pak ze zchodu a sta (jet pln kyselho pachu) mla pevn zaven. Byl v rozpacch. Chtl ji doprovodit dom, ale ona neekla ani slovo a mla stle pevn zaven sta (jako ve snu, kdy v nich chrnila zlat prsten). Mluvil na ni, ona neodpovdala a jen zrychlovala krok a on u pak nevdl, co ci, el mlky jet chvli vedle n a pak u zstal stt. Ona pokraovala v chzi a neohldla se. Nosila dl kvu a do ech u nikdy netelefonovala.

PT ST
Ltost

Kdo je Kristna? Kristna je tictnice, m jedno dt, eznka, s nm ije ve spodanm manelstv, a jednu velmi obasnou lsku s mstnm automechanikem, kter ji jednou za dlouh as pomiluje za dosti nepohodlnch okolnost v dln po pracovnch hodinch. Mal msto poskytuje mlo monost pro mimomanelsk lsky anebo, jinak eeno, vyaduje pespli dvtipu a odvahy, co jsou vlastnosti, jimi pan Kristna neoplv. O to vc j setkn se studentem zamotalo hlavu. Pijel na przdniny za matkou do malho msta, dvakrt se na eznici dlouze zadval, kdy byla za pultem v krm, po tet ji oslovil na koupaliti a jeho chovn bylo tak kouzeln plach, e mu mlad pan, zvykl na eznka a automechanika, nemohla odolat. Od sv svatby (je to dobrch deset let) se odvila dotknout cizho mue jen v bezpen zamen dln mezi rozmontovanmi auty a starmi pneumatikami a te se najednou odhodlala jt na milostnou schzku pod irm nebem, vystavena vekermu nebezpe zvdavch o. Vybrali si sice pro sv prochzky velmi odlehl msta, kde pravdpodobnost setkn s nedoucmi chodci byla nepatrn, ale pan Kristn builo srdce a byla naplnna vzruujcm strachem. O vce odvahy projevila tv v tv nebezpe, o to zdrenlivj byla vi studentovi. Moc si s n neuil. Doshl jen krtkch objet a nnch polibk, asto se mu vyvlkala z nru a tiskla nohy tsn k sob, kdy ji hladil po tle. Nebylo to proto, e by studenta nechtla. Zamilovala se vak od potku do jeho nn plachosti a chtla ji pro sebe uchovat. Pan Kristna nikdy nezaila, e by s n njak, mu rozvjel vahy o ivot a citoval jmna bsnk a filosof. Student, chudk, neuml toti o niem jinm mluvit; rejstk jeho svdcovsk vmluvnosti byl velmi jednostrann a neuml ho pizpsobovat rznmu socilnmu postaven en. Ostatn zdlo se mu, e si pro to nemus dlat vitky, nebo citty z filosof psobily na prostou enu eznka jet mnohem innji ne na kolegyni z fakulty. Uniklo mu vak, e psobiv citt z filosofa okouzlil sice dui jeho spolenice, poloil se vak jako barira mezi nho a jej tlo. Nebo pan Kristna mla nejasnou obavu, e odd-li se studentovi tlem, sn tak jejich styk na rove hodnou eznka i automechanika a o Schoppenhaerovi u nikdy neusly. Trpla ped studentem ostychem, kter jinak neznala. S eznkem i automechanikem se vdycky o vem se smchem a rychle domluvila. Teba o tom, e musej oba dvat pi milovn velk pozor, protoe lka j pi porodu ekl, e si druh dt neme dovolit, e by riskovala zdrav, ne-li ivot. Pbh se odehrv v pradvn dob, kdy potraty byly psn zakzny a eny nemly dnou monost samy omezit svou plodnost. eznk i automechanik chpali pesn jej obavy a Kristna, ne jim dovolila, aby do n vnikli, kontrolovala s veselou vcnost, zda dodreli vechna opaten, je po nich poadovala. Kdy si vak pedstavila, e by stejnm zpsobem jednala se svm andlem, kter k n sestoupil s oblaku, na nm besedoval s Schoppenhauerem, ctila, e by nenala vhodn slova. Mohu proto uzavt, e jej milostn zdrenlivost mla dva dvody: udret studenta co nejdle v okouzlujcm zem nn nesmlosti a vyhnout se co nejdle tomu, aby ho znechutila pli praktickmi informacemi a opatenmi, bez nich se, podle n, neme obejt tlesn lska. Ale student pi veker sv jemnosti byl tvrdohlav. A tiskla stehna sebepevnji k sob, drel ji staten za jej zadnici a ten dotek kal, e cituje-li nkdo Schoppenhauera, nemn se kvli tomu vzdt tla, kter se mu lb. Ostatn przdniny kon a oba milenci zjiuj, e by jim bylo smutno, kdyby se cel rok nevidli. Nezbv, ne aby si pan Kristna vymyslila zminku a pijela za nm. Oba vd, co ten pjezd bude znamenat. Student obv v Praze malou mansardu a pan Kristna neme skonit jinde ne v n. Co je ltost.? Ltost je esk slovo nepeloiteln do jinch jazyk. Oznauje pocit nesmrn jak roztaen harmonika, pocit, kter je syntzou mnoha jinch pocit: smutku, soucitu, sebevitek i stesku. Prvn slabika toho slova, pronesen s pzvukem a dlouze, zn jako nek oputnho psa. Za jistch okolnost m vak ltost vznam naopak velmi zen, zvltn, pesn a jemn jak ost noe. Hledm pro nho rovn marn obdobu v jazycch, i kdy si neumm pedstavit, jak bez nho me vbec nkdo rozumt lidsk dui. Uvedu pklad: Student plaval se studentkou v ece. Dvka byla sportovkyn a on plaval mizern. Neuml dchat pod vodou, plaval pomalu s hlavou keovit vztyenou nad hladinu. Dvka ho poetile milovala a byla tak taktn, e plavala stejn pomalu jako on. Ale kdy u se koupn blilo ke konci, chtla splatit rychle dluh svm sportovnm touhm a dala se rychlmi tempy k druhmu behu. Student se

snail plavat rychleji a napil se pitom vody. Ctil se pokoen, odhalen ve sv tlesn mncennosti a poctil ltost. Vybavilo se mu jeho nemocn dtstv bez sportu a bez kamard pod pli starostlivm dohledem maminky a chtlo se mu zoufat nad sebou i nad svm ivotem. Kdy odchzeli poln cestou k mstu, mlel. Byl zrann a ponen a ml nepekonatelnou touhu ji uhodit. Co je ti, ptala se ho a on j vytkl, e na druh stran eky jsou pece vry, e j zakzal tam plavat, e se mohla utopit a udeil ji po tvi. Dvka se rozplakala a on, kdy vidl v jej tvi slzy, poctil k n soucit, objal ji a jeho ltost se rozplynula. Anebo jin zitek ze studentova dtstv: poslali ho do hodin housl. Nebyl moc nadan a uitel ho peruoval chladnm a nesnesitelnm hlasem, vytaje mu chyby. Ctil se ponen, chtlo se mu plakat. Ale msto aby se snail hrt pesnji a nedlat chyby, zaal je naopak dlat mysln, uitelv hlas byl jet nesnesitelnj a zlostnj a on se potpl hloubji a hloubji do sv ltosti. Co je tedy ltost? Ltost je trzniv stav probuzen pohledem na nhle odkrytou vlastn ubohost. Jeden z obvyklch lk proti vlastn ubohosti je lska. Nebo ten, kdo je absolutn milovn, neme bt uboh. Vechny jeho nedostatenosti jsou vykoupeny magickm pohledem lsky, v nm i nesportovn plavn s hlavou vystrenou nad vodu se stv okouzlujc. Absolutnost lsky je vlastn touha po absolutn totonosti: touha po tom, aby milovan ena plavala stejn pomalu a aby nemla dnou vlastn minulost, na kterou by mohla astn vzpomnat. Ale jakmile je iluze absolutn totonosti popena (dvka astn vzpomn na svou minulost, anebo rychle plave), lska se stv jen ustavinm zdrojem t velk trzn, kterou nazvme ltost. lovk, kter m hlubokou zkuenost s obecnou nedokonalost lid, je pomrn chrnn proti nrazm ltosti. Pohled na vlastn ubohost je mu msi bnm a nezajmavm. Ltost je tedy pznan pro vk nezkuenosti. Je to jedna z ozdob mladosti. Ltost funguje jako dvoutaktn motor. Za pocitem trzn nsleduje touha po pomst. Clem msty je zpsobit, aby se partner ukzal stejn uboh. Mu sice neum plavat, ale ena zpolkovna ple. Mohou se tedy ctit rovni a pokraovat v lsce. Protoe msta neme nikdy prozradit svj prav dvod (student neme ci dvce, e ji uhodil, protoe rychle plavala), mus uvst motiv falen. Ltost se tedy nikdy neobejde bez patetickho pokrytectv: mladk prohlauje, e lel hrzou, e se jeho dvka utop, a dt hraje do omrzen falen tn, pedstrajc zoufalou nenadanost. Tato kapitola mla bt pvodn nazvna Kdo je student. Ale pojednvala-li o ltosti, je to jako by mluvila o studentovi, kter nen ne ltost sama. Nelze se tedy divit, e studentka, do n se zamiloval, ho nakonec opustila. Nen to nic pjemnho nechat se bt proto, e lovk um plavat. ena eznkova, kterou potkal v rodnm mst, pila mu vstc jako velik nplast ochotn obvzat jeho rny. Obdivovala ho, zboovala, a kdy j vyprvl o Schoppenhauerovi, nesnaila se nmitkami projevit svou vlastn na nm nezvislou osobnost (jako to inila studentka neblah pamti), nbr se na nho dvala oima, v nich on, dojat jejm dojetm, se domnval spatovat slzy. Krom toho, nezapomeme to dodat, od t doby, co se rozeel se studentkou, nemiloval se s dnou enou. Kdo je Voltaire? Je to asistent na univerzit, je vtipn a ton a jeho oi se jzliv zatnaj do protivnkovy tve. To vechno byly dostaten dvody, e se mu kalo Voltaire. Ml rd studenta, co nen mal vyznamenn, protoe byl velmi nron ve svch sympatich. Po semini ho zastavil a ptal se ho, m-li ztra veer as. Bda, ztra veer m pijet Kristna. Student musil vynaloit vechnu odvahu, aby ekl Voltairovi, e je zadn. Ale Voltaire jen mvl rukou: Tak si to muste odloit. To vm bude stt za to, a ekl mu, e se ztra v klubu literatury sejdou nejlep bsnci zem a on, Voltaire, kter tam hude s nimi, by chtl, aby je student tak poznal. Ano, bude tam i velik bsnk, o nm Voltaire pe monografii a asto ho navtvuje. Je nemocn a chod o berlch. Proto je ho mlokdy vidt mezi lidmi a pleitost setkat se s nm je o to vzcnj. Student znal knihy vech bsnk, kte mli bt ptomni, a z dla velkho bsnka znal nazpam cel strnky ver. Nic si nikdy nepl vc ne strvit veer v jejich blzkosti. Ale pak si uvdomil, e se u nkolik msc s dnou enou nemiloval, a opakoval znovu, e neme pijt. Voltaire nechpe, e me bt nco dleitjho ne setkn s velikmi mui. ena? Copak se to ned odloit? Jeho brle jsou nhle plny vsmnch jisker. Ale student m ped oima obraz eznkovy eny,

kter mu plae unikala cel msc przdnin, a i kdy ho to stoj velk sil, vrt hlavou. Kristna m v tu chvli cenu veker poezie studentovy vlasti. Kompromis Pijela u rno. Bhem dne mla v Praze njak jednn, kter j mlo slouit jako alibi. Student ses n ml sejt teprve kveeru v hospod, kterou sm vybral. Kdy do n vstoupil, skoro se ulekl: mstnost byla peplnna opilci a malomstsk vla jeho przdnin sedla v kout u zchod u stolu, kter byl uren ne pro hosty, ale pro odkldn ndob. Byla obleena s neobratnou svtenost, tak jak se jen me oblci pan z provincie, kdy chce po dlouh dob navtvit hlavn msto a ochutnat jeho radovnky. Mla na hlav klobouk, barevn korle kolem krku a vysok ern stevce. Student ctil, jak mu ho tve nikoli vzruenm, ale zklamnm. Na pozad malho msta plnho eznk, mechanik a penzist se Kristna vyjmala pln jinak ne v Praze, mst studentek a krsnch kadenic. Se svmi smnmi korly a diskrtnm zlatm zubem (nahoe v koutku st) se mu zjevila jako sm zosobnn protiklad t ensk krsy, mlad a obleen do dn, kter ho ji nkolik msc katastrofln odmtala. el Kristn vstc nejistm krokem a ltost la s nm. Byl-li student zklamn, pan Kristna byla zklamna nemn. Restaurace, do n ji student pozval, mla krsn titul U krle Vclava, a Kristna, neznal Prahy, pedpokldala, e je to luxusn podnik, kde s n student povee, aby ji pak provedl ohostrojem praskch zbav. Kdy zkonstatovala, e U krle Vclava je pesn takov hospoda, do jak chod na pivo automechanik, a e tam mus na studenta ekat v kout u zchodu, nepoctila to, co jsem nazval slovem ltost, nbr docela obyejnou zlost. Tm chci ci, e se nectila uboh a ponen, ale e usoudila, e se jej student neum chovat. Tak mu to hned ekla. Mla vzteklou tv a mluvila s nm jako se eznkem. Stli proti sob, ona vytala, mnohomluvn a hlasit, a on se jen chab brnil. Jeho nechu k n tm jen vzrostla. Chtl ji rychle odvst k sob, ukrt ped zraky vech a ekat, zda se v intimnm krytu obnov ztracen kouzlo. Ale odmtla to. Kdy pijela jednou po dlouh dob do hlavnho msta, chce tu nco vidt, nkam jt, nco ut. A jej ern stevce a velk barevn korle se hlasit hlsily o sv prva. Tohle je ndhern hospoda, kam chod bjen lid, prohodil student, dvaje tm eznkov en najevo, e vbec nerozum tomu, Co je v hlavnm mst zajmav a co ne. Je tu dnes bohuel plno, take t musm zavst jinam. Ale jako naschvl vechny ostatn kavrny byly stejn peplnn, cesta od jedn k druh byla dlouh, a pan Kristna se mu zdla nesnesiteln komick se svm kloboukem, perlami a zlatm zubem, kter j zil z st. li ulicemi plnmi mladch en a student si uvdomoval, e by nikdy nemohl sm ped sebou ospravedlnit, e se kvli Kristn vzdal pleitosti strvit veer s velikny sv zem. Zneptelit si ji vak tak nechtl, nebo, jak jsem ekl, u dlouho ses dnou enou nemiloval. Situaci mohl proto vyeit jen mistrovsky vymylen kompromis. Konen nali voln stl ve velmi zastren kavrn. Student poruil dv e aperitivu a zadval se Kristn smutn do o: ivot zde v Praze je pln nepedvdanch udlost. Prv vera studentovi telefonoval nejslavnj bsnk zem. Kdy vyslovil jeho jmno, pan Kristna strnula. Uila se pece ve kole nazpam jeho bsn. Ti, o nich se ume ve kole, maj v sob cosi neskutenho a nehmotnho, pat u za iva do vzneen galerie mrtvch. Kristna nemohla uvit, e se s nm student skuten osobn zn. Ovem, e se s nm zn, prohlsil student. Pe o nm dokonce disertan prci, monografii, kter vyjde pravdpodobn jednou jako kniha. Nikdy o tom pan Kristn nekal, protoe by si mohla myslit, e se vychloub, ale te j to mus ct, protoe velk bsnk jim pekil neekan cestu. Dnes je toti v klubu literatury intimn beseda s bsnky zem, k n je pozvno jen nkolik kritik a znalc. Je to velice dleit setkn. Slibuje to debatu, v n budou ltat jiskry. Ale student tam samozejm nepjde. Tolik se til na pan Kristnu! V m sladk a podivn zemi kouzlo bsnk nepestalo jet psobit na srdce en. Kristna poctila obdiv ke studentovi a spolu s tm i jakousi mateskou snahu bt mu radou a obhajovat jeho zjem. Prohlsila s podivuhodnou a neekanou bezelstnost, e by bylo koda, aby se student nezastnil veera, na nm bude ptomen velik bsnk. Student ekl, e se snail udlat vechno mon, aby tam Kristna mohla jt s nm, protoe vdl, e by j jist zajmalo vidt velkho bsnka i jeho ptele. Bohuel, nen to mon. Vdy ani velik bsnk tam nebude se enou. Beseda je urena jen odbornkm. Pvodn studenta opravdu ani nenapadlo, e by

tam el, ale te si uvdomuje, e Kristna m mon pravdu. Ano, je to dobr npad. Co kdyby se tam stavil aspo na hodinku? Kristna by mezitm pokala u nho a pak u by byli jenom spolu. Svod divadel a variet byl zapomenut a Kristna vstoupila do studentovy mansardy. V prvn chvli se j zmocnilo podobn zklamn, jako kdy vela do hospody U krle Vclava. Nedalo se to vbec nazvat bytem, byla to jedna mal mstnost bez pedsn, jen s gauem a psacm stolem. Ale ztratila ji jistotu ve svch soudech. Vstoupila do svta, kde existuje tajemn stupnice hodnot, kter nerozum. Smila se tedy rychle s netulnou a pinavou mstnost a mobilizovala veker ensk talent, aby se v n ctila doma. Student ji podal, aby si sundala klobouk, polbil ji, posadil na gau a ukzal j malou knihovnu, aby se bhem jeho neptomnosti mla m bavit. Tehdy ji nco napadlo: Nem tady jeho knku? Myslila na velkho bsnka. Ano student ml jeho knku. Pokraovala velmi nesmle: Nemohl bys mi ji dt? A ct mu, aby tam napsal pro mne vnovn? Student se rozzil. Vnovn velkho bsnka bude pro Kristnu nhradou za divadlo a variet. Ml ped n patn svdom a byl ochoten pro ni vechno udlat. Jak to oekval, v intimit jeho bytu se obnovilo jej kouzlo. Dvky prochzejc se ulicemi zmizely a pvab jej skromnosti naplnil tie mstnost. Zklamn se pomalu vytrcelo a student odchzel do klubu vyrovnn a vesele spokojen s dvojm bjenm programem, kter mu sliboval nastvajc veer. Bsnci Student ekal na Voltaira ped domem literatury a stoupal s nm pak do prvnho poschod. Proli atnou a v hale k nim u dolhal vesel povyk. Voltaire otevel dvee do salnu a student uvidl kolem irokho stolu vekeru poezii sv zem. Dvm se na n z velik dlky dvou tisc kilometr. Je podzim 1977, m zem u devt let dm v sladkm a pevnm objet rusk e, Voltaire byl vyhnn z univerzity a m knihy, vybrny ze vech veejnch knihoven, byly zameny do njakho sttnho sklepa. ekal jsem jet nkolik let a pak jsem sedl do auta a odjel co nejdl na zpad, a do bretonskho msta Rennes, kde jsem si hned prvn den nael byt v nejvym poschod nejvy ve. Dal den rno, kdy mne probudilo slunce, pochopil jsem, e jeho velik okna jsou obrcena na vchod, k Praze. Dvm se na n te tedy ze sv rozhledny, ale je to pli daleko. Natst mm slzu v oku, kter jak oka dalekohledu mi pibliuje jejich tve. A vidm te jasn, e uprosted nich sed pevn a iroce velik bsnk. Je mu jist ji pes sedmdest, ale jeho tv je stle krsn, oi iv a moudr. M o stl vedle sebe openy dv berliky. Vidm je vechny na pozad rozsvcen Prahy, jak byla ped patncti lety, kdy jejich knihy nebyly jet zamknuty ve sttnm sklep a oni sedli vesele a hlun kolem irokho stolu plnho lahv. Mm je vechny rd a ostchm se je obdait bnmi jmny vzatmi nazdabh z telefonnho seznamu. Mm-li u skrt jejich tve za masku vymylenho jmna, chci jim ho dt jako dar, jako ozdobu a poctu. Nazvaj-li studenti asistenta Voltairem, pro bych j nenazval velkho a milovanho bsnka Goethem? Proti nmu sed Lermontov. A toho s ernma zasnnma oima chci nazvat Petrarkou. Pak je tam jet Verlaine, Jesenin a nkolik dalch, kte nestoj za zmnku, ale tak jeden mu, kter se mezi n dostal zejmm omylem. Zdaleka (a z t dlky dvou tisc kilometr) je zejmo, e poezie ho neobdaila svm polibkem a e nem rd vere. Jmenuje se Boccaccio. Voltaire vzal dv idle, kter stly u zdi, pistril je ke stolu plnmu lahv a pedstavoval bsnkm studenta. Bsnci kvali vldn hlavou, jenom Petrarka si ho vbec neviml, protoe se prv hdal s Boccacciem. Zakonil svj spor slovy: ena ns vdycky nm pesahuje. Mohl bych o tom vyprvt cel tdny. Goethe ho pobdl: Tdny je moc. Vyprvj aspo deset minut. Vyprvn Petrarkovo Stalo se mi ped tdnem nco neuvitelnho. M ena se prv vykoupala, byla v ervenm upanu, zlat vlasy mla rozputn a byla krsn. Bylo deset minut po devt hodin a nkdo zvonil. Kdy jsem otevel dvee na chodbu, uvidl jsem dvku, jak se tiskne ke zdi. Poznal jsem ji hned. Chodm jednou tdn do dv koly. Maj tam krouek poezie a ty dvky mne tajn zbouj. Ptm se j: Co tu, prosm t, dl? Musm vm nco ct!

Co mi potebuje ct? Nco stran dleitho vm musm ct! Podvej se, km, je pozd, ke mn te neme jt, b dol a pokej na m u dve do sklepa. Vrtil jsem se do pokoje a ekl en, e se nkdo zmlil ve dvech. A pak jsem prohlsil jakoby nic, e musm jt jet do sklepa pro uhl, a vzal jsem do rukou dva przdn uhlky. To jsem udlal blbost. Cel den mne trpil lunk a polehval jsem. Ta nhl ple musela psobit na enu podezele. Tebe trp lunk? zeptal se Goethe se zjmem. U mnoho let, ekl Petrarka. Pro si ho ned operovat? Ani za nic, ekl Petrarka. Goethe kval s pochopenm hlavou a Petrarka se zeptal: Kde jsem to skonil? M nemocn lunk a vzal jsi do rukou dva uhlky, napovdl mu Verlaine. Nael jsem dvku u sklepa, pokraoval Petrarka, a pozval ji dol. Hzel jsem pak lopatou uhl do uhlky a chtl jsem se dovdt, co chce. Opakovala pod, e musela pijt. Nic jinho jsem z n nedostal. Pak jsem uslyel shora kroky po schodech. Vzal jsem rychle naplnn uhlk a utkal ze sklepa. Shora pichzela m ena. Podvm j do ruky uhlk: Prosm t, vem to rychle, j jdu jet naplnit ten druh! ena nesla uhlk nahoru a j jsem se vrtil do sklepa a ekl dvce, e tu u nemem zstat, a na mne pok na ulici. Nahzel jsem uhl do uhlku a utkal s nm do bytu. enu jsem pak polbil a ekl j, a si jde lehnout, j e se jet ped spanm vykoupu. Lehla si do postele a j jsem v koupeln otoil kohoutkem u vany. Voda narela hlasit na dno. Vyzul jsem si papue a vyel jsem v ponokch do pedsn. Boty, kter jsem ml toho dne na nohou, byly u dve vedoucch na chodbu. Nechal jsem je tam, aby svdily o tom, e jsem se nevzdlil z domu. Pak jsem vythl ze skn jin boty, nazul je a tie vyklouzl ze dve. Petrarko, ozval se Boccaccio, vichni vme, e jsi velik lyrik. Ale vidm, e jsi i velik metodik, lstiv stratg, kter se ned ani na chvli zaslepit vn! To, co jsi provedl s papui a dvma pry bot, je naprosto dokonal! Vichni souhlasili s Boccacciem a zahrnovali Petrarku chvlou, kter mu zjevn lichotila. ekala mne na ulici, pokraoval. Snail jsem se ji uchlcholit. Vysvtloval jsem j, e te musm odejt dom, a pozval jsem ji, aby pila ztra dopoledne, kdy je m ena bezpen v zamstnn. Prv ped naim domem je stanice tramvaje. Nalhal jsem na ni, aby odjela. Ale kdy tramvaj pijela, rozesmla se a chtla se znovu rozbhnout ke dvem naeho domu. Ml jsi ji hodit pod tramvaj, ekl Boccaccio. Ptel, ekl Petrarka skoro slavnostn, jsou chvle, kdy lovk, a nerad, mus bt na enu zl. ekl jsem j: Nechce-li jt dom dobrovoln, zamknu ped tebou dm. Nezapomnej, e tu mm svj domov, a nemohu z nho dlat chlv! Uvdomte si navc, ptel, e v tu chvli, co se s n dohaduju ped domem, nahoe v koupeln tee voda a vana me kadou chvli petct! Otoil jsem se a utkal jsem k vratm. Dvka bela za mnou. Nanetst vchzeli do domu zrove jin lid a dvka vklouzla do vrat s nimi. Utkal jsem do schod jak zvodnk! Slyel jsem za sebou jej kroky. Bydlme a v tetm poschod! Byl to vkon! Ale byl jsem rychlej a zabouchl jsem dvee tsn ped n. Ml jsem jet i as vytrhnout ze zdi drty od zvonku, aby nebylo slyet jej zvonn, protoe mi bylo jasn, e se te ope o zvonek a nepust se ho. Utkal jsem pak po pikch do koupelny. Vana nepetekla? ptal se starostliv Goethe. Zavel jsem kohoutek v posledn chvli. el jsem se pak znovu podvat ke dvem. Otevel jsem kuktko a vidl jsem, jak stoj nehnut a dv se upen do dve. Ptel, dostal jsem strach. Bl jsem se, e tam bude stt a do rna. Boccaccio vyruuje Petrarko, ty jsi nenapraviteln adorant, peruil ho Boccaccio. Umm si pedstavit ty sleny, co udlaly krouek poezie a vzvaj t jako Apollona. Nechtl bych se setkat ani s jednou z nich. enabsnka je ena na druhou. To je pli pro mizogyna, jako jsem j. Posly, Boccaccio, ekl Goethe, pro se pod chlub, e jsi mizogyn? Protoe mizogyni pedstavuj tu lep st mu. Na ta slova reagovali vichni bsnci neptelskm huenm. Boccaccio musil zvit hlas:

Rozumjte mi. Mizogyn neopovrhuje enami. Mizogyn nem rd enstv. Mui se odedvna dl na dv velik tdy. Na adoranty en, jinak t bsnky, a na mizogyny, i lpe eeno, gynofoby. Adoranti aneb bsnci zbouj tradin ensk hodnoty jako cit, domov, matestv, plodnost, svat blesky hysterie a bosk hlas prody v ns, kdeto mizogyni i gynofobov maj z tch hodnot mrnou hrzu. Adorant zbouje v en enstv, kdeto gynofob d ped enstvm pednost en. Nezapomete na jednu vc. ena me bt astn jen s mizogynem. S vmi pece nikdy dn ena nebyla astn! Ozvalo se nov neptelsk huen. Adorant aneb bsnk um en pinst drama, ve, pl, starosti, ale nikdy dn poten. Znal jsem jednoho. Zbooval svou enu. Pak zaal zboovat jinou. Nechtl ponit ani jednu, tm e by ji podvdl, ani druhou, tm e by ji ml jen jako tajnou milenku. Svil se tedy se vm sv en, prosil ji, aby mu pomohla, ena z toho onemocnla, on plakal, kudy chodil, a to jeho milenka nakonec nemohla vydret a prohlsila, e se s nm rozejde. Lehl si na koleje, aby ho pejela tramvaj: idi ho nanetst zdlky vidl a mj adorant musel platit padest korun za ruen silninho provozu. Boccaccio le! kiel Verlaine. Pbh, kter vyprv Petrarka, pokraoval Boccaccio, je ze stejnho pytle. Jak tv ena se zlatmi vlasy pijde k tomu, abys bral vn njakou hysterku? Co ty v o m en? kiel Petrarka: M ena je m vrn ptelkyn! Nemme jeden ped druhm tajnosti! Tak pro sis pezouval ty boty? ptal se Lermontov. Ale Petrarka se nedal vyruit: Ptel, v t tk chvli, kdy ta holka stla na chodb a j opravdu nevdl, co dlat, el jsem za svou enou do lonice a svil se j se vm. Jako mj adorant! sml se Boccaccio. Svit se! To je reflex vech adorant! Jist jsi ji prosil, aby ti pomohla! Petrarkv hlas byl pln nhy: Ano, prosil jsem ji, aby mi pomohla. Nikdy mi neodekla svou pomoc. Ani tentokrt ne. la sama ke dvem. J jsem zstal v pokoji, protoe jsem se bl. Tak bych se bl, ekl Goethe s porozumnm. Ale vrtila se pln klidn. Dvala se kuktkem na chodbu, pak otevela dvee a nikdo tam nebyl. Vypadalo to, jako kdybych si to byl vymyslel. Ale najednou se ozvala za naimi zdy velik rna a inen skla. Jak vte, obvme star byt, jeho okna vedou na pavla. A dvka, kdy nikdo neodpovdal na jej zvonn, nala nkde eleznou ty, la s n na pavla a zaala rozbjet, jedno po druhm, vechna nae okna. Dvali jsme se na ni zvnitku bytu bezmocn a skoro v hrze. A pak jsme vidli, jak se z druh strany temn pavlae objevily ti bl stny. Byly to star bby z protjho bytu. Probudil je inkot skla. Vybhly ven v nonch koilch, lan a dychtiv, tily se na nenadl skandl. Pedstavte si ten obraz! Mladik krsn dvka se eleznou ty a kolem n zlovstn stny t arodjnic! Pak dvka rozbila posledn okno a vstoupila jm do mstnosti. Chtl jsem jt k n, ale m ena mne objala a prosila, necho k n, ona t zabije! A dvka stla uprosted pokoje s eleznou ty v ruce jak Johanka z Arku se svm kopm, krsn, vzneen, a j jsem se vyprostil z objet sv eny a krel jsem k n. A tak jak jsem se k n blil, jej pohled ztrcel na hrozivosti, vlnl a stval se nebesky mrn. Vzal jsem j ty z ruky, odhodil ji na zem a uchopil dvku za ruku. Urky Nevm ti ani slovo, ekl Lermontov. To se v, e se to stalo trochu jinak, ne? to Petrarka k, zashl opt Boccaccio, ale vm, e se to stalo. Ta dvka byla hysterka, kter by kad normln mu dal v podobn situaci u dvno pr facek. Adoranti aneb bsnci jsou odevdy ndhernou koist hysterek, kter vd, e od nich nikdy facku nedostanou. Adoranti jsou bezmocn ped enou, protoe nikdy nepekroili stn sv matky. Vid v kad en vyslankyni matky a podrobuj se j. Sukn jejich matky se nad nimi klene jako obloha. Ta posledn vta se mu zalbila a mnohokrt ji opakoval: To, co je nad vmi, bsnci, to nen nebe, ale obrovsk sukn va matky! Vy vichni ijete pod sukn sv matky! Cos to ekl? zaval neuvitelnm hlasem Jesenin a vyskoil ze idle. Kymcel se. Pil cel veer ze vech nejvce. Cos to ekl o m matce? Cos to ekl? Nemluvil jsem o tv matce, ekl Boccaccio mrn; vdl, e Jesenin ije se slavnou tanenic o ticet let star ne on a ctil k nmu upmn soucit. Ale Jesenin si u nabral sliny do st a zakloniv se plivl.

Byl pli opil, take plivanec dopadl Goethovi na lmec. Boccaccio vythl kapesnk a utral velkho bsnka. Jesenin byl plivnutm k smrti unaven a zhroutil se na idli. Petrarka pokraoval: Pl bych vm, ptel, slyet, co mi kala. To bylo nezapomenuteln. kala a bylo to jako modlitba, jako litanie, j jsem prost, j jsem pln obyejn dvka, nic na mn nen, ale j jsem pila, protoe mne sem posl lska, j jsem pila tiskla mne v t chvli za ruku abys poznal, co je prav lska, abys to jednou za ivot poznal! A co kala tv ena t poselkyni lsky? zeptal ses nesmrn zdraznnou ironi Lermontov. Goethe se rozesml: Co by Lermontov dal za to, kdyby mu njak ena vytloukala okna! Ten by j za to i zaplatil! Lermontov vrhl na Goetha nenvistn pohled a Petrarka pokraoval: M ena? Ml se, Lermontove, povauje-li tento pbh za boccacciovskou humoresku. Ta dvka se obrtila k m en a mla nebesk oi a kala j, a bylo to stle jak modlitba, jak litanie, vy se na mne nezlobte, protoe jste dobr a j vs mm taky rda. Mm vs oba rda a chytila za ruku i ji. Kdyby to byl vjev z Boccacciovy humoresky, neml bych nic proti tomu, ekl Lermontov. To, co nm vyprv, je nco horiho. Je to patn poezie. Zvid! kiel na nho Petrarka. V ivot se ti nepihodilo, abys byl v pokoji sm s dvma krsnmi enami, kter t miluj! V, jak je m ena krsn, kdy je v ervenm upanu s rozputnmi zlatmi vlasy? Lermontov se posupn zasml, ale Goethe se rozhodl potrestat jeho kysel komente: Ty jsi, Lermontove, velik bsnk, my to vichni vme, ale pro m takov mindrky? V t chvli zstal Lermontov jako polit a kal Goethovi jen tce se ovldaje: Johane, tohle jsi mi neml kat. Toto je to nejhor, cos mi mohl ct. To byla od tebe sprostota. Goethe, milovnk smru, by asi nepokraoval v drdn Lermontova, ale jeho ivotopisec, brlat Voltaire se zasml: To se v, Lermontove, e m mindrky, a zaal rozebrat jeho poezii, kter nem ani astnou pirozenost Goethovu, ani vniv dech Petrarkv. Zaal dokonce rozebrat jednotliv jeho metafory, aby duchapln dokzal, e komplex mncennosti je pmm zdrojem Lermontovovy imaginace a m svj koen v bsnkov dtstv poznamenanm chudobou a tsnivm vlivem autoritativnho otce. V tu chvli se naklonil Goethe k Petrarkovi a ekl eptem, kter naplnil celou mstnost, take ho slyeli vichni i Lermontov: Ale kdepak. To vechno jsou blbosti. Lermontov to m z neoustn! Student se stav po bok Lermontova Student sedl tie, pilval si vna (diskrtn nk neslyn odnel przdn a pinel nov lhve) a poslouchal napjat rozhovor, z nho ltaly jiskry. Nestail otet hlavou, aby pozoroval jejich zvratn krouen. Pemlel o tom, kdo z bsnk) je mu nejsympatitj. Goetha zbooval nemn ne pan Kristna a ostatn cel jeho zem. Petrarka ho okouzlil svma hocma oima. Ale kupodivu nejsilnj sympatie ctil k urenmu Lermontovovi, zejmna po posledn poznmce Goethov, podle n pochopil, e i velk bsnk (a Lermontov byl skuten velk bsnk) me mt obdobn pote jako on, bezvznamn student. Podval se na hodinky a zjistil, e je nejvy as jt dom, nem-li skonit stejn jako on. Nemohl se vak odtrhnout od velkch mu a msto aby odeel za pan Kristnou, el na zchod. Stl tam pln velkch mylenek proti vykachlkovan bl stn a vzpt uslyel vedle sebe Lermontovv hlas: Slyels je. Nejsou jemn. Rozum, nejsou jemn. ekl to slovo jemn, jako by bylo napsno kurzvou. Ano, jsou slova, kter nejsou jako jin, slova obdaen zvltnm vznamem, kter znaj jen zasvcen. Student nevdl, pro Lermontov k slovo jemn, jako by bylo napsan kurzvou, ale j, kter patm mezi zasvcen, vm, e Lermontov si kdysi peetl Pascalovu vahu o duchu jemnm a duchu geometrickm a rozlioval od t doby vechno na lidstvo jemn a nejemn. Nebo mysl, e jsou jemn? ekl bojovn, kdy student mlel. Student si zapnal kalhoty a viml si, e Lermontov, pesn jak to o nm napsala hrabnka N.P. Rostopinova ve svm denku, m velice krtk nohy. Poctil k nmu vdnost, protoe to byl prvn velik bsnk, kter ho poctil vnou otzkou a prosbou o vnou odpov.

Myslm, ekl, e opravdu nejsou jemn. Lermontov se otoil na svch krtkch nohch: Ne, vbec nejsou jemn. A potom ekl zvenm hlasem: Ale j jsem pyn! Rozum! J jsem pyn! A zase to slovo pyn bylo v jeho stech napsno kurzvou, kter mla dt na srozumnou, e jen hlupk by se mohl domnvat, e Lermontov je pyn jako holka na svou krsu nebo obchodnk na svj majetek, nebo se jedn o zcela zvltn pchu, pchu oprvnnou a vzneenou. J jsem pyn! kiel Lermontov a vracel se se studentem do mstnosti, kde prv Voltaire pronel chvlu na Goetha. A to u byl Lermontov v ri. Postavil se ke stolu, take byl nhle o hlavu vy ne ostatn, kte sedli, a ekl: A te budu pyn! Te vm nco eknu a budu pyn! Jsou jen dva bsnci v tto zemi. Goethe a j. V t chvli zaal Voltaire kiet: Ty jsi mon velk bsnk, ale jako lovk jsi takhle mal, kdy tohle o sob k! Lermontov byl chvli zaraen a koktal A pro bych to nesml ct? J jsem pyn! Lermontov jet nkolikrt opakoval, e je pyn, Voltaire iel smchem a ostatn ieli spolu s nm. Student pochopil, e pila jeho chvle. Vstal po zpsobu Lermontovov, rozhldl se po vech ptomnch a ekl: Vy vbec nerozumte Lcrmontovovi. Bsnkova pcha je nco docela jinho ne obyejn pcha. Jen bsnk sm v o cen toho, co pe. Ostatn to pochop mnohem pozdji ne on a teba to vbec nikdy nepochop. Bsnk je proto povinen bt pyn. Kdyby nebyl pyn, zradil by sv dlo. Pestoe jet; ped chvl ieli smchem, rzem vichni se studentem souhlasili. Byli toti stejn pyn jako Lermontov, jen se to stydli ci, protoe nevdli, e kdy se slovo pyn pronese patinm zpsobem, nen u smn, ale duchapln a vzneen. Poctili tedy k studentovi vdnost, e jim nhle poslouil tak uitenou radou, a dokonce nkter z nich, snad to byl Verlaine, mu i zatleskal. Goethe uin Kristnu krlovnou Student si sedl a Goethe se na nho obrtil s laskavm smvem: Hochu, vy vte, co je poezie. Ostatn se u zase ponoili do sv opil debaty, take student osaml tv v tv velkmu bsnkovi: Chtl vyut t vzcn pleitosti, ale nevdl najednou, co m ci. A protoe usilovn hledal vhodnou vtu Goethe se na nho jen tie usmval nemohl dnou najt a tak se jen usmval. A pak mu najednou pispchala na pomoc vzpomnka na Kristnu. Chodm te s jednou dvkou, toti s jednou pan. Je to ena eznka. To se Goethovi lbilo a velmi ptelsky se sml. Zbouje vs. Dala mi knku, abyste ji pro ni podepsal. Dejte to sem, ekl Goethe a vzal od studenta knihu svch ver. Rozevel ji na tituln strnce a pokraoval: Vyprvjte mi o n. Jak vypad? Je krsn? Tv v tv Goethovi student neuml lht. Piznal, e eznkova ena nen krasavice. Krom toho pijela smn obleen. Cel den chodila po Praze s velikmi korlemi kolem krku a v ernch veernch stevcch, jak se u dvno nenos. Goethe poslouchal studenta s upmnm zjmem a ekl tm teskn: To je ndhern. Studenta to povzbudilo a piznal dokonce, e eznkova ena m jeden zlat zub, kter j z z st jak zlat muka. Goethe se astn zasml a opravil studenta: Jak prsten. Jak majk, sml se student. Jak hvzda, usmval se Goethe. Student ekl, e eznkova ena je vlastn ta nejobyejnj malomstsk pan, ale prv proto ho tolik pitahuje. J vm moc dohe rozumm, ekl Goethe: To jsou prv tyhle detaily, patn volen obleen, mal nedostatek chrupu, kouzeln prostednost due, kter dlaj enu skutenou a ivou. eny z plakt i z mdnch revu, kterm se dnes vechny sna pipodobnit, jsou bez pitalivosti, protoe jsou neskuten, protoe jsou jen sumou abstraktnch pedpis. Jsou zrozen z kybernetickho stroje, a ne z lidskho tla! Pteli, rum vm za to, prv vae malomstsk pan je pravou enou pro bsnka a gratuluju vm k n! Potom se sklonil nad tituln list knihy, vythl pero a zaal pst. Popsal celou strnku, psal v naden, psal tm v transu a jeho tv vyzaovala svty lsky a pochopen.

Student vzal pak knihu a zrudl pchou. To, co napsal Goethe neznm en, bylo krsn a smutn, teskliv a smysln, ertovn a moudr a student si byl jist, e se jet nikdy dn en nedostalo tak krsnch slov. A vzpomnl si na Kristnu a nesmrn po n zatouil. Pes jej smn odn pehodila poezie hv nejndhernjch slov. Byla z n krlovna. Snen bsnka Do salnu veel nk, ale nenesl tentokrt novou lhev. Msto toho poprosil bsnky, aby pomleli na odchod. Dm se za chvli zavr. Domovnice hroz, e zamkne a nech je tu do rna. Musil to jet mnohokrt opakovat, hlasit i tie, vem dohromady i kadmu zvl, ne si bsnci konen uvdomili, e s domovnic nejsou erty. Petrarka si nhle vzpomnl na svou enu v ervenm upanu a povstal od stolu, jako by ho nkdo zezadu nakopl. V t chvli ekl Goethe nesmrn smutnm hlasem: Chlapci, nechte mne tady. J zstanu tady. Berliky ml open vedle sebe o stl a kdy ho pemlouvali, aby odeel s nimi, vrtl jen hlavou. Vichni znali jeho enu, zlou, psnou pan. Vichni z n mli strach. Vdli, e kdy Goethe nepijde vas dom, pan jim vem strop velk skandl. Johnku, prosili ho, mj rozum, mus dom, a s ostychem ho brali pod pae a pokoueli se ho zvednout ze idle. Ale krl Olympu byl tk a jejich pae nesml. Byl nejmn o ticet let star ne oni, byl to jejich skuten patriarcha, najednou, kdy ho mli zvednout a podat mu berliky, ctili se vichni rozpait a mal. A on stle opakoval, e tu chce zstat. Nikdo s nm nesouhlasil, jen Lermontov vyuil pleitosti, aby byl chytej ne jin: Hoi, nechte ho a j tu s nm zstanu a do rna. Copak mu nerozumte? Kdy? byl mlad, nevracel se cel tdny dom! Chce si vrtit mld! Copak tomu nerozumte, vy volov? Vi, Johnku, my si tu lehneme na koberec a zstaneme tu do rna s touhle flakou ervenho vna, a oni a si jdou! A si Petrarka utk za svou enou v ervenm upanu a s rozputnmi vlasy! Voltaire vak vdl, e Goetha nezdruje jeho touha po mld. Goethe byl nemocen a ml zakzno pt. Kdy pil, jeho nohy ho odmtaly nst. Voltaire vzal energicky ob berliky a poruil ostatnm, aby zanechali zbytenho ostychu. A tak slab ruce opilch bsnk chytily Goetha pod paemi a nadzvedly ho ze idle. Nesli ho pak, nebo sp vlekli (Goethovy nohy se chvlemi dotkaly zem a chvlemi se houpaly nad zem jak nohy dtte, s nm si rodie hraj na andlka) pes saln do haly. Ale Goethe byl tk a bsnci opil, take ho v pedsni upustili na zem a on zanakal a volal: Kamardi, nechte mne tu umt! Voltaire se rozhnval a kiel, aby Goetha okamit zas zvedli. Bsnci se zastydli. Jedni ho uchopili za pae, druz za nohy, zvedli ho a nesli pak ze dve klubu ven na schodit. Nesli ho vichni. Nesl ho Voltaire, nesl ho Petrarka, nesl ho Verlaine, nesl ho Boccaccio, a dokonce i vrvorajc Jesenin se pidroval Goethovy nohy, aby nespadl. T student se snail nst velkho bsnka, protoe vdl, e se takov pleitost naskytne jen jednou za ivot. Ale nemohl. Lermontov si ho pli oblbil. Drel ho za pai a ustavin mu nco povdal. Nejenom e nejsou jemn, kal, ale jsou i neikovn. Jsou to vechno rozmazlen synci. Podvej se, jak ho nesou! Vdy ho upust! Nikdy nepracovali rukama. To v, e j jsem pracoval ve fabrice? (Nezapomeme, e vichni hrdinov toho asu a t zem proli tovrnou, bu dobrovoln, z revolunho naden, nebo nedobrovoln, z trestu. V obou ppadech na to byli stejn pyni, protoe se jim zdlo, e v tovrn je polbila na elo sama vzneen bohyn Drsnost ivota.) Drce ho za nohy a za ruce, sneli bsnci svho patriarchu dol po schodech. Schodit mlo tvercov pdorys, zatelo se mnohokrt v pravm hlu, a prv to zaten bylo zvl nron na jejich obratnost i slu. Lermontov pokraoval: Kamarde, v, co je to nosit traverzy? Ty jsi je nikdy nenosil. Ty jsi student. Ale tihleti je taky nikdy nenosili. Podvej se, jak ho blb nesou! Vdy jim spadne! Zakiel na n: Pehote si ho, volov, takhle vm spadne! Vy jste tma svma rukama nikdy nemakali! A vedl studenta pod pa a schzel pomalu za kymcejcmi se bsnky, kte zkostliv dreli m dl tho Goetha. Nakonec ho donesli a dol na chodnk a opeli o kandelbr. Petrarka a Boccaccio ho pidrovali, aby nespadl, a Voltaire vkroil do vozovky a mval na auta, z nich dn nezastavovalo. A Lermontov kal studentovi: Uvdomuje si, co vid? Ty jsi student a nev, co je ivot. Ale toto je obrovsk scna! Snen bsnka. V, jak by to byla bse? Goethe se mezitm sesul na zem a Petrarka s Boccacciem ho znovu zvedali.

Podvej se, kal Lermontov studentovi, jak ho ani neunesou. Maj slab ruce. Nemaj tuen, co je ivot. Snen bsnka. To je ndhern nzev. Rozum. Pu te dv knky ver. pln odlin. Jedna je v naprosto klasick form, s rmy a v pesnm rytmu. A druh ve volnm veri. Bude se jmenovat bsnick reporty. Zvren bse se bude jmenovat Snen bsnka. A to bude tvrd bse. Ale poctiv. Poctiv. To bylo tet slovo Lermontovovo pronesen kurzvou. Znamenalo protiklad veho, co je jen ornament a duchaplnost. Znamenalo protiklad Petrarkova snn i Boccacciovy legrace. Znamenalo pathos dlnick prce a vnivou vru ve shora jmenovanou bohyni Drsn ivot. Verlaina opil non vzduch, stl na chodnku, dval se na hvzdy a zpval. Jesenin usedl, opel se o ze domu a usnul. Voltaire mval stle uprosted vozovky a konen se mu podailo zastavit taxk. S Boccacciovou pomoc vecpal pak Goetha na zadn sedadlo. Volal na Petrarku, aby si sedl k ofrovi, protoe on jedin je s to jak tak uchlcholit pan Goethovou. Ale Petrarka se zuiv brnil: Kdepak j! Kdepak j! J se j bojm! Vid ho, ekl Lermontov studentovi. Kdy jde o to, pomoci kamardovi, tak utee. Nikdo z nich neum promluvit s jeho starou. Naklonil se pak do auta, kde se na zadnm sedadle hrozn tsnili Goethe, Boccaccio a Voltaire: Hoi, j jedu s vmi. Pan Goethovou nechte na mn, a pisedl si na voln sedadlo k ofrovi. Petrarka odmt Boccaciv smch Taxk s bsnky zmizel studentovi s o a on pomyslil na to, e je ji na ase, aby el rychle za pan Kristnou. Musm dom, ekl Petrarkovi. Petrarka pisvdil, vzal ho pod pa a vykroil s nm opanm smrem, ne student bydlil. Vte, kal mu, vy jste vnmav lovk. Vy jste byl jedin, kter jste byl s to poslouchat, co ostatn kaj. Student ekl: Jak ta dvka stla uprosted mstnosti podobna Johance z Arku s kopm, mohl bych vm to vechno zopakovat stejnmi slovy, ktermi jste to povdl. Vdy mne ti opilci ani nevyposlechli do konce! Copak je vbec nco zajm krom nich samch? Anebo jak vae pan mla strach, e vs ta dvka chce zabt, a vy jste se pak k n piblioval a jej pohled se stval nebesky mrn, to bylo jak mal zzrak. Ach, pteli, vy jste bsnk! Vy a ne oni, vedl si Petrarka pod pa studenta smrem k svmu vzdlenmu pedmst. A jak to skonilo? ptal se student. ena se nad n smilovala a nechala ji u ns pes noc. Ale pedstavte si! Moje tchyn sp v kumble za kuchyn a vstv velmi brzo. Kdy zjistila, e jsou rozbit okna, nala hned sklene, kte nhodou pracovali ve vedlejm dom, take vechna skla byla na svm mst jet ne jsme se probudili. Po verejm dnu nezbylo stopy. Mli jsme pocit, e to byl sen. A dvka? ptal se student. I ona vyklouzla tie z bytu jet ped rnem. Petrarka se te zastavil uprosted ulice a zadval se na studenta tm psn: Vte, pteli, byl bych hrozn nerad, kdybyste ten pbh pochopil jako njakou boccacciovskou historku, kter kon v posteli. Nco muste vdt. Boccaccio je vl. Boccaccio nikdy nikoho nepochop, protoe pochopit znamen splynout a ztotonit se. To je tajemstv poezie. Planeme ve zboovan en, planeme v mylence, kter jsme oddni, home v krajin, kter ns dojm. Student poslouchal Petrarku v zancen a ml ped oima obraz sv Kristny, o kter jet ped nkolika hodinami pochyboval. Stydl se te za ty pochyby, protoe patily k hor (boccacciovsk) pli jeho bytosti; nebyly kvtem jeho sly, ale zbablosti: svdily o tom, e se bl vstoupit do lsky cele a se vm vudy, e se bl planout v en, kter ho miluje. Lska je poezie a poezie je lska, kal Petrarka a student si sliboval, e bude Kristnu milovat naden a velce. Goethe ji ped chvl odl do krlovskch at a Petrarka te vlv ohe do jeho srdce. Noc, kter je ped nm, bude poehnna obma bsnky. Naproti tomu smch, pokraoval Petrarka, to je vbuch, kter ns odtrhne od svta a odhod do na chladn samoty. ert je barira mezi lovkem a svtem. ert je neptel lsky i poezie. km vm proto znovu a chci, abyste si to dohe pamatoval: Boccaccio nerozum lsce. Lska neme bt smn. Lska nem nic spolenho se smchem.

Ano, pisvdoval student naden. Vidl svt rozdlen na pli psky a pli ertu a vdl, e on sm pat a bude patit do vojska Petrarkova. Andl se vznej noc studentovm loem Nepechzela nervzn po byt, nehnvala se, netrucovala, ani nenyla u otevenho okna. Leela v non koili stulena pod jeho dekou. Probudil ji polibkem na sta, a aby pedeel vitkm, vyprvl j pekotn o neuvitelnm veeru, kde dolo k dramatickmu souboji mezi Boccaceiem a Petrarkou a kde Lermontov urel vechny ostatn bsnky. Nestla o vysvtlovn a peruila ho nedviv: Ale na knku jsi zapomnl. Kdy j dal do ruky knihu s dlouhm Goethovm vnovnm, nemohla vit svm om. etla mnohokrt dokola ty nepravdpodobn vty, jako by bylo do nich vtleno cel jej stejn nepravdpodobn dobrodrustv se studentem, cel jej posledn lto, tajn prochzky po neznmch lesnch stezkch, vechna ta jemnost a nha, kter jako by nepatily do jejho ivota. Student se mezitm svlkl a ulehl k n. Uchopila ho pevn a pitiskla k sob. Bylo to objet, jak jet nikdy nezail. Bylo upmn, pevn, horouc, matesk, sestersk, kamardsk i vniv. Lermontov pouil toho dne mnohokrt slova poctiv a studentovi se zdlo, e Kristnino objet si zaslou prv tohoto syntetickho pojmenovn, kter v sob obsahuje cel zstup adjektiv. Student ctil, jak je jeho tlo znamenit pipraveno k milovn. Bylo pipraveno tak spolehliv, trvale a pevn, e vbec nepospchal a jen spokojen vychutnval dlouh, sladk as nehybnho objet. Lbala ho smysln dovnit st a vzpt zcela sestersky po cel tvi. Ohmatval jazykem jej zlat zub nahoe vlevo a vzpomnl si, co mu kal Goethe: Kristna nen zrozena z kybernetickho stroje, ale z lidskho tla! Je to ena pro bsnka! Chtlo se mu jsat. A slyel v duchu slova Petrarkova, e lska je poezie a petic je lska a e pochopit znamen splynout s tm druhm a hoet v nm. (Ano, vichni ti bsnci jsou tu s nm, ltaj nad jeho postel jak andl, raduj se, zpvaj a ehnaj u!) Student byl naplnn nesmrnm nadenm a rozhodl se, e je ji na ase promnit lermontovskou poctivost nehybnho objet ve skuten milostn dlo. Pevrtil se na Kristnino tlo a snail se rozthnout koleny jej nohy. Ale co to? Kristna se brn! Tiskne nohy k sob stejn zarputile jako na jejich letnch prochzkch v lesch! Chtl se j zeptat, pro se mu brn, ale neuml mluvit. Pan Kristna byla tak nesml, tak jemn, e vci lsky ztrcely v jej ptomnosti jmna. Odvaoval se mluvit jen e dechu a dotek. Na je jim tkopdnost slov? Hoel pece v n! Planuli stejnm plamenem! A tak se jen znovu a znovu v zarputilm mlen snail pit kolenem jej pevn k sob pititn stehna. I pan Kristna byla mlenliv. I ona se ostchala mluvit a chtla vechno vyjdit jen polibky a hlazenm. Ale kdy u pil jej stehna po dvact pt a tentokrt brutlnji, ekla: Ne, prosm t, ne. J bych umela. Coe? vzdychl student. J bych umela. Opravdu. J bych umela, ekla pan Kristna a polbila ho opt hluboko do st a stehna tiskla tsn jedno k druhmu. V studentovi se msilo zoufalstv a blaho. Ml zuivou chu se s n milovat a zrove se mu chtlo plakat tstm, nebo pochopil, e ho miluje, jako ho nikdo nemiloval. Miluje ho k smrti, miluje ho tak, e ses nm boj milovat, protoe kdyby se s nm milovala, nemohla by pak u t nikdy bez nho a umela by steskem a touhou. Byl asten, byl blzniv asten, protoe doshl nhle, neekan a pln nezaslouen toho, po em touil, t nesmrn lsky, ped n cel zemkoule se vemi svmi kontinenty a moi je nim. J ti rozumm! J umu s tebou! eptal j a pitom ji hladil a lbal a skoro plakal lskou. Velk roznnn vak neudusilo tlesnou touhu, kter se stvala bolestn a tm nesnesiteln. Pokouel se proto dle vret koleno mezi jej stehna a otevt si tak cestu k jejmu lnu, kter pro nj bylo nhle tajemnj ne svat Graal. Ne, ty nezeme. J bych umela! ekla Kristna. Pedstavil si rozko tak nesmrnou, e se z n umr, a opakoval znovu: Zememe spolu! Zememe spolu! Tlail dl koleno mezi jej stehna a stle bez spchu. Neumli si nic vc ci. Tiskli se k sob, ona vrtla hlavou a on jet mnohokrt toil na tvrz jejch stehen, ne konen kapituloval. Poloil se rezignovan vedle n na zda. Chytila ho za ezlo jeho lsky,

je se tyilo na jej poest, a svrala je se v ndhernou poctivost: upmn, pevn, horoucn, matesky, sestersky, kamardsky i vniv. V studentovi se msila blaenost lovka, jen je nekonen milovn, se zoufalstvm tla, je je odmtno. A eznkova ena ho nepestvala dret za jeho milostnou zbra, ale ne tak, aby mu nkolika jednoduchmi pohyby nahradila tlesn akt, po kterm touil, nbr jako by drela v ruce nco vzcnho, nco drahho, nco, co nechce pokodit a chce dlouho, dlouho uchovat vzpmen a tvrd. Ale dosti ji tto noci, kter trv bez podstatn zmny tm a do rna. pinav svtlo rna Protoe usnuli velmi pozd, probudili se a k poledni a bolela je oba hlava. Nemli u mnoho asu, nebo Kristnin vlak ml brzo odjdt. Byli zamlkl. Kristna sloila do taky non koili a Goethovu knihu a tyila se tu zase na svch nepatin ernch stevcch a s nepatinm nhrdelnkem kolem krku. Jako by pinav svtlo rna z nich salo pee mlen, jak by po noci poezie pichzel den przy, pan Kristna ekla te studentovi docela prost: V, nesm se na mne zlobit, j bych opravdu mohla umt. Doktor mi ekl po prvnm porodu, e u nesmm nikdy othotnt. Student se na ni podval zoufale: Copak se mnou bys othotnla? Za co mne pokld? To vichni kaj. Vichni takhle ujiuj. Vm, co se stalo mm kamardkm. Mlad hoi jako ty jsou hrozn nebezpen. A kdy se to stane, nen pomoci. kal j se zoufalstvm v hlase, e nen dn nezkuen kluk a e by j dt nikdy neudlal. Pece mne nechce srovnvat s njakmi kluky svch kamardek? J vm, ekla souhlasn a skoro omluvn. Student ji nemusil vc pesvdovat. Uvila mu. Nen pece dn venkovnek a vyzn se v lsce mon vc ne vichni automechanici svta. Brnila se mu v noci asi zbyten. Ale nelitovala toho. Milostn noc s njakm krtkm milovnm (Kristna si neum pedstavit tlesnou lsku ne jako uspchanou a krtkou) j vdycky pipad jako nco sice hezkho, ale i nebezpenho a zrdnho. To, co zaila se studentem, bylo neskonale lep. Doprovzel ji na ndra a ona se u tila, jak bude sedt v kup a vzpomnat. Opakovala si v duchu s praktickm haminictvm prost eny, e zaila nco, co j nikdy nevezme proila zitek, kter ji vdycky pipadal neskuten nepolapiteln a vzdlen a drela ho celou noc za jeho vzpmen milostn d. Ano, celo noc! To opravdu nikdy nezaila! Mon e ho u neuvid, ale s tm ostatn nikdy nepotala, e by ses nim stle vdala. Byla astn, e m od nho pece jen nco trvalho: Goethovy vere s neuvitelnm vnovnm, kter ji me kdykoli pesvdit o tom, e jej dobrodrustv nebylo sen. Zato student byl zoufal. Bylo by stailo ci v noci je jednu rozumnou vtu! Bylo by stailo pojmenovat vc pravm jmnem, a mohl ji mt! Ona se bla, aby j neudlal dt, a on si myslel, e se ds nekonenosti sv lsky. Dval se do propastn hlubiny sv blbosti a chtlo se mu vt smchem, plativm hysterickm smchem! Vracel se od ndra do sv pout bez milostnch noc a ltost la s nm. Dal poznmky k teorii ltosti Na dvou pkladech ze studentova ivota jsem objasnil dv zkladn mon reakce lovka na vlastn ltost. Je-li n protjek slab ne my, ublme mu pod njakou falenou zminkou, tak jako student ublil studentce, kdy rychle plavala. Je-li n protjek silnj, pak nm nezbv, ne volit jakousi mstu oklikou, polek odrazem, vradu prostednictvm sebevrady. Chlapeek hraje na housle falen tn dlouho, a to uitel nevydr a vyhod ho z okna. A chlapeek pad a bhem toho letu se raduje, e bude uitel obalovn z vrady. To jsou dva klasick zpsoby, a jestlie prvn je bn v ivot milenc a manel, tm druhm je peplnna tak zvan velk historie lidstva. Pravdpodobn vechno to, co nazvali nai uitel hrdinstvm, nebyla ne forma ltosti, kterou jsem popsal na ppad chlapeka a uitele housl. Peran dobvaj Pelopons a Sparan dlaj vojenskou chybu za chybou. A stejn jako chlapeek odmtal zahrt sprvn tn, i oni, zaslepeni vzteklma slzama, odmtaj udlat cokoli rozumnho, nejsou s to ani bojovat lpe, ani se vzdt, ani se zachrnit tkem a nechvaj se z ltosti zabt do poslednho. Napad mne pi t pleitosti, e nikoli nhodou se pojem ltosti narodil v echch. Historie ech, ta historie vnch revolt proti silnjm, historie slavnch porek, kter uvdly v chod bh svta a znik vlastnho nroda, to je historie ltosti. Kdy v srpnu roku edestho osmho obsadily tisce ruskch tank

tu malikou a ndhernou zemi, vidl jsem napsno na zdech jednoho msta heslo: My nechceme kompromis, my chceme vtzstv! Rozumjte, na vybranou bylo v t chvli jen nkolik druh porek, nic vc, ale to msto odmtalo kompromis a chtlo vtzstv! To nemluvil rozum, to promlouvala ltost! Tomu, kdo odmt kompromis, zstane nakonec na vbr jen ta nejhor mon z porek. Ale to prv ltost chce. lovk posedl ltost se mst svou vlastn zhubou. Chlapeek se rozplcl na chodnku, ale jeho nesmrteln due se bude navky radovat, e se uitel obsil na klice od okna. Ale jak m ublit student pan Kristn? Dve ne je s to nco udlat, Kristna nased do vlaku. Teoretikov znaj takovou situaci a tvrd, e dochz k tak zvanmu vzpen ltosti. To je to nejhor, co se me stt. Student ml v sob ltost jak ndor, kter roste minutu od minuty, a nevdl, co s n. Protoe se nemohl nikomu mstt, touil alespo po te. Proto si vzpomnl na Lermontova. Vzpomnl si, jak ho urel Goethe, jak ho ponioval Voltaire a jak Lermontov na n na vechny znova a znova kiel, e je pyn, jako by vichni bsnci kolem stolu byli sam uitel housl a on je chtl vyprovokovat, aby ho vyhodili z okna. Student touil po Lermontovovi jak po bratrovi a shl si do kapsy. Nahmatal v n velk sloen papr. Byl to list vytren ze seitu a bylo na nm napsno: ekm na tebe. Miluji t. Kristna. Plnoc. Pochopil. Sako, kter ml dnes na sob, viselo vera veer na vku v jeho garsonie. Opodn objeven vzkaz mu jen potvrdil, co vdl. Minul Kristnino tlo dk vlastn blbosti. Ltost ho naplovala k prasknut a nemla kudy unikat. Na dn beznadje Bylo pozd odpoledne a student si ekl, e se bsnci u vyspali po verejm flmu. Mon e budou v klubu literatury. Vybhl do prvnho poschod, proel atnou a zamil vpravo, do restaurace. Nebyl zvykl sem chodit, stanul u vchodu a nejist se rozhlel. Vzadu sedl Petrarka a Lermontov s njakmi dvma neznmmi lidmi. Pobl byl voln stl a student si k nmu sedl. Vbec nikdo si ho nevmal. Zdlo se mu dokonce, e Petrarka a Lermontov se na nho na okamik neptomn podvali a nepoznali ho. Podal nka o koak a hlavou se mu bolestn rozlhal nekonen smutn a nekonen krsn text Kristnina vzkazu: ekm na tebe. Miluju t. Kristna Plnoc. Sedl tak asi dvacet minut a upjel koak. Pohled na Petrarku a Lermontova mu pinesl msto tchy jen nov zrmutek. Byl oputn vemi, oputn Kristnou i bsnky. Byl tu jen s velkm paprem, na kterm bylo napsno: ekm t. Miluju t. Kristna. Plnoc. Touil vstt a dret ten papr vysoko nad hlavou aby ho vichni vidli, vidli, e on student je milovn, je nesmrn milovn! Zavolal nka, aby zaplatil. Pak si jet zaplil cigaretu. Nechtl u sice setrvvat v klubu, ale ml stranou nechu jt do sv mansardy, kde na nho neekala dn ena. Nakonec zamkl cigaretu do popelnku a pesn v t chvli zaznamenal, e Petrarka si ho viml a pokynul mu od svho stolu rukou. Ale bylo u pozd, ltost ho volala ven z klubu do jeho smutn samoty. Vstal a v posledn chvli vythl jet z kapsy papr, kde byl napsn Kristnin milostn vzkaz. Ten papr mu u dnou radost neudl. Ale nech-li ho tu leet, mon e si ho nkdo vimne a e bude vdt, e student, kter tu sedl, je nesmrn milovn. Obrtil se smrem k vchodu a odchzel. Nenadl slva Pteli, ozvalo se a student se otoil. Petrarka na nho mval a el k nmu: Vy u odchzte. Omlouval se mu, e ho hned nepoznal: Jsem vdycky druh den po flmu pln zpitoml. Student vysvtloval, e je nechtl ruit, protoe neznal pny, s ktermi Petrarka sedl. Jsou to volov, ekl Petrarka studentovi a el si s nm sednout ke stolu, od nho student prv vstal. Student se dval zkostlivma oima na velik arch papru, kter leel pohozen na stole. Kdyby to byl aspo mal nenpadn paprek, ale tento velik papr jako by kiklav upozoroval na celou neobratnou zmrnost, s n byl zapomenut na stole. Petrarka, jeho ern oi se mu koulely zvdav tv, si papru hned viml a prohlel si ho: Co to je? Ach, pteli, to pat vm? Student se snail neobratn pedstrat rozpaky lovka, kter nechal omylem pohozeno dvrn sdlen, a trhal papr Petrarkovi z rukou. Ale Petrarka u etl nahlas: ekm t. Miluju t. Kristna. Plnoc. Dval se studentovi do o a pak se zeptal: Kter plnoc? Snad ne verej? Student sklopil oi: Ano, ekl a u se nesnail brt Petrarkovi papr z rukou.

A to u pistupoval k jejich stolu Lermontov na svch krtkch nohou. Podval studentovi ruku: To jsem rd, e vs vidm. Tam to, ukzal ke stolu, od nho pichzel, jsou stran volov. Pisedl si k obma mum. Petrarka etl Lermontovovi okamit text Kristnina vzkazu, etl ho nkolikrt po sob, zvunm a zpvavm hlasem, jako by to byl ver. A napad mne, e tam, kde nen mono ani vlepit polek rychle planouc dvce, ani se nechat povradit Perany, tam kde nen dn vchodisko z ltosti, tam pichz na pomoc milost poezie. Co zbylo z tohoto zhola nepodaenho pbhu? Jen poezie. Slova vepsan do Goethovy knihy, kter si s sebou odv Kristna, a slova na linkovanm papru, kter obdaila studenta neekanou slvou. Pteli, chytil Petrarka studenta za ruku, piznejte se, e pete vere! Piznejte se, e jste bsnk! Student sklopil oi a piznal se, e se Petrarka neml. A Lermontov zstv sm Student piel do klubu literatury za Lermontovem, ale od tto chvle je pro Lermontova ztracen a Lermontov je ztracen pro nho. Lermontov nenvid astn milence. Mra se a mluv s pohrdnm o poezii nasldlch cit a velkch slov. Mluv o tom, e bse mus bt poctiv jako pedmt vyroben dlnickma rukama. Kabon se a je zl na Petrarku i na studenta. My vme dobe, o jde. Goethe to tak vdl. Je to z neoustn. Je to straliv ltost z neoustn. Kdo by mu ml lpe rozumt ne student? Ale ten nenapraviteln hlupk vid jen jeho zamraenou tv, sly jen jeho zl slova a je uraen. Dvm se na n z dlky sv francouzsk ve. Petrarka se studentem vstvaj od stolu. Lou se chladn s Lermontovem. A Lermontov zstv sm. Mj drah Lermontov, gnius t trzn, kter se v mch smutnch echch k ltost.

EST ST
Tamina smrt

1. V noru 1948 vystoupil komunistick vdce Klement Gottwald na balkn praskho baroknho palce, aby promluvil ke statiscm oban zaplnivm Staromstsk nmst. To byla historick chvle v djinch ech. Poletoval snh, bylo chladno a Gottwald byl prostovlas. Starostliv Clementis sundal svou koeinovou epici a posadil ji Gottwaldovi na hlavu. Ani Gottwald, ani Clementis nevdli, e po stejnm schoditi, jm vystoupili na historick balkn, chodil po osm let denn Franz Kafka, kdy v tom palci bvalo za Rakouska-Uherska nmeck gymnzium. Nevdli ani to, e v pzem stejn budovy ml Herrmann Kafka, Franzv otec, svj krm se ttem, na nm byla vedle jeho jmna namalovna kavka. Jestlie Gottwald, Clementis a vichni ostatn nevdli o Kafkovi, Kafka vdl o jejich nevdn. Praha v jeho romnu je mstem bez pamti. To msto tam u dokonce zapomnlo, jak se jmenuje. Nikdo si tam na nic nepamatuje a na nic nevzpomn, ani Josef K. jako by nevdl nic o svm pedchozm ivot. Jedin pse tam nezn, aby vzpomnkou na chvli svho zrozen spojovala ptomnost s minulost. as Kafkova romnu je as lidstva, kter ztratilo kontinuitu s lidstvem, lidstva, kter u nic nev a nic nepamatuje a bydl ve mstech, kter se u nejmenuj a kde i ulice jsou beze jmen, anebo se jmenuj jinak, ne se jmenovaly vera, protoe jmno je kontinuita s minulost a lid, kte nemaj minulost, jsou lid beze jmna. Praha je, jak kal Max Brod, msto zla. Kdy se jezuit po porce esk reformace v roce 1621 snaili pevychovat nrod na pravou katolickou vru, zaplavili Prahu ndherou baroknch chrm. Ty tisce kamennch svatch, kte se na vs ze vech stran dvaj, hroz vm, sleduj vs, hypnotizuj vs, to je zbsil vojsko okupant, kter vrhlo ped ti sta padesti lety do ech, aby vyrvalo z due lidu jeho vra i jeho jazyk. Ulice, v n se narodila Tamina, se jmenovala Schwerinova. To bylo za vlky a Praha byla okupovna Nmci. Jej otec se narodil na td ernokosteleck. To bylo za Rakouska-Uherska. Matka se k otci nasthovala na tdu marla Foche. To bylo po prvn svtov vlce. Tamina proila sv dtstv na Stalinov td a jej manel si ji odvedl do novho domova z tdy Vinohradsk. A pitom to byla pod jedna a t ulice, jenom j mnili jmno, vymvali j mozek, aby zblbla. Ulicemi, kter nevd, jak se jmenuj, bloud pzraky skcench pomnk. Kcela esk reformace, kcela rakousk protireformace, kcela eskoslovensk republika, kceli komunist a skceny jsou dokonce i sochy Stalinovy. Msto vech tch pokcench pomnk roste dnes po celch echch na tisce Leninovch soch, rostou tam jak trva na zceninch, jak melancholick kvty zapomnn. 2. Byl-li Franz Kafka prorokem svta bez pamti, je Gustv Husk jeho budovatelem. Po T.G. Masarykovi, eenm prezidentu Osvoboditeli (vechny jeho pomnky byly bez vjimky skceny), po Beneovi, Gottwaldovi, Zpotockm, Novotnm a Svobodovi je sedmm prezidentem m vlasti, tak eenm prezidentem zapomnn. Rusov ho dosadili k moci v roce 1969. Od roku 1621 historie eskho nroda nezaila takov masakr kultury a inteligence jako za jeho vldy. Vichni vude se domnvaj, e Husk prost pronsledoval sv politick odprce. Boj s politickou opozic byl vak sp zminkou a vtanou pleitosti, aby Rusov prostednictvm svho mstodritele doshli neho mnohem podstatnjho. Povauju v tomto smyslu za velmi vmluvn, e Husk vyhodil z univerzit a vdeckch stav sto tyicet pt eskch historik. (k se, e za kadho z nich, tajemn jako v pohdce, vyrostl nkde v echch nov Leninv pomnk.) Jeden z tch historik, mj kamard Milan Hbl s nesmrn tlustmi skly, sedl roku 1971 v m garsonie v Bartolomjsk ulici. Dvali jsme se z okna na vrcholky hradanskch v a byli jsme smutni. Nrody se likviduj tak, kal Hbl, e se jim nejdv vezme pam. Zni se jim jejich knihy, jejich vzdlanost, jejich historie. A nkdo jin jim nape jin knihy, d jinou vzdlanost a vymysl jinou historii. Nrod pak zvolna zane zapomnat, m je a m byl. Svt kolem nho to zapomene jet mnohem dv. A jazyk? Pro by nm ho nkdo bral? Stane se pouhm folklrem, kter zajde dv nebo pozdji pirozenou smrt. Ryla to hyperbola diktovan nesmrnm smutkem?

Anebo je pravda, e nrod nepejde iv pes pou organizovanho zapomnn? Nikdo nevme, co bude. Jedno je vak jist. Ve chvlch jasnozivosti me esk nrod zahldnout zblzka proti sob obraz sv smrti. Ne jako skutenost ani ne jako nezbytnou budoucnost, ale pece jen jako docela konkrtn monost. Jeho smrt je s nm. 3. O pl roku pozdji Hbla zatkli a odsoudili na mnoho let do vzen. Ve stejn dob mi umral mj tatnek. Bhem poslednch deseti let ivota ztrcel postupn e. Nejdv si jen nemohl vzpomenout na nkter slova, anebo msto nich kal jin, jim podobn, a sm se tomu hned sml. Na konci vak u byl s to ci jen nkolik docela mlo slov a veker jeho pokusy o del sdlen konily vtou, kter byla jedna z poslednch, kter mu zbyly: To je zvltn. kal to je zvltn a v jeho och byl nekonen div nad tm, e vechno v, ale nic neum ci. Vci ztratily jmna a slily se v jedno jedin nerozliiteln jsoucno. A jenom j, kdy jsem s nm mluvil, mohl jsem na chvli to bezejmenn nekoneno promnit nazpt ve svt pojmenovanch jednotlivost. Jeho nesmrn velik modr oi v krsn star tvi byly stejn moudr jako kdysi. Vodil jsem ho asto na prochzku. Obeli jsme vdycky jeden blok dom, to bylo ve, na vc u tatnek nestail. Chodil patn, dlal mal krky a pi troe navy mu tlo zaalo pepadvat dopedu a on ztrcel rovnovhu. asto jsme se museli zastavit, aby si odpoal, open elem o ze. Na tch prochzkch jsme si vyprvli o hudb. Dokud tatnek dobe mluvil, ptal jsem se ho mlo. A tak jsem to chtl dohnat. Mluvili jsme tedy o hudb, ale byl to divn rozhovor mezi tm, kdo nic nevdl a znal mnoho slov, a tm, kdo vdl vechno, ale neznal dn slova. Bhem celch tch deseti let sv nemoci tatnek psal dlouhou knihu o Beethovenovch sontch. Psal sice o nco lpe ne mluvil, ale pece jen se mu i pi psan m dl h vybavovala slova a jeho textu u nikdo nerozuml, protoe se skldal ze slov, kter neexistuj. Jednou mne zavolal do svho pokoje. Ml na klavru rozeven variace ze sonty op. III. Podvej se, ekl mi a ukazoval do not (hrt na klavr u tak pestal umt), podvej se, opakoval a podailo se mu jet ci po dlouh nmaze j u vm! a pod se snail mi pak nco dleitho vysvtlit, ale jeho sdlen se skldalo ze zcela nesrozumitelnch slov, take, kdy vidl, e mu nerozumm, udiven se na m podval a ekl: To je zvltn. J ovem vm, o em chtl mluvit, protoe si tu otzku u dlouho kladl. Beethoven si ke konci svho ivota mimodn oblbil formu variac. Zdlo by se na prvn pohled, e je to forma ze vech forem ta nejpovrchnj, pouh exhibice hudebn techniky, prce sp pro krajkku ne pro Beethovena. A on z n udlal (poprv v djinch hudby) jednu z nejzvanjch forem, do n uloil sv nejkrsnj meditace. Ano, to je dohe znmo. Ale tatnek chtl vdt, jak tomu mme rozumt. Pro prv variace? Jak za tm vz smysl? A proto mne tehdy volal do svho pokoje, ukazoval do not a kal: J u vm! 4. Mlen tatnka, ped kterm se ukryla vechna slova, mlen sto tyiceti pti historik, kterm zakzali vzpomnat, to mnohonsobn ticho zaznvajc z ech, tvo pozad obrazu, na kter maluji Taminu. Nos dl kvu v hospdce malho msta na zpad Evropy. Ale nen ji obestena tou z laskav pozornosti, kter k n kdysi pitahovala zkaznky. Pestala mt chu nastavovat lidem ucho. Kdy jednou Bibi zase usedla na barovou stoliku proti pultu a jej dcerka batolc se dole stran povykovala, Tamina nejdv chvli ekala, a ji matka napomene, a kdy se toho nedokala, ekla: Neme nco udlat, aby tak nekiela? Bibi se urazila a ekla: ekni mi, pro tolik nenvid dti! Ned se ci, e by Tamina nenvidla dti. Zato v Bibin hlase se ozvala nhle zcela neekan z, kterou Tamina dobe slyela. Ani nevdla jak, a pestaly bt ptelkynemi. Pak jednoho dne nepila do prce. To se jet nikdy nestalo. Pan hospodsk se la podvat, co s n je. Zazvonila u jejich dve, ale nikdo neotvral. la tam dal den znovu a zase zvonila marn. Zavolala policii. Vylomili dvee, ale nali jen peliv uklizen byt, v nm nic nechyblo a nic nebylo podezelho.

Tamina nepichzela ani dal dny. Policie se k ppadu znovu vrtila, ale nic novho neobjevila. Zmizen Taminy bylo odloeno mezi nikdy nevyeen ppady. Toho osudnho dne si usedl k barovmu pultu mlad mu v dnch. To u byla Tamina v cel hospod sama. Mladk si poruil kokakolu a usrkval pomalu tekutinu. Dval se na Taminu a Tamina se dvala do przdna. Pak ekl: Tamino. Jestli to mlo na ni zapsobit, nezapsobilo. Nebylo tak tk dovdt se jej jmno, kter znali kolem dokola ve tvrti vichni zkaznci. Vm, e je vm smutno, pokraoval mladk. Ani to Taminu neokouzlilo. Vdla, e zpsoby jak dobvat enu jsou rozmanit, a e jedna ze spolehlivch cest k enin lnu vede pes jej smutek. Pesto se vak na nho podvala s vtm zjmem ne ped chvl. Pak se rozhovoili. To, co Taminu zaujalo, byly jeho otzky. Ne jejich obsah, ale jen to, e se vbec ptal. Mj boe, jak je to dlouho, co se j nkdo na nco ptal! Zd se j to bt cel vnost! Jen jej manel se j nepetrit vyptval, protoe lska je ustavin dotazovn. Ano, neznm lep definici lsky. (Kamard HbI by mi namtl, e v tom ppad ns nikdo nemiluje vc ne policie. Je to pravda. Tak jako kad nahoe m svj protjek dole, m i zjem lsky svj negativ ve zvdavosti policie. Nkdy si me lovk splst, co je dole a co je nahoe, a dovedu si pedstavit, e osamli lid mohou touit, aby je obas odvedli k vslechu na komisastv, aby mohli o sob nkomu vyprvt.) 6. Mladk se j dv do o, poslouch ji a pak j k, e to, co nazv vzpomnnm, je ve skutenosti nco jinho: dv se jen uhranuta na sv zapomnn. Tamina kv souhlasn hlavou. A mladk pokrauje: Ten smutn pohled nazptek nen ji projevem vrnosti mrtvmu. Mrtv se z toho pohledu ztratil a ona se dv do przdna. Do przdna? m je tedy jej pohled tak tk? Nen tk vzpomnkami, vysvtluje j mladk, ale vitkami. Tamina si nikdy neodpust, e zapomnla. A co mm tedy dlat? pt se Tamina. Zapomenout sv zapomnn, k mladk. Porate mi, jak se to dl, usmje se Tamina trpce. Copak jste nemla nikdy touhu odejt? Mla, piznv Tamina. Mm stranou touhu odejt. Ale kam? Nkam, kde vci jsou lehk jak vnek. Kde vci ztratily svou thu. Kde nen vitek. Ano, k Tamina zasnn, jt nkam, kde vci nic nev. A jako v pohdce, jako ve snu (vdy je to pohdka! vdy je to sen!) Tamina opout svj barov pult, za nm trvila nkolik let ivota, a vychz s mladkem ped hospodu. U chodnku stoj erven sportovn auto. Mladk si sed k volantu a nabz Tamin msto vedle sebe. 7. Rozumm vitkm, kter si dlala Tamina. Kdy mi tatnek umel, sral jsem se jimi tak. Nemohl jsem si odpustit, e jsem se ho tak mlo ptal, e o nm tak mlo vm, e jsem si ho nechal minout. A prv ty vitky mi daly nhle pochopit, co mi chtl asi ci nad rozevenmi notami sonty op. III. Pokusm se to vysvtlit srovnnm. Symfonie je hudebn epopej. Mohli bychom ci, e se podob cest, kter vede vnjm nekonenem svta, od vci k vci, dl a dl. Variace jsou tak cestou. Ale ta cesta nevede vnjm nekonenem. Znte jist Pascalovu mylenku o tom, e lovk ije mezi propast nekonen velkho a propast nekonen malho. Cesta variac vede do onoho druhho nekonena, do nekonen vnitn rozmanitosti, kter se skrv v kad vci. Ve variacch objevil tedy Beethoven jin prostor a jin smr hledn. Jeho variace jsou v tomto smyslu novm vyzvnm na cestu. Forma variac je forma maximlnho soustedn a umouje skladateli, aby mluvil jen o vci sam, aby el rovnou k jdru. Pedmtem variac je tma, kter nem asto vc ne estnct takt. Beethoven jde dovnit tch estncti takt, jako by se spoutl achtou do nitra zem.

Cesta do druhho nekonena nen mn dobrodrun ne cesta epopeje. Tak sestupuje fyzik do zzranch trob atomu. Kadou variac se Beethoven vzdaluje vc a vc pvodnmu tmatu, kter se nepodob posledn variaci o nic vc ne kvtina svmu obrazu pod mikroskopem. lovk v, e neme obejmout vesmr s jeho slunci a hvzdami. Mnohem nesnesitelnj mu pipad, e je odsouzen minout i druh nekoneno, to blzk, kter je na dosah. Tamina minula nekoneno sv lsky, j jsem minul tatnka a kad minul sv vlastn dlo, protoe za dokonalost se jde dovnit vci a nikdy se nedojde a na konec. To, e nm uniklo vnj nekoneno, pijmme jako samozejm dl. Ale to, e jsme minuli druh nekoneno, si budeme do smrti klst za vinu. Myslili jsme na nekoneno hvzd a o nekoneno tatnka jsme se nestarali. Nen divu, e se variace staly lskou dosplho, zralho Beethovena, kter moc dohe vdl (jako to v Tamina a jako to vm j), e nen nic nesnesitelnjho ne minout lovka, kterho jsme milovali, tch estnct takt a vnitn vesmr jejich nekonench monost. 8. Cel tato kniha je romn ve form variac. Jednotliv oddly nsleduj po sob jako jednotliv seky cesty, kter vede dovnit tmatu, dovnit mylenky, dovnit jedn jedin situace, jej pochopen se mi ztrc v nedohlednu. Je to romn o Tamin a ve chvli, kdy Tamina odchz ze scny, je to romn pro Taminu. Ona je hlavn postavou i hlavnm posluchaem a vechny ostatn pbhy jsou variac jejho pbhu a sbhaj se v jejm ivot, jako v zrcadle. Je to romn o smchu a o zapomnn, o zapomnn a o Praze, o Praze a o andlch. Ostatn nen to vbec nhoda, e mladk, jen sed u volantu, se jmenuje Rafael. Krajina se stvala m dl pust, bylo m dl mn zelen a m dl vc okrov barvy, m dl mn trvy a strom a m dl vc psku a hlny. Pak sjelo auto ze silnice a jelo zkou cestou, kter nhle konila ped prudkm srzem. Mladk zastavil. Vystoupili. Stli na kraji srzu a pod nimi, deset metr dole, byl zk pruh hlinnho behu a za nm voda, kaln, hnd, kter se thla do nedohledna. Kde to jsme? ptala se Tamina a sevela ji tse. Chtla Rafaelovi ci, e by se chtla vrtit, ale neodvila se: bla se, e by ji odmtl, a vdla, e to odmtnut by jej zkost jet zvilo. Stli na kraji srzu, ped nimi byla voda a kolem nich jen hlna, rozmkl hlna bez trvy, jako by se tu doloval jl. Skuten, opodl stl oputn bagr. V t chvli si Tamina vzpomnla, e takhle vypadala krajina, kde jej manel v echch naposledy pracoval, kdy ho vyhnali z pvodnho zamstnn a on nastoupil asi 100 kilometr za Prahou msto bagristy. Bydlel tam pes tden v maringotce a do Prahy za Taminou pijdl jen v nedli. Proto se jednou za nm bhem tdne sama vypravila. V takov krajin se pak spolu prochzeli: v rozmokl hln bez trvy a beze strom, obkleni zdola okrem a lut a shora nzkmi edmi mraky. li vedle sebe v gumovch botch, kter se boily do blta a klouzaly. Byli sami dva na celm svt a naploval je pocit zkosti, lsky a zoufal starosti, kterou mli jeden o druhho. Ten zoufal pocit do n te vstoupil a ona byla astna, e se j v nm nhle a nenadle vrtil ztracen kus minulosti. Byla to pln ztracen vzpomnka a bylo to snad od t doby poprv, co se j vybavila. Napadlo ji, e by si ji mla zapsat do svho seitu! I pesn rok by vdla! A chtlo se j ci mladkovi, e se chce vrtit. Ne, neml pravdu, kdy j kal, e jej smutek je jen forma bez obsahu! Ne, ne, manel je v tom smutku stle iv, jenome je ztracen a ona ho mus jt hledat! Hledat po celm svt! Ano, ano! Te to teprve chpe! lovk, kter chce vzpomnat, nesm sedt na jednom mst a ekat, e vzpomnky za nm samy pijdou! Vzpomnky se rozutekly do celho svta a lovk mus cestovat, aby je nael a vyplail je z jejich krytu! To chtla mladkovi ci a poprosit ho, aby ji zase zavezl zptky. V t chvli vak zaznl zdola od vody hvizd. 9. Rafael uchopil Taminu za ruku. Byl to pevn stisk, z nho nebylo mono se vymanit. Po srzu vedla zk, klikat, kluzk stezka. Vedl ji po n dol. Na behu, kde jet ped chvl nebylo po nikom ani pamtky, stl asi dvanctilet chlapec. Drel za provaz loku, kter se lehce pohupovala na kraji vody, a usmval se na Taminu.

Ohldla se po mladkovi. Usmval se t. Dvala se z jednoho na druhho, potom se Rafael zaal smt nahlas a k nmu se pidal chlapec. Byl to zvltn smch, protoe se nic smnho nedlo, pitom vak nakaliv a sladk: vyzval ji, aby zapomnla na zkost, a cosi nejasnho j sliboval, snad radost, snad mr, take Tamina, kter chtla uniknout sv tsni, smla se te poslun s nimi. Vidte, ekl j Rafael, nemte se eho bt. Tamina si stoupla do loky, kter se pod n zakymcela. Usedla na sedtko na z lunu. Bylo mokr. Mla lehkou letn sukni a ctila, jak se vlhkost dotkla ke jejho zadku. Byl to slizk dotek a znovu v n probudil zkost. Chlapec odrazil od behu loku, chopil se vesel a Tamina se ohldla za sebe: Rafael stl na behu a dval se za nimi. Usmval se a Tamin se zdlo bt cosi divnho na tom smvu. Ano! Usmval se a vrtl pitom neznateln hlavou! Docela neznateln pitom vrtl hlavou. 10. Pro se Tamina nezept, kam jede? Ten, komu nezle na cli, se pece nept, kam jede! Dvala se na chlapce, kter sedl proti n a vesloval. Zdl se j slabouk a jeho vesla pli tk. Nechce, abych t vystdala? zeptala se a chlapec ochotn kvl hlavou a vstval od vesel. Vymnili si msta. Sedl te na zdi, dval se na Taminu, jak vesluje, a vythl zpod sedaky mal magnetofon. Ozvala se pop music, kytary, zpv. Chlapec zaal do jejho rytmu mrn kroutit tlem. Tamina se na nho dvala s nechut: to dt se vlnilo v bocch koketn jako dospl mu. Jeho pohyby j pipadaly obscnn. Sklopila oi, aby ho nevidla. V t chvli chlapec zeslil zvuk magnetofonu a zaal sm tie zpvat. Kdy k nmu Tamina opt na chvli zvedla oi, zeptal se j: Pro nezpv? Neznm to. Jak to, e to nezn? To pece znaj vichni. Vrtl se dl na svm sedtku a Tamina se ji ctila unavena: Nechce to na chvli vzt zas ty? Jen vesluj, zasml se chlapec. Ale Tamina byla opravdu unavena. Poloila vesla do loky a odpovala: Kdy u tam budem? Ukzal rukou dopedu. Ohldla se. Beh byl u nedaleko. Liil se od krajiny, z n vyjeli: byl zelen, travnat, pln strom. Za chvli loka narazila na dno. U behu si asi deset dt hrlo s mem a ohlelo se zvdav po nich. Vystoupili. Chlapec pivzal loku ke kolku. Za psenm behem byla dlouh alej platan. Dali se po n a sotva po deseti minutch doli k nzk rozloit budov. Ped n bylo mnoho podivnch velkch barevnch pedmt, jejich smyslu nerozumla, a tak nkolik volejbalovch st. Nco na nich bylo zvltnho, co Taminu zarelo. Ano, byly napjaty velmi nzko nad zem. Chlapec stril dva prsty do st a zahvzdal. 11. Pilo dvtko sotva devtilet. Mlo pvabnou tv a drelo bko koketn vystren, jako je maj panny na gotickch obrazech. Podvalo se na Taminu bez zvltnho zjmu, pohledem eny, kter je si vdoma sv krsy a chce ji podtrhnout okzalm nezjmem o vechno, co nen ona sama. Otevelo dvee blho barku. Veli pmo (nebyla tam dn chodba a dn peds) do velk mstnosti pln postel. Rozhlelo se chvli, jako by potalo lka, a pak na jedno ukzalo: Tady bude spt ty. Copak budu spt v noclehrn? protestovala Tamina. Dti pro sebe nepotebuj zvltn pokoj. Jak dti? J pece nejsem dt! Tady jsou jenom dti! Pece tu mus bt njac dospl! Ne, dn dospl tu nejsou. Tak co tu dlm j?! vykikla Tamina. Dvtko si nevmalo jejho rozruen a obrtilo se zptky ke dvem. Zastavilo se na prahu: Zaadila jsem t mezi veverky, eklo. Tamina nechpala.

Zaadila jsem t mezi veverky, opakovalo dt tnem nespokojen uitelky. Vechny dti jsou zaazeny do oddl podle jmen zvtek. Tamina se odmtala bavit o veverkch. Chtla zptky. Ptala se, kde je ten chlapec, kter ji sem pivezl. Holika se tvila, e nesly, co Tamina k, a pokraovala ve svm vkladu. Nezajm mne to! kiela Tamina. Chci zptky! Kde je ten chlapec? Neki! dn dospl neuml bt povenj ne toto krsn dt. Nerozumm ti, pokraovalo a zavrtlo hlavou, aby vyjdilo svj div: Pro jsi sem jezdila, kdy chce odjet? Nechtla jsem sem jezdit! Tamino, neli. Nikdo se nevyd na dalekou cestu, kdy nev, kam jede. Odnau se lht. Tamina se otoila k dtti zdy a vybhla do platinov aleje. Kdy dola ke behu, hledala loku, kterou tam ped necelou hodinou chlapec pivzal ke kolku. Ale loka nikde nebyla a ani kolk tam nebyl. Dala se do bhu, aby proptrala cel beh. Psen pl se brzy promnila v bainu, kter se musila zdaleka obejt, take chvli bloudila, ne se dostala zase k vod. Beh se kroutil ve stle stejnm oblouku, take (ani nala stopy po loce anebo po njakm pstaviti), dola asi po hodin k mstu, kde plata nov alej stila na pl. Pochopila, e je na ostrov. Vracela se pomalu alej k noclehrn. Tam stla v kruhu skupina deseti dt mezi esti a dvancti lety, holiek i chlapek. Uvidly ji a volaly: Tamino, poj za nmi! Uvolnili kruh, aby j udlaly msto. A tehdy si vzpomnla na Rafaela, jak se usmval a vrtl hlavou. Srdce se j sevelo hrzou. Minula nevmav dti, odela do noclehrny a stulila se na sv lko. 12. Jej manel zemel v nemocnici. Byla u nho, jak jen asto mohla, ale on zemel v noci, sm. Kdy pila dal den do nemocnice a nala jeho lko przdn, star mu, kter leel ve stejnm pokoji, j ekl: Pan, mla byste si stovat! Je to hrozn, jak zachzej s mrtvmi! Ml v och strach, vdl, e tak brzy zeme. Vzali ho za nohy a thli po zemi. Myslili si, e spm. Vidl sem, jak mu hlava poskoila o prh. Smrt m dvoj podobu: Jednak znamen nebyt. Jednak znamen dsiv materiln byt mrtvoly. Kdy byla Tamina velice mlad, smrt se j ukazovala jen v prv podob, v podob nicoty, a hrza ze smrti (ostatn nepli urit) znamenala strach z toho, e jednou nebude. Tato hrza se prbhem ivota zmenovala a tm ztratila (pomylen, e jednoho dne neuvid nebe nebo stromy, ji nijak nedsilo), zato m dl vc myslila na tu druhou, materiln strnku smrti: mla hrzu stt se mrtvolou. Bt mrtvolou j pipadalo jako nesnesiteln potupa. Jet ped chvl byl lovk chrnn studem, posvtnost nahoty a soukrom, a pak sta vteina smrti a jeho tto je nhle k dispozici komukoli, mou ho obnait, rozprat, prohlet si jeho vnitnosti, zacpvat si s odporem nos nad jeho smradem, strit ho do ledniky nebo do ohn. Kdy chtla, aby manela splili a rozprili, bylo to tak proto, aby se u nemusila dl trat pedstavou, co se dje s jeho drahm tlem. A kdy o pr msc pozdji pomlela na svou sebevradu, chtla se utopit nkde daleko v moi, aby o potup jejho mrtvho tla vdly jen ryby, kter jsou nm. Mluvil jsem ji o povdce Thomase Manna: mlad mu na smrt nemocn nastoup do vlaku, ubytuje se v neznmm mst. V jeho pokoji je atnk a kadou noc z nho vystoup bolestn krsn nah ena a cosi sladce smutnho mu dlouze vyprv, a ta ena a to vyprvn, to je smrt. To je smrt sladce modrav jak nebyt. Protoe nebyt je nekonen przdnota a przdn prostor je modr a nen nic krsnjho a tnjho ne modro. Nen to vbec nhoda, e Novalis, bsnk smrti, miloval mod a neputoval ne za n. Sladkost smrti m modrou barvu. Jenome bylo-li nebyt mladho Mannova mue tak krsn, co se dlo s jeho tlem? Thli ho za nohy pes prh? Rozprali mu bicho? Hodili ho do dry nebo do ohn? Mannovi bylo tehdy estadvacet let a Novalis se nikdy nedoil tictky. Mn je bohuel vc a na rozdl od nich nemohu nemyslit na tlo. Smrt toti nen modr a Tamina to v stejn jako j. Smrt je straliv dina. Mj tatnek umral po nkolik dn v horekch a mn se zdlo, e pracuje. Byl zpocen a soustedn jen na sv umrn, jako by smrt byla nad jeho sly. U ani nevdl, e sedm u jeho postele, nestail mne u vnmat, prce na smrti ho docela vyerpvala, byl soustedn jak jezdec na koni, kter chce dojet do dalekho cle a m u jen posledn zbytek sil.

Ano, jel na koni. Kam jel? Jel nkam daleko ukrt sv tlo. Ne, to nen nhoda, e vechny bsn o smrti zpodobuj smrt jako cestu. Mannv mlad mu sed do vlaku, Tamina do ervenho sportovnho auta. lovk m nekonenou touhu odjet, aby ukryl sv tlo. Ale ta cesta je marn. Jede na koni, ale najdou ho v posteli a jeho hlava ude o prh. 13. Pro je Tamina na ostrov dt? Pro si ji pedstavuji prv tam? Nevm. Je to snad proto, e v den, kdy mi tatnek umral, slyel jsem znt vesel psn zpvan dtskmi hlasy? Vude na vchod od Labe jsou dti organizovny v tak zvanch svazech pionr. Nos kolem krku erven tky, chod na schze jako dospl a obas zpvaj Internacionlu. Existuje dobr zvyk, e as od asu uvou erven tek njakmu vznamnmu dosplmu a daj mu titul estnho pionra. Dospl to maj rdi, a m jsou star, tm jim dl vt radost dostvat od dt do rakve erven tek. Vichni ho u dostali, dostal ho Lenin, dostal ho Stalin, Masturbov i olochov, Ulbricht i Brenv a tak Husk dostval toho dne svj tek na velk slavnosti podan na paskm Hrad. Toho dne klesla tatnkovi ponkud horeka. Byl kvten a mli jsme okno oteven do zahrady. Z protjho domu pes kvetouc vtve jablon k nm dolhal televizn penos slavnosti. Ozvaly se psn ve vysok poloze dtskch hlas. Byl u ns prv lka. Sklnl se nad tatnkem, kter u neuml ci ani jedno jedin slovo. Pak se obrtil ke mn a ekl nahlas: U nic nevnm. Jeho mozek je v rozkladu. Vidl jsem tatnkovi velik modr oi, jak se jet vc rozily. Kdy lka odeel, chtl jsem ve stranch rozpacch honem nco ci, abych zaplail tu vtu. Ukzal jsem z okna: Sly? To je legrace! Husk se dnes stv estnm pionrem! A tatnek se zaal smt. A sml se, aby mi dal najevo, e jeho mozek ije a e s nm pod mohu mluvit i ertovat. Pes jablon se pak ozval Huskv hlas: Dti! Vy jste budoucnost! A za chvli: Dti, nikdy se neohlejte zpt! J zavu okno, a ho neslyme, mrkl jsem na tatnka a on se na m podval nekonen krsnm smvem a kval souhlasn hlavou. O nkolik hodin mu znovu prudce stoupla horeka. Sedl na kon a jel nkolik dn. M u nikdy neuvidl. 14. Ale co mohla dlat, kdy u se jednou octla mezi dtmi, pevoznk zmizel i s lokou a kolem nebyla ne nekonen voda? Snaila se bojovat. Ach, to je smutn: kdy byla v malm zpadoevropskm mst, o nic nikdy neusilovala a tady, mezi dtmi (ve svt vc, kter nic nev), bude bojovat? A jak vbec chce bojovat? Kdy se v den svho pjezdu vyhnula hrm a utekla se na svou postel, jako by to byl nedobytn hrad, uctila ve vzduchu klc neptelstv dt a lekla se ho. Chce mu pedejt. Proto se rozhodla zskat je na svou stranu. To ovem pedpokld ztotonit se s nimi, pijmout jejich e. astn se tedy dobrovoln vech her, pin do jejich podnik vlastn npady i tlesnou slu, take dti jsou brzo jaty jejm kouzlem. Chce-li se s nimi ztotonit, mus se vzdt svho soukrom. Chod s nimi proto spolen do koupelny, i kdy tam prvnho dne odmtla jt, protoe se ttila umvat ped jejich zraky. Koupelna, velk vykachlkovan mstnost, je sted ivota dt a jejich tajnch mylenek. Na jedn stran je deset zchodovch ms, na protj stran deset umyvadel. Vdycky jedno drustvo je na msch s vyhrnutmi nonmi koilemi a druh je u umyvadel nah. Ti, co sed, se dvaj na ty nah u umyvadel a ti u umyvadel se ohlej po tch na msch a cel mstnost je pln utajen smyslnosti, kter v Tamin vyvolv nejasnou vzpomnku na cosi dvno zapomenutho. Tamina sed v non koili na mse a naz tygi, kte jsou u umyvadel, nemaj oi ne pro ni. A pak zn splachovan voda, veverky vstvaj z ms, odkldaj dlouh non koile, tygi odchzej od umyvadel do

lonice, odkud pichzej koky, usazuj se na uprzdnn msy a dvaj se na vysokou Taminu s ernm podbikem a velikmi prsy, kter je s veverkami u umyvadel. Nestyd se. Ct, jak jej dospl sexualita ji in krlovnou, kter vldne tm, jejich podbiek je lys. 15. Zd se tedy, e cesta na ostrov nebyl klad proti n, jak se j zdlo, kdy poprv spatila noclehrnu se svm lkem. Naopak, octla se konen tam, kde touila bt: dopadla daleko dozadu do asu, kde manel nebyl, kde neexistoval ani ve vzpomnce, ani v touze a kde tedy nebyla tha ani vitky. Ona, kter mla vdycky tak velmi vyvinut stud (stud byl vrnm stnem lsky), se nyn ukazovala nah destkm cizch o. V prvn chvli to bylo zarejc a nepjemn, ale brzy si na to zvykla, protoe jej nahota nebyla nestoudn, ztrcela prost svj vznam, stvala se (jak se j zdlo) nevmluvn, nm a mrtv. To tlo, jeho kadou st popsala historie lsky, se stalo bezvznamn a v t bezvznamnosti byla leva a klid. Ale jestlie dospl smyslnost se ztrcela, kdesi zdvna se zvolna zaal vynoovat svt jinch vzruen. Vybavovalo se j mnoho zasutch vzpomnek. Napklad tahle (nen divu, e na ni dvno zapomnla, protoe pro dosplou Taminu musila bt nesnesiteln nepatin a smn): Kdy byla v prvn td obecn koly, zboovala svou mladou krsnou uitelku a snila cel msce o tom, e s n sm bt na zchod. Sedla te na mse, usmvala se a pivrala oi. Pedstavovala si, e ona je tou uitelkou a mal pihovat holka, kter sed na mse vedle a zvdav po n pokukuje, je nkdej mal Tamina. Ztotonila se se smyslnma oima pihovat holiky tak, e najednou ctila kdesi v dalekch hloubkch sv pamti chvt se star poloprobuzen ruen. 16. Dk Tamin vyhrvaly veverky skoro vechny hry a rozhodly se, e ji slavnostn odmn. Vechny odmny a tresty, kter si dti udlovaly, se odbvaly v koupeln, odmna Taminy spovala v tom, e j tam budou vichni slouit: ona sama se nebude smt sama sebe vbec dotknout, vechno budou za ni dlat obtav veverky jako naprosto oddan slouc. A tak j slouily: nejdv ji peliv oiovaly na mse. Tak ji zn zvedly, splchly vodu, sthly s n koili, pivedli ji k umyvadlu a vechny j chtly omvat jej prsa a bicho a vechny byly zvdav, jak vypad mezi nohama a jak je to tam na dotek. Chvlemi je chtla odehnat, ale bylo to velmi obtn: nemohla bt pece zl na dti, kter nadto dodrovaly s bjenou dslednost hru a tvily e nedlaj nic jinho, ne e j za odmnu slou. Nakonec ji ly uloit na lko ke spnku a tam si zase naly tisce roztomilch zminek, aby se k n tiskly a hladily ji po celm tle. Bylo jich kolem n stran moc a ona nevdla, komu pat kter ruka a kter sta. Ctila doteky po celm tle a zejmna na tch mstech, kter mla jin ne oni. Zavela oi a zdlo se j, e se jej tlo houpe, zvolna houpe, jako by bylo v kolbce: zakouela mrnou a zvltn slast. Ctila, jak j slast cuk koutek st. Otevela opt oi a vidla dtskou tv, kter pozoruje jej ret a k jin dtsk tvi: Dvej! Dvej! Sklnly se te nad n dva oblieje a pozorovaly dychtiv jej cukajc koutek, jako by se dvaly do nitra rozmontovanch hodinek, anebo na mouchu, kter utrhly kdla. Zdlo se j vak, e jej oi vid nco pln jinho, ne co ct jej tlo a e dti sklonn nad n nesouvisej nijak s tou tichou, houpavou slast, kterou zakou. A tak znovu zavela oi a radovala se ze svho tla, nebo to bylo poprv v ivot, kdy tlo mlo poitek bez ptomnosti due, kter si nic nepedstavovala ani na nic nevzpomnala a odela tie z mstnosti. 17. Tohle mi vyprvl tatnek, kdy mi bylo pt let: Tnina je mal krlovsk dvr. Vldne tam krl (prvn stupe) a m dva pobonky (pt a tvrt stupe). Jim jsou podzeni tyi jin hodnosti, z nich m kad ke krli i k pobonkm svj zcela zvltn vztah. Krom nich je ubytovno na dvoe jet dalch pt tn, jim se k chromatick. Ty maj sice vznamn postaven v jinch tninch, ale zde jsou pouhmi hosty. Protoe kad z dvancti not m sv vlastn postaven, titul, funkci, nen skladba, kterou slyme, pouhm zvukem, ale odvj ped nmi jaksi dj. Nkdy jsou udlosti hrozn zamotan (jako napklad u Mahlera nebo jet vc u Bartka nebo u Stravinskho), pletou se do nich princovi z rznch dvor, take lovk najednou nev, ktermu dvoru ten kter tn vlastn slou, i zda dokonce nen v tajnch slubch

vce krl zrove. Ale i v takovm ppad i ten nejnaivnj poslucha me alespo v hrubch rysech, piblin uhodnout, o co jde. I nejkomplikovanj hudba je stle jet e. To mi kal tatnek a tohle pokraovn je u ode mne: Jednoho dne jeden velik mu zjistil, e e hudby se za tisc let vyerpala a e nen s to ne omlat stle stejn poselstv. Zruil revolunm dekretem hierarchii tn a uinil je vechny rovn. Nadil jim psnou disciplnu, aby se dn z nich nevyskytoval ve skladb astji ne druh, a nemohl si tak osobovat star feudln privilegia. Krlovsk dvory byly jednou provdy zrueny a msto nich vznikla jedin e zaloen na rovnosti, jej jmno bylo dodekafonie. Zvuk hudby byl snad jet zajmavj ne pedtm, ale lovk uvykl po tiscilet sledovat intriky krlovskch dvor tnin, slyel zvuk a nerozuml mu. Ostatn e dodekafonie brzy zanikla. Po Schnbergovi piel Varese a ten zruil nejen tninu, ale i sm tn (tn lidskho hlasu a hudebnch nstroj), nahradiv ho rafinovanou organizac hluk, kter je chvatn, ale zahajuje ji djiny neho jinho, zaloen na jinch zkladech a jin ei. Kdy Milan Hbl rozvjel v m prask garsonie vahy o monm zniku eskho nroda v rusk i, vdli jsme oba, e ta mylenka, by oprvnn, ns pesahuje, e mluvme o nepedstavitelnm. lovk, i kdy je sm smrteln, neum si pedstavit ani konec prostoru, ani konec asu, ani konec djin, ani konec nroda, ije stle v domnlm nekonenu. Lid fascinovan mylenkou pokroku netu, e kad cesta dopedu je zrove cestou ke konci a e v radostnch heslech jen dl a vped se ozv lascvn hlas smrti, kter ns lk, abychom pospili. (Jestlie se dnes posedlost slovem vped stala veobecn, nen to pedevm proto, e smrt u k nm mluv z bezprostedn blzkosti?) V dob, kdy Arnold Schnberg zakldal i dodekafonie, byla hudba bohat ne kdy ped tm a opil svou svobodou. Nikomu se ani nesnilo, e by byl konec tak blzko. dn nava! dn soumrak! Schnberb jednal v nejmladistvjm duchu odvahy. Byl naplnn oprvnnou pchou, e jedin krok, kter vede vped, je prv ten, kter zvolil. Djiny hudby skonily v kvtu odvahy a touhy. 18. Jestli je pravda, e djiny hudby skonily, co tedy zbylo z hudby? Ticho? Kdepak, hudby je m dl vc, mnohonsobn vc, ne j bylo v jejch nejslavnjch dobch. Ozv se z tlampa na domech, ze stralivch zvukovch aparatur v bytech i restauracch, z malch tranzistor, kter si s sebou nos lid po ulicch. Schnberg zemel, Ellington zemel, ale kytara je vn. Stereotypn harmonie, otel melodie a rytmus, o to draznj, o je monotnnj, to je to, co zbylo z hudby, to je vnost hudby. Na tchto jednoduchch kombinacch not se mohou vichni sjednotit, vdy je to byt samo, kter v nich ki sv radostn J tu jsem! dn souhlas nen hlasitj a jednomyslnj ne prost souhlas s bytm. Na nm se shodnou Arabov s idy i ei s Rusy. Tla se pohybuj do rytmu tn, opil vdomm, e existuj. Proto dn skladba Beethovenova nebyla provna s vt kolektivn vn ne stejnomrn se opakujc dery do kytar. Kdy jsem el s tatnkem asi rok ped jeho smrt na obvyklou prochzku kolem bloku dom, z kadho rohu znly psn. O byli lid smutnj, o to vc jim tlampae hrly. Vyzvaly okupovanou zemi, aby zapomnla na trpkost djin a oddala se radosti ze ivota. Tatnek se zastavil, zadval se nahoru k pstroji, z nho se ozval hluk, a j jsem ctil, e mi chce sdlit nco velice dleitho. Usilovn se soustedil, aby se mu podailo vyslovit, co ml na mysli, a pak pomalu a s nmahou kal: Blbost hudby. Co tm chtl ct? Chtl snad urazit hudbu, kter byla lskou jeho ivota? Ne, myslm, e mi chtl ci, e existuje jaksi pvodn stav hudby, stav, kter pedchz jej djiny, stav ped prvnm poloenm otzky, stav ped prvnm zamylenm, ped zapoetm hry s motivem a tmatem. V tom zkladnm stavu hudby (hudby bez mylen) se zra substanciln blbost lidskho byt. Nad tuto substanciln blbost se hudba zvedla jen nesmrnm silm ducha a srdce a to byl ten krsn oblouk, kter se vzklenul nad staletmi Evropy a zhasl na vrcholu letu jak vystelen raketa ohostroje. Djiny hudby jsou smrteln, ale blbost kytar je vn. Hudba se dnes vrtila do svho pvodnho stavu. Je to stav po poslednm poloen otzky, stav po poslednm zamylen, stav po djinch. Kdy esk zpvk pop music Karel Gott odeel v roce 1972 do ciziny, Husk byl zden. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobn dopis. Cituju z nho doslova a nic si nevymlm: Mil

Karle, my se nad vs nezlobme Vrate se, prosm vs zptky, udlme pro vs vechno, co si budete pt. My pomeme vm, vy pomete nm Pemlejte o tom, prosm, chvli: Husk nechal bez mrknut oka odejt do emigrace lkae, vdce, astronomy, sportovce, reisry, kameramany, dlnky, inenry, architekty, historiky, novine, spisovatele, male, ale nemohl snst pomylen, e by zemi opustil Karel Gott. Protoe Karel Gott reprezentoval hudbu bez pamti, tu hudbu, v n jsou navdy pohbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schnberga. Prezident zapomnn i idiot hudby patili k sob. Pracovali na stejnm dle. My pomeme vm, vy pomete nm. Nemohli jeden bez druhho bt. 19. Ale ve vi, v n vldne moudrost hudby, se lovku nkdy zasteskne po tom jednotvrnm rytmu bezduchho kiku, kter se ozv zvenku a v nm jsou vichni lid brati. Bt stle jen u Beethovena je nebezpen, jako jsou nebezpen vechna privilegovan postaven. Tamina se vdycky trochu stydla, kdy mla piznat, e je se svm manelem astna. Bla se, e ji za to budou lid nenvidt. Proto se v n dnes std dvoj pocit: Lska je privilegium a vechna privilegia jsou nezaslouen a mus se za n platit. Je tu tedy mezi dtmi z trestu. Ale vzpt za tmto pocitem nsleduje jin: Privilegium lsky nebylo jen rjem, ale i peklem. ivot v lsce se dl v ustavinm napt, strachu a bez odpoinku. Je tu tedy mezi dtmi, aby nala konen za odmnu oddech a klid. Jej sexualita byla a dosud okupovna lskou (km okupovna, protoe sexus nen lska, je jen zemm, klem si lska pisvojuje) a byla tedy soust neho dramatickho, odpovdnho, zvanho a s zkost opatrovanho. Zde u dt, v i bezvznamnho, stala se sexuln innost konen tm, m pvodn byla: malou hrakou na vrobu tlesnho poitku. Anebo to eknu jet jinak: sexualita osvobozena z belskho svazku s lskou se stala andlsky prostou radost. 20. Jestlie prvn znsilnn Taminy dtmi bylo pln pekvapivho vznamu, v dalch opakovnch ztrcela t situace rychle charakter poselstv a mnila se v kadodennost m dl mn obsanou a m dl pinavj. Mezi dtmi dochzelo k hdkm. Ty, kter byly zaujaty milostnmi hrami, se zaaly nenvidt s tmi, kter k nim byly lhostejn. A mezi tmi, z nich se staly Taminini milenci, vznikla z mezi tmi, kter se ctily proteovan a tmi, kter se ctily odstren. A vechny ty hnvy se zaaly obracet proti Tamin a dopadat na ni. Jednou kdy se dti sklnly nad Tamininm nahm tlem (stly vedle postele, kleely na posteli, nkter sedly obkromo na jejm tle, jin deply u jej hlavy a mezi jejma nohama), Tamina uctila nhle palivou bolest. Jedno z dt ji tvrd tplo do bradavky. Vykikla a nemohla se ovldnout: shodila vechny dti s postele a mltila rukama kolem sebe. Vdla, e pinou bolesti nebyla ani nhoda, ani smyslnost: nkter z dt ji nenvidlo a chtlo ublit. Od t doby milostn setkn s dtmi skonila. 21. A najednou nen u dn mr v i, kde vci jsou lehk jak vnek. Hrly hru nebe, peklo, rj a skkaly z jednoho pole na druh, nejdv po prav noze, pak po lev, pak soubn Skkala tak Tamina. (Vidm jej vysok tlo mezi malmi postavikami dt, ske, jej vlasy j poletuj kolem tve, a v srdci m nekonenou nudu.) V t chvli kanrci zanou kiet, e pelpla. Veverky ovem protestuj, e nepelpla. Pak se ob mustva sklnj nad ry a hledaj stopu Tamininy nohy. Ale ra vryt do psku m nejasn kontury a stopa Taminina stevce t. Ppad je sporn, dti na sebe ki, u to trv tvrt hodiny a jsou m dl vc zaujaty svm sporem. V t chvli udl Tamina osudn gesto; mvne rukou ekne: Dobe. Tak jsem teda pelpla. Veverky zanou kiet na Taminu, e to nen pravda e se zblznila, e le, e nepelpla. Ale to u je jejich spor ztracen, tvrzen zrazen Taminou nem vhu a kanrci spust vtzn pokik.

Veverky zu, ki na Taminu, e je zrdce, a jeden chlapec do n prudce str, take Tamina tm upadne. Oene se po nich a to je pro n signl, aby se na ni vrhli. Tamina se brn, je dospl, je siln (a pln nenvisti, ano, vdy ona do tch dt bu, jako by buila do veho, co kdy v ivot nenvidla) a dtem tee krev z nosu, a pak let kmen a zashne Taminu do ela a ona se zapotc, chyt se za hlavu, krvc a dti od n odstupuj. Je najednou ticho a Tamina pomalu odchz do noclehrny. Leh na postel, rozhodnuta neastnit se u nikdy dn hry. 22. Vidm stt Taminu uprosted noclehrny pln lecch dt. Je na och vem. Z jednoho kouta se ozve: Cecky, cecky! A ostatn hlasy se pidvaj a k Tamin dolh skandovan voln: Cecky, cecky, cecky To, co bylo jet ped nedvnem jej pchou a zbran, ern chlupy na podbiku a krsn prsa, stalo se te terem urek. Jej dosplost se promnila v och dt ve zrdnost: prsa byla absurdn jak ndor a podbiek, nelidsk svou chlupatost, jim pipomnal zve. Zaaly dny tvanic. Hnali ji po ostrov, hzeli po n klacky a kamenm. Schovvala se, utkala a slyela ze vech stran sv jmno: Cecky, cecky Nen nic potupnjho, ne kdy siln prch ped slabm. Ale bylo jich moc. Utkala a stydla se, e ped nimi utk. Jednou si na n pohala. Byly ti a bila je, a jedno spadlo a dv se daly na tk. Byla vak rychlej. U je dr za vlasy. A tehdy na ni pad s a dal st. Ano, vechny volejbalov st, co byly napjaty ped noclehrnou nzko nad zem. Pokaly si tu na ni. Ty ti dti, kter ped chvl bila, nebyly ne nastraen lka. Te je zamotna v chumlu provaz, svj se, bije kolem sebe a dti ji vleou s kikem za sebou. 23. Pro jsou ty dti tak zl? Ale kdepak, vbec nejsou zl. Naopak, jsou pln srdenosti a nepestvaj si navzjem prokazovat ptelstv. Nikdo z nich nechce Taminu sm pro sebe. Je stle slyet jejich dvej se, dvej se. Tamina je spoutna v chumlu st, provazy se j zaezvaj do ke a dti si ukazuj jej krev, slzy i bolestn grimasy. Nabzej ji tde jeden druhmu. Stala se tmelem jejich bratrstv. Jej netst nen v tom, e jsou dti zl, ale e se octla za hranic jejich svta. lovka nepobuuje, e jsou na jatkch zabjena teltka. Teltka jsou mimo zkon lid stejn jako Tamina se octla mimo zkon dt. Je-li nkdo pln trpk nenvisti, je to Tamina, ale dti ne. Jejich chu ubliovat je pozitivn, vesel a d se prvem nazvat radost. Chtj ublit tomu, kdo je za hranic jejich svta, jen aby oslavily vlastn svt a jeho zkon. 24. as pracuje a vechny radosti a zbavy ztrat opakovnm na kouzle. Dti ostatn opravdu nejsou zl. Chlapec kter na ni moil, kdy pod nm leela zamotan ve volejbalovch stch, se na ni jednoho dne usml bezelstnm krsnm smvem. Tamina se mlky zas astnila her. U zase ske z jednoho pole na druh, nejdv po jedn noze, pak po druh, pak souno. Nikdy u sice nevstoup dovnit jejich svta, ale ste se toho, aby se neocitla vn. Sna se dret pesn na hranici. Ale prv to zklidnn, ta normlnost, ten kompromisn modus vivendi skrval v sob vechnu hrzu trvalosti. Jestlie ped asem tvanice dvaly Tamin zapomenout na existenci asu a jeho nedohlednost, nyn, kdy prudkost tok ustala, pou asu vystoupila z ptm, dsiv a drtiv, podobn vnosti. Jet jednou si vryjte do pamti ten obraz: Mus skkal z pole do pole po jedn noze, pak po druh noze, pak souno, a povaovat za dleit, zda pelpla i nepelpla. Mus tak skkat den po dni a nst pi tch skocch na ramenou thu asu jako k, kter se stv den ze dne tm. Dv se jet nazptek? Mysl na manela a na Prahu? Ne. U ne. 25.

Kolem pdia bloudily pzraky skcench pomnk a nahoe stl prezident zapomnn s ervenm tkem kolem krku. Dti tleskaly a provolvaly jeho jmno. U uplynulo osm let od t chvle, ale v hlav mi stle znj jeho slova, jak letla pes kvetouc vtve jablon. Dti, vy jste budoucnost, kal a j dnes vm, e to mlo jin smysl, ne se na prvn pohled zd. Dti nejsou budoucnost proto, e budou jednou dospl, ale proto, e lidstvo se bude pibliovat m dl vc dtti, e dtstv je obrazem budoucnosti. Dti, neohlejte se nikdy zpt, volal a znamenalo to, e nesmme nikdy dopustit, aby budoucnost klesala pod thou pamti. Vdy dti jsou tak bez minulosti a jen v tom je tajemstv arovn nevinnosti jejich smvu. Historie je sled pomjivch zmn, kdeto vn hodnoty trvaj mimo historii, jsou nepromnn a nemaj potebu pamti. Husk je prezident vnho nikoli pomjivho. On je na stran dt a dti jsou ivot a ivot, to je vidl, slyet, jst, pt, moit, defekovat, vnoit se do vody a pozorovat oblohu, smt se a plakat. k se, e kdy Husk domluvil svou e k dtem (to u jsem zavel okno a tatnek se u zase chystal nasednout na kon), Karel Gott vystoupil na pdium a zpval. Huskovi tekly slzy dojet po tvi a slunen smv, kter odevad zil, spojil se s tmi slzami. Velk zzrak duhy se sklenul v t chvli nad Prahou. Dti zvedly hlavy vzhru, vidly duhu a zaaly se smt a tleskat. Idiot hudby dozpval pse a prezident zapomnn rozphl ruce a zvolal: Dti, t, to je tst! 26. Ostrovem zn kik zpvu a rmus elektrickch kytar. Na prostranstv ped noclehrnou le na zemi magnetofon. Nad nm stoj chlapec a Tamina v nm poznv pevoznka, s nm kdysi dvno pijela na ostrov. Je rozruena. Je-li to pevoznk, mus tu bt nkde i loka. V, e si nesm nechat uniknout tuto pleitost. Bu j srdce a nemysl od tto chvle ne na tk. Chlapec se dv dol k magnetofonu a pohybuje se v bocch. Dti se sbhaj na prostranstv a pidvaj se k nmu: vystrkuj dopedu stdav nejdv jedno a pak druh rameno, hlavu maj zvrcenu do ve, pohybuj rukama s vystrenmi ukazovky, jako by nkomu hrozily, a pokikuj do zpvu ozvajcho se z magnetofonu. Tamina je schovna za tlustm kmenem platanu, nechce, aby ji vidly, ale neme od nich odtrhnout zrak. Chovaj se se stejnou vyzvavou koketnost jako dospl, pohybujce boky dopedu a dozadu, jako by napodobovaly soulo. Oplzlost pohyb pilepen na dtsk tla ru protiklad obscnnosti a nevinnosti, istoty a zkaenosti. Smyslnost se stv nesmyslem, nevinnost se stavy nesmyslem, slovnk se rozpad a Tamin je nevolno: jako by mla v aludku przdnou dutinu. A blbost kytar zn a dti tan, koketn vystrkuj bka, a ona ct nevolnost z vc, kter nic nev. Ta przdn dutina v aludku, to je prv ta nesnesiteln absence thy. A tak jak jeden extrm je s to se kdykoli promnit ve svj protiklad, maximln lehkost se stala stralivou thou lehkosti a Tamina v, e ji nen ji s to unst ani o chvli dle. A ot se a b. B alej k vod. U je u behu. Rozhl se. Ale loka tu nen. Stejn jako prvnho dne, obh po behu cel ostrov, aby ji nala. Ale dnou loku nevid. Nakonec se vrac k mstu, kde platanov alej st na pl. Vid tam pobhat rozruen dti. Zastavuje se. Dti ji spatily a rozbhly se s kikem proti n. 27. Skoila do vody. To nebylo ze strachu. Myslila na to ji dvno. Vdy plavba loku na ostrov netrvala tak dlouho. I kdy protj beh nevid, mus bt pece v lidskch silch k nmu doplavat! Dti v kiku dobhly k mstu, kde opustila beh, a nkolik kamen dopadlo vedle n. Ale plavala rychle a zhy unikla dosahu jejich slabch pa. Plavala a poprv po stran dlouh dob j bylo krsn. Ctila sv tlo, ctila jeho starou slu. Plavala vdycky vborn a tempa j zpsobovala poitek. Voda byla studen, ale ona vtala ten chlad. Zdlo se j, e s n smv vechnu dtskou pnu, vechny sliny i pohledy dt.

Plavala dlouho a slunce mezitm pomalu zapadalo do vody. A pak se setmlo a byla pln tma, nebyl msc ani hvzdy a Tamina se snaila udret stle stejn smr. 28. Kam se vlastn touila vrtit? Do Prahy? Nevdla u o n. Do malho msta v zpadn Evrop? Ne. Chtla prost pry. Znamen to, e chtla zemt? Ne, ne, to ne. Naopak, straliv se j chtlo t. Ale njak si pece musela pedstavovat svt, v kterm by chtla t! Nepedstavovala si ho. Zstala j ze veho jen stran touha po ivot a jej tlo. Jen ty dv vci, nic vc. Chtla je unst z ostrova, aby je zachrnila. Sv tlo a svou touhu t. 29. Pak zaalo svtat. Napnala oi, jestli proti sob neuvid beh. Ale ped n nebylo nic, jen voda. Ohldla se za sebe. Kousek od n, sotva njakch sto metr, byl beh zelenho ostrova. Co plavala celou noc jen na mst? Zmocnilo se j zoufalstv a ctila, jak jej dy ve chvli, kdy ztratila nadji, jsou ochabl a voda nesnesiteln mraziv. Zavela oi a snaila se pokraovat v plavb. U nedoufala, e doplave na druhou stranu, myslila te jen na svou smrt a chtla zemt nkde uprosted vod, bez dotek, sama, jen s rybami. Oi se j zavraly a zejm na chvli zdmla, protoe mla najednou v plcch vodu, rozkalala se, dusila se a uprosted toho kale uslyela najednou dtsk hlasy. lapala vodu, kalala a rozhlela se. Kousek od n byla loka a na n nkolik dt. Kiely. Kdy si vimly, e je uvidla, ztichly. Piplouvaly k n a dvaly se, na ni. Vidla na nich nesmrn rozruen. Lekla se, e ji budou chtt zachraovat a e si bude musit znovu s nimi hrt. V t chvli uctila mdlobu a ztuhlost svch d. Loka se piblila tsn k n a pt dtskch tv se nad ni dychtiv naklnlo. Vrtla zoufale hlavou, jako by jim chtla ct, nechte mne umt, nezachraujte mne. Ale jej strach byl zbyten. Dti se ani nehbaly, nikdo j nepodval veslo ani ruku, nikdo ji nechtl zachraovat. Jen se na ni dvaly rozevenma, dychtivma oima a pozorovaly ji. Jeden chlapec kormidloval veslem, aby se loka drela v jej tsn blzkosti. Znovu vhltla vodu do plic, rozkalala se, mvala kolem sebe rukama, protoe ctila, e se ji neudr na hladin. Nohy mla m dl t. Thly ji dol jako zva. Hlava j klesala pod vodu. Jet se nkolikrt prudkmi pohyby zvedla a pokad uvidla loku a dtsk oi, kter ji pozorovaly. Pak zmizela pod hladinou.

SEDM ST
Hranice

1. Pi milovn ho na ench vdycky nejvc ujmala jejich tv. Tla jako by svm pohybem roztela velik filmov kotou, a na tvi jako na televizn obrazovce probhal chvatn film pln rozruen, vykvn, vbuch, bolesti, kiku, dojet i zla. Jenome Hedviina tv byla zhasnut obrazovka a Jan, upraje na ni oi, trpil se otzkami, na kter nenachzel odpov: Nud se s nm? Je unavena? Miluje se nerada? Je zvykl na lep milence? Nebo se pod nehybnou hladinou jej tve skrvaj proitky, o nich Jan netu? Mohl se j na to samozejm zeptat. Ale dla se s nimi zvltn vc. Oba vdy hovorn a jeden ke druhmu upmn, onmli ve chvli, kdy se jejich nah tla objala. Nikdy si neuml dost dobe vysvtlit tuto nmotu. Snad to bylo tm, e v jejich neerotickm styku projevovala Hedvika vdycky vc iniciativy ne on. I kdy byla mlad, pronesla bhem svho ivota jist nejmn tikrt tolik slov co on a rozdala desetkrt tolik pouen a rad, take mu pipadala jako dobr, moudr matka, kter ho vzala za ruku, aby ho vedla ivotem. Pedstavoval si asto, e by j uprosted milovn vdechl do ucha nkolik obscnnch slov. Ale i v pedstavch konil ten pokus nespchem. Byl si jist, e by se na jej tvi objevil mrn smv nesouhlasu i shovvanho pochopen, smv matky, je, pozoruje synka, kter krade ve spi zakzanou suenku. Anebo s i pedstavoval, e by j poeptal jen zcela banln: lb se ti to? S jinmi enami i tento prost dotaz znl vdy neestn. Pojmenovval, by jen decentnm slvkem to, milostnou innost a vyvolval hned chu po dalch slovech, v nich by se tlesn lska odrela jak v ad zrcadel. Zdlo se mu vak, e zn Hedviinu odpov u pedem: Samozejm, e se mi to lb, vysvtlovala by mu trpliv. Mysl si, e bych dlala dobrovoln nco, co se mi nelb? Nemysl logicky, Jene. A tak j nekal ani obscnn slova, ani se j neptal, jestli se j to lb, nbr mlel, zatmco se jejich tla mohutn a dlouho pohybovala, roztejce przdn kotou, na kterm nebyla dn filmov pska. asto ho ovem napadalo, e jen on sm je vinen nmotou jejich noc. Vytvoil si karikaturn obraz Hedviky-milenky, kter te stoj mezi n a jm, take nen s to pes nj proniknout ke skuten Hedvice, k jejm smyslm a obscnnm tmm. A u to bylo jakkoli, po kad jejich nm noci si sliboval, e se s n u pt nebude milovat. M ji rd jako chytrou, vrnou, jedinenou ptelkyni, ne jako milenku. Jenome nebylo mono oddlit milenku od ptelkyn. Pokad, kdy se s n seel, sedli spolu dlouho do noci, Hedvika pila, mluvila, pouovala, a a u byl Jan pln mrtv navou, nhle zmlkla a na jej tvi se objevil blaen, mrn smv. V t chvli Jan, jakoby zen njakou neodolatelnou sugesc, se j dotkl prsu a ona vstala a zaala se svlkat. Pro se se mnou chce milovat? ptal se sm sebe mnohokrt, ale nenachzel na to odpov. Vdl jen, e jejich mlenliv souloe jsou nevyhnuteln, stejn jako je nevyhnuteln, aby oban pi zvuku nrodn hymny stl v pozoru, i kdy to jist nepin poitek ani jemu, ani jeho vlasti. 2. Bhem poslednch dvou set let kos opustil lesy a stal se mstskm ptkem. Nejdve ve Velk Britnii, u na konci osmnctho stolet, o nkolik desetilet pozdji v Pai a v Por. Bhem celho devatenctho stolet dobval jedno za druhm evropsk msta. Ve Vdni a v Praze se usadil kolem roku 1900 a pak postupoval dl na vchod, do Budapeti, do Blehradu, do Istambulu. Z hlediska zemkoule je tato invaze kosa do lidskho svta nepochybn dleitj ne invaze panl do Jin Ameriky, anebo znovuosdlen Palestiny idy. Zmna pomru mezi jednotlivmi druhy tvorstva (rybami, ptky, lidmi, rostlinami) je zmna vyho du ne zmna pomru mezi jednotlivmi skupinami tho druhu. Jestli obvali echy Keltov nebo Slovan, ovldaj-li Besarbii Rumuni i Rusov, me bt zemkouli celkem lhostejn. Zradil-li vak kos pvodn produ, aby odeel za lovkem do jeho umlho protiprodnho svta, zmnilo se nco v du planety. Pesto se vak nikdo neodv pochopit posledn dv stalet jako historii kos invaze do lidskch mst. Jsme vichni v zajet strnulho nzoru na to, co je dleit a co je bezvznamn, uprme oi zkostliv na to dleit, zatmco nedleit v skrytu, za naimi zdy, vede svou gerilu, kter nakonec nepozorovan zmn svt a ns nepipraveny zasko. Kdyby nkdo psal Janovu biografii, shrnul by obdob, o nm mluvm, asi takto: Spojen s Hedvikou znamenalo pro ptatyicetiletho Jana novou ivotn etapu. Zanechal konen planho, roztkanho

ivota a rozhodl se opustit msto na zpad Evropy, aby se za ocenem zaal vnovat s novou soustednost vn prci, ve kter pozdji doshl atd. atd. Ale a mi vysvtl imaginrn Janv biograf, pro prv v tomto obdob je Janovou nejoblbenj knihou star antick romn Dafnis a Chloe! Lska dvou mladch lid, skoro jet dt, kte nevd, co je fyzick lska. Do hluku moe se ozv buen berana a pod vtv olivovnku ovce okusuje trvu. A ti dva le vedle sebe, naz a plni nesmrn a nejasn touhy. Objmaj se, jsou k sob pititni, tsn do sebe spleteni. Zstvaj tak velice, velice dlouho, protoe nevd, co by mohli dlat vc. Mysl si, e v tomto pouhm pititn je cl milostnch radost. Jsou vzrueni, bu jim srdce, ale nevd, co je to se milovat. Ano, prv tmto mstem je Jan fascinovn. 3. Hereka Hana mla nohy zkeny pod sebou, jak je vidme na sokch Buddh, prodvanch ve vech staroitnictvch svta. Bez pestn mluvila a dvala se pitom na svj palec, kter krouil pomalu sem a tam po okraji kulatho stoleku stojcho ped gauem. Nebylo to bezdn gesto nervznch lid, kte jsou zvykl poklepvat nohou nebo se krbat ve vlasech. Bylo to gesto vdom a promylen, ladn a vln, kter mlo kolem n opsat magick kruh, v nm by byla pln soustedna sama na sebe a ostatn soustedni na ni. Dvala se zalben na pohyb svho palce a jen sem-tam zvedla oi k Janovi, kter sedl naproti n. Vyprvla mu, e se nervov zhroutila, protoe jej syn, kter ije v jinm mst u jejho bvalho manela, utekl z domu a nkolik dn se nevracel. Otec jejho syna byl tak surov, e j to telefonoval pl hodiny ped pedstavenm. Hereka Hana dostala teploty, bolesti hlavy a dokonce i rmu. Nemohla jsem ani smrkat, jak mne bolel nos! ekla a upela na Jana sv velik, krsn oi: Mla jsem ho jak karfil! Usmvala se smvem eny, kter v, e i nos rud od rmy je na n zajmav. ila sama se sebou v pkladn harmonii. Milovala svj nos a milovala i svou odvahu, kter nazv rmu rmou a nos karfilem. Nekonvenn krsa zrudlho nosu se tak doplovala se smlost ducha a kruhovit pohyb palce spnal oba pvaby svm magickm obloukem v nedlitelnou jednotu jej osobnosti. Mla jsem starosti se zvenmi teplotami. Vte, co mi ekl mj lka? Mm pro vs, Hano, jedinou radu: nemte si teploty! Pan Hana se dlouho hlasit smla ertu svho lkae a pak ekla: Vte, s km jsem se seznmila? S Passerem! Passer byl Janv star ptel. Jan ho vidl naposledy ped nkolika msci. Passer ml jt prv na operaci. Vichni vdli, e je to rakovina, jen Pazder, pln neuviteln vitality a dvivosti, vil lm lka. Operace, kter ho ekala, byla vak v kadm ppad velmi drastick a Passer ekl Janovi, kdy osamli: Po t operaci nebudu u mu, rozum. Mj ivot mue skon. Potkala jsem ho minul tden u Clevisovch na chat, pokraovala Hana. To je bjen lovk! Mlad ne my vichni! Toho lovka miluju! Jan by ml bt rd, e krsn hereka m rda jeho ptele, ale neudlalo to na nho dn mimodn dojem, protoe Passer byl milovn vemi. Na iracionln burze spoleensk oblbenosti jeho akcie v poslednch letech vysoko stouply. Stalo se tm nezbytnm ritulem pronst bhem roztkanho kecn pi veech pr obdivnch vt o Passerovi. Znte ty krsn lesy kolem Clevisovy chaty! Rostou tam houby a j miluju chodit na houby! ekla jsem, kdo se mnou pjde na houby? Nikomu se nechtlo, jen Passer ekl, j jdu s vmi! Pedstavte si, Pazder, nemocn lovk! km, e je nejmlad ze vech! Zadvala se na svj palec, kter ani na okamik nepestal opisovat kruh po okraji kulatho stolku, a ekla: A tak jsme s Passerem hledali houby. To bylo ndhern! Bloudili jsme po lese. Pak jsme si nali malou hospodu. Malou pinavou vesnickou hospodu. To j miluju. A v takov hospod se mus pt lacin erven vno, jak pij zednci. Passer byl bjen. J toho lovka miluju! 4. V dob, o n vyprvm, se letn ple plnily enami, kter nenosily podprsenky, a obyvatelstvo se dlilo na pvrence nahch ader a jejich odprce. Rodina Clevisovch, otec, matka a trnctilet dcera, sedla u televizoru a sledovala debatry, kte zastupovali vechny mylenkov proudy doby a rozvjeli argumentaci pro podprsenku a proti n. Psychoanalytik obhajoval ohniv nah prsa a mluvil o liberalizaci mrav, kter ns osvobozuje z moci erotickch fantasm. Marxista se k podprsence nevyjdil (mezi

leny komunistick strany byli puritni i libertini a nebylo politicky moudr stavt jedny proti druhm) a svedl debatu obratn na zsadnj problm pokryteck morlky buroazn spolenosti, je spje k zniku. Zstupce kesansk mylenky se ctil povinen podprsenku obhajovat, ale ani on neunikl vudyptomnmu duchu doby a inil tak jen velmi nesmle; nael jedin argument pro podprsenku v nevinnosti dt, kterou jsme pr vichni povinni respektovat a chrnit. Byl napaden energickou enou, kter prohlsila, e je teba skoncovat s pokryteckm tabu nahoty prv u v dtstv, a doporuovala, aby rodie chodili doma naz. Jan piel ke Clevisovm, a kdy u hlasatelka debatu odhlaovala, ale rozruen jet dlouho naplovalo byt. Vichni Clevisovi byli pokrokov lid a byli proto proti podprsence. Velkolep pohyb, jm miliny en jako na povel odhazuj do dlek ten potupn kus obleen, symbolizoval pro n lidstvo zbavujc se svho otroctv. eny bez podprsenek krely bytem Clevisovch jako neviditeln brigda osvoboditelek. Jak jsem ekl, Clevisovi byli pokrokov lid a mli pokrokov nzory. Existuje mnoho druh pokrokovch nzor a Clevisovi zastvali vdy ten nejlep mon z nich. Nejlep mon z pokrokovch nzor je ten, kter m v sob dostatenou dvku provokativnosti, aby jeho stoupenec mohl bt hrd na svou odlinost, ale pitahuje i takov mnostv pvrenc, aby riziko osamocen vjimenosti bylo hned zaehnno hlasitm souhlasem vtzcho mnostv. Kdyby Clevisovi byli napklad nikoli proti podprsence, ale proti atm vbec a prohlaovali, e lid maj chodit po ulicch mst naz, zastvali by sice tak pokrokov nzor, ale zdaleka ne nejlep mon. Svou pemrtnost stal by se nzor obtnm, vyadoval by zbyten mnostv energie na svou obhajobu (zatmco nejlep mon pokrokov nzor se obhajuje takkajc sm) a jeho zastnce by nikdy nedoel zadostiuinn, kter spov v tom, e naprosto nekonformn postoj se uke bt nhle postojem vech. Kdy je slyet horlit proti podprsence, vzpomnl si Jan na mal devn pedmt, zvan vodovha, kter jeho ddeek zednk pikldal na horn rovinu rostouc zdi. Vodovha mla uprosted pod sklkem kapku vody, kter podle sv polohy ukzala, zda plocha cihel je rovn. Rodiny Clevisovy bylo mono pouvat jako jaksi spirituln vodovhy. Piloeni na jakkoli nzor, ukzali bezpen, jedn-li se o nejlep mon z pokrokovch nzor i ne. Kdy Janovi zopakovali jeden pes druhho celou debatu, kter ped chvl probhala v televizi, otec Clevis se naklonil k Janovi a pravil ertovnm tnem: Pokud jsou adra krsn, je mono s touto reformou naprosto souhlasit, nemysl? Pro formuloval otec Clevis svou mylenku prv tmto zpsobem? Byl vzorn hostitel a snail se vdy najt takovou vtu, kter by byla pijateln pro vechny ptomn. Protoe Jana provzela povst milovnka en, formuloval Clevis svj souhlas s nahmi adry nikoli v jeho sprvnm a hlubokm smyslu jako etick naden nad osvobozenm z tisciletho otroctv, ale kompromisn (s pihldnutm k pedpokldanm Janovm sklonm a proti svmu vlastnmu pesvden) jako estetickou radost nad pvabem prsu. Snail se bt pitom pesn a diplomaticky opatrn: neodvil se ci pmo, e by okliv adra mla zstat zakryta. Ale tato nesporn nepijateln mylenka, by nevyslovena, pece jen pli zejm vyplvala z vysloven vty a stala se lehkou koist trnctilet dcery, kter vybuchla: A co vae bicha? Co vae tlust bicha, kter odedvna bez nejmenho studu noste po plch! Matka Clevisovi se rozesmlo a tleskala dcei: Bravo! Otec Clevis se pidal k potlesku matky Clevisov. Pochopil ihned, e dcera m pravdu a e se stal zase obt sv neastn snahy po kompromisu, kterou mu manelka i dcera vdycky vytaly. Byl vak lovk tak hluboce smliv, e i svj kompromisn nzor zastval jen velmi kompromisn a dval okamit za pravdu radiklnjmu dtti ped sebou. Ostatn napaden vta neobsahovala jeho vlastn mylenku nbr jen pedpokldan stanovisko Janovo, take se mohl postavit po bok dcery s radost, bez vhn a s otcovskm zadostiuinnm. Dcera byla povzbuzena potleskem obou rodi a pokraovala: Myslte si, e kdy jsme bez podprsenek, e to dlme kvli vaemu poten? Dlme to pro sebe, protoe se nm to lb, protoe je to tak pjemnj, protoe nae tlo je tak bl slunci! Vy nejste s to se pestat na ns dvat jako na sexuln objekty! Matka i otec Clevisovi opt zatleskali, jenome tentokrt se do jejich bravo vmsil ponkud jin odstn. Vta jejich dcery byla toti jednak sprvn, ale zrove i ponkud nepatin vzhledem k jejm trncti letm. Bylo to, jako kdy sedmilet hoch ekne: Kdy pijdou lupii, j maminku ochrnm. I v

takovm ppad rodie tleskaj, protoe synovo prohlen si zaslou nepochybn chvly. Jeliko vak zrove svd i o nemrn sebedve, ms se do pochvaly prvem jist smv. Pesn tmto smvem zbarvili rodie Clevisovi sv druh bravo a dcera, kter smv slyela a nesouhlasila s nm, opakovala s podrdnou umnnost: S tmhle je jednou provdy konec. J nejsem pro nikoho sexuln objekt. Rodie u jen kvali uznale hlavou, bez smvu, aby dceru neprovokovali k dalm proklamacm. Jan se vak neubrnil, aby neekl: Holiko, kdybys vdla, jak je to nesmrn snadn nebt sexulnm objektem. ekl tu vtu tie, ale s takovm upmnm smutkem, e se zdla jet dlouho rezonovat mstnost. Nebylo mono ji pejt mlenm, ale nebylo ani mono na ni njak reagovat. Nejene si nezaslouila souhlasu, protoe nebyla pokrokov, ale nezaslouila si ani polemiky, protoe nebyla ani zjevn protipokrokov. Byla to nejhor mon vta, protoe se ocitala mimo debatu, kterou dil duch doby. Byla to vta mimo dobro a zlo, vta absolutn nepatin. Bylo proto chvli ticho, Jan se rozpait usmval, jako by se omlouval za to, co ekl, a pak otec Clevis, ten mistr most vrhanch od lovka k lovku, zaal mluvit o Passerovi, kter byl jejich spolenm ptelem. Obdiv k Passerovi je bezpen spojoval. Clevis chvlil Passerv optimismus, jeho zarputilou lsku k ivotu, kterou v nm dn lkask reim nen s to utlumit. Vdy Passerova existence je dnes omezena na pouh zk pruh ivota bez en, bez jdla, bez pit, bez pohybu a bez budoucnosti. Nedvno k nim pijel na chatu, prv kdy u nich byla hereka Hana. Jana velmi zajmalo, co uke Clevisova vodn vha piloen na hereku Hanu, u n zjistil rysy egocentrismu tm nesnesitelnho. Ale vodovha ukzala, e se Jan mlil. Clevis oceoval bez vhrady zpsob, jakm se chovala k Passerovi. Vnovala se jenom jemu. Bylo to od n nesmrn lidsk. Pitom vichni vme, jakou prov tragdii. Jakou? ptal se pekvapen zapomtliv Jan. Copak to Jan nev? Jej syn utekl z domu a nkolik dn se nevracel! Zhroutila se z toho nervov! A pece tv tv Passerovi, odsouzenci na smrt, zapomnla sama na sebe. Chtla ho vytrhnout z jeho starost a volala vesele J tak rda chodm na houby! Kdo se mnou pjde na houby? A Passer se k n pidal a vichni ostatn odmtli jt s nimi, protoe tuili, e s n chce bt sm. Ti hodiny chodili lesem a pak se stavili v hospod na ervem vno. Passer m zakzny prochzky i alkohol. Vrtil se velice schvcen, ale byl astn. Pt den ho museli odvzt do nemocnice. Myslm, e je to s nm dost vn, ekl otec Clevis a pak dodal, jako by Jana napomnal: Ml by ses jt za nm podvat. 5. Jan si k: Na potku erotickho vku mue je vzruen bez rozkoe a na konci je rozko bez vzruen. Vzruen bez rozkoe, to je Dafnis. Rozko bez vzruen, to je dvka z pjovny sportovnch poteb. Kdy ji ped rokem poznal a pozval k sob, ekla mu nezapomenutelnou vtu: Kdybychom se milovali, bylo by to jist po t technick strnce krsn, ale nejsem si jista tou citovou strnkou. ekl j, e z jeho strany si me bt citovou strnkou zcela jista, a ona pijala jeho slova, jako byla zvykl pijmat v pjovn zlohu na vypjen lye a o citech u nemluvila. Zato co se te t technick strnky, ho podn potrala. Byla to fanatika orgasmu. Orgasmus byl pro ni nboenstvm, clem, nejvym imperativem hygieny, synonymem zdrav, ale i pchou, protoe ji odlioval od mn astnch en jako teba jachta nebo vznamn snoubenec. A nebylo lehk j udlat rozko. Volala na nho rychleji, rychleji, a pak zase pomalu, pomalu a pak silnji, silnji jako trenr, kter ki povely veslam na osmiveslici. Absolutn soustedna na citliv body sv ke, vedla mu ruku, aby ji piloil v prav as na prav msto. Byl zpocen a ped oima se mu mhal jej netrpliv pohled a horliv se zmtajc tlo, to pohybliv zazen na vrobu malho vbuchu, v nm byl smysl a cl veho. Kdy od n naposledy odchzel, vzpomnl si na Hertze, opernho reisra z malho stedoevropskho msta, v nm strvil sv mld. Hertz nutil zpvaky, aby pi zvltnch pohybovch zkoukch mu pedvedly celou svou roli nah. Aby si byl zcela jist sprvnm drenm jejich tla, musily si vsunout do

itnho otvrku tuku. Smr, kterm tuka trela dol, prodluoval linii ptee, take starostliv reisr mohl kontrolovat chzi, pohyb, poskok i postoj zpvaina tla s vdeckou pesnost. Kdy se s nm pohnvala mlad sopranistka a udala ho na editelstv, Hertz se hjil, e nikdy dnou zpvaku neobtoval, ba e se nikdy dn ani nedotkl. Byla to pravda, ale jeho ponn s tukou se tak zdlo jet zvrhlej, take Hertz musil se skandlem opustit Janovo rodn msto. Jeho afra se vak stala slavn a mladik Jan zaal jej zsluhou navtvovat opern pedstaven. Pedstavoval si, e vechny zpvaky s jejich patetickmi gesty, zaklonnmi hlavami a dokon otevenmi sty jsou nah. Orchestr plakal, zpvaky se chytaly za levou stranu hrudi a on vidl, jak jim z nahch zadk ouhaj tuky. Builo mu srdce: byl vzruen Hertzovm vzruenm! (Dodnes neum vidt jinak opern pedstaven a dodnes je navtvuje s pocity mladka, kter se chod tajn dvat na obscnn divadlo.) k si: Hertz byl vzneen alchymista neesti, kter nael v tuce zastren do zadku magickou formuli vzruen. A styd se ped nm: Hertz by se nikdy nedal pinutit k namhav innosti, kterou ped chvl za zvuku povel vykonval na tle dvky z pjovny sportovnch poteb. 6. Stejn jako se invaze kos dje na rubu evropskch djin, odehrv se pbh, kter vypravuji, na rubu Janova ivota. Skldm ho z oddlench zitk, kterm Jan nevnoval pravdpodobn zvltn pozornost, nebo na lci ivota ho tehdy zamstnvalo mnoho udlost a starost: nabdka msta za ocenem, horen odborn prce, ppravy na cestu. Nedvno potkal na ulici Barbaru. Vytala mu, pro ji nikdy nenavtv, kdy m hosty. Barbain dm byl povstn kolektivnmi erotickmi radovnkami. Jan se bl pomluv a po lta pozvn odmtal. Tentokrt se vak usml a ekl: Ano, rd pijdu. V, e se do tohoto msta nikdy nevrt a na diskrtnosti mu u nezle. Pedstavuje si Barbainu vilu plnou veselch nahch lid a k si, e by to vlastn nebyla tak patn slavnost na rozlouenou. Nebo Jan se lou. Za nkolik msc pekro hranici. Ale jen co si to uvdom, slovo hranice, uit v bnm zempisnm vznamu, mu pipomene jinou hranici, nehmotnou a neuchopitelnou, na kterou v posledn dob m dl vc mysl. Jakou hranici? ena, kterou ml na svt nejradji (bylo mu tehdy ticet) mu kvala (byl skoro zoufal, kdy to slyel), e to, co j dr pi ivot, je jen vlsek. Ano, chce t, ivot ji nesmrn t, ale zrove v, e to chci t je upleteno z vlkna pavuiny. Sta tak mlo, tak nesmrn mlo, aby se lovk dostal na druhou stranu hranice, za n vechno ztrc smysl: lska, pesvden, vra, djiny. Cel tajemstv lidskho ivota spov v tom, e se dje v tsn blzkosti, ba v pmm dotyku t hranice, e je od n oddlen ne kilometry, ale jedinm milimetrem. 7. Kad mu m dva erotick ivotopisy. Obvykle se mluv jen o tom prvnm: seznamu lsek a milostnch setkn. Mon e zajmavj je druh biografie: prvod en, kter jsme chtli a kter nm unikly, trzniv historie neuskutennch monost. Je ale jet tet, tajemn a zneklidujc kategorie en. To jsou ty, s ktermi jsme nemohli a neumli nic mt. Lbily se nm, my jsme se lbili jim, ale zrove jsme vzpt pochopili, e je mt nememe, protoe se s nimi ocitme na druh stran hranice. Jan jel ve vlaku a etl si. Neznm hezk dvka si pisedla do jeho kup (jedin voln msto bylo prv naproti nmu) a pozdravila ho. Optoval pozdrav a pemlel, odkud ji zn. Obrtil oi zpt do strnek knihy, ale etlo se mu patn. Ctil, e se na nho dvka stle dv se zjmem a oekvnm. Zavel knku: Odkud vs znm? Nebylo to nic pozoruhodnho. Setkali se pr ped pti lety v njak bezvznamn spolenosti. Vzpomnl si na tu dobu a poloil j nkolik otzek: co tehdy vlastn dlala, s km se stkala, kde te pracuje a jestli ji prce zajm. Byl zvykl na to, e uml rozntit rychle jiskru mezi sebou a kteroukoli enou. Jenome tentokrt si pipadal jako ednk personlnho oddlen kladouc otzky en, kter se pila uchzet o msto. Odmlel se. Rozevel knku, snail se st, ale ml pocit, e je pozorovn neviditelnou zkuebn komis, kter m o nm cel fascikl informac a nespout z nho zrak. Trucovit se dval do strnek, ani

vdl, co v nich je, a uvdomoval si, e komise zaznamenv trpliv minuty jeho mlen, aby mu je zapoetla do vsledn znmky. Znovu tedy zavel knku, znovu se pokouel zapst s dvkou lehounk rozhovor a znovu zjioval, e to nejde. Usoudil, e nezdar souvis s tm, e si vyprvj v kup plnm lid. Pozval ji do jdelnho vozu, kde sedli sami. Rozhovoil se o nco volnji, ale jiskru ani zde nevykesal. Odeli znovu do kup. Znovu rozevel knku a znovu nevdl, co je v n. Chvli sedla tie naproti nmu a pak se zvedla a vyla na chodbiku dvat se z okna. Ml pocit stranho neuspokojen. Dvka se mu lbila a jej chovn nebylo ne tich vzva. Chtl jet na posledn chvli vechno zachrnit. Vyel na chodbiku a postavil se vedle n. ekl j, e ji dnes nepoznal pravdpodobn proto, e zmnila es. Shrnul j vlasy z ela a dval se na jej zmnnou tv. Ano, te u vs poznvm, ekl j. Samozejm, e ji nepoznval. Tak o to vbec nelo. Chtl j jen tisknout ruku pevn k temeni, hlavu j mrn tlait dozadu a dvat se j takto do o. Kolikrt u v ivot poloil rznm enm ruku na hlavu a ptal se: Ukate, jak byste takhle vypadala? Ten panovan dotek a panovan pohled dovedl rzem zmnit celou situaci. Jako by u v zrodku obsahoval (a budoucnosti pivolval) tu velkou scnu, kdy se j zmocn se vm vudy. Jenome tentokrt bylo jeho gesto bez inku Jeho vlastn pohled byl mnohem slab ne pohled, kter na sob ctil, pochybovan pohled zkuebn komise, kter dobe vdla, e se opakuje, a dvala mu vdt, e kad opakovn je jen napodobovn a kad napodobovn je bezcenn. Jan se nhle vidl jejma oima. Vidl alostnou pantomimu svho pohledu a gesta, stereotypn posuninu, kter se mnohaletm opakovnm vyprzdnila z jakhokoli obsahu. Tm, e jeho gesto ztratilo bezprostednost, spontnn samozejm smysl, stalo se nhle nesnesiteln namhav, jako by ml na ruce pivzan padestikilov zva. Dvin pohled vytvoil kolem nho zvltn prosted zmnohonsoben te. Nebylo mono pokraovat dl. Pustil j hlavu a zadval se z okna na mjejc zahrady. Vlak dojel do cle. U vchodu z ndra ekla, e bydl nedaleko, a pozvala ho k sob. Odmtl ji. Myslil na to pak cel tdny: jak mohl odmtnout dvku, kter se mu lbila? Ocital se s n na druh stran hranice. 8. Musk pohled byl ji asto popsn. Spov pr chladn na en, jako by ji mil, vil, oceoval, vybral, jinak eeno, promoval ve vc. Mn znmo je, e ena nen proti tomu pohledu tak zcela bezbrann. Je-li promnna ve vc, pozoruje tedy mue zrakem vc. Je to, jako by kladivo dostalo nhle oi a pozorovalo upen zednka, kter jm zatlouk hebk. Zednk vid zlomysln oi kladiva, ztrat jistotu a uhod se do palce. Zednk je pnem kladiva, ale kladivo m nad zednkem pevahu, protoe nstroj v pesn, jak se s nm m zachzet, kdeto uivatel nstroje to me vdt jen piblin. Schopnost dvat se promuje kladivo v ivou bytost, ale dobr zednk mus vydret jeho drz pohled a pevnou rukou ho znova promnit ve vc. ena pr takto prov kosmick pohyb nahoru a dol: vzlet vc v bytost a pd bytosti ve vc. Janovi se vak pihzelo m dl astji, e se hra na zednka a kladivo nedaila. eny se patn dvaly. Kazily hru. Bylo to tm, e se v t dob zaaly organizovat a rozhodly se zmnit odvk ensk dl? Anebo Jan stli a vidl jinak eny i jejich pohled? Mnil se svt, anebo se mnil on? Tko ci. Jisto je, e dvka z vlaku ho mila nedvivma oima plnma pochyb, take mu kladivo vypadlo z ruky dv, ne ho vbec stail pozvednout. Nedvno potkal Ervna, kter si mu stoval na Barbaru. Pozvala ho k sob. Byly u n dv dvky, kter Ervn neznal. Chvli si povdali a pak Barbara znieho nic pinesla z kuchyn star velk plechov budk. Zaala se bez e svlkat a dvky s n. Rozumte, stoval si Ervn Janovi, svlkaly se lhostejn a nedbale, jako bych byl pes anebo kvtin. Pak mu Barbara poruila, aby se svlkl i on. Nechtl minout pleitost milovat ses dvma neznmmi dvkami a uposlechl. Kdy byl nah, Barbara ukzala na budk: Dvej se dobe na vteinovou ruiku. Kdy ti do minuty nevstane, tak vypadne!

Dvaly se mi upen do rozkroku a tak, jak vteiny ubhaly, zaaly se chechtat! Pak mne vyhodily! To je ppad, kdy se kladivo rozhodlo kastrovat zednka. V, Ervn je nafoukan klacek a j jsem s Barbainm trestnm komandem tajn sympatizoval, kal Jan Hedvice. Ostatn Ervn se svmi kamardy provdl dvkm nco velmi podobnho, co Barbara provedla jemu. Dvka pila, chtla se milovat a oni ji svlkli a pivzali ke gaui. Dvce nevadilo, e je pivzan, to tvoilo soust hry. Skandln vak bylo, e j nic neudlali, ani se j nedotkli, jen si ji prohleli. Dvka se ctila znsilnna. Prvem, ekla Hedvika. Ale umm si pedstavit ty nah, spoutan, prohlen dvky dokonale vzruen. Ervn v podobn situaci vzruen nebyl. Byl kastrovn. Byl pozdn veer, sedli oba v Hedviin byt a na stolku ped nimi stla do pli vyprzdnn lhev whisky. Co tm chce ci? zeptala se. Chci tm ct, odpovdal Jan, e kdy mu a ena dlaj tot, nen to tot. Mu znsiluje, ena kastruje. Chce tm ci, e kastrovat mue je hanebnost, kdeto znsilnit enu je krsn. Chci tm jen ct, brnil se Jan, e znsilnn je soust erotiky, kdeto kastrace je jej popen. Hedvika vypila jednm doukem celou sklenku a zlobila se: Jestli je znsilnn soust erotiky, pak je cel erotika namena proti en a bylo by teba vymyslit jinou erotiku. Jan upil whisky, chvli mlel a pak pokraoval Ped mnoha lety v m star vlasti jsme podali s kamardy antologii vrok, kter pronely nae milenky pi souloi. V, kter slovo se vyskytovalo nejastji? Hedvika to nevdla. Slvko ne. Slvko ne mnohokrt po sob opakovan: ne, ne, ne, ne, ne, ne Dvka pila, aby se milovala, ale kdy ji lovk objal, odstrkovala ho a kala ne, take cel milovn bylo osvtlena rudm svtlem tohoto nejkrsnjho ze vech slov a promnno v malou imitaci znsilnn. I ve chvli, kdy se jim blila rozko, kaly ne, ne, ne, ne, ne a velmi mnoh kiely ne i pi rozkoi. Ne je pro mne od tch dob krlovnou mezi slovy. Byla jsi tak zvykl kat ne? Hedvika odpovdla, e nikdy nekala ne. Pro by kala nco, co si nemysl? Kdy ena k ne, mysl tm ano. Tenhle musk bonmot mne uvdl vdycky v zuivost. Ta vta je blb jak lidsk djiny. Ale ty djiny jsou v ns a my jim nememe uniknout, namtal Jan. ena, kter prch a brn se. ena, kter se dv, mu, kter bere. ena, kter se zahaluje, mu, kter s n strhv aty. Vdy jsou to odvk obrazy, kter jsou v ns! Odvk a hloup! Hloupj ne svat obrzky! Co kdy u to eny unavilo chovat se podle jejich vzoru? Co kdy u je omrzelo to vn opakovn? Co kdy chtj vymyslet jin obrazy a jinou hru? Ano, jsou to hrozn hloup obrazy a hloup se opakuj. M pln pravdu. Ale co kdy prv jen do tch hloupch obraz je vepsno nae vzruen ped tlem eny? Zni-li se v ns ty star hloup obrazy, bude se moci mu jet milovat s enou? Hedvika se rozesmla: Myslm, e si dl zbyten starosti! Pak se na nho zadvala mateskm pohledem: A nemysli si, e jsou vichni mui jako ty. Co v o tom, jac jsou mui, kdy zstanou sami se enou? Jan opravdu nevdl, jac jsou mui, kdy zstanou sami se enou. Bylo ticho a Hedvika mla na tvi blaen smv, kter naznaoval, e je ji velmi pozdn veer a bl se chvle, kdy bude Jan na jejm tle roztet przdn filmov kotou. Po delm zamylen dodala: Milovn nen konec konc tak dleit vc. Jan zbystil sluch: Mysl si, e milovn nen tak dleit vc? Usmvala se na nho nn: Ne, milovn nen tak dleit vc. Zapomnl rzem na jejich debatu, protoe v t chvli pochopil nco mnohem dleitjho: pro Hedviku nen fyzick lska ne znak, symbolick kon stvrzujc ptelstv. Toho veera se poprv odvil ci, e je unaven. Ulehl si k n do postele jako cudn ptel a neroztel kotou. Hladil ji nn po vlasech a vidl, jak se nad jejich spolenou budoucnost klene tn duha mru. 9.

Ped deseti lety chodvala k Janovi na nvtvu jist vdan pan. Znali se u lta, ale stkali se jen velmi zdka, nebo pan byla zamstnna, a i kdy se pro nho uvolnila, nesmli pltvat asem. Nejdv si sedla do kesla, chvli povdali, ale opravdu jen chvli. Jan musel brzy povstat, pistoupil k n, polbit ji a zvednout z kesla do svho nru. Pak ji pustil z objet, oba od sebe poodskoili a zaali se pekotn svlkat. Odhodil sako na idli. Ona svlkla svetk a odloila na opradlo idle. Pedklonila se a zaala si stahovat punoche. On si rozepjal kalhoty a spoutl si je. Spchali. Stli hluboce pedklonni, jeden proti druhmu, on vytahoval z nohavic postupn jednu i druhou nohu (zvedal je pitom vysoko jako pi slavnostnm vojenskm pochodu), ona se shbala k zemi shrnujc punoche ke kotnkm a vytahovala z nich pak nohy, zvedajc je do ve stejn jako on. Tak to dlali pokad, ale jednoho dne se stala ta nepatrn udlost, na kterou nikdy nezapomene: Pohldla na nho a nemohla udret smv. Byl to smv skoro nn, pln pochopen a soucitu, smv plach, kter se sm za sebe omlouval, ale pece jen nepochybn smv probuzen nenadlm svtlem smnosti, kter ozilo celou scnu. Musil se velmi ovldat, aby ten smv neoptoval. Nebo i ped nm vystoupila z ptm obvyklosti nenadl smnost dvou lid, kte stoj pedklonni proti sob a v divnm spchu zvedaj vysoko nohy. Poctil, e ho dl jen vlsek od toho, aby se nerozesml. Ale vdl, e pak u by se nemohli milovat. Smch tu byl jako obrovsk past, kter trpliv hala v mstnosti skryta za tenkou stnou. Bylo to jen pr milimetr, kter dlily milovn od smchu, a on se dsil, aby je nepekroil. Pr milimetr, kter ho dlily od hranice, za n vci pestvaj mt smysl. Ovldl se. Odehnal smv, odhodil kalhoty a rychle k n pistoupil, aby se honem dotkl jejho tla a jeho teplem zahnal bla smchu. 10. Dovdl se, e Passerv zdravotn stav je m dl hor. ije pod morfiovmi injekcemi a jen nkolik hodin denn je v pln kondici. Jel za nm do vzdlenho sanatoria vlakem a trpil se vitkami, e ho tak mlo navtvoval. Kdy ho uvidl, trochu se zdsil, protoe Passer npadn zestaral. Nkolik stbrnch vlas opisovalo nad jeho lehkou stejn vzedmutou kivku, jako ji ped asem opisovaly jeho hnd a skoro hust vlasy. Jeho tv byla vzpomnkou na jeho nkdej tv. Pivtal ho s obvyklm temperamentem. Vzal ho pod pa a vlekl energickm krokem k sob do pokoje, kde se usadili proti sob u stolu. Kdy se s nm setkal kdysi dvno poprv, Passer mluvil o velkch nadjch lidstva a buil pitom pst do stolu, nad nm svtily jeho vn naden oi. Dnes nevyprvl o nadjch lidstva, ale o nadjch svho tla. Lkai kaj, e pekon-li pi intenzvn injekn lb a pi velkch bolestech ptch trnct dn, m vyhrno. Kdy to Janovi kal, buil pitom pst do stolu a oi mu svtily. Naden vyprvn o nadjch tla bylo tesknou vzpomnkou na vyprvn o nadjch lid. Ob ta naden byla stejn iluzorn a zc oi Passerovy jim propjovaly obma stejn arovn svtlo. Pak mluvil o herece Han. S cudnm muskm ostychem piznal Janovi, e se jet naposledy zblznil. Zblznil se do nesmrn krsn eny, i kdy vdl, e toto blznovstv je ze vech monch blznovstv to nejpoetilej. Vyprvl se zcma oima o lese, v nm hledali hiby, jako by hledali poklad, a o hospod, v kter sedli nad ervenm vnem. A Hana byla bjen! Rozum! Netvila se jako starostliv oetovatelka, nepipomnala mi soucitnmi pohledy m mrzctv a mou zkzu, smla se a pila se mnou. Vypili jsme litr vna! Bylo mi, jako bych ml osmnct let! Sedl jsem na sv idli umstn pesn na e smrti a chtlo se mi zpvat! Passer buil pst do stolu a dval se na Jana svma zcm oima, nad nimi se klenula vzpomnka na mohutnou hvu, naznaen temi stbrnmi vlasy. Jan ekl, e my vichni sedme na e smrti. Cel svt, propadajc se do nsil, krutosti a barbarstv, se posadil na tu ru. ekl to, protoe miloval Passera a zdlo se mu stran, e tento mu, kter ndhern bu pst do stolu, zeme dve ne svt, kter si nezaslou dnou lsku. Snail se pivolat bl znik svta, aby smrt Passerova se stala snesitelnj. Ale Passer s koncem svta nesouhlasil, uhodil pst do stolu a zaal znovu mluvit o nadjch lid. ekl, e ijeme v dob velkch zmn. Jan nikdy nesdlel Passerovo naden nad tm, jak se vci mn, ale pece ml rd jeho touhu po zmnch, protoe v n vidl nejstar lidskou touhu, nejkonzervativnj konzervativismus lidstva. Ale pesto, e ji ml rd, touil mu ji nyn vzt, kdy se Passerova idle ocitla na e smrti. Chtl v jeho och popinit budoucnost, aby se mu mn stskalo po ivot, jej ztrc.

ekl mu proto: Pod nm kaj, e ijeme ve velk dob. Dupont mluv o konci ido-kesansk ry, jin o konci Evropy, jin zas o svtov revoluci a komunismu, ale to vechno jsou hlouposti. Pevratnost na doby je v nem docela jinm. Passer se mu dval do o svm zcm zrakem, nad nm se klenula vzpomnka na mohutnou hvu, z n zbyly ti stbrn vlasy. Jan pokraoval: Zn ten pbh o anglickm lordu? Passer uhodil pst do stolu a ekl, e ten pbh nezn. Anglicky lord k sv en po svatebn noci: Lady, doufm, e jste othotnla. Nechtl bych opakovat podruh ty smn pohyby. Passer se usml, ale neuhodil pst do stolu. Tato anekdota nebyla z rodu pbh, kter probouzely jeho naden. A Jan pokraoval: dn svtov revoluce. Provme velkou historickou epochu, kdy se fyzick lska definitivn promuje ve smn pohyby. Na Passerov tvi se objevil jemn narsovan smv. Jan ho dobe zval. Nebyl to smv radosti ani souhlasu, ale smv tolerance. Byli si oba vdycky velmi vzdleni, a kdy se v nkterch okamicch jejich rozdlnost projevila pli npadn, rychle vyslali jeden ke druhmu tento smv, aby se ujistili, e jejich ptelstv tm nen nijak ohroeno. 11. Pro se mu pod zjevuje ta pedstava hranice? k si, e je to tm, e strne: Vci se opakuj a kadm opakovnm ztrcej kus svho smyslu. Anebo lpe eeno, ztrcej kapku po kapce svou vitln slu, kter smysl automaticky pedpokld, ani se po nm pt. Hranice znamen tedy podle Jana maximln mru ppustn opakovatelnosti. Jednou navtvil divadeln pedstaven, kde velmi inteligentn komik uprosted akce zaal zniehonic pomalu a velmi soustedn potat: jedna, dv, ti, tyi vyslovoval kadou slici s nejvtm zamylenm, jako by mu unikala a on ji hledal v prostoru kolem dokola: pt, est, sedm, osm Pi patncti se publikum zaalo smt a kdy doel pomalu a m dl zamylenji ke stovce, padalo z lavic. Na jinm pedstaven si tent komik sedl k pianu a zaal hrt levou rukou doprovod k valku: m ta ta, m ta ta. Pravou ruku ml sputnu, dn melodie se neozvala, jen stle stejn m ta ta, m ta ta, ale on se dval vznamn do publika, jako by ten valkov doprovod byla ndhern hudba hodn dojet, aplauzu a naden. Hrl stle, dvacetkrt, ticetkrt, padestkrt, stokrt to stejn m ta ta, m ta ta a lid se dusili smchem. Ano, kdy se pekro hranice, ozve se osudov smch. Ale kdy se jde jet dl, Jet i za smch? Jan si pedstavuje, e et bohov se nejdv vniv astovali pbh lid. Pak u zstvali na Olympu a jen se dvali dol a chechtali. A dnes u dvno sp. Pesto si vak myslm, e se Jan ml, domnv-li se, e hranice je ra, kter na uritm mst petn lidsk ivot, e tedy oznauje pelom v ase, uritou vteinu na orloji lidskho ivota. Ne. Jsem si naopak jist, e hranice je s nmi stle, nezvisle na ase a na naem vku, e je vudyptomn, i kdy za jistch okolnost vce, za jinch mn viditeln. ena, kterou ml Jan tak rd, mla pravdu, kdy kala, e to, co ji dr pi ivot, je jen vlkno pavuiny. Sta tak mlo, nepatrn zvan vnku, vci se malinko posunou a to, pro co by lovk jet ped chvl poloil ivot, se najednou objev jen jako bezobsan nesmysl. Jan ml ptele, kte opustili jako on svou starou vlast a vnovali vechen as boji za jej ztracenou svobodu. Vichni z nich ji poznali ten pocit, e pouto, kter je ve k jejich zemi, je jen iluze a e jen jakousi setrvanost osudu jsou stle ochotni zemt pro nco, na em jim vbec nezle. Vichni znali ten pocit a zrove se ho bli znt, odvraceli hlavu, aby nevidli hranici a nesklouzli (pitahovni zvrat, jako by je pitahovala propast) na druhou stranu, kde jazyk jejich tranho nroda zn u jen bezvznamn jako cvrlikn ptk. Jestli si Jan sm pro sebe definoval hranici jako mez nejvy ppustn opakovatelnosti, musm ho tedy opravil: hranice nen produktem opakovn. Opakovn Je jen jeden, ze zpsob, jak uinit hranici viditelnou. ra hranice je pikryta prachem a opakovn je jako pohyb ruky, kter ten prach odhrnuje. Chtl bych Janovi pipomenout tento pozoruhodn zitek z jeho dtstv: Bylo mu tehdy asi tinct let. Mluvilo se o bytostech, kter ij na jinch planetch. A on si hrl s pedstavou, e ti nezemt tvorov jsou obdaeni vce erotickmi stmi tla, ne jich m lovk, obyvatel zem. On, tinctilet dt, kter

se tajn vzruovalo pohledem na ukradenou fotografii nah tanenice, doel nakonec k pocitu, e pozemsk ena, obdaen klnem a dvma adry, tmto pli jednoduchm trojhelnkem, je vlastn eroticky chud. Snil o bytosti, kter m na tle msto mizernho trianglu deset nebo dvacet erotickch mst a poskytuje om vzruen zcela nevyerpateln. Chci tm ci, e jet uprosted pedalek drhy svho panictv vdl, co to je bt znudn enskm tlem. Jet ped poznnm rozkoe doel v pouhch pedstavch a na konec vzruen. Poznal jeho vyerpatelnost. il tedy u od samho dtstv v dohledu on tajemn hranice, za n ensk adro je pouhou mkkou boul visc na hrudi. Hranice byla jeho dlem od samho potku. Tinctilet Jan, touc po dalch erotickch mstech na enskm tle, o n vdl stejn dobe jako Jan o ticet let star. 12. Bylo vtrno a bltivo. Proti otevenmu hrobu stli v nepravidelnm plkruhu smuten host. Byl tam Jan, byli tam skoro vichni jeho znm, hereka Hana, Clevisovi, Barbara, a ovem Passerovi: manelka, plac syn a dcera. Dva mui v obnoench atech nadzvedli lana na nich spovala rakev. V te chvli pistoupil k hrobu rozruen mu s paprem, otoil se elem k hrobnkm, podval se do papru a zaal nahlas st. Hrobnci se na nho podvali, chvli zavhali, zda nemaj rakev poloit znovu vedle hrobu, ale pak ji zaali spoutt zvolna do jmy, jako by se rozhodli, e mrtvho uet, aby musil poslouchat jet tvrt projev. Neekan zmizen rakve enka znejistlo. Cel jeho e byla vypracovna v druh osob jednotnho sla. Oslovoval mrtvho, ujioval ho, souhlasil s nm, chlcholil ho, dkoval mu a odpovdal na jeho pedpokldan otzky. Rakev dosedla na dno jmy, hrobnci vythli vzhru lana a zstali stt skromn u hrobu. Kdy vidli, jak nalhav k nim enk promlouv, sklopili v rozpacch hlavu. m vc si enk uvdomoval nepatinost situace, o to vc ho pitahovaly ob smutn postavy a musil od nich odtrhnout oi tm nsilm. Pootoil se smrem k plkruhu smutench host. Ale ani nyn neznl jeho projev stylizovan v druh osob lpe, nebo se zdlo, jako by mrtv nebotk se skrval nkde mezi zstupem. Kam se ml enk dvat? Upel oi zkostn do papru a pestoe znal svj projev nazpam, nespoutl pohled s psmen. Vechny ptomn ovldl jaksi neklid zvyovan jet neurotickmi poryvy vtru, kter se o n kadou chvli prudce opel. Otec Clevis ml klobouk peliv naraen na temeni, ale vtr byl tak prudk, e mu ho pojednou zvedl z hlavy a nechal ho dosednout mezi oteven hrob a rodinu Passerovch stojc v prvn ad. V prvn chvli se chtl prodrat zstupem a utkat pro klobouk, ale vzpt si uvdomil, e by takovm jednnm dal najevo, e je mu klobouk dra ne vnost obadu vnovanho pteli. Rozhodl se tedy neruit a tvit se, e se nic nestalo. Ale nebylo to dobr een. Od chvle, co se klobouk octl sm na prostranstv ped hrobem, smuten zstup zneklidnl jet mnohem vc a nebyl vbec s to slyet enkova slova. Klobouk pi v sv skromn nehybnosti ruil obad mnohem vc, ne kdyby Clevis udlal pr krok a zvedl ho. ekl proto lovku, kter stl ped nm, promite, a prodral se ze zstupu. Octl se tak na przdn ploe (podobn malmu jeviti) mezi hrobem a smutenmi hosty. Shbl se, nathl ruku k zemi, ale vtr v t chvli znovu zadul a odsunul klobouk o kus dl, pod nohy enka. V t chvli u nikdo nemyslil na nic jinho ne na otec Clevise a jeho klobouk. enk o klobouku nic nevdl, ale pochopil, e se nco dje mezi jeho posluchai. Zvedl oi od papru a s pekvapenm hledl na neznmho mue kter stl dva kroky ped nm a dval se na nho, jako by se chystal ke skoku. Sklonil oi zas rychle k psmenkm; snad doufal, e a je zvedne, neuviteln pzrak zmiz. Ale kdy je zvedl, mu stl stle ped nm a stle se na nho dval. Otec Clevis nemohl toti dopedu ani dozadu. Vrhal se pod nohy enka mu pipadalo opovliv a vrtit se zptky bez klobouku smn. Stl tu tedy nehnut, pikovn svou nerozhodnost, a marn se snail, aby ho napadlo njak rozhodnut. Touil, aby mu nkdo pomohl. Ohldl se po hrobncch. Ti stli nehnut na druh stran hrobu a dvali se upen pod enkovy nohy.

V t chvli znovu zadul vtr a klobouk se sunul zvolna k okraji hrobu. Clevis se rozhodl. Energicky vykroil, nathl ruku a shbl se. Klobouk ped nm uhbal, uhbal, a pak tsn ped jeho prsty sklouzl po okraji a padal do jmy. Clevis po nm jet vzthl ruce, jako by ho volal zpt, ale pak se chtl rzem chovat, jako kdyby nikdy dn klobouk neexistoval a on tu byl u okraje hrobu jen dk njak docela bezvznamn nhod. Chtl bt proto naprosto pirozen a nenucen, ale bylo to tk, protoe vechny oi se upraly na nho. Ml keovit staenu tv, snail se nikoho nevidt a el se zaadit do prvn ady, kde vzlykal Passerv syn. Kdy nebezpen pzrak mue chystajcho se ke skoku zmizel, mu s paprem se uklidnil a pozvedl oi k davu, kter ho ji vbec neslyel, aby mu povdl posledn vtu svho projevu. Pak se otoil k hrobnkm a pronesl velmi slavnostn: Viktore Passere, ti, kte t milovali, na tebe nikdy nezapomenou. Budi ti zem lehk. Shbl se k hromad hlny u kraje hrobu, do n byla zastrena mal lopatka, nabral na ni hlnu a naklonil se nad jmu. V t chvli se shromdn smutench host zachvlo vinou duenho smchu. Vichni si toti pedstavovali, e enk, kter na chvli strnul s lopatkou hlny v ruce a zr nepohnut dol, vid na dn jmy rakev a na n klobouk, jako by mrtv v marniv touze po dstojnosti nechtl zstat pi tak slavnostn chvli prostovlas. enk se ovldl, hodil hlnu na rakev dvaje pozor, aby prs nezashla klobouk, jako by se snad pod nm opravdu skrvala Passerova hlava. Podal pak lopatku vdov. Ano, vichni musili vypt kalich pokuen a do dna. Vichni musili prot ten dsn zpas se smchem. Vichni, s manelkou i vzlykajcm synem, musili nabrat na lopatku hlnu a naklonit se pak do jmy, kde byla rakev a mla nasazen klobouk, jako by z n nepokoiteln vitln a optimistick Passer vystrkoval hlavu. 13. V Barbain vile bylo asi dvacet lid. Sedli vichni ve velkm salnu na gaui, v keslech, na zemi. Uprosted, v kruhu jejich nesoustednch pohled se velijak prohbala a otela dvka, o n mu ekli, e sem pijela z venkovskho msta. Barbara sedla irokm plyovm kesle: Netrv to u njak moc dlouho? ekla a pohldla psn na dvku. Dvka se na ni podvala a opsala rameny pohyb, jako by jm oznaovala vechny ptomn a stovala si na jejich nezjem a nesoustednost. Ale psnost Barbaina pohledu nepipustila nmou vmluvu a dvka, neustvajc v nevraznch a nesrozumitelnch pohybech, zaala si rozpnat knoflky na halence. Od t chvle se u na ni Barbara nepodvala a krouila jen oima po vech ptomnch, kte, kdy zachytili jej pohled, pestali klbosit a obrtili oi poslun ke svlkajc se dvce. Barbara si vyhrnula sukni, poloila si ruku mezi nohy a vyzvav mila oima do vech kout salnu, jako kdyby pedcviovala a zrove pozorn sledovala, zda ji cvienci nsleduj. Vci se nakonec rozbhly svm vlastnm loudavm, ale jistm tempem, venkovanka byla u dvno nah, leela v objet s njakm muem a ostatn se rozptlili do ostatnch pokoj. Barbara byla vak ptomna vude, stle bdl a nekonen nron. Nesnela, kdy se host rozdlili do prk a skryli do svch kout. Te se obrtila zlostn k dvce, kterou Jan objmal kolem ramene: Na rande si s nm cho k nmu dom. Tady jsi ve spolenosti. a vzala ji za ruku a vlekla do vedlejho pokoje. Jan zachytil pohled sympatickho mladho mue s ple, kter sedl opodl a pozoroval Barbain zsah. Usmli se na sebe. Pleatec pistoupil k Janovi a Jan ekl: Marl Barbara. Pleatec se zasml a ekl: Je to trenrka, kter ns cvi na velkou Olympidu. Pak se spolen zadvali k Barbae a sledovali jej dal innost. Piklekla k mui a en, kte se spolu milovali, vsunula svou hlavu mezi jejich tve a pissla se en na rty. Mu pln respektu pro Barbaru, se odsunul od sv partnerky, patrn v domnn, e ji chce Barbara jen pro sebe. Barbara enu objala, strhla ji k sob, take te leely ob na boku pitisknuty jedna k druh, a mu, skromn a uctiv, stl nad nimi. Barbara nepestvajc lbat enu, zvedla ruku a opisovala j ve vzduchu kruh. Mu pochopil, e je to vzva uren jemu, ale nevdl, zdali mu naizuje, aby zstal, i aby se vzdlil. Pozoroval napjat ruku, jej pohyb byl m dl energitj a netrplivj. Nakonec Barbara oddlila sv sta od eninch rt a ekla sv pn nahlas. Mu pikvl, sklouzl opt k zemi a pitiskl se pak zezadu k en, kter byla te sevena mezi Barbarou a nm. My vichni jsme postavy Barbaina snu, ekl Jan.

Ano, odpovdl pleatec: Ale pod to neklape, jak by mlo. Barbara je jako hodin, kter mus sm postrkovat ruiky svho orloje. Jen co se j takto podailo pemstit dotynho mue, ztratila rzem zjem o enu, kterou ped chvl vniv lbala, zvedla se a pistoupila k dvojici velmi mladch milenc, kte se k sob zkostn tulili v koutku salnu. Byli oba jen polovysvleeni a chlapec se snail pikrvat svm tlem dvku. Jako statist v opee otvraj nm sta a rozhazuj nesmysln rukama, aby pedstrali iv rozhovor, i oni se snaili, se mohli, naznait, e jsou zcela zaujati jeden druhm, jen aby byli nenpadn a kryti ped zjmem jinch. Barbara se nedala obelstt jejich hrou, piklekla si k nim, chvli je oba hladila po vlasech a nco jim povdala. Pak odela do vedlej mstnosti a vrtila se vzpt provzena temi zcela nahmi mui. Piklekla opt k obma milencm, vzala do rukou hlavu mladka a lbala ji. Ti naz mui, vedeni neslynmi pokyny jejho pohledu, se sklonili k dvence a svlkali z n zbytky at. A to skon, bude schze, ekl pleatec. Barbara ns vechny svol, sead do plkruhu kolem sebe, stoupne si ped ns, nasad si brle a rozebere, co jsme dlali dobe a co patn, pochvl piln a d dtku ulejvkm. Dva nesml milenci se konen podlili o sv tla s ostatnmi. Barbara se od nich zvedla a zamila k obma mum. Usmla se krtce na Jana a pistoupila k pleatci. Tm ve stejnou chvli se Jana jemn dotkla venkovanka, kter zahjila verek svm svlknm. ekl si, e Barbain velik orloj pece jen nefunguje tak patn. Venkovanka se ho ujala s horlivou pl, ale jeho oi stle zaltaly na protj stranu mstnosti k pleatci, jeho pohlavm se zamstnvala Barbaina ruka. Oba pry byly ve stejn situaci. Schlen eny se zabvaly stejnm zpsobem stejnou vc a vypadaly jak piln zahradnice sklonn nad zhonem. Zdlo se, jako by jedna dvojice byla jen zrcadlovm odrazem druh. Oi obou mu se setkaly a Jan vidl, jak se pleatcovo tlo zachvlo smchem. A protoe byli navzjem spojeni, jako je spojena vc se svm obrazem v zrcadle, zachvl-li se jeden, musel se zachvt i druh. Jan pootoil hlavu, aby se dvka, kter ho laskala, nectila dotena. Ale zrcadlov obraz ho neodolateln pitahoval. Pohldl k nmu znovu a vidl oi pleatce vytetn zadrovanm smchem. Byli spojeni nejmn ptinsobnm telepatickm vedenm. Nejenom e vdli, co ten druh mysl, ale oni i vdli, e to o sob vd. Probhala jim hlavou vechna pirovnn, jimi ped chvl Barbaru obdaili, a napadala je dal. Dvali se na sebe a zrove uhbali pohledem jeden druhmu, protoe vdli, e smchem se dopoutj stejn svatokrdee, jako kdyby se chechtali v kostele ve chvli, kdy knz pozdvihuje hostii. Ale jen co jim obma proltlo hlavou toto pirovnn, chtlo se jim smt jet vc. Byli pli slab. Smch byl silnj. Jejich tla se nezadriteln otsala. Barbara se podvala do tve svho partnera. Pleatec kapituloval a rozesml se naplno. Jako by tuila, kde je pramen zla, otoila se smrem k Janovi. Venkovanka mu prv zaeptala: Co je ti? Pro ple? Ale to u byla u nho Barbara a syela: Nemysli si, e mi z toho tady udl Passerv poheb! Nezlob se, sml se Jan a slzy mu tekly po tvi. Podala ho, aby odeel. 14. Jet ped odjezdem za ocen odjel s Hedvikou k moi. Byl to oputn ostrov s nkolika miniaturnmi vesnikami, pastvinami, na nich postvaly leniv ovce, a s jednm hotelem na uzaven pli. Najali si v nm kad svj pokoj. Zaukal na jej dvee. Z hloubi apartm ho zval jej hlas, aby el dl. Kdy vstoupil, nikoho nevidl. urm, volala na nho ze zchodu, jeho dvee byly pooteveny. Tohle dobe znal. Mohla mt u sebe poetnou spolenost, a pesto klidn oznmila, e jde urat a bavila se pak se vemi pes nedoven dvee zchodu. Nebyla to ani koketerie ani necudnost. Prv naopak: bylo to absolutn zruen koketerie i necudnosti. Hedvika neuznvala tradice, kter le na lovku jako zva. Odmtala souhlasit, e nah tv je cudn a nah zadnice necudn. Nevdla, pro by slan tekutina, kter nm kape z o, mla bt vzneen poetick, kdeto tekutina, kterou poutme z bicha, by mla vzbuzovat hnus. To vechno j pipadalo hloup, uml, nerozumn a chovala se k tomu jako vzpurn dt k domcmu du katolickho interntu. Kdy vyla ze zchodu, usmvala se na Jana a nechala se polbit na ob tve: Pjdeme na pl? Souhlasil. aty si nech u mne, ekla mu a svlkla si upan, pod nm byla nah.

Jan povaoval vdycky za trochu nezvykl svlkat se ped jinmi a dval se tm se zvist na Hedviku, kter se ve sv nahot pohybovala, jako by byla v pohodlnch domcch atcch. Ba, pohybovala se mnohem pirozenji, ne kdy byla obleen, jako by odhazujc aty odhodila s nimi i obtn dl eny a stvala se pouhm lovkem bez pohlavnch znak. Jako by pohlav bylo v atech a nahota byla stavem sexuln neutrlnosti. li pak naz schoditm a dol na pl, kde ve skupinch sedli, prochzeli se a koupali jin naz lid: nah matky s nahmi dtmi, nah babiky a naz vnouci, naz mladci a naz starci. Bylo tu hrozn moc enskch ader nejrozlinjch tvar, hezkch, mn hezkch, oklivch, obrovskch i svratlch. Jan si se smutkem uvdomoval, e star adra se nepiazuj k mladm, nbr mlad ke starm a e vechna dohromady jsou stejn bizarn i bezvznamn. A znovu ho pepadla ta nejasn a tajemn pedstava hranice. Zdlo se mu, e se octl pesn na n, e ji pekrauje. A pepadl ho podivn smutek a z toho smutku jak z mlhy se mu vynoila jet divnj mylenka: vzpomnl si, e id chodili do plynovch komor Hitlerovch koncentrk v zstupu a naz. Nerozuml pesn, pro se mu ta pedstava tak neodbytn vtr a co mu chce vlastn ci. Snad to, e id byli v t chvli tak na druh stran hranice, a e tedy uniformou lid na druh stran je nahota. e nahota je rub. Smutek, kter padal na Jana z nahch tl na pli byl m dl nesnesitelnj. ekl: To je zvltn, ta nah tla kolem. Pisvdila mu: Ano. A nejzvltnj je, e vechna ta tla jsou krsn. Vimni si, e i star tla, i nemocn tla jsou krsn, jsou-li to pouh tla, tla bez at. Jsou krsn jako proda. Star strom nen pece o nic mn krsn ne mlad a nemocn lev je pod krlem zvat. Lidsk ohavnost je ohavnost at. Nikdy si s Hedvikou nerozumli, a pesto spolu vdycky souhlasili. Vykldali si kad smysl slov toho druhho po svm a byla mezi nimi ndhern harmonie. Ndhern solidarita zaloen na neporozumn. Vdl o tom dobe a skoro si v tom u liboval. li zvolna pl, psek pod nohama byl paliv, do hluku moe se ozvalo buen berana a pod vtv olivovnku pinav ovce okusovala ostrvek vyprahl trvy. Jan si vzpomnl na Dafnise. Le ommen nahotou Chloina tla, je vzruen, ale nev, k emu to vzruen vybz, take to vzruen je bez konce a bez ukojen, nedohledn a nesmrn. Srdce se mu svralo nesmrnm steskem a chtlo se mu nazpt za tm chlapcem. Nazpt ke svm vlastnm zatkm, nazpt k zatkm lid, nazpt k zatkm lsky. Touil po touze. Touil po buen srdce. Touil leet vedle Chloe a nevdt, co je tlesn lska. Nevdt, co je rozko. Promnit se jen v pouh vzruen, dlouh a tajemn, nesrozumiteln a zzran vzruen mue nad tlem eny. A ekl nahlas: Dafnisi! Ovce okusovala vyprahlou trvu a on opakoval jet jednou s povzdechem: Dafnisi, Dafnisi Vol Dafnise? Ano, ekl, volm Dafnise. To je dobe, ekla Hedvika, musme se k nmu dostat. Dostat se tam, kde lovka jet nezmrzailo kesanstv. Myslil jsi to tak? Ano, ekl Jan, i kdy myslil nco docela jinho. Tam byl snad jet jaksi mal rj pirozenosti, pokraovala. Ovce a pasti. Lid patc prod. Svoboda smysl. To je pro tebe Dafnis, ne? Znovu j pisvdil, e to pesn tak myslil a Hedvika ekla: Ano, m pravdu, je to Dafnisv ostrov! Protoe ho tilo rozvjet jejich vzjemn souhlas zaloen na nepochopen, dodal: A hotel, v kterm bydlme, by se ml jmenovat: Na druh stran. Ano, jsala Hedvika. Na druh stran toho nelidskho svta, v kterm ns vzn nae civilizace! Piblily se k nim skupinky nahch lid, Hedvika jim pedstavovala Jana. Lid ho chytali za ruce, uklnli se mu, vyslovovali sv tituly a kali, e je t ho poznat. Probrali pak nkter tmata: teplotu vody, pokrytectv spolenosti, kter mrza dui i tlo, krsu ostrova. K poslednmu tmatu Hedvika podotkla: Jan prv ekl, e je to Dafnisv ostrov. Myslm si, e je to pesn. Vichni byli tm npadem nadeni a neobyejn bichat mu rozvjel dle tuto mylenku tvrd, e zpadn civilizace stoj ped znikem a e se lidstvo konen zbav zotroujc thy idovskokesanskho mylen. kal vty, kter Jan u desetkrt, dvacetkrt, ticetkrt, stokrt, ptsetkrt,

tisckrt slyel, a za chvli se zdlo, e tch pr metr ple je universitn auditorium. Mu mluvil, ostatn ho se zjmem poslouchali a jejich obnaen pohlav tup, smutn a neten zrala do lutho psku.

OBSAH: PRVN ST Clementisova epice DRUH ST Maminka TET ST Andl TVRT ST Tamina PT ST Ltost EST ST Tamina smrt SEDM ST Hranice 3 12 23 33 48 63 77