Rudolf Steiner

Duchovn vklad ke Goethov Faustu

vod ...............................................................................................................2
I. Goethv Faust" z duchovn-vdeckho hlediska
vodn pednka pro cel cyklus dalch pednek v letech
1915, 1916 a 1917, kter pozdji vydala pan Marie Steinerov
ve dvou svazcch. (Strassburg, 23. nora 1910) ........................................5
II. Vztah Goethova Fausta ke Goethovi
(Berlin 17 prosince 1911) ............................................................................20
III. Faustv zpas o Kristem proniknut pramen ivota
(Dornach, 4. dubna 1915) ............................................................................29
IV. Vnikn Fausta do duchovnho svta.
Meditace Ducha Zem, svt elementrnch bytost
(Dornach, 11. dubna 1915)...........................................................................40
V. O svatodun nlad. O promn viny ve vy poznn.
Faustova iniciace Duchem Zem
(Dornach, 22. kvtna 1915) .........................................................................55
VI. Faust", nejvt bse svta o lidskm sil.
Klasick fantasmagorie
(Dornach 30 kvtna 1915) ...........................................................................70
VII. Faustovo nanebevstoupen (Dornack, 14. srpna
1915)..............................................................................................................83
VlIl. Mystick poznn a zjeven ducha v prod. Vnmn duch
(Dornach, 15. 8. 1915) ..................................................................................94
iX. e Matek - Mater gloriosa.
(Dornach, 16. 8. 1915) ................................................................................108
X. Moudrost - krsa - dobro. Michael - Gabriel - Rafael
(Dornack, 19. 8. 1916) .................................................................................120
XI. Historick vznam Fausta"
(Dornach, 20. srpna 1916) ..........................................................................134
XII. Kladen do hrobu.
Bytostn podstata lemur, tlustch ert a vyzblch bl
(Dornach, 4. z 1916) ................................................................................145
XIII. Goethovy pohledy do tajemstv lidskho byt
(Dornach, 9. z 1916) ................................................................................160
XIV. Vhledy, ktermi Goethe hledal skutenost zaloenou na pravd
(Dornach, 10. z 1916) ..............................................................................175
XV. Goethe hled hlubiny byt a svtov tajmstv prostednictvm svho
Fausta". Lucifersk a ahrimansk svod
(Dornach, 11. z 1916) ..............................................................................190

vod
Zde vytitn pednky byly pro pednejcho a posluchae bezprostednm
proitkem, vychzejcm z dramatickho eurytmickho pedstaven Goethova Fausta,
kter uvedlo do chodu vechny sly spoluinkujcch, od vypracovn porozumn pro
dan zhady, a po vytvoen scnickch jednotlivost. Rozumov prce byla jen
mostem k pochopen Rudolfem Steinerem zde odhalen zkladn skutenosti, kter
existuje za tajemstvmi tohoto dla a hled si cesty projevu, pro n u nesta dosud
znm umleck prostedky. V eurytmii vytvoil Rudolf Steiner vrazovou monost,
prostednictvm kter me nadsmyslov svt promlouvat vlastn e: e pohybu, kter
je vrazovou formou onch svt, kter neztvrdly a do fyzina. Skryt prodn zkony
se mohou opt projevit prostednictvm novho umn. A ve sv moudrosti o lovku, ve
sv vd o zasvcen otevel Rudolf Steiner brnu, j meme najt pstup k onm
oblastem, do nich ns bse o Faustovi neustle uvd, a kter se nm pece mus
jevit naprosto jako fantasmagorie, neumme-li zachzet s klem, kter onu brnu
otvr. Kdo potom rozum Faustovi? Komente, uen vahy nm pi tom nemohou
pomoci. Spe zatuj ba dus ducha, kter k nm chce promlouvat prostednictvm
bsn. I kdy jsme Schrerovi zavzni dky, protoe si meme pomoc jeho pilnch
vklad ovit mnoh, co jinak snadno miz v zhybech pamti, tak se nm pi tto prci
pece jen asto pipomenou bolesti, kter provme napklad pi ten Divina
Comedia, kdy je due jako by niena komenti, kter jsou pipojovny skoro ke kad
vzletn tercin (trojver): tko snesiteln rozlenn do pedantsk suchoprnosti. Jen
zde nen odstup od textu ke komenti tak mocn. Schrer je nositelem bytostn
spznnosti s Goethem a je jm naden; a tak nepsob jeho ueneck prce tak
suchoprn, ale svdomit. D se odloit beze zloby, aby se pak bezprostedn proil
text Faustovy bsn. To, co je za bsn, mluv k nm pedevm jako tuen. Uchvt
ns nco, co nemohou vysvtlit dn uen komente, co by bylo slovo a zvuk, kdyby
to neobsahovalo hlubok pravdy, kter nm pedevm nejsou pstupn. umn
spodnch proud se stv vnmatelnm, i tajemstv evel u naich vnitnch u. Jsme
Schrerovi vdn za to, e neusmrtil hlas hlubin, e nm jenom pomohl vtisknout do
pamti opt pesnji mnoho vc z historie nebo mytologie. K pramenm, kter pulsuj
bsn, ns nemohl on ani tyto vklady pivst. Zdroje, po nich Faust prahne a tou,
take se na tom odvauje o svou spsu, ty ani Schrerovi v jeho uenosti nepiplynuly
ty zdroje, kter mu maj opt vrtit jeho ztracen lidstv npojem ivota, kter z nich chce
popt, aby prochvly jen jeho dui jako touha a jako morln impuls. Faust jm Goethe
vol po zdrojch ivota; je to i kik dnenho lidstva, kter si toto jmno jet pln
zasluhuje, kter sv lidstv neotupilo hlukem stroj a tlakem mechanism,
rozmlujcch dui. Mlo by opt zaslechnout tento kik v bsni v jeho otesn
zvanosti, nechat v sob hlodat, na nj reagovat. Na jeviti vak vidme obyejn
blazeovanho Fausta, kter nm pedkv nco, co zn velmi abstraktn a nedotk
se ho siln v jeho hlubin, napluje ho jen nekonenou nudou a odporem, co ho
nakonec dovede k tomu, e shne po lhvi s hndou tekutinou; to ho pak dl trochu
sentimentlnm. Skuten vztah k zitku s Duchem Zem lze poctit jen st. Tak se
jet odehrv na jeviti scna neskuten, vybjen romantiky, stedovk pzrak
a opravdu Faust oije teprve, kdy jde o Marktku; tu v, na em je. Jeho hra s n vak
netrv dlouho. Mus opt do straideln romantiky. Snad potom nsleduje trocha ltosti
2

pi pohledu na lenou Marktku ve vzen. Ale rychle zapomene a procitne, osven,

poslen, na rozkvetl louce.
Mlo se peml o tom, jak se zde spojuje otesn skutenost a blouzniv povra
v celkov inek neodvratn velikosti. Samozejm je lidskost v tto Marktin tragdii
tak poutav vyjdena, e to sta dt bsni trvalou hodnotu, i kdy se to ostatn, to
vlastn ve Faustu podntn, pociuje jako pdavek. Ponvad vak pdavky
rozsahem daleko penvaj Marktinu udlost, alespo pi ten dla, kdy se nekrt
nebo nekrt podle libosti jako pi pedstaven na jeviti, tak meme bt vdy
pekvapeni, e se bse tak prosadila a piznala se j vysok kulturn hodnota, je ji
pozvedv mezi poklady nmeckho ducha. Jiskry, kter jen tak jisk z jemn
brouenho mylenkovho diamantu, s nimi se setkvme v dialozch s Mefistem a ve
Faustovch monolozch, staily vedle kvtinovho kouzla a Marktina utrpen, ve sv
barevnosti a svteln sle, aby celou bse zachrnily ped zapomenutm, pestoe sm
Goethe ekl, e jeho Faust se neme stt populrnm, e pr je tam toho pli
vtajeno.
S touto skutenost musme potat. Ped Rudolfem Steinerem nemohl nikdo uvst do
hlubokch Goethovch mylenkovch pochod, do jeho tuen a intuic, do svta onch
imaginac, z nich jemn vybrouen slova dostala sv obrazov bohatstv a svou
vnou hodnotu. Teprve on nm umouje sestoupit hloubji do onch vrstev dui
utvejcho lidskho dn, z nich odvozuje dnen poznn svou podstatu. Poskytuje
nco jako uhl, z nho metamorfzou vznik diamant. A jako uhl by se nemohlo stt
diamantem, kdyby v nm nebyl zachycen a uchovn paprsek Slunce, tak tak mylenka
dostv sv svtlo od duchovnho slunce, majcho zklad v praobraze. Cestu do tchto
zhyb vyvjejcho se dn, cestu k Matkm nm otevel Rudolf Steiner. Nikoli jako
Faust, kterho vytvoil Goethe, a jako Faust povsti, nemme hledat tuto cestu
prostedky stedovkho okultismu, kter se peil u tenkrt, kdy na prahu novovku
bojovaly faustovsk postavy mezi peilmi dekadentnmi alchymistickmi vzkumnmi
metodami a nov vzchzejc exaktn prodn vdou. Na onom pelomu vk se
pracovalo s asto mylnmi, neistmi prostedky, aby se pronikla tajemstv ivota:
s vybledlmi arodjnmi formulacemi, se zakvnm, s mediumitou, hypnzou,
tinkturami a mastmi, kter by vbily i dnen pokusn psychology k obohacen jejich
vdy. Rudolf Steiner nm ukzal jinou cestu, kterou lze dospt k pramenm ivota:
cestu ist mylenky, morln sebevchovy, vdeck a umleck prce, svobodn
innosti jstv ve slub lidstvu. Avak byla k tomu nutn pprava tm, co se mezitm
stalo: zeknut se poslednch zbytk atavistickho jasnozen ze strany pokroilch
evropskch lid, ponoen se v hranicch prodn vdy, dosaen techniky, doasn
odpojen osobnosti od jejho duchovnho prazdroje. Nyn stojme ped uritm obratem.
Chystme se ztratit osobnost, nechat zabt lovka mechanikou. Sla mylen ns mus
pivst zptky k na oduevnlosti, k uchopen obraznho nazrn, k pochopen
duchovnosti, kter nm vldne a je zkladem vech ivotnch jev. V zpolen
o nejvy cl nm me bt pkladem a vzpruhou postava Fausta, jak ji ukzal Goethe.
A nemusme se u nechat zlkat chylkami stedovkho kouzelnictv. V duchovn vd
je nm vytyena jist cesta poznn.
Tragika stedovkch, na prahu novovku stojcch okultist spovala v tom, e
tradic tajnch kol jet vdli o skutenm duchovnm styku nejve vyvinutch lid
s kosmickmi inteligencemi, ale tak vdli, e te u je pro n tato cesta zaven.
Nemohli dospt dle ne ke styku se silami mezie. Pozvoln zatemovn,
3

odchylovn se od pmch cest duchovnho bdn, bylo asto dsledkem tchto

pokus s retortou a se silami ivl a jejich podstatou. sil zabloudilo, pi umrn zn
shlo po prostedcch zoufalstv, honilo se za pzraky. V tomto smyslu nutno rozumt
tomu, co hlod ve Faustov dui. Pece vak jen v intenzit sil tchto badatel byla
sla, kter probouzela jstv. Jej vdom se otevralo bolest stle vce bdlm impulsm
j; dobytm hmoty spl lovk ke stedu sv bytosti, v n by mohl najt sama sebe,
kter ho mohla pivst zpt k ivotu v duchu. V mal kupoli shoelho Goetheana, v n
nechal Rudolf Steiner vzniknout v obraze a barv reprezentanty rznch kulturnch
epoch lidstva, bylo vidt v mizc tmav modi tak tuto postavu Fausta, vnho
alchymisty na prahu stedovku k novovku, v zamylen pze a s hlubokm pohledem,
jak zved pravici k oblieji, za jejm vmluvnm gestem prstu se objevuje slovo peeti
j; vztahujc k nmu ruce, vzn se v andlsk dtsk postav vznikajc, vy
duchovn j lovka. Pod nm vynv kostlivec, kostra, druh pl lidskho j; nad
postavou Fausta se k nmu skln jej inspirujc gnius.
K pochopen Fausta nememe pistupovat na zklad domotanch pedpoklad,
musme zskat rozhled. Zde pednesen pednky nm dvaj podklady k pochopen
Fausta. Nejsou to komente vyroben v uencov pracovn, ale uveden do oblasti
duchovn vdy na zklad inspirovanho bsnickho dla, jeho tajemstv naleznou sv
prv osvtlen teprve duchovn vdou. Jinmi cestami se nepronikne k jdru Faustova
problmu. A teprve tehdy se bude moci toto nejvt dlo nmeckho ducha stt
populrnm, a duchovn vda stejn tak pronikne kulturn ivot nroda, jako to uinila
prodn vda v poslednch staletch. Zajist lze hodn namtat proti zveejnn takov
knihy, kter jako by se skldala z lomk. Vysvtlivky se dvaly od ppadu k ppadu,
podle toho, jak to prce na Goetheanu s sebou pinela; byly popsny ony vjevy,
v nich Faust zpas s tajemstvmi byt a vzn se do nadsmyslovho provn. Hrlo
se ve velk truhlrn Goetheana, v n byly vyrobeny tak sloupy shoel stavby,
v primitivnch pomrech, ale se snahou vypracovat to, co je zkladem bsnickmu dlu
jako duchovn skutenost. K proveden onch scn, kter se odehrvaj
v nadsmyslovch svtech bu v nadsvt, nebo v podsvt, nael se jako vhodn
prostedek eurytmie, pohybov umn, pstovan v Goetheanu. Bylo to, jako kdyby
bse o Faustovi byla ekala na tuto vrazovou formu, aby zcela oila na jeviti, aby se
to jinak nevysloviteln pevedlo do umleck skutenosti. Co by jinak bylo zstalo
abstraktn a konvenn ablonovit nalo v eurytmii tomu pimenou ivou e.
Rudolf Steiner stl pedstavitelm s radou a pomoc v kad jednotlivosti po boku. Nae
utrpen spov v tom, e v tehdy panujcch pomrech mohlo dojt jen k stenm
provedenm. Slou nm vak jako vodtko k pochopen celku. Proto nesmme ani tento
dar vyhradit zkostliv pouze malmu okruhu. Musme pedat svm souasnkm
a budoucnosti, co jsme zde dostali k vytvoen poznn. Jsou-li to bohu el tak jen
nedostaten zapsan pednky, kter vznikaj z bezprostedn dan situace, tak
pece jen je v nich to, co nikdo jin neme dt a co bude lidstvo podporovat v jeho
spse. Z nejvtho dla nmeckho bsnickho umn, kter chce souasn psobit na
vytven svtovho nzoru, by ml nrod, kter m svj kol v dobyt duchovna, umt
erpat impulsy, kter mu daj slu a odvahu pro jeho tk kol.
Marie Steinerov, 1931

I.
GOETHV FAUST
Z DUCHOVN-VDECKHO HLEDISKA

Ven ptomn!
To, co se m vt jako duchovn vda do modernho kulturnho proudu, nechce bt
nim novm; a prv tm se li od rznch jinch svtovch nzor a ostatnch
duchovnch smr, kter se domnvaj, tm e tvrd, e pinej o tto nebo on otzce
duchovnho ivota nco novho, e mohou tak doloit oprvnn svho byt. Naproti tm
m to, co nazvme duchovn vda, zdrazovat, e zde stle existovaly zdroje
duchovnho poznn a duchovnho ivota a to za vech dob, v nich lid pemleli
o nejvych otzkch a zhadch byt a o een takovch otzek usilovali. Sml jsem
to ji astji zdraznit tak v tomto mst, kdy se mi dostalo t cti zde pednet.
Mus bt nyn zvl zajmav pro mnohho lovka, pozorovat z tohoto hlediska
nejen rzn nboensk vyznn, svtov nzory, jak se objevovaly ve vvoji lidstva,
nbr nahlet tak na osobnosti, kter jsou nm svm mylenm blzk. Nebo m-li bt
nco pravdivho na duchovn vd, pak se mus dt nalzt alespo zrnko tto pravdy
u vech tch, kte poctiv a energicky usilovali o poznn a lidsky dstojn byt.
Mluv-li se dnes o duchovn vd, pak se z jedn nebo druh strany uplatuj
nejrozmanitj sudky, a ten, kdo nevnikl hloubji do pslun oblasti, kdo by si
o duchovn vd osvojil jen uritou povrchn znalost na zklad tch nebo onch
pednek nebo brour, ten by dle toho i onoho hlediska pohlel na tuto duchovn
vdu jako na nco fantastickho, co si vysnili lid, kte ij vzdlen svtu, lid, kte si
vytvoili podivn pedstavy o ivot a jeho zkladech. Musme pipustit, e takov
sudek, nepihlme-li k vci pesnji, se me jevit pochopiteln; nebo akoli se dnes
o tom neme pojednvat jeliko jsme si pedsevzali zvltn tma m bt pece jen
poukzno na nkter z hlavnch poznatk vyplvajcch z duchovn vdy. A i tehdy,
jestlie ji budou takov poznatky jmenovny a charakterizovny, me se vzbudit
nsledujc pocit: Ach, co jsou to za divn, kurizn, prapodivn vci!
Celkem vzato, ano, duchovn vda spov, je-li brna vn, na nsledujcm
pedpokladu: To, co ns obklopuje ve smyslovm svt, co meme vnmat naimi
smysly, pochopit nam rozumem, kter je vzn na nae smysly, to jet nen cel svt;
za vm tm se jet skrv to, co nen postehnuteln naimi zevnmi smysly
duchovn svt. A tento duchovn svt nen v njakm neuritm tam, v zhrob, nbr
tento duchovn svt je stle kolem ns tak, jako existuj tak barevn a svteln jevy
kolem slepho od narozen. Abychom se vak o tom, co je tak kolem ns, dozvdli,
k tomu je zapoteb, abychom mli duchovn orgn, kterm bychom to vnmali. A zrovna
tak, jako slep od narozen neme vidt barvy a svtla, stejn tak neme v na dob
postehnout duchovn skutenosti lovk se svmi normlnmi schopnostmi, aby jimi
vidl a vnmal duchovn skutenosti a bytosti, kter jsou kolem nho. Poda-li se
operativnm zkrokem vrtit zrak lovku od narozen slepmu, pak pro nj nastv
okamik, kdy se jeho oko probouz a to, co pro nj dve vbec neexistovalo jako
svtlo a barvy to nyn proud do jeho nitra. V dsledku podaen operace stv se
5

tedy pro nj svt viditeln. Tak existuje v duchovn oblasti urit vy probuzen, ono
probuzen, kterm se lovk stv zasvcencem do duchovnho svta. Abychom mluvili
sty Goetha, pravm: Existuj duchovn oi a duchovn ui, jene zpravidla dnes nejsou
lidsk due tak daleko, aby byly schopny pouvat tchto duchovnch vnmacch stroj.
Pouijeme-li ale tch prostedk a metod, jimi se tyto sly probud, pak se v ns
odehrv na vy rovni nco podobnho jako u lovka, jen jako od narozen slep
byl operovn a do nho potom proud svt barev a svtla. Tu se lovk stv, kdy
jsou mu oteveny duchovn oi a ui, probuzenm; nov svt je kolem nho, svt, kter
tu stle existoval, kter on vak me vnmat teprve od okamiku probuzen se do
tohoto svta. Pak ale, dospje-li lovk tak daleko, u se osvojovat si rzn poznatky,
poznatky, kter vrhaj svtlo do ivota, poznatky, kter nm mohou poskytnout
potebnou slu a jistotu pro nai prci, poznatky, kter nm umon nahldnout do
podstaty lidskho uren a do skrytch tajemstv lidskho osudu.
A jen jako pro ppravu chci promluvit o jednom z tchto poznatk, o jednom z onch,
kter mus u dnenho lovka asto budit dojem, kdy u ne blznovstv, tak pece jen
uritho podivnstv a snlkovstv. Je to poznatek, kter nen nim jinm ne oivenm
prastarho poznvacho pochodu, jeho pokraovnm na vy rovni, ist pravda,
kter byla zskna pro ni oblast teprve ped pomrn krtkou dobou. Lidstvo m
veobecn pro velk udlosti duchovnho svta krtkou pam; a proto mysl se dnes
tak mlo na to, e lid v 17. stolet a to nejen laici, nbr i uenci vili tomu, e se
mohou z nho bahna rodit ni ivoichov, ervi a dokonce i ryby. Byl to velk
prodn badatel Francesco Redi, kter jako prvn upozornil na to, e dn erv, dn
ryba nevyroste z mrtvho nho bahna, nen-li v nm ped tm zrodek erva nebo
ryby. Vyslovil znmou vtu: ivouc me pochzet jen z ivoucho. Je to jen nepesn
pozorovn, v-li nkdo, e by z neivho nho bahna mohl vyrst iv erv nebo
ryba; pesnj pozorovn uke, e musme jt zpt k ivmu zrodku, a e tento
ivouc zrodek nyn me pitahovat ze svho okol sly, kter slou k tomu elu, aby
pivedly k nejvymu vvoji to, co je jako ivot obsaeno v takovm zrodku kadho
ivota.
To, co ekl Redi, e ivouc se vyvj jen z ivoucho, to plat ve vd dnes jako nco
samozejmho. Kdy Redi tehdy tuto vtu vyslovil, unikl jen taktak osudu Giordana
Bruna. Takto kr vvoj lidstva. Nejdve mus bt takov pravda vybojovna tak, e ti,
kte ji jako prvn vyslovuj, jsou kaceovni. Pak teprve se stv samozejmost,
veobecnm statkem lidstva. To, co Redi uinil pro prodn vdu, to se m s ohledem
na ducha vykonvat dnes pro duchovn vdu tm, e ona vta, kterou Redi vyslovil pro
produ a prodn vdu, se pen na zklad poznatk v dsledku probuzenho
duchovnho zraku a duchovnho sluchu na oblast duevn. A tu zn pak tato vta
nsledovn: Duchovn-duevn me rovn povstat jen z duchovn-duevnho. To
znamen: je to nepesn zpsob pozorovn, kdy vme, vidme-li vstoupit njakho
lovka do byt, e ve, co takto povstv a co tu vstupuje do ivota, e to ve pochz
pouze od otce a matky a pedk. Tak, jako se musme u rodcho se erva vrtit zpt
k ivoucmu zrodku erva, stejn tak musme od lovka, kter se vyvinul ze zrodku
v uritou bytost, jt zpt k dvjmu duchovnmu byt, a musme si jasn uvdomit, e
tato bytost, kter zde svm zrozenm vstupuje do ivota, si k sob od svch tlesnch
pedk pitahuje jenom onu slu pro svj vvoj podobn, jako si zrodek erva pitahuje
svoji slu pro svj ivot z neivho bahna. A v podobn rozenm smyslu zmn se
vta: iv pochz jenom ze ivho ve druhou vtou: Ptomn lidsk ivot, kter
6

zrozenm vstupuje do byt, nevede zpt jen k fyzickm pedkm, nbr vede pes stalet
dle do minulosti, a k dvjmu, ist duchovn-duevnmu jsoucnu. A pustme-li se
do takov vahy hloubji, uvidme, e je prokzno zcela vdecky, e neexistuje pouze
jeden pedchzejc ivot, nbr e existuj optovn pozemsk ivoty, e tedy to, co
nyn v ns mezi zrozenm a smrt vz, e to je pouze opakovn neho, co zde ji
v dvjch vvojovch stupnch existovalo a ilo jako duchovn-duevn; e tud n
nynj ivot stv se opt jen vchozm bodem pro nsledujc ivoty.
Duchovn-duevn pochz opt jen z duchovn-duevnho, sah a do vzdlen
minulosti k nemu duchovn-duevnmu, kter zde existovalo ped nam zrozenm,
kter sestoupilo z duchovnho svta dol, a co se zde vyv v tchto jednotlivch po
sob nsledujcch fyzickch vtlen. Nyn vidme nco zcela jinho, stojme-li napklad
jako vychovatel naproti dtti, kter svm postupnm vvojem rozvj sv vlastn sly. Pi
zrozen se nm jev dtsk obliej s neuritmi rysy, kter se z jeho nitra stvaj stle
uritj a pesnj; vidme, jak se zde rozvj nco, co nevychz z ddinosti, nbr co
je vsledkem dvjho ivota, dve proitch pozemskch ivot. Vidme, jak se zde
rozvj duchovn-duevn sted, jak se ponaje zrozenm stle dle a dle rozvjej
vlohy.
To chce dnes duchovn vda ci ve vztahu k opakovanm pozemskm ivotm. Dnes
to me bt pokldno za snlkovstv podobn, jako platilo za snlkovstv to, co v 17.
stolet hovoil Francesco Redi. Ale co je pokldno za snlkovstv dnes, stane se jasnou
samozejmost v nepli dalek budoucnosti a vta: Duchovn-duevn pochz
z duchovn-duevnho, stane se veobecnm statkem lidstva.
Dnes se u nezachz s kaci tak krut jako dve. Nejsou sice vydvni na hranici,
ale lid na n pohl jako na blzny a snlky, kte mluv na zklad sv bujn fantazie
a libovle. Zesmuj je a sami usedajce na vysok vdeck posty tvrd, e nco
takovho nen sluiteln se skutenou vdou; nevd, e je to prv prav vda, kter si
tuto pravdu d.
A nyn bychom mohli uvst sta a sta takovch pravd, kter by nm ukzaly, jak
duchovn vda dovede svm svtlem prozaovat ivot, kdy ukazuje na to, jak v lovku
tkv nesmrteln bytostn jdro, kter pronik skrze smrt do duchovnho svta, a kdy
tam splnilo svoje posln, opt se vrac do fyzickho byt, aby zde nasbralo nov
zkuenosti, kter pak opt branou smrti vyn do duchovnch svt. Vidli bychom, jak
pouta vinouc se od lovka k lovku, od due k dui ve vech oblastech ivota, ony
vztahy srdce, kter vedou od due k dui, kter se nedaj vysvtlit jinak, vidli bychom,
jak tyto vztahy mohou bt vysvtleny tm, e byly navzny v dvjch ivotech. A jak
to, co zde bylo spolu svzno v dsledku vnitnho duchovnho vztahu, jak toto
nepestv, nastv-li smrt, nbr jak tyto vzjemn duevn vztahy a ivotn pouta, jsou
nesmrteln prv tak, jako je nesmrteln nae due; jak to pak spolu dl kr a ije
v duchovnm svt a jak to opt oije v jinch, budoucch zmnnch pozemskch
pomrech a novch vtlench. A je to jen otzka vvoje, e si lid budou tak vzpomnat
na sv dvj pozemsk zitky proit zde na tto fyzick rovni, na to, co
duchovn-duevn proili v dvjch pozemskch ivotech a vvojovch stavech byt.
Takov pravdy se budou v nepli vzdlen budoucnosti vvat do lidskho ivota
jako nco nutn potebnho a lid budou z takovch zitk erpat slu, nadji a dvru.
Dnes meme vidt, jak mlo jednotlivch lid je pitahovno svm zdravm smyslem
pro pravdu k tomu, co jim mohou duchovn badatel hlsat ze svch zitk
v duchovnm svt. Ale postupn se duchovn-vdeck poznatky stanou veobecnm
7

statkem lidstva a vij se do vnho, usilovnho hledn pravdy. A ti, kte kreli
stezkou vnho hledn pravdy, vytvoili v tom, co lidstvu nabzeli, velk poklady
moudrosti a poznn, kter nm dnes opt pin duchovn vda.
Jako pklad nech ped nai dui vystoup osobnost, kter stoj blzko naemu
novodobmu pozemskmu ivotu. Tou osobnost je Goethe; a u nj zase stoj, co jej
jako jeho nejobshlej a nejvt dlo zamstnvalo po cel ivot jeho Faust.
Pistupujeme-li ke Goethovi a pokusme-li se tm, co nm poskytuje duchovn vda
osvtlit jeho snaen, tak meme zat vlastn pomrn brzy. Dalo by se ci: u Goetha
lze na zklad celho jeho zaloen poznat, jak v nm psobila due a duch. Ve to, co
pud lovka hledat nco duchovnho za zvojem toho, co nm zjevuje smyslov svt, to
v nm ilo ji od ranho mld jako vrozen vloha. Vidme Goetha jako sedmiletho
hocha, jen pijmal ze svho okol obvykl pedstavy, jak je me prv takov chlapec
do sebe pijat, aby se v nm zrodily jeho prvn duevn pedstavy. To jej
neuspokojovalo; vyprv to sm ve svm spisu Bsnn a pravda (Dichtung und
Wahrheit). Tu vidme, jak tento sedmilet chlapec pon nco zcela zvltnho, aby
vyjdil svou vrozenou touhu po bostv. Ze sbrky svho otce si vezme stojan na noty,
uin si z nho olt tak, e na nj pokld velijak nerosty a rostliny a dal produkty
prody, z nich k nmu promlouv duch prody. V jaksi pedtue si chlapeck due
vybuduje olt, postav si na nj kadidlo, vezme lupu, ek a vyjde rann Slunce, sbr
lupou prvn paprsky vychzejcho Slunce, nechv je dopadat na kadidlo, a vystupuje
dm. A v nejpozdjm st vzpomn jet Goethe na to, jak chtl jako chlapec vyslat
sv zbon pocity nahoru k velkmu bostv prody, k tto bosk prod, jej duch
promlouv skrze minerly a rostliny a svmi slunenmi paprsky nm sesl svj ohe.
Toto se u Goetha vyvjelo; vidme, jak toto ije v Goethovi dle, na zralejm stupni, na
zklad jeho duevn pedvdavosti, kdy pichz do Vmaru, kam ho pozval vmarsk
velkovvoda, aby se stal jeho poradcem jak se zde v tomto krsnm prozaickm
hymnu na produ vyjaduje jeho pocit pro onoho ducha, kter promlouv skrze vechny
bytosti. k:
prodo, jsme tebou obklopeni a objmni, nen nm mono se z tebe vydlit
a nemme monost vstoupit do tebe hloubji. Bez vstrahy a bez varovn strhuje ns
do kolobhu svho tance a ene se s nmi dle, a znaveni vypadneme z jej nrue.
Ne my inili jsme to, co inme, ve uinila ona, ona mysl a peml neustle, pohl
tisci oima do svta. A opt pozdji k Antikes v krsn knize o Winckelmannovi:
Psob-li zdrav pirozenost lovka jako jeden celek, ct-li se tento lovk ve svt
jako ve velkm, krsnm, dstojnm a vzcnm celku, poskytuje-li mu toto harmonick
ctn ist, svobodn vytren, pak by vesmr zajsal, kdyby mohl provat-pociovat
sm sebe, ponvad by doshl svho cle a obdivoval by tento vrchol svho vlastnho
vznikn a byt. Takovm zpsobem ctil Goethe, jak ve, co venku v prod ije a tepe,
slav nov vzken z lidsk due, a jak se z ducha a due lovka vytv vy proda,
produchovnl proda. Ale jen zvolna se Goethe probojovval k pln jasnosti
duchovnho poznn prody. A nikde nevidme zetelnji a jasnji, jak se Goethe cel
ivot snail, bez odpoinku a bez oddechu, aby kad poznn vdy zas petvoil, aby
dospl k vymu stupni, to vechno nevidme nikde tak jasn a lpe vyjdeno, ne
prv v jeho ivotnm dle Faustu.
V ranm mld zapoal ve, co jeho touc a tuc dui naplovalo, vkldat do sv
bsn; a jako staec v nejpozdnjm st, krtce ped svou smrt, dokonil tuto bse,
na kter pracoval pes padest let a do n vloil to nejlep ze svho ivota. Druh dl
8

Fausta leel zapeetn pi jeho smrti jako velk zv, kterou jak mu bylo uloeno
ml zanechat lidstvu. Je to vznamn dokument. Tomuto dokumentu porozumme jen
tehdy, budeme-li sledovat Goetha, jak se sm pracn probojovval k poznn. Napklad
se setkme s Goethem jako studentem na lipsk univerzit. Ml se vlastn pvodn stt
prvnkem, ale tm se zabval jen zcela okrajov. Vedlo ho nepekonateln puzen, aby
ptral po tajemstvch svta, aby touil po duchovnu, nebo toto ilo ji tehdy v mladm
studentovi. Proto sleduje ve, co mu Lipsko s ohledem na poznn prody nabz. Sna
se odposlouchvat to, co nm proda svmi projevy chce ci, aby takto vyslechl, co mu
tento svt chce odhalit jako tajemstv svho byt. Ale Goethe k tomu poteboval, aby to,
co mu prodn vda mohla nabdnout, petavil ve sv dui do onoho mocnho puzen,
kter tak siln v jeho nitru ilo a psobilo, do puzen, kter nevyhledvalo pouh
abstraktn poznn, nbr kter hledalo vrouc poznn srdce; k tomu prv Goethe
poteboval, aby se v nm nco rozntilo, velk zitek, zitek, kter by lovka pivedl
k onomu poznn, k on brn kter je pro dnenho normlnho lovka uzavena
s ohledem na to, co je neviditeln, nadsmyslov k brn smrti. Smrt jej ovanula na
konci jeho lipskch studi. Nhl tk onemocnn jej uvrhlo na lko, pivedlo jej
k sam blzkosti smrti. Proval hodiny, dny, kdy si musel ci, e me kad okamik
projt onou tajemnou brnou. A tajemn, prudk puzen po poznn si dalo nejvy
vnost, se kterou pak usiloval o toto poznn. S tak zdokonalenou poznvac nladou
vracel se Goethe zpt do svho rodnho msta Frankfurtu.
Zde nael okruh lid, v jeho ele stla ena obdaen velkm hlubokm nadnm
Zuzana z Klettenbergu. Goethe vystavl Zuzan z Klettenbergu podivuhodn pomnk ve
Vyznn krsn due (Bekenntnissen einer schnen Seele). Tmto spisem prokzal,
jak v tto osobnosti, kter tehdy duchovn stl tak blzko, ije nco, co nememe
oznait jinak, ne e ekneme: v Zuzan z Klettenbergu ila due, kter hledala v sob
nco bosk, eho by se mohla chopit, aby skrze bosk v sob nala ono duchovno
ijc v zevnm svt. Goethe byl tehdy piveden okruhem lid, ke ktermu tato dma
patila, ke studim, kter se mus nechme-li je dnes psobit na sebe jako na modern
lidi jevit ztetnmi. Byly to stedovk spisy, do nich se Goethe vval. Kdo by vzal
dnes nco takovho do rukou, nemohl by si s tm nic pot. Kdyby vidl podivuhodn
znaky, kter se v tchto spisech nachzej, otzal by se: Co to m mt spolenho
s dnenm vdeckm silm po pravd? Tu zapsobila na nho kniha: Aurea Catena
Homeri (Zlat etz Homerv). Oteveme-li tuto knihu, najdeme v n podivuhodn
symbolick obrazy: draka nahoe v plkruhu, draka plnho ivota, kter soused s jinm
drakem, drakem usychajcm, kter sm v sob odumr. S tm jsou spjata rzn
znamen: symbolick kle, dva do sebe zapleten trojhelnky a znamen planet. To je
dnes pro nae souasnky ir fantastinost; pro dnen vdu je to fantastinost,
ponvad nikdo nev, co si s tmi znamenmi m pot. Goethe vak ve svm tuen
vyctil, e tato znamen nco vyjaduj, e lze s nimi nco pot, kdy se jim vnuje urit
pozornost. Tato znamen vak nevyjaduj nco uritho, co by se dalo ve svt
vyhledat. Nechme-li ale tato znamen na sebe psobit tak, e si je vtiskneme do sebe,
tak, e se a staneme jako by hlu a slep ke svmu fyzickmu okol, take jen tato
znamen nechme na sebe psobit, pak proijeme nco nejve zvltnho; pak se nm
dostav zitek, e due sama v sob pociuje nco, co v n dve jen dmalo, nco jako
duchovn zrak, kter se otvr. A kdy mme dostatenou vytrvalost, dostvme se dl
meditac, koncentrac; tm nai dui pivdme k vvoji tak, e skuten provme nco,
co se podob operativnmu zkroku v duchovnm zraku, ktermu se otevr zcela nov
9

svt. Pro Goetha se tehdy nemohl jet otevt tento nov svt, nedospl jet tak
daleko. Ale co v jeho dui znovu oivlo, bylo tuen, e existuj kle k tomuto
duchovnmu svtu, e lovk me proniknout do tohoto duchovnho svta. Tuto nladu
si musme zptomnit. Toto ivouc provn, tento ivouc pocit: ve mn se nco hbe,
nco se oivuje; mus zde bt nco, co mne uvd do duchovnho svta.
obr *1
24

Ale Goethe zrove v tto dob ct, e tam jet neme. Kdyby Goethe tehdy ve
svm ivot byl identick s Faustem, potom bychom ekli: Goethe se ocitl v tme stavu,
v nm se nm Faust pedstavuje na zatku prvnho dlu; tam, kde Faust, kdy
prostudoval nejrznj oblasti lidskho vdn, otvr knihy, kde jsou takov znamen,
a kde se ct obklopen duchovnm svtem, ale neme do duchovnho svta vstoupit.
Tak se Goethe nectil nikdy toton s tmto Faustem; jen jeden dl jeho bytosti byl
Faustem, on sm vak vyrstal nad to, co bylo jen st z nho samho. A tak rostlo to,
co v Goethovi pesahovalo Fausta, co s Goethem rostlo tm, e stle dle a dle
usiloval, nevyhbaje se dnmu nepohodl a sm si kal: lovk nepronikne
k tajemstv byt skokem, nikoli skrze zakvn a formule, nbr krok za krokem
v trplivm, energickm poznvn pronikme, a je to cokoli, co se stav lovku ve
fyzickm svt do cesty, pozvolnm skuten duchovn-duevnm postupem. Snadno
se ekne: v dui mus vzejt nco, co je vym poznnm. Ano, v dui mus vzejt toto
vy poznn, ale ve sv skuten pravdiv podob vyraz toto z due teprve tehdy, a
trplivou a vytrvalou snahou usilujeme jen o to, abychom stupe po stupni naped
poznvali skuten projevy fyzickho svta a pak teprve za tmito projevy fyzickho
svta vyhledvali urit duchovno. Ale Goethe, vybaven tm, co si pivezl s sebou
z frankfurtsk doby, mohl si ve ostatn shrnout do jednoho celku, mohl vidt ve v jinm
svtle.
Goethe pichz z Frankfurtu do msta trasburku. Mohli bychom uvst mnoh, co jej
zde pivedlo dle ve. Zejmna je ale charakteristick to, jak mu pedstoupilo ped
dui to, co m v tomto mst tak velk vznam: hlavn chrm, Mnster, trasbursk
dm. Tehdy se ped Goethovu dui stavla idea tto podivuhodn stavby; a Goethe
chpal, pro kad jednotliv linie je takovou, jakou prv je. Goethe vidl duchovnm
zrakem, pohledem zskanm a prohloubenm jeho frankfurtskm pobytem, vidl kad
jednotliv trojhelnk, kad jednotliv hel tto vznamn stavby, jak spolu s n tvo
jeden jedin celek; a v jeho dui slavila tato velk idea stavitele znovuvzken a Goethe
domnval se optn poznat to, co vtkalo jako mylenka, jako idea do tohoto
stavitelskho dla. A tak bychom mohli uvst i jin ppady, kdy se v Goethov dui
snoubilo to, co tato due zskala jako vnitn zpsob svho nazrn, a jednak potom to,
co do sebe pak tato due pijmala z toho, co se kolem n odehrvalo venku v zevnm
svt. Proto se nen co divit, e Goethe po svm pozdjm pjezdu do Vmaru pijmal
prodn vdu z novho hlediska; pohlel na botaniku, zoologii, nauku o stavb kost,
atd. z novho pohledu, ze kterho nyn pozoroval ve jako psmena, kter spolu dvaj
10

dohromady knihu prody, uvdjc lovka do tajemstv byt. Takovm zpsobem

povstaly potom jeho studie o vvoji rostlin, o svt zvat, kter i jet pozdji pstuje
stejn, jako kdysi ve svch studentskch letech, jene vude hled ducha za
smyslovmi jevy byt. Tak vidme Goetha, jak bhem sv italsk cesty pozoruje na jedn
stran umn, umleck dla, na druh stran prodn dla, jak pozoruje svt rostlin, aby
poznal ducha, kter v nich vldne. Velk a krsn jsou slova, kter Goethe pe svm
ptelm, kdy pstoval takov zpsob duchovn prodn vdy. k: , ve se mi
ukazuje novm zpsobem; chtl bych dle cestovat do Indie, abych to, co se mi ji zde
odhalilo, mohl i tam nazrat svm zpsobem... To znamen, aby to mohl vidt takovm
zpsobem, jak to vyadoval jeho vlastn vvoj dle nznak, kter jsme mohli podat.
A tak pozoruje tak umleck dla, kter mu pichzej vstc. V jednom svm dopise
pe: Tolik je jisto e dvn umlci mli zrovna tak velkou znalost prody a zrovna tak
jist pont o tom, co si lze pedstavit, jak si to musel pedstavovat takov Homr.
Bohuel je poet takovch prvotdnch umleckch dl pli mal. Kdy pak ale lovk
tak spat takov dla, tu nezbv mu nic jinho, ne aby si pl takov dla sprvn
poznat a potom spokojen kret dl svou cestou. Tato vysok umleck dla jsou
zrove jako nejvy prodn dla provedena dle zkon pravdy a prody. Ve
svvoln, vymylen se nakonec zhrout; zde je urit nutnost, zde je Bh.
Stejn jako ji k chlapci v jeho sedmi letech promlouval velk Duch prody z olte,
kter si tento chlapec sm vybudoval, tak mluv nyn k nmu z tchto umleckch dl,
kter pozoroval jako jednotu, velk Duch byt duchovnho svta. Takovou energickou
a oddanou prac dospl Goethe k tomu, e dovedl vnovat svou pozornost
jednotlivostem. Potom mohl klidn oekvat onen okamik, kdy se mu vynoovalo na
zklad takovho pozorovn skuten poznn duchovnho svta, prav duchovn
vda, kter nm potom vstupuje vstc ve sv petaven a petvoen podob v jeho
Faustu.
Prvn sti Fausta nm prozrazuj hned od samho potku nladu takovho
lovka, kter sice tu tajemstv byt, kter ale do tchto tajemstv neme jet
proniknout. Vidme, jak Faust nechv na sebe psobit ona symbolick znamen, ona
znamen, kter poskytuj monost, e by se mohl ctit obklopen duchovnem; ale vidme
tak, jak nen jet dost zral k tomu, aby toto duchovno pocioval. To jsou ony znm
vty, ve kterch Faust nechv na sebe psobit, jako Nostradamovu auru, znamen
makrokosmu a Ducha Zem, kdy se ped nm zjevuje Duch Zem. Tohoto Ducha Zem
charakterizuje Faust neobyejn krsnmi slovy. Vidme, jak Faust skuten tu, e to,
co tato Zem vlastn pedstavuje, nen pouhou fyzickou koul, jak si to pedstavuje
bn prodn vda, nbr e prv tak jako tlo obsahuje dui, obsahuje tlo Zem
ducha.
V pvalech ivota, v boui in,
vlnm se nahoru a dol,
tkm sem a tam!
Zrozen a hrob,
vn moe,
stdav tkan
planouc ivot,
tak tvom na umcm tkalcovskm stavu asu,
a zpsobuji bostva ivouc at.
11

Je toton to, co ije v Zemi jako Duch Zem, s tm, co ije v ns jako n duch. Ale
Goethe l Fausta jet jako nezralho, jeho ducha nedokonalho. Od tohoto znamen
Ducha Zem se Faust mus jet odvrtit jako bzliv, v prachu se svjejc erv. Duch
Zem mu odpovd: Duchu se rovn, jej chpat zn, ne mn!
V Goethov dui ilo by snad jenom tuen ale pesto ilo urit poznn: e se
nesmme na dnm stupni ctit uspokojen, nbr musme usilovat po vym a vym
stupni, take si nikdy na dnm stupni nesmme ci, e jsme ji neho doshli, nbr
musme usilovat o dosaen stle vyho stupn. Svmi bedliv od jevu k jevu
provdnmi studiemi smuje Goethe nenavn k tmto tajemstvm, a nyn vidme, jak
Goethe roste.
Tho ducha, kterho si Faust zprvu pivolal, a o nm mohl ci, e je pli straliv,
tho ducha nechv Goethe Faustem oslovit tehdy, jakmile sm dosahuje vyho
stupn; po italsk cest; po cest, kterou jsem charakterizoval tak, e Goethe chtl
proniknout skrze celou produ a umn svm vlastnm zpsobem nazrn. Nyn je Faust
naladn stejn, jako samotn Goethe. Nyn stoj Faust ped stejnm duchem, kterho
nyn oslovuje takto:
Vzneen duchu, ty dals mi ve,
o jsem t prosil.
Nadarmo jsi tv svou mi neukzal v plamenech!
Dals mi svoji ndhernou produ za krlovstv,
slu vnmat ji a mt z n rozko.
Ne chladn asnoucch nvtv dovoluje jen,
dopls mi zt hluboce v jej tichou hru,
jak v srdce pteli.
Pedvd mi adu ivoucch bytost
a u mne, jak poznvat mm bratry
ve vzduchu a vod, v tichch houtinch.
A kdy boue v lese burc a zu,
smrk olbm pad, sousedn vtve
a sousedn kmeny drtc dol odr,
a ozvnou pdu temn, dut zadun hora,
pak k jeskyni mne vede bezpen,
ukazujc mi mne samotnho
a v m vlastn hrudi zjevuje se tajemstv.
A ist Luny tcha-li vzejde mi ped mm pohledem,
pak na bo skal a z vlhka houtin
se mhaj ony zjevy stbit, je ily kdys,
a utiuj psnou rozko dum.
Tu doshl Goethe a s nm Faust urit ve, kde nebylo teba se odvracet od onoho
ducha, jeho chtl dosci skokem. Tento duch se mu nyn pedstavuje v takov podob,
e mu ji nen zapoteb se od nho odvracet. Nyn poznv onoho ducha ve vem
ivoucm, ve vech ch prody v lese a vod, v tichm kei, v obrovitm smrku,
v boui a hromu. A to nejen zde. Stejn tak, jak se mu zjevuje venku ve velk prod,
tak stejn jej poznv i ve svm vlastnm srdci: Srdce mu odhaluje sv tajemstv.
12

Duchovn poznn Goetha pokroilo ji ponkud kupedu. Goethe si nedopv

dnho odpoinku, jen aby se dostal dle. Vidme pak, jak povzbuzovn Schillerem,
sna se, aby se nyn ponoil sm do sebe, zejmna v 90. letech 18. stolet. Tato lta mu
pinesla to, co mu umonilo, aby pekonval to, co ve svm duchovnm vdom dovedl
jen neurit charakterizovat e ve vem ije duch. Podailo se mu nyn, e mohl
uchopit ducha v konkrtn skutenosti. Ale Goethe jet poteboval mnoho ppravn
prce, ne se ctil bt schopen znzornit ivot lidskho ducha ve smyslu:
duchovn-duevn se me zrodit jen z duchovn-duevnho. Goethe vak nikdy
nepromekal dnou pleitost, aby hloubji pronikl do vci; o tom podv dkaz
mnoh dlo, kter ped dokonenm Fausta vytvoil; k jak vi dospl, to nm ukazuje
druh dl Fausta. Mnoz lid se ji od Goetha zaali odvracet, kdy pozorovali
v Pandoe, jak se no sm do sebe. Ba i dnes proijeme, e lid eknou: Prvn dl
Fausta, ano, ten je pln ivota, dch bezprostedn pirozenost; druh dl je ale
produktem Goethova st, pln symbol a vyumlkovanosti. Takov lid ani netu, jak
nekonen moudrost vz v tomto druhm dlu Fausta, ke ktermu tak bohat ivot
jako Goethv mohl dospt teprve na sklonku ivota, take toto dlo zanechv jako svj
testament. Proto tak chpeme, kdy Goethe o mnohch dlech, kter ji dchaj
faustovskm duchem, pipsal znm dky, znzorujc Fausta jako zpasc dui, dui,
do n vniklo nco novho. Poznvme to na nevoli, kterou vylv na ty, je nazvali
Fausta mncennou sltaninou pokroilho st. Goethe o nich k:
Tu vychvaluj Fausta
pokud se jim tak hod
pro vlastn sousta;
ten star Mick a Mack,
to by se jim lbilo;
mysl si ta lumpck sb,
e by bylo lpe,
kdyby m u tady nebylo.
Do tchto dk Goethe odv svoji mrzutou nladu, kterou pocioval vi tm lidem,
kte se domnvali, e m cenu jenom to, co vytvoil ve svch mladch letech; jsou to
lid, kte vak nechtj vystoupit k tomu, co Goethe vykonal prv ve svm nejzralejm
vku.
Kdy Goethe svho Fausta uvedl do ivota, kter ns bezprostedn obklopuje,
nechal jej prot onu podivuhodnou tragdii s Marktkou. Pozdji jej vede do takovho
ivota, kter se jev z vlastnho hlediska jako zevn velk svt: vede jej nejprve do svta
csaskho dvora. Tm chce Goethe ukzat, e Faust m nyn tak duchovn proniknout
do tajemstv tohoto svta. Pak ale m bt Faust ovem uveden do skutenho
duchovnho svta, do nadsmyslovho svta.
Hned na zatku druhho dlu vidme, jak Goethe obklopuje Fausta velijakmi
duchovnmi bytostmi. Tm chce vyjdit, e Faust nem bt veden jen do zevnho
fyzickho svta, nbr e Faust m tak prot nco, co me provat jen ten, jeho
duchovn zrak je oteven, jeho duchovn sluch se u vnmat. Proto nm Goethe ve
druhm dle ukazuje stupe za stupnm bytostnou podstatu lidsk due, lidskho
vvoje. Co m Faust provat? M provat poznatky nadsmyslovho svta. M bt
zasvcen do tajemstv nadsmyslovho svta. Kde je tento nadsmyslov svt?
13

Teprve tm, e bereme v vahu duchovn obsah Fausta, se nm teprve me

naskytnout urit monost abychom se zabvali otzkou Mefistofela, onoho ducha,
kter Fausta od samho potku doprovz, kter spoluinkuje pi vem, co Faust
podnik. Ale teprve ve druhm dle, kdy Faust m bt uveden do duchovnho svta,
vidme, jakou roli vlastn Mefistofeles hraje. Kdy Faust proil udlosti na csaskm
dvoe, zan vidt to, co ji nelze nalzt zde ve fyzickm svt: ducha Heleny, kter
ila ped staletmi. Ta m bt pro Fausta nalezena. Neme bt ovem nalezena ve
fyzickm svt. Faust mus proto sestoupit do duchovnho svta. K tomuto svtu vak
m kl Mefistofeles, sm tam vak neme vniknout! Me tento svt jen rozumov
popisovat. Mefistofeles me Faustovi ci jenom: Mus sestoupit dol, dalo by se tak
ci: Mus stoupat nahoru. Potom ji Mefistofeles popisuje tento duchovn svt, do
nho se m Faust ponoit, aby jej nadsmyslov poznal, aby v nm nael ducha, to
nesmrteln, vn, co zstalo z Heleny. Tu zaznv slovo, podivuhodn slovo: Matky;
k tmto Matkm m nyn Faust sestoupit.
Co jsou tyto Matky? Dalo by se mluvit o mnohm, po cel hodiny by se dalo hovoit
o tom, m-li se pesn charakterizovat to, co vlastn Matky jsou. Potebujeme zde jen
ci, e Matky pro duchovn vdu byly za vech dob tm, co lovk poznal, kdy se mu
otevel duchovn zrak. Pohl-li lovk do fyzickho svta, vid vechny pedmty, vci
jakoby uzaven v uritch mezch a hranicch. Vstoup-li do duchovnho svta, pichz
do neho, z eho povstaly vechny fyzick vci takovm zpsobem, jak vzchz z vody
led. Jako by ten, kdo nezn vodu, tvrdil, e tu nen nic jinho ne samotn led, e tento
led se zde z nieho nic vypn vzhru; stejn tak k ten, kdo nezn ducha, e existuj
jen fyzick vci. Nevid ducha, kter je skryt za fyzicko-smyslovmi vcmi, nevid ducha,
z nho povstv vechno smyslov-fyzick stejn tak, jako se led vytv z vody. Tam,
kde se nachz prazklad vech fyzickch vc, kter nen viditeln fyzickma oima,
tam jsou ony Matky. Mefistofeles je bytost, kter m pedstavovat onu rozumovost,
kter zn jen to, co je vytvoeno zevn v prostoru, kter sice v, e zde existuje duchovn
svt, kter vak neme sama do tohoto svta vkroit. Mefistofeles stoj zde vedle
Fausta stejnm zpsobem, jako kdyby se dnes vedle Fausta postavil njak
materialistick myslitel, kter by ekl: Ach, ty duchovn vdtore, ty theosofe, ty chce
pohlet do duchovnho svta? Vdy tam nenajde zhola nic, to ve je pouze vysnno!
To vechno peci nen nic! Tomuto materialistovi, kter chce pevn stavt na tom, co mu
zjevuje mikroskop, teleskop, kter ale ve, co le za fyzickmi jevy popr, tomu vol
duchovn badatel vstc: Ve tvm nic jak doufm naleznu ve!
Tak stoj materialistick myslitel oproti spiritulnmu lovku, kter douf najt ducha
prv tam, kde ten druh nevid nic. Na vky budou tyto dv mocnosti tvoit urit
protjky. A tak se od samho potku stav Mefistofeles proti Faustovi jako takov
duch, kter sice um dovst a k samm hranicm, kter vak neme pekroit tento
prh. Duchovn badatel ale nek, e materialistick vda to je nic, netvrd, e je
zbyten; nikoli, naopak k: Tato materialistick vda m k duchovnmu svtu kl
v ruce! Duchovn badatel sprvn ekne: Materialistickou vdu musme brt vn,
musme ji studovat; ona ns pivede tam, kde lze najt teprve pravdiv duchovn ivot
m vak jenom tento kl.
Pot Faust sestupuje do tto e Matek, do duchovnho svta; poda se mu vyvst
nahoru na povrch ducha Heleny. Ale Faust nen jet zral k tomu, aby skuten spojil
tohoto ducha se svou vlastn du. Proto dochz pak na jeviti k on scn, kde se
probouz ve Faustovi ve, kde smyslnou vn chce obejmout tento praobraz Heleny.
14

Proto je vren zpt. Tak se povede kadmu, kdo se chce pibliovat duchovnmu svtu
na zklad pouze svho vlastnho osobnho, egoistickho ctn. Zptn odraz ho
zashne stejn tak, jak zashl Fausta, kdy nahoru vynesl z e Matek ducha Heleny.
Faust mus jet dozrvat, mus nejdve dospt k poznn, jak skuten spolu souvis ti
lnky lidsk pirozenosti: nesmrteln duch, kter kr od ivota k ivotu, od vtlen ke
vtlen; tlo, kter se vyv mezi zrozenm a smrt; a due, kter stoj uvnit mezi
obma.
Faust m nyn poznvat, jak spolu souvisej tlo, due a duch. Tento praobraz Heleny,
ono nesmrteln, ono vn, co kr od vtlen ke vtlen, od jednoho ivota ke
druhmu to Faust ji hledal, ale nebyl k tomu zral. Nyn m Faust dozrvat, aby se
stal hoden toho, vstoupit skuten do duchovnho svta. S tmto se Faust musel
seznmit, aby poznal, jak ono nesmrteln pistupuje k lovku teprve tehdy, kdy se
lovk me opt vtlit do fyzickho byt v novm ivot mezi zrozenm a smrt. Proto
nm Goethe ukazuje, jak ije due mezi duchem a tlem, jak se stav mezi
nesmrtelnho ducha a tlo, stojc mezi zrozenm a smrt. To nm ukazuje Goethe ve
druhm dle Fausta.
Due je u Goetha skryta v onom podivuhodnm tvaru, o nm goethovt badatel
nedovedou mnoho ci, v nm vak, duchovn badatel, je jsou zkuen v tchto
vcech, poznvaj praobraz due. Nen to nic jinho ne podivuhodn tvar
homunkula, malho lovka. To je praobraz lidsk due. Co in tato due? Ona je
prostednkem mezi tlem a duchem; ona mus k sob pithnout elementrn prvky
tlesnosti ze vech prody, aby se s nimi mohla spojit. Teprve potom se me spojit
s nesmrtelnm duchem. Proto vidme, jak je tento Faust veden homunkulem
v Klasick Valpurin noci a k prodnm filosofm Anaxagorovi a Thaletovi, kte
pemlej, jak povstv proda a ve ivouc.
Tu se nm ukazuje ona pravdiv nauka o vvoji, kter sah zpt do minulosti a tam,
kde prazklad lidskho vvoje ji netvo nco zveckho, nbr nco duevnho, co si
nasbr z prody potebn prvky, aby z nich pozvolna budovalo dle fyzick tlo. Proto
je homunkulovi dna nsledujc rada: mus zanat od nejspodnj e, abys mohl
vystupovat k vym a vym. Nejdve je lidsk due odkzna na minerln i.
Potom mus homunkulus projt rostlinnou . Je zde nsledujc zzran krsn
vraz, kterm se m naznait tento prchod svtem rostlin, skrze onu avnatou zele,
kdy homunkulus k: tak se to zelen. Tu sbr lidsk due vechny prvky
prodnch , aby vystupovala nahoru. Je vslovn eeno: A a k lovku m jet
as. Pak vidme, jak pistupuje duch lsky Ers, kdy si due ze vech prody
utvoila sv tlo. Nyn dochz ke spojen s duchem. Tlo, due a duch se sjednotili.
Due homunkula, organizovan jako tlo, se zde spojila s duchem Heleny. Proto se
nm ve tetm jednn druhho dlu me Helena pedstavit jako ivouc bytost. Vidme
jakm umlecko-bsnickm zpsobem je do druhho dlu Fausta vtajena nauka
o znovuvtlovn. Nikoli jen tak beze veho se lovk me spojit s Helenou, nikoli
njakou boulivou vnivost lze doshnout onoho splynut s Helenou, nbr jenom tm,
e skuten proije tajemstv byt, e proije urit skuten znovuvtlen.
Goethe to jet ve smyslu sv doby nemohl vyslovit tak jasn, jak to dnes meme
my; nemohl jet vyslovit tuto ideu optovnch pozemskch ivot. Ale on to mohl
bsnicky utajit takovm zpsobem, jak to vloil do druhho dlu svho Fausta. Proto
mohl Eckermannovi ci: Napsal jsem svho Fausta tak, aby se hodil pro divadlo; aby
urit obrazy, kter podv, upoutaly zevn smyslov toho, kdo je chce jen takto zevn
15

smyslov vidt. Zasvcenmu je ale zejm, e do tohoto druhho dlu je vtajeno to

nejhlub. Tak poukazuje Goethe vslovn na to, e v tto bsni meme nalzt jeho
ivotn a duchovn nzor. A nyn i chpeme, e Goethe chtl v tomto optovnm spojen
Fausta s Helenou znzornit to, co je skutenou, na pravd zaloenou mystikou.
Faust se spojuje s duchovnm svtem. Tu nepovstv njak obyejn dt, tu
povstv Euforion, kter je zrovna tak pravdiv jako poetick. Euforion nm stejn
pravdiv pedstavuje prv to, co v na dui obivne, spoj-li se s duchovnm svtem;
vnikne-li due do tajemstv duchovnho svta, pak nastv pro dui vvojov okamik,
kter m pro ni nesmrn hlubok vznam. Ne tato due pokrauje dle, doshne toho,
e na krtk okamiky nastv spojen s duchovnmi svty; due v na zcela krtk
okamik, co je duchovn svt. Potom je tomu tak, jakoby se na zklad duchovnho
poznn zrodilo duchovn dt. Potom se vak opt dostavuj v ivot okamiky, e se
zd, e nm toto duchovn dt miz v duchovnm svt. Musme to uchopit pln srdcem,
abychom proili jakoby v citovm doznvn, jak Euforion, toto duchovn dt mysticky
zaloenho lovka, pes vechnu bsnickou ivouc pravdu, nyn kles dol do
duchovnho svta, do nho Faust neme jet zcela vstoupit; my vak pi tom tak
provme, jak toto duchovn dt s sebou thne dol do tohoto duchovnho svta
jet nco jinho. Pro duchovnho badatele hledajcho ducha, dostav se urit
zitek, kdy udeila pro nai dui hodina, v n prov svj sprvn vztah
k duchovnmu svtu, a kdy se dostav ono poznn v podob dtte zrozenho
z manelstv tto due s duchovnm svtem. Potom to tato due prov tak hluboce, e
se j zd, jakoby klesala do vednosti, jakoby j toto duchovn dt odnelo s sebou to
nejlep, co je v ns. Nae vlastn due m pocit, jakoby ona sama zanikala a ubrala se
se svm dttem do duchovnho svta. Po takovm zitku ctme doznvat duchovn
pronen slvka Euforiona, kter kles dol a pitom vol z temn hlubiny: Matko!,
neopoutj mne v temn i podsvt! Tento hlas zn prav mystik, hlas, kterm vol
duchovn dt po na dui jako po sv matce.
Ale tato due mus dle. Mus se odpoutat od veho, co podlh osobn vni.
Neosobn mus dokzat oddat se duchovnmu svtu. Pokud v ns zstv jet zbytek
njak zitnosti, svvole, nememe duchovn svt uchopit. Tento duchovn svt
meme uchopit teprve tehdy, kdy z ns odpadlo vechno osobn, co mus ustoupit
nemu vymu, co nle duchovnmu svtu. Pak teprve meme skuten trvale
vstoupit do duchovnho svta. Ale i potom dochz jet k rznm okamikm,
podobnm tm, jak jsme proili, kdy jsme byli vreni zpt do fyzickho svta; dochz
k takovm momentm, kter nm na dlouhou dobu odnmaj vechnu mystiku. Jsou to
ony okamiky, o nich si musme ci: Ano, i kdy jsme ji vechno pekonali, jako
zitnost a svvoli, pesto v ns zbylo jet to i ono jako ve Faustovi, kdy pronel tato
slova:
Na svobodn zemi tu stojm,
chci jen pracovat,
prod ve odat,
jen bt inn pro
blaho druhch!
Tak daleko ale jet nedospl. Pi pohledu na chi Filmna a Baukis vnm, e mu
nco kaz tento jeho pohled; tm podv dkaz o tom, e nen prost jet onoho
16

egoismu, kdy prov poten nad takovm pohledem. Chce nesobecky pracovat pro
druh, dt lidem pdu vyrvanou moi; neme vak jet snet to, co mu tento
pohled ru, co mu pek tuto chi Filmna a Baukis. Tu se k nmu nco bl,
jet jednou jaksi Duch Zla. Che je pohlcena porem. A nyn se ped Faustem
objev nco, co se uke kadmu lovku, kter prodlv vvoj: Starost, kter
pistupuje ke kadmu, kdo m v sob jet zitn sklony, a kter lovku brn
vystoupit do duchovnho svta. Tu stoj ona, Starost stoj ped nmi; poznvme ji
v jej prav podob; je vak nm, co ns me vst k tm nejvym stupm
skutenho duchovnho poznn. Tm vak nem bt podvn nvod, aby se proto
lovk odcizoval tomuto svtu, aby se snad neptelsky choval vi tomuto svtu,
naprosto ne; nbr m bt tmto poukzno na to, jak lovk v tomto svt mus poznat
to, co jej jet pout k tomuto svtu.
V moudrm sebepoznn nechv lovk pedstoupit Starost ped sebe, aby se
osvobodil od veho toho, co je v ns jako sobectv spjato s touto Starost, nikoli snad
abychom se zbavili tto Starosti sam. To je znzornno tm, kdy Starost k, e
k nm proklouzne i klovou drkou. Kdy lovk poznv tuto Starost a to nejen tak,
e ji pociuje, nbr u-li se ji trpliv snet, pak doshne onoho vvojovho stupn,
kter mu otvr duchovn zrak. To se nm znzoruje tm, e Faust ve vysokm vku
oslepne, neme ji fyzicko-smyslov vidt, ale za to se mu otevr nov pohled do
duchovnho svta. Noc se zd hloubji, hluboko sem pronikat, jedin v nitru z jasn
svtlo, k Faust. Temno se rozprostr v zevnm svt, ale uvnit zaz svtlo, svtlo,
kter nm dovede osvtlit svt, v nm due prodlv mezi smrt a novm zrozenm
v i Matek. Teprve nyn me Faust nastoupit svou dal pou do duchovnho svta,
kter je tak krsn vylena v onom Nanebevzet Fausta.
Pak me Goethe shrnout do celku to, co se stalo z Fausta, ponaje tucm
usilovnm onoho lovka, kter si zouf nad vdeckost a znechucen se od n odvrac;
co se stalo s tmto lovkem od prvnho stupn jeho vvoje a k nejvymu
duchovnmu poznn. Goethe to me nyn shrnout v onom mystickm chru, kter ji
svm nzvem naznauje to, co m bt vyjdeno jako hlub vznam tmito krsnmi
zvrenmi slovy. V tomto mystickm chru m bt obraznm zpsobem v mlo
slovech jet jednou shrnuto v celek to, co nm podv kl ke vem svtovm
tajemstvm: Ve pomjiv je jen obrazem nepomjivho. To, co me n fyzick zrak
vidt, je jen obrazem, podobenstvm pro nco ist duchovnho, nesmrtelnho, o em
chtl Goethe ukzat, e kdo tam vstoup, zskv si poznn o znovuvtlovn. Goethe
tm chtl konen znzornit jedno: e kdy lovk vstoup do e ducha, pak ve to, co
zde ve fyzickm svt je tuenm a nadj, je tam skutenou pravdou. To, po em
lovk usilovn tou ve fyzickm svt, stv se dosaitelnou monost v duchovnm
svt.
Mohlo by to vypadat tm jako pedantsk, malichern puntikstv, uvdm-li zde
nco, co musme vdt, mme-li tmto zvrenm slovm porozumt.
Goethe mluvil ve vysokm st ji ponkud nezeteln, ponvad byl bezzub.
Diktoval druh dl svho Fausta psai. Ponvad v Goethov vslovnosti zaznvalo
stle jet nco z frankfurtskho ne, znla mnoh slova a hlsky dosti nezeteln.
Takovm zpsobem dolo k tomu, e psa nkdy napsal msto sprvnho ch
nesprn g. Tak bylo kup. msto sprvnho slova Erreichnis (dosaen, doclen)
napsno nesprvn Ereignis (udlost, phoda). Vude, ve vech vydnch Goetha
najdete napsno Ereignis. Goethe, kdy diktoval zvren slova Fausta, vak kal
17

Erreichnis. Tak mlo dokou badatel, kte se zabvaj Goethem vniknout do

skutenho smyslu. To, co je nedosaiteln ve fyzickm svt, stv se prv
v duchovnm svt dosaiteln. Nco, co nelze ani popisovat ve fyzickm svt, to se
stv v duchovnm svt naprostou skutenost. Tam se to stv ivoucm inem.
A konen provme nco velkolepho, co Goethe mohl vyjdit v zvrench
slovech druhho dlu Fausta. Vn enstv, oh, bylo by velikm prohekem vi
Goethovi, kdybychom ekli, e by Goethe tmito slovy mnil ensk pohlav. Goethe tm
mnil onu nesmrnou hloubku, kterou nm pedstavuje lidsk due s ohledem na urit
tajemstv svta, to, co v lovku vn tou, co spov ve skrytu lovka: vn
enstv, kter lidskou dui thne nahoru k nemu vn nesmrtelnmu, k tto vn
moudrosti a co se oddv tomu, co je vn mustv. Vn enstv thne ns
vzhru k tomu, co je vn mustv. Nevztahuje se to snad na nco enskho
v obyejnm smyslu slova. Proto musme hledat toto vn enstv prv tak v kadm
mui jako v kad en; ono vn enstv, kter usiluje k vnmu mustv v kosmu,
aby se s nm spojilo, aby se s nm spojilo v jednotu, kter tk a psob ve svt jako ono
bosko-duchovn, po kterm Faust tak usilovn tou.
Toto tajemstv lovka vech dob, o kter Faust usiluje od samho zatku, toto
tajemstv, ke ktermu ns v modernm smyslu vede duchovn vda, to vyjaduje Goethe
obraznm a monumentlnm zpsobem v onch krsnch slovech na konci druhho dlu
Fausta, kde je nm toto tajemstv pedvdno tmto mystickm sborem duch, kde
tento chorus mysticus pje: e vechno fyzick, co ns obklopuje v tomto svt
zevnch smysl, je jenom mjou, iluz, pouhm pmrem, obrazem-podobenstvm
duchovna. Toto duchovno spatme tehdy, pronikneme-li skrze tento zvoj, za kterm se
skrv. V tomto duchovnu pak vidme jako dosaiteln to, co zde na Zemi dosaiteln
nen. Vidme to, co je nepopsateln rozumem vzanm na zevn smysly; vidme, e se
to stv skutkem, ke ktermu dochz tehdy, kdy se duch lovka spojil s duchovnm
svtem: Nepopsateln, je zde skutenost! Vidme pak nsledujc vznamnou udlost:
e lidsk due se spojuje, e se sjednocuje s tmto vnm mustvm onoho velkho
svta, kter tento svt svm ivotem pronik a protkv. Toto je ono velk tajemstv,
kter Goethe vyjaduje slovy:
Ve pomjiv
je jen podobenstvm;
ve nedosaiteln zde
je tam mono doshnout!
Co popsat nelze zde,
je tam ji vykonno;
k vnmu enstv
spjeme v!
Goethe si me nyn ci: Nyn jsem dokonil svoje ivotn dlo! Je nyn vlastn
lhostejn, co ve zbvajcm ase, pokud budu jet t, na Zemi vykonm! Goethe
zapeetil svj druh dl Fausta a teprve po jeho smrti bylo toto jeho dlo pedno
lidstvu; a toto lidstvo bude muset dt dohromady veker sv duchovn vdn, aby
vniklo do tajemstv, kter je vbsnno do tohoto mocnho dla.
Jen v uritm obrysu jsem dnes z toho mohl nco podat. Po cel hodiny a tdny by
mohl lovk vemi prostedky moudrosti vnet svtlo do toho, co Goethe zanechal
18

lidstvu jako svj testament! K toto lidstvo stle vc a vce otvr tuto zv! Nech pad
pee za peet, m vce budou lid mt vli vniknout do tajemstv skrytho v tomto
druhm dlu! Onm hlasy tch, kte kaj: Vdy vy zde hledte nco, co ani Goethe
samotn do tohoto dla nevloil! Lid, kte takto mluv, neznaj hlubiny Goethovy due.
Tyto hlubiny poznvaj jedin ti, kte vid v tomto dle to nejvy. V tom, co spov
v tzv. mystickm sboru, kter obsahuje mnoh vahy, kter ns vedou do duchovna.

19

II.
VZTAH GOETHOVA FAUSTA KE GOETHOVI

Protoe se z dvod onemocnn pan Wandrey vae pednky o Faustovi nemohly

konat po dobu tohoto berlnskho setkvn, chtl bych dnenho rna udlat
o Goethov Faustu nkolik nesouvislch a spe jakoby nhodn sestavench
poznmek. Pednel jsem asto o Faustovi a doufm, e tak pece jednou dojde
v menm spise k sestaven toho, co bylo eeno v rznch pednkch. Faustovsk
tma je na jedn stran mimodn obshl, na druh stran mimodn obtn;
obtn z toho dvodu, e asi nemnoho bsnickch dl je v tak zvltnm vztahu ke
svmu bsnkovi, jako Goethv Faust ke Goethovi. Sta, abychom zvili jen vnj
skutenost, e Goethe pinesl s sebou do Vmaru uritou prvn podobu bsn
o Faustovi; tu ve Vmaru v pomrn velmi krtkm ase jen trochu doplnil a propracoval
a pak mohl pedtat. Byla vydna na konci 19. stolet; nalezena byla v opise, kter m
mlo vkusn jmno Goethv Urfaust (Prafaust). Tm mme vlastn ped sebou
postavu Fausta, kterou ml Goethe u velmi brzy. Mme tedy ped sebou podobu bsn
o Faustovi; Goethe roku 1790 uveejnil na zklad uritch pocit Fragment
o Faustovi. km ovem na zklad uritch pocit, protoe se skutenost, e jej
Goethe uveejnil, uvdla do souvislosti s tm, e Goethe vlastn pochyboval o tom, zda
tuto bse o Faustovi tenkrt dokon. Jednalo se tedy o to, aby se zbavil toho, co si a
do t doby myslel, ponvad vbec nevidl monost v tom pokraovat. Pak mme onu
formu, ve kter byl Faust potkem 19. stolet uveejnn. To je piblin n dnen
prvn dl s Vnovnm, s Prologem v nebi a tak dle. Nen to ale ve, nebo u
tenkrt byla hotova Scna s Helenou, kter dnes figuruje jako tet jednn druhho
dlu, take v dob, kdy Goethe u ml tuto podobu Fausta ve svch pocitech
a mylenkch iv ml souvislost tto Faustovy postavy s postavou Heleny. A pak se
Goethe roku 1824 ve vku ptasedmdesti let energicky pout do zakonen druhho
dlu a dokonuje bse, kter pak jm byla po jeho smrti zanechna jako zv.
Mme tedy ped sebou bse, kter nejen doprovzela Goetha po jeho cel ivot, na
n nejen tvoil po cel svj ivot, ale kter neustle mnila svou celou vnitn stavbu,
obsah, formu, pojet, vbec vechno v prbhu asu. Musme vzt v vahu, e Goethe
se prv v tomto Faustovi ukazuje jako jeden z nejopravdovjch bsnk, kter
nachzme ve svtov literatue. U Fausta mu toti nikdy nelo o to, aby dal na venek
nco krsnho nebo dokonalho, ale aby dval stle to, co mohl dt z nejhlub,
nejvnitnj poctivosti; nelen dt to, co due prv zachytila jako pravdu. Uvme-li
navc, jakm silm byl zrove proniknut tento Goethv ivot, pak meme sledovat, e
tento Goethv ivot se desetilet za desetiletm stle vyvj, pozved; v souvislosti
s tm, jak Goethe mysl nov, poznv, navazuje vztahy k novm svtm, tak
poznvme dleitost toho, e Goethe nechal neustle vnikat do bsn o Faustovi to,
co v nm ilo. Tak se toti mohlo stt, e jemu sammu se jeho Faust zdl tu a tam
opravdu pochybn, kdy se pozdji pustil do toho, co napsal ped desetiletmi. Mezitm
se ale vyvjel. A nyn pokrauje v tom, co vytvoil ped lety.
20

Abychom se pomoc Fausta podvali trochu do Goethovy due, musme vzt v vah
jednu vc. Vezmete-li to, co vylo pod nzvem Urfaust, tak v tom mte nco, o em
meme ci: je to asi to, co Goethe pinesl do Vmaru a co v prvnch vmarskch letech
upravil. Je to nco, co by se mohlo nazvat bse mladho nadanho bsnka, kter
vak z toho, co vlastn spovalo v jeho dui, jet nemohl mnoho pro sebe sama ze
sv due dostat. V tto podob Fausta chybj toti jet vechny souvislosti, kter by
byl Goethe ve svm pozdjm ivot nazval souvislosti s duchovnm svtem. Jsou tu
vlastn jen vnj, zcela realistick lidsk scny, kter mohly bt pojaty Goethovou
mladost. Je samozejm, e lid, kte chtj zstat cel svj ivot u takovho vztahu
k duchovnmu svtu, a kte nechtj vvoj, pokrok u Goetha, nachzej rozpory. O nich
Goethe kal:
Tu chvl Fausta,
a co jet jinak
v mch spisech zn
v jejich prospch.
Star skopiiny (Mick a Mack)
to je velmi bav;
ta holota mysl
e u j nejsou.
Ale vezmme v vahu Goethovu situaci, vezmme tu vc v vahu s pohledem na
Goethovu dui. Meme se zastavit v dob, kdy Goethe prodlv v Itlii, kdy je v m,
tedy ve druh polovin pedposlednho desetilet 18. stolet (1787-1788). Co se udlo od
t doby, kdy Goethe napsal to, co je te shromdno v Urfaustovi, co se udlo
v Goethov dui a do doby, kdy prodlval v Itlii, kdy ji uznal za nejvhodnj
umleckou formu, kterou podal v Tassovi, v Ifignii. Uvdomte si, co to znamen, e
je to tat osobnost, kter na jedn stran u napsala podivuhodnho, chaotickho
Gtze von Berlichingen v jeho prvn podob a pak bjen v sob uzavenou formu
v Tassovi a Ifignii. Je to tent lovk. Z vnitnch dvod se bude jednou pozdji
moci prokzat, kdy u se nebude vdt, e tato dla jsou od tho bsnka, e je
nemon, aby tyto vci mohl napsat tent bsnk. Meme ci, e v Goethovi samm
u vzeli v pravm slova smyslu rozlin lid. Goethe roku 1775 byl v Goethovi pekonn
a roku 1788 to byl onen Goethe, kter ve Villa Borghese v m psal arodjnickou
kuchyni a ndhernou scnu Vzneen duchu, ty dals mi ve, o jsem t prosil. Je
hluboce vznamnou skutenost pro poznn Goethovy due, e ped Goethovm
duchem vyvstvaj obrazy Urfausta, kter tenkrt napsal v mladistvm titanismu, open
o tehdej duchovn proudy, z te nlady, z n tak vznikl Gtz von Berlichingen.
Tent Goethe se ct v m nucen vnst do svho pojet mr a harmonii, opt uvst
star postavy. Mus opt poctiv a upmn k Faustovi pipojit nco ze sv
souasnosti, snait se Fausta samho vst dl, stejn jako dospl dle i on sm. Byla
to velmi obtn situace. Dvj doba u tu nen, ale byla ped Goethem jako
bsnkem. Byl by musel znovu napsat, co do t doby napsal; ml toti ped sebou nco,
co ped nm opravdu bylo, jako kdyby ve tyiceti letech ml ped sebou svou podobu
v sedmncti, ptadvaceti, ticeti letech a tak dle; jako kdyby to byl ml vechno ped
sebou. A opt, kdyby byl pepracoval celho Fausta, nebyl by pravdiv, nebo by nebyl
vyjdil nladu, kter v nm byla, kdy se prv zajmal o tyto scny. To vechno dl
21

bse o Faustovi tak nesmrn dleitou a tak nevhodnou pro malomctv, kter
v ivot nachzme. Ale jet nco tkv v Goethovi, kdy psal arodjnickou kuchyni
a scnu Vzneen duchu, jet nco.
Co u tehdy vstoupilo ped Goetha? Goethe se vm, co spovalo v jeho dui, piblil
tvrtmu poatlantskmu kulturnmu obdob, ecko-latinsk dob. Je pln naden pro toto
tvrt poatlantsk kulturn obdob. Psal tehdy z Itlie: Domnvm se, e jsem na stop
zkonitostem eckho umn. Umlci postupovali podle tch zkon, podle nich
postupuje proda sama. Kdy se hluboce zaetl do Spinozy, aby nael Boha
v prod, je ped nm, kdy stoj v Itlii ped umleckmi dly; to, co se mu objevuje
jako umn, kdy ekl: Zde je nutnost, zde je Bh. Ctil se bt postaven vi tomu, co
do sebe nasl na severu z kultury, do n v podstat zasahovalo to, co bylo prvnmi
rannmi ervnky ptho poatlantskho kulturnho obdob; nech se z toho, co se tu
vynoovalo v podivuhodnch dobch soumraku stedovku mnoh jev leckomu
zvltn o zvltn ve v bla, o legendch a co tu vechno ilo od 13. a do 17.
stolet, co m co dlat se vznikem povsti o Faustovi to souvis s kulturnm obdobm,
kter vystdalo opt ecko-latinskou dobu. A te stoj zcela podivuhodnm zpsobem
dokonalost lovka v tto ecko-latinsk dob. Byla to dokonalost, kter byla zpsobena
tm, e tomuto kulturnmu obdob, kter je stedem poatlantsk doby, pedchzej ti
obdob, kter se pozdji uritm zpsobem opakuj, e toto tvrt obdob vak je
stedem, titm poatlantsk doby, e lovk tenkrt dospl a k nejzazmu bodu ve
fyzickm svt. Proto ta uzavenost, klidn dokonal umn. Prv to na Goetha udlalo
takov dojem. Ctil: m-li takov umleck dlo ped sebou, nepotebuje vychzet do
prostoru, do vnjku; vechno vplynulo do umleckho dla. Toto vplynut do formy, do
onoho jak, bylo tm, co ho obzvlt uchvtilo.
Na severu se setkal s tm, co on sm druhou strnkou sv bytosti tak nesmrn
miloval v dvj dob. Vezmme njak gotick dm nebo umn Drerovo,
Holbeinovo a tak dle. Tu mme to, co pipravuje pt obdob. Umleck dla nejsou
uzavena. Mus se hledat to, co je v umleckm dle. eck chrm je uzaven, tak
uzaven, e tu nepotebuje bt dn lovk. Gotick dm je pln teprve kdy v nm
jsou zbon lid. A do padku mme v ecku stle ve vnj form duchovno. Ale ve
form Drerov mme vude sil jt hloubji ne to, co vyjaduje vnj forma. Formy
jsou v eckm smyslu mnohdy nehezk, protoe se tu chce vyjdit mon vle. Goethe
byl v mld stoupencem tohoto umn, shakespearovskho umn, kter je protikladem
eckho umn. To, co je zde v Goethov dui postaveno proti sob jako dva si
odporujc prvky, by sotva vyvolalo v jin dui takov vnitn pozdvien. Goethe toti
nechtl nic menho, ne se vm s m se bezprostedn setkval ve vnjm svt
mt zrove nadsmyslov svt, duchovno. Nepatil zrovna k lidem, kte byli spokojeni
s vnj formou, ale k tm, kte si vnj formy, kterou vidl v ecko-latinskm umn,
tolik vili, ponvad s formou bylo dno zrove ono nadsmyslov. Forma sama byla
tmto nadsmyslovm svtem. To, co existuje v prod, s m se jinak setkval ve svt,
byla u pro Goetha mja, velk iluze; vude byla mja, tato velk iluze. Ale od umn
poadoval, aby doprosted mji postavilo nco pravho, eck chrm, eckho boha,
kter je z nadsmyslovho hlediska to prav. Tak Goethe zn po pravd svta
nadsmyslovho ve svt smyslovm. zn po ecko-latinskm umn proto, e chtl
postavit do e mji umn e pravdy. Vechno nepravdiv mlo bt z umn
odstranno.
22

Ale na druh stran vidl, jak je takov umleck poadavek nebezpen. Na zklad
duchovn vdy rozumme tomu, pro je nebezpen. Ponvad kad umleck forma
je vzan na urit obdob, proto se neme znovu vynoit pozdji. Tak existovalo nco,
co nle ke tvrtmu obdob, nikoli vak k ptmu. Zde se museli lid zamit na ono
nadsmyslov, kter se neme vyjdit ve form. Byl to dl lidstva, bt na n
zameno. Proto ono odpoutvn se v severskch kulturch od veho vnjho,
podivuhodn zen duchovna ve vem. Pokud kal si Goethe se o tchto vcech
pouze hovo Goethe si to kal u, kdy sedl ve Villa Borghese pokud se hovo, jak
jsem to dlval ve svm mld, vlastn lovk nem pravdu. Ve vnj ei je frze
nevyhnuteln potud, pokud nen proskl vnitnm duevnm bytm. Goethovi pipadalo
vechno, co do t doby vytvoil, jako nco nepravdivho vi plnu, kter ml nyn
postavit pravdu do mji v umn. Tak v nm vznikla touha penst do nov doby to, co
v kadm obdob me dle t. Dobe to pochopte. e ano, je to peneseno nevdom,
nebo kad obdob stav na dvjm. Nevdom ilo dle tvrt obdob v ptm
kulturnm obdob. To ve ilo jako touha v Goethovi. Jak to sem dostaneme vdom, jak
se me to, co tenkrt ilo a m vcnou hodnotu, nechat pevst sem? Jak by se to, co
ilo v ecko-latinsk kultue, vyjmalo, kdyby to lid mohli vdom penst do svho
vdom? To bylo nco, co ilo v Goethov dui: Jak by se musel vyjmat lovk, kter by
zcela il v ecko-latinsk dob, a kter by nyn vdom penesl sv vdom do pozdj
doby? Tm se ozval v Goethov dui opravdu hloubji se pro tehdej dobu ozvat
nemohl cel problm reinkarnace, znovuvtlen; ozval se tak, e se ptal, jak by se
mohlo dospt k vdommu penesen kulturnch obsah do pozdjch? ilo to v nm
tak, e nevdl, jak se toho dotknout ve vlastn dui. V podvdom due bylo to, co
petvoilo vlastn dui tak, e v pechodu ze tvrtho do ptho obdob mohla vystoupit
tak podivuhodn postava jako Faust.
Faust skuten il, je zapsn v matrice heidelbergsk univerzity. Jak to byla vlastn
postava? Byl v uritm smyslu Nostradamovm souasnkem. Byl lovkem, kter
v uritm ohledu pocioval touhu to, co te mus bt vyneseno ze skrytch duevnch
hlubin, vynst vce mn vdom. Tet kulturn epocha mus bt opt vynesena.
Faustovm osudem je, opt vynst tuto tet kulturn epochu. Oprvnnost takovho
ducha vedle toho, kter vznikl jako idel v Goethov dui oprvnnost takovho
modernho ducha ml Goethe neustle ped oima. Nikdy nepochyboval, e tento
modern duch ml v jeho dui oprvnnost vedle idelu lovka ecko-latinsk doby. Ale
nyn si ekl: Tento duch se mus ponoit do vlastnch duevnch hlubin, mus se seznmit
se vm, co roztp lovka, jestlie vstoup do vych svt. Sotva lovk pijde ke
Strci prahu, to Goethe ctil, vystoup mu vstc ihned mnostv postav. Tak se stal
Faust pro Goetha nanejv pochybnou postavou, ale takovou, se kterou se nemohl
minout. Jak je duch, kterho jsem penesl ze tvrtho kulturnho obdob, oprvnn
obsaen v duchu na pechodu k ptmu kulturnmu obdob? Je obsaen tak, e do
sil mus zasahovat vechna nebezpe, kter potkvaj lovka, kdy mj Strce
prahu a vstupuje do nadsmyslovch svt. e Faust vstupuje do nadsmyslovch svt,
vysvt z jeho touhy, z jeho citov vahy. S tm byl Goethe obeznmen od zatku, ale
teprve postupn se seznmil s nebezpemi, kter tenkrt jet existovala; dnes u
nikoli, nebo pomoc nvod, jak jsou zachyceny v knize O poznvn vych svt se
jim lze vyhnout. Faustovi vak jet hrozilo nebezpe. Zpsob, jakm Faust pichz do
nadsmyslovch svt, je takov, e souasn se vznikem uritho imaginativnho
poznn mus nastvat rozncovn nzkho ivota vn. Ob vci nelze oddlit,
23

jestlie se lovk nevyd sprvnou duchovn stezkou. e nelze tyto vci od sebe oddlit,
to si mete pest i u Blavatsk. k, e lovk m jen pozorovat, jak se zmn karma
toho, kdo chce proniknout do duchovnch svt, jak me svmu okol pivodit netst,
nepjde-li sprvnm zpsobem do vych svt, jak nad svm celm okolm kruhy,
kter vychzej z impuls, kter jsou v nm. Pro to se tak ms do vych svt vlastn
pudy a vn; lovka obklopuj svtov postavy.
Tyto skuten hledae ducha si musel Goethe postavit ped dui, protoe byl
pesvden, e m tuen o absolutn pravd ecko-latinsk kultury. Tohoto hledae
ducha kulturnho ptho obdob se vemi jeho potemi si musel postavit ped dui. Co
obklopuje takovho lovka, do jakch nebezpe se takov lovk dostv? V celm
smyslovm svt nen nic, co je shodn s tm, co takov lovk prov. Tu mus
vstoupit do duchovnho svta. Ale mus se pedevm vdt, jak se od smyslovho svta
odliuje to, co takov lovk prov. Proto ona arodjnick kuchyn; Goethe toti
chtl ukzat cel nadsmyslov prosted, do nho musel Faust vstoupit, protoe se
muselo ukzat, jak se nadsmyslov svty projevuj u vech pin, o nich jsme hovoili.
Musme tuto arodjnickou kuchyni brt zcela jako soust duchovnho svta tedy
vcn popis, jak se vci opravdu poznvaj jasnozivm vdomm. Tak je nadsmyslov
svt neobyejn vcn len, kdy je popisovno cel ven lidskch vn pi tenkrt
jet hroznm vstupu do duchovnho svta. Ve, co se tu naskt jako ven vn,
zrcadl se tu v opicch, kter maj jmna Mosk koka a Mosk kocour, zrcadl se ve
vem, co je vcn vyleno v arodjnick kuchyni.
Goethe m vak touhu pivst Fausta k pravd, nikoli k tomuto svtu nepravdivho.
Je to svt, kter je sice absolutn pravdiv ve skutenosti, ale svt, kter je iluz jet
vce, ne je obyejn smyslov svt mjou pro smysly. Goethe se tak mus snait dostat
se k pravd. Tu mus popsat, jak vnj svt, k nmu pat Mefistofeles, obklopuje
nadsmyslov, kter je popsn v arodjnick kuchyni. Goethe chce ukzat, e Faust
piel ze svta, z nho me Mefistofeles pijmat sv podnty. Pedstavte si lovka
postavenho do nadsmyslovho svta tak, jako Faust do arodjnick kuchyn, kdy
se u v tomto svt neme vyznat; pak nemohou souhlasit ani obyejn zkony
selnho systmu. Na duchaplnm vkladu arodjnick nsobilky nezle, mus se
ctit, co to znamen, reln stt proti tomu, co je napsno v arodjnick nsobilce:
Ty mus chpat!
Z jedn udlej devt
a dva nech jt,
a ti srovnej,
tak jsi bohat.
Ztra tyi!
Z pti a esti,
tak k arodjnice,
udlej sedm a osm,
tak je dokonno!
A devt je jedna,
a deset nen nic.
To je arodjnick nsobilka.

24

Jedn se o to, vt se do due lovka, kter se nhle vid v tomto svt, kde je
vechno jin, kdy poznal obyejn seln systm. Vykldme-li tyto vci vce mn
duchapln, kodme bsni, protoe pak mme zdn, jako kdyby se tak sm bsnk
vyjadoval obrazn. Nikoli, ped bsnkem stla situace iv. Kdo nazv Goetha
symbolikem, abstraktnm myslitelem, ten ukazuje, e neme pochopit to vznamn
a skutenost tto situace. Co se muselo Faustovi stt, kdy nechtl zkazit svou vlastn
karmu a karmu svho okol, jako napklad Marktky? Byla dalek cesta od tohoto
Fausta a k tomu, kter z nzoru tvrt kulturn epochy pron slova: , z lidskho
srdce vznikaj imaginace, kter zapltaj cel svt do iluze:
Vzneen duchu, ty dals mi, dals mi ve,
o jsem t prosil.
Nadarmo jsi tv svou mi neukzal v plamenech!
Dal jsi mi ndhernou produ za krlovstv,
slu vnmat ji a mt z n rozko.
Dovoluje mi jen ne studen asnouc nvtvu,
dopv mi do jejch hlubokch ader
jako do hrudi ptele zt.
Vede adu ivch
kolem mne, a u mne m bratry
poznvat v tichm mlzov, ve vzduchu, ve vod.
A kdy boue v lese hu a dun,
kltc sousedn vtve obrovitch smrk
a drtc sousedn kmeny,
a jejich pdem dut hm hora,
pak m vede k bezpen jeskyni,
ukazujce mne mn sammu, a m vlastn hrudi
tajemn, hlubok zzraky se otevraj.
To je onen Faust, kter mluv s prodou, kdy se jeho imaginativn svt spojuje s tm,
co tu je jako mja neboli iluze, kter je jin ne ten, jemu me Mefistofeles tak
zvltn ci:
Jak jsi uboh pozemsk synu,
provat svj ivot beze mne?
Z haraburd imaginace
jsem t pece lil dlouhou dobu.
m ho lil? Tm, e ho uvedl do nadsmyslovho svta. Avak Faust nem bt len
tmto zpsobem z imaginace, ale tak, e pozn imaginaci jako pln obepnajc velkou
mju, iluzi. To je nutn k tomu, aby mohl Faust ci:
A kdy boue v lese hu a skpe,
kltc vedlej vtve obrovskch smrk
a sr drtc vedlej kmeny,
a jejich pdem dut hm hora,
pak mne vede k bezpen jeskyni,
25

ukazuje mne mn sammu, a m vlastn hrudi

tajemn, hlubok zzraky se otevraj.
Aby mohl nastat tento klasick klid otevrn, co mus Faust vyvinout vi
arodjnick kuchyni, kde se mus ztratit, nevyvine-li nco zcela uritho? Nemus
postupovat jako theosofick teoretik, mus pijt sm k sob jako lovk se zcela uritm
provnm, mus vidt objektivn sama sebe. Vi arodjnick kuchyni mu mus vyjt
vstc nco, v em vid sebe sama. V imaginaci se mus objevit nco z vy pravdy, ale
nco, co m vy skutenost ne arodjnick kuchyn. Vy j je u mue ensk.
To je velmi reln popsno v objeven se Heleny v arodjnick kuchyni, objeven se
ternho tla, na kter se meme dvat jen z urit vzdlenosti. Tto postav k
Mefistofeles, ponvad j nerozum:
S tmto npojem v tle uvid
brzy Helenu v kad en.
To je vyleno z pravho bsnickho impulsu, kter usiluje o to, co nebudou lid podle
zevnjku dlouho pokldat za to, na em zle. Pro lidi ptho kulturnho obdob bude
jet dlouho zaznvat otzka, kter by snadno mohla obsahovat nco dvojznanho, ale
je-li zodpovzena pravdiv, lze ji snadno pochopit. Jak by se mohlo mluvit
o nejdleitj zleitosti lid ptho kulturnho obdob?
Co je prokleto a stle vtno?
Po em se tou a co se stle odhn?
Co se neustle bere v ochranu?
Na co se spl a aluje?
Co nesm pivolvat?
Co sly kad rd jmenovat?
Co se bl ke stupm tvho trnu?
Co se samo proklelo?
Je to podivuhodn zkladn e, s n nm Goethe pichz vstc na zatku druhho
dlu. Mohlo by se najt dost slov, aby se vylutily tyto zhady, pro nae lidstvo vak
najdeme nejlep een, kdy se na vechny dotazy pouije jedin slovo. Slovo duch.
Goethe vak nechtl, abychom tak lehce vyeili zhadu, nechtl to pedvst tak
polopaticky. Duch vak je nejvce proklnn a pesto stle vtn. Sta se jen podvat na
duchovn vvoj lovka, abychom vdli: Po em se tou a co se stle zahn? Tu sta
jen napklad poukzat na duchovn vdu. Tenkrt se sml duch ukzat jen v postav
dvornho aka, jinak byl nerad vidn.
To je velk otzka, jak by nyn pt poatlantsk kultura mla dospt k duchu a to tak,
aby pochopila vlastn zkladn bytost svta? Dosud v dn kulturn epoe nebylo pro
lidstvo vhodn tak kajc nalzt ducha ve form j, a v na kulturn epoe. Avak jak
by se mohla pece jen nejdve najt prav pirozenost lovka, kdy by se mohlo
zachytit toto jstv na pozad astrlnho tla? Dejme tomu, e se lovk 19. nebo i 16.
stolet u chystal najt to, co je astrln tlo. lovk nem imaginaci pedevm ve
vnjm poznn. lovk by ml hledat to, co od msn doby bylo zkladem vnjho
vvoje jstv astrln tlo. lovk me pirozen protoe vude mohou pijt
vechny sly, i tehdy, kdy na vci pouv intelekt k nemu dospt, co vak potom
26

vznikne z astrlnho tla? Dejme tomu, co potom vznikne z astrlnho tla, kdy to, co
se hod dobe pro vnj mju, se pouije pro astrln tlo? Ned se to vhodnji vyjdit,
ne kdy se to, co tu vznik, ozna jako homunkulus. Homunkulus m co dlat
s astrlnm tlem, co se rozlen kolem jstv. Mme co dlat s nadsmyslovm svtem,
take Goethe tu sm povat slova, pedem odkazujc na nco, co se vytv
v nadsmyslovm svt. Tu k Wagner osck intelekt vyvolvajc v laboratoi
homunkula:
Vznik to! Hmota se hbe jemnji!
Pesvden pravdivj, pravdivj!
Co se chvlilo na tajemnu prody,
to se odvaujeme zkouet rozumov,
a co jinak nechala organizovat,
to nechme krystalizovat.
S tmto slovem pesvden se snaili komenttoi zat si to nejpodivuhodnj,
protoe nemohli pijt na to, e se zde nevyslovuje pesvden, ale e Goethe v tom
smyslu, jak mluv o nadlovku mluv zde o pesvden. Ale druh dl Fausta se
komentoval podivuhodnm zpsobem tak, e se komentovaly chyby psan. Kdy
napklad Goethe diktoval a zapisovatel napsal: Jen neusiluj o vy podek... a tak
dle nen zde samozejm mnn podek, ale ten, komu Goethe diktoval napsal
msto slova Orten (msto, poloha) Orden (d, podek). Tyto vci, kter mme, nm
ukazuj, e pro Goetha, kdy si Fausta postavil ped oi v jeho celm duchovnm sil,
se te stv zvlt palivou otzkou: Jak se vdom me penst vdom? Vdom,
kter napklad ilo v Helen, to nyn vstoupilo ped jeho ducha. To byla ona paliv
otzka. Pi tom se musm zmnit muste brt Goetha roku 1797 e v cel Goethov
dui se udla nejvt zmna, k n vbec dolo. V te dob, kdy Faustova postava
v nm vytv nutnost ji nejen myslit, ale vytvoit z proces vnitn due, kdy mus bsnit
Prolog v nebi, tu se v jeho nitru zmnily skoro vechny vci. Tu k nmu pistoupila tak
nutnost dt stle uritj podobu tomuto vdommu pechodu vdom ze tvrtho do
ptho kulturnho obdob. Proto tak ona snaha otzku njak eit.
Ji jsme astji naznaili, jak se Goethe sna bsnicky eit otzku reinkarnace, kdy
ukazuje, e vn v Helen spov v duchovnm svt Matek. Ale lovk neme bez
dalho proniknout do duchovnho svta, jinak nastv to, co Fausta paralyzuje, kdy
uz obraz Heleny. Duch se mus nejprve obklopit du, potom pirozenm tlem. Du se
Helena obklop, kdy je v astrlnu dn k dispozici materil v homunkulovi.
V homunkulovi mme sly astrlnho tla lovka vstupujcho do byt.
Jemu nechyb duchovn vlastnosti.
Ale zvlt hodn zejmch zdatnost.
Ve je leno vcn, a nakonec zahaleno vnj prodou, kde jsme odkazovni
k tomu, jak je pijmna vnj tlesnost. Tu mus projt vemi prodnmi prvky, zan
u nerostnho svta, prochz rostlinnm svtem. Goethe zde nachz ndhern slova:
Tak se zelen, aby naznail to, co ze zelenajcho se rostlinnho svta me pejt do
27

lidsk pirozenosti. Tak to prochz vm. ...a k lovku m as. Ale pak neme jt
dle.
Stal-li ses nejprve lovkem,
pak je s tebou pln konec.
To pokrauje, a lovk vstoup mystriem lsky do bytost, co je tak ndhern
vyleno, jak lovk mystriem lsky, mystriem protikladu pohlav je povoln do byt.
Kdy Goethe vylil ve, co pedchz mystriu, nech Sirny vyslovit zzrak:
Kter ohniv zzrak nm zjasuje vlny,
kter proti sob jiskce se rozbjej?
Tak to svt a kols a rozjasuje
tla, ta hnou na non drze,
a kolem dokola je vechno obklopeno ohnm,
tak nech vldne Ers, kter ve zaal!
A lovk vstupuje do byt.
Zdar jemn ukolbanm vnkm!
Zdar na tajemstv bohatm kryptm!
Vysoce pozdraveny bute zde vude,
vy, vechny tyi ivly!
A my existujeme. Tet djstv: Helena je tu. Tyto vci se nesm brt do hrubch
rukou, ani bt sveny vnjmu vkladu. Ty vci se daj lit jen tak, e se jde za tm, co
se tu vyjaduje, kdy se vci rozpoutj v metamorfzujc vod jako u Goetha. V tom je
ale vechno. V Goethovi je touha vynst vdom vechno, co ilo nevdom v lovku
tvrtho kulturnho obdob a co se mus vdom pozvednout.
A pak Goethe pouv jet morln nboensk, mystick prvek severu, aby ukzal,
jak me ve skutenosti vyjt najevo oprvnn toho, co se ukzalo neoprvnn
v arodjnick kuchyni. To ukazuje tak velkolep v zvren scn, kde tak
ndhern nastv souhra mezi duchovn vdou a mystriem, kde pak v mystickm
sboru je tak ndhern shrnuto vechno, co tu v Goethovi ilo, kdy mystick sbor
me bt pouit pmo jako symbol duchovn vdy, co je pedtm vyjdeno rozesetmi
remi, a kdy se pak k:
Vechno pomjiv
je pmrem pouhm;
nedosaitelnho se zde doshne;
nepopsateln se zde stane,
k vnmu enstv
spjeme v.
Tak je tu na mlo dcch vyjdeno ve to, co uznvme jako duchovn-vdeckou
pravdu.
28

III.
FAUSTV ZPAS
O KRISTEM PRONIKNUT PRAMEN IVOTA

Velikonon vaha konan v Dornachu 4. dubna 1915 po eurytmicko-dramatickm

pedstaven Velikonon noc v I. dlu Fausta.
Mezi tm, co nm bylo podno o tchto Velikonocch a co se prv odehrlo ped
naimi zraky, byla tak scna, pedstavujc, jak tato due, kter byla blzk tomu, aby
z vlastnho rozhodnut prola branou smrti, je pivedena zpt do pozemskho ivota
zaznnm zvon velikononho poselstv. Domnvm se, e mezi mnohmi dojmy,
ktermi me bsnick dlo Faust na ns lidi zapsobit, mus bt tato scna jednou
z nejhlubch. Uvete nyn eknme po tto scnick promn na jeviti, kter pro
svt znamen tak vznamn vvojov obrat (pi slovech Kristus vstal zmn se ern
barva scny v ervenou) uvete nyn to, co jste pijali do svch du z vnitnho
obsahu faustovsk bsn jako urit vhled do bsnickho dla Fausta, do souvislosti
s tm, co jsem vm vera, jet ped tm, ne zde nastala tato scnick promna, ekl
o tto vznamn skuten vizi, kter se me vynoit v lidsk dui, kdy tato stoj ped
symbolem v hrob odpovajcho Jee Krista.
Uvame nyn, co jsme vera mohli vyslovit: jak se zde v dsledku duchovnho nazrn
a duchovnho ivota probouz pohled na svt lucifersk a na svt ahrimansk, kter se
bhem pozemskho ivota spojil s lidskm ivotem. Uvame jen, e mme ped sebou
v bsni Faust dui, kter se nm hned na zatku dla ohlauje jako due, kter
pijmala do sebe ahrimansk vdn, ahrimansk poznatky; a pohlme pak do tto
due, jak usiluje uniknout ven ze svho spojen s ahrimanskou moudrost jak mus
zpasit o Kristem proniknut pramen ivota; je to pro lidskou dui vznamn okamik,
kter se nm zde pedstavuje! Vnujme nyn duchovn pozornost tto lidsk dui! Tu
stoj lidsk due ped nmi se vm vdnm, kter pijala pozorovnm zevnho
materilnho svta a jeho souvislost, tu stoj ped nmi se vm vdnm a poznnm,
kter si mohla vydobt nstroji, jimi se zevn prodn badatel pokou proniknout do
taj prody... Kam a dospla tato lidsk due? Kam se dostala vm tm svm bdnm
za pouit rznch nstroj opojen lidsk due a tak jet s touto filou (ndobka
s dlouhm zkm hrdlem), obsahujc urit vy, kter tento pozemsk ivot in
rychle sladce opojnm? Ctme ji, jak si ahrimansk bytost podmanila Faustovu dui.
A ctme, jak tato ahrimansk bytost je spojena s tm, co je pozemsk smrt. Nevypad to
ji tak, jako by tato, ahrimanskou bytost naplnn lidsk due, skldala svj et
a zodpovdala se z toho, co si zskala tmto ahrimanskm poslnm? A vsledkem
takovho poznn, je me Ahriman lidem na Zemi poskytnout, je ono, co se jako
vsledek shrnuje ve slovech:
Zdravm t, filo, ty, jedin!,
po n te zbon m ruka sah
v tob ctm lidsk dvtip a um.
29

Ty souhrne vech ulechtilch opojn uspvajcch v,

ty vtaku vech jemnch sil, je usmrcovat znaj
bu svmu mistru lkem laskavm!
Sotva t vidm, bolest m je zmrnna,
uchopuji t v dla a smrnji hru m de,
ducha pliv pozvolna se odlv.
Po moi se budu plavit v irou dl,
zrcadlo plivu leskne se u mch nohou,
a k novm behm lk nov den.
A ji je tato due nesena vidinou, e piplouv k druhmu behu, kde snad bude moci
nalzt to, o em se mus domnvat, e by to v dsledku svho ahrimanskho spoutn
na tto Zemi nalzt nemohla. Tato due si ji osvojuje vidinu, e pistv na druhm
behu:
Na vzdunch perutch se z nebe sn
ohniv vz ke mn! Ctm se pipraven,
na nov drze ter proniknout,
k novm sfrm istm inem.
Vzneen ivot! Tato slast boh!
Ty prve jet erv, a takovou zaslou si?
Ano, rychle obra jen roztomilmu
pozemskmu Slunci odhodlan sv zda!
Jen vzchop se, vyraz dokon tu brnu,
u n se kdekdo kr, neboh.
Zde je as iny dokzat,
e dstojnost mue neuhne ani ped vinami boh,
nechvje se ped onou temnou sluj,
kde obraznost z ty, kdo jsou zatraceni,
usiluje po onom prchodu,
kolem jeho zkho jcnu cel peklo pl;
k tomuto kroku se odhodlat,
by by to bylo i s nebezpem, do nicoty tam vplynout!
A pak, kdy Faust nyn sah tak po tomto druhm ahrimanskm nstroji, tu je
pipraven vykonat cestu do onch pln, o nich se v ahrimanskm kolen ji pouil, e
nikdo nikdy je neme poznvat svou du, pokud tato bv uzavena v pozemsk
tlesnosti. A z tto nlady je tato due nhle vytrena hlaholem velikononch zvon
a sborem velikononho chvalozpvu. A opt se Faustova due chop svho
pozemskho ivota, aby nyn v pozemskm tle hledala to, co lidsk due m pronst
branou smrti jako souhrn svho hledn zde na Zemi v pozemskm tle, aby to mohla
vynst do duchovnch pln, v nich to bude potebovat ke svmu dalmu vvoji.
Moji mil ptel, to, co jste dnes vyslechli z prvnho dlu Goethova Fausta a mnoh,
co nle k tomuto scnickmu vstupu na jeviti, objevilo se, kdy tento Faust vyel
nejdve jako uzaven prvn dl v roce 1808. Ped tm ale ji v roce 1790 se objevil
Goethv Fragment, kter vyel jako zlomek, kter jet neobsahoval onu posledn
scnu s Marktkou; neobsahoval vak tak ani tuto scnu se svmi vznamnmi
30

udlostmi pro dui Fausta, kterou jsme dnes mohli shldnout kdy byla uvedena ped
nae due. V roce 1790 vydal Goethe tento svj Fragment jet bez tto Velikonon
scny a bez monologu, kter vede lovka do nejhlubch hlubin toho, co me
provat lidsk due. A ke konci 19. stolet, v devadestch letech, se objevilo to, co
ml Goethe ji pln hotovo v osmdestch i v sedmdestch letech 18. stolet. Bylo to
uveejnno pod nechutnm nzvem Urfaust.
Ani v tomto Urfaustu zase jet nemme dalo by se ci: samozejm ne tuto
Velikonon scnu. Pro ji nemme? Ano, moji mil ptel, i Goethe, kter byl dttem
sv doby, musel nejdve patin dozrt k tomu, aby svm zpsobem, pimen sv
dui, mohl znzornit psoben Kristova impulsu na Faustovu dui. A Goethe a do roku
1790 k tomu nebyl zral. Prv do 90. let spad ono ponoen se Goetha do vlastn
due, kter nalo svj odlesk v nm znm Pohdce o zelenm hadu a krsn lilii.
Toto nastv v on dob, mezi okamikem, v nm se objevil Faust bez
Velikonon scny a okamikem, kdy ji Faust vychz s onou Velikonon scnou.
Goethova due prodlala nesmrn prohlouben svm zitkem; tento svj zitek
zpodobila v Pohdce o zelenm hadu a krsn lilii. A teprve na tomto zitku se
Goethovi dostalo jistoty, e by nyn mohl dt Faustov dui tu monost, aby tato
Velikonon scna zmrtvchvstn na ni zapsobila tak, e tuto dui znovu oivuje.
Nue, moji mil ptel, pohleme jet pmo do tto Faustovy due, zkusme se nyn
penst na zatek Goethova Fausta, kter je v rznch po sob nsledujcch
uveejnnch Goetha pomrn stejn. Jak vme, stoj tu:
Nyn jsem, ach, filosofii,
prva a lkastv,
a, bohuel! tak theologii
veskrze studoval s velou nmahou.
Tu stojm nyn, j uboh blzen!
A jsem tak chytr, jako ped tm.
Nazvaj mne magistrem, doktorem dokonce,
a vodm ji dest rok
kem krem
sv ky za nos,
a dovedu jen jedno povdt,
e nememe nic vdt!
Deset rok byl tedy docentem. Pedpokldejme, e by se jm stal dnm postupem,
pak bychom mohli pedpokldat, e by se asi kolem tictho roku stal docentem; tedy
tak od ticeti let by uritm zpsobem vodil sv ky za nos! Vzpomeme si, co jsem
vera ekl. Ve svm tictm roce stoj lovk ped obrazem svho byt na Jupiteru, kde
se mu dostav onen svod, o nm jsem vera mluvil. (Mtus o Baldurovi a mystrium
Velkho ptku. Jupitersk vdom. Dornach, 23. dubna 1915.) A vizi, prorockou vidinu
onoho svodu, mme ped sebou, stojme-li ped v hrob lecm Jeem Kristem.
Nemme tu ve Faustovi jakoby dramatick zpodoben on vize? A nestoj Faust ped
velikononm tajemstvm prv na sklonku svho tictho roku? Nevtr se nm pi tom
mylenka, e v jeho citovm ivot bou to, co mus lovk svm ctnm vystihnout
z tohoto velikononho tajemstv jako pedtuchu jupiterskho zitku s Luciferem
a Ahrimanem? Za as Goetha to nemohlo bt znzornno tak, jak to me bt
31

znzornno nyn, ale Goethe dovedl znzornit tento hmotc zitek, kter se v srdci
pozved, kdy se lovk stav vi velikononmu tajemstv; a to je pocit, kter vyvolalo
pozdvien ve Faustov dui. A skuten, nen tomu tak, jakoby Faust ctil, e se
k nmu pibliuje Mefisto-Ahriman a e jeho due propad ahrimanskm mocnostem?
Jakm zpsobem se me Faust zachrnit ped tmto nebezpem? Zachrnit ano, ale
ped m? Ped m se m zachrnit? Co nut Fausta hledat spsu? Dalo by se ci, e
snad Goethe samotn proil nco z toho, co dal svmu dlu, kdy vlastn faustovskou
nladu svho mld nechal na sebe psobit jako zral lovk, jako zral due? e nco
z tto velikonon nlady, kterou jsme si v tchto dnech nastnili ped dui, pocioval tak,
jak to svho asu mohl provat? A e z toho povstala poteba vloit Velikonon
scnudo Fausta, kter tuto scnu neml? Do kesansk podoby byl Faust
pebsnn vloenm Velikonon scny mezi lty 1790 a 1800.
Kter lta ml tedy Faust prot? Ped ktermi lty ivota se tak zdsil, e sm chtl
dokonce shnout po tto file? Nue, Faust se zhrozil ped druhou sestupnou st
ivota, o kter jsme ekli, e se lovku dostavuje vize jupiterskho byt, lovk vid, e
mus pozdji na Jupiteru nst to, co mu me Kristus dt jako pokrm na cestu, aby
nepostrdal onu duevn potravu ve druh polovin ivota. Nebo co hled Faust? Faust
hled potravu due pro druhou polovinu svho ivota; tuto potravu hledme vlastn
vichni od doby, kdy mystrium na Golgot prolo vvojem na Zem. Hledme ji
v podstat vichni. Nebo to, co na Jupiteru (budoucm stavu pozemskho vvoje)
pijme fyzicko-duevn podobu, to ije ji te v naich duevnch hlubinch, a nco
z tto Faustovy nlady musme pociovat vichni. Potebujeme slu, kterou nememe
zskat pouze skrze to, co ns jako lovka uvd do svobody, a tm ns vede
k Ahrimanovi a Luciferovi; potebujeme jet mocnj slu k onm impulsm, kter jsou
v ns uloeny, a kter souvisej s touto druhou sestupnou polovinou naeho ivota. Je to
Kristova sla, moji mil ptel, Kristova sla, kterou nm Kristus pinesl, kdy proel
branou smrti, a kterou nemohl vyt v pozemskm tle ve druh sestupn polovin
ivota jako lovk.
Pro ji Kristus nevyil?
Aby ji mohl darovat lovku pro druhou sestupnou polovinu ivota, musela tato sla
Kristova vtci do zemsk aury; aby ji vichni lid bhem svho pozemskho vvoje
mohli v sob nalzt, osvojit si. V dsledku velikononho mystria povstv z hrobu
nco, co my lid potebujeme k tomu, abychom mohli proputovat s touto na duevn
silou cel n pozemsk ivot.
A nyn pemlejte o hloubce tchto souvislost v Goethov Faustu. Faust pijal do
sebe to, co lovk me do sebe pijat v souvislosti s Luciferem a Ahrimanem, co nm
dv monost osvojit si uritou duevn svobodu. Goethe dobe vdl, jak se nco
takovho pijm, vdy nejprve Fausta udlal bez velikononho mystria, kdy svj
Fragment vydal bez Velikonon scny. Ale on, kter sm promil hlubiny due, si
byl jasn vdom toho, e s tm neme lovk nyn dle t. Goethe vdl, e lovk
potebuje k tomu, aby s tm mohl dle t, nco jinho, co Faust potebuje. A dozrl
k tomu, aby ukzal, e je to impuls velikononho tajemstv. A nen tomu tak, jakoby se
nm pedstavilo toto velikonon tajemstv ve svm prohloubenm smyslu teprve tehdy,
a Goethe jako zcela zral lovk dal Faustovi takovou podobu, ve kter m ji Faust
to, co Goethe nemohl jet v roce 1790 v nm mt, ponvad tomu jet nerozuml?
Jak povstala v mladm Goethovi idea k tto bsni, ze kter vidme, e ns vede do
takovch hlubin? Vme, e na mladho Goetha uinila siln dojem jak loutkov hra
32

o Faustovi, kdy ji vidl, a kde nachzel osud Fausta znzornn pouhmi loutkami, tak
lidov hra o doktoru Faustovi. Ob tyto hry ve svm lidovm podn Fausta mocn
zaujaly Goethovu dui.
A ped Goethovu dui hned jasn vyvstala tato otzka: Kdo je vlastn tento Faust?
Tento Faust mus bt usilujc lovk, mus bt lovkem usilovn snahy, kter se svm
snaenm dovede ponoit do vech zklad lidskho duevnho ivota, a kter konen
mus najt sprvnou cestu, kter jej pak povede nahoru do jasnch vin duchovnho
svtla. e mus existovat urit vnitn cesta, kter se lidsk due mus podrobit, toto
vdl i mlad Goethe. Nebo co jinho to v podstat vzato je, ne urit meditace,
co Faust ve sv dui paliv prov pi pohledu na rzn znamen? Je to meditace, co
Fausta konen vede k tomu, e vid Ducha Zem, kter proud a vln se pozemskm
svtem. Na tuto meditaci obdr jako odpov slova:
V pvalech ivota, v boui dn
vlnm se nahoru a dol,
vm a tkm sem a tam!
Zrozen a hrob,
vn moe,
planouc ivot,
promovn, stdav tkan, tak tvom na umcm tkalcovskm stavu asu,
a tkm bostva ivouc at.
Meditace a proti-meditace! Toto uvd Fausta do hlubin ivota; ano, ale jak ven? Jak
nahoru do duchovnch vin?
Moji mil ptel! Kdy u jsme si tak postavili ped nae due tuto velkolepou ideu
o usilovnm zpasu Fausta; jak tato mylenka povstala v Goethov dui, kdy na nho
psobily dojmy z loutkovho divadla a lidov inohry; a potom ona zvltn podoba,
kterou tato velkolep idea pijala v dsledku proniknut Goethovy due do hlubin
tajemstv Velikonoc; tak si nyn polome otzku: Co udlal Goethe za dobu svho
ivota z Fausta?
Jestlie jsme si ujasnili velkolepost toho, co leelo v duevn sle Goetha v dsledku
mocnch dojm, ktermi psobil faustovsk impuls na jeho dui, jestlie jsme si to
postavili ped dui, smme se snad tak ptt: Co se tedy nyn stalo z tchto mocnch
dojm po umlecko-bsnick strnce?
Nue, mon, e ji toto, co jsem prv vyslovil, me bt npomocno pi pochopen
Fausta tak po strnce esteticko-umleck. Goethe svj Fragment, kter kon
Chrmovou scnou, uveejnil v roce 1790. To, co se nm dnes jev na Faustovi tak
velkolep, tam nen. To Goethe pibsnil a vloil do nj teprve potom, kdy se navrtil
z ma. V roce 1787 vloil do Fausta to, co znme dnes jako arodjnou kuchyni.
Dal scny do nj vloil v jinch letech; manuskript byl pvodn sepsn a opisovn
a v dob, v n byly k nmu doplnny pozdj scny, byl oznaen jm samm jako
zaloutl manuskript. A kdy Schiller vyzval Goetha na pelomu 18. a 19. stolet, aby
dokonil Fausta tu mu Goethe odpovdl, e by mu psobilo znan pote tuto
starou obludu Fausta opt vzt do rukou a doplnit odpovdajcm zpsobem to, co
zstalo tak dlouho leet ladem. Goethe pocioval zkost z toho, vloit nco do Fausta,
v t podob, v jak a do roku 1790 vychzel.
33

Pohleme nyn na prvn dl tohoto Fausta. Nen to snad dlo, u nho zeteln
vidme, e se jedn o sltaninu veho toho, co v rznch dobch povstalo? Kdyby lid
nebyli tak zvisl na tradinch sudcch, vidli by ve Faustu nejvelkolepj bsnickou
ideu, kter vbec kdy pila do svta s ohledem na jednotlivho lovka, ale na druh
stran by zrove museli doznat, e po strnce bsnicko-umleck je Faust dlo
nejmn sjednocen; e jde o naprosto neharmonick dlo, do nho by se mohlo jet
vloit leccos, co v nm nen. Museli by v nm vidt dlo, kter vykazuje sam trhliny
a pukliny; tedy je to dlo naprosto nedokonal po strnce umleck; dlo, kter jet nen
umlecky dosti vybrouen. Velk gnius Goethe mohl vdy jen zlomkovit zakonit to,
co stlo ped jeho du. A jak velice musme obdivovat velkolepou krsu jednotlivch
scn, tak mlo meme, nejsme-li zvisl na tradinm sudku literrnch historik,
poprat, e: Faust, tak jak je, nen harmonickm umleckm dlem, e na mnohch
mstech je slepovan, ukazuje trhliny a suky. Pro je tomu tak, moji mil ptel. Pro?
Goethe si potom v nejvym st pedsevzal jet jednou, opt zdokonalit druh dl
svho Fausta. K tomu zde ji tedy existovaly jednotliv scny, na n opt pipojil a do
nich vloil to, co v nejvym st k druhmu dlu Fausta pidal. Kupkladu: cel
klasicko-romantick Fantasmagorie, mezihra s Helenou to bylo ji na pelomu 18. a
19. stolet hotovo. A opt nemme pinu ci, jak kaj mnoz literrn historikov: e
druhmu dlu Fausta nelze rozumt; nebo, jak nikterak hloup, nbr velice chytr mu
ekl, e pr: Faust je sesmolenou, sflikovanou sltaninou st... Tak tomu nen! Na
druh stran je to dlo tak velik a jeho loha tak vznamn, e pesahovalo bohat
ivotn zkuenosti Goetha v jeho dob. Pi v ct vi tmto svtovm veliknm, moji
mil ptel, musme si zachovat svj vlastn sudek. Tedy pro je tomu tak? Nue,
naznail jsem ji jednou u pleitosti pednkovho cyklu konanm v Haagu (cyklus
Okultn vvoj lovka; Jak vznam m okultn vvoj lovka pro jeho schrny /tlo
fyzick, tern a astrln/ a pro jeho j?, 1911), e tento Faust nen nikterak
eknme svtov-historicky tak mimodn mlad. Tento Faust, jak il v lidov he,
jak jej Goethe vidl, a jak il v loutkovm divadle, pedstavuje uritho lovka, kter
sestupuje dol, a do tch nejhlubch oblast duchovnho ivota, a zrove takovho
lovka, kter se chce povznet k nejjasnjm vkm. Faust pedstavuje tedy
lovka takovm zpsobem, e nejvt bsnk nov doby k tomu potebuje prv toto
velikonon tajemstv, m-li bt jeho due vysvobozena. Tato postava, kterou Faust
pedstavuje v tto lidov inohe, je pouhm souhrnem zevn fyzick zkuenosti onoho
doktora Georga Fausta, kter il ve druh polovin stedovku a potloukal se krajem
jako tulk; o nm ns informuje jak Trithemius ze Sponheimu, tak i jin vznan
muov, kte se s nm setkali, a kte dokonce mli ped nm uritou ctu, ctu, kter se
pin vstc takov podivuhodn osobnosti, kter svm zvltnm zpsobem podle
jejho duevnho projevu dosti mnoh v a mnoh dovede. A ne nadarmo byl tento
skuten existujc doktor Georg Faust, jak jsem zde jednou uvedl, nazvn: Magister
Georgius, Sabellicus Faustus Junior, fons necromanticorum, Magus Secundus,
Chiromanticus Aeromanticus, Pyromanticus, in hydra arte secundus.
Tak nazval sm sebe. Ale tehdy bylo nco takovho naprosto veobecnm zvykem,
e lid sami sob dvali tolik titul a mohli bychom v souvislosti s Giordanem Brunem
a mnohmi jinmi vznanmi duchy stedovku uvst tak dlouh seznam zcela
podobn znjcch titul. Nech se to dnes naim docela chytrm lidem jev jako nco
zcela zvltnho, kdy takov lid, jako tento Trithemius ze Sponheimu a dal, kte
o existenci tohoto relnho Fausta vdli, si mysleli, e je ve spojen s dmonickmi
34

mocnostmi svta a Zem a pomoc takovch sil mnoh doke, tak prv dnes musme
pece jen uvit, e ani za Lutherovch dob nebylo nic a tak zvltnho, jestlie se
o takovch vcech vdlo. Vme pece, e Luther sm zpasil s blem. Vme, e to
ve byly zcela bn nzory a povsti onch dob. Ale ve vem tom il urit pocit, kter
pispval k tomu, e se postava Fausta utvela v lidovm povdom; nebo zde il urit
pocit km prosm vslovn pocit a nikoli dn pojem, dn idea, e nyn
pichz prodn vda, prodn vda, kter uvd do lidsk due jednu st, jednu
relnou st skutenosti, a to prv onu st, kter je ovldna Ahrimanem. Tato
prodn vda pichz. A v dsledku toho se zrodil pocit: Faust vlastn je a vdy byl
takovou osobnost, kter mla co init s tmito ahrimanskmi mocnostmi, silami.
V uritm smyslu tehdy jet lid vidli, jak vedou urit tajn duchovn spojovac vlkna
od Faustovy due k ahrimanskm mocnostem. A tito lid vidli v takovm faustovskm
osudu ji urit sklon k tmto ahrimanskm mocnostem. Na zklad pozstatk starho
jasnozen a starho jasnovidnho poznn lid provali a pociovali, e ahrimanstv
a luciferstv m co dlat s celm vvojem lidsk due. A takovm zpsobem se
spojovala postava Fausta s takto pociovanou souvislost lovka s luciferskmi
a ahrimanskmi mocnostmi. Ale zrove s tmto ji nadchzela doba, kdy toto na pocitu
zaloen poznn ji upadvalo do uritho soumraku, v nm se to ve ji stvalo
nejasn. A takovm zpsobem povstal eknme pocit, e by se nyn dal znzornit
lovk, kter je obdaen usilovnou snahou o urit poznn, a kter je zrove lovkem
se vemi pokuenmi a nebezpemi, kter hroz jeho dui; e by se dal takov lovk
znzornit v postav Fausta. Ale jak to, o co lovk usiluje, souvis s Luciferem
a Ahrimanem, to se u pesn nevdlo. To se ji zamlilo a z toho vyla pak ona
skvostn, obludn smsice, o n si uinme pedstavu, vezmeme-li do rukou
stedovkou knihu o Faustovi, v n je leno ve, co lidov postava mla prot; kde se
mch pt pes devt v podivnm guli vech monch dobrodrustv, kter lidsk
due pi svch snahch o poznn proije se vemi monmi dmonickmi bytostmi,
duchy element, s Luciferem a Ahrimanem. Kdy to u lid nebyli schopni vidt ve
sprvn podob, kdy tato podoba byla smchna dohromady do jakhosi gule se
vemi monmi elementrnmi a duchovnmi bytostmi, duchy prody, byl postaven do
tto lidov knihy, do tohoto gule Faust, postava doktora Fausta. Jedin Goethovu
genilnmu hlubokmu pohledu bylo dno, aby pece jen vytuil v tto hrozn
smchanin mocnou zkladn ideu, a aby tuto ideu dovedl a na takovou vku, kde se
tato idea dostane do blzkosti prv velikononho mystria. Ale, v podstat vzato, je
docela zajmav pozorovat, jak byli Lucifer a Ahriman eknme rozdrobeni v tomto
guli. Jdeme-li zpt a hledme-li postavu Fausta ve starch dobch, meme hledat
v knihch, kter tehdy byly psny jako lidov etba, a kter byly v rukou vech tch,
kte se tehdy zabvali takovmi vcmi. V dob, kdy byla sepsna, sltna a slepena
dohromady kniha o Faustovi, byl velmi rozen Augustin, star crkevn uitel. lovk
m pocit, jakoby to nebyl litert nebo snad spisovatel, nbr njak knihkupec, kter
chtl udlat pokud mono tlustou knihu. Ale jedno je jist e pisatel musel znt
Augustina, a musel mt urit znalosti zejmna ze ivotopisu Augustina. Skuten ano,
vdy se nm Augustin pedstavuje celm svm vvojem v podivuhodnm svtle: jak
nejprve neme chpat, v em vlastn spov prav podstata kesanstv; lze vidt, jak
se mus pozvolna prodrat vnitnmi pekkami, kter se jeho vvoji ke kesanstv stav
do cesty. Nejdve se dostv k tomu, co se mohl dovdt o uen manichejskch.
A Augustin skuten dostv urit poselstv o velkm vznamnm mui v tto
35

manichejsk sekt, o manichejskm biskupu Faustovi. A my pmo tume, e tento

Faust bude asi Faustus senior vzhledem k pedchozmu, kterho jsme nazvali Faustus
junior. Tento Faust senior je onen, proti ktermu ve starch dobch vystupoval Augustin.
Faust zastval uen manichejskch, jako Faustus, biskup manichejsk.
Ale co tento Faust zastval jako uen manichejskch? To ji tehdy bylo napadeno
Ahrimanem a nebylo ji zeteln vidt, jak lidsk due souvis s celm kosmem, se vm,
co v kosmu psob, se vemi impulsy, kter vychzej z hvzdnho svta. Lze ci, e
ji u tohoto manichejskho biskupa byla peruena spojitost poznn, kter by lovka
vedlo k uritm kosmickm nhledm, kter ukazuj, jak lidsk due pochz z celho
kosmu, a kter jsou lovku uritou nutnost pro jeho poznn, chceme-li vpravd
rozumt velikononmu tajemstv. A takovm zpsobem mohl ten, kdo sepisoval onu
lidovou knihu O doktoru Faustovi, teprve prv na zklad tto postavy, kterou nm
l Augustin jako manichejskho biskupa Fausta, vechno sltat a slepit dohromady, a
se z toho vynoila tato postava Fausta, kter potom pln upadl do osidel Ahrimana.
Jeliko to ve ale bylo zamlen, tak tento pisatel nerozuml tomu, e to ve spje
smrem k Ahrimanovi. Mezi vypravovnm on lidov hry vidme prosvtat pouze sam
vytrhan kousky, jednotliv sti z celho ahrimanskho nebezpe, ale nevidme
prosvtat nic jasnho. Pesto vechno meme zeteln vyctit, e Faust m bt
pedstavitelem, reprezentantem lovka, ktermu hroz z ahrimansk strany nebezpe,
a kter se tedy sna zachrnit. A do tto postavy Fausta, jak se postupn vytvela a
ke Goethovi, bylo vlenno a zapojeno mnoh z toho, co pochzelo od onoho
manichejskho biskupa Fausta, Fausta seniora. Nkter kapitoly z tto lidov knihy
vypadaj pmo tak, jako by byly prost jen opisem, ale nesprvnm opisem toho, co
Augustin ve sv knize l jako svj vlastn vvoj a sv setkn s onm biskupem
Faustem. Meme tak velmi dobe dokzat, e to, co lp na Faustov postav jako
ahrimansk rys, se tedy ukazuje tak, jakoby se pi sepsn tto knihy projevil ji jen
posledn temn sklon znzornit ahrimansk prvky lidsk povahy prv na postav
Fausta.
A nyn jak je tomu s luciferskm prvkem? Jak byly lucifersk prvky rozkouskovny
na jednotliv steky, do tto smsice z elementrnch a duchovnch bytost
a steek luciferstv a ahrimanstv jak jsem se prv zmnil? Ano, musme nyn ji
podn hledat, chceme-li najt uritou spojitost mezi Faustem a Luciferem. Tak zde
meme nahldnout do djin; a nemusme chodit njak zvl daleko; podvejme se jen
do Basileje, kde meme najt urit stopy, kter by ns vedly k tomu, jak byl Lucifer
zpracovn jak se stal soust toho gule. V Basileji koluje povst, jak se setkal
Erasmus Rotterdamsk s tmto Faustem, jak chtli tu v kolegiu pojst, avak nenali
k jdlu nic, co by jim chutnalo. A jeliko Erasmus postrdal nco, na em by si pochutnal,
ekl to Faustovi, kter sedl vedle nho a chtl s nm spolen stolovat; ale ani ten
nenachzel nic vhodnho. Zde nm tato faustovsk povst vypravuje, jak se Faustovi
podailo odnkud obstarat pro stolovn nikdo nev odkud zcela ciz, v Basileji jinak
na trhu nevdan ptactvo nhle uvaen, upeen. Tady vidme scnu mezi Erasmem
Rotterdamskm a Faustem, v n Faust prokazuje svoji schopnost pedloit Erasmovi
takov ptactvo, jak nemohlo bt tehdy koupeno v Basileji ani v irokm okol. Co to
znamen? Sama o sob je tato povst nesrozumiteln, dalo by se ci, e je zcela
a naprosto nesrozumiteln; stane se nm ale srozumitelnj, kdy ji sledujeme a dme
si to dohromady s tm, co meme zskat ze spis Erasma Rotterdamskho, kter nm
vypravuje, e se v Pai seznmil s uritm Faustem Andrelinem. Tento Faustus
36

Andrelinus byl vjimen uen mu, ale tak stejn vjimen smysln mu. Zpotku,
kdy se Erasmus seznmil s tmto Faustem, nezamlouvala se mu tato smysln strnka
Faustovy povahy. Ale opt tu slyme nco o njakm jdle, kter ti dva spolu mli jst.
Nyn ovem nememe pedpokldat, e by si dva uen pnov tehdej doby jako
Erasmus Rotterdamsk a Faustus Andrelinus navzjem nabzeli takov ptky a jet
takovm zpsobem jak to uinil v Basileji tento Faust; to nesmme oekvat.
S ohledem na to, co je nm zde leno, bude tedy pravdpodobn to, e pjde spe
o uritou ertovnou rozmluvu, kterou oba pi jdle vedli. Ale pichzme ponkud na to,
e za tmito erty pece jen nco vz, kdy vyrozumme mimo jin z tohoto hovoru, jak
tento Faust tentokrt je to Faust prohlauje, e nebyl zcela spokojen s tm, co je mu
pedkldno a poaduje nco zvltnho; chtl by si nyn pochutnat na cizozemskm
ptactvu a krlcch. Erasmovi se zd, e by to mlo nco znamenat. Choval se tedy
zrovna tak, jak mnoz theosofov, kte si lmou hlavu nad tm, co vci znamenaj.
Nue tu ekl Erasmovi ten druh Faust: Dobr, chci se zeknout tch krlk.
Erasmus toti pemt: Nemohlo by to znamenat snad mouchy a mravence?
Krlk se chce Faust zci, ale ptci jsou ve skutenosti mouchy, a na mouchch si
chtl zvlt pochutnat. Nyn jsme vak dospli velmi daleko. Astrln pemnou se toti
stv ptactvo mouchami. A Goethe skuten nazv svho Mefista Bohem much.
Nyn se jenom potebuje zjevit takov duch, kter rozkazuje mouchm, a on by je potom
sem mohl rzem vyarovat. A tak jsme poloili spojovac most od nesrozumiteln
basilejsk legendy a zvltnch ptk k mouchm, kter jednodue pochz od bla.
A e tento bel pedkld mouchy tomu, koho si pozval ke stolu, tomu se
nepotebujeme divit. Jakho druhu vak je duevn bytost onoho Fausta Andrelina,
jakou m duevn povahu, to se nm ujasn, doprovzme-li nyn Erasma kus dle na
jeho cest do Pae. V Pai nebyl Erasmus jet naklonn souhlasit s tmto zvltnm
zaloenm Fausta Andrelina. Ale pak mus odcestovat do Londna. A odtamtud pe, e
se zde nyn nauil jen povate, on, Erasmus pohybovat se v saln, zatmco dve
ml zpsoby hrubho sedlka; zde se nyn nauil dlat poklony, ba dokonce tomu, jak
se slu pohybovat na parketu u krlovskho dvora. A Erasmus dle pe, e ije
v atmosfe, kde se lid pi pchodu a odchodu vesms vdy lbaj. Poznvme z toho,
e Erasmus se chce zcela pizpsobit svmu paskmu pteli. Pe mu: Pij pece
sem. A trpila-li by t siln tvoje dna, tak sem pele vzduchem na svm duchovnm
voze. Vzduch! To je pece tvj ivel! Vidme, e zde mme ped sebou spojen Fausta
s uritm luciferskm duevnm sklonem, tendenc.
U Goetha vystupuje nm pak lucifersk strnka v tom, jak tento dl sv svody, kdy
svd Marktku atd. Lucifer opravdu ji tak vypadl z rmce postavy Fausta, e musme
podniknout cel literrn-vzkumn vpravy, chceme-li u tohoto paskho Fausta zjistit
urit spojen mezi nm a Luciferem. A tak zde vidme skuten stt vedle Fausta
Lucifera a Ahrimana pes to, e s ohledem na tehdej dobu nen dost zeteln a kdy
v lidov knize je to ve pehzeno pt pes devt. Snad bychom se v jistm divu mli
pozastavit nad tm, jak se v tto lidov etb a v lidov he, ba i v tomto Faustu od
Marlowa, jet nachzej pozstatky prastarch nzor, kter koen jet v onch
dobch, v nich lid svm atavistickm jasnozenm poznvali uritou spojitost lovka
s Ahrimanem a Luciferem. Ale to vechno bylo ji mlhav; a v literrn tvorb, o n jsme
mluvili, to pevalo v pedstavch, kter ji byly veskrze mlhav nejasn a zkomolen.
Goethe vyctil celou hloubku takov souvislosti, ale bylo zde nco jinho, co Goethe
nyn nemohl! Goethovi se toti nepodailo, aby sprvn rozlioval Lucifera a Ahrimana.
37

Stmelil oba v jet obojetnou postavu Mefista, u nho nevme sprvn, zda-li je to
bel (Lucifer), Ahriman, skuten Mefisto? Nebo vzal na sebe tak to, co je lucifersk.
Goethe pevzal tento gul, ale vyctil pitom, e zde vlastn vldnou oba Lucifer
a Ahriman; nedovedl vak oddlit jednoho od druhho.
Dobu, na kterou pohlel Goethe po svm seznmen se s lidovou knihou o Faustovi
meme nazvat jakmsi poslednm dozvukem dvnho vdn o tto vci, jakmsi
dohasnajcm veernm soumrakem dvnho vdn o Ahrimanovi a Luciferovi.
A Goethv Faust je vak prvnm rannm ervnkem jet ne zcela vychzejcho
vdn o Ahrimanovi a Luciferovi; prvnm rannm ervnkem toho, co jet dosud
nevystoupilo v plnm vdom na povrch. Postava Mefista, kde Ahriman a Lucifer jsou
jet vesms temnm a zmatenm zpsobem propleteni. Ale ob bytosti jsou ji
vybaveny poadavkem, aby nm znzornily to, co si me lidsk due osvojit, nech-li
na sebe psobit, co proudilo do pozemsk aury z Kristovy bytosti, kdy tato prola
mystriem Golgoty!
Velikonon tajemstv Goethova Fausta, kter pes svj velkolep zpsob m stle
jet nco zmatenho, nco z temnho, mlhavho rannho rozednvn, jev se nm
samo jako zatek nov doby duchovnho ivota lidstva; jev se nm v tomto temnm
rannm eru jako prvn paprsek, kter meme spatit, vystoupme-li na horu a vidme
Slunce vychzet dve, ne bychom mohli vidt, kdybychom nestli na hoe. Nechme-li
na sebe psobit Goethova Fausta, proijeme svm ctnm to, jak jeden z nejvtch
lid ve snaze po obnoven starho poznn obrac celou svou dui k velikononmu
tajemstv. A nechme-li jej na ns psobit sprvnm zpsobem a v pravm smyslu, moji
mil ptel, pak ctme, co se me odehrvat v srdci jednoho z nejvtch lid, kdy toto
bylo doteno velikononm tajemstvm, jak to Goethe zrove sm proval. Ctme, jak
tak v tto Goethov pedtue velikononho tajemstv le nco jako urit vzkaz: Ano,
po rannch ervncch, do nich z v mlze nejdve prvn temn-svtl paprsky
velikononho tajemstv, nastane pchod slunce novho zpsobu duchovnho poznn.
Vzken lidsk due vstane z hrobu zatemnlho poznn, do nho tak musela
vstoupit. Lidsk due sama proije bhem svho vvoje velikonon tajemstv,
zmrtvchvstn Kristova impulsu ve svch hlubokch, hrobovch zkladech, spoj-li se
se silou, kter vychz z pohledu na Kristovo velikonon tajemstv.
Takovm zpsobem, mohli bychom ci, pociujeme Goethovo voln, a chtli bychom
je, kdy jsme nechali na sebe psobit tragiku velikono-nho tajemstv, promnit ve
voln: Nech v lidskch srdcch oivne, povstane duchovn poznn pimen na
dob! Nech se raduj a jsaj ve svm nitru lidsk srdce a lidsk due nech ve svatm
jsotu pekonaj tuto nejhlub tragiku, kterou musely provat a nech souasn proij
ve svm nitru hloubku velikononho mystria a proij v sob zmrtvchvstn skrze
Krista.
K byste i vy, moji mil ptel, tak dnes, tmto dnem a tmito slovy, kter jsem si
dovolil k vm pronst, pijali do svch du nco z tohoto zitku, kdy sedte zde, kdy
jste se shromdili zde kolem na stavby (je mnno teprve vznikajc a o silvestrovsk
noci 1922/23 ohnm znien prvn Goetheanum v Dornachu u Basileje), kter je
zasvcena duchovnmu bdn, abyste silou vaich du vnesli nco do budoucnosti
z onoho impulsu zmrtvchvstn (vzken), kter se nm tak mocnm zpsobem
projevuje u velikononho mystria; a v dsledku toho poznali, jak ti nejvt duchov
on doby, kter prv uplynula, k nmu hledaj cestu.
38

Provejte svm proctnm v tomto Faustu nco z toho, co se jako zzran

arokrsn zvuky velikononch zvon me rozeznt duchovn i ve vaich duch...

39

IV.
VNIKN FAUSTA DO DUCHOVNHO SVTA
MEDITACE DUCHA ZEM,
SVT ELEMENTRNCH BYTOST

Pednce pedchzelo eurytmicko-dramatick pedstaven.

Tto Velikonon scn ve Faustu pedchz ona scna, v n se Faustovi zjevuje
Duch Zem. Dnes je tomu osm dn, co jsme mohli navzat na Fausta mnohmi
mylenkami, kter mohou bt vznamn pro toho, kdo se chce duchovn-vdeckm
zpsobem piblit zkonitostem svta, ivoucmu svtu.
Pokud jsem posledn o velikonon nedli navazoval a navazuji-li i dnes na toto
Goethovo bsnick dlo, neinil jsem to ve skutenosti proto, abych vm jen podval
njak vysvtlivky ke Goethov Faustu, nbr inm tak z toho dvodu, ponvad
lidsk due me pomoc a vlivem tchto umleckch obraz, se ktermi se ve
Faustovi setkvme, vnmat skuten nco z toho, co by se dalo nazvat vvojem due
smrem do duchovnch svt, tedy skutenm provnm tchto duchovnch svt.
Pokud se z hlediska duchovn vdy meme zahloubat do Fausta, potud meme na
toto bsnick dlo navzat tu i onu vahu. V podstat je Goethv Faust projevem
Goethova sil proniknout do duchovnho svta, tedy vrazem pro urit pokus, kdy tak
hlubok duch jako Goethe usiluje v tomto dleitm bodu obratu novodobch djin
vstoupit do svta, kter hledme nam 0duchovn-vdeckm zahloubnm. Posledn
jsme se mohli pesvdit o tom, e Goethe il v dob, v n skuten nebylo jet
mono jasnm, eknme jednoznanm zpsobem najt cestu do duchovnch svt;
mohli jsme se pesvdit, e takov pravdy, jako jsou ty ohledn vznamu Lucifera
a Ahrimana, vznely se ped Goethovou du jet jako nejasn poznatky, dalo by se
ci, jako nejasn tuen duchovnho svta; a mohli jsme se tak pesvdit o tom, e
v postav Mefista ob postavy Lucifer a Ahriman splynuly dohromady v jednu, e
tedy Goethe ml ped sebou v Mefistu nejasn stvoen, ke ktermu se
duchovn-vdecky jednoznanm zpsobem nemohl pln piblit. A tak meme vidt
prv v tto Goethov snaze, jak se to projevuje ve Faustu, s jakou vnost a s jakou
vnitn svdomitost, ba dokonce lze ci, s jakou zodpovdnost s ohledem na nai
vlastn dui, mme konat to, co nm m poskytnout duchovn-vdeck hloubn. Kdy
se takov hloubav duch jako Goethe setk s takovmi pekkami na cest k nemu,
co dnes je hledno mnoha a mnoha lidmi, tak zde mme skuten vhodnou pleitost,
abychom se o mnohm pouili prv na Goethov hledn a snaen. Pli bychom si,
aby kad, kdo se trochu zahloubal do vsledk na duchovn vdy, opt pistoupil
k tomuto dokladu, ke Goethov Faustu, kter pochz z doby prvnch rannch
ervnk, tedy jet nikoli z doby, kter nastala po vchodu slunce
duchovn-vdeckho usilovn. Posledn jsem ekl, e Goethe poteboval plnou zralost
svho ivota, aby se vymanil ze stavu, v nm byla jeho due v mld. Goethova due
se nemohla spokojit s tm, vidt ve svt jen to, co vid smyslov oi, co se d chpat
jen rozumem vzanm na mozek. A co tu v jeho dui hlodalo v hloubi duchovnho
40

zkladu ivota, to vytvaroval do tohoto usilujcho Fausta, kter sice nen obrazem
Goetha, kter nm vak umlecky reln znzoruje urit strnky Goethova snaen
a Goethova zpsobu ivota.
A tak mme prv ve scn Ducha Zem ped nmi nco, co pat k nejstarm
stem Fausta, jak je Goethe pi psan seadil.
Mluvil jsem posledn o Goethov Faustu tak, e by mohl nkdo pijt, kdyby mi bylo
tak patn rozumno, jak to astji bv, a ci, e jsem toto dlo Fausta nazval
jakousi pochybnou umleckou tvorbou, e jsem ekl dokonce o Faustu njak hrub
slovo. A nkdo, kdo je zvl vynalzav, ten by mohl ci, e jsem ve svm pojet
Goetha uinil naprost obrat, nebo jsem byl dve ctitelem Goetha a nyn jsem se
ukzal jako nkdo, kdo na nm vid chyby. Nue, moji mil ptel, vm si Goetha ne
mn, jak jsem si ho vil a jak jsem ho ctil jako nejvtho ducha nov doby; domnvm
se, e nen ani teba, abych to zvl zdrazoval.
Avak uctvajc oddanost k njak osobnosti ns nesm nikdy svdt ke slep ve
v autoritu, nbr musme si vdy zachovat jasn pohled na nco, co jsme poznali jako
skutenou pravdu.
Ano, Faust je sloen dohromady z rznch st, neku-li slepen, a musme ci, e
v dob, kdy Goethe sepisoval tyto nejstar sti Fausta tedy ji v sedmdestch
letech osmnctho stolet e tehdy Goethe vskutku nebyl schopen, aby napsal
pozdj sti, e musel skuten nejdve dozrt, aby od sv touhy po duchovnm svt
dospl k nemu, co meme nazvat pln pochopen kesanstv. Teprve ivotn
zralost pivedla Goetha k tomu, aby svho Fausta, kter hledal duchovn svt, vedl
umlecky dle a k okamiku, kdy tento Faust je zachovn pro ivot velikonon
vzpomnkou, ba dokonce dojde k tomu, e tento Faust bere do rukou Janovo
evangelium a zan pekldat. Jestlie dnes lovk sly, jak nkte lid tvrd, e
k tomu, aby vyerpali hlubiny kesanstv, nepotebuj nic z duchovnho poznn, e tedy
tato duchovn vda je zbytenou, ponvad kesanstv me kad ji dostaten
porozumt skrze to, co kad far ke z kazatelny, e v tomto kesanstv mus
pevldat pouh vra..., a pak porovnme-li takovou duevn nladu s tm, co tu muselo
bt eeno o Goethovi, kter jako jeden z nejhlubch duch poteboval cel desetilet
k tomu, ne dozrl k uritmu chpn kesanstv; potom se nm teprve dostv
pravho pojmu nesmrn pchy, nesmrn domlivosti, kter v lidech vz, kte v pe
a domlivosti mluv stle o prostot sv mysli a odmtaj jako nco zbytenho, podle
jejich nzoru nepotebnho to, co obsahuje duchovn vda.
Ve scn, ve kter vystupuje tento Duch Zem, mme ped sebou nco, m se
Goethe zabval ji jako mlad, ticetilet lovk, ale stejn tak i v poslednch dvaceti
letech svho ivota. Z tto scny Ducha Zem a z toho, co j pedchz, z tzv. Prvnho
Faustova monologu vyrozumme, jak se Goethe hluboce ponoil do tzv.
okultn-mystick literatury, jak se pokouel tm, co mu tato literatura podvala, aby
doshl v meditativnm pohrouen duchovnho svta. V podstat vidme jeho Fausta
uprosted tto scny, kter nm byla dnes pedvedena, jak hled prostednictvm
meditace, z nznak, je mohou, jak zde bylo eeno, bt zskny z okultn-mystick
knihy, ze star okultn knihy Nostradama; vidme, jak se sna meditac vystoupit nahoru
do duchovnch svt. Pokusme se nyn pedstavit si, do kterch svt Faust, a tm tak
Goethe, chce vlastn vystoupit? Nue, jestlie lidsk due dospje k tomu, e vnitn
zesl, jestlie se duchovn-duevn jdro lovka osvobod ze zvislosti na tomto
nstroji fyzickho tla, kdy due do jist mry vyklouzne svmi, v obvyklm vednm
41

ivot pro ni vbec nevnmatelnmi silami nejen z prostorov ohranienho fyzickho

tla, nbr i z fyzickho ivota, s nm potom lovk duchovn stle jet souvis,
ponvad k tomuto fyzickmu ivotu vede paprsek nebo proud. I v ivot mezi smrt
a novm zrozenm thne paprsek nebo proud duchovnho ivota zpt a k tomu, co jsme
na Zemi proili, jak se o tom mete dozvdt z len dvjch pednek; e thne
vdy, jakoby se naphla duchovn ruka, ale je to jet vce ne duchovn nataen
ruka jako nco, co zde smuje nazptek do minulho fyzickho ivota. m se tedy
stv toto fyzick provn pro lidskou dui, kter je uvolnna od pouvn nstroje
fyzickho tla? ekl bych: cel fyzick provn stv se pro lovka, kter opustil toto
fyzick provn, duevnm orgnem. Fyzick provn stv se zrove okem nebo
uchem, cel lovk stv se smyslovm orgnem, nyn lze ci vce orgnem, pomoc
kterho vnm nyn cel tato Zem, kter zr do svtovho prostoru. Aby nae oko
mohlo vidt fyzick pedmty, musme my sami prodlvat mimo nae oko, kter je
uloeno jako samostatn orgn do on dutiny, kter je tm uzavena kostnmi
stnami. Podobnm zpsobem je uzaveno tak ucho. A dle opt cel fyzick apart
mozku je uzaven do dutiny leben a oddlen od ostatnho tla.
Podobn uzaven mus bt fyzick provn ivota lovka zde na Zemi, aby se
stalo druhem smyslovho orgnu, druhem oka nebo ucha, kterm lovk kter dl
mimo to, co bylo zde na Zemi jeho fyzickm provnm ivota kterm lovk pohl
pak do dlek svtovho prostoru.
Co zde lovk prov, dalo by se tak znzornit nsledujcm zpsobem: Mohli
bychom ci: lovk nyn prodlv v onom svt, kter je v knize Theosofie len jako
duevn svt. Je to onen svt, do nho nejdve vstupujeme, mme-li zitek, e jsme
se samostatnou du mimo tlo, a kdy lovk nyn svj vlastn fyzicky proit ivot na
Zemi m ped sebou jako nco vnjho, co m mimo sebe. Ve vdeskm cyklu (Vnitn
bytost lovka; ivot mezi smrt a novm zrozenm. Vde, duben 1914) jsem mj. lil, jak
si lovk tak v ivot mezi smrt a novm zrozenm vytv svm poslednm
pozemskm ivotem duchovn-duevn smyslov orgn, aby nyn vnmal ostatn svt;
tzn., e ostatn svt vnm skrze tento pozemsk ivot. V tomto svt najdeme pak tak
del dobu po smrti nae zemel, kte zde nyn prodlvaj, ne postoup dle do jinho
svta, kter je i pro zasvcence dosaiteln teprve v pozdjm vvojovm stavu due.
V tomto svt, do nho nyn vstupujeme, mus tak leccos vzbudit pozornost
pozorovatele. O tomto svt ve kterm se nyn pohybujeme lze ci jen nkolik
jednotlivost. Muste si posbrat dohromady z mch rznch pednek vechno to, co
by vm mohlo slouit jako urit charakteristika tohoto nadsmyslovho svta. Pedevm
toto: Nco, co se dui ihned po jejm vstupu jev npadn je, e due, jakmile se uvolnila
od svho fyzickho tla a vv se do pro ni zcela novho svta, vid nejdve
vyhasnat hvzdy, ct jak hvzdy hasnou. Due se vv do elementrnho svta, take
nyn vane se vzdunm moem, pluje a vln se spolu s teplem vlncm se svtem, svt
a z ven do prostoru se svtlem; a prv proto, e z spolu se svtlem, neme due
vidt skrze toto svtlo zevn pedmty. Proto pro ni vyhasn Slunce a hvzdy; a Msc
tak svm svtlem ped du uhasn. Nen to zevn nazrn, v nm zde potom lovk
prodlv; zde existuje pouze urit spoluprovn svta elementrnch bytost.
Souasn zde provme to, co nazvme mocnou silou historickho dn, ze kter se
rod historick dn. V tomto svt lze vidt plynout to, co tvo skuten djiny lidskho
ivota...
42

Ve svm dalm meditativnm vvoji me pak due vystoupit i k vymu provn.

V tomto ppad se pak nestv duchovn-duevnm smyslovm orgnem jen tento
vlastn fyzicky provan ivot, nbr tu se stv cel Zem uritm smyslovm
orgnem. Zn to paradoxn, eknu-li, e due mus pokroit k takovmu provn,
o nm by se dalo ci: lovk sm se stv nyn nm, do eho je zasazena cel
zemkoule takovm zpsobem, jakm je zasazeno tak oko nebo ucho do na
tlesnosti; a stejn, jako se dvme okem, jako slyme uchem, stejn tak vnmme
celou touto Zem a vidme nyn skrze jej fyzick provn svtov prostor. Nyn vidme,
jak vechno to, co mluv fyzikov o Slunci a hvzdch, je pouh materialistick snn.
Vdy hvzdy vyhasly, Slunce, msn svtlo ji pohaslo, ve pedchoz pohaslo; nyn
ale zpozorujeme, e tam, kde se domnvme spatovat Slunce, existuje spoleenstv
duchovnch bytost, e vude, kde se domnvme vidt hvzdy, existuje duchovn svt.
A tm, e si vzpomnme na n minul pozemsk ivot, vidme, e to, o em mluv
fyzikov, je fantasticko-materialistick snlkovstv. Nebo to, co se nm zde jev jako
hvzdy a Slunce, to ve skutenosti naznauje, e tam v duchovnm svt je sdlo
duchovnho spoleenstv podobn, jako je Zem sdlem pro spoleenstv lid.
Ale stejn tak, jako by nemohly bytosti z njak vzdlen hvzdy vnmat fyzick tla
pozemskch lid, nbr pouze lidsk due, stejn tak nemuselo by eknme tak ani
ns vlastn zajmat nco z tchto hvzd tam nahoe, co by nebylo duchovn-duevn
povahy. Avak to, co tam nahoe vidme, to si musme pedstavit zrove jako
atmosfrick vpary zemskch ltek, kter se nahoe sr dohromady s tm, co tu sem
zdola pichz; a n fyzick zrak neme vidt nic z toho, m vlastn urit hvzda
skuten je, nebo co vidme, jsou jen vpary, kter Zem sama vypout ven do
svtovho prostoru. Ve, co vidme jako nebeskou hvzdnou b, nen nic jinho, ne
to, co je utkno samotnou Zem z materilnch, ovem tern-materilnch pozemskch
ltek; je to oponou, kterou Zem spout ped tm, co se nachz za tm. Dostane-li se
ale due k tomu, aby se vvala do tohoto zevnho svta, pak vnm, e tam venku
nejsou fantastick hvzdy, tyto materialisticky fantastick hvzdy, o nich mluv
fyzikov, nbr e to jsou ivouc bytosti, spoleenstv ivch bytost, kter ve svtovm
prostoru stoupaj a sestupuj, spdaj sem-tam sv tkaniva a shora dol se vzjemn
obdarovvaj a opt zdola nahoru. (Viz meditace Ducha Zem: Nahoru a dol, sem
a tam, vm a tkm spojen hrob vn, ocen, ohniv vn, kolotn, promovn...)
Pelome-li si tato slova do duchovnho jazyka, potom znj nsledovn:
Jak ve se v celek setkv,
jedno v druhm psob a ije!
Jak nebesk sly stoupaj nahoru a sestupuj dol
a podvaj si zlat vdra!
Jsou to sly, ale nyn v tom smyslu, jako kdy mluvme o prasilch:
Poehnnm voncmi perutmi
pronikaj z nebe skrze Zemi,
harmonicky vechen vesmr proznvajce!
Ale toto vechno pojato v duchovn-duevnm smyslu potom mme piblin ped
sebou onen svt, do nho se nyn due vv.
43

Nyn si pedstavme, moji mil ptel, co si vlastn tento Faust osvojil v dob, v n je
nm tu len? Faust si rozevel starou knihu, napsanou nkm, kdo do n nartl dvn
nzory pomoc uritch symbolickch znamen; takovm zpsobem se Faustovi nabz
znamen makrokosmu. Ale Faust samozejm nen jet v tu dobu schopen toho, aby
vystoupil tak vysoko nahoru se svou du do svt, kde moudrost ve svtovm prostoru
rozvj sv velk dn. Nen v stavu vystoupit nahoru. Vid jen znamen, znamen
makrokosmu, je nkdo napsal, nkdo, kdo se povznesl tam nahoru. Ale Faust si vyvol
jakousi snovou pedtuchu, e toto znamen nco znamen. Vmyslete se tedy duevn
do pedstavy, e byste nikdy nic neslyeli o duchovn vd, e nyn mte ped sebou
toto znamen, ale e byste mli tuen, e ji nkdo kdysi vidl nco podobnho, co
byste tak chtli vidt; tu byste se nyn nachzeli uvnit Faustovy due. Zprvu se mete
do tohoto snovho zitku ponoit s tm, e vm vae fantazie oiv nco
prostednictvm tchto znamen, je jsou v podstat znamen zvrokruhu, znamen
element, znaky planet; mete se dt strhnout vam pekypujcm pocitem, e zvolte
slova:
Jak divadlo!
Ale toto zvoln se vm odr zpt, nebo nyn zpozorujete, e vlastn to, co jste si
z tto knky osvojili, nen nic jinho ne prv jenom toto znamen a to, co vm vae
vlastn fantazie vyvolala...
...vak divadlo jen el!
Ano, vdy je to jen divadlo v podob on vnitn psobc, tvoiv fantazie! A jste
vreni zpt. Znamen vs nepivedlo k niemu, ba naopak, vrhlo vs zpt; pineslo vm
jen pocit: zde ped vmi le svt ducha, ped nm stojte, ale nikde nenachzte vchod.
Kde uchopm t, bezmezn prodo?
Tv adra kde? Vy zdroje veho ivota,
od nich nebe a zem zvis,
k nim se tiskne povadl hru...
Zase nic, ne jaksi pocit, e lovk ct sebe sama uvnit tchto element, ve svtle
a ve vzduchu, jak jsem ekl, v uritm podadnm svt. Vyjdeno je to tm zeteln:
Faust, kter se prodral a nahoru do duchovnho svta, je svren zpt do toho svta,
kter jsem pedtm popisoval jako nejbli nadsmyslov svt. To, co je spojeno se
vzdunm a svtelnm ivotem, to je velmi dobe vyjdeno slovy:
Jste zdroje, vy prtte-napjte, a j prahnu tak marn?
Faust se pohrouil zcela do sebe, vypadl z duchovnho svta do elementrnho svta.
Ale nen jet zral ani k tomu, aby poznval tento elementrn svt. Tehdy mu pichz
pomoc; kdy rozevr knihu, spat znamen Ducha Zem. Nue, to je znamen, kter u
nakreslil i ten, kdo se ji seznmil s tmto spodnm, elementrnm svtem jako svtem
sob vlastnm. Faust se nyn ct, jakoby se nachzel uvnit. Tu m pocit byt uvnit
tohoto svta.
44

Jak jinak psob toto znamen na mne!

To proto, e pi tom nco ct, ponvad se odvrtil od svta smyslovho zdn a nyn
ct nco, jakoby sm vzel uvnit svta. Nyn mluv vlastn stle o tomto svt:
Ji ctm v sob stoupat m sly ve,
to je to, co lovk prov, ije-li v teple, ve svtle,
...ji hnu jak novm vnem.
Pedstavte si: Ctte teplo v dui, ijete a tkte ve svt jak tepeln vlna!
Ctm odvahu, bych v svt zkusil tst.
Je tomu skuten tak, jako kdyby se pohyboval ve svt element. ekl jsem vm:
Tento pozemsk ivot se stane smyslovm orgnem, jako ctte vae oko a ucho; jako
nco, co mte v sob, tak ctte nyn Zemi jako sv smyslov orgny, kter vak nyn
nemte v sob nbr v Zemi.
...chci s neasem, s vichic se rvt...
to nastv tehdy, kdy se vznte ve vzduchu jako vzdun vlna.
Mra se nade mnou
Msc skrv sv svtlo
dn div! Prv jsem vm vylil, jak se to dje, jak uhasnaj hvzdy, Msc. Svtlo
uhasne, ponvad lovk sm kr s tmto svtlem.
M lampa rudne. Dm se! Rud paprsky
mi kolem hlavy sr...
Toto je nyn uritm vnitnm postehovnm.
Z klenby dol velebn vn
vane a uchopuje mne!
Ctm t bl a bl, ty vzn se kolem mne, vytouen duchu.
Projev se ji!
Ha! jak to v mm srdci kube!
K novm pocitm
se vechny moje smysly podncuj!
Nepozorujete, jak je zde vyjden ivot v elementech?
Ctm, jak je ti m srdce zcela oddno!
Ty mus! mus! a nech to stoj mj ivot!
45

A nyn si na zklad sv meditace odkv prpov, kter nle k tomuto znamen

Ducha Zem: jde o meditan, sugestivn psobc prpov, kter skuten Fausta
uvd ped tv Ducha, jen je vdcem onch duchovnch bytost, do jejich e
vstupujeme, vkrome-li do elementrnho svta. Ale ihned zpozorujeme, e Faust
vlastn nen zral pro tento svt; pedevm se ani zral ctit neme. eho m tedy
Faust nabt? M nabt sebepoznn v tom smyslu, e se mu stane prv nejvym
svtovm poznnm to, e my vichni spoluprovme nco, co me bt proito, kdy
spolu plujeme a tkme a vlnme se a dlme v elementrnm svt. Ale prv to, co se tu
uvnit zbytostuje, individualizuje, to jet Faust neme poznvat.
Tato duchovn rozmluva mezi Faustem a Duchem Zem charakterizuje tak nyn
dosavadn stav zralosti, kter Goethe doshl prv v dob, kdy tuto scnu napsal; v n
l sv vlastn nesmrn sil po duchovnm svt.
Duch: Kdo vol mne?
Faust se ji odvrac. Pirozen nezn to tak, jako kdy naslouchme uima, nbr tak,
e ijeme uvnit v tnech. Zaznv to potom zcela jinak, ne jak to slyme zde na Zemi,
zcela jinak. Stejn i to, co vidme, nevidme skrze svtlo, nbr tm, e sami s nm
svtme. Projevuje se to jinak. Faust se chtl stt nadlovkem. To znamen, e Faust
chtl vkroit do duchovnho svta, ale jm jej hrza ped tmto duchovnm svtem.
V dsledku setkn s Duchem Zem stv se Faustovi jasn, e mus bt jinm
lovkem, ne jakm byl ped tm; chce-li do duchovnho svta, neme do nj se svmi
obvyklmi silami, pocity a vnmi. A tak se zmocn v hloubi due Fausta pocit, jak je
nejprve vren zpt z vin duchovnho svta dol do svta elementrnch bytost, a jak
nyn zde v tomto elementrnm svt je opt vren zpt ve svm poznn, ponvad
setrval na stupni svho dosavadnho jstv, kterm byl dve, ponvad se jet
nevyvinul do tohoto elementrnho svta, k nmu jej pivedla tato sugestivn meditace
na zklad prpovdi pipisovan Duchu Zem. Mohl na okamik spatit, jak bytosti
existuj uvnit elementrnho svta. Ale Duch mu k:
Kde jsi Fauste, ty, jeho hlas mi znl,
jeho kik na mne vemi silami dolhal?
e tento hlas zaznl z podvdom, na to jsem ji upozornil; e to byl onen Faust,
kterho zevn Faust ani vlastn vbec nezn.
Jsi to ty, jen, mm dechem ovt,
vekerou hlubinou ivota se chvje.
Toto ty se nyn vztahuje na obyejnho Fausta, kdeto onm usilujcm Faustem byl
onen vy lovk Faust.
Bojcn, v prachu se svjejc erv?

46

Ale nyn se ve Faustovi probouz vzpoura. Faust chce nyn prv do onoho svta, pro
kter jet nen zral:
Mm uhnout tv plamenn tvi?
J jsem to, jsem Faust, jsem tob roven.
Nyn me Faust jet zaslechnout, jak duchov elementrnho svta, do nho se
nyn penesl, jak souvisej svm ivotem s lidskmi djinami, s tm, co se odehrv
bhem asovch a kulturnch obdob. A toto tajemstv elementrnho svta vyslovuje
Duch Zem; nemluv nikde o njakm byt, nbr o stvn se vznikn, o dn.
Duch:
V pvalech ivota, v boui in
vlnm se nahoru a dol,
tkm sem a tam!
Zrozen a hrob,
vn moe,
stdav tkan
planouc ivot,
tak tvom na umcm tkalcovskm stavu asu
a tkm bostva ivouc at.
Dje se to nikoli v prostoru, ale v ase! (Viz cyklus Okultn vvoj lovka; Jak
vznam m okultn vvoj lovka pro jeho schrny a pro jeho jstv?, Haag, 1911).
Tolik vak me Faust pece jen pochopit e to je onen Duch, kter skuten kr
djinami.
Ty, kter irm svtem vane, tk,
nenavn duchu, jak blzk se ctm tob!
Ty, jen vane a tk irm svtem! Ty, kter jsi onm duchem, kter nle k duchm
asu, jak jsme si blzc! Tak mluv Faust ve sv opovlivosti. Duch mu na to odpovd
slovy, kter Faust sm pozdji nazv slovem hromovm, ponvad to jako hrom ude
do jeho due a sraz jej zpt do obyejnho svta, v nm se zatm ct doma,
ponvad k tomu jinmu nen jet zral. Faust m nyn hledat poznn sebe sama,
prav sebepoznn, a ve vlastnm jstv, kter se roziuje do svtovch dlav, poznvat
duchovn svt. Neme jej vak prozatm jet nalzt, proto mu mus zabuit do due
tato hromov slova, pronen Duchem Zem:
Ty rovn se duchu, kterho chpe!
Ne mn!
Co je to za ducha, jeho Faust nechpe? Kterpak duch je ten, jeho chpe? Faust,
tento obraz bostv, a nechpe Ducha Zem? Jak se me nyn svm sebepoznnm
dostat dl? Jak vypad tento lidsk duch, kterho Faust dovede chpat? Tento duch
nyn pichz v upanu a s non epikou; jaksi druh vydn Fausta; tento druh
Faust je Wagner! Toto je duch, kterho chpe! Wagnera toho chpe! Dle jsi jet
47

nepokroil; nebo ono druh ije v tob jen jako vzdor, jako ve! Tmto
sebepoznnm pokroil Faust o kus dle. To je prv to zvltn v Goethov Faustu,
jak je umlecky ndhern ztvrnn, e to, co v urit chvli vstupuje na jevit, znamen
v podstat vdy vlastn kus vlastnho sebepoznn. Jako je Mefisto rovn st
sebepoznn Fausta, tak je Wagner tak st sebepoznn. Nebo Faust sm je tmto
Wagnerem. A neuinili bychom neprvem, nestala by se dn kivda, kdybychom
jednou Fausta inscenovali tak, e bychom v postav Wagnera v upanu a non epici,
od nho se Faust odvrac, mli podobu Fausta samotnho! Pak by lid ji
bezprostedn rozumli, pro se prv v tomto okamiku tento Wagner objev na jeviti.
Co Wagner mluv, je v podstat to, co Faust chpe; to druh, to si jen sm sob svm
deklamovnm namlouv. To jen tak ze sebe vyn. Domnv se, e se povzn
k nejvym pravdm, o kterch sice dovede ryvkovit deklamovat, pednet, ale kter
v nitru neprov. A nyn se opt odehrv kus sebepoznn. Wagner vyslovuje pravdu.
Faust vlastn nemluv o svch vnitnch zitcch, pouze o nich deklamuje, pedn!
Wagner pichz: Promite! Slym vs deklamovat.
To je pravda: on jen deklamoval. Ale je to okamik, kdy pichz sm k sob!
Piznv si, e takovm zpsobem se nedostane ani o krek ble k duchu svta, nbr
se dostane k tomu, e sm sob nanejve pedt jaksi eck drama. Mnoz lid
chtj, dostvaj-li se k theosofii, pednet deklamace, krasoenit o nejvych
pravdch. V podstat nechtj tac lid nic jinho, ne aby si trochu podeklamovali,
plan mluvili o nem theosofickm, ani by z toho vytili nco pro sebe; sami sob si
jen nco mlhav namlouvaj. S ohledem na ptomnou dobu by se dalo ci, e dnes
v uritch kruzch k tomu dochz asto; nkte lid si pipadaj zajmav, jestlie takto
deklamuj, krasoen o svch vidinch. V dvjch dobch to bylo slyet od kn,
dnes se to ale nauili jet lpe komedianti, take kn se mohou od komediant
lecemu piuit. Kdyby Faust mohl se svm rozumovm chpnm pokroit tak daleko,
musel by vlastn sm vyslovit ona slova, kter pron Wagner, jako Faustv zrcadlov
obraz. Ale Faust vystoupil z tla jen se svou vn, prv s tm, co je lucifersk, nikoli
s pravm plnm lidskm duevnm jdrem nbr jen s tmto luciferskm jdrem. Je to
Lucifer ve Faustovi, kter nyn tomu, jen je Faustem, avak ped nmi stoj jako
Wagner, odpovd:
Ano, kdy je far komediantem;
jak se to obas ovem stv.
Toto opovren, tato zpupnost, domlivost pochz z luciferstv ve Faustovi, nebo
kdyby nebyl Faust uchopen Luciferem, pak by mluvil tak, jak Wagner; vyslovil by prv
jen to, k emu se me hlsit na zklad svho rozumu. To druh je u nho pouze
temnm tuenm neho, k emu chce teprve proniknout. Ale takov samomluva
skuten, je to jen rozmluva se sebou samm pivede ns pece jen o kousek dle.
Ano, moji mil ptel, lovk postoup mnohem dle v ivot, pedstav-li si sebe
v podob nkoho jinho, v njakm jinm jstv. Sami sob si piznvme neradi, e
mme tu i onu vlastnost. Pedstavujeme-li si ale tuto vlastnost u nkoho jinho, tak se
studiem zabvme ji radji. Vystupuje-li takovm zpsobem vlastnost jednoho
v postav druhho, jako Faustova ve Wagnerovi zskme tm urit sebepoznn.
48

Faust nen jet tak daleko, aby si ekl, kdy nyn Wagner odeel: Ano, vlastn jsem to
j sm! Kdyby byl Faust se svm porozumnm ji pln k sob pronikl, tak by si ekl:
Prozatm jsem teprve Wagnerem! Zde v hlav sed teprve Wagner!
Zda jen tto hlav veker nadje nepomine,
lp na vnj pouze slupce napod,
chce pi kopn pijt na poklad;
a raduje se, kdy aly najde.
Vdy a dosud Faust nedlal tak nic jinho, ne e hledal duchy podobnm
zpsobem. Je to sebepoznn, co pichz Faustovi vstc v podob Wagnera. Kdo je
ten, kter mu posl Wagnera naproti? Duch Zem mu jej posl, Duch Zem:
Ty rovn se duchu, kterho chpe,
nikoli mn!
A nyn m Faust poznat, kterm duchm se rovn. Duchu Zem, vldci Zem, tomu
se nerovn; ale Faust mus spatit takovou postavu, kter v nm vz: Zde m toho
Wagnera! Tento Wagner vz v tob!
Ale nyn nevz pouze Wagner ve Faustovi, nbr oproti Wagnerovi, tzn. proti
Faustovi sammu stoj lucifersk prvek. Ve Faustovi vz jet jin ivel.
Podvme-li se na Fausta v jeho dvj podob, tu musme vdt, e Goethe tehdy
jet nebyl hotov s tm, co nsledovalo po scn, v n vystupuje Duch Zem. Odtud to
pak pokrauje dl nsledovn: Rozmluva s Wagnerem, pak se studentem, Mefistem...
Do okruhu Fausta a jeho k vstupuje Mefisto, u kterho Goethe jet nedovedl
sprvn rozliit, je-li to Lucifer nebo Ahriman. Kdyby byl ml Goethe duchovn vdu, byl
by vystoupil nyn Lucifer; tu Faust obdr toho druhho, kterho mu posl Duch Zem.
Duch Zem mu posl naped Wagnera, a potom onoho Mefista, my bychom ekli
Lucifera. Takovm zpsobem m Faust ponenhlu poznvat, co v nm vz. Mefisto je
posln Duchem Zem: Zde m zase jednoho z tch duch, kter ty chpe. Pokus se
jednou pochopit Lucifera, kter v tob tak vz, a nepokouej se hned vidt Ducha
Zem!
e Goethe neml jasnou pedstavu o tto vci vysvt z toho, e tu ve tyech dcch
v pvodnm manuskriptu stoj mal kousek, kter pozdji odpadl. V roce 1775 zde stly
tyi dky po scn, kde Mefisto svedl Fausta tak daleko, e jej spojil s Marktkou,
a e nyn Faust chce k n proniknout. Kdysi tam stly tyto tyi dky, kter tam ji nebyly
v roce 1790, kdy vychzel tzv. Fragment Fausta. Kdy Faust d na tomto mst od
Mefista, kter ale je vlastn Luciferem, aby mu obstaral pro Marktku njak perky, tu
oslovuje Mefisto Fausta na odchodu slovy, kter jsou pouze ve starm rukopise:
Dl, jako by byl knecm synem.
Kdyby ml Lucifer tucet takovch princ,
ti by dovedli mu ji nco utratit.
Nakonec by dostal porunka.
Zde to mte doslovn: Mefisto sm sebe nazv Luciferem. Jak jsem ji ekl, pozdji
tyto tyi dky odpadly. O vlastn lo Goethovi v jeho pozdjm vku, co vlastn
49

dalo by se ci chtl vyjdit ve svm Faustu? Nue, lo mu o to, aby ukzal, jakm
zpsobem m lovk kret k sebepoznn. A lze ci, e ji v tto prvn scn, kterou
Goethe napsal ve svm mld, le jako pedtucha to, co pi sepsn tto scny ve svm
mld vyctil, pedtucha, ve kter pedvdal to, co vy si nyn mete jasn pest tam,
kde je v knize O poznvn vych svt leno setkn se Strcem prahu. Jak
lovk, kter se postupn dozvd, jak v nm vz rzn bytosti, jak se postupn
roztpuje. Toho pedtuchu mte ve Faustovi: a sice kdy se rozdl ve Wagnera
a Lucifera-Mefista. U se pozvolna sm sebe poznvat ve svch jednotlivch stech,
jednou jako Wagner, podruh jako Lucifer-Mefisto. Ale jak ji bylo eeno, Goethe musel
teprve dozrt k tomu, aby prohldl skuten velk vznam Kristova impulsu pro lidstvo
tou mrou, tak dalece, jak to prv v jeho dob bylo mon. Proto pozorujeme, e
Goethe teprve ve svm zralejm vku zkou doplnit to, co dve napsal o Faustov
usilovnm snaen a k okamiku, kdy lovk sm sob kr vstc a vid se nyn ve
svch rznch podobch, tak v podob Lucifera doplnit to tm zpsobem, e nechv
Fausta pijt do styku s tm, co vproudilo do pozemskho vvoje Kristovm impulsem.
Dalo by se ci, e nyn k Faustovi pistupuj znamen Kristova kultu. V dsledku toho
vidme ve Faustovi urit dokument, kter nm naznauje, jak Goethe pivedl
okultismus ke kesanstv, ke Kristovu impulsu a jak dnes my ve skutenosti pracujeme
dle na on cest, na kter Goethe mohl uinit prvn krky. V Goethov dob bylo
mono dojt jen k pedtue toho, co pichz. Dnes nadela doba, kter lidem umouje,
aby skuten vstoupili prostednictvm duchovn vdy do oblast duchovnho ivota, do
nich smovalo cel Goethovo snaen. Dnen doba mus Fausta chpat jinak, ne
jak ho mohl chpat Goethe. Ano, svt kr kupedu, moji mil ptel, a neuznvali-li
bychom to, potom bychom nebrali tento svt dost vn. Takov poznn, e se lovk
rozlen, e sm sob kr vstc ve sv prav podob, v lucifersk podob, takov
poznn pivd lovka pece jen dle vped; ale vdy jen o mal kousek. Musme se
vak ji zbavit domnnky, e jsme si zskali pehled o celm duchovnm svt, kdy
jsme udlali jen mal prvn krky kupedu, jak je meme uinit pomoc meditace. Vdy
je to jen zcela mal krek, kterm se dostvme kupedu.
Ve Faustovi jsou dv povahy: jednak povaha wagnerovsk, jednak tato usilovn
se snac kupedu. Jestlie chtl Goethe ve zralejm vku na tyto dv povahy
poukzat, uinil to velmi krsnm zpsobem. Goethe poctil vnuknut, aby ve chvli, kdy
se Faust ji dostv ke kesanstv, ukzal, co je schopna tato wagnerovsk povaha ve
Faustovi vykonat. Proto nech Fausta ve spolenosti Wagnera odebrat se na tu
velikonon prochzku. Nyn je tomu skuten tak, e je nm zpsobem, kter vak
zcela oividn odpovd dramatickmu podn, znzornno na dvou osobch, co se
dje ve Faustov dui. Vy lovk, kter ije ve Faustovi, ten thne vekerm svm
usilovnm snaenm kupedu, ale to, co ve Faustovi ije jako Faust-Wagner, to jej brzd.
Jiskika chpn duchovnho svta je ve Faustovi ji rozncena; proto jev se mu pudlk,
se kterm se setk, takovm zpsobem, e nyn v nm nevid jen smyslovho pudlka.
A je to skuten jako urit duevn sla ve Faustovi, kter se projevuje pi rozmluv
s Wagnerem:
Faust: Nevid ernho psa, jak pobh tam po polch?
Nyn se ve Faustovi opt probud wagnerovsk povaha:
Wagner: Dval jsem se na ji dlouho, nezdl se mi dleit.
50

Vy povaha (Fausta): Pozoruj jej dobe. Za m to zve?

Wagnerova povaha: To pudlk je a stopu hled n, pnovi zabhl se as.
To jsou nmitky, kter si vlastn klade Faust sm. A nyn to pokrauje dle. Faust
zan vidt za smyslovm ji nadsmyslov, on to ji tu. Tedy je to urit pedvdavost
vyvolan na zklad zkuenost, kter zail: pronikla do nho jiskra duchovnho svta.
A dalo by se ci: je skuten nco krsnho, jak nesmrn upmn a poctiv se chov
Goethe po strnce umleck, jen mu musme rozumt. Kdy nyn v sob Faust ct
luciferstv jak vte, souvis luciferstv s uritou svvol, umnnost, tedy s onm vnitnm
egoismem tu vn toto luciferstv nyn jako Faust ji tak do oblasti sv vlastn due,
kter ji pila do kontaktu s Kristovm impulsem; je charakteristickm luciferskm rysem
tto faustovsk due, e Faustovi, jen chce pekldat Janovo evangelium, se toto zd
nedokonal. Goethovi komenttoi pipadaj ponkud kurizn tomu, kdo vci rozum,
kdo skuten kr spolen s bsnkem i tehdy, kdy tento urit vci, kter chce
vyjdit, rozdluje na jednotliv osoby. Textu evangelia Faust pirozen jet nerozum,
jinak by se pozastavil u slov Na prapotku bylo Slovo. Ponvad vak tomu vbec
jet nerozum, tak se u toho zastavil. Profesoi to ovem vysvtluj tak, jako by tomu
Faust lpe rozuml, ale to nen pravda, on tomu jet nerozum vbec! Jemu se nyn
zjevila sla, in tedy vn racionalistickou rozumnost do evangelia. To nyn vyvolv
opan jev. Zatm, co dve byl vren dol do smyslovho svta, je nyn veden nahoru
do duchovnho svta. Tm, e tak dn uplatuje svoji omezenost, tm, e nahrazuje
smysl slov a in a slu, je vyzvednut nahoru do duchovnho svta, ponvad v nm ji
existuje jiskra duevn sly. Tu pichzej duchov, a opt jako posel Ducha Zem
pichz nyn tento... Mefisto, tato nejasn postava nco mezi Luciferem a Ahrimanem.
Vidte tedy, e musme chpat Faustovo proniknut do duchovnho svta jako Goethv
zpas a meme se z toho prv pro nai nynj dobu nauit nesmrn mnoho. O co
mi zvlt lo v posledn (na velikonon nedli) a v tto pednce, je: uvst ped vae
due tento nesmrn tk kol, se kterm mus zpasit prv takov duch, kter usiluje
o vlastn prohlubovn, kter by pronikl svm duchovnm silm a k sammu Kristovu
impulsu ponvad to je daleko t zpas, ne vede ten, kter se ve sv nekonen
pe a domlivosti pozastavuje nad tm a nechce si osvojit to, co mu me nabdnout
duchovn vda. Na druh stran jsem chtl na Faustovi znzornit, jak mocn bylo to, co
Kristovm impulsem vproudilo do svta. Nastane doba, kdy budou lid stle lpe a lpe
chpat vnitn podstatu Kristova impulsu prv prostednictvm toho, co jim me
pinet jedin duchovn vda.
Stoj tu ve svt eknme jako urit ilustrace toho, co nm podvaj s ohledem na
pozemsk vvoj lidstva svtov djiny, a toho, m vlastn je tento Kristv impuls. Ano,
nco zde stoj jako skutenost, e stalet po Kristov impulsu vstoupilo do lidskho
vvoje Zem nco, emu se tak sprvn nerozum; v okamiku ale, kdy se to zane
sprvn chpat, dojde zrove i k hlubmu pochopen Kristovy udlosti. Vdy je vm
znmo, e kdy uplynulo est set let po on udlosti, co Kristv impuls vstoupil do
vvoje lidstva, vystoupil v uritm spoleenstv lid prorok, kter nejdve odmtal to, co
Kristovm impulsem vstoupilo do lidskho vvoje; byl to Mohamed. Dnes ji skuten
nesmme setrvvat u povry 19. stolet, kter si namlouvala, e by mohla svm
racionalismem by nepatrn vysvtlit to, co mus bt vysvtleno z ducha. A potom se
mus kadmu, kdo pronik do duchovn vdy, jevit jako smn vrok, kter uinil jeden
zcela zvl chytr mu o Mohamedovi: Mohamed tvrd, e ho navtvuje andl
51

v podob holubice, kter mu do ucha naeptv, co m napsat do Kornu! Ale

Mohamed tak k racionalistick uenec byl pouh kejkl. Dval si do ucha nkolik
zrnek, kter holubi maj rdi; tito holubi pak k nmu piltali a vyzobali si tato zrnka;
a jakmile je mli, odletli s nimi! Ano, i takov vysvtlen se podvala uvnit
kesanstv i mimo nj v tomto docela chytrm 19. stolet.
Nastane doba, kdy se skuten takovm vysvtlenm budou lid usmvat, pestoe
pln vyhovuj materialistickmu chpn. My vak musme takovho Mohameda chpat
pece jen ponkud hlubm zpsobem, musme si uvdomit, e to, co ilo v jeho dui,
byl skuten takov styk s duchovnmi svty, jak jej Goethe hledal pro svho Fausta. Ale
co proval Mohamed? Co objevil? Mohu to dnes jen naznait, jindy se o tom zmnm
podrobnji. Co Mohamed nael? Nue, vte, e Mohamed usiloval o onen svt, pro kter
ml jeden vraz je to jenom jedno slovo: Bh. Svt se stv tm, pro co nm slou
matematick vraz pro jednolennou veliinu, emu se k monom, tento svt se
stv monistickm projevem Boha. Tento svt nem samozejm nic spolenho
s kesanstvm. Ale Mohamed pece jen pohl do duchovnho svta, vstupuje do
elementrnho svta, o nm jsem dnes mluvil. Mohamed slibuje svm vcm, e
vkro do tohoto duchovnho svta pot, kdy projdou branou smrti. Ale co me
Mohamed svm vcm vyprvt, to se vztahuje pouze k takovmu svtu, kter poznal.
Co je to za duchovn svt? Tento duchovn svt, o nm Mohamed svm vcm
vypravuje, je lucifersk svt, na kter vak nahl jako na rj o tento svt, jak u, m
bt pmo usilovno. Ale kdy se nyn odvrtme od pouh abstraktnosti a pikrome-li
k nemu skutenmu, a k tomu jet pipojme jako vysvtlivku tento smysl, kterm
Islm usiluje o dosaen duchovnho svta, pak poznvme i to, co nm sdluje
duchovn vda. Ale tento duchovn svt je prv svtem, kde vldne Lucifer; tento
lucifersk svt je pouze zmnou povaovn za rj, za svt, po kterm maj lid
usilovat.
Myslm, e by muselo zanechat na nae due hlubok dojem, kdybychom se dsledn
zahloubali do podstaty djinnho vvoje pomoc uritho, velmi dleitho jevu. Musme
se zamyslet ji nad tm, dovme-li se, e ve vvoji nboenskho ivota vystoupil velk
prorok s omylem, e lucifersk svt je rjem. Nechtl bych, aby tato pravda vela do
vaich du jen tak, jako pouh abstrakce; domnvm se, e to me du otst,
nech-li se nco podobnho na dui psobit. Moji mil ptel, uvame vak jen, co dl
mohamedn, aby se dostal do svho duchovnho svta? Snad bychom mohli podat,
aby pi vstupu do tto mstnosti odevzdal mal lsteek kad, kdo peetl cel Korn,
kad z vs, mil ptele, jak zde sedte; bylo by pak velmi zajmav spotat lstky tch,
kte si cel Korn peetli. Nen to tak nic snadnho, pest cel Korn s jeho
nekonenm opakovnm, se vm tm, co zpadn lovk shledv jako nekonen
zdlouhav a nudn. Mezi mohamedny jsou ale lid, kte bhem svho ivota proetli
cel Korn sedmdestkrt, stokrt ba i tisckrt a to od zatku a do konce.
Co to znamen?
Znamen to, e vysloven slovo se vno do due takovm zpsobem, e v n potom
oivne. I kdy se lovk neme od takov nboensk spolenosti nemu piuit
s ohledem na to, co by odpovdalo kesanskmu duchu, pece jen se meme piuit
tomu, jak se v takovm lidskm spoleenstv zachz s duchovnm omylem, s uritou
nepravdou po strnce duchovn, ne jak se u ns zachz s tm, co se ctme bt
povolni hjit jako poznanou duchovn pravdu! To, co takov Evropan nanejv doke,
je to, e si pete Fausta; potom kdy to zase zapomnl, inu tak si ho snad pete
52

jet jednou ale abyste zde nali lidi, kte by si Fausta proetli stokrt, tch nebude
mnoho! Toto je zde na Zpad nco zcela pochopiteln: kdo by si toti mohl zde
s nam zpadnm vzdlnm ve to, co se nape a vyd, sedmdestkrt, stokrt ba
i tisckrt prost? To je nco zcela pochopiteln. Ale nco bychom si pece jen mli
ponkud vce osvojit: rozliovat, e je pece nco jinho pouze si zjednat informaci
o njakm obsahu, kter je dleit pro duchovn ivot, a je nco zase zcela jinho,
pokud s takovm obsahem ve sv vlastn dui iji, spoluprovm ho, pokud se s nm
naprosto ztotouji. O tomto si lid s naimi nrodnmi zvyklostmi nedovedou udlat
dnou rozumnou pedstavu. Ale mli bychom o takovch vcech ponkud vce
pemlet. km to nikoli proto, abych vm nco jenom povdal, moji mil ptel, ale
proto, abych vs povzbudil k tomu, abyste o nem takovm pemleli. K tomu jsou
urena tato m slova tak jak jsem je v tto vaze vyslovil. Tato m slova nech
povzbud n pocit odpovdnosti vi nm samotnm i s ohledem na svt, tj. se
zetelem k tomu, m nm me a m bt tato nae duchovn vda.
ijeme v mnohm ohledu v tk dob; tk zevn udlosti, kter ns v ptomnosti
obklopuj, jsou jen zevnmi znamenmi pro nai zvl tkou dobu. Nen dobe pohlet
na tuto tkou dobu jako na nemoc v tom smyslu, co bn nazvme nemoc, nebo
nemoc je asto livm, uzdravujcm procesem; tomu, co se teprve nyn fyzicky
projevilo, prav nemoc pedchzela. Tomu, co v souasnosti provme jako smutn
udlosti, kter dnes kr celm svtem, tomu pedchzelo nco u nemocnho; a proto
musme nahldnout do vt hloubky tchto vc, ne jak se to dje u bn
smlejcch lid. , moji mil ptel, velk bolest me dolehnout na dui lovka, kdy
pozoruje prv dnen dobu a jej koly, kter by mla splnit a na toto nepatrn
porozumn, kter tak mnoho lid tmto kolm pin vstc. Kdy vidme, jak dnen
lid uvauj, co mysl, ct a provaj, a jak potom tento zpsob mylen, ctn
a provn vede k zevnm udlostem, a jak mlo se lid daj tmito udlostmi skuten
pouit, potom dolehne na dui nesmrn bolest. Tento zitek bolesti je to, co dnes mus
tak asto dolhat na dui. Vdy dnes meme skuten pohlet na dobu jen abych
uvedl nco, co se prv odehrv tchto po msce trvajcch zkouek; meme svoji
pozornost vnovat tomu, emu se lid v dsledku tto zkouky (I. svtov vlka) nauili,
s ohledem na to, jak sudky si vytvoili ped osmi msci (ervenec 1914). Existuje zde
t zpsob tvoen si sudku, nic se nezmnilo! V uritm smru, ke ktermu se ctili bt
oprvnn ped osmi msci, v tme smru se stle jet dl pohybuj jejich mylenky,
jenom by si k tomu jet pli, aby jim tyto smutn udlosti, kter se nyn odehrvaj,
daly za pravdu s ohledem na to, k emu se ctili bt oprvnn ped touto dobou.
Nemohu ani vyslovit, jak nesmrn bolest jm lovka, kdy vid takov nepatrn
stupe njak zmny, promny, kter by nastala v lidskch duch v tch poslednch
mscch, jako urit pedpoklad, kter lovk mus dat, aby se tato doba skuten
stala dobou zkouky, dobou uen.
Od lid, kte se ji ocitli na pd duchovn vdy, by vak bylo douc, aby si prv tito
lid sami osvojili nco, emu se lovk me nauit, pokud se pout do takovch vah,
jako jsou prv tyto, kter souvisej s Goethovm Faustem. Stle znovu a znovu bych
si pl, abych urit duchovn-vdecky vzdlan due sml upozornit na tuto hlubokou
vnost a na toto posvtn usilovn o pravdu, tuto usilovnou snahu o pravdu, kter se
mus pipojit k naemu duchovn-vdeckmu nzoru. A hrozn by se muselo vymstt
prv u takovho hnut, kdyby nae nzory nebyly zaloeny na on hlubok poctivosti
a hlubokm smyslu pro pravdu. Jinak bychom si osvojili jen sam takov vci, o nich
53

potom meme ci lovku, kdy zan mluvit: Promite, ale slym enit,
deklamovat!. Toto bychom mli skuten pekonvat.
Nen to nic zvltnho, moji mil ptel, jestlie vidme na zklad divadeln tradice
prochzet se Wagnera po jeviti, a jestlie vidme, jak jsou uen lid v ptomn
racionalistick a rozumov dob pobaven tm, co tento Wagner pedstavuje. Msto toho,
aby si tito lid sami spe shli na srdce a vidli ve Wagnerovi sami sebe. Tento
Wagner sed vude na uitelskch stolcch, v laboratoch; a nae prodovdeck
i filosofick literatura by obsahovala hlubokou pravdu, kdyby si nejvt st tchto
autor zvolila pseudonym Wagner. Nebo vechny tyto souasn filosofie jsou psny
Wagnerem.
Velmi se domnvm, moji mil ptel, e tak mnoh, kter ije v naich adch, m
dostaujc dvod si zaklepat na svou hru, aby sebepoznvaje se zkouel, jak mnoho
z pouhho deklamovn je v jeho dui, a kolik vychz z absolutn poctivosti,
z absolutnho smyslu pro pravdu! S touto pipomnkou a apelem, moji mil ptel, tmto
povzbuzenm vaich srdc, vaich nejhlubch duevnch sil, uzavrm tuto vahu,
v kter budu pokraovat, protoe musm odcestovat, teprve pozdji.

54

V.
O SVATODUN NLAD
O PROMN VINY VE VY POZNN
FAUSTOVA INICIACE DUCHEM ZEM
Pednce konan v Dornachu dne 22. kvtna 1915 pedchzelo eurytmick
pedstaven Faust, II. dl, 1. djstv.
Konat svatodun pednku v obvyklm smyslu, v tomto roce (1915), prv
s ohledem na tuto dobu jak chpete zejmna o svatodunch svtcch je skoro
nemon. Uvame, m bychom mohli charakterizovat prv tuto svatodun dobu
takovm zpsobem, jakm je tato doba vyjdena v zkladnm dokladu kesanstv
v Novm zkon. Najdeme tam, e vznamn charakteristika svatodunch svtk tkv
v tom, e Duch byl vylit na ty, kte jsou nazvni apotolov. A nsledek vylit Ducha je,
jak vidme z druh kapitoly Skutk apotol, e lid nejrznjch nrod a jazyk,
kte byli shromdni na svatodun slavnosti, deset dn po tzv. nanebevstoupen,
oslavili tuto svatodun slavnost tm, e kad z nich to, co jim bylo zvstovno, zaslechl
tak, e mu to znlo jako nco znmho, pestoe kad vslovn zdrazoval, e je
schopen hovoit jen svou matetinou.
A tak se nm jev toto vylit Ducha o svatodun slavnosti jako vylit Ducha lsky,
svornosti a harmonie na ty, kte jsou roztroueni po zemskm okruhu a hovoili tmi
nejrznjmi jazyky. Nebo meme, lpe eeno, abychom doslovn znn Bible lpe
vystihli, vyjdit vc nsledujcm zpsobem; meme ci: Svatodunm poselstvm nm
bylo dno nco, co kad lidsk mysli zn tak, e tomu me kad rozumt, i kdy
mluv jen svoj matetinou.
To, co ns obklopuje v tomto roce (1915) prv o svatodunch svtcch se asi
kadmu jev v pmm rozporu s tm, co me bt mnno jako svatodun poselstv,
pokud si jen dovede vysvtlit, co je takovm poselstvm zamleno. Musme uvit, e
n svt a to 19. stolet po tomto poselstv to dovedl tak daleko v nsledovn tohoto
svatodunho zvstovn, e leton svatodun slavnost se dv na to, jak na ticet tyi
nrod rznch jazyk spolu navzjem bojuje co je v pkrm rozporu s tm, co je
skutenm smyslem tto svatodun slavnosti. Tato, a pli zejm mluva skutenosti,
doufejme, snad zapsob alespo na urit poet lid, aby se do nich vlvalo poznn, e
ono svatodun poselstv neproniklo do irho zemskho okruhu takovm zpsobem,
aby dostaten zaujalo mysl lid, a e toto poselstv mus k lidem promlouvat v urit
nov podob, a to sice nalhavjm a vznamnjm zpsobem ne dosud, aby bylo
v budoucnu chpno tak, jak mu rozumno bt mus.
Zaujmme tedy v tomto roce ohledn svatodun vahy urit veobecnj
stanovisko, kter nm me piblit ono, z jistho hlediska nov svatodun poselstv,
kter nm, jak vme, pin duchovn vda. Na to, co bylo eeno prv tmito
pednkami, musme pohlet jako na svatodun poselstv; tuto duchovn vdu
musme toti chpat jako urit svatodun poselstv.
Vezmme nyn to, co vme o mystriu Golgoty a nechejme to psobit na nae due.
V em spov hlavn podstata mystria Golgoty? Ta spov hlavn v tom, e duchovn
bytost, o n vme, e nle kosmickm sfrm, sestoupila dol a prodlala pozemsk
55

osudy, pozemsk utrpen ve fyzickm tle lovka e tato bytost Krista ti lta
prodlvala v tle Jee Nazaretskho. Tm, co Kristova bytost proila v tle Jee
z Nazaretu, je od doby ponaje mystriem Golgoty spojena s tm, co meme nazvat
Duchem Zem, co meme nazvat aurou Zem. Tm se nm cel pozemsk vvoj
rozdluje na dv sti: na dobu vvoje ped mystriem Golgoty, kdy se d Kristv duch
vystihnout jen v nznacch kdy se lovk iniciac, inicianm zpsobem pozvedne
z pozemsk sfry, kdy nevnm nic z toho, co le uvnit tto pozemsk sfry, nbr
vnm to, na em tato Zem nem dn podl, k emu je tato Zem pedurena teprve
v pozdj budoucnosti, a na dobu, kter nsleduje po mystriu Golgoty.
Od doby mystria Golgoty vme, e lovk nem zapoteb, aby se svm
duchovn-duevnm jdrem prchal z tto Zem, nbr me zstat v tto pozemsk
sfe a me zde uvnit tto zemsk sfry zaslechnout, co Kristova bytost svmi impulsy
obsahuje.
Nyn si musme ujasnit, e urit st lidstva po cel stalet a do na doby pijala
do svho vdom, e Kristv impuls se spojil s tmto pozemskm bytm. Nco se zmnilo
v celkovm stavu vdom lid, onch lid, kte nco vyctili z Kristova impulsu. Do lidsk
due vstoupila vra, e Kristus je spojen s lovkem, e lidsk mysl se me spojit
s Kristem, e lidsk mysl me uvnit zemskho byt prot nco, co je Kristovm
impulsem ivoucn proniknuto. Ale porozumn pro to, co znamen tento Kristv impuls
pro celkov pozemsk byt vzhledem k vvoji lidstva, to mus teprve pomoc duchovn
vdy vniknout do lidskch du. A k tomu je nutno, aby bylo poznno, jak tento Kristv
impuls v lidsk dui psob a sice takovm zpsobem, e udruje v rovnovze dva jin
duchovn impulsy.
To m znzornit nae souso, kter m stt na vchodn stran na budovy (je
mnno prvn devn Goetheanum v Dornachu u Basileje). Tam postavme
Reprezentanta lidstv, kter pedstavuje lovka, kter v sob prov to nejhlub
kdy prov to, co se stv jeho zitkem, pijal-li do sv due Kristv princip jako
ivouc impuls. I kdy nazvme tuto vd postavu ve vchodn sti na budovy
Kristem tak me stejn tak bt nazvna tak reprezentantem ve svm nitru
duchovn probuzenho lovka vbec. Ale musme vidt tohoto Ducha, kter mluv
skrze lidsk tlo, v souvislosti se dvma jinmi duchovnmi bytostmi, s Luciferem
a Ahrimanem. Svm vzpmenm postojem m tento Reprezentant lidstva vyjadovat
svj prav pomr k Luciferovi a Ahrimanovi. Ve na tto postav m bt vhradn
charakteristick. A bude jednou tato socha postavena, budete moci zaznamenat, e
gesto lev zvednut ruky a gesto prav sputn ruky pedstavuj nco zcela zvltnho.
Tmto gestm rukou bude moci bt porozumno, uvidte-li, jak nahoe na skle,
k jejmu vrcholu se zved lev ruka Reprezentanta lidstv, jak se shora dol z vrcholu
skly t Lucifer, protoe si sm zlomil sv kdla.
Snadno by se leckdo mohl domnvat, e toto zlomen kdel se dje silou proudc
z ruky Reprezentanta lidstv; jako e by tato sla vyzaovala na Lucifera, aby mu
zlomila kdla. To by bylo nesprvn pojet. A jak doufme, poda se nm, aby
nleitm plastickm znzornnm, nepovstalo takov myln pojet. Nebo nejde o to,
aby z lovka proniknutho Kristem proudilo nco, co by zlmalo Luciferovi kdla, nbr
jde o to, aby Lucifer sm v sob proil a ctil blzkost Krista, kter v nm zpsobuje, e
Lucifer sm si lme svoje kdla. Ponvad Kristovu slu, Kristv impuls, neme snst,
lme si kdla. Je to proces, kter se nerod snad z njakho zpasu mezi Kristem
a Luciferem, nbr je to vvoj, kter se odehrv v nitru Lucifera samotnho, kter
56

Lucifer mus sm v sob prot; a ani na okamik nesm dochzet k takov pochybnosti,
e by snad Kristus pocioval proti Luciferovi nenvist nebo bojovnou nladu. Kristus je
Kristem a napluje svtov byt jen pozitivnm zpsobem, nebojuje tud proti nikomu,
proti dn svtov mocnosti! Ale je zde urit mocnost, kter pichz do blzkosti
Krista jako mocnost lucifersk, a tato mocnost mus proti sob bojovat. Proto nesm lev
ruka psobit agresivn, a stejn tak neme nikdy agresivn psobit lev polovina tve
spolen s tmto zvltnm gestem, nbr toto je jen poukaz na to, e ve svtov
souvislosti m Kristus co init s Luciferem. Ale nen to dn boj. Boj povstv teprve
v dui Lucifera samotnho. On sm si lme kdla; jeho kdla nejsou zlmna Kristem.
A stejn tak je tomu s Ahrimanem, jen se choul ve sv skaln jeskyni pod pravou
stranou Kristovm impulsem proniknutho lovka, pod nm se zem jakoby vzdouv
nahoru; je to materilno, kter je do lovka jakoby vtepno; kter vak neme zeslit
a ochromuje, ponvad v jeho blzkosti je Kristova sla.
Opt nechce Kristova sla svm vlnivm proudnm od pae a k ruce vyjadovat snad
njakou nenvist vi Ahrimanovi, nbr Ahriman sm sebe ochromuje v dsledku toho,
co se odehrv v jeho vlastn dui, take zlatem lecm v skrytu v ilch Zem sm
sebe ovinuje jakoby pouty, take si sm z pozemskho zlata uplt pouta a sm sebe
pikovv k pozemskosti. A opt nen pikovn Kristem; Ahriman sm sebe pikovv
v dsledku toho, kdy pociuje blzkost Krista.
Tm se ale teprve odkrv eknme urit pradvn vzjemn vztah, kter mus
bt sprvn pochopen, aby v lidskch duch dolo ke skutenmu porozumn Kristovu
impulsu.
Jednoduchm pirovnnm bychom mohli tento Kristv impuls jasn znzornit.
Pedstavte si, moji mil ptel, njak kyvadlo. Kyvadlo se vychl na jednu stranu,
vlastn thou kles pak a k nejnimu bodu a znovu se vychl na druhou stranu
stejn tak daleko, a doshne onoho bodu, kter nazvme bodem rovnovhy, kde se
kyvadlo zastav a vrac se zpt. Tento bod by se stal mrtvm bodem, bodem klidu, kdyby
se kyvadlo opt nevychlilo na druhou stranu. ivot vznik v tomto kyvadle tm, e se
vychyluje na ob strany a ve stedu m bod klidu.
Tak si meme pedstavit i vvoj Zem, jak krel postupn od doby mystria
Golgoty: vkyv kyvadla na jednu stranu, na stranu luciferskou; a vkyv kyvadla na stranu
druhou, ahrimanskou. A onm bodem rovnovhy ve stedu celho vvoje tm je
Kristus.
e si takov poznn musme naped vydobt, to nm me vysvitnout na zklad
vznamn historick skutenosti: Vichni zajist obdivujeme znm Michelangelv
obraz tzv. Posledn soud. Znme jej z napodobenin originlu, kter se nachz
v Sixtinsk kapli. Vidme, jak tu velkolep mistrovstv Michelangela zpodobilo Krista, jak
Kristus odkazuje vtzoslavnm gestem jedny due k peklu, vstc duchm zla, a jak
druh, dobr due, odesl k nebi. A podvme-li se do tve tohoto Krista, pak v nm
spatme svtov hnv. A pokud jsme pijali duchovn vdu a v lsce jsme sjednotili
s na mysl ve to, co jsme mohli doposud z duchovn vdy pijat, pak si dnes
ekneme pi vem obdivu k tomu, co Michelangelo vytvoil: Ne, to nen Kristus; nebo
Kristus nesoud! Lid soud sami sebe podobn, jako Lucifer a Ahriman provaj vlastn
zitek, nikoli nco, co je zpsobovno njakm bojem Krista proti nim.
Ano, moji mil ptel, kdy Michelangelo tvoil svho Krista, nebyla jet doba, aby
Kristus byl pochopen ve sv skuten a pln dokonalosti. U tehdejch lid jet
pevldala eknme urit nejasnost! Lid tehdy jet vidli v Kristu samm nco
57

z toho, o em dnes vme, e to musme pipisovat Luciferovi nebo Ahrimanovi. A proto

dnes meme pochopit, e lid sami nalezli v Michelangelov Kristu nco z toho, co
vlastn nle Luciferovi nebo Ahrimanovi; nebo tak, jak jej Michelangelo znzornil,
nen jet prost veho toho, eho Kristus mus bt zbaven.
Postavme si nyn ped dui nsledujc sprvnou pedstavu, abychom pochopili, co to
znamen: jestlie se na zklad on pedstavy, z n Michelangelo vyrostl, nemohl
uskutenit sprvn obraz o Kristu, kter by odpovdal skutenmu pochopen mystria
Golgoty, ponvad tehdy jet neexistovala dn dosti jasn pedstava o tom, o em
dnen lovk ovem vdt mus: o vztahu mezi Kristem, Luciferem a Ahrimanem.
Jak asto bylo zdraznno v naich kruzch, e je to nesprvn zitek, pokud si
nkdo s poukazem na Lucifera ekne: Chci ped nm prchnout!, nebo s poukazem na
Ahrimana k: Chci mu utci! To by jen znamenalo: uzavrat smlouvu s vlastn
slabost; znamenalo by to: jako bych chtl kyvadlu udlet radu, aby setrvalo
v rovnovze, aby se vbec nevychylovalo nalevo a napravo, nbr aby stle
zachovvalo klid. Nememe njakm tkem uniknout tmto svtovm silm, kter
oznaujeme jako Lucifera a Ahrimana; musme k nim jen najt urit sprvn pomr!
A tento sprvn vztah najdeme, moji mil ptel, pokud sprvnm zpsobem chpeme
Kristv podt, vidme-li v Kristov bytosti vdce, kter ns me postavit do sprvnho
pomru k tmto luciferskm a ahrimanskm mocnostem, kter jako urit mocnosti u
k tomuto svtu pat.
Pozorujme to, co Lucifer pin do ivota lid. Lucifer pin ve, co souvis
s pociovnm, s vnmi, s citovm ivotem a smyslovmi zitky. Suchoprn,
stzliv, abstraktn by byl ivot, kdyby tmto ivotem neproudilo ivouc pociovn,
ivouc ctn. Podvejme se na djinn vvoj, co ve, kterou asto tak nazvme
ulechtilou vn, co v djinch zpsobila. Nikdy bychom vak nebyli nieho schopni
mt vbec njak city a pocity, chovat ivotn naden kdybychom se nikdy neodvili
do sfry Luciferovy. Jde jen o to, abychom nikdy nevstoupili do tto sfry bez toho,
abychom byli vedeni Kristovm impulsem.
A na druh stran vidme, jak se stalo nutn prv v novj dob, stle vce a vce
rozumt svtu, zdokonalovat vdu, kter um ovldat tyto sly zevn prody. Nebo
pnem toho, co je zevn vda, toho, co ije v zevnch silch prody, je Ahriman.
A museli bychom zstat v nevdom omezenosti a blhovosti, kdybychom chtli
uprchnout ahrimanskmu prvku. Nejde o to, abychom mu unikli, ale jde o to, abychom
se k nmu do sfr, v nich ve svt vldne Ahriman neodvili bez toho, abychom
byli vedeni Kristovm podntem. A tak tedy nechceme pouze leniv vyhledvat bod
klidu, nbr chceme spoluprovat ivouc pohyb svtovho kyvadla, a to takovm
zpsobem, e nechceme udlat ani jeden sebemen krek bez veden Kristova
impulsu. Skuten poznn Krista bude mon teprve tehdy, a se stane jasn pomr
Kristova impulsu k luciferskm a ahrimanskm silm lidsk due. Proto pat takov
poselstv o lucifersk a ahrimansk strnce tohoto svta k tomu, co si mus nae
duchovn hnut pln uvdomit e se mus postavit na pdu Kristova impulsu. A proto
nemete prv v mimokesanskm theosofickm uen najt nic o ahrimanskm
a luciferskm elementu, ponvad tento musel vystoupit a v okamiku, kdy se
duchovn-vdeck hnut zaalo vn zabvat podntem Krista.
Ano, moji mil ptel, myslm, e je nco mimodn dleit pro lidskou dui, aby
poctila, jakou lohu m duchovn vda vnst skuten nco novho do vdom
lidstva, nco tak novho, e to sami smme mit na tak velkch vtvorech lidstva, jako
58

je Michelangelv Kristus Poslednho soudu. A nm se mus objevit nco, co nm nutn

tane na mysli jako nae duchovn vda: toto nov svatodun poselstv v pravm slova
smyslu.
Kolem velikonon doby jsme vidli, jak jeden z nejvtch duch nov doby, Goethe,
zpasil o to, aby toho, kterho postavil jako reprezentanta lidstva, Fausta, pivedl do
sprvnho vztahu ke Kristovu impulsu. A vidli jsme, jak toto Goethe ve svm mld
jet nedovedl uskutenit, jak se mu to stalo mon teprve ve zralm vku. A tak se
nm tedy jev duchovn ivot, jak se rozvinul a do na ptomnosti, jako zpas,
nepetrit zpas. A opravdu, jev se nm tak, e ns to napluje nejvy mrou pokory,
vidme-li, jak se nejvybranj duchov lidstva snaili, tak namhav usilovali o to, aby si
vypstovali takov pedstavy, zitky a sprvn ctn toho, co znamen Kristv impuls.
Tu se ns zmocuje pocit urit pokory, jakmi teprve my musme bt ve svm lidskm
snaen o sprvn poznn Kristova impulsu.
Goethovi jak jsme vidli zleelo zprvu na tom, aby to, co kolem lovka psob
jako lucifersko-ahrimansk prvek, nechal pistoupit ke svmu reprezentantovi lidstv,
Faustovi. A vidli jsme, jak i takov Goethe smchal navzjem ahrimansk a lucifersk
prvek, take je ani nelze od sebe v postav Mefistofela snadno rozeznat. V tchto
velikononch pednkch jsme ji ukzali, jak je v postav Mefista smen dohromady
lucifersk a ahrimansk prvek, ponvad Goethe jet neml monost, aby je mohl
skuten jasnm zpsobem rozeznvat. Goethe vlastn pocioval, v podstat po cel
svj ivot, jak v nm bou snaha ujasnit si pomr lovka k Luciferovi a Ahrimanovi.
Kdy na konci 18. stolet byl Goethe jako zral mu vyzvn Schillerem, aby pokraoval
ve svm Faustu, a kdy pohldl na to, co ve svm mld napsal, tu nazval to, co tu
dohromady spojil v rznch dobch jakmsi tragelapfem, tj. bytost, kter je napl
zvetem a napl lovkem; v takov podob se mu jevil jeho Faust. A dle nazval
svho Fausta, aby tm naznail pote, kter mu zpsobovalo v nm nyn pokraovat
barbarskou skladbou; moji mil ptel, tak tu ped nmi le sudek Goetha, kter se
jist ve svm Faustovi vyznal lpe ne lid, kte nejsou Goethem; tak se nm podv
sudek samotnho Goetha, kterm je tento Faust oznaen jako tragelapf pl zve
a pl lovk, je oznaen za barbarskou kompozici! To, co jsme chtli vyjdit
o Velikonocch, kde me tak snadno dojt k nedorozumn, to ns pivd dokonce
k sudku Goetha samho. Ano, jist, velice chyt lid vid ve Faustu dokonal
umleck dlo, vid ve Faustu dlo, kter se ji ned pekonat. To nebylo mnnm
Goetha a nesm to bt ani nzorem nam. I kdy vidme ve Faustu pozvednut
k nejvymu, tak si pece jen musme jasn uvdomit, e tento Faust pedevm sm
trp ve vnitn kompozici tm, e postava Mefistofela je zcela neorganicky smchna
dohromady z dlch prvk Lucifera a Ahrimana.
Ale vzdor tomuto promchn Goethe nejasn ctil: oba dva Lucifer a Ahriman by
mli vystupovat na jeviti. Goethe jenom smchal vechno dohromady a nazval to pak
Mefistofelem; take v nkterch scnch Fausta vystupuje Lucifer jako prav Lucifer,
v jinch scnch jako Mefistofeles vystupuje Ahriman. Ale Goethovi bylo zcela jasn
jedno: v lovku se odehrv nco, co podlh vlivm luciferskm a ahrimanskm. Toto
se dje v lovku.
Podvejme se nyn na konec prvnho dlu Fausta. Jak kon? Faust uvalil na sebe
mysliteln nejt vinu, m na svm svdom lidsk ivot. Podvedl a zklamal lovka.
Nese tk provinn: zklamal sebe sama a druhho lovka!... A posledn slovo
prvnho dlu Fausta je: Sem ke mn! Ve stejnm okamiku zaznv hlas z nebe jako
59

ozvna: Jindichu, Jindichu! Z tto zvren scny prvnho dlu se tedy dozvdme,
kam a se Faust dostal. Dostal se do chapadel Mefista. Mefistofeles jej m. O tom ji
nelze vbec pochybovat.
A nyn se podvejme na zatek druhho dlu. Tento zatek druhho dlu nm nabz
pohled na pvabnou krajinu. Faust uleh na kvtnatm trvnku; navou, neklidn tou
po spnku. Zjevuj se duchov. A z toho, co tito duchov promlouvaj, dostvme
nsledujc dojem: mme co init s prodou, ano potebujeme nyn jen v toto ron
obdob vyjt ven a mme tuto produ, snad produ svatodun! Snad i svatodun
nladu! Tato svatodun nlada, psob na Fausta. A Faust potom dle pokrauje na
sv pouti ivotem.
Ohledn toho, co zde Goethe dl, uinil jist uenec urit vrok, i kdy vrok vlastn
naprosto osck a pedantsk. Tento uenec ekl: Kdy ses tce provinil a ct-li se
vinen podobn jako Faust vi Marktce potom si vyjdi do pvabn krajiny, ulehni na
kvtnat trvnk; udlej si horsk vlet a tv due se potom uzdrav, stane se schopnou
dalch in. Dalo by se ci, e z hlediska realisticky-ahrimanskho, m tento vrok
uence Riegra (Max Rieger, nmeck filosof, kter il v 50. letech 19. stolet v Basileji)
mnoho do sebe; nebo by muselo vem lidem, kte v obyejnm smyslu dnen doby
maj ist materialistick svtov nzor, pipadat nesnesiteln, aby na sebe nechali
psobit druh dl Fausta, potom, kdy byla v prvnm dlu charakterizovna ona velk
vina, kterou Faust na sebe uvalil. Ale lid bohuel neberou nejvt bsnick dlo lidstva
dosti doslovn, jak by se brt mlo, pichz-li v vahu urit lidsk osobnost. Kdyby lid
brali Fausta dosti doslovn, poznali by, jak je pravdiv: Sem, ke mn! Mefistofeles si
zcela pivlastnil Fausta. Tak jak jej Mefistofeles polapil, odpov nyn Faust na
kvtnatch nivch, neklidn se pi tom pevaluje, aby nael spnek. A nesmme si
pedstavit Fausta na zatku druhho dlu, jako zbavenho pekelnch vliv a sil. Ale
samotn Goethe vedl vnitn zpas, aby dospl ke skuten sprvnmu spiritulnmu
poznn. Jak blzko byl Goethe spiritulnmu poznn, to vm me vysvitnout z jednoho
msta v dopise, kter Goethe napsal svmu pteli, hudebnkovi Zelterovi (Karel
Bedich hudebn skladatel, narozen 11. 12. 1758 v Berln, kde zemel 15. 5. 1832,
znm svou korespondenc s Goethem; Mendelsohn byl pozdji jeho kem).
Vznamn msto v dopise! Goethe tu pe: Uvame, e s kadm vdechnutm pronik
celou nai bytost tern ivotn proud, take si jen nepatrn vzpomnme na to, co nm
uinilo radost a sotva nm zstane v pamti nco z toho, co nm zpsobilo bolest.
Kadm vdechnutm pronik nae nitro ve skutenosti tern ivotn proud, to
neznamen ale nic jinho, ne e Goethe zcela dobe vdl o ternm tle, kter lovk
m. Pirozen, svho asu mluvil o tom pouze v zkm krouku svch ptel.
Teprve kdy si ujasnme Goethv vztah, kter zaujmal vi celkov bytosti lovka
pohleje na tuto lidskou bytost ekneme si: tato lidsk bytost me propadnout do
uritho provinn, nebo v tto lidsk bytosti pebv nco, co podlh mefistofelskmu
vlivu, co nle Mefistofelovi. Avak Goethovi, pohlejcmu na tohoto lovka, kter
pichz do tto sfry, objasnilo se souasn, e v lidsk pirozenosti ije nco, co
tomuto mefistofelskmu vlivu neme nikdy propadnout, co zstv nedoteno
ahrimansko-luciferskm vlivem. A prv s tmto se setkvme na zatku druhho dlu
Fausta. Tento Faust, kter se provinil, kter se Mefistofelem nechv zlkat
k nejtrivilnjm, nejbanlnjm poitkm, kter pak svede Marktku ano, tento
Faust je vinen. Mohli bychom na duchovn-vdeckou terminologi ci: Toto ve
Faustovi mus ekat a do pt inkarnace.
60

Ale v lidsk povaze je nco, co je onm vym j lovka, co zstv v uritm

vztahu k duchovnm mocnostem svta. Proto pistupuj duchovn mocnosti svta k tomu,
co je ve Faustovi onm vnm. Nesmme si pedstavit Fausta, jak jej vidme na zatku
druhho dlu ve skutenosti jako u zestrlho, nbr tento Faust je skuten
reprezentantem vyho jstv Fausta. Faust sice nese stejnou podobu. Ale tato
podoba pedstavuje nco, co nikdy nepropadne dnmu provinn. Toto, co nemohlo
podlehnout dn vin, to nyn navazuje vztah ke sluebnkm Ducha Zem.
Goethova touha smovala od jeho mld k tomu, aby si zskal urit nzor na to, jak
je tomu s lidskou vinou, s vldou zla ve svt a jak se pece nade vm vzn nco
vzneenho, co mus psobit vyrovnvajcm vlivem nad vinou a zlem. A tak se Goethe,
kter jednu strnku povahy Fausta penechal Mefistu (Sem ke mn), odvil
pohldnout i na druhou strnku pirozenosti Fausta. A prv o tom si musme uinit
zcela jasnou pedstavu, a proto si musme ci: Nyn na zatku druhho dlu nemluv ji
tent Faust, jak jsme ho poznali v prvnm dlu, nbr zde mluv jin, druh strnka jeho
povahy, kter jen po zevn strnce nese podobu Fausta, kter se vak doke vt do
toho, co jako duchovno pronik zevn svt. V tto druh strnce pirozenosti mus se
najt to, co u nem nic spolenho se zevnm fyzickm tlem, s touto zevn strnkou
Fausta nebo fyzick tlo si samozejm podr po dobu trvn te inkarnace
vechna zevn znamen viny, do kter se zapletlo. Spojit se sprvn s vym jstvm
lovka me jen to, co dovede vystoupit z fyzickho tla. A tak mus Faust prodlat
onu promnu, kterou meme nazvat: promna viny vedouc k vymu poznn.
To, co Faust v sob nese jako vinu, ponese s sebou dle a do sv pt inkarnace.
Pro tuto ptomnou inkarnaci nese na sob tuto vinu, ale tato vina se mu stv
pramenem, z nho mu trysk znovu se otvrajc vy poznn, pesnj poznn
ivota. A tak se tedy Faustovi otvr, pestoe nese na sv dui vinu, nesmrnou vinu,
otvr se mu monost, e jeho vy j se spoj s tm, co se vln, tk a co proud
svtem jako duchovno. Faustovo vy jstv pichz do styku s Duchem zemsk
aury. Goethe chtl zrove znzornit nsledujc: Ono, co se jako to nejvy skrv
v lovku, to naprosto neme bt uchopeno Mefistofelem (my bychom ekli
Lucifer-Ahrimanem), to mus bt zachovno v urit nedotenosti, to mus mt monost
vstoupit, vejt do jinch sfr. A tak je tedy Goethem zcela vn mnno, e toto
Faustovo vy j vstupuje nyn do bliho vztahu k tomu, co obsahuje elementrn
svt jako duchovn podstatu.
Ztra nebo pozt uvidme, jak toto opt souvis s tm, co tu ji ve velikononch
pednkch bylo eeno. Ale nyn uvaujme, jak tyto duchovn bytosti, kter jsou
vedeny Duchem vzduchu (nebo tm je Ariel), jak navazuj tito duchov, kter tedy
meme celkov oznait jako duchy vzduchu, jak souvisej se zevnm prodnm dnm;
jak se tyto bytosti projevuj jako jin duchovn svt, v nm ije vy jstv, kter
v nadzemsk prod nen vystaveno vlivu Lucifera a Ahrimana.
Kdy kvt jarn d
nad vm vzneje se kles,
kdy pol zelen poehnn
vem zrozenm na Zemi se blsk,
kdy tedy v jarn svatodun dob proda pu a ra, tu vystupuj na povrch
elementrn duchov. Po strnce zevn, materiln jsou tyto bytosti nepatrn; jako
61

duchovn bytosti nabvaj vak velkch rozmr, nebo jsou povzneseny nad to, co
v lidskm srdci me propadnout dobru nebo zlu.
bdnm vem chce pomhat
sktek duch olbm;
nech si byli zl i svat...
toto je ponechno dal inkarnaci, to se tchto duch netk
nech si byli zl i svat,
slituje se nad nimi...
Tyto duchovn bytosti maj nco spolenho s vym j, kter zstv nedoteno
tm, co se m odehrt v urit karm nebo v urit inkarnaci. Ale tito duchov mohou
psobit jen ve svm vlastnm ivlu, v nm se tak nachz lovk ve sv bytostn
podstat, kdy jako duchovn-duevn bytost opustil tyto zevn schrny tla. A nyn
rozebr Goethe urit kol, kter si tyto bytosti svm olbmm duchem vzaly na
sebe:
Vy je se vznte kol tto hlavy ve vzdunm kruhu,
ite se dle ulechtilho zpsobu duch-elf!
Uchlcholte srdce zuiv rvaky;
vzdalte vitek hnouc trpk py,
jeho nitro oiste od proit hrzy.
Nco takovho by se nemohlo vykonvat na takovm Faustu, kter je vystaven
zsahm Ahrimana a Lucifera. Je zde urit oista, kter znamen: Vyzvednte
z Fausta jeho vy j a uvete ho do jeho pvodn istoty! A nyn dochz k nemu,
co je nutno brt ve v vnosti: S Faustem se odehrv dj uritho zasvcovn,
s tmto Faustem, kter nyn prodlv mimo sv tlo, dje se nco, co je uritou iniciac:
tvero je nonch vigili...
od esti hodin veer a do esti hodin rno vykonvaj tito elfov svoji povinnost tm,
e v dob od usnut a do procitnut pivdj tuto dui do souvislosti s tm, co jako
duchovno provluje a protkv pozemsk byt.
Nyn je bez mekn ptelsky vyplte.
tyto tyi non vigilie, kter due prov od usnut a do probuzen.
Na chladnou poduku mu slote hlavu,
pak vykoupejte jej v rose z plivu Lth;
ohebnmi jsou brzy dy ztuhl v kei,
pak spnek posilni ho v nov den.
kdy pijal to, co mu nabz tento svtem pronikajc Duch, kdy tento Duch vstoupil
do toho, co zstalo ve Faustov bytosti uchovno jako vy j.
62

Dokonejte duch nejkrsnj povinnost,

vrate jej zpt svatmu svtlu!
Co se dje zevn mezi usnutm a probuzenm, to jsou skuten, reln pochody,
kter se svm vznamem rovnaj uritmu zasvcen, urit iniciaci. A nyn uvidme,
co se tu odehrv vdy ve tech hodinch veer od est do devt hodiny, od devt
do dvanct, od dvanct do tet a od tet do est hodiny rann. Nejdve zde mme
onu prvn vigilii mezi estou a devtou hodinou veern:
Kdy vlan vzduch se pln,
kol zelen ohranienou pln,
sladkmi vnmi, pokrvkou mlh
sn se soumrak ble sem;
eptejte jemn sladk mr,
ukolbejte srdce v pokoj dtte,
a om tohoto znavenho
zavete brny dne!
Due vystoupila z tla odpoutala se od tlesnosti. Nastv druh fze, nastv
druh vigilie:
Noc ji klesla sem dol
hvzda svat ve se na hvzdu,
velk svtla, mal jiskry,
tpyt se blzko a lesknou v dli;
tpyt se zde zrcadlc se v jezee,
lesknou se nahoe jasnou noc,
nejhlubho klidu tst peetc,
vldne Luny pln ndhera.
Pijm se harmonie sfr, moudrost sfr vychzejc z velkch svtel, z malch
jiskiek, a tak moudrost Msce; ve to, co pijmme z duchovn vdy o tajemstv sfr,
to vechno se nyn vnouje do vyho jstv Fausta.
Nastv tet st spnku:
Ji pohasly chvle,
pry je bolest a tst;
vyci pedem! Uzdrav se;
dvuj novmu pohledu dne.
Luh a dol se zelenaj,
houstne horstev les a stn,
vzdouvaj se vlny stbrn,
osen zr k zlatm nm.
Vnitn je nyn Faust pipoutn k prodnmu dn; tak o tom jsme ji hovoili.
Protte si jen posledn haagsk cyklus (cyklus Okultn vvoj lovka; Jak vznam m
63

okultn vvoj lovka pro jeho schrny a pro jeho jstv?, Haag, 1911), jak se lidsk
due, kdy vychz z tla, sjednocuje s vlnnm a tkanm zevnho byt. A tak je tomu
i s du Fausta:
A ve vzdouvajcch se stbrnch vlnch
vln se setba due Fausta sklizni vstc.
A vzpomete si, jak jsem vm ekl, e lovk si bhem spnku peje vstoupit opt do
tla. To je posledn tvrt dl noci:
Spln se ti vechna pn,
pohle k zi tam!
Nyn u nastv urit pedtucha blcho se Slunce.
Jemn jsi jen objat,
spnek je slupka, odho ji!
To je dleit vta! Velk bsnk nepe dn frze! Co znamen: Spnek je slupka,
odho ji!? Pro toho, kdo sp obvyklm spnkem, pro toho nen spnek dnou slupkou;
avak pro toho, komu se doba jeho spnku od usnut a do procitnut stv dobou pijet
svtovch tajemstv, tomu je spnek slupkou.
Vzchop se k odhodln, osml se!
Dav nech vh, mdl a tpe;
ulechtil vechno zme vykonat,
rozum-li a rychle chpe.
A nyn ohromn hluk nm oznamuje pchod Slunce, pipomn nm ony vere, kter
Goethe o tomto zvuku, znn Slunce uil ji v Prologu v nebi v prvnm dlu Fausta:
Slunce zn dvnm zpsobem
v bratrskch sfrch o zvod,
a svoji pedepsanou cestu
dokonv chodem hromu.
Pohled na dv andlm slu,
i kdy dn je neme vybdat;
nepochopiteln vysok dla,
jsou ndhern, jako prvnho dne.
Kdy Slunce vychz, svtlo se rozlv pes fyzickou pl, tu zaslechne lidsk due,
kdy jet prodlv mimo sv fyzick tlo, toto pibliovn se Slunce s touto svoj
hudbou sfr, jako zvltn prvek v hudb sfr. Duchov to pirozen sly. lovk to
jet nedoke, ponvad mus naslouchat svm fyzickm tlem. Toto tlo je ale ve
spojen s uritou fyzickou oblast; a kdy Slunce navazuje spojen s touto fyzickou
oblast, tu nastv onen okamik, kdy me lovk procitnout do stavu bdn. Proto se
mus duchov sthnout zpt do neviditelnho. To, co Ariel, Duch vzduchu, nyn
64

promlouv ke svm sluebnm duchm, to naznauje pchod hudby sfr. Duchov to

mohou slyet. A zaslechnout to me tak ten, kdo dl mimo sv fyzick tlo. Faust tedy
jet zaslechne tento pchod hudby sfr. Pak ale vstupuje opt do sv tlesnosti. Pak
Ariel mus zmizet. Ariel u svoje sluebnky, jak si maj ponat: maj zmizet s fyzick
pln. Nebo kdyby je zastihlo svm svtlem Slunce tito duchov se smj setkat
jenom se znnm Slunce tak by okamit ohluchli. Svtlem okamit ohluchnou,
kdeto znjc Slunce, v jeho tnech sami ij, naprosto snej:
Ariel
Slyte, slyte! boue nahoe
zaznv pro duchovn ui;
ji zrozen nov den.
Brny skal skpaj rachotc,
Foibova kola to se lomozc;
jak hluk pin svtlo!
Hlahol to, troub,
oko mik, ucho asne,
neslchanjho nelze uslyet.
Vklouznte do kalichu kvtin,
hloubji, hloubji
v lno hor, pod list;
zastihne-li vs svtlo, jste hluchmi!
A nyn zmiz duchov, Faust vstoup zpt do svho tla. Ale jeliko Faust prov
tento svj vstup do fyzickho tla ve stavu nevdomm, ct se dle jako lovk, kter se
provinil. Toto se nm ale nepedvd na jeviti. Toto provinn sestoupilo hluboko dol
do Faustova podvdom a uchovv se tu a do pt inkarnace. Tento druh Faust,
kter se nyn vv do souvislosti s celm duchovnm kosmem, mus si nyn jasn
uvdomit, jakou souvislost m to, co nyn prv proil v tchto tyech fzch
spnkovho ivota, s tm, co mu nyn zaznv vstc jako svt. ije nyn v sob jako
vy j.
lovk, kdy prosp noc, a kdy nem v sob to, co nyn m tento Faust, kter by
pot, co by se rno probudil, ekl: I tuto noc jsi vytrvala, Zem, by musel bt prvem
povaovn za blzna nebo dn lovk pece neoekv nic jinho, ne aby Zem
vytrvala tak tuto noc.
Jestlie ale lovk proije nco, co proil Faust jako iniciaci s Duchy Zem, pak
ovem takov lovk proil nco, v dsledku eho by se mohl prvem domnvat, e se
vlastn promnila cel Zem; pak to m sv oprvnn, ekne-li nkdo, kdy se stal
takka novm lovkem, nebo spe, kdy se v nm objevil nov lovk: I tuto noc jsi
vytrvala, Zem vzdor vemu tomu, co jsem proil. Tu se uke svt zcela jako nov,
ponvad vskutku byl darovn novmu lovku.
ivota tepny bij sve ivoucn,
tern rozednvn lahodn pozdravujce;
i tuto noc jsi vytrvala, Zem
a dch znovu osvena u mch nohou,
65

zan ji rozko mne obklopovat,

ty pobdkou mne povzbuzuje mocn,
abych stle touil po nejvym byt.
A to prv tak nyn, kdy se ji tento duch osvobodil od toho, co se mus uchovat do
pt inkarnace!
V zi rozednvn le ji svt oteven,
les zaznv tiscihlasm ivotem,
z dol je rozlit ps mlhy,
le nebe jas ji skln se do hlubin,
a ratolest a vtve erstv osveny povstvaj
z voncch hlubin propasti, kde ponoeny spaly;
tak barvy se tpyt a hraj jasem,
kde kvt a list chvjc se perlou rosy obtkny
rj nastv vkol mne.
To vid lovk, kdy, nekm, e prodlv iniciaci, nbr kdy prov nco, v em
ije urit zasvcen. A lovk m dvod k tomu, aby na tento svt pohlel nov.
Vechna slova, kter nyn vyslovuje, by nevyslovoval, kdyby v nm vzel tento star
lovk, kter se provinil, a kter by v tto inkarnaci il svj ivot zaten svou vinou.
Pohle nahoru! kraj strmch tt
zvstuje ji nejslavnj hodinu;
oni smj dv povat vnho svtla,
kter pozdji se k nm sem dol obrac.
Z bo hor zelenav louky,
v novm lesku a ostrch obrysech,
a po stupnch z kloue do dol;
vystupuje Slunce toti a bohuel!
ji oslnn odvracm se,
bolest o proniknut.
Jeho vy j nyn nen schopno zt to, co dovedlo smyslov jstv, toti, aby se na
toto Slunce jenom dvalo; pesto se nyn Faust dozvdl, e Slunce je nco bytostn
jinho. A nyn se v nitru Fausta probouz nco, co souvis s lidskm poznnm:
Tak je to tedy, kdy touc doufn
se v zpolen nejvymu pn
dvrn pidru;
brny vyplnn najde
oteveny dokon.
Co to znamen: Dokon jsou pslib vech brny? To jsou brny, kter se
Faustovi pootevely za doby jeho spnku. Ale i obyejn svt se mu nyn jev tak, jakoby
z vnch zklad chtlo vyrazit moe plamen:
66

Nyn ale vyrazila z onch vnch

zklad pemra plamen stojme ohromeni;
ivota pochode chtli jsme zantit,
moe ohn ovj ns, jak ohe!
Je lska to, je z?...
Toto znme z dvjka; ale to, co nyn provme, je vce ne lska a nenvist.
Je to lska? Je to nenvist?, kter hnouc ns obvj,
s bolest a radost stdajc se nesmrnou,
take zase pohlme k Zemi,
bychom se skryli v zvoji mladosti.
Faust se ji nedovede dvat na toto Slunce; dv se radji na vodopd, v nm se
Slunce zrcadl a ukazuje oblouk barevn duhy. Faust se odvrac od Slunce. Stv se
pozorovatelem svta, vid jak tento svt mu z jako odlesk duchovnho ivota. To je
onen svt, o nm lze ci: Pouhm obrazem vnosti je pozemsk byt?
Tak zstane mi tedy Slunce v zdech!
Dve se Faust dval na toto Slunce. Nyn se odvrac a dv se na vodopd.
Vodopd, hucm labem skal
na pohlm se vzrstajcm uchvcenm.
Od srzu k srzu val se, te na tisce,
pak statisce proud se tt,
vysoko do vzduchu stk pna.
A zrozen z ven, ndhern se klene,
hle, pestr oblouk v zmn trvajc...
Oblouk, kter v sedmi barvch zrcadl to, co ve Slunci existuje jako jednota.
Te ostr rysy m, te rozmlen,
a vkol chldek, vonn evelc!
Jak v zrcadle tu lidsk dl zti.
Pemlej o nm, a pochop pesnji:
Barevn odlesk zachytit je ti.
Barevn odlesk zachytit znamen t! Moji mil ptel, tak daleko dospl Faust po tto
noci, e se nechce, jako onen Faust prvnho dlu vrhnout do ivota, kter jej zavedl do
viny a zla, nbr obrac se nyn k barevnmu odlesku tohoto ivota. Je to t barevn
odlesk, kter my nazvme duchovn vdou, a skrze kter pozvolna stoupme nahoru,
abychom pln proili pravou skutenost.
Co nyn nsleduje jako druh dl, to je zprvu barevn odlesk ivota. Bylo by
nesmyslem, kdybychom chtli chpat tento druh dl pouze realisticky. Ped nmi se
nyn objev Faust jako urit lovk, kter svm vym jstvm pozoruje skrze fyzick
tlo ivot, jak se mu tento zrcadl v jakmsi barevnm odlesku; toto fyzick tlo nese
67

nyn na sob tento Faust dle ivotem jen jako nco, co si uchrnil, aby tak jet i ono
mohlo dospt k dalmu vvoji; jako jeho vy j jej chrn ped tm, co pijde v ptch
inkarnacch.
Goethovi zpsobilo dosti znan obte pi pokraovn Fausta, jakmile jednou
zaznlo ono mefistofelsk slovo: Sem ke mn! Ale vidme, jak se Goethe sna,
proniknout tajemstv, kter my dnes poznvme jako tajemstv duchovn vdy. Jak se
jim blil! Meme tyto pokusy sledovat v tomto druhm dlu; jak Mefisto usiluje o to, aby
se Fausta pln a skuten zmocnil, jak se tento Mefisto vemonmi prostedky vude
do veho plete, co se dje nap. u csaskho dvora atd. A jak nsledkem psoben
v nm ijc iniciace se Faust pozvolna Mefistu bhem djstv druhho dlu vymkne
z osidel. Avak to jsou ji dal tajemstv tohoto druhho dlu. Goethe sm ekl, e
mnoh vtajil do svho druhho dlu! Lid vak neberou tato slova dosti vn. Nyn se
jim vak pozvolnm studiem duchovn vdy dostane monosti, aby se uili takov slova
brt stle vnji a vnji.
Ale jedno jste ji urit na zklad tchto dnench vah mohli zachytit toti, e
Goethe ve svm Faustu usiloval o to, aby v dalm pokraovn pekonal onen prvn
dl, aby v nm mohl svm Faustem vyjdit nco z tto zcela urit nlady, kter je zde
skuten symbolicky naznaena v bhu ronch dob.
Kdy se bl svatodun doba a kdy se duchov elementrnho svta pibliuj
k lidem, tu bychom mohli o tchto bytostech ci nsledujc:
Kdy kvt jarn d
nad vm vzneje se kles,
kdy pol zelen poehnn
vem zrozenm na Zemi se blt,
bdnm vem chce pomhati
sktek duch olbm,
nech si byli zl i svat,
slituje se nad nimi.
Nlada svatodun! Vylit Ducha tkv v nejblich vtch, kter pron sbor v tchto
tvero po sob nsledujcch dobch spnku od usnut a do probuzen!
Tak ukazujeme tak pomoc Fausta, moji mil ptel, z uritho hlediska nutn
poadavek, aby lidstvu bylo pozvolna podno nco, co je duchovn vdou hlsno jako
nov svatodun poselstv. Nebo tento Faust je pmo stvoen k tomu, aby nm
ukzal, jak sloit je tato lidsk podstata se zetelem na to, co zstv dole v zkladech
lidsk povahy. Jak zde dole ije nco, co je neustle vystaveno tokm
ahrimansko-luciferskch svtovch mocnost, a jak dole ije tak nco, co me lovk
nalzt, jestlie se skuten odevzd moudrmu veden Kristova impulsu.
Pro mluvme o prahu? Pro mluvme o Strci prahu? Mluvme o nm, protoe
skuten bylo jako milost moudrho svtovho zen zprvu lidsk dui odato to, co
tam dole v hlubokch zkladech lidsk due bojuje a hmot a vede vlku v naem
kadodennm ivot. Tento ivot odehrv se jen na povrchu, ale tam dole d boj, ryk.
A u to, co provme v naem vednm dennm ivot, je nepetritm vtzstvm. Ale
takovm vtzstvm, kter mus bt vdy znovu vybojovno. Ale v budoucnosti bude
vybojovno znovu jen tehdy, budou-li lid vdt, jak je a dosud vedlo nevdom
dobrotiv, moudr zen svta. V zkladu due musme najt to, co se ve skutenm
68

obyejnm smyslovm ivot nestv vdom, co vak meme prot v ivot, kter je
veden
ist
duchovnmi
snahami.
V lidskch
hlubinch
spov
nco
duchovn-duevnho, m lidsk due souvis s onmi silami svta, kter pekrauj
svou duchovn velikost hranice dobra a zla.
Chtl bych svatodun prpovd vyjdit to, co lze shrnout nsledovn: e lovk m
v zkladu sv duevn bytosti elementrn, vzjemn proti sob bojujc mocnosti, a e
pak ono, co lovk potom prov ve stavu pln bdlho vdom, stv se tmto
vtzstvm nad vm tm, co zde dole v hlubinch duevnho ivota proti sob bojuje.
Jak potom tyto vci souvis dle s celm lidskm ivotem o tom si meme promluvit
snad ztra nebo i pozt. Dnes bych ale rd uzavel n vklad touto svatodun
prpovd, kter v zklad vzato vyjaduje vlastn to, co tvo nejvnitnj jdro naeho
duchovn-vdeckho hnut, a na co jsme tak dnes poukzali:
Kde kon smyslov vdn,
tu stoj teprve brna,
kter odhaluje ivotn skutenosti
duevnmu byt;
kl vytvo si due sama,
kdy v sob zesl
v boji, kter svtov moci
v jejm vlastnm zklad
vedou s lidskmi silami,
kdy skrz sebe samu zaene
spnek, je obestr sly vdn
na hranicch smysl
duchovn noc.

69

VI.
FAUST, NEJVT BSE SVTA O LIDSKM SIL
KLASICK FANTASMAGORIE

Moji mil ptel,

spojte-li vahu, kterou jsem tu ml vera, s ostatnmi pednkami, kter jsem tu ml
ped tdnem, pak dostanete dleit kl k mnohmu v duchovn vd. Chci jen pro
orientaci uvst nejhlavnj mylenky, kter potebujeme pro sv dal vahy. Asi ped
osmi dny jsem poukzal na vznam pochod, kter z hlediska fyzickho svta
nazvme niiv pochody. Poukzal jsem na to, e vlastn z hlediska fyzickho svta
vidme skutenost jen v tom, co vznik, co se jaksi vytv z nieho a dospv
k pozorovatelnmu byt. Mluv se tedy o nem skutenm, kdy se rostlina vyvine
z koene, kdy se vyvj list za listem a ke kvtu a tak dle. Nemluv se vak stejn tak
o nem skutenm, kdy pohldneme na pochody niiv, na pozvoln vadnut, na
konen odplvn eklo by se v nic. Pro toho, kdo chce porozumt svtu, m vak
nejvznamnj smysl, aby pohldl i na tak zvanou zkzu, na pochody rozkladu, na to,
co nakonec pro fyzick svt vypad jako odplvn do nieho. Vdom ve fyzickm svt
se toti nikdy neme vyvinout tam, kde se odehrvaj pouze rac, puc pochody, ale
vdom zan teprve tam, kde to, co vyrailo ve fyzickm svt, je opt odstraovno,
nieno.
Poukzal jsem na to, jak tyto pochody, kter v ns vyvolv ivot, mus bt znieny
duevn-duchovn, m-li vzniknout vdom ve fyzickm svt. Ve skutenosti je to tak,
e kdy vnmme nco vnjho, mus nae duevn-duchovn zadit v naem
nervovm systmu niiv procesy; tyto niiv procesy vyvolvaj potom vdom.
Vdycky, kdy si uvdomme njakou vc, mus vznikat z niivch pochod pochody
vdom. A poukzal jsem na to, jak nejvznamnj, pro lidsk ivot nejvznamnj
niiv pochod, proces smrti, je prv tvrce vdom pro dobu, kterou strvme po smrti.
Tm, e nae duevn-duchovn proije pln rozputn a uvolnn fyzickho a ternho
tla, vejit fyzickho a ternho tla do veobecnho fyzina a ternho svta, erp
nae duevn-duchovn slu, moci mt mezi smrt a novm zrozenm pochody vnmn.
Slova Jacoba Bhma: Tak je smrt koenem vekerho ivota zsk tm svj vy
vznam pro celou souvislost svtovch jev.
asto me ped du vyvstat otzka: Jak je tomu vlastn s tou dobou, kterou prodl
due mezi smrt a novm zrozenm? Bylo asto poukzno na to, e pro normln
lidsk ivot je tato doba dlouh v pomru k asu, kterou zde strvme ve fyzickm tle
mezi mezi zrozenm a smrt. Krtk je jen u tch lid, kte pouvaj svj ivot v rozporu
se svtem, kte se dostvaj k tomu, e dlaj jen to, co me bt nazvan ve skuten
opravdovm smyslu zloineck. Tu dochz jen ke krtkmu asovmu prbhu mezi
smrt a novm zrozenm. Avak u lid, kte nejen nepropadli sobectv, ale svj ivot mezi
zrozenm a smrt trv normln, dochz obyejn k pomrn dlouhmu prodlvn
mezi smrt a novm zrozenm.
Ale v dui ns eknme mus plit otzka: Podle eho se potom vbec d
optovn pchod lidsk due do novho fyzickho vtlen? Vnitn souvis
70

zodpovzen tto otzky se vm, co se me vdt o vznamu niivch pochod, kter

jsem uvedl. Pedstavte si, e se zrodme se svmi duemi do zcela uritch pomr,
kdy vstoupme do fyzickho byt. Zrodme se do urit doby, puzeni k uritm lidem.
Zrodme se tedy do zcela uritch pomr. Musme si u opravdu dkladn uvdomit,
e n ivot mezi zrozenm a smrt je vlastn obsahov vyplnn vm, do eho jsme se
tu zrodili. Co myslme, co ctme, co vnmme, zkrtka veker obsah naeho ivota,
zvis na dob, do n jsme se zrodili.
Nyn vak budete moci opt snadno pochopit, e to, co ns tak obklopuje, kdy jsme
se zrodili do fyzickho byt, je zvisl na pedchzejcch pinch, na tom, co se ped
tm stalo. Dejme tomu, e jestlie to mm schematicky nakreslit se narodme
v uritm okamiku a prochzme ivotem mezi zrozenm a smrt (pednejc kresl).
Piberete-li k tomu, co vs obklopuje, tak to tu nen izolovan, ale je to inek dvjho.
eknu: Jste spojeni s dvjm, s lidmi. Tito lid jsou dti jinch lid, tito opt jinch lid
a tak dle. Pozorujeme-li jen tyto fyzick pomry sledu generac, tak ekneme: Beru,
zatmco vstupuji do fyzickho byt, nco od lid, pijmm toho hodn bhem sv
vchovy od lid, kte mne obklopuj. Tito vak toho hodn pijali od pedk, od
znmch a pbuznch svch pedk a tak dle. Stle dle vzhru, dalo by se ci, maj
lid dvod hledat to, co sami jsou.
Kdy potom nechme mylenky jt dle, tak se d ci, e tedy meme sledovat jist
proud za sv zrozen. Tento proud pinesl vechno, co ns obklopuje v ivot mezi
narozenm a smrt. A sledujeme-li tento proud dle vzhru, tak nkde potom dospjeme
k okamiku, kde byla nae dvj inkarnace.
Mli bychom tedy ped svm narozenm, kdy sledujeme as vzhru, dlouhou dobu,
v n jsme prodlvali v duchovnm svt. Bhem tto doby se toho na Zemi hodn
odehrlo. Ale to, co se odehrlo, pineslo podmnky, v nich ijeme, do nich jsme se
narodili; a pak pijdeme naposled v duchovnm svt i k dob, kdy jsme byli v dvj
inkarnaci na Zemi. Mluvme-li o tchto pomrech, mluvme naprosto o prmrnch
pomrech. Pirozen, je hodn vjimek, ale vechny eknme le v ad, kterou
jsem ped tm naznail pro povahy, kter se dostvaj rychleji k pozemskm inkarnacm.
Na em te zle, e se opt narodme prv zde, kdy uplynula urit doba? Kdy
se podvme na sv dvj vtlen, tak ns tehdy v pozemsk dob tak obklopovaly
pomry, tyto pomry mly sv inky. Tu jsme byli obklopeni lidmi, tito lid mli dti, na
dti penesli to, co byly jejich pocity, jejich pedstavy, dti opt na nsledujc a tak dle.
Ale sledujete-li djinn ivot, eknete: Jednou v prbhu vvoje pijde doba, kdy u nelze
poznat na potomcch nic pesn stejnho nebo alespo podobnho s pedky. To
vechno se pen, ale zkladn charakter, kter tu je v urit dob, se objevuje
v dtech oslaben, ve vnouatech jet vce oslaben a tak dle, a pijde doba, kdy u tu
neexistuje nic ze zkladnho charakteru okol, v nm lovk byl v pedchzejc
inkarnaci. Take proud asu pracuje na nien toho, co kdysi bylo zkladnm
charakterem okol. Tomuto nien pihlme v dob mezi smrt a novm zrozenm.
A kdy je charakter dvjho obdob odstrann, kdy u tu z nho nic neexistuje, kdy
to, na em nm v dvj inkarnaci zleelo, je znieno, pak nastv okamik, kdy opt
vstupujeme do pozemskho byt. Tak jako ve druh polovin naeho ivota je n ivot
vlastn jaksi zbavovn se naeho fyzickho byt, tak mus mezi smrt a novm
zrozenm dojt k jakmusi zbavovn se zemskch pomr, k jejich nien, ruen.
A mus to bt nov pomry, nov okol, do nho se narodme. Narodme se tedy znovu,
kdy vechno to, kvli emu jsme se ped tm narodili, je znieno a odstranno. Tak tato
71

mylenka nien souvis s optovnm nvratem na inkarnace na Zem. A to, co vytv

nae vdom v okamiku smrti, kdy vidme tlo odpadnout od naeho
duchovn-duevnho, se posiluje na tomto okamiku smrti, na tomto pohledu nien, na
tomto pohledu na proces nien, kter tu mus probhat v pozemskch pomrech mezi
na smrt a novm zrozenm.
Te tak pochopte, e ten, kdo nem dn zjem o to, co ho na Zemi obklopuje,
kdo se v podstat nezajm o dnho lovka a o dnou bytost, ale zajm se jen
o to, co jemu sammu dobe vyhovuje, a protoe se krade ode dne ke dni, e ten
nesouvis siln s pomry a vcmi na Zemi. Nem ani dn zjem sledovat jejich
pomal odstraovn, ale velmi brzy se vrt, aby to vylepil, aby te opravdu il
s pomry, s nimi mus t, aby se nauil pochopit jejich pozvoln nien. Kdo nikdy neil
v pozemskch pomrech, nepochop jejich znien, jejich rozputn. Proto ti, kte ili
zcela intenzivn v zkladnm charakteru njakho obdob, maj pedevm tendenci,
kdy jinak nic do toho nevstoup, pivst ke zkze to, kam se zrodili, a opt se objevit,
kdy nastalo nco pln novho. Samozejm, e dochz eknme k vjimkm
shora. A tyto vjimky musme obzvlt vzt v vahu.
Dejme tomu, e se vijeme do takovho hnut, jako je nyn hnut duchovn-vdeck,
v tomto okamiku, kdy nen sladno se vm, co je v okol, kdy je okol nm pln
cizm. Tu nen toto duchovn-vdeck hnut tm, do eho jsme se narodili, ale teprve
tm, na em mme pracovat, od eho prv chceme, aby vstoupilo do kulturnho vvoje
Zem. Pak jde pedevm o to, aby se ilo s pomry odporujcmi duchovn vd,
a objevit se opt na Zemi tehdy, kdy se Zem natolik zmn, e pak mohou
duchovn-vdeck pomry uchvtit opravdu kulturn ivot. Tady mme tedy vjimku
shora. Jsou vjimky zdola a shora. Jist se dnes pipravuj prv nejvnj
spolupracovnci duchovn vdy, aby se pokud mono brzy opt objevili v pozemskm
byt, kdy zrove pracuj v prbhu tohoto pozemskho byt na tom, aby zmizely
pomry, do nich se zrodili. Tak prv vidte, kdy se chopte posledn mylenky, e
pomhte duchovnm mocnostem vst svt, kdy se oddvte tomu, co je myslem
duchovnch bytost.
Vezmeme-li v vahu dnen asov pomry, potom musme ci: Na jedn stran
mme zjevn to, co vstupuje do dekadence, do padku. Ti, kte maj srdce a dui pro
duchovn vdu, byli vsazeni do tohoto obdob, aby vidli, jak je zral k zniku. Jsou
seznmeni zde na Zemi s tm, s m lovk me bt seznmen jen na Zemi; vnej to
vak do duchovnho svta, vid tak znik obdob a opt se vrt, a to bude mt vyvolat
nov obdob, co je prv v nejvnitnjch impulsech duchovn-vdeckho sil. Tak
jsou podporovny plny duchovnch vdc, duchovnch vedoucch pozemskho vvoje
tm, co takov lid, kte se zabvaj nm, co tak eeno nen kulturou doby, pijmaj do
sebe.
Asi budete znt vitky, kter velmi asto dlaj lid dnen doby vyznavam
duchovn vdy, e se zabvaj tak nm, co se asto vnjn jev jako neplodn, co
vnjn nezasahuje do dobovch pomr. Ano, je opravdu nutnost, aby se lid
v pozemskm byt zabvali tm, co m pedevm vznam pro dal vvoj, ale ne
bezprostedn pro tu dobu. Kdy se proti tomu nco namt, pak by se mlo vzt
v vahu nsledujc. Pedstavte si, e by tu byla po sob jdouc lta: 1915, 1914, 1913,
1912.
Mohli bychom pak pokraovat. Dejme tomu, e by to byla po sob jdouc lta a toto
zde by byly obiln plodiny YY po sob jdoucch let. A co zde kreslm, to by byla sta, O,
72

1915 Y Y ^
Y > O
1914 Y Y ^
Y > O
1913 Y Y ^
Y > O
1912 Y Y ^
Y > O
kter jed obiln zrna. Tu me nkdo pijt a ci: Vznam m jen ipka, kter vede od
obilnch zrn do st > nebo to udruje lidi po sob jdoucch let. A me ci: Kdo
reln mysl, ten se dv jen na tyto ipky, kter vedou od obilnch zrn k stm. Ale
obiln zrna se staraj mlo o to, o tuto ipku. Vbec se o ni nestaraj, ale maj jen
tendenci vyvinout pro pt rok dal obiln zrnka. Jen o tuto ipku ^ se staraj obiln
zrna, jim vbec nezle na tom, e budou sndena, o to se vbec nestaraj. Je to
vedlej inek, to je nco, co vznik mimochodem. Kad obiln zrno m, smm-li to
ci, vli, impuls, pejt do ptho roku, aby se tam opt stalo obilnm zrnem. A dobe
pro sta, e obiln zrna sleduj tento smr ^ ipky, nebo kdyby vechna obiln zrna
sledovala tento smr > ipky, pak by zde sta v ptm roce nemla u nic k jdlu.
Kdyby obiln zrna z roku 1913 vechna sledovala tuto > ipku, pak by sta z roku 1914
nemla u nic k jdlu. Kdyby nkdo chtl dsledn ovit materialistick mylen, tak by
prozkoumal obiln zrna, jak jsou chemicky zpsobil, aby z nich byly pokud mon
dobr potravinsk vrobky. Tm by se ovem neudlala dn dobr vaha; tato
tendence toti vbec v obilnch zrnech neexistuje, ale v obilnch zrnech je tendence
starat se o dal rozvoj a postarat se o vvoj obilnho zrna ptho roku.
Tak je tomu vak i s vvojem svta. Bh svta sleduj ti, kte se staraj o to, aby vvoj
pokraoval, a ti, kte se stanou materialisty, sleduj sta, kter pihlej jen zde k tto
> ipce. Avak ti, kte se staraj o to, aby bh svta pokraoval, nemus se v tomto
svm sil nechat zmst, aby pipravili pt asy, stejn tak jako se nenechaj zmst
obiln zrna, aby pipravila zrna pro pt rok, i kdy sta zde poaduj ipky zcela jinam
smujc.
V knize Zhady filosofie jsem na konci poukzal na toto mylen, poukzal jsem na
to, co nazvme materialistick poznn; to se d zcela srovnat s povnm obilnch
zrn; to, co se opravdu ve svt dje, se d srovnat s mnoenm, s tm, co se dje od
jednoho obilnho zrna k zrnu ptho roku. Proto je to, co nazvme vdeck poznn,
stejn tak mlo vznamn pro vnitn pirozenost vc, jako je jdlo bez vnitnho
vznamu pro rst obilnch plodin. A dnen vda, kter se star o zpsob, jak to, co se
z vc me vdt, dostane do lidskho rozumu, in pesn tot, jako mu, kter
pouv obil k jdlu, nebo to, co jsou obiln zrna pi jdle, nem vbec co dlat s vnitn
pirozenost obilnch zrn, stejn tak mlo m vnj poznn co dlat s tm, co se vyvj
v nitru vc.
Tmto jsem se pokusil vpravit do filosofickho dn mylenku, na kterou budou lid
zvdav; bu ji pochop, nebo se budeme u takov velmi srozumiteln mylenky
neustle setkvat s blznivm: Ano, Kant u pece dokzal, e poznn se neme
dostat k vcem. On to dokzal prv jen o poznn, kter me bt srovnno
s povnm obilnch zrn, a nikoli o poznn, kter stoup s pokraujcm vvojem, kter
je ve vcech. My se vak musme seznmit u s tm, e neustle opakujeme ve vech
monch formch, nikoli jen ukvapen a nikoli v agitanch formch, nikoli ve
fanatickch formch svmu obdob a obdob, kter pijde, co je zsadou a podstatou
duchovn vdy, a to bude vtpeno. To prv je toti to charakteristick pro nae
obdob, e Ahriman udlal lebky tak tvrd a siln, a e zmknou jen pomalu. Tak u se
73

nikdo nemus nechat zastrait, aby neustle znovu zdrazoval ve vech monch
formch, co je podstata a impuls duchovn vdy.
Pozorujeme vak jin dsledek, kter zde byl uplatnn vera s mnohmi pedpoklady,
dsledek, e v na dob by mla rst cta k pravd, cta k vdn, nikoli
k autoritativnmu vdn, ale k vdn, kter si zskme. Mylen mus rst, abychom
nemuseli usuzovat z nieho, ale na zklad osvojenho vdn o pochodech svta.
Zrodme-li se v uritm asovm obdob, stvme se zvisl na naem okol a jsme
zcela zapeden do toho, m ns okoln svt obklopuje. Jak uvidme, souvis to ovem
s celm uritm proudem, kter ns vede vzhru. V dsledku toho se narodme
v uritch pomrech, kter jsou zase odvisl od pedchzejcch pomr. Uvate jen,
jakm zpsobem bvme uvdni do zcela uritho prosted. Zajist eknete, e se tak
stalo v dsledku naeho osudu, na karmy. Ano, ale my jsme pesto uvdni do
neho, co ns zcela uritm zpsobem obklopuje, co m zcela urit charakter. A nyn,
prosm, uvate, jak se tmto stvme odvislmi po strnce toho, jak si utvme n
sudek, nai soudnost. Samozejm, e se nm to neprojevuje vdy tak oividn, ale
pesto je to dleit. Take pesto musme, i kdy to souvis s na karmou, ci: Jak by
tomu tedy bylo, kdybychom se nenarodili v prv v tuto uritou dobu na tomto uritm
mst, nbr o padest let dve na njakm jinm mst; jak by tomu bylo potom?
V takovm ppad bychom pijali od zcela jinak utvench pomr naeho okol zrovna
takovou formu a takov smr naich sudk, jak jsme je obdreli prv tam, kde jsme se
narodili... nen-li pravda?
Take pi blim pozorovn sebe sama pichzme k zvru, e v uritm prosted,
v uritm okol, do nho jsme se zrodili, jsme se stali odvislmi od tohoto prosted; to
se pak projevuje zpsobem, e jsme ve svch sudcch, ve svm pociovn odvisl od
tohoto prosted; take toto prosted se znovu objev v naem nitru. Uvate jen, jak by
se vci jinak vyvinuly, eknme, kdyby se Luther narodil v 10. stolet a na pln jinm
mst! Tedy i u osobnosti, kter m nesmrn siln vliv na okol, i u t meme
pozorovat, jak tato pijm do svho vlastnho sudku nco, co vychz z tohoto zcela
uritho asovho obdob, a jak tato osobnost vlastn sama ze sebe vydala, zrcadlila
urit impulsy, kter prv odpovdaly zcela tomuto asovmu obdob. A takov ppad
nastv vlastn u kadho lovka, jene ti, u nich tento ppad plat nejvce, to
nejmn pozoruj. Prv ti, u nich se to tak siln projevuje, kte vracej jen impulsy
svho okol do nho se zrodili, tito lid zpravidla stle hovo o sv domnl
nezvislosti a nepedpojatosti svho sudku. Naproti tomu, podvme-li se na lidi, kte
jsou mn zvisl na svm okol a na tom, co je obklopuje jako urit prosted, tu
shledme, e prv takov lid si nejvce uvdomuj, jak jsou zvisl na svm okol.
A jednm z tch, kte se nikdy nezbavili mylenky, jak jsou zvisl na svm okol je
ten, z nho jsme nyn opt vidli ryvek Goethe. Goethe si byl v nejvym smyslu
vdom toho, e by se nikdy nebyl stal tm, m prv byl, kdyby se nebyl narodil v roce
1749 ve Frankfurtu nad Mohanem, atd. Goethe dobe vdl, e uritm zpsobem
z nho promlouv hlas jeho doby. To zcela mimodnm zpsobem oivovalo
a prosklo jeho ivotn pomry. Goethe si byl vdom toho, e ve to, co vidl v dom
svho otce jako zvltn druh vzjemnch vztah a pomr, e to formovalo jeho
sudek. Jeho pchod do trasburku a pobyt v tomto mst velkou mrou formoval cel
dal zpsob jeho usuzovn. Stejn tak jeho studentsk doba v Lipsku. Tyto mstn vlivy
psobily tak, e se Goethe chtl vymanit ze veho toho a dostat se do pomr zcela
jinch; to mlo za nsledek, e v osmdestch letech eknme za mlhav noci
74

zmizel a teprve pozdji podal svm ptelm zprvu, a u byl dosti daleko za horami
a doly, ne aby jej mohl nkdo navrtit zpt do dvjch pomr. Chtl z nich stj co
stj uniknout, jen aby k nmu nyn mohlo promlouvat nco jinho. A vezmeme-li nkter
vroky Goetha prv z tohoto jeho vvojovho obdob, tak vude zpozorujeme: Goethe
vdom vnm a prov svou naprostou odvislost od uritho prosted.
Ano, ale o co se musel Goethe snait, jakmile si tak jasn uvdomil svoji odvislost od
veho ve svm okol? O co se ml pak namhat, po em ml touit kdy uvedl do
souvislosti tyto sv pocity zvislosti s takovmi mylenkami, kter jsme dodnes vyslovili?
Bval by nucen si ci: Toto, co zde nyn vytv moje okol, to souvis tak s tmto celm
velkm proudem, kter sah a k mm pedkm. Sm sob by si Goethe musel ci:
Ano, stle zstvm odvislm. Musel bych se tedy ji svm mylenm, v duevnm
provn penst zpt do doby, kdy naprosto jet nevldly dnen pomry, nbr zcela
jin; kdyby se mi to podailo, pak mohu dojt k jinmu, novmu sudku, pak bych mohl
dozrt k docela novmu sudku a neusuzoval bych tak, jak soud moje doba o moj
dob, nbr pak soudm j sm, jestlie sebe zcela vyzvednu ze sv doby.
Pitom nemus pirozen dojt k tomu, aby se takov lovk, kter ct takov nutkn,
penesl zrovna do sv minul inkarnace. Nikoli, ale v podstat se pece mus penst
svm duchem do takov doby, kter souvis s nkterou jeho dvj inkarnac, kde
proval zcela jin pomry. A kdy se nyn penese zpt do tto inkarnace, tak nebude
odvislm, nebo pomry se zcela zmnily; dvj pomry byly mezitm zrueny a pln
zanikly. Je to pirozen nco zcela jinho, jestlie se nyn penesu do doby, jej cel
okol, jej cel prosted zmizelo. Co vlastn v takovm ppad tedy lovk sm pro
sebe zsk? Tu musme ci: Ano, dve jsme stli uprosted uritho ivota, kter jsme
pstovali a tili se z nho; s tmto ivotem jsme se ctili vnitn spojeni. Ale s takovm
ivotem, kter zanikl, s ivotem dvjch dob, nememe bt ve spojen; takov ivot
meme jen jet prot duchovn-duevnm zpsobem. Pak by se mohlo ci:Zachytit
barevn odlesk znamen t.
Ano, co by se potom muselo stt tehdy, kdyby takov lovk, kter by si toto nedovedl
nzorn pedstavit, chtl opustit souasn pomry a tak by chtl nabt objektivn sudek
z hlediska, kter dnes nen mon? Pak by to musel znzornit tak, jako e by se
pemstil do zcela jinch pomr v minulosti. Zda se jedn o pedchzejc nebo
o nkter jin inkarnace, na tom nezle; jde zkrtka o pomry, kter jsou prost jin
ne dnen. Musel by usilovat o to, aby nyn naplnil svoji dui impulsy, kter existovaly
tenkrt. Mus se tedy v jistm ohledu penst do uritho druhu fantasmagorie, se
kterou se pak ztotouje, aby v n mohl t. Mus tedy t v takov fantasmagorii, kter
pedstavuje dvj dobu.
O to ale usiluje Goethe, kdy pokrauje ve svm Faustu ve druhm dle. Uvdomte
si, jak Goethe nejdve Fausta uvd do pomr souasnosti. Tu ho nechv provat
vechno to, co se me v ptomnosti prot. Pi tom vem ale Goethe v hloubi vlastnho
nitra prov a k si nsledujc: Toto ve pece neme vst k njakmu pravdivmu
sudku, nebo zde jsem stle podncovn tm, co je v mm okol; musm z toho ven,
musm se vrtit do doby, jej pomry se a do na doby pln zmnily, kter tady
nemohou ovlivovat sudek. Proto nech Goethe Fausta kret, prodlat celou cestu
zpt a do klasick eck doby a nech ho, aby se zde Faust zastnil on klasick
Valpuriny (filipojakubsk) noci.
To, co Faust jet mohl v souasnosti v nejhlubm smyslu prot, to znzornil Goethe
v tzv. nordick (seversk, romantick) Valpurin noci. Nyn se ale mus Faust vrtit do
75

tto vzdlen eck minulosti, aby se zastnil on klasick Valpuriny noci, nebo od
seversk Valpuriny noci a ke klasick Valpurin noci se vechny pomry zmnily.
To, co tehdy tvoilo podstatu klasick Valpuriny noci to ji dvno zmizelo, a nastaly
nov pomry, kter symbolizuje tato seversk Valpurina noc. Zde mte dvod, pro
Faust kr zpt do eck doby. Cel druh dl Fausta je realizovnm toho, o em by
se dalo ci: Zachytit barevn odlesk znamen t.
Nejdve probh toto djstv jet skrze pomry ptomnosti, ale tmto pomrm ji
hroz urit znik, ke ktermu mus dochzet v dsledku psoben niivch sil. Vidme to
v tom, co se dje Na csaskm dvoe, kde msto dvornho aka zaujm samotn
bel a tak dle.
Vidme, jak pomoc zplozenho homunkula vychz cel dj ven, mimo souasnost;
a jak te, ve tetm jednn druhho dlu Fausta nastupuje klasick scna. Zatek
napsal Goethe u na pelomu 18. stolet; nejdleitj scny byly pipojeny teprve roku
1825, avak Helenina scna byla napsna u roku 1800 a Goethe ji nazv Klasick
fantasmagorie, aby tmito slovy naznail, e mn penesen se do pomr, kter
nejsou fyzick, skuten pomry souasnosti.
To je to vznamn na Goethov bsni Faust, e je ekl bych dlem snaen,
dlem zpasen. Dosti jasn jsem v posledn dob zdraznil, e by bylo nesmyslem
pohlet na Goethova Fausta jako na njak ucelen umleck dlo. Snail jsem se
dost o to, abych ukzal, e o ucelenm umleckm dle zde neme bt ani ei; ale
tato bse o Faustovi je tak vznamn jako dlo nesmrn snahy a mocn vedenho
zpasu. S jakou pedvdavost zde Goethe tvoil, to meme chpat teprve, zabvme-li
se tm, co me nae duchovn vda svm svtlem v tto bsnick skladb odhalit: jak
Faust pohl do klasick doby dvnho ectv, kde bhem tvrt poatlantsk doby vldly
zcela jin pomry ne v na pt poatlantsk dob. A lovk se skuten skln
v nejhlub ct ped takovm zpasem, kdy vid jak Goethe zaal pracovat na svm
Faustovi v dob asnho mld, jak se zabval vm, co mu tehdy bylo pstupn, ani
by tomu vlastn njak pli dobe rozuml. Skuten, moji mil ptel, je tomu tak, e
m-li se stt tento Faust lovku pstupnj, nezbv nic jinho, ne aby k nmu
pistupoval z hlediska duchovn vdy, nebo sudky, kter mnohdy zevn svt pin,
jsou nkdy pmo poetil!
Jak by to nemlo budit pozornost duchovn vdy, kdy stle znovu a znovu pichzej
lid, kte se domnvaj, e jsou zvl chyt a uvdj, e je pr tmto Faustem
velkolep vysloveno vyznn zbonosti, vry a kaj: Ano, oproti tomu vemu, co tak
mnoho lid mluv o njakm vyznn vry, musme mt stle znovu na pamti rozmluvu
mezi Faustem a Marktkou:
Vechno je jen cit;
jmno jen zvuk a dm,
jm nebe kal se jasn...
Vy pece rozumte tomu, o em zde Faust s Marktkou hovo, a a si lid potom
uvdj cokoli, jestlie se nkdo domnv, e mus zvlt zdraznit to, na co se nem
pohlet jako na nboensk hloubn a na co se m pohlet jako na nboensk
ctn. Jenome pitom nikdo nebere v vahu, e Faust v tomto ppad formuje sv
nboensk vyznn tak, aby bylo pimen vvojovmu stupni tto estnctilet
Marktky, a e vlastn vichni ti chyt profesoi pak poaduj, aby se lid ve svm
76

nboenskm pojet nikdy nepozvedli nad Marktino hledisko estnctilet!

V okamiku, kdy takov vyznn Fausta ped Marktkou stavme jako nco zvlt
vzneenho, v tom okamiku poadujeme, aby se lid nikdy nepozvedli nad stanovisko
Marktky. To je vlastn pohodln a snadno dosaiteln. Tak se d velice snadno
vychloubat tm, e vechno je pouze cit, atd., atd., ale nepozoruje se prv, e je to
pouze Marktino stanovisko!
Goethe vak usiloval o nco zcela jinho snail se uinit ze svho Fausta pravho
nositele nepetritho usilovnho zpasu. Goethovi lo o to, aby Faust usiloval o toto
penesen se do vzdlen minulosti, aby si mohl vydobt pravdu, jak jsem to prv
pedtm naznail. Toto penesen se Fausta do ectv se udlo asi prv v te dob,
nebo jet o nco dve, ne Goethe napsal tuto Klasicko-romantickou fantasmagorii;
Goethe si chtl jet jednou ujasnit, jak by vlastn ml probhat dal dj jeho Fausta,
aby mohl co mon nejvce svm Faustem znzornit. K tomu elu si Goethe pipravil
poznmky, v nich si zapisoval ve, co by ml dle do tohoto spisu vloit. Zprvu zklad,
potom byl napsn urit poet scn Fausta z prvnho dlu a pravdpodobn tak jet
scna s Helenou. Tehdy si Goethe napsal: Ideln snaha, jakm zpsobem se me
ovlivovat proda a vctn se do n.
Goethe tedy na sklonku osmnctho stolet na popud Schillera shne po barbarsk
kompozici starho tragelapha jak to sm nazval. A to prvem, nebo zde prost jedna
scna nsledovala za druhou. Nyn si Goethe ekl: Co jsem to vlastn uinil!?
A Goethe si postavil ped dui tohoto snacho se Fausta, usilujcho vymanit se
z uenosti a piblit se prod.
Tu si poznamenal: Chtl jsem tak znzornit:
1. Ideln snahu po psoben na celou produ a vctn se do n.
2. Zjeven se Ducha jako gnia svta a dj.
Tak si nartl zjeven Ducha Zem.
Nyn jsem vm znzornil, jak po tomto zjeven Ducha Zem m bt Wagner, kter se
nyn objev, vlastn jen prostednkem k sebepoznn Fausta; jak Wagner vlastn nem
pedstavovat nic jinho ne to, co vz ve Faustovi samm jako jeho dl st. Co to je,
co uvnit Fausta vede takov urputn vnitn zpas? Co dl nyn Faust, kdy v nm
probh boj? Faust to pozoruje a k si: Ano, a dosud jsi il ve svm okol, v tom, co ti
zevn svt pinel vstc. Nejlpe to Faust me vidt na on sti sebe sama, na
Wagnerovi, kter je v takovm prosted zcela spokojen. V spov ono faustovsk, e si
lovk chce vydobt nco, aby se osvobodil od toho, do eho se zrodil, ale Wagner, ten
chce zstat tm, m je, chce zstat v tom, m je po zevn strnce; tm, co zevn ve
svt pechz z generace na generaci, z epochy do epochy.
Co je to? Je to ona forma onen tvar do kter je vtisknuto lidsk snaen. Na tto
form pracuj Duchov tvaru, pracuj na tom, co postrd vnj formy, take do tchto
po sob nsledujcch asovch obdob bude vtitno to, o co se my prv svm
silm sname. lovk ale mus stle, nechce-li odumt ve form, kdy chce skuten
pokroit vped mus se celm svm silm snait dostat se ven nad tuto formu. Boj
mezi formou a beztvarost, poznamenal si Goethe tak.
3. Boj mezi formou a beztvarost.
77

Ale nyn si Faust prohl svou vlastn formu: Faust se dv do vlastnho nitra a vid
tam Wagnera. Chce se osvobodit od tto formy. To je usilovn po obsahu tto formy,
po novm obsahu, kter mohl povstat z jejho nitra.
Podvejte, tak my jsme se mohli, kdy jsme se rozhodli postavit budovu pro
pstovn duchovn vdy, zachovat podobn, jak to uinili mnoz stavitel 19. stolet
mohli jsme se podvat na vechny mon formy, studovat vechny mon stavebn
slohy, a pak si konen postavit takovou modern budovu, nen-li pravda, tak jak se to
dnes v zevnm svt dje. V takovm ppad bychom ale na podklad formy, kterou
nm podv zevn svt, nevytvoili nic novho. Jako tato wagnerovsk povaha. Ale my
jme dali pednost tomu vzt prv beztvrn obsah, a z toho, co je zprvu jen bez formy,
co je tedy jen obsahem, vzt ivoucn proitou duchovn vdu a vlt ji teprve do nov
formy. To in Faust, kdy Wagnera odmt:
Jen poctivho zisku dbal
a rolnikami necinkal
Vci, kde smysl s jdrem jsou,
se bez umn pednesou...
4. Dm pednost beztvarmu obsahu ped przdnou formou. To si Goethe
poznamenv.
A tak nsleduje scna, kterou napsal, kdy Faust odmt Wagnera:
Dm pednost beztvarmu obsahu ped przdnou formou.
Forma se ale stv postupem doby przdnou. Kdyby po stu letech opt nkdo stavl
pesn takovou stavbu jako my dnes, byla by to opt jen przdn forma. Na toto
musme brt zetel. Proto pe Goethe:
5. Urit obsah pin sob pimenou formu.
Pl bych si, abychom si toto osvojili; je to nco, co zamlme uskutenit touto
stavbou: Urit obsah pin sob pimenou formu. A dn forma, pe Goethe,
nen nikdy bez obsahu. Zajist ale ti, kte se podobaj Wagnerovi ti nevid ve form
urit skryt obsah; proto pijmaj jen przdnou formou. Ale pokrok spov prv v tom,
e star forma je pekonna nm novm.
6. dn forma nen bez obsahu.
1. Ideln snaha po psoben v cel prod a vctn se do n.
2. Zjeven se Ducha jako gnia svta a in.
3. Zpas mezi formou a beztvarost.
4. Pevaha beztvarho obsahu nad przdnou formou.
5. Urit obsah pin sob pimenou formu.
6. dn forma nen nikdy bez obsahu.
A nyn pichz vta, kterou si Goethe poznamenv, aby svmu Faustu dal urit
podnt; je to vta nanejv charakteristick! Nebo ti, kte se podobaj Wagnerovi,
lmou si hlavu a pemlej: Ano, forma obsah jak to mohu dt dohromady jak si to
78

mm uspodat? To pece nejde! Mete si v duchu pedstavit njakho lovka, kter

se chce stt umlcem a kter si ekne: Nue duchovn vda, vborn, to je nco
krsnho. Ale to se mne dle netk, co zde tyto zatrolen hlavy vymlej jako
duchovn vdu. Oni si chtj postavit budovu, ale v jakm slohu? Snad, jak se
domnvm, v eckm, renesannm nebo snad gotickm slohu? A nyn zde vidm, co
vymysleli, v budov, kterou si postavili, kde odpovd obsah form.
Me tak nkdo uvaovat, nebo to se stalo. Nue, mus se tak stt, jestlie se lid
domnvaj, e mus vyhladit protiklady; kdeto svt je prv z protiklad vybudovn
a sestaven a jde o to, aby se tyto protiklady jasn postavily vedle sebe. Tak si Goethe
poznamenv:
7. Tyto protiklady namsto sjednocen uinit zeteln.
Goethe tedy chce znzornit ve svm Faustu tyto rozpory tak, aby co mon jasn
a siln vystupovaly. Toto vyjaduje prv ve uveden vta: Namsto sjednocen,
uinit protiklady zeteln. Aby toho doshl, stav Goethe jet jednou tyto dv postavy
navzjem proti sob; z toho jedna postava ije zcela uspokojena pouhou formou, zcela
se vyv a lp jen na zevn form:
Dychtiv lp na vnj slupce napod
chci pi kopn pijt na poklad vdn
a raduje se, kdy nalz deovky.
V na dob bychom mohli ci: dostiv se sna o rozlutn otzky tajemstv
vzniku lovka a je rd, kdy nco najde. Podobn tak piel nedvno jeden
z nejvznamnjch filosof ptomnosti Edinger na tu astnou mylenku, e lidsk
bytost odvozuje svj pvod od neho, co se podob jekovi i krlkovi. To, e lidsk
svt pochz od opic a poloopic atd., vda dnes ji netvrd, nen-li pravda; ale my
musme jt o nco dl, a tam, kde se zvec druh ji dve odtpil. Tu mme na jedn
stran jeka, krlka, a na druh stran lovka. Nen-li pravda, lovk se v uritm
smyslu svho vvojovho utven mozku podob jekovi a krlkovi; tito jeci a krlci
se udreli, to ostatn pirozen vechno vymelo! Tedy: dostiv vykop poklad
a raduje se, najde-li krlky a jeky!
To je ta usilovn snaha jednm smrem pouze do formy. Smr tohoto usilovn chtl
Goethe zachytit v postav onoho Wagnera; Goethe velmi dobe vdl, e je to chytr
snaen; nebo Wagnei nejsou lid hloup, naopak jsou velmi chyt. Proto to Goethe
nazv: Jasn, chladn, vdeck snaen. A pipojuje k tomu slvko Wagner.
8. Jasn, chladn, vdeck snaen: Wagner.
A nyn vystoup ona druh postava, kterou Goethe stav proti prvn; to je ta rozporn,
dispartn, kter usiluje z lidskho nitra na venek, nenalz-li lovk v sob pimenou
vnitn formu.
Toto vyjaduje Goethe tmito slovy: Temn, vel, vdeck snaen. A dodv
k tomu k. To stav jako urit vdeck protjek proti prvnmu. Ve Faustovi se na
druh stran objev tak tento k jako protjek Wagnera. Faust si vzpomn, jak sm
byl dve kem, jak se prokousal filosofi, prvnictvm, lkastvm a bohuel tak
79

theologi, a si konen sm sob musel ci: J jsem vm tak zhloupl, jako by se mi

toilo v hlav mlnsk kolo. Ale i toto ji pominulo. Neme se ji tak vrtit do
minulosti tak, aby se do takovho stavu dovedl vt. Ale toto ve pece na nj
zapsobilo. Tedy:
9. Temn, vel, vdeck snaen: k.
A tak to tedy pokrauje dle. Od tohoto okamiku vidme, e Faust se vlastn sm
stv kem, kter se znovu no do veho toho, co nm poskytuje ptomn doba
k proit.
Cel zbytek prvnho dlu, pokud byl ji hotov a nebo se dokonoval, nazv Goethe
nyn takto:
10. Osobn proitek ivota z hlediska zevnho; proit v temnot a vni; prvn dl.
Pesn takovm zpsobem si Goethe uvdomuje, co a dosud vytvoil. Nyn by si
chtl ci: Jak vlastn by nyn mla jet tato inohra dle pokraovat? Jak m Faust
nyn skuten vybednout z tohoto svho osobnho poitkstv, aby dospl ke skuten
objektivn-vcnmu svtovmu nzoru? Dochz k tomu, e zde existuje k tomu
pimen forma; ale takovou formu by musel tento Faust uchopit celou svou bytost.
A vidli jsme Fausta, jak mus kret do velmi vzdlen minulosti, tam, kde jsou zcela
jin podmnky. Zde me zachytit v podob barevnho odlesku onu formu, v n me
t. Zde mu vystupuje vstc takov forma, kterou Faust me nyn pijmout, ponvad
se v tto minulosti sjednocuje s pravdou, kter tehdy byla oprvnn, a str ze sebe
ve to, co se zrove muselo stt a do jeho doby. Jinmi slovy: Faust se pokou
penst se do doby, kter jet nen tak proskl ahrimansko-luciferskm vlivem.
Pokou se dospt a k takovmu boskmu stupni svtovch nzor, na jakm jet
stlo star ecko.
Vvme-li se celou svou bytost do takovho zevnho svta, ale nepijmme-li nic
z toho, do jakch pomr jsme se narodili, potom dosahujeme toho, co Goethe oznauje
v nejvym smyslu jako krsa. Proto k: Poitek z in. Nyn u nic vce: poitek
osoby, poitek ze ivota, poitek z inu, pozvoln vzdalovn se od sebe. Vvn se do
svta stv se smrem ven poitkem z inu a je vdomm poitkem.
11. Proitek, k nmu dochz na zklad zevnch in a proitek v plnm stavu
vdom: Krsa, druh dl.
Tak tomu Goethe k. Toto ji nen pouze osobn proitek, nbr proitek in,
jinmi slovy: lovk vystoupil a vysunul se ji takovou mrou ze sebe sama, e vi
sob sammu nabyl potebnho odstupu. Vv se do zevnho svta, prov zde
radost, ale na zklad takovch in, z nich sm vyerpat vdom proit poitek.
Vzhledem k tomu, e goethovsk doba jet nedozrla k tomu, emu my dnes kme
duchovn vda, tak si Goethe na pelomu dvou stolet (18. a 19. stolet) poznamenv
nco, co ji jeho vlastnmu usilovnmu zpasu nebylo dosaiteln. Jsou to vznamn
slova, kter byla v prvnm dlu rekapitulac toho, co uinil. Goethe ml v myslu napsat
jet tet dl; ale zstalo jen u dvou, nebo ke tetmu by poteboval duchovn vdu.
Co zde chtl Goethe znzornit to je nyn ono provn celho zevnho stvoen, ono
80

objektivn provn zevnho svta, kter se dostav, kdy lovk opust svj osobn
ivot, kdy se z nj vysune. lovk prov svou zevn prci, tvo v zevnm svt
z objektivnho hlediska, nikoli z osobnho, tvo ze sebe z nitra na venek, take svoji
tvr prci prov z hlediska vnitnho a vyn svou vnitn pravdu do zevnho svta.
To si Goethe poznamenv do svho zpisnku, eknme, zajkaje se slovy: Poitek
z vnitnho tvoen. To znamen, poitek nikoli z hlediska osobnho, nbr radost
z toho, co lovk prov tehdy, kdy opout sm sebe, kdy vystupuje ze sebe
samho. Tedy:
12. Proitek z vnitnho tvoen.
S takovm pocitem proitkem z vnitnho tvoen nevstupuje Faust jenom do
klasickho staroeckho svta, nbr u kr do duchovnho svta.
Pak tu stoj jet nco na konci; velmi pozoruhodn vta, kter se vztahuje na scnu,
kterou Goethe chtl napsat ale neuinil tak. Tuto scnu by byl udlal, kdyby il v na
dob. Je to vta, kter vak ji vrh urit svtlo do budoucnosti. Goethe si poznamenal:
13. Epilog v chaosu na cest do pekla.
Moji mil ptel, slyel jsem velmi chytr lidi, kte se vyjdili o tom, jak vznam by
mla mt tato posledn vta: Epilog v chaosu na cest do pekla. Lid kali: Zabval se
tak ji v roce 1800 Goethe mylenkou m-li svho Fausta nechat propadnout peklu,
aby pak mohl na sv cest do pekla v chaosu pednet Epilog tedy doslov inohry,
kter m ji svj Monolog v nebi? Na mylenku neposlat Fausta do pekla pr piel
Goethe teprve o hodn, hodn pozdji! Slyel jsem mnoho, mnoho velmi uench
rozhovor o tomto pedmtu. Nkte hovoili, e pr to naznauje, e jet v roce 1800
Goethe nebyl ochoten poslat Fausta do pekla. Ano, slyel jsem mnoh rozhovory, ale
nikoho nenapadlo, e tento Epilog v chaosu nekon Faust, nbr Mefistofeles, zatmco
mu Faust unik do nebe! Dnes si meme ci: Epilog konaj na sv spolen cest do
pekla Lucifer a Ahriman; tam spolu rokuj na cest k peklu jak zitky jim pineslo
toto setkn s Faustem pi jeho usilovnm snaen.
Chci vs dnes jet jednou upozornit na Goethovo rozvren, ponvad tm vychz
vynikajcm zpsobem najevo, jak mocn Goethe usiloval vm tm, co za jeho doby bylo
pstupn, a jak vlastn tento Goethe ji krel po cest, kter ns vede pmo vzhru do
oblasti duchovn vdy.
Chceme-li sprvnm zpsobem pozorovat Fausta, mli bychom si ci toto: Pro
zstal Faust vlastn v nejvnitnjm jdru nedokonalou bsn pesto, e v n vidme
ten nejvt bsnick vtvor svtovho vznamu o mocnm usilovn lovka, a pesto,
e tento Faust se nm svou usilovnou snahou jev jako reprezentant lidstva, protoe se
sna vymanit ze svho pvodnho prosted a pen se zpt do dvno minulho
asovho obdob?
Teme se: Pro pes toto vechno psob tento Faust tak neuspokojivm dojmem?
Z toho dvodu, ponvad Faust pedstavuje prozatm jenom onu usilovnou snahu po
nem, co se me teprve duchovn vdou vlenit do kulturnho vvoje lidstva.
Moji mil ptel, pi hlubm uvaovn bychom pece jen mli vnovat zvenou
pozornost prv tto skutenosti, e na pelomu 18. a 19. stolet povstalo bsnick dlo,
v nm se stedn postava Faust pozved nad vechny ony stsujc a tiv
81

otzky, kter obklopuj lovka v dsledku toho, e tento podlh uritmu zkonitmu
kolobhu opakujcch se pozemskch ivot. Nejvznamnj na Faustu je prv ta
okolnost, e vyrostl pesto, e zakotvil v uritm nrodnm celku; vzdor tomu se mocn
pozved nade ve nrodnostn a s nadenm silm vrst do veobecnho lidstv.
Faust nenese na sob u nic z tchto stsujcch a zkoprsch nrodnostnch
mylenek, nbr usiluje jako lovk stoupat vzhru v a v ke veobecnmu lidstv,
take tento Faust neije jen jako lovk sv vlastn novj doby, nbr nachzme jej ve
druhm dlu jako Fausta, kter jako ek stoj mezi eky. V na dob dolo
k nesmrnmu zvratnmu deru, kdy se bhem 19. stolet v souvislosti s mylenkami
tkajcmi se vvoje lidstva opt zaal klst nejvt draz na nrodnostn ideje;
jestlie v tto nrodnostn ideji byla vidna idea, kter by se mohla stt pro nai
epochu nositelkou njak skuten kultury. Podivuhodnm zpsobem by lidstvo
postupn pronikalo vzhru ke skutenmu chpn toho, co je poslnm duchovn vdy,
kdyby se lid skuten odhodlali k tomu, chpat i Fausta zpsobem, kter umouje
lidem osvojit si vechno to, co do nj bylo vtajeno.
Vdy ne nadarmo ekl Goethe Eckermannovi, svmu tajemnkovi, kdy pracoval na
druhm dlu Fausta, e do Fausta vtajil mnoh, co teprve postupn pijde najevo.
Hermann Grimm, o nm jsem vm tak astji mluvil, upozornil na to, e Goethe
bude chpn pln teprve za tisc let. Musm ci, e i j jsem tho nzoru. A budou lid
jet vce hloubavj ne v na dob, pak budou stle vce a vce rozumt tomu, co
vechno spov v Goethovi. Samozejm pedevm tomu, o co usiloval, o co zpasil,
ale eho jet nemohl doshnout. Nebo, kdybychom se otzali Goetha, zda-li to, co
vloil do druhho dlu, skuten vyjdil svm Faustem, tu by ekl: Nikoli! Ale o jedn
vci meme bt pesvdeni: kdybychom se Goetha dnes otzali, zda-li my s na
duchovn vdou krme po stejn stezce, po kter krel on tu by nm jist ekl:
Ano, vae duchovn vda kr zcela v mch lpjch.
A tak mi budi dovoleno se zetelem na to, e Goethe nech svho Fausta kret zpt
do minulosti a do starho ecka, aby nm jej sml ukzat jako lovka, kter
sprvn porozuml sv vlastn ptomn dob, abych ekl: cta ped pravdou, cta ped
takovm vdnm, kter zpas o vymann se ze seven a stsnn nam okolm, to je
to, co si musme teprve zskat. A skuten, udlosti doby se jev jako varovn signly,
kter nm prv ukazuj, jak lidstvo spje k opanmu extrmu, kdy ve sv
krtkozrakosti by se dnes (roku 1915) nejradji vrtilo k udlostem z roku 1914, aby
jenom tam hledalo vysvtlen pro vechny ty hrzy, co dnes tak straliv provme.
Avak ten, kdo chce porozumt ptomnosti, ten mus tuto ptomnost pozorovat u
z ponkud vyho hlediska, ne je sama tato ptomnost.
Toto je ono, moji mil ptel, co jsem vm v tchto dnech chtl vloit do vaich du
jako nco proctnho, jako pocit, kter vm me ukzat, e je jenom vsledkem
skutenho vnitnho ivoucho pochopen duchovn vdy, o co usilovali a po em
touili nejvt duchov minulosti, z nich jednm je i Goethe.
Jestlie to, co se v tchto vahch stav ped nai dui, nepijmme jen jako nco
teoretickho, nbr tak, e to nyn zpracujeme v naich duch teprve potom se
duchovn vda stane ivotem. Nech se tak stane jako i s mnohm dalm co se
jako duchovn vda stv obsahem naich du!

82

VII.
FAUSTOVO NANEBEVSTOUPEN

Ztra se odvme toho, e eurytmicky znzornme zvrenou scnu Goethova

Fausta. Bude pochopiteln, jestlie moje dnen a ztej vahy budou navazovat na
konec druhho dlu Fausta. Ano, nebo s ohledem na cel tento druh dl, zejmna
vak na tuto zvrenou scnu, ocitme se ped jednm z nejvtch bsnickch pokus
svtovho vvoje, ped nm, co se v zkladu opr o nejvznamnj duchovn pravdy.
Jak je pravdou, e Goethv Faust pipout co do hloubky rzn stupn porozumn,
tak je tak pravdou, e meme stle dl a dl bdat v onom bohatstv, kter proudilo
z nekonen bohatho Goethova duevnho ivota do Fausta, a zejmna do druhho
dlu Fausta.
Krom toho uvidme, pokud se zabvme uritmi jemnmi odstny, e prv konec
druhho dlu nm odhaluje mnostv okultnch pravd, kter nm nco znzoruj
takovm zpsobem, e sotva jin svtov spisovatel by se neho podobnho odvil.
A tak vidme, jak Goethe dovedl tyto pravdy do druhho dlu Fausta vtajit
s podivuhodnou kdybych to ml vyjdit ponkud pedantskm pojmem
okultn-vcnou vdeckost.
Nyn se vm musm oteven piznat, e bych nikdy neml tu odvahu, mluvit
o Goethov Faustu takovm zpsobem, jakm to chci uinit, kdyby mi skuten
nevyvstal od roku 1884 urit faustovsk a goethovsk problm, kter nikdy nedv
pokoj a nepestv. Proto mi snad jak doufm dovolte, abych by jen aforisticky
pece naznail nco, co ovem musme pro lovka, kter nevychz z duchovn vdy,
ponkud zevrubnji odvodnit. Pesto musm doznat, e to abych dlal duchovn
poznmky ke Goethov Faustu a vbec k njakmu bsnickmu dlu inm s jistm
ostychem; nebo tu se vynouje ped mm pohledem ve to pealostn, uboh, co
natropili rzn ti okultist a neokultist, kte chtli podvat tzv. svoje interpretace.
Skuten, aby se lovk tak trochu tsl ped tm, ne se odhodl
k duchovn-vdeckmu pojednn o nkterm bsnickm vtvoru, kdy se zamysl, co
vechno bylo v tomto svt napchno co se tk takovch interpretac, a u ze
strany vdeck nebo ze strany tzv. theosof!
A prv proto mi dovolte, abych pedeslal urit vod, ze kterho mete poznat, jak
j sm se nerad piklnm k tomu, lehkovn nco vykldat a vsunout duchovn pravdy
a okultn poznatky do bsnick tvorby o duchovnm vvoji lidstva, a jak velmi se
pokoum podat jen to, co skuten me platit jako bezpodmnen odvodnn.
Nue, bv to takovm mm zvykem, e se ped tm, ne o njakm pedmtu
pednm, e se naped do vci vvm. Pokud okultn pravdy bereme vn, tak je
nezbytn nutn, aby se lovk hluboce vil do takov atmosfry, do kter se ten kter
pedmt stav. A tak jsem se snail, abych se nyn cele vil do goetheanismu.
K tomuto elu musel jsem si opatit mnoh literrn pomcky, ktermi jsem se
zabval ped nkolika desetiletmi. Tak jsem si vzal opt do rukou Vtby Bakis od
Goetha. Jsou to do bsnick formy odn poekadla vlastn hdanky (ticet dva
prpovd). Nyn si mete pedstavit, jak mnostv papru bylo popsno o tom, co
83

Goethe nazval Vtbami, a jet dokonce s ndechem orientln moudrosti, co je

docela zvltn pochoutka pro literrn historiky. Tak vidli v dvaaticeti hdankovch
verch rzn lid velijak hlubokomysln tajemstv.
Chci vm hned pedloit charakteristickou ukzku. Dve ne pikrome ke shora
uveden zvren scn Fausta, zahloubejme se nejprve do tchto hdankovch
ver. Je to dvact devt a tict ver hdanky.
Jedno znm uctvan, ba zboovan u nohou,
postaveno vak nm nad hlavu, stv se kadmu kletbou.
Znm jedno, co pevn pitisknuto mezi rty, ukliduje;
vak ji v druhm okamiku je to ohavnost svta.
Ano, musme ci: Zn to opravdu dost tajupln! A hned nsleduje tict hdanka,
kter zn nsledovn:
Nejvy je to a souasn nejni:
jednou nejvy krsa, hned na to zase nejvy ohavnost.
Malmi douky jen povej to, ale nechutnej pli,
pod pvabnou pnou kles ke dnu k zniku uren sklon.
Jet ped tm, ne si uinme pedstavu o vkladech, o vysvtlivkch tchto
tajuplnch ver nktermi theosofy, podvejme se na exoterika. Nezmoudme sice
valn z toho, co nm ekne, ale nech to nevad; alespo meme vidt, co to
znamen takov vdeckost jako tato:
Toto je nejpozoruhodnj obrat, ponvad Goethe volil takovou formu, aby na jedn
stran zakryl svj vlastn nzor, a na druh stran zas nco skrytho pece jen odhalil.
Tak to byl jeden takov komenttor. Druh vyklada Goetha vid v tchto verch
svobodu a lsku! Tento dobr mu vin dokonce jin z bezradnosti, aby zato on sm
nyn ukzal: Pohlete jen tak, jak j to vysvtlm. Podvejme se:
To nejvy a zrove to nejohavnj to m bt mld. Mld uv stejn jak to
nejvy, tak i nejohavnj. Tm pr se tato hdanka rozlut sama sebou.
Toto je exoterik. Esoterik, ten zase ekne: , nco takovho se mus chpat a vidt
nesmrn hlubm zpsobem!
Jedno znm uctvan, ba zboovan u nohou,
na tm hlavy postaveno, je od kadho proklnno.
Znm jedno, co pevn pitisknuto mezi rty, ukliduje;
vak ji v druhm okamiku je to ohavnost svta.
To se vztahuje na rostlinu lze ci vdy rostlina je obrcenm lovkem. Mohla by
tu bt souvislost s Logem, s Luciferem, nebo s blou a ernou magi atd.!
Takovch vklad je v theosofick literatue rozeno na tisce. Nue, pohlete,
ivoucm zpsobem se ponoit do duchovn vdy to neznamen snad, e meme
to, co nm tato duchovn vda poskytuje, libovoln dvat do vztahu se vm monm
kolem ns nbr to spov v tom, abychom sami sebe uvedli do uritho sprvnho
vztahu v tomto ppad ke Goethovi. Duchovn vda ns nem svdt ke
84

vemonm spekulacm a vmyslm, nbr m ns pivst k prameni pravdy. A pak

shledme, e v prvnch dvou dcch prve jmenovanho vere se jedn o trepku (tj.
nmeckm vrazem pantoffel v jeho znmm dvojsmyslu), a dle ve dvou poslednch
dcch jde o doutnk. Goethovi byl toti kouem nasycen vzduch protivn.
Ano, tak tedy vypad pravda, nen sice dnou hlubokou pravdou, ale je takovou,
jak ji Goethe mnil. A rozlutn druh verovan hdanky zn nsledovn: Spiritus, se
svmi dvma vznamy jednm jako duch spiritus, nco, co je nejvy, druhm
v alkoholu, jako opilost nco nejohavnjho se svmi neblahmi nsledky. Je dobr,
aby si lovk takov proces trochu uvdomil, ponvad se nesmme pece nechat olit
a oslepovat umlmi vklady, vemonm dmyslnm vyumlkovnm; nbr mme se
nechat vst skutenou pravdou.
Z Goetha chtli udlat tak nacionlnho ovinistu fanatickho vlastence. Tm ale
Goethe skuten ani v tom nejmenm smyslu nikdy nebyl. Podvejme se na pt
ver:
Vidm dva! Jednoho velkho, druhho vtho!
Oba mocn proti sob bojuj.
Jeden druhho hub,
zde jsou skly a pevnina,
a tam jsou skly a vlny!
Kdo je vtm, prv nebo druh? Toto nech rozhodne sudika.
Samozejm, e lid toto vztahovali na jaksi opanovn pevniny uritmi
mocnostmi kalo se tomu tehdy vlda na kontinentu o kterou bojovaly mezi sebou
Francie a Anglie. Ale n ve citovan komenttor to zavrhl; ekl, e jsou tm mnny
francouzsk revoluce a nmeck lid. To je mimodn poetil! Ve skutenosti jsou tm
mnny: ivot a smrt!
Nue, ale takovou vc musme skuten brt velmi vn. Nebo tm, e se nco
jak se k d dokzat tm nen jet zdaleka eeno, e by to byl tak dkaz toho,
e vc je pravdiv.
Chtl jsem toto pedeslat proto, abyste si snad nemysleli, e i j chci propadnout te
chyb pi vysvtlovn zvren scny Fausta. Nebo tato zvren scna nm
pedstavuje nco, co meme nazvat Faustovm nanebevstoupenm. Faust, jak je
nm znmo, proel tkmi svody, omyly a tak vm monm bloudnm, klamem
a zmatenmi irho, velkho svta.
Tm
m
bt
naznaeno,
e
Faust
sice
mus
podlehnout
tmto
ahrimansko-mefistofelskm svdnm vlivm v dsledku mmen svta, e ale pesto to
nejhlub, co je jako nco vnho vtleno v lidsk hrudi, zstv zachovno v urit
nedotenosti od tohoto ohroovn Mefisto-Ahrimanovm psobenm. Poslze pece jen
m bt Faust pijat do dobrch duchovnch svt. Toto si Goethe pedsezval jako prav
cl svho bsnickho tvoen Fausta.
Kdo si pomoc duchovn vdy osvojil jen sten nco z poznatk o duchovnch
svtech a m v sob alespo petku umleckho smyslu, me si ji utvoit uritou
veobecnou pedstavu o tom, jak by se nco takovho dalo bsnicky ztvrnit; a v, e by
to jen tak beze veho nelo. Ale ani pro Goetha, kter byl v nejintimnjm a nejvym
smyslu povahou ryze umleckou, to nebylo tak jednoduch. Vdy Goethe nemohl jen
tak beze veho abstraktn-alegoricky znzornit, jakm zpsobem by se mlo toto
85

nanebevstoupen Fausta odehrvat; nepl si prv njak to symbolick vyjden,

nebo to by bylo pro nj znamenalo mlcen przdn slmy. Goethe si pl aby to
bylo skutenm umnm. Nm, co by obstlo se v jistotou ped pravou skutenost.
Na mysl mu tanula otzka: Jakm zpsobem mm nyn na jeviti znzornit to, aby Faust
stoupal do nebe? Vdy lovk pece neme na jeviti nic jinho, ne nanejv postavit
sem pedmty fyzick pln, a tyto mohou jenom nco symbolicky naznaovat ale to
by znamenalo mltit przdnou slmu, to by nebylo dn umn! Se velijakmi
npaditmi manipulacemi by se stejn nedalo znzornit nic jinho, ne to, co Goethe
nazval mlcen przdn slmy. Goethovi nezbylo nic jinho, ne e musel hledat
svtov zpsob, kterm me Faust jako due proniknout nahoru do duchovnch
svt. lovk pece neme jen tak nastoupit cestu vzduchem nahoru, nebo pomoc
jinho fyzickho ivlu proniknout vzhru a do duchovnch svt. Kde by se tak dalo
vynalzt nco relnho, co by mohlo slouit jako vhodn prostedek, kterm by Faust
mohl proniknout nahoru do nebe? Takovm prostedkem zde me bt jen to, co ji zde
na Zemi pedstavuje nco duchovnho. Ano, a kde lze nco takovho na Zemi nalzt?
Kde ije takov stav duevnho vdom, v nm me lovk pijmat nco duchovnho?
To znamen: Goethe byl nucen, vytvoit nejprve jako nutnou potebu takov stav
vdom, ve kterm lovk me pijmat duchovno. Doshl toho tm, e si upravil
divadeln scnu takovm zpsobem, e rozestavil urit lidi, o nich lze pedpokldat, e
se ji nachzej v takovm stavu rozenho vdom, ve kterm se me duchovn dn
odehrvat; tento druh lid pedstavuj mnichov, poustevnci-anachoreti. Tyto postavy
nyn rozestavl v uritm poad tak, e jeden pedstavuje viny, druh hlubiny,
a jeden prostedn stoup vzhru a opt kles dol. A dalo by se ci: M-li se nco
takovho jako je vystupovn due nahoru do duchovnch svt odehrvat na
divadelnm parketu, pak se toto mus dt jako nco relnho, tedy jako skuten pbh,
kter mus sv koeny zapustit hluboko do lidskch du. Proto Goethe zvolil tyto rzn
stupn vdom, aby jimi znzornil prosted, kter dovede vnmat to, co se odehrv
duchovnm zpsobem. Takto si zde Goethe rozestavil onen sbor, chr a ozvnu, to
sprvn prosted, ve kterm je mon vnmat svt elementrnch bytost, tedy nco
ist duchovnho uprosted smyslov-fyzickho. Tito takto rozestavn lid prodlali ji
patinou prpravu k tomu, aby nejenom vidli zevn-fyzickou produ kolem sebe, nbr
aby tak vnmali duchovn svt uprosted fyzick pln, tedy tento duchovn svt, do
nho m Faustova due vejt.
Nue teprve nyn se me toto len na jeviti odehrvat takovm zpsobem,
kterm mohou vnmat prv jenom mnichov. Nebo vezmme jen nsledujc slova,
kter skuten nejsou lenm pochod fyzick pln:
Stromov chv se bl.
Toto odpovd uritmu dn, kter nastv, kdy lovk ct, jak z okoln prody
k nmu pistupuje elementrn svt.
Stromov chv se bl,
balvan lp t a t
v koen spleti, v n
kmen se pne v a v.
Proud s proudem rozvodnn,
86

kryt je v slujch jen.

Nm a laskav
choul se u ns lvi,
ct posvcen msto,
svat toit lsky.
K tomuto sboru se zde pidruuje ozvna. To nen tak zcela bez vznamu. M nm to
naznait, jak skuten vestrann je to, co vystupuje z elementrn prody.
Zrove jsme nyn vedeni k nemu, co je u Goetha tak nesmrn obdivuhodn: ono
mimodn vystupovn. Postupn ped ns pedstupuj ti anachoreti, poustevnci,
kte svm vvojem ji pokroili ponkud dle. Jsou to: pter Ecstaticus, pter Profundus
a pter Seraphicus; ti due, kter svm vvojem pevyuj ostatn, kter jako
anachorety jen l shora uveden pbhy. Toto obdivuhodn vystupovn spov
v tom, jak se tento vvoj stupuje od ptera Ecstatica pes ptera Profunda a k pteru
Seraphicovi.
Pter Ecstaticus m co init s nimi stupni na cest zdokonalen sama sebe, se
smyslovmi zitky vnitnho byt. Pter Profundus dospl ji o nco dle: vystupuje ze
svho nitra na venek, take spoluprov to, co pronik produ duchovnm ivotem a co
pi tom prov lidsk duch. Vidno z ist duchovnho hlediska stoj pter Profundus
ve ne pter Ecstaticus. Meme ci: pter Profundus vid kosmickho ducha, kter
se mu zrove stv duchem lidskm. Pter Seraphicus nahl bezprostedn do svta
ducha; jemu nen ji zapoteb vidt skrze produ duchovn svt, on m toti co init
s duchem bezprostedn. Tmto se pter Ecstaticus dostv vnitnm vvojem
k mystice. Toto vyjaduj jeho slova, ktermi naznauje vnitn duevn stavy:
Vn slasti r,
hnouc lsky svazek,
vc bolest prsou,
pnc bosk rozko!
py, proniknte mne,
kop, pinute mne,
kyje, rozdrte mne,
blesky proburcejte mne!
Ve je nicotn,
ve prchav,
na vky trval
nech ze lsky pl.
Ptera Profunda jsme ji poznali; ten ji doshl stupn, kde me pociovat ducha
pomoc prody:
Jak skaln dutina mi u nohou
na hlubok propasti tiv spov,
jak tisce potok zc tekou
k dsnmu pdu pny povodn,
87

jak rovn, vlastnm silnm pudem,

kmen se nese do vzduchu:
Tak jest vemohouc lskou
tvoen a dren svt.
Je kolem mne div burcen,
jak hvozd a skly by se v zkladech tsly!
A pec se vrh, v lskyplnm umu,
plnost vody k rokli,
povolna, hned svlait dol;
i blesk, jen udeil dol v bsnn,
by oistn tlouk do prody,
je jed a vpar nese v hrudi:
Jsou poslov lsky, oni zvstuj,
co vn tvoc ns obkliuje.
K zant t m nitro,
kde mj duch, zmaten, chladn
jsa na bolestn smysl loe,
tam pikovn jak etzem.
, Boe! ukoneji mylenky,
osvi m nuzn srdce!
Nyn dochz k tomu, e pter Seraphicus svm vdomm uchop bezprostedn
duchovn svt do nho m bt Faust nyn pijat jako urit lnek tohoto svta tzn.
svt duch, do jejich prosted m Faust nyn vstoupit nejdve. K tomu elu je nm
nejprve zapoteb, abychom si znovu dovedli pedstavit urit stav vdom, kter nm
pedstavuje tento pter Seraphicus, kter tvo jaksi mdium, prostedek, skrze kter se
mohou nyn zjevit tato blahoslaven pacholtka. A nyn opt pichz nco
podivuhodnho eknme pmo odborn-vcnho co Goethe pozoruje:
Jitn oblek, hle, tam pluje
chvjcmi se tsnmi jedl!
Tum, co v tom mrku ije?
Mlad duchov to jsou.
Goethe nech vystoupit na jevit dti, kter ihned po svm narozen zemely;
v lidov mluv se tito novorozenci nazvaj plnon zrozenci.
Do takovho spoleenstv spolu s tmito plnonmi rozetky m Faust vstoupit
nejdve; plnon rozetka nevd nic o tomto svt, nebo jejich vdom se od
dvjka v dsledku narozen zakalilo a o tomto novm svt nevd jet vbec nic.
Blaen pacholtka a Faustovo nanebevstoupen pat k sob; jak ve fyzickm svt
nen blesku bez hromu, tak nen v duchovnm svt takov nanebevstoupen Fausta
bez uvdomovn si blaench pacholtek.
e milujc na blzku,
ctte dobe; nu pojte jen!
Vak o pkrch pozemskch cestch
astlivci! nemte dnho tuen.
88

Duchovn bytosti mohou vnmat nco fyzickho ve fyzickm svt jedin

prostednictvm naich o a naich u, jinak vnmaj jenom nco duchovnho. Chce-li
duch vnmat lidskou ruku, pak vid jenom vli, kter touto rukou pohybuje, a uritou
formu; kdyby ale chtl takov duch vidt fyzickou ruku, pak by k tomu poteboval fyzick
oi.
Sestupte dol do mch o,
je svtu a Zemi jsou pimen orgn!
Mete je jako sv uvat!
Pohlete na tuto krajinu!
(Pter Seraphicus je pojm do sebe.)
To jsou stromy, to jsou skly,
proud vodopdu, kter se t dol
a s nesmrnm hmotem
si pkrou cestu zkracuje.
Blahoslaven pacholtka se nyn ocitla v nitru tohoto ptera Seraphica. On jim dv
tolik ze sv duchovn sly, e i tato blaen pacholtka nyn stoupaj k vym sfrm.
Z toho lze znovu vyctit souvislost mezi duchovnm a fyzickm svtem. Kdy
meditujeme, je to tak ku prospchu duchm. Proto mme tak pedtat mrtvm.
Takovm zpsobem odevzdv pter Seraphicus plody sv meditace tmto
pacholtkm, kter potom v dsledku toho, co obdrela, stoupaj vzhru.
Kad z vs nech vzhru pluje,
aby v ist okruh vrost;
vky vk oivuje
ve jen Bo ptomnost.
Neb to duch poslen,
tern kde volnost ir:
Ve vnou lsku zahledn,
duchy k blahu rozevr.
Jestlie jsme poznali Fausta tak, e vme: zde byla Goethem do jeho bsn
svtovho vznamu vtlena hlubok okultn pravda pak teprve zaujmme ten sprvn
postoj k tomu, co se sprvnmu okultismu pibliuje daleko vce, ne cel ada tak
zvanch duchovnch vklad.
Nyn jsou chlapci, pacholtka ve svch vlastnch oblastech, nebo peli nyn ze sfry
Duch Formy do sfry Duch Pohybu.
Nyn pichzej andl; pinej nahoru do nebeskch dlav Faustovu entelechii,
tzn. to, co je na Faustu nesmrteln. Andl vyrvali tento nesmrteln lnek, kter nle
do duchovnch svt, z mefistofelsko-ahrimanskch chapadel a odnej ho nahoru se
slovy:
Zachrnn je ulechtil len
duchovnho svta od zlho:
Kdo vdy se usilovn namh,
89

toho meme vysvobodit;

a blaila-li na to jej
astn lska shry,
pijmou jej blaen kry
se srdenm pijetm.
Mlad andl:
Ony re, z rukou
milujcch, svatch kajcnic,
pomohly nm zskat vtzstv
a dokonit vysok dlo,
ukoistit tento duevn poklad.
Prchli zl, jak jsme sypali,
erti prchli, jak jsme zashli.
Msto obvyklch trest pekelnch
ctili muka lsky duchov;
sm star mistr Satan
byl ostrou trzn proniknut.
Uritm pravidlem je okultn vta: pro Mefista-Ahrimana je lska uritm mocn
sravm, stravujcm ohnm, nm, co darem pin vzhru temnotm.
Jsejte! Vtzstv je nae.
Nyn dokonalej andl:
Pozemsk zbv nst
nm ostatek aln;
i z asbestu-li jest,
zstal pec kaln.
Kdy duch tak dravch sil
se s ivly spoj.
Co znamen tento pozemsk ostatek? Nae due, pokud ije na Zemi, pijm svmi
vjemy, pedstavami, svmi pocity ve to, co se odehrv na Zemi; tm se due zrove
zmocuje neho, co ije v pozemskch ivlech fyzick pln. Toto se ned od sebe
ihned oddlit. Dve lid zahalovaly mrtvoly do tkaniva z azbestu, aby popel udrel svou
formu, tak lp jet na Faustov dui takov zbytek, ostatek smyslovho svta; tento
ostatek nen ist, i kdyby byl jako azbest, kter vzdoruje ohni.
Andl by nestail
ten ivot dvoj,
jen srostl na jeden,
zas rozpoutat;
zn vn lska jen
je od sebe rvt.
90

Andl zahaluj svou tv ped tm, co pedchz zrozen lovka. Je to tajemstv,

kter mohou vidt jenom takov bytosti, kter sestoupily hloubji ne andl. Andl
neprodlali vznikn lovka. Jenom lska dovede oddlit jedno od druhho.
Andl nyn zpozoruj, jak si tato blahoslaven pacholtka pivlastnila to, co je nyn
neseno vzhru:
Spjte, a
vlken prost,
voln se ct!
Goethe tm zde navazuje opt na fyzick dje, aby charakterizoval dje duchovn.
Benediktnt mnichov bvaj po smrti zahaleni do zvltnho roucha, floccy, hnd
barvy. Odtud nmeck slovo flocken.
Vzhledem k tomu, co ve je zde nyn kolem Fausta, dovolil jsem si uritou svobodu.
ekl jsem si: ve mus projt nam vdomm. Zatm to prochzelo jen vdomm
sboru-chru tchto anachoret; nyn ale mus ji Faust sm svm vlastnm rozenm
stavem vdom stoupat nahoru; toto vdom vak mus bt ji dokonal, mus bt
naplnno nm novm, co se vak ji zcela ztotouje s Faustem, nebo dospje
nahoru jako dokonal, pln lovk.
Avak mnoh v tomto Faustu jet nedosplo k pln dokonalosti svho lovenstv;
a jiste ani tento pter Marianus, kterho Goethe pozdji nazv doktor Marianus, nen
jet plnm, dokonalm lovkem. Faust se nm zde nyn objevuje skrze vdom
doktora Mariana. Proto nech jednodue doktora Mariana tak, jako kdyby byl Faustem
samotnm. Tento anachoret, tedy tento doktor Marianus, je souasn tmto doktorem
Faustem.
Nyn se jet jedn o to, aby toto hlubok mystrium lsky sprvn vystoupilo, a to
zcela ve smyslu kesansk lsky, kter pronik celm svtem.
Ano, ve svtskm smyslu mus lovk ci: tento Faust svedl Marktku, ba co vc,
Marktka byla dokonce popravena jako nevinn propadla urit vin; v n spov ona
nevinnost, kter se astn mystria lovka; jej lska je vn trvajc hvzda nech
lsky trval ze pl.
Chceme-li to vyjdit v imaginaci, tak pijdeme k Mater Dolorosa-Gloriosa. V jejm
doprovodu se nachzej ti kajcnice; a ona nepihl na njakou vinu tchto t, nbr
vid jenom jejich provinilou nevinnost, to, co v jejich stavu nevinnosti muselo propadnout
uritmu provinn.
A doktor Marianus doke vejt do tohoto tajemstv.
Zde je vhled voln,
duch je povznesen.
Tu thnou kolem pan,
vznejce se nahoru.
Ndhern uprosted
ve vnci hvzd,
krlovna nebes,
to vidm na zi.
91

Nejvy vldkyn svta!

Nech mne v modr
rozepjat cest nebes
zt tv tajemstv!
Svol k tomu, co v mun hrudi dme se,
co j tvmu taji vstc
svat vzatou nese!
Nezdoln nae mysl,
kdy ty vysoce porou;
nhle zmrn se r,
kdy ty ns uspokoj.
Panno, ist v nejkrsnjm smyslu,
Matko, cti dstojn,
nm vyvolen krlovna
bohm rodem rovnocenn.
Kolem n se spltaj lehk oblky...
Z oblk, z toho mlhavho, nechv Goethe docela odborn-vcnm zpsobem
vynoit se dui, aby se teprve potom zahalila do hotov formy.
Pak nsleduje tento chr kajcnic. Vidme nco velkolepho, kdy Goethe ekl
bych nech lsku prv v tto jej smyslov form, aby ji zde zbon oslavil. Stal se
tm, kdo toto uinil po druh, nebo Bible to uinila jako prvn. Marie Magdalena, ta
skuten v pravm slova smyslu mnoho milovala, ale ona prv milovala; a Kristus
vid jen tuto lsku, a nevid jej hch. Proto tak tato ena pat ke Kristu. Potom
nsleduje Maria Aegyptiaca a pak jedna z tchto kajcnic tato tzv. Una
Poenitentium, jinak zvan Marktka. Stejn jako by se mohlo ci: Doktor Marianus,
jinak zvan Faust.
Blahoslaven pacholtka vtaj Fausta ve svm kruhu. Faust hled v Marktce
prostednictvm Krlovny nebes nco marinskho, to, co pochz z neho
nebeskho; proto sm to, co se zde odehrv, vyslovit jenom mystick chr. Tento
mystick chr to pron tmito velkmi, vstinmi slovy:
Ve pomjiv
jest jen podobenstvm;
nedosaiteln
stv se zde dosaenm;
nepopsateln
zde je uinno;
vn enstv
thne ns nahoru.
Jen schematicky jsem vm chtl ukzat nco, co Goethe skuten
odborn-znaleckm zpsobem znzornil v tto zvren scn. Znzornil to na
zklad uritho duchovnho poznn, protoe dovedl vytvoit urit zkladn, reln
podmnky, kter si vyaduje vdom, aby se o n mohlo oprat.
92

Goethe vylil tuto vc jako nkdo, kdo takovou vc pln poznal, kdo takov vci zn
a skuten jim rozum. Ovem, musme se skuten vt do toho, co bylo Goethovm
zmrem. Musme se zcela ponoit dovnit jeho zmr, pedstavit si neijcho Goetha
jako ijcho. Nebo mnoh vci vbec nen lehk pochopit.

93

VIII.
MYSTICK POZNN A ZJEVEN DUCHA V PROD
VNMN DUCH

Pednce pedchzelo eurytmick pedstaven

Faustovo nanebevstoupen.
Pokusili jsme se pedvst ukzky eurytmickho pedstaven Goethova Fausta na
Velikonoce, o Svatodunch svtcch a o slavnosti Nanebevstoupen Marie. Ctili jsme
v uritm smyslu potebu, abychom dokonili tyto ukzky prv o slavnosti Nanebevzet
Marie. Snad si pamatujete, e jsem se pokusil, pi em jsem navzal na posledn
ukzky z Goethova Fausta, ukzat, jak zpsob, jm Goethe prodlval svj duchovn
vvoj, me nm nejvy mrou slouit za pklad, ponvad na nm meme vidt, jak
prv takov velk osobnost to, o em se leckter mn nadan lovk asto
domnv, e to rychle chpe s jakou nmahou si to takov gnius pomalu a pozvolna
osvojuje, jak pomalu a pozvolna si vydobv ve vztahu k njak vci urit stanovisko,
kter jej pak me pln uspokojit. Jak se naproti tomu leckdo tak asto domnv, e je
dobrm kesanem, e pln rozum tomu, co je kesanstv! Musel jsem poukzat na to,
jak Goethe vlastn tehdy, kdy psal tyto prvn scny Fausta, zaujmal i kdy ne pmo
protikesansk, tak pece jen, dalo by se ci ne kesansk stanovisko. Pohleme jen
na to, co se nm zachovalo pod tmto promite ponkud nechutnm nzvem, kter
se ji stal zvykem, jako tzv. Urfaust; pozdji to bylo uveejnno pod ponkud lepm
nzvem jako tzv. Fragment Fausta.
Ji podle toho meme vyrozumt, e Goethe musel dozrt do uritho vku, ne
dozrl k takovmu sudku, kter by mu umonil vyjdit jeho nejtajnj duevn podnty
ivoucm zpsobem s kesanskm prvkem. Jeho due provala onu potebu hluboce
se ponoit do poznn a ctn svta. A kdy se v roce 1790 na veejnosti objevil tento
tzv. Fragment Fausta, tu v nm jet nebyla scna, kterou mohl napsat teprve ve
zralejm vku ona scna, v n se Faust odvrac od kroku, kter chtl uinit od
sebevrady, kdy zaslechne vyzvnn velikononch zvon. Teprve ve zralejm vku
se Goethe ctil podncen k tomu, aby vnesl tento kesansk prvek do prvnho dlu svho
Fausta. Mnohem, mnohem vce mus takov gnius prot, zakusit, ne se svm
zpsobem ct bt dosti zral k nemu, co by jin provedl jen tak beze veho
v domnnce, e je ji k tomu dosti zral! A tak vidme, jakm zpsobem Goethe nahlel,
ne dospl k rozhodnut vloit do Fausta kterho zapoal v mld, a kterho ml
v nkterch scnch hotovho a ve svm pokroilejm st nco kesanskho,
nco z kesanstv.
Pro Goetha je nyn charakteristick, e jet jednou poteboval pomoc, aby se svm
ctnm a vnitnm zpsobem prce propracoval do svta eknme aby se
propracoval do urit svtov oblasti, z n byly nkter kesansk impulsy vytreny,
aby se pak skuten odvil novm zpsobem piblit se kesanstv jako bsnk
takovmu kesanstv, kter by jej samotnho mohlo uspokojovat v jeho starm vku.
94

Ji vera jsem vs upozornil na to, jakm odborn-znaleckm zpsobem smm-li

pout takovho pedantskho vrazu byla celkov vystavna tato posledn scna
Nanebevstoupen Fausta. Ale nahldneme jet hloubji do vci, ujasnme-li si dal
na zklad duchovnch vah.
Pedstavme si jen nsledujc: uprosted zvlt k tomu uzpsoben prody pustina,
skaln propast a vemon skly, kter psob na lovka mystickm dojmem nm
pichz vstc chr (meme si tento sbor pedstavit jako skupinu samch mnich),
kter do svho vdom pijm ve, co se kolem nj dje. Vyslechli jsme ji tak dvod,
pro se zde objev tento chr mnich: ponvad Goethe poteboval k tomu, aby celou
vc postavil na reln podklad, poteboval zevn na jeviti toto vdom jako mdium,
prostedek, aby byly zaznamenny dje spjat se vzestupem Faustovy due do
duchovnho svta. Co se zde odehrv? Na to, co se zde dje ns upozoruje nejprve
tento chr. Meme ci: tento chr pociuje, co jinak je v klidu, jako pohyb. Svt Duch
Formy zan pomalu pechzet do svta Duch Pohybu. Co nm elementrn
vystupuje vstc to se zduchovuje, jestlie to zan bt pohybliv. Ve se dv
nejdve do pohybu!
Stromov chv se bl,
balvan lp t a t
v koen spleti, z n
kmen se pne v a v
proud s proudem rozvodnn
Pro? Dje se tak proto, ponvad nm m bt ukzno, jakm zpsobem se m od
tohoto zemskho byt, od fyzick pln, pozvednout due, kter nastupuje cestu do
duchovnho svta. Due m bt vytrena z fyzick pln a jeliko fyzickou pln je
i proda m tud bt tato due vyrvna i prod. Nyn ale vme, e proda je
prostoupena elementrnm svtem, take v okamiku, kdy pechzme ze stavu
strnulosti prodnho byt k elementrnmu byt, dv se skuten ve do pohybu.
Nemohli bychom si o tomto dn uinit dnou sprvnou pedstavu jakm zpsobem
bychom mli na jeviti pedvdt nco takovho, jako je vzestup due do duchovnch
svt jak Faustova due vystupuje do duchovnch svt kdybychom si ivoucn
nemohli cel tento dj postavit ped n duchovn zrak jak proda prv propout
Faustovu dui ze svch pout, jak proda procit k ivotu. Nebo mus bt ji jednou
eeno: naproti rznm nesmrn nezdravm snahm, kter se pstuj v nkterch
okultn-mystickch hnutch, osvojujeme si zde vm tm co je navzno na okultismus
Goetha nco veskrze zdravho, co se opr o pevnou pdu svtov skutenosti. Tud
Goethe by nm vbec ani nedovedl jinak pedstavit duchovn svt ne tm, e jej
navazuje na to, co je lovku dno pedevm, co zdravmu lovku na fyzick plni
pichz vstc na tuto produ, kter zdravm smyslm prozrazuje uritou promnu v n
skrytho ducha tedy jak se zduchovuje. A nikdy by Goethe nesouhlasil s dnm
okultismem, kter by nebyl tak vroucn spjat se skutenou lskou k poznn
a zkoumn prody.
Meme nesmrn mnoho pispt ke skutenmu ozdravn naeho
duchovn-vdeckho nzoru, kdybychom se snaili zskat urit pehled o tajemstvch
prody. Prv v na dob je to vak spojeno s uritmi obtemi, ponvad jak jsem
vm vera ukzal na pkladu, jak se postupuje pi vkladech takov moudrosti Bakis i
95

jinch vc dnen lid pistupuj k prod poetilm zpsobem. A jak se to me stt?

Zrovna tak, jak ono zdnliv nekonen hlubokomysln vysvtlovn osmi dek
Goetha, kdy se pi lutn dosplo k tzv. vysvtlen, kter se tkalo veho monho,
jenom ne pantofl a doutnku. Stejn tak se dnes postupuje ve skutenosti s mnohm,
kdy se v souasnosti vdecky projednvaj prodn otzky. Vidme, jak mnoh, co se
dnes tv jako prodn vda, se chov vi pravd zrovna tak, jak se to ukzalo vera,
kdy jsem vm podal mal dkaz, jak postupuje filologick vda a jak Goethova
moudrost se svm pomrem vi pravmu stavu skutenosti. Proto je v dnen dob tak
obtn a tk, jestlie pistoupme k prod tak jako Goethe abychom navzali
sprvn pomr k prod, jestlie dnes vychzme z vdeckho stanoviska.
Ale pesto musme pece jen stle usilovat o to, abychom si zdravm zpsobem
vytveli a pstovali n vlastn okultismus. A pro nai nynj dobu nen na celm svt
dn lep zpsob pstovn okultismu ne ten, kterm prv Goethe pispl k utvoen
sprvnho okultismu.
Vidme, s jakou usilovnou moc a nmahou tento sbor svm vdomm provnm
uvoluje v prod skrytho ducha zatmco se k tomu proda pece jen stav ve zcela
neosobnm pomru pi souasnm zvuku ozvny tento duch prody se uvoluje
z prodnch pout ve stavu vdom, kter je zobrazeno v onom sboru mnich. Meme
oekvat, e v tomto stavu vdom, kter dovede prohldnout skrze zvoj prody tak, e
vid, jak vechno zde vystupuje ven na povrch z hlubin prody, e ve stejnm stavu
dovede takov vdom i vidt, jak urit lidsk due zde vystupuje z tla a stoup
vzhru. Tm, e vbec nco takovho spatme, vidme tak zrove, jak tato lidsk
due vystupuje k duchovnu, a jak toto vechno je postaveno do skutenho ivota. Ale
jakm zpsobem dochzme k takovmu nahlen do duchovnho svta? Ji vera jsem
se o tom zmnil: znzornili jsme si s uritou dstojnost tyto ti stupn stavu vdom,
kter se pipojuj ke skupinovmu vdom celho sboru, kdy tento si zde veobecn
uvdomuje to, co se zde uvnit prody skrv jako duchovn bytost (jako nco
duchovn-bytostnho). Jsou to tyto ti stupn uritho dosaenho stavu vdom: pter
Ecstaticus, pter Profundus a pter Seraficus (co jsou ti po sob nsledujc stupn
duchovnho vvoje). Jak takov mystick vvoj stoup postupn od prohlubovn
vlastnho j a k uritmu rozenmu nahlen do duchovnosti prody, dve ne to
me nahldnout tento mnisk chr je nm ukzno pi pechodu z prvnho stupn
od ptera Ecstatica k pteru Profundovi a pak pi pechodu od dalho stupn od
ptera Profunda k pteru Seraphicovi ukazuje nm, jak me zdravm zpsobem
pokraovat duevn vvoj, a jak me takov due skuten doshnout duchovnho
svta, take me zt duchovn svt v jeho prazkladech. K tomu elu obdrel Goethe
jaksi vodtko ji ve svm ranm mld, kdy se dovdl, jakm zpsobem Swedenborg
navazoval styky s duchovnm svtem. Vme, e Swedenborga nesmme pli
peceovat, ale pro Goetha znamenal mocn podnt; Swedenborg toti vypravuje, jak
se stk s duchovnmi bytostmi tak dvrn, e tyto se tm dotkaly jeho hlavy,
usazovaly se v jeho orgnech, take potom se dvaly jeho oima, a potom mu
samozejm mohly sdlit to, co vidly a slyely zcela jinm zpsobem, ne by to dovedla
njak lidsk due. Takovm zpsobem proval Swedenborg duchovn svt
prosted-nictvm onch andlskch bytost, kter zaujaly sv msta v jeho vlastnch
smyslovch orgnech. Toto uinilo na Goetha velk dojem. A byla doba v jeho mld,
kdy se v jeho nitru asto ozvalo nco, co bylo zcela odpoutno od jeho jstv, nco
zcela nesobeckho. Goethe to poteboval k tomu, aby mohl ukzat, jak mohou urit
96

duchovn bytosti vchzet do lidskho organismu. Goethe byl tud v uritm ohledu
seznmen s tm, jak takov duch zachz, obcuje s duchovnm svtem. Goethe vbec
vechny tyto vci dvrn znal. Nco jsme zde ale jet nemohli znzornit co se nm
ale mon jet poda tehdy, a bude nae stavba dostavna skutenost, e pter
Ecstaticus se vzn nahoru a dol. Goethe pe v kvtnu roku 1787 o Filippo Nerim asi
toto: Bhem jeho ivota se v nm vyvinula tato vemi jako nco vysokho
obdivovovan schopnost; kdy byl v extatickm stavu, ronil slzy a vznel se nad zem.
Chtl bych se zde vslovn dotknout tohoto ppadu, ponvad vm musm ci, e
Goethe nco takovho nenapsal snad v njakm podvdomm stavu nebo snad jako
pouh obraz sv tvr fantazie. Nikoli. Goethe to napsal proto, ponvad byl v tchto
vcech nanejv sbhl, ponvad tyto vci znal dokonce hluboce se v nich vyznal.
Goethe tedy nenechal ptera Ecstatica vznet se nahoru a dol jen z toho dvodu, aby
znzornil nco, co ho jen tak napadlo; naprosto ne! Musme uvit, e Goethe byl
muem, kter mluv o Filippo Nerim. Tato skutenost nesmrn prohlubuje nae lidsk
ctn. U takovch vc jde toti o mnohem vce, ne o njak pouh duchapln
vysvtlivky. Daleko vce jde o to, abychom se ponoili do Goethovy due a poznali, jak
hluboko se takov Goethe ve vlastn dui ctil spojen s tmto vzestupem lovka na
stezce mystickho poznn. A pak vidme, jak nm to ukazuje pter Ecstaticus, jak
takov due do svho vlastnho nitra podobn jako Mistr Eckhart, Jan Tauler nebo
Suso pijm uritou boskou nadvldu, take due dospla, vyjdeno Mistrem
Eckhartem, tak daleko, e mohla o sob prvem ci: Ne j, nbr Bh ve mn chce,
mysl a ct.
Nebo stoup-li due stle nahoru, stv se pro ni elementrn svt zjevenm ducha
v prod, jak se nm tento projevuje skrze ptera Profunda, jeho nitro se rozprostr
nad celou veobshlou prodou.
Pot, co lidsk due toto prodlala stoup dle vzhru a setkv se
bezprostedn s duchovnm svtem, jak jsme to vidli v duevnm stavu vdom, kter
nm pedstavuje pter Seraphicus, kter nyn skuten do obsahu svho vlastnho
vdom pijm vnmn takovch duch, jakmi jsou blaen pacholtka, tito tzv.
plnon zrozenci, kte nyn jako duchovn bytosti provaj sv vlastn byt zde uvnit
ve vem tom duchovnm tkan a it, kter se zde rozvj mezi pbytky anachoret
a mnich.
Tak se nm zde zcela ivoucm zpsobem pedstavuje jak Goethe uvd Faustovu
dui vzhru do duchovnch svt, a e prv k tomu potebuje zvltn scnickou
pravu, kter by odpovdala tomu, co zde skuten duchovn ije. Meme
tuit, e jakoby spolu s tm, jak se tato proda nejprve dv do pohybu, se
zrove pozved elementrn ivot prody, jak potom prodn bytosti nabvaj stle
vych forem vdom, jak s du pechzej do objet duchovnch bytost, jako tchto
blaench pacholtek, a jak dle potom to mohou bt tyto due kajcnic a tak due
Fausta samho. Toto vechno vz v tto scnick prav. A pak to tmto zpsobem
pokrauje, stle se to podivuhodn stupuje, a to konen dospv ke konci, kdy
chorus mysticus vyslovuje nsledujc svtov tajemstv: zde se ji n duchovn zrak
pozved vzhru do duchovnho svta. Jsme soust tohoto vzestupnho vvoje
ponajc od pvodnho stavu v nitru prody a zde na pevn pd fyzick pln
a nahoru k duchovnm svtm, do nich je pijata Faustova due.
Za ivota Goetha byl z Fausta uveejnn jen prvn dl v podob, jak jej nyn znme;
potom pila na adu tato scna Pvabn krajina. Faust odpov na kvtnatm
97

trvnku. Potom nsledovaly jednotliv dly scny nazvan U csaskho dvora

z prvnho djstv druhho dlu. Zde zan dj pechzet do Klasick Valpuriny noci
nikoli vak jet tato scna sama; potom nsledovala Helenina scna.
Jet za Goethova ivota se mnoz lid zabvali mylenkou, jakm zpsobem by mohl
bt Faust dokonen. Sledujeme-li tyto mylenky a takov se objevily i v tisku tu
shledme vesms, e lid ji tehdy vdli nsledujc: Faustova due mus bt spasena,
mus se dostat nahoru do duchovnho svta. Ale vechny tyto pedstavy, kter si lid
dlali, maj nco lovk to neme vyjdit jinak abstraktnho; nco mimodn
neuritho. Goethe se pak jednou svmu pteli Eckermannovi vyjdil v tom smyslu, e
si musel vzt na pomoc urit kesansk obrazy, aby se vymanil z neuritho a dostal
se k tomu, co chtl postavit jako konkrtn duchovn skutenost.
Povate jen, e Goethe napsal nco zcela pohanskho, nco, co pochzelo
z pedkesansk doby: Faustv satek s Helenou; pak opt nco, co jist nen
protikesansk: toto tvrt djstv Fausta; napsal to teprve tehdy, kdy se jet jednou
ponoil do toho, v em nevldnou bezprostedn kesansk impulsy; teprve kdy se tm
znovu propracoval, postavil ped ns zhadu Fausta v nejvym smyslu. A
v nejvym vku mohl Goethe do veho, co pochzelo z pohanskho kultu, zasadit
urit zroden semnko kesanstv! Musel se dot osmdesti let, ne si mohl dovolit
ci e je schopen pouvat kesansk pedstavy tak, aby tyto mohly slouit za
roucho, do nho me odt cestu, kterou mus nastoupit tato faustovsk
due.
Goethe se stal skuten pedchdcem, kter pipravoval takov cesty, kter meme
z hlediska duchovn vdy oznait jako vhodn k tomu, abychom stle vce a vce mohli
pochopit Kristv impuls. A k takovm potkm takovho sprvnho chpn, kter nyn
prodlvme, pistoup v budoucnu jet mnoho jinho, a my ji zde nebudeme moci
bt ptomni; nebo a nm k tomu bude poskytnuta monost v nsledujcch inkarnacch.
Tm, co dnes meme provat na zklad duchovn vdy, byl Goethem dn potek:
aby se s proniknm skrze skutenost prody spojovalo i to, co proud v nitru naich
vlastnch du jako Kristv impuls. Nesmrn hlubokm zpsobem nm toto Goethe
znzornil, ale tak, e to vdy odpovd pravmu stavu vc.
Zde se ped nmi rozprostr proda; sbor mnich, kter se nm nejdve pedstavuje
duchovnm zpsobem, pihl tomu, jak z prody vystupuj sly ivl, piem se k tmto
ivlm pidruuj duchovn-duevn bytosti. To, co zde z tto prody vystupuje,
pociuje Goethe ji jako specificky kesansk pohled. Z hlediska kesanstv
nezle pece na tom, zda-li nkdo neustle opakuje: Kristus, Kristus a opt
Kristus! Z hlediska kesanstv nejde ani o to, stle opakovat kesansk dogmata.
O vak skuten jde je to, jakm zpsobem lovk citov prov a jak si potom tento
lovk sprvn uprav svj pomr a vztah k ostatnmu svtu. A toto
pociovn, tento sprvn postoj ke svtu nm podivuhodnm zpsobem
znzoruje Goethe. To, jak jsou posledn scny Fausta prodchnut ivotem
a protkan takovm citovm ivlem (pociovnm), je nm vrcholn
kesanskm; a toto kesanstv se nm projevuje zvlt tm, e cel
Faust, pestoe mnoh zstalo fragmentem a nedokoneno, je z umleckho
hlediska nm velikm a mocnm e lovk jen pozvolna dochz k poznn, jak
mocn psobivm umnm je cel takov skladba, koncepce. Tu se ped nmi
rozprostr irok prodn byt fyzick pln, kter vidme v pravm
kesanskm smyslu pechzet do elementrnho a skutenho duchovnho
98

byt. Do stedu toho je nyn uvdn Faust v dsledku svho satku s Helenou, kdy
se seznmil s antickm duchovnm svtem. Helena je vyvedena z podsvt na
zemsk povrch. Faust pichz do styku s tmito duchovnmi bytostmi. Helenu
obklopuje sbor dvancti duchovnch bytost, doprovz ji dvanct bytost sboru.
Kdy se Helena vrac opt dol do podsvt, zstv na jeviti jet onen sbor,
a v zvru tetho djstv jev se nm tento sbor jako elementrn bytosti, kter jet
nedozrly na stupe plnho lidstv. A je velmi zajmav, jakm zpsobem zmiz tento
sbor ve tetm djstv druhho dlu Goethova Fausta! Zde mme tak co init
s elementrnmi bytostmi. A jakmile Helena zmiz, okamit zmiz tak tento sbor
elementrnch bytost. Sbor se rozdl na tyi sti. Co se stane s jednou tvrtinou
tohoto sboru? Nue pokad ti osoby sboru sami popisuj, jakm zpsobem se toto
zmizen dje: ve miz dovnit, do nitra prody. Tam, kde Goethe nzorn pedstavuje
nco pohanskho, tam nm ukazuje elementrn bytosti, kter stoj kolem
Heleny jako dvanctilenn sbor; tyto elementrn bytosti nyn zmiz,
odebraj se do nitra prody. Pociujte nyn, jak tato prvn st sboru vchz
zpt do prody.
My, v tomto tiscerch vtv epotavm chvn,
evelivm mihotn, pvabn lakujce,
thneme od koene k vtvm ivou mzu;
nyn listy, a nyn zase kvty
zdobme vlajc vlasy voln k vzdunmu tanci.
To znamen: tyto bytosti sboru stvaj se nyn stromovm, stvaj se prodou. Tmto
bytostem se pak dostv uritho svolen, aby se k nm na zklad kesanskch
impuls pibliovaly; a pichzej nm tedy nyn opt vstc:
Stromov chv se bl.
Elementrn bytosti pohanskho svta zmiz do nitra prody a vystupuj z n opt na
povrch tam, kde se s n na Zemi spojil Kristv impuls ivoucm zpsobem. , jak
podivuhodn tento sbor spolu s Helenou zde najednou zmiz, a pak znme to ze
zvren scny, kdy tyto bytosti jako blaen pacholtka pijaly Kristv impuls
nyn v dsledku toho vystoup z nitra prody na povrch! A vezmte si hned k tomu jet
druhou st sboru:
My, zde k tmto hladkm skalm do dlek se zrcadlcm
lichotiv tulme se vlnivm svm pohybem;
naslouchme kad hlsce, zpvu ptk, fltnm rkosu.
Opravdu, jsou to tyt skly, do nich vklouzly tyto elementrn bytosti, kter pak
existuj ve spleti koen, a ze kterch pak vstc k nm opt pichzej urit bytosti
duchovnho svta, kter vystupuj ven ze Zem tehdy, kdy do sebe pijaly Kristv
impuls.
Tu vidte, jak hluboce je tato bse Faust pojata, jak se uvnit tto bsn skrvaj
jet jin souvislosti, ne jak je bn zejm! A prv na tchto souvislostech tak velice
zle. Toho si byl Goethe pln vdom. e tomu tak bylo, tomu nasvduje urit
99

poznmka, kdy jet nebyl zcela hotov s tetm djstvm druhho dlu Fausta. Goethe
byl hotov a k mstu, kde zmiz Helena, kde tyto elementrn bytosti sboru vchzej zase
do nitra prody dopracoval se a k tto scn, jak jsem to nyn pedtal; potom chtl
Goethe, co do urit mry uinil, ke konci tetho djstv nechat z Phorkyady povstat
Mefista, a nyn ml Mefisto vyslovit to, co ml vlastn podle pvodnho myslu Goetha
vyslovit samotn Faust v zvru dlu. Goethe chtl, aby to bylo vysloveno prv sty
Mefista; to m svj dvod z hlediska proveden, protoe Mefistofeles je ve skutenosti
prvodcem tohoto tetho djstv; toto tet djstv je pipojeno k Faustovi jako tzv.
Klasick-romantick fantasmagorie, kterou Mefisto vyrb ve sv spiritisticko-magick
laboratoi. Mefistofeles m ci to, co vlastn chce Goethe, kdy pokraoval ve
Faustovi. Teprve v dob, kdy Goethe dospl k nzoru, e mus do Fausta vtlit
Kristv impuls, chtl, aby prv Mefisto toto vyslovil. Zajist, existovaly vdy doby, kdy
se poznvalo, e v zkladech smyslovho byt tkv spirituln byt. Meme se vrtit zpt
do vzdlen minulosti k mystice doby staroindick a staroegyptsk; tehdy se jet
vdlo, e v zkladech prodnho dn spov nco duchovnho. Goethe vak chtl
ci: ale nm ji nepslu, abychom duchovno chpali stle jet takovm zpsobem,
jakm to inili sta mystikov. Nebo Kristv impuls pinesl do svta ve srovnn s touto
zastaralou mystikou a naproti v tto pradvn moudrosti nco zcela novho! Nco
zastaralho nm dnes ji neme vce slouit! To chtl Goethe ci. Nen to tak, e
bych nco takovho jenom tvrdil: e Goethe to jen chtl ci. Nbr mme uchovno
msto, kde to k; ono nen nyn ji v dnenm Faustu, ale je uchovno v uritm
konceptu, v urit poznmce Goetha, kterou jeho psa opatil jet korekturami, kter
mu Goethe diktoval. k tam na konci tetho djstv, jak si prv Faust jako inohra
vyaduje tento nov Kristv impuls; e by mu ji nestaila snad njak prastar
moudrost, nbr nco pln novho, ve smyslu Kristova impulsu. Nebo Mefisto mus
nyn pedstoupit ped obecenstvo a pronet nsledujc slova:
Mefistofeles
Sta, vidte jej,
(mnn je Euforion)
a je to stejn mnohem hor
ne na britskm jeviti, kde mal
dt vyrst znenhla v hrdinu.
Zde je to jet lenj. Sotva byl
zplozen, ji se tak rod.
On ske, tan a mluv zpsobn.
Nkte to odsuzuj,
jin se zase domnvaj, e za tm nco vz,
e se to nesm brt doslovn.
Tu se mystria, ba dokonce i
nco klamnho, indickho a tak
egyptskho, a kdo to sprvn slep
dohromady, m poten etymologicky
se pohybovat sem a tam,
ten je tm pravm muem!
100

Svou pedstavivost dovedl Goethe vytuit ji nco z toho, co vechny tyto nauky
pinely tm, co takovm etymologickm zpsobem spletly dohromady; o vech
takovch naukch nechtl Goethe ani slyet, proto nechal Mefista pokraovat
nsledovn:
My kme to tak; a hlubok smysl n
stane se vrnm kem novjch symbol!
Tm chce Goethe ci: Nic egyptskho, nic indickho, nbr prv to vrnm kem
novjch symbol!
Pak dospl Goethe k tomu nikoli jen tm, e tu nebo tam uvedl nco kesanskho,
nbr e cel zaloen due s jejmi postoji vtajil do toku svho tvoen; potom dospl
k tomu, e vtlil do svho Fausta tento Kristv impuls.
A jakm zpsobem to Goethe uinil?
Vidme-li na jedn stran, e Goethe byl skuten obeznmen s uritm mystickm
postupem, jak nm to dokld ono vystupovn tchto t pter, tak vidme na druh
stran, jakm zvlt obdivuhodnm zpsobem Goethe rozdluje tento pvodn
jednotn andlsk sbor na dv skupiny rzn pokroilch andl: na sbor mladch
andl a na sbor zralejch andl. A kdy si peteme, jak slova pronej mlad
andl a co kaj zralej andl, tu pak shledme opt nco podivuhodnho. Vezmte
nejprve to, co kaj mlad andl:
Ony re, z rukou
milujcch, svatch kajcnic
(Musme si vzpomenout na pedchzejc scnu!)
pomohly nm zskat vtzstv
a dokonit vysok dlo,
ukoistit tento duevn poklad.
Prchli zl, jak jsme sypali,
erti prchli, jak jsme zashli.
Msto obvyklch trest pekelnch
ctili duchov muka lsky;
sm star mistr-Satan
byl ostrou trzn proniknut
Jsejte! podailo se!
Ji v nkterch pedelch scnch jsme mohli pozorovat andlsk bytosti. Nyn jsou
to ti mlad andl. lovku nelze ani vyslovit, jak hluboce se ct doten tm, kdy
nech na sebe psobit to, co se nm zde tak znzoruje. Tedy mlad andl! Ano, ale
pro mlad? To proto, ponvad si tito andl dosud jet neosvojili to, co souvis
s pozemskm svtem.
V pedkesansk dob andl pedstavuj takov bytosti, kter si zahaluj svoji tv
pi vzniku lovka; tedy bytosti, kter se v pedkesansk dob nezapltaj do toho, co
se zde dole na Zemi dje. Ony zstvaj zcela jet tam nahoe v duchovnch sfrch.
101

Nyn uvate nejprve, jak charakteristickmi jsou tito mlad andl, kte jet nenali
spojen s touto pozemskou sfrou, nyn jako sfrou kesanskou; nbr, e zstali dle
tam nahoe a jet nesestoupili dol do kesansk sfry; uvate jen, jakm
charakteristickm zpsobem se tito andl projevuj!
Uvate to, jak jsme si dve charakterizovali ony Elohimy pi stvoen svta. Kdy
nm bylo popisovno toto stvoen svta den za dnem, konen bylo eeno: A hle,
vidli, e to bylo dobr, nebo krsn (toto slovo, kter tu stoj, je obtn peloit). To
znamen: Elohimov jsou takov duchovn bytosti, kter nejdve tvo a pak teprve vid,
e to, co stvoili, bylo dobr a krsn! To je to, o co tu kr. Jsou to jin duchovn
bytosti; na Starm Msci doshly uritho stupn svho zdokonalen a nyn duchovnm
zpsobem vstupuj do pozemskho jsoucna: nejprve konaj urit iny a teprve potom
pozoruj, e se jim to podailo. Tito mlad andl si vak mus teprve osvojit takovou
vnmavost, kterou si ji osvojili tito star andl: mus nejdve ci, co vlastn uinili.
Nyn si uvdomuj, e dve roztruovali re z rukou kajcnic tch milujcch, nyn
pozoruj, e to byli vlastn oni sami, co tomuto starmu mistru Satani zpsobili
takov muka.
Tak vcn pe Goethe, nebo v: bytosti, kter nepichzej do styku s kesanskm
svtem poznvaj teprve nsledn krsu a dobrotu toho, co bylo vykonno:
Ony re, z rukou
milujcch, svatch kajcnic
pomohly nm zskat vtzstv.
Vtzstv bylo tedy docleno teprve a po vykonanm skutku. Vidte, e nespdm
mylenky jen jako njak spekulace!
Mln kol skaln ve
ctm tak prv,
hbajc se v blzku
duchovn ivot.
Oblky se stvaj jasnmi;
vidm pohybliv zstup
blaench pacholtek,
prostch pout zem,
sdruen v kruhu,
kter se oberstvuj
na novm mji a skvostu
hornho svta.
Budi na potku
stoupajcmu plnmu prospchu,
k tmto pidruen!
Blaen pacholtka jsou dvno zde, a maj co init s objevenm se tchto andl; ale
andl zpozoruj, e tu jsou, a kdy je cel scna v proudu. Toho veho je si Goethe
pln vdom. Mlad andl nevynej z due Fausta ven nic, co je ve spojen
s pozemskm svtem; to vynej tac andl, kte jsou ji ponkud star, kte se
102

zdokonalili tm, e v dsledku mystria na Golgot sestoupili sem dol a doshli dotyku
se zemskm ivlem.
Nm zbv pozemsk ostatek
toto kaj dokonalej andl, nikoli ti mlad.
nst aln,
a kdyby z asbestu byl,
zstal pec kaln.
A pak vysvtluj, jak si ji v dsledku mystria Golgoty osvojili urit nhled, ped nm
si jet tito mlad andl zahaluj obliej; co se zde odehrv, kdy se duchovn sla
spojuje se silami ivl, kter jsou pimchny v prod pozemskho ivota. Je to nco
zcela mocnho, kdy lovk pozoruje, jak Goethe dovede vn-odborn vylit nco
takovho, jakm zpsobem dovede jednotliv lnky duchovnho svta sprvn
charakterizovat a adit vedle sebe. A kdy to lovk srovn s tm, jak mnoz, kte by
tak chtli znzorovat duchovn bytosti, sltali dohromady pestr a bezvznamn vci
bez charakteristiky tak se to vyjm mnohdy prv tak, jako by nkdo chtl popisovat
zevn produ a ekl: Ach, j jsem se prochzel lesy a loukami a vidl jsem na luinch
sam podivuhodn modr re a podivuhodn lut cikorie, ekanky a tak divukrsn
erven a lut fialky a tak podobn; kde nic neodpovd skutenosti. Ten, kdo skuten
duchovn svt zn, ten pociuje mnoh len jako neobyejn trulantsk, ponvad se
to naprosto neshoduje s pravm stavem vc. U Goetha ale souhlas ve! To je vak
nco podstatnho: pozorovat nikoli jen spekulativn interpretaci, nbr skuten vidt,
jak tato due ihned zakotv v duchovnm svt, jakmile se jen rozhodne k tomu, sama ze
sebe na zklad vlastnch zitk vylit uritou duchovn udlost, jako je tak ta,
kdy Faust stoup vzhru do duchovnho svta. A pitom tato vysok umleck rove,
umleck skladba a kompozice uvnit neho, co je veskrze spiritulnho rzu.
Pokusil jsem se vm ukzat nehled zcela na to, co Janovo evangelium pedstavuje
jinak jak jednodue celou touto svoj nladou v Janov evangeliu spov nco, co
toto dlo in zrove nejvtm umleckm dlem. Vzpomete si na cyklus pednek
v Kasselu o Janov evangeliu! (Janovo evangelium v pomru ke tem ostatnm
evangelim, zejmna vak k Lukovu evangeliu, Kassel 1909.) Skuten, takov
umleck snahy, kter s ohledem na nco ist duchovnho usiluj zrove i o nco
dokonale umleckho, ty najdeme ve Faustu vude; jsou tam uplatovny takovm
zpsobem, e jak po strnce umleck, tak i po strnce spirituln naprosto odpovdaj
pravmu stavu vc a jsou tud sprvn. Nebo zde jde o to, aby svt stle vce
a vce dochzel k takovmu nhledu, e to, co se stane skutenm poznnm
a skutenou zkuenost na duchovnm podklad, je tak nco sprvnho i tehdy, kdy je
to postaveno do svta. Nco, co je pouze duchovn vyspekulovan, vyjm se ve svt
obyejn jako domeek z karet. Avak to, co bylo poznno na zklad duchovnho
svta, to se stav tak pevn do zevnho svta.
O nco podobnho jsme usilovali i my pi vstavb na budovy po strnce
architektonick. (Viz: Cesty k novmu stavebnmu stylu. S dvancti obrazy prvnho
Goetheana.) Tato budova byla skuten postavena na duchovnm zklad. Proto se tam
tak dalo ve zevn uskutenit. A nedlme si pli mnoho z toho, jestlie sem nkdo
103

pijde a ekne nm: To nebo ono se nm nelb. Jsou takov lid, kte nm to i ono na
na stavb vytkaj. Ale vyznme-li se trochu ve svt a vme-li, e tac lid pat
alespo v jistm ohledu k uritmu druhu tch, o kterch jsem vm vypravoval, jak
interpretuj Goetha pak si z tchto vtek tak pespli nedlme; nebo nech si pak
kupkladu takov pn, o nm byla zmnka, k o na stavb a naem zpsobu
mylen atd., co chce potom nm to pli neimponuje. Ano, nakonec nkte lid jsou
obdaeni takovm duchem! Toto v kad lovk, kter se trochu vyzn ve svt. Ale to,
co je zrozeno z ducha to je dosaitelnou monost, ponvad je to nco zrove
duchovnho i umleckho.
A tu bych chtl dnes upozornit alespo jet na jedno: pichzej nm vstc ti
kajcnice a spolu s nimi tato tvrt, nazvan jinak Marktka. Nejprve nm jdou vstc
tyto ti postavy. dn sprvn umlec km sprvn zajist by nikdy neuinil to,
e by ekl: Nue, nechm zde vystoupit ti kajcnice; kde jsou tedy ti kajcnice? V ivot
meme tak poznat velijak lidi, i takov, kte si vezmou do ruky slovnk rm a bsn
a podle toho pak skldaj sv bsn; podle abecedy si vyhledvaj, aby se to
rmovalo a pak nsleduje druh dek, ver atd., znal jsem takov lidi. Ale prav
bsnk, protoe je skutenm umlcem neuin nco takovho, aby postavil tyto ti
kajcnice jen tak libovoln vedle sebe, nbr on je spojuje docela uritm zpsobem;
to vystupuje prv charakteristicky u Goetha ono podivuhodn stupovn, ppad
podivuhodn vnitn kompozice, kter je souasn umnm a zrove je vstin
a sprvn. Co maj tedy tyto ti kajcnice vlastn uinit? Nejprve tato Maria Magdalena,
pak samaritnka u studny, a potom egyptsk Maria? Nue, ji jsem vm naznail, e
tyto ti kajcnice maj vlastn ukzat, e v ensk pirozenosti spov nco vnho,
co bv onou hvzdou vn trvajc lsky; to chce ci Goethe on lsky, kterou
Ahriman-Mefisto neme nahlodat, ponvad se spojila s enskou du. I kdyby se tato
provinila, pesto zstv jen onou lskou, kterou Kristus jako impuls vtlil zemsk
evoluci. Tmto zpsobem jsou nm pedvedeny tyto ti kajcnice, kter ve svm srdci
jsou uchopeny tm, co pinesl Kristus, pestoe v zevnm ivot nebyly zrovna vzorem
vech lidskch ctnost; ale jejich due se pece jen staly zpsobil k tomu, aby mohly
pochopit to, co je lska. Je-li to nyn sprvn myleno, tak musme ci: Ano, jestlie se
svtem roziuje nco takovho jako Kristv impuls pak uchopuje nejdve to nejbli,
pak nco vzdlenj a potom se dotkne i toho nejvzdlenjho. A nyn by bylo krsn,
kdyby se Kristv impuls lsky stle vce a vce rozioval (jako vlna, kter, kdy nco
spadne do rybnka, vytv stle vt a vt kruhy), kdyby uchopil tak provinil due
a svm teplm rem by pelval i tyto provinil due. Tato Marie Magdalena, tato
idovka, Hebrejka, pochzejc bezprostedn ze zem, kter byla svm idovstvm
vroucn spojena s Kristem Jeem; zde byl uchopen kesanskou lskou tento
nejbli, neju okruh okolnho svta. Pak to ji postupuje dle, druh okruh se ji
roziuje dle do zevnho svta; Kristus opout ji neju oblast idovstva a kr nyn
do dal ale jet dosti blzk oblasti, k samaritnm, kte ji nemli se idy dn
nrodnostn styky. A pak pichz tet nejir okruh. Jak vte, tehdej lid si
pedstavovali nco velmi vzdlen kesanstv; bylo to pedstavovno jako egyptstv:
egyptsk Maria. Ona vychz z naprosto cizho, co nejvce vzdlenho svtovho
okruhu z pohanskho svta vychz vak z neho, co bylo jen jako neviditelnou
rukou zapuzeno pro toto jist provinn, aby se ji nemohlo dotknout ke; mus nyn
odpykat toto sv provinn tmto po tyicet rok trvajcm poknm v egyptsk pouti.
Jak a daleko do nejirho okruhu zevnho svta sahaj vlny tto lsky!
104

Skuten vidme vlnn tto lsky, jak se stle roziuje; a nyn rozumme, jak
pozvolna se zkrystalizovala tato Goethova pedstava o tom, co on pak ke konci oznail
jako vn enstv! Takov pojet eny v goethovskm duchu mus vymtit kadou
stopu njak nzkosti.
A tomu, co se zde ve vlnch roziuje jako lska, odpovd eknme pesn cel
tato tnina, cel tento postup jednn a zpsob, kterm Goethe vyslovuje tato slova.
Pokuste se vyctit toto podivuhodn vystupovn, kter vlastn celm svm rytmem ji
dch z tchto slov:
Maria Magdalena:
Pi lsce je nechv
tci slzy jako balsm na nohy
Tvho bosky jasnho syna
vzdor posmchu farize;
pi ndob, kter tak bohat
nechv kapat dol libou vni,
pi kadech kter tak mkce
osuuj svat dy.
Ctme nco, jakoby bubln vody v blzkosti.
Maria samaritnsk:
Pi studnici, k n ji kdysi
Abraham nechval vst stda,
pi vdru, je se smlo
chladn dotknout rt Spasitele;
pi istm, bohatm zdroji,
kter nyn rozlv se odtud,
pehojn, vn jasn,
dokola vemi svty tee.
Povate jen, jak se to ! Jsme vlastn s celou pedstavou neseni do bezprostedn
blzkosti Krista. Pak pejmme jet do naich prodnch pedstav cel svty. A potom
dochzme k egyptsk Marii:
Pi posvtnm mst,
kde Pna poloili,
pi pai, je od brny
mne varovn odstrila zpt.
Nyn pichz to neviditeln, spirituln toto zde bezprostedn zaznv. Jet jednou
dochz k uritmu vystupovn! Nen tomu tak, e by lovk musel teprve namhat
svj rozum, aby piel na to, e se zde nachzej takovto ti kruhy. lovk je mus
pociovat, kdy vyslovuje tato slova. To je nco vznamnho.
A nyn chceme uvit nsledujc: Probrali jsme v uritch po cel lta trvajcch
vahch, jak se ped nam pozemskm vvojem odehrvaly urit pedchzejc
105

vvojov stavy: doba saturnsk, slunen a msn; nyn provme vvoj doby zemsk.
lovk v uritm ohledu spoluprodlal ve to, co tmito stavy svtovho vvoje
prochzelo. V em vlastn spov podstata tchto vvojovch stav? Ta tkv v tom, e
tyto doby jednou zde byly a opt pominuly a e nyn nm nastala doba pozemskho
vvoje. lovk ale prodlval ped touto pozemskou dobou svoji dobu saturnskou,
slunen a msn a nese ve svm vlastnm nitru inky, kter pochzej z tchto dvno
minulch vvojovch dob. Zkoumme-li dnes bytost lovka prostedky duchovn vdy,
pak shledme, e fyzick tlo, kdy obdrelo svj prvn zklad na Starm Saturnu,
vyvjelo se pak dle na Starm Slunci, Starm Msci a Zemi, kde se vak nyn nanovo
spojilo s kosmickmi silami, aby pijalo do sebe nco novho. Tm, co fyzick tlo
lovka prodlalo v tchto tech vvojovch stavech tm se prv dotkme
vznamnho mystria projevilo se to na Zemi nejzetelnjm inkem v konstituci
vnitnch enskch orgn. Vnitn ensk organizace, stejn jako fyzicko-tlesn
organizace spolu se vm tm, co se projevuje ve spojen s fyzickm tlem, tak i jako
due eny, to ve na sob nese nejvznamnj mrou inky z doby saturnsk,
slunen a msn. Nikoli nadarmo nm Bible vypravuje, e Elohimov, aby utvoili
Adama, mue, sbrali prach, tzn. to, co na Zemi teprve pistoupilo jako vzduch a voda
(prachem se mn zemsk ivel). K tomu, co ena pin svm vlastnm mikrokosmem
v sob ze Saturnu, Slunce a Msce, pidv se teprve na Zemi z kosmu nco, co je
pvodu muskho. Hlubok tajemstv le nad tm, co se na Zemi stav proti sob jako
mustv a enstv. Samozejm se vztahuje prv een jen na to, co se projevuje
pouze v organizaci lovka jako mustv a enstv. A toto mystrium souvis tak
s celm pozemskm svtem, souvis s uritmi schopnostmi, kter pinleej en, jen
en za doby jejho pozemskho vvoje; jsou to schopnosti, kter souvisej s tm, co
ena svm nitrem pen sem na Zemi jako nco makrokosmickho z vvoje
saturnskho, slunenho a msnho, co ona pijala do svho vlastnho mikrokosmu;
pokud jde o mikrokosmos musk, tento pijal do sebe nco makrokosmickho, co
pochz z vvoje, kter pedchzel pozemsk. Tedy zcela zvltnm zpsobem nese
kad v sob enstv i mustv cel vesmr! A jestlie jsem astokrt hovoil o tom,
e lovk nese v sob cel makrokosmos, pak jej organizace eny a organizace mue
nese v sob zcela zvltnm a odlinm zpsobem.
Nue Goethovi vzela kosmick mylenka, kdy pivd tyto kajcnice k Mater
Gloriosa Matce vn slvy. Nebo m je mu Mater Gloriosa? Tato Mater Gloriosa
byla Goethovi tm, co nm do tto pozemsk doby peneslo ve sv pln istot tyto
vn trvajc inky saturnsk, slunen a msn doby; ona mu byla tm, co tyto
inky zachovv v urit nedotenosti ode veho pozemskho, byla mu bytost, kter
tyto inky zapojuje do makrokosmu v dsledku toho, e ona to byla, kter smla tuto
Zemi pipravovat na pchod Krista.
Nco makrokosmickho, co je v en prv jako toto vn enstv, to je ono, co
ns thne nahoru (nese v)! Co je to, co ns takto nese v? Jak bychom to mli ci,
abychom tuto otzku sprvn zodpovdli? Tm zpsobem, jakm to k tento mystick
sbor!
Toto bylo nzorem Goetha, jenom nechtl pouvat veobecn vrazy, aby mohl ci
toto:
Ve pomjiv
jest jen podobenstvm;
106

nedosaiteln
stv se zde dosaenm;
nepopsateln
je zde uinno;
za Mater Gloriosa
spjeme v.
Co bylo vykonno, co se odehrlo ped nmi, to zrove i nese cel duchovn svt
(tam) nahoru, v.
Hluboce kesansky uzavr se Goethova ivotn bse. Na tyto aforistick
poznmky vak jen takovmi mly bt naveme pak pt.

107

IX.
E MATEK
MATER GLORIOSA

S ohledem na dvj scnu druhho dlu Goethova Fausta, na scnu, o kter jsem
se ji astji zmnil, pokud lo o rzn souvislosti, toti o urit pekky spojen s tm,
e Faustu mlo bt zabrnno, aby se spojil s Helenou.
Nue, jak znzoruje zde cel tato bsnick skladba to, aby se Faust mohl spojit
s Helenou? Jak vme, mus se Faust nejprve odebrat do takov koniny, do kter
Mefistofeles nesm vkroit a sice do tto e Matek. Ji astji jsme zdraznili, e
Mefisto-Ahriman me Faustovi doruit jen svj kl k i, kam nikdo nevkroil a kam
vkroit nelze. Pi tom jsme se zmnili o tom, e v tto i Matek lze tak nalzt ono
vn jdro Heleny, kter nepodlh zkonu smrti; a ekli jsme, jak se Goethe pokou
o rozeen onoho tajemstv, kter brn Helen opt vstoupit do pozemskho svta.
Rozeen tohoto tajemstv nachzme v tom, e Goethe nechv vzniknout
homunkula; tento homunkulus mus prodlat celou evoluci pozemskho svta, mus
takka dohnt to, co zamekal, co se dje takovm zpsobem, e se nejprve
rozplv
v ivelnch
silch,
elementech;
tak
pechz
do
uritho
elementrn-duchovnho jsoucna, kde mu je nyn umonno spojit se s pvodnm
praobrazem Heleny, jak ho Faust vynesl na pozemsk povrch z tto e Matek. Tm je
dna zrove monost k jistmu znovuvtlen, s nm nyn me Faust uzavt satek.
Faust se pozved nad ono velik jevit svta, hled Helenu! Co potebuje nyn Faust
k tomu, aby nael Helenu, tento prapvodn idel eck krsy? Helenu, tuto enu, kter
pinesla do eckho svta tolik zkzy, kterou Goethe pesto pedvd v takovm svtle,
e se nm jev km to tak s ohledem na Marktku v tomto eckm smyslu jako
nevinn-provinil. Nebo v takovm svtle se nm tato Helena zjevuje na zatku
tetho djstv jako nevinn-provinil. Svm inem zpsobila mnoho zlho, ale
Goethe hled v kad lidsk povaze jenom to, co je v n jako toto vn, kter pebv
tak v Helen. Goethe neme v ppad, kde chce znzornit celou evoluci lidstva ve
vym smyslu, neme se zabvat njakou vinou a njakm zlem, nikoli, nbr mus
jedin brt v vahu to, co je nutn, potebn.
Nue, teme-li se, co zavdalo Faustovi pinu k tomu, aby vstoupil do on duchovn
e, v n me nalzt Helenu tu zaznv nm vstc podivn odpov:
Matky jsou to! Tyto Matky!
A kl k tmto Matkm podv mu Mefistofeles. Charakteristickm zpsobem
dostv se nm pouen, jak m Faust sestoupit dol k Matkm; stejn tak mohlo by
se nm ci, e Faust m vystupovat vzhru k Matkm: nebo ohledn tto e se
ned fyzickm zpsobem rozliovat, co je dole a co nahoe.
Matky, Matky! Zn to tak podivn!
108

Tato slova slyme znt, jak vychzej z Fausta! A vzpomeneme-li si, jak nm byla
popisovna tato e Matek, jak tam kolem zlat trojnoky zasedaj Matky
a uprme-li nyn zrak na tuto scenrii, v jak se nm tyto Matky pedvdj, jak
bychom mohli tento sestup Fausta k Matkm vyjdit? Co nm pedstavuj tyto vn
vldnouc Matky, znzorujc nco enskho, tyto mocn sly, ze kterch Faust vynese
nahoru to, co pebv v Helen jako toto vn enstv, co tedy nepodlh smrti, co je
nm nesmrtelnm? Kdybychom chtli zde na tomto mst, kde je Faust odesln
k Helen, vyjdit cel tento skuten stav vci, pak bychom museli ci: Faust vyjd
onu touhu, kter ho pak vede k Helen a tm k tmto Matkm! tmito slovy:
K vnmu enstv jsme neseni v! Jestli vzhru nebo dol, o to te tady nejde; nebo
pedpokldme stejn motiv, kter se dostav ke konci, v zvru cel inohry; i zde
Faust sestupuje dol k tmto Matkm. Ale nyn stojme, a spolu s nmi Faust, pi tomto
sestupu k Matkm a k Helen na pd starho ecka, tud pohanskho svta v dob
pedkesansk tedy v dob, kter pedchzela mystriu na Golgot. A co zvr
faustovsk inohry? Pi zvren scn se ocitme ped podobnou cestou, kterou
nastupuje milujc Faust, aby se dostal tam, kde bude v blzkosti due sv milovan
Marktky; ale nyn spolu s nm stojme na pd on evoluce, kter nastala a po
mystriu na Golgot. A o co nyn Faust usiluje? Tou jet po Matkch? Neusiluje ji
o mateskou trojici, ale usiluje o jednu a jedinou Matku, o tuto Mater Gloriosa, kter
mu m nyn urovnat cestu, kam nikdo nevkroil a kam vkroit nelze; tam, kde nyn
pebv due Marktky. Matky toto vn enstv jsou ale ve trojici. Ale tato
jedinen, jedin matka Mater Gloriosa je samojedin. A tak, jak ns vedlo dve star
snaen k tmto tem Matkm, tak pemsuje ns tato usilovn touha po tto jedin
Mater Gloriosa nyn do evoluce, kter teprve nastv po mystriu na Golgot.
Neukazuje nm tato pmo strhujc velkolepost nejen nco, co ns z hlediska
umleckho pemh, ale tak nco docela zvltnho, co nm a celmu lidstvu pineslo
mystrium na Golgot? Z pvodn trojnosti uritho, jet jenom astrln
podncovanho mylen, ctn a chtn, usiluje nyn cel lidstvo s touto postavou
Fausta o trojlennost tohoto vnho enstv. Toto charakteristick jsme zdraznili ji
astji e urit jednotnost lidskho nitra pichz v podob onoho lidskho jstv
k celmu lidstvu teprve, a nastala doba, kter nadela a po vykonanm mystriu na
Golgot. Z dvj matesk trojnosti zrodila se jedna, jedin, tato Matka vn slvy,
tato Mater Gloriosa jako nsledek toho, e lovk pokraoval ve vvoji dle tmto
postupem, jm jeho nitro bylo prozeno lidskm jstvm!
Podvejte se, co to znamen: V tto faustovsk bsni je nyn ztlesnno cel
tajemstv, kter doprovz lidstvo na tomto pechodu z doby ped mystriem Golgoty do
doby po nm. A toto tajemstv, za kterm se skrv tento pechod vnho enstv
z pvodnho
potu
ti
v jednotnost,
je
jednm
z tch
nejmocnjch
a nejobdivuhodnjch, je svm gradovnm tvo druh dl faustovsk inohry. Ale
kdybychom sebepronikavjm zpsobem pronikli do mnostv faustovskch tajemstv
ukrytch v tomto dle, vdy bychom doli k tomu, co jsem sice pedantsky vyslovil, ale
nikdy tak pedantsky nemnil, kdy jsem ekl: e vechno je vypracovno s odborn
znaleckou vcnost!
Zmnil jsem se ji dve o tom, e chceme-li pln chpat lidskou bytost se vm, s m
tato souvis, musme poukzat na to, jak lovk tedy jako pln lovk souvis
s celm makrokosmem, a jak tento makrokosmos se v nm zrcadl jako mikrokosmos.
Musme si ovem pi tom uvdomit, e pozemsk vvoj by zstval v ns stle jako
109

nco nepochopenho, kdybychom si neuvdomili, e lovk ve svm nitru nos s sebou

nco, co se vzhledem k pozemskmu vvoji jev zprvu pomjivm, co vak vzhledem
k vvoji celho lovka je nm trvalm, co se svm vvojem skrze Saturn, Slunce
a Msc postupn pilenilo do pirozen bytostn podstaty lovka. Vdy vme, e toto
tlo fyzick se vytvoilo ve svm prvotnm zkladu ji za doby saturnskho vvoje. Vme,
jak tento lidsk vvoj pokraoval stle dl a dle vvojem slunenm a msnm, a se
konen dostal a vlenil do pozemskho vvoje. Nue, zcela rozdlnm zpsobem
(upozornil jsem na to ji dve) se to pak vlenilo do zevnho pozemskho tvaru
lovka jako nco, co se s nm ji spojilo v tchto tech pedchzejcch evolunch
stupnch, tedy v cel tto evoluci, kter pedchzela vvoj pozemsk.
Mohl jsem jen zbn naznait nkterou st toho, co jsem vyslovil o tto otzce ji
dve; a u tohoto stenho a zbnho naznaen tak zstaneme. Vyslovil jsem e:
Tm se dotkme okraje uritho vznamnho tajemstv! A je tud pirozen, e
takov vci se daj jenom naznait. Kdo by chtl dle sledovat tyto vci, musel by o tom,
co bylo jenom naznaeno, meditovat. Pak by nael to, po em tou; trvalo by to ovem
del dobu.
Jedno si vak musme objasnit, e toti lovk na konci msnho vvoje a na
zatku vvoje zemskho, prv kdy nastala tato svtov noc, toto rozloen
a zduchovnn, prodlal tmto pechodem z vvoje msnho do pozemskho urit
rozloen a zduchovnn, ale takovm zpsobem, e pi svm optovnm vybudovn
byl vlenn do hmoty do stavu materiln tlesnosti. Zajist lovku zstaly
zachovny jeho pvodn zkladn vlohy, tak jak mu je pilenil vvoj saturnsk, slunen
a msn, tedy vlohy, kter tvoily tak zklad jeho tla fyzickho. Ale lovk je nyn
pijal ve zduchovnlm stavu, ze kterho si je musel znovu ztvrnit; take si musme
pedstavit, e bhem pozemskho vvoje existovala urit doba, ve kter jet lovk
neml podobu dnenho fyzickho lovka.
Nehled ke vemu ostatnmu, co mlo uritou ast na tomto vvoji, kter vede a
k t skutenosti, e lovk jako fyzicky-pozemsk bytost pijal podobu muskou
a enskou, mohli bychom veobecn vzato ci toto: lovk tak jak sem do tohoto
pozemskho byt vstoupil, ml zprvu jen podobu ternho lovka. Zajist, e i v tomto
ternm lovku se ji nachzely vlohy pro lovka fyzickho tak, jak si je tento vyvinul
za doby saturnsk, slunen a msn; ale pesto nyn se tyto prvn zklady vytvely
jako nco ternho. Podrobnji jsem to naznail v knize Tajn vda. A to, co je fyzick,
muselo se vyvinout teprve z ternho zkladu. Ale u takovho vvojovho pochodu, kdy
se vyvj jedno ze druhho, se na tom podlej tak Lucifer a Ahriman. Lucifer a Ahriman
psobili ji dve. A kdy nyn znovu zasahuj do pozemskho vvoje svm vlivem, tak
pece jen se tento zsah opakuje, jak tomu bylo ji za doby msnho vvoje, jako
i v dob, kter pedchzela msnmu vvoji; tak psob a zasahuj nyn nadle do
celkovho vvoje lidstva.
Nue, nyn musm na tomto mst vyslovit nco, emu nelze tak snadno porozumt
a to mn jak se domnvm z hlediska rozumovho ne z uritho hlediska citovho;
ale mus to bt jednou pochopeno. Pedstavme si nsledujc: lovk byl kdysi bhem
zemskho vvoje ne se zaal pozvolna vytvet v lovka fyzickho, od potku doby
lemursk a k dob atlantsk lovkem ternm, a mm-li to naznait jaksi
schematicky tak se z tohoto ternho stavu vyvinulo pozvolna nco fyzickho. lovk
byl tedy nm ternm. Nue, my vme, e tern se rozdluje ve tyi druhy rznho
teru. Ano, tento ter znme takka jako njakou bytost, kter m tyi bytostn lnky.
110

Postupujeme-li smrem zdola nahoru, pak rozeznvme tyto tyi druhy teru: ter
tepeln, svteln, ltkov neboli chemick, kter vak m svoji ltkovou povahu z toho,
e je naplnn nitern uritm zvukem, tnem, kter vychz ze svtov harmonie sfr;
nebo ltky povstvaj tm, e se stvaj projevem urit sfrick svtov harmonie. Svt
si musme nejprve pedstavit jako nco harmonickho. Tm, e urit tn zn svtem,
dv pinu k tomu, aby eknme povstalo zlato, druh, aby povstalo stbro, tet
zpsobuje vznik mdi atd., atd... Kad takov ltka je tud vrazem uritho tnu,
take meme samozejm nazvat tento druh teru tak terem zvukovm; jenome si
nesmme pedstavit tern takovm zpsobem, e by se to dalo postehovat jako nco
pozemskho, nbr jako takov tn, doznvajc jet ve vzdlench tern-duchovnch
sfrch. A tvrtm, poslednm druhem teru je ter ivotn. Take lovk,
pedstavujeme-li si ho jet jako lovka ternho, je takovm ternm vtvorem,
v nm se tyto tyi druhy teru vzjemn prolnaj. Meme tedy ci: lovk se nm
jev na tomto stupni pozemskho vvoje ve kterm pozvolna povstv z ternho
lovka lovk fyzick jako tern organismus, zvolna pechzejc do stavu fyzickho
a sloen ze veho tohoto tvera druh teru: z teru tepelnho, svtelnho,
chemickho neboli zvukovho a ivotnho.
Nue, na celm tomto postupu, kterm lovk pechz do stavu fyzinosti, se astn
Lucifer a Ahriman. Tito dva jsou vdy pi tom. Oba dva se astn tto evoluce. Kad
pi tom psob svm zvltnm vlivem. Samozejm existuj u takovho vvoje urit
body, kde tento vliv je zvlt siln; takov zvltn body vdy existuj; mete to najt
v knize Tajn vda kde jsem to zvl zdraznil. Tak jako ekl bych psob vdy
cel rostlinn sla v jedn rostlin a pi tom psob jednou na tvoen zelenho listu, po
druh na tvoen kvtu, stejn tak jsou vdy oba jak Lucifer, tak i Ahriman pi tom,
kdy lovk ve svm vvoji prochz tmito rznmi epochami zemskho vvoje: oba
dva byli doslova vdy a vude ptomni.
Nehled na ve ostatn nebo nelze vdy vechno vyjmenovat meme si piblin
pedstavit, kdy tento fyzick lovk povstv z tern organizace, jak se z tto vytvo
podoba eny a podoba mue. Samozejm musme si spolu s tm tak pedstavit
vechno ostatn, co jsem o tom vylil knize Tajn vda a na jinch mstech. Co jet
dle pi tom spolupsobilo, k tomu nyn nemusme pihlet, nbr jen k tomu, jak
z ternho povstv podoba eny a podoba mue. Kdyby zde pi tom neinkoval tento
vliv Lucifera a Ahrimana, nikdy by nepovstala tato dvojnost mue a eny, nbr povstalo
by z toho nco, co jsem kdysi v Mnichov popisoval jako nco stednho. Take nyn
meme ci nsledujc: e zde na Zemi dolo k tomuto rozdvojen lidsk postavy na
muskou a enskou, to musme pipsat Luciferovi a Ahrimanovi. Nue, pedstavme-li si
tento prvotn stav, ve kterm se lovk ji pibliuje k pevn pozemskosti, k Zemi, kter
se nyn pozvolna zahuuje pomoc e nerostn, a se stane pozemskou planetou
s pevnou hmotou pokud si pedstavujeme, e v okruhu tto planety se nachz
terinost, kter proln i pevnou pozemskou sfru pak meme tak chpat, e spolu
s tmto do Zem vnikajcm terem nyn vznik lovk, kter se pizpsobuje
postupnmu ztvrdnut Zem, take se v lovku setkvaj stav fyzick, nerostn se
stavem ternm. A Lucifer a Ahriman jsou stle pi tom a astn se na tomto dn svmi
inky. Oba maj mnoho prostedk, aby uplatovali svj vliv na lidskou evoluci. A oba
spolen vyuvaj tchto prostedk k tomu, aby jimi pivodili ty i ony inky.
Lucifer si pedevm vytkl za kol vyvjet ducha lehkosti; Lucifer vlastn nechce, aby
se lovk tak zcela sprvn vnoil do pozemskosti; nejradji by si vlastn vbec nepl,
111

aby lovk sestoupil sem dol na Zemi. Lucifer je bytost, kter se svm vvojem
zastavila na msnm stupni; chtl by si pro sebe zskat lovka, aby se tento dle
pozemsky nevyvjel. Jeho sil se projevuje v tom, e se pedevm zmocuje tepelnho
a svtelnho teru. Tchto sil nyn pouv Lucifer svm zpsobem pi djch, kdy
vznik fyzick lovk. Lucifer si osvojil uritou moc nad tepelnm a svtelnm terem,
kter pedevm ovld. K tomu se Lucifer pipravoval za doby msnho vvoje tm, e
se nauil ovldat tyto sly a pak je svm zpsobem zorganizovat. V dsledku toho
dovede Lucifer svj vliv uplatovat zcela zvltnm zpsobem pi fyzickm vznikn
lovka. Prv tm, e Lucifer nechv z tto tern podstaty vzniknout fyzicky
zhmotnlho lovka, me se pi tom zmocnit tak tepelnho a svtelnho teru
a svou moc uplatovat zcela jinak, ne by se mu to podailo pro vybudovn fyzick
podoby lovka bez tchto sil. Nue, prv tmto zpsobem, jakm nyn Lucifer vldne,
pede a tk v tomto tepelnm a svtelnm teru, nevznik nco stednho jak byl
pvodn zamlen nbr dochz k tomu, e vznik postava eny. ensk podoba
lovka se stv projevem toho, co vychz z teru, kdy se Lucifer zmocn tepelnho
a svtelnho teru.
Nad zvukovm a ivotnm terem vldne zejmna Ahriman. Zrove je Ahriman tak
duchem thy. Ahriman usiluje o to, aby tm mohl psobit proti Luciferovi. Vdy prv
v podob Ahrimana zjednala si moude veden o pokroku slouc innost
bosko-duchovnch bytost uritou rovnovhu proti lucifersk moci, kter by jinak
lovka pli vynesla nad zemskou sfru. Nue, Ahriman by zase chtl lovka
zathnout pli dol do fyzick sfry, chtl by z lovka uinit nco, co by pli hluboko
zapadlo do fyzick tlesnosti a neodpovdalo onomu prostednmu lovku, jak bylo
pvodn zamleno. Pro tento kol se Ahriman pipravoval zase takovm zpsobem, e
si pedevm osvojil uritou nadvldu nad zvukovm a ivotnm terem. Prv v silch
zvukovho a ivotnho teru vldne, pede a tk tento Ahriman. A v dsledku takovho
zsahu stv se lidsk fyzick podoba pi pechodu ze stavu ternho do zpevnlho
fyzickho stavu jinak utvenou bytost, ne by se stala pouhou psobnost tchto
pokroku sloucch bosky-duchovnch bytost jako nco stednho mezi muem
a enou; tm vznik musk postava! Tato musk podoba by byla bez ahrimanskho
zsahu vbec nemysliteln, byla by prost nemon. Take meme ci: Tm, e
Lucifer psob v tepelnm a svtelnm teru na podobu enskou, je v dsledku toho
jejmu ternmu organismu dna urit tendence smrem vzhru. Zato byla Ahrimanem
upravena musk podoba takovm zpsobem, e do n vtpen tendence smrem
dol, thne do fyzick pozemskosti, smuje dol k Zemi.
Toto, co zde takka z makrokosmu vychzelo jako urit chtn vzhledem ke svtov
evoluci, to meme duchovn-vdeckm zpsobem skuten sledovat u lovka jako
nco, co s nm bylo z hlediska makrokosmickho zamleno v dsledku svtov
evoluce. Vezmme nejprve postavu eny a nartnme si ji ponkud schematicky
(pednejc kresl); tu musme ci: Lucifer vetkal do tto postavy tepeln a svteln
ter, ale uinil to svm zvltnm zpsobem. Fyzick podoba eny je tedy utvoena
takovm zpsobem, e do tepelnho a svtelnho teru nepsob vhradn jen sly
pokrokovch duchovn-boskch bytost, nbr do ternho tla eny zasahuj sly
lucifersk.
Dejme tomu, e by v tomto ternm tle eny ponkud ztlumeno ilo vdom onoho
lidskho jstv, kter pinesla do vvoje lovka prv Zem; nsledkem toho by se
dostavil u eny zvltn stav temnho vdom, ktermu pak mnoz lid kaj
112

jasnozen, tedy stav snivho, transu se podobajcmu jasnozen; v takovm ppad

vystupuje pak v podob jakhosi aurickho zen, jaksi aury prv to, co Lucifer vetkal
do tohoto tepelnho a svtelnho teru. eny, kter jsou obdaeny vidinami, jsou
obklopeny kdy upadnou do vizionskho stavu aurou, kter obsahuje ony
lucifersk sly tepelnho a svtelnho teru. Nyn jde o to, aby tato aura, kter ensk
tlo v takovm vizionskm stavu podobnmu mediumismu obklopuje, nebyla pro
tuto enu viditeln. Nebo samozejm (pednejc kresl) je-li tlo eny zde
uprosted takov aury, pak se dv tento ensk organismus zde do nitra tto aury
a v dsledku toho promt potom kolem sebe to, co v tto aue vid. ena vizionka
vid pak svou vlastn auru. Objektivn pozorovatel vak vid v takovm ppad nco, co
lze vyjdit nsledovn: Zde existuje lovk, kter ze sebe vyzauje jaksi imaginace;
tento lovk jak vidm m kolem sebe auru, kter vytv tyto imaginace. Toto by byl
objektivn sprvn postup, kter naprosto nekod tomu, kdo tento postup pozoruje. To
tedy znamen: pokud je aura pozorovan zven druhm lovkem, pak je to, co vid,
nco objektivnho. Pokud vak pohl osoba obdaen vidinami na svou vlastn auru,
ponvad se dv na ni z vlastnho nitra, pak pohl jenom na to, co v n, v jejm
vlastnm nitru, rozprostr Lucifer. Je velik rozdl v tom, zda-li nkdo pozoruje sama
sebe, anebo zda-li toto pozoruje druh; tento rozdl je ohromn!
V ppad, jestlie se u njak eny vyskytnou vidiny s tm pak souvis nco, co
znamen pro takovou enu urit nebezpe; pak je zapoteb, aby se mla na pozoru.
Jde o to, aby takov vvoj byl veden pevnou rukou a zstal zdrav. Nesmme se
s uspokojenm pozastavovat nad vm, co ta i ona osoba vid; nebo me to bt
z vnitku zachycen, z vnitku vidn lucifersk aura, kter byla nutn jenom ke
ztvrnn tla eny. A velijak vidiny, kter tak rdy popisuj vizionsky zaloen
eny, jsou sice zajmav, to ano, ale z docela jinho dvodu, ne jak si to dotyn eny
mysl. Popisuje-li toti dotyn osoba to, co u sebe vid jako nco objektivnho a proto
zajmavho, pak to ovem nen pravda, ale omyl. Vid-li vak nkdo jin tedy zven
tut auru u dotyn eny, pak vid to, co muselo vychzet z pvodnho ternho
lovka, aby se tm umonila fyzick podoba eny pro pozemsk vvoj. Mohli bychom
ci: ena mus bt opatrn, zan-li, nebo ukazuje-li se u n takov stav uritho
vizionstv, co se podob imaginativnmu jasnozen; nebo zde me velmi snadno
hat velk nebezpe, kter uvd jenom do omylu.
Jinak je ovem utven musk organismus. Kdy se na nj dvme, vidme, jak zase
Ahriman do tto aury vetkv svoji slu, ale nyn do zvukovho a ivotnho teru.
A jestlie to byl u eny pedevm ter tepeln, tak u mue nyn je to pedevm ter
ivotn. Pevn tedy psob v tepelnm teru u eny Lucifer, v ivotnm u mue
Ahriman. Nue, odchz-li mu ze svho bdlho stavu vdom a je-li utlumena
souvislost vdom provanho lidskho jstv, tzn., pak se u mue dostav pasivnost,
pak meme kolem nho vidt takovou auru, do kter vak nyn mocn psob
Ahriman. Tato aura obsahuje nyn pedevm ter ivotn a zvukov. Obsahuje urit
zvukov chvn, take tato aura nen vlastn muskmu organismu imaginativn
viditeln. Nen to tedy bezprostedn imaginativn aura, nbr nco jako duchovn
zvukov vibrace obklopujc muskou postavu. Toto vechno m co init samozejm
jenom s fyzickou podobou mue nikoli s jeho du. Tak mu m s tmto nco
spolenho jenom potud, pokud je fyzick. Take ten, kdo mue pozoruje zven, by
ekl: Tento lovk vyzauje intuice, z nich vlastn povstala musk podoba toho
lovka, v n tento ije ve fyzickm svt prv jako mu. Kolem tohoto lovka se
113

tedy ozv nco jako ivouc zvuc tn. Proto u mue pevld zcela jin druh
nebezpe v ppad, e jeho bdl vdom je ztlumeno a po urit stupe pasivnosti;
pak mui hroz nsledujc nebezpe: sly svoji vlastn auru, sly ji vnitn. Mu si
vlastn mus dvat na sebe pozor, kdy sly svou vlastn auru, nebo pak sly
Ahrimana, kter v nm vldne. Nebo tento Ahriman mus bt zde.
Nyn tedy vidte, jak by u pozemskho lidstva nikdy nedolo k tomuto rozdvojen na
musk a ensk pohlav, kdyby Lucifer a Ahriman nezashli svm psobenm. Rd
bych vidl, jak by ena mohla uniknout Luciferovi, a jak mu Ahrimanovi. Takov kzn,
e by se lovk ml vyhnout takovm mocnm silm, je jak jsem vcekrte zdraznil
poetil, nebo oba tito duchov jak Lucifer tak i Ahriman jsou nm, co je ji nutn,
abychom to v naem evolunm proudu provali, jeliko tato nae evoluce je ji jednou
takov, jakou prv je!
Ale mohli bychom ci jet toto: Tm, e lovk vstupuje jako mu do pozemsk
oblasti, e v urit inkarnaci svm pozemskm ivotem kr jako mu a prov zde na
Zemi sv musk zkuenosti jako nsledek zvukovho a ivotnho teru, osvojil-li si
to, e v jistm ohledu vdy v sob nos vlastn urit ivotn sbory, kter do nho vmsil
Ahriman, aby tm mohl vybudovat jeho muskou fyzickou podobu. Takov ivotn sbory
nos kad mu kolem sebe a v sob, a tyto se stvaj vnmatelnmi, viditelnmi kolem
nho prv tehdy, upadne-li do uritho medilnho stavu.
Nue, dejme tomu, e bychom mli co init s uritmi lidskmi bytostmi, kter sotva e
se narodily, ji tak umraj, kter svm bytm vyjaduj, e za sv pozemsk inkarnace
nedoshly zralho vku mustv; co by takov bytosti nyn ekly? ekly by, e nco
takovho nepsobilo, kdy se narodily, e sice mly vlohy k tomu, stt se v tto
inkarnaci muem, e ale nepoznaly to, co z nezralho hoka dl mue. Nebo ihned
po svm narozen byly odloueny od toho, co by z nich vytvoilo fyzickho mue v jejich
pozemsk inkarnaci. Zkrtka tito blahoslaven chlapci by ekli:
Zhy jsme byli odloueni
od ivotnho chru.
tak hovo blahoslaven pacholtka.
Zhy jsme byli odloueni
od ivotnho chru:
Vak on je pouen.
To znamen: on, Faust m zkuenosti, ten proel dlouhm ivotem, dlouho trvajcm
pozemskm ivotem. Ten ns me pouit o pozemskm ivot.
Nue, a ns pou!
Tak vidme e chceme-li chpat, pro prv to i ono slvko stoj v tto bsni
musme se nam duchovnm zrakem ponoit do tch nejhlubch zklad okultnho
poznn. Tu pijde nkdy takov komenttor a ekne: Nue, ano, bsnk si zvolil prost
takovto slovo chry ivota atd.! Takovmu komenttorovi pichz vechno vhod,
jenom kdy se nemus podrobit uritmu nepohodlnmu poadavku nemu se jet
piuit. Na zklad takovch vc jsem vs chtl upozornit na odbornou znalost, se
kterou Goethe vypracoval sv bsnick dlo zcela ve smyslu duchovnho chpn svta;
114

a dle jsem chtl upozornit na ono duchovn bohatstv, na kterm toto Goethovo
bsnick dlo spov.
Kdy jsem vm opt ukzal na takov charakteristick msta, kde Ahriman a Lucifer
ve svt psob tak, e jim nelze uniknout mon jsem vm tm i onm co jsem
vyslovil poloil na vae srdce ponkud t bemeno po strnce citov, nikoli po
strnce rozumov. Nebo nech si ponme jakkoli, chystme-li se vkroit do
pozemskho vtlen, pak pece jen nm nezbude, ne vzt na sebe bu muskou, nebo
enskou podobu; nebude-li v n Lucifer, bude v n Ahriman. Nebo skuten, nejde to
mme-li chpat celou vc abychom jednodue ekli: Musme uniknout obma! Nen-li
pravda, poloil jsem vm na srdce jet jedno tk bemeno, kdy jsem vs upozornil
na zvltn nebezpe, kter spov v tom, e nkdo me pozorovat svou vlastn auru,
kdy se skrze ni dv nebo j naslouch. Ale v tom spov zrove tak tato nesmrn
moudrost svta, e ivot nen utven jako njak v klidu odpovajc kyvadlo, nbr e
toto kyvadlo se vychyluje jednou na pravo a po druh zase na levo; stejnm vkyvem se
pohybuje nejen ivot veho lidstva, ale i ivot celho svta: jednou na stranu
ahrimanskou, podruh zase na stranu luciferskou. A jen tm, e se tento ivot takto
pohybuje svm vkyvem mezi ahrimanskmi a luciferskmi vlivy, udruje se urit
rovnovha, kter ivotu umouje, aby z tohoto rytmickho kvn vyplynula pro tento
ivot potebn sla. Tm se tak proti tomu, co jsem prv vylil jako urit nebezpe,
stav tato vyrovnvajc protivha: vyskytne-li se nco luciferskho, postav se proti tomu
nco ahrimanskho, a opan stejn tak proti ahrimanskmu psob zase nco
luciferskho.
Vezmme nyn jet jednou tento ensk organismus! Tento vyzauje v jistm ohledu
luciferskou auru. Ale tm, e ji tento organismus vyzauje, odsune se do pozad ivotn
a zvukov ter; tm se kolem enskho organismu tvo urit ahrimansk aura, take
nyn m ensk organismus uvnit pvodn auru luciferskou a kolem sebe auru
ahrimanskou. Ale tento ensk organismus se me vyvjet dle, nezstv-li pasivnm,
take se nezastavuje u toho, co vid, pohl-li do vlastn aury. A o to prv jde: aby se
lovk nezastavil nezdravm zpsobem u utvoench imaginac, nbr aby vynaloil
vechnu slu svho chtn k tomu, aby se prodral skrze tyto sv pvodn lucifersk
imaginace. Nebo lovk mus dojt tak daleko, e nepijm, co mu zjevuje jeho vlastn
aura, nbr e to nechv odret jako v zrcadle od on plochy, kterou tvo ahrimansk
aura. lovk se tud nesm pouze dvat do sv vlastn aury, nbr mus si zrcadelnm
odrazem osvojit teprve to, co se mu v tto aue pak jako v zrcadle objev. Takovm
zpsobem poznte, jak tento ensk organismus, kter m v sob nco luciferskho,
zrcadlenm od neho ahrimanskho toto sv luciferstv zneutralizuje, take tm dochz
k uritmu vyrovnn k rovnovze. Tm ale povstv nco, co nen ani ahrimansk, ani
lucifersk, co vak nyn zbaveno svho enstv se stv veobecn lidskm!
Opravdu veobecn lidskm!
Nyn bych vs prosil, abyste sprvn vyctili to, jak lovk skuten, jakmile vstupuje
do duchovn oblasti, opout zrove osidla sv vlastn aury jak lucifersk, tak
i ahrimansk tm zpsobem, e se ji nedv do luciferskho nebo ahrimanskho,
nbr e to, co obdr v zrcadlovm odrazu, pichz nyn k nmu v urit podob, kter
nen ani muskho, ani enskho pohlav, nbr kter je ist asexuln! enstv se
zneutralizovalo k uritmu mustv pomoc ahrimanstv a mustv se zneutralizovalo
pomoc luciferstv k uritmu enstv. Nebo tak, jak se ensk aura lucifersk obklopuje
aurou ahrimanskou stejn tak se obklopuje musk aura ahrimansk aurou
115

luciferskou; a odrazem kad obdr zpt to, co m v sob. lovk vid sebe teprve
zrcadlovm odrazem.
Dejme tomu, e by nkdo chtl cel tento postup njakm zpsobem vylit. Kde by se
mu k tomu naskytla nejlep pleitost? Nue k podobnm vcem dochz pi
jasnozen, to se odehrv tak v dob po smrti. Ve stavu jasnozen se mus
zneutralizovat ensk do neho muskho a musk do neho enskho. Jak
pedstavy se v takovm ppad dostav? Vezmme nsledujc ppad: Urit due,
kter na Zemi pebvala v enskm organismu, mus po prchodu branou smrti provat
ve to, co vzhledem k pozemsk vin znamen urit vyrovnn. Takov due bude pak
usilovat o to, aby dolo k urit neutralizaci vzhledem k tomu, s m byla spojena na
Zemi. ena bude tud usilovat o neutralizaci pomoc uritho mustv. Tato
neutralizace toto vyrovnn m bt takov, aby to pineslo en spsu due eny
tou po nem, co pedstavuje nejvy stupe mustv. Vidme-li v posmrtnm stavu
ony kajcnice, pak se bude jejich prav charakter rsovat jako urit touha, naplnn
usilovnou snahou po mustv, kter by jim pineslo vytouenou rovnovhu. Tyto ti
kajcnice kter znme jako tuto Velkou hnici (Magna Peccatrix), enu ze Sama
(Mulier Samaritana) a konen egyptskou Marii (Maria Aegyptiaca) tvo dohromady
jednu skupinu a spolen nsleduj onu Mater Gloriosu, nebo se sna a tou po tom,
aby si zjednaly jakousi neutralizaci, vyrovnn! Proto psob a pebv ve vnitku jejich
aury prv tato Mater Gloriosa; velmi zeteln je v bsni vyjdeno, jak tato Mater
Gloriosa me psobit uvnit aury tchto en a jakou tato Matka vn slvy m
zvltn auru.
Kol n se splt
rej oblk lehkch
do nrdku vylt
kajcnic kehkch
j u nohou pij
dech tern rosy
a o milost pros.
K Tob, kter dno jest
bez poskvrny bti,
smj ty, je snadno svst,
dviv jti.
Ale kajcnice to vnmaj jen jako stav proit ve vlastnm vdom. To, co zde vnmaj,
nepichz k nim jako nco, co by jim zaznvalo jako vrchol ivota. Nebo to, co zde zn,
ukld jim, aby to vyslechly skrze Krista za pomoci tto Mater Gloriosa! Proto
shledvme jak vude tam, kde promlouvaj tyto ti kajcnice, to smuje k uritmu
nejvymu stupni veho mustv ke Kristu.
Maria Magdalena, Maria Peccatrix:
Pi lsce, je pokropila
Tvmu Synu bosk nohy...
116

Maria samaritnka (Mulier Samaritana):

Pi studnici, z n kdysi vylo
Abrahamovi stdo cel...
nyn ale zpsobem ji zduchovnlm:
pi tom istm zdroji irm,
jen te odtamtud se ine...
Ped touto samaritnkou Kristus sm sebe nazv: vodou, tou pravou.
A u egyptsk Marie, mme co init s uloenm do hrobu.
Pi posvtn hrobce temn
v n byl uloen Pn...
Vidme, jak tyto ti kajcnice provaj v sob nco, co z jejich vlastn aury chce
vystoupit a smovat k tomu, co tuto auru zneutralizuje.
Teme-li se nyn, co by hledal mu, aby byl neutralizovan, co by ho zbavilo jeho
mustv, pak musme ci: je to touha po onom enstv, jeho proudn se vln svtem.
Doktor Marianus (vlastn Faust sm v nejvy komrce,cele):
Zde duch je povznesen,
zde voln vhled mm,
jak vzlt zstup en,
vznejc se nahoru;
ta ndhern krsn
uprosted s vncem hvzd,
Krlovnu nebes
zm v lesku...
Faust nen bezprostedn pitahovn (vnm) mustvm Krista tak, jako tyto ti
kajcnice, nbr pitahuje ho pedevm to, co pinle ke Kristu jako ono (vn)
enstv, toto jej pitahuje nejprve jako mue. A tm je Faust opt veden k tomu, co ho
karmicky spojovalo s du Marktky, tm je veden k tomu, po em tou; po en.
Jemnm zpsobem je vetkno do tto bsn hlubok mystrium ukrvajc vztah
lovka k duchovnmu svtu. Nebo jak by neml takov pocit hluboce otst lidskou
du, jestlie se eknme objev ped naima oima okultn sprvn skutenost:
due v urit musk inkarnaci opustila sv tlo a nese v sob jet vechny tyto
iveln sly lidsky-pirozen povahy, due, kter se z toho mus teprve odpoutat, kter
se mus zneutralizovat pomoc enstv. A tak vidme, jak pi usilovnm snaen po tomto
vyrovnn se zetelem na toto mustv, mus se u Fausta, jako u kadho mue, uplatnit
ono enstv, kter jej pak skuten nese v, kter jej vyn skuten vzhru!
A prv toto nm znzoruje pmo obdivuhodnm zpsobem tato bse o Faustu!
Zeteln a jasn nm znzoruje, e nco takovho mus v duchovnm svt
existovat. sty jako doktor Marianus vyslovuje nm Faust, co ho nese v k tomuto
enstv, tj. k onomu duchovnmu vnmu enstv, tj. k tomuto tajemstv, kter jako
117

prav mystrium se za tmto enstvm skrv. Faust pohl svm duchovnm zrakem
vzhru k Mater Gloriosa a pron tato slova:
Nejvy vldkyn svta!
Nech mne zt
v modr rozpjat svatyni nebes
Tvho byt tajemstv!
Nue, pedstavme si nyn Fausta. Ve svm usilovnm snaen po duchovnm svt
a v roztouenm zancen spat nyn tuto Mater Gloriosa, toto tajemstv vekerho
enstv! Jakm zpsobem se nco takovho me stt opravdovou skutenost? Nue,
tm, e svtlo se uritm protizenm zneutralizuje; to znamen, e se mu objev
svteln a tepeln aura eny, kter nevystupuje bezprostedn z nho, nbr kter mu
svm svtlem z vstc. Toto vak, co z nho vystupuje, mus bt zneutralizovno
a mus se spojit s tm, co se stv svtlem zcm mu nyn vstc. V azurov modr
nebesk svatyni objevuje se viditeln toto tajemstv: ena odn Sluncem, jako aurou.
Zptnm odrazem vychz svtlo z Msce! Nyn stoj ena nad Mscem. (Vy znte
tento obraz, vlastn mli byste jej znt).
Vidme Fausta, jak tento nesen svm snaenm a svou touhou, spat naposled v
azurov svatyni nebes mystrium: Marii, enu, odnou Sluncem a s Mscem u svch
nohou; Msc vrh svtlo zptky! A to je ono, co tvo jet vechno ostatn, co se Faust
dovd od tto Mater Gloriosa ve spojen s tmto mystriem v azurov svatyni nebes,
co vechno dohromady proito a proctno jako urit zitek se stv pak obsahem
toho, co v zvru inohry pron Chorus mysticus. Nebo i toto, co u Mater Gloriosa
m jet jakousi lidskou podobu, je jen pouhm pmrem; nebo i toto pomine, co tato
na sob jet nese jako nco lidskho. Co je nedosaiteln tzn., co je nedosaiteln
vzhledem k lidsk touze to se zde nejprve stv dosaitelnm. Zde pohlme na ono
aurick vyzaovn slunenho svtla odraenho Mscem; na svtlo, jeho paprsky
jsou Mscem vrhny zpt! Co popsat nelze, jsoucnem tu ji. Nco, co ve fyzickm
svt nelze chpat, tak aby se hledalo v tom, co nesobecky vrh svtlo zpt z lidskho
jstv. A pak vechno najednou eeno sty muskmi pro musk ui:
K vnmu enstv spjeme v!
Musme ci: Nechat Fausta psobit na sebe znamen vzhledem na mnoh partie
tto divadeln hry skuten se odebrat do urit atmosfry bezprostednho okultismu.
A kdybych vm ml vyprvt vechno, co by se dalo ohledn Fausta ci z hlediska
okultnho, tu bychom museli zstat spolu dlouhou dobu; museli byste vyslechnout jet
celou adu pednek o tomto pedmtu. Ale to nen zapoteb, nebo nejde o to,
abychom nahromadili pokud mono co nejvc pojm a idej; jde vak mnohem vce o to,
abychom prohlubovali svj citov ivot. A jestlie vzhledem na toto svtov bsnick
dlo prohloubme sv citov proitky tou mrou, e poctme hlubokou ctu a bze vi
tomu, co na Zemi vldne svm mocnm gniem, kter nm svm ponnm a tvoenm
zptomuje nco sprvn okultnho (pi pohledu na tak mnoho nesprvnho v tomto
smru), pak inme tm nco, co me svtu i nm pinet jen nco dobrho. Kdo
dovede hluboce provat oprvnnou ctu vi nemu velikmu z hlediska duchovnho,
tomu se stv prv takov cta vznamnou branou, kter uvd do duchovn vdy!
118

Jet jednou budi eeno: Zle mn na rozumovm hloubn, daleko vce jde o to,
abychom prohloubili ctn! A nedm mnoho za to, e jsem vm sml ci nco o tom, do
jakch okultnch hlubin ns uvd slova, co kaj blahoslaven pacholtka, e zhy
byla odtrena od tchto sbor ivota, a nedal bych mnoho za to, pokud by lo jenom
o tento ideov obsah; za to nedm mnoho; ale k vm jedno: e tm bylo pohnuto,
dojato vae srdce, cit u vaeho mylen, v vnitn smysl a byl zancen a uchopen
pravdou, kterou jsem vyslovil tak, abyste poctili nco, co vychz z tchto posvtnch
a hlubokch sil, kter ij ve svt a vlvaj se do toho, co lid tvo, pokud se tato lidsk
tvoiv prce skuten poj k takovm mocnm tajemstvm svta jak to uinil Goethe.
Kdy lovka me obejmout posvtn hrza pi tom, vid-li, jak hloubka me
spovat v bsnick tvorb, pak se stv takov zitek, kter proily nae due, nae
mysl, nae srdce, daleko cennjm darem ne pouh znalost toho, co blahoslaven
pacholtka kala, jak byla ochuzena odlouenm od chr ivota. Nen to tato radost
nad duchaplnost spovajc v takovch mylenkch, nikoli; o tu jde, je toto radostn
pesvden, e n svt je zaloen a utkn na duchovnm zkladu, e svmi iny
psob a inkuje vldnouc Duch na lidsk srdce tak mocnm zpsobem, e umouje,
aby takov bsnick tvorba mohla t v duchovnm vvoji lidstva!

119

X.
MOUDROST KRSA DOBRO.
MICHAEL GABRIEL RAFAEL.

Pednce pedchzelo eurytmick pedstaven z Goethova Fausta;

eurytmicko-dramaticky bylo pedvedeno
Vnovn a Prolog v nebi.
V poslednch tdnech jsme mluvili o tech nevtch a nejvych idelech lidstva
a oznaili jsme je jmnem, jak byly vdy oznaovny od dvnch dob: moudrost, krsa
a dobro.
Nyn v novj dob byly tyto ti nejvy idely uvdny vdy v souvislosti s onmi
temi nm znmmi duevnmi silami lovka s mylenm, ctnm a chtnm,
o kterch jsme ji uvaovali z nejrznjch hledisek. Idel moudrosti m uritou
souvislost s mylenm nebo pedstavami, idel krsy s ctnm, idel dobra s chtnm.
K moudrosti se lovk dostane jen tehdy, pokud si vypstuje jasn pedstavy
a mylenky. To, co je pedmtem umn, krsa, to nelze uchopit moudrost, nbr to
mus bt uchopeno elementrn silou. Ctn je ona duevn sla, kter pedevm m co
init s krsou; tak hovoili duevn badatel, psychologov odedvna. A to, co se
uskuteuje a kon ve svt jako dobro, to souvis s chtnm. Zd se nm bt sprvn
a samozejm to, co psychologov, znalci duevnho ivota, ekli o vztazch tchto t
velkch lidskch idel k tmto tem rozdlnm duevnm silm. Meme jet jako
urit doplnn uvst, e Kant napsal ti kritiky, z nich jedna Kritika istho rozumu
mla slouit moudrosti, aby tato mohla mohla kritizovat, posuzovat nai schopnost
pedstavivosti. Druhou kritiku nazval Kant Kritikou soudnosti; ta je rozdlena na dva
dly: Kritiku estetick soudnosti a Kritiku theologick soudnosti. Mluv-li vak Kant
o sle sudku, v podstat mn pece jen to, co je obsahem citovho poznn; to nm
potvrd, e je nco krsn nebo okliv; prospn anebo kodliv. Takovm zpsobem
meme pak s ohledem na dal lenn v tomto Kantov smyslu kdy i jin myslitel
zachovali jeho zpsob pojmenovn mluvit o tom, e sla soudnosti, pi em mme na
mysli nejen pedstavovac sudek, nbr i takovou schopnost sudku, kter vychz ze
srdce e tato schopnost sudku se tak vztahuje na nae pojmn krsna. A tet
kritika Kantova je Kritika praktickho rozumu, kter se vztahuje na chtn, sil o to, co
je dobr.
Ve, co jsem prv ekl, meme najt u vech psycholog a na jednoho
psychologa, kter vystoupil ve druh polovin 19. stolet. Ten dospl k nzoru, e cel
toto rozdlen duevnch sil lovka nevyhovuje, protoe to nesouhlas s nepedpojatm
pozorovnm lidsk due; a e tak neodpovd vztah velkch idel lidstva k tmto
tem duevnm silm k mylen, ctn a chtn zpsobem, kter pidluje
k mylenkovm pedstavm idel moudrosti, k ctn krsno a ke chtn dobro. Tento
psycholog, na kterho poukazuji Frantiek Brentano byl toho nzoru, e mus
zavrhnout celou tuto nauku o lenn lidskho duevnho ivota a dalo by se ci
rozlenn lidskho duevnho ivota od zklad zmnit. Brentano pidluje tuto
120

schopnost tvoen pedstav (chceme-li prv z n vychzet) idelu krsna. Jak vidte,
zatm co vichni ostatn pidluj krse ctn, poppad jet soudnost, estetickou
soudnost, soudnost vbec, pidluje Brentano krse schopnost tvoen pedstav
(pedstavovac mohutnost).
Za to pidl Brentano slu sudkovou moudrosti, pokud tato je nm, co si lovk
osvojuje; on nek ctn, ale soudnost. Pozoruhodnm zsobem nevnuje Brentano
chtn vlastn vbec dnou pozornost, vbec nepohl na impuls vle, chtn nbr
na to, co je impulsu vle zkladem: sympatie a antipatie. M to nco do sebe, vci tak
pozorovat; kupkladu ji nae e, mluva, ns svd astokrt k tomu, abychom uvdli
impuls vle do souvislosti se sympati a antipati. ekneme si napklad: Pociuji
k nemu ne-voli, odpor. V takovm ppad vlastn nic nechceme, ale ctme antipatii
k nemu; Brentano dl z vle-chtn sympatii i antipatii, take pidluje chtn do
oblasti sympatie nebo antipatie, co vyjadujeme slovy ano i ne. Brentano nejde a
k impulsu vle, nbr jen k tomu, co je zkladem vle: tj. souhlas i nesouhlas s nm,
pisvdovn nebo poprn vci.
Pouhm tvoenm pedstav, tak mn Brentano, nikdy nedochzme k pravmu, tedy
moudrmu nzoru, nbr jen k pouhmu nzoru. Brentano k: pedstavme si teba
okdlenho kon. Nelze nic proti tomu namtat, abych si pedstavil okdlenho kon,
ale nen moudr (musme pi tom uvit, e Brentano il v dob materialismu)
pedstavovat si okdlenho kon, ponvad okdlen k neodpovd skutenosti.
Tvome-li si uritou pedstavu, muselo by k tomu pistoupit jet nco, z eho potom
teprve vychz moudrost. A co to je? To je prv uznn nebo neuznn pedstavy silou
sudku; pak se teprve projev moudrost.
Zeptejme se nyn, co tvo zklad toho, e zde dochz k plnmu pevrcen
duevnch sil? Co pimlo Brentana rozdlit zcela opan duevn sly na tyto ti idely
lovka na krsu, dobro a moudrost, ne jak to uinili jin psychologov? Ptrme-li,
po pin, kter pimla Brentana k tomuto jinmu lenn lidskho duevnho ivota,
pak nememe na dn jin zpsob dostat odpov ne tm, e bereme zetel na
Brentanv vlastn, osobn vvojov proces. Ostatn psychologov novj doby jsou lid,
kte pevn vyli z toho, co jim pinesla prv tato novj doba pi utven jejich
svtovch nzor. U tchto novodobch filosof a to bez rozdlu u vech nachzme
jako zvltnost, e se pomrn dobe ovem svm zpsobem vyznaj v eck
filosofii; a potom zan u nich filosofie vlastn zase a Kantem. A ve, co le mezi
eckou filosofi a Kantem, o tom novodob filosofie mnoho nev. Kant sm nevdl ze
veho toho, co leelo mezi eckou filosofi a jm, tak o mnoho vce ne to, co se
dozvdl u Huma a Berkeleyho. Kant nevdl nic o celm vvoji stedovk filosofie.
Kant byl plnm nevdomcem, co se tk stedovk scholastiky. A ti, kte
z pohodlnosti pehnj, nachzej prv u Kanta asto pinu k tomu, aby scholastiku
jeliko Kant sm o n nic nevdl povaovali za snku samch pedantskch
poetilost a dle ji nestudovali. e Kant sm nic nevdl o scholastice, nepekelo
tomu, aby tak vedle toho nevdl nic ani o eck filosofii. Jin lid vak vdli o tto
oblasti vce ne Kant. Nue Brentano znal dkladn scholastiku, znal dkladn eckou
filosofii a mimo to jet Aristotela. Co se te tch, kte dovedou svt filosofie pojmat
jen v kantovskm duchu, ti neznaj Aristotela v pravm smyslu; nebo s Aristotelem,
s tmto velkm ekem, bylo nejhe nakldno v djinch vvoje novodobho
duchovnho ivota. Brentano tedy dkladn znal Aristotela i scholastiku; ale nebyl
pouhm historickm znalcem, nbr vdl nco o tom, co psali Aristoteles
121

a scholastikov, nebo ve vztahu na takov vdn me si utvet sv mylenky

kad, pokud postupuje spolen s bhem djin filosofie! Brentano byl celm svm
vnitnm zaloenm takov lovk, kter se vval jak do aristotelsk filosofie, tak do
filosofie scholastick; osvojil si cel tento zpsob uritho mylen, jak bylo pstovno
v klternch celch po stalet, mylen, kter pracovalo s dkladnou technikou
pojmovho svta, kter se ji zcela vytratila z novodobho mylen. Ti, kte proto
v sedmdestch, osmdestch letech devatenctho stolet naslouchali Brentanovi,
slyeli v zklad vzato zcela jin tn lidskho mylen, ne bylo a je a dodnes
pedneno filosofy novj doby. lovk mohl skuten spoluprovat nco z toho, co
jako spodn tn zaznvalo sty pednejcho Brentana jako e, kterou mluv due
scholastick. A tak vznamn je to proto, ponvad tmto svm zcela jinak
uzpsobenm mylenm Brentano tak pln jinak uspodal rozlenn, jakm on
duevn sly lovka pidluje k tmto tem idelm lovka. Meme tud ci: Mme tu
uritou zvltn skutenost, e vichni novj myslitel, kterm byla a je scholastika
pouhm pojmovm hloubnm, znzoruj lidskou dui takto: pedstavovn tedy
vztahovali k moudrosti, ctn ke krse, dobro ke chtn. Jinak Brentano: moudrost
vztahuje
k soudnosti,
krsu
k pedstavovn,
dobro
k sympatii-souhlasu;
antipatii-zporu.
V Brentanu ilo vechno ctn, vechny vnitn podnty, kter kdysi spovaly
v srdcch scholastik, jak dalece nco takovho je v ptomnosti mon; Brentano tedy
musel zcela jinak uspodat sv mylen a v dsledku toho musel zcela jinak pilenit
lidsk duevn sly k tmto tem nejvym idelm lidstva. Odkud to pochz?
Podvejte, kdybyste se dnes mohli odvit otzat se andl a zvlt tch t
archandl nahoe na jeviti jak by oni sami uspodali toto rozvren duevnch sil
lovka s tmito vztahy k velkm lidskm idelm, pak by vm ovem v mnohem
dokonalejm zpsobu ne Brentano mohli odpovdt podobnou odpovd, jakou je ta,
kterou dal Brentano. Rafael, Gabriel, Michael by ze svho hlediska vbec nerozumli
takovmu rozdlen; ale oni by se rozhodn snadnji vvali do toho rozdlen, kter dal
Brentano jen prv by je jet zdokonalili. Dotkme se tm vznamn skutenosti
duchovnho vvoje lidstva. Dnen lid se mohou sebevce vzdalovat zpsobu mylen
scholastickho stedovku pesto jen spoval tento zpsob mylen svm zkladem
jet v tom, co snad lze znzornit nsledovn: Scholastik nezstal stt, kdy se mluvilo
o nejvych idelech lidstva, jen u toho, co se odehrvalo na fyzick plni, nbr
scholastik se pokusil nejdve uinit uritou duchovn prpravou svou dui schopnou
k tomu, aby skrze ni teprve mohl nechat promlouvat duchovn bytosti vych svt. Ono
to bylo ovem v mnohm ohledu spe takov koktn, brebtn lidsk due, ponvad
lidsk due me samozejm jen nedokonalm zpsobem znzornit to, co pronej
svou mluvou takov vy, nad lovkem vysoce stojc duchovn bytosti. Ale
scholastikov se snaili tmto zpsobem mluvit o duchovnch zleitostech lovka;
v takovm ppad byla jejich mluva takovou, jakou mus promlouvat lidsk due, kter
s plnou oddanost vzhl k tomu, co j chtj nadsmyslovm zpsobem sdlit duchovn
bytosti. Zde na fyzick plni jsme si zvykli potkem on doby, kter je vlastn dobou
materialismu lidstva vyslovit svj souhlas i nesouhlas s uritou pedstavou, pokud
tato se nm jev platnou a moudrost naplnnou. My ekneme, e okdlen k
neodpovd dn platn pedstav, ponvad jsme nikdy okdlenho kon nevidli.
Materialismus pohl na njakou pedstavu jako na moudrou jenom tehdy, souhlas-li
s tm, co diktuje zevn svt.
122

Ale vijte se do sfry andl. Andl nemaj kolem sebe tento zevn svt; nebo tento
fyzick zevn svt je v podstat podmnn pobytem ve fyzickm tle, pedpokld
fyzick smyslov orgny, kter andl nemaj. Co potom umouje andlm, aby mohli
mluvit o svch pedstavch jako o platnch, pravdivch? K tomu dochz tehdy, kdy
andl vstoup do vztah k jinm duchovnm bytostem. Nebo jakmile jednou
pekrome prh k duchovnmu svtu, pestv existovat tento svt smysl, nen ho ji
zde v podob, jak se rozkld ped naimi zevnmi smysly. Charakterizoval jsem asto,
e jakmile pekrome prh k duchovnmu svtu, pichzme do svta obydlenho
sammi duchovnmi bytostmi. A to, jakm zpsobem k nm tyto bytosti pistupuj vstc,
to zvis na tom, zda pedstava, kterou si dlme, je platn nebo neplatn. Take
mluv-li Brentano o sle sudkov, nemluv zcela sprvn. Musel by mluvit o zjeven
bytostn podstaty; pak bychom dospli k moudrosti. Nememe prost, jakmile
pekrome prh k duchovnmu svtu, doj k moudrosti jinak ne tm, e navazujeme
sprvn vztahy k tmto duchovnm bytostem, nalzajcm se na druh stran prahu. Kdo
nedoke pstovat sprvn vztahy k elementrnm bytostem, k bytostem rznch
hierarchi, ten me vyvjet jen zmaten, nesprvn pedstavy, ne vak pedstavy
nesouc moudrost. Moudrost (vztahujc se na duchovn svty, k nim nle tak lidsk
due) spov v tom, e meme nazrat sprvn na bytosti na druh stran prahu
duchovnho svta, od eho zvis sprvn pedstavovn na druh stran prahu.
Ponvad jinak lovk neme (najdete to znzornno ji v m Theosofii v zvren
kapitole) najt dnou oporu v zevn fyzick skutenosti, mus se pidret chce-li
doshnout moudrosti sdlen elementrnch bytost, bytost vych hierarchi atd.
Vstupujeme do zcela ivoucho svta, ne do svta, v nm se jen fotografickm
zpsobem napodobuje to, co je samo o sob pravou skutenost. Brentano nm
v uritm ohledu podv posledn abstraktn otisk ei andl. Andl by ekli: Moudr
je pouze to, co odpovd prav souvislosti sdlen bytost, kter jsou na druh stran
prahu duchovnch svt. To, e si lovk udl pedstavu, to jet nedokazuje, e
tato pedstava je platn, nbr jedin to, e takov pedstava souhlas tak s tm, co
prv zjevuj tyto duchovn bytosti na druh stran prahu. Pouh tvoen pedstav nesm
tedy na druh stran prahu slouit moudrosti. emu sm tedy slouit? Krsnu; tvoen
pedstav v duchovnm svt slou krsnu, onomu zdn, v nm ije krsa. Kdybychom
tak beze veho pouvali tam za prahem nae pedstavy ohledn skutenosti, pak
bychom tam nikdy nedospli k dnm sprvn vytvoenm pedstavm. Ale s ohledem
na zdn, ve kterm psob a ije krsno, smme tchto pedstav pouvat. Tm, e
Brentano vztahuje pedstavy k tomuto idelu krsna, tm vyslovuje nco zcela
sprvnho. Nebo andl, budou-li si chtt utvoit uritou pedstavu, si vdy eknou:
Jak pedstavy si smme utvoit? Nikdy to nebudou pedstavy okliv, nbr vdy
krsn. Ale tyto pedstavy, kter si utvo, a kter si utvo pimen idelu krsy,
nebudou odpovdat skutenosti, nebudou-li odpovdat tak tomu, co projevuj ostatn
bytosti v duchovnch svtech, kde se s nimi tito andl stkaj. Tvoen pedstav se
sprvn a skuten pidluje k idelu krsna. A za tm elem si lze prost nahoe
uvedenou kapitolu z knihy Theosofie, kter pojednv o tomto tzv. duevnm svt;
prostudujte si tam tyto dv sly sympatie a antipatie v postav, jak je najdete na
druh stran prahu k duchovnmu svtu, pak shledte, jak takov vztah sympatie
a antipatie je zkladem pro impulsy chtn. To souhlas tedy opt v uritm smru.
Jene se to mus vztahovat na ivot due, jak se tento odehrv v podvdom dnenho
lovka. Zde vidte, jak i takov modern filosof, kter si ve svm srdci uchoval do jist
123

mry atavisticky scholastiku stedovku, se pokou, ovem v nedokonal ei

modernho materialismu, mluvit v terminologii andl. Je to mimodn zajmav
skutenost. Jinak bychom vbec nepochopili, jak by se tento Brentano mohl tak postavit
oproti cel modern psychologii tm, e rozliuje a pidluje duevn sly lovka k tmto
nejvym idelm lidstva zcela jinak, ne to in ostatn psychologov.
Vezmte ale to, co zde bylo eeno, v vahu se vemi z toho plynoucmu dsledky.
Vimnme si nkterch. ekli jsme si, e pekrome-li prh k duchovnmu svtu, pak
ijeme ve svt samch duchovnch bytost pokud mluvme o nem skutenm. Tam
si tedy nememe utvoit takov abstraktn pojmy v tme smyslu, jak je tvome zde ve
fyzickm svt, chceme-li vc vyjdit tak, jak se skuten tyto vci jev. Musme ped
sebou vidt skuten bytosti! Mluvme-li tedy o pln skutenosti, musme pak ci:
Moudrost, krsno a dobro tam v duchovnm svt nemohou mt stejn vznam jako zde
ve fyzickm svt! Pak by z toho povstaly opt abstraktn pojmy, jak je pouvme zde
ve fyzickm svt. Tam, na druh stran prahu mus to bt skuten bytosti. Jakmile
tedy mluvme v uritm smyslu, kter odpovd moudrosti, to znamen, jakmile hledme
nco skutenho, tu pestv veker abstrakce. Nememe nco jenom abstraktnm
zpsobem oznait jako moudrost, krsno a dobro, protoe toto znamen
v duchovnm svt skutenou existenci uritch bytost. Mluvme-li o duchovnm svt
a jeho krse, pak nememe ci, e by toto duchovn krsno bylo jenom pouhou mjou,
iluz, jenom jakmsi krsnm zdnm. Stejn jako jsou do fyzickho svta vtisknuty
krsno a moudrost takovm zpsobem, jako kdy na pklad v uritm dramatu nebo
v jinm umleckm dle znzorujeme uritou moudrost naplnnou krsu anebo zase
nco dobrho na zklad neho, co zrove tak je nco krsnho, kde zkrtka
vechno dohromady navazuje tak spolen vzjemn styky; stejn tak zpsobuje nco
podobnho moudrost, krsno a dobro v on i, kde na druh stran prahu vldne
krsa! Pak ale nesmme ji mluvit o tchto idelech jako o njakch pedstavch
a nesmme je na druh stran prahu pouvat takovm zpsobem, jakm to inme zde.
Dejme tomu, e by piel nkdo z druh strany prahu sem k nm a chtl by zde mluvit
takovou duevn silou, kter by odpovdala na mohutnosti, lpe mohutnosti
pedstavovac. Potom by nesml ci: moudrost, krsa, dobro vdy by to byly pak
zase jenom abstraktn pojmy a ideje nbr pak by tento musel s sebou pivst
skuten, konkrtn duchovn bytosti! Moudrost by potom v tomto ppad musela
vystupovat jako urit zcela konkrtn duchovn bytost!
V ei starch mystri se dobe vdlo o tom, co nyn uvdm a v dsledku toho
bylo tak pouvno urit nzvoslov, kterm se dalo dobe vyjdit to, co nebylo
pouhou abstraktn ideou, nbr nm skuten bytostnm. Na druh stran prahu mus
bt uritou bytost to, co zde je moudrost. Pemlte-li trochu o tto vci, budete moci
snadno nahldnout, e asi uritou bytost, kterou bychom nazvali vidouc, vdouc, to,
co my zde nazvme moudrost, tomu na druh stran prahu odpovd bytost, kterou
oznaujeme jako toho, jen z Boha neboli toho, kdo vid, kdo zr na Boha.
Bytost odpovdajc na abstraktn ideji krsna zde na fyzick plni, bude nm muset
nco naznaovat, zjevovat! Krsno se projevuje tm, e v ns vzbuzuje jaksi zdn; je
nm, co se zd, co z. Okamikem, ve kterm pekraujeme prh, oivuje se ihned
toto ve, co zde na fyzick plni bv jen pouhm krsnm zdnm. Na druh stran
prahu ned se takovm zpsobem mluvit, jako zde na Zemi. kme-li tam
o nem:toto je nco krsnho, vyslovili bychom tm pro duchovn svt nco nmho,
co mluv pouze pro tento fyzick sluch, kter sly jenom abstrakce, ve kterch mluv jen
124

lidsk mluva. Na druh stran prahu stv se toto vechno ivoucm zjevenm.
A srovnte-li nyn to, co prv km, s tm, co jsem vyslovil dve, pak pochopte, e
dvn mystria mla pro to, co na druh stran odpovd krsnu, zvltn vraz:ten,
kdo pin bosk poselstv, ten, kdo hls slovo Bo, nebo snad tak ten, kdo
zvstuje Boha (zvstovatel Boha).
Podobn mus zde bt tak urit bytost pro chtn: ten, kdo chce Boha! Na druh
stran prahu nen njak abstrakce, jak ji mme ve sv dui, kdy kme: chtn. Na
druh stran prahu je urit bytost, kter odpovd vli kterou smme nazvat: ten, kdo
chce Boha! Pro bychom mli mermomoc volit jen takov nzvy, kter se staly
pohodlnou zvyklost, vstupujeme-li do takovch , pro kter jet neexistuj pimen
slova; tedy ekneme: ten, kter chce Boha! Bh si pisvoj nejen toto chtn, kter
rozpoutme v naich duch; Bh jako souhrnn nzev pro duchovn bytosti vych
hierarchi pisvojuje si tak toho, kter chce! To je bytostn! To, co odpovd naim
tem duevnm silm: tvoen pedstav (mylen), ctn, chtn to se u Boha stv
nm bytostnm; a tyto bytost jsou: Boha zc (ten, kter nazr na Boha), Boha
zvstujc (ten, kdo zvstuje Boha), Boha chtjc (ten, kdo chce Boha). Pokud se
podvme na starobyl jmna v hebrejtin (vte vak, co se natrop, kdy se takov vci
pevdj z jednoho jazyka do druhho, u jsem se o tom astji zmnil pi jinch
pleitostech) pesto, vezmeme-li star hebrejsk vrazy pro tyto archandlsk
bytosti tak odpovdaj zcela tomu, co jsem se zde v uritm nzvoslov pokusil vyjdit.
Zajist v dnm hebrejskm slovnku peloen tchto slov tak nenajdete, ale
vijete-li se do toho, co tm je mnno, tak bychom museli star hebrejsk slova peloit
vlastn takovm zpsobem, e by to v naem jazyku znamenalo:ten, kdo se dv na
Boha a sice Michael; ten, kdo pin bosk poselstv znamen tot, co Gabriel;
ten, kter chce Boha znamen zcela tot jako Rafael. Zatmco my, pozemt lid,
psobme tmito temi duevnmi silami, tm, e myslme, ctme a chceme, psob
duchovn bytosti vych hierarchi prostednictvm bytost samch. Psobme-li skrze
pedstavy, ctn a chtn, psob na druh stran Bh skrze Michaela, Gabriela
a Rafaela. Z boskho hlediska znamen: J psobm skrze Michaela, Gabriela,
Rafaela tot, co by pro nai dui znamenalo: J psobm skrze mylen, ctn
a chtn. Toto peveden: J psobm skrze mylen, ctn a chtn, do: J psobm
skrze Michaela, Gabriela, Rafaela tento peklad je prostm pevedenm z ei lid do
ei, kterou by mlo bt mluveno, mluv-li se skutenou e, kter vldne tam na
druh stran prahu k duchovnmu svtu. Ponote-li se do neho, co je znzornno
v Bibli, budete moci ctit kdy se v urit me vijete pimen do vci a nectte tak,
jak to odpovd dnenm vkladm Bible, kter jsou v mnohm ohledu patnmi
vklady budete moci vyctit, jak je nutno upravit nae mylen s ohledem na Michaela,
Gabriela a Rafaela nsledujcm zpsobem:
moudrost: sla sudku ten, kter zr na Boha: Michael
bytostn zjeven
krsno:
pedstavovn ten, kdo zvstuje Boha: Gabriel
sla sudku
dobro:
sympatie, pisvdovn / antipatie, poprn
ten, kdo chce Boha: Rafael

125

S ohledem na toto se nyn vrate ve svch mylenkch k tomu, jak Gabriel, Michael,
Rafael mluv v Goethov Prologu v nebi. Lze jen ci: lovk je v nejhlubm nitru
otesen instinktivn jistotou, se kterou je v tomto Prologu v nebi naznaeno, jak se
bytostn manifestuje toto bosk chtn skrze Rafaela, jak bytostn podstata boskho
nazrn mluv skrze Michaela, a jak tato bytostn podstata naplnn boskou krsou
zvstuje sv bosk poselstv skrze Gabriela. Bosk chtn spov na uritm
souzvuku sfr; projevuje se onm velkm pohybem nebeskch tles v tom, co se tu
dje, kdy se nebesk tlesa pohybuj. Rafael hovo nsledovn:
Souzvun s bratrskmi svty
zn Slunce dvnou hudbou sfr
a hm, jak dobh sv mety,
svj majc vykzan smr.
Zt Slunce dv andlm slu.
Dalo by se tak ci: dobro, tj. sla, kter proud ze zven mravnosti ivota na druh
stran prahu; proto tak mnoz oznauj tyto ti duevn sly moudrost, krsu, dobro
jako: moudrost, krsu, slu.
kdy dn je neme vybdat
lovk zatn zuby a lme si je na tom, kdy se pokou komenttory Fausta
pidret u tto dky: kdy dn je neme vybdat. Vtina k: Ano, Goethe to
mnil prv v tom smyslu: e pesto nebo kdy u nebo a u je dn neme
vybdat. Tak njak by nm to takov komenttor vysvtlil. Ale tak pece nikdy
skuten velk bsnk nemluv ji astji jsem to vzhledem ke Goethovi zdraznil. Aby
se nco probdalo to nle do oblasti moudrosti, kter ije uvnit lidskho fyzickho
svta; na druh stran prahu se jedn o urit seznmen se s duchovnmi bytostmi
podobnm zpsobem, jako kdy zde lovk kr vstc lidem, kte tak ve svm nitru
maj ukryto nco, co nen pmo viditeln. Takov bdn ve smyslu, jak se zde dje na
Zemi nco takovho tam na druh stran prahu andlsk bytosti vbec neznaj.
Andl maj ped sebou duchovn skutenost; andl nebdaj. Andl z, ponvad
kadmu je tak pidleno nco ze sly zen Michaela. Kad z nich si pisvojuje jet
nco z jin sly, tak jako kad lidsk duevn sla m nco z jin; napklad tvoen
pedstav si pisvojuje nco z toho, co pinle do oblasti chtn; nebo kdybychom pi
tvoen pedstav nemohli nco chtt, tak bychom stle jen snili a oddvali se jen snn,
snivm pedstavm atd. Stejnm zpsobem m tak Rafael samozejm nco od
Gabriela a od Michaela.
Nepochopiteln mocn vrcholn dla,
jsou ndhern, jak v prv den.
Pokuste se tyto dva dky vnmat vemi svmi pocity z hlediska duchovn vdy!
Nepochopiteln mocn dla,
(kter tu jsou popisovna)
jsou ndhern, jak v prv den.
126

Co to znamen? Ona nejsou ndhern jako dnes, ale jsou ndhern jako prvho dne.
Ndhern; to znamen: jak se dla projevovala andlm, tak jsou tato dla jako jet
nco luciferskho. Nebo to, co se opozdilo ve vvoji, stv se nm luciferskm.
Musme skuten shnout k tomu, co jsme si ji vydobyli pomoc duchovn vdy
a pouvat toho. Luciferskm svtlem jako prvn den planou hvzdy. Hvzdy
nepokroily ve vvoji; ony si podrely svj pvodn charakter opt dvod, pro je to
andlm nepochopiteln; oni to jen z. Andl mohou na luciferstv nahlet. Andl se
tm nestvaj hormi, nepropadnou proto zlu e zraj na nco luciferskho. asto
jsem luciferstv oznail jako nezbytnou nutnost ve svtovm vvoji. Zde se vm
luciferstv ukazuje jako nco, na co andl pohlej. Zde vldne Lucifer jinak, nikoli tak,
jak vldne lidem. Vldne tm, e ve udruje ve sv pvodn ndhee tak, jak byla
prvho dne.
Ne proniknout t, vidt jen;
nezbadateln mocn dla,
ndhern jak v prv den.
A ve vzneen ei jsme pivedeni k tomu, e je nm ukzno, jak se luciferstv ve
vesmru vyv a jak je andl sm zt jako prvn den. U tchto andl je luciferstv na
mst je nm oprvnnm! Jen nesm toto klesnout dol sem k lidem fyzickho svta
takovm obvyklm zpsobem, jakm se toto sm vyvat v hornm svt, kter se
rozprostr na druh stran prahu. A svt, kter je proburcen, prohmn svtovou vl,
tento svt zvstuje se teprve zde dole na Zemi. Tam nahoe mus zstat tento doln svt
ve sv neporuenosti, nm, co nelze probdat, co tam nesm bt vybdno. Zde tato
Zem je tu za elem, aby silami, kter jsou pidleny lovku, byla probdna lidskou
moudrost, avak onm andlskm bytostem tam nahoe m zstat tato Zem nm
neprobdatelnm.
Ale Gabriel ten, kter zvstuje Boha, bosk poselstv, ten me jen naznait, jak
on to vid zven z oblasti mimo Zemi. Vzpomete si na slova Bible: Ped tajemstvm
vznikn lovka, zahaluj andl svoji tv. V tchto slovech Bible je uloeno ve, co
jako tajemstv svta zstv andlm skryto, co je vak pstupn lidem, k emu se
lovk me pibliovat svou moudrost vyvjenou zde na Zemi. Jeliko v Prologu
v nebi je mluveno andlskou e, proto charakterizuje Gabriel ten, kter zvstuje
bosk poselstv z mimozemskho hlediska to, co se na Zemi odhaluje lidskou
moudrost.
A nepochopitelnou rychlost
ndhera Zem kolot,
std se jas rje
s hlubokou, hrzyplnou temnotou.
Takto se Zem jev Gabrielovi, kdy se na ni dv zven; na to pozemsk, v em zde
ijeme za elem, abychom se zde pokusili rozlutit skryt zhady, stejn jako to, co na
ns psob skrze smysly. Tam venku existuje to, co zpsobuje podivuhodn stdn dne
a noci.
127

Pn se mosk vlnobit.
Na tomto vlnobit zvis lidsk blaho a utrpen; tam venku se toto vlnobit jev jen
jako jaksi pna, ze kter povstv nae kulat Zem.
Jak stk po tesech skal
a urvn tes i proud se t
kam rej se z vna rozehnal.
V tomto spov cel n pozemsk osud vzan na smyslov provn. Ten, kdo
pin bosk poselstv toto nastiuje ze zevnho hlediska.
A jak se potom odhaluje smysl Zem?
Smysl tto Zem se nm odhal, pokud nepohlme jen na to, co m svou platnost
pro lidsk smysly, nbr tak na to, co vysl svoje psoben ven do vesmru. Gabriel
popisuje Zemi sice tak, jak vypad zven, ale pitom pece jen l to, co m vznam pro
lovka z hlediska jeho smyslovho vnmn. Michael ten, kter nazr na Boha,
popisuje to, co ze Zem vyzauje ven do vesmru a co m vznam tak pro okol Zem,
pro celou nebeskou sfru. Proto zan Michael nikoli zde dole, kde se vln moe a teou
eky, nbr vychz z vesmrnho okruhu. On z okruh:
A burc boue s vichic,...
To je hlubok slovo!
Z moe na zemi, ze zem na moe,
a tvo zuc etz
nejhlubch ink kol dokola.
Pedstavte si jen, kdy se na to podvme zven tyto, tzv. pastn vtry kter tam
venku svm pravidelnm proudnm pevldaj. Nae omezen prodn vda popisuje,
co vechno se u tchto atmosfrickch jev odehrv; ale tato prodn vda se omezuje
prv na zk hranice. Zkoumme-li pravidelnost zmn tchto atmosfrickch jev, tak
pijdeme na hlubokou souvislost mezi tmito pravidelnmi atmosfrickmi jevy
s pravidelnmi fzemi Msce; ale nemnm to tak, e by byl dnen Msc pvodcem
toho, co se odehrv v atmosfe, nbr tak, e jet i dnen Msc je pod vlivem
zkonitost Starho Msce; potom se nm i tyto atmosfrick poruchy jev jako
pozstatek onch staromsnch zkon. Ne snad, e by dnen Msc ovldal
atmosfrick jevy, pliv a odliv, nbr oba dva tyto jevy jsou podmnny pinami
z daleko vzdlen, pradvn minulosti, jdoucmi a psobcmi soubn. To, co se dje
v atmosfe, nem vznam jen pro lovka s ohledem na okruh jeho smyslovho
vnmn, nbr m vznam tak pro to, co se dje venku ve vesmru. Pohlme nahoru
k blesku, slyme hrom; avak i Bohov pohlej k blesku a sly hrom z druh strany
prahu duchovnho svta; a tam to pro n znamen jet nco zcela jinho (o tom
meme hovoit jindy), ne pro ns lidi zde, kte blesku a hromu nerozumj. Avak
upen pohled Michaelv toho, kter nazr na Boha, ten chpe a rozum tomu, co se
na druh stran prahu projevuje v blesku a hromu; vzpomete si, jak jsem to popisoval
v pednce zde v Dornachu, 29. ervence 1916, kterou jsem zde v tomto lt opt
128

konal. Vzpomete si, e jsem to tehdy vylil jako nco, co vychz z podzem lidsk
due, e to jsou boue a vichice lidsk due, kter jsem vm znzornil na pkladu Otty
Weiningera, kter pak v mladm vku skonil sebevradou. Jak je v ns duevn boue
harmonizovna, zmrnna, pelejeme-li to naimi vymi duevnmi silami, tak se to
stv co zde v na zevn atmosfe bou a hm a co se odehrv
z meteorologickho hlediska jako nco nepravidelnho smrem ven do vesmru
pravidelnm, harmonickm. Tak si ponme i my, kdy sebe vyvjme, nezastavme se,
kdy ns pepadnou duevn bouky nbr krme neochvjn kupedu k uritmu
harmonickmu duevnmu ivotu. Zde dole vldnou blesk a hrom.
Michael:
vak Tvoji poslov,
Andl:
...Pane, uctvaj
jemn chod Tvho dne!
Zde se opt ve zapojuje do neho jemnho, harmonickho jak se toto pak jev
tmto andlskm bytostem, kter se na to dvaj zven.
Ti andl hovo najednou:
Zt Tebe andl je sla,
To znamen, e se tm zesiluje andlsk vle.
zde dn Tebe neme vybdat,
Nejde zde o to, aby vechno bylo vybdno, nbr jde o to, aby na druh stran prahu
byla zeno!
a vechna tvoje vrcholn dla
jsou ndhern, jak v prv den.
To znamen: jsou lucifersk, jsou pro andlsk bytosti nm krsnm, co vak nem
stejn psobit na lovka. Lucifer je v lidskm svt neoprvnn. Pokud Lucifer
pesunuje svoje psobit zvenku pro duchovn svt oprvnn stanovit do
lidskho svta a uplatuje-li zde tyt zkony, kter m pout jen venku v duchovnm
svt potom je to nco nepatinho.
A snad si jet vzpomnte, jak jsem vs kdysi v pednkch o Goethov Faustu
upozornil na to, e Goethe jet neml jasno v tom, jak by ml znzornit postavu
Mefista. ekl jsem vm, e Goethe tehdy jet sprvn nemohl rozeznat Lucifera
a Ahrimana od sebe. Mefistofeles je vlastn Ahriman, kter se ve svm vvoji opozdil
jinm zpsobem ne Lucifer. Ale k tomuto odlien mohlo dojt teprve pomoc novodob
duchovn vdy. Goethe tud neustle zamuje Lucifera a Ahrimana, prohazuje je
navzjem, take jeho Mefistofeles je skuten v tomto vztahu nco zmatenho, co
129

jednou m rysy lucifersk, po druh ahrimansk. Kdyby Goethe bval ji ml duchovn

vdu, pak by samozejm nedolo k takovmu nehorznmu zmatku, pokud jde
o charakteristiku Mefistofela. Ji tehdy jsem vs prosil, abyste mne neobviovali
z nedostaten cty vi Goethovi, kterho si vm, nebo snad z malichernho
pedantstv i osck kritiky, kdy nco takovho km. Ale tm, e zde vyslovujeme
uritou pravdu, nestojme tu v oprvnn ct vi njakmu gniu o nic mn, ne
kdybychom pli sam chvalozpvy. Domnvm se, e mne nikdo neme obviovat
z toho, e bych si snad Goetha dost nevil, a to ji s ohledem na to, co jsem
o Goethovi napsal, nebo ekl. Ale e tato postava Mefistofela je ponkud nejasn, toto
musm jako sprvnou charakteristiku vdy zdraznit, mluvm-li na zklad podnt
duchovn vdy. Kdyby Goethe vdl, co je zcela sprvn, tak by po veri:
A vechna Tv vsostn dla jsou ndhern, jak v prv den,
nechal vystoupit nejdve Lucifera; ten pece psob tm, e vzbuzuje toto krsn
zdn vych sfr; Lucifer psob pomoc krsna svtovch sfr. Prv proto by nyn
musel na jeviti vystoupit Lucifer. A ponvad Lucifer m za svho spolenka
Ahrimana, v tomto ppad tohoto Mefistofela (kter je vlastn Ahrimanem), tak by nyn
k Luciferovi musel jet pistoupit tento Mefistofeles a Lucifer by ml z jevit odejt. To
by Goethe udlal, kdyby ji tehdy byl ml duchovn vdu v dnen podob. V dnenm
eurytmicko-dramatickm pedstaven se nejprve na jeviti objevil tento erven Lucifer,
a pak teprve edoern Ahriman-Mefistofeles. Ale Goethe se za sv doby nemohl dostat
tak daleko. Proto nechv vystoupit na jeviti pouze toho svho Mefistofela, kter svm
zpsobem sjednocuje v sob oba tyto zaostvajc lucifersko-ahrimansk prvky
a vlastnosti, kter maj sv oprvnn psobit v duchovnm svt a nesmj lidskm
zpsobem zasahovat do lidskho ivota. Goethe pece jen sprvn ctil; my to poznme
na zklad toho, e u Mefistofela vecko tak pln nesouhlas a sten opt souhlas.
V Goethovi il pece jen urit pocit a psobil ji s daleko vt jistotou s ohledem na
takov vci, ne by se dalo veobecn oekvat. Mnoh z toho, co pistupuje k Faustu
jako pokuen, je skuten svm pvodem rzu mefistofelskho; ale ostatn
charakteristick jemnosti se dnm zpsobem nedaj pitat k vlastnostem ryze
ahrimansko-mefistofelskm. Takov pokuen, ktermi m Faust vyhledvat ukojen
uritch nzkch vn a pud, to neme vychzet od Ahrimana-Mefista, nbr toto
bv dlem Lucifera. A kdy m tento Ahriman-Mefistofeles hovoit, tu si Goethe jakoby
podvdom vzpomene, e to tak nen sprvn, e by nyn tento Mefistofeles ml mt po
svm boku Lucifera, kter by to ml ci. Proto nech Goethe svho
Mefistofela-Ahrimana pronet nsledujc slova:
Nech poze sam prach jak tato slavn zmije, s n jsme pokmoteni...
To znamen: A jen se naba marnn svho ivota v samch nzkch vnch
a pudech. Tak mluv Lucifer, a Mefisto si v ten okamik vzpomn na svoji dobrou
tetinku na Lucifera; Jak moje teta slavn had. Tu mte Goethovo rozpomenut se,
reminiscenci na Lucifera, kter ml nyn vlastn stt na jeviti po boku
Mefistofela-Ahrimana.
Tady vidte, jak nesmrn hlubok svtov tajemstv tkv v tomto Prologu v nebi. Tm
ale nem bt eeno, e Goethe to chtl znzornit tak, jak my to dnes meme provat
prostednictvm duchovn vdy. Ale instinktivn proit moudrost je asto mnohem
130

hlub, ne moudrost, kter se projevuje jen jako nco zevn pijatho. A ve starch
dobch pevldala pouze instinktivn provan moudrost, a tato moudrost dalece
pevyovala to, co se dnes produkuje na zklad omezen prodn vdy. Touto
prodovdeckou cestou vnikl tedy Mefisto-Ahriman do fyzickho svta, kam vlastn
nepat. Proto tak celkem vzato nect se tak docela ve sv ki, jak by si to vlastn
pl, kdy se m vyslovit o svch vlastnch zmrech, protoe se to neshoduje s tm, co
se skuten dje na fyzickm svt a s uritmi zmry, kter zde m vy bostvo.
Ahriman-Mefisto by se nejradji sm zmocnil celho fyzickho svta a proto tak on
neshledv zde vechno v takovm podku, jak on by si to pl; proto k: Ne, pane,
jako vdy tam dole se vm bled je. Ahriman se zde mus chovat zcela jinm
zpsobem, ne kterm se zde d tito prav synov bo; on toti m pebvat
v takovm svt zde, kde mus bt urit dla probdna. Tm ale, e Mefisto vbec
vkro do fyzickho svta, tu pak u pro nj neplat onen zkaz jako pro ty ostatn e
nem svt probdat; Ahriman-Mefisto toti mus tento svt probdat. Jenome tento
Ahriman je na Zemi jakousi poloviatou, rozdvojenou povahou; jako duchovn bytost
vlastn Ahriman vbec nepinle sem do tohoto svta. On jej m probdat a pitom
na druh stran zde neme nic vybdat. Odtud nachz ve od zkladu patnm.
Jestli zde Ahriman existuje, aby tvoil o tom si chceme promluvit a ztra v souvislosti
s jinmi naukami duchovn vdy. Dnes bych chtl jet ci nsledujc:
Tento Ahriman-Mefistofeles m vlastn zde v tomto fyzickm svt zcela jin kol ne
tito prav synov bo. Tento Ahriman-Mefisto mus zde skuten slouit zcela jinmu
elu. Tento Ahriman-Mefisto m svmi inky psobit na vechno to, co zde v tomto
fyzickm svt pedstavuje uritou skutenost. Ale zcela jinm zpsobem zde psob
tito prav synov bo. Ti nemaj zapoteb mt ve svch pedstavch tuto
fyzicky-pozemskou skutenost. Tito prav synov bo se mohou tit touto rozko
ivoucho krsna, tm, co do jejich pedstav vstupuje jako urit krsno. Tm ale prv
dochz k diskrepanci, nesouladu mezi tmito pravmi syny bomi (andlskmi
bytostmi) a tmito zstupy ahrimansko-mefistofelskmi. Pro tyto andlsk bytosti plat
pravidlo, aby se nedily podle toho, jak si zde pon Ahriman-Mefisto, nbr aby se
jenom tily touto rozko ivoucho krsna.
Vznikajc, je vn psob a ije,
obejmi vs lsky milostnmi hranicemi.
Zde mme asi nejhlub msto celho Prologu v nebi. Vzpomete si, co jsme ekli
o tomto kosmu moudrosti a kosmu lsky. A vzpomete si jet jednou na biblick
slova:Andl si zakrvaj svoji tv ped tajemstvm vznikn lovka. Pro ony prav
syny bo, kte jet pochzej z kosmu moudrosti, nen ivot lsky jet tm, co tento
bv pro lovka; synov bo jsou bytostmi, kter provaj moudrost; na Zemi jsou jim
postaveny hranice. A zatm se tito prav synov bo no svm ivotem do tto velk
iluze, do tto ndhery luciferskho svta, tkaj trval mylenky, kter pak nejsou
pouhmi abstraktnmi idejemi, nbr jsou bytostmi, jsou silami; pestvaj bt pouhmi
mylenkami.
Je vlastn nm nanejv pozoruhodnm, jak byl v roce 1797 tento Prolog v nebi
zbsnn lze ci, nikoli mluvou lidskou, nbr jazykem boskm, take lidstvo se bude
dlouhou dobu namhat, ne dovede zmit vechny hlubiny tohoto prologu. Domnvm
se, e se nm poda, abychom se trochu vili do cit, kter ily v Goethovi, kdy se
131

tento na pobdku Schillera rozhodl v roce 1797 opt pistoupit k pokraovn Fausta
tam, kde ho ji ped lty zanechal nedokonenho. Tento zanal: Studoval jsem nyn,
ach filosofii, prvo, atd., pak chybly ti sti: Vnovn, Pedehra na divadle, Prolog
v nebi; dle chybla jet cel Velikonon prochzka za branou; nkter scny byly
pak napsny bhem italsk cesty 1787. Na podnt Schillera se Goethe opt chpe
tohoto dla. Tu se mohl dobe rozpomenout na dobu, kdy Fausta tak zcela nechpal,
kdy jej bral, i kdy ji velmi hluboko, ale pece jen ne v t hloubce: jako lovka, kter se
sna pekroit prh do duchovnho svta, aby se celm svm silm vymanil ze svta
fyzick skutenosti, aby se tm dostal a k tomuto Duchu Zem atd. Tento, tehdy
dvacetilet mladk, nemohl jet Fausta chpat tak, jak ho chpe v roce 1797, kdy sm
zan ctit, e abstraktnm rozumem se mnoh z Prologu v nebi ned uchopit. Nebo
zde ji panuje andlsk mluva. Vichni, kte by chtli chpat to, co se z celho
faustovskho bohatstv v roce 1797 vynouje na povrch, kdy Goethe sm do sv
vlastn due pijal nco z toho bohatstv, kter ije ve Faustovi, ti, kte tehdy zaslechli
tyto jeho prvn zpvy Fausta, ti by se museli vyvjet a prodlat stejn vvoj, jako
Goethe sm. Nyn se stv nm jinm. To, co kdysi napsal jako mlad lovk to se
nyn Goethovi znovu objevilo na urit vy rovni. Goethe musel nyn sten sm ve
sv dui prot nco z toho, aby se mohl shora dol podvat z duchovnho svta, zven,
z druh strany prahu, tam, kde se ji pohybuje Faust, kdy s povzdechem k:
S filosofii, prvnictvm, atd... j pohchu se prokousal. Nyn si mohl Goethe ci, e tehdy
proil se svmi druhy nco jinho, ne co se nyn vyzved z jeho due. Ji pedem mohl
vytuit, jak mlo mu bude rozumno. Nebo Goethe ctil v pedtue ji od konce 90. let
18. stolet, e mus pijt nco jako duchovn vda, kter teprve umon, aby bylo mono
pln rozumt tomu, co on instinktivn pocioval, proval jako svtovou moudrost,
svtovou krsu a svtovou slu.
Vnovn:
Nesly nsledujc zpvy,
due, kterm jsem prve pl;
rozpren je ptelsk shluk,
doznl, ach! prvn ohlas.
Tento prvn ohlas, kter vychzel jako ozvna z du poslucha, jim pedtal prvn
scny Fausta, kter jako dvacetilet zbsnil ten ji doznl. Urit porozumn
samozejm zde jet bylo ale i tato doba narstajcm materialismem skonila. Ano,
existovalo zde urit porozumn pro takovou povahu jako byl Faust, kter chce
pekroit prh k duchovnm svtm, kter vyvolv Ducha Zem, ducha, kter tu tk
a ije v pvalech ivota a boui in. Samozejm, toto se jet chpe. Ale tady se to
zastavuje; nechpe se u to, kam Goethe mus proniknout. Goethe vdl, e si mus
vybojovat dal vzestup! Odtud, kde vldne andlsk e a cel je vidno z jinho
hlediska, nezn ji dn tento star dvn ohlas vce. Doznlo to vechno, el!
Rozpreno hemen to mil, tyto bratrsk due, kterm Goethe jet pl prvn zpvy
Fausta. Toto utrpen, kter prodlv kad, kdo chce skuten nahlet do
duchovnho svta, Goethe velmi dobe znal a proto tak vdl, e se s tmto utrpenm
ocitne ve sv dob naprosto osamocen.
132

M utrpen zaznv neznmmu davu.

A a do dnen doby nen tomu jet o mnoho jinak, ne:
e by jejich potlesk u mne rozesmutnl
Me jednoho roztesknit potlesk, kterho se Faustu od lid dostv. Nebo co
znamen takov potlesk? Nic jinho, ne zevn povrchnost emu dnes lid porozum
a emu naslouchaj z celho bohatstv a z hlubin moudrosti Faustova dramatu!
Goethe si ale mohl ci, kdy nyn pocioval, e mus pozvednout hlas svho zpvu,
tto sv psn o svm utrpen, e tento hlas mus pozvednout a do sfry duchovn e:
A kdo mou pse dve rdi mli, ti, jsou lpe ivi, v svt se postrceli daleko do
dlav. Co pro mne kdysi bylo skutenost, ztrc se mi v dlavch, avak to, co dve
zmizelo, to se mi stv skutenost ptomnosti: tato tie vn e duch, k n se
lovk bl s posvtnou bzn, kterou pociujeme, tume-li nco z tto zcela jin
pedstavy a podoby toho, kterou m svt na druh stran prahu. Proto vytrysklo toto
Vnovn na zklad Goethovy hlubok pedtuchy, pocitu, e nastane doba, kter
pinese v budoucnosti nov monosti. Dojde-li k takovm novm monostem, e
duchovn vda skuten zashne lidsk srdce, take lid pak mohou vzt vn v cel
sv hloubce to, co mus bt vzato vn, potom by duchovn vda splnila jeden ze svch
hlavnch kol. Nebo pravdivmi, hluboce pravdivmi jsou slova, kter jsem zde
nedvno vyslovil: Tento svt je hlubok, a hlub ne by si lovk myslel v jeden den,
to znamen, e tento svt je hlub ne jeden takov den, kter nm ukazuje jen
fyzicky-smyslov okoln svt. Tento svt se stv hlubok, jak je nm zjevovn onou
noc, kter vzhledem k fyzickmu dni je sice noc a temnotou, do n vak vrh sv
paprsky svtlo, je rozncujeme v na vlastn dui, a jm pak sami temnotu
prosvcujeme. Svt je hlubok, a mus bt probdn tmto svtlem, kter jsme si rozntili
teprve nam duchovn-vdeckm snaenm; aby nm mohlo zit do duchovnch svt.
Pak ale bude toto svtlo zit ve vnm vznikn. Potom bude onm svtlem, kter
vn psob a ije, a v nm se pak mohou pohybovat duchovn bytosti vych svt,
aby se jim zjevilo to, eho je jim zapoteb, aby upevovali trvalmi mylenkami to, co se
vzn v promnlivch jevech.
Milost lsky vymez bytost va,
d vaich mylenek a stlost d tomu,
co ve zjevech se chvjn vzn!
Z tohoto msta chceme vychzet, a budeme ztra v na vaze pokraovat.

133

XI.
HISTORICK VZNAM FAUSTA

Pednka se konala po eurytmicko-dramatickm zpracovn Vnovn, Pedehe na

divadle, Prologu v nebi
z Goethova Fausta.
Mluvil jsem vera a tak ji dve asto o tom, e Goethv Mefistofeles je v zklad
vzato postava pln protiklad. A my jsme se tak dozvdli, co je toho pravou pinou.
Dalo by se ci: V tomto Mefistu se toti pronikaj v pestr smsi navzjem splvajc
ahrimansk a lucifersk charakterov vlastnosti. Nejdve ale musme vzt v vahu to, e
Goethe ponvad se mu za jeho doby jet nedostvalo vhodn monosti, kter by
mu dovolila sprvn rozliovat tuto rozdvojenou povahu od sebe e Goethe tehdy ani
jinak nemohl. Stav-li se na jedn stran umleck dlo tak vysoko, jak j jsem to uinil
s Faustem, potom sm tak na druh stran upozornit na takov skutenosti. Je zde
vak podivuhodn okolnost, e tak mlo lid samozejm a na nepatrn vjimky ale
e tak mlo lid si povimlo tchto rozpor bsn. Je to tak znamen pro zpsob, jak
jsou dnes vci asto pojmny, e se toti nepistupuje k vcem s patin ivouc
pozornost a vnitn ast, aby mohl bt sledovn vnitn ivot a jeho psoben. Nebo
kdyby lid tyto vci brali vn, musely by bt brzy zpozorovny vnitn protiklady
v postav Mefistofela.
Vezmme kupkladu nejdve jeden takov rozpor, sice ne naprost, ale pece jen
velmi siln protiklad, kter lovka ihned napadne, kdy sly Mefistofela mluvit ve
scn, kter prv probhla ped naimi duemi.
Vidm jen, jak se lid sou.
Ten svta pmbek zstv stle stejnho rzu,
a je tak podivnsk, jako v prv den.
Trochu lpe il by (lovk),
kdybys mu nebyl dal zdn nebeskho svtla;
on nazv je rozumem a potebuje je jedin,
aby byl zvetjm ne kad zve.
(Prolog v nebi)
Jak pocity se mus pitom zmocnit lovka, kdy mu Mefistofeles vyt jeho
chovn? Nue, sotva by se nael nkdo, kdo by od Mefistofela oekval njak moc
hlubok, nesobeck zmry. Ty on samozejm tak vbec nem, ani co se tk tto
prvn scny Prologu v nebi. Nebo co chce vlastn tento Mefistofeles? Chce se
v prvn ad zmocnit Fausta, chce jej mt zcela pro sebe; proto e ano mus tento
Mefistofeles uznvat ve, co Faust podnikne, jako dobr a v podku, mus Faustovi pi
vzjemnm styku ve schvalovat, jen aby si ho zcela podmanil, polapil uchopil.
Uchopit (chpat) neznamen v tomto ppad pochopit (chpat), ale polapit. Neznamen
to chpat nkoho nebo nco pojmov, abstraktn nbr v tom smyslu, jak je zde
134

eeno: Me jej dostat me jej uchopit. Ano, s tmto clem chce Mefistofeles
vynaloit vechnu svou slu. Samozejm, Mefistofeles by uvtal, kdyby si Faust osvojil
vechny vlastnosti, kter by ho vehnaly pmo do jeho spr!
Vezmme si nyn jin ver nsledujc pozdji: Mefistofeles stoj ped Faustem ve
studovn; Faust s nm rozmlouv o jeho stanovisku vi rozumu a vd. Faust odchz
z jevit, Mefistofeles zstv na scn ve svm dlouhm hvu. Dalo by se
pedpokldat, e nyn bude pece sm k sob upmn. Tu k:
Opovrhuj jen vdou a rozumem,
lovka nejvy silou,
nech se jen v albch a kouzlech
posilovat duchem li,
pak lapm t ji bezpodmnen.
Mefistofelovi by se prv jen hodilo to, aby lovk nepouval ve sprvnm smyslu
rozum a vdeck bdn, nbr aby se prv s odvolnm na rozum stval zvetj
ne zve. Zde by prv chtl Mefistofeles namluvit Hospodinovi:
Kdybys mu nebyl dal nebeskho svtla zdn;
on nazv je rozumem co mu znamen,
e sm bt zvetj ne zve.
km tedy, e to sice nen pln rozpor, ale s ohledem na urit s tm spojen pocit
mono ci, e to je pece jen dosti siln rozpor.
Ve scn, kterou jsem prv uvedl, Mefistofeles stoj ve studovn ped Faustem v n
je ovem jasn, e ji mluv upmn jako prav Ahriman-Mefisto. Ale na mst, kter
jste dnes slyeli:
On nazv je rozumem a potebuje jedin,
aby byl zvetj ne zve.
Zde k tomu pistupuje luciferstv. Luciferovi se me hodit, d-li se Faustv rozum
vyut k podncovn zvecch vn. A Ahrimanovi by muselo bt ovem vhod, kdyby
se Faust choval tak, jak mu to zde Mefistofeles vytk. Kadopdn zde mme ne
polovin, nbr ji ttvrtinov rozpor! Ale co si mme teprve ponout s nsledujcm
mstem?
Hospodin:
Pokud iv je na Zemi,
potud dle tvho, nech se dje:
Tvor lidsk bloud, pokud za m spje.
Mefistofeles:
Tu dkuji; nebo mrtvmi jsem se nikdy
rd nezabval.
Nejradji mm pln sv tve.
135

Kdy v dom mrtvola, tu jsem v prachu ji;

j iv chytm, jak koka my.
Porovnme-li pak toto s onou scnou, kterou budeme moci snad tak jednou
pedvst, kde (ve druhm dlu) Mefisto usiluje dostat do svch spr dui, kter ji
opustila tlo, kter zde le jako mrtvola. Jak bychom se v tom mli vyznat? bel m
pece spadeno na dui, ale zde mluv prav opak!
Zkrtka takovch rozpor je tu mnoho. Chtl jsem uvst jen tyto dva pklady: prvn
ttvrtinov rozpor, druh pmo klackovit siln rozpor, nachzejc se v bsni
samotn. Takov rozpory se daj odvozovat z toho, e jsou zde promchny dv tsn
spojen charakterov vlastnosti: lucifersk a ahrimansko-mefistofelsk.
Nyn nm me vyvstat otzka: Od eho odvis to, e Goethe stav po bok Faustovi
prv Ahriman-Mefista a jemu tak vnuje daleko vt pozornost a Lucifera zcela
potlauje? Tato otzka vyvstv ped nmi. Nebo tm, e Goethe byl na zklad
impulsu sv doby veden k tomu, postavit Faustovi po bok prv Mefista, pijal Mefisto
tak urit lucifersk rysy a tm jaksi na Mefistofela-Ahrimana navsil ve, co mlo bt
rozdleno na dv postavy. Mus tedy pevldat urit piny podmnn dobou, e je
obrcena vce pozornost k Mefistofelovi ne k Luciferovi. Kdy Goethe zpracovv
povst o Faustovi, vrac se hluboko do minulosti, a tam, kde se stetl stedovk s novou
dobou. A v podstat vzato pijal Goethe vlastn jenom podnty, kter povstaly z tohoto
stetu stedovku a nov doby. Obracme-li vak svoji pozornost ke vzdlenj
minulosti, setkme se v bsnickm tvoen se zamenm v opanm smyslu. Meme
si nkdy o tom tak promluvit. Dnes vak chci upozornit jen na toto: V Miltonov
Ztracenm rji (John Milton, anglick bsnk 17. stol.) se setkme s tm jak se tato
chybn zmna dlala v opanm smyslu: Zde se ve, co nle Ahriman-Mefistu
pesune na Lucifera, i kdy ne tak hrubm zpsobem, jak se to dl ve Faustu. Jak
bylo eeno o tto vci si jet pohovome. Na jedn stran stedovk vnoval vt
pozornost Luciferovi to byla chyba, kterou dlal stedovk; chybou novj doby je, e
tato vnuje svj zjem vhradn Ahriman-Mefistu. Nyn ale ijeme v dob, v n musme
stle vce a vce pihlet k tomu, aby byl zachovn sprvn pomr mezi obma
svtovmi mocnostmi, Mefistofelem a Luciferem. V dsledku tohoto poadavku na
ptomn doby, jsme vybudovali tuto plastiku skupinu duchovnch bytost; souso,
kter je ureno pro zdej stavbu. M znzorovat tyto dva nerozlun protiklady
ahrimansk a lucifersk, Mefistofela a Lucifera obrazn ve sprvnm pomru k sob.
Chcete-li vak sprvn rozumov pochopit, o tu vlastn jde, pak muste uvaovat
nejprve o nem, co se dnes lidem zd jet zcela paradoxn tedy o nem, co
obecnmu mnn zatm odporuje emu ale jednou bude a lid pestanou skuten
s tmto odstraovnm duchovn vdy z pozemskho byt hluboce rozumno. V tto
nov dob ijeme pod zcela zvltnmi impulsy, kter n ivot prostupuj. Je sprvn,
e pod tmi impulsy ijeme. Musme jen tyto podntn impulsy rozpoznat. Nesmme je
v neuvdoml domlivosti pehlet. Ji jsem astji upozoroval na to, jak tu musel
na potku novj doby vystoupit kopernknsk svtov nzor, jak to bylo hluboce
oprvnn, nutn. Samozejm, stojme zde s ponkud odlinmi pocity ohledn tohoto
kopernknskho svtovho nzoru, ne tak in zevn svt. Nebo pohldneme-li na
pocity, s nimi se zevn svt stav vi kopernknskmu svtovmu nzoru, doli
bychom sotva k jinmu nzoru ne tomu, e lid eknou: Inu, lid ve stedovku
a starovku mli hloup nzory, jestlie si pedstavovali, jak se Slunce pohybuje,
136

a kdy konstruovali vemon cykly a epicykly podle tehdej Ptolemaiovy soustavy;

my jsme dnes chytej zatmco tehdej lid se oddvali slep ve, e tomu tak je,
kdy odvodili pohyby nebeskch tles od toho, jak se jevily oku. V uritm smyslu bylo
toto jet nco sprvnho pro stedovk, zejmna pro stedovk pozdj; tehdy se vak
ji zanaly objevovat zmatky, co se tk Ptolemaiova svtovho nzoru, dochzelo
k uritmu zmaten pojm. Ale pvodn tomu tak nebylo. Ptolemaiova soustava je
sten svm pvodem uritm prazjevovn toho, co vystupovalo ze starch mystri
a co se teprve touto cestou dostalo do lidskch du; co tud nebylo vsledkem
pouhho zevnho nazrn; bylo j dosaeno na zklad vnitnho zjeven. Novj doba
vak s takovm zjevenm skoncovala a poloila si otzku: Jakm zpsobem se tedy
musme dvat na nebe, chceme-li se s nm skuten seznmit a skuten ho poznat?
Kopernk zhotovil nejprve urit vpoty; pokouel se prostm vpotem zjistit pohyb
nebeskch tles na obloze, aby se pak dalo ukzat, e takto vypoten urit msta,
souhlas se skutenm postavenm nebeskch tles. Na zklad svch vpot
vybudoval Kopernk svoji svtovou soustavu; jako zklad tto soustavy byly poloeny ti
vty o pohybech nebeskch tles ve vztahu k na Zemi, kter lze nalzt
v Kopernkovch knihch.
Z tchto t vt byla ovem jedna vynechna a tak povstal dnen zmatek v nzorech
na kopernknskou svtovou soustavu, kter ale u neodpovd pvodnm nzorm
Kopernka. Tet vta se toti stala nepohodlnou! Proto byla vynechna! Proto dnes ten,
kdo se u o kopernknskm svtovm nzoru jen z dnes platnch a pouvanch knih,
nezn nic z nzor Kopernka samotnho. To se ale muselo stt. Nejprve musel
Kopernk zaloit sprvnou nauku s pvodnmi temi vtami; pot muselo pijt nae
uen, kter spov na dvou vtch Kopernkovch; a teprve, a cel vc bude
duchovn-vdecky prozkoumna, objev se to sprvn.
Pak pili lid, kte se pokoueli ne vpoty dozvdt se nco o pohybech
nebeskch tles a jejich zkonitostech. Objevil se dalekohled. Nebesk prostor byl
prozkoumvn takovm zpsobem, jakm se prozkoumvaj vci na Zemi. Takovm
zpsobem se zrodila modern astronomie, modern astrofyzika; vdeck metoda, kter
se chce oprat o uritou zkonitost zjitnou na zklad neho, co bylo pozorovno
zevnm zpsobem. To znamen: lid chtj nebe vysvtlovat tm, co bylo pozorovnm
na nebi zjitno. Mohlo by snad bt nco lepho pirozenjho ne toto? Modern
lovk se domnv, e pln potrhl je lovk, kter by chtl vlastn nco jinho, ne
poznvat nebe pozorovnm nebe. To je zcela samozejm, nen-li pravda? A pece
jen to nen sprvn, pesto prv v tomto spov jeden z tch nejvtch klam! Je to
nco, co se zcela zmn a jednou v budoucnosti. Lid se budou tak v budoucnu a to
jet vce ne dnes dotazovat nebes, aby jim odpovdala; budou chtt poznat to, co
v tchto pohybech nebeskch tles ije a tk; a budou na nebi st urit nebesk psmo
a budou studovat, co se dje na nebesk obloze. Ale lid budou vdt nco, co dnen
lid jet nevd, co se jet dnes zd lovku zcela paradoxn, kdy se mu ekne:
Nieho se vlastn o nebi nedozvte, pozorujete-li je. Je to pochybn metoda: poznvat
nebe a jeho pohyby, pozorovat je tak, jak to inme dnes.
Nen-li pravda, km tu nco pln obrcenho. Ale musme ji vi takovm
pevrcenostem zaujmat jin postoj, ne zaujal bodr pan Christian z Ehrenfelsu, na
kterho jsem vs upozornil ped osmi dny (pednka z 13. srpna 1916). Lid budou
nebe pozorovat stle dkladnji a dkladnji, aby jim nebe odhalilo sv tajemstv. Ale
co jim prozrad tato tajemstv pro pozdj budoucnost? Moji mil ptel, prozrad jim, co
137

se odehrv zde na Zemi. Lid sice budou dl nebe pozorovat, ale na zklad toho, co
na nebi uvid, budou erpat onu slu, kterou potebuj k tomu, aby si zde dovedli
vysvtlovat rzn tajemstv: jak na Zemi povstv rst rostlin, jak na Zemi vznikaj
zvata, jak se zde rod ve to, co se na Zemi vytv touto prodou, touto nejvt
umlkyn celho svta; jak se zde rod ve to, co tk a ije. O tom vem se dozvme na
zklad toho, co nm zjevuje nebe. Potom nikoho nenapadne mylenka, aby se
dotazoval nebe na to, co se dje v nebi, nbr lid se budou tzat nebe na to, aby nali
vysvtlen toho, co se dje na Zemi. A nejdleitj zkony, kter lid poznaj dky nebi,
ty budou pouity k tomu, aby s jejich pomoc lid odhalili tajemstv pozemskho byt.
Star astrologie, kter ve svm prapvodnm vznamu je dnes skoro neznm, klesla
zcela na rove istho diletantismu, ba nkdy i arlatnstv; ale i tato astrologie opt
oije ve zcela nov podob. Lid u nebudou jen hledat v nebesk zkonitosti pohybu
hvzd odpovdi na otzky pozemskch lidskch osud, nbr budou na nebi hledat
vysvtlen pro zkonitosti pozemskho ivota; a pro to, co zde ije na Zemi, budou
hledat vysvtlen zskan na zklad prozkouman zkonitosti nebeskch tles. Lid
nebudou dve vdt, pro sl krystalizuje v krychlch, pro diamant krystalizuje
v oktaedrech atd., atd., dokud se nebude hledat vysvtlen pro urit tvary zde na Zemi,
kter se zde utvej na zklad uritch hvzdnch konstelac, kter nm zjevuje nebe.
Lid neznaj tajemstv ivota zvat, rostlin, lovka, ani tajemstv ivota vbec, kter lze
vysvtlit ve skutenosti jenom inkem pohybu tchto nebeskch tles a jejich
zrcadlenm se na Zemi v tom, co zde ije, psob, tepe, pu a ra. Teprve na zklad
pochopen nebe, stane se nm vysvtliteln Zem. Oveme to, co se v budoucnu lid
dozv o nebi, bude mt ponkud jinou podobu ne to, co se dnes pokld za vdn.
Lid budou bdat o zkonitostech hvzdnch konstelac a pohyb na nebi. Potom se
tm ale lid povzbud k meditativn prci, aby na zklad toho, co zde bylo vybdno,
navazovali konkrtn styky s tmito bytostmi, kter ij ve hvzdch. Potom ale tak tyto
bytostn hvzdn sly sdluj lidem, co maj dlat, jestlie se nebe dotazuj na ivot na
Zemi.
To je jedin sprvn perspektiva, kter m konkrtnm zpsobem do budoucnosti.
Vdy vte, jak podobnm zpsobem Kopernk, Galilei a Kepler sice sten jet na
zklad starch nzor usilovali o to, aby poznali zkonitost nebeskch pohyb
pozorovnm nebe, a jak dle v tme smyslu pokraovali v nov dob Darwin, Lamarck
a Haeckel, jen aby nalezli uritou zkonitost pozemskho ivota. Vdy ano co je zde
pirozenj ne to, abychom poznvali Zemi skrze pozemsk! Nen-li pravda
lovk cestuje svtem, jak to dlal Darwin, nebo zkoum mikroskopem, jak to dlal
Haeckel, nebo ohledn pozemskch bytost vytv rozumov teorie, jak to dlal
Lamarck. Vichni se na zklad tchto monost sna poznvat zkony, kter ovldaj
ivot zde na Zemi. Opt by musel bt povaovn za hotovho blzna ten, kdo by toto
nepovaoval za samozejm. Budoucnost vak na to vbec nebude nahlet jako na
samozejmost! Pokud obracme pohled na pm, krsn postup, kterm krel vvoj
novj biologie od Darwina a k Haeckelovi a k jeho km, tu shledme, e tento vvoj
vedl k tomu, aby tm byly vybudovny urit zkonitosti zejmna s ohledem na
embryonln ivot. Tento tak zvan zkladn biogenetick zkon hraje toti velkou roli:
lovk svm vlastnm embryonlnm vvojem opakuje jednotliv vvojov stupn
zvecch druh. Vte, e jsem na tento zkladn biogenetick zkon ji astji upozornil.
Za tm elem se provdla pozorovn, na jejich zklad jak se doufalo se zsk
vdn o vvoji lidskho zrodku. Lze ci: Dnen doba opt rozvj tyto nzory; jene se
138

tomu nevnuje dosti pozornosti zejmna v laickch kruzch. Kopernknsk astronomie

se ji stala pedmtem silnch pochybnost ze strany nkterch rozvnjch
pozorovatel, kterm neuly rzn vci. Tak kupkladu Oskar Hertwig, bval
Haeckelv k, vyslovil ve svch poslednch spisech vci, kter znan zpochybuj ve
to, co Darwin-Haeckelova teorie vynesla na povrch. Pokud se lovk seznm s tm, co
se dje uvnit vdecky-odbornch kruh, potom dochz ke znan odlinm nzorm,
ne pouze k tomu, co je podvno v populrnch pednkch. (Nesmm ci: po
zpsobu pana Mauthnera; tedy jak bych to ekl? Nue tedy tak, jak se to obvykle
veejn pedn.) Dnes se vak ve skuten vdecky-odbornch kruzch dje ji
velicos, a pipravuje se kadopdn nco, co se podv jako urit perspektiva do
budoucnosti. Jenome lid budou muset dojt k duchovn vd, aby v tom, co se
odehrv ve vd, nenastal zmatek, nbr aby se s vdeckmi vynlezy skuten
i pimen vdecky zachzelo.
Nyn opt musm vyslovit urit paradox: Vnujeme-li pozornost jedin tomu, co se
odehrv zde na Zemi, nic se o tto Zemi nedozvme; to se dozvme tehdy, a se
sprvnm tenm hvzdnho psma naume skuten poznvat to, co se odehrv zde
na Zemi. A co se dje vlastn tam venku v nebeskm prostoru, to se naume poznvat
tehdy, kdy vnujeme dostatenou pozornost kup. takov embryologii, atd., atd.
U tohoto pozorovn meme postupovat tak, jak jsem to naznail pi pozorovn tchto
pohyb nebeskch tles: U tohoto pozorovn meme navzat styk s elementrnmi
bytostmi, kter zase zpsobuj urit pohyby uvnit tohoto pozemskho dn. Jak se
budeme dotazovat nebe, abychom vysvtlili Zemi, tak se budeme dotazovat pozemsk
oblasti, aby nm vypovdala o oblasti nebesk. Jak jsem ji ekl dnes je to jet
paradoxn, ale dojde k tomu, e se zde na Zemi tento sprvn nzor bude rozmhat.
Astronomov budou prostednictvm sv vdy pstovat nov zklady biologie
a biologov prostednictvm sv vdy zalo astronomii. A takov v pravm smyslu
astrologicky podloen biologie se potom stane produchovnlou naukou; a takov
pomoc embryologie podepen astrologie se potom stane pravou produchovnlou
naukou o nebi. Kdy toto uvte, tak si muste ci: Lidstvo neprodlv pouze
pmoar vvoj, nbr vvoj jde jaksi ve vlnch, vln se kupedu, jednou nahoru, po
druh zase dol. Aby vak lidstvo dosplo pravm zpsobem ke sprvnmu
spiritulnmu nzoru, kter se mus dostavit za tm elem muselo dochzet
k takovmu omylu, e lid v novj dob chtj vysvtlit nebeskou oblast nebem
a pozemskou oblast Zem. V tomto domnn lid ili.
Ale pod tmto dojmem ne tak pln il Goethe. Byl to toti prv on, kdo uritm
zpsobem pedeel darwinismus jakmsi jinm darwinismem, mnohem spiritulnjm.
Goethe se nezabval jen tm, co mu ukazovaly pouze zevnmi smysly zachycen jevy ve
sv posloupnosti, nbr vnoval svoji pozornost onm prapvodnm jevm a nazval je
pra-rostlinou a pra-zvetem. Ji astji jsem poukzal na znmou rozmluvu mezi
Goethem a Schillerem u botanika Batscheho v Jen. Oba s velkm zjmem pozorovali
rostliny seazen jednu vedle druh. Schillera to vak neuspokojovalo. Nakreslil pi tom
nkolika tahy tuto pra-rostlinu. Tento Goethv nrtek neexistuje; pokusil jsem se ve
svm vodu kter jsem napsal ji v osmdestch letech 19. stolet k vydn
Goethovch prodovdeckch spis v edici Krschnerova nrodn literatura, tuto
Goethovu pra-rostlinu nakreslit; mete ji tam vidt, jak jsem ji nakreslil. Co tedy ekl
Schiller Goethovi? Pravil: To nen dn reln skutenost, to je idea! Nae mu Goethe
odvtil:Potom vidm svoji ideu oima! Goethovi bylo zcela jasn, e to, emu kal
139

zrn, nen nco vyspekulovanho, nco iracionlnho. A poznvme-li tak Goetha,

poznvme-li jej vpravd intimn, a u v jeho bsnickm snaen s ohledem na jeho
vdeck sil, nebo opan e spojuje svoje vdeck usilovn s bsnictvm pak ale
skuten poznme, e Goethe celm svm ctnm naprosto nesouhlasil s tm, aby se
nebe vysvtlovalo nebem a Zem aby se vysvtlovala oblast pozemskou. Tmito
mylenkami Goethe uinil skuten trval prlom do navyklho dobovho mylen.
Tento princip uritho dnes jet pevldajcho, veobecn navyklho mylen je prv
tm, co nm zpsobuje neustl pote, mme-li skuten chpat Goethovu nauku
o barvch; nebo Goethe chtl, zamlel, aby se tajemstv barev vysvtlovalo
astronomickm zpsobem. A jestlie pozornji tete Goethovu Morfologii, tak shledte,
jak do toho zasahuj urit vci, kter svj potek odvozuj z astronomie. Zejmna to
pociujeme, vnujeme-li svoji pozornost Goethovu pojednn O tendenci rostlin tvoit
zvity, spirly. Nue, to by ns zavedlo do podrobnost, kterm se dnes nemohu
vnovat, ale na kter jsem vs chtl upozornit.
Dejme si nyn, moji mil ptel, nsledujc otzku: Jak dojde k tomu e novj
doba, kterou potme od stetu tto nov doby s pozdnm stedovkem, kter dal vzejt
kopernkanismu, galileismu, keplerismu, a kterou dle sledujeme a k darwinismu,
haeckelismu, lamarckismu e tato doba vysvtluje nebe skrze nebe, Zemi skrze Zemi,
aby msto toho Zemi objasovala nebem a nebe Zem? Jak k tomu dojde? Ponvad to
pochz z uritho dvojnsobnho svodu: e Ahriman jako i Lucifer svdj lovka!
Kdy se tyto vci ve stedovku pipravovaly, kdy se ve smovalo ke
kopernkanismu, darwinismu atd., potom zde existovalo vt psoben lucifersk; byly
to lucifersk impulsy, ktermi se toto pipravovalo; jakmile dozrla doba kopernkanismu,
tm vce se stle stupoval ahrimansk svod. Ahriman je onou duchovn bytost, kter
svm ivotem v lidskch duch psob tak, e dokon tento obrat lidstva, o nm jsem
prv hovoil. Konen samotn prodn vda se dostala do naprostho podru tto
ahrimansk mocnosti. A Goethe to zcela sprvn vystihl svm ctnm, kdy jako svho
Mefistofela uvdl Ahrimana do blzkosti lovka novj doby. Vztah lovka
k Luciferovi se zdl Goethovi mn dleitm, zato vak vnoval celou svoji pozornost
vztahu Ahrimana k lovku. Na tento ryze ahrimansk vztah k lovku v nynj dob
Goethe musel oste zamit celou svoji pozornost. Mn v vahu mu pichzel vliv
lucifersk. Nebo, pohlete, postava Fausta je od zatku postavena do djinnho
proudu takovm zpsobem, e pedstavuje celou svoj osobnost pravho lovka
novj doby. Rzn omyly theologie, kacstv vyskytujc se na sklonku stedovku
pochzej od Lucifera. Faust ale vystupuje hned od samho zatku tak, e pokld
Bibli stranou pod lavici a chce bt jen svtkem a lkaem: tzn. tedy takovm lovkem,
kter chce Zemi vysvtlit Zem, a nebe prostednictvm nebe! Tedy nikoli tak, jak to
jet bylo zvykem u starch theolog na sklonku stedovku, kte se pokoueli jet
zbvajcm starm atavismem vysvtlit pozemsk zhady na zklad theologickho
zjeven, kte si jet pokoueli vysvtlit Zemi prostednictvm nebe. V novj dob
zaujal Ahriman sv msto po boku lovka. Lid, kte nco o pravm stavu tchto vc
tuili, avak nectili jet potebu se tm zabvat, oerovali Fausta ze strachu ped
blem a pranovali ho za to, ponvad nsledoval nutn impulsy novj doby. A tak
povstala bse O Faustu v 16.stolet, podle n musel Faust jet odpykvat sv
provinn v pekelnm ohni, ponvad upadl do osidel Ahrimana. Ti, kte jet stli pod
vlivem stedovkho atavismu, dali v uritm ohledu tto bsni podobu, kde Faust kon
v pekle. Goethe se nedal stedovkem ovlivovat. Proto tak nemohl nechat Fausta
140

uplit v pekelnm ohni. Ale Goethovi tanula nyn na mysli otzka: Co mm nyn vlastn
z tohoto Fausta udlat?
Uchopme nyn tuto vc zcela konkrtn. Co vlastn dlme, vysvtlujeme-li Zemi opt
jen pozemskmi pomry? Nech nm to objasn urit pklad, kter nm snad stoj ble
proto, ponvad se trochu vzdaluje bn vd. Vezmme njak mtus nebo bsnick
dlo, a vzpomeme si na njakho komenttora nebo vykladae toho druhu, vi kterm
jsem ml vhrady; vzpomete si! Dejme tomu, e takov komenttor, takov vyklada
njakho mtu, njak povsti nebo bsn, pedstoup ped ns a vysvtluje nm jak
se tomu k bse na zklad bsnickho tvoen; tento komenttor hled v bsnick
tvorb jakousi zkonitost bsnickho tvoen nebo mtu. Takov lovk me bt i velmi
duchapln. Vykladai mt a bsn jsou vesms velmi duchapln lid. Ale vichni he;
takovm rozumskm zpsobem nikdy nelze vysvtlit njak mtus nebo bse! Ach,
co vechno u vykladai Hamleta napsali, aby Shakespearova Hamleta interpretovali!
Co vechno si vykladai navymleli, aby interpretovali Goethova Fausta! Co vechno
si netroufli nkte theosofov, aby interpretovali rzn mty! Ke skutenmu jdru
mt a bsn se dopracujeme jenom tehdy, dovedeme-li pohlet tam, odkud mty
a bsn vychzej k nebi. Tm se nm uke ona perspektiva, kter skuten m do
budoucnosti. To m k nm ble a stoj nm ble oproti vem tm vzdlenm vdeckm
vkladm. Mty nm uvd, ilustruj nco, co bychom mohli v uritm ohledu znzornit
obrazn, jakmile jsme jednou poznali tyto velk souvislosti v nebeskm vesmru; tyto
souvislosti nechme pak skrze mty odret se jako v zrcadlu. A pi skutenm nhledu
na urit kosmick zkonitosti potom ji nememe postupovat rozumskm umnm
po zpsobu komenttor bsn; nebo vyjmeme-li z mtu i z bsn to, k emu se tmto
rozumovnm dospje co se v takovm ppad objev? Ano jestlie takov
komenttor mt a bsn postupuje tak, jako obyejn, me lovkovi vyvstat zcela
urit obraz: objev se tu nkdo, kdo tu vystoup ve sv netop podob jako pi
dramaticko-eurytmickm pedstaven se na jeviti vynouje z propasti tento
Ahriman-Mefisto. (Prolog v nebi.) Objev se tu nco edoernho jako netopr, co
odpuzuje a zar vechen proud ivota, kter jinak panuje v bsnick nebo mtick
tvorb. V takovm ppad jako nyn mme nejlep pleitost seznmit se
s Ahrimanem-Mefistofelem.
To, co jsem nyn uvedl na jednom takovm ppad, to me bt rozeno na cel
vdeck dn, piem bych ani v nejmenm nechtl vd nco vytkat; chtl bych jen
poukzat na nutnost, na potebu, kter zde v dsledku toho vyvstv. Ahriman mus po
uritou dobu do svta lid zasahovat, ponvad by se jinak cel psoben lid ve
stedovku oslabilo, upadlo by do ochablosti ducha:
lovk zpohodln je-li sm.
A proto mu ducha pidvm,
jen drdn k innosti, jako ert, mus tvoit!
Tento ahrimansk zsah se stal nutnost a bylo by naprostm nesmyslem kdy
nkdo zaslechne jmno Ahriman a Lucifer tzat se: Je to snad ahrimansk vliv? Je to
lucifersk vliv? Ha ped tmito si musm dt pozor! Goethe rozuml tomu, jakou roli
Ahriman hraje. Pro ale mus Ahriman hrt takovou roli v novj dob? Pro musel
vbec vstoupit Ahriman-Mefistofeles do sfry lovka? Nen-li pravda, vme, e evoluce
probh tak, e mme tzv. dobu lemurskou, atlantskou a nai poatlantskou. Vme, e
141

v lemursk dob, bylo lidsk j, tzn. vdom, jet mlo inn, mlo psobiv;
psoben zan teprve zde v dob poatlantsk.
lemursk
atlantsk
poatlantsk
|||
----------||------Vme, e v dob lemursk se lidsk j uplatuje teprve pozvolna, to znamen, e
vdom innost lidskho jstv byla jet mal; vdom innost jstv lovka zan
psobit teprve v poatlantsk dob, jak ukazuje nartnut schma. Teprve pozvolna si
lid vyjasuj svj vlastn vztah k Luciferovi a k Ahrimanovi tm, e do jejich du
vstupuje toto jasn vdom vlastnho jstv! Pohldneme-li na to, co mus bt principem
budouc doby, tak se nm pedstavuje schma, jak je zde naznaeno: odkazem k Zemi
si objasnme nebesk tajemstv, odkazem k nebi si objasnme pozemsk tajemstv.
Jestli se vc dl opan, jak to in ptomn doba, pak nm nebude odhaleno
tajemstv Zem, nbr ze Zem se nm msto nebesk zkonitosti vyno ahrimanstv,
kter se pak pokou o to, aby se zmocnilo lovka, jakmile se k nmu pibl. Toto
ahrimanstv ale mus bt odmtnuto, ponvad my zde na Zemi nesmme rozumov
vyhledvat jen to, co nm podv Zem, nbr i to, co nm zjevuj nebesa. Ze
svtovho prostoru pichz do blzkosti Zem Lucifer; mus ustoupit. Kdyby se toti
zmocnil lovka, pak by lid v tomto svtovm prostoru hledali to, co tam nen, co tam
nikdy nemohou nalzt: tajemstv samotnho nebe. Tento sprvn vztah lovka k tmto
dvma svtovm mocnostem budou muset lid v budoucnosti chpat.
Jednou budou muset lid nahldnout, jak blzko lovku stoj Lucifer. Zde maj lid
monost hloubji chpat urit symbol, kter je mnohem vce ne pouhm symbolem;
symbol, kter ns hluboce uvd do skrytch tajemstv duchovnho svta. Chceme-li
charakterizovat, m je Lucifer pro celho lovka, nememe to uinit lpe a intimnji,
ne kdy si pedstavme vc tak, e Lucifer se zmocuje enskch sil a s pomoc tchto
specificky enskch sil psob do pozemsk oblasti a svd mue. Tento symbol
luciferskho svodu mue skrze enu musel bt postaven ped lidstvo a musel tu stt,
jet ne zde nadelo tvrt poatlantsk obdob ecko-msk kultura, aby se
probouzelo lidsk bdl vdom, kdy lidstvo mlo pochopit svj vztah k Luciferovi: lid
mli citov provat, pociovat pomr Lucifera k lovku. Tento pomr Lucifera k lovku
ml vstoupit do jasnho vdom.
Nim lpe nemohl vstoupit do vdom lidstva tento vztah Lucifera k lovku ne pi
studiu zatku Bible, jak had pistupuje k en; jak ji uchopuje prv tam, kde vz jej
sla a touto silou pak prv zan psobit had svod, pokuen svta. Tento symbol
prvnho svodu je proto tak vznamn, ponvad svmi inky pesto, e tyto
zasahovaly i dve ml nejsilnj psoben v tto tvrt poatlantsk dob ecko-msk
kultury. V tomto symbolu je ukryto tajemstv Lucifera.
Pt poatlantsk kulturn obdob stedoevropsk, mus lidem pinst vdom
vyjasnn ahrimansko-mefistofelskho tajemstv. Zde musel pistoupit jin symbol. Tak
jako v nboensk knize, kter navazuje vztahy k duchovnm svtm, se na eln msto
postavil symbol luciferskho svodu mue skrze enu, kde je mu umnm, mmenm
a klamy, kter provd Lucifer pomoc eny, spolusveden tak mus vzniknout v ptm
poatlantskm kulturnm obdob urit protjek: Ahriman-Mefisto pistupuje nyn k mui,
aby prostednictvm mue svdl enu. I kdy se toto snad nepodailo vylit tak
142

grandizn v potku Fausta, tak pesto v dalm prbhu jednn spov tato
hluboce otesn tragdie Marktky v tom, e podobn jako Adam byl oklikou
prostednictvm Evy sveden Luciferem, tak byla Marktka oklikou pes Fausta svedena
Ahrimanem-Mefistofelem. Urit vn vnitn nutnost ene vc k tomu, aby se nyn
postavil naproti theologick knize, Bibli, urit protjek kniha svtskho obsahu. Aby
se knize o svedenm a svdkyni postavila kniha o sveden a svdnkovi; vztah
Lucifera a Ahrimana; pomr Lucifera k en na jedn stran, Ahrimana k mui na
druh stran. To je hluboce vznamn duchovn souvislost.
Na zklad uritho, hluboce do lidskho nitra zasahujcho impulsu duchovnch svt
povstala tato kniha se svtskm obsahem, tento Faust v pravm protikladu
k theologick knize. A prv novj doba je povolna k tomu, aby si vemi silami nala
cestu, kter ji povede stedem mezi Ahrimanem a Luciferem. Nebo vechny sly, jimi
Lucifer psob do svta, nejsou sice stejn, ale pece jen jsou podobn silm, skrze
kter se Luciferovi podailo svst enu. Vechny sly, ktermi Ahriman psob do svta,
jsou podobn tm, ktermi Ahriman svd mue. A jak sprvn klademe lucifersk svod,
kter nm znzoruje Bible, do lemursk doby, tak musme Ahrimana hledat na jednom
mst Bible, kter je ponkud mn jasn, ponvad tajemstv Ahrimana nen jet
v Bibli odhaleno tak, jako tajemstv lucifersk. Tedy, zatm co jsme lucifersk tajemstv
umstili do doby lemursk, musme ahrimansk tajemstv umstit, jak jsem ji astji
uvedl, do atlantsk doby. Tohoto se Bible jen lehce dotk a nepodv o tom takov
jasn a mocn zc obraz, jak to inila s luciferskm rajskm svodem. Bible jen zcela
jemn naznauje, e v dsledku impuls, kter pichzely do pozemskho byt, bylo
zpsobeno, e synov boh nali zalben v dcerch lidskch. Tm se Bible jen velice
lehce dotk neho, co vstoupilo do naeho byt jako ahrimansk impuls.
Goethv Faust m ji urit historick vznam. A tento historick vznam tkv v tom,
co jsem se vm dnes pokusil nartnout. lovk toti mus, chce-li upozornit na to, m
duchovn vda lidstvu je a m chce a m bt, vyslovit dnes nco paradoxnho, vyslovit
vci, kter se mnohm lidem budou zdt ponkud podivn. Ale pesto vechno jsou tyto
vci pravdiv. A jednou lid dospj tak daleko, e jejich vda jim opt pipomene to, co
bylo od pradvna zjevovno jako urit poadavek vysvtlit na zklad nebeskch
tajemstv pozemsk ivot, a a tato pozemsk vda samotn nap. dovede poznvat
nejhlub tajemstv nebes na zklad utven embryonlnho vvoje, pak tak najde
lidstvo sprvn vztah k Ahrimanovi a k Luciferovi, a pak lidstvo proije to, co m
znzornit v na budov hlavn souso, ve kterm se tento Reprezentant lidstva stav
svm sprvnm gestem mezi Ahrimana a Lucifera.
Stle hloubji budou lid chpat to, co spov utajeno v Goethov Faustu. Toto
chpn se ji neme oprat o njakou autoritu. Jsou lid, kte chtj dospt k poznn
jedin tm zpsobem jak to jednou ekla jist dma v na spolenosti e dlaj
dlouhou tv, e sah a po bicho; lid, kte chtj dodat vnost svmu vnitnmu
duevnmu naladn jedin tmto dlouhm obliejem, ti svho cle nedoshnou. Tato
dma, kter se takto vyjdila, byla Polka a nebyla zvykl mluvit nmecky; proto uinila
tuto jazykovou chybu. Ale na tom nezle. Sprvn tm bylo poukzno na to, e
existuj lid, kte postrdaj onu patinou dvku humoru, aby dovedli sprvn chpat
svt. Nedovede-li lovk vyvjet humor, pak to s nm me za uritch okolnost
dopadnout velmi patn. Mus k tomu dojt, m-li se lovk vyznat ve svt zpsobem,
jak jsem prv charakterizoval. Lid, kte se pouze v sentimentln nlad chtj blit
svtovm zleitostem, tm by se samozejm vce zamlouvalo, takov umleck dlo
143

jako je Goethv Faust pijmat tak, e by pi kad vt prothli obliej a na bicho.

Avak lid, kte chtj Faustu skuten rozumt, ti jej budou muset pojmat bez
autority. Pak se ale tito lid budou muset svou prac dkladn propracovat skrze
vemon protiklady; ale jakmile si jednou dkladn proklest svoji cestiku, kter je
povede stedem skrz tyto odporujc si pojmy, rozpory, pak se jim nabdne tak urit
monost tyto vci sprvn chpat. Samozejm tento Prolog v nebi skuten nen
dnou dtskou hrakou!
Kdy se lovk ostch ped uritou ironi a uritm humorem ve svt, pak snadno
propad nejvtmu humoristovi, kter je kolegou Goethova Mefistofela. Ten je pro
Hospodina vtm bemenem ne njak ibal, ten je nejnebezpenjm duchem ze
skupiny duch, kte vechno neguj.
Chtl jsem vs jen povzbudit k tomu, aby takov vci, kter zaujmaj vjimen
postaven v duchovnm vvoji lidstva, byly opt hloubji a vnji chpny ne jak to
bv zvykem. Nebo tyto skutenosti nm ukazuj uritou cestu, kterou si musme
proklestit a k uritm tajemstvm na druh stran prahu, za onu oponu, kde je ve
docela jin oproti zdej stran; a musme se ji seznmit a smit s tm, e mnoh nm
zn nkdy ponkud paradoxn, protoe to vychz z vdom skutenost, lecch na
druh stran prahu duchovnho svta. Vtina duch dnen doby se stle jet ct
prodchnut klamnm pesvdenm jak jsme to ndhern daleko pivedli. Nue, j
nevm, jak dlouho si jet lid toto pesvden pro dnen dobu a pro nejbli
budoucnost zachovaj, e to nae doba tak ndhern daleko pivedla v dsledku toho,
emu se po stalet vilo a podle toho ilo. I kdyby dnes mnohm jet paradoxn znlo
to, co je nm odhalovno z on skryt druh strany prahu, lid si mus stle vce
a vce zskvat porozumn pro tato tajemstv byt. Pro zdrn vvoj lidstva bude
mnoh vzhledem na nejbli budoucnost zviset na tom, zda-li najdou i nenajdou
lid porozumn pro to, co dnes zn tak paradoxn.
Mon, e se to dnes jet bude mnohmu zdt poetil, km-li, e Zem mus bt
vysvtlovna nebem, a e nebe musme vysvtlovat Zem; kdo vak nahl do veho,
co dnes do lidskho osudu zasahuje a co se zjevuje na druh stran prahu ten, moji
mil ptel, tak v, e to, co lid pokldaj za blznovstv a paradox, pece je ped
duchovnem a ped celm svtem moudrost. A dnes ji smm vyslovit nco, ani bych se
tm zdl bt neskromn; ponvad ten, kdo mluv na zklad vdom zskanho
v duchovnm svt, ten si tak pi tom zskal onu patinou dvku pokory, kter mu
dovoluje nco takovho vyslovit; i kdy v srdci vldne takov pokora, pesto mus lovk
vynaloit slu, aby vyslovil nco, co by nejradji uinil v nejvt pokoe aby to vyslovil
s patinm gestem mohutnho zdraznn, kter by snad mohlo vzbudit zdn
povenosti. Ale k takovmu nhledum mohlo by vs pivst zase jenom ahrimansky
zabarven smlen, kter by zamovalo pokoru s domlivost. O tom si vak
promluvme pi jin pleitosti.

144

XII.
KLADEN DO HROBU
BYTOSTN PODSTATA LEMUR,
TLUSTCH ERT A VYZBLCH BL

Nejdve bychom si objasnili uritou scnu druhho dlu Goethova Fausta, kter
vak, jak vte, ji zde byla jednou pedvedena. Je to scna, kter zan svatmi
poustevnky, jakmsi sborem samch mnich a jakousi ozvnou:
Stromov chv se bl,
skly lp t a t...
Goethe nazval pvodn tuto zvrenou scnu Faustovo nanebevstoupen;
a scna, kter tomu pedchz, je obyejn zvna Kladen do hrobu. V tto vaze vak
zanme tam, kde je znzornno toto uloen do hrobu v irm smyslu. Kdy lovk
prochz rzn partie Goethova Fausta, tu mus stle znovu asnout nad nesmrnou
hloubkou, kter tkv zejmna v tomto druhm dlu Goethova Fausta. Hloubkou, kter
spov hlavn v tom, e zde mme po strnce vcn co init s odbornou znalost
duchovnho svta na zklad duchovn vdy. A pozoruhodn pitom prv je to, s jakou
odbornou znalost Goethe znzornil duchovn svt v dob, v n jet duchovn vda
jako takov neexistovala. Nen nm zapoteb, abychom se pli dlouze zabvali
otzkou kter mi byla poloena, kdy jsem kdysi ped mnoha lety konal pednku
o Goethov Pohdce o zelenm hadu a krsn lilii. (Viz: Goethv duchovn zpsob
v jeho projevech skrze Pohdku o zelenm hadu a krsn lilii.) Urit autorita
pochzejc jet ze star koly se mne otzala, zda-li se domnvm, e by tedy Goethe
vdl toto ve co zde bylo eeno o oprvnnosti tohoto hlubokho tajemstv, kter se
skrv za Pohdkou o zelenm hadu a krsn lilii, jak hovo duchovn vda? Mohl
jsem jen odvtit zda-li se dotyn osobnost domnv, e by si tak rostlina byla
vdoma veho toho, co nkter botanik o n vypovd aby mohla rst sprvnm
zpsobem dle botanickch pravidel? Kdy lovk sly takovou otzku, tak si obyejn
uvdomuje: jak chytrm se asi ct bt ten, kdo se takto te. Ale kdy lovk o tto
otzce dsledn peml a pojm ji v uritch souvislostech, pak pijde na to, jak
nesmrn blhov, poetil mnohdy bvaj tac lid, kte se domnvaj, jak jsou chyt.
Nemusme se tud dle obrat otzkou, zda-li Goethe tak snad nkde studoval
duchovn vdu tak, jak my ji dnes meme studovat; nebudeme se tmto dle zabvat
pesto, e by se mohly vyskytnout dal nmitky. Radji tedy pistoupme hned k vci
sam.
Nejprve se nm pedstavuje urit trojice postav mimo ty, kter znme u
z dvjho obsahu bsn. Pedvd se nm troj druh postav, kter maj nco
spolenho s dobou mezi mrtm Fausta a vzestupem jeho due do duchovnch oblast.
Prvn druh postav, kter se nm pedvdj, jsou lemurov; druhou skupinou postav
jsou tlust erti s krtkm tupm rohem a tet skupinou jsou vyzbl blov
145

s dlouhm kivm rohem; oba druhy erti i blov pedstavuj onu starou gardu
prav pekelnick rasy.
Nyn bychom se mohli otzat: Co pivedlo Goetha k tomu byl to spirituln instinkt,
nebo, eknme, byla to njak hlubok moudrost e nm Goethe pedvd tuto trojici
pekelnch postav pi Kladen do hrobu a ped Nanebevstoupenm Fausta? Toto
Kladen do hrobu zan tm, e Faust dovril svj vvoj, a sice jak Goethe sm
uvd dovril sto let svho ivota. Ihned od samho zatku tto scny mme ped
sebou starho, stoletho Fausta, kter stle je jet upoutn k Mefistofelovi, ale
takovm zpsobem, e Faust me myln vit, e Mefistofeles se stal jeho
sluebnkem. Faust se rozhodl k inu, chce vyrvat moi kus zem, aby ji obdlval, kde
by zaloil jakousi pro lidstvo poehnanou oblast, na n by se alespo st toho lidstva
mohla vyvjet v mru a svobod. Tato zem se tedy stv, protoe byla prac Fausta
vyrvna moi, jakmsi Faustovm vtvorem. Prce nen jet dokonna, ponvad
baina, kter se tam nachz, mus bt teprve odvodnna pkopem, aby byl vzduch
zbaven od nkazu cch vpar molu, kter by mohly ohroovat zdrav tchto zde
usdlench lid; lid, kte se zde maj vnovat v mru a svobod svmu vvoji. Faust se
domnv, e Mefistofeles se ujm sv prce jako njak dozorce v jeho slubch, kter
bd nad tm, aby tato blahodrn prce byla dn provdna, a kter rozdv rozkazy
nyn svm zstupm, aby nyn tyto dokonaly Faustovo posledn dlo. Faust je toti ji
slep, jak je znzornno v pedchzejc scn. Nevnm tud, nevid, co na zevn
fyzick plni Mefistofeles pipravuje a tm se stv pochopiteln, e jsou zamnna
slova pkop (Graben) a hrob (Grab). Zatmco Faust se domnv, e se kope pkop,
kter m vodu molu odvst do moe, aby byl oitn vzduch, zatmco Faust v, e
se buduje pkop, nechv Mefistofeles svmi lemury kopat Faustv hrob. Jako stolet
doije se Faust jet tohoto podvodu, je zapleten do livch pletich Mefistofela, kter
nechv vykopat hrob pro Fausta a podobnm znnm slov tto slovn hky vyvolv
ve Faustovi klamnou pedstavu, e je kopn pkop.
V tom jsou ukryta mnoh tajemstv. Nechci se vak do tchto vc dnes poutt, snad
o tom pohovome jindy. Pedevm bych ale chtl, abychom pochopili, jakho druhu
jsou tyto ti bytosti. Hned v zatku scny, o kterou se zde jedn, kter se odehrv na
velkm ndvo palce vybudovanho Faustem, vystupuje na jevit Mefistofeles jak
jsem ji ekl v podob jakhosi dozorce nad zstupem dlnk, o kterch se Faust
myln domnv, e je shromdil, zatm co Mefistofeles si ji svolv svoje lemury.
Mefistofeles charakterizuje lemury nikoli zvltnm proslovem na scn, nbr scnou
samotnou:
Hej, hola hybaj dovnit, dn strach!
Vy, vrvorav lemui,
sltan z vaziv, lach a kost,
vy, zmetci poloiv!
Jsou nm popisovni jako bytosti sloen z vaziva, lach a kost, ktermi jsou
anatomicky spojeny lnky lidskho tla. Tedy nco, co ve svm vvoji nedoshlo ani
stupn svalstva lidskho organismu, co udruje podobu tchto postav pohromad;
z takovho materilu jsou tud sltny dohromady tyto postavy. Jejich pirozen
podstata nen pln hotov, nen celistv; je jen zpola hotov. Pivlastnily si jen to, co
nen krv, co nejsou svaly, nejsou nervy, nbr maj jen to, co jsou lachy, vazy a kosti;
146

z toho jsou sltny dohromady. Dal charakteristika tchto bytost spov v tom, e
samy spolen ve sboru vyslovuj svoji povahu. A co takto vyslovuj, to se nm jev
dvojm zpsobem: pedn jak dolo k tomu, e vykonvaj tuto svoji prci pod
dohledem Mefistofela; zrove tm vak vypovdaj tak nco o sv povaze. Lemui se
vyjaduj tak, e lovk se z jejich roztepanch zvuk dozv toto:
My bez prodlen poslechnem,
a jak jsme zpola zaslechli,
o iroirou jde pr zem,
a my ji obdrme.
Tedy i lemurov podlhaj nejprve uritmu klamu; zpola zaslechli nco, e jim m bt
piena ir, dalek zem. Podle pln Mefistofela maj kopat hrob. Ale oni jen zpola,
a nikoli zcela, vd nco o tom, e maj dostat irou zemi. K tomu elu si s sebou
pinej do prce piat kly.
piat kly, jsou tu ji,
i etzy dlouh k men;
pro do prce ns pobz,
nm pesn znmo nen.
V jejich rozpoltn povaze (poloiv zmetci) sltan dohromady ze lach, vaz
a kost, doznv a kolot jet nco jako voln; ale obsah tohoto voln aby vdly, co
maj vlastn za kol ten zapomnly. Tm jsou tyto bytosti skuten charakterizovny.
Dalo by se ci: tyto bytosti jsou zde, ale nevd, pro tu jsou. Zpola vd, k emu zde
jsou. Nco zaslechly, ale u nevd, co to bylo. Zachytily jaksi voln, ale toto zase
zapomnly. Takovm zpsobem se nm pedstavuj tito lemui; a Mefisto je ihned kr.
k: Nic nebude z toho irho zem, kter chcete mt; ponejte si jen dle vlastnch
mtek ite se takovmi mtky, kter jsou pimen tomu, kdo se skld jen ze
samch kost a lach.
Neplat umn pedpisy,
osobn mra sta zhruba;
nejdel dlouhn na zem lehni si,
ostatn sbor a trvnk kub.
Tedy jeden lemur se mus poloit na zem jak je dlouh a nyn jim Mefisto udv
svoje pokyny, jak maj tento hrob kopat.
Druh sbor lemur nm ukazuje, e v nich vz jet nco z urit ji jen napolo
vdom vzpomnky na to, e tak oni byli jednou nm takovm jako lid, e svm
pvodem pochzej od lid:
Kdy byl jsem mld, j il a miloval,
tak sladce ivot lkal;
kdekoli hrla muzika,
j nelenil, j skkal.
147

Toto maj lemui ji za sebou; jsou si toho jen zpola vdomi.

Te trefila mne berlikou
staroba zken;
o dvka hrobu zakop jsem,
pro byla oteven!
Lemui si tedy napolo, jen v jaksi temn vzpomnce uvdomuj, e jsou pozstatkem
pochzejcm od zemelch lid. S tmito lemury se Mefisto pokou nejdve dohodnout;
nebo ty potebuje co nejdve.
Nyn vs prosm, abyste si pi tto pleitosti vzpomnli na nco, o em jsem ji
astji hovoil, e nenosme fyzick tlo jen tak beze veho na sob jako nco
bezpodstatnho, jako nco, co meme odhodit jako njakou przdnou slupku. Toto
fyzick tlo nen jenom na tlesnou schrnou, kal jsem asto ono je nam
nstrojem. Fyzick tlo obsahuje sly, kter ns spojuj s nerostnou pozemskosti. Nyn
prosm, abyste si vimli nsledujcho: Tak, jak jsme utvoeni, jak zde nyn stojme mezi
zrozenm a smrt s nam fyzickm tlem, tak jsme vsledkem toho, co z ns utvoily
Saturn, Slunce, Msci a Zem. Pedstavme si nyn toto vechno, co nm bylo vtpeno
Saturnem, Sluncem, Mscem a Zem ekl bych souhrnn naznaeno vm tm, co
zde nakreslm (pednejc kresl); a pedstavme si to, co nm bylo na Zemi vlenno
tm, e jsme obdreli na Zemi nae jstv jako nstroj; e nm jako fyzick nstroj bylo
toto j vlenno. Pedstavme si, e toto je nyn obsaeno v tom, co jsem nakreslil.
Jsme mu za to vdn.
*
obr 2
239

Za pozemsk doby obdrelo nae fyzick tlo opt to, co bylo do nj vloeno na
Saturnu, co se dle zdokonalovalo za doby slunen a msn. Ale tm, e v nm uvnit
pracuje jstv, vleuje se do lovka to, co neobdrel na Saturnu, Slunci a Msci,
nbr co si pisvojil dky pozemskmu vvoji a co se stalo zevnm projevem lidskho
j. Kdy nastane smrt, opout jstv vechno to, co v ns zstalo jako urit
pozstatek ze Saturnu, Slunce a Msce; tomu se nedostv v pozemskm ivot
dalho trvn to nem nic spolenho se silami pozemskho vvoje. Fyzick sly
pozemskho vvoje by nikdy nevytvoily nae svalstvo svalstvo muselo bt vytveno
ji fyzickmi silami msnho vvoje; nevytvoily by ani nae nervstvo atd. Ale za doby
pozemskho vvoje povstaly v dsledku uritch impuls lidskho jstv kosti; vdy
teprve za vvoje bhem doby atlantsk byla utvoena tato nae kostra; a tu v dsledku
usazovn sol z Atlantskho ocenu povstaly vazy a lachy. To ve je vlenno jen
pozemskmi silami.
Zde v sob, v naich kostech, lachch a vazech nosme pozemskost. V tom ovem
ije Duch Zem. Uvnit toho ij tyt sly, kter jsou obsaeny v nerostn prody
a v technickm rozmachu Zem. V soustav naich kost, lach a vaz ije ve to, co
148

me vzejt z minerln-fyzickho psoben Zem a z jejho technickho psoben.

Jdeme-li nyn branou smrti, tu zde zanechvme nai st saturnskou, slunen
a msn. Tyto sti se pak zde rozpadnou, ponvad nemohou mt zde na Zemi sv
trvn. Kosti, lachy a vazy zni pozemsk sly, lhostejno, zda-li pi setlen nebo splen;
v tom nen dn rozdl, nebo to mus zniit vhradn pozemsk sly.
Tm, e Faust umr, pedv se tedy Zemi to, v em vldnou vhradn pozemsk
sly; pedv se to on Zemi, do n jsou pedni tak vichni zemel lid, pokud jsou
z kost, lach a vaz. Hlubok spirituln vhled do prody se projevuje ve vzdob,
kterou Goethe obdail tuto scnu nesmrn hlubok poznn prody! Jenom a se
nikdo nedomnv, e jsme vyerpali ve to, co z ns zbude, kdy eknme nae
fyzick tlo od ns odpadne a nae duevno jak jsme to vdy lili odchz dle do
duchovnch svt. Nikoli, to nen ve nebo zde, v celm fyzickm tle, zstvaj jet
urit utajen spirituln sly, kter zstvaj zachovan pro Zemi. Jenome Zem si
neme ponechat to, co sama nevytvoila, take si me ponechat jen urit sly z kost,
lach a vaz. Je lhostejn, jestli lovka pohbte do zem nebo jej nechte split
v zemi zstane, vzdor setlen nebo splen, pro celou budoucnost to, co psob svmi
silami v kostech, lachch a vazech! Z uritho hlediska je to tento n kostlivec, nae
kostra co pedvme do zemskho lna, co zde zstv, a Zem doshne svho
vvojovho cle. N kostlivec je pijat kostlivci vech ped nm zemelch lid, do jejich
spoleenstv vstupuje, kte ped nm proli branou smrti.Povrchnm nzorem by bylo,
kdybychom ekli: Zde je vechno pomjiv! Jen tato forma je pomjiv. Avak sly, kter
v n psob, tyto sly zstvaj dle obsaeny v pozemskm psoben. A kdy dnes
vezmete fyzicky psobc pozemsk sly, pak jsou to, kdybyste se podvali pmo do
pozemskho nitra, prv takov sly, kter se do pozemskho nitra dostaly tm, e byli
lid pohbvni do zem, nebo e jejich tla byla pohbena njakm jinm zpsobem.
Sly, kter lovka formovaly, ty zstvaj dle zachovny uvnit Zem. Ty psob
v zemskm nitru; tam existuj, tam zstvaj zachovny.
Tak meme ci nsledujc: Mefisto je nejdve postaven ped kol, aby se vyrovnal
s tm, jakou cestou bude odchzet fyzick tlo. K tomu elu potebuje lemury,
eknme bytosti, kter nejsou straideln, ale kter jsou nm, co je zaazeno jet
pod straidelnmi bytostmi fantomy; jejich podstata zstv spojena s pozemskm
tlem jako pozstatky zemelch lid. Tyto fantomy potebuje Mefistofeles.
Vte, co by se stalo, kdyby zaniklo to, co je nam vlastnictvm od doby atlantsk
jako kosti, lachy a vazy? Ji dnes by byla Zem blzko tomu stavu, kter by se dle
stupoval a by se vichni lid rodili s nedostaten vyvinutou kostrou, tzv. anglickou
nemoc, s rachitidou s mkkmi dy bez morku a sly. Lid by se rodili s rachitickmi
dy, nebo Zem m v sob jenom uritou zsobu takov sly, kter spov v naich
kostech, vazech a lachch. A to, co musme opt po smrti vrtit, to pechz pak
tajuplnmi cestami do lidskch tl nsledujcch generac. Jinak by se rodili rachitit lid.
A narod-li se lovk s pznaky rachitidy, pak je to znamenm, e v dsledku sv karmy
nezaujal sprvn pomr k onm silm, kter nm vdy znovu Zem daruje, kter stle
znovu a znovu zptn obdr v podob tchto z ns zbylch kost, lach a vaz.
V tomto se tedy vyjaduje nesmrn hlubok spirituln mylenka; vyjaduje se v tom,
e si k sob Mefisto pivolal tyto bytosti, kter stoj o stupe ne neli straidla a tvo
jaksi fantomy, k nim se nyn piadil tak Faustv fantom. Samozejm, e celou tuto
scnu musme chpat zcela ve smyslu duchovnm. Vykladai Fausta se vdy domnvali,
e zde jde o lidsk kostry, kostlivce. Ale toto jsou jenom urit sly, kter sdl v kostech,
149

lachch a vazech jako sly nadsmyslov. Tato scna mus bt chpna veskrze
duchovn, z hlediska, kter se otvr pravmu duchovnmu pohledu. Tito lemurov maj
toti v sob nco, co nos lovk v sob, je-li nositelem jstv. Ale nyn (u Fausta) se toto
jstv nachz u venku. Stejn tak nachz se ji mimo lovka vechny vlastnosti,
kter do nho vely teprve v dsledku psoben j; tyto vlastnosti jsou pry, jsou tu jen
zpola, jen jako pouh dozvuky. Tud jednak jsou zde a jednak nejsou zde. My lid
jsme teprve tehdy zde, jestlie vyslme nae jstv a do naich kost, lach, vaz.
Lemui vak maj z toho u jen dozvuky. My chpeme teprve to, co jsme zaslechli, a
tehdy, kdy jsme vyslali do kost, lach a vaz nae jstv. Lemui vak z toto maj u jen
dozvuky: oni sice sly, ale nevd u, co sly; zaslechli njak voln, ale zaslechli je
jen napolo, zapomnli jej, ponvad pam je zvisl na tto soustav, kter se skld
z kost, lach a vaz. Tedy tm, e se Mefistofeles mus nejprve vypodat s uritmi
cestami, po kterch mus kret Faustovo fyzick tlo, nastv pro nho jako pro
duchovn bytost, kter chce na Zemi uplatovat svoje prva nutnost zabvat se tmito
lemury, tak jak jsou zde znzornni. Nebo jejich pomoc mohl by zachytit onu duchovn
podstatu Faustova fyzickho tla. Vdy zklad fyzickho tla tvo nco duchovnho.
A prv tento duchovn zklad fyzickho tla by Mefistofeles rd pro sebe zskal.
Nue, nyn si pipomeme nco, co by nm pomohlo k lepmu porozumn nco,
co meme najt v m knize O poznvn vych svt, tam, kde je e o Strci
prahu a spiritulnm vvoji. Tu najdete rozvedeno, e kdy lovk prodlv vy vvoj
ke spiritualit, jak se jednotliv sly, kter jinak jsou v nm sjednoceny pi obvyklm
lidskm poznvn nyn rozchzej. Tam jsem tyto sly charakterizoval podle jejich
duevn mohutnosti, podle uritch schopnost. Chtn, ctn a mylen se rozchzej,
osamostatuj se, kad pro sebe. Mefisto, kter zaostal se svou vlastn bytost na
stupni msnho vvoje, byl jet obeznmen s msnm vvojem. Tak samozejm
musme Mefista chpat. On je obeznmen ve svm praktickm chpn s vvojem
msnm. A v atavistickm nzoru msnho vvoje spovalo tak to, e lnky
lovka byly od sebe oddlen, e jet nebyly sjednoceny jstvm. Kdy tedy Mefisto
po svm zpsobu chce polapit duchovnost Fausta, mus ji tak zachytit vlastn v jej
trojnosti. Mus ji zachytit jako duchovn zklad fyzickho tla; v tomto ppad se mus
vypodat s tmito lemury. Pak ji mus lapit v jejm druhm lnku, v tle ternm, kter
se oddluje brzy po smrti; to on zn; zde ji mus chtt zachytit. A potom mus zkladn
duchovn podstatu zachytit v tom, co pechz do duchovnho svta, a co se odpoutalo
od ternho tla. To, co jet je udrovno ve spojitosti s jstvm to neodpovd jet
jeho i; tu nen Mefisto jet doma; on vldne nad tm, co je oddleno. Sna se tedy
instinktivn doshnout toho, co je duchovn podstaty u fyzickho tla; za tm elem
vyaduje prci lemur. Ponvad poznv duchovno jenom ve sv oddlenosti, chce si
z toho zachytit nco, co se z toho oddlilo; ale nev pesn, co by si ml z toho
oddlenho vzt pedn. Chce tud tern tlo, kter opout lidsk tlo nejdve jeho
doln st soustavou d. Proto sem stav jako na str tyto tlust erty; tito mu
maj zachytit tern tlo. Potom ale nev, jak dl. Douf, e se mu poda zmocnit se
duchovn podstaty Fausta s tetm lnkem, tedy u toho, kter odchz nahoru do
duchovnho svta. Zde postav na str vyzbl bly. Mus vak ekl bych svm
belskm instinktem dostat dohromady tuto trojnost, kter mu me zprostedkovat
fyzick tlo pmo ve sv duchovnosti toti tern tlo, duevn-duchovn lnek;
tern tlo inu pohlete, s tmto terem, kter tu je, si nev fyzika tak docela rady,
ponvad ter m onu podivuhodnou vlastnost, kter jej odliuje od obvykl hmoty
150

nepodlh toti zkonm thy, nem dnou vhu. Obyejn zemsk tha neme tento
ter zadret. Mefisto vak chce jej zadret tmito duchovnmi bytostmi. Ponvad se
tento ter ji stal duchovnm, m bt tak zadren duchovnmi bytostmi. K tomu
potebuje ony tlust erty, kte jako duchovn bytosti maj jistou thu. K tomu elu
potebuje buclat holobrdky, podn tlust a samozejm mal, nebo kdyby sahali do
vky, pak by pli siln zasahovali do vych oblast. Oni musej bt men, tlust; co
je u nich duchovnho to mus mt urit vztah k pozemskosti, duchovno u nich mus bt
uzpsobeno k tomu, aby dovedlo pidret u zem to, co by chtlo odlett nahoru
k duchovnu. Oni musej bt tedy mal, doslova usmolen, aby ve na nich co by mlo
fyziognomick vraz lidstv bylo neohraban, tkopdn. Ve sv ponkud zavalit
tlnatosti musej mt mocn sly. Proto maj konetiny, kter jsou vce produchovnl,
mal, zakrnl; ve skutenosti by museli mt tak mal ruce, jako useknut, pahly pa.
Je tk to nzorn pedvst me to bt naznaeno tak, e by se herci vynasnaili
pohybovat co mon jen dolnmi stmi svch pa; samozejm by to muselo bt
postupnm ncvikem naueno. Ale tak nos tchto tlustch ert podlh ti. Tento nos
je siln vyvinut, stal se u ert rohem; tento nos thne k zemi a je tedy spolu s elem
utven v tk orgn, kter ji lovka nespojuje se zevnm vzduchem, nbr tvoiv
psob svou vlastn thou.
Takov bytosti potebuje Mefisto, aby mu v oblasti Zem zadrely tern tlo, o nm
vme, e se odebr cestou, kterou me nastoupit prv tm, e nepodlh zemsk ti.
Mefisto tedy mus tyto bytosti rozestavit tak, aby ve chvli, kdy toto tern tlo vystupuje
z dolnch oblast tla Faustova, toto uchopily. Mefisto si je najal prv k tomuto elu:
Jen rychle sem! Tak rychle! Kalupem!
Vy s rovnm rohem, vy s kivm rohem asi,
vy star gardo pekelnick rasy,
pineste zrove pekelnou tlamu s sebou.
M sice peklo tlam mnoho! Mnoho!
Dle stavu, rodu a dstojenstv polyk;
vak pt, koho pohltit m, toho
pr bez rozdlu prost spolyk.
Po lev stran se rozeve hroziv, pekeln chtn.
piky klapou; z vydutho chtnu
ine se vzteklch oh proud,
a v pozad pavho moudu, v zadn hled stranu,
vidm plamenn msto ve vnm ru hnout.
To je samozejm ono Ohniv msto, kter se vyskytuje tak u Danta.
Hle, pboj rudch vln i pedn zuby le ...atd.
Tu pichzej tito tlust erti s krtkm, tupm rohem! Mefisto je nyn popisuje:
Nue, bichi, loti, dech v ohniv je...

151

Tyto bytosti jsou tedy jet v podobnm stavu, v jakm jet msn bytosti
vydechovali ohe.
...bichi, loti s ohnivm dechem,
tun od sry pekeln.
Sraen, b, nepohybliv je!
U nich je ve nepohybliv; urit pohyblivost je toti nm napolo duchovnm. Ve je
na nich nemotorn a neohebn, ve je u nich takov, e nut ducha k tkopdnosti;
vnucuj mu uritou thu, ponvad silou thy maj tito erti zadret pi zemi lehk ter.
A Mefisto je zde nyn rozestavuje jako stre:
Zde dole hejte, zda se zaleskne jak fosfor;
Zda-li se zde u snad vysouv tern tlo, kter maj zachytit.
Kidlka duice, zvan psych,
Mefisto m za to, e je to due!
kdy vytrhnete, je bdn erv z n hned;
Mefisto tedy chce mt tern tlo v dra podob, nen-li pravda.
Potom na elo j svou pee vpi,
pak pry s n do ohniv vc boue!
Nyn ale Mefisto mezitm, co rozestavuje tlust erty na sv uren msta mluv
velmi vstin:
Dejte pozor na doln oblast,
vy, oci! To je vae vc;
zda rila tam pebvat,
to se nev tak pesn pec.
Jak by to tak mohl vdt, nebo on m ti lnky due; proto nev tak docela jist, na
co by se ml vlastn vrhnout!
V pupku je rda doma.
To je ona oblast, kde tern tlo mus nejprve opustit lovka.
Dejte pozor, sic odtamtud vm ona vyklouzne.
Zde mme tedy tlust erty s krtkm, tupm rohem, kte se chtj pokusit utvoit
takov duchovno, kter by vyvjelo pozemskou ti.
Tetho duevnho lnku se chce Mefisto zmocnit pomoc vyzblch bl
s dlouhm, kivm rohem. Tyto bytosti mus bt ztepil, zcela thl chlapci zase
152

nco, co se d jen ztka znzornit! Mus bt naprosto thl, a ve u nich u pelo do

duchovnho stavu; tedy nos a elo spolu dohromady se sjednotily do uritho rohu, kter
se zmocuje hmoty co mon nejvce, ale zpsobem belskm, proto tedy onen kiv
a dlouh nos, ponvad tm maj doshnout nejvyho stupn zduchovnn, aby tm
pln pekonali pozemskou thu. Proto jsou tmito vychrtlmi kdlatci. Pohybuj se jako
ka rychlm otenm kolem dokola. Nyn je Mefisto rozestavuje jako stre, aby
zachytili to tet, co chce odlett do duchovnho svta. Tedy tyto bytosti se maj za tmito
silami, kter se rozvinuj na zklad te, doslova tit. Toto, co maj vyrvat z pozemsk
te, toto maj prv roztoit jako ka svmi dlouhmi, pohyblivmi dy, opanm
smrem proti zemsk ti; svmi dy, kter by z nich vlastn mly vyrstat. Takovm
zpsobem si je Mefisto rozestavuje:
Vy, kdlatci vychrtl,vy, ob chlapi!
Chytejte do vzduchu, pokouejte se
o to bez odpoinku ermujce rukama!
To znamen e ruce se maj prodlouit, rozvinout, aby se staly dlouhmi a tenkmi
chapadly.
Rukama ermovat a brousit drpy.
Tedy msto prst vynvaj tmto bytostem dlouh drpy.
Pozor, a nefrnkne, a vylet.
Tato due, kter odchz do duchovnch svt.
Ono je j jist patn ve starm dom,
utee horem, byl to gnius
Na rozdl od ternho tla je gnius vdy ji nm duevn-duchovnm.
...utee horem, byl to gnius.
Zde vidte, jak se nm podle konstituce lovka pesn a jasn vymez funkce
lemur vztahujc se na fyzick tlo, tlustch ert na tern tlo, vyzblch bl na
duevn-duchovn lnek lovka.
Nyn se ale bl zstup nebean, tento zstup nebeskch vojsk, tedy onch bytost,
kter nleej duchovnm svtm. A vc se nm znzoruje takovm zpsobem, e
vichni, kte slou Mefistu lemui, tlust erti a vyzbl blov nieho nedoshnou.
A ji se bl zstup nebean:
Andl,
nebes pbuzn,
klidn let!
Hnkm promjet,
153

dt prachu zas t!
Kdo k inm se vzchop,
tch uchovat stopy
to prvod v vznt,
jen zvolna jde vped!
To jsou tedy bytosti, kter sice tak neprodlaly nco pozemskho, kter si ale nein
dn nroky na to, psobit, zasahovat do pozemsk sfry, nbr jejich psobnost se
sm vztahovat jen na duchovn-duevn st lovka. Mefisto nen vlastn na svm
pravm mst; zstal dle duchem a to msnm duchem a psob nyn pmo do
oblasti pozemsk. Tito nebean vak zstali ve sv vlastn, jim odpovdajc sfe.
Proto se musej Mefistovi jevit jako lid, kte vak jet nedospli na stupe zralho
lovka, nbr zstali stt na stupni, kter pedchz stavu pravho lidstv; jsou
nedospl, jet mn ne dti:
Brnkn slym ufukanch zvuk,
shora pichz s nevtanm dnem;
jsou to klukovsko-dv zjevy,
to zrovna pastvou svatoukm je ovem.
Mefisto jako duchovn bytost zn pirozen velice dobe tento hlubok pbuzensk
vztah, kterm on sm souvis s tmito andly. Oni zstali stejn jako on duchovnmi
bytostmi. Proto je nazv svm zpsobem erty zakuklenmi:
Oni jsou tak erty, vak pod kp.
Nyn zan boj mezi zstupem nebean s tmi, kte se zde dole jako tlust erti
a vyzbl blov usiluj zmocnit Faustovy due. Mefisto stoj zde pi tom a mus se
zastnit tohoto boje. Mefisto dv pkazy svm blm a ertm, nebo nco vt,
ich. Co vlastn vt? Nue, pohlete, Mefisto zn tuto trojnost jako duevno. Ale
duevno nen schopno, aby se zmocnilo jstv v jednot. Mefisto nev, e by u Fausta
sjednocen jstv bylo tak siln, e by trojnost udrelo pohromad. To je jeho velk
omyl. Zatm co on stle mluv o duevn trojnosti, uplatuje u duchovn svt, kter
vechno dr pohromad, sv nroky na sjednocenou faustovskou dui. Nebylo-li by zde
tohoto sjednocen, nebylo-li by zde tto duchovn jednoty jstv, pak by si lemurov
mohli pithnout k sob duchovn zklad fyzickho tla, ani by zstal ve spojitosti
s celm ostatnm svtem, s celm vesmrem potom by tlust erti mohli uchopit tern
tlo, a stejn tak vyzbl bli by se mohli zmocnit tto faustovsk due, tohoto gnia.
Ale ponvad jsou duevn lnky pozemskho lovka v dob jeho ivota mezi
zrozenm a smrt udrovny v jednot psobenm jstv lovka, odchz sice kad
lnek pro sebe svou cestou: fyzick tlo do pozemsk sfry, tern tlo do tern
sfry, duevno do duchovnch oblast ale zstvaj pi tom v uritm vzjemnm
vztahu k sob pedureny. Zstv zde urit trval souvislost. A jakmile se zde jednou
uplatuje takov souvislost, kter pochz z uritho charakteru jstv, v takovm
ppad bel nic nezme. Ale Mefisto si pon zcela sprvn.
Krit se? Couvat? Co to je zvyk pekla?
154

Tlust erti a vychrtl blov ct, e u pichz nov ivel.

Pugty ns pece neomm.
Nebesk vojsko syp toti re, tento symbol duchovn lsky, kter pichz shry.
Kde kad stl, a stoj str!
Jen snte na ns tmi kvtinkami!
Mysl snad, e s takovmi kvtinkami zasn hork erty;
to se roztav a scvrkne ped vam dechem.
Nyn zanaj foukat, ponvad jim to Mefistofeles pikazuje:
Nyn dmychejte mchy, fualov!
Nyn odfukuj pry to, co zde kolem nich obchz jako milostn touha; lska je pro
erty hnoucm rem, nm, co nesnej. Nyn to odfukuj, ale foukaj pli siln,
ponvad neznaj pravou mru. Nejsou toti poueni o tom, co se d nauit jenom za
pozemskho vvoje
Pokat, zadret! (Ponvad neznte prav mry!)
Tm fouknm u cel chom zbled.
On, Mefisto sm zn mry jen potud, pokud se tomu nauil pozorovnm na Zemi;
podle sv vlastn mefistofelsk povahy stejn nezn, tu pravou mru. Ale jeliko tak
dlouho byl spolenkem Fausta a vidl, co Faust potebuje, proto pozn na chvilku mry
lovka.
Pokat, zadret!
Tm fouknm u cel chom zbled.
Ne tak zuiv! Zavete nos a huby!
To vae siln foukn ns jet zhub.
Vdy re kdy vy prav mry neznte!
ony scvrkly se, hndnou, pl, rozat!
Te oh ostr jed se na ns nese.
Hr, proti plamenm a semknte se!
Odvaha miz, slbne spr!
M erti vt ciz, sladk r.
Jemu, Mefistovi, je lska jen pouhm lichocenm; u nho se obrac ve na sobeckost.
A tak vidme, jak povstv tmto bojem, kter se zde rozpoutv, urit mefistofelsk
pedstava nebo cel se to odehrv v pedstav Mefista, kter se svm vdomm na
okamik pen do sv star msn doby; a tak vidme, jak se tu ukazuje v pedstav
Mefista urit monost dostat tuto dui v jej trojnosti, zatm co tato je mu vyrvna
v dsledku jejho sjednocen.
155

Zajmavm je to, e prv v tto scn si tak uvdomujeme, jak lidstvo ji m za

sebou uritou vnitn duchovn evoluci. Pomyslete jen na to, co jsem astji kal: e jen
urit omezenost by se mohla domnvat, e lid, jdeme-li zpt do vzdlen minulosti,
pokud zde vbec lidstvo existovalo, e by si lid byli vdy podobni; tedy co do duevnho
zaloen pedstavuj si lid zejmna many, eky, Egypany vce mn tak, jako
dnenho lovka; zatm vak lidstvo prodlalo velk vvojov promny. Lid, kte stle
mysl jen na posledn stalet, nevd nic o tto evoluci, kterou lidstvo prochzelo bhem
tolika stalet. Ale duchovn bytosti to pozoruj, ponvad nahl na vc z duchovnho
hlediska. A proto je to tak krsn, e ze slov Mefista vi Faustovi prv vidme to, co
on, Mefisto, vdy peci ji je starm chlapkem, bhem celho zemskho vvoje
prodlal. Vte, jak na jednom mst k, e kdesi nael jednou jaksi nrdek samch
zkrystalizovanch lid! Ano, nyn Mefisto vid, jak se vechno promnilo:
Zde tlo le. A duch-li prchnout chce,
j uki mu rychle krv psan lejstro.
Co tedy vlastn Mefisto chce? Faust zemel. Chce mt jeho dui, kterou Mefisto zn
jen v jej trojnosti. Pamatujeme si, e Faust uzavel s Mefistem smlouvu, kter byla
sepisovna dokonce krv. Co tedy chce Mefisto, tento Mefisto-Ahriman? Chce se
odvolat na svoji smlouvu. Vytas se nyn v okamiku, kdy due vychz ven z tla se
smlouvou; domnv se, e mu neme due uniknout. Nue, o tomto bod nechci
radji dle mluvit, s ohledem na mnoh hanebn slova, kter opt byla v tto rozetvan
dob prohozena! Kdy u i nai ptel byli obviovni z toho, e nemaj dosti sprvn
pedstavy o smlouvch; nechtl bych nyn rozvinout njakou teorii o smlouvch, co by
snad opt mohlo bt zneuvno. Snad by mohl nkdo dokonce i tvrdit, e tm, e se
pmo ohledn tto scny nepidm na stranu Mefista, nbr kdy se postavm na stranu
Fausta: e je tento Faust s ohledem na sv chpn smluv pravm pangermanistou!
Nechci dle mluvit o tto ubohosti, do kter by se tm lovk dostal: nebo bu by se
musel pidat na stranu Mefista-Ahrimana, nebo by se musel vystavit uritmu
nebezpe, jeliko Faust nesouhlas s tmto lejstrem, je krv psno, e by mi to bylo
zakdovno jako pangermnsk smlen. Tedy vru pomlme radji o vech tch
hlubokch moudrostech, kter bychom museli rozvinout, kdybych sml hovoit o tto
smlouv, kterou uzavel Faust s Mefistem. Nechejme to bt!
Ale urit evoluce se svm vnitnm smyslem se nm objevuje, kdy Mefisto na to
upozoruje svmi slovy, e asy se mn, a spolu s dobou i urit impulsy, kter psob
ve vvoji lidstva. V dvjch dobch se Mefisto vyznal jet dosti dobe v tom, jak
polapit lidskou dui; to byly jet tyto star dnes by se eklo povriv doby; my vak
vme, e to byly jet trochu jasnoziv doby. Tehdy byly lidsk due skuten jet
snadno dosaiteln v jejich trojnosti; tehdy se mohl Mefisto tchto du a byla-li vc
dobe pipravena jet zmocnit; a konen, vdy se docela dobe nachystal i na tuto
Faustovu dui. Ale nyn, kdy nastv tato pt poatlantsk (stedoevropsk) kulturn
epocha, a kdy se nyn upravuje jednota due psobenm jstv, pro tuto dobu u Mefisto
nen zral, neprodlal svoje pln kolen:
Vak bohuel je dnes tak mnoho nvod,
jak ertu dui vyrvat lze!
Na star cest narme,
156

na nov nedojdeme dk.

Musme skuten upozornit na tento zpsob, jakm se Mefisto-Ahriman ocitl v tomto
ptm poatlantskm obdob, kde se ct vlastn v takovm postaven, e se sotva komu
zavd. On se skuten nikomu nezalb, ponvad nen uznvn; kdyby byl nkde
pedstaven jako Mefisto-Ahriman, tu by nebyl podle svho spoleenskho stavu uznn
v tzv. lep spolenosti:
Pekelnka nezpozoruj lidiky
i kdyby u je drel za lmec.
Ale Mefisto je pece jenom zde; jenome se jako takov nikomu nezamlouv
nedochz dk. A tak si tedy pivd pomocnky, o nich v, e mu dopomohou
k tomu, co chce: dui v jej trojnosti. Jeliko vak tato due v trojnosti, v jej pvodn
podob ji nen, dochz k tomu, e mu unikne.
S tmto Mefisto-Ahrimanem je ji jednou prapodivn vc. Tu pichzej bytosti, kter
pat k duchovnm svtm, dol do jeho sfry, a on se do nich zamiluje! Goethe l zcela
sprvn milostnou scnu mezi Mefistem a andly. bel m rozum! A lska mezi
Mefistem a andly je vpravd absurdn lskou, jak ji Mefisto sm nazv. Tato lska je
nco absurdnho. Ale jak vbec dojde k tomu, e jej tato absurdn lska vbec me
zachvtit? Jak v nm vbec povstvaj pocity lsky? Kdyby nebyl il tak dlouho po boku
Fausta a nechtl Fausta ommit tm, e ve Faustovi podncoval zvl svdn takov
pocity, tak by se pak nebyly penesly na nho. A tak zde opt stojte ped nesmrn
hlubokou moudrost. bel vlastn nem dnou erotickou nebo vbec lsku
v pozemskm smyslu. To je pro nj neznm. Lska milovn je pro nj prost nco
absurdnho. Ale my vme, e Zem je kosmem lsky. Mefisto-Ahriman vak pochz
z kosmu moudrosti (ze starho Msce). Nen tud zde na Zemi vlastn u na svm
sprvnm mst. Putuje po Zemi a chce stle, aby tuto Zemi uinil lnkem sv vlastn
e. A tm pichz jen stle vce do stavu, e sm sob vtluje vlastnosti, kter jsou
rozvjeny na Zemi, a kter se vak s jeho pravou povahou u neshoduj. Chce-li mt
Mefisto nadji, e se zmocn njak due, mus si takovou dui pipravit tak, e ji uin
podobnou blovi, tzn. mus ji uinit zpsobilou k tomu, aby si osvojila urit vlastnosti,
kter Lucifer na potku vtpil do du lid. Ale tm se Mefisto sm stv obt
nakaenou tmito vlastnostmi a stv se vlastn neschopnm, aby tuto dui zadrel.
Zde vidte ve velkm vyvjet se u bla to, k emu pak dochz u lovka v malm.
Uvate, e pece i lovk je od prody zaloen tak k tomu, e me v sob rozncovat
vn; ale jestlie je rozpout a k uritmu bodu, pak tyto vn jej zrove ni,
psob na jeho organismus niivm zpsobem. To se me provdt jen a do uritho
bodu. bel mus lidsk vlastnosti jaksi po zpsobu upra vsvat do sebe, aby tm
mohl vzbuzovat ve Faustovi vn. Ale tm si sm v sob zrove ni svoji pravou
belskou povahu. Tm je umonno, e povstane absurdn lska k andlm, a on se
stv neopatrnm a ani si nevimne, e mu andl Faustovu dui uzmuli. U bla mus
nastat toto zatemnn jeho vdom, aby se v nm rozntilo urit podvdom.
Jeliko dnes jet na ns ek pedstaven, nemohu ji o tom dle hovoit. Myslm, e
jsem prozatm ekl dost, co bylo nutno, abyste zskali porozumn pro trojnost,
spovajc prv v tto scn. Myslm, e vidme, prv kdy se ponome do takovch
vah, jak nesmrn hloubka je ukryta ve druhm dlu Fausta, jak o tom hovo Goethe.
157

Takov lid, kte si dovedli uinit pedstavu o tom, co vvojem lidstva prochz jako
spirituln moudrost, co jenom v na dob ustoupilo ponkud do pozad, take tato
spirituln moudrost se ji asto jen stnovit zachovv tu a tam v nkterch a u
oprvnnch nebo neoprvnnch okultnch spolenostech; takov lid jako osaml
vdy vdli o tom, jak hlubok moudrost tkv v Goethov Faustu, reln moudrost,
konkrtn svtov moudrost. Proto se tak v tomto smyslu vyjadovali. A jeden z nich
vnoval pi slavnosti svatho Jana v roce 1880 tzv. stnu, duchu Goetha krtkou
bse, bse, v n chtl vyjdit, jak velice se s nm ct zajedno s ohledem na
spirituln moudrost; byl to mu, kter v sob s ohledem na uenost sv materialistick
doby ml v podstat vlastn pece jen velmi mlo z Goetha, velmi mlo konkrtnho
z goethovskho ducha. A jeliko v dob, kdy to tento mu napsal, duchovn vda jet
neexistovala, tak mu tanul na mysli jen nejasn pocit, e tato duchovn vda ila
v Goethovi jaksi instinktivn. Oswald Marbach se jmenuje tento mu, jeho Koment
k Faustu se nestal ani pli vznamn. Ale v bsni, kterou k oslav zednsk
moudrosti vnoval Goethovu stnu, tomuto Goethovu duchu; stn se dve nazvalo to,
kdy se mluvilo o nesmrteln sti lovka (nm. Manen), v tomto slov Manen ije
koen, kter ije ve slov Manas. Touto bsn Marbach ukzal, e jet v uritm
ohledu jaksi polovdom ila v nkterch osamlch duch urit spojitost se vm, co
je ukryto jako nco velikho, co ije v Goethov bsnictv. A proto k tento mu, kter
se ctil spojen se stnem, s duchem Goethovm, s Goethovou individualitou pi
svatojnsk, pi zednsk slavnosti v roce 1880:
Tob, brate, ote, vysoce urozen miste,
ktermu pes stolet dnes jako znamen
nejvrnj lsky ve svazku svobodnch duch,
podvme nae pevn spjat ruce;
nejvtmu z duch, nejsvobodnjmu ze svobodnch duch!
Usilujeme vzhru k Tob, abychom se Tob podobali,
Tob zasvcujeme sebe! Tob zasvcujeme sv syny,
aby nai stavbu jednou zdobila koruna dokonalosti.
Ty jsi usiloval jako my; vak Tvoje usilovn snaen
po sebepoznn, kter vede k moudrosti,
bylo vdy produevnno v jdru zdravm ivotem,
tvoivou silou, kter vede k inm,
k dlm, kter se povznej vzhru ke svtlu,
kol nich se vn krsy lesk.
Tys jako Izrael s Bohem zpasil,
a jsi sm nad sebou zvtzil!
Co ns tak tajupln s Tebou spojuje,
nebylo ani slovem nezasvcenm prozrazeno;
vak budi to mocnm hlasem zvstovno vemu lidu
nejist lskou nikdy neumdlvajcch in,
jasnm svtlem, rozehnutm duchem v duchu,
vnm ivotem stle se zelenajc setby.
Kupedu, miste! Tam, kam Ty jsi odeel,
158

nech za Tebou ns thne roztouen dost.

K by nadela doba, aby tato slova smla a mohla bt pravdiv!

159

XIII.
GOETHOVY POHLEDY DO TAJEMSTV LIDSKHO BYT

Pednce pedchzelo eurytmick pedstaven z tchto scn

druhho dlu Fausta: Plnoc; Kladen do hrobu.
Nechali jsme opt jednu st Goethova Fausta probhnout ped naimi duemi.
Minul pondl kdy jsem mluvil o bytosti lemur, tlustch ert a vyzblch bl
jsem se pokusil rozvinout to, co by nm mohlo pinst porozumn na zklad duchovn
vdy. Pi takov pleitosti bv vdy na snahou, abychom jen nevyhledvali nco, co
by nm mohlo slouit k uritmu pochopen tto bsn, nbr abychom na zklad tto
bsn zskali nco, co pro ns mlo z hlediska duchovn vdy veobshlej vznam,
abychom tm zskali urit vhledy do tchto pravch skutenost, kter se Goethe
pokouel obshnout svm Faustem. Dnes bych chtl navzat nktermi vahami na
to, co prv probhlo ped naimi duemi. Urit vznam pro ns me mt u ta
okolnost, e scna, kterou jsme ke konci prv vidli, nen posledn scnou Goethova
Fausta, nbr je nsledovna, jak vme, onou scnou, kterou jsme ji zde ped
nedvnem pedvdli, kter nsleduje v zvru dnenho pedstaven. Vzpomnte si:
horsk rokle, hvozd, skla, samota, svat anachoretov-poustevnci, sbor, ozvna,
stromov chv se bl, atd., kde jsme vedeni zbonmi meditacemi t pter (pter
Ecstaticus, pter Profundus, pter Seraphicus); kde jsme vedeni sborem
blahoslavench pacholtek, kde se opt setkvme s andlskmi bytostmi, kter v tto
scn, kterou jsme vidli dnes, odnej nesmrtelnou st Fausta do vych oblast,
kde se s nmi setkv tato trojice kajcnic, pak doktor Marianus, pak tato Mater
Gloriosa jako prvodkyn Marktky, a konen pichz tento zvren sbor, vlastn
tento mystick sbor:
Pmrem pouhm je pozemsk dn...
To ve nsleduje za onou scnou, kterou jsme dnes vidli, a kter nm znzoruje
urit zpas, kter vedou duchov svtla s duchy temnoty o dui Fausta.
Lid, kte chtj podvat vysvtlivky k Faustovi, si asto ponaj tak, e probraj
jednu scnu za druhou, ba asto mnohdy i vtu za vtou; nekladou dn otzky, kter
mohou bt poloeny, a kter vlastn teprve roziuj svtlo nad tmto velikm a mocnm
bsnickm dlem. Ano, vidli jsme dnes, jakm zpsobem byl Faust ukldn do hrobu,
jak Mefistofeles-Ahriman prohrl svou hru, jak tato due byla vynesena do duchovnch
svt. Mohli bychom si z uritho hlediska ci: Nemohl by se Faust vlastn tmto
zakonit? Cel toto bsnick dlo o Faustovi? Nedozvdli jsme se v podstat ve, o co
zde lo? Nedozvdli jsme se, e Mefistofeles u prohrl svou szku? e veker jeho
sil, se kterm se snail stle doprovzet Fausta po celou dobu jeho ivota, vyznly
nazmar. e Faustova due je ji vzata do svtelnch oblast? Take se rovn
s ohledem na tuto bse vyplnila Lessingova slova, kter k k duchm temnoty: Vy
nezvtzte! Nemohli bychom se oprvnn domnvat, e tmto ji bylo vechno
160

skoneno, e bse o Faustu by mla zde mt svj konec? A jet jedna otzka se nm
stav ped dui: Pro vlastn za tmto, co jsme dnes vidli, nsleduje jet jeden
zvren scnick vstup, nm tak znm zvren scna? A zrove s touto
poloenou otzkou zabvme-li se pak odpovd na ni dotkme se vznamnch
tajemstv skrytch v lidskm ivot a jeho souvislosti s celm svtem. e Goethe tento
konec Fausta utvoil tak, jak jej utvoil, to nm prv ukazuje, jak hlubok nhled ml
v zkladech svho ivota do tajemstv lidskho byt a to jet v dob, v n jet
duchovn vda neexistovala. Mnoh, mnoh spov v tto scn, kter nm byla dnes
pedvedena, a jet mnohem vce spov v on skutenosti, e tato scna je
nsledovna jinou zvrenou scnou. Mnoh z toho se stv dkazem, e Goethe
znal nejhlub tajemstv byt, ale e byl nucen pedvdt tato tajemstv ivota takovm
zpsobem, aby byla pstupn jen tm, kte se chtj ponoit hloubji do duchovnho
ivota, do sv bytostn podstaty. Zcela vdom mysln vyjdil Goethe mnoh
skutenosti zahalen, jak sm ekl e tak mnoho skrytho bsnickm zpsobem vtajil
do Fausta; mnoh z toho, co u otupen myslcch lid, kte se ze strachu a pohodlnosti
nechtj piblit poznn duchovnch svt, vyvolv prudkou a krutou nenvist
a neptelstv, mnoh z toho vyslovil jenom v uritm obalu; proto tak mnoh
naznaoval jen zahalen. Ovem, tm tu ale zstala Goethova bse o Faustu tak po
osmdesti tyech letech vce nebo mn nepochopenou a bude teprve v budoucnosti
s to postupn odhalovat sv hlubiny tak vznamn pro lidstvo pokud toto lidstvo
dovede vychzet vstc takov budoucnosti. Ano, lze ci, e teprve duchovn-vdeck
poznn vyvol takov umleck pocity, kter mohou, dovedou zprostedkovat sprvn
porozumn pro bsnick dlo Fausta.
Vrame se se svm pohledem nejdve k on otesn psobc, dojemn scn, v n
se Faust setkv se tymi edivmi enami: Bdou, Vinou, Souenm a Starost.
Ujasnme si, e Faust tento zitek se tymi edivmi enami m v okamiku, kdy u
proel mnohmi, mnohmi duchovnmi zkuenostmi v ivot, lpe eeno: ivotnmi
zkuenostmi, kter u nho probudily porozumn pro duchovn svty. Goethe si
pedstavuje svho Fausta v dob, jak nm ho tato zvren scna pedstavuje asi
jako stoletho starce. Dovril ji st rok svho ivota; Goethe sm to vyslovil. Dnes stoj
ped nmi Faust vybaven nejdve celm bohatstvm naerpanm v jeho ivotnch
zkuenostech, kter zduchovovaly jeho dui. Stoj tak, jak jsme ho vidli na balkonu
svho domu, kter si vybudoval pro svoji inorodou prci na mst, odkud se snail
pracovat pro dobro lidsk budoucnosti. Na jeho dui musme pohlet takovm
zpsobem, aby se v tom, co tato due prov, spojilo vechno, co mu zpsobuje urit
uspokojen s tm, co sml Faust vykonvat pro lidstvo tm, e vyrval moi volnou zem pro
svobodn ivot lid.
Hvzdy svou z tlum ji,
ochabl plamen, leh n.
Vnek, jen zadul v z a troud,
pin ke mn dm a oud.
Spn byl pkaz, kvapn in.
Nyn se odehrv zdnliv zevn viditelnm zpsobem, ve skutenosti vak jako
urit vnitn vidn, nco, co zpsobuje tento zjev ty edivch en:
161

Co se sem vzn jako stn?

Musme si pedstavit tuto Faustovu dui, jak prochzela uritm prohlubovnm
a postupn tm byla uschopnna k tomu, e mohla z hloubky vlastnho vnitnho zdla
sama mt toto sv vnitn provan zjeven ty postav: Bdy, Viny, Souen
a Starosti. Tato scna zvan Plnon scna je v pravm slova smyslu vnitnm
zitkem, jako ten, kter se ve Faustovi probouz v dsledku toho, e se jeho due
pozvolna zan odpoutvat od fyzickho tla. Nebo podivuhodn tajupln je to, co ml
Goethe zcela oividn v myslu, kdy zrove s vystoupenm t edivch en, tmto
vkld do st:
Thnou mrana, mhou se hvzdy hal,
a vzadu, ba vzadu, ach v dli, ba v dli,
u pichz sestra, u pichz Smrt.
Tmto okamikem se u stn smrti rozprostr nad Faustovm ivotem; a jen tehdy
rozumme sprvn tto scn, kdy si tmto okamikem pedstavujeme Fausta jako
umrajcho, jako lovka, jeho due se pozvolna uvoluje z pout fyzickho tla. A bylo
by nesprvn, kdybychom si to, co nyn nsleduje, pedstavovali pouze jako zevn
smyslovou skutenost. Tak to mnno nen! Kdy vidme Fausta v pokoji svho palce,
do nho vstoupila Starost, usoudme ji na zklad zpsobu, jak zde sed, e due se
ji do jist mry uvolnila od tla; vidme, jak ji zde navzjem splvaj zkuenosti
fyzickho ivota dohromady s takovmi zitky due, kter due prov, kdy se
odpoutv od tla. A jenom tehdy porozumme podivuhodn hluboce do sebe
vpletenm vtm, kdy pohlme na tuto vzjemnou souhru svta duchovnho do
nho se Faust ji pen svou uvolujc se du s fyzicko-smyslovm svtem, ve
kterm Faust jet prodlv, protoe toto uvolovn due teprve zan. Nic nezmohla
Bda; nic nezmohla Vina; nic nezmohlo Souen; zvstovaly jenom blc se Smrt. Ale
tato hlodajc Starost, ta jet zstv tu, kdy se tato vidina promuje a stv se ji
tm, co vid due odpoutan od tla:
tyi vidl jsem pichzet vychzet jen ti;
smysl jejich slov byl mi zahalen.
J slyel cos jak Bdy
temn slovo rmu nsledovalo: Smrt.
Znlo to dut, straideln, tlumen.
Vme-li, co pocioval Goethe, kdy pouil slova straideln ponvad slova
proval mnohem konkrtnji, ne jak to in dnen otupl materialist, pak nebereme
slova:
...znlo to dut, straideln, tlumen...
nikterak lehkovn, nbr je bereme jako nco dleitho a podstatnho. A pak se
sname vystihnout tento pocit, jak pi tom proval Goethe, kdy vloil Faustovi do st
tato slova. Mimo jin nachzme u Goetha krsn slovo, kterm chtl vyjdit to, co
nsleduje. Goethe k: Nkdy mi ivot pipad, jako by udlosti z pradvn minulosti
vstoupily do ptomnho vdom a pak se mi jev ve, co ji dvno minulo, jako urit
pzrak, kter se penesl do ptomnosti. Goethe ml velmi konkrtn pojem o tom, co
162

nazval straidelnm. Stly tu ped nm tiscilet starch dob jako vidiny jeho
vlastnho ivota, o kterch se domnval, e je vid, jak k nmu v jeho ptomnm ivot
pichzej asto jako straideln pzraky, straidla. Nepronm jen pouh plan
tvrzen, nekm nco libovoln. Vechno toto se d pesn dokzat osobnmi vroky
samho Goetha, kter pronel v intimnm krouku svch nejblich ptel, kdy
vyprvl o nkterch zkuenostech svho vnitnho ivota.
Nue, nyn vzjemn splvaj urit nzory, mylenky Fausta, kter ji napolo stoj
v duchovnm svt, a zpola ije jet na fyzick rovni. Kdy si sami pedstavte, jak zde
spolu oba svty splvaj, pak to nyn prov Faust. Faust nyn prov nco, co lze
vlastn prot jen tehdy, kdy tyto dva svty vzjemn splvaj; je to nco, co by se jinak
u nerozvinulo, kdyby se ji byl o nco vce vzdlil od svho fyzickho tla. Toto Faust
prov a v, jak urit udlosti, kter se odehrvaj na druh stran prahu, jsou jet
svzny s udlostmi fyzickho ivota:
Na voln posud nepronik jsem vzduch.
A nyn pichz tento pozoruhodn proslov, kter se snad bude nkomu jevit jako
nco si odporujcho, kter se vak stv srozumiteln, kdy tento zitek chpeme tak,
e se odehrv v uritm mezidob mezi fyzickm ivotem a duchovnm ivotem. Po
cel svj ivot Faust hledal, touil doshnout duchovn svt. Duchovn vda v pravm
smyslu slova tehdy jet neexistovala. Pokusil se poznvat duchovn svt pomoc
stedovk magie, on magie, kter jej spojila s Ahrimanem-Mefistofelem takovm
zpsobem, o kterm jsme astji a tak posledn pondl hovoili. Tato magie,
pomoc kter chce doshnout duchovnho svta, je nerozlun spjata s Mefistofelem. Pi
zptnm pohledu na ve, co se odehrlo kolem Fausta tu vude uvidte, e Mefisto
vn magick praktiky. Tu nememe oekvat, e by se Faust i nadle chtl
pidrovat tto magie, jeliko stoj ji zpola v duchovnm svt.
Kdybych prost magie mohl svtem jti,
zaklnac formule zcela zapomnti.
Onch kouzelnch zakadel, kter naerpal ze starch knih, a kter se stala ji,
ponvad si zachovala pozstatky starch dob, nm luciferskm a ahrimanskm. Na
tto cest nyn, kdy vstupuje skuten do duchovnho svta dochz k nzoru, e to,
eho doclil, pece jen nebylo tm, co hledal. Nyn zan ji pohlet nazpt tak, jak
pohl lovk, jeho due se uvoluje. Zan se zptnm pohledem dvat na tento
prv uplynul ivot. Onen okamik stoj iv ped jeho zrakem, okamik, kter
pedchzel tomu, ne shl ke stedovkm knihm, ne vyslovil osudn slova:
A tak jsem se oddal magii.
Byly to dobr sly, kter jej vedly ve smyslu onoho Prologu v nebi; zstal tmito
silami uchrnn ped nsledky magie. Tyto milostipln zashly do jeho ivotn drhy.
Nyn ji nahl do duchovnho svta; zskal ji jin vdomosti. Tento duchovn svt vrh
u sem sv paprsky. Obdaen nynjm vdnm, krel by pak po tto cest
samozejm jinm zpsobem:
163

Stl-li bych prodo! ped tebou jako samotn mu,

potom bylo by hodno nmahy, bti lovkem u.
Takovm zpsobem nemohl hovoit, dokud se jet jeho due neuvolnila od tla.
Musel proputovat celou tuto bludnou cestu. Nyn pi pohledu zpt do minulosti vid,
e to prv byla tato cesta, kter ho vedla mefistofelskmi temnotami. Nejprve pohl
zpt na onu dobu svho ivota, kdy jet Mefistofeles nezkil jeho ivotn drhu:
To jsem byl jet lovkem,
jen sm stoj ped prodou
ne v temna tajupln jsme zabed,
proklnaje opovlivm slovem sebe a svt.
Nyn vzduch tak nask samm pzrakem,
e vldnou nm, a hnem se, kam hnem.
Udlosti s celou svoj thou dolhaj nyn na jeho dui.
Nech nm za dne svt rozvn jas,
noc ve zmaten snn vplete ns,
chcem z mladch niv si radost odnsti.
Tak proval svj ivot, zpola ve fyzickm svt, zpola ji akoli ve fyzickm tle
penesen Mefistofelem do duchovnho svta s uritm nhledem do duchovnho svta;
avak stle znovu a znovu pinucen vracet se zpt do fyzickho svta, ponvad
Mefistofeles pro nj nemohl nalzt, ani mu tak nemohl zprostedkovat pstup
k duchovnmu svtu, ponvad pece jen nenachz onu sprvnou souvislost.
Ptk zakrk; co krk? Netst!
Na tto cest lze nalzt jen povru.
Tak ijem, mlhou povr zmateni;
hle jsou zde, jsou tam, te hlas, te znamen zas;
je sm a sm! a zlekn kad z ns.
Ano, stle se pletly tyto povry do cesty by do mohutn cesty, kterou se ubral
Faust v dsledku sv vlastn siln povahy. A nyn m onu vidinu, kter mu mohla zstat,
jeliko se jeho due stle vce a vce uvoluje: vidinu Starosti. A pokuste se poctit,
prot jak Goethe a do sam ei dv zaznvat svmi slovy nemu nejvymu. Lze
ci: Djiny celho svta dolhaj na nai dui, kdy poctme vhu tchto slov. Starost
se pl dovnit. Je nkdo tu?, te se Faust.
Je zde nkdo?
Jako odpov zaznv:
Je!
164

Nikoli jednoduch prost: Ano! zaznv v tto odpovdi. Nbr J odpovdm:

Je! ekl jsem, e djiny celho svta dolhaj na nae due, kdy jen u pozorujeme
spojen tchto slov. Nebo jak meme jinak, ne u tchto slov myslet na onu
velkolepou scnu, kdy je ped soudem Kristus Je tzn: Jsi ty Synem Boha? Kristus
tak neodpovd jednodue Ano!, nbr: Tys ekl! Nen abstraktn slovo, co
vyjaduje to, co Faust nyn prov:
Jsem zkrtka zde!
Ale ona Starost existuje uvnit Fausta. V podstat je to samomluva; Faust mluv sm
se sebou. A tato samomluva je prohlouben. Lidstvo se dozv teprve pozvolna o cel
hloubce, kter spov v tto samomluv na zklad vnitnch zitk. Spolu
s duchovn vdou budou vneny do lidstva tak urit poznatky, spjat s hlubokmi
pocity a zitky ivota, o poznatky, o jejich hloubce si temn a tup materialismus
neme nechat zdt; materialismus tento tak snadno dosaiteln svtov nzor, kter
se domnv, e u veho doshl, kdy se mu nkterou tou vtou podailo
charakterizovat nco fyzickho i skuten duchovnho. Vme o tchto vtch, e byly
vydobyty v dsledku tkch vnitnch zitk. Jsou skryty v lidsk dui; lovk je nese
v sob po cel svj ivot. Ale tyto zitky nejsou tm, m skuten mohou a mus bt
lidsk dui, dokud nejsou doprovzeny vemi monmi nladami, onmi nladami, kter
nm mnohdy ve zdn zjevuj duevn ivot tak, jako bychom se s nam ivotem
vzneli nad uritou propast. Ale nikdy ns neme, kdy jsme doshli duchovnch
poznatk opustit tato Starost, kter se ns zmocuje, jakmile uvaujeme o uritch
vztazch tchto duchovnch poznatk k celkov skutenosti naeho ivota. lovk mus
vyctit, prv kdy vkro do duchovnho svta, jak je povrchn mluvit z hlediska
nesprvnho asketismu o tom, e tento pozemsk ivot je jen nm nzkm, eho by se
lovk ml nejradji pln zbavit.
Cel tento hlubok smysl pozemskho ivota pro vnost vyct lovk prv na
zklad duchovnho poznn; v, e tento pozemsk ivot mus lovk prot, aby plody
zskan tmto ivotem mohly bt vtleny do uritch impuls, kter po naem odchodu
z pozemskho ivota branou smrti vnme do sfr vnosti. Jak by tomu mohlo bt
jinak, ne e na konci ivotnch zkouek, prv v okamiku, kdy se due uvoluje,
pozoruje lovk onu vnou tkou Starost kter ho nyn napad kdy uvauje
o tom, co me vzejt z toho, co bylo zskno na zklad jeho prv proitho ivota;
aby toto mohlo bt pouito, kdy nyn se svou du m prochzet duchovnm svtem;
jak plody si mohl naerpat z prv proitho ivota.
Mnohm, mnohm se Faust musel probojovat. Ale velkm se stal tm, e prv nyn,
kdy prv vstoupil do duchovnho svta a zpola je uvnit a zpola se jet ct taen
zpt k fyzickmu byt Zem e nyn pi tom tak ohromn vznamnm porovnn, ke
ktermu dochz, kdy nastv toto rozpoloen mezi ivotem a smrt, kde stoj fyzino
a duchovno vedle sebe, e prv nyn v nsledujc:
J svtem jen se hnal a hnal;
chyt za vlasy co rozko se zdlo,
odvrh, co nepostaovalo,
nechal jsem thnout, co mi uklouzlo.
165

J jsem jen dychtil, na plno vdy il

a optovn prahl, a tak svj ivot probouil;
nejprve mocn a div,
vak te to moude jde, rozvliv.
Pocite souznn toho, co nyn povstv v jeho dui: Jak dve prochzel tzv. malm
a velkm svtem, jak se tomu k ve Faustu a nyn teprve zmoudel, kdy se mu
prv rozevel tento pohled; v tomto vznamnm zptnm pohledu na prv proit
pozemsk ivot me nyn moude a rozvn vechno v celku nahlet kdy prov
a ct u paprsky ve zaplavujcho a zcho svtla duchovnho svta; a v tomto svtle
jev se mu nyn ve, co proval, kdy se nechval unet vrem ivotnch proud, kdy
se tak hnal svtem. Hel, co nyn vid? Co zan vidt? Zan vidt to, co proil
v pozemsk oblasti. Pipomete si nyn ve to, o em jsme hovovali ohledn tohoto
zptnho provn, kter se zmocuje due na zatku posmrtnho ivota, a nyn
se tak postupn zmocuje i due Fausta. Vzpomnejte na tento zitek. Pemlejte
o tomto zptnm pohledu. Faust vid svj uplynul pozemsk ivot. Vid ho takovm
zpsobem, e si mus ci:
Pozemsk okruh jest mi dostaten znm.
Z nyn to, co prv v uplynulm ivot na Zemi proil. Zpola je ji v duchovnm svt.
Z tto nlady nyn vychzej nsledujc slova:
Na druhou stranu k zsvt je nm vhled zatarasen.
Tak me lovk mluvit jenom tehdy, kdy se mu prv dostav tento zptn pohled
na pozemsk ivot. To nen dn filosofick piznn se k materialismu; naprosto ne, je
to ono bezprostedn provn okamiku, ve kterm se smrt ji napolo zmocnila due.
ulpasov, kte nkdy komentuj Fausta, vyloili si toto msto tak, e se Faust ve svm
vysokm vku jako by obrtil opt k materialistickmu vyznn. Nikoli! Ale v tomto
okamiku by Faust musel bt opravdovm blznem, kdyby jen tak kvapem chtl
pebhnout pes tento zptn pohled na svj minul pozemsk ivot a kdyby nyn u
chtl mourav nahlet do duchovnho svta, jak si ho asto maluj nkte blouznivci,
kte si tento duchovn svt vybsn tak, e nad oblaky si jednodue vybj jim podobn
vci, jak to dlaj tak mnoh vyznn. Na tom, co se stalo vlastnm plodem jeho ivota,
chce Faust pevn stt. A nyn zazn vlastn hluboce vznamn slova, ped ktermi
nutn miz i sebemen zdn materialismu, kter zde mus zcela zmizet. Urit rozbedl
mystikov, tito hrozn, ukrutn mystikov, kte stle mluv o tom, jak se rozplvaj ve
vesmru, kte chtj uchopit vnost v jaksi mysticky chaotick veobecn temnot, do
n se ve hal, ztrc; veobecnou temnotu, kterou vak nazvaj veozaujcm
svtlem, tito zabedl mystikov se chtj jen potulovat ve vnosti. Kdo vak chce
konkrtn uchopit duchovn ivot, ten se ho chop tam, kde se tento prv uchopit d ve
sv konkrtnosti; ten nepropadne takovmu blouznn, kter se jenom rozplv
v neuritch dlavch, kter vlastn neobsahuj nic jinho, ne przdnotu, przdn
prostor, kam se snc due nech unet; takov lovk prov prv konkrtn,
skuten duchovno, protoe se ned svst k tomu, aby se toulal v takov vnosti,
nbr ten se chce chopit konkrtnho poznn duchovnho svta.
166

Co poznv, to se d uchopit,
nevzruen krej pozemskm dnem.
Pomyslete, jak podivuhodn je tato vta kdy lovk uv, e nyn zan zptn
pohled na uplynul pozemsk ivot; tento pohled je sm o sob tm, co zde kr svm
pozemskm dnem. Nyn stoj Faust na onom bod, ze kterho me vykroit, aby nael
sprvn vztah k onm straidelnm duchm, k pzrakm, k nim ho svm zpsobem
svedl Mefistofeles.
Kdy pzraky stra,
nyn pi zptnm pohledu
kr si dl;
v t chzi nalz al a tst,
on neukojen ani okamik!
Musme si pedstavit tento jet neukonen, jet trvajc zptn pohled do minulho
pozemskho ivota, kter je jet naplnn Starost, pomoc kter mohou bt peneseny
do duchovnho svta plody, kterch bylo zskno pozemskm dennm ivotem. Tento
zptn pohled si musme pedstavit asi nsledovn: stle znovu sem a tam prov
Faust duchovno, ale ponvad jet vz ve svm tle, dostavuj se mu tak fyzick
zitky; v takovm rozpoloen nyn nachzme Fausta. Starost dr jej jet ve fyzickm
tle. Vdom m pechzet do duchovnho svta, do vdomho stavu pivd jej prv
tato na nj tce dolhajc Starost. Proto se Faust tak takovm zpsobem vv do
duchovnho svta, e a ji ve sv dui nese duchovn svt, pes to se stle jet
klamn domnv, e me fyzickmu svtu dvat sv rozkazy. Lid, kte maj dnen
banln nzor, e lovk vypadal v podstat vdy tak, jak je tomu dnes, ti nevd, e
mnoho ek umralo podobnm zpsobem, jakm umr Faust, lpe eeno, jak Goethe
nechv umrat Fausta. Na zklad eckho psemnictv meme dokzat, e takov
smrt byla pro eka pmo nm doucm, co si vele pl, aby mohl jet nco prot
z fyzickho byt zatm co uvolujc se due u unik z tla. U Sofokla meme jet
najt slova, kter naznauj, jak ek spatoval v tomto zpsobu umrn nco nanejv
vznamnho, nepl si nhlou smrt, nbr pozvoln umrn, kdy se u vdom
fyzickho svta napolo zatemuje, a kdy u jako urit soumrak vstupuje do nho, do
tohoto fyzickho vdom nco, co pozvolna sv svtlo, aby se rozevel onen vhled
do duchovnho svta. O toto pece Goethe usiloval aby bylo mnoh z ectv pevzato
a vsunuto prv do tohoto druhho dlu Fausta, take meme pedpokldat u Goetha
mysl, e urit chtl znzornit nco z toho, co by bylo mono charakterizovat tm, e
chtl znzornit Fausta jako umrajcho eka.
Takovm zpsobem se z duchovnho svta ine proud rozmanitch pocit, kter
vkld do svch slov, i kdy jet zde jako fyzick Faust rozdv sv rozkazy. A toto
meme sledovat dle sledovat, jak Goethe znzoruje pln vdom to, o em jsem
vm mluvil. Vidte Fausta, jak pistupuje k tomuto mstu, kde je ji vykopvn jeho hrob.
Smme opt ci: Nemaj mnoho vkusu tito komenttoi Fausta, kte pitaj Goethovi
takov nehorzn nechutnosti, e by nechal kopat Faustovi hrob, dokud tento jet ije!
To by bylo nco naprosto nechutnho. Samozejm! Vidme-li umrajcho Fausta pak
to nen u nco nevkusnho, nbr pak je to podivuhodn imaginace, v n vidme vedle
167

umrajcho Fausta nyn tak tyto napolo duchovn bytosti lemury, o nich jsem vm
s ohledem na jejich vzezen posledn v pondl hovoil jak tito kopaj hrob. Ale jak
mluv Faust? Nue, chci nejdve pominout slova, kter pron Faust, kdy vystupuje ze
svho palce a ouravm krokem se dohmatv veej dve. Vai pozornost bych vak
chtl obrtit k tmto slovm, kter pron Faust, kdy dv jaksi rozkaz k tomu, kopat
pkop, kter m odvodnit zamoen mol. Zprvu se meme domnvat, e ve je
mnno ve fyzickm smyslu. Ale Goethe si byl pln vdom, e Faust mluv na zklad
uritho ji napolo duchovnho vdom, a peje si proto, aby tato slova byla tak v tomto
smyslu chpna. A co se nyn zjevuje na zklad tohoto fyzicko-duchovnho,
duchovn-fyzickho vdom? Nejprve se ve Faustovi rozncuje podivuhodn pocit
blaenosti. Povate, co Faust k:
Mol se pi poho thne,
zamouje ve ji dosaen;
zlch vpar smt zbavit zem,
pak teprve je m dlo dovreno!
Dal bych prostor mnoha milionm,
by ne jist sice, vak inn-svobodn bydleli.
Dobe, ale nyn nsleduj jin slova:
Zelen niva, rodn; jak doma,
lovk a zv nech se ct v nov zemi,
hned usdlen na mocnm pahorku,
je navrilo sml lidstvo.
Zde uvnit bude rajsk krajina.
Tato slova jsou zde pouita a umstna zcela vdom; vdom na zklad neho
fyzicky-duchovnho, duchovn-fyzickho; rajsk krajina tm se naznauje, jak
duchovno vrh sv paprsky sem, do fyzickho vdom; pak se toto vdom opt vrac do
fyzina:
Pboj burc a na sm kraj.
Zajist naznauje toto tak zevn situaci, ale e Goethe zvolil prv tato slova, to se
stalo zcela vdom. Nue:
Spolen sil chvt, uzavt mezeru.
A nyn pozoruhodn slova:
Ano, tomuto smyslu jsem zcela oddn,
to je moudrosti posledn zvr:
Jen ten je hoden svobody a it,
kdo denn si je mus dobvati.
A takto nebezpem obklopeni,
hoch, mu a staec reci zdatn.
168

Takov hemen bych zt chtl rd,

na svobodn zemi se svobodnm lidem stt.
Okamik sml bych oslovit:
Jsi tolik krsn, prodli jen!
Stopa po mch zemskch dnech,
neme zmizet v eonech.
Musme zaslechnout tato slova asto a asto znovu opakovan jako nco krsnho,
co Faust vyslovuje, ponvad ct: Vykonal jsi nco pro veobecn blaho, byl jsi inn.
A nyn se mu dostv nesmrn mocnho pocitu, jak inky tchto jeho in budou
petrvvat vky vk, jak by si zrove tmito svmi iny mohl zaloit svoji slvu;
a Faust se zcela oddv tomuto blaenmu pocitu. Tato slova slyme asto citovat.
Slyel jsem to citovat lidmi, kte jinm lidem chtli ci nco krsnho a citovali tato
slova, jakoby tm chtli ci: Tak ty me o sob ci: Stopa tvho pozemskho byt
neme se ztratit bhem vk. A pesto, by by toto slovo bylo v sebekrsnjm
smyslu pojato mus nm bt jasn: jsou to ist lucifersk slova blaen pocit vlastn
slvy. Jet jednou provme, ctme, jak Faustova due nyn zcela podlehla
luciferskmu svodu, kdy nepihl jenom k inm, nbr kdy chce pustm
egoistickm duchem provat svoji vlastn slvu na vky vk. Tento egoismus vzrst
do olbm velikosti, stv se zapeetnm egoismem:
Nebetyn slasti pedtuchu te mm,
a nejvy svou chvli provm.
bel skuten nen dnm hlupkem. Po takovm vbuchu luciferstv bychom se
mohli domnvat, e ho bel u m ve sv moci; nebo se jet jednou objevil tento
lucifersky blaen pocit, tato nejvy touha po vnosti. A nesmme si myslet njakho
hloupho bla, nbr mme na mysli chytrho Mefistofela-Ahrimana, kter nyn k
nco docela ppadnho:
Nehov mu dn slast a tst dn,
s mnlivm kadm jevem hr jak s milkou;
ubok! s tou posledn, v n ve je klamn,
nechce se rozlouit, s tou przdnou chvilkou.
Due se ji zcela uvolnila, ale oddlila se od tla s uritm luciferstvm. Zcela dobe
navazuje toto na ona o nic mn vnitn rozkon slvka, kter pron Faust, kdy
vychz ze svho palce a ouravm krokem se prohmat k veejm dve:
Jak vzncuje mne motyk inen!
To dav, jen ko se mi prac.
Nesmme si myslet, e by nebylo dnm pokuenm, kdy v poslednm okamiku
jet lovk poml na to, e mu davy otro! Jet jednou se objevuje lucifersk
pokuen. A Mefistofeles nen hloup, domnv-li se, e pro nj nadeel onen okamik,
kdy me navzat na onu rozmluvu, v n mu Faust vydal svoji dui v szku. Tenkrt
169

spolu hovoili; vzpomeme si na prvn dl, kdy Faust jet nenabyl zpola duchovn
vdom, nbr kdy na zklad fyzickho vdom pron tato slova:
Rozbije-li nejprve tento svt v trosky,
jin nech po nm nastane!
Z tto Zem prt moje radosti,
a toto Slunce z na m strasti;
mohu-li se zprvu od nich odlouit,
pak co chce nech potom nastane,
o tom nechci dle nieho slyet,
zda-li i tam bude lsky a zti ,
a zda tak v onch sfrch
je nahoe a dole.
Dalo by se oekvat, e Faust by mohl pi zptnm pohledu na tuto dobu ji ci:
J svtem jen se hnal a hnal.
Tu k Mefistofeles:
Pak sm se toho odviti.
Jen vejdi v smlouvu! abys v tomto it
vechny mho umn ry, okouzlen zel,
dm ti, co dn lovk jet nevidl.
Faust:
Co me dt ty uboh ble?
Co byl duch lovka ve sv vzneen snaze,
nkm jako ty kdy pochopen?
Vak m jdlo, kter nikdy nesyt,
m rud zlato, kter rtuti podobno
nenavn na dlani se roztk,
hru, pi n lovk nikdy nevyhrv,
dve, kterou kdy tisknu na sv hrudi
ona zatm s druhem ji znamen si dv,
ctt krsnou boskou slast,
kter jako meteor miz?
Uka mi plod, jen nehnije, dve ne je utren,
i strom, jen se denn znovu zelen!
Tv zakzky se nebojm!
Odpovd Mefistofeles:
Takov poklady ti opatm.
Vak mil brachu pijde tak as,
170

e si to chce kad vychutnat v klidu zas.

A nyn pichzej dleit slova, kter vyslov Faust:
Kdybych se lenochem kdy za pec ml stt,
v tu chvli, libo-li, m sraz!
Kdy obele m lichotkami,
bych s sebou sm byl spokojen,
kdy tvoje rozkoe m zmm
to posledn bu pro mne den!
Tu szku nabzm!
Nue, nesplnilo-li se to? Nejvydatnj poitek dokonce i pedtucha vn slvy se
ji dostavily.
Mefistofeles:
J pijmm!
Faust:
A jet druhou ruku dm!
eknu-li k okamiku:
Prodli pec, jsi tak krsn!
Copak nek?
Pak me mne do okov uvrhnout,
pak chci rd zahynout!
Pak nech umrek zvon,
pak jsi sv sluby prost,
hodiny nech stoj, rafika se klon,
tu uplynula doba m!
Mefistofeles:
Jen rozva to dobe, my nezapomenem!
A Mefistofeles tak nezapomnl. k to ve chvli, kdy Faust proval vrchol vech
okamik:
Nehov mu dn slast a tst dn,
s mnlivm kadm jevem hr jak s milkou;
ubok! S tou posledn, v n ve je klamn,
nechce se rozlouit, s tou przdnou chvilkou.
Tomu, kter mi tak siln vzdoroval,
as stal se pnem; staec zde v psku le.
171

Hodiny stoj tie.

Situace dosahuje svho naplnn; nebo Faust k:
Hodiny nech stoj; rafika pad.
Mefisto: Hodiny stoj tie.
Sbor Lemur:
Stoj tie! Plnoc ml z hodin. Rafika pad.
Dolo k tomu, co pi uzaven szky bylo pedem sjednno. Mefistofeles me mt za
to, e jeho dlo je dokonno:
Pad! Dokonno jest.
Z st Mefistofela vychz slovo ke: Dokonno jest! Ihned vak skrze sbor lemur
mluv hlas Zem:
Je po vem. as minul.
S jakousi hrzou dopadne toto slovo na dui Mefistofela. Mefisto pece ekl:
Dokonno jest. Sbor lemur mu odpovd: Je po vem. as minul. Toto je ohromn
rozdl. Mefistofeles nechce slyet slova: Je po vem. as minul.
Je po vem. Hloup slovo.
Pro po vem?
Je po vem ryz nic, pln jedno a tot!
V tchto slovech je to, co mme hledat, o co se prv jedn. Vdy nejdve
Mefistofeles hovo se svmi lemury; domnv se, e dokonno jest; ale zatm jen
minul as. A nyn zan pamatovat na sebe. Neme pochopit tento rozpor:
Dokonno jest je po vem.
Je po vem a ryz nic, pln jedno a tot!
Co pak nm m bt to vn tvoen!
Utvoen v nic uchvtiti!
Tu je po vem! Co z toho je sti?
Je to tak dobr, jako by to nikdy ani nebvalo,
a tve se to pec v kruhu, jako by to bylo.
Mm proto radji vnou przdnotu!
V tchto slovech ekl jsem to ji dve spov to, co mme hledat. e si Goethe
zvolil takov slova, e vystavl tuto scnu na podklad onoho okamiku nejvy
rozkoe tak, jak je to znzornno, kdy nechv Mefistofela se tak bavit s lemury; toto
vechno dokazuje, e Goethe dovedl vyslovit to nejhlub, eho se dnes meme
172

vlastn jen dotknout; nebo v tom tkv pina, pro mus teprve nyn nsledovat
zvren scna. Kdyby se cel vc mla tak, jak se domnvaj mnoz komenttoi
Fausta e Mefisto jednodue jen na zklad nedorozumn sedl na lep, pak by
opravdu posledn scna u nemusela nsledovat. Pak by byla vc dosti jednoduch;
pak by tomu bylo tak, e by Faust nikdy ani nepomyslel, e by mohl existovat tak vysok
poitek, jako ten, kter vyjaduje slovy:
Stopa po mch zemskch dnech,
neme zmizet v eonech.
Ani Mefisto by nikdy nebyl na takovou mylenku piel; na nco takovho oba dva ani
nepomysleli. Oba dva by nikdy nebyli pili na to, e Faust se nkdy vyslov k okamiku:
Prodli jen, jsi tolik krsn. Ale ponvad toto je u nco vyho, provat okamik
takovm zpsobem proto hloup bel pichz o svoji szku; piblin takto si to
vysvtluj vespolek vichni ti, kte chtj komentovat Fausta. Nue, pak by prv bel
dui ztratil; andl by ji ukoistili a ve by bylo v nejlepm podku. dnou
zvrenou scnu bychom nepotebovali. A Goethe by ji zcela jist nenapsal, nebo
zachovval jako bsnk uritou mru bsnick ekonomie, take nikdy zbyten nepltval
slovy. Ale lid nechpou Fausta, pokud se jm zabvaj jen tak povrchn. Fausta
pochopme teprve tehdy, pokud si utvome naprosto jasnou nsledujc pedstavu: Ano,
zde chce Goethe podrobit Fausta jet jednou luciferskmu pokuen a to v uritm
okamiku, kdy se u docela piblila smrt. A Lucifer je jet jednou zde, v okamiku,
kdy Faust mluv:
V pedtue nebetyn slasti
provm nyn vrcholn okamik.
Nyn nsleduje vlastn uloen do hrobu a chystn se Mefista na to, aby spolu
s pekelnmi duchy tuto dui ukoistil pro sebe. Pichzej andl a zvtz nad
blem. Due je zdnliv vykoupena, andl ji odnej ale bse nekon. Co se tu
vlastn dje? Ano, ale jen tak beze veho nemohl Goethe ci, co se tu dje. Ale jsou
zde nkter slova, ktermi Goethe hovo dosti zeteln pro toho, kdo chce rozumt.
Jenome tato pedstava nesouhlas s tou, kterou si lid snadno utvej o tomto
andlskm sboru, kter zde nastupuje, aby si odnesl dui. Nen to tak docela sprvn,
pokud tito zde nastupujc andl jsou pli pyn a pipadaj si nyn jako
nejdokonalej duchov, duchov svtla a jen s opovrenm pohlej na tlust a vychrtl
pekelnky; a sob si pipadaj nyn velmi zbonmi. e Goethe si nepl mt tuto
pedstavu tak beze veho, to ji naznail tm, e vloil Mefistovi, kterho skuten
nezpodobil jako hloupho bla, do st slova, kter jen tak utrousil na jednom mst:
Knoursk vzhled nechce ti vbec sluet!
a zvlt vznamupln slova:
Jsou erti t, vak pod kp.

173

Tak tito jsou luciferskho pvodu. Nen to zde napsno jen tak ertem! Pokud se d
o tto vci, jak zde stoj v cel sv vnosti, vbec nco ci o tom bychom pak chtli
ztra dle uvaovat.

174

XIV.
VHLEDY, KTERMI GOETHE HLEDAL
SKUTENOST ZALOENOU NA PRAVD

Dnes a ztra se pokusm, moji mil ptel, na zklad bsn o Faustu, podat vm
vklad o nkterch vztazch a souvislostech lovka k duchovnm svtm. Kdo se zde
skuten hloubji no vyzbrojen vemi prostedky duchovn vdy do hlubin bsn
o Faustu, ten ji sm pedpokldat, e Goethe vlastn prv v tchto poslednch
scnch chtl vyslovit nco z toho nejhlubho, co si ve svm dlouhm pozemskm
ivot svm vnitnm provnm vydobyl jako svj svtov nzor. Svtov nzor je
v tomto ppad mnn tak, jak Goethe meme ci pmo instinktivn, s instinktivn
samozejmost pipojil tyto scny tak, e z nich skuten vyciujeme jeho postoj tak
k vvoji lidstva, k impulsm lidskho vvoje, pokud byly tyto impulsy pstupny Goethovu
poznn. Pistoupme-li k tmto postavm, kter Goethe ve sv bsni o Faustu utvoil,
s uritmi idejemi duchovn vdy, pak musme toto ponn samozejm chpat zcela
uritm zvltnm zpsobem. Bylo by naprosto nesprvn, kdybychom se chtli
domnvat, e zmnn ideje Goetha tvoily pedem jakousi kostru, podobnou vku na
aty, na kter Goethe jaksi jenom navsil to, co mluvily tyto osoby a jejich
charakteristiku. Tak tomu ale v tomto ppad naprosto nen. Mluvme-li tedy
o postavch Goethova Fausta tak, jak bychom dnes chtli mluvit, musme chpat to,
e Goethe poznval tyto postavy tm tv v tv, a charakterizoval je tak, jak to
dovedl; e vak duchovn vda me vniknout plnm prvem do vci jet hloubji.
Nen-li pravda, setkte-li se poprve ve vaem ivot s njakm lovkem, jist
nemete ihned zjistit vechno to, co se skrv v jeho dui; pes to vechno, e to v jeho
dui spov. Kdybyste po tomto prvnm setkn chtli tohoto lovka popisovat, mon
byste vystihli jen nkter strnky jeho povahy, snad zachytte jenom nco ist zevnho.
Ale pece je to lovk, kterho byste charakterizovali mnohem hloubji, kdybyste se
s nm stkali astji vy, nebo nkdo jin, kdo dovede hloubji nahldnout do jeho due.
Abych dnes nebo ztra mohl vyslovit to dleit, co v souvislosti s Faustem jako
bsnickm dlem mohu ci, polom nejdve otzku: Co pedstavuje tento Goethv
Mefistofeles? Pak si nesmme jen tak pedstavovat, jako e by Goethe ve svm vdom
ml tyt ideje, kter ped vmi musm rozvinout, jestlie mluvm o Mefistofelovi. Goethe
charakterizoval svho Mefistofela prv tak, jak on ho poznval. Ale pesto zstv
Mefistofeles tou bytost, jakou ve skutenosti je; zstv uritou postavou, kterou
meme charakterizovat i duchovn-vdeckmi idejemi; a to je prv nco
vznamnho, e lovk me touto duchovn-vdeckou charakteristikou hloubji
nahldnout do individuality Mefistofela nebo do jinch postav, kter se v bsni o Faustu
objevuj.
Kadopdn si musme ve smyslu duchovn vdy pedstavovat takovou postavu, jako
je Mefistofeles, v podob urit v jistm smyslu zaostal bytosti, kter setrvala na
vvojovm stupni Starho Msce. To je urit pedpoklad, duchovn-vdeck
pedpoklad, e Mefistofeles je bytost, kter neprola takovm vvojem, kter mohla
spoluprodlat od Starho Msce, nebo eknme ji od Starho Slunce k Zemi, a
175

k pozemskmu vvoji. Ale i kdy se nm tento Mefistofeles jev jako duchovn vidina
pedstavuje se nm v podob pozemskho lovka, udlali bychom chybu, kdybychom
ho chpali tak, e bychom si snad ekli: on zaostal oproti pravidelnmu pozemskmu
vvoji a setrval na vvojov stupni Starho Msce. Tento Mefistofeles stoj na Zemi
rozhodn na vym stupni vvoje, ne lovk samozejm s ohledem na jeho vvoj
nikoli vak s ohledem na jeho sklon ke zlmu. Pokud chcete, mete nazvat tento
sklon tuto vyloenou genialitu ke zlu jako nm nim. Ale jako bytost stoj tento
Mefistofeles urit na vym stupni hierarchickho poad ne lovk; to je konen
nco samozejmho. Jestlie bychom se vraceli zpt ke staromsnmu vvoji, tak tam
nalezneme, e lovk ve svm msnm vvoji stoj ne ne tato bytost, z n pak na
Zemi povstal Mefistofeles. V Mefistofelovi musme tud spatovat vy bytost, kter
zaostala se svmi vymi schopnostmi, kter pesahuj to, co si lovk kdy osvojil,
zstala pozadu setrvvajc tak na vvojovm stupni Starho Msce. Jak bychom si
jet mohli ujasnit eknme analogi, uritou obdobou jakou m takov bytost
vlastn povahu?
Dejme tomu, e bychom se podvali na n souasn pozemsk vvoj. Vdy i za
dnenho pozemskho vvoje se vyskytnou lid, kte ve svm vvoji pokroili dle ne
jin. Jsou tac lid, kte jsou rozhodn dle ve svm vvoji ne ostatn. Ano, hovome
i za doby pozemskho vvoje o lidech s uritou iniciac, s uritm zasvcenm tedy
o lidech, kte ji pohlej do svta skrytho za prahem, tedy nco, co se veobecn
jet nevyskytuje v nynjm cyklu Zem. Samozejm, e i u tchto lid dochz
k dalmu pokroku ve vvoji. Ale i tito lid se mohou jistm zpsobem opozdit a zstat
v uritm smyslu stt na stupni svho pozemskho vvoje a mohou se vvat do stavu
Jupitera takovm zpsobem, e by si v tomto ppad, kdyby jupitersk stav skuten
zapoal, ekli: Kdyby vechno pokraovalo pravidelnm svtovm vvojem, pak
bychom na Jupiteru provali to nebo ono; ale my to nechceme, my setrvvme na
stupni, kterho jsme doshli za doby pozemskho vvoje. Tento jejich dosaen
stupe vvoje je mon vy, ne lid mohli doshnout na Zemi ve svm pozemskm
vvoji; na tomto stupni byl snad u bhem pozemskho vvoje pedem provn
jupitersk vvoj. Ale tyto bytosti v tomto ppad tito lid se tedy pece jen opozd
a zstanou na stupni pozemskho vvoje a postav se do jupiterskho vvoje takovm
zpsobem, jakm tento jupitersk vvoj ji prodlali na Zemi. Tito lid se tedy opozdili
pokud jde o jejich vlastn mru, neopozdili se vak s ohledem na veobecn vvoj. Jene
takov bytosti neprochzej tmto vvojem zpsobem jako lid, kte jednou doshnou
jupiterskho vvoje pravidelnm zpsobem provn; takov bytosti zstanou
pozemskmi bytostmi i nadle; ale nesou v sob jupitersk vvoj ji od pozemsk doby.
Muste si utvoit naprosto jasnou pedstavu o tom, e tyto rzn evolun dje jsou
skuten dosti sloit, a e skuten existuj i takov evolun cesty, jak jsem vm prv
lil. A peneste nyn to, co jsem vm ekl o vztahu Jupitera k Zemi, na onen vztah mezi
Zem a Mscem; pak dostanete piblin pedstavu nejprve o tomto Mefistofelovi,
abyste vdli, co tento pedstavuje v Goethov Faustu. Tm, e Mefistofeles ji pedem
prochzel vvojem pozemskho lovka bhem staromsn doby, ale nyn se postavil
do pozemsk oblasti tak, e sem do pozemskho vvoje nepin pozemskou
rozumovost, pozemskou individualitu takovm zpsobem, jakm nm tyto vlastnosti
dv Zem, nbr e tyto pedem obdrel na Starm Msci, tm ho musme adit
k hierarchim ahrimanskm. Proto tak Mefistofeles v sob ct v Prologu v nebi
takovou mimodnou pevahu nad lovkem Faustem; nebo tento lovk Faust m
176

v Goethov smyslu bt prav pozemsk lovk, kter jenom nezstal pozadu v oblasti
tupc, otuplch lid, ale kter stav to, co m vyvjet ve sv dui, zcela na pozemskch
silch, na impulsu Zem. Pak si buduje to, co m ve vlastn dui rozvinout. Faust je
pozeman, pozemsk bojovnk. Mefistofeles se oproti nmu postav jako lovk
msn Starho Msce, kter nad Faustem samozejm ct nesmrnou pevahu,
jeliko pijal v duchovnch oblastech Msce rozumovost a vdeckost, vlastnosti, kter si
pozeman osvojil teprve na Zemi. Proto me bt Mefistofeles samozejm jen
duchovn bytost. Kdyby pijal na sebe lidskou podobu jako jin lovk, musel by se
pizpsobit tak pozemsk evoluci. Toto vak Mefistofeles nein. Tu vidme
v Mefistofelovi bytost, kter v sob me ctit oproti pozemskmu lovku mimodnou
povenost. Jeliko ale teprve bhem pozemskho vvoje dochz k urit monosti
osvojit si morln, mravn impulsy vzpomete si na pednky, kter jsme konali prv
v tchto tdnech jeliko teprve bhem pozemskho vvoje vystupuj tyto mravn
podnty, zejmna ve to, co vychz z impulsu lsky, proto nem Mefistofeles, kter si
zachoval svj staromsn vvoj, tak beze veho dalho tyto impulsy lsky. Jen tak je
nem. Je tedy uritou duchovn bytost, kter pinle k urit hierarchii, bytost, kter se
opozdila, bytost kter v dvjch vvojovch epochch ji doshla znan vysokho
stupn, bytost, kter dospla na urit vysok stupe vvoje prv na zklad sv
celkov bytostn podstaty.
Jako protjek si nyn postavme naproti tomuto Mefistofelovi urit ve vyvinut
andlsk bytosti. Dejme tomu, e by se takov nynj andl, tedy bytost, kter je nyn
na stupni andlskho vvoje postavil vedle Mefistofela. Co je to za bytost, je je nyn
andlem? Je to bytost, kter mus sestoupit dol bhem vvoje Jupitera, aby bhem
tohoto jupiterskho vvoje pinela jupiterskmu lidstvu podobn sluby, kter
prokazuj dnenmu pozemskmu lidstvu bytosti jin eknme kup. archandlsk. Je
to tedy takov andlsk bytost, kter je pirozen, ponvad je duchovn bytost po
strnce evolun bytost, kter, postavme-li ji jednodue vedle Mefistofela je tedy po
strnce evolun pokroil daleko mn ne Mefistofeles, pop. hierarchie, ke kter on
nle. Andlsk bytosti budou moci doshnout s ohledem na intelektualitu teprve
bhem jupiterskho vvoje takovho stupn, kterho Mefistofeles doshl skrze svou
vlastn hierarchii i kdy tak nikoli vlastnm piinnm, pokud v nm spatujeme
staromsn bytost, zasvcence Starho Msce. Dalo by se ci: Bezprostednm
pedstavenm Mefistofela je urit, ano, mimodn vysok bytost, pesto e po strnce
evolun zaostal; ale tak vysok, e bytost v hodnosti jako teba je archandl Michael,
se ct hodnost podzen vi bezprostednmu pedstavenmu Mefistofela. Tyto
evolun dje komplikuj pravideln uspodn duchovnch bytost dle jejich hodnost.
Takov bytost jako Mefistofeles se prv bhem staromsnho vvoje vyvinula dosti
daleko. Tm Mefistofeles pedstihl obvykl vvoj andl, normln andlsk vvoj.
Takov bytost jako Mefistofeles, ta zstala ale duchem. Tm, e je duchem, m nco
pbuznho s obvyklm andlskm vvojem; andl jsou pece tak duchov. Take
meme ci: Z hlediska Mefistofela je docela sprvn, mluv-li Mefistofeles o andlech
jako o holobrdcch; oproti nmu jsou opravdu nedosplm lidem nrdkem, kter
v uritm vvoji, na kter Mefistofeles klade zvltn vhu, nedospl tak daleko jako on
sm.
Samozejm v hierarchii andl opt jsou i vemon evolun stupn. I u andlskho
vvoje meme z uritho ponkud pedantsky pojatho stanoviska pedpokldat
normln postup pro andlsk vvoj. Ale musme potat i s uritou skutenost, e tak
177

urit druhy andl zstvaj pozadu ve svm vvoji, e se tedy smm-li pout toho
vrazu luciferizuj; ped normlnm postupem zstvaj nkter andlsk bytosti
pozadu a zluciferizuj se; jsou to urit andl, kte nekr spolu s tmito ostatnmi,
nbr zstali pozadu na dvjch vvojovch stupnch. Tito andl, kte se takto
zluciferizovali, a to ji ped lemurskou dobou Zem, pijali lucifersk d, zaujmaj nyn
zcela zvltn postaven. Nebo m doshli toho, e se tehdy mohli zluciferizovat?
Podvejte mm-li se nyn vyjdit lidov, i kdy jen piblin, ponvad to nejde jinak:
tehdy prv skupina bytost, kter ji sv lidstv doshla, prodlvala svj staromsn
vvoj. Nyn dolo k tomu, co nazvme luciferskm svodem, a to s pomoc duchovnch
bytost, kter ji zluciferizovaly pijaly lucifersk rz. Toto zluciferizovn vedlo urit
bytosti k tomu, aby zpsobily pro lovka bhem lemurskho vvoje to, co je nm
znmo z Tajn vdy. Nsledn ahrimansk vvoj pivodil za atlantsk doby to, co tak
znte z Tajn vdy a z nkterch pednek, kter jsem zde nedvno konal. Musme si
tedy ci: Z lucifersk strany vyel bhem lemursk doby podnt, kterho se astnily
v zjmu lidskho pokroku vechny bytosti, kter se ped tm zluciferizovaly. Tento
lucifersk impuls spov v tom, e lovk bhem pozemskho vvoje sestoupil dol do
hmoty o nco vce, ne ml uinit pvodn v dnm postupu pozemskho vvoje: jeho
chte, pudy a vn se zapltaly do materilnho vvoje. Proto musela bt zjednna
urit rovnovha. A tuto protivhu zjednal ahrimansk vvoj tak, e se nyn lovk
vzn v rovnovze mezi luciferskm a ahrimanskm vvojem. Ale vechno toto, e
lovk mus zachovvat uritou rovnovhu mezi luciferskm a ahrimanskm vvojem,
odpovd v jistm vym stylu a v uritm vym smyslu pesto zase zmr pravho
pokroku lidstva a je to zahrnuto ve veobecnm evolunm plnu.
Mete si nyn tedy ci. Proti Faustovi, pravmu pozemskmu lovku, jsou stavny
lucifersk a ahrimansk mocnosti. A tyto ahrimansk sly, kter proti nmu povstvaj,
nm Goethe ukazuje zvlt v Mefistofelovi, kterho stav po boku Fausta jako
reprezentanta ahrimanskch sil. Vdy jsme ji o tom hovoili, pro Goethe nestavl
zeteln ped ns tak to druh jak lucifersk impulsy pistupuj k Faustovi. Ale
vude jak jsem ji zdraznil probleskuje, e Goethe vlastn Fausta postavil
doprosted mezi mefistofelsk a lucifersk sly. Vslovn jsem optovn zdrazoval, e
Goethe si nemohl ve sv dob utvoit jet zcela jasnou pedstavu ponvad duchovn
vda tu neexistovala tak, jak ji mme dnes o pravm vztahu lovka Fausta
k Ahrimanovi-Mefistofelovi a Luciferovi. Ale Goethe ml urit instinktivn poznn
o tomto vztahu, ve kterm Faust stoj proti tmto dvma druhm podnt.
Nyn se tame: V em vlastn spov to, co tyto sly a ji Mefistofeles sm nebo
Mefistofelovi pbuzn zamlej s lidmi? To, co Mefistofeles zaml s lovkem, nen
vlastn nic jinho ne to, co by znemonilo lidskou existenci na Zemi. Nebo na Zemi
teprve dolo k rozmnoovn v dsledku rozdvojen pohlav lovka na rod musk
a ensk. Mefistofeles jako prav zasvcenec Starho Msce neme nco takovho
strpt; a toto vlastn povauje za svj hlavn kol: odstranit ze svta vekerou monost,
aby se na svt udrovalo lidstvo pomoc pohlavnho rozmnoovn. Nco takovho on
na Zemi nechce. Abychom tomu pesn rozumli: na Zemi spov normln vvoj
lovka prv v tom, e se rozmnouje na zklad pohlavnho pudu. Ale Mefistofeles
chtl nadle setrvat u staromsnho vvoje. Proto nechtl, aby lska na Zemi vedla
k lsce pohlavn. Mefistofeles je neptelem pozemsk pohlavn lsky. A to zcela
rozhodnm neptelem. Proto se ct a Goethe to charakterizuje zcela sprvn ct se
proto mimodn povoln k tomu, aby vedl ad absurdum ve to, co by njak patilo
178

k pohlavn lsce. Co Mefistofeles chce zpsobit ve vztahu Fausta k Marktce pette

si jen pozorn kadou scnu, v n vystupuje Marktka; tu vude vytute: Mefisto chce
udlat vechno mon, aby zamezil svou moc, aby z tohoto pomru Fausta a Marktky
vzela prav pozemsk lska. Naproti tomu velmi rd zasahuje a m prsty ve vem,
kdy se v laboratoi vyrb homunkulus. A na zklad dvjch pednek, kter jsem
ml o Faustu, vte, e toto uml zrozen homunkula nastv proto, aby sice na
prodnm zklad, ale bez pohlavn lsky se zplodilo nco lidskho Helena.
Toto si stav Mefistofeles jako svj vlastn kol: nepipustit plozen lidstva ve smyslu
vvojovho pokroku kter na Zemi povstv v dsledku pohlavn lsky; nbr plodit
lidstvo jinou cestou aby pomoc takovch sil, kter ovld Ahriman vytvoil urit druh
bytost; silami, kter by nebyly ve smyslu posln pro Zemi urenho lidskho rodu.
Pomyslete nyn na nco jinho ne na tohoto homunkula, pomyslete na Euforiona,
pomyslete na to, jak se na Zemi objevuje Helena zde vude a ve vem m prsty
Ahriman. Ale nikde tu nepichz v vahu obvykl pohlavn lska. Tedy role, kter je
Mefistofelu pidlena, je zcela mimodn dobe vystihnut a naprosto oprvnn tak
na zklad duchovn vdy. Je v n nesmrn hloubka. A nyn vezmme podivuhodn
slova, kter zazn ihned, jakmile se objevuje zstup nebeskch vojsk:
Brnkn slym ufukanch zvuk,
shora pichz s nevtanm dnem;
jsou to klukovsko-dv zjevy,
to zrovna pastvou svatoukm je ovem.
Vdy vte, jak jsme v zloeen chvli
chystali zhoubu na pozemsk rod.
Mefisto pit andlm ji to, e o tom vdli, e pihleli tehdy, kdy se on se svmi
druhy chystal zniit pozemsk lidsk pokolen. Nyn hovo dle a uv pi tom mluvy
pozemskch lid:
To nejhanebnj, co jsme vymysleli.
To nejhanebnj je prv ono znien lidskho pokolen. Nazv se to
nejhanebnj.
Nue, abychom nyn dospli dle k lepmu porozumn samozejm, je mimodn
obtn piblit se k tmto vcem, nebo Goethe tu chtl vyjdit svoje nejhlub lidsk
city, zitky a poznatky. Chceme-li tedy pokroit dle, pohlete, bude k tomu nutn
nsledujc vaha. Nen-li pravda, jak vte, existuje alespo pro ns duchovn vda,
i kdy tato se dnes nachz teprve na potku svho vvoje; vte tak, e nco takovho
tu existovalo vdy i kdy se to v dvjch dobch pstovalo jinm zpsobem aby
bylo dosaeno pravdivho poznn svta, kter pesahuje pouh zdn a vnik do
skutenosti. Vte tak, e toto bylo, hlavn ve starch dobch, peliv steeno; tento
duchovn statek byl uchovvn v dvnch mysterijnch svatynch a usiloval o skuten
poznn svta. Jak vte, tento duchovn majetek byl sdlovn jen tm, kte k tomu
prokzali svoji zralost. Nue, teme-li se nyn: Jakho druhu byl pak vlastn tento
zvltn zpsob poznn, jak se zachzelo s tmto zvltnm druhem duchovnho
statku, kter byl sdlovn jenom v posvtnch mystrich? Tu dojdeme k uritmu
vsledku, pokusme-li se porovnat nae pt poatlantsk kulturn obdob
s pedchzejcmi epochami, s epochou ecko-mskou, egyptsko-chaldejskou atd.
179

a teme-li se na zklad takovho poznn: Jak se toto celkov chpn svta

lovkem pozmnilo od dvjch asovch epoch, od dvjch kulturnch epoch a do
na pt kulturn epochy? A skuten je pravdou, e se v evoluci lidstva odehrlo
nco dleitho a vznamnho, a e to, co nm sdluje tento triviln djepis, potamo
to, emu se dnes k djiny je vlastn jenom jakousi bchorkou, na kter se lid
usnesli; a nyn se domnvaj, e to sta, pokud se chtj nco dozvdt o vvoji
lidstva. Tyto dvj kulturn doby bvaly zcela jin, ne jak si je lid pedstavuj na
zklad obvyklho djepisu, kter je prv onou bajkou. Vzpomete si na hloubku
takov prpovdi, kterou jsem vm uvedl:
Slunce, krli tohoto svta,
Luna udruje tvj rod;
Merkur spojuje vs oba pevn.
Bez pzn Venue nedoshnete vy vichni nieho,
Marta zvolila si jako mue.
Jova milost nen pro vs ztracena;
aby Saturn, star a ediv,
zaskvl se ve vech barvch.
Do tchto vt je vetkna nesmrn hloubka; ale tato hloubka zde jednou existovala.
Lid kdysi i kdy jet atavistickm zpsobem jasnozen pece jen nahleli do
tchto skutenost, kter nm naznauje kup. takov prpov. Z tohoto vdom
o zkladu jsoucna vychzela pt kulturn poatlantsk epocha. Nastala ale urit
odchylka a to dvojm smrem. Jeden jsem vm charakterizoval tm, e jsem lil
Bacona Verulmskho, kter prodlal urit zasvcen ptho poatlantskho kulturnho
obdob; byl to onen lord Bacon, o kterm jsem mluvil v pednce 3. z 1916.
V Baconovi se projevuje urit touha pokldat ve, co pesahuje hranice smyslovho
vnmn pokldat za idoly. Jak vte, rozeznval Bacon tyi druhy takovch idol.
Uvedli jsme si jejich nzvy: idol tribus (nrodn), idol theatri (zevn nazrn), idol specus
(mylen nzor), idol fori (prvnick, obecn, sttn), tyi druhy. Baconovm duchem
se na potku ptho poatlantskho kulturnho obdob projevuje jedna tendence: ve
stavt jen na takovm poznn, kter je vsledkem smyslovho vnmn a pojmovho
chpn, uchopovn v pojmech, kter opt bvaj vsledkem smyslovho postehovn.
Ve, co pesahuje hranice smyslovho vnmn, je pouhm idolem, jeho obsah se
vlastn vyerpv ve slovech. A to jsme ji charakterizovali jako jeden z tchto dvou
proud.
Nue, schematicky znzornno vezmme si nyn onen smr, kter se projevuje
prostednictvm toho, co k prpov Slunce, krli tohoto svta. Je to smr, kter
se jet no do hlubokch zklad svtovho byt. Vezmme tento smr v jeho dalm
pokraovn. Dalo by se ci, dalm pokraovnm od tvrtho do ptho poatlantskho
obdob probhal by tento smr sm o sob takto (viz. nkres stedn ra):

*3 obr 284

180

Vvoj, kter vede k idolm, spad do tto evoluce (modr ra); tento modr proud
popr kadou monost, e ve skutenosti tam, kde nalzme nco smyslovho je
tak i nco bezprostedn duchovnho; tento smr vyluuje duchovno a povauje je jen
za obsah slov-idol. Zasvcencem tohoto vvojovho proudu se stal Bacon.
Jak by nyn musel vypadat protjek k tomuto proudu? Uritm protjkem k tomu by
byl vvoj, kter by uznval vhradn jen takovou skutenost, kde se nachz jen nco
duchovnho, jenom nco duevn-duchovnho, ale neuznval by fyzickou hmotu. Toto
by bylo protjkem k prvnmu. Mohli bychom se tedy ptt: Existuje tak tento vvojov
proud? Existuje tu takov protjek stejn jak tvrd Bacon, e jen takov skutenost je
pravdiv, kter se opr o smyslov vnmn; ve ostatn jsou jenom tyto slovn idoly.
Existuje nco, co by zrovna tak bylo projevem toho, e existuje jenom duchovn
skutenost a dn materiln-fyzick skutenost, kter by vystupovala v oblasti naeho
smyslovho postehovn? Ano, nco takovho zde skuten tak existuje. V dob
ponkud pozdj ne Bacon ije Berkeley, George Berkeley (1685-1753), a ten
pedstavuje druh vvojov proud (oznaen ervenou arou). Ujasnme si nkolika
slovy, v em spov podstata Berkeleyho svtovho nzoru.
Berkeley zastv urit nzor, kter v podstat vychz z jeho theologickho
svtovho nzoru (byl pozdji biskupem). Berkeley je nzoru, e ve to, co se nachz
mimo lovka a co bv pstupn naemu smyslovmu vnmn, trv jen tak dlouho,
dokud to nae smysly vnmaj. Tedy Berkeleyho nzor by byl nsledujc (nen-li
pravda, na pkladu se to d snad nejlpe charakterizovat): Jestlie vkrote do tto
mstnosti, tu uvidte sedt, eknme, zde pana Bauera; ale vy pedpokldte, e tu sedl
tak ji ped tm, a e vy ho uvidte teprve a vejdete. Nen zde jak km ani toho
nejmenho dkazu pro to, e to, co vidte sedt na kesle, by zde bylo dve, ne jste to
uvidli. A kdy pjdete zase ven, tak se domnvte, e tento pn zde zstane sedt
a sed tu dle, zatm co vy se obrtte k nmu zdy a odchzte z mstnosti. Berkeley
vak svm nzorem tvrd: Nen dnho dkazu pro to, e eknme toho, koho jste
zde vidli sedt, e tu jet dle sed. Tak dlouho zde sed, jak dlouho se na nj dvte;
nebo to, co se tvo ve vaem oku, je nco ivoucho, a jak by se mlo ve vaem oku
dle nco tvoit, kdy se ji na to nedvte? Baconv svtov nzor se d logicky pln
dokzat, a stejn tak lze tak Berkeleyv svtov nzor pln dokzat, nebo
v berkeleyismu neexistuje dn rozpor, na kter by se mohlo logicky ukzat. D se
naprosto logicky dokzat, pestoe to odporuje naivnmu vdom. Berkeley nen toti
toho nzoru, e byste spolu s vam pchodem do mstnosti teprve pana Bauera
vytvoili a zrove s vam odchodem byste ho zase nechali arovnm zpsobem
zmizet toto nen nzor Berkeleyho; ale mn, e to, co vidte, teprve s vam pohledem
povstv a zase miz, kdy svj pohled odvrtte. Esse est percipi bt to znamen
bt vnmatelnm to je vd vta tohoto svtovho nzoru; a jin byt ne bt
vnmatelnm v celm vkolnm svt neexistuje. Proto, jak si nyn mete pedstavit, je
pro Berkeleyho vechen smyslov svte jenom ve stavu trvalho vznikn; vy se na
nco podvte; toto nco je tady; odvrtte svj pohled a u toho vce nen. Toto ve m
tedy svoji existenci jenom potud, pokud vy se na to dvte. Jak ji bylo eeno: Esse est
percipi; nic tu nen mimo vnmn, mimo proces vnmn. Ale za tmto procesem, kter
tedy nen naprosto nim jinm ne procesem vnmn, nachz se urit bosk,
duchovn byt. Mimo vae vnmn m co init s panem Bauerem jet bh, kter jej sem
posadil tak, jak se mu chtlo, podle svho boskho chtn. A pi vaem pchodu
181

zpsob tento bh na zklad toho, co je pouze v nm, e ve vs vznik tento obraz

pana Bauera; po vaem odchodu pak nech tento bh obraz pana Bauera opt zmizet.
Tento smyslov svt tu tedy vbec neexistuje; existuje jen nco duchovn-duevnho.
Vy vichni, jak zde pede mnou sedte, jste jen vtvorem mch o; mimo to, co je
vtvorem mch o, existuje zde jet urit bosky-duchovn, duevn-duchovn svt,
kter vs vak udruje a nese zcela jinak, ne jak vy zde existujete jako vtvor mch o.
Podal jsem vm jen uritou charakteristiku toho, co obsahuje tento svtov nzor.
Tento nzor se d skuten psn filosoficky dokzat. Ale tento nzor bv tm, co
eknme nm zprostedkovv druhou polovinu svta, kter se poj k prv, kterou
popisuje baconismus. A mezi tmito dvma smry, mezi smrem ervenm a modrm,
pohybuj se kmitaj veker svtov nzory ptho poatlantskho kulturnho obdob.
Bu se zaplt tento svtov nzor ptho poatlantskho kulturnho obdob pouze do
uznn jen smyslov skutenosti, a piznv se tm ke sv nemohoucnosti spatit v on
skutenosti, kter se zevn jev jeho smyslm, nco skuten duchovnho, a nebo se
vyerpv tento nzor ptho poatlantskho kulturnho obdob v pouhm uznn
neho duchovn-duevnho, e vid vude jen Boha a bosk mylenky a piznv
svoji nemohoucnost sestoupit dol od provn Boha a boskch mylenek do svta
smyslov skutenosti. Tyto dv bludn cesty skuten existuj v ptm poatlantskm
kulturnm obdob. A kdo vnuje svoji pozornost duchovnmu ivotu, jak tento se vyvj
mimo esoteriku, ten shled, e tento duchovn ivot probh bu na jedn, nebo druh
e, na erven, nebo modr linii. Zevn exoterika nespov na tom, co jsem zde
nakreslil jako blou ru (viz nrtek).
Dalo by se ci, e lovk ptho poatlantskho kulturnho obdob se ocit v uritm
pnut mezi tmito dvma svtovmi nzory. Prv Goethe vnmal toto pnut intenzivnm
zpsobem. Uvedl jsem vm zde eknme urit teoretick, vce mn filosofick
podnty; ale nezstane jen u toho. Tak vechen ivot upadne bu do
duchovn-duevnho smru, nebo pouze do smyslov-materiln orientovanho smru.
Goethe proval toto pnut nejvy monou mrou. Urit nebudete spatovat nic
podivnho v tom, e Goethe proval ve to, co ije ve vnjm svt eknme pod
vlivem proudu modr ry, ponvad pece jen n vvoj v pt poatlantsk kulturn
epoe ve sv podstat smuje co mon nejvce do hmoty a k uznn pouze toho, co
se jev materiln.
Ale tak touto druhou ervenou ru proval Goethe ji velmi hluboce; jene tehdy za
doby Goethovy nebylo skuten jet tak eknme opovliv, oznait jako
materialismus nco materialistickho, jak tomu bv dnes. Tehdy jet nebylo tak
opovliv, upozornit na bludnost tto modr ry, jak tomu je dnes. Dnes mus
duchovn vda upozornit na odchylnost tto modr ry, a vystavuje se tm vem
monm derm, hroznm nrazm, ke kterm nutn dochz, ponvad lid se
hlavn svmi pedsudky, ale i s otevenou nenvist pece vdy stav proti vemu, co
jako urit poznn pichz do svta. A stle vce a vce bude tento materialismus
hlsn jako nco posvtnho; samozejm se to bude dt svtskm zpsobem, ale
pece jen meme ci: materialismus bude prohlaovn za nco posvtnho. Jak
blzko m ji dnen materialisticky orientovan lkastv k tomu, samo sebe vyhlsit za
posvtn-nedotknuteln; stejn tak i mnoh jin hnut usiluj o tuto posvtnou
nedotknutelnost v duchu materialismu, v duchu odchylnosti, kterou naznauje modr
ra; on odchylky od urit duchovn-duevn cesty, kter souasn tm, e nm
zjevuje smyslovou materilnost, onu prvou polovinu, kter pinle k on druh
182

polovin pak vytv jeden celek, kter vak mus bt uplatovn tm, emu dnes
kme duchovn vda. Ono pronsledovn, kter by se dalo oznait za inkvizin
sthn, jak tomu bylo ji dve v jinch oborech a oblastech k tomuto sthn na poli
materialismu vlastn teprve dojde. Toto pronsledovn vlastn teprve nyn zan;
dochz k nmu dnes, i kdy jinm zpsobem, zevn forma se mn. Kad vzepen se
proti materialistickmu zpsobu poznvn bude sthno a v budoucnosti stejn tak
podrobeno urit inkvizici. Inkvizici budoucnosti, kter vystoup v ponkud pozmnnch
formch ne inkvizice minul; sthn nebude o nic men, ne kdy byla v minulosti
inkvizic sthna a pronsledovna dvj hnut. Jen a se nikdo nedomnv, e by ve
to, co se odchyluje bludnou cestou na modr e, bylo mn intolerantn ne bvala
ona intolerance, kter se dve objevovala v jinch oblastech.
Tato erven (odchylujc se) ra vystupovala u dve, ovem ne tak zeteln.
Objevuje se teprve a v pt poatlantsk epoe, dokonce o nco pozdji ne tato modr
ra; ale objevila se u dve, v dvjch hnutch. Obzvl vrazn tato odchylka
vystoupila vlastn teprve tehdy, kdy se ukzal jako jej nejvznamnj zastnce
filosof Berkeley. Tento smr m vak i dost jinch filosof, kte jej zastvaj. Tento smr
se objevil v pt poatlantsk dob, ale jist vci mu zstvaj z dvj podoby, kter si
zachoval a proto bylo ji za as Goetha povliv oteven hovoit o erven linii,
zatmco o modr e mohl Goethe mluvit zcela bez obav. Tedy o tto erven linii bylo
povliv mluvit. Nebo co se nachz vlastn na drze tto erven linie? Nachz se
zde vechny ty svtov nzory, kter se vyhbaj tomu, rozit svj rozhled nad celm
irm svtem, a kter se chtj rozplvat ve veobecn duchovn-duevnm, kter chce
zstat nemohoucn s ohledem na to, co se zjevuje smyslm; jde o urit svtov nzor,
kter sice chce mluvit o nadsmyslovm, ale kter vak nic konkrtnho v tomto
nadsmyslovm nechce poznvat. Zde mme ped sebou irok pole, uritou oblast, ke
kter se pozvolna obrtila tm vechna nboensk vyznn a vechny sekty; nebo
jejich zvltn charakter spov v tom, e se vlastn zkaj kad monosti pochopen
svta a omezuj se jenom na jaksi duchovno pojat ve veobecnm smyslu a na
blaen rozplvn se v nm. Nechtj si osvojit uritou konkrtn poznvac slu, aby
tm, eho doshli a o em mluv, se skuten ponoili do cel pravdiv a nerozdln
skutenosti svta.
Snad mi porozumte lpe, pokusm-li se vyjdit nsledujcm zpsobem. Uvaujme
o tom, jak dnes probh ivot prmrnho lovka. Takov lovk eknme pracuje
est dn v tdnu v njak tovrn, v kanceli nebo jinde. Zde ije uprosted ist
materilnho shonu, poddv se ivotu, kter se pln vyerpv v pouhm smyslovm
vnmn. Dnes se do takovho shonu nemch nic duchovnho; stle mn a mn
duchovnho obsahu pitk do tohoto dennho shonu. Naopak by se na kadho, kdo by
do toho chtl vnet nco duchovnho, pohlelo jako na naprostho blzna. Ale v tomto
dennm shonu psob a jsou v pohybu vechny ty sly, kter chce poznvat dnen vda.
Zde se uplatuje a psob ve, co se vztahuje na lidsk poznn; zkrtka se zde
uplatuje cel ada mylenek a pojm, kter se vztahuj na onu st skutenosti,
rozprostrajc se ped nam zrakem. A pak dejme tomu pedpokldme to v jeho
prospch e tento lovk, kter se po cel tden takto lopotil v kanceli nebo tovrn
se sammi ist materiln poznatelnmi vcmi nebo se zabval ist materialistickm
uenm (vzdy konen pece i vyuovn v obyejnch kolch je ist
materialistick) dejme tomu e tento lovk jde na zklad uritho upmnho
puzen v nedli do kostela a tam sly mluvit o tom, o em se prv dnes v kostele mluv
183

na zklad tto evoluce, na zklad staletho vvoje. Pokuste se nyn, pokud mete
mnm, jestlie jste astji chodili do kostela a naslouchali kzn s otevenma uima,
a pokud jste tam vidli otevenma oima to, co se tu dje poloit si sami sob
otzku: zda-li v tom, co se tam mluv, vz nco, co by bylo zpsobilho k tomu, aby
objasnilo tento svt, kter se kolem ns rozprostr. k se sice, e Bh, o nm se tu
mluv, je zkladem svta; ale nikde se nemluv o zpsobu, jakm Bh zasahuje svmi
silami, svmi impulsy do svta. Lid si vytvoili jaksi zvltn druh svtovho nzoru pro
denn potebu, to naznauje modr ra; a potom se utvoil jin druh svtovho
nzoru svten to naznauje erven ra. Nikde nenajdete souvislost mezi tmito
dvma smry, pokud skuten neprohldnete, jak se tyto vci skuten maj. Polome
si nyn otzku: Jakou souvislost m toto uen hlsan z kazatelny k tomu, co hls
prodn vda chemie, fyzika, biologie? Vdy se takov souvislost vbec ani nehled,
ba co vc ona se dokonce zavrhuje. Vezmete-li naproti tomu duchovn vdu, poznte
ihned, o co tu vlastn jde.
Duchovn vda nemluv o smyslov-materilnm svt takovm zpsobem, jakm to
in obyejn fyzika, chemie, nbr mluv o fyzicko-smyslovm svt takovm
zpsobem, e do tohoto smyslovho svta me nechat vproudit a do kad
jednotlivosti i hledisko duchovn. Duchovn vda nem ani dn zvltn nzory
vhradn pro denn potebu, ani nedln-svten nzory, nbr m jeden jedin nzor,
zabvajc se duchovnm svtem; nzor, kter pak opt proud dol do kad
jednotlivost fyzicko-smyslovho svta. Duchovn vda neprohlauje tak, jak to in
berkeleyismus samu sebe za nemohouc chpat smyslov svt na duchovnm
zklad; duchovn vda se neprohlauje za nemohouc jako baconismus aby nala
i ve smyslovm svt msto pouhch idol skutenho ducha. Jak k tomu dochz?
Nue, nco, co jsme ji pochopili je: pt poatlantsk epoe naprosto odpovd tomu, e
nastal takov vvoj, jak to naznauje tato modr ra (baconismus). Bacona bychom
v uritm ohledu mohli nazvat jakmsi zasvcencem (inaugurtorem) toho, co nyn
nadchzelo. lovk se nyn musel ponoit do hmoty ji astji jsem tuto mylenku
rozebral a pitom zdrazoval, e duchovn vda nen naprosto dnm protivnkem
materialismu, nbr e duchovn vda chpe pinu pro je materialistick vvoj
pedmtem poznvn v ptm poatlantskm kulturnm obdob.
Ale tento materialistick vvoj se ned jinak uinit pedmtem pravho poznn, ani
by lovk tak nepijmal urit inspirace od takovho ducha jakm je Ahriman.
A kdyby se tento materialismus pt poatlantsk epochy vyvjel dle v tomto
ahrimanskm smyslu takov materialismus by musel dojt k takovmuto poznn ze
svho vlastnho hlediska tm si bute jisti; nevte tomu proto, ponvad vm to
km j, nbr proto, ponvad vy sami tomu porozumte na zklad duchovn vdy;
tento materialismus, tento ahrimansk smysl materialismu se mus pevn dret toho, co
si jednou v tto zloeen chvli Ahriman-Mefisto sm sob slbil: e nechce mt nic
spolenho s pravidelnm vvojem lidskho pokolen na Zemi. Proto tato vda, kter
vyrostla z materialismu, nikdy nedojde k uritmu prohldnut tajemstv vznikn
lovka, zhady embryologie atd. nikdy k tomu nedojde! K emu by se tato vda
mohla dopracovat, je pochopen vzniku takovch bytost, kter se mohou tvoit takovou
cestou, kterou povstv takov homunkulus. Ale k tomu tato vda nikdy nedospje.
Nue, toto je tedy jeden evolun proud. Ale mnoho, mnoho dalho souvis s tmto
ahrimanismem. Tato zevn vda, vdn je jen uritou st. Ahrimanismus toti pronikl
celou na kulturou.
184

Ale stejn tak hluboce proval Goethe tak tuto druhou, ervenou ru, tento proud,
kter je schematicky znzornn ervenou rou. Jen nedovedl jet eknme tak
zeteln, tak zcela zeteln rozeznvat postavy pro tuto ervenou ru, jako pro ru
modrou. Pro modrou ru sem naprosto na sprvn msto postavil Mefistofela s jeho
pbuzenstvem, tmito tlustmi erty a vychrtlmi bly a lemury. Tito stoj ped nmi.
Toho se Goethe jet odvil. Nebo teprve od nynj doby budou pomlouvni ti, kte
mluv o lemurech, tlustch ertech a vyzblch blech, a budou oerovni stle vce
a vce, budou-li mluvit ve smyslu duchovn vdy. Za asu Goetha bylo toto jet
pomrn mn opovliv. Ale nco opovlivho byl tehdy ten druh smr, kter
Goethe tak prohldl a opravdu velmi dobe prohldl; Goethe toti velmi dobe vdl:
postav-li se tato erven ra do na ptomnosti, jestlie zde skuten pevld takov
nzor, kter vyhlauje svoji nemohoucnost a stle vce a vce se bude vyhlaovat jako
nemohouc dospt na duevn-duchovnm zklad k tomu, aby pronikl celou
skutenost svta; to potom spov v nsledujcm: e urit lucifert duchov usiluj
o to, aby urit proudy, kter byly dve naprosto oprvnn, nemohly dle pokraovat.
Lucifersk bytostn podstata brn uritm nboenskm a sektskm proudm, aby
mohly dle pokraovat ve svm vvoji. A pak nemohou tyto proudy proniknout celm
svtem, ale zstvaj vzet v pouhm uznvn neho duchovn-duevnho (bez
fyzinosti). Berkeleyismus je jen uritm zetelnm projevem tohoto smru. Tento smr
spov v tom, e je inkem psoben luciferskho vlivu. Jak je to nyn vyjdeno
u Goetha? Mefistofeles se rozpomn na sebe a svoje pbuzenstvo, vzpomn, jak si
kdysi v tto zloeen hodin odpsahali znien lidskho rodu. To znamen, e
nechtj mt nic spolenho s tm, jak se lidstvo mno na Zemi. Mefistofeles si
vzpomn na to, e to vlastn nle k jeho vlastn bytostn podstat, e se pece
zastnil v on ahrimansk dob obrazn eeno vznamnho zasedn duch,
kte se tehdy usnesli na tom, aby se nikdy na Zemi nenarodil lovk pirozenm
zpsobem, nbr aby tchto sil, kter existuj na Zemi jako sly pohlavn, bylo pouito ke
zcela jinmu elu. A na tomto se ahrimansk bytosti ve star dob usnesly; chtly tm
zamezit, aby se na Zemi uplatovala pohlavn lska. Ale nyn k Goethe, piem se
samozejm nikterak neztotouje s Mefistofelem, ale k to v jeho duchu: Jsou zde
jin, kte nejsou inspirovn Mefistofelem, ale jsou tak inspirovni; nue, ti nekaj sice
nic o tom, e by se lidstvo nemlo na Zemi rozmnoovat obvyklm zpsobem, lidsky
rozmnoovat, ale zanaj se modlit; ti jsou toho nzoru, e lid vedou vpravd svat
ivot teprve tehdy, kdy nein nic ve smyslu obvyklho rozmnoovn lidstva, ponvad
se toho zkaj a nechtj o tom ani slyet, ani vdt. Tito asketit svatoukov, kte ve
vcech pohlavn lsky dlaj znm dlouh oblieje, jak jsme si o tom ji asto mluvili.
Mefistofeles nco takovho tu, pedvd a vid to tam na druh stran v zstupu
andlskch bytost. Tam vid inspirtory tchto druhch, kte v podstat zbon uctvaj
onen zmr, na kterm se usnesli Mefistofeles a jeho pbuzenstvo:
Jak jsme v zloeen chvli,
znien snuli pro lidsk rod.
To nejhanebnj, co jsme vymysleli,
je pro jejich zbonost prv vhod.
S tm souvis pece urit zbonost. Lucifert inspirtoi (vvojov) opodnch
crkevnch spolenost, mniskch spoleenstv, velijakch sektskch smr tito
185

lucifert inspirtoi se pece nachzej uvnit tohoto druhho zstupu duchovnch

bytost! Ne nadarmo jim k Mefistofeles, kdy oslovuje jednoho z tch dlouhn, kter
se mu obzvlt zalbil:
Tebe, dlouhne, mm na mou dui nejradi.
Knoursk vzhled ti vbec neslu.
Zde do tto vty vtajil Goethe mnoh z toho, co mu tak leelo na srdci s ohledem na
tento svtov nzor, kter prochz svtem s knourskm vzhledem (s pop tv);
s ohledem na tento nedln, svten svtov nzor, ve kterm spatoval nco
luciferskho naproti tomu, co je ist ahrimanskho rzu. Mefistofeles se ct bt
pbuzn a pitahovn tmi bytostmi, kter ve sv zbonosti pijaly to, co Mefistofeles
pijal do svho vdn a do svho chtn do sv vle. Jakm zpsobem bychom mli
hovoit o tchto vcech z ist duchovn-vdeckho hlediska, o tom bychom si jet
pozdji mohli promluvit. Prozatm si vak chceme o tchto vcech nco ci Goethovm
zpsobem. A smm-li to tak ci, je to, co jsem prv vyslovil, jakmsi prapvodnm
zitkem Goetha. Tak zde stoj zpotku proti sob ahrimansk svt lemurov, tlust
erti a vyzbl blov a pak nco, co m zprvu lucifersk ndech. Goethe toto
vyjaduje zcela jasn: nco s ndechem luciferskho stoj naproti mefistofelskmu jak
jsem ji ekl zastenho takovm zpsobem, e mon je jen, aby to vyslovila takov
osobnost, kter se tak mnoh promine, tj. blovi. Ten samozejm sm mluvit
o knourskm vzhledu, o hezounkch hoch atd. Ve skutenosti stoj tedy proti
sob tyto dva protiklady: na jedn stran Mefistofeles, kter m v zstav Faustovu
dui. m pak se stal Faust zstavou Mefistofela? Tm, e Mefistofeles hnal jeho dui
vm tm, co nabzela tato pozemskost, vm, co spad pod sfru, je vela do
zemskho byt kdy tato Zem povstvala a kter kles pod rove toho, co dv
vzniknout lovku v dsledku pohlavn lsky. Mefistofeles si pisvojil urit nrok na
Faustovu dui tm, e jej svmi svody uvd do veho ahrimanskho. Ve, co Faust jet
pipojil tm, e miloval Marktku, to se nestalo zsluhou Mefistofela; ale toto vechno
Mefistofeles zvrtil do pravho opaku. A to, co nsleduje potom, to ve se u dje
ahrimanskm zpsobem. Zde se pouv jen ahrimanskho umn, ahrimanskch
praktik, aby tm vyvolal zjeven staroeckho svta. Ahrimanskmi praktikami
(ahrimanskm umnm) lze velieho doshnout; na prvnm mst ve vem eknme
to zcela potichounku co souvis se sttem; pak zkus toto ahrimansk umn doclit
neho, kdy vznik lovk; a to v souvislosti s evoluc podlidskou, kter nekles jen
pod rove lovka, ale dokonce i pod rove zvec; to souvis s tmto
zmechanizovanm homunkulem, historicky zmechanizovanm homunkulem. Helena je
vynesena na zemsk povrch zpsobem, kter neodpovd pozemskmu smyslu lidstva;
potom se pedvdj nkter pozemsk dje; ale dokonce ani tyto postavy, kter tu
pomhaj, spoluinkuj jako nhon a pochopov tak nepochzej z pozemsk
oblasti jako tato Mucholapka (Spn koist) a tento Ber-kde-ber (Mj brzy); toto
ve je ovlivovno ahrimanskmi praktikami a tm u jaksi velkou mrou dno do
zstavy; a sice zastaveno tm, eho jako jedinho jako zstavy se Mefistofeles me
zmocnit z tohoto pravho pozemskho majetku, kter je jinak pro lovka skutenm,
pravm poehnnm. Tedy tm, e vede Fausta skrze tuto povrchn bezvznamost. Pro
pozemsk byt je to sice jen povrchn bezvznamnost, tm vak nen eeno, e by
k tomu nebylo zapoteb vynaloit i kdy jde jen o povrchn bezvznamost ohromn
186

rozum a vdeckost. Tmto zpsobem nebo metodou si bere Mefisto Faustovu dui do
zstavy. Pak upad Faustova due do osidel Mefista jet tm, co si Mefisto me
ponechat z majetku onoho pravho pozemskho poehnn. Nue, eho se me
Mefisto zmocnit pro sebe? lovk obdrel pravm poehnnm na Zemi sv jstv, tedy
nejdve obdr lovk zde tuto svoji ervenou krev. Kosti, lachy, vazy z eho jsou
vytvoeni a sltni tito poloiv zmetci, toho veho se me Mefistofeles zmocnit. Ale
vlastn prav poehnn Zem, tuto krev, toto, co pedstavuje a zastupuje
fyzicky-materiln pozemskho lovka eho by se Mefistofeles tak rd zmocnil to
neme mt. Mefistofeles pece jen je bytost, kter zaostala na Starm Msci. Je
opodnou bytost. Co si me pro sebe ponechat, je jen krv popsan list.
Je to nco, co souvis s abstraktnm smlouvnm, tedy nco, co nesouvis s impulsy,
kter by spovaly na skutenosti, nco, co je jenom neskutenou vc na zklad
smlouvy; Mefistofeles me vythnout jen krv popsan list. Tmto je mu due
zastavena. Nue, podle jeho ei, mohl by se nkdo domnvat, jako by mu ji ten druh
zstup andl jednodue podloudn odcizil, lstiv vzal.
Ale tak tomu jen tak beze veho nen. A do samotnho okamiku smrti, m
Mefistofeles Fausta jet stle hezky ve svch sprech jak jsme si to vera objasnili;
pokud ale pohlme na tuto smrt takovm zpsobem, jak jsme si ji vera ukzali, nikoli
a v tom okamiku, kdy Faust ji pad k zemi, nbr tehdy jet, kde se smrt pozvolna
bl; pak je tedy to, co Faust nyn prov jako blaen pocit, jak jsem to vera lil, kdy
se ji due zan sten uvolovat od tla, pak u se to stv zitkem duchovnho
svta. Tu vklouzne Faustova due nebo, jak Goethe pvodn napsal tato Faustova
entelechie ztra si jet o tto entelechii nco povme tedy jak lehce vklouzne tato
Faustova entelechie do lucifersk sfry, kde se pozvolna rozplv. Zde by z toho ml
Faust zrovna tak mlo, jako kdyby upadl do mefistofelskch spr. Povate jen, co
Faustovi na druh stran hroz!
Milostn plameny
k jasu nech vzlet!
Tm, kdo jsou proklet
pravda vra spsu;
nech od zlho
radostn vykoupeni
v nebesk vejednot
blaeni jsou.
Ale takov blaenost by lovka vedla k uritmu rozplvn se do vesmru, uvdla
by ho do tzv. osm sfry! Faust by zskal prv to e by se rozplynul ve vehomru,
co by znamenalo tot jako pln znik. A nyn oteveme si ve Faustovi posledn
scnu, o n jsem ekl, e je nutn spojena s pedchzejc scnou, e k tomu pat, e
tu mus bt.
Vidme, jak tento dj pokrauje ve zcela jin oblasti. Opt zde pichzej andl
a nesou Faustovu entelechii, to, co je u Fausta tm nesmrtelnm. Ale mezitm, co
odnej tuto entelechii, tedy to, co smrti nepodlh, hovo o pin, pro mohou
odnet tuto entelechii. To jsou mlad andl jak se jim k v zvren scn:
Silou r z rukou svtic,
187

kajcnic tch milujcch,

zskali jsme vtzstv,
a dokonali velk dlo;
tuto dui jsme vyhrli.
Andl si tedy uchopili entelechii, Faustovu dui, nikoli v dsledku sv vlastn
pirozen andlsk podstaty, nbr proto, e maj re tchto milujcch svatch
kajcnic, protoe obdreli nco, co pochz ze sfry lidsk, z toho, do eho vrstaj lid,
kte prodlali lidsk pozemsk ivot, kte se skuten vyvinuli z pozemskho ivota.
Goethe pevd celou tuto evoluci od Mefista, od tchto andl na vvoj lovka;
protoe nejsou to andl, kte zachrn tuto entelechii svmi vlastnmi silami, nbr
zachrn ji tm, e pijmou re z rukou tchto milujcch svatch kajcnic. To je
nesmrn hlubok mylenka. Do toho Goethe vn sv vlastn pesvden o vznamu
postupnho vvoje lidstva, o vznamu pozemskho vvoje. A proto mus Goethe na
bytostnm zkladu lovka nutn nalzt nco, co by pekonalo toto pouh mefistofelsk
ahrimanstv. Mefisto stoj zde; vydv sv rozkazy lemurm, tmto z kost, vaz a lach
sltanm poloivm zmetkm; vel tmto tlustm ertm a vychrtlm blm; vyloil
jsem vm, co to vechno znamen: vel tto podlidsk prod, kter jet nedoshla
stupe lovka, kter by nikdy nemohla zplodit lovka to je ono, o co jde; proda
spov tedy na takov podstat, z n by nikdy nemohl vzejt lovk. V n spov ve
to, co me pochopit onen svtov nzor, kter probh na modr e; jene tak
nesmme chpat to, co ns obklopuje. Mefistu jsou dny k dispozici jet z doby
staromsn jenom ty sly, kter vldnou nad lemury, tlustmi erty a vychrtlmi bly;
co vak tyto bytosti vyt z pozemsk prody, to je prv jen to mefistofelsk; z tto
pozemsk prody se vak d vytit jet nco jinho, o em neme mt Mefistofeles
dn znalosti, ponvad neprodlal pozemsk vvoj. Z tto pozemsk prody se d
vytit to, e na zklad skutenho posvcen fyzick prody, na zklad jejho
zulechtn, se hled pbuzn vztah k pozemskm silm a pozemskm ivlm
Milostn r tch pout,
lska, ji vn hnout,
v prsou strast syc,
bosk slast muc!
py, proniknte mne,
kop, zdolejte mne,
kyje, proklejte mne,
blesky, rozdrte mne!
Zde mte toto soptn prody, on prody, kter pat k lovku, kter je vak pece
tak spojena s tm, co je luciferskho, belskho rzu, kter ale tak smuje vzhru.
Zde ji mte tuto produ. A andl se ujali ve prospch tto Zem svho kolu
peovat o zachovn lidskho pokolen. A ti andl, kte se neopozdili, nbr, kte se
vyvjej dle a k tto pi o lidsk pokolen na tyto andle pohl Goethe jako na
prav spasitele. Vzpomete si, jak Hospodin v Prologu v nebi udluje tmto
pravm andlm svj pkaz:
Vak Vy, prav synov bo,
188

tte se ivouc bohat krse

co vn psob a povstv,
milost lsky vymez bytost Va.
Zde maj zashnout tito prav andl, aby pineli pomoc; a oni to in. Andl
v andlskch zstupech krej, vyvjej se skuten kupedu, jestlie se zabvaj tmito
milujcmi svatmi kajcnicemi, aby z jejich rukou pijali re. Tak jako lovk pijm
dl pozemskho ivota, tak pijmaj tito andl, kte nezstali pozadu ve svm vvoji
na Starm Msci, nbr kte kr kupedu spolu s pozemskm vvojem, urit sly,
kter pichzej od takovch povah, jak jsou znzornny v poslednm jednn v podob
tchto milujcch svatch kajcnic. Toto nese andlsk vvoj dle kupedu. Je to
Goethovo pesvden, e se tm tito andl vyvjej nad rove svho pvodnho
luciferstv.
Jak jsem ji ekl, chtl jsem tm vm naznait Goethv zpsob mylen, naznait, jak
se Goethe svm zpsobem ctil spojen se vemi mocnmi evolunmi mylenkami.
Nue, ztra si o tom dle pohovome. Doufm, e z pedmtu dnen vahy jste mohli
nahldnout do hlubin byt a svtovch tajemstv, jak je hledal Goethe, aby mohl vytvoit
svho Fausta, a jak se tm chtl vyslovit k vvojovm proudm svtovch nzor. Ano,
opravdu velik bohatstv je ukryto v tomto Faustu! A musme ji konen ci: Jak
nekonen mnoho by lidstvo zskalo, kdyby se toho odvilo a pokusilo se sprvn
piblit ke vemu tomu bohatstv, kter Goethe eeno jeho vlastnmi slovy
bsnickm zpsobem vtajil do svho Fausta. Ztra pak budeme pokraovat
a ekneme si nco o souvislosti nkterch mylenek Fausta s idejemi duchovn vdy.

189

XV.
GOETHE HLED HLUBINY BYT A SVTOV TAJEMSTV PROSTEDNICTVM
SVHO FAUSTA
LUCIFERSK A AHRIMANSK SVOD
Tto pednce pedchzelo eurytmick pedstaven
druhho dlu Fausta: Plnoc a Kladen do hrobu.
Dalo by se samozejm velmi, velmi mnoho ci, kdybychom chtli vyerpat vechno
to, co je uloeno prv v tchto zvrench scnch Goethova Fausta, kdybychom
chtli v tto souvislosti upozornit na vechny perspektivy, kter z toho vyplvaj
z hlediska duchovn vdy; piem to zcela pirozen vychz z mylenek tchto
zvrench scn. Z celho bohatstv a mnostv toho, co by se dalo jet ci, chtl
bych prv dnes vyzvednout jet jednu vc. Naprosto bych vak nechtl vyvolat
pedstavu, e by lo o to, zcela vyerpat ve, co zde zbv.
Pokud chceme rozumt tmto zvrenm scnm, musme navzat zejmna na dv
klov udlosti pozemskho vvoje, nanejv vznamn. Ji jsme na n poukzali:
prvn skutenost spad do lemursk doby, druh do doby atlantsk.
Dnes chceme ob tyto skutenosti charakterizovat potud, pokud jsou pro ns dleit.
Udlost lemursk doby z uritho hlediska spov v tom, e v dsledku udlost, jak si
o nich mete pest v knize Tajn vda nebo v nkterm z naich cykl, lidsk
organismus se ponkud hloubji spojil s hmotou, ne jak to bylo pvodn zamleno. To
nastalo v dsledku luciferskho zsahu. Tmto luciferskm impulsem, ke ktermu tehdy
dolo, byl v jistm ohledu splnn jeden z tchto zmr, o kterm mluv Mefistofeles,
kdy poukazuje na ono usnesen kdy se konala jaksi porada a Mefisto se svmi
druhy se zapsahali v on zloeen chvli na zhoub pozemskho rodu. Tm, e
organizace lovka zapadla do hmoty hloubji, ne jak to odpovdalo pvodnmu
zmru, spojilo se tak lidsk vdom se vm tm, co vytv lidsk byt v pozemskm
vvoji, jinm zpsobem, ne jak se to mlo stt. Ji astji jsme upozornili na tento zcela
pozmnn stav vdom, ve kterm se lovk v dsledku luciferskho podntu
spojoval s tm, co souvis s posloupnost generac, s pohlavnm rozmnoovnm.
Pohlavn rozmnoovn bylo tehdy vyzvednuto z dvjho stavu spcho vdom do
stavu bdlho vdom, a tm nastala lze ci urit promna: nadsmyslov
skutenost se nyn stala smyslovou. Toto je tedy ona prvn udlost.
Skutenost, kter se potom udla v atlantsk dob, spov v tom, e lovk
v dsledku svho hlubho zapadnut se svoj organizac do hmoty, ne to bylo pvodn
pedureno, e lovk nyn prodlal v celm svm organismu urit zahrimanizovn
zpsobem, kter jsme astji popisovali. lovk nyn spojil sv duchovn sly s vnjmi
smyslov-fyzickmi prodnmi silami a se skutenmi dji smyslov-fyzick prody. Jak
vte, v Bibli je prvn skutenost vyjdena obrazem lcm lucifersk svod (v rji),
charakterizovan hlavn slovy, jimi Lucifer oslovuje lidsk pokolen: Vae oi se
otevrou a vy budete jako bohov rozeznvat dobr a zl. Vae oi se otevrou, tm,
e smyslovost byla pozvednuta ze stavu snovho do stavu bdlho vdom; s tmto
otevenm o souvis prv tento hlubok pd lidstva do hmoty.
190

Nyn tedy lidstvo zapadlo do hmoty hloubji, ne mu bylo pvodn pedureno.

Kdybychom si to chtli schematicky znzornit (pednejc kresl), pak by toto zde
pedstavovalo materiln svt; take potom bychom mohli ci: Lidstvu bylo pedureno,
aby se dvalo zde na tento materiln svt z druh strany svta, z hlediska, kter se
nachz mimo hmotu, mimo tento materiln svt. Luciferskm svodem kleslo lidstvo do
materilnho svta; a svodem ahrimanskm, jeho zsahem v dob atlantsk dolo pak
uvnit tto materilnosti k silnmu spojen lovka s touto materilnost, nco, co vlastn
mlo nastat nahoe v uritm duchovnm obrazu; v duchovnm zrcadlen. Co se mlo
odehrvat nahoe v uritm ohledu jako kdyby se to vznelo nad materilnem to se
nyn odehrvalo ve hmot samotn.
To prvn je vyjdeno tedy tm, e nad lovkem byla vyena slova: Vae oi se
otevrou a vy budete rozeznvat (zevn, na zklad smyslovho vnmn) dobr a zl.
To druh, jak vte, je vyjdeno nsledujcmi slovy v Bibli: A synov boh shledali, e
dcery lidsk jsou krsn, a spojili se s nimi ve hmot, v tle. Toto jsou biblick slova,
kter eknme vyjaduj s ohledem na lovka a s ohledem na to, co se v lovku
nachz irokou skutenost. Nebo v tto irok skutenosti je zrove pojato vechno
ahrimansk psoben v lidskm pokolen. V dsledku te sly, s kterou se nebesk
lska spojila, ne klesla do hmoty a stala se lskou pozemskou, a kter je zkladem
skutenosti pemny nebesk lsky v zemskou lsku, v dsledku tho podntu,
v dsledku te skutenosti bylo zpsobeno zrove to, e se napklad intelekt lovka
spojoval s hmotou a vytvoil materialistickou podobu vdy. A nikdy by se nebyly
dostavily takov podnty, kter zneuvaj lidskou inteligenci k takovm elm, kde se
vyrbj vemon nstroje, kter jsou pouhm souhrnem materilnch sil spovajcch
v tom, e lze mechanicky-strojov vyrbt prost ve mon k libovoln zvolenmu
elu, i kdyby tento el ml slouit zhub celho lidskho pokolen. Nikdy by se nco
takovho nebylo objevilo kdyby do lovka nezasahovaly ahrimansk impulsy, kter
pronikly do lovka, a kter se projevuj ve sv lidsk podstat tmito slovy: A
synov boh si oblbili dcery lidsk a spojili se s nimi v tle. Nebylo-li by dolo k tomuto
ahrimanskmu svodu, nikdy by na Zemi nedolo k tmto monostem, aby si lid
vymleli vraedn nstroje a podobn prostedky, ponvad by si lid zachovali svoji
inteligenci spznnou ve spojen s vymi tvrmi silami ducha nahoe, a nikoli
s hmotou; ponvad by se nezapomnli s touto svou inteligenc tak hluboko ve hmot,
aby zde dole ve hmot jen tvoili takov nstroje naimi ist dmonickmi mechanismy,
kter sehrvaj stle vt roli v tto zmaterializovan lidsk kultue. Stejn tak
zpsobuje zmatek, vechno co souvis s ivotem lidskch afekt a vn, s ivotem
lidskch vznt a emoc a co je vyjdeno tmito slovy: A vae oi budou oteveny a vy
budete rozeznvat (smyslov-zevnm zpsobem) dobr a zl; stejn tak vychzej
z tohoto druhho principu vechny takov skutky, kter se stvaj na zklad lidsk
pchy a zahrimanizovan povahy lovka pedmtem veobecnho obdivu, jako velik
vymoenosti lidstva, jako pokrok lidstva; ale je pokrokem jenom on ist
zmechanizovan kultury. Stejn tak vychzej tyto podnty z jednoho
principu, kter je naznaen tmito slovy Bible: A synov boh shledali, e
dcery lid jsou krsn a spojili se s nimi v tle. Pradvn doklady vyjaduj tyto vci
prv svm zpsobem. Vrhaj sv svtlo na urit oblasti, kde tyto impulsy
vyvraj; ale tyto podnty se uplatuj v irokm okruhu. V dnenm asovm
obdob, kde lidstvo m pekonat luciferstv a ahrimanstv ponvad je to
nutnost, aby toto bylo poznno, pln poznno v na ptomn dob se mus
191

stle vce a vce rozmhat jasn nhled na to, co povstalo otevenm se o

a spojenm se boch syn s lidskmi dcerami; to znamen, e nebesk lska sestoupila
dol a stala se lskou pozemskou. Ohledn tchto vc se mus rozit jasn
porozumn.
A po tento stupe po tuto nezbytnou potebu-nutnost jasnho porozumn doshl
Goethe svm proctnm mylenm. Prv kdy bsnicky ztvroval zvren scny
Fausta, doshl tohoto poznn, kter spovalo na instinktivnm provn pocit. Toto
je nco nesmrn vznamnho. O co se zde tedy jedn? Vy vte, e se nedoshne
nieho tm, k-li se: , j prchm ped luciferstvm, prchm ped ahrimanstvm. To
jsou poetil ei, nebo uprchnout nelze. To jedin, co se d uinit je, e meme
udrovat rovnovhu mezi obma silami. lovk tedy mus v prbhu lidskho vvoje
pozvolna paralyzovat luciferstv ahrimanstvm a obrcen, ahrimanstv paralyzovat
luciferstvm. Toto proval Goethe a bsnicky to vtajil do poslednch scn Fausta.
Vzpomete si jet jednou na tuto mocn otesnou scnu, kde vystupuje ona ediv
ena Starost. Vzpomete si jen, jak bylo uvedeno v jednom dvjm cyklu, e e,
v n oprvnn vldne Ahriman-Mefistofeles je e smrti. V jistm smyslu nle tedy
ve, co souvis s nienm, znikem a smrt k i Ahrimanov; Ahriman vak nesm
uplatovat sv impulsy na nesprvnm mst. Pouv-li je na nesprvnm mst, tam,
kam ony nepat, pak se z toho rod zlo. Nyn nechv Goethe odchzet z jevit Bdu,
Vinu, Souen a Starost prv v okamiku, kdy se ji zan uvolovat fyzick tlo od
ostatnch duchovn-duevnch lnk Fausta. Tm Goethe naznauje, e zn spojitosti,
kter vldnou v pozemskm ivot, jak ho lovk prov ve svm tle fyzickm se
zetelem na Bdu, Vinu, Souen a Starost. Jakmile se ji vak due jednou odpoutala,
jakmile u tyto ti ediv eny oznamuj blc se Smrt, tu zstv na mst jet tato
Starost, kter je pece jen v sesterskm pomru s tmito temi ostatnmi. Starost jet
setrvv v dob, kdy u zan psobit Smrt. Je sem vyslna z on e, v n
oprvnn vldne Ahriman. Ahriman by sm sob nemohl uinit nic horho ne to,
kdyby nyn brnil Starosti v tom, aby setrvala dle u Fausta i pes tento okamik, v nm
ji zan umrat; nebo sem zasahuj tajupln sly. Dotkme se tm nanejv
hlubokho mystria. Co pak uin tato Starost? Starost, jedna z onch edivch en
vyslanch sem Mefistofelem-Ahrimanem, jeho magick moc jet trv co pak uin
tato Starost? Ona zni na Faustovi nco, co zpsobil Lucifer: ona mu zase uzave oi!
Uvate jen, jak hloubka se skrv v takovm nhledu na svt! To, co pilo luciferskm
zsahem do lovka, je nyn opt vyrovnno oklikou pes Starost impulsem
Ahrimanovm. lovk se stal vidoucm ve fyzick oblasti skrze Lucifera. Nyn se stv
lovk opt slepm zsahem urit postavy, kter sem byla vyslna Ahrimanem z jeho
e. To znamen: lovk nyn zbaven zevnho zraku nabv tm schopnosti
vnitnho zraku, aby se mu nyn, uzavenm zevnho zraku otevelo vidn vnitn:
Jedin v nitru z jasn svtlo. Nesmrn hloubka spov v tto vt. A Goethe se
sna skuten u tohoto umrajcho lovka Fausta petvoit, ovem nikoli tak, aby
pln zmail, ono, v lovku psobc luciferstv tak, e toto luciferstv pak v ivot
vystupuje v urit rovnovze s ahrimanstvm. A nyn vyslovuje Starost urit hlubok
slova, aby tm odvodnila a vysvtlila, co in. Lucifer kdysi ekl: Vy, lid, se stanete
vidoucmi, vae oi se otevrou. Co k Starost? Starost postav proti luciferskmu ivlu
jako protjek ivel ahrimansk. Lid se sice luciferskm impulsem stali zevn-fyzicky
vidoucmi, ale v duchovnm smyslu oslepli, a slepmi jsou po cel ivot. Je to slepota,
kter me bt pekonna jedinm prostedkem. Kterm? Vdomm! Tm, e si lid
192

uvdomuj svoji slepotu, e se vdom no do tto slepoty, aby poznali, e oslepnutm

nastv nov zpsob duchovnho zen. Nyn vyslovuje Starost slova, o nich by se dalo
prvem ci: zn zprvu stejn tajupln pro lidi moudr jako i pro poetil:
Lid jsou po cel ivot slep,
nue, Fauste, stane se slepm na konci i ty!
Zdnliv tm chce Starost ci nsledujc:
Lid jsou po cel svj ivot slep,
nue, Fauste, stane se slepm na konci i ty!
Zpotku to zn podivn a lovk si s tm nev rady; te se: Co to m vlastn
znamenat? Lid jsou tedy z hlediska fyzickho po cel svj ivot vidoucmi, ale Starost
to nazv slepotou.
nue, Fauste, stane se slepm na konci i ty!
Faust nyn skuten oslepne. Starost pouv toho slova slepota ve zcela jinm
smyslu, nebo mysl tm vlastn, e se Faust stane vnitn vidoucm. Jde prv o to,
abychom se nauili vty st sprvnm zpsobem. A toto sprvn ten spov v tom,
e v nmeckm originle se klade draz na slvko werden.
Lid jsou po cel ivot slep,
nue, Fauste, sta se jm na konci i ty!
Na zdraznn tohoto slvka sta se spov cel sprvn zitek tto vty. Pro lidi
je nco samozejmho, e jsou slep! Ale Faust nem bt slepm, nbr stt se
slepm; tzn. sta se slepm, provej nco, co teprve nastv, provej souvislost mezi
stavem vidoucm a stavem slepoty. Vezmte tato slova a pipojte k nim jin slova:
Vak vy, prav synov bo,
tte se ivouc bohat krse;
stvajc se...
Na toto prv zde je poukazovno!
stvajc se, je vn psob a ije,
obejmi vs lsky milostnmi hranicemi.
Toto stvajc se, je vn psob a ije, je v Prologu v nebi pojato jako nco
duchovnho, jako odlesk, zrcadlen ducha, jako nco, co povstv; toto povstvajc
nyn Starost rozlv nad Faustem tmito slovy:
Lid jsou po cel ivot slep,
nue, Fauste, sta se jm na konci i ty!
193

Jde o dvoj: Je nco jinho, kdy lovk povstv a prov onu souvislost mezi
stavem vidoucm a stavem slepoty, a nco jinho je, kdy lovk tuto souvislost
neproije, ale jenom se nachz uvnit vidouc slepoty.
Pokud je lovk s Goethem dkladn obeznmen, me prot to, co Goethe vystihl
s ohledem na toto bt (sein) a stt se (werden). V pochopen tohoto vroku Starosti
nalzme nco velmi hlubokho, co pi tom proval Goethe. Vidme tedy, jak Goethe
pronik a k tm nejhlubm tajemstvm lovka. Toto oslepnut Fausta, toto zbaven se
zevnho zraku zpsoben Starost, je skuten pravm protjkem k onomu vidoucm
stavu, kter u lovka v rji zpsobil zsah Lucifera.
A nyn jdme dle. Pohleme na Mefistofela, v jakm pomru se ocit vi synm
bom, kte pijmaj tyto re, tento duevn poklad, z rukou milujcch svatch
kajcnic.
Co se zde stalo?
Tyto kajcnice skuten jednou ily zde na Zemi a proily zitek pozemsk lsky;
proly tm, co nastalo v dsledku ahrimanskho svodu v atlantsk dob. Co je ale
dosaeno lidskmi zitky, je tyto kajcnice prodlaly? Tm se pozemsk lska stala
opt nebeskou! Marktka sama, jak ji vme, odn si nahoru do duchovnch oblast
zde proitou pozemskou lsku. A toto, co se odehrlo zde na Zemi, to se nyn promnilo
a stalo nm duchovnm, nm nebeskm. Marktka se tam nahoe ocitne mezi tmito
kajcnicemi; mezi tmito re sypajcmi kajcnicemi. Lska, kter se stala pozemskou,
opt se nm pedstavuje ve svm nebeskm zrcadlen.
V dsledku postupnho vvoje je lska vedena zpt do oblasti nebesk jako nsledek
toho, co mohou lid provat. A tam, kde na uritm mst Bible mluv o tom, jak se
nebesk lska stala opt lskou pozemskou, je tm mnn onen nebesk svod (kterm
se nebesk lska stala pozemskou); kdeto zde poukazuje Goethe na vvoj lidstva,
kterm se zase pozemsk lska stv opt nebeskou; a tento Mefistofeles je rovn
jako takov syn bo, kter se nyn zde spojuje s tmito lidskmi dcerami, kter opt
zduchovnly v dsledku onch r, kter sypaly. Je to obrcen proces toho, co nm
Bible naznauje slovy: A synov bo spojovali se s dcerami lid.
Tento Mefistofeles se nyn stv poblouznnm, je sveden tmito lidskmi dcerami,
kter byly pijaty do boskch svt. Tedy jde nyn o zcela opan postup. Stejn jako
tento postup luciferskho svodu v rji, tak i tento pozdj proces, je naznaen slovy
Bible: Synov boh spojovali se s dcerami lidskmi ve hmotnm tle. Nyn je toto
pevedeno v prav opak: tento bo zrozenec bo syn Ahriman-Mefistofeles spojuje
se nyn ale lskou nebeskou s dcerami lid, kter opt pijmaj pvodn boskou
podstatu. Spojuje se s nimi v nebesk lsce, nikoli v lsce tlesn; spoj se s nimi
duchovn-duevn (v duchu, v dui), ne hmotn-tlesn. Obrcen proces. Opt
podivuhodn mystrium, kterm urit pbhy dje Fausta bezprostedn navazuj na
nejvy tradice lidstva, na Bibli.
A nyn teprve chpeme, jak to vlastn Goethe mnil; nebo teprve nyn jsme schopni
reln chpat proces, kter se tu odehrv. Je nejve zajmav sledovat, jak Goethe
byl eknme pirozenou cestou veden k tomu, aby uzpsobil konec svho Fausta
prv tak, jak uinil. Ano, nechal se skuten vst vc samou, nikoli pouhou vnitn
libovl, libovolnou mylenkou; nechal se vst vc samou o sob. Povate jen, e si
jednou napsal dokud tato vc nebyla jet hotova, nebyla zral nartl si nejprve
urit schma, jak chce tuto scnu utvet. Tu si napsal:
194

tyi ediv eny. (Nue, toto bylo provedeno.)

Faust a Starost (provedeno).
Mefistofeles a lemui (provedeno).
Faustovo uspokojen (provedeno).
Je vemu konec. Mrtvola. Lemui kopaj hrob. Vzdaluje se. Satan a pekeln tlama
(dobe).
Prchnivn se oekv (toto vyjdil).
Ponvad due pomaleji unik ne obvykle (tak ji provedeno).
Satansk lky (rozestaven pomocnk), aby dui polapil (nue, to jsme se dnes
pokusili znzornit!)
Andl, nebesk gloriola se vzn bl. Mefisto odporuje. Andl sypou re. Re
vadnou pod dechem Satana! Promuj se v plameny lsky. Satani prchaj.
Mefistofelova muka lsky. Andl odltaj. Mefistofeles ped odvolacm soudem.
A pvodn chtl Goethe navzat na toto odvoln, kde Mefistofeles se odvolv
k nebeskmu soudu ohledn svho prvnho nroku na Faustovu dui. Toto si tedy
Goethe poznamenal do svho zpisnku: Mefistofeles odchz k apelanmu soudu.
K tomu si jet dle poznamenv: Nebe, Kristus, Matka (tedy Mater Dolorosa
Matka Bolestn), evangelist a vichni svat, soud nad Faustem. Tedy nedlouho
pedtm, ne Goethe dokonil svho Fausta, ml v myslu jej ukonit tak, e by nechal
Mefistofela odvolat se k nebi ohledn svho nroku na Faustovu dui. Pitom zamlel
znzornit zasedn nebeskho soudu, kde by se v tto nebesk scn shromdili:
Kristus, Matka Bo, evangelist a vichni svat. Goethe tedy pi tom pomlel na to,
upravit tuto scnu asi tak, jak ji znme z horn sti znmho Raffaelova obrazu (tzv.
Disputa), kde stedem tohoto obrazu je Nejvy svtost. My znme tento obraz. Zde
ml zasedat soud nad Faustem. Tak to Goethe neprovedl, ponvad v dob, v n si
zapisoval tyto poznmky, postupoval jet ponkud libovoln. Ale vc sama ho vedla
k jinmu zakonen. Tento pvodn zamlen obraz mohl bt sice docela krsn
psobiv, ale eknme podobn by se to dalo napsat i v dvjch dobch. Do
Goethovy doby se vak takov een ji nehodilo. Jenom ti, kte nemaj o vvoji lidstva
ani zdn, jen ti se myln domnvaj, e lze v kad dob pst o vech vcech stejnm
zpsobem. To ale nen mon. Tak nepostupuj lid, kte ivoucn stoj ve vvojovho
procesu lidstva. Ti se d zcela poadavkem doby, v n ij. Tedy, Goethe toto
neprovedl. Zato provedl to, co nyn znme a co zde bylo ped nedvnem pedvedeno: je
to scna, ve kter se cel dj stupuje a stoup vzhru a k tmto svatm anachoretm,
mnichm; dle jsme vedeni a do oblasti, kde pibvaj andl, do oblasti blaench
pacholtek, kde vystupuj kajcnice a mezi nimi tak Marktka. To znamen: Goethe
zlidtil posledn scnu zcela ve smyslu poadavku doby, jak to jeho doba od nho
vyadovala; dal j lidskou podobu, pijal do n toto lidsk v jeho vznamu pro duchovn
skutenost. Goethe to sm kdysi vyjdil, e v jistm ohledu to nejpodstatnj pro
een Faustova problmu spov ve slovech, kter jsou obsaena v zvren scn:
Kdo spje dl, vdy dle jen,
nm vykoupiti lze ho.
A blaila-li nad to jej
astn lska shry,
pak pijmou ho tm srdenji
195

andlsk svat kry.

Takov Goethova slova nesmme brt na lehkou vhu. Komenttoi Fausta je vak
brali velmi lehkovn. Goethe chtl, kdy na nco tak vnho upozornil, ukzat, jak
hluboce me chpat tajemstv psoben urit milosti bosky-duchovnho principu
s ohledem na posln lovka. A vnm zpsobem Goethe postupoval, aby vyhovl
tomuto duchovnmu principu. Proval tento princip jako nco ivoucho. Tm, e
Marktka mla za svho pozemskho byt po boku Fausta urit zitky, a e pak
v dsledku tchto pozemskch zitk byla vynesena do duchovnch svt, prv tm
se utvoilo pouto mezi n a Faustem; a na to chce Goethe poukzat, e nco takovho je
pro nj realitou i tehdy, kdy smrt kr pes tyto skutenosti.
lovk je postaven do uritch svazk, kter se utvej bhem jeho fyzickho ivota
zde na Zemi; jen berou na sebe, kdy smrt pes n pela, uritou duchovn podobu.
A blaila-li nad to jej
astn lska shry.
To znamen: Vejde-li lovk do uritho pbuzenstv s nm duchovnm, co povstalo
na zklad uritho smyslovho zitku, pak ho srden pivt to, co se stalo
duevnm; pak nen jen lovkem svobodnm, pak je lovkem zapedenm do
psoben milosti. Tm poukazuje Goethe na hlubok vznam veho toho, do eho lovk
vchz duevnm spojenm a jak relnou skutenost je pro lovka kter je njakm
zpsobem spojen s druhm to, co z fyzick oblasti je vzato do duchovna. Goethe nm
ukazuje, jak nabv trvalho vznamu, jak skuten reln je vechno to, co lid zde na
Zemi konaj v oblasti morln, na poli duchovnm. Ukazuje nm, e to naprosto nen
jak si to namlouv materialismus jen nm pomjivm, nbr jak toto psob dl svm
trvalm vznamem pro vyvjejc se lidstvo. Na to poukazuje Goethe v tto zvren
scn. Proto je tato zvren scna tak velkolep.
Co me materialismus ci jinho, ne: Nue, zde tento pter Ecstaticus, ten si jen
tak nco namlouv; ale a zeme, pak je se vm konec. Stejn tak pter Profundus,
a zrovna tak pter Seraphicus atd. Ale pro Goetha je vechno to, co provaj tito
mnichov nm, co je stejn tak nm skutenm, jak je skutenm djem to, e
Slunce vychz a zapad. A stejn jako nastv nco, co se dje v lovku na fyzick
rovni pi vchodu a zpadu Slunce stejn tak se podle Goetha nco odehrv
ve Faustov dui tm, co proud svtem jako urit stavy vytren, modliteb a mystickho
rozplvn co vychz od tchto anachoret. Goethe nm pedstavuje duchovn svt
jako nco skutenho, pokud tento pramen v lidskm provn, ctn, ve vnitnch
zitcch lovka. Nejen pouze jaksi lovku vzdlen, z uritho hlediska
nadpozemsk pedstavy stav nm Goethe ped oi, nbr buduje nm pedstavy, kter
svm nadpozemskm obsahem s lovkem hluboce vnitn souvisej. A tm se jeho
zbsnn Fausta stv skladbou naprosto asovou, kter odpovd poadavkm
poten doby nadchzejcho ptho poatlantskho obdob.
U lovka, kter sleduje tyto rzn zpisky Goetha, mus vzbudit pozornost to, e si
pro adu scn napsal urit pehledn rozvren. O nkterch poznmkch jsem ji
mluvil v jin souvislosti. Tak na sklonku 18. stolet, kdy Goethe znovu chystal zpracovat
svho Fausta, napsal si nkolika vtami jaksi pehledn nrtek, podle nho by chtl
postupovat v prci, aby pak mohl i nkter ji zpracovan vci pevst do nsledujcho
rozvren. Zde si poznamenv:
196

Ideln usilovn o zpsob, jakm by se dalo zasahovat a vvat do cel prody.

Zjeven se Ducha jako Gnia svta a in.
Toto je ji ve hotov.
Zpas mezi formou-tvarem a beztvarm.
Pednost beztvarho obsahu nad przdnou formou.
Obsah si pin svoji formu.
Forma nen nikdy bez obsahu.
Urit rozpory nikoli spojovat, nbr rozestavit tak, aby se staly zetelnmi.
Jasn, chladn, vdeck snaen: Wagner.
Temn, vel usilovn: k.
Osobn poitek ivota pozorovan z hlediska zevnho; prvn dl,
temn, vel, vniv proitek.
Proitek na zklad zevn vykonanch in; druh dl a vdom provan poitek.
Krsa.
Proitek na zklad vnitn tvr innosti.
Tmto ji Goethe naznauje urit smr, kterm se chce se ubrat a do konce. A pak
si napsal, co nebylo jet provedeno:
Epilog v chaosu na cest do pekla.
ekl jsem ji, jak bylo patn rozumno tomu, e by se tento epilog ml konat
v chaosu na cest k peklu. Lid si lmali hlavu nad tm, jak by ml Faust konit uritm
doslovem, epilogem v chaosu na cest k peklu. Jako e by Goethe nepovaoval Fausta
za spasenho, pestoe dospl pomrn daleko nbr ho nechal propadnout peklu.
Lidi vbec nenapadlo, e tento epilog m mluvit Mefistofeles, a nikoli Faust. Mefistofeles
je na cest do pekla, thne do pekla, kdy prohrl szku a pron svj epilog. Ale tento
doslov Ahrimana-Mefistofela nemohl Goethe provst; ten se zde neuskutenil. Pro tu
nen? Ponvad v tehdej dob nebylo mon, aby se napsal doslov v kterm
spov tajn hlubok mystrium, kter odpovdalo tehdej dob. Nebo co by bylo
obsaeno v tomto epilogu v chaosu na cest k peklu?
Pedstavme si jen, co by tento doslov obsahoval. Co se zde vlastn odehrvalo?
Pozorovali jsme rzn vzjemn psoben ink, ke kterm dochz mezi
ahrimanstvm a luciferstvm, a kter jsou znzornny na konci Goethova Fausta.
V dsledku tchto ink se Faustova due nestala koist Ahrimana-Mefistofela, nbr
odchz patinm zpsobem do duchovnho svta, aby se spojila se silami, kter
vychzej od zstup tchto blaench nebean zpsobem, jak jsme to znzornili.
To, e u Fausta dochz k uritmu zduchovnn, to bylo zpsobeno tm, e zprvu
trochu zskal pevahu lucifersk prvek, e zmaterializovn, kter mlo nastat skrze
Ahrimana, m by zstala Faustova due v dsledku zemsk te spjata s hmotou,
a Faust by se ztil do propasti (nebo vldce hmoty je Ahriman-Mefistofeles), nenastalo.
K tomuto zapeden do hmoty pece jen nedolo. Miska vah se vychlila vce na
luciferskou stranu. Tm bylo Faustov dui umonno, aby vkroila do oblasti, v n
tam, na mstech, kde byly pekonny inky ahrimanskho psoben se nyn mohou
197

odpovdajcm zpsobem uplatnit v duchovnch sfrch inky lidskho psoben tchto

kajcnic jako i Marktky sam.
Nyn stoj Mefistofeles tu. Chtl si tuto dui ukoistit, polapit. Nepodailo se mu, aby ji
spoutal zemskou t; jinak by zstala pipoutna buto k mrtvole a byla by polapena
lemury, nebo by se stala koist tlustch ert nebo vyzblch bl. Toto ve se mu
nepodailo. Mezi ahrimanstvm a luciferstvm nastala rovnovha. Faust pichz do
nebe. Ale Mefistofeles ten zstal stt. Due mu unikla. Ale mohl by si nyn ci: Ano,
zde stojm, tato due mi unikla, ale ona zase pijde do m e, ona se vrt, opt se
objev zde na Zemi v novm pozemskm ivot. Potom ji poznm, pak budu moci opt
pijt do jej blzkosti, nebo pak se bude muset tato due opt podrobit novm
ahrimanskm zkoukm.
Piblin takto nebo podobn by vypadal tento Epilog v chaosu na cest do
pekla. Nebo to je zvltn na Mefistofelovi-Ahrimanovi, e stle opt v, e v kad
inkarnaci zvtz; a v kad inkarnaci tm, e se dostav odpovdajc rovnovha
vzhledem k Luciferovi, potom me sv vtzstv opt ztratit. To je nco velmi
zvltnho. Ale k tmto vkyvm lovka sem tam mezi Ahrimanem a Luciferem, mus
dochzet, jinak by se nemohla vyvjet lidsk individualita. Neml-li by lovk druha po
svm boku onoho ducha, kter drd k innosti, jsa blem mus tvoit neml-li
by lovk vedle sebe onoho vnho odprce, proti ktermu se mus stavt svm
protitlakem, nikdy by se nemohla vyvjet lidsk osobnost. U jen proti-psobenm tla
fyzickho, tm, e lovk mus pekonvat tlo fyzick, u tm dochz k vvoji lidsk
osobnosti. Povate jen, kdybychom nemli dv oi a nemohli je zamovat na pedmty
tak, aby se jejich osy vzjemn pekily; kdybychom nemli dv ruce, kter se
vzjemn dotkaj, a z nich jedna druhou myje nikdy by se nemohlo na zklad
fyzick tlesnosti vyvjet vdom vlastn osobnosti. Jen na zklad protitlaku
(pekonvnm odporu) vyvj se vdom vlastn osobnosti, a stejn tak na odporu oproti
svtu. Pnem vech odpor, pnem vech pekek je tak Ahriman-Mefistofeles. Proto
mus ji v pt poatlantsk kulturn epoe Ahriman nabvat velkho vlivu, ponvad
lidsk osobnost se m vyvjet prv v tomto ptm poatlantskm kulturnm obdob.
V dvjch kulturnch obdobch ml lovk v sob daleko mn osobnostnho,
v egyptsko-chaldejsk dob neml tm jet vbec dnou osobnost; tehdy byl lovk
tm jet zcela vlenn do uritho spoleenstv se spolenm vdomm. Mluvil jsem
o tom ji astji. Vlastn teprve v ecko-latinskm kulturnm obdob si zan lovk svoji
osobnost uvdomovat, a i to jenom pozvolna; zstv jet stle dosti hluboce
ponoeno do spolenho vdom. Teprve v naem ptm poatlantskm kulturnm
obdob mme dobu, v n se sama o sob me osobnost stt pln vdomou. Take
nyn ve, eho mus bt dosaeno v tto pt poatlantsk kulturn epoe, si mus tato
osobnost pln vydobt na zklad svho vlastnho sebevdom. Nejsilnj poadavky
se kladou nyn na osobnost, aby tato tvoila a ila na zklad svch vlastnch podnt.
To je charakteristikou ptho poatlantskho kulturnho obdob.
Duchovn vda mus v tomto ptm poatlantskm kulturnm obdob proniknout do
lidskho vvoje. Aby mohla bt duchovn vda pijata s uritm porozumnm, aby
mohla bt pochopena pojmov uchopena to vyaduje vynaloen mocnjch sil
rozumovch, citovch a tak sil vle-chtn, tedy mocnjho napnn vech sil
osobnosti; prv takovch sil, kter zde v dvjch dobch vbec neexistovaly. Na
zklad hluboce proctnho poznn uritch podnt vlastn doby, vyplynulo Goethovi
to, e Ahrimana-Mefistofela postavil po bok Fausta, aby si tak Faust tmito zkoukami
198

a pokuenmi rozvjel vdom osobnosti. Faust prochz vvojem, kter prv na

zklad odporovn mefistofelskm vliv prv na pekkch, kter se mu stavj na
odpor vyaduje, aby rozvinul veker mocnj sly sv osobnosti; mus poznvat, co
ije co se skrv v tomto jednostrannm pstovn ahrimansko-mefistofelskho
rozumu a vdy. Faust si mus pi tom zachovat svoji individualitu. U osobnosti, kter
prostudovala vechnu vdu (jak sm o sob k): Nyn jsem, ach, filosofii, prva
a lkastv, a bohuel tak theologii! veskrze studoval... osobnost, kter se zabvala
tak magi v tradinm zastaralm podn, tato osobnost m nyn monost bu
propadnout tto vd, nebo se ztrcet do jakhosi mystickho blouznn vzhledem
k Duchu Zem:
V pvalech ivota, v boui in,
vlnm se nahoru a dol,
tkm sem a tam!
Zrozen a hrob,
vn moe...
Tedy zde spolu vti a spolu tkti to by vak pece jen znamenalo rozplvat se, stt
se jakousi mtohou, mlhou v tomto vn a kolotn a v tto boui in... po tomto
mohou touit rozplvajc se mystikov, kte se chtj vzdt sv osobnosti!
Ale zrovna pt poatlantsk kulturn epocha si vyaduje prv nejmocnj rozvinut
vech sil osobnosti; a z toho se m v lovku pt poatlantsk epochy zrodit prav
vdn a prav chtn, vle. Proto je tedy v tomto ptm poatlantskm kulturnm obdob
lohou lidstva, aby se naplno uplatnily sly lidsk osobnosti. A toto bude stle vce a vce
poadavkem tohoto ptho poatlantskho kulturnho obdob: zeslen sil osobnosti
a pln uplatnn osobnosti. Bude zapoteb pro ty lidi, kte by nechtli zstat pozadu
za vvojem aby stle silnji a silnji nasazovali svoji osobnost i s ohledem na mravn
pojet ivota. Toto zeslen osobnosti se stv uritm nutnm poadavkem doby. A toto
zeslen osobnosti odpovd smyslu sprvnho, dobrho, oprvnnho vvoje lidstva.
Oslabovn, zamlovn, zneuznvn osobnosti neodpovd podntm zbvajc pt
poatlantsk doby; toto rozplvn se osobnosti v jaksi mlhavosti, to je nvrat,
atavistick nvrat do starch, peilch dob.
Ale, jsou-li tyto lovku odporujc lucifersk a ahrimansk sly ponechny samy sob,
psob proti lovku, podkopvaj pak jeho koly. Ponvad pak lovk pomoc
duchovn vdy, kter prv na zklad zeslench, zmohutnlch sil osobnosti m
vyrstat pro ptou poatlantskou kulturn epochu, mus pln uplatnit svoji osobnost
psob prv ahrimansk protisly proti osobnosti. Toto jen mus lovk chpat
a z tohoto hlediska mus bt nae doba pozorovna.
Pohldneme-li zpt na dvj doby, pak najdeme pesto, e se ji projevovala
osobnost daleko vce vcnosti v kadm zpasu, kter tehdej lid vedli. V na dob
psob ahrimansk sly u tak mocn, e vcn veden zpas pak mysln zatahuj
pozvolna zcela do sfry osobnosti u uritch individualit, kter se k tomu poddaj. Uvate
jen, jak se pozvolna vechno odvd od vcnosti k osobnosti. To nen nco nahodilho,
nbr to odpovd charakteru na doby. Nkdo psob ve slubch oprvnnho
pokroku a vvoje. Msto, aby se lid vce seznmili s vc samou, vrhaj se stle vce
a vce do boje proti osobnosti; vcnost se nahrazuje osobnmi pomluvami,
pekrucovnm-oerovnm. Vechno mon se bude vytahovat, jenom ne dn
199

vcnost. A u dnes se meme setkat s tm, jak to postupuje stle dl. Lid ji vbec
nedovedou rozeznvat, co je ist osobnm podezvnm, a co lze proti vci sam
vcn namtat. A prv tam, kde se lid zabvaj duchovn vdou nesprvnm
zpsobem, se to pak vyjaduje tak nejhrubji a nejsilnji.
Vzpomete si jen na nae vlastn rozbroje. Vzpomete si, jak jsem musel vyslovit
nco vcnho ohledn hnut, kter se v novj dob poj se jmnem pan Besantov.
V tom, co jsem obdrel jako odpov na moje vcn nmitky byl z on strany
namtnut jedin vcn argument? Nic takovho! Zato sam osobn podezvn
nejhrubho druhu. Sam osobn podezvn! To je charakteristick pro nai dobu, je
to nco, co se stle rozmh a co musme v plnm vdom prohldnout. Ponvad
lovk se mus celou svou osobnost vsunout tam, kde nastala urit mezera nebo
jen takovm nasazenm vlastn osobnosti povstane v budoucnosti stle vce a vce to, co
bylo jet dve mon doclit na zklad urit pospolitosti proto se tak rozpoutv
tento boj proti osobnosti. Ponvad siln osobnost si vyaduje uritou slu a nmahu
zatm co pirozen smysl pro pohodlnost nevyhledv nmahu pro uritou vc, o kterou
se usiluje tud prv proto se dnes slab osobnost asto stv neschopnou bt
vedena svm vlastnm mocnm pkazem a umle pak pedstr silck postoje. Ani by
se takov osobnost nemu nauila, ani by se nm vn zabvala, ani by se do
neho hloubji ponoila, in se dnes to i ono ist na zklad osobn libovle,
svvole. A lovk u ani nechpe, aby s tmito vcmi potal.
V naem oboru se mete zabvat krsnmi studiemi. Jak asto se vyskytla nutnost
odmtnout nadmajc se blznovstv, kter se v naem hnut vytvoilo, odmtnout
nadmajc se nicotu. Ale nicota zase nikdy nepochop, e mus bt odmtnuta. Uvedu
jeden takov pklad:
Stalo se, e ve Frankfurtu jsem byl telefonicky voln njakm lovkem, kter tvrdil, e
se mnou mus ihned mluvit. Potom piel, ml ohromn dlouh vlasy, kter mu vlly na
ramenou a patin plnovous jako patriarcha. Vyjdil se, e ji del dobu za mnou
cestuje a e by se mnou chtl uzavt do jist mry kompromis mezi tm, co by nabzel
svtu on a tm, co zastvm j. Nue, nelze ji jinak, ne proheit se proti onomu
principu bratrstv, kter vid stejnou hodnotu v diletantsk hlouposti a v nem, o co se
usiluje poctivm zpsobem. Musme si ji osvojit sprvn rozliovat, rozeznvat
a s takovmi lidmi se mus lovk rozejt a dle se o n nestarat. Nemusme bt hrub,
ale musme jim ukzat, e je pokldme za to, m jsou a e nestojme na stanovisku
rozbedlho principu takov rovnosti, kde kad nadmajc se idiotstv se mus pokldat
za stejn vznamn jako nco jinho. Nue, po njakm ase vystoupil dotyn tak
zde ve vcarsku a oznamoval dokonce v jednotlivch mstech pednky namen
proti mn. Tak jinm zpsobem natropil neplechu, o em vd nkte z tch, kte zde
sed. Takovm zpsobem se vytvo neptelstv, kdy osobnost, kter se vude dnes
mus vsunout a vyplnit kdejakou vzniklou mezeru, se mus nm prosadit; kdy takov
osobnost nen-li k tomu schopn chce bt silnou osobnost, ani by se pedtm uinila
skuten silnou silami, kter do n maj vniknout. lovk mus v kadm ppad
prohldnout to, z eho takov konflikty povstvaj. To je nutn. lovk mus sv dob
skuten rozumt, neinit nco na zklad svvole. Tedy nae doba si d
nejmocnj nasazen osobnosti; proto i ten ahrimansk boj proti osobnosti.
Druhm poadavkem na doby a to velmi energickm se stv, abychom si
navykli pstovat smysl pro skutenost. V budoucnu bude lidstvo odkzno na to, aby
porozumlo duchovnmu svtu. V tomto duchovnm svt nen tomu tak, e meme
200

sledovat, jak jsme korigovni, jak se dje nprava. V zvren kapitole knihy
Theosofie jsem to vyjdil tak, e lovk nezaije uritou npravu nen korigovn,
uin-li nco nesprvn; pette si to. Smysl pro skutenost, smysl pro opravdov
fakta. Ale v na dob se proti tomuto smyslu pro skutenost vede nejsilnj lucifersk
boj. V dn dob nebvaly pes vechno, co se odehrvalo vci ve sv prav
skutenosti falovny tak, jako v dob na! Urit lucifersk instinkty vyvolvaj
ahrimansk sly, kter udlosti znzoruj liv, ve zkreslen podob. Tento sklon
skutenost znzorovat prolhan, je teprve v zatku a bude se stle a stle vce
rozmhat. Je opt dleit, abychom to prohldli. Navykn si na smysl pro skutenost,
chpn skutenosti, aby se lovk stle vce a vce svou osobnost zasadil o nco, co
ve svt mus bt zastvno to u pat k kolm pt poatlantsk kulturn epochy.
Zkusme pochopit, jak prv v na oblasti lze ji dnes pozorovat, jak se proti nm
bojuje ahrimanskmi a luciferskmi prostedky, jak se proti nm pozved urit
nedostatek pochopen a nedostaten smysl pro skutenost co lze pozorovat prv
u tchto poslednch udlost. Ji dnes se pou a mluv vci, na kterch nen ani petka
pravdy.
Vechno toto Goethe pocioval, hluboce pocioval. Prochzte-li jeho Faustem,
vidte, e spojuje lucifersk a ahrimansk sly ve Faustov povaze do takovho vztahu,
jak ho musme vidt u lovka, kter se chce sprvn, vdom postavit do impuls pt
poatlantsk doby. Jak v jednotlivostech, tak i v celku psob ahrimansk a lucifersk sly
proti lovku. Kdyby nebyl poznn Ahriman, nebyl by poznn Lucifer, pak bychom ani
nemohli odpovdajcm zpsobem dle t. A toto ve mus bt uskutenno pomoc
duchovn vdy. Lze ci: Nelze dnes o tom dokonce dosti dobe mluvit, ponvad se
dnes lovk setkv s takovm nepochopenm s ohledem na zvanost toho, co
musme naerpat z duchovn vdy. Vci jsou brny pli lehkovn, pli snadno se
zapomnaj. Proti tomu, co nae doba vyaduje: prohlubovn, zeslen osobnosti, smysl
pro skutenost, smysl pro prav skutenosti, proti tomu vemu psob meme ci
pmo protichdn vechno to, co se odehrv ve vnjm svt. Dvojm smrem se
psob proti tomu, co je nutn k pokroku lidstva. Za prv: Tmto zvrcenm atavisticky
zaostalm nrodnostnm principem, kter se ji stal peitkem. Tento nesmysln
nrodnostn princip, kter se vnel do svta zvlt v 19. stolet tmito Napoleony.
Tento nrodnostn princip, v jeho jmn se dnes vyvolvaj mnoh podnty, kter pak
smuj a psob pmo opan pmo v rozporu se sprvnm vvojem lidstva. Matouc
nrodnostn princip, kter pojmy zamluje a uvd je do zmatku, zavd pojmy do
falench sfr. Chtl bych se k tomu nsledujcm zpsobem, moji mil ptel, ponkud
jasnji vyjdit.
Mluvme v jistm zpsobu prvem pokud tuto vc sprvn chpeme o zelen
louce. Ale tuto vc chpeme sprvn jenom tehdy, pokud mluvme o zelen louce
takovm zpsobem, e vme: Jednotliv rostliny jsou zelen a zele louky sestv ze
zelen jednotlivch rostlin; konkrtn zele maj jen jednotliv rostliny. Kdybych chtl mt
konkrtn zele louky bez konkrtn zelen jednotlivch rostlin, tu bych musel louku
zelen natt; pak by to u nebyla zele louky. O zeleni louky smm tud mluvit jen
tehdy, pokud jsem si vdom, e v konkrtnm smyslu mohu mnit jen tuto zele
jednotlivch rostlin. Musm vdt, e v tomto ppad se uv vrazu zele jen ve
vztahu k jednotliv rostlince a musm si bt vdom toho, e nesmme myslet zmaten
tak, e by snad zele louky mohla nleet celku. Pokud toto slovo zele uvme jen
jako nco abstraktnho, pak si musme uinit jasnou pedstavu o tom, e vyslovujeme
201

jenom abstraktn pojem (vzdlen od skutenosti) jako souhrn jednotlivch konkrtnch

stbel trvy. Je to nanejv vznamn, nutn poadavek, abychom si vytveli jasn
pojmy, aby nastaly jasn pedstavy. Tak, aby se kupkladu lid nauili tomu, e slova
svoboda a prvo se me pout jen ve vztahu k jednotlivm lidem stejn jako
zele louky pouvme jen na jednotliv konkrtn rostliny. A pokud mluvm o prvu
a svobod nrod, mohu tm mnit jen urit abstraktum, zrovna tak abstraktn
neskuten jako zele louky. Dnes se vak skoro v plce svta roztruuje urit
nejprohnanj heslo, jak me vbec existovat tm, kdy se mluv o nem, co si lid
chtj vybojovat ve jmnu prva a svobody nrod; co je zrovna takov nesmysl,
takov blznovstv jako je blznovstvm zele louky; pokud se nkdo domnv, e by
mohl vechny rostliny na louce natt na zeleno, msto aby pochopil, e louka je zelen
v dsledku toho, e jednotliv individuln rostlinky jsou zelen. Nicmn v dsledku
toho, jak se dnes hovo o nrodu omamnm mlenm, mluv se na zklad tohoto
nesprvnho nrodnostnho principu o tomto poetilm heslu: prvo a svoboda
nrod. A zcela jist vs budou povaovat za blzna, za lovka s pomatenm
rozumem, kdy vyslovte to, co mus ji jednou bt vysloveno, prv v nvaznosti
k Faustovi, kter tu k:
na svobodn zemi se svobodnmi lidmi chtl bych stt
Nikoli s njakm svobodnm nrodem, o em neme bt ani e ale se
svobodnmi lidmi. Zcela jist bude povaovn za blzna nebo za zlomyslnho lovka
ten, jen se vzpr nemu, co vypad tak krsn a tak velik a tak ideln, co bv tak
dobromyslnou vl tak chtno, co vak pece jen vychz z uritho lajdcky-nedbalho
nepesnho mylen, ba i sten zlomyslnho mylen, ponvad toto sem vn nco
atavistickho, nco, co ji dvno nepat do na doby, ponvad to pivd jednotlivci
urit nejasn stav vdom, kter vychz ze slabosti jednotliv osobnosti, a ne ze siln,
mocn, pevn osobnosti, kter je pimenm poadavkem dnen doby.
A hned vedle tohoto nesmyslu nrodnostnho principu je zde jet to druh, co v na
dob psob proti oprvnnmu vvojovmu proudu tm je mysln zpolitizovn
veho mylenkovho ivota. Je nejve dleit a na ase, aby lid tmto dvma vcem
pili na kloub, aby jim rozumli, aby tak pochopili, jakm zpsobem se d zpolitizovat
i mylenkov ivot.
V urit jin souvislosti jsem ji upozornil na toto anglick slvko policy, na smysl
toho vrazu, kde se urit mylenky uvd do pohybu (na scnu) jedin aby se tm
doshl ten i onen el, cl. A jak rozenm zvykem je to ve svt! Z takto
zpolitizovanho mylenkovho ivota povstalo ono nejhor zlo v na pt poatlantsk
epoe, kter se vbec vyskytlo. Doba, kter se mohla jet uritm zpsobem domnvat,
kdy tvoila mylenky, e je inspirovna, ta se mohla na svch koncilech usnst pro mne
za mne na tom i na onom dogmatu, kterho pak bylo pouito, aby se toho i onoho ve
svt doshlo; nae doba, kter svm materialistickm zaloenm je pln zbaven v
inspirace, ta vytv mylenky zpsobem, kter u neodpovd objektivn-neosobn
vcn pojat pravd sam nbr, kter se d podle uritch poadavk, prtcch
bu z osobn svvole, nebo libovle njakho spoleenstv nebo zkrtka z njakch
spolench aspirac. V takovm ppad neproud potom takov mylenka do svta
proto, e lid pochopili jej sprvnost, nbr proto, aby se pak pomoc tto mylenky
mohla provdt a uskutenit urit politika, politick zmr. A takto zpolitizovan
202

mylenkov ivot nabv stle vtho a vtho rozmachu. Lidstvo nepstuje takovou
vchovu, kter by uila sprvn a pravdiv myslet, nbr vychovv se tak, aby si
vytvelo mylenky, ktermi se d provdt urit politika, nap. mylenka stavjc se
proti vivisekci zvat. Ale lidem u nejde o tento reln obsah urit mylenky, nechpou
se mylenky proto, e jde o pravdu, kterou tato mylenka obsahuje eknme
abstinence, vivisekce nebo nco podobnho nbr se o ni zajmaj s ohledem na jej
agitan slu, na jej politickou pitalivost. Vude se vede na zklad t i on mylenky
tak urit politika. Agituje se s mylenkou, politizuje se s mylenkou ve spolcch pro
abstinenci, ve spolcch na ochranu zvat a proti vivisekci. Mylenky jsou utpny
v politickm shonu. Falen nrodnostn princip, falen zpolitizovn mylenkovho
ivota, a to zejmna v naem ptomnm spolkaen. To je ono, co se tak mocn stav
proti pokrokovmu vvoji lidstva. Spolky se zakldaj ne proto, aby zastvaly uritou
pravdu, nbr proto, aby bylo dosaeno toho i onoho elu. Tm se me i sprvn
mylenka stt fanatickou, me se stt jednostrannou, a ztrc naprosto svj pvodn
iv obsah. Zatm co zkladn charakteristikou ptho poatlantskho kulturnho obdob
m bt: psoben na zklad pravdy.
Herman Grimm kter se vil do doby, kdy psobil Goethe se vyslovil plnm
prvem: Goethv Faust pedstavuje bse, kter svou mylenkou vychz
z organizace lidsk osobnosti. Jaksi univerzitn profesor (Faust) prmrn hodnoty,
uvzne ve svm vdeckm snaen v pochybovanosti, ct se bt svm dosavadnm
vdeckm snaenm uvdn ve zmatek, prodlv rzn zitky. Ale to, co prodlv,
v nejvym smyslu pedstavuje vechno lidsk snaen a obsahuje skuten, jdeme-li
dosti hluboko, ve to, co se me lovku v na dnen dob vynoit jako filosofick
otzky, obsahuje tak ve to, co se me vynoit jako otzky srdce, obsahuje tak ve
to, co se me vynoit jako urit politick sly.
Na zklad uritch hlubokch pravd naerpanch z duchovn vdy bychom
k pedelmu mohli pipojit nsledujc: V tomto Faustu je obsaeno prv nco ist
lidsk, co by mlo bt obsahem pravho lidskho humanismu. Teme-li se: Ke ktermu
nrodu tedy Faust pat? Odpov: K dnmu! Samozejm! A skuten, tento Faust
se dnes pozved jako nejmocnj ivouc protest proti onomu falenmu
nrodnostnmu principu souasnosti, principu, o kterm se vyslovil ponkud tvrd
znjcmi, ale hluboce pravdivmi slovy Grillparzer. Grillparzer vyslovil slova: Od
humanity nacionalitou k bestialit.
Tak u vede tato cesta! Nrodnost, o kterou se lid opraj, aby z n mohli erpat sv
aspirace, odvd od humanity (lidskosti) a vede brzy k bestialit. A samozejm politika
je nco ve svt nutnho; ale naprosto nen nutn politizovn lidskch mylenek.
A pohleme, jak Goethe dovedl krsn mylenky odpolitizovat! Pokusme se porozumt
z tohoto hlediska druhmu dlu Goethova Fausta; kter je napsn z nesmrnch hlubin.
Tm se stv nejvzcnjm dokladem nejen na doby, nbr vech lidskch dob, nebo
se dotk otzek, jak jsme vidli, kter se stav ihned vedle velkch biblickch otzek.
Scna, v n vystupuje ona Starost, stav se vedle scny, kter se odehrvala v rji;
tato scna, kde Mefistofeles stoj naproti tomuto zstupu nebean, stoj vedle uritho
obrazu, kter nm podv Bible: Synov boh nali zalben v dcerch lid a spojovali
se s nimi v hmotnm tle.
Vyadovalo by mnohem, mnohem lep slova, aby jimi lovk vyjdil nco, co by
mlo bt dosti hluboko vepsno do lidskho ducha a do lidskch srdc a co by nemlo
bt nikdy zapomenuto. Je to vak nco, na co se, bohuel, a pli brzy vdy zapomn,
203

kdy u to bylo slyeno. Uzdraven na doby od velikch zel a bd, ktermi trp, me
nastat jedin na zklad pochopen tch vc, jich jsme se tu dotkli.
A pokud jsem se pokusil prv dnes v souvislosti s Goethovm Faustem uvst
nkter podnty pt poatlantsk kulturn doby, jak tyto jsou pimeny duchu doby, pak
bych si pedevm pl, aby se dostavilo urit porozumn pro to, jak se vude ve svt
ukazuj proheky proti tmto pravm impulsm pt poatlantsk kulturn epochy, jak
vude na svt vystupuje neporozumn prv proti tomu, emu m bt rozumno. ,
moji mil ptel, pl bych si mt ta prav slova, vrazy jimi bych mohl mluvit o tchto
vcech! Ale snad v dobch, kter pijdou, jin lid najdou lep slova, aby jimi vyjdili
vci, kterm se dnes tak mlo rozum, ponvad tak mnoz nechvaj rdi svoji osobnost
ponoit do njakho pohodlnho spolhn se na to i ono; mnoz se pokouej tm i
onm hnutm neho doshnout, nm se stt, bez toho, e by vybedli z falenho
principu uritho spoleenstv, z falenho nrodnostnho principu, bez toho, e by se
vymotali ze zpolitizovn mylenek. A pece: ve, co kr po tto bludn cest
v tchto falench, nesprvnch lpjch, propadne Luciferovi a Ahrimanovi. Prospvat
bude jen to, co si je vdomo, e na tto falen stop lovk nieho nedoshne. Jen a
si lid pohodln zasedaj ve vech monch agitanch a dalch spolcch souasnosti
se vm tm spolkaenm a agitovnm nedoshnou nieho. Existuje cesta, kterou
musme najt, kter pece jen stoj ve slub on lidsk innosti, kter hled moudrost
zaloenou na pravd; cesta, kter se opr jedin o ono pesvden, e jen vtlenm
pravdy do lidstva me lovk doshnout svho pravho cle v na epoe; cesta, kter
si je vdoma toho, e mus pestat vechno politizovn mylen, e mus pestat
veker agitace s mylenkami jako dogmaty, e mylenky mus bt uchopeny s plnm
pocitem zodpovdnosti pro pravdu, kterou obsahuj a nikoli pro jejich agitan hodnotu,
nikoli proto, e se nm lb. Nesmj urit mylenky vstoupit do na sfry jen proto, e
v nich mme zalben, nbr proto, e mme skuten pln pocit zodpovdnosti za
pravdu a jej pravou hodnotu.
Spolu s tm, co tu bylo eeno s ohledem na obsah Goethova Fausta, bych rd
vyslovil mnohem vce, ne co me spovat v pouhch slovech. Pl bych si jen, aby to
dle psobilo a ilo v srdcch a duch, nebo vm, jak mnoh zvis na tom, aby se to
stalo uritm duevn-duchovnm hojivm prostedkem pro nai epochu a pro lidstvo
putujc po tak bludnch cestch. Nedovedou-li si lid piznat, e putuj po bludnch
cestch, budou-li chtt po nich putovat dle, pak se ale tak nebudou moci s ohledem na
prav cl, kter lidstvo mus sledovat, dostat sprvnm zpsobem dle z msta.

204