obsah

úvod (jovanka šotolová, hana zahradníčková) ......................................5

anglicky psaná literatura (ladislav nagy, richard olehla) ..................9
bosensky psaná literatura (enes mustafović) ...................................37
bulharsky psaná literatura (ani burova, ivana srbková) .................43
čínsky psaná literatura
(olga lomová, lucie kellnerová, zuzana li, michael day)....................49
dánsky psaná literatura (helena březinová) .....................................60
estonsky psaná literatura (naděžda slabihoudová) .........................67
finsky psaná literatura (lenka fárová) ...............................................73
francouzsky psaná literatura
(jovanka šotolová, hana crausaz-veselá) ............................................79
hebrejsky psaná literatura(moderní izraelská literatura)
(tereza černá) ..................................................................................... 105
hindsky psaná literatura (renata svobodová) ................................ 112
chorvatsky psaná literatura (jaroslav otčenášek) .........................120
italsky psaná literatura (jiří špička, giovanni catelli) ....................123
japonsky psaná literatura (anna křivánková).................................135
litevsky psaná literatura (alena vlčková) ........................................142
lotyšsky psaná literatura (pavel štoll) .............................................149
maďarsky psaná literatura (jiří zeman) ..........................................162
makedonsky psaná literatura (oldřiška čtvrtníčková) ..................168
německy psaná literatura
(veronika jičínská, marcela požárek)................................................172
nizozemsky psaná literatura (magda de bruin-hüblová) ...............187
norsky psaná literatura (jarka vrbová, barbora závodská) ...........200
novořecky psaná literatura (rita kindlerová) .................................204
polsky psaná literatura (václav burian) ..........................................208
portugalsky psaná literatura (lada weissová) ................................216
romsky psaná literatura (karolína ryvolová) ..................................224

3
rumunsky psaná literatura (olga chojnacka)..................................227
rusky psaná literatura (alena machoninová, libuše bělunková) ...235
řecky a latinsky psaná literatura antiky a středověku
v českých překladech (petr kitzler)...............................................245
slovensky psaná literatura (dana kršáková) ..................................250
slovinsky psaná literatura (aleš kozár) ...........................................259
srbsky psaná literatura (jan doležal) ...............................................267
španělsky psaná literatura
(mariana housková, daniel nemrava) ...............................................276
švédsky psaná literatura (dagmar hartlová)...................................290
turecky psaná literatura (petr kučera) ............................................295
ukrajinsky psaná literatura (rita kindlerová) ................................304
vietnamsky psaná literatura (petr komers)....................................309
zimbabwe, zambie a malawi (jaroslav olša jr.) ...............................315
český literární provoz v roce 2004 (karel brávek) ........................327
autoři literatury ve světě ..................................................................337
4 úvod
úvod
jovanka šotolová, hana zahradníčková
Literatura ve světě 2004 je dalším pokračováním sborníku o současné
světové literatuře, který vychází letos již potřetí jako ročenka interne-
tového portálu www.iliteratura.cz.
Portál iliteratura.cz přináší aktuální informace o tom, jaké knížky
v cizině vycházejí, s jakými novými tématy zahraniční autoři přicháze-
jí, jak vypadá tamní literární provoz a jeho zázemí v podobě naklada-
telství a literárních periodik. Samozřejmě informuje také o tom, co ze
zahraniční produkce si v podobě českých překladů najde cestu k čes-
kému čtenáři a s kterými díly českých autorů mají naopak možnost se
seznámit čtenáři ve světě.
Ročenka Literatura ve světě je pokusem o shrnutí těchto událostí
v uplynulém roce. Jednotlivé kapitoly nejsou kopiemi článků z webových
stránek iliteratura.cz, které takové zpravodajství průběžně přinášejí po
celý rok. Autoři je sepsali výhradně pro tento sborník. Při práci na něm
se sešli překladatelé, literární publicisté, vysokoškolští pedagogové i stu-
denti z nejrůznějších míst České republiky i ze zahraničí. Jsou mezi nimi
pravidelní přispěvatelé iliteratura.cz i další odborníci, které jsme oslo-
vili, aby publikace získala co nejširší záběr.
Letošní, třetí Literatura ve světě je mnohem bohatší než oba před-
chozí sborníky. Rozšířili jsme počet oblastí, o nichž přinášíme bilanční
zprávu, a sladili obsah jednotlivých příspěvků. Počet kapitol od loň-
ského roku vzrostl na dvojnásobek. Prioritou bylo obsáhnout pokud mož-
no všechny evropské literatury, což se až na drobné výjimky podařilo.
Zbytek světa je dle možností zahrnut pod jednotlivé jazykové rodiny.
5
 Všechny texty jsou členěny na několik podkapitol. Po stručném a články v denním tisku a dalších periodikách a i k ostatním informa-
úvodu do aktuální situace následuje pasáž věnovaná hlavním literárním cím mají zájemci snazší přístup. Proto jsme se omezili na jakýsi „dově-
událostem uplynulého roku (ceny, veletrhy, festivaly, oslavy významných tek“ nazvaný „Český literární provoz v roce 2004“, který shrnuje lite-
jubileí, objevy atd.). Následuje průřez knižními novinkami se stručný- rární ceny za překlad i původní tvorbu, referuje ve stručnosti o stavu
mi charakteristikami titulů, o nichž se v loňském roce v zahraničí psa- české kulturní politiky či o debatách, které se o situaci v současné čes-
lo a hovořilo nejvíce nebo které naše přispěvatele zvlášť zaujaly. Do pro- ké literatuře vedou.
vozního zázemí jednotlivých literatur by měla čtenáře uvést podkapitola
představující významná či zajímavá nakladatelství, literární časopisy Literatura ve světě by ráda oslovila všechny zájemce o literaturu. Ty,
a kulturní a literární přílohy velkých deníků. Dále jsou zařazeny tradiční kteří se jí zabývají profesně, tedy knihovníky, nakladatele, redaktory, li-
informační bloky o tom, co z daných literatur bylo přeloženo a vydáno terární kritiky, překladatele či samotné spisovatele, ale také studenty
u nás a naopak co měli možnost čtenáři v jednotlivých jazykových ob- a pedagogy a všechny zvídavé milovníky knih, kteří se s potěšením ne-
lastech poznat z české literatury. Novinkou oproti předchozím ročníkům chají provést po literaturách, do nichž by kvůli jazykové bariéře jinak
sborníku je podkapitola „Internet – na dobré adrese“, v níž nabízíme od- neměli přístup.
kazy na nejdůležitější internetové stránky věnované literatuře. Na kon-
ci každého příspěvku je stručný přehled hlavních literárních cen a je- Jovanka Šotolová,
jich laureátů v roce 2004, který v každé zemi představuje jakési šéfredaktorka serveru iliteratura.cz
reprezentativní, oficiální zhodnocení literatury. Texty uzavírají soupisy Hana Zahradníčková,
překladů z češtiny a do češtiny vydané za poslední rok. Bibliografie čes- editorka Literatury ve světě 2004
kých překladů vycházejí zejména z databáze Národní knihovny, v ně-
kterých případech též z databáze uměleckého překladu Jednoty tlu-
močníků a překladatelů. Přes všechnu naši snahu shromáždit údaje co
nejúplnější je možné, že některá z nových knih zůstala bohužel opome-
nuta. Ještě složitější bylo dohledat cizojazyčné překlady děl českých au-
torů – ani tyto naše přehledy nelze s jistotou prohlásit za naprosto vy-
čerpávající. Nicméně i v této podobě snad budou užitečné.
Z výše naznačené struktury poněkud vybočují texty věnované jazy-
kovým oblastem, které jsou na stránkách sborníku zastoupeny poprvé –
často jde o kulturní prostředí českému čtenáři málo známá. Tyto kapi-
toly se neomezují jen na uplynulý rok, jejich autoři dostali prostor pro
širší výklad o současné kulturní situaci těchto zemí (příspěvky o po-
baltských literaturách a o literatuře psané bosensky, bulharsky, čínsky,
hebrejsky, maďarsky, slovinsky, srbsky, turecky a vietnamsky). Zvláštní
postavení mají dva články: o romské literatuře u nás a na Slovensku a o no-
vých českých překladech z klasických jazyků, staré řečtiny a latiny.
Sborník uzavírá stručná zpráva o literatuře české. O tuzemských
knižních novinkách a literárních událostech průběžně informují recenze

6 úvod 7
 anglicky psaná literatura
ladislav nagy, richard olehla

Jaký že byl rok 2004 na britské literární scéně? Rozhodně ne tak boha-
tý na nové talenty jako rok 2003, kdy se po zveřejnění seznamu „Nej-
lepších mladých britských prozaiků“ dostalo obrovské pozornosti hned
několika debutantům. Na druhou stranu úspěch románu s homosexuální
tematikou Alana Hollinghursta The Line of Beauty (Linie krásy) byl vel-
kým povzbuzením pro celou gay scénu a opět rozčeřil poklidné vody brit-
ské literatury. Lze nicméně konstatovat, že opravdu velké, nějakým způ-
sobem naprosto výjimečné dílo britská literatura v loňském roce
nepřinesla.
Ve Spojených státech se předchozí léta nesla především v duchu
činů – dění na Středním východě a boj proti terorismu – oproti tomu rok
2004 se spíše dá nazvat rokem slov, ačkoli akce v Iráku samozřejmě
pokračovaly. Nejsledovanější událostí byly určitě listopadové volby ame-
rického prezidenta a souboji Johna Kerryho a George W. Bushe před-
cházela asi nejvypjatější volební kampaň všech dob. Po dlouhé době byli
Američané rozděleni na dva nesmiřitelné tábory: pro jedny, především
konzervativněji založené voliče, byl stávající prezident zachráncem tra-
dičních hodnot západní křesťanské civilizace, pro ty s vyšším vzděláním
a intelektuály, tradičně orientované spíše levicově, byl pro změnu zo-
sobněním rozporu mezi světem Ameriky a okolím, tím, kdo svět více roz-
děluje než spojuje, nepřímou příčinou teroristických útoků na americ-
ké cíle po celé planetě. V kampani bojovali nejen oba kandidáti na nejvyšší
post, ale i jejich rodiny, přátelé, kolegové a spolupracovníci, a to na obou
stranách. A tak se po zprávě, že dosud nezpochybnitelná čistota štítu
Laury Bushové, první dámy USA, je ohrožena dopravní nehodou v mlá-
dí, při níž vinou Bushové zemřel člověk, objevila její monografie The Per-
fect Wife (Perfektní manželka), kterou sepsala Ann Gerhartová.
Daleko aktivnější však byli Bushovi odpůrci a prezidentovu adminis-
trativu „zradili“ i někteří její bývalí členové a spolupracovníci. Richard

anglicky psaná literatura 9

A. Clarke, bývalý šéf odboru boje proti terorismu Bílého domu, vydal kni-
hu vzpomínek Against All Enemies: Inside America’s War on Terror (Proti
všem nepřátelům: Pohled na válku USA proti terorismu). Popisuje v ní prv-
ní okamžiky poté, co se Bílý dům dozvěděl šokující novinku o zásahu
Světového obchodního centra i to, co teroristickému útoku předcházelo.
Mezi řádky pak lze číst domněnku, že útoku Al-Káidy šlo předejít.
Další známá osoba, která americkému prezidentovi musela ležet v ža-
ludku: ex-šéfinspektor dohlížitelské mise OSN v předválečném Iráku Hans
Blix představil v Berlíně svůj názor na americkou přítomnost Iráku pod ná-
zvem Disarming Iraq (Odzbrojení Iráku). Mimo názoru, že inspekce, které
měly prokázat či vyvrátit fakt, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení,
měly být dovedeny až do konce, předkládá Blix ve své knize poměrně pře-
svědčivé důkazy, že kdyby USA do Iráku šly pod vlajkou OSN, svět by byl
invazi i následné ekonomické rekonstrukci nepoměrně více nakloněn.
A do třetice: Bob Woodward, známý i v Čechách díky promptnímu
překladu jeho předchozí knihy Bushova válka (Bush at War, č. BB/Art
2003), vydal další svědectví, které na rozdíl od předchozí knihy prezi-
dentovi v kampani moc neposloužilo. V knize Plan of Attack (Plán úto-
ku) popisuje přípravy na válku v Iráku od prvních myšlenek až po je-
jich realizaci. Důraz je kladen především na fakt, že celý projekt byl od
počátku přísně utajen, protože by mohl vzbudit „negativní reakce po ce-
lém světě“, řečeno slovy samotného prezidenta, když choulostivým úko-
lem pověřil ministra obrany Colina Powella.
Svět literatury však nejdůležitější volby mimo zmíněný typ publi-
kací prakticky neovlivnily. Podle americké agentury pro vydávání ISBN
bylo v roce 2003 v USA publikováno celkem 175 000 nových titulů a není
důvod se domnívat, že v roce 2004 bylo vydaných knih méně. Z celko-
vého počtu bylo zhruba 20 000 titulů z oblasti beletrie (což znamená, že
průměrně každou půlhodinu byla vytištěna nová kniha), přičemž asi po-
lovina se skutečně objevila na pultech knihkupectví a supermarketů.
Druhou polovinu tvořily soukromé tisky, zvláštní edice apod. Velké ob-
chodní řetězce dříve přijímaly do prodeje prakticky každou knihu, kte-
rou jim vydavatelé nabídli, avšak v posledních letech i ony musely při-
kročit k selekci. Všichni editoři přiznávají, že takové množství nových
příběhů s sebou nutně nese pokles kvality – přijat je prakticky každý
alespoň trochu zajímavý rukopis.
události a literární ceny
velká británie
Stejně jako každý rok, i loni se britský literární život točil především ko-
lem prestižních literárních cen, zejména pak kolem Booker Prize. Tu zís-
kal poprvé v životě Alan Hollinghurst za svůj čtvrtý román The Line of
10
Beauty (Linie krásy). Protože Booker Prize je cenou nejvýznamnější,
pozastavme se u ní.
Týdny před jejím udělením se v Británii mluvilo hlavně o Davidu Mitche-
llovi: ve výlohách knihkupectví zaujímal jeho Cloud Atlas (Atlas obla-
ků) prominentní postavení; a dokonce – jako jediná z nominovaných
knih – vyšel už i v paperbacku, sázkové kanceláře na Mitchellovo ví-
tězství nabízely těsně před vyhlášením neuvěřitelně nízký kurz 5:4 a brit-
ští sázkaři na něj neváhali vsadit více než 100 000 liber. Přesto si cenu
odnesl Alan Hollinghurst. Podle vyjádření předsedy poroty bylo Hol-
linghurstovo vítězství velice těsné; porotci prý do poslední chvíle uva-
žovali i o Mitchellovi a také o románu The Master (Mistr) Colma Tóibí-
na. Těžko říci, co přesně je – vedle nepopiratelné literární hodnoty –
přimělo zvolit Hollinghursta. Možná to byla jistá postmoderní roztříš-
těnost Mitchellovy knihy, jejíž příběh se odehrává hned v několika ča-
sových obdobích. Porota, byť se její složení každým rokem mění, totiž
již několik let vykazuje jistý příklon k tradičnímu vyprávění, k silným
příběhům. V tomto ohledu musel Hollinghurstův román vyhovovat sto-
procentně, neboť dokonale zapadá do dlouhé tradice žánru společenské
komedie, jež je v britské literatuře velice silná. Na druhou stranu je i mír-
ně netradiční: za celých 36 let udílení této ceny je to vůbec první otev-
řeně homosexuální román, který byl takto vyznamenán.
V rozmezí dvou lednových týdnů získal dvě velmi vážené ceny – Whit-
breadovu cenu za nejlepší básnickou knihu předchozího roku a Cenu
T. S. Eliota – skotský básník Don Paterson, a to za sbírku Landing
Light (Světlo na ranveji).
Stejnou cenu, ale v kategorii román, získal Mark Haddon za svůj
příběh autistického teenagera nazvaný The Curious Incident of the Dog
in the Night-time, který záhy vyšel pod titulem Podivuhodná noční pří-
hoda se psem i v českém překladu. Znovu se ukázalo, že knihy považo-
vané za „dětské“ jsou v současné literatuře velice populární.
Na Booker Prize byly nominovány tituly: Bitter Fruit (Hořké plody)
Achmata Dangora, Electric Michelangelo (Elektrický Michelangelo) Sa-
rah Hallové, The Line of Beauty (Linie krásy) Alana Hollinghursta,
Cloud Atlas (Atlas Mraků) Davida Mitchella, The Master (Mistr) Colma
Tóibína a I’ll Go to Bed at Noon (Půjdu spát v poledne) Gerarda Wood-
warda. Jak již bylo řečeno výše, cenu získal Alan Hollinghurst.
Udělování Ceny Johna Lewellyna, kterou uděluje list Mail on Sun-
day, provázel rozruch. Vítězný Hari Kunzru, autor kdysi tak silně me-
dializovaného románu The Impressionist (Impresionista), totiž cenu od-
mítl převzít. Svůj krok zdůvodnil tím, že list Mail opakovaně píše
negativním tónem o přistěhovalcích a podporuje xenofobii. Kunzru ve
zdůvodnění kritizoval celou „imperialistickou“ politiku západního svě-
ta a prohlásil, že by se mělo bohatství přerozdělovat tak, abychom se
měli všichni dobře.
anglicky psaná literatura 11
 Podobně se k oceňování své osoby postavil J. G. Ballard, známý z mno-
ha českých překladů, když odmítl řád CBE (Commander of the British
Empire) s odůvodněním, že jakožto republikánovi se mu příčí přijímat
jakékoli ocenění či vyznamenání od představitelky monarchie. Dodal,
že kdyby žil ve Francii a byl mu nabídnut řád čestné legie, pravděpo-
dobně by ho přijal.
Orange Prize for Fiction, tradiční cenu udělovanou ženským autor-
kám, letos získala Andrea Levyová za román Small Island (Malý ostrov),
věnující se tématu přistěhovalectví. Dalšími nominovanými byly: Mar-
garet Atwoodová (Oryx and Crake, Oryx a Crake), Shirley Hazzardo-
vá (The Great Fire, Velký oheň), Chimanda Ngozi Adichieová (Purple
Hibiscus, Fialový ibišek), Gillian Slovová (Ice Road, Ledová cesta) a Rose
Tremainová (The Colour, Barva).
Překvapivou laureátkou Ceny Samuela Johnsonova, udělované kaž-
doročně za nejlepší knihu literatury faktu, se stala Anna Funderová.
Vítězný titul se jmenuje Stasiland (Země Stasi) a jak napovídá název, vě-
nuje se východoněmecké tajné policii.
V průběhu roku bylo oznámeno, že Booker Prize bude mít svou me-
zinárodní mutaci. Nová globální literární cena The Man Booker Inter-
national Prize bude udělována každé dva roky žijícímu autorovi, který
publikoval své dílo v angličtině nebo jehož dílo je v anglickém překla-
du dostupné. První vítěz bude oznámen v roce 2005.
také se stalo...
Irský spisovatel Roddy Doyle se během svého amerického čtení tvrdě
opřel do svého slavného krajana Jamese Joyce, když prohlásil, že Joyce
si celý ten humbuk, který se kolem něj v posledním půlstoletí spustil,
vůbec nezaslouží, že jediným dobrým Joyceovým dílem jsou Dubliňané,
a Odysseus je prý zdlouhavá a nudná kniha, která by bývala potřebova-
la ruku přísného redaktora. Ještě příkřejší byl Doyle k Joyceovým Plač-
kům nad Finneganem – prohlásil, že doba, již strávil čtením první tří stran,
byla nejhůře promarněným časem v jeho životě.
Salman Rushdie začal pracovat na filmovém scénáři inspirova-
ném jednou z jeho raných povídek The Firebird’s Nest (Hnízdo ptáka
ohniváka). V hlavní roli filmu se objeví Rushdieho přítelkyně Padma
Lakshmi, jež rezolutně popřela, že by chystaný titul měl být filmovým
zpracováním jejich vztahu.
Od 28. května do 6. června proběhl v Hay-on-Wye patrně největší
literární festival na světě. Letos do malého městečka, které je proslu-
lé svou knihomolskou posedlostí a antikvariáty, opět zavítala řada vý-
znamných postav britské i světové literatury. Festival navštívilo 80 000
lidí.
Prominentní britský literární čtrnáctidenník London Review of Books
oslavil své 25. výročí. Náklad tohoto literárního periodika, jehož redakce
12
sídlí v tradiční literární a umělecké čtvrti Bloomsbury, se pohybuje ko-
lem 50 000 výtisků. Nákladem ani aktuálností článků se LRB nemůže
rovnat svým velkým konkurentům (New York Review of Books či Times
Literary Supplement), nicméně za čtvrt století si časopis vybudoval pe-
vnou pozici v britském intelektuálním životě.
Britská poezie přišla o jeden ze svých nejoriginálnějších hlasů, když
25. dubna zemřel ve věku 74 let básník Thom Gunn, básník, který vyhla-
šoval, že miluje „hlasitou hudbu, bary a chvástavé muže“ a od 50. let žil
stranou ostrovního dění v Kalifornii. Nejprve učil na Stanfordu, poté
žil od roku 1960 v San Francisku.
Další ztrátou – tentokrát pro literární vědu – je smrt nejuznávaněj-
šího světového experta na dílo Sherlocka Holmese. Ten byl 27. března
nalezen uškrcený ve své posteli. Vedle něj leželo několik plyšových hra-
ček a láhev ginu. Padesátiletý Richard Lacelyn Green propadl v po-
sledních týdnech před smrtí záchvatu stihomamu. Policie případ uza-
vřela, neboť podle vyšetřujícího důstojníka byl případ „velmi neobvyklý“
a nebylo možné určit, zda šlo o sebevraždu, vraždu nebo „deviantní se-
xuální akt, který zašel příliš daleko“.
amerika
Porota nejdůležitější literární ceny v USA, Pulitzer Prize, už několik let
vybírá za nejlepší romány roku díla, která se pokoušejí naplnit katego-
rii americký román, tedy pokus o zpodobnění dějin Ameriky a jejich oby-
vatel v jejich celistvosti, což klade zvýšené nároky na čtenářovu trpěli-
vost; taková díla totiž čítají stovky stran. V předchozích ročnících vždy
vyhrálo dílo, které ohromovalo svým rozsahem: v roce 2001 vyhrála Úžas-
ná dobrodružství Kavaliera a Claye (The Amazing Adventures of Kavalier
and Clay) od Michaela Chabona, kronika přátelství dvou židovských mla-
díků, jež se rozkročila přes několik desetiletí, stejně jako Zánik Empire
Falls (Empire Falls) od Richarda Russa v roce 2002, jenž pro změnu
popisuje život obyvatel ospalého městečka Empire Falls kdesi ve státu
Maine; shodou okolností vyšla obě díla minulý rok v českém překladu.
Roku 2003 vyhrál Jeffrey Eugenides se svou ságou o řeckých imigran-
tech v Chicagu, nazvanou Middlesex (Hermafrodit). Minulý rok byl v tom-
to ohledu trochu výjimkou: zaprvé, po dlouhých letech (přesně od roku
1988, kdy byla oceněna Toni Morrisonová za román Milovaná /Belo-
ved/) vyhrál soutěž černošský spisovatel, Edward T. Jones, a zadruhé,
jeho román The Known World (Známý svět) má v originále vcelku poho-
dlných 400 stran. Hlavním hrdinou jeho románu je černý farmář Henry
Townsend, jenž dostal od svého pána volnost a postupně se sám stal
vlastníkem plantáže i s otroky. Po jeho smrti se systém rodin, které
v otroctví zažívaly relativní štěstí, úplně rozpadne. Ve Známém světě se
mění tradiční optika, kterou nahlížíme na otroctví jako na zlo a na svo-
bodu jako na nejvyšší hodnotu lidstva. Edward T. Jones vyučoval tvůrčí
anglicky psaná literatura 13
psaní na mnoha univerzitách ve Spojených státech, včetně Princeto-
nu. Známý svět je jeho druhý román; se svým prvním dílem Lost in The
City (Ztracen ve městě) se v minulosti dostal do užšího výběru finalistů
jiné literární ceny, The National Book Award. Dalšími nominovanými
v této kategorii byly Susan Choiová za román American Woman (Ame-
rická žena) a Marianne Wigginsová za dílo Evidence of Things Unseen
(Důkazy o nevídaných věcech). Pulitzerovu cenu za nejlepší sbírku poezie
si odnesl Franz Wright za básnickou sbírku Coming to Martha’s Vineyard
(Příjezd na ostrov Martha’s Vineyard). Nejlepší divadelní hrou roku 2004
se stal kus I Am My Own Wife (Jsem sám sobě manželkou) Douga Wrigh-
ta. V novinářských kategoriích si tentokrát ceny rozdělilo několik lis-
tů. Vedle tradičních kolektivů a jednotlivců dvou největších amerických
deníků, The New York Times a The Washington Post, uspěla letos i redakce
Los Angeles Times, a to ve dvou kategoriích: nejlepší reportáž (brea-
king news reporting), za informování o lesních požárech v jižní Kali-
fornii, a národní žurnalistika (national reporting), za analýzu obchod-
ního úspěchu jedné z největších amerických společností Wal-Mart.
Mimo Pulitzerovu cenu se ve Spojených státech udělují mnohá dal-
ší ocenění, avšak mezinárodně významná jsou už jenom dvě: National
Book Award (Národní knižní cena) a PEN/Faulkner Award. První z nich
putovala v uplynulém roce do rukou Lily Tuckové, a to zásluhou její-
ho románu The News from Paraguay (Novinky z Paraguaye); autorka v něm
rozvíjí neobvyklý milostný příběh. V kategorii poezie získala ocenění
Jean Valentineová za výběr z celoživotního díla, nazvaný Door in the
Mountain (Dveře v hoře). PEN/Faulknerova cena byla roku 2004 uděle-
na klasikovi americké literatury Johnu Updikovi, a to za svazek Early
Stories (Rané povídky), shrnující jeho povídkářskou tvorbu v letech 1953
až 1975.
z knikupeckých pultů
velká británie
Velkou literární událostí byl debut Susanny Clarkeové Jonathan Stran-
ge & Mr Norrell (Jonathan Strange a pan Norrell). Knihu předcházela vy-
nikající pověst a především obrovská mediální kampaň, ještě posíle-
ná tím, že román vycházel u stejného nakladatele (Bloomsbury) jako
velmi úspěšný Harry Potter. Fantasy situovaná do alternativního vik-
toriánského světa však u kritiky neměla ani zdaleka takový úspěch,
jaký asi nakladatelé čekali. Po vlažné recenzi v Times Literary Supple-
ment román příliš nepochválil ani Michel Fabel v Guardianu či Jane Ste-
vensová na stránkách téhož periodika. Poslední zprávy o prodeji hovoří
jasně o tom, že debut Susanny Clarkové novým Harrym Potterem ne-
bude.
14
Novou knihu vydal klasik špionážního žánru John Le Carré. Ro-
mán s názvem Absolute Friends (Naprostí přátelé) popisuje příběh zvlášt-
ního přátelství dvou špiónů.
Helen Fieldingová, autorka proslulých Deníků Bridget Jonesové,
vydala za obrovského zájmu médií nový román Olivia Joules and the
Overactive Imagination (Bujná fantazie Olivie Joulesové), který záhy vy-
šel i česky. Kritiku si však tato ženská verze Jamese Bonda příliš ne-
získala.
Nakladatelství Faber & Faber splnilo dluh svému dlouholetému kme-
novému autorovi a vydalo sebrané básně Teda Hughese. Longman vy-
dal sebrané básně Andrewa Marvella.
Nakladatelství Jonathan Cape vydalo druhý díl obsáhlé a v britských
médiích značně diskutované biografie Margaret Thatcherové z pera Johna
Campbella.
Robert Irwin, prozaik a arabista, mimo jiné autor dvou velice pou-
tavých románů z Orientu, The Arabian Nightmare (Arabská noční můra)
a Mysteries of Algiers (Alžírská mystéria), vydal novou knihu The Al-
hambra (Alhambra), která nabízí originální a poučený pohled na zvlášt-
ní kapitolu evropských dějin, kdy na Iberském poloostrově vedle sebe
žili muslimové a křesťané.
Vždy provokativní Will Self vydal novou povídkovou sbírku Dr Muk-
ti and Other Tales of Woe (Dr. Mukti a jiné povídky o utrpení), v níž ne-
chává čtenáře nahlédnout do alternativního a bizarního světa.
Tessa Hadleyová vydala svůj druhý román Everything Will Be All
Right (Všechno bude v pohodě). Kniha je ohlédnutím za krajinou a his-
torií jihozápadní Anglie.
Nicholas Shakespeare vydal nový román Snowleg (Sněžná noha),
situovaný do východního Německa v době studené války.
Uznávaný básník Simon Armitage právě vydal v nakladatelství Pen-
guin svůj druhý román The White Stuff (Bílá látka). První kritiky román
chválí za citlivý popis všedního života, ovšem vytýkají mu přílišnou za-
střenost vypravěčského hlasu.
Monumentální čtyřsetstránkovou knihu o indické anglicky psané li-
teratuře vydalo nakladatelství Columbia University Press. Editorem svaz-
ku je Arvind Krishna Mehrotra a kniha je pojmenována stručně, leč
výstižně: A History of Indian Literature in English (Dějiny indické litera-
tury v Anglii).
Panos Karnezis, který se předloni představil na pražském Festiva-
lu spisovatelů, vydal svůj první román s názvem Maze (Labyrint).
Známý životopisec Michael Holroyd (proslul například biografií
G. B. Shawa) vydal knihu Mosaic (Mozaika), jež je svéráznou autobio-
grafií a zároveň meditací o psaní biografií.
Australský spisovatel Thomas Keneally vydal nový román The Ty-
rant’s Novel (Tyranův román).
anglicky psaná literatura 15
 Irský prozaik Colm Tóibín, před několika lety nominovaný na Boo-
ker Prize za knihu Backwater Lightship, se v nejnovějším románu, vy-
daném nakladatelstvím Picador, zaměřil na postavu Henryho Jamese.
Kniha byla nazvána příznačně The Master a podle prvních ohlasů kom-
binuje obdiv k velkému předchůdci s výraznými ostny kritiky.
Maltská anglicky píšící prozaička Trezza Azzopardiová vydala nový
román pod názvem Remember Me (Pamatuj na mě).
Nakladatelství Pickering & Chatto právě vydalo souborné dílo vý-
znamného romantického kritika Leigha Hunta, který byl až donedáv-
na neprávem ve stínu svých velkých současníků. Sada šesti svazků za
téměř 500 liber bude určena asi zejména pro knihovny, nicméně těm
by určitě neměla uniknout.
Muriel Sparková, která navštívila na pozvání Britské rady Prahu,
vydala u nakladatelství Viking svůj nový román The Finishing School (Ná-
stavba).
Glenn Patterson, uznávaný irský prozaik, vydal v nakladatelství Ha-
mish Hamilton nový román s názvem That Which Was (Ten, který byl) –
titul pochází z bible a román se opět věnuje problémům mezi protestanty
a katolíky v Severním Irsku.
Novou knihu vydal i u nás známý Julian Barnes. Povídková sbírka
The Lemon Table (Citronový stůl) vyšla v nakladatelství Jonathan Cape.
Nakladatelství HarperCollins vydalo životopis Roberta Browninga
z pera Iaina Finlaysona.
Nakladatelství Bloomsbury vydalo životopis Lucie Joyceové, dcery
slavného spisovatele, s názvem Lucia Joyce. To Dance in the Wake
(Lucia Joyecová – Tančit ve stopách) a jeho autorkou je Carol Loeb
Schlossová.
Známý kritik James Wood vydal knihu esejů The Irresponsible Self:
On Laughter and the Novel (Nezodpovědné já: O smíchu a románu), ve
které zkoumá otázku humoru v seriózní literatuře. Jde o sebrané eseje
publikované v uplynulých letech na stránkách London Review of Books
a New Republic.
Nové romány vydali i William Trevor (A Bit on the Side – Trochu na
stranu) a James Kelman (You Have to Be Careful in the Land of the Free
– V Zemi svobody musíte opatrně).
Howard Jacobson, jenž loni navštívil na pozvání Britské rady Pra-
hu a četl zde ze svého díla, právě vydal nový román s názvem The Ma-
king of Henry (Jak se dělal Jiřík). Podle prvních recenzí nese kniha ty-
pické jacobsonovské znaky: sebeironii, vtip, zaměření na rodinné
problémy a nevydařená sexuální dobrodružství.
Oxford University Press vydal velice zajímavou studii o vztahu skep-
se a literatury. Kniha s názvem Scepticism and Literature se zaměřuje na
díla Popa, Huma, Sterna a Johnsona.
16
Skotská prozaička Louise Welshová, jež úspěšně debutovala před
dvěma lety románem The Cutting Room (Střižna), vydala v nakladatelství
Canongate svůj druhý román nazvaný Tamburlaine Must Die (Tamerlán
musí zemřít). Jde o historický román vyprávěný postavou, jež se hned na
úvodu představí jako Christopher Marlowe – víc snad netřeba dodávat.
Louis de Bernières vydal v nakladatelství Secker & Warburg nový
román Birds without Wings (Ptáci bez křídel) odehrávající se v posled-
ních dnech Osmanské říše.
Margaret Drabbleová vydala román s názvem The Red Queen (Rudá
královna), v němž se podle prvních ohlasů kritiky nepříliš úspěšně po-
kusila použít postmoderní vypravěčské postupy. Román inspirovaný
životními osudy Jane Austenové – The Jane Austen Book Club (Knižní klub
Jane Austenové) z pera Karen Joy Fowlerové pak kritika odsoudila
docela.
Jeden z nejvýznamnějších jihoafrických prozaiků Justin Cartwright
vydal v nakladatelství Bloomsbury román The Promise of Happines (Pří-
slib štěstí).
Vyšel také dlouho očekávaný román Jonathana Coea The Closed Circ-
le (Uzavřený kruh), který volně navazuje na autorovu předchozí knihu
The Rotter’s Club (Hnilobný klub). Překlad Coeova Domu spánku nedáv-
no vydal Odeon.
Kate Atkinsonová vydala nový román Case Histories (Případové pří-
běhy), v němž rozpracovala již dříve navozené téma zločinu a vyšetřo-
vání.
Tiffany Murrayová vzbudila pozornost kritiky svým debutem Happy
Accidents (Šťastné nehody) – příběhem o dospívání v rozvrácené rodině.
Anita Desaiová vydala nový román The Zigzag Way (Klikatá ces-
ta), který čtenáře zavede z britského Cornwallu až do Mexika.
Jeremy Treglown přispěl biografií romanopisce a literáta V. S. Prit-
chetta.
amerika
Pár děl týkajících se americké politiky a především figury prezidenta
jsme už v úvodu zmínili, jednalo se však bez výjimky o díla biografic-
ká, vzpomínková či názorová. Spisovatelé však v roce plném vášnivých
diskusí – nebývale ostré polarizace americké společnosti a stejně ne-
vídaného zapojení veřejných osobností do předvolební kampaně (vět-
šinou samozřejmě na stranu Bushových protivníků) – nezůstali stra-
nou. Jeden z nich, Nicholson Baker, si dovolil cosi neslýchaného:
hrdinou jeho nejnovějšího románu Checkpoint (Kontrolní stanoviště)
je jakýsi Jay, který hodlá zabít George W. Bushe! Román je vlastně
záznamem rozhovoru, který v jednom washingtonském hotelu vede
Jay s Benem, univerzitním profesorem americké historie. Jay je člověk,
anglicky psaná literatura 17
který nemá co ztratit: jeho žena i milenka jej opustily, přišel o místo
učitele na střední škole a je prakticky bez prostředků. Osobní situa-
ce však není tou pravou motivací. Jay chce Bushe zabít za to, že roz-
poutal válku v Iráku, a společně s Benem dopodrobna analyzují dů-
sledky, které tento konflikt přinesl. Checkpoint je tedy spíše románem
slov než činů a věrně zobrazuje celospolečenskou situaci, jež v USA
nastala po útoku na věže WTC.
Do křížku se s Bushem dostal i Edgar L. Doctorow, který při setká-
ní se studenty Hofsterské univerzity obvinil prezidenta z toho, že vy-
práví „špatné a nepravdivé příběhy“. Studenti pro něj neměli pochope-
ní a autora slavného Ragtimu vypískali. Doctorow aroganci Bílého domu
převedl i na papír: jedna z povídek jeho nové knihy Sweet Land Stories
(Příběhy ze sladké země) s názvem Child, Dead, in the Rose Garden (Mrt-
vé dítě v růžové zahradě) popisuje boj dcery texaského magnáta proti
nejmenovanému vládci Bílého domu. V nové knize ovšem Doctorow
nepřináší, co se témat týče, nic nového: v každé z nich nastolí nějaké
morálně závažné téma (zabití, únos, přetvářka), jenže postavy působí
poněkud křečovitě a schematicky.
Popsat šířeji americký komplex ze střetu civilizací se po dvou le-
tech od teroristického útoku na věže WTC pokusil i autor Mause Art Spie-
gelman v dalším komiksu s názvem In the Shadow of No Towers (Ve stí-
nu neexistujících věží). Autor v něm mimo jiné vyjadřuje přesvědčení
tak typické pro americké intelektuály: že totiž americká vláda útoky tu-
šila a že je umně využila ve svůj vlastní prospěch.
Dějiny se však vždycky píší až s odstupem, a tak v uplynulém roce
vyšly i knihy autorů, kteří si své místo v literárním panteonu vydobyli
před drahnou dobou a nezávisle na tom, kdo je zrovna v Bílém domě. Se-
brané povídky kupříkladu vyšly nositeli Nobelovy ceny Isaacu Bashe-
visi Singerovi; celkem zabírají prostor neuvěřitelných 2 500 stran! O po-
lovinu méně papíru se spotřebovalo na publikaci sebraných básní
a překladů modernistického básníka Ezry Pounda. Literární senzací se
bezesporu stal objev dosud neznámé povídky The Bargain (Výhodná kou-
pě) Trumana Capota. O rozsahem nevelkém dílku se sice vědělo ze zmín-
ky v jednom z Capotových dopisů, ale dlouho bylo považováno za ztra-
cené. Nyní text vyšel ve svazku The Complete Stories of Truman Capote
(Sebrané povídky Trumana Capota).
Na samém konci roku 2004 obletěla svět smutná zpráva: ve věku 71
let zemřela v New Yorku Susan Sontagová, vynikající intelektuálka
a spisovatelka. Čeští čtenáři ji měli možnost poznat z jediného románu
Vulkán a ze tří knih esejů, jež v České republice doposud vyšly: O foto-
grafii, Nemoc jako metafora a AIDS jako metafora. Na letošek se v nakla-
datelství Paseka připravuje vydání dalších dvou knih esejů: S bolestí dru-
hých před očima a Ve znamení Saturna.
18
klasici a stafií známí
Základem literární produkce byla samozřejmě díla žijících autorů. Ve-
likán americké literatury Philip Roth vydal politický román The Plot
Against America (Spiknutí proti Americe). Zaobírá se fikcí, v níž re-
publikáni v roce 1940 namísto nevýrazného kandidáta Wendella Will-
kieho, jenž byl ve volbách na hlavu poražen Franklinem Delano Roo-
seveltem, na svém předvolebním sjezdu raději zvolí slavného Charlese
Lindbergha, prvního leteckého pokořitele Atlantického oceánu. Lind-
berghova osoba však skrývá háček: kromě průkopnického činu, kte-
rý mu vynesl dlouholetou popularitu mezi miliony Američanů, se Lind-
bergh nikdy netajil svým obdivem k Hitlerovi, z jehož rukou dokonce
přebral německé vyznamenání. Za této situace sleduje vypravěč Phil
Roth, jemuž je pouhých sedm let, Lindberghův úspěch ve volbách a po-
stupné naplňování jeho programu křesťanského národa v zemi, v níž
není pro Židy místo.
Nový, v pořadí už 21. román vyšel i Johnu Updikovi. Hlavním hrdi-
nou Villages (Vesnice) je sedmdesátník Owen Mackenzie, jenž vzpomí-
ná na dávno minulá i skoro současná milostná dobrodružství, jimž se za
svůj život oddával.
Ani Joyce Carol Oatesová nepolevuje ve svém tempu vydat kaž-
dých pár měsíců novou knihu. Děj jejího románu The Falls (Vodopády)
se odehrává v Niagara Falls a slavné vodopády hrají v románu hlavní
úlohu. Podle autorky, jež přebírá sto let starou teorii, může totiž pobyt
poblíž vodopádů způsobit šílenství, což by mohlo vysvětlit záhadnou
sebevraždu jistého Gilberta Erskina, jenž se ráno po svatební noci vrh-
ne do vodního víru. Záhy se ovšem zjistí, že problémů kolem novomanželů
je mnohem víc, než se zpočátku zdálo. Díla Oatesové recenzenti lite-
rárních rubrik už dlouhou dobu příliš nechválí, oceňují však výdrž, kte-
rou autorka již 40 let osvědčuje pravidelným vydáváním nových a no-
vých děl. V roce 2004 stihla ještě sbírku povídek I Am No One You Know
(Nejsem nikdo, koho znáš), které se jí podle novin naopak docela po-
vedly.
Alice Walkerová, známá i českým čtenářům například díky pře-
kladu jejího nejznámějšího románu Barva nachu (The Color Purple),
vydala román Now Is the Time to Open Your Heart (Nastal čas, abys otev-
řela své srdce). Pozornosti se v něm dostává především lásce, ať už fy-
zické, nebo duchovní. Ve svých posledních románech se Walkerová vždy
drží nějakého politicky korektního tématu, proto nepřekvapí, že hlav-
ní hrdinkou její nejnovější knihy je padesátiletá bisexuální Kate Tal-
kingtreeová, která odchází najít ztracenou duševní rovnováhu do ama-
zonského pralesa. První černošská spisovatelka, jež obdržela Pulitzerovu
cenu (v roce 1983 právě za Barvu nachu), se loni dočkala biografie. Na-
psala ji Evelyn C. Whiteová a nazvala ji prostě Alice Walker: A Life (Ži-
vot Alice Walkerové).
anglicky psaná literatura 19
 Louise Erdrichová vydala román Four Souls (Čtyři duše). Postarší
Indiánka v něm hledá muže, který koupil území, jež jí kdysi patřilo, a ne-
chal vykácet všechny stromy. Nadto je ještě manželem její sestry a hlav-
ní hrdinka si o něm myslí, že ji zabil a snědl. Z těchto vět to není zřejmé,
ale nový román Erdrichové je prý vtipný a dobře se čte.
Anglicky psaná literatura indických autorů má na současné ame-
rické literární scéně pevné místo, ale Ruth Prawer Jhabvalaová je tro-
chu výjimkou. Předně, ačkoli žila dlouhou dobu v Indii, narodila se v Ně-
mecku židovským rodičům a do Dillí přišla se svým manželem. V roce
1975 dostala Jhabvalaová za román Heat and Dust (Vedro a prach) Boo-
kerovu cenu. Krátce poté přesídlila do New Yorku a v centru její pozor-
nosti se rázem ocitli přistěhovalci z poválečné Evropy – imigranti, kte-
ří do nové země přišli s prázdnýma rukama a především bez vlasti.
Podobně vykořenění jsou i hrdinové jejího nového románu – či spíše sbír-
ky povídek – My Nine Lives (Mých devět životů). Popisuje v ní přistěho-
valce, kteří – ať už z Indie, nebo z poválečného Berlína – ztratili veške-
ré ideály a jsou zkažení skrz naskrz.
Klasik detektivního románu Elmore Leonard vydal již svou čtyři-
cátou knihu Mr. Paradise (Pan Ráj); jejím hrdinou je Anthony Paradiso,
postarší právník, v jehož blízkosti se stane několik vražd. Titul romá-
nu odkazuje na Miltonův Ztracený ráj.
Nealu Stephensonovi vyšel druhý díl jeho Barokního cyklu s názvem
The Confusion (Zmatení). Kritika jeho nejnovější počin hodnotí kladně,
avšak s podotknutím, že se přece jenom jedná o předehru k dílu třetímu
a závěrečnému.
To David Foster Wallace, autor románu Infinite Jest (Nekonečný
vtip), se protentokrát spokojil se sbírkou povídek, nesoucí název Obli-
vion (Zapomnění). Wallaceovy vědomosti jsou přímo encyklopedické
a jeho styl mírně řečeno komplikovaný: jednotlivé věty dosahují délky
několika řádek, emocí je oproti tomu v povídkách poskrovnu.
Tom Wolfe, jenž se proslavil především románem Ohňostroj marnosti
(The Bonfire of the Vanities), vydal nový román I am Charlotte Simmons
(Jmenuji se Charlotte Simmonsová). Opět v něm rozvíjí své oblíbená téma
pokleslosti současné společnosti, tentokrát na hřišti akademické in-
stituce. Sedmdesátiletý vypravěč sleduje Charlotte Simmonsovou, kte-
rá přijíždí z venkova na kampus Dupontské univerzity, aby zjistila, že
její vrstevníci se zajímají jen o sex, alkohol a hip hop. Zprvu je zděše-
ná, avšak jak už to tak bývá, po zasvěcení do života obyvatel koleje se
stane tou nejhorlivější vyznavačkou zběsilého životního stylu. Kniha
čítá v originále přes 650 stran a jak podotkl jeden recenzent, těžko se
vám podaří se od ní odtrhnout. A ještě nepravděpodobnější je, že si ji
přečtete podruhé.
Michael Chabon si dal po svém veleúspěšném románu, o němž už
tu byla zmínka, docela dlouhou pauzu; letos konečně vydal další kni-
20
hu. Románem The Final Solution (Konečné řešení) složil poctu nejgeni-
álnějšímu detektivovi všech dob, Sherlocku Holmesovi, když mu jako
starci svěřil vyřešení případu vraždy a současně záhadného zmizení mlu-
vícího papouška, kterého si s sebou do válečné Anglie přivezl malý ži-
dovský uprchlík. Název románu odkazuje nejen ke slavné Doylově po-
vídce Poslední případ (The Final Problem), ale především k nacistickému
plánu vyhlazení všech Židů. I ve svém nejnovějším počinu se tedy Cha-
bon drží svého životního tématu.
Dave Eggers, majitel nakladatelství McSweeney’s a autor dvou ro-
mánů, vydal na sklonku roku 2004 sbírku povídek How We Are Hungry
(Jak jsme hladoví).
jména (zatím) neznámá
I uplynulý rok přinesl mnoho zajímavých děl začínajících autorů, zde
jsou alespoň některá z nich.
Cathy Dayová vydala The Circus in Winter (Cirkus v zimě). Jedná se
o sbírku jedenácti navzájem propletených povídek, jež pokrývají mno-
ho desetiletí existence Velkého Porterova cirkusu. Dayová ovšem nepí-
še o skvělých představeních, vyprodaném hledišti či milostných avan-
týrách baletky a krotitele tygrů v manéži. Zajímá ji období, kdy jsou
diváci v nedohlednu, zvířata spí zimním spánkem a cirkusoví umělci si
musejí přivydělávat, jak umějí. Velký Porterův cirkus každoročně pře-
zimuje v městečku Lima ve státě Illinois. V povídkách jsme svědky toho,
jak sláva cirkusu upadá, až nakonec úplně zanikne a bývalí zaměstnanci
si musejí najít občanské povolání.
Tony Eprile situoval děj románu The Persistence of Memory (Neod-
bytné vzpomínky) do Jižní Afriky. Život Paula Sweetbreada, protagonisty
příběhu, je navždy ovlivněn zapojením do armády Jihoafrické republiky,
která se za časů apartheidu musela bránit útokům povstalců. Paul slou-
ží v odlehlé oblasti a je svědkem mnoha zločinů, jež v 90. letech popi-
suje před Komisí pravdy a usmíření. Myslí, že tím, že vše vypoví, se mu
uleví, místo toho ale zjistí, že neví, na čí straně vlastně byla pravda.
Eprilův román ukazuje, že paměť, ať už historická či individuální, je vždy-
cky kompromisem; na takové dohodě však stojí celá budoucnost JAR.
Karen Jay Fowlerová si pohrála s odkazem Jane Austenové v romá-
nu The Jane Austen Book Club (Knižní klub Jane Austenové). V každé ze šes-
ti kapitol Knižního klubu je představen jeden z diskutérů a každý z nich
má vlastnosti, za něž by se postavy z Rozumu a citu či Pýchy a předsudku
nemusely stydět. Mezi účastníky diskuse zanedlouho vzniknou pouta, kte-
rá Fowlerová s gustem přirovnává k jejich knižním předlohám. Na konci
lze ještě nalézt „otázky k diskusi“ – Knižní klub tedy může sloužit i jako
svérázná příručka k výuce Austenové na středních či vysokých školách.
Dan Chaon vydal svůj první román You Remind Me of Me (Připomí-
náš mi mě samotného). Jonah se po smrti babičky, u níž vyrůstal, a po
anglicky psaná literatura 21
sebevraždě matky vydává na cestu napříč Spojenými státy, aby nalezl
novou identitu. Místo ní ovšem objeví svého bratra, o němž do té doby
neměl ani tušení. Leitmotivem Chaonova románu je otázka: jak defino-
vat rodinu, když se její členové navzájem neznají a žijí nezávisle na sobě?
Kde hledat domov a rodinnou identitu? Námět k románu čerpal Chaon
ze své vlastní povídky Big Me (Velké já) a původní motiv se mu povedlo
rozvinout do nebývalé šíře.
Alespoň nějaké ozvuky válečné atmosféry ve společnosti se dají na-
jít v románu Paula Claytona Carl Melcher Goes to War (Carl Melcher jde
do války), který se odehrává ve Vietnamu. Pro vykreslení hlavní posta-
vy Carla Melchera mohl autor užít vlastní zkušenost: za války v Asii slou-
žil u pěchoty. Celou knihou se nese naléhavé poselství, že pro ty, kteří
v ní musí bojovat, je na celé válce nejdůležitější přežít a vrátit se domů
živí a zdraví; pro ideály či hrdinství nezbývá místo. Melcher a jeho dru-
hové jsou vláčeni válečnou vřavou bez zjevného cíle, zdá se, že jedi-
ným smyslem utrpení a smrti mnohých z nich je jen touha jejich velící-
ho důstojníka po vyšší šarži.
V prvním románu Any Menéndezové Loving Che (Milovat Che) po-
pisuje vypravěčka nejenom život na Kubě, ale především rozvíjí příběh
umělkyně, milenky velkého kubánského revolucionáře, již božský Che
obdařil dítětem. Zajímavé je, že na Kubě skutečně žije Guevarova dce-
ra a je zhruba ve stejném věku jako hrdinka Menéndezové.
Jak složitý může být život těch, kteří pracují pro slavné umělce, po-
pisuje debut mladé Debry Weinsteinové The Apprentice of the Flower
Poet Z. (Učedník květinové básnířky Z.). Protagonistka Annabelle se
na univerzitě realizuje jako pomocnice slavné básnířky Elizabeth Bo-
vardineové. Kdyby však věděla, že práce pro ni nebude zahrnovat jen
přepisování jejích veršů, ale hlavně posluhování ve všech jiných mož-
ných směrech, asi by pro svůj profesionální vývoj zvolila jinou cestu.
To vypravěč románu Jima Harrisona True North (Opravdový sever)
David Burkett si na jednom místě povzdychne, že „souložení a rybaře-
ní neovlivňují život člověka ani zdaleka tolik, jak by si sám přál“. Během
dvou desítek let, v nichž se román odehrává, se změní spousta věcí, avšak
jedna zůstává konstantní: Davidův komplikovaný vztah k otci. Nad
knihou se vznáší otcovo znásilnění dvanáctileté dcery rodinného pří-
tele; David tak osciluje mezi synovskou láskou a touhou tento zločin
splatit otcovou krví. Teprve na konci knihy, jejíž žánr se pohybuje na po-
mezí příběhu o dospívání, studie postupného odcizování a starozákon-
ní tragédie pomsty, se dokáže syn s otcem smířit.
Roku 1999 byl za román Plainsong (Jednoduchá píseň), záznam jed-
noho roku života komunity v malém coloradském městě, nominován
na Národní knižní cenu autor Kent Haruf. Kritika na jeho díle oceňo-
vala především určitou tradičnost a poctivost, s níž Haruf čelil návalu
literárního cynismu posledních let; v popisu nehybnosti amerického
22
Středozápadu se blížil Cormakovi McCarthymu. V roce 2004 se objevil
další Harufův román, Eventide (Z večera), vlastně jakési pokračování
jeho předchozího díla. Opět se zde setkáváme se starými známými hr-
diny, bratry McPheronovými a učitelkou Maggie Jonesovou, avšak ve fa-
buli románu Haruf plaguje sebe sama. Život venkovské komunity je těž-
ký i bez existenciálních krizí, jako by říkal. Výsledkem je nekonfliktní
příběh, v němž Haruf své postavy spíše obhajuje, nežli by je vystavoval
obtížným životním zkouškám.
Naopak Don Lee umístil svůj první román Country of Origin (Země
původu) do Tokia roku 1980. Zápletku tvoří pátrání po zmizelé Lise Count-
rymanové, mladé bílé Američance, jež zmizela kdesi v spletitém pod-
zemí tokijského obchodu se ženami. Během vyšetřování přijde vyšet-
řovatel Tom Hurley na spoustu znepokojivých faktů: například že Lisa
nebyla ani úplně bílá, ani tak docela Američanka. Sám Tom je napůl
běloch a napůl Korejec, takže čtenář brzy zjistí, že se pohybuje na pří-
liš tenkém ledě, pokud chce mluvit o střetu dvou civilizací nebo do-
konce dvou ras.
Brian DeVido umístil děj svého románu Every Time I Talk to Liston
(Vždycky když si povídám s Listonem) do prostředí profesionálního boxu,
čemuž se není mnoho co divit: svět ringu a rukavic dobře zná z dob, kdy
sám boxoval. Hlavní hrdina Amos Fletcher si musí prožít pád na dno,
aby se dokázal vrátit mezi provazy; jeho vzorem je Sonny Liston, rohov-
ník, jenž, ač uznáván spoustou lidí, se nikdy nedokázal dostat na vrchol.
Děj druhého románu The Summer Guest (Letní host) od Justina Cro-
nina se rozpíná přes tři generace. Na počátku stojí Joe Crosby, veterán
z druhé světové války, jehož tvář zohavila kulka italského snajpra;
kvůli tomu se po válce už nevrátí k výnosnému zaměstnání právníka
v Bostonu. Místo toho si otevře rybářský kemp kdesi v Maine, v němž
se ženou vychovává syna, do jehož života posléze také zasáhne válka,
tentokrát ta ve Vietnamu. V průběhu let se v táboře utvoří komunita, je-
jíž součástí je i Joeova dcera Kate, která je klíčem k tajemství Joeovy mi-
nulosti. Mimo nesporné literární kvality osvědčuje autor široké znalosti
reálií druhé světové války.
Najít ideální chůvu pro děti není vůbec jednoduché, zvlášť pokud jsou
oba rodiče úspěšní ve svém oboru. Stuart Cross, hlavní postava romá-
nu The Good Nanny (Dobrá chůva) Benjamina Cheevera, pracuje jako
redaktor v prestižním newyorském nakladatelství a jeho žena Andie pro
změnu jako šéfrecenzentka v deníku The New York Post; společně s dětmi
bydlí na luxusním předměstí. Oba brzy jako zázrakem natrefí na Louise
Washingtonovou, sedmatřicetiletou černošskou umělkyni, která se o děti
stará tím nejlepším způsobem. Jenže Andie přečetla za svůj život příliš
mnoho detektivek a thrillerů. Brzy začne Louise podezírat z nezodpo-
vědnosti a nutí Stuarta, aby zůstával doma a dohlížel na ni. To má sa-
mozřejmě zhoubný vliv na jeho kariéru a Stuart o skvělé místo brzy
anglicky psaná literatura 23
přijde. Celá kniha se nese v satirickém duchu a končí krvavou lázní,
ovšem lázní s přídechem komerčního úspěchu. Benjamin Cheever je sy-
nem Johna Cheevera.
a ti ostatní...
Percival Everett je autorem 13 románů; loni mu vyšly hned dva svazky:
American Desert (Americká poušť) je příběhem Theodora Streeta, kte-
rému se úspěšně podaří spáchat sebevraždu v automobilu. Když jej při-
vezou do pohřebního ústavu a přišijí mu, čistě z estetických důvodů, utr-
ženou hlavu zpět k tělu, Theodore „ožije“... ale jen napůl. Stále totiž
zůstává mrtvý – nedýchá, ani srdce mu nebije. Příběh se vyvíjí a končí
stejně nepravděpodobně jako začíná. Druhá Everettova kniha, kterou
autor napsal společně s Jamesem Kincaidem, se jmenuje A History of
the African-American People (Proposed) by Strom Thurmond (Dějiny Afro-
američanů podle /návrhu/ Stroma Thurmonda) a nese se v podobném
duchu. Je to sbírka krajně nepravděpodobných dopisů a vyjádření jed-
noho z asistentů fiktivního senátora, který se snaží prodat vzpomínky
svého šéfa (samozřejmě jím vymyšlené) bez jeho vědomí slavnému new-
yorskému nakladatelství Simon & Schuster.
A ještě dva příspěvky do bohatého kánonu americké židovské lite-
ratury. Hlavní hrdinkou románu Skoro perfektní chvíle (An Almost Per-
fect Moment) od Binnie Kirshenbaumové je puberťačka židovského
původu, která má utkvělou představu, že vypadá jako Panna Marie ze
zjevení v Lurdách. Když poté nešťastnou náhodou otěhotní, aniž kdy
co měla s mužem, je na černý humor zaděláno. Kirshenbaumová je au-
torkou velmi oceňovaného románu Hester Among the Ruins (Hester mezi
ruinami).
Nový román Jonathana Rosena nazvaný Joy Comes in the Morning
(Z jitra se navrátí prozpěvování) nazvala recenzentka The Washington
Post „moderní židovskou pohádkou“. Oba protagonisté, reformní ra-
bínka Deborah Greenová a spisovatel Lev Friedman, se setkají v ne-
mocnici, kde Lev dlí u svého otce, který chtěl spáchat sebevraždu. Přes
počáteční těžkosti se, jak požadavek pohádkového příběhu velí, na kon-
ci knihy vezmou. Název románu je odvozen od 30. žalmu, v němž se
praví, že „z večera potrvá pláč, ale z jitra se navrátí prozpěvování“.
Rosenův první literární počin nese název Eve’s Apple (Jablko Evino).
A na konec dlouhého výčtu ještě několik zajímavých publikací ze svě-
ta hudby. Biografie slavných muzikantů a knihy o muzice vůbec jsou stej-
ně jako paměti bývalých politiků v USA ustaveným literárním žánrem.
Autoři těchto publikací nevycházejí jen z řad hudebních kritiků, tak jako
je tomu u nás; jsou to vesměs uznávaní odborníci v oblasti literární te-
orie a literatury obecně. Nejnovějším příkladem toho budiž Christopher
Ricks, britský literární kritik, jenž byl nedávno po Paulu Muldoonovi
jmenován profesorem poezie na oxfordské univerzitě. Jeho doménou jsou
24
kritické rozbory děl Johna Miltona, Johna Keatse či Williama Blaka, ale
ve své nejnovější knize Dylan’s Visions of Sin (Dylanovy vize hříchu) ro-
zebírá písňové texty Boba Dylana. Vybral si tři: „Like a Rolling Stone“,
„Lay Lady Lay“ a „The Lonesome Death of Hattie Carroll“ a analyzuje v nich
fenomény, které se prolínají celým Dylanovým dílem: například lásku sto-
jící proti chtíči, případně rovnou všech sedm smrtelných hříchů.
John Segrest a Mark Hoffmann naproti tomu zkoumají život a dílo
bluesmana, který byl Dylanovi a vlastně celé rockové a bluesové scéně
60. let velkým idolem a učitelem. Howlin’ Wolf, občanským jménem Ches-
ter Burnett, se narodil roku 1910 a ve 30. letech minulého století se po-
tuloval po mississippské deltě s takovými legendami jako byli Robert
Johnson či Son House. Když roku 1976 zemřel, mohl se směle mezi iko-
ny blues počítat také. Segrestova a Hoffmannova biografie Moanin’ at
Midnight: The Life and Times of Howlin’ Wolf (Půlnoční kvílení aneb Život
a doba Howlin’ Wolfa) jej představuje jako obrovského černocha s še-
domodrýma očima, který nešel daleko pro ránu pěstí, ale v soukromí byl
velmi mírný a přátelský. Po celý život zůstával přesvědčeným hudebním
primitivistou (ne primitivem!), který si ke stáru stěžoval, že hudební sku-
piny hrají příliš hlasitě, a který při pohledu na šibenici, jež stála na pó-
diu při turné Alice Coopera, utrpěl infarkt. Přesto nebyl žádným ne-
vzdělancem či figurkou z hudebního skanzenu, což potvrzují mnohé
rozhovory s novináři, v nichž se Howlin’ Wolf velmi bystře vyjadřoval
k politickým tématům Ameriky 60. let.
Barry Miles napsal biografii Franka Zappy, nazvanou prostě Zap-
pa. Sleduje v ní celý život legendárního hudebníka od jeho narození do
chudé rodiny italských imigrantů až po jeho skon v roce 1993. Jedna z his-
torek se týká i Čech: autor zmiňuje nabídku, již Zappovi učinil tehdejší
prezident Václav Havel: chtěl, aby se celoživotní provokatér a vynika-
jící novátor stal obchodním a kulturním reprezentantem Českosloven-
ska v USA. Zappa byl nadšen, ale Havlův nápad promptně zatrhla teh-
dejší Bushova administrativa.
Minulý rok se na pultech objevily také vzpomínky Sama Keshnera
na Gregoryho Corsa, Ginsberga či Burroughse z dob, kdy studoval Ke-
rouakovu školu poezie zbavené těla (The Jack Kerouac School of Disem-
bodied Poetics) v Boulderu ve státě Colorado. To by nebylo až tak zají-
mavé, kdyby ovšem Kashner tuhle školu roku 1976 nenavštěvoval a nebyl
v ní jediným žákem. Celé studium tedy sestávalo z nekonečné řady me-
jdanů a neuvěřitelných historek.
Biografie se píší často o lidech již zesnulých. Pokud je totiž dotyč-
ná osoba naživu, životopisec si většinou nedovolí svou hvězdu příliš kri-
tizovat. Také je však možné schovat skutečné osoby pod pláštík fikce.
To učinila i Erika Kennedyová ve svém prvním románu s těžko přelo-
žitelným názvem Bling. Takové slovo ve výkladovém slovníku nenajde-
te, jde však o slangový název pro hiphopperskou bižuterii. Kennedyo-
anglicky psaná literatura 25
vá ve svém románu představuje svět černošské hudby a zákulisní prak-
tiky, jež v něm panují. Zpěvačka Mimi Castiglionová je jen loutkou v ru-
kou šéfa vydavatelství, který se stará o všechno od a až po zet – bohu-
žel i o samotnou identitu Mimi. Podle kritiky mohla Kennedyová šetřit
slovy a odpovědný redaktor se naopak ve škrtech omezovat neměl vů-
bec, zajímavé je však to, že Kennedyová je hudební novinářkou a pří-
telkyní jednoho z mogulů amerického rapu Russella Simmonse, a tudíž
má informace z první ruky. Řada postav jejího románu je tak modelo-
vána podle skutečných umělců: taková Naomi Campbellová či P. Diddy
prý nebyli příliš nadšení, když kniha v USA vyšla.
anglicky psaná literatura u nás
velká británie
Britská literatura je již tradičně bohatým zdrojem překladové literatury.
Nejinak tomu bylo i v loňském roce, kdy v českých překladech vyšla řada
vynikajících knih. Nakladatelství BB/Art zakončilo jihoamerickou trilo-
gii Louise de Bernièrese románem Nezvladatelné dítko kardinála Guz-
mána, pokračovalo ve vydávání převratných komiksů Alana Moora (dru-
hý díl Top 10), vydalo jednu z nejdiskutovanějších knih roku 2003,
románový debut Monicy Ali Ve čtvrti Brick Lane, dvě zajímavé literární
studie, Wellsovu knihu Věčný Shakespeare a Albion Petera Ackroyda.
Rovněž ve stejném nakladatelství vyšla sbírka neobvyklých povídek Mar-
garet Atwoodové Hra na vraha, výbor z básní Geoffreyho Hilla (Nic,
jež v tvých slovech je) anebo útlá, leč zajímavá povídková sbírka A. S. By-
attové Matissova poselství.
Kanadské literatuře se věnovala Mladá fronta, která vydala posled-
ní román nedávno zesnulé Carol Shieldsové Ledaže nebo výbor z poe-
zie Leonarda Cohena (Květiny pro Hitlera). Za zmínku jistě stojí i úchvat-
ný román Philipa Henshera Morušové impérium.
V Argu vyšla kniha Marka Haddona Podivný příběh se psem, který
loni v lednu získal Whitbreadovu cenu. Rovněž jsme si mohli přečíst
zajímavou knihu Yeats je mrtev, kde příběh poskládali nejlepší irští spi-
sovatelé. Stejné nakladatelství vydalo i velmi zajímavou knihu Jeanet-
te Wintersonové Jak naštěpit třešeň. Milovníci fantasy pak jistě uvíta-
li první díl slavné trilogie Gormenghast z pera Mervyna Peaka. Ta je
již půl století považována za jistý protiklad Tolkienova opusu.
amerika
Překladů z americké literatury se v minulém roce urodilo opravdu hod-
ně, jmenujme proto jen ty nejdůležitější. Hned na počátku roku vydalo na-
kladatelství Volvox Globator román Thomase Pynchona Dražba série
49, příběh o paranoie, paralelních systémech a tajném společenství. Ač-
26
koli by se mohlo zdát, že autor podlehl módě, jež v posledních letech vlád-
ne – vzpomeňme třeba takovou Šifru mistra Leonarda (The DaVinci Code)
od Dana Browna, která vyšla česky v roce 2003) – nejtajemnější americ-
ký spisovatel napsal tento román už v 60. letech. Volvox také ohlásil vy-
dání dalšího Pynchonova díla, Gravity’s Rainbow (Duha přitažlivosti); ne-
smírná náročnost překladu si však vyžádala delší odklad. O dvou laureátech
Pulitzerovy ceny, Michaelu Chabonovi (Úžasná dobrodružství Kavaliera
a Claye) i Richardu Russovi (Zánik Empire Falls) jsme se zmínili již v úvo-
du, nakladatelství Ikar se nicméně aktivita na poli americké literatury za-
líbila natolik, že vydalo ještě jeden obsáhlý román – Rozhřešení od Jonat-
hana Franzena. Ani toto dílo nevyšlo ze žně literárních cen naprázdno:
v roce 2001 za něj autor obdržel Národní knižní cenu.
Argo pokračovalo ve vydávání souborného díla Isaaca Bashevise
Singera a Chaima Potoka, letos zároveň započalo i dlouhodobý pro-
jekt vydávání výboru z díla Jacka Kerouaka: v roce 2004 vyšly v jednom
svazku prózy Mag a Satori v Paříži, dále povídkový soubor Osamělý pout-
ník a novela Zjevení Orfea. V prestižní edici AAA vyšel mimo jiné ro-
mán Lovci a sběračky plodů od Francine Proseové, Hlídka v Ardenách
od Williama Whartona a Dáma, která měla ráda čisté záchodky od Ja-
mese Patricka Donleavyho. Překladatelka Michala Marková byla za
převod tohoto románu oceněna tvůrčí odměnou v rámci Ceny Josefa Jung-
manna. Největším hitem našeho nejaktivnějšího nakladatelství se však
stal román Roberta Fulghuma Třetí přání.
Maťa se systematicky věnuje vydávání děl beatniků a autorů s nimi
spojovaných; loni došlo na reedici Poslední odbočky na Brooklyn od Hu-
berta Selbyho Jr. a Teplouše od Williama S. Burroughse.
Nakladatelství Mladá fronta, které se běžně na poli americké lite-
ratury tolik neangažuje, vydalo objemný román Glamorama od provo-
katéra Breta Eastona Ellise, žel v nepříliš pečlivém překladu.
Zapomenout nesmíme ani na bouřlivě stoupající počet překladů
komiksů, kterým se věnují specializovaná nakladatelství (Crew, Comics
Centrum), ale i BB/Art, jež má pro komiks speciální edici. V minulém
roce stál za zmínku hlavně komiks Chrise Wara Jimmy Corrigan: Nej-
chytřejší kluk na světě.
Americká literatura měla v roce 2004 v českých krajích opět žně. Vy-
šlo mnoho zásadních děl, která na překlad čekala dlouhá léta, ale i řada
knih, u nichž se doba čekání mezi originálem a převodem zkrátila mnoh-
dy jen na pár měsíců. Kvalita překladů nadále kolísá, mnozí překlada-
telé z angličtiny patří mezi absolutní špičku, jiným se jejich překlad lec-
kdy hrubě nepovedl; přesto je znát jasný trend směrem k vyšší kvalitě.
Nezbývá než se těšit, s čím přijdou nakladatelé v roce 2005, a doufat,
že budou mít při výběru z toho obrovského množství, které jsme se tu
snažili v krátkosti postihnout, šťastnou ruku.
anglicky psaná literatura 27
nakladatelství, literární časopisy
a internet – na dobré adrese
velká británie
Literárních časopisů vychází tradičně celá řada, zmíníme zde proto jen ty nejvýznam-
nější.
Times Literary Supplement – týdeník, který má více než stoletou tradici. Na konci každé-
ho týdne přináší široký záběr knižních recenzí, a to nejen z krásné literatury, ale všech
oborů.
London Review of Books – čtrnáctideník, který oslavil v tomto roce čtvrt století své exi-
stence. Není tak aktuální jako Times Literary Supplement a v recenzích je podstatně se-
lektivnější, ovšem zase podrobnější.
Guardian Book Review – sobotní příloha listu Guardian – má v poslední době čím dál lepší
reputaci a nabízí nejen knižní recenze, ale i rozhovory a reportáže.
A konečně Granta – jeden z nejrespektovanějších čistě literárních časopisů. Vychází
čtyřikrát ročně a přináší ukázky z připravovaných knižních titulů.
Ze zajímavých internetových stránek věnovaných literatuře jmenujme alespoň násle-
dující:
www.contemporarywriters.com (pravidelně doplňovaná databáze obsahuje přes 400
pečlivě zpracovaných portrétů současných anglicky píšících autorů /nezahrnuje ame-
rické/. Kromě toho obsahuje i aktuální databázi držitelů všech možných literárních cen,
které jsou udělovány v anglosaském světě)
http://literature.britishcouncil.org (stránky umístěné přímo na webu British Coun-
cil jsou vzorně aktualizované a plné novinek ze světa literatury. V archivu pak najdete
spoustu dokumentů týkajících se nejen spisovatelů, básníků a jejich děl, ale také lite-
rární teorie či výuky literatury)
www.encompassculture.com (opět web pod patronací British Council, zaměřující
se jak na dospělé a teenagery, tak na skupinu mladších čtenářů od 3 do 12 let. Pomocí
grafických menu si můžete vybrat přímo okruhy, které Vás zajímají, a pak pročítat in-
formace o autorech a přes odkazy se dostat k recenzím jejich děl)
www.britishcouncil.org/arts-literature-matters-newsletter.htm (literature Mat-
ters je od ledna 2004 e-zinem British Council a vychází on-line dvakrát ročně. Aktuál-
ní vydání ze září 2004 se zaměřuje na tvůrčí psaní a jeho výuku)
www.manbookerprize.co.uk (oficiální web nejprestižnější britské literární ceny Man Boo-
ker Prize obsahuje kompletní informace o všech nominovaných knihách za rok 2003 a sa-
mozřejmě za rok 2004. Najdete zde i proslovy u příležitosti udělení ceny a profil vítěze)
http://literaryconferences.britishcouncil.org (strohý design tohoto webu nazna-
čuje, že informace zde poskytované jsou spíše akademického charakteru. Podle názvu
je zřejmé, že se stránky soustřeďují na veškeré informace o literárních konferencích
pořádaných ve Velké Británii i o zahraničních konferencích o britské literatuře)
www.openingthebook.com/website (stránky věnované strategii, jak přimět lidi k čet-
bě. Opening the Book je iniciativa, která se široce zajímá o fenomén veřejných kniho-
ven; snaží se poskytovat servis v oblasti vzdělávání knihovníků a nabízí nejrůznější
podpůrné materiály)
www.bookcrossing.com (Book Crossing je ideologickým praotcem českého projektu
Knihotoč, který pořádá www.iliteratura.cz. Na webu lze hledat mezi tisíci knihami, kte-
ré putují po světě, sledovat jejich historii i číst názory čtenářů)
28
www.the-tls.co.uk (literární příloha zřejmě nejslavnějších novin na světě vychází
už od roku 1902. Jako jediný literární časopis vychází každý týden a věnuje se tomu
nejpodstatnějšímu ze světa literatury, historie, kulturní antropologie a esejistiky, di-
vadla, filmu a výtvarného umění)
www.booktrust.org.uk (stránky nevládní organizace, které slouží jako rozcestník pro
weby nejrůznějších autorských asociací či homepage literárních cen. Obsahuje i sek-
ci novinek, v níž naleznete události, které se v Británii chystají v nejbližších týdnech
a měsících)
amerika
Nejlepším zdrojem informací jsou literární přílohy dvou nejčtenějších amerických de-
níků, The New York Times a The Washington Post. Na stránky www.nytimes.com
a www.washingtonpost.com se sice návštěvníci dostanou až po registraci, ale ta je
zdarma a server si pamatuje uživatelské jméno, takže jde o jednorázový proces, který
při dalších návštěvách už neruší. Internetových knihkupectví existuje celá řada, pro-
blém je ovšem s dovozem knih do České republiky: řada provozovatelů této služby má
stále ČR zafixovanou jako výspu světa ležící kdesi u ruských hranic. Valná většina au-
torů má své vlastní webové stránky, na nichž vedle běžného servisu nabízí většinou
i něco navíc, například úryvky z připravovaných děl, možnost chatu či archiv recenzí.
přehled nejdůležitějších literárních cen
velká británie
Booker Prize (Knižní cena): Alan Hollinghurst, The Line of Beauty (Linie krásy)
Whitbread Prize (Whitbreadova cena): Andrea Levyová, The Small Island (Malý ostrov)
Orange Prize (Cena Orange): Andrea Levyová, The Small Island (Malý ostrov)
amerika
Pulitzer Prize (Pulitzerova cena): Edward T. Jones, The Known World (Známý svět)
National Book Award (Národní knižní cena): Jean Valentineová, Door in the Mountain
(Dveře v hoře)
PEN/Faulkner Award (Cena PEN klubu a Williama Faulknera): John Updike, Early Sto-
ries (Rané povídky)
Překlady do češtiny
poezie a krásná literatura
Adair, Gilbert: Snílci (Dreamers), přel. Martin König, Mladá fronta, Praha 2004
Ali, Monica: Ve čtvrti Brick Lane (Brick Lane), přel. Petra Diestlerová, BB/Art, Praha 2004
Atzmon, Gilad: Průvodce zbloudilých (Guide to the perplexed), přel. Petra Kůsová,
Argo, Praha 2004
Attwoodová, Margaret: Hra na vraha (Murder in the Dark), přel. Viktor Janiš a Miro-
slav Jindra, BB/Art, Praha 2004
Austenová, Jane: Anna Elliotová (Persuasion), přel. Eva Ruxová, Academia, Praha 2004
Austenová, Jane: Emma (Emma), přel. Eva Kondrysová, Academia, Praha 2004
anglicky psaná literatura 29
Bach, Richard: Knihy fretek. Fretky na ranči (Ferret chronicles. Rancher ferrets on the
range), přel. Dana Vlčková, Argo, Praha 2004
Bernières, Louis de: Seňor Vivo a drogový baron (Señor Vivo and the coca lord), přel.
Viktor Janiš, BB/Art, Praha 2004
Bernières, Louis de: Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána (Troublesome Offspring
of Cardinal Guzman), přel. Viktor Janiš, BB/Art, Praha 2004
Brautigan, Richard: Potrat: historická romance 1966 (Potrat: Abortion: an historical ro-
mance 1966), přel. Jan Jařab, Argo, Praha 2004
Brautigan, Richard: V melounovém cukru (In watermelon sugar), přel. Olga Špilaro-
vá, Argo, Praha 2004
Brook, Peter: Nitky času (Threads of time), přel. Jitka Sloupová, Divadelní ústav, Pra-
ha 2004
Cestou do nebe: povídky irských spisovatelek, vybrala a přel. Viola Lyčková, One Wo-
man Press, Praha 2004
Coe, Jonathan: Dům spánku (House of sleep), přel. Jan Flemr, Euromedia Group – Ode-
on, Praha 2004
Cohen, Leonard: Květiny pro Hitlera (Flowers for Hitler), přel. Miroslav Jindra, Mladá
fronta, Praha 2004
Donleavy, James Patrick: Dáma, která měla ráda čisté záchodky (The Lady Who Liked
Clean Rest Rooms. The Chronicle of One of the Strangest Stories Ever to be Rumoured
About Around New York), přel. Michala Marková, Argo, Praha 2004
Doyle, Roddy et all.: Yeats je mrtev! Román patnácti předních irských autorů ve prospěch
Amnesty International (Yeats is dead!), ed. Joseph O’Connor, přel. Ladislav Šenkyřík,
Argo, Praha 2004
Durrell, Gerald Malcolm: O mé rodině a jiné zvířeně (My family and other animals),
přel. Emanuela Tilschová, BB/Art, Praha 2004
Ellis, Bret Easton: Glamorama (Glamorama), přel. Martin König, Mladá fronta, Pra-
ha 2004
Fulghum, Robert: Třetí přání (Third Wish), přel. Jiří Hrubý a Lenka Fárová, Argo, Pra-
ha 2004
Gordon, Noah: Poslední žid (Last Jew), přel. Jaroslav Höfer, Euromedia Group – Knižní
klub, Praha 2004
Gordon, Noah: Ranhojič (Physician), přel. Jaroslav Piskáček, Euromedia Group – Kniž-
ní klub, Praha 2004
Franzen, Jonathan: Rozhřešení (The Corrections), přel. Jan Jirák, Ikar, Praha 2004
Haddon, Mark: Podivný případ se psem (The Curious Incident of the Dog in the Night-
time), přel. Kateřina Novotná, Argo, Praha 2004
Hedvábný manšestr. Britská čítanka. Gutenbergova čítanka moderní britské prózy, edi-
tor Petr Matoušek, Gutenberg – Labyrint revue, Praha 2004
Henshner, Phillipe: Morušové impérium (The Mulberry Empire), přel. Michaela Lausch-
mannová, Mladá fronta, Praha 2004
Hill, Geoffrey: Nic, jež v tvých slovech je (výbor poezie), přel. Zdeněk Hron, BB/Art, Pra-
ha 2004
Hornby, Nick: Jak být dobrý (How to be good), přel. Hana Jelínková, BB/Art, Praha 2004
Hornby, Nick: Jak na věc (About a boy), přel. Hana Jelínková, BB/Art, Praha 2004
Chabon, Michael: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (Amazing Adventures of Kavalier
and Clay), přel. David Záleský a Markéta Záleská, Euromedia Group – Odeon, Praha 2004
Chevalier, Tracy: Dívka s perlou (Girl with a pearl earring), přel. Ivana Breznenová,
Brána, Praha 2004
30
Irving, John: Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda (Trying to save Piggy Sneed), přel.
Hana Mayerová, Euromedia Group – Odeon, Praha 2004
Irwin, Robert: Alhambra (Alhambra), přel. Ladislav Nagy, BB/Art, Praha 2004
Jerome, Jerome Klapka: Selected stories (Výběr z povídek), přel. Veronika Volhejnová,
Fragment, Havlíčkův Brod 2004
Johnstonová, Jennifer: Opuštěné nádraží (Railway station man), přel. Dagmar Steino-
vá, Academia, Praha 2004
Keenan, Brian: Kolébka zla (Evil cradling), přel. Ladislav Šenkyřík, Kalich, Praha 2004
Kerouac, Jack: Mag & Satori v Paříži (Pic. Satori in Paris), přel. Jan Válek a Olga Špila-
rová, Argo, Praha 2004
Kerouac, Jack: Osamělý poutník (Lonesome traveller), přel. Jitka Zehnalová a Jan Vá-
lek, Argo, Praha 2004
Kerouac, Jack: Zjevení Orfea (Orpheus emerged), přel. Kateřina Černá, Argo, Praha 2004
King, Danny: Deník zloděje (Burglar diaries), přel. Martin Urban, Argo, Praha 2004
Kočky na dražbě: povídky velšských spisovatelek, vybrala Sioned Puw Rowlandsová, přel.
Alexandra Büchlerová et all., One Woman Press, Praha 2004
Lame, Deer; Fire, John; Erdoes, Richard: Chromý jelen, vyprávění siouxského medi-
cinmana (Lame Deer, seeker of visions), přel. Josef Porsch, Paseka, Praha a Litomyšl 2004
Lawrence, David Herbert: Ženy milující (Women in love), přel. Martin Hilský, Al-
press, Frýdek-Místek 2004
Lear, Edward: Learovy třesky plesky česky (Edward Lear Nonsens Poems), přel. Jan Vla-
dislav, BB/Art, Praha 2004
Levin, Ira: Stepfordské paničky (Stepford wives), přel. Zora Wolfová, Euromedia Group
– Knižní klub, Praha 2004
MacDonaldová, Betty: Co život dal a vzal. Kdokoli může dělat cokoli. Morová rána. Du-
sím se ve vlastní šťávě (Plague and I. Anybody can do anything. Onions in the stew), přel.
Eva Marxová, Vyšehrad, Praha 2004
MacDonaldová, Betty: Vejce a já (Egg and I), přel. Eva Marxová, Vyšehrad, Praha 2004
Martel, Yann: Pí a jeho život (Life of Pi), přel. Lucie a Martin Mikolajkovi, Argo, Pra-
ha 2004
McCulloughová, Colleen: Ptáci v trní (Thorn birds), přel. Soňa Nová, Euromedia Group
– Knižní klub, Praha 2004
Nabokov, Vladimir Vladimirovič: Povídky (Sobranije sočiněnij russkogo perioda 1–2;
Stories of Vladimir Nabokov), přel. Pavel Dominik, Paseka a Volvox Globator, Praha a Li-
tomyšl 2004
Orwell, George: Farma zvířat (Animal farm), přel. Gabriel Gössel, Aurora, Praha 2004
Poe, Edgar Allan: Fantastické příběhy (Fantastic tales), přel. Veronika Volhejnová, Frag-
ment, Havlíčkův Brod 2004
Prose, Francine: Lovci a sběračky plodů (Hunters and gatherers), přel. Hana Ulmano-
vá, Argo, Praha 2004
Pynchon, Thomas: Dražba série 49 (Crying of lot 49), přel. Rudolf Chalupský, Volvox
Globator, Praha 2004
Rushdie, Salman: Hanba (Shame), přel. Pavel Dominik, Paseka, Praha a Litomyšl 2004
Russo, Richard: Zánik Empire Falls (Empire Falls), přel. Petra Klůfová, Euromedia Group
– Ikar, Praha 2004
Shakespeare, William: Sonety (Sonnets), přel. Martin Hilský, Atlantis, Brno 2004
Shieldsová, Carol: Ledaže (Unless), přel. Kateřina Hronová, Mladá fronta, Praha
2004
Singer, Isaac Bashevis: Panství (Manor), přel. Zuzana Mayerová, Argo, Praha 2004
anglicky psaná literatura 31
Smithová, Zadie: Bílé zuby (White teeth), přel. Yvetta Nováková, BB/Art, Praha
2004
Steinbeck, John: O myších a lidech (Of mice and men), přel. Vladimír Vendyš, Al-
press, Frýdek-Místek 2004
Steinbeck, John: Toulky s Charleym za poznáním Ameriky (Travels with Charley in
search of America), přel. Jiří Valja, Paseka, Praha a Litomyšl 2004
Stevenson, Robert Louis: Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda (The strange case
of Dr. Jekyll and Mr. Hyde), přel. Jarmila Fastrová, Garamond, Praha 2004
Tan, Amy: Klub radosti a štěstí (Joy luck club), přel. Vladimíra Šefranka Žáková, vyd. 2.,
v nakl. Alpress 1., Alpress, Frýdek-Místek 2004
Townsendová, Sue: Inkognito (Number ten), přel. Kateřina Sidonová, Mladá fron-
ta, Praha 2004
Vonnegut, Kurt: Květná neděle (Palm sunday), přel. Matěj Turek, Argo, Praha 2004
Wells, Stanley: Věčný Shakespeare (Shakespeare for All Time), přel. Milada Nyklová-
-Veselá, BB/Art, Praha 2004
Welsh, Irvine: Lepidlo (Glue), přel. Eva Poskočilová, BB/Art, Praha 2004
Westlake, Donald E.: Ukradená banka (Bank shot), Albatros, Praha 2004
Wharton, William: Hlídka v Ardenách (Midnight clear), přel. Ondřej Fafejta, Argo, Pra-
ha 2004
Wilde, Oscar: Jak je důležité míti Filipa (Importance of being earnest), přel. Olga Fer-
jenčíková et all., Jitro, Praha 2004
Wilde, Oscar: Strašidlo cantervillské (Stories by Oscar Wilde), přel. Jiří Zdeněk Novák,
Albatros, Praha 2004
Wilder, Thornton: Devět měst (Theophilus North), přel. Jiřina Kynclová a Karel Kyncl,
Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2004
Wintersonová, Jeanette: Jak naštěpit třešeň (Sexing the cherry), přel. Lenka Urbano-
vá, Argo, Praha 2004
Wodehouse, Pelham Grenville, Sir: Nečekané dědictví (Uneasy money), přel. Jindřich
Manďák, Plot, Praha 2004
Woolfová, Virginia: K majáku (To the light house), přel. Kateřina Hilská, Alpress, Frý-
dek-Místek 2004
Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová (Mrs Dalloway), přel. Kateřina Hilská a Martin
Hilský, Euromedia Group – Odeon, Praha 2004
Ztráty a nálezy: povídky skotských spisovatelek, vybraly a přel. Alexandra Büchlerová
a Eva Klimentová, One Woman Press, Praha 2004
knihy pro dûti
Blytonová, Enid: Tajemství spálené chaty. Tajemství ztracené kočky (Mystery of the di-
sappearing cat. Mystery of the burnt cottage), přel. Michal Strenk a Michal Synek, Al-
batros, Praha 2004
Carroll, Lewis: Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem (Alice’s adventu-
res in wonderland a throught the looking glass), přel. Jaroslav Císař, Aurora, Pra-
ha 2004
Carroll, Lewis: Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala (Through the looking-glass),
přel. Aloys Skoumal a Hana Skoumalová, Garamond, Praha 2004
Madonna: Jakov a sedm zlodějů (Yakov and the seven thieves), přel. Veronika Boha-
tá, Albatros, Praha 2004
Příběhy ze Shakespeara, vypráví Vladimír Hulpach, s citáty překladů Josefa Václava Slád-
ka, Egmont ČR, Praha 2004
32
Rowlingová, J. K.: Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the order of the Phoe-
nix), přel. Pavel Medek, Albatros, Praha 2004
Swift, Jonathan: Gulliverovy cesty (Gulliver’s travels), přel. Aloys Skoumal, Alba-
tros, Praha 2004
Twain, Mark: Dobrodružství Huckleberryho Finna (Adventures of Huckleberry Finn),
přel. František Gel, Toužimský & Moravec, Praha 2004
Twain, Mark: Dobrodružství Toma Sawyera (Adventures of Tom Sawyer), přel. Franti-
šek Gel, Toužimský & Moravec, Praha 2004
Twain, Mark: Miliónová bankovka a jiné povídky (1,000,000 bank-note and other sto-
ries), přel. Veronika Volhejnová, Fragment, Havlíčkův Brod 2004
Twain, Mark: Skákavý žabák (The jumping frog), přel. Zdeněk Urbánek, Gara-
mond, Praha 2004
drama
Shakespeare, William: O lásce, z divadelních her vybral a přel. Martin Hilský, Vyše-
hrad, Praha 2004
Shakespeare, William: Coriolanus (Coriolanus), přel. Jiří Josek, Romeo, Praha 2004
O’Brienová, Edna: Virginia (Virginia), přel. Ivana Bozděchová, Evropský literární
klub, Praha 2004
Shakespeare, William: Romeo a Julie (Romeo and Juliet), přel. Martin Hilský, Evropský
literární klub, Praha 2004
komiks
Ennis, Garth; Dillon, Steve: The Punisher, přel. Štěpán Kopřiva, BB/Art a Crew, Pra-
ha 2004
Ennis, Garth; McCrea, John: Hitman. Běsnění v Arkhamu. Deset tisíc kulek, BB/Art
a Crew, Praha 2004
Gonick, Larry: Komiksová historie světa. Od vzestupu Číny po pád Říma (Cartoon histo-
ry of the universe. Vol. 2), přel. Tomáš Jeník a Petra Andělová, BB/Art, Praha 2004
Mignola, Michael: Hellboy. Spoutaná rakev, přel. Jan Kantůrek, Comics Centrum, Pra-
ha 2004
Moore, Alan; O’Neill, Kevin: Liga výjimečných II. (League of extraordinary gentlemen),
přel. Viktor Janiš, BB/Art a Crew, Praha 2004
Moore, Alan; Cannon, Zander; Ha, Gene: Top 10 II. (Top 10), přel. Richard Podaný,
BB/Art, Praha 2004
Ware, Chris: Jimmy Corrigan, aneb Nejchytřejší kluk na světě, přel. Viktor Janiš, BB/Art, Pra-
ha 2004
detektivky a ‰pionáÏní romány
Armstrong, Lance; Jenkins, Sally: Každá vteřina se počítá (Every second counts), přel.
Kateřina Bodnárová, Triton, Praha 2004
Ashley, Michael: Velká kniha egyptských detektivek (Mammoth book of Egyptian
whodunnits), přel. Veronika Volhejnová, Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2004
Bateman, Colin: Irská šaráda (Divorcing Jack), přel. Jarka Stuchlíková, Mladá fron-
ta, Praha 2003
Braunová, Lilian Jacksonová: Kočka, která čichala lepidlo (Cat who sniffled glue), přel.
Helena Smolaková, MoBa, Brno 2004
Braunová, Lilian Jacksonová: Kočka, která hrála Brahmse (Cat who played Brahms),
přel. Helena Smolaková, MoBa, Brno 2004
anglicky psaná literatura 33
Braunová, Lilian Jacksonová: Kočka, která si hrála na pošťáka (Cat who played post
office), přel. Helena Smolaková, MoBa, Brno 2004
Braunová, Lilian Jacksonová: Kočka, která znala Shakespeara (Cat who knew Sha-
kespeare), přel. Helena Smolaková, MoBa, Brno 2004
Crichton, Michael: Cesty (Travels), přel. Veronika Volhejnová, Baronet, Praha 2004
Crichton, Michael: Člověk na konci (The terminal man), přel. Jiří Schindler, Baro-
net, Praha 2004
Crichton, Michael: Proud času (Timeline), přel. Veronika Volhejnová, Baronet, Pra-
ha 2004
Doyle, Arthur Conan, Sir: Pes baskervillský (The hound of the Baskervilles), přel. Fran-
tišek Gel, Garamond, Praha 2004
Doyle, Arthur Conan, Sir: Tajemné příběhy (Tales of mystery. Conan Doyle stories),
přel. Ivan Gellner, Vodnář, Praha 2004
Du Maurierová, Daphne: Duch lásky (Loving spirit), přel. Alena Maxová, Baronet, Pra-
ha 2004
Du Maurierová, Daphne: Dům na pobřeží (The house on the strand), přel. Mariana
Stříbrná, Baronet, Praha 2004
Forsyth, Frederick: Mstitel (Avenger), přel. Michal Prokop, Euromedia Group – Kniž-
ní klub, Praha 2004
Forsyth, Frederick: Žádné stopy (No comebacks), přel. Zora Wolfová, Euromedia Group
– Knižní klub, Praha 2004
Francis, Dick: Dražby (Knock down), přel. Jaroslava Moserová, Olympia, Praha 2004
Francis, Dick: Horké peníze (Hot money), přel. Jaroslava Moserová, Olympia, Pra-
ha 2004
Francis, Dick: Hrozba (Danger), přel. Jaroslava Moserová, Olympia, Praha 2004
Francis, Dick: Smrtící zkouška (Trial run), přel. Jaroslava Moserová, Olympia, Pra-
ha 2004
Gardner, Erle Stanley: Případ kulhavého kanárka (Case of the lame canary), přel. Jan
Edlman, Saga, Praha 2004
Gardner, Erle Stanley: Případ milující manželky (Case of the nervous accomplice), přel.
Jaroslava Moserová, Brána, Praha 2004
Gardner, Erle Stanley: Případ neopatrného kotěte (Case of the careless kitten), přel.
Vladimír Uchytil a kol., Riopress, Praha 2004
Gardner, Erle Stanley: Případ uprchlé mrtvoly (Case of the runaway corpse), přel. Bo-
humil Sitta, Riopress, Praha 2004
Grisham, John: Král advokátů (King of torts), přel. Petra Diestlerová, Euromedia Group
– Knižní klub, Praha 2004
Chandler, Raymond: Vysoké okno (High window), přel. Heda Kovályová, Albatros, Pra-
ha 2004
Christie, Agatha: Tajemný protivník (Secret adversary), přel. Veronika Volhejnová, Eu-
romedia Group – Knižní klub, Praha 2004
King, Stephen: Dolanův cadillac (Nightmares & Dreamscapes), Beta, Praha 2004
Le Carré, John: Absolutní přátelé (Absolute friends), přel. Jiří Kobělka, Domino, Ostra-
va 2004
McBain, Ed: Beznadějný případ (Where there’s smoke), přel. Šárka Řeřichová, BB/Art, Pra-
ha 2004
McBain, Ed: Dlouho jsme se neviděli (Long time no see), přel. Jan Zábrana, BB/Art, Pra-
ha 2004
McBain, Ed: Dveře (Doors), přel. Miroslav Košťál, BB/Art, Praha 2004
34
McBain, Ed: Kniha špekouna Ollieho (Fat Ollie’s book), přel. Miroslav Košťál, BB/Art, Pra-
ha 2004
McBain, Ed: Poslední naděje (Last best Hope), přel. Miroslav Košťál, BB/Art, Pra-
ha 2004
McBain, Ed: Prachy (Bread), přel. Alena Maxová, BB/Art, Praha 2004
McBain, Ed: Sekera (Axe), přel. Jan Zábrana, BB/Art, Praha 2004
McBain, Ed: Útočník (Mugger), přel. Alena Maxová, BB/Art, Praha 2004
McBain, Ed: Ve víru velkoměsta (Downtown), přel. Ľubica Jindrová a Štěpán Jindra,
BB/Art, Praha 2004
McBain, Ed: Vražda předem ohlášená (Lady killer), přel. Alena Maxová, BB/Art, Pra-
ha 2004
Puzo, Mario: Temná aréna (Dark arena), přel. František Jungwirth, Euromedia Group
– Knižní klub, Praha 2004
Turow, Scott: Pochybení (Reversible errors), přel. Jiří Balek, Mladá fronta, Praha 2004
sci-fi a fantasy
Anderson, Douglas Allen: Otcové Prstenu. Fantasy před Tolkienem (Tales before Tol-
kien), přel Michael David a kol., Baronet, Praha 2004
Anderson, Kevin J.: Star Wars – Akademie Jedi. Nositelé síly (Star Wars – the Jedi Acade-
my trilogy. Volume 3, Champions of the force), přel. Jana Jirásková, Egmont ČR, Praha 2004
Booth, Martin: Magický život Aleistera Crowleyho (Magic life), přel. Zdeněk Milata, Tal-
press, Praha 2004
Dick, Philip Kindred: Vykolejený čas (Time out of joint), přel. Martin a Milena Poláč-
kovi, Epocha, Praha 2004
Fisher, Jude: Pán prstenů. Návrat krále. Obrazový průvodce (Lord of the rings. The re-
turn of the king), přel. Stanislava Pošustová-Menšíková, Mladá fronta, Praha 2004
Herbert, Frank: Mučená hvězda (Whipping star), přel. Taťjana Jandourková, Baro-
net, Praha 2004
Howard, Robert Ervin; De Camp, Lyon Sprague; Carter, Lin: Conan a kletba monolitu,
z angl. originálů vybral a přel. Jan Kantůrek, United Fans, Praha 2004
Peake, Mervyn Laurence: Gormenghast. Titus Žal (Gormenghast trilogy. Titus Gro-
an), přel. Dominika Křesťanová, Argo, Praha 2004
Pratchett, Terry: Divadlo krutosti (výbor povídek), přel. Jan Kantůrek, Talpress, Pra-
ha 2004
Pratchett, Terry: Podivný regiment (Monstrous regiment), přel. Jan Kantůrek, Tal-
press, Praha 2004
Roberts, Adam Charles: Matrix recesed (The McAtrix derided), přel. Jiří Popel, Argo, Pra-
ha 2004
Smith, Wilbur A.: Zlatokopové (Gold mine), přel. Michal Švejda, Alpress, Frýdek-Mís-
tek 2004
Zahn, Timothy: Star Wars. Přízrak minulosti (Star Wars – Specter of the past), přel.
Milan Pohl, Egmont ČR, Praha 2004
antropologie, filosofie, estetika a literární teorie
Davidson, Donald: Subjektivita, intersubjektivita, objektivita (Subjective, intersubjec-
tive, objective), přel. Jan Kolář a Tomáš Marvan, Filosofia, Praha 2004
Diamond, Jared Mason: Třetí šimpanz (Third chimpanzee), přel. Stanislav Mihulka,
Zuzana Gabajová a Jaroslav Šimek, Paseka, Praha a Litomyšl 2004
Eco, Umberto: Meze interpretace (Limits of interpretation), přel. Ladislav Nagy, Karo-
linum, Praha 2004
anglicky psaná literatura 35
Kirk, Geoffrey Stephen; Raven, John Earle; Schofield, Malcolm: Předsókratovští
filosofové (Presocratic philosophers), přel. Filip Karfík, Petr Kolev a Tomáš Vítek, oikú- bosensky psaná literatura
mené, Praha 2004
Pound, Ezra: ABC četby (ABC of reading), přel. Anna Kareninová, Atlantis, Brno 2004
Winch, Peter: Idea sociální vědy a její vztah k filosofii (Idea of a social science and its re- enes mustafović
lation to philosophy), přel. Tomáš Suchomel, Centrum pro studium demokracie a kul-
tury, Brno 2004

historie
Ackroyd, Peter: Albion (Albion, the origins of the English imagination), přel. Hana
Volejníková, BB/Art, Praha 2004
Applebaum, Anne: Gulag: dějiny (Gulag), přel. Petruška Šustrová, Beta-Dobrovský, Šev-
čík, Praha a Plzeň 2004
Carter, Jimmy: Sršní hnízdo: román o revoluční válce (Hornet’s nest), přel. Petr Pšenič-
ka, Baronet, Praha 2004
Curtis, Michael: Verdikt nad Vichy (Verdict on Vichy), přel. Zdeněk Hron, BB/Art, Pra-
ha 2004
Kershaw, Ian: Hitler (Hitler), přel. Pavel Vereš, Argo, Praha 2004 Situace na knižním trhu Bosny a Hercegoviny je i po téměř deseti letech
Levenda, Peter: Nesvatá aliance: spojení nacismu s okultními představami (Unholy od konce bratrovražedné války značně vydavatelsky podvyživená a ná-
alliance), přel. Jiří Gojda, BB/Art, Praha 2004 rodnostně diferencovaná. V úvodu je nutné říci, že v současné době země
průměrně vyprodukuje asi 400 až 600 knih za rok. Tento trend trvá již
politická literatura několik let a nemá vzrůstající tendenci. Žalostný se zdá být i náklad jed-
Clinton, Bill: Můj život (My life), přel. Jan Novák a kol., Euromedia Group – Ikar, Pra- notlivých titulů, který se pohybuje ve stovkách kusů (vyjma jazykových
ha 2004
učebnic pro školy). V případě, že některá publikace vyšla v tisícovém
Clintonová, Hillary: Živá historie (Living history), přel. Blanka Brabcová, Euromedia
nákladu, je její autor vnímán jako velmi známý umělec.
Group – Ikar, Praha 2004
D’Souza, Dinesh: Ronald Reagan: jak se obyčejný muř stal neobyčejným vůdcem (Ro-
Lze považovat za štěstí, že i přes značné finanční potíže spatřilo svět-
nald Reagan: how an ordinary man became an extraordinary leader), přel. David Vaněk, lo světa dalších pět titulů z dlouhodobého projektu, zaměřeného na vy-
Barrister & Principal, Brno 2004 dávání domácí literární klasiky, projektu nazvaného Bošnjačka knji-
Gray, John: Dvě tváře liberalismu (Two faces of liberalism), přel. Daniel Micka, Mladá ževnost u 100 knjiga (Bosenská literatura ve 100 knihách). Vítaným
fronta, Praha 2004 počinem je také nová knižní edice Biblioteka Dani (Knihovna Dny)
Hayek, Friedrich August von: Cesta do otroctví (Road to serfdom), přel. Veronika zřejmě nejoblíbenějšího a nejčtenějšího týdeníku Bh Dani, který začal
Machová, Barrister & Principal, Brno 2004 po vzoru jiných zemí vydávat cenově dostupné domácí i zahraniční best-
Zakaria, Fareed: Budoucnost svobody (Future of liberty), přel. Jaroslav Veis, Academia,
sellery. Jinak by se na bosensko-hercegovinské literární scéně téměř nic
Praha 2004
zajímavého nestalo.
Na první pohled by se mohlo zdát, že výše uvedené množství ročně
překlady z češtiny vydaných knih je jako národní produkce dostatečné. Opak je ale prav-
dou. Problém čtenářů v Bosně a Hercegovině totiž tkví v něčem jiném.
velká británie Je třeba si uvědomit, že zde žijí tři kulturně a společensky dost odlišné
Čapek, Karel: R.U.R. and The Insects Play (RUR a Ze života hmyzu), Oxford University národy (bosenští muslimové, Chorvati a Srbové), rozdělené navíc hra-
Press 2004 nicemi dvou republik (Muslimsko-chorvatské federace a Srbské repub-
Čapek, Karel: The Gardener’s Year (Zahradníkův rok), Continuum International Pub- liky), z nichž každý vyvíjí vlastní knižní politiku. Základ knižní produkce
lishing Group 2004
přitom netvoří krásná literatura, ale různé jazykové a jazykovědné pří-
ručky a lexikony.
amerika
Kundera, Milan: The unbearable lightness of being (Nesnesitelná lehkost bytí), přel. Mi-
Vydavatelský boom zažívají také učebnice pro základní a střední ško-
chael Heim, HarperCollins, New York 2004 ly zacílené na vzdělávání ve vlastním (srbském a chorvatském) jazyce,
Lustig, Arnošt: Waiting for Leah (Čekání na Leu), přel. Ewald Osers, Harvill, London 2004 který se prostřednictvím matičních a dalších nacionalisticky zaměře-

36 bosensky psaná literatura 37

ných kulturních institucí těší značné finanční podpoře sousedních re-
publik Srbska a Černé Hory a Chorvatska.
Z tohoto hlediska se vydavatelská situace v Bosně nerýsuje zrovna
slibně. Vždyť například jen počet klasických knihkupectví, jak je zná-
me v Česku, na Slovensku, ale i jinde ve světě, lze v Bosně a Hercegovi-
ně – řečeno s mírnou nadsázkou – sečíst na prstech jedné ruky. V bo-
senských knihkupectvích se prodávají hlavně školní a kancelářské
pomůcky. Prodej knih by je totiž neuživil – knihy se mnohdy stávají jen
jakýmsi doplňkovým sortimentem.
Jen pomalu se v Bosně a Hercegovině rozbíhá vydávání překladů zná-
mých děl zahraničních autorů, jemuž se věnuje jen několik málo na-
kladatelství. Částečným řešením situace je dovoz překladových titulů
od sousedů, z Chorvatska a Srbska a Černé Hory. Dovážené knihy jsou
přitom paradoxně nesrovnatelně levnější než domácí produkce, což je
pro čtenáře rozhodující, a začarovaný kruh se tak uzavírá.
Co se týče produkce domácích autorů a jejího postavení na trhu,
lze bohužel konstatovat, že se přiblížila doba, kdy se i náklady domácích
bestsellerů budou počítat na pouhé stovky kusů. S publicitou jejich au-
torů je to zrovna tak. I tzv. kultovní autoři jako například Irfan Horo-
zović, Nedžad Ibrišimović či Abdulah Sidran jsou známí spíše úzké-
mu okruhu čtenářů než širší veřejnosti. Vina spočívá v nedostatečné
spolupráci vládních a kulturních institucí na propagaci literatury a také
v nepříznivé sociální situaci obyvatel, kteří si nákup knih, jež jsou v Bos-
ně všeobecně drahým zbožím, takřka nemohou dovolit.
události a literární ceny
V Bosně a Hercegovině není tradice udělování knižních cen příliš veli-
ká. Už proto, že Vydavatelský fond federálního ministerstva kultury, kte-
rý by měl celou národní knižní produkci zastřešovat, nepracuje tak,
jak by měl. Situaci se nicméně snaží zachránit několik soukromých
nakladatelů a nevládních organizací, které své ceny udělují většinou ne-
jen domácím autorům, ale všem literátům ze zemí bývalé Jugoslávie.
V listopadu tak na největším chorvatském knižním veletrhu Interliber, na
němž se Bosna a Hercegovina poprvé představila jako spoluorganizátor,
předávalo dvě literární ceny nakladatelství Bosanska riječ z Tuzly.
Cenu Malý princ za nejlepší knihu pro děti a mládež získal chorvat-
ský spisovatel Zvonimir Balog za knihu Zmajevi i vukodlaci (Draci
a vlkodlaci).
Známější Cenu Meši Selimoviće po předloňském úspěchu bosenského
autora Irfana Horozoviće za knihu William Shakespeare u Dares Sala-
amu (William Shakespeare v Dar es Salaamu) získal tentokrát chorvat-
ský autor Marinko Koščec za román Netko drugi (Někdo jiný).
38
Nadace Petar Kočić (Banja Luka-Beograd) předala svou symbolickou
cenu Kočićovo pero chorvatskému tvůrci bosenského původu Miljenku
Jergovićovi za jeho úspěšný román Dvori od oraha (Ořechové paláce).
Z menších cen udělovaných jednotlivými nakladatelstvími a dalšími
organizacemi a spolky připomeňme alespoň Výroční cenu spolku spi-
sovatelů Bosny a Hercegoviny, Výroční ocenění Skendera Kulenoviće
a ceny nakladatelství Preporod a Svjetlost.
z knihkupeckých pultů
V samotné Bosně a Hercegovině stály v roce 2004 za pozornost – kromě
několika víceméně kvalitativně průměrných děl lingvistického nebo obec-
ně kulturního zaměření – snad jen dva nakladatelsky významné počiny.
Tím prvním je péče sarajevského nakladatelství Preporod o největ-
ší díla domácí literární klasiky a monografie významných vědců a lite-
rárních kritiků. Jde o dlouhodobý projekt s výmluvným názvem Bosen-
ská literatura ve 100 knihách, zahájený v roce 1996. Tehdy se na trhu
objevilo prvních pět knih, z nichž většinu tvořily souborné práce vý-
znamných bosenských literárních teoretiků (Djenana Buturović, Mu-
nib Maglajlić, Lamija Hadžiosmanović a Emina Memija) o bosen-
ské literatuře v jejích počátcích. Krásnou literaturu v prvním kole
reprezentovali Edhem Mulabdić a Alija Isaković. Od té doby se na trhu
každoročně (s výjimkou let 1998, 2000 a 2001, kdy se společnost potý-
kala s finančními problémy) objevuje vždy pět dalších svazků.
Z pětice knih projektu „100 knih“ za rok 2004 co do kvality vyčnívá po-
vídkový výbor barda bosenské literatury Ćamila Sijariće Miris lišća
orahova (Vůně ořechových listů), který dobře ukazuje autorovu schopnost
citlivě vnímat a kvalitně autorsky zpracovat realitu každodenního živo-
ta. Sijarić ví, jak vtáhnout čtenáře do děje, jeho psaní je promyšlené, ni-
koli však vykonstruované, jeho díla se vyznačují lingvisticky dokonalým
jazykem, snahou vyvarovat se módních výpůjček z cizích jazyků či výra-
zů takzvaného nového slangu. Pak je tu sbírka dobových rukopisů z ob-
dobí osmanské nadvlády (17. století) editora Muhameda Neziroviće Kra-
jišnička pisma (Hraničářské rukopisy), která nabízí historicky velmi
hodnotný materiál pro mladou generaci badatelů – historiků i jazykovědců.
Do uvedeného projektu se vešla také mimořádně plodná hercego-
vinská autorka, překladatelka a literární kritička Jasmina Musabe-
govićová. Ta se ve svém románu Skretnice (Výhybky) zaměřuje na ženu
jako bytost s jedinečným způsobem prožívání, s tajemnými „výhybka-
mi“ – zákoutími duše, s klady i zápory, dětskými vzpomínkami i očeká-
váním věcí budoucích. Žena tu není jen osvěžujícím doplňkem mužského
světa, ale žije svůj samostatný život a autorka vyzdvihuje její schopnost
prožívání a vcítění.
bosensky psaná literatura 39
 Z literárněteoretických prací loňské pětice z projektu „100 knih“
zmiňme výbor z esejistiky literárního teoretika a kritika Midhata Be-
giće Eseji i kritike (Eseje a kritiky) a texty ředitelky Zemského muzea
v Sarajevu Aišy Softićové Usmena predaja Bošnjaka (Ústní tradice Bos-
ňáků), v nichž autorka nahlíží bosenskou literaturu z hlediska jejích po-
čátků, kdy se ještě šířila mezi prostými lidmi ústním podáním. Ze stov-
ky avizovaných bosenských knih jich dosud vyšlo třicet pět.
Snad ještě větší ohlas než zmíněná edice nakladatelství Preporod však
vyvolal vznik knižnice oblíbeného týdeníku Bh Dani. Velký zájem zazna-
menal již její pilotní svazek, reedice úspěšné a několikanásobně oceně-
né básnické sbírky Sarajevski tabut (Sarajevská rakev) básníka, prozai-
ka a filmového scenáristy Abdulaha Sidrana, tentokrát ještě distribuovaný
zdarma spolu s 351. číslem časopisu. Náklad zmíněného čísla byl okamžitě
rozebrán, což jen svědčí o tom, že týdeník Dani – nositel ocenění Svazu no-
vinářů BaH za nejlepší noviny v Bosně a Hercegovině, prestižní meziná-
rodní Ceny Olafa Palmeho a dalších novinářských cen – přinesl na bo-
senský knižní trh něco, na co se dlouho čekalo: kvalitní knihy kvalitních
autorů, ovšem za zlomek běžné ceny. Po celý rok 2004 – a doufejme, že pro-
jekt bude pokračovat i nadále – si tak čtenáři spolu s týdeníkem mohli za
nevelký obnos koupit některé z děl bosenské i světové klasiky. Ze známých
autorů uveďme Ivo Andriće, Miljenka Jergoviće, Branka Ćopiće. Za
zmínku rovněž stojí prozaik a esejista Meša Selimović, rodák z Tuzly, kte-
rý je v edici prozatím zastoupen dvěma nejznámějšími díly: románovým
podobenstvím Derviš i smrt (Derviš a smrt) o šejkovi Ahmedu Nuridinovi,
který se rozhodne bojovat proti nespravedlnosti a útlaku krutostí a je
nakonec sám potrestán, a románem Tvrdava - (Pevnost), který pracuje s před-
stavou pevnosti v každém z nás a přemýšlí o způsobech otevírání se svě-
tu a svému okolí. Z dalších zařazených titulů vyberme: válečné reportá-
že Semezdina Mehmedinoviće Sarajevo Blues (Sarajevské blues); sbírky
povídek Irfana Horozoviće Talhe ili šedrvanski vrt (Talhe aneb zahrada
s fontánkami) a Aliji Isakoviće Taj čovjek (Ten člověk); sbírku novel mos-
tarského rodáka Aliji Nametaka Sarajevski nekrologij (Sarajevský ne-
krolog), v nichž se autor vrací k pozapomenutým muslimským zvykům
a tradicím na pozadí rychle se měnící společnosti a doby, v níž žijeme; sou-
bor cestopisných próz Zulfikara Zuky Džumhura Nekrolog jednoj čarši-
ji (Nekrolog jedné tržnice), který původně vyšel s Andrićovou předmluvou.
Z významných domácích autorů stačila edice časopisu Dani v roce 2004
ještě představit Nedžada Ibrašimoviće sbírkou krátkých povídek Na-
kaza i vila (Panna a netvor), dále pak nestora bosenské literární scény
Skendera Kulenoviće – jedním z vůbec nejlepších bosenských románů
Ponornica (Ponorná řeka) – a již zmíněného Ćamila Sijariće knihou Drvo
kraj Akova (Strom u Akovy).
V roce 2004 v Bosně a Hercegovině samozřejmě nevycházely jen re-
edice, ale mezi knižními novinkami, kterých přece jen u větších i men-
40
ších nakladatelů pár vyšlo, se vesměs neobjevilo nic, co by stálo za zvlášt-
ní pozornost.
nakladatelství a literární časopisy
Jedním z nejvýraznějších současných nakladatelů v Bosně a Hercegovi-
ně je sarajevský Šahinpašić. Jeho majitel – Taib Šahinpašić – se přes časté
finanční problémy dokázal vypracovat v jednoho z největších knižních
producentů v zemi. Své postavení si i přes částečný útlum udržuje někdejší
vydavatelský gigant Svjetlost. Ze známějších nakladatelství jmenujme
ještě Preporod, Bosanska riječ, El Kalem, Planjax a Buybook.
V Srbské republice v Bosně je to s vydáváním knih horší. Velké množ-
ství malých společností, které vydávají díla v malých nákladech, zne-
přehledňuje místní knižní trh a stále nejsou dořešeny otázky finanční
podpory literatury ze strany státu. Chvályhodné počiny bosensko-srb-
ského nakladatelství Oslobodjenje nemohou situaci zachránit.
Lépe na tom nejsou ani bosenští Chorvaté, kteří se mohou pochlu-
bit snad jen nakladatelstvím Ziral v Mostaru, jež se však věnuje přede-
vším katolické knižní produkci pro potřeby církve.
internet – na dobré adrese
Přestože Internet stále ještě není v Bosně a Hercegovině běžnou záležitostí a některá
vydavatelství ani nemají webové stránky, zůstává web nejspolehlivějším zdrojem in-
formací o literárním dění. Nejdůležitější je zřejmě adresa www.Interliber.com, kde si
lze objednat a zakoupit téměř vše podstatné, co dosud v Bosně vyšlo.
Řadu článků o současné bosenské literatuře nabízejí i stránky týdeníku Bh Dani (www.Bh-
dani.com).
Z webových prezentací nakladatelství aktivně se podílejících na vydavatelské činnos-
ti nejznámějších děl bosenských autorů umělecké i odborné literatury je na prvním mís-
tě třeba zmínit Bosenský kulturní spolek Preporod (www.preporod.ba).
Důležitou roli ale hrají i další nakladatelé: již 17 let působící vydavatelský dům Plan-
jax spisovatele a publicisty Bajruzina Hajri Planjace (http://planjax.com) či bezmála
stejně tak dlouho působící, ale v současnosti nakladatelsky aktivnější společnost Ša-
hinpašić (www.btcsahinpasic.com/ba), která se původně zaměřovala na export a im-
port knih a periodik z a do Bosny a Hercegoviny, nyní se však již několik let věnuje vlast-
ní ediční činnosti.
Produkcí všech žánrů za přijatelné ceny a prostřednictvím vlastního internetového
knihkupectví se pokouší oslovit čtenáře průbojné nakladatelství Vrijeme se sídlem v Ze-
nici (www.ikvrijeme.com).
Stránky vydavatelství El-kalem (www.elkalem.com), zaměřeného na produkci knih
převážně náboženského charakteru, jsou dlouhodobě v rekonstrukci.
(ze slovenštiny přeložila Eva Vaňáčová)
bosensky psaná literatura 41
přehled nejdůležitějších literárních cen bulharsky psaná literatura
Ocenění nakladatelství Bosanska riječ Tuzla (hodnotí se všechny národní literatury
zemí bývalé Jugoslávie):
Mali princ (Malý princ, cena za nejlepší knihu pro děti a mládež): Zvonimir Balog, Zma-
ani burova, ivana srbková
jevi i vukodlaci (Draci a vlkodlaci)
Nagrada Meša Selimović (Cena Meši Selimoviće za nejlepší knihu roku):
– za rok 2003: Irfan Horozović, William Shakespeare u Dares Salaamu (William Sha-
kespeare v Dar es Salaamu)
– za rok 2004: Marinko Koščec, Netko drugi (Někdo jiný)

Ocenění Nadace Petar Kočić (Banja Luka-Beograd):

Kočićevo pero (Kočićovo pero, cena za nejlepší knihu roku): Miljenko Jergović, Dvori
od oraha (Ořechové paláce)

Pozn.: V poslední době nebyl z bosensko-hercegovinské literatury přeložen do češtiny Bulharská literatura je ve sborníku Literatura ve světě představována
žádný titul, ani v Bosně a Hercegovině se neobjevily překlady českých autorů.
poprvé, považujeme proto v úvodu za užitečné nahlédnout posledních
patnáct let, pro bulharskou literaturu v mnoha směrech významných.

bulharská literatura po roce 1989

Nejvýraznějším rysem bulharské literární scény po r. 1989 je zřejmě její
dynamika, což ostatně platí pro literaturu všech posttotalitních zemí.
Základní proměnou, která předurčila tvářnost současné bulharské tvor-
by, je rozpad monolitního kontextu literatury charakteristického pro ob-
dobí před tímto rokem. Procesy posledních patnácti let lze vlastně cha-
rakterizovat jako všudypřítomné zmnožování: vedle starého Svazu
bulharských spisovatelů bylo založeno nové Sdružení bulharských spi-
sovatelů, k stávajícím periodikům (některé časopisy z období před ro-
kem 1989 přitom vycházejí v pozměněné podobě) přibyly zcela nové ti-
tuly a činnost obnovily ty, jejichž vydávání bylo pozastaveno v roce 1945.
Podobná situace panuje v nakladatelské sféře. Právě na literárních ča-
sopisech se dynamika projevuje snad nejvíce – tituly vznikají a zanika-
jí, některé si vydobyly pevné postavení, jiných vyšlo sotva několik čísel.
Ještě důležitější je však zmnožování výkladů samotné podstaty li-
teratury, jejího statusu a funkce. Začátkem 90. let byl literární pro-
stor zcela přemodelován radikálními změnami, které zasáhly deseti-
letími stvrzený status všech účastníků literárního procesu – čtenářů,
autorů, kritiků. Stručně řečeno, po r. 1989 přišla literatura o značný díl
autority a společenské prestiže, ale mohla opět svobodně experimen-
tovat a vybírat z nepřeberného množství uměleckých výrazů. V Bul-
harsku, alespoň co se týče mladších autorů, kteří debutovali po roce
1989, byla tato změna pociťována spíše jako osvobození než ztráta.

42 bulharsky psaná literatura 43

To, zda posttotalitní země zmíněný přechod prožívaly jako krizi nebo
naopak jako osvobození, vyplývá mimo jiné ze situace v jednotlivých
literaturách před rokem 1989. Tam, kde vládla výrazná tradice samiz-
datu a exilové literatury, mohl být přechod do nových podmínek poně-
kud traumatizující. V samotném Bulharsku, kde disidentsko-emigrantská
linie nebyla tak výrazná, však toto neplatilo a pro mladší autory před-
stavovala svoboda volby uspokojivou kompenzaci ztráty společenské
prestiže literatury.
Na rozdíl od zemí s bohatou samizdatovou a exilovou literaturou, kte-
ré se první léta po roce 1989 věnovaly především zaplňování mezer, ji-
nými slovy vydávání do té doby těžko dostupných děl, knižní trh v Bul-
harsku rychle ovládli noví, mladí autoři. 90. léta tak lze nazvat desetiletím
debutů. Byla to právě tato nová díla, která určila další směřování bul-
harské literární tvorby. Neznamená to, že by starší autoři přestali psát.
Naopak většina spisovatelů z před roku 1989 pokračovala a pokračuje
v psaní, nicméně jejich dnešní tvorba je úzce propojena s jejich dřívěj-
šími díly a nepřináší vesměs nic nového.
Pro nástup nové generace po roce 1989 je charakteristická výše zmí-
něná různorodost výrazových prostředků, snaha přehodnotit dosavad-
ní literární tradici a příklon k literární mystifikaci. Tyto tendence se od-
rážejí zejména v poezii: Ani Ilkov, Georgi Gospodinov, Plamen Dojnov,
Bojko Penčev, Jordan Eftimov, Kiril Merdžanski aj. Z prozaiků jme-
nujme hlavně Ljudmila Staneva. Za jakési manifesty té doby lze po-
važovat dvě kolektivní literární mystifikace, Bulharskou čítanku (Bǎl-
garska christomatija) a Bulharskou antologii (Bǎlgarska antologija)
obsahující texty Georgiho Gospodinova, Bojka Penčeva, Plamena Doj-
nova a Jordana Eftimova.
Významnou roli v tomto ohledu sehrála i literární věda, která zpo-
chybnila některé desetiletími stvrzené teze, a otevřela tak nové mož-
nosti výkladu literární klasiky. Z nejvýraznějších literárních vědců jme-
nujme Valeriho Stefanova, Innu Pelevovou, Albenu Chranovovou,
Aleksandra K’oseva či Milenu Kirovovou.
Dalším důležitým rysem dnešní bulharské literatury je její silný me-
taliterární charakter. Převažují díla se složitou polyfonickou kompozicí,
kde se významy rodí z konfrontace kulturních kódů a sémantických vrs-
tev. Takový autorský rukopis je typický pro tvorbu Emilije Dvorjanovo-
vé, Migleny Nikolčiny, Amelie Ličevové, Zlatomira Zlatanova aj.
Na druhé straně se však stále silněji projevuje návrat k příběhu, a to
nejenom v próze, ale i v poezii – tato tendence je patrná zejména v díle
Georgiho Gospodinova, Aleka Popova, Plamena Dojnova, Tomy Mar-
kova, Emila Andreeva, Dejana Eneva, Marie Stankovové, Stefana
Kis’ova, Palmiho Rančeva aj.
Mezi výrazné trendy posledních let patří i tzv. „ženské psaní“. Ženský
způsob psaní pramenící z fluidní ženské identity je patrný jak v poezii (Mig-
44
lena Nikolčina, Amelija Ličevová, Nadežda Radulovová), tak i v próze
(Emilija Dvorjanovová, Albena Stambolovová, Marija Stankovová).
Podíváme-li se na rok 2004 prizmatem výše naznačených patnácti
let, zjistíme, že šlo o rok běžný až obyčejný; nepoznamenaly ho žádné
zlomové události a literární život plynul dál ve své výše zmiňované mno-
hotvárnosti.
události a literární ceny v roce 2004
Rok 2004 se nesl ve znamení stého výročí narození Atanase Dalčeva (1904
až 1978), jednoho z nejvýznamnějších bulharských básníků 20. století.
Jakýmsi nepsaným vyvrcholením literárního roku je v Bulharsku stej-
ně jako i jinde ve světě udílení literárních cen. Zmiňme zde alespoň
dvě ocenění spojená s románem, jenž si v současné bulharské literatu-
ře vydobyl zvláštní postavení. Zřejmě vůbec nejprestižnější cenou v této
oblasti je Cena Razvitie (Cena Rozvoj), která se uděluje od roku 1997 za
nejlepší román v rukopise. V uplynulém roce se o ni podělily tři texty –
Nevǎzmožnite ubežišta na poezijata (Nemožná útočiště poezie) Evdina
Sugareva, Majkite (Matky) Teodory Dimovové a Unplugged Maji Vu-
kovské. Všechny mají vyjít knižně letos na jaře – vydání vítězného ru-
kopisu je součástí udělené ceny.
Novinkou roku 2004 byla literární soutěž o bulharský román roku
(Bǎlgarski roman na godinata), organizovaná Nadací Vik. Součástí
ocenění je i překlad vítězného románu do angličtiny. Nejlepší titul v tom-
to případě nevybírá jen odborná porota, ale do výsledků mohou svými
hlasy zasáhnout i čtenáři. Vítězem prvního ročníku se stal Stefan Ki-
s’ov s románem Ekzekutorǎt (Kat).
Rok 2004 byl pro bulharskou literaturu bohužel i rokem ztrát. Bul-
harská literární scéna se v uplynulém roce rozloučila se dvěma svými
stěžejními představiteli, Jordanem Radičkovem (1929–2004) a Rado-
jem Ralinem (1923–2004).
z knihkupeckých pultů
Jeden z nejlepších současných bulharských vypravěčů Dejan Enev vy-
dal v uplynulém roce sbírku povídek a novel Gospodi, pomiluj (Bože,
smiluj se). Stejně jako ve svých předešlých knihách i zde Enev odha-
luje tragičnost bytí skrytou v banalitě každodennosti a často v krát-
ké a zdánlivě bezvýznamné epizodě dokáže zachytit dramatické osu-
dy svých postav.
Knižně loni debutoval románem Džobna enciklopedija na misteriite
(Kapesní encyklopedie mystérií) Milen Ruskov, prozaik, jenž si vydo-
bulharsky psaná literatura 45
byl autoritu již svými časopisecky publikovanými texty. Kapesní encyk-
lopedie mystérií se točí kolem dějin okultní filosofie a hry s esoterismem.
Někteří kritici srovnávají Ruskova s Umbertem Ecem.
Jako prozaička se knihou Ljubov i smǎrt pod krivite kruši (Láska a smrt
pod křivými hrušněmi) poprvé představila Kristin Dimitrovová, jed-
na z nejvýznamnějších současných bulharských básnířek. Příběhy ze všed-
ního života skrze zdánlivou banálnost zachycují komplikovanost a tra-
gičnost naší doby.
Jeden z nejuznávanějších současných bulharských prozaiků, autor
řady povídkových sbírek, Emil Andreev, potvrdil svou pověst osobité-
ho vypravěče s citem pro syžet a svébytným jazykem i ve svém prvním
románu Stǎklenata reka (Skleněná řeka).
Pozoruhodné básnické sbírky představily v loňském roce Ekaterina
Josifovová (Nagore Nadolu, Nahoru Dolů) a Ivan Teofilov (Infinitiv), dva
autoři, jejichž dílo výrazně promluvilo do bulharské literární tvorby po-
sledních desetiletí.
Podobně ovlivnil bulharskou poezii, zvláště po roce 1989, Ani Ilkov,
který v uplynulém roce přispěl sbírkou nových i starších básní Mala AZiJa
na Dušata (Malá ASiE Duše).
Novou knihu vydala i Nadežda Radulovová, mladá básnířka, která
debutovala v 90. letech a rychle si vydobyla pevné místo mezi autory re-
prezentujícími současnou bulharskou literaturu. Její nejnovější sbírka
se jmenuje Pamuk, stǎklo a električestvo (Vata, sklo a elektřina).
nakladatelství a literární časopisy
Z dlouhé řady bulharských vydavatelů umělecké i odborné literatury vy-
značujících se dobrou nakladatelskou politikou zmiňme alespoň ty, kte-
ří jsou nejzajímavější pro zahraniční bulharisty. Nakladatelství Žanet-45
se dlouhodobě specializuje na vydávání bulharské krásné literatury (a to
především soudobých mladých autorů) a za léta působení v této riskantní
oblasti si vysloužilo pověst jednoho z nejsolidnějších bulharských na-
kladatelských domů.
Zajímavým a záslužným počinem je rovněž edice bulharské klasické
literatury, Bǎlgarskijat kanon, kterou vydává nakladatelství Anubis.
Pokud jde o literární periodika, scéna se neustále mění, vedle reno-
movaných titulů se objevují nové, avšak literární časopisy se vlekle
potýkají se složitou finanční situací, a tak na jedné straně tituly hojně
vznikají, na druhé jich však nemálo zaniká. Z těch, které se drží, jme-
nujme alespoň Literaturen vestnik, který je již od roku 1990 nejvýraz-
nější platformou pro začínající autory a nesporně se mu daří udávat ten-
denci soudobé bulharské literatuře, a Kulturu, jejíž obsah se již několik
desetiletí těší značné vážnosti, zejména pokud jde o bulharské huma-
46
nitní vědy. Další literární časopisy jsou: Literaturen forum, Ach, Maria,
Sezon, Kritika, Stranica, Ezik i literatura, Panorama či Fakel.
bulharská literatura u nás
a česká v bulharsku
Z hlediska překladu bulharské literatury do češtiny byl uplynulý rok
(doufejme) zlomový. Po sedmileté pauze se objevil nový český překlad
bulharské beletrie, a to kniha povídek současného spisovatele Georgi-
ho Gospodinova Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény (I drugi istorii).
Lze jen uvítat, že se s prezentováním soudobé bulharské tvorby v Česku
začalo u jednoho z jejích stěžejních autorů. Současné bulharské litera-
tuře se věnuje také sekce Světová literatura měsíčníku pro literaturu
a čtenáře Host (číslo 4/2004), která mj. přináší překlady z děl Georgi-
ho Gospodinova, Aleka Popova, Albeny Stambolovové, Nadeždy Ra-
dulovové a Aniho Ilkova.
Na rozdíl od poněkud skoupého přístupu českých nakladatelství k bul-
harským autorům se těm českým dostává v Bulharsku velkorysejšího
přijetí. Díla českých spisovatelů si za poslední roky našla své pevné mís-
to v edičních plánech bulharských nakladatelů, a to i navzdory součas-
né nelehké situaci na bulharském knižním trhu. Děje se tak mimo jiné
díky aktivitě tamních překladatelů a vydavatelů; vydávání překladových
titulů podporují i granty Ministerstva kultury a Ministerstva zahraničí
ČR a různých nadací. V roce 2004 vyšla v Bulharsku kniha Absurdija.
Ubijstvena ljubov (Temná láska) Alexandry Berkové a výbor z básní Lud-
mily Kroužilové Sol v ranite (Sůl v ranách). Významný bulharský bo-
hemista Vaťo Rakovski (1925), básník, překladatel a nositel Ceny Pre-
mia Bohemica z r. 1997, vydal překlady veršů Jana Nerudy Az vsičko
bjach (Vším jsem byl), Antonína Sovy Otvoren chram (Otevřený chrám)
a Karla Kryla Pametnik na sǎlzata (Pomník slze).
internet – na dobré adrese
www.slovo.bg (stránky Bulharské virtuální knihovny – díla bulharské literatury od
středověku až po dnešek, často v plném znění; mají recenzní rubriku, fungují rovněž
jako rozcestník k několika literárním periodikům; jsou dostupné bulharsky, určité rub-
riky pak v cizích jazycích, především anglicky)
www.liternet.bg (ke stažení díla bulharských i zahraničních autorů různých období
v plném znění, recenze, literárněvědné studie a texty z oblasti humanitních věd obec-
ně; bulharsky, určité rubriky v cizích jazycích)
www.bulgaria.com/welkya (stránky Časopisu pro bulharskou literaturu – poezie a pró-
za bulharských autorů, recenzní rubrika; bulharsky a anglicky)
bulharsky psaná literatura 47
http://www.litclub.com (stránky internetového časopisu a virtuální knihovny Lite-
rární klub – díla bulharské i světové literatury klasických i soudobých autorů, a to jak čínsky psaná literatura
ukázky, tak i texty v plném znění, recenze knižních novinek i děl, která knihovna na-
bízí ke stažení; bulharsky)
olga lomová, lucie kellnerová,
přehled nejdůležitějších literárních cen zuzana li, michael day
Cena Razvitie (Cena Rozvoj): Evdin Sugarev, Nevǎzmožnite ubežišta na poezijata (Nemož-
ná útočiště poezie), Teodora Dimova, Majkite (Matky) a Maja Vukovska, Unplugged
Bǎlgarski roman na godinata – Fondacija Vik (Bulharský román roku – Nadace Vik):
Stefan Kis’ov, Ekzekutorǎt (Kat)

překlady do češtiny
Gospodinov, Georgi: Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény (I drugi istorii), přeložila Iva-
na Srbková, NLN, Praha 2004 V Číně nadále existuje na jedné straně oficiální literatura reprezento-
vaná Čínským svazem spisovatelů (China Writer’s Association), který
má téměř 6 500 členů, a literatura neoficiální, kterou představují za-
překlady z češtiny kázaní či různě perzekuovaní autoři, případně autoři žijící v exilu. Ne-
jinak tomu bylo i v roce 2004. Hranice mezi oběma skupinami je při-
Berková, Alexandra: Absurdija. Ubijstvena ljubov (Temná láska), přeložila Anželina Pen- tom částečně rozostřená.
čeva, Panorama pljus, Sofia 2004 Oficiální literatura sama zahrnuje širokou škálu rozmanitých děl,
Kroužilová, Ludmila: Sol v ranite / Sůl v ranách (dvojjazyčné vydání), přeložil Di-
která představují nejrůznější postoje a vyjadřují různou míru tvůrčí svo-
mitǎr Stefanov, Matom, Sofia 2004
body a nezávislosti na diktátu oficiální propagandy. Postavení oficiál-
Kryl, Karel: Pametnik na sǎlzata (Pomník slze), přeložil Vaťo Rakovski, Ab Izdatelsko
Atelie, Sofia 2004
ního spisovatele v ČLR je tak trochu schizofrenické. Programové pro-
Neruda, Jan: Az vsičko bjach (Vším jsem byl), přeložil Vaťo Rakovski, Ab Izdatelsko Ate- hlášení přijaté v r. 2001 na zatím posledním sjezdu Svazu spisovatelů
lie, Sofia 2004 říká doslova: „Vyzýváme všechny spisovatele a umělecké pracovníky,
Sova, Antonín: Otvoren chram (Otevřený chrám), přeložili Vaťo Rakovski a Atanas Zvez- aby se pevně semkli kolem ÚV KS Číny v čele se soudruhem Jiang Ze-
dinov, Ab Izdatelsko Atelie, Sofia 2004 minem (…) a v jejich zpěvu aby ústřední melodií byla chvála komunis-
tické strany, chvála socialismu, politiky reforem a otevírání se světu.“
Zároveň však v rámci svazu působí renomovaní autoři, kteří se v době
relativního uvolnění v 80. letech netajili nekonformními politickými ná-
zory a dodnes patří k nejlepším čínsky píšícím autorům. V roce 2004
se pak v oficiálních strukturách objevilo několik nových autorů pozo-
ruhodně nezávislých děl.
Podobná schizofrenie existuje také v nakladatelské praxi. Vydává-
ní knih i časopisů je pod přísnou kontrolou oficiálních míst (naklada-
telství a periodika podléhají ústředním nebo provinčním orgánům) a na
rozdíl od jiných oblastí podnikání se zde nepředpokládá vstup soukro-
mého sektoru. Na druhé straně i v nakladatelské činnosti se prosazují
tržní principy příznačné pro dnešní čínský „socialismus se specifický-
mi čínskými rysy“. Vzhledem k rozloze země, velkému počtu naklada-
telství, komerčním zájmům a významu nejrůznějších osobních vazeb
i korupce pak dochází k tomu, že ve státních nakladatelstvích vycházejí

48 ãínsky psaná literatura 49

(nejinak tomu bylo v uplynulém roce) tituly nejrůznějšího ražení, včet-
ně děl z hlediska oficiální linie svazu spisovatelů obtížně přijatelných.
Jak je v Číně v poslední době běžné, některé knihy byly dodatečně sta-
hovány z trhu a jejich autoři byli vystaveni kritice oficiálních míst.
Běžnou praxí je rovněž cenzura problematických míst, kterou provádí
(často ve spolupráci s autorem) samo nakladatelství.
Dalším rysem příznačným pro celé poslední desetiletí je sílící ko-
mercializace oficiální literatury. Snaha prosadit se na trhu vedla kon-
cem roku 2003 k vytvoření obchodní korporace nakladatelství Zuojia
a devíti literárních časopisů pod hlavičkou Svazu spisovatelů.
Neoficiální scéna je značně roztříštěná a zprávy o ní jsou neúplné.
Mnoho neoficiálních autorů publikuje výhradně na Internetu. Neofici-
ální literaturu reprezentuje především Nezávislé centrum čínského Pen
klubu (Duli Zhongguo bihui zhongxin, Independent Chinese Pen Cent-
re). Jeho předseda, literární kritik a esejista Liu Xiaobo, byl v roce 2004
opakovaně vyslýchán, byly mu zabaveny písemnosti a elektronická poš-
ta a nesměl publikovat v oficiálních médiích. Vzhledem k chaotické si-
tuaci v nakladatelské činnosti se ale méně známým autorům neoficiál-
ní scény daří občas publikovat ve státních nakladatelstvích, zejména
v menších domech v odlehlých provinciích.
Zvláštní kategorii neoficiální literatury představují díla autorů,
kteří jsou členy Svazu spisovatelů a běžně publikují v oficiálních mé-
diích, dokud jejich dílo není shledáno ideologicky závadným a zaká-
záno. Tyto zákazy mívají různý dopad. Někdy je takový autor zcela zba-
ven možnosti publikovat v oficiálních médiích, jindy se mu daří
v oficiálních médiích zůstat a někdejší zákaz nakonec přispěje k po-
pularitě autora a tržní úspěšnosti jeho dalšího – zpravidla již opatrněji
psaného – díla.
Informace o neoficiální literatuře – případně o perzekucích autorů
– shromažďuje zmíněné Nezávislé centrum čínského Pen klubu a různé
instituce zpravidla zakotvené při univerzitách mimo Čínu. Nejvýznam-
nějším centrem tohoto druhu v Evropě je Digital Archives for Chinese
Studies (DACHS) při univerzitě v Heidelbergu.
Neoficiální autoři publikují také v exilovém časopise Jintian (Today,
Dnešek), který vychází od roku 1990 postupně na různých místech v Ev-
ropě, USA a Hongkongu. Objevují se v něm i ukázky z děl některých
autorů, kteří v ČLR publikují oficiálně – další příklad částečného stírá-
ní rozdílu mezi autory oficiálními a zakázanými.
Mezi neoficiální autory s úzkou vazbou na ČLR je možné přiřadit také
v Evropě poměrně známé spisovatele, kteří značnou část života prožili
v Číně, ale během 80. let emigrovali a dnes žijí na Západě a publikují v zá-
padních jazycích, jako je např. ve Francii žijící Gao Xingjian (nositel No-
belovy ceny za rok 2000) a Dai Sijie, či v USA žijící básník Bei Dao.
50
události a literární ceny
Čínský svaz spisovatelů tradičně uděluje celou řadu cen, zpravidla vždy
jednou za několik let. V roce 2004 bylo Lu Xunovou cenou (Lu Xun wenxue
jiang) oceněno celkem 29 děl z uplynulých tří let, a to v kategoriích nove-
la, povídka, reportážní literatura, poezie, esej, literární kritika a překlad.
Novinkou byla Cena časopisu Lidová literatura (Renmin wenxue ji-
ang). Vedle odborné poroty se prostřednictvím internetového serveru
sina.com hlasování účastnila i široká čtenářská obec. Ocenění získali
vedle zavedených spisovatelů (Mo Yan, Yu Jian) i méně známí autoři
mladších generací.
Na jaře se vzpomínalo 105. výročí narození spisovatele Lao She (Lao
Še) a při té příležitosti byla udělena literární cena nesoucí spisovatelovo
jméno (Lao She wenxue jiang). Událost však v médiích neměla větší ohlas.
V roce 2004 oslavil své 101. narozeniny předseda Svazu spisovatelů Ba Jin.
22. června 2004 byli v Pekingu vyhlášeni laureáti První mezinárod-
ní soutěže poezie (Xin shijie guoji shige jiang), oficiální akce organizo-
vané ministerstvem kultury, Muzeem moderní čínské literatury, Pe-
kingskou univerzitou a univerzitou Renmin. Mezi oceněnými byli také
autoři, kteří se poprvé prosadili v 80. letech v prostředí neoficiálních ča-
sopisů (Xi Chuan a Wang Xiaoni).
Nejzajímavější literární cenou z hlediska originality oceněných děl
je zřejmě Cena Nezávislého centra čínského Pen klubu (Duli Zhongguo
bihui zhongxin jiang, Independent Chinese Pen Centre Award), která byla
v roce 2004 udělena podruhé. Získala ji kniha memoárů Zuihoude guizu
(Poslední aristokraté) spisovatelky Zhang Yihe. Literární kritik a pub-
licista, předseda Nezávislého čínského Pen klubu Liu Xiaobo dostal cenu
od mezinárodní organizace Reportéři bez hranic za obranu svobody tis-
ku. O těchto oceněních se oficiální média pochopitelně nezmínila.
V Číně se každoročně koná řada knižních veletrhů. Jen v hlavním
městě Pekingu jsou to dva domácí a jeden mezinárodní veletrh ročně.
V prvním týdnu v září proběhl již 11. International Beijing Book Fair,
jehož se podle některých údajů zúčastnilo na 900 domácích i zahranič-
ních vystavovatelů.
V listopadu 2004 se konal sjezd Čínského svazu překladatelů. Le-
tošním tématem bylo zviditelňování kvalitních překladatelů. S tímto cí-
lem souběžně proběhla výstava překladové literatury (první od roku
1949) a byly uděleny překladatelské ceny. Překvapením a do jisté míry
průlomem informační bariéry byl dvacetidílný dokumentární cyklus
o avantgardní čínské poezii odvysílaný na počátku roku na vzdělávacím
kanálu televize provincie Zhejiang. Seriál představil také řadu neoficiál-
ních autorů. Avšak nejznámější z nich – v exilu žijící Bei Dao ani Zhou
Lunyou, který po masakru na náměstí Tiananmen strávil dva roky ve
vězení – se na obrazovce neobjevili.
ãínsky psaná literatura 51
 Mediální událostí, tentokrát spíše pro intelektuální kruhy, byla po-
lemika kolem autobiografického románu Jie wo yi sheng (Půjčte mi je-
den život) šanghajského esejisty a literárního historika Yu Qiuyuho.
Názorový spor se dotkl osobních postojů autora za Kulturní revoluce i in-
terpretace čínské kultury a národní identity.
Stranou oficiálních médií zůstal skandál kolem již zmíněných memo-
árů Zhang Yihe, která za ně získala cenu Nezávislého centra čínského Pen
klubu. O to větší pozornost však skandál vzbudil mezi zasvěcenými čtenáři.
Ačkoli autorčiny vzpomínky na 50.–70. léta vyšly v cenzurované podobě,
kniha byla nakonec oficiálně zakázána. Zákaz nicméně nezabránil distri-
buci knihy, o kterou byl tak velký zájem, že vyšla i v pirátských kopiích.
Další skandál potkal tibetskou autorku Wei Se (tibetsky Özer, psá-
no též Oser nebo Woesser), která koncem roku 2003 publikovala čín-
sky psanou knihu esejů pod názvem Xizang biji (Zápisky z Tibetu). Na
podzim 2004 byla tato kniha kritizována oficiálními místy jako „velká
politická chyba“ a autorka přes protesty Nezávislého centra čínského
Pen klubu přišla o zaměstnání, byt i sociální pojištění a musela nastoupit
kurz politické výchovy.
Neoficiální média dále informovala o zatčení a vyslýchání několika
spisovatelů. Největší pozornost vzbudil soud s Du Daobinem, esejistou
a politickým komentátorem řady nezávislých internetových periodik.
Du Daobin byl za svou publicistickou činnost odsouzen na tři roky vě-
zení podmíněně. Předmětem doličným měl být dopis adresovaný Vác-
lavu Havlovi, v němž tento čínský intelektuál žádal pomoc pro jiného za-
tčeného spisovatele. Koncem roku byl také zatčen básník Shi Tao.
z knihkupeckých pultů
Na žebříčcích bestsellerů jasně vedly komerční tituly, zejména senti-
mentální milostné románky mladých, sotva dvacetiletých autorů a au-
torek. Největší událostí roku 2004 v této kategorii však nebylo původ-
ní čínské dílo, ale čínské překlady románů Na xiaozi zhen shuai (Ten kluk
je fakt fešák, prodáno 700 000 výtisků) a Langde xiuhuo (Vábení vlků)
v té době devatenáctileté jihokorejské autorky Ka Ä-do. Návštěva au-
torky v Číně vzbudila velkou pozornost médií.
Populární i nadále zůstávají „autobiografické“ romány mladých auto-
rek označovaných jako „krásná děvčata“ (mei shaonü) a další literatura bo-
hatá na zevrubné popisy erotických scén. Autorky těchto románů jsou
veřejností vnímány jako totožné s postavou hlavní hrdinky a úspěch knih
je částečně podmíněn jejich mediální popularitou. Typickou ukázkou „psa-
ní krásných děvčat“ je román Zhao Ning Ye zhuang (Negližé), příběh o ší-
lené lásce, vyprahlosti a tělesné touze žen dvou generací, který se podle
slov autorky odehrává „na hraně mezi láskou a smrtí“. Negližé je již jede-
52
náctým románem autorky, která se chlubí, že v roce 2001 napsala (podob-
ných) románů sedm. Svou tvorbu provokativně definovala jako „psaní skr-
ze ňadra“ (xiongkou xiezuo), čímž naráží na všudypřítomnou erotickou
dráždivost. Zhao Ning navazuje na dílo dalších „krásných“ autorek, jako
jsou Wei Hui (Shanghai baby – vyšlo i v českém překladu) a Mian Mian.
Značné oblibě se stále těší memoárová literatura, biografie a auto-
biografie známých osobností, včetně spisovatelů. V rámci těchto žánrů
vyšlo několik titulů, které se vracejí do 30. a 40. let 20. století, zejména
do mondénní Šanghaje. Tyto memoáry jsou součástí nostalgie po před-
revolučních časech, která se prosazuje jako obecnější trend v součas-
né čínské kultuře.
Nejzajímavějším titulem memoárové literatury jsou vzpomínky na
léta budování socialismu v Číně od Zhang Yihe. Autorka je dcerou Zhang
Bojuna, význačného představitele demokratického hnutí v Číně v prv-
ní polovině 20. století. V oficiálním cenzurovaném – posléze zakázaném
– vydání (viz výše) se memoáry jmenují Wangshi bingbu ru yan (Minulost
rozhodně není jako dým). Necenzurovaná verze knihy s názvem Zuihoude
guizu (Poslední aristokraté), která vyšla v Hongkongu, získala již zmi-
ňovanou cenu Nezávislého centra čínského Pen klubu. Zhang Yihe po-
dává mimo jiné na osudech svého otce, který patří ke známým obětem
perzekucí inteligence v 50. letech, svědectví o osobní statečnosti a smys-
lu pro lidskou důstojnost tváří v tvář nejhoršímu pronásledování. Oso-
bitým způsobem pojaté vzpomínky poprvé zveřejňují některá fakta o po-
zadí politických kampaní na počátku existence ČLR. Zároveň jsou
zasvěceným pohledem do zaniklého světa tradiční čínské inteligence.
Vzpomínky na Kulturní revoluci a to, co přišlo po ní, nazvané Jie wo yi
sheng (Půjčte mi jeden život) vydal plodný a oblíbený autor Yu Qiuyu.
Yu proslul jako esejista, popularizátor tradiční kultury a autor vlaste-
neckých úvah o čínské národní identitě. Jeho autobiografický román vy-
volal značnou polemiku v oficiálních i neoficiálních médiích. Kritici po-
ukazovali na autorovo pokrytectví, kýčovité přikrašlování vlastního
chování za Kulturní revoluce a sentimentální nacionalismus. Diskuse
tak rozvířila téma léta probírané v exilových kruzích, selhání čínské
inteligence v moderních dějinách.
Známý tchaiwanský spisovatel a scenárista Wang Hui-ling (prosla-
vil se zejména scénářem k filmu Tygr a drak) vtiskl knižní podobu osudům
jedné z nejvýraznějších osobností moderní čínské literatury Eileen Chang
(Zhang Ailing, 1921–1995), která po roce 1949 emigrovala na Tchai-wan.
Wangova kniha se jmenuje Ta cong Haishang lai (Přišla ze Šanghaje). Vy-
dání knihy doprovázelo vysílání stejnojmenné televizní adaptace v čín-
ské televizi.
Na Tchai-wan vedla po roce 1949 i cesta další čínské spisovatelky,
Nieh Hua-ling. Autorka, která od počátku 60. let žije ve Spojených
státech, nazvala svou autobiografii San sheng san shi (Tři životy, tři ge-
ãínsky psaná literatura 53
nerace). Sama sebe v ní líčí jako strom s kořeny v pevninské Číně, kme-
nem na Tchai-wanu a korunou v USA.
Profesor filosofie Zhou Guoping přišel v loňském roce s dalším svaz-
kem svých memoárů, tentokrát zaostřeným na 50. léta, dobu svého
dětství. Nazval je Suiyue yu xingqing (Čas a temperament).
Ohlédnutím za minulostí je i milostná korespondence nedávno ze-
snulého spisovatele Wang Xiaobo s jeho manželkou, známou socio-
ložkou Li Yinhe. Kniha dostala název Ai ni jiuxiang ai shengming (Lás-
ka k tobě je láskou k životu).
Z loňské románové produkce vyberme tituly, které byly vysoko hod-
noceny v oficiálních médiích, aniž se podbízely oficiální ideologii. Ne-
pochybnou literární událostí roku byla publikace dvou románů zasaze-
ných do exotického prostředí na okraji většinové čínské kultury: Jiang
Rongův Lang tuteng (Totem vlka) a Fan Wenova Shui ru dadi (Země vody
a mléka). Obě díla navazují na proud literatury tzv. „hledání kořenů“,
jenž započal v polovině 80. let, a bývají srovnávána s magickým realis-
mem latinskoamerických autorů.
Jiang Rongův román líčí setkání čínského mladíka s drsnou reali-
tou života v mongolské stepi, kde kralují vlci. Přátelství se starým lov-
cem vlků, po generace děděná tajemství života, okouzlení světem ele-
mentárních lidských pudů, krásou přírody a mužnou silou nakonec budí
pochybnosti o tradičních čínských hodnotách. Totem vlka je zralá lite-
rární prvotina osmapadesátiletého autora, který ve Vnitřním Mongol-
sku prožil jedenáct let.
Druhý zmíněný titul, Fan Wenova Země vody a mléka, je svérázný his-
torický román o setkávání a střetání kultur. Příběh začíná na přelomu
19. a 20. století příchodem dvou francouzských misionářů do horského
kraje v jihozápadní Číně, kde se „jako voda s mlékem“ prolínají různé
tradice – čínská a tibetská kultura s kulturou místních horalů Naxi.
Důležitým tématem je zde náboženství a román ústí ve volání po nábo-
ženském smíru.
Autor psychologických románů a viceprezident Čínského svazu
spisovatelů Wang Meng vydal variaci na téma životního příběhu čín-
ského intelektuála ve víru dramatických událostí poválečných dějin Číny.
Nazval ji Qing hu (Zelená liška). Hlavní hrdinkou je v tomto Wangově ro-
mánu výjimečně žena a jednou z hlavních tematických linií příběhu hle-
dání lásky. Wang Meng pracuje s klasickým čínským motivem lišky – dé-
mona, jež je ztělesněním ženské milostné touhy ohrožující muže.
Shouhuo (Užít si to), tak se jmenuje politická alegorie ze současné
čínské vesnice spisovatele Yan Lianke. Příběh se odehrává v jedné z nej-
chudších venkovských oblastí Číny. Okresní tajemník se rozhodne, že
pomůže k prosperitě vesnici, kde jsou téměř všichni obyvatelé nějak tě-
lesně postižení. Chce z vesničanů vytvořit kočovnou tlupu a předvádět
je po celé Číně, aby vydělal peníze. Za ně hodlá v Moskvě koupit mumi-
54
fikovaného Lenina, ve vesnici vybudovat nové mauzoleum a rozvinout
tak zde turistický průmysl. Smělý plán však zůstane nenaplněn. Absurdní
burleska je zároveň hořkou sondou do hlubin lidské duše, příběh lze číst
i jako parodii na „čínský tržní socialismus“. Kniha je napsána henan-
ským dialektem a dostalo se jí uznání v podobě Ceny Lao Sheho.
Společensky aktuální je i angažovaný román Pan Juna Sixing bao-
gao (Zpráva o vykonané popravě) – příběh policistky, novináře a práv-
níka, kteří se sejdou nad jedním kriminálním případem. Pachatel je
nakonec odsouzen a popraven, jeho smrt však vyvolá pochybnosti o smys-
lu trestu smrti. Příběh se zakládá na skutečných událostech, autor čer-
pal ze zkušeností své ženy – kriminalistky. V souvislosti s vydáním ro-
mánu se poprvé v čínských oficiálních médiích objevila myšlenka, že
moderní společnost se může obejít bez trestu smrti – byť s poznámkou,
že v Číně bude muset trest smrti zůstat ještě dlouho zachován.
Kriminální zápletka je nezbytnou ingrediencí románů Hai Yana. Nej-
prodávanější čínský autor detektivek přišel loni s novým titulem He liu
ru xue (Řeka teče jako krev). Příběh s prvky psychologického románu
tentokrát zasadil do prostředí dnešního čínského velkoměsta.
Odvrácená strana popularity a absurdní moc médií jsou témata ro-
mánu Xiong Zhenglianga Biekan wode lian (Nedívej se mi do očí), pří-
běhu o zmatení identity z prostředí umělců a zábavního průmyslu. Ma-
líř ženských aktů, jemuž jako modely stojí prostitutky, se kvůli svým
dílům dostane do rukou policie, je obviněn z nemorálního jednání v roz-
poru se zákonem, v důsledku čehož přichází na mizinu a je dohnán k žeb-
rotě. Záhy jej objeví média a udělají z něj slavného a bohatého muže,
který se stane podnikatelem v zábavním průmyslu. Hrdina nakonec zjiš-
ťuje, že v té spoustě tváří, které mu život připravil, sám sebe nepoznává.
Spisovatel Xu Xing, žijící od konce 80. let ve Francii, vydal ve své
vlasti svůj úspěšný román Shengxiade dou shuyu ni (To ostatní je všech-
no tvoje). Ironicky laděný příběh dvou pekingských mladíků, kteří bez
peněz putují světem – a zejména Evropou – a zažívají někdy humorná,
jindy trpčí překvapení, často založená na kulturním nedorozumění,
vyšel nejprve francouzsky (2003) a německy (2004). Verzi pro čínské na-
kladatelství autor dle vlastních slov trochu upravil, aby nenarazil na
cenzuru. Kromě překladů do dalších jazyků se chystá i filmová adapta-
ce knihy.
O výhodách i nevýhodách technických vymožeností naší doby vy-
práví román Shouji (Mobil) Liu Zhenyuna. Mobilní telefon pomáhá hlav-
nímu hrdinovi udržovat několik paralelních milostných vztahů, ale také
nebezpečně ohrožuje jeho tajemství. Román byl na trh uveden zároveň
s filmovou verzí.
S mobilními telefony souvisí i román Qian Fuzhanga Cheng wai
(Za městem). Lze jej nazvat kuriozitou roku. Příběh vášnivé lásky v še-
desáti kapitolách, každá o rozsahu jedné SMS, byl v této formě distri-
ãínsky psaná literatura 55
buovaný společností Shanghai Unicom. Předplatitelé dostávali román
na pokračování v podobě dvou SMS denně.
Shrnout výrazné publikační počiny v oblasti poezie je složitější. Bás-
nické sbírky oficiálních autorů jsou na okraji zájmu čtenářů i interne-
tových stránek. Dokonce i oficiální čínská kritika se o poezii režim-
ních autorů vyjadřuje zdrženlivě. Soudě podle nabídkových katalogů,
v roce 2004 převažovaly reedice děl zasloužilých autorů a různé, čas-
to tematicky pojaté antologie. Mezi nimi bylo i několik svazků oslav-
né poezie věnované Teng Siao-pchingovi u příležitostí 100. výročí jeho
narození. Podobně nezajímavá je i valná část básní publikovaných
v časopise Svazu spisovatelů Shikan (Poezie).
Výrazné básnické osobnosti pocházejí vesměs z řad neoficiálních au-
torů. Někteří z někdejších neoficiálních autorů se v průběhu 90. let pro-
sadili i na oficiální scéně (Xi Chuan, Shu Ting, Yu Jian), v roce 2004
však nikdo z nich nepublikoval samostatný titul.
V roce 2004 dochází k mírnému uvolnění ve vztahu oficiálních míst
k neoficiální, či jak se někdy říká avantgardní poezii, a kromě již zmí-
něného televizního seriálu bylo publikováno – v omezeném nákladu a bez
jakékoli publicity – několik antologií neoficiální poezie 80. a 90. let,
vesměs v menších nakladatelstvích.
Mnoho zajímavé poezie je zveřejňováno na Internetu. V květnu se
z iniciativy neoficiálního časopisu Nüzi shibao (Ženská poezie) usku-
tečnila v pořadí již druhá Čínská konference o ženské poezii. Účastnily
se jí i dnes již oficiální autorky Shu Ting, Wang Xiaoni a Tang Yaping.
Jedná se o poměrně vyhraněnou feministicky orientovanou skupinu.
V prosinci 2004 se tři nezávislé webové stránky specializované na
poezii spojily a vytvořily Nezávislou síť čínské poezie (Zhongguo shige
duli wang). Jedním z cílů organizátorů je publikovat nejlepší básně
z Internetu v podobně ročenky Duli shige (Nezávislá poezie). První by
měla spatřit světlo světa v tomto roce.
čínská literatura u nás
Moderní čínská literatura není v poslední době do českého jazyka vů-
bec překládána, s výjimkou příležitostných ukázek v Literárních novi-
nách, Novém Orientu, případně dalších časopisech.
Klasická literatura se překládá víc. Loni to bylo pět knih, a to jak nové
překlady, tak i reedice dávno rozebraných titulů. Na prvním místě je tře-
ba zmínit výbor z díla starověkého básníka Čchü Jüana (přibližně 340–278
př. n. l.), který je jedním z nejvýznamnějším čínských básníků všech dob
a v Číně je ctěn také jako muž mimořádné mravní integrity a jako kul-
turní vzor. Překlad Jaromíra Vochaly je prvním pokusem představit
systematicky básníkovo dílo české veřejnosti. Publikace je navíc opat-
56
řena autorovým životopisem. Ferdinand Stočes vydal další ze čtenářsky
úspěšných antologií klasické čínské poezie, Písně a verše staré Číny.
Výrazně se na vydávání čínské literatury podílí pražské naklada-
telství DharmaGaia. V loňském roce přišlo hned se třemi tituly. První
z nich je výbor z převážně fantastických povídek autora pozdního cí-
sařství Pchu Sung-linga (1640–1715) nazvaný Zkazky o šesteru cest osu-
du. Jde o reedici klasického překladu Jaroslava Průška z roku 1955 a kni-
ha je prvním svazkem nové Klasické knižnice východu nakladatelství
DharmaGaia. Druhým titulem je klasická sbírka čchanových kóanů Tung-
-šan Liang-ťie nazvaná Paradoxy čchanového mistra. Konečně nakla-
datelství DharmaGaia vydalo monografii Olgy Lomové Ach běda, pře-
běda (oplakávání mrtvých ve středověké Číně), která obsahuje také antologii
smutečních a vzpomínkových textů přeložených z klasické čínštiny.
česká literatura v číně
Česká literatura má v Číně stabilní okruh příznivců. V roce 2004 zaujal
čínské čtenáře Bohumil Hrabal a Ivan Klíma. Nadále se velké oblibě
těšily starší překlady Milana Kundery a v roce 2003 publikovaný pře-
klad Vieweghova Románu pro ženy. Překlady jsou pořizovány (s výjim-
kou Kunderových románů) přímo z českého jazyka a zpravidla mají vy-
sokou profesionální úroveň. Z našeho hlediska je pikantní, že tito autoři,
za normalizace u nás zakazovaní, jsou bez problému publikováni v ko-
munistické Číně. Čínský čtenář se o jejich osudech za normalizace mno-
ho nedozví, obvykle je jejich místo v dějinách české literatury charak-
terizováno slovy: „Po roce 1989, kdy v České republice nastává období
uvolnění (zde je užita stejná terminologie, jakou užívá oficiální propa-
ganda o politice KS Číny po Kulturní revoluci), se z nich doma stali nej-
oblíbenější autoři.“ Čínský čtenář je však zvyklý číst mezi řádky a mno-
hé pochopí i navzdory doslovu.
Nakladatelství Shanghai wenyi chubanshe v roce 2004 dokončilo pro-
jekt souborného vydání dosavadního díla Milana Kundery, který zaháji-
lo o rok dříve. V Číně oblíbený román Nesnesitelná lehkost bytí vyšel při té
příležitosti v novém překladu: namísto staršího převodu, který v roce 1987
pořídil spisovatel Han Shaogong, byl použit překlad profesora Xu Juna
z Nankingu. Xu Junovy odlišné interpretace některých klíčových pasáží
vyvolaly rozporuplné reakce a diskusi o překládání jako takovém.
Novinkou a mimořádným překladatelským i edičním počinem jsou
vybrané spisy Bohumila Hrabala (Helabaer jingpin ji) v pěti svazcích, pro-
jekt, který stejně jako vydávání souborného díla Milana Kundery započal
v roce 2003. Vloni na něj navázal ještě výbor Hrabalových povídek s ná-
zvem Babideer (Pábení). Na jejich převodu se podílelo více překladatelů,
mezi nimi i jedna z nejlepších čínských bohemistek, paní Yang Leyun.
ãínsky psaná literatura 57
 Dalším obsáhlým nakladatelským počinem, rovněž pětisvazkovým,
je Ifan Kelima zuopin (Dílo Ivana Klímy). Překladu se ujali Liu Xingcan
(vynikající bohemistka a mj. překladatelka Haškova Švejka) a Wan Shi-
rong. Jde o výbor sestávající ze dvou svazků povídek (Milostné rozhovo-
ry a Moje první lásky), dvou svazků novel (Láska a smetí a Milostné léto)
a románu Soudce z milosti.
internet – na dobré adrese
Oficiální ãínské zdroje:
www.chinawriter.com (stránky Čínského svazu spisovatelů)
www.white-collar.net (literární server s velkým množstvím děl ke stažení a s bio-
grafiemi autorů,v čínštině)
www.zuojiawang.com (biografie autorů, základní informace o jejich díle, fotografie,
v čínštině)
www.zuojia.net.cn (stránky vydavatelské korporace Zuojia, čínsky)
www.CNPEA.com (stránky Pekingského knižního veletrhu, čínsky a anglicky)
Dal‰í internetové zdroje
www.beelinkclub.com (zprávy, diskuse obecně kulturní i o literatuře, čínsky)
http://gb.chinabroadcast.cn/chinese_culture/index.htm (kulturní server Huaxia,
zprávy, diskuse obecně kulturní i o literatuře, čínsky)
www.frchina.net (tzv. čínský akademický server, zprávy, diskuse obecně kulturní i o li-
teratuře, čínsky)
www.dangdang.com (největší čínský knižní internetový obchod, čínsky)
http://book.sina.com (knihy ke stažení, čínsky)
www.readnovel.com (knihy ke stažení, čínsky)
www.3book.net (knihy ke stažení čínsky)
Neoficiální informaãní zdroje:
www.penchinese.net (Nezávislé centrum čínského Pen klubu, anglicky a čínsky)
www.boxun.com (politicko-kulturní internetové zpravodajství, čínsky)
www.sunpoem.com (stránky feministické poezie, čínsky)
www.sino.uni-heidelberg.de/dachs/leiden/epub/index.html (stránky Digital Ar-
chives for Chinese Studies (DACHS) při univerzitě v Heidelbergu, anglicky)
http://newton.uor.edu/Departments&Programs/AsianStudiesDept/china-lit.html
(anotovaný rozcestník University of Redlands pro východní a jihovýchodní Asii, sekce
čínská literatura, anglicky)
Pozn.: Jména autorů (s výjimkou českých překladů) a původní názvy knih uvádíme v ofici-
ální mezinárodně užívané čínské transkripci. Pouze v případě děl a autorů známých i v čes-
kém prostředí v závorce doplňujeme také přepis ve standardní české transkripci. Základ-
ní informace o transkripcích čínštiny, včetně převodových tabulek, viz Hana Třísková (ed.):
Transkripce čínštiny, Česko-čínská společnost, 1999. Pro lepší orientaci uvádíme v ně-
kterých případech také anglické názvy tak, jak je v mezinárodním styku užívají sami Čí-
ňané.
58
přehled nejdůležitějších literárních cen
Duli Zhongguo bihui zhongxin, Independent Chinese Pen Centre (Cena Nezávislého cent-
ra čínského Pen klubu): Zhang Yihe, Zuihoude guizu (Poslední aristokraté)
Lao She wenxue jiang (Literární cena spisovatele Lao She): Jiang Rong, Lang tuteng (To-
tem vlka)
překlady do češtiny
Čchü, Jüan: Z Čchuských písní (výbor), přeložil Jaromír Vochala, BB/Art, Praha 2004
Pchu, Sung-ling: Zkazky o šesteru cest osudu (výbor z převážně fantastických povídek),
přeložil Jaroslav Průšek, DharmaGaia, Praha 2004 (reedice vydání z r. 1955)
Stočes, Ferdinand: Písně a verše staré Číny (antologie klasické čínské poezie), Mladá
fronta, Praha 2004
Tung-šan, Liang-ťie: Paradoxy čchanového mistra (Žuej-čou Tung-šan Liang-ťie čchan-
š’jü-lu), přeložila Lucie Olivová, DharmaGaia, Praha 2004
překlady z češtiny
Hrabal, Bohumil: Helabaer jingpinji (To nejlepší z Hrabala), edici řídí Huang Bintang
a Long Dong a na překladech se podíleli přední čínští bohemisté – Yang Leyun, Liu Xing-
can a Wan Shirong, Zhongguo qingnian chubanshe 2003 a 2004. (Celkem 5 svazků:
v roce 2004 vyšla Zhuanjiti sanbuqu (Životopisná trilogie) a Wo shi shei (Kdo jsem?),
kompilace z různých Hrabalových vzpomínek a poznámek.)
Hrabal, Bohumil: Babidaier (Pábitelé; výbor povídek), přeložila Yang Leyun a kol., Cha-
ngjiang wenyi chubanshe 2004
Klíma, Ivan: Yifan Kelima zuopin (Spisy Ivana Klímy), přeložili Liu Xingcan a Wan Shi-
rong, Zhongguo youyi chubanshe 2003 a 2004. (Celkem 5 svazků: v roce 2004 vyšly
Aiqing yu laji /Láska a smetí/, Aiqing duihua /Milostný rozhovor/ a Bei shenpan de fa-
guan /Soudce z milosti/.)
Kundera, Milan: Xiaowang lu (Kniha smíchu a zapomnění), Shanghai yiwen chubanshe
2004
Kundera, Milan: Haoxiao de ai (Směšné lásky), Shanghai yiwen chubanshe 2004
Kundera, Milan: Gaobie yuanwuqu (Valčík na rozloučenou), Shanghai yiwen chubanshe
2004
Kundera, Milan: Shenghuo zai biechu (Život je jinde), Shanghai yiwen chubanshe 2004
Kundera, Milan: Xiaoshuo de yishu (Umění románu), Shanghai yiwen chubanshe 2004
Kundera, Milan: Wuzhi (L’ignorance), Shanghai yiwen chubanshe 2004
(Publikace Kunderových knih jsou součástí většího projektu zahájeného v roce 2003, kdy
totéž nakladatelství vydalo dalších sedm románů. Knihy Milana Kundery jsou překládány
z francouzských a anglických verzí.)
ãínsky psaná literatura 59
 dánsky psaná literatura
helena březinová
Rok 2004 se zapíše do dějin dánské literatury jako rok boje o kánon. Dán-
ská pravicová vláda nabyla dojmu, že děti ztrácejí povědomí o národní
kultuře a že je potřeba stanovit penzum knih pro základní a střední ško-
ly, které mají děti během školní docházky přečíst. Dosud byl výběr čet-
by plně v kompetenci učitele, nyní mají odborníci z pověření vlády se-
stavit seznam neopominutelných dánských klasiků. Na stránkách novin
tak už rok zuří bitva. Vědci, učitelé i osvícení Dánové se takřka denně
přou, koho by děti měly číst, jestli v kánonu náhodou není příliš málo žen
a zda je státem předepsaná povinná četba vůbec nutná. Mnozí doufají,
že z tohohle kánonu se nakonec střílet nebude, ale hodně hlasů považu-
je jisté vodítko (nikoli však závazný předpis!) za docela užitečné.
Rok 2004 by se ale dal nazvat i rokem příprav na oslavy dvoustých
narozenin Hanse Christiana Andersena. Proslulý spisovatel by je sice
slavil až 2. dubna 2005, ale od začátku roku žáci a studenti na všech
stupních škol Andersena pilně čtou, inscenují jeho pohádky jako diva-
delní hry a seznamují se s jeho životem. Několik let se soustředěně
pracuje na novém kritickém vydání Andersena a knižní trh je už nyní
zaplaven řadou publikací o něm. Mezi nimi vyčnívá dvoudílná monogra-
fie Jense Andersena s prostým názvem Andersen. En biografi 1–2 (Ander-
sen. Biografie 1–2), která vyšla počátkem roku 2004.
Andersenův životopis z pera jeho jmenovce je žánrovým křížencem
mezi badatelskou monografií a románem. Tradici těchto tzv. dokumen-
tárních románů založil v Dánsku před více než 30 lety spisovatel Thor-
kild Hansen výtečnou třídílnou publikací o Knutu Hamsunovi a příči-
nách jeho nacistického selhání s názvem Processen mod Hamsun (Proces
proti Hamsunovi), která by si rozhodně zasloužila český překlad. V tom-
to žánru se autoři opírají o fakta, spojují je ovšem vlastní imaginací. Jens
Andersen na bezmála tisíci stranách představuje velkého pohádkáře
nesmírně plasticky, podrobně a především čtivě, a jeho kniha už se do-
60
čkala čtyř reedicí. Andersen je vylíčen jako vědomý a tvrdošíjný strůj-
ce vlastní kariéry a jeho životopisec se věnuje i dlouho tabuizovanému
tématu umělcovy sexuality: citlivě vykresluje Andersenovu náklon-
nost k mužům, často ženatým, a potažmo i k jejich manželkám, která do-
zajista z velké části vycházela z romantického pojetí mužského přátel-
ství, ale stejně tak i z Andersenových homoerotických sklonů. Biografie
vlastně prohlubuje výrok filosofa Sørena Kierkegaarda, který o Ander-
senovi, svém současníkovi, prohlásil, že patří k oněm podivuhodným kvě-
tinám, na kterých „on“ i „ona“ vyrůstají z jediného stonku.
události a literární ceny
Rok 2004 bychom mohli nazvat i rokem ženských spisovatelek. Na pres-
tižní Cenu kritiky byly nominovány pouze ženy: Janina Katzová za svůj
román Drengen fra dengang (Chlapec z tehdy), Kirsten Hamannová za
román Fra smørhullet (Z žita) a Katrine Marie Guldagerová za útlou
povídkovou sbírku København (Kodaň), která nakonec zvítězila. Gulda-
gerová debutovala před deseti lety jako lyrička a její texty v oceněné Ko-
dani mají navzdory povídkové formě k básním docela blízko. Autorka
vážila každé slovo na lékárnických vahách a přes zdánlivě nezúčastně-
né vyprávění o okamžicích a docela banálních situacích ze života běž-
ných Kodaňanů se jí daří s mimořádnou silou evokovat náladu dnešní-
ho města. Stejně jako to dokáže dobrá poezie. Nálada, kterou Guldagerové
krátké prózy vyvolávají je hodně tísnivá, je to atmosféra míjení a bez-
východné samoty. Kritik Torben Brostrøm hovoří o knize jako o verba-
lizaci slavného obrazu Výkřik, v němž Nor Edvard Munch koncem 19. sto-
letí znepokojivě výstižně zachytil pocit odosobněného velkoměsta
a existenciální úzkost člověka v něm. Tichou hrůzu postavy na Mun-
chově obraze vyjadřují i současní obyvatelé Kodaně: doslova každým
gestem křičí do světa svoje odcizení. Kodaň se vejde akorát do kapsy
a v tramvaji nebo v metru ji lze bez potíží vylovit a začíst se. A věřte, že
se pak člověk na spolucestující i okolní město dívá jinýma očima.
Zmiňme se krátce i o románech, které při udílení Ceny kritiky vyšly
naprázdno. Vypravěčem románu Janiny Katzové Chlapec z tehdy je třia-
šedesátiletá Ania vzpomínající na svého kamaráda z dětství, Joakima.
Oba vyrůstali v Krakově bez rodičů. Ti Aniiny zmizeli v koncentračním
táboře a Aniu silně poznamenalo, že teta Lydie, u které žila, o nich tvr-
došíjně odmítala mluvit. Protagonistku tak celý život stíhá pocit vyko-
řeněnosti a prázdnoty, který se jí nepodaří zaplnit ani dvěma manžel-
stvími – obě končí rozvodem. Jde o román velkých a těžkých témat, román
o jizvách, které se nikdy nezahojí.
I v románu Kirsten Hammannové Z žita je hlavní hrdinkou žena a stej-
ně jako u Katzové je její život velice neutěšený. Nespokojenost ovšem
dánsky psaná literatura 61
nepramení z válečného utrpení. Mette sama neví, proč se cítí tak bez-
útěšně – možná kvůli nedávnému rozvodu, možná za to může krize střed-
ního věku, možná strach ze smrti. Čtenář sleduje Mettin neměnně mat-
ný a šedivý všední den a na jeho pozadí přihlíží i politické realitě dnešního
Dánska, která se u Hammannové ve vší své blahobytnosti vyjímá dost
tristně. Název románu označuje perspektivu vyprávění a ironicky se
vztahuje k Mette i k dánské společnosti dneška. Z žita je dánským kan-
didátem na prestižní Cenu Severské rady za rok 2004.
Cenu Georga Brandese získal v uplynulém roce Jørgen Knudsen za
svou pětisvazkovou monografii Georg Brandes, životopis literárního kri-
tika a myslitele, který dal prestižnímu ocenění název. Georg Brandes
spustil v 70. letech 19. století v dánském státě doslova kulturní revolu-
ci, když tamější morálku i literaturu prohlásil za zatuchlou a nemoder-
ní a ve svých přelomových přednáškách razil liberální pohled na život,
včetně volnomyšlenkářského pohledu na manželství a sexualitu. V li-
teratuře Brandes odsoudil přetrvávající romantické dědictví a vyžado-
val od ní, aby diskutovala společenské problémy. Knudsen zachytil to-
hoto dánského velikána, který ve své době platil za autoritu evropského
formátu, na bezmála třech tisících stran.
Další ocenění roku 2004 dosvědčuje velký zájem Dánů o domácí au-
tory. Cenu knihkupců nazvanou Zlaté vavříny obdržel Christian Jun-
gersen za svůj mnohasetstránkový psychologický thriller Undtagelsen
(Výjimka). Knihkupci oceňují vždy titul, který si podle nich zaslouží
pozornost čtenářů. Román se odehrává v současné Kodani v kanceláři
pro monitorování genocidy. Tamní zaměstnanci se zabývají zločiny pro-
ti lidskosti, zárodek téhož ale současně znepokojivě bují i v jejich vlast-
ních životech. O napětí v rovině psychologické i dějové tu není nouze.
Kniha vyšla až na sklonku roku 2004 a od té doby se drží na nejvyšších
příčkách žebříčků prodeje. Ani kritika na ni nešetřila chválou, skvěle
napsaný thriller je totiž zároveň vynikající momentkou dnešního Dán-
ska. Autorská práva byla prodána do 11 zemí a o Výjimku už projevila zá-
jem čtyři americká filmová studia.
Smutnou událostí uplynulého roku bylo pro dánskou literaturu úmr-
tí významného básníka a romanopisce Pera Højholta (1928–2004). Høj-
holt psal vyhraněně experimentální poezii a prózu, kde probádává po-
vahu jazyka, jeho významy a smysl i nedostatek téhož. Literatura má
podle jeho názoru nastavovat člověku zrcadlo, ale nikoli mimetickým
zobrazováním skutečnosti, nýbrž tím, že si čtenář při čtení neustále uvě-
domuje sebe sama a svůj proces čtení. Højholt, nezpochybnitelný guru
dánské experimentální literatury, je autorem řady básnických sbírek
a také pozoruhodných románů, z nichž poslední s názvem Auricula vy-
šel v roce 2001. Líčí se v něm putování skupinek ušních boltců za čel-
nými představiteli uměleckých -ismů v první polovici 20. století. Román
vtipně odpovídá na otázku, co je a co chce moderní umění.
62
Dánové si ale Højholta zamilovali především pro jeho humorné bás-
ně nazvané Gittes monologer (Gittiny monology), v nichž trefně a citli-
vě líčí životní perspektivu mladé a vcelku obyčejné mladé Juťanky Git-
te. Jeho předčítání Gittiných monologů naslouchaly nabité přednáškové
sály po celé zemi.
z knihkupeckých pultů
Zlatým vavřínem oceněný výše zmíněný román Christiana Jungersena
Výjimka podtrhuje trend, který dánští knihkupci sledují už delší dobu:
Dánové dávají přednost domácí knižní produkci. Žebříčku nejprodáva-
nějších knih sice vévodí mezinárodní hit Šifra mistra Leonarda Dana
Browna, na záda mu ale dýchají dánské romány.
Vedle Jungersena zaznamenala doslova zázračný úspěch dvaačty-
řicetiletá debutantka Jette Kaarsbølová se svým románem Den luk-
kede bog (Zavřená kniha), který vyšel na sklonku roku 2003 a od té
doby si ho koupilo přes sto tisíc čtenářů. Tradičně vyprávěný román
se starým dobrým vševědoucím vypravěčem, jak ho známe z realistické
literatury 19. století, líčí na pěti stech stranách osudy Frederikke Leu-
enbechové, která se na poslední chvíli vyvlékne z manželství se sva-
touškovským knězem. Píše se rok 1875 a Frederikke si nakonec bere
lékaře, o němž posléze zjistí, že je homosexuál. Právě jemu v knize pat-
ří nezastřené sympatie. Hrdinka se pohybuje v prostředí kodaňských
volnomyšlenkářských intelektuálů v čele s Georgem Brandesem. Prá-
vě Brandesův požadavek, aby se literatura vyjadřovala k aktuálním
otázkám, přijala za svůj i sama Kaarsbølová, Zavřená kniha má být
totiž podle jejích slov políčkem přízemně-pragmatické politice sou-
časné dánské vlády.
Závratný úspěch zaznamenal i Nynnes Dagbog (Nynnin deník), kte-
rý původně na pokračování vycházel v deníku Politiken a v loňském roce
se na pultech objevil už jeho druhý díl. Nynne je žena středního věku,
má dvouletého potomka a rozvádí se s jeho otcem. Navíc miluje náku-
py a všechnu vynalézavost, vtip a šarm, které nevěnuje mužskému ani
jinému protějšku, vrhá do svého deníku. Ten je vskutku okouzlující. Hr-
dinka v něm glosuje události dne, třeba i to, jak její kamarádka se svým
partnerem chodí do swingers klubu a ospravedlňuje se tím, že tam
chodí docela normální páry, které člověk běžně potkává v IKEA. A Nyn-
nina reflexe? „Bože, kdy v tomhle krámě naposled kdo uviděl někoho,
s kým by prostě MUSEL do postele?“
Ohlasu u kritiky i u čtenářů se dostalo i Bjarne Reuterovi a jeho
románu Løgnhalsen fra Umbrien (Sedmilhář z Umbrie) o „kramáři Giu-
seppu Emanueli Pagaminovi, který se vydal z království neapolského do
biskupství v Lucce, aby tu našel recepis na věčný život, vzbudil ovšem
dánsky psaná literatura 63
hněv církve a pozornost Satanovu“. Giuseppe sice v morem sužované
Itálii 14. století vykrádá hroby a veskrze pochybně příštipkaří, vlastně
je to ale dobrák od kosti a jeho povedené eskapády jsou jako vystřiže-
né z Dekameronu.
Tradičně úspěšný byl i nejprodávanější dánský kriminální autor Leif
Davidsen, který uvedl na trh špionážní román Fjenden i spejlet (Nepří-
tel v zrcadle). Jeho kniha vychází z událostí po 11. září roku 2001 a líčí
hon na islamistické teroristy v Evropě. Davidsen jako tradičně dodal
dobře napsané zboží na pomezí zábavy a pouč(e)né žurnalistiky.
Následující román sice na rozdíl od těch předchozích asi nebude žád-
ný kasovní trhák, zmínku si však zaslouží. Napsala ho autorka Vibeke
Grønfeldtová a nese název Novinky (Det nye). Jde o pětisetstránkovou
bichli o ženě, kterou její přítelkyně v jedné chvíli po právu nazve „pous-
tevnicí po lobotomii“; hrdinka totiž tráví veškerý svůj volný čas tupým
zíráním na televizi a není už schopna lidského kontaktu, s přítelkyní,
s kamarádem Johannesem, ale ani se svou dcerou. Ti všichni ji jen vy-
rušují z náruživého hltání „novinek“.
literární časopisy
Literární časopisy mají v Dánsku stejně tvrdý chleba jako všude jinde.
V tištěné podobě tu působí vlastně jen jediný zavedený literární týde-
ník – STANDart, vydávaný při Aarhusské univerzitě. I ten ovšem usta-
vičně bojuje o přežití. Hlubší studie a literární recenze si tak osvícený
čtenář může občas přečíst na internetu, jinak se musí spokojit s recen-
zemi v denících. Celostátní deník Politiken ovšem vychází každou sobotu
s literární přílohou; literární sekci má i týdeník Weekendavisen. V obou
mají recenze velmi slušnou úroveň.
dánská literatura u nás
Na sklonku roku 2003 a v roce 2004 vyšly v českém překladu hned dva
dánští klasici. Česky se konečně objevil stěžejní román Martina A. Han-
sena Løgneren (Lhář), z něhož před lety četl na pokračování na stanici
Vltava Jiří Ornest. Hansen patří do proudu poválečného existencialis-
mu s křesťanským zabarvením a jeho Lhář je zpověď muže, který se ve
fiktivním deníku svěřuje se svými pochybnostmi o víře v Boha, ale hlav-
ně s pochybami o sobě samém a své autenticitě. Překladatel Robert
Novotný získal za překlad Hansenova románu Prémii Tomáše Hrácha pro
mladé překladatele do 33 let. Robertovi blahopřejeme tím srdečněji, že
už své Kristovy roky oslavil před drahnými lety, což porotcům zřejmě
díky jeho mladistvému zevnějšku ušlo.
64
Deníkovou formu má i druhý zásadní text dánské literatury, román
Hanse-Jørgena Nielsena Fodboldenglen (Fotbalový anděl), který vyda-
la Mladá fronta. Tady se zpovídá třicátník Frands z deziluze, kterou za-
žívá on sám i celá západoevropská levice deset let po revolučním roce
1968. Frands se ovšem vzpamatovává také z drastické kocoviny v osob-
ní rovině – neunese nápor ženské emancipace, troskotá mu manželství
a tragicky končí i jeho vztah ke kamarádovi z dětství, zázračnému fot-
balistovi Frankovi. Nielsen se v tomto do značné míry autobiografickém
díle vypořádává s vlastním ideologickým zaslepením a důsledně uplat-
ňuje sportovní metaforiku na celý život – život je nutné chápat jako
hru a plně se do ní vložit.
Česky vyšla i špionážní detektivka Leifa Davidsena De gode søstre
(Dobré sestry), která jako první beletristická kniha tematizuje dánské
dobrovolníky bojující ve zbrani SS na východní frontě, což bylo a je téma
silně tabuizované. Davidsenův agent zavítá do řady východoevropských
měst a jedna pasáž knihy se odehrává i v Praze. Ta tu za svůj výprode-
jový, kýčovitý přístup k turistům dostává pěkně na frak.
Z dánštiny byla přeložena i kniha Uganďanky Chiny Keitetsi, kte-
rá jako první dětský voják vůbec zveřejnila své hrůzné zážitky dítěte
zneužitého ve vojenském konfliktu. Keitetsi získala azyl v Dánsku, kde
také sepsala svou knihu.
A na závěr pár neveselých slov k jubilantovi roku 2005 Hansi Chris-
tianu Andersenovi a naší vlasti. Bohužel musíme konstatovat, že mu
jeho Češi moc nerozumějí. Prakticky totiž není k dispozici kvalitní mo-
derní překlad Andersenových pohádek. V roce 1994 vydalo nakladatel-
ství Brio ve vynikajícím překladu předního dánštináře Františka Fröh-
licha 45 Andersenových pohádek a dohodlo se s ním na překladu všech
stopětašedesáti. Od dohody ale odstoupilo a příští rok sice Anderseno-
vy sebrané pohádky vydá, půjde však o převyprávění takřka 90 let (!)
starého překladu Gustava Pallase. A najdeme i horší příklady toho, že
se u nás z Andersena stal hanebný zlatý důl: běžně se setkáme s pře-
klady Andersena z angličtiny a severomoravské nakladatelství Librex
dokonce nedávno vydalo překlad polského převyprávění! Rodiče a zá-
jemci, kteří mají aspoň zbytek knižní kultury v krvi, nevěšte hlavu: Al-
batros chystá reedici nejznámějších pohádek, které v 50. letech v kva-
litním překladu kolektivu autorů vydal Odeon. Nicméně na spolehlivý
moderní překlad sebraného Andersena si musíme počkat.
česká literatura v dánsku
Tímto textem se jako červená nit táhne konstatování, že čtenáři v Dánsku
dávají přednost domácí literatuře. Není tedy divu, že nakladatelé jsou
s vydáváním překladů stále opatrnější. Velké nakladatelské domy jako Bon-
dánsky psaná literatura 65
nier nebo Gyldendal snížily v posledních letech počet překladů ze zhruba
40 titulů na polovinu. Překladatelce Evě Andersenové ani lektoru slavisti-
ky Peteru Buggemu z Aarhusské univerzity se tak nedaří vydavatele pře-
svědčit o kvalitě třeba Květy Legátové nebo Jiřího Kratochvila a nezabírají
už ani osvědčená jména Pavel Kohout a Ivan Klíma. V roce 2004 se tak na
dánských pultech neobjevila žádná česká kniha; naposledy tu vyšly v pře-
kladu Evy Andersenové Vieweghovy romány Výchova dívek v Čechách a Bá-
ječná léta pod psa. Peter Bugge v současnosti překládá Vieweghův Případ ne-
věrné Kláry, který byl měl vyjít v nakladatelství Gyldendal v roce 2006.
internet – na dobré adrese
www.nordic–literature.org (adresu zřizuje Nordisk Ministerrød – Severská rada mi-
nistrů a pokrývá celou literaturu Skandinávie včetně Islandu a Faerských ostrovů, ob-
sahuje přehled všech oceněných skandinávských románů i celou řadu článků předních
literárních kritiků a vědců o dílech čelních severských autorů, rovněž anglicky)
www.litteratursiden.dk (krátké anotace, recenze, pouze dánsky)
www.kunstyrelsen.dk (informace o autorech a jejich bibliografie, krátké anotace,
i anglicky)
www.litlive.dk (recenze nových knih, pouze dánsky)
www.litteratursiden.dk (krátké anotace a recenze, pouze dánsky)
www.sentura.dk (literární stránka zahrnující recenze, rozhovory s autory a delší
studie, pouze dánsky)
www.e-pressen.dk (recenze a události v literatuře, pouze dánsky)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Kritikerprisen (Cena kritiky): Katrine Marie Guldagerová, København (Kodaň)
De Gyldne Laurbør (Zlaté vavříny – Cena dánských knihkupců): Christian Jungersen,
Undtagelsen (Výjimka)
Georg Brandes Prisen (Cena Georga Brandese): Jørgen Knudsen, Georg Brandes 1–5
překlady do češtiny
Davidsen, Leif: Dobré sestry (De gode søstre), přeložila Helena Březinová, Mladá
fronta, Praha 2004
Hansen, Martin. A.: Lhář (Løgneren), přeložil Robert Novotný, Kalich, Praha 2003
Keitetsi, China: Musela jsem zabíjet. Místo panenky mi dali pušku (Mit liv som barne-
soldat i Uganda), přeložila Helena Březinová, Motto, Praha 2004
Nielsen, Hans-Jørgen: Fotbalový anděl (Fodboldenglen), přeložila Helena Březinová,
Mladá fronta, Praha 2004
66
estonsky psaná literatura
naděžda slabihoudová
V roce l991, kdy se Estonsko opět stalo samostatným státem, ustoupila
literatura poněkud do pozadí. Někteří literáti vstoupili do politiky,
někteří se věnovali jiným aktivitám. Postupně však získávala literatura
znovu na významu. Vznikala nová nakladatelství a vynořovali se noví
autoři. Po nekritickém upínání se k Západu se v estonské literatuře ob-
jevil výrazný rys – vypořádávání se s minulostí, s nuceným soužitím se
sovětským režimem. Jsou to např. díla Maimu Bergové, Ene Mihkel-
sonové, Viivi Luikové a Jaana Krosse.
Z hlediska výročí byl z posledních let nejvýznamnější rok 2003, kdy
Estonsko slavilo 200 let od narození největšího estonského buditele
F. R. Kreutzwalda, autora estonského národního eposu Kalevipoeg (Syn
Kalevův) a sběratele estonských národních pohádek. Na výstavě v Tar-
tu nechyběl ani překlad části jeho velké sbírky pohádek do češtiny,
který u nás vyšel pod titulem Báchorky ze země tisíce ostrovů (2002).
účty se sovětskou minulostí
a exiloví spisovatelé
O tom, jak sovětská nadvláda působila na psychiku dětí, pojednává ro-
mán Ma armastasin venelast (Milovala jsem Rusa) z roku 1994 od Mai-
mu Bergové. Kromě milostného netradičního příběhu – intimní vztah
třináctileté dívky a čtyřicetiletého ruského lékaře – pro nějž je román
nazýván estonskou Lolitou, je tu nemálo pozornosti věnováno vztahům
mezi Estonci a Rusi. Rusové jsou nadřazení, zastávají nejvyšší místa, jsou
to také lékaři a učitelé, a proto si dětská hrdinka připadá méněcenná.
K podobné tematice se autorka vrátila i o pět let později v milostném pří-
běhu Ära (Cesta). Studentka Tamara a umělec Enn chtějí spolu opustit
socialistickou vlast, ale cesta se neuskuteční kvůli zradě.
estonsky psaná literatura 67
 Ene Mihkelsonová ve svém románu Ahasveruse uni (Ahasverův sen)
z roku 2001 líčí, jak hrdinka podobně jako Ahasver putuje po stopách
svého otce, neboť chce odhalit, kdo nese vinu za jeho smrt. Otec bojoval
proti sovětské moci jako lesní bratr a byl zabit. Autorka poukazuje na
zhoubný vliv sovětské moci na psychiku estonského lidu, dokonce so-
větskou nadvládu vidí jako holocaust Estonců.
V románě Ajaloo ilu (Krása historie) z roku 1991 líčí Viivi Luiková
milostný příběh na pozadí tuhého sovětského režimu a dotýká se i so-
větské okupace Československa r. 1968 a jejího ohlasu v Estonsku a Lo-
tyšsku.
Nejrozsáhlejším dokumentem z historie Estonska a zároveň podrobnou
autobiografií je kniha Jaana Krosse Kallid kaasteelised (Drazí souput-
níci) z roku 2003. Je tu zachycena německá okupace a první autorovo
zatčení, stalinská éra, druhé zatčení a deportace na Sibiř. Devět let
tvrdé trestanecké práce, propuštění a rehabilitace. Autor podává por-
tréty svých spoluvězňů, bývalých spolužáků, profesorů a přátel.
V Estonsku se také nově vydávají díla spisovatelů, kteří se před so-
větskou mocí uchýlili do exilu. V roce 1999 vyšel román Helgy Nôuové
Hundi silmas (Ve vlčím oku), který líčí pocity hrdinky, jež se jako dítě těž-
ko vyrovnávala se životem v cizí zemi. Autorka se tu dotýká také tragé-
die lodi Estonia.
Poctu nejslavnějšímu estonskému exulantovi, Bernardu Kangrovi,
který ve Švédsku organizoval kulturní život pro estonské uprchlíky, slo-
žil v roce 2002 Oskar Kruus životopisnou knihou s prostým názvem Ber-
nard Kangro.
z knihkupeckých pultů od 90. let do dneška
Velkou pozornost vzbudil v roce 1993 Tônu Ônnepalu (publikující pod
pseudonymem Emil Tode) svým románem Piiririik (Meziúzemí), kte-
rý byl přeložen do mnoha evropských jazyků. Hlavní hrdina, mladý vě-
decký pracovník z východní Evropy, přijíždí na stipendium do Paříže.
Konfrontuje zemi, odkud přichází, zemi chladnou a chudou, s Fran-
cií, zemí slunečnou a bohatou. Trpí komplexy méněcennosti, ale po-
stupně jeho opojení Paříží slábne a hrdina se začíná stavět k Západu
kriticky. Paříž hraje svou roli i v autorově románu z roku 2002, kniha
nese název Raadio (Radio) a vypráví o homosexuálně orientovaném
emigrantovi, který se po desetiletém pobytu v Paříži vrací domů.
Radio je román o lásce a nenávisti, o neustálém rozporu mezi láskou
tělesnou a duchovní.
V roce 1997 vyšel zajímavý výbor povídek Peetera Sautera Kogu
moos (Samá nádivka), odehrávajících se v městském prostředí, na úřa-
dě, v baru, v nemocnici.
68
Žánru sci-fi se věnuje básník Jaan Kaplinski ve svých novelách Silm.
Hektor (Oko. Hektor) z roku 2000 (první text je svou strukturou a stylem
orientován na Dálný východ, druhý se dotýká problému klonování). Stej-
nému žánru i tématu se věnuje rozsáhlý román Neitsist sündinud (Z pan-
ny zrozený) z roku 2001, v němž se autor Enn Vetemaa s příznačnou
ironií a humorem dotýká manipulace s geny a klonování mužů.
Surrealistický básník a překladatel Andres Ehin líčí ve svém románu
Seljatas sada mees (Se stovkou mužů na hřbetě) z roku 1998 pestrý život
dvou vynikajících estonských atletek na počátku 20. století. V roce 2000
vydal Ehin výbor ze své poezie nazvaný Alateadvus on alatase purjus (Pod-
vědomí je ustavičné opilství), v němž převažují surrealistické prvky, vý-
razně se projevuje zájem o Orient a kulturu primitivních národů.
Již zmiňovaný Jaan Kaplinski vydal v roce 1998 sbírku poezie Öölin-
nud. Öömôtted (Noční ptáci. Noční úvahy), reflexivní básně psané es-
tonsky, finsky a anglicky. Rovněž v roce 1998 vyšel i výbor z poezie Vii-
vi Luikové nazvaný Maa taevas (Nebe na zemi). Básnířka a prozaička
Luiková se proslavila zejména romány Sedmé mírové jaro a Krása histo-
rie, které obdržely řadu literárních cen.
Plodným autorem je prozaik Toomas Vint. V roce 1998 mu vyšel
mnohovrstevnatý román Kunstnikuromaan (Román o umělci), v němž
autor líčí osudy a tvůrčí problémy dvou zcela odlišných přátel, spiso-
vatele a umělce. V roce 2000 vydal román Nädalavahetusel. Mängides
(O víkendu. Hry), který vypráví o všedním životě lidí za sovětského re-
žimu a po něm, o jejich existenčních problémech, ale i o jejich po-
vrchnosti, přičemž autor rád čtenáře překvapí nečekanou, vtipnou po-
intou. Z roku 2001 je Vintova kniha Kaine kuu ja purjus päike (Střízlivý
měsíc a opilé slunce), svazek obsahující román a deset krátkých po-
vídek, které propojuje postava Marta Vildera, kdysi uznávané tvůrčí
osobnosti, nyní beznadějného alkoholika. Zatím poslední spisovate-
lovou knihou je román Minu abielu prostituudiga (Můj sňatek s pro-
stitutkou) z roku 2003. Děj se odehrává během 24 hodin. Hrdina, bo-
hatý muž středních let, stráví noc s prostitutkou a nabídne jí sňatek,
ta ho však odmítne. Autor se zaměřuje hlavně na psychiku tohoto se-
xuálně narušeného muže.
Tempem jedna kniha ročně publikuje prozaik a básník Mats Traat.
V roce 2000 vydal další svazek své historické ságy Minge üles mägede-
le (Jdi přes hory) nazvaný Valge lind (Bílý pták). Román se odehrává na
estonské vesnici ve 20. letech a zahrnuje první dekádu Estonské re-
publiky. V roce 2001 vyšla reedice Traatových Harala elulood (Haralské
životopisy), básnické sbírky náhrobních epitafů (za první vydání z roku
1976 získal literární cenu). Skrze nápisy na hrobech symbolického Ha-
ralova hřbitova líčí básník dramatické osudy svých krajanů. Sbírkou po-
vídek Islandi suvi (Islandské léto) z roku 2003 se pak vrací povětšinou
do období estonského národního obrození.
estonsky psaná literatura 69
 Ale vraťme se ještě zpět do roku 1998: Toomas Raudam tehdy vydal
svazek o čtyřech novelách a jedné divadelní hře nazvaný Elus eneseta-
pja (Živý sebevrah); poslední novela vypráví o matce umírající na rako-
vinu a o jejím vztahu k synovi. V roce 1998 také oslavila sedmdesátiny
básnířka Ellen Niitová a tallinnské nakladatelství Virgela při té příle-
žitosti vydalo reprezentativní výbor toho nejlepšího z autorčiny dosa-
vadní tvorby, nazvaný Paekivi laul (Píseň o břidlici).
Reprezentativního výboru se o rok později, tedy v roce 1999, dočkal
také Paul-Eerik Rummo; kniha vyšla s prostým názvem Luuletused (Bás-
ně). V témže roce vydal novou sbírku básník Hannes Varblane, na-
zval ji Avalikult halb. Valik (Obecně špatný. Výbor). Varblan je básník
v klasickém slova smyslu, píše většinou volným veršem, jeho poezie je
expresivní a subjektivní.
V posledním roce minulého století samozřejmě nevycházely jen bás-
ně. Andrus Kivirähk představil knihu 19 krátkých groteskních poví-
dek, přecházejících občas v horor, nazvanou Pagari piparkook (Pekařův
perník). Autor píšící pod jménem Hiram vydal v témže roce román Môru
maik (Hořká chuť). Jeho hrdinkou je herečka, typická představitelka mla-
dé, individualistické, intelektuální a ironické generace. Kniha oplývá
erotikou, lesbickými a homosexuálními vztahy a dotýká se i drog. Hned
dvěma romány přispěla v roce 1999 Lehte Hainsaluová. První se jme-
nuje Viis minutit pärast vihma (Pět minut po dešti) a popisuje složitý ži-
vot jedné staré ženy, druhý, Kukelokuti (Kohoutí lalok), je románem o vině,
odehrává se v současnosti a na pozadí studentského života líčí psychi-
ku dívky, jež byla znásilněna.
Rok 2000 přinesl hned několik zajímavých titulů. Aforistické minia-
tury Reina Rauda Pisiasjad, mis omavad tähtsust (Maličkosti, na nichž
záleží), autobiografický román Veery Saarové Neid ammuseid aegu
(Za dávných časů) o učitelce v estonské škole a román Arva Valtona
Leidik (Nalezenec), který se odehrává na konci 80. let. Nalezencem je
ruský chlapec bez domova, adoptovaný estonskou rodinou. Na pozadí
chlapcova osudu vytyčuje autor sociální a národní problémy Estonců
v té době. Z roku 2000 je také sbírka 60 krátkých povídek z všedního
života Mehise Heinsaara nazvaná Vanameeste näppaja (Lapač sta-
rých mužů). Jejich autor patří k nejmladší spisovatelské generaci, je stu-
dent a za svou povídku Liblikmees (Motýlí muž) obdržel literární cenu.
Jako poslední v řadě přírůstků z roku 2000 jmenujme výbor z lyriky
Debory Vaarandiové See kauge hääl (Ten daleký hlas).
V roce 2001 zaujal debut studentky filologie Kadri Kôusaarové
Ego, román o lásce a o psaní o lásce. Zápletkou je poměr osmnáctileté dív-
ky s dvakrát tak starým mužem. Dále vyšel román o prostředí současných
intelektuálů z pera Mihkela Mutta Progressivsed hiired (Progresivní myši)
či kniha již zmiňovaného Jaana Krosse s názvem Tahtamaa. Děj Kros-
sova románu se točí kolem u nás dobře známého tématu restitucí a kni-
70
ze nechybí erotický náboj. V roce 2001 vyšel také román výše zmiňova-
né Helgy Nôuové Tômba uttu (Koukej zmizet), jejímž hlavním syžetem
je kontroverzní setkání žáků dvou vesnických škol, estonské a švédské.
Rok 2002 přinesl knihu Jüriho Ehlvesta Hobune eikuskilt (Kůň odni-
kud), filosofické a metafyzické příběhy o touze, ženách, zradě a hledání
pravdy, v nichž se poezie střídá s všedností a reálný život s politickými
a kulturními narážkami. Dále svazek povídek s prvky hororu a sci-fi Mat-
ta Barkera Waanenburgi tapatalgud (Waanenburský masakr). Jejich děj
je zasazen do atmosféry totální války a autor, student medicíny, varuje
před politickým žvaněním o míru a politicky nevzdělanými masami. V roce
2002 vyšel i soubor 8 psychologických dramat a 9 rozhovorů autora se se-
bou samým nazvaný lakonicky Mängud ja kônelused (Hry a rozhovory);
oním autorem je spisovatel, původní profesí psychiatr, Vain Vahing. Bás-
ník Kalju Lepik vydal v roce 2002 výbor nazvaný Valguse riie ei vanu
(Jasný materiál nestárne). Již zmiňovaný Enn Vetemaa přispěl v roce 2002
románem Minu väga magus elu ehk martsipanimeister (Můj velmi sladký
život aneb Mistr v marcipánu). Groteskní pohled na protagonistův život,
zdánlivě sladký, ale ve skutečnosti často dost hořký. Mistr v marcipánu se
staví jako patriot, bez výhrady schvalující politiku Estonské republiky, ale
je hluchý k sociálním problémům.
V roce 2003 oslovil čtenáře román Henna Mikelsaara Müüritud (Za-
zdění). Hlavnímu hrdinovi se soukromé vězení, v němž pobývá, jeví jako
skutečný ráj, protože vězňům skýtá ideální podmínky pro jejich koníč-
ky. Do této abstrakce a stylizace autor vkládá úvahy o hranicích svobo-
dy, o svobodné vůli a o podstatě zla.
Psychologicky laděný je rovněž román exulanta Pedro Krustena Laev
akna taga (Loď za oknem) z roku 2004. V tomto roce vyšly memoáry Kar-
la A. Rumora nazvané Aegade sadestus: Olusid, iseloomustusi, hinnangu-
id (Usazeniny časů: Okolnosti, charaktery, ohlasy) či kniha Jüriho Tuu-
lika Linnusita (Ptačí hradiště), která obsahuje krátké povídky, poetické
miniatury a jednu rozhlasovou hru, jejichž dějištěm je autorův rodný
ostrov Abruka a hrdiny svérázní ostrované, sršící humorem.
nakladatelství a literární časopisy
V posledním desetiletí vznikla v Estonsku řada nových nakladatelství
– celkem je jich 128. Kromě dřívějších – Eesti Raamat, Kupar – jsou to
např. tallinnská Tuum, Tiritamm, Eesti Keele Sihtasutus, Vagabund, Vir-
gela, Koolibri AS (to působí také v Tartu a Pärnu), Varrak AS (působí
též v Pärnu), dále Ilmamaa (sídlí v Tartu) a Tänapäev (Pärnu).
Z estonských literárních časopisů je třeba vedle již zavedených ti-
tulů, jako jsou Looming, Vikerkaar, Keel ja kirjandus, zmínit dvakrát
ročně vycházející Estonian literary magazin v angličtině.
estonsky psaná literatura 71
přehled nejoceňovanějších děl
z estonské literatury od roku 1990
finsky psaná literatura
Emil Tode (T. Ônnepalu): Piiririik (Meziúzemí) – cena Baltského shromáždění l994 lenka fárová
a výroční cena Svazu estonských spisovatelů r. 1995
Jaan Kross: Paigallend (Let na místě) – cena Baltského shromáždění 1998, několik čest-
ných uznání (Maďarská republika 1992, Německé spolkové republiky 1995, Herderova
cena 1997, laureát kulturní prémie Estonské republiky 1999)
Viivi Luiková: Ajaloo ilu (Krása historie) – státní cena 1992
Andrus Kivirähk: Ivan Orava mälestused ehk Minevik kui helesinised mäed (Vzpomín-
ky Ivana Oravy aneb Minulost jako modravé hory) – výroční cena Estonského kultur-
ního kapitálu 1996
Andrus Kivirähk: Kunstnik Jaakub (Umělec Jakub) – Cena F. Tuglase (1997)
En Mihkelsonová: Ahasveruse uni (Ahasverův sen) – výroční cena Estonského kul-
turního fondu 2001

Hledáme-li společného jmenovatele, který by tematicky spojoval lite-

překlady do češtiny (od roku 1990) rární díla vydaná ve Finsku v uplynulém roce, nabízejí se nejméně dva.
a původní české publikace Prvním je nahlížení do historie reprezentované poměrně značným množ-
stvím biografické (i životy slavných pouze volně inspirované) prózy a dru-
o estonské literatuře hým velmi současné téma mezilidských vztahů ve stále zrychlujícím svě-
tě. Ale nelze zapomínat ani na klasiky.
Kallas, Teet: Corrida na ostrově (Corrida), přeložila Naděžda Slabihoudová, Mladá fron-
ta, Praha 1990
Kreutzwald, F. R.: Báchorky ze země tisíce ostrovů (Eesti rahva ennemuistsed), přelo-
žila Naděžda Slabihoudová, Balt-East, Praha 2000 události a literární ceny
Raud, Eno: Mecháček a jeho kamarádi jedou k moři (Jälle need naksitrallid), přeložila
Naděžda Slabihoudová, Albatros, Praha 1990 Loni uplynulo 200 let od narození Johana Ludviga Runeberga (1804 až
Slabihoudová, Naděžda: Stručný přehled estonské literatury, Balt-East, Praha 2003 1877), mnohými považovaného za básníka vpravdě národního, a to navzdory
Slabihoudová, Naděžda; Vlčková, Alena; Štoll, Pavel: Slovník pobaltských spisova- skutečnosti, že své verše psal švédsky. Každé výročí s sebou přináší i sna-
telů, Libri, Praha 2003
hu o nové úhly pohledu na legendy. Kromě biografie z pera Raiji Majama-
aové a Marjut Paulaharjuové, studie o Runebergově vztahu k antické tra-
překlady z češtiny dici od Teivase Oksaly a komentovaného vydání poémy Hanna však toto
výročí paradoxně přineslo větší zájem o spisovatelovu manželku Fredri-
Burian, Jan: Saared, inimesed, sillad (Ostrovy, majáky a mosty), přeložil Toomas Tutt, ku Runebergovou (1807–1879), která přestože patří k prvním finským spi-
ETPV Trükikoda, Tallinn 2002 sovatelkám, dosud zůstávala spíše ve stínu svého slavného muže.
Ke 170. výročí zahájení nakladatelské činnosti Společnosti pro fin-
skou literaturu (SKS) byla vydána historická práce Irmy Sulkunenové
Pozn.: V roce 2004 nevyšly žádné české překlady z estonské literatury ani estonské pře- Suomalaisen Kirjallisuuden Seura 1831–1892 (Společnost pro finskou li-
klady českých autorů.
teraturu 1831–1892), věnovaná období, kdy tato společnost dynamicky
ovlivňovala zrod a probouzení se finské národní společnosti.
Jubilejního vydání se 50 let od vydání prvního dočkal román Tunte-
maton sotilas (Neznámý voják, česky 1965), jehož autorem je Väinö Lin-
na (1920–1992).
Finská literární scéna bohužel přišla v uplynulém roce o tři významné
autorky: prozaičky Eevu Joenpeltovou (1921–2004) a Raiju Siekkine-

72 finsky psaná literatura 73

novou (1953–2004) a básnířku a překladatelku Eilu Kivikk’ahovou
(1921–2004).
Co se literárních ocenění týče, byla velká publicita věnována sku-
tečnosti, že významnou skandinávskou cenu Rady severských zemí za
literaturu získal Kari Hotakainen (1957) za román Juoksuhaudantie (Na
domácí frontě). Rada ve svém posudku ocenila, že „román popisuje
dezintegraci severské společnosti, parodicky nahlíží na naši dobu a ze-
jména na tradiční mužskou roli“. Příběh o muži, jenž se rozhodl, že kou-
pí rodinný dům, aby získal zpět svou ženu a dítě, kteří ho poté, co je
zbil, opustily, byl v roce 2004 také zfilmován (režie Veikko Aaltonen).
Literárních cen se ve Finsku uděluje celá řada. Nejprestižnější do-
mácí ocenění, cenu Finlandia, získala básnířka Helena Sinervová (1961)
za románovou prvotinu Runoilijan talossa (V domě básnířky); ze 6 no-
minovaných knih (celkem bylo přihlášeno 114 románů, z toho 13 ve švéd-
štině) tentokrát vybíral emeritní profesor Jukka Sarjala. Hlavní postavou
oceněného románu je básnířka Eeva-Liisa Mannerová (1921–1995), jedna
z nejvýznamnějších osobností finské poezie 50.–80. let 20. století. Heleně
Sinervové se podařilo vynikajícím způsobem nahlédnout do zákoutí poet-
činy duše a sepsat výjimečný příběh o lásce, přátelství a osamění.
Stínová Finlandia (čili cena za nejprodávanější knihu z nominova-
ných) připadla Jarimu Tervovi (1959) za román Myyrä (Krtek), jehož
hlavním tématem je moc a zlo a který se odehrává na pozadí historic-
kých událostí ve Finsku od roku 1918 až do 70. let 20. století.
Cenu Finlandia Junior za nejlepší knihu pro děti a mládež získal
příběh Tyttö ja naakkapuu (Dívka a kavčí strom), který napsala Riitta
Jalonenová a ilustrovala Kristiina Louhiová. Příběh o smrti a smutku
a o tom, jak se s ním naučit žít, je ideálním příkladem společného čtení
pro rodiče i děti.
Cena celostátního deníku Helsingin Sanomat určená nejlepšímu de-
butu byla v listopadu 2004 udělena sbírce básní Taivaan mittakaava (Ne-
beské měřítko), jejíž autorkou je Sanna Karlströmová (1975).
Nás může těšit, že Česká republika při udělování finských literárních
cen nevyšla v roce 2004 naprázdno, neboť Viola Parente-Čapková
získala spolu se svým manželem Antoniem Parentem Státní cenu za
překládání a propagaci finské literatury, kterou na návrh agentury
FILI podporující vydávání finské literatury v zahraničí uděluje minist-
ryně školství. Viola Parente-Čapková do češtiny přeložila mj. výbor ze
současné finské poezie (antologie Má tvář v jazyce), romány Johanny
Sinisalové, Anji Kauranenové, Kariho Hotakainena či Pirjo Has-
sinena, kromě překládání se finské literatuře soustavně věnuje i jako
literární historička a vysokoškolská učitelka, v současnosti působí na
Univerzitě v Turku.
74
z knihkupeckých pultů
Přestože je finských literárních ocenění mnoho, na všechna zajímavá
díla se ani tak nedostane. Markus Nummi (1959) po desetileté odmlce
a důkladném studiu historických pramenů vydal román Kiinalainen
puutarha (Čínská zahrada), inspirovaný jednou fotografií z roku 1906.
V románu se proplétají osudy švédských misionářů v čínském Kašga-
ru, turkestánských dětí a finského maršála a pozdějšího prezidenta
C. G. E. Mannerheima, autora oné zažloutlé fotografie. Nummiho příběh,
který zasahuje do několika časových období, lze číst i jako příběh o ro-
dičovství, náboženství, konfliktu mezi Východem a Západem, o naději
a beznaději.
Také Juha Seppälä (1956) v románu Routavuosi (Mrazivý rok) vychází
z konkrétní historické události, atentátu na carského generálního gu-
vernéra Finska Nikolaje Bobrikova provedeného r. 1904, ale vyjadřuje
se i k velmi současnému tématu, jímž je terorismus. O sto let později jako
by se historie měla opakovat – hlavní hrdina románu připravuje poli-
tickou vraždu. Seppälä umně prolíná různé časové vrstvy, rozdíl sta let
náhle ztrácí na významu.
Pohledem do minulosti je do jisté míry i kniha kratinkých próz Pet-
riho Tamminena (1966) Muistelmat (Vzpomínky), jakýsi ironický ko-
mentář k oblíbenému žánru, který čtenáře vybízí k úvahám o tom, co
vlastně v naší paměti uvízne.
Naproti tomu Leena Krohnová (1947) již tradičně pohlíží spíše do
budoucnosti. Nejinak je tomu v jejím posledním románu Unelmakuole-
ma (Vysněná smrt), kde se zamýšlí nad rozporuplnou touhou člověka žít
věčně a zároveň zemřít navždy, ale až a jak se mu bude chtít.
Po obrovském úspěchu předešlého románu se Kari Hotakainen před-
stavil komornějším příběhem Iisakin kirkko (Chrám sv. Izáka), v němž
dvě hlavní postavy, otec a syn, vedou rozhovor o stáří, smrti a víře. Ho-
takainen se ovšem věnuje i psaní knih pro děti – loni vyšla již třetí na-
zvaná prostě Satukirja (Kniha pohádek).
Postava bývalého finkého prezidenta Urha Kalevy Kekkonena
(1900–1983) patří, jak se zdá, k nevyčerpatelným zdrojům knižních novi-
nek, a to jak tematicky, tak osobně. V loňském roce vyšel čtvrtý a závě-
rečný díl tajných Kekkonenových pamětí mapující léta 1975–1981 (red. Ju-
hani Suomi). Kekkonenova éra se však objevuje také v již zmíněném románu
Jariho Terva Krtek a Matti Hagelberg zdařile uvedl Kekkonena do svě-
ta komiksu, kterému jinak nadále vládne svérázný pár Viivi ja Wagner;
jejich v pořadí již sedmé album bylo věnováno vánoční hořčici.
Mezinárodně nejúspěšnější finskou dramatičkou současnosti je Lau-
ra Ruohonenová (1960), jejíž hry byly uvedeny mj. ve Švédsku a v Bri-
tánii. Čtyři z nich se v loňském roce objevily také knižně ve svazku
Kuningatar K. ja muita näytelmiä (Královna K. a jiné hry).
finsky psaná literatura 75
 Velmi významným kulturním počinem uplynulého roku bylo vydání
rozsáhlé (téměř 1700 stran!) deskriptivní gramatiky – Iso suomen kieli-
oppi (Velká mluvnice finštiny) – připravované přes deset let týmem ling-
vistů pod vedením Auli Hakulinenové. Velmi zajímavým aspektem pub-
likace je, že se na rozdíl od svých předchůdkyň věnuje současnému
jazyku, a to i jazyku mluvenému, který dosud zůstával na okraji zájmu
jazykovědců.
nakladatelství a literární časopisy
Největší část knižního trhu ve Finsku ovládá silná trojice nakladatelství
WSOY, Tammi a Otava. O vydávání kulturně-historických, literárních
a jazykovědných studií se tradičně stará nakladatelství Společnost pro
finskou literaturu (SKS), které také vydává komentovanou edici děl
finských klasiků – tato edice je srovnatelná s Českou knižnicí NLN. Nej-
významnějším nakladatelstvím švédsko-finské literatury zůstává na-
dále Söderström. Výrazně na sebe upozornilo malé nakladatelství Teos
(zal. 2003), jemuž se podařilo získat několik již zavedených autorů (např.
Leenu Krohnovou, Moniku Fagerholmovou či Johannu Sinisalovou) a zá-
roveň mělo šťastnou ruku při výběru knih spisovatelů začínajících. K za-
jímavým nakladatelským domům patří také Sammakko, zaměřené pře-
devším na vydávání finské poezie, nebo Like, které o sobě tvrdí, že je
největším nezávislým nakladatelstvím v zemi.
Ve Finsku vycházejí dva tradiční a zavedené literární časopisy: Nuori
Voima (Mladá síla) a Parnasso (Parnas). Kromě nich se lze o dění na
poli literatury dozvědět z Books from Finland, což je v angličtině čtvrt-
letně vydávaný magazín o finské literatuře, v němž lze kromě recenzí
a rozhovorů najít i hojné ukázky z nových knih. Tuli&Savu (Oheň&dým)
je patrně jediný časopis věnovaný výhradně poezii. S ním úzce spolu-
pracuje i sdružení Elävien runoilijoiden klubi (Klub živých básníků),
které vydává ročenku MotMot, v níž vždy představuje 5–10 začínají-
cích básníků. Zajímavé sborníky o literatuře vycházejí i na akademic-
kých pracovištích, příkladem za všechny může být třeba ročenka Sa-
nelma, již vydává Ústav pro finskou literaturu Univerzity v Turku.
finská literatura u nás
V češtině vycházejí podle dlouhodobého průměru každoročně tři tituly
finské literatury. Z tohoto hlediska byl uplynulý rok tedy lehce nadprů-
měrný, neboť českým čtenářům nabídl tituly čtyři. Při tak malém počtu
jde pochopitelně o sázku na jistotu, často podpořenou významnými li-
terárními oceněními a kladným přijetím i mimo hranice Finska. Mika
76
Waltari (1908–1979) je stálicí z nejjasnějších, ovšem přestože byl veli-
ce plodný, začínají se možnosti výběru chýlit ke konci – loni tedy vyšel
již druhý výbor Waltariho pohádek.
Arto Paasilinna (1942) je dnes již žijícím klasikem finské humoris-
tické literatury. Zajícův rok, kritikou považovaný za jeden z autorových
nejlepších románů, byl kupodivu prvním českým překladem z Paasilin-
nových děl, ale letos jej budou patrně následovat další romány.
Hannu Raittila (1956) i Leena Krohnová (1947) patří k renomova-
ným autorům střední generace a oba již mají na svém kontě cenu Fin-
landia. Raittilův román Canal Grande ji získal v roce 2002, Leena Kroh-
nová o deset let dříve za prózu Matemaattisia olijoita tai jaettuja unia
(Matematičtí činitelé nebo dělené sny), českým čtenářům se ovšem nyní
představila románem Durman.
česká literatura ve finsku
a finská bohemistika
Jediným titulem české literatury, který byl loni přeložen do finštiny, je
román Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách (Kotiopettajan ro-
maani). Velké oblibě se ovšem těší Krtek Zdeňka Milera, reedice jeho
příběhů jsou v předvánoční sezoně zaručeným hitem.
Bohemistiku lze ve Finsku studovat pouze na Univerzitě v Helsin-
kách. Politickému, kulturnímu i literárnímu dění v České republice je
věnován čtvrtletník Bohemia, vydávaný stejnojmennou společností.
internet – na dobré adrese
Většina níže uvedených internetových stránek je dostupná i v angličtině, švédštině, ně-
kdy i ruštině či němčině, a samozřejmě finsky:
www.finlit.fi (stránky Společnosti pro finskou literaturu /SKS/; odsud dále odkazy
na agenturu FILI, magazín Books from Finland, vlastní nakladatelství SKS, archivy aj.)
www.kulttuuri.net (rozsáhlé kulturní stránky, část věnovaná literatuře obsahuje rub-
riky: knihy a spisovatelé, literární dění, společnosti a časopisy, nakladatelé, literární
věda aj.)
www.suomenkirjailijaliitto.fi (Svaz finských spisovatelů: výročí, internetové strán-
ky některých spisovatelů)
www.akateeminen.com (největší finské knihkupectví – tipy, literární ceny, novinky,
aktuální top 10 apod.)
www.kirjastot.fi (centrální elektronický katalog finských knihoven + recenze, roz-
hovory se spisovateli apod.)
www.bohemia–seura.de.vu (společnost Bohemia sdružuje české krajany a přátele
české kultury a vydává stejnojmenný magazín)
www.booknet.fi (rozcestník s odkazy na finská nakladatelství)
finsky psaná literatura 77
Své stránky mají samozřejmě i jednotlivá nakladatelství:
www.likekustannus.fi
www.otava.fi
www.sammakko.com
www.tammi.net
www.teos.fi
www.wsoy.fi
přehled nejdůležitějších literárních cen
Pohjoismaiden Neuvoston kirjallisuuspalkinto (Cena Rady severských zemí): Kari Ho-
takainen, Juoksuhaudantie (Na domácí frontě)
Finlandia-palkinto (Cena Finlandia): Helena Sinervová, Runoilijan talossa (V domě bás-
nířky)
Tieto-Finlandia (Cena Finlandia za naučnou literaturu): Elina Sanaová, Luovutetut.
Suomen ihmisluovutukset Gestapolle (Vydaní. Lidé ve Finsku vydaní Gestapu)
Finlandia Junior (Cena Finlandia za literaturu pro děti a mládež): Riitta Jalonenová &
Kristiina Louhiová, Tyttö ja naakkapuu (Dívka a kavčí strom)
Akateemisen Varjo-Finlandia – palkinto (Stínová Finlandia Akademického knihkupec-
tví): Jari Tervo, Myyrä (Krtek)
Runeberg-palkinto (Runebergova cena): Rakel Liehuová, Helene
Helsingin Sanomain kirjallisuuspalkinto (Cena Helsingin Sanomat, dříve Cena J. H. Erk-
ka): Sanna Karlströmová, Taivaan mittakaava (Nebeské měřítko)
Eino Leinon palkinto (Cena Eina Leina): Veijo Meri (za celoživotní dílo)
překlady do češtiny
Krohnová, Leena: Durman (Datura), přeložil Vladimír Piskoř, Havran, Praha 2004
Paasilinna, Arto: Zajícův rok (Jäniksen vuosi), přeložil Jan Petr Velkoborský, Hejkal,
Havlíčkův Brod 2004
Raittila, Hannu: Canal Grande, přeložil Vladimír Piskoř, Volvox Globator, Praha 2004
Waltari, Mika: Bílý slon (výbor z knihy Kiinalainen kissa. Satuja ja tarinoita), přeložil
Jan Petr Velkoborský, Knižní klub, Praha 2004
překlady z češtiny
Viewegh, Michal: Kotiopettajan romaani (Výchova dívek v Čechách), přeložila Nina
Saikkonen, Like, Helsinky 2004
78
francouzsky psaná literatura
jovanka šotolová, hana crausaz-veselá
Francie i většina dalších frankofonních zemí je k literatuře a vůbec ke
kultuře velmi štědrá, pozornější, než je zvykem u nás. Vychází tu kaž-
doročně spousta nových knih a někdy je těžké se v tom množství orien-
tovat. Knihy a spisovatelé se ale také těší velké pozornosti veřejnosti.
Podle statistik kupuje nejpilnější francouzský čtenář v průměru 9 knih
ročně. Co nákup literatury ovlivňuje? Podle výzkumů to kupodivu vůbec
nejsou kritiky uveřejňované v tisku. Jediné médium, které údajně pro-
pagaci knížek výrazně pomáhá, je televize... Na různých televizních
kanálech ve Francii ovšem běží hned několik populárních literárních
debat. Pokud jde o literární kritiku, už delší dobu se omezuje vlastně jen
na podávání informací o tom, co vychází – situace běžná ostatně i jinde
ve světě.
K nejprodávanějším autorům v roce 2004 patřili podle statistiky
zahrnující výtisky prodané ve Francii (včetně reedic): Bernard Werber,
Marc Levy a Amélie Nothombová. Náklady jejich knih dosáhly milionu
výtisků. Desítku nejlukrativnějších spisovatelů, původců asi 7 milionů
vydaných knih tvořících 10 % celkové knižní produkce, doplnili Fred
Vargas, Anna Gavalda, Christian Jacq, Eric-Emmanuel Schmitt,
Jean-Christophe Grangé, Christian Signol a Juliette Benzoniová.
Z poloviny jde o tituly nakladatelství Albin Michel, naopak nejslavněj-
ší nakladatelé, trio přezdívané Galligrasseuil (Gallimard, Grasset, Le Se-
uil), v prestižní desítce zastoupené vůbec není.
Na literární scéně francouzského Švýcarska panuje, na rozdíl od zemí
utažených do přísných pravidel knižního trhu, poměrně neformální
atmosféra, kterou jedni považují za známku tvůrčí svobody, druzí na-
opak za rys provinční uzavřenosti. Zatímco míra nezávislosti se v dneš-
ním světě tržní ekonomiky jen velice těžko odhaduje, projevy provinč-
ního ducha nás naopak udeří do očí zcela jasně a bez varování. Tak se
tomu i stalo na konci minulého roku ve Valais, když rada města Sierre
francouzsky psaná literatura 79
oznámila, že nehodlá nadále podporovat Mezinárodní festival komiksů,
jenž od doby svého založení v roce 1983 budoval sobě i tomuto alpskému
městečku záviděníhodnou pověst. Politickým rozhodnutím valaisanských
funkcionářů tak skončil festival, který každoročně na počátku června při-
vítal na 200 autorů a přes 40 000 návštěvníků nejen ze Švýcarska, ale i Bel-
gie, Francie a Itálie a jenž byl po angoulèmském festivalu nejvýznamněj-
ší událostí devátého umění ve frankofonních zemích.
události a literární ceny
francie
V den katalánského svátku Sant Jordi (Sv. Jordi), kdy se hodí darovat
květiny a knihy, se ve Francii pod patronátem UNESCO slaví Mezinárod-
ní den knihy a autorských práv. V roce 2004 pořádající organizace spolu
s francouzským a belgickým řetězcem Maxi-livres financovaly nákup knih
do senegalských knihoven. Ale i francouzský čtenář si přišel na své: knih-
kupci ve sváteční den rozdávali zákazníkům růže a dosud nevydaný esej
Nancy Hustonové Les Braconniers d’histoires (Zloději příběhů).
Významný úspěch zaznamenala na mezinárodním knižním festiva-
lu v Boloni roku 2004 francouzská literatura pro děti. Polovinu z uděle-
ných cen tu získaly francouzské tituly, například knížka pracující s ná-
mětem „proč jsem se narodil“, La Grande Question (Velká otázka) původem
Němce Wolfa Erlbrucha nebo titul Katy Couprie a Antonina Lou-
charda Au jardin (V zahradě), jenž se obešel beze slov, zato však nabídl
překvapivě bohatou koláž z ilustrací, fotografií, stránek jak vystřiže-
ných z přírodovědné publikace a dokonce i vkomponovaných objektů.
Knihu navíc odkoupila londýnská Tate Gallery.
Francie je také zemí mnoha divadelních festivalů, k nejznámějším
patří letní divadelní slavnosti v Avignonu. Velký zájem v posledním roce
vyvolalo například scénické čtení z díla Oliviera Cadiota – autorův text
přednášený jako báseň doprovázely akustické efekty a herecká perfor-
mance. Projekt tak úspěšně navázal na dobu, kdy se v Avignonu četly
texty Samuela Becketta, Marguerite Durasové, Georgese Pereca či Na-
thalie Sarrautové. Cadiot, jehož jsme na podzim měli možnost slyšet
předčítat z vlastní tvorby i v Praze ve Francouzském institutu, je spiso-
vatel výrazně vybočující z tradičního pojetí literatury. Jeho dílo mísí
poezii, prózu, obraz, záznam zvuku, prvky divadla, filmu i třeba poulič-
ních situací. Převážně komicky vyznívající divadelní představení vy-
cházejí z téhož principu.
Mnoho nejen literárních zajímavostí přináší každé vydání deníků či
sebrané korespondence významných osobností. V roce 2004 vyvolala po-
zornost například kniha manželky jednoho z nejznámějších autorů
tzv. nového románu Alaina Robbe-Grilleta, nazvaná Jeune mariée (Novo-
80
manželka) a nesoucí podtitul Deník 1957–1962. Catherine Robbe-Gril-
letová vedle podrobností o vlastním životě duševním, citovém i sexuál-
ním prozrazuje mnoho i o svém protějšku a také o zakladateli slavné-
ho nakladatelství Editions de Minuit Jérômu Lindonovi a dalších literátech,
jako byli či jsou Mauriac, Ollier, Sarrautová, Durasová nebo Butor. Cat-
herine Robbe-Grilletová není v literatuře začátečnicí: v roce 1957, kdy
jí bylo 27 let, vydala pod (mužským) pseudonymem Jean de Berg skan-
dální knihu Obraz (česky kniha vyšla v překladu Miloše Hanáka a Mar-
ka Sečkaře roku 2001), v roce 1985 pak Cérémonies de femmes (Ženské
obřady) pod jménem Jeanne de Berg. Jiný záběr osobního a společen-
ského života pak nabídla kniha Souvenirs (Vzpomínky) Tigy Simeno-
nové, první manželky slavného autora detektivek Georgese Simenona.
Autorka v ní zachytila léta 1938–1965.
Ve výčtech nejlepších knih na francouzském knižním trhu v roce 2004
se objevilo i mnoho děl zahraničních autorů. Zájem vzbudili především
autoři ruští, neboť ruské literatuře byla zasvěcena známá podzimní akce
Les Belles Etrangères. V překladech vyšla například díla Alexandra Ikon-
nikova, Marii Sudajevové, Michaila Kononova či Nikolaje Maslova.
Literární ceny mají ve Francii nevalnou pověst, uděluje se jich totiž
příliš mnoho, navíc je rozhodovací proces porot každý rok zpochybňo-
ván. Přesto se kolotoč nominací a očekávání (a tedy i neustálého při-
pomínání zhruba třicítky nejnadějnějších titulů) nezastavuje. V první
řadě jde totiž o peníze: ve Francii často bývá kromě autora finančně oce-
něn i jeho nakladatel. V zemi, kde vychází každoročně tolik knih, že se
na pultech knihkupectví neohřejí, je ostatně každá pobídka k nákupu
velmi potřebná. K nejvíce sledovaným oceněním patří Cena bratří Gon-
courtů s tradicí od roku 1903 – letos putovala poprvé do jihofrancouz-
ského nakladatelství Actes Sud, do rukou mladého spisovatele Laurenta
Gaudého. V historickém románu Le soleil des Scorta (Slunce Scortových),
jehož se prodalo 80 000 výtisků ještě před udělením slavné ceny, zpra-
covává autor příběh jistého rodu z jihu Itálie.
Prix Fémina získal Jean-Paul Dubois za román Une vie française (Ži-
vot po francouzsku), příběh muže narozeného na počátku 50. let a proží-
vajícího události konce 60. let natolik aktivně, že zásadně ovlivní celý
jeho další život. Duboisova „generační zpověď“ oslovila ve Francii širo-
ké publikum, autor dokázal dílo sepsat dostatečně kriticky, s velkým po-
chopením, ale bez nostalgie.
Prix Médicis obdržela Marie Nimierová za autobiografii Reine du si-
lence (Královna ticha), v níž vzpomíná na svého otce, rovněž spisovate-
le Rogera Nimiera.
Francouzská akademie vybrala za nejlepší titul roku prvotinu Bernarda
Dubucherona nazvanou Court serpent (Krátký had). Slovní spojení v ná-
zvu tohoto dobrodružného románu s historickým pozadím připomíná jmé-
francouzsky psaná literatura 81
no lodi postavené ve 14. století pro záchrannou výpravu abbé Montana za
společenstvím, jež se kdysi dobrovolně odebralo žít na daleký Sever.
Cena Renaudot vyzvedla dílo ukrajinské židovky Irène Nemirovské,
která žila ve Francii, po obsazení země Němci však byla v roce 1940 de-
portována a zemřela v Osvětimi. Rukopis knihy Suite française (Fran-
couzské pokračování) vyšel s šedesátiletým zpožděním, zachránila ho
Nemirovské dcera Denise.
Porota ceny Interallié ocenila třetí román pětadvacetiletého naděj-
ného spisovatele Floriana Zellera La Fascination du pire (Oslnění nej-
horším). Popisuje cestu jistého francouzského spisovatele, obdivovate-
le Gustava Flauberta, do Egypta. Zeller se v románu zamýšlí nad půvabem
Orientu a jeho žen, nad vztahem islámu a sexuality, popisuje útrapy
cestování, připomíná klasická literární díla. Podle kritiky je však ná-
padně ovlivněný dílem Michela Houellebecqa.
‰v˘carsko
Vůbec největší kulturní událostí ve Švýcarsku je ženevský Salon knihy.
Na přelomu dubna a května se v prostorách Palexpo sešlo přes 110 000
návštěvníků a na 300 vystavovatelů. Čestnými hosty 18. ročníku Salo-
nu knihy byly Chile (v čele s Luisem Sepúlvedou) a Afrika (jejíž delega-
ce udělila novou literární Cenu Ahmadoua Kouroumy rwandské autorce
Esther Mujawayo a novinářce Souâd Belhaddadde za knihu Survi-
vantes – Pozůstalé). Další doprovodné akce se nesly ve znamení 19. sto-
letí – prestižní výstava byla věnována Julesu Vernovi, od jehož úmrtí
letos uběhne 100 let, zvláštní výstavy pak doprovodily 150. výročí na-
rození Arthura Rimbauda a 200. výročí narození Georges Sandové.
Kantonu Valais pomohl napravit pověst politických žongléřů s komiksy
v pořadí již 11. ročník ojedinělého festivalu antikvárních knih, který se
konal na konci srpna v ulicích malé vinařské vesničky St. Pierre-de-Cla-
ges a jenž se těší stále větší oblibě.
Jako každý rok se udělovaly významné literární ceny, kterých má Švý-
carsko požehnaně (v poměru k Francii 1,4krát více), jež však na rozdíl
od Francie mají spíše symbolickou hodnotu bez velkého vlivu na odbyt
či ekonomickou situaci laureáta. Jmenujme zde jen ty nejznámější bez
ohledu na ceny francouzské, které jsou rovněž příležitostně udělovány
švýcarským autorům.
Prestižní Schillerova cena byla v minulém roce udělena dvěma au-
torům – za celoživotní dílo ji získal básník a prozaik François Debluë
(1950), kterému zároveň vyšla v nakladatelství Zoé sbírka jedenácti
variací na téma oddanost, Cours traités du dévouement (Krátká pojed-
nání o oddanosti). Za literární esej o polském malíři J. Czapském, Lu-
mières de Joseph Czapski (Světla Józefa Czapského), pak byla Schillero-
va cena přidělena francouzskému spisovateli žijícímu ve Švýcarsku Jilu
Silbersteinovi (1948).
82
Cena Komise pro francouzskou literaturu kantonu Bern byla předá-
na třem autorům – Sylviane Chatelainové (1950) za celoživotní dílo a ro-
mán Le Livre d’Aimée (Kniha dívky Aimée), Caroline Schumacherové
(1977) za básnickou sbírku Les Grandes Vacances (Velké prázdniny), za
niž autorka o dva roky dříve získala již Cenu C.-F. Ramuze, a dalšímu Fran-
couzi žijícímu ve Švýcarsku Pierru Voélinovi (1948) za celoživotní dílo
a sbírku poetických úvah La Nuit accoutumée (Obyčejná noc).
Laureátem Ceny Georgese Nicolea, jedné z nejvýznamnějších cen
pro nové talenty, se stal autor haitského původu Jean-Euphèle Milcé
(1969) s knihou L’Alphabet des nuits (Abeceda nocí).
Rambertova cena (nejstarší švýcarská cena vypisovaná jednou za tři
roky) byla udělena Thomasu Bouvierovi (1962) za román Demoiselle
Ogata (Slečna Ogata).
Cenu Michela Dentana obdržel Jean-Michel Olivier (1954) za L’En-
fant secret (Utajené dítě).
Cena Edouarda Roda, jedna z nejmladších cen udělovaná každé dva
roky, byla letos poprvé v historii předána za celoživotní dílo, a to žene-
vskému básníkovi, překladateli a esejistovi Georgesu Haldasovi (1917).
Lausannské nakladatelství L’Age d’Homme, jemuž Georges Haldas zů-
stává věrný od roku 1972, vydalo v minulém roce jeho Chroniques de la
petite Fontaine (Kroniky malé fontány).
Literární cena Lipp Suisse byla udělena ženevské autorce Yvette Z’-
Graggenové (1920) za román Un étang sous la glace (Rybník pod le-
dem) a Cena posluchačů švýcarského rozhlasu RSR (jedna z finančně
nejhodnotnějších) byla udělena Michelu Layazovi (1963) za román Les
Larmes de Ma Mère (Matčiny slzy).
z knihkupeckých pultů
francie
Do tipů, jež stojí za čtenářskou pozornost, recenzenti svorně řadili vedle
knih několika známých autorů i některé prvotiny, třeba román Hélène Frap-
patové Sous réserve (S výhradou). Unisono byla například uváděna kniha
Françoise Bona s lakonickým názvem Daewoo. Revue Les Inrockuptibles
upozornila, že společným rysem nejzajímavějších románů roku 2004 je vel-
ký podíl autobiografických prvků. Zaujala například kniha autora pochá-
zejícího z Argentiny, avšak od dětství žijícího ve Francii, Santiaga H.
Amigoreny Le Premier Amour (První láska). Podle literární revue Lire by si
čtenáři prý neměli nechat ujít novou knihu Jeana-Paula Duboise Une vie
française (Francouzský život), román Erica Fottorina Korsakov nebo tisí-
cistránkový opus Daniela Rondeaua Dans la marche du temps (V běhu času).
Významným rysem původní francouzské knižní produkce posledních
dvou tří let se zdá být posedlost pravdou, aktuálním děním, skutečnos-
francouzsky psaná literatura 83
tí. Už roku 2003 se prosadila díla popisující například americké události
11. září (Beigbeder, Lang) nebo válku v Iráku (Nabe), a to z různých po-
hledů, s rozličným poměrem reality a fikce. Právě zpovědi o dění ve
světě, ve společnosti nebo přímo v duších a hlavách spisovatelů bodo-
valy i tento rok. Pravděpodobně má na literaturu vliv móda televizních
reality show a investigativní žurnalistiky, zaměřující se jak na skandá-
ly z mondénních kruhů, tak – ve formě nepřetržitého zpravodajství –
na místa válečných konfliktů.
Čím dál tím častěji se při hodnocení nabídky knižního trhu ozývají
pochyby, jaké procento z vydávaných titulů vlastně vzniklo, jen aby se
jejich autoři udrželi v centru pozornosti, přestože vlastně nemají až
tak moc co říci. Ani rok 2004 nebyl v tomto ohledu výjimkou.
Stále častěji se také v knihách určitých autorů (Noguez, Joncour,
Angotová) objevují postavy jiných reálných spisovatelů či osobností ze
světa show-businessu. Mezi podzimní nabídkou nových knih z tohoto
pohledu zaujal zejména román Christine Angotové Les Désaxés (Vyši-
nutí), který popisuje soukromý život skutečného páru – sice nejmeno-
vaných, ale známých a lehce dešifrovatelných osob. Podobně si již zmí-
něný spisovatel Florian Zeller za protagonistu románu La Fascination
du pire (Oslnění nejhorším) – stavějícího osudy egyptských dívek proti
mnohdy přeceňovaným problémům západní společnosti se sexuální frust-
rací – zvolil spisovatele, jenž jako by z oka vypadl kontroverznímu Mi-
chelu Houellebecqovi (česky vyšel r. 2004 jeho román Rozšíření bitev-
ního pole). Podobně i Yann Moix v knize Partouz (Grupáč) právě na
Houellebecqa útočí. Označuje ho za ubohého pisálka, navíc ho častuje
četnými nadávkami typu „plešatý opilec, pořádný blb, rasista, co ani ne-
kvákne arabsky“ atd. Jenže v románu s typicky houellebecqovským ná-
mětem – plném scén skupinového sexu, střídání partnerů, masturbace,
sexuálně frustrovaných muslimů v čele s Mohammedem Attou a tero-
ristických útoků – vyznívají tyto výpady vůči „otci žánru“ poněkud ne-
smyslně a lacině.
Redaktoři již zmíněné kulturní revue Les Inrockuptibles nazvali podobné
pomrkávání do světa slavných „peoplisation“ a zdůraznili, že často nejde ani
tak o potřebu upozornit na známé tváře, jde spíš o to zdůraznit, že se mezi
ně počítám, že také patřím do pomyslného klubu literárních celebrit.
V reakci na elitářskou pařížskou sebestřednost pak podle zmíněné
revue jiní, často velmi významní spisovatelé naopak zatvrzele zůstáva-
jí v provinčních regionech, kde žijí a o nichž píší (Christophe Dufossé,
již zmíněný Jean-Paul Dubois nebo třeba Jean-Hubert Gailliot). Některá
díla jsou ostatně situovaná od Francie co nejdále: Philippe Forest se v po-
slední knize zaměřil na Japonsko, Bernard Comment píše o Švýcarsku
a Antoine Volodine odvádí čtenáře k hroutící se berlínské zdi…
Antoine Volodine je počítán k elitě současné francouzské litera-
tury, jeho tvorba se vymyká průměru jak po formální, tak obsahové strán-
84
ce. Nejnověji se inspiroval tibetským učením o sedm krát sedm dní tr-
vající pouti od pozemské smrti za „jasným světlem“, a podle tibetské kni-
hy mrtvých Bardo Thödol nazval svůj pozoruhodný román Bardo or not
Bardo. Hemží se to v něm navzájem se pronásledujícími špiony, teroris-
ty, mafiány a dvojníky, děj se odehrává v čínské scenérii, v prostorech
starého dolu a v pochybné nemocnici. Tragické souvislosti smrti ovšem
Volodine přehrává do groteskna.
Obdobné téma zpracovává další z osvědčených současných fran-
couzských spisovatelů, Christian Gailly. Na obálce jeho nejnovější kni-
hy Dernier amour (Poslední láska) stojí: „Představte si, že vám zbývají
jen dva dny života…“
Oslavné kritiky si vysloužil též zmíněný román Philippa Foresta.
Cizokrajný výraz v názvu knihy, Sarinagara, je z japonštiny a znamená
„přesto, nicméně, a přece“. Forrestovi před časem zemřela čtyřletá dcer-
ka a Sarinagara je jeho třetím literárním pokusem vyrovnat se s těžkou
ztrátou. Na rozdíl od autorových předchozích knih L’Enfant éternel (Věč-
né dítě) a Toute la nuit (Celou noc) se hlavní linka textu tentokrát dělí
do několika dalších, jejich spojnicí je sedm zastavení ve čtyřech měs-
tech: Paříži, Tokiu, Kjótu a Kóbe. Vypráví příběh japonského básníka Ko-
bajaši Issy, japonského romanopisce Nacume Sósekiho (oba známe z čes-
kých překladů) a fotografa japonské armády Jamahaty Josukeho, jenž
zachytil atomový výbuch v Nagasaki. Každá z postav patří do jiného sto-
letí, pro Forresta však mají styčný bod, jímž je ztráta dítěte.
I v současné francouzské literární produkci se občas projevuje snaha
o originální přístup k tvorbě, o netradiční způsob zpracování. Mezi
z tohoto hlediska nejodvážnějšími tituly byly zmiňovány knihy Jean-
Charlese Masséryho, Philippa Vasseta, Françoise Bona, Martina Win-
cklera.
François Bon v nejnovějším díle opět zvolil námět pracovně-sociál-
ní, čímž se vrací k vlastním literárním začátkům – před více než dva-
ceti lety se prosadil románem Sortie d’usine (Po šichtě). Kniha Daewoo
vychází ze skutečné události, kdy uzavření stejnojmenné továrny v Lot-
rinsku znamenalo ztrátu zaměstnání pro mnoho místních lidí. Ná-
sledkem pocitu hořkosti, vzteku a ztráty iluzí byl vysoký výskyt ne-
mocí, depresí, ale i zvýšený počet sebevražd. Spisovatel Bon se ve zmíněné
oblasti dva roky pohyboval a sbíral pro román materiál. Výsledný text
má být pokusem o zachycení celé aféry, jak se odehrála v srdcích jed-
notlivých aktérů. Bon tak chtěl po Célinově vzoru předat dál smutnou
zkušenost i její hořký tón.
Spisovatelé se často inspirují bestsellery minulých let a s menším
či větším úspěchem se je pokoušejí klonovat. Lze tak vysledovat napří-
klad pokusy o navázání na slavná jména, například Goncourtem nedávno
oceněného Jeana-Jacquese Schuhla nebo slavného „oulipistu“ Georgese
francouzsky psaná literatura 85
Pereca. Olivier Rolin v parodii na špionážní román nazvané Suite à l’hôtel
Crystal (Pokračování v hotelu Crystal) popisuje v perecovském duchu
čtyřicet tři pokojů jednoho hotelu. Martin Winckler se zase volně in-
spiroval Dumasovými mušketýry a v románu Les Trois médecins (Tři lé-
kaři) popisuje sedm let trvající studia medicíny jistého Bruna Sachse.
Winckler sám je povoláním lékař, pochází z alžírské židovské rodiny,
dětství prožil v Izraeli a posléze přesídlil do Francie.
Avšak nejvděčnějším literárním vzorem poslední doby se zdá být Mi-
chel Houellebecq, s nímž se ztotožňuje či jinak na jeho dílo reaguje řada
autorů zejména mladší generace, jako jsou Xabi Molia, Eric Reinhardt,
Benoît Duteurtre, Fabrice Pliskin, Simon Liberati či již zmiňovaní Yann
Moix a Florian Zeller. Někteří jsou spíše umírnění: Benoît Duteurtre si
v románu La rebelle (Rebelka) utahuje z levice, Eric Reinhardt v díle
Existence kritizuje poměry ve velkých firmách. Razantněji rozvádí dal-
ší houellebecqovský motiv, naprostou deziluzi, například Fabrice Plis-
kin. V humorné knize L’agent dormant (Spící agent) se řidič autobusu,
jinak muž z chudých a neutěšených poměrů (otec neznámý, matka zná-
silněna), má učit filosofii u šedesátiletého levicově orientovaného uni-
verzitního profesora, který se nikdy nevzdal idejí roku 1968. Simon
Liberati v románu Anthologie des apparitions (Antologie zjevení) čte-
náře přivádí do pekla sexu a drog. Hlavní hrdina je gigolo, který prodal
vlastní sestru, pak manželku a postupně vše, co se dalo. Šokující popi-
sy dokreslují po Houellebecqově vzoru chladné sociologické vývody.
detektivka
Velký návrat slavil v roce 2004 Maurice Leblanc s řadou vděčných de-
tektivních románů o Arsènu Lupinovi – od vydání jeho prvního přípa-
du uplynulo totiž právě sto let. Nakladatelství Omnibus se při té příle-
žitosti rozhodlo vydat Leblancovy sebrané spisy, ze tří chystaných svazků
jsou na světě už dva.
Detektivka – francouzsky „polar“ – má jako žánr ve Francii lepší po-
stavení než třeba u nás. Detektivní romány píší i skutečně dobří spiso-
vatelé, s některými z nich se už mohli v překladech seznámit i čeští
čtenáři (Thiery Jonquet, Daniel Pennac, Fred Vargas). Francouzské de-
tektivky (podobně jako například italské) přitom často pojednávají též
sociologická a politická témata (alžírskou válku, sebevraždy, drogy, prak-
tiky policie, národnostní problémy, odborářské požadavky a další).
Nejmladší generace autorů (Guy Verdet, Pascal Dessaint) často mísí prv-
ky sci-fi, detektivky, historického, špionážního a fantasy románu – vznik-
lý útvar nazývají „globální epický román“.
Mezi přední autory „klasických“ detektivek se řadí například Fred Var-
gas (česky v překladu Tomáše Kybala Uteč rychle, vrať se pozdě, 2003). V nej-
novějším románu Sous les vents de Neptune (Proti větrům Neptunovým) ro-
zehrává další osudy svérázného komisaře Adamsberga, jehož bratr je obviněn
86
z vraždy. Případ tentokrát hlavního hrdinu zavál do mrazivých krajů na se-
veru Kanady a Vargas dílo ozvláštnil dialogy v quebeckém dialektu.
Mezi osvědčené stálice žánru patří také Thierry Jonquet, který se
proslavil knihou Moloch (ukázku z románu v českém překladu přinesla
Francouzská čítanka, 2004). Jeho posledním napínavým příspěvkem ke
kritice společenských nešvarů je knížka Mon vieux (Můj fotr). Pestré pa-
noptikum bezdomovců, ztracenců a alkoholiků dokresluje příběh sta-
rého pána, který trpí Alzheimerem, jeho neúspěšného syna a dcery, jež
po úrazu ochrne a propadne depresi.
biografie, memoáry, studie a další
V obsáhlém díle Romain Gary, le caméléon (Chameleon Romain Gary) se
Myriam Anissimova zabývá osobností spisovatele R. Garyho, jenž ně-
která svá díla publikoval pod pseudonymem Emile Ajar (Garyho romá-
ny Evropská výchova, Lady L., Příslib úsvitu a další stejně jako Ajarův
Život před sebou a Život s krajtou vyšly česky).
Prestižní ediční řada Pléïade nakladatelství Gallimard, představují-
cí souborná vydání francouzských klasiků, se rozrostla o třetí, posled-
ní díl Sebraných spisů Henriho Michauxe, přestože si Michaux (česky
ho známe zejména z výboru Václava Jamka Prostor uvnitř) zařazení do
„kamenného pomníku“ francouzské literatury, za nějž bývá Pléïade po-
važována, nepřál.
V téže edici vyšel i svazek prozaických textů Georgese Bataille, je-
hož několik knih už bylo vydáno i v českých překladech.
V řadě Foliothèque nakladatelství Gallimard vyšel komentovaný
Zápisník zloděje (Journal du voleur, česky známý z překladu L. Šerého)
Jeana Geneta, spisovatele, který své dílo postavil na tématech, jako jsou
krádež, lež, zrada a také homosexuální vztahy. Román v tomto vydání
doplňují úryvky z korespondence a některé Genetovy nedostupné, ne-
dokončené či dosud nevydané texty.
Tisícistránková kniha Simone de Beauvoir et Jacques-Laurent Bost,
Correspondance croisée 1937–1940 (Simone de Beauvoir a Jacques-Lau-
rent Bost, Vzájemná korespondence 1937–1940) editorky Sylvie Le Bon
de Beauvoir umožňuje nahlédnout do vztahu filosofa J.-L. Bosta ke star-
ší, ale zbožňované Simone de Beauvoir.
V roce 2004 uplynulo padesát let od úmrtí Colette, jedné z nejslav-
nějších ženských postav francouzské literatury. V tisku ji připomněly
četné články, například v Libération o ní psala spisovatelka Anne F. Gar-
rétaová, v Le Monde spisovatelka a psychoanalytička Julia Kristevová,
mj. autorka Colletina životopisu. Vyšel též svazek jejích dopisů dceři
Lettres à sa fille 1916–1953 (do tisku připravila Anne de Jouvenelová).
Zajímavým vydavatelským počinem byla – též ve dvou svazcích –
Correspondence 1 (1893–1912) a Correspondence 2 (1912–1919), obsaže-
ná korespondence Victora Segalena, básníka, lékaře, neúnavného
francouzsky psaná literatura 87
cestovatele, obdivovatele Rimbaudova a Huysmansova, přítele Gau-
guinova.
Několik publikací bylo zasvěceno Denisi Diderotovi, od jehož smrti
loni uplynulo 220 let. Kromě řady reedic vyšel v již zmiňované řadě
Pléïade svazek Contes et romans (Povídky a romány) s komentářem a stu-
dií Michela Delona.
‰v˘carsko
Minulý rok se ve francouzské části Švýcarska nesl ve znamení poetických
(více či méně autobiografických) textů, zamyšlení, literárních a žurna-
listických esejů, archivních objevů a zajímavých nakladatelských počinů.
Fribourgské nakladatelství l’Hèbe přišlo s ojedinělým projektem, kdy
představilo najednou hned čtyři romány dosud nevydané autorky Joëlle
Stagollové (1950): Par-dessus le toit (Nad střechou), Anka (Anka), Rira
aux Larmes (Budeš se smát až k slzám) a Dans le dos du temps (Za zády
času). Ve všech románech se autorka zabývá podobnými tématy, jako
je hledání identity, vyrovnání se s minulostí, síla lásky, výčitky svědo-
mí či rozchod. I když byla tato volná tetralogie obecně příznivě přijata,
kritika poukázala na jisté „vady autorčiných kvalit“, přílišný soucit a pře-
hnanou víru v lásku a spravedlnost. Ženevské nakladatelství Zoé vzda-
lo poctu profesorce Doris Jakubcové, která rozhodným způsobem při-
spěla k proslavení francouzsky psané švýcarské literatury doma
i v zahraničí, a to sborníkem padesáti textů Les Textes comme aventures
(Texty jako dobrodružství). Svazek edičně připravili Marion Grafová, Ala-
in Rochat a José-Flore Tappy (1954), jemuž v minulém roce vyšla básnická
sbírka Elémentaires (Částice). Další ženevské nakladatelství, Metropolis,
vydalo zajímavý sborník textů na téma evropské město: Voyage en Villes
d’Europe (Cesta po evropských městech). Profesoři ženevské univerzity
Bertrand Lévy a Claude Raffestin přizvali ke spolupráci řadu básníků, pro-
zaiků, esejistů a profesorů, kteří si zvolili libovolné město v Evropě k sou-
kromému zamyšlení nad jeho přítomností a minulostí.
Především díky melancholickému zabarvení se stále větší oblibě ne-
jen ve Švýcarsku, ale i ve Francii těší poezie básníka Gustava Rouda
(1897–1976), jehož deníkové záznamy poprvé v jejich úplnosti vydalo na-
kladatelství Empreintes: Journal: volume I (1916–1936), volume II (1937–1971)
– Deník – svazek I, svazek II. Zkrácená verze Roudova deníku vyšla
roku 1982 díky editorské péči básníka Philippa Jaccotteta. Deník je
obohacen o záznamy ze 30. a počátku 40. let 20. století: objevují se v něm
úvahy o poezii, jejím poslání a básníkových pocitech odlišnosti a samoty,
ale i každodenní události, domácí starosti, četba, práce na zahrádce
a setkání s různými uměleckými osobnostmi.
S novou básnickou sbírkou přišli mladí autoři Julien Burri a Claire
Genouxová, shodou okolností šlo u obou autorů o třetí publikaci v po-
řadí. Julien Burri (1980) vydal sbírku s názvem Jusqu’à la transparence
88
(Až do průhlednosti), v níž se smiřuje s nedokonalostí jazyka. Jeho bás-
ně vyjadřují vnitřní napětí mezi životem a smrtí a protikladnými ten-
dencemi světa vůbec. Nositelka Ramuzovy ceny za poezii z roku 1999,
Claire Genouxová (1971), jejíž poezie i próza se vyznačují především
hlubokou láskou k přírodě, jazyku a Lemanskému jezeru, vydala velice
očekávanou sbírku L’Heure apprivoisée (Ochočená hodina), která se však
nesetkala s velkým úspěchem. Také známý jurský básník a autor poví-
dek Alexandre Voisard (1930), jenž téměř každé dva roky přichází hned
s několika novinkami, představil novou sbírku básní Le Mot musique
(Slovo – hudba).
Do skupiny francouzských autorů žijících ve Švýcarsku patří básník
Jacques Roman (1948), jemuž počátkem minulého roku vyšla v nakla-
datelství L’Aire nová sbírka s názvem L’Ardeur de l’ombre (Zápal stínu),
nakladatelství Empreintes pak představilo v souborném vydání jeho
sbírky z let 1983, 1984 a 1988. Jacques Roman již tři desetiletí pěstuje
umění naslouchat a zároveň provokovat, společně s úvahami o nahodi-
losti znaků a jazykových proměnách.
V oblasti románu se v minulém roce objevilo několik prvotin, které
však vody Lemanského jezera příliš nerozvířily. Dvě z nich zůstaly té-
měř bez povšimnutí, shodou okolností obě od autorů cizího původu. Špa-
něl narozený ve Fribourgu, Angel Corredera (1970), se ve svém prvním
románu La Confrontation (Konfrontace) pokouší odhalit příčiny tero-
ristických zločinů na příběhu učitele, který se stal teroristou. Yasmi-
ne Charová (1963) žila do svých 25 let v Libanonu a dosud napsala dvě
úspěšné divadelní hry. Ve své románové prvotině À deux doigts (Na dva
prsty) líčí příběh svedené cizinky, dějištěm je město Lausanne.
Navzdory současným extrémně pravicovým tendencím zůstává Švý-
carsko stále zemí s velkým počtem přistěhovalců, není proto divu, že
se do švýcarské literatury významně zapisují autoři různých národ-
ností. Tuniský autor Rafik Ben Salah (1948), který již řadu let ve Švý-
carsku žije a vyučuje, vydal sbírku povídek, v nichž evokuje svoji do-
movinu, Récits de Tunisie (Povídky z Tunisu). Autor jde ve stopách
orientální tradice ústního vyprávění a její moci překvapit, zahalit pří-
běh tajemstvím. Jeho postavy, zachycené velmi poetickým jazykem, se
pohybují na hranici mezi moderní dobou a dávnými tradicemi. Ke své-
mu původu se v románu Libre toujours (Navždy svobodný) vrací rovněž
Jean-Marc Pasquet (1957). Stejně jako jeho předchozí román Don de Qâ
se i tento vyznačuje nostalgií po Africe a zejména Haiti, odkud pochází
autorův otec (matka je rusko-francouzského původu). Román, v němž se
prolínají dva příběhy vzdálené od sebe 500 let, pojednává o setkání dvou
exilových vlastenců na pozadí afrického náboženství voodoo.
Za mladé švýcarské prozaiky promluvily v minulém roce dva již
známé hlasy: Marie-Jeanne Urechová (1976), autorka povídek a do-
kumentárních filmů, která zaujala prvotinou Foisonnement dans l’air
francouzsky psaná literatura 89
(Bujení ve vzduchu), vydala druhou knihu La Salle d’attente (Čekárna). Lé-
kař a spisovatel Frédéric Lamoth (1975) představil svůj druhý román
Les Sirènes de Budapest (Sirény z Budapešti), v němž podává obraz ma-
ďarských uprchlíků, kteří přišli do Švýcarska v roce 1956. Hlavní hrdi-
na, který si nikdy patřičně neuvědomil bolestnou minulost svých rodi-
čů a to, jakým způsobem historie ovlivnila jejich osudy, postupně objevuje
pouto k rodnému jazyku a vlasti.
Spisovatel, scenárista, režisér a malíř Olivier Sillig (1951) vydal
u nově založeného ženevského nakladatelství Encre fraîche svůj dru-
hý, velice originální román La Marche du loup (Krok vlka) situovaný do
roku 1000. Příběh drsného života dvou sirotků, jejichž hry jsou stejně
kruté jako život kolem nich, se postupně mění v pohádkový příběh s prv-
ky severské mytologie.
Literární scéna minulého roku nebyla ochuzena ani o zvučná jména
již osvědčených autorů, jako je například lausannský spisovatel Jacques
Chessex (1934). Jako ve většině autorových knih se i v jeho novém ro-
mánu L’Eternel sentit une odeur agéable (Hospodin ucítil příjemnou vůni)
setkáváme s náboženskými motivy a oslavou ženského těla, navíc spo-
jenými s poctou spisovateli Rogeru Vaillandovi, který je spolu se svou
ženou Elisabeth ústřední postavou příběhu. Oba jsou v románu líčeni
jako zvrhlíci, kteří využívají své slávy k tomu, aby naivní vesnickou mlá-
dež svedli a přinutili ji k sadistickým sexuálním hrátkám. Pro přízniv-
ce náročných románů Jeana-Marca Lovayho (1948) bylo jistě mimo-
řádnou událostí vydání jeho dosud nezveřejněné prvotiny Epître aux
martiens (Epištola pro marťany). Autor román napsal ve svých 19 le-
tech a o rok později získal za rukopis Cenu Georgese Nicole. Na pod-
zim 2001 autor objevil dlouhá léta pohřešovaný text ve svém sklepě,
a skutečná prvotina tak mohla konečně spatřit světlo světa (dosud se za
autorovu románovou prvotinu považovaly Les Régions céréalières /Obil-
nářské oblasti/, za něž získal Rambertovu cenu). Hlavní hrdina Julot nese
stopy revolučního hrdiny a zároveň potulného básníka. Příběh plný
odboček a nevysvětlitelných situací vypráví o snaze Julota zabydlet se
v nové zemi a o jeho následném zapojení do dvojznačného odboje. Jde
o jistou směs pohádky a sci-fi s mesiášským přídechem, vzdávající hold
americkým beatníkům a autorům science fiction. Švýcar Jean-Luc Be-
noziglio (1941), žijící přes třicet let v Paříži, vydal svůj dvanáctý román
La Voix des mauvais jours et des chagrins rentrés (Hlas špatných dnů a na-
vrácených smutků). Hlavním dějištěm románu je dům na okraji Paříže,
který vypravěči evokuje dobré i méně dobré vzpomínky na jeho obyva-
tele v čele s Julií, s níž se seznámil na snobském literárním dýchánku. Ju-
lie píše povídky, jež vypravěč kritizuje stejně jako špatné vyjadřování
svých spolubydlících, kteří ho považují za pedanta bez špetky humoru.
Mezi další švýcarské autory žijící ve Francii patří Bernard Comment
(1960). Jeho román Un poisson hors de l’eau (Ryba bez vody) odráží spi-
90
sovatelovy osobní zkušenosti a věnuje se otázkám osudovosti a ješitnosti.
Bezejmenný vypravěč (stejného věku jako autor), vzděláním vědec, ale
povoláním jeřábník, sbírá akvarijní rybičky, zatímco jej pronásleduje
vzpomínka na dvě ženy. Příběh se odvíjí podle pevné logiky osudových
setkání, do nichž však s ironickým humorem zasahuje náhoda.
Ženevského prozaika, esejistu a dramaturga Yvese Laplace (1958)
v minulém roce představilo pařížské nakladatelství Stock hned dvěma
knihami – reedicí románu z roku 1984 L’Homme exemplaire (Příkladný
muž) a novým románem L’Original (Originál). Hlavním hrdinou Origi-
nálu je sexem posedlý egoista Bernard, provokatér porušující všechna
společenská tabu. Bernardovo vyprávění o záletech se střídá se vzpo-
mínkovými pasážemi autora, fiktivního bratrance hrdiny. Oba romány,
byť je od sebe dělí dvacet let, spojuje téma sexu, manželství, ženského
těla a odmítání založit rodinu, ale i provokující výroky a zkoumání mezí
přijatelnosti, svobody a politiky.
Také nakladatelství Zoé v minulém roce zahrnulo do svého ediční-
ho plánu dvě knihy stejného autora, velmi populárního lausannského
spisovatele Michela Layaze (1963). Jeho šestý román, La Joyeuse Com-
plainte de l’idiot (Radostný žalozpěv idiota), se od ostatních autorových
románů odlišuje nespočetnými jazykovými hříčkami, kterými vzdává
hold všemu, co se vymyká nudě, rutině, přílišné jasnosti a rozumně strá-
venému času. Jde o jakousi pohádku ze současnosti ve 24 kapitolách,
kdy vypravěč pobývá v internátu pro mládež, jehož personál (stejně jako
vypravěčovi přátelé) se vyznačuje neobyčejnými úchylkami. V kapesním
vydání (Minizoé) pak vyšly v reedici tři autorovy krátké texty z roku 1999
pod názvem Le Nom des pères et autres récits (Jméno otců a jiné povíd-
ky), v nichž autor poetickým jazykem líčí hrůznou cestu vlakem, vraždu
bez motivu a tajemnou historii jedné lausannské rodiny od roku 1810 až
po současnost.
Na knižních pultech se v minulém roce objevil román nenápadné,
nicméně velmi originální autorky Marie-Claire Dewarratové (1949):
Célébration: lois et coutumes de la guerre (Celebration: zákony a obyče-
je války). Autorka se vyučila v dílně na výrobu kůže, v 18 letech se vda-
la a nyní žije na švýcarském venkově. Do literatury vstoupila roku 1985
sbírkou povídek L’été sauvage (Divoké léto), za niž obdržela o rok po-
zději cenu Knihovny pro všechny. Její příběhy vynikají barvitými por-
tréty osob a pronikavou intuicí. Ve svém posledním románu, odehráva-
jícím se v disneyovském městě Celebration, autorka líčí nečekaný střet
a vzájemné měření sil jednoho manželského páru.
Velkou událostí uplynulého roku se stalo vydání autobiografického
díla neuchâtelské autorky maďarského původu Agoty Kristofové (1935),
L’Analphabète (Analfabetka). Kristofová, jejíž slavná trilogie (Velký se-
šit, Důkaz, Třetí lež) byla přeložena mimo jiné i do češtiny, již dlouhá léta
nepíše, o to vzácnější jsou chvíle, kdy se objeví dosud knižně nevydané
francouzsky psaná literatura 91
texty. L’Analphabète se skládá z deseti lakonických obrazů (psaných pro
časopis Du v letech 1989–1990), v nichž autorka líčí momenty ze svého
života počínaje dětstvím a konče okamžikem, kdy se jako exilová „anal-
fabetka“ pouští do psaní v adoptivním jazyce.
Dalším autobiografickým dílem je sedmá kniha bývalé baletní uměl-
kyně Asy Lanovy (1933), La Gazelle tartare (Tatarská gazela), v níž au-
torka podává místy dojemně, místy humorně osobní příběh ztracené
mladé lásky, zvolené samoty, objevení literatury, snahy překročit minulá
zklamání a dosáhnout určité vnitřní harmonie.
V hojném počtu se v uplynulém roce představili coby autoři knih novi-
náři, a to jako autoři většinou esejistických knih o světě kolem nás. Nad
pojmem reality v dnešním světě se pozastavuje ženevská novinářka Mona
Cholletová (1973) v knize La Tyrannie de la réalité (Tyranie reality). Text
doplněný obsáhlými odkazy na literaturu, filosofii a film je rozvedením
myšlenek, které autorka v průběhu let prezentovala na svých interne-
tových stránkách www.peripheries.net.
Úvahy o významu hranic, soukromém vlastnictví, národnosti a ji-
nakosti přináší osobitý esej složený ze šesti krátkých textů, Adieu à Ter-
minus, Réflexions sur les frontières d’un monde globalisé (Rozloučení s Ter-
minem. Zamyšlení nad hranicemi globalizovaného světa) ženevské
novinářky Joëlle Kuntzové (1947). Autorka popisuje vlastní zkušenosti
se zeměmi, jako je Čína, nebo čerpá z různých historických pramenů.
Nad podstatou švýcarské povahy založené na vlasteneckém smýš-
lení a ideologických předsudcích se zamýšlí novinář a historik Gérard
Delaloye (1941) v knize Aux sources de l’esprit suisse (O původu švýcar-
ské povahy).
Z řady se poněkud vymyká novinářka, autorka divadelních her, scé-
nářů, esejů a románů Anne Cuneová (1936), která své úvahy o aktuál-
ních problémech tentokrát nevložila do eseje, nýbrž do již čtvrtého de-
tektivního románu Hôtel des coeurs brisés (Hotel zlomených srdcí).
Inspektorka Marie Machiavelliová, známá z předchozích románů, vy-
šetřuje smrt nadějného cyklisty, a dotýká se tak ožehavého tématu spor-
tovního dopingu.
Vedle esejů o aktuálních společenských otázkách se objevilo i ně-
kolik úvah o literatuře. Spisovatel, literární a divadelní kritik Jean-Louis
Kuffer (1947) vydal v nakladatelství Bernarda Campiche své jedenácté
dílo s názvem Les Passions partagées (Sdílené vášně). Autor se v něm
na základě poznámek z let 1973–1992 vrací ke své četbě, rozhovorům
a jiným důležitým událostem. Jde o jakousi směs naučného románu, in-
timního deníku, literárněkritického díla a kroniky provázející čtenáře
širokou škálou autorova osobitého vnímání.
Literární kritik, historik a spisovatel Jerôme Meizoz (1967) vydal
soubor čtrnácti literárních esejů s názvem L’Oeil sociologue et la Litté-
92
rature, Essai (Sociologický pohled a literatura. Esej), v nichž na vybra-
ná díla aplikuje teoretické poznatky z oblasti poetiky a historické so-
ciologie.
Z dětské literatury, na níž se ve francouzském Švýcarsku téměř výhradně
podílí ženevské nakladatelství La Joie de Lire, jmenujme dvě zajímavé
knížky: Du mal à une mouche (Ublížit mouše) od autorky románů, poví-
dek a pohádek Anne-Lise Grobétyové (1949) a Les Mises en boîtes
(Šprťouchlata) autora rumunského původu Eugèna (1969), vlastním jmé-
nem Eugène Meiltz.
V minulém roce zemřela neuchâtelská básnířka, prozaička, dramatič-
ka, překladatelka a literární kritička Monique Laederachová (1938 až
2004), laureátka Schillerovy ceny za celoživotní dílo. Nakladatelství
L’Age d’Homme vydalo v roce 2003 její poslední román, Flèche dérobée
au vent (Šíp ukradený větru), melancholický příběh emancipované ženy,
odehrávající se v uzavřeném světě literárního salonu na počátku 19. sto-
letí, a zároveň soubor osmi autorčiných sbírek z let 1970 až 2001 s ná-
zvem Poésie complète (Sebrané básně).
I letos se na frankofonní trh dostalo několik zajímavých překladů z ostat-
ních jazykových oblastí Švýcarska – německé, italské i rétorománské.
Z rétorománštiny, kterou dnes hovoří již jen asi 35 000 Švýcarů, to
byl román grisonské autorky Rut Ploudové (1948) Comme si de rien
n’était (Jako kdyby se nic nestalo); z italštiny byly přeloženy čtyři bás-
nické sbírky Dubravka Puseka (1956), narozeného v Záhřebu; z němči-
ny jmenujme za všechny romány Jeremiase Gotthelfa (1797–1854) Anne-
Bäbi Jowäger. Ses expériences de ménagère et de guérisseuse (Anne-Bäbi
Jowägerová. Její zkušenosti jako hospodyně a léčitelky) a Gerharda Me-
iera (1917) Le Canal (Kanál), knihu rumunské autorky Aglaji Veterany-
iové (1962–2002) Pourquoi l’Enfant cuisait dans la polenta (Proč se dítě
vařilo v kukuřičné kaši), román Petera Stamma (1963) D’étranges jardins
(Neobvyklé zahrady) a konečně román Annemarie Schwarzenbacho-
vé (1908–1942) Le Refuge des cimes (Útočiště ve výšinách). Překladatelka
poslední jmenované knihy, Dominique Laure Miermontová, vydala i ži-
votopis její autorky nazvaný Annemarie Schwarzenbach ou le Mal d’Euro-
pe (Annemarie Schwarzenbachová neboli Bolest Evropy).
úprkem po frankofonním světě
belgie
Řada spisovatelů píšících francouzsky je mylně označována za spiso-
vatele francouzské, ačkoli ve skutečnosti pocházejí z jiných franko-
francouzsky psaná literatura 93
fonních zemí, například z Belgie. Francie si sice „přisvojila“ nejednoho
francouzsky píšícího klasika (za všechny uveďme již zmíněného Hen-
riho Michauxe či Georgese Simenona), na druhou stranu má však nej-
větší knižní trh. Francouzská knihkupectví prodávají výhradně domá-
cí produkci a vydání knihy ve zdejším nakladatelství zaručuje větší
šanci na pozornost francouzské kritiky. Proto každý frankofonní autor,
chce-li si zajistit širší publikum, snaží se vydávat své dílo ve Francii.
Bezpochyby proto také Belgičan François Emmanuel, známý spíš z pro-
středí belgického knižního trhu, vydal roku 2004 ve francouzském
nakladatelství Stock román Le Vent dans la maison (Vítr v domě), o tom,
jaký je návrat do života po několika letech strávených na psychiatric-
ké klinice.
Podobně i psychoanalytik a básník Henry Bauchau zpracovává téma
psychické nemoci v kontrastu s okolním světem: v románu L’Enfant bleu
(Modré dítě) popisuje detailně dvanáct let trvající terapii mladého umělce.
Jean-Pierre Verheggen (1942), známý belgický jazykový komik,
autor řady pastišů (například na dílo Rolanda Barthese či Marcela
Prousta), letos zazářil dvěma publikacemi. Svazek Du même auteur
chez le même éditeur (Od téhož autora u téhož nakladatele) zahrnuje
Verheggenovu poezii, pro niž autor razí označení „hard poetika“. Jed-
ná se o svérázné parodie známých spisovatelů všech dob, od Aristo-
tela, přes Rimbauda až po současné autory. Verheggen tvoří jazykové
hříčky, z velké části zejména nejrůznější zvukové analogie slov, slav-
ných jmen, obecných pojmů, citací, výroků. Druhý titul nazvaný Gi-
sella je komický nekrolog, poslední dopis pro nedávno zesnulou Ver-
haggenovu ženu.
Komerčně nejúspěšnější belgickou spisovatelkou je dnes Amélie
Nothombová (česky jí vyšly knihy Vrahova hygiena, Můj soukromý ne-
přítel a Strach a chvění – poslední román se ve filmové verzi rovněž ob-
jevil v českých kinech). Její nejnovější dílo se jmenuje Biographie de la
faim (Životopis hladu).
Belgie je dodnes vnímána jako velmoc evropského komiksu. Kres-
lené seriály tu mají dlouhou tradici a mezi čtenáři jsou velmi oblíbené.
Nejen že se komiks dá studovat na vysoké škole a pravidelně se mu vě-
nuje i literární kritika, má také široké nakladatelské zázemí. Není pro-
to divu, že například nakladatel Frédéric Niffle v roce 2004 rozšířil re-
prezentativní komentovanou ediční řadu Anthology, v níž představuje
klasické i nové autory, o nový projekt, edici Profession zasvěcenou roz-
hovorům s významnými tvůrci komiksu.
libanon
Libanonským autorům byl v roce 2004 věnován literární festival Salon
de Provence. Při té příležitosti se hodně mluvilo především o libanon-
ských autorech publikujících a často i žijících ve Francii.
94
K nejznámějším patří Amin Maalouf, který ve Francii žije od roku
1979. V románu nazvaném Origines (Kořeny) se na bezmála pěti stech
stranách vrací do míst, odkud pochází on sám i celá jeho rodina.
Mladá autorka Alexandrine Sihamová v autobiografické knize L’en-
fant du secret (Dítě s tajemstvím) líčí složitou situaci libanonské dívky
adoptované francouzskou rodinou.
Roku 2004 se však ve Francii často psalo i o dalších libanonských au-
torech, pozornost byla věnována novým knihám autorů jako Samir Kas-
sir, Mohammed Taan či Alexandre Najjar.
ostrov mauricius
Z Mauricia, ostrova ležícího v Indickém oceánu, pochází Nathacha
Appanah-Mouriquandová. Dvacetiletá novinářka se prosadila v roce
2003, kdy v nakladatelství Gallimard uveřejnila prvotinu na námět z his-
torie své vlasti. Nedávno vydala druhý román, Blue Bay Palace, který se
odehrává opět na rodném ostrově, avšak v současnosti.
maghreb
Maghreb (někdy též Maghrib), oblast historicky spjatá s francouz-
ským jazykem, zahrnuje území Libye, Tuniska, Alžírska a Maroka, ně-
kdy se přidává i Mauretánie. Odhlédneme-li od zdejší složité politic-
ké situace, je Maghreb stejně jako jiné frankofonní oblasti místem,
kde spisovatelé často váhají, zda raději publikovat své knihy fran-
couzsky a ve Francii, tedy zajistit si početné publikum, slávu a pení-
ze, nebo zda se obracet spíše ke svým krajanům, ať už francouzsky,
nebo arabsky.
Nejznámějším marockým autorem je Tahar Ben Jelloun (česky vy-
šla novela Tichý den v Tangeru a kniha Tati, co je to rasismus?). V roce
2004 vydal román Le dernier ami (Poslední přítel).
I Alžírsko má mnohé světově známé autory. Souborně je představi-
la antologie Paroles d’Algériens, écrire pour résister dans l’Algérie du
XXe siècle (Slova Alžířanů, psaní jako výraz odporu v Alžírsku 20. sto-
letí). Obsahuje různě staré texty, jež spojuje volání po svobodě. Jejich
autory jsou např. Mohamed Dib, Kateb Yacine, Assia Djebbarová, Rachid
Mimouni, Abdelkader Alloula, Arezki Mellal, Zineb Laouedj, Habib
Ayyoub, Hajar Bali, Jean Sénac, Mustapha Fassi.
Z alžírských autorů v roce 2004 zaujal především Aziz Chouaki,
románem Arobase selon Shakespeare (Zavináč podle Shakespeara) z pro-
středí drog a pornografického průmyslu. Jeho hrdinka, třicetiletá Aro-
base (arobase znamená ve francouzském internetovém slangu „zavináč“)
brala drogy, hrála v pornofilmech a za podivných okolností zabila člo-
věka, teď ale režíruje rockenrollovou verzi Othella...
francouzsky psaná literatura 95
kanada
Rozruch vyvolal 11. ročník televizní soutěže Dictée des Amériques –
obdoby diktátu, v němž měří každoročně síly celý národ ve Francii.
Velmi obtížnou zkoušku připravil spisovatel Gaétan Soucy, kterého zná-
me z překladu románu Holčička, co si ráda hrála se sirkami (přel. K. Vin-
šová, Academia, 2003). Soucy je mistr jazyka a úryvek ze zmíněného ro-
mánu rozebírali i kanadští studenti u písemné maturity.
Velmi populární je například Michel Tremblay, jenž v 60. letech jako
první do literatury a na divadlo vnesl montrealský argot, tzv. joual.
Jeho nejnovější román Le Cahier rouge (Červený sešit) byl jen jedním
z řady, výraznou roli v literatuře nesehrál.
Stejně jako ve Francii, i v Kanadě se každoročně uděluje řada lite-
rárních cen. Jednu z nejprestižnějších, Prix littéraire du Gouverneur gé-
néral, v roce 2004 získala spisovatelka pocházející z Montrealu, dočas-
ně však žijící v Itálii, Pascale Quivigerová. V románu Le cercle parfait
(Dokonalý kruh) líčí osudy dvou lidí, jež dělí oceán: vypravěčky Mari-
anne a tajemného Marca. Text je působivý zejména neobvyklou formou,
Quivigerová ho dovedně vystavěla ve druhé osobě množného čísla, čímž
čtenáře vtahuje do děje a činí z něj původce celé historie.
nakladatelství ve francii
Nakladatelský provoz se dostane na stránky kulturních příloh velkých
deníků nejčastěji v souvislosti s realizovanými či hrozícími fúzemi, při
nichž velké korporace pohlcují menší vydavatele. Občas však dojde i na
zajímavé ediční počiny. V roce 2004 se často pochvalně psalo o nové edič-
ní řadě francouzského nakladatelství Mercure de France, pojmenované
Traits et portraits. Uvádí texty představující vždy autorův pohled do dět-
ství dokumentovaný fotografiemi. Edici zahájil i u nás známý spisova-
tel J. M. G. Le Clézio (česky vyšla naposledy jeho kniha Mondo a jiné
příběhy v překladu Lucie Mensdorfové). Autobiografický text L’Africain
(Afričan) popisuje setkání syna s otcem. Osmiletý chlapec dosud žil ve
Francii a roku 1948 přijíždí za otcem, který v Nigérii už dvacet let pracuje
jako lékař. Le Clézio africké téma zpracoval už v románu Onitsha, tento-
krát popisuje zmatené pocity malého kluka před bolestí, stářím a umí-
ráním, nevyhýbá se však ani politickým souvislostem afrického pracov-
ního pobytu stárnoucího lékaře. Řada Traits et portraits kromě Le Clézia
nabídla v roce 2004 také texty Pierra Alechinského, J.-B. Pontalise
a Christiana Lacroixe.
96
francouzsky psaná literatura u nás
Na pultech knihkupectví se i v roce 2004 objevila řada knih přelože-
ných z francouzštiny. Snad jediným nakladatelstvím, které se posled-
ní dobou věnuje převážně frankofonní literatuře, je pražský Garamond.
Vedle dnes již „klasiků“, jako jsou Arthur Rimbaud (Sezóna v pekle, Ilu-
minace, Dopisy vidoucího), Alfred Jarry (Ubu králem, Ubu spoutaný, Ubu
na homoli, Ubu paroháčem), Eugène Ionesco (Fotografie plukovníka),
Jean Genet (Pohřební obřad) či Boris Vian (Motolice a plankton), vy-
dal Garamond roku 2004 i nejnovější román belgického autora Jeana-
-Philippa Toussainta s dráždivým názvem Milovat se. Frankofonní li-
teratuře se hojně věnovalo i nakladatelství Mladá fronta, které přišlo
s dlouho očekávaným překladem slavné prvotiny Michela Houelle-
becqa Rozšíření bitevního pole. Vydalo také další část svérázné detek-
tivní pentalogie spisovatele Daniela Pennaca nazvanou Lidožrouti z ob-
choďáku (v předchozích letech vyšly již Sudička pistolnice a Obchodnice
s prózou).
Brněnské nakladatelství Host zaplnilo další z mezer ve vydávání
významných titulů ze 60. let – vydalo knihu Alaina Robbe-Grilleta Dům
milostných schůzek.
Nedávno vzniklé nakladatelství Es-ma se věnuje výhradně literatuře
maghrebské. K nejlepším počinům z jeho rozrůstající se produkce, ozvlášt-
něné pěknými, leč s obsahy děl někdy velmi vágně souvisejícími obálka-
mi, jistě patří kniha alžírského autora Abdelkadera Djemai Léto popela.
Nejznámějšího z maghrebských spisovatelů, Maročana Tahara Ben
Jellouna, představilo nakladatelství Dauphin. Vydalo jeho knihu Tati,
co je to rasismus? koncipovanou jako rozhovor s dcerou.
Antologie Čítanka současné francouzské prózy představila v dvojja-
zyčném vydání texty deseti současných francouzských spisovatelů (Fran-
çois Bon, Virginie Despentesová, Thierry Jonquet, Leslie Kaplan, Pier-
re Michon, Patrick Modiano, Marie Ndiaye, Christian Oster, Dai Sijie,
Tanguy Viel), kteří u nás dosud nebyli přeloženi – nicméně někteří z nich
mají vyjít knižně česky co nevidět.
Frankofonní literatura se u nás v roce 2004 představila také pro-
střednictvím literárních čtení a divadelních představení. Zajímavou udá-
lostí bylo například pražské připomenutí 200. výročí narození spisova-
telky Georges Sandové. Francouzský kulturní atašé Didier Montagné
nechal pro tu příležitost proměnit Buquoyský palác, dnešní sídlo Fran-
couzského velvyslanectví, v nohantské sídlo oslavované literátky. Při
četbě vzájemné korespondence se před publikem propojily osudy San-
dové a jejích přátel Turgeněva a Flauberta, atmosféru doplnily tóny Cho-
pinových a Lisztových skladeb. V divadle Minor předtím francouzský di-
vadelní soubor Compagnie du Petit monde odehrál představení Les Ailes
de Courage (Křídla odvahy) podle jedné z pohádek Sandové.
francouzsky psaná literatura 97
 Francouzský institut uspořádal „Krvavý duben“, zasvěcený autorům
detektivek. Postupně se v Praze a v dalších městech představili Serge
Quadruppani, Dominique Manottiová a Alain Demouzon.
Do Prahy přijel též známý kanadský spisovatel Gaétan Soucy, autor
románu Holčička, co si ráda hrála se sirkami, který v překladu Kateřiny
Vinšové vyšel roku 2003 a vzbudil u české kritiky rozporuplné ohlasy.
česká literatura ve frankofonním světě
Českou kulturu a literaturu pravidelně představuje v zahraničním vy-
sílání Český rozhlas 7. V roce 2004 na této stanici referovali například
o Aloisi Jiráskovi či Antonínu Sovovi. Připomněli rovněž propagaci
české literatury v Alžírsku, kam český kulturní atašé pozval profesora
bohemistiky na pařížské Sorbonně Xaviera Galmiche, spisovatele a pře-
kladatele z francouzštiny Petra Skarlanta a Aleše Pohorského, překla-
datele působícího na katedře romanistiky FFUK, aby zde představili čes-
kou kulturu.
V Paříži a Bruselu pořádají rozličné výstavy, koncerty a literární čte-
ní Česká centra.
Ve Francii zapustilo kořeny nové nakladatelství s příznačným ná-
zvem l’Engouletemps (Žrout času), které se chce soustavně věnovat vy-
dávání českých a slovenských autorů. V roce 2004 zahájilo dvěma titu-
ly Ladislava Fukse (Pan Theodor Mundstock a Spalovač mrtvol) a k vydání
chystá prózy slovenského autora Pavla Vilikovského. Dalším vydava-
telem, který francouzský knižní trh obohatil o česká jména, je zavede-
nější nakladatelství l’Esprit des Péninsules, které vydalo dvě knihy
Bohumila Hrabala.
literární časopisy
a internet (na dobré adrese)
francie, belgie, kanada, maghreb, lucembursko
Francie a některé další frankofonní země se mohou pochlubit speciálními týdenními
přílohami všech velkých deníků, věnovanými čistě knihám. Ve Francii jsou nejvíce
sledované přílohy Livres deníků Le Monde, Libération a Le Figaro, v Belgii pak příloha
deníku Le Soir – od všech je na Internetu dostupné pouze poslední vydání. Vedle toho
vychází kritické ohlasy na veškerou produkci v obtýdeníku Quinzaine littéraire a čistě
na literaturu jsou zaměřené dva velké časopisy, Lire a Magazine littéraire. Pouze Lire je
dostupný na Internetu v plné verzi a stále: jeho archivy jsou cenným zdrojem informa-
cí (www.lire.fr).
Týdenní kulturní revue pro mladší publikum Les Inrockuptibles (Nezrockumpovatelní;
slovní hříčka se slovem nezkorumpovatelní) se v každém čísle věnuje dvěma třem vy-
braným knihám, jednou za čas vydává číslo zaměřené na určitého autora nebo na ně-
98
jakou literární událost, například „novinky poprázdninového knižního trhu“. Na In-
ternetu jsou dostupné jen vybrané, aktuální texty (www.lesinrock.com).
Tematicky zaměřené, pečlivě vypracované, bohatě dokumentované a graficky dokonale
vyvedené „bloky“ nabízí Bibliothèque nationale de France (www.bnf.fr).
Stručné informace o všech současných dílech a spisovatelích nabízejí také před ne-
dávnem spuštěné stránky www.evene.fr.
Amatérským podnikem jsou velmi bohatě strukturované stránky zazieweb (www.za-
zieweb.fr), jež dávají prostor všem zájemcům o literaturu. V příslušných rubrikách tu
lze publikovat vlastní recenze nebo jen názory na knihy, přidat odkaz na zajímavý
web nebo si jen podiskutovat. Návštěvnost je vysoká a databáze dnes už obsahuje vel-
ké množství textů k jednotlivým knihám a autorům, bohaté informace o tematicky za-
měřených internetových stránkách atp.
„Intelektuálsky“ laděné jsou stránky spisovatele Françoise Bona (www.remue.net), ur-
čené spíše lidem zabývajícím se literaturou profesně. Jsou i místem, kde spolu komuniku-
je jistá část francouzských autorů.
Své stránky má dnes prakticky každý spisovatel – některé vytvářejí čtenáři-obdivova-
telé, jiné jsou vyrobené „na zakázku“ autora. Četné stránky zpracovávající francouz-
skou či frankofonní literaturu souhrnně, věnují se například i výlučně jen belgickým,
kanadským, maghrebským nebo lucemburským autorům. Nejsnáze jsou dostupné přes
vyhledávací servery (www.google.fr, www.nomade.fr).
I některé české stránky se zaměřují na francouzské autory: za všechny například
www.baudelaire.cz nebo Malý koutek poezie (http:// kpz.wz.cz/kpz.php), souhrnněji
pak www.livres.cz, součást webu iliteratura.cz.
‰v˘carsko
Mezi internetovými stránkami, které se věnují švýcarské literatuře, si své jasné pr-
venství nadále udržují www.culturactif.ch. Spisovatel Jean-Michel Olivier před dvě-
ma lety založil stránky www.jmolivier.ch, jež pravidelně doplňuje o literární kritiky,
dojmy a zamyšlení nad díly francouzsky píšících švýcarských autorů.
Podrobný seznam švýcarských autorů lze nalézt na internetových stránkách Biblio-
media Suisse (sdružení na podporu knihoven a četby) www.svbbpt.ch.
Důležité informace k různým autorům lze rovněž objevit na internetových adresách
některých univerzitních knihoven: www2.unil.ch/bcu, www.fr.ch/bcuf a www.vil-
le-ge.ch/bpu nebo v kulturní sekci internetových stránek novináře Maxe Lazegy
www.actufiches.ch, jež jsou věnovány významným kulturním osobnostem nejen
ze Švýcarska.
přehled nejdůležitějších literárních cen
francie
Prix Goncourt (Cena bratří Goncourtů): Laurent Gaudé, Le soleil des Scorta (Slunce Scor-
tových)
Prix Fémina (Cena časopisu Fémina): Jean-Paul Dubois, Une vie française (Život po fran-
couzsku)
Prix Médicis (Cena Médicis): Marie Nimierová, Reine du silence (Královna ticha)
Prix de l’Académie française (Cena Francouzské akademie): Bernard Dubucheron, Court
serpent (Krátký had)
francouzsky psaná literatura 99
Prix Renaudot (Renaudotova cena): Irène Nemirovsky, Suite française (Francouzské po-
kračování)
Prix Interallié (Cena Interallié): Florian Zeller, La Fascination du pire (Oslnění nejhorším)
‰v˘carsko
Prix Rambert (Rambertova cena): Thomas Bouvier, Demoiselle Ogata (Slečna Ogata)
Prix Schiller (Schillerova cena): François Debluë (za celoživotní dílo) a Jil Silberstein,
Lumières de Joseph Czapski (Světla Józefa Czapského)
Prix Michel-Dentan (Cena Michela Dentana): Jean-Michel Olivier, L’Enfant secret
(Utajené dítě)
Prix Georges-Nicole (Cena Georgese Nicole): Jean-Euphèle Milcé, L’Alphabet des nuits
(Abeceda nocí)
kanada
Prix littéraire du Gouverneur général (Cena generálního guvernéra za literaturu): Pas-
cale Quiviger, Le cercle parfait (Dokonalý kruh)
překlady do češtiny
beletrie
Assouline, Pierre: Dvojí život (Double vie), přeložila Šárka Belisová, Motto, Praha 2004
Beigbeder, Frédéric: Windows on the world (Windows on the world), přeložila Markéta
Demlová, Motto, Praha 2004
Ben Jelloun, Tahar: Tati, co je to rasismus? (Racisme expliqué à ma fille), přeložili Anna
a Erik Lukavských, Dauphin, Praha 2004
Bouraoui, Nina: Mrtvá ruka (Poing mort), přeložil Petr Christov, Es-ma, Brno 2004
Cavanna, François: Chlodvíkova krev (Sang de Clovis), přeložila Dana Melanová, Tal-
press, Praha 2004
Hermary-Vieille, Catherine: Madam du Barry, Vzestup a pád milenky Ludvíka XV. (Bour-
bonnaise), přeložily Jarmila Fialová a Marie Janů, Mladá fronta, Praha 2004
Djemai, Abdelkader: Léto popela (Été de cendres), přeložila Sylva Křižanová, Es-ma, Brno
2004
Dumas, Alexandre: Vladařova dcera (Fille du régent), přeložila Růžena Peyrová, Alp-
ress, Frýdek-Místek 2004
Duteurtre, Benoît: Cesta do Francie (Voyage en France), přeložila Růžena Ostrá,
Atlantis, Brno 2004
Francouzská čítanka, Gutenbergova čítanka současné francouzské prózy, editor Jovanka
Šotolová, Gutenberg – Labyrint revue, Praha 2004
Gavalda, Anna: A taková to byla láska (Je l’aimais), přeložila Silvie Dokulilová, Mladá
fronta, Praha 2004
Genet, Jean: Pohřební obřad (Pompes funèbres), přeložila Jovanka Šotolová, Garamond,
Praha 2004
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole (Extension du domaine de la lutte),
přeložil Alan Beguivin, Mladá fronta, Praha 2004
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka (Photo du colonel), přeložil Jiří Našinec, Gara-
mond, Praha 2004
Jarry, Alfred: Ubu králem, Ubu spoutaný, Ubu na homoli, Ubu paroháčem (Ubu roi, Ubu
enchainé, Ubu sur la butte, Ubu cocu), přeložili Prokop Voskovec a Petr Turek, Gara-
mond, Praha 2004
100
Laurensová, Camille: Láska, román (Amour, roman), přeložila Alexandra Pflimpflo-
vá, Euromedia Group – Odeon, Praha 2004
Maupassant, Guy de: Král růží, překlad Jiřího Karáska ze Lvovic a Antonína Veselého
upravily Marie Schreinerová a Ivana Fabišíková, MoBa, Brno 2004
Maupassant, Guy de: Miláček (Bel-Ami), přeložila Dana Melanová, Levné knihy KMa, Pra-
ha 2004
Nothombová, Amélie: Můj soukromý nepřítel (Cosmétique de l’ennemi), přeložila
Šárka Belisová, Motto, Praha 2004
Nothombová, Amélie: Strach a chvění (Stupeur et tremblement), přeložila Jarmila
Fialová, Motto, Praha 2004
Pagnol, Marcel: Jak voní tymián (Souvenirs d’enfance), přeložila Eva Musilová, vydá-
ní 4., ve Vyšehradu 2., Vyšehrad, Praha 2004
Pennac, Daniel: Jako román (Comme un roman), přeložila Helena Beguivinová, Mladá
fronta, Praha 2004
Pennac, Daniel: Lidožrouti z Obchoďáku (Au bonheur des ogres), přeložila Vlasta Mi-
sařová, Mladá fronta, Praha 2004
Rimbaud, Jean Arthur: Sezóna v pekle, Iluminace, Dopisy vidoucího (Œuvres complètes),
přeložil Aleš Pohorský, Garamond, Praha 2004
Robbe-Grillet, Alain: Dům milostných schůzek (Maison de rendez-vous), přeložil Ma-
rek Sečkař, Host, Brno 2004
Saint-Exupéry, Antoine de: Citadela (Citadelle), přeložila Věra Dvořáková, Vyše-
hrad, Praha 2004
Semprun, Jorge: Bílá Hora (Montagne blanche), přeložila Markéta Pognanová, Paseka,
Praha a Litomyšl 2004
Toussaint, Jean-Philippe: Milovat se (Faire l’amour), přeložila Jovanka Šotolová, Ga-
ramond, Praha 2004
detektivky
Ollivier, Mikaël: Tři slepé myši (Trois souris aveugles), přeložila Dana Melanová, Tal-
press, Praha 2004
Simenon, Georges: Maigret a lupič kliďas, Maigret a informátor (Maigret et l’indicateur,
Maigret et le voleur paresseux), přeložily Alexandra Pfimplová a Marie Janů, Eurome-
dia Group – Knižní klub, Praha 2004
Simenon, Georges: Maigret a záletný pan Charles, Maigret a záhadný samotář (Maigret
et monsieur Charles, Maigret et l’homme tout seul), přeložila Šárka Belisová, Eurome-
dia Group – Knižní klub, Praha 2004
dûtská literatura
Brussolo, Serge: Peggy Sue a strašidla, Den modrého psa (Peggy Sue et les fantômes,
Le jour du chien bleu), přeložila Martina Janošková, Pragma, Praha 2004
Vanier, Nicolas: Zpěv dalekého severu, Bílá bouře (Chant du grand nord), přeložil Mi-
chal Šťovíček, Alpress, Frýdek-Místek 2004
Vanier, Nicolas: Zpěv dalekého severu, Lovec snů (Chant du grand nord), přeložil Mi-
chal Šťovíček, Alpress, Frýdek-Místek 2004
Verne, Jules: Do Měsíce (De la lune), původní překlad Jaroslav Čermák, v tomto prove-
dení 2., nezkrácené vydání, Návrat, Brno 2004
Verne, Jules: O život (Tribulations d’un chinois en Chine), původní překlad Václav Pa-
tejdl, v tomto provedení 2., nezkrácené vydání, Návrat, Brno 2004
francouzsky psaná literatura 101
divadlo
Pliya, José: Maska Siky: hořkosladká komedie (Masque de Sika), přeložili Matylda
a Michal Lázňovských, Divadelní ústav, Praha 2004
estetika, dûjiny umûní, filosofie,
historie, sociologie, Ïivotopisy…
Barthes, Roland: Mytologie (Mythologies), přeložil Josef Fulka, Dokořán, Praha 2004
Bergier, Jacques; Pauwels, Louis: Jitro kouzelníků (Matin des magiciens), přeložil Jiří
Konůpek, XYZ, Praha 2004
Boggio, Philippe: Boris Vian (Boris Vian), přeložila Zuzana Dlabalová, verše přeložil
Jiří Dědeček, Paseka, Praha a Litomyšl 2004
Bourriaud, Nicolas: 1965, Postprodukce: kultura jako scénář (Postproduction), přelo-
žil Petr Turek, Tranzit, Praha 2004
Breton, André a kol.: Dalí důvěrně – kresby, skici a korespondence (Salvador Dalí),
přeložili Marie Jungmannová, Alexandra Pflimpflová, Michal Novotný, předmluva Mont-
se Aguero, Euromedia Group – Odeon, Praha 2004
Corbin, Alain: Narcis a miazma, Pach a společenské představy 18. a 19. století (Miasme
et la jonquille: l’odorat et l’imaginaire social 18e–19e siècle), přeložila Lenka Kolářo-
vá, Argo, Praha 2004
Cuin, Charles-Henry; Gresle, François: Dějiny sociologie (Histoire de la sociologie),
přeložil Jindřich Veselý, Sociologické nakladatelství, Praha 2004
Deleuze, Gilles: Nietzsche a filosofie (Nietzsche et la philosophie), přeložili Čestmír Pe-
likán a Josef Fulka, Herrmann & synové, Praha 2004
Eliade, Mircea: Iniciace, rituály, tajné společnosti: mystická zrození (Initiation, rites, so-
ciétés secrètes, Naissances mystiques), přeložila Barbora Antonová, Computer
Press, Brno 2004
Eliade, Mircea; Dumézil, Georges: Obrazy a symboly (Images et symboles), přeložila
Barbora Antonová, Computer Press, Brno 2004
Eliade, Mircea: Pojednání o dějinách náboženství, přeložil Jindřich Vacek, Argo, 2004
Furet, François: Francouzská revoluce, Díl 1., Od Turgota k Napoleonovi 1770–1814 (Ré-
volution française, De Turgot à Napoléon 1770–1814), přeložila Jana Smutná-Lemmo-
nierová, Argo, Praha 2004
Gerbet, Pierre: Budování Evropy (Construction de l’Europe), přeložil Jan Eichler a kol.,
Karolinum, Praha 2004
Charle, Christophe: Intelektuálové v Evropě 19. století: historickosrovnávací esej, pře-
ložila Pavla Doležalová, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2004
Klossowski, Pierre: Sade můj bližní (Sade mon prochain), přeložil Josef Fulka, Herr-
mann & synové, Praha 2004
Le Goff, Jacques: Svatý František z Assisi (Saint-François d’Assise), přeložila Kateři-
na Vinšová, Vyšehrad, Praha 2004
Marcel, Gabriel: Od názoru k víře (Essai de philosophie concrète), přeložili Tomáš Chu-
dý a Filip Outrata, Vyšehrad, Praha 2004
Marguerat, Daniel: Člověk z Nazaretu (Homme qui venait de Nazareth), přeložila Anna
Hánová, Mlýn, Jihlava 2004
Maurois, André: Umění žít (Art de vivre), přeložil Jiří Teyssler, Brána, Praha 2004
Merleau-Ponty, Maurice: Viditelné a neviditelné (Visible et l’invisible), přeložil Miro-
slav Petříček, 2., opravené vydání, oikúmené, Praha 2004
Ricoeur, Paul: Úkol hermeneutiky (Du texte a l’action; essais d’hermenéutique, II), pře-
ložila Alice Kliková, Filosofia, Praha 2004
102
Sartre, Jean-Paul: Existencialismus je humanismus (Existentialisme est un humanis-
me), přeložil Petr Horák, Vyšehrad, Praha 2004
Schopp, Claude: Alexandre Dumas – život génia (Alexandre Dumas, Le génie de la
vie), přeložil Jiří Našinec, Existencialia, Praha 2004
Tresmontant, Claude: Hebrejský Kristus: jazyk a stáří evangelií (Christ hébreu), přelo-
žil Josef Mlejnek, Barrister & Principal, Brno 2004
Tresmontant, Claude: Otázky naší doby: filozoficko-teologický slovník, přeložil Josef
Mlejnek, Barrister & Principal, Brno 2004
fantasy, komiks, sci-fi
Arleston, Christophe; Mourier, Jean-Louis: Trollí války, Čas létajících petaurů (Trolls
de troy, Comme un vol de Pétaures), přeložil Richard Podaný, BB/Art a Crew, Praha 2004
Arleston, Christophe; Mourier, Jean-Louis; Guth, Claude: Trollí války, Okultní oheň
(Trolls de troy, Le feu occulte), přeložil Richard Podaný, BB art a Crew, Praha 2004
Brussolo, Serge: Vertikální peklo (Enfer vertical), přeložila Dana Melanová, Baro-
net, Praha 2004
Hergé: Faraonovy doutníky (Cigares du pharaon), přeložila Kateřina Vinšová, Albat-
ros, Praha 2004
Hergé: Modrý lotos (Lotus bleu), přeložila Kateřina Vinšová, Albatros, Praha 2004
Hergé: Tintin v Americe (Tintin en Amérique), přeložila Kateřina Vinšová, Albatros, Pra-
ha 2004
Rosiński, Grzegorz; Hamme, Jean van: Thorgal, Alinoë (Thorgal, Alinoë), přeložil
Richard Podaný, BB/Art a Crew, Praha 2004
Rosiński, Grzegorz; Hamme, Jean van: Thorgal, Země Qaa (Thorgal – Le pays de Qâ),
přeložil Richard Podaný, BB/Art a Crew, Praha 2004
poezie
Prévert, Jacques: Slova (Paroles), přeložil Petr Skarlant, 2. vydání, Akropolis, Praha
2004
Ronsard, Pierre de: Milostné sonety (výbor), přeložil Gustav Francl, vydání ve Vyše-
hradu 1., Vyšehrad, 2004
Verlaine, Paul: Elegie, přeložil Gustav Francl, ve Vyšehradu vydání 1., Vyšehrad,
2004
Verlaine, Paul: Intimní liturgie (Liturgies intimes), přeložil Gustav Francl, Karmeli-
tánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004
popularizaãní historické romány
Caratini, Roger: Nero, Básník potříštěný krví (Néron), přeložil Karel Velický, Beta-Dob-
rovský, Ševčík, Praha a Plzeň 2004
Caratini, Roger: Julius Caesar 1., Řím, město na prodej! (Jules César, Rome, ville à
vendre!), přeložil Josef Orel, Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha a Plzeň, 2004
Caratini, Roger: Julius Caesar 2., Galská symfonie (Jules César, Symphonie gauloise),
přeložil Josef Orel, Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha a Plzeň 2004
Caratini, Roger: Tiberius (Tibère), přeložila Dagmar Šmerdová, Beta-Dobrovský, Šev-
čík, Praha a Plzeň 2004
Collard, Gilbert; Grasdorff, Gilles van: Posvícení v rudých tmách (Cent mille éclairs
dans la nuit), přeložil Jaromír A. Máša, Volvox Globator, Praha 2004
Franceschini, Paul-Jean; Lunel, Pierre: Caligula (Caligula), přeložil Karel Velický,
Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha a Plzeň 2004
francouzsky psaná literatura 103
Halter, Marek: Sára: biblické ženy (Sarah), přeložila Šárka Belisová, Alpress, Frýdek-
-Místek 2004
Cheng, François: Věčnost není příliš dlouhá (Éternité n’est pas de trop), přeložil Pavel
Kaas, Alpress, Frýdek-Místek 2004
Jacq, Christian: Nefertiti a Achnaton (Néfertiti et Akhénaton), přeložila Ladislava Mi-
ličková, Domino, Ostrava 2004
Jacq, Christian: Usirova tajemství I., Strom života (Mystères d’Osiris), přeložila Dagmar
Slavíkovská, Alpress, Frýdek-Místek 2004
Jacq, Christian: Usirova tajemství II., Spiknutí zla (Mystères d’Osiris), přeložila Dagmar
Slavíkovská, Alpress, Frýdek-Místek 2004
Messadié, Gerald: Xantypa (Madame Socrate), přeložil Tomáš Kybal, Garamond, Pra-
ha 2004
Souad: Upálená zaživa (Brulée vive), přeložila Dana Melanová, Euromedia Group –
Ikar, Praha 2004
překlady z češtiny
Fuks, Ladislav: L’Incinérateur de cadavres (Spalovač mrtvol), přeložil Barthélémy Mül-
ler, L’Engouletemps, Woippy 2004
Fuks, Ladislav: Monsieur Mundstock: Le porteur d’étoiles (Pan Theodor Mundstock),
přeložil Barthélémy Müller, L’Engouletemps, Woippy 2004
Hrabal, Bohumil: Ballades sanglantes et légendes (Morytáty a legendy), přeložil Xavi-
er Galmiche, Editions l’Esprit des Péninsules, Paříž 2004
Hrabal, Bohumil: Jarmilka, La machine atomique Perkeo, Interview sur le Barrage de
l’Eternité (Jarmilka), přeložil Benoît Meunier ve spolupráci s J. G. Páleníčkem, Editions
l’Esprit des Péninsules, Paříž 2004
104
hebrejsky psaná literatura
(moderní izraelská literatura)
tereza černá
Termín moderní izraelská literatura, resp. izraelské období, se obecně
datuje od roku 1948, tedy roku, kdy vznikl stát Izrael. Pokud bychom ho-
vořili o moderní hebrejské literatuře, dostali bychom se ještě o něko-
lik desetiletí před založení státu. Tento pojem v sobě zahrnuje několik
po sobě jdoucích období: jako období evropské jsou označována léta
1781–1921, tedy doba židovského osvícenství v Evropě. Od roku 1905
se hovoří o počátku palestinského období, které zahrnuje dvě fáze,
otomanskou, trvající pouhých dvanáct let a od roku 1920 fázi mandátní
– počínaje tímto rokem Palestina spadá pod britský mandát. Konec zmí-
něné druhé fáze byl započat vznikem moderního státu na daném území.
Současná literární scéna je, co se zpracovávaných témat týče, dosti
pluralitní. Od doby založení státu se důrazy přesunuly, nadšené oslavy
sionismu či nově nabyté vlasti, doba udatných bojovníků za nezávislost
a právo na existenci mladého státu, postavy mladých svalnatých ki-
bucniků či pobledlých přistěhovalců z východní Evropy postupně ustou-
pily do pozadí, což ovšem neznamená, že vymizely úplně. Mladší gene-
race literátů přinesly spíše kritický pohled, a to nejen na politické
uspořádání, ale i na sociální postavení člověka v moderní izraelské spo-
lečnosti. Sem spadají jak problémy rázu finančního, bezdomovectví a jiné
motivy, které lze nalézt snad ve všech literaturách světa, tak i problémy
specifičtějšího rázu, jako je přistěhovalectví, které s sebou nese určité
kulturní odlišnosti, neznalost či špatnou znalost jazyka i problémy s vlast-
ní identitou a nesmyslnými předsudky, podloženými záští či nenávistí.
Zde se nachází styčný bod s dalším tématem, které představuje léta pře-
trvávající izraelsko-palestinský konflikt. Současnou scénu také do jisté
míry formoval masivnější nástup ženských autorek, jež do literatury vne-
sly nové tematické okruhy, jako např. vztahy mezi matkami a dcerami,
dcerami a otci, odlišný úhel pohledu na roli náboženství v běžném ži-
votě nebo na oblast života milostného, na mateřství, partnerství či stár-
hebrejsky psaná literatura 105
nutí. Pomineme-li tuto kategorii moderní literatury, zbývá již jen dodat
poznámku poněkud obecnější, tedy že k charakteru současné izrael-
ské literatury patří značná otevřenost a svoboda volby témat i hrdinů,
kterými mohou být lidé naprosto obyčejní, lidé výjimeční, lidé nadaní
i beznadějně nenadaní, frustrovaní a nezaměstnaní, šťastní a veselí, ho-
mosexuálové, heterosexuálové či asexuálové, jinými slovy, co si jen čte-
nář dovede představit.
odraz izraelsko-palestinského konfliktu
v literatuře pro děti a mládež
Poměrně specifickou oblast izraelské literatury posledních desetiletí
představují knihy zabývající se izraelsko-palestinským konfliktem, a to
zejména ty, které jsou určeny mladým a nejmladším čtenářům. Mezi nej-
výraznější autory věnující se tomuto tématu patří například Daniela
Karmiová. Z řady jejích knih pro děti a mládež jmenujme alespoň ně-
které: HaPicuc biRchov Ahalan (Výbuch na ulici Ahalan) líčí příběh dva-
náctileté dívenky z Jeruzaléma, jejíž palestinský otec (matka je Židov-
ka) byl nespravedlivě obviněn z bombového útoku. Zápletka knihy Samir
veJehonatan beKochav Maadim (Samir a Jonatan na Marsu) sleduje po-
někud odlišný vzor, totiž přátelství dvou chlapců, Palestince Samira a Iz-
raelce Jonatana, kteří leží ve stejném nemocničním pokoji a společně se
sbližují při hraní počítačové hry, umožňující jim navštívit vzdálené
planety. Celý příběh se odehrává na pozadí první intifády.
Další autorkou knih pro mládež s výše zmíněnou tematikou je Dorit
Orgadová (1936). Její román BeŠaat Mivchan (V hodině rozhodnutí) vy-
práví příběh Hamida, studenta medicíny z arabské vesnice, jemuž se po
počátečních problémech spojených s lidskými předsudky podaří najít
podnájem v Tel Avivu. Hamidova domácí, Mirjam Rosenová, ztratila syna
v jedné z izraelských válek a v Hamidově příchodu spatřuje návrat vlast-
ního syna. Mirjamina dcera matčino nadšení rozhodně nesdílí a nako-
nec se jí podaří arabského podnájemníka vyštvat. Mirjam se však nově
získaného „syna“ nechce vzdát a odejde za ním do jeho rodné vesnice,
kde se setkává s Hamidovou příbuznou, jíž válka také vzala syna.
Novou vlnu literární produkce na toto téma pak přineslo vypuknutí
druhé intifády, tzv. intifády Al-Aksá. Jmenujme například prvotinu Anat
Israeliové (1955) Lirot BeEjnajim Acumot (Vidět zavřenýma očima), ur-
čenou jedenácti- až čtrnáctiletým čtenářům, která v roce 2000 získa-
la Zeevovu cenu. Základní kostra příběhu sleduje poměrně osvědčený
vzor, totiž setkání dvou izraelských dětí v nemocnici. Obě byly zra-
něny při jednom ze sebevražedných útoků a kovové úlomky bomby jim
poranily oči. Protipól „izraelské straně“ tvoří arabský doktor, který
o obě děti pečuje.
106
Oceněna, tentokrát cenou Hadasa, byla i kniha Orit Razové (1953)
Af mila leJasmin (Jasmíně ani slovo). Zápletku svého vyprávění umístila
autorka do školního prostředí, kde se v jedné třídě setkávají tři dívky,
Izraelka Revital, Revitalina nejlepší přítelkyně Marina, jejíž rodina
imigrovala z Ruska, a Arabka Jasmína. Jasmínin původ vyvolá rozporné
reakce a jako její největší protivnice se projeví třídní hvězda, která ji
obviní z krádeže. Obvinění staví do nezáviděníhodné situace i Revital
a Marinu, jež se mezitím s Jasmínou začaly sbližovat.
Jako poslední zmiňme román Amely Einatové (1939) Amani – HaJalda
MiRajar (Amani, dívka z Rajaru). Děj knihy se odehrává v severoizraelské
vesnici Rajar, ležící na hranicích se Sýrií a Libanonem. Amani, jejíž jmé-
no je symbolické a znamená v arabštině „naději“, se narodila v autě, pro-
tože jejím rodičům nebylo dovoleno opustit vesnici a dojet do nemocnice.
Později se seznamuje s Josim, izraelským důstojníkem z blízké jednotky,
která dohlíží na bezpečnostní situaci. Přestože je Josi raněn a osmileté dí-
vence není dovoleno navštívit jej v nemocnici, nepřestává Amani doufat,
že se situace v budoucnu změní a ona bude moci být nejen se svými izra-
elskými přáteli, ale i s rodinou, která žije za libanonskou hranicí.
události a literární ceny
Cen za literaturu se v Izraeli každoročně udílí nepřeberné množství, je
tedy poměrně komplikované posoudit jejich skutečnou hodnotu. Zmiň-
me alespoň ocenění premiéra izraelské vlády. Za rok 2004 ho kupříkla-
du obdržel vůbec poprvé hebrejsky píšící autor arabského původu Said
Kašua (1975). Kašua debutoval v roce 2002 románem Aravim Rokdim
(Tančící Arabové), jehož bezejmenný palestinský antihrdina vyrostl na
bajkách o dědovi, který zahynul v roce 1948 v bojích proti sionistům,
a s otcem, jenž byl uvězněn za to, že vyhodil do vzduchu univerzitní ka-
várnu. Když pak získá stipendium na elitní židovské škole, rodina se ra-
duje, neboť má v jejích očích šanci stát se prvním Arabem, který sestrojí
atomovou bombu. Tyto naděje jsou však zklamány, když vyjde najevo,
že jejich potomek nejenže nemá potřebné nacionální sklony, ale je spí-
še mistrem převleků (s arabskou manželkou a židovskou milenkou mění
volně identitu i jazyk). Román je částečně autobiografický, čtenáři se
tak dostává do rukou originální reflexe toho, jaký také může být život
Arabů v současném Izraeli. V roce 2004 pak autor na svou prvotinu
volně navázal titulem VaJehí Boker (A bylo ráno).
V uplynulém roce přišla izraelská literární scéna o dvě velká jmé-
na: Moše Šamir a Efraim Kišon. „Služebně starší“ Moše Šamir (1921)
patří mezi největší osobnosti izraelské literatury, v jeho dílech se pro-
líná několik linií, mýtus o sabres, tedy rodilých Izraelcích, silná vazba
k izraelské zemi, snaha zpřetrhat vazby s minulostí a začít znovu „od
hebrejsky psaná literatura 107
nuly“ a další ideologické motivy. K Šamirovým nejznámějším románům
patří jeho prvotina Hu Halach baSadot (Šel mezi poli), která se dočkala
i dramatizace a filmového zpracování. Jako většina izraelských autorů
se Šamir angažoval i v politické a veřejné sféře života. Založil kromě ji-
ného armádní týdeník BaMachane a mezi lety 1977–1981 byl členem par-
lamentu. Za svou literární činnost získal také několik ocenění, např.
Cenu Izraele (1988) a cenu ACUM (2000) za své celoživotní dílo.
Efraim Kišon (1924–2005; u nás vycházejí jeho knihy s anglickým
přepisem autorova jména – Ephraim Kishon) se na rozdíl od Šamira v Iz-
raeli nenarodil. Světlo světa spatřil v Budapešti jako Ferenc Hoffmann.
Do Izraele imigroval v roce 1949 a o dva roky později již publikoval v heb-
rejštině. Efraim Kišon se ve své bohaté publikační činnosti neomezo-
val jen na romány či eseje, psal i divadelní hry a skeče. V roce 2002 ob-
držel Cenu Izraele za celoživotní dílo. S jeho knihami se měl český čtenář
již možnost setkat, což se v případě Mošeho Šamira bohužel říci nedá.
z knihkupeckých pultů
Protože je Izrael v letošní ročence představován poprvé, omezíme se
na několik autorů, z nichž sice ne všichni publikovali v uplynulém
roce, nicméně patří k oblíbencům současné čtenářské obce i kritiků.
Začněme ženskými autorkami. Nepřehlédnutelnou postavou je Je-
hudit Katzirová (1963), která svůj zatím poslední román Hine Ani Mat-
chila (Zde začínám) vydala v roce 2003. Jeho hrdinka, osmatřicetiletá
spisovatelka Rivy, se z New Yorku vrací do rodné vlasti, aby se zúčast-
nila pohřbu své učitelky literatury a někdejší lásky Michaely Bergové.
Při té příležitosti nalézá deníky, které si jako dospívající dívka psala před
odchodem do Spojených států. Stejně jako Anna Franková psala kdysi
své imaginární přítelkyni Kitty, adresovala Rivy své zápisky Anně Fran-
kové. Skrze Rivyiny zápisky se před čtenářem na pozadí politických udá-
lostí 70. let, kdesi v provinčním městečku na hoře Karmel, rozvíjí mi-
lostný vztah mezi Michaelou, která je již vdaná, a dospívající Rivy. Po
skandálu, který Rivyina matka vyvolá, když dceřiny deníky objeví, je Mi-
chaela nucena školu opustit a i s rodinou odchází do New Yorku. Dení-
ky tvoří převážnou část knihy a je v nich zachycen nejen hrdinčin vztah
k Michaele, ale i hledání vlastní sexuální orientace a autorské zrání.
Pere Acil (Ušlechtilý surovec) je v pořadí druhým románem mladého
spisovatele jménem Dudu Busi (1969, v anglické verzi se jeho jméno
uvádí jako Dudi Busi). Příběh se odehrává v jižní, poněkud zanedbané
části Tel Avivu, kde žije hlavní hrdina, patnáctiletý Eli, který trpí nad-
váhou. Jeho rodinná situace není z nejrůžovějších, zůstává se svou roz-
vedenou matkou Simou, jež má za sebou drogovou závislost, a nevlast-
ním otcem, kterého dosti špatně snáší. Pubertální Eli se zamiluje do
108
Rusky Anny, nicméně svou první sexuální zkušenost prožije s vlastní
matkou, což ho posléze dovede až k pokusu o sebevraždu. Drama nabe-
re na síle, když Eli nevlastnímu otci sdělí, že mu jeho partnerka byla ne-
věrná, a zabije ruského mladíka, který se pokusil znásilnit Annu. Eliho
lidská tragédie pak vyvrcholí v momentě, kdy se matka zabije a Anna jej
navzdory všemu opustí.
Vycházející literární hvězdou je Busiho vrstevník Kobi Oz (1969).
I on má na svém kontě již dvě knihy: břitce humorný román Moše Chu-
vato veHaOrev (Moše Chuvato a havran), který sklidil velmi pozitivní kri-
tiky a nedávno na něj byla dokonce prodána filmová práva. A příběh z bi-
zarní společnosti, složené z pouličních spratků, zlodějíčků, policajtů,
existencí ze střední Evropy i členů východoevropských elit Avarjan Ca-
acua (Nepříliš významný kriminálník).
Poslední z trojice autorů mladší generace je Etgar Keret (1967). Již
poměrně renomovaný autor vydal v uplynulém roce ve spolupráci s ilus-
trátorem Asafem Chanukou komiks Pizzeria Kamikatze, zpracovávající
příběh, který Keretovi čtenáři znají z jeho o několik let dříve publiko-
vané novely HaKajtana Šel Kneller (Knellerův letní tábor). Děj se ode-
hrává v zásvětí sebevrahů, kam se po úspěšném skoncování se životem
dostává i hlavní hrdina Chajim. Najde si tu práci v pizzerii jménem Ka-
mikatze a poté se se svým přítelem Ari Galfandem vydává hledat svou
pozemskou lásku, která se do tohoto podivuhodného světa dostala též
vlastním přičiněním. Český čtenář bude mít možnost seznámit se s tou-
to novelou v dohledné době, neboť byla zařazena do sbírky povídek na-
zvané Létající Santini, kterou chystá nakladatelství G plus G.
Zastavme se ještě na chvilku u dvou autorů starší generace. David
Grossman (1954), známý i v českých vodách svým románem Ajen Erech
Ahava (Viz: LÁSKA, česky 1996), by se měl zúčastnit letošního pražské-
ho Festivalu spisovatelů. Za zmínku stojí Grossmanova předposlední
kniha BaGuf Ani Mevina (Fyzicky tomu rozumím). Obsahuje dvě povíd-
ky, které mají společné téma žárlivosti a nevěry. První z nich líčí pří-
běh muže středních let, který vášnivě prožívá románek vlastní ženy
Eliševy s jiným mužem. Jeho vztah k ní i jejímu milenci je značně ambi-
valentní, utápí se v žárlivosti a současně oba dva miluje. Hrdinkou
druhé povídky je mladá žena, Rotem, která se trápí vzájemným odcize-
ním s matkou. Nyní sedí u matčina nemocničního lůžka a předčítá jí pří-
běh, který o ní sama napsala. Skrze něj se snaží rozluštit matčin podiv-
ný vztah k mládenci, jehož k ní před lety přivedl jeho otec, aby z něj
„udělala muže“. Zatím poslední Grossmanova kniha, sbírka novino-
vých článků a esejů z deseti let po mírových jednáních v Oslu, nazvaná
Mavet keDerech Chajim (Smrt jako způsob života), vyšla v roce 2003.
Posledním z autorů, kterého na těchto stránkách zmíníme, je le-
genda izraelské moderní literatury Avraham B. Jehošua (1936), který
v minulém roce vydal román Šlichuto Šel HaMemune Al Mašavej Enoš
hebrejsky psaná literatura 109
(Mise člověka pověřeného pátráním po lidských zdrojích). Děj začíná povídkové soubory a povídky
útokem na jeruzalémském tržišti, při němž je těžce zraněna asi čtyři- Agnon, Šmuel Josef: Šátek a jiné povídky (výbor povídek), přeložil Jindřich Vacek, Mla-
cetiletá žena bez jediného průkazu totožnosti. Dva dny po útoku žena dá fronta, Praha 1999
zraněním podléhá a začíná pátrání po její identitě. Cesta do Jericha (výbor povídek izraelských autorů), přeložil David Hron, Volvox Glo-
bator, Praha 1998
Mít si s kým promluvit (výběr z antologie moderní izraelské povídky Chamišim Šana –
Chamišim Sipurim), přeložili Silvia Singerová, Martin Hájek, Jindřiška Zajíčková, Klá-
internet – na dobré adrese ra Sušická, Mariana Švecová, Michaela Scheibová, Lenka Kvasničková, Iveta Vond-
rášková, Daniel Boušek, DharmaGaia-Kontinenty, Praha 2000
Pro orientaci v současné izraelské literatuře a získávání informací o autorech jsou
Keret, Etgar: Seder podle dědečka (Seder Chelki; in: Pocta profesoru Jaroslavu Oliverio-
velmi užitečné stránky Institutu pro překlad hebrejské literatury (www.ithl.org.il),
vi), přeložily Šárka Doležalová a Magdalena Křížová, Karolinum, Praha 2003
který pod sebou v současné době sdružuje více než 300 autorů. Za pozornost stojí i li-
terární přílohy největších deníků, které, s výjimkou prvně jmenovaného, mají i ang-
lickou mutaci: Maariv (www.maariv.co.il), Jediot Achronot (www.ynetnews.com)
a HaAretz (www.haaretz.co.il; anglická verze www.haaretz.com).
Z odkazů na izraelská nakladatelství uvádíme výběr webových stránek těch nej-
známějších: Hocaat Karmel (www.carmelph.co.il), Zmora Bitan (www.kinnblog.com),
Am Oved (www.am-oved.co.il), HaKibuc HaMeuchad (www.kibutz-poalim.co.il) a Ho-
caat Jediot Achronot (www.yediothsfarim.co.il). Anglickou verzi bohužel nabízejí jen
první dvě zmíněné adresy, ostatní jsou k dispozici pouze hebrejsky.

překlady do češtiny (od roku 1990)

romány a novely
Appelfeld, Aharon: Sebeklam – povídky Útulek; Badenheim 1939 (HaPisga a Badenhe-
im, Oir Nofeš), přeložila Jiřina Šedinová, Academia, Praha 2000
Grossman, David: Viz: LÁSKA (Ajen Erech: Ahava), přeložil Jindřich Vacek, Mladá Fron-
ta, Praha 1996
Kenan, Amos: Cesta do Ein Charod (HaDerech LeEjn Charod), přeložil Jindřich Vacek,
Ivo Železný, Praha 1993
Oz, Amos: Až do smrti (Ad mavet), přeložily Mariana Švecová a Lenka Kvasničková,
Paseka, Praha 2002
Oz, Amos: Černá skříňka (Kufsa Šechora), přeložila Jiřina Šedinová, Mladá fronta, Pra-
ha 1993
Oz, Amos: Fima (HaMacav HaŠliši), přeložila Jiřina Šedinová, Mladá fronta, Praha 1998
Oz, Amos: Můj Michael (Michael Šeli), přeložily Lenka Bukovská a Mariana Fisherová,
Paseka, Praha 2004
Oz, Amos: Panter ve sklepě (Panter BeMartef), přeložila Jiřina Šedinová, Mladá fronta,
Praha 1999
Šacham, Natan: Rosendorfovo kvarteto (Revijat Rozendorf), přeložil Jindřich Vacek, Pa-
seka, Praha 2000
Šalev, Cruja: Milostný život (Chajej Ahava), přeložily Lenka Bukovská a Mariana Šve-
cová, Eroica, Praha 2003

poezie
Amichai, Jehuda: Svícen v poušti (výbor), přeložila Jiřina Šedinová, Baronet, Praha 1998
Písek a hvězdy. Výbor moderní hebrejské poezie, přeložila Jiřina Šedinová, Mladá fron-
ta, Praha 1997

110 hebrejsky psaná literatura 111

 hindsky psaná literatura
renata svobodová
V Indii nalezneme stovky jazyků a dialektů. Indická Literární akademie
Sáhitja akádémí (angl. Sahitya Akademi) oficiálně uznává 22 indických
literárních jazyků. Od svého založení v roce 1954 každoročně vybírá
a oceňuje jedno dílo z každého z nich. Zvláštní cena je vyhrazena dílu
z jazyka, který doposud nebyl zařazen mezi oficiální. Za jazyky literár-
ní jsou v abecedním pořádku uznány následující: angličtina, ásámština,
bengálština, dógríština, gudžarátština, hindština, kannadština, kaš-
mírština, kónkanština, malajálamština, manípurština, maráthština,
maithilština, nepálština, paňdžábština, rádžasthánština, sanskrt, sindh-
ština, telugština, tibetština, urdština, urijština.
K cílům Literární akademie patří podporovat a zprostředkovávat
propojení mezi jednotlivými indickými literaturami. Uznává jejich od-
lišnosti – místní, kulturní, etnické či myšlenkové – zároveň však zdů-
razňuje jejich jednotu a „indickost“. Ideologicky vychází z myšlenky,
že mnohojazyčnost je základem indického nacionalismu a místní od-
lišnosti tvůrčího ducha po celé zemi nejsou na překážku jednotnému
charakteru indické literární kultury. Jednotlivé literatury nepochyb-
ně spojuje společné literární dědictví dávné minulosti, sdílení le-
gend a mýtů, tradičních literárních forem, kulturních, náboženských
i politických hnutí různých dějinných epoch sahajících od starověku
po novověk.
Hindština je jedním z novoindických jazyků a zároveň spolu s ang-
ličtinou úředním jazykem Indické republiky. Patří do indoárijské sku-
piny indoevropské jazykové rodiny. Je mateřštinou více než 400 (některé
zdroje uvádějí číslo 437) milionů lidí, tj. asi 40 % indické populace ze se-
verní a střední Indie. Píše se písmem dévanágarí.
112
nástin vývoje hindské literatury
Vzhledem k tomu, že se na stránkách Literatury ve světě dosud o hind-
ské literatuře nepsalo, zmíníme několik základních faktů vztahujících
se k vývoji této poměrně velmi mladé literatury.
Próza se před vznikem nezávislé Indie vyvíjela v těsné souvislosti
s tvorbou tzv. zakladatele moderní hindské literatury Prémčanda, vlast-
ním jménem Dhanpat Ráj (1880–1936). Jeho nejslavnější román Gódán
(Oběť) z roku 1936 byl přeložen do češtiny. Jde o realistické a sociálně
kritické dílo. Prémčand líčí život indického venkova s dokonalou zna-
lostí prostředí a velkým porozuměním.
Z hlavních směrů, jimiž se hindská literatura ve 20. století ubírala,
je třeba uvést romantický směr v poezii čhájávád (20. a 30. léta), pro-
gresivismus, hindsky pragativád (30. až 50. léta), experimentalismus,
prajógvád, v čele s básníkem i prozaikem Agjéjem (1911–1987) a na něj
navazující novou poezii naí kavitá. Prozaickým protějškem nové poe-
zie byla nová povídka, naí kahání, v jejímž rámci vznikaly i romány. Mla-
dí spisovatelé (generace spisovatelů narozená kol. r. 1930) od počátku
50. let kritizovali idealismus a nacionalismus, který byl příznačný pro
tvorbu autorů předválečné generace. Oni sami se snažili zachytit sobě
blízkou zkušenost lidí, tápajících v hodnotově rozkolísaném prostředí
moderního velkoměsta. Do jejich způsobu psaní tak pronikaly postupy,
umožňující přiblížit introspektivní hledání vlastní identity.
Naí kahání spadá zhruba do období 50. a 60. let minulého století. Díla
psaná v 50. letech se mnohdy značně odlišují od pozdějších. Dobré srov-
nání poskytnou do češtiny přeložené romány Sárá ákáš (Celé nebe) z pera
Rádžéndry Jádava (1929) a Andhéré band kamré (Temné komnaty) od
Móhana Rákéše (1925–1972). Oba spisovatelé patří vedle Nirmala Var-
my (1929), Kamléšvara (1932) a Mannú Bhandáríové (1931) k nejvý-
značnějším představitelům nové povídky. Literární hnutí označované
jako rozumná povídka, sačétan kahání, se začalo prosazovat od polovi-
ny 60. let. Do jisté míry vzniklo jako protiváha pesimisticky laděných
povídek oné doby. Odlišuje se od nich hlavně aktivnějším přístupem k ži-
votu. Již název směru sačétan (rozumný, racionální, vědomý) naznačuje,
že klade důraz na vědomé stránky lidské psychiky. Za hlavního před-
stavitele směru je považován Mahíp Sinh (1933). Povídka paralela, sá-
mántar, patří k novému způsobu psaní v 70. letech 20. století. Mezi
skutečností a tvorbou má existovat soulad, který je základním kamenem
povídky paralely. Povídka nemá vycházet pouze z pocitů spisovatele, ale
má se v ní odrážet současný život. I ten má být zobrazován „paralelně“,
tj. se zájmem o jiné indické oblasti, kam je děj příběhů často situován.
Různá literární hnutí, andólan, tvoří základ periodizace vývoje moderní
hindské literatury ve 20. století. S přibližováním se k současnosti se tr-
vání literárních hnutí či trendů, proudů a směrů krátilo, překrývaly se
hindsky psaná literatura 113
nebo probíhaly současně až téměř vymizely. V posledních desetiletích vý-
voje moderní hindské literatury (od 80. let po současnost) probíhá proces
individualizace tvorby. Tím se toto období výrazně odlišuje od celého před-
chozího vývoje, který probíhal ve znamení nejrozmanitějších literárních
hnutí a směrů. Zde jsme uvedli jen ty nejvýraznější.
události a literární ceny
Hlavním indickým literárním oceněním je cena Literární akademie Sa-
hitya Akademi Award. Proces výběru díla z té které indické literatury
trvá zhruba jeden rok. Poslední cena Literární akademie za nejlepší dílo
z hindské literatury byla udělena 24. února 2004 za román spisovatele
Kamléšvara Kitné Pákistán (Kolik Pákistánů). Rozdělení Indie a vznik
Pákistánu symbolizuje historické zlo, které je sledováno paralelně v růz-
ných zemích a režimech světa, které přinesly utrpení nevinným lidem.
Literární akademie doporučila přeložit knihu do všech ostatních uzna-
ných indických literárních jazyků, což je obvyklý postup. Kamléšvar
(1932) je spjat s hindskou literaturou už od počátků nezávislé Indie,
dosud však za své působení na tomto poli odmítal jakákoli ocenění. Před-
stavitelé Literární akademie si vedle Kamléšvarovy celoživotní tvorby
a úsilí věnovaného hindské literatuře cení též značnou střídmost v expe-
rimentování s moderními technikami a formami, což podle jejich názoru
dodává Kamléšvarově tvorbě jednotný, umělecky silný charakter.
Za literaturu bývá také udělována cena Padmabhúšan – Lotosový řád
– která je indickým státním vyznamenáním. V r. 2004 byla udělena
Višnu Prabhákarovi (1912), který ji má však v úmyslu vrátit, kvůli ne-
uctivému chování úředníků v sídle prezidenta při příležitosti oslav
Dne republiky. Pronikavý úspěch Prabhákarovi přinesla např. kniha Ává-
ra masíhá (Potulný mesiáš, 1974), vynikající životopis populárního ben-
gálského spisovatele Šaratčandry Čatterdžího. Autor na této knize
pracoval 14 let a byla rovněž přeložena do angličtiny, pod názvem The
Great Vagabond (1990).
K dalším literárním oceněním patří Džňánpíth, Padmašrí, Uttarpra-
déš Hindí sansthán puraskár, Prémčandova cena, Bháratbháratí a lite-
rární ceny udělované vládami jednotlivých svazových států, v nichž se
mluví hindsky (Uttarpradéš, Harijána, Rádžasthán, Bihár, Madhjapra-
déš a Himáčalpradéš).
K pravidelným událostem vedle udělování cen patří též výstavy pub-
likací Literární akademie: na knižním veletrhu v Dillí, ale i na knižních
přehlídkách mimo hlavní město, např. v Patně, Kalkatě, Lakhnaú. Lite-
rární akademie se také účastní zahraničních veletrhů v Londýně a Frank-
furtu. Každoročně pořádá semináře, kolokvia a slavnosti u příležitosti
vydání obzvláště významných děl.
114
Zajímavý projekt zahájila v roce 2000 dillíská pobočka Knihovny
Kongresu USA. Jeho cílem je zaznamenat hlasy vynikajících autorů, kte-
ří sami předčítají 30 až 60 minut trvající úryvky z některého ze svých
děl dle vlastního výběru. Nahrávky jsou dostupné na Internetu spolu
s krátkým životopisem a fotografií autora. Takto si lze prozatím po-
slechnout čtyři významné hindské autory: Kamléšvara (1932), včetně
ukázky z jeho oceněného románu Kolik Pákistánů, Nirmala Varmu (1929),
Krišnu Sóbtíovou (1925) a Bhíšmu Sáhního (1915).
z knihkupeckých pultů
V současné době se na literární tvorbě podílejí autoři několika genera-
cí s odlišnou historickou zkušeností. Nejstarší spisovatelé mají přímé
zážitky z doby boje za nezávislost Indie a zejména z období dělení země
na Indii a Pákistán. Z této skupiny autorů jmenujme Višnu Prabhákara
(1912), Bhíšmu Sáhního (1915) a Krišnu Sóbtíovou (1925). Literárně
činná zůstává generace autorů, kteří začínali psát v duchu nové povíd-
ky, tedy autorů narozených kolem roku 1930. Výrazným rysem vývoje
hindské literatury je v posledních desetiletích stále větší podíl žen na
celkové literární produkci. V mladší generaci je dokonce nápadná pře-
vaha žen spisovatelek.
Višnu Prabhákar patří k příslušníkům generace spisovatelů, kte-
rá začínala psát pod vlivem činnosti a učení Mahátmy Gándhího. Psal
povídky, romány a také dramata se sociální tematikou. Za svůj román
Ardhanáríšvar (název knihy je epitet boha Šivy, tj. androgynní bůh) zís-
kal cenu Literární akademie za r. 1993.
Nejslavnější román Bhíšmy Sáhního Tamas (Temno), v r. 1988 přelo-
žený do angličtiny, líčí hrůzy komunálních nepokojů, které provázely roz-
dělení Indie. Sáhní sám pochází z Rávalpindí v dnešním Pákistánu. Je au-
torem více než stovky povídek a tří dramat. Koncem 50. a počátkem
60. let působil jako překladatel v Moskvě. Přeložil 25 knih z ruštiny do
hindštiny, mezi nimi Tolstého Vzkříšení.
Krišně Sóbtíové přinesl věhlas a cenu Literární akademie za r. 1980
román Zindagínámá: zindá rúkh (Paměti: živý strom) z prostředí paň-
džábského venkova před rozdělením země na Indii a Pákistán. Jak je zřej-
mé z názvu, román je založen na vzpomínkách autorky, jejíž rodina byla
nucena se přestěhovat z nově vzniklého Pákistánu do Indie . Někteří kri-
tici jej považují za nejúplnější a nejcitlivější studii indického venkova
a jeho obyvatel po slavném Prémčandově románu Oběť. Sóbtíová též píše
pod pseudonymem Hašmat a v r. 1990 vydala knihu portrétů přátel a spi-
sovatelů Ham Hašmat (Já Hašmat).
Z autorů generace nové povídky vedle letos oceněného Kamléšvaro-
va románu Kolik Pákistánů zaujala sbírka povídek Nirmala Varmy Kau-
hindsky psaná literatura 115
vé aur kálá pání (Vrány a černá voda), která získala cenu Literární aka-
demie za r. 1985. K oceněným autorům patří také Girirádž Kišór s ro-
mánem Dháí ghar (Dva a půl domova), ten získal zmíněné ocenění v r. 1992.
K nejvýraznějším představitelům mladší generace patří Alka Saráv-
giová (1960). Její románová prvotina Kali-kathá vájá báipás z r. 1997 vy-
volala značný ohlas, byla přeložena do angličtiny a oceněna Literární aka-
demií. Pozornost vzbudil nezvyklý mnohovrstevný způsob vyprávění
a využití moderních literárních technik. Román má obtížně přeložitelný
a dvojznačný název. Děj se odehrává v Kalkatě, která je v názvu přítom-
na jako Kalikathá. Tento název zároveň odkazuje na vyprávění kathá z doby
kalijugy, tj. posledního a nejhoršího období historického vývoje světa. Sta-
rý úspěšný marvárský obchodník Kišór Bábu po operaci srdce bloudí uli-
cemi Kalkaty a znovu prožívá své dvě předchozí životní etapy. Z mládí se
mu vracejí vzpomínky na dobu boje za svobodu Indie prodchnutou vel-
kými ideály. Přehodnocuje formálně úspěšné období své dospělosti. By-
pass se nevztahuje pouze k hrdinově operaci, ale též k vytěsňování ne-
příjemných skutečností z vědomí – bypassing. Po operaci totiž hrdina
prodělá vnitřní přerod v duchu osvícení. V důsledku toho přestává chápat
své okolí a lidé kolem něho naopak přestávají rozumět jemu.
nakladatelství a literární časopisy
Největším vydavatelem knih v Indii je indická Literární akademie – Sá-
hitja akádémí. Vedle původních děl a jejich překladů vydává monogra-
fie věnované literatuře a encyklopedie. Její vydavatelská činnost se týká
publikací ve zmíněných 22 indických jazycích. Nově vytvořená překla-
datelská centra v budoucnosti plánují vydávat překlady indických lite-
rárních děl i do cizích jazyků. Z nejvýznamnějších projektů jmenujme
šestisvazkovou Encyklopedii indické literatury – Encyclopaedia of Indian
Literature (1887–1994), Kdo je kdo z indických spisovatelů – Who is
Who of Indian Writers (1990) či antologie starověké, středověké a mo-
derní indické literatury.
Mezi významná nakladatelství publikující krásnou literaturu v hind-
štině patří Star Publications se sídlem v Dillí a pobočkou v Londýně. Vy-
cházejí zde i překlady hindské tvorby do angličtiny (např. zatím dvou-
svazkový projekt Odyssea představující tvorbu ženských autorek: D. Mathur
ed., Stories by Indian Women Writers Settled abroad; D. Mathur ed., Aasha
(Naděje), Stories by 23 Indian Women Writers), odborná literatura o hind-
ské literatuře v hindštině i angličtině, slovníky a odborná i populari-
zační literatura o mnoha dalších indologických oborech. Z dalších na-
kladatelství specializujících se na vydávání hindské literatury uvedeme
Rádžkamal, Rádžpál, Kitábghar, Adhár, Ábhás, Rádhákrišna, Bháratíj
gjánpíth, Vikás, Vání, Sáhitja bhavan, Parimal.
116
Zmiňovaná indická Literární akademie vydává také dva literární ča-
sopisy: Indian Literature (od r. 1957) v angličtině a Samkálín bháratíj sá-
hitja (Současná indická literatura, od r. 1980) v hindštině. Vycházejí kaž-
dé dva měsíce.
Indian Literature uveřejňuje překlady nejlepších textů ze všech uzna-
ných indických jazyků do angličtiny a také původní tvorbu indických
spisovatelů v angličtině. Do určité míry jsou zastoupeny i menší či kme-
nové jazyky a je zpřístupňována ústní lidová slovesnost. Časopis pod-
poruje nové talenty ze všech koutů Indie. V poslední době vycházejí te-
matická čísla, věnovaná např. jednotlivým jazykům, žánrům, literárním
hnutím a tématům. Na stránkách tohoto časopisu také započal proces
seznamování indických čtenářů se současnou světovou tvorbou. Do-
sud vyšly např. ukázky z čínské poezie, byly uveřejněny řecké povídky
a ukázky ze švédské literatury. Zajímavou rubrikou jsou rozhovory se
spisovateli a badateli. Recenze v angličtině pokrývají díla napsaná
v indických jazycích i indickou tvorbu v angličtině.
Samkálín bháratíj sáhitja přináší původní tvorbu v hindštině a překlady
z ostatních indických jazyků do hindštiny. Představuje časopis, který re-
prezentuje indickou literaturu ve všech jejích hlavních jazycích. Uveřejňuje
ukázky z nejrůznějších žánrů: poezii, povídky, román, drama, životopisy
a autobiografie, eseje, cestopisy a samozřejmě literární kritiku. Současný
náklad časopisu je 4 600 výtisků, výtisk má přibližně 200 stránek. Vyšla
také speciální čísla věnovaná jednotlivým indickým literaturám.
Klasik hindské literatury, Prémčand, založil časopis Hans, literární mě-
síčník, v němž publikovali jeho mladší současníci a mnoho významných spi-
sovatelů pozdější doby jako např. Džainéndrakumár, Višnu Prabhákar,
Nágardžun, Muktibódh. Časopis vychází dosud a je též přístupný na Inter-
netu. Představuje významnou platformu pro začínající i známé spisovatele.
Mimo původní tvorbu zahrnuje rubriku literárních esejů a kritik, které dá-
vají dobrý obraz intelektuální a literární scény v hindštině.
Jako příklad dalších hindských literárních časopisů uveďme Džágaran,
Mája, Sádhna, Tjágbhúmi, Viplav, Najá kadam, Čitrapat, Najá sáhitja.
hindská literatura u nás
a česká v hindských překladech
Z hindštiny do češtiny bylo přeloženo několik románů a velké množ-
ství povídek, zejména v časopisech Nový Orient a Světová literatura. Řada
hindských povídek je též součástí několika sbírek a výborů povídek. Pře-
klady hindské literatury pocházejí z pera českých indologů – hindšti-
nářů. Jako výrazně nejproduktivnější překladatelku z hindštiny je tře-
ba uvést Dagmar Markovou (v letech 1956–1980 Dagmar Ansárí). Hindskou
poezii překládal do češtiny Odolen Smékal.
hindsky psaná literatura 117
 Z češtiny do hindštiny překládal hindský spisovatel Nirmal Varma,
který studoval češtinu v Orientálním ústavu v Praze a v Československu
dlouhodobě pobýval. Přeložil např. Čapkovo drama RUR a Otčenáškův
román Romeo, Julie a tma. Dagmar Marková přeložila do hindštiny dvě
díla Heleny Hodačové. Odolen Smékal, indolog a básník, překládal Ja-
roslava Seiferta a psal původní poezii v hindštině. Přeložil do hindšti-
ny též 12 lidových vyprávění z Československa.
internet – na dobré adrese
Nejvýznamnějším zdrojem informací v hindštině na Internetu je první hindský webo-
vý portál World’s First Hindi Portal dostupný na adrese: www.webdunia.com/about.htm
(v hindštině, tamilštině, telugštině a malajálamštině, původně ohlášená anglická ver-
ze není k dispozici). Tento portál si klade za cíl navázat spojení mezi hindštinou a mo-
derními komunikačními prostředky. Zanedbatelné nejsou ani obchodní zájmy. Lze
zde najít zprávy všeho druhu od politiky přes sport (kriket!), filmový život Bollywoo-
du, novinky ze světa obchodu, dětský koutek, komiksy apod. Literární součástí web-
dunijá (světu webu) je The Paradise of Indian Literature (Ráj indické literatury) na ad-
rese: www.webdunia.com/literature (v hindštině). Sekce o hindské literatuře zahrnuje
on-line verzi zmíněného nejprestižnějšího literárního časopisu Hans (v hindštině).
Internetové stránky indické Literární akademie v angličtině jsou k nalezení na adre-
se: www.iconofindia.com/sahitya-akademi. Zahrnují údaje o historii, poslání a pub-
likační činnosti Literární akademie. Dále jsou zde uveřejňovány informace o udělených
cenách, stipendiích, překladech apod.
Na adrese www.loc.gov/acq/ovop/delhi/salrp/about.html lze vyhledat projekt dil-
líské pobočky Knihovny Kongresu USA, nazvaný The South Asian Literary Recording
Projekt (stránky dostupné v angličtině, hindský zvukový záznam).
K dalším zdrojům informací patří:
www.indianexpress.com (internetová verze indického deníku The Indian Express)
www.timesofindia.indiatimes.com (internetová verze indického deníku Times of
India, anglicky)
www.navbharattimes.indiatimes.com (internetová verze hindského deníku Navb-
hárat taims, hindsky)
www.hindu.com/thehindu/lr/index.htm (internetová verze indického deníku The
Hindu, odkaz na jeho nedělní přílohu Literary Review, anglicky)
www.abhivyakti-hindi.org (internetový magazín Abhivyakti zaměřený na indické
umění a kulturu, oddíly věnované hindské literatuře /články, povídky, básně/; odkazy
na další adresy, hindsky)
www.tehelka.com (internetové noviny Tehelka; bývají v nich články o indických lite-
raturách, rozhovory s autory, anglicky)
moderní hindská literatura v českých překladech
romány
Avasthí, Rádžéndra: Květy džungle (Džangal ke phúl), přeložil Odolen Smékal, Ode-
on, Praha 1987
118
Jádav, Rádžendra: Celé nebe (Sárá ákáš), přeložila Dagmar Marková, Odeon, Praha 1976
Prémčand: Oběť (Gódán), přeložil Odolen Smékal, SNKLHU, Praha 1957
Rákéš, Móhan: Temné komnaty (Andhéré band kamré), přeložila Dagmar Marková,
Odeon Praha, 1979
Singh, Ajódhjá: Deobalá (Deobalá), přeložil Vincenc Lesný, Laichter, Praha 1911
v˘bory povídek a poezie
Kamléšvar: Ztracený námořník (Samundr men khójá huá ádmí), přeložila Dagmar Mar-
ková, Odeon, Praha 1981
Moderní hindské povídky, uspořádala a přeložila Dagmar Marková, Dar Ibn Rushd, Pra-
ha 2000
Pohádka o písni a jiné indické povídky, ed. Dušan Zbavitel, hindské povídky přeložil Odo-
len Smékal a Boris Merhout, SNKL, Praha 1953
Povídky z Indie, ed. K. Natwar Singh, hindské povídky přeložili Dagmar Marková a Mi-
loslav Žilina (z angličtiny), Odeon, Praha 1985
Země se sněžnou čelenkou. Moderní hindská poezie, uspořádal a přeložil Odolen Smé-
kal, Československý spisovatel, Praha 1975
ãasopisecky (poslední desetiletí, tj. od r. 1994)
Arórová, Sudha: Pořád stejná (Tum rahogí vahí), přeložila Dagmar Marková, Nový Ori-
ent 4/2001
Asthána, Dhíréndra: Manželka (Patní), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 8/1996
Džain, Džainéndrakumár: Manželka (Patní), přeložila Renata Svobodová, Nový Orient
7/1996
Džainová, Suníta: Tělo – duše (Ek tan ek prán), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient
11/1995
Džainová, Suníta: Nevyslovitelné (Akathaníj), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient
2/1998
Džóší, Máltí: Loučení (Vijóg), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 8/1998
Gargová, Mridula: Příštího rána (Aglí subah), přeložila Dagmar Marková, Nový Ori-
ent 11/1995
Jašpál: Plody skutků (Karmphal), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 1/1999
Pándéová, Mrinál: Dálky (Dúriján), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 10/1994
Prabhákar, Višnu: A země se točí dál (Dhartí abbhí ghúm rahí hai), přeložila Renata
Svobodová, Nový Orient 9/1998
Prémčand: Dcera z dobré rodiny (Bare ghar kí bétí), přeložila Renata Svobodová, Nový
Orient 7/2002
Prémčand: Chrám (Mandir), přeložila Renata Svobodová, Nový Orient 8/1997
Prémčand: Statkářova studna (Thákur ká kuán), přeložila Dagmar Marková, Nový
Orient 3/2002
Rákéš, Móhan: Vlny života (Urmil džívan), přeložila Renata Svobodová, Nový Orient
1/2000
Ravíndr, Kálijá: Já (Main), přeložila Renata Svobodová, Nový Orient 2/2002
Séthová, Rádží: Volba (Čunáv), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 10/1999
Sudaršan: Vítězství porážky (Hár kí džít), přeložila Renata Svobodová, Nový Orient
6/1998
Šivání: Věčná nevěsta (Dulhan), přeložila Dagmar Marková, Nový Orient 6/1998
hindsky psaná literatura 119
 chorvatsky psaná literatura
jaroslav otčenášek
Situace v chorvatské literatuře poměrně dobře odráží stav celé společ-
nosti. Jak v próze, tak v poezii došlo v roce 2004 k jakémusi zpomalení,
zatuhávání. Kromě prvního románu Renata Baretiće a nové knihy více-
méně nechtěné emigrantky Dubravky Ugrešićové nelze hovořit o něja-
ké výraznější knižní události. Dokonce i tak osvědčené veličiny (i z hle-
diska prodejnosti) jako Miljenko Jergović či Ante Tomić s ničím skutečně
zajímavým a novým nepřišli. Jediná oblast, které se dále daří poměrně
slušně, jsou překlady, a tak jsou chorvatští čtenáři průběžně seznamo-
váni se všemi zásadními světovými novinkami. A pak se dobře prodá-
vají především publikace typu: Omáčky od A do Z; Tajemství středomoř-
ské kuchyně; 50 rad, jak odnaučit dítě kousat si nehty; Sex vyřeší všechny
problémy apod. Chorvatská literatura tedy stále zůstává nevýraznou
regionální tvorbou zahleděnou do sebe.
události a literární ceny
Na chorvatském literárním nebi se v roce 2004 objevila nová literár-
ní hvězda. Novinář Renato Baretić (1963) zazářil svým prvním ro-
mánem Osmi povjerenik (Osmý pověřenec), který se věnuje osudům po-
litického vyhnance Siniši Mesnjaka a odehrává se na malebném ostrově
Trečić, kde žijí jen starci a zastavil se tam čas. Baretić obdržel za svou
prvotinu nejvýznamnější chorvatské literární ceny a kniha se na-
víc dobře prodává.
Za zmínku také stojí jedna trochu netypická publikace. Je jí sbírka
krátkých povídek Lift (edičně připravil Goran Šikić). Tato knížka obsa-
huje vítězné povídky literární soutěže vyhlášené internetovým portá-
lem Monitor a knižním magazínem Fusnota.com. Příběhy se většinou tý-
kají mladých lidí a jejich každodenních deziluzí, krizí a depresí apod.
120
z knihkupeckých pultů
Dubravka Ugrešićová (1949), známá chorvatská spisovatelka a publi-
cistka, vydala dlouho očekávaný nový román. Jmenuje se Ministarstvo boli
(Ministerstvo bolesti) a dotýká se oblasti dobře známé i nám – literární-
ho exilu. Hlavní hrdinkou je profesorka – Chorvatka, vdaná za Srba. Ze Zá-
hřebu odjíždí ještě v době agónie socialismu do Amsterodamu, kde na uni-
verzitě spíše regionálního významu přednáší jugoslávskou literaturu. Život
se jí ale začíná hroutit, stejně jako její země – Jugoslávie. Ač byl tento
stát plný chyb, přeci jen to byla nějaká jistota, zvláště v souvislosti se zmat-
kem a hloupostmi vládnoucími v nově vzniklých státech a s novými hra-
nicemi. Jak je patrné, kniha je do značné míry autobiografická, neboť Dub-
ravka Ugrešićová emigrovala v době počátků rozpadu Jugoslávie a dokonce
si dovolila kritizovat nový nacionalistický chorvatský režim. Vysloužila
si tím ve svém rodném Chorvatsku jen pohrdání a pomluvy. Dubravka Ugre-
šićová i tímto románem dokazuje, že je jedním z mála chorvatských inte-
lektuálů, kteří jsou schopni vidět dále, než jen na chorvatské hranice, pře-
mýšlet v širším rámci euroamerické civilizace a nic si nenalhávat. A právě
neustálé stavění vzdušných zámků a strach z reality, vedoucí k perma-
nentnímu obelhávání sebe sama, byl hlavním problémem Titovy Jugoslá-
vie, který bez vetší změny přetrvává v Chorvatsku i Srbsku dodnes. Čes-
ky dosud od D. Ugrešićové vyšla novela Štefica Cveková v čelistech života
a eseje Kultura lži. Antipolitické eseje.
Miljenko Jergović (1966) vydal sbírku příběhů pod názvem Inšallah
Madona, Inšallah. Jedná se o svérázné převedení vybraných bosenských
a dalmatských tradičních písní do prózy. „Tyto příběhy jsou pokusem sdě-
lit to jiným prostředkem a ne písní. Inšallah Madona, Inšallah není umělé
spojení dvou jazyků a dvou civilizací. Jedná se o jednu civilizaci a já jsem
se pokusil vyprávět příběhy, které z této civilizace pocházejí,“ řekl Jergo-
vić o své nové knize v interview pro chorvatský deník Slobodna Dalmacija.
Ante Tomić (1970) po řadě úspěchů s rýpavými a vtipnými romány
ze současného života vydal sbírku novinových sloupků, kterými za po-
měrně krátkou dobu stihl urazit či naštvat řadu osobností chorvatského
politického i kulturního života. Kniha má název Klasa optimist (Třída opti-
mista). Zároveň vydal v Bosně a Hercegovině soubor krátkých povídek Ve-
liki šoping (Velký nákup), tři z nich vyšly vůbec poprvé. Kniha vtipným způ-
sobem glosuje dění zvláště v Hercegovině po skončení občanské války
(1998). Jde o první bosensko-hercegovské vydání A. Tomiće.
chorvatská literatura u nás
a česká v chorvatsku
Do češtiny nebylo v roce 2004 z chorvatštiny přeloženo nic. O Chorvat-
sku pak vyšla řada turistických průvodců a map.
chorvatsky psaná literatura 121
 V Chorvatsku vyšla na samém konci roku 2003 obsáhlá antologie čes-
ké poezie Zlatna knjiga češkog pjesništva, která přináší základní přehled italsky psaná literatura
české poezie od 9. století do současnosti. Hlavním redaktorem byl Dušan
Karpatský. V roce 2004 pak byl z české prózy do chorvatštiny přeložen ro-
mán Květy Legátové Želary. Překladu se ujala známá záhřebská bohe-
jiří špička, giovanni catelli
mistka Katica Ivankovićová, která si ke spolupráci přizvala Jindru Malou.

literární a kulturní časopisy a nakladatelství

Významné časopisy, které se věnují chorvatské krásné literatuře, bychom spočítali
lehce na prstech jedné ruky. Naštěstí řada kulturně-společenských i vyloženě spole-
čenských časopisů má širší záběr, v němž je místo i pro literaturu. Mezi časopisy
odbornější a přístupné na Internetu můžeme zařadit Vijenac (vydává Matice chor-
vatská, www. matica.hr/vijenac) a Zarez (www.zarez.hr). Řada dalších časopisů je
pak aktuálně dostupná jen v tištěné podobě. Společenské časopisy a noviny s literár-
ními přílohami bohužel nejsou vždy na internetu přístupné. Za všechny, které si pře-
číst lze, jmenujme: Globus (www.globus.com.hr), Večernji list (www.vecernji-list.hr),
Feral tribune (www.feral.hr) a Jutarnji list (www.monitor.hr/jutarnji).
Nakladatelství, která se věnují zejména vydávání beletrie, jsou: Durieux, Matica
hrvatska, Faust Vrančić, Feral Tribune, Jesenski i Turk aj.
internet – na dobré adrese
Mezi základní internetové adresy, na kterých se lze dočíst něco o tom, co se v Chor-
vatsku vydává a čte, můžeme uvést: www.knjiga.hr a www.superknjizara.hr. První
server vás poměrně spolehlivě a v širokém záběru informuje o vydávané literatuře
v Chorvatsku a díky účinným vyhledávačům lze pátrat také v bohatém archivu. Druhý
server je vhodný zejména pro aktuality a novinky na chorvatském knižním trhu, včet-
ně stručných komentářů k autorům a knihám. Je možné si zde knihu i koupit.
přehled nejdůležitějších literárních cen
Nagrada Vladimir Nazor (Cena Vladimira Nazora): Renato Baretić, Osmi povjerenik
(Osmý pověřenec)
Nagrada Matice hrvatske za književnost i umjetnost August Šenoa (Cena Matice chorvatské
za literaturu a umění August Šenoa): Renato Baretić, Osmi povjerenik (Osmý pověřenec)
Nagrada dnevnika Vjesnik Ivan Goran Kovačić (Cena deníku Vjesnik Ivan Goran Kova-
čić): Renato Baretić, Osmi povjerenik (Osmý pověřenec)
Nagrada Ksaver Šandor Gjalski (Cena Ksavera Šandora Gjalského): Renato Baretić, Osmi
povjerenik (Osmý pověřenec)
překlady z češtiny
Legátová, Květa: Ljudi iz Želara (Želary), přeložila Katica Ivankovićová a Jindra Malá,
Disput, Záhřeb 2004
V každoroční italské knižní produkci upoutaly v roce 2004 pozornost
nové romány celebrit Tabucchiho a Eca, celkově však veškeré radosti,
zklamání a společenské události byly spíše drobných rozměrů. Budoucnost
ukáže, zda skutečnost, že většina z pozoruhodných knih tohoto roku má
jako téma paměť a/nebo vzpomínku na nedávné italské dějiny, je ná-
hodou, nebo historickým fenoménem. Pokud bychom měli vybrat udá-
lost sezony, byla by to zábavná, ale i mrazivá kniha Giuseppeho Cu-
licchii Il paese delle meraviglie (Země zázraků). Problematice starší italské
literatury vévodilo 700. výročí narození Francesca Petrarky, které pro-
střednictvím konferencí a monografií Petrarca a… zavdalo záminku
k provětrání mnoha staletí italské kultury. U nás v Česku, navzdory
kvantitativní stagnaci, jsme se dočkali velmi hodnotných překlado-
vých titulů, z nichž vyčnívá Dantův spis O rodném jazyce, jakož i no-
vého Slovníku italských spisovatelů. K potěšitelnému oživení italia-
nistiky došlo v časopisecké produkci. Na přelomu dubna a května se
v Praze minuli prozaik Stefano Benni, jemuž vyšly v roce 2003 v čes-
kém překladu dvě knihy, a slavný historik Carlo Ginzburg, systema-
ticky vydávaný nakladatelstvím Argo.
události a literární ceny
Mezi nejprestižnější italské literární ceny tradičně patří Premio Cam-
piello, Premio Viareggio a Premio Strega. Držitelem Premio Strega se
stal pro rok 2004 Ugo Riccarelli s románem Il dolore perfetto (Dokona-
lá bolest), který byl již od počátku soutěže považován za favorita. Pře-
kvapení naproti tomu korunovalo soutěž Premio Campiello. Cenu zís-
kala Paola Mastrocolová s románem Una barca nel bosco (Loďka v lese).
V již 75. ročníku Premia Viareggio získal cenu za prózu Edoardo Albi-

122 italsky psaná literatura 123

nati za román Svenimenti (Ztráty vědomí), nechávaje za sebou finalistu
Stregy Riccarelliho. V kategorii poezie byla cena rozdělena mezi Livii Li-
viovou (za sbírku Antifona) a Marii Marchesiovou (za sbírku L’occhio del-
l’ala, Oko křídla). Pozornost, nepříliš zaslouženou, vzbudily svými texty
mediální hvězdy Alessandro Baricco a známí hudebníci Vinicio Capos-
sela a Luciano Ligabue.
20. výročí založení oslavil časopis L’Indice dei libri del mese (Se-
znam nových knih v měsíci), při jehož oslavách redaktoři a spolupra-
covníci přiznali, že jim vzrůstající knižní produkce dávno přerostla přes
hlavu. Pro čtenáře je však tento vynikající měsíčník plný recenzí, ko-
mentářů a kulturních rubrik asi vůbec nejcennějším informačním zdro-
jem o nových knihách.
Znechucení ústavním velkopodvodníkem Silviem Berlusconim se stá-
vá rok od roku silnější literární motivací s širokým spektrem reakcí.
Z těch letošních je tou nejvýraznější (kromě pokračující kampaně dra-
matika a novináře Daria Fo /1926/, na kterou jsme upozornili již v loň-
ské ročence) román Il Duca di Mantova (Mantovský kníže) Franka Cor-
delliho (1943), recenzenta známého deníku Corriere della Sera, který
se zpovídá z obsese všudypřítomným Berlusconim, přirovnávaným k man-
tovskému knížeti z Verdiho opery Rigoletto.
Nejen Itálie, ale celý svět propadl petrarkománii. Od Mexika po
Kalkatu se vydávaly nové překlady, odborné monografie, rozpoutal se
nespočet diskusí a kromě očekávatelných literárněvědných otázek na
sebe petrarkovské výročí nabalilo i poněkud bizarní témata – proběhly
například konference Petrarca a medicína (o tom, že se Petrarca celý ži-
vot vysmíval lékařům?) nebo Petrarca a řečtina (o tom, že Petrarca ne-
uměl řecky?). Bude trvat dlouho, než záplavu nových prací strávíme. Přes
mnoho nových cenných poznatků nebylo z italské strany naplněno
očekávání nových kritických edicí, které mají stále větší zpoždění.
Vášnivé debaty se rozpoutaly kolem knihy věhlasného literárního věd-
ce Amedea Quondama (1943) Petrarca, l’italiano dimenticato (Petrarca,
zapomenutý Ital). Quondam poukazuje na to, že italská národně obro-
zenecká a posléze buržoazní společnost se přimkla k modelu energic-
kého intelektuála-bojovníka, jakým byl Dante, a nespravedlivě a ke
své škodě odmítla aristokratickou elitní introspektivní literaturu, kte-
rou nabízel Petrarca. Tento stav trvá stále a podle Quondama by sou-
časná krize nacionalismů a ideologií mohla znovu přivést pozornost
k Petrarkovi a „čistému“ umění.
V celém tom interkontinentálním hemžení se poněkud smutně vyjí-
mal mrtvý český brouk. Přestože Petrarca udržoval styky s Karlem IV.
a jeho dvorem a dokonce navštívil v roce 1356 Prahu, kulturní instituce,
které by měly takové výročí „ošetřit“, je přešly diskrétním mlčením. Stej-
ně tak se stalo v případě dalšího významného data, 600. výročí od na-
rození univerzálního génia Leona Battisty Albertiho (1404–1472).
124
z knihkupeckých pultů
Giuseppe Culicchia (1965) letos publikoval asi nejlepší ze svých
dosavadních próz, román Il paese delle meraviglie (Země zázraků).
Hlavním účinkujícím je v něm krvavý rok 1977, ve kterém nese nové
plody nechvalně známá „strategie napětí“, vyvolávaná státním tero-
rismem. Události jsou vyprávěny skrze naivní pohled dvou mladíků,
kterým se škola, politika, televizní programy a pop-music mísí do je-
diné, pro ně ne vždy srozumitelné mozaiky, rozvlněné prvním mi-
lostným harašením. Nebezpečí přílišné politické angažovanosti se Cu-
licchia obratně vyhýbá tím, že strašlivé věci, o kterých vypráví, neklade
do prvního plánu, ale hovoří o nich jen tak mimochodem, na pozadí
konkrétních životů obou chlapců a přes filtr jejich pubertální psýché,
vykreslené s nevídanou autenticitou. Rádi bychom prohlásili, že před
sebou máme další z autorových generačních výpovědí, ale v kuli-
sách světové politiky posledních let je Culicchiova kniha až děsivě
současná.
Román letošního držitele ceny Strega Uga Riccarelliho (1954) Il do-
lore perfetto (Dokonalá bolest) měl od začátku soutěže velkou naději
(umístil se i ve finále Viareggia), přesto mnohé hlasy upozornily na jeho
příliš tradiční vyprávěcí postupy a příliš konvenční témata. Román sle-
duje osudy dvou rodin (a postav s nimi svázaných) od 19. století do dneš-
ní doby, s obzvláštním zaujetím pro tragické osudy: malí a poctiví lidé
jsou v něm drceni velkými a nespravedlivými Dějinami, jejichž nejoblí-
benějšími nástroji jsou bolest a násilí.
Román Paoly Mastrocolové (1956) Una barca nel bosco (Loďka v lese),
vítězky Campiella, vypráví o mimořádně nadaném a inteligentním chlap-
ci Gasparovi, který ze zaostalého jihu přichází za kvalitnějším vzděláním
do severoitalského Turína. Román, vyprávěný Gasparem, je nelichotivou
analýzou všech stupňů škol, kterými hrdina prochází na cestě k univer-
zitnímu diplomu. Mastrocolová, sama učitelka, ukazuje, jak školský systém
a sociální vazby mezi studenty účinně hubí vyčnívající talenty.
Carmine Abate (1954) si vsadil na nejisté Premio Campiello a ne-
chal si tak ujít jisté Premio Napoli. Smůla však neubírá na hodnotě
jeho pozoruhodnému románu La festa del ritorno (Oslava návratu). Tul-
lio, otec dvou dětí, se v něm vrací z emigrace do rodného města, proží-
vajícího vánoční čas se všemi pohansko-křesťanskými rituály (vévodí
jim vysoká vánoční vatra). Tento zvláštní okamžik v něm vyvolává po-
třebu udílet výchovné rady malému synovi Markovi, který je skutečným
vypravěčem románu. Marco však otcova slova převádí do mytické, ta-
jemné roviny, stejně jako jeho dětská duše interpretuje vánoční přípravy
nebo sestřin milostný poměr se starším mužem. Abateho výborná kni-
ha je psaná originálním jazykem a je neobvyklým pojetím generačních
a společenských témat.
italsky psaná literatura 125
 Vítězná próza z Viareggia Svenimenti (Ztráty vědomí) Edoarda Albi-
natiho (1956) je sledem obrazů odehrávajících se v lidském bezvědo-
mí způsobeném nejrůznějšími příčinami (anestezie, tonutí, předávko-
vání drogami, taneční vytržení) a zamýšlí se nad tím, co to vlastně je
bezvědomí, zda místo temna, či místo prozření.
Neobvyklým stavem lidské mysli se zabývá i Umberto Eco (1932) v žán-
rově neidentifikovatelné knize La misteriosa fiamma della regina Loana
(Tajemný plamen královny Loany), jejímž hrdinou je jistý Giambattista
Bodoni řečený Yambo, který při autonehodě přišel o paměť. Po uzdrave-
ní se ji snaží znovu nalézt, a to i prostředky zcela materiálními, totiž pro-
hledáváním půdy u svých prarodičů. Každý nalezený krám je střípkem za-
pomenuté minulosti. Zažloutlé časopisy a komiksy, pohlednice, gramodesky
se starými šlágry, atlas s již neexistujícími zeměmi, Sandokan, Pinocchio,
Buffalo Bill, obrázky Mussoliniho... Jeho touha po osobní paměti a její re-
konstrukce se mísí se schizofrenickou pamětí celé Itálie.
Antonio Tabucchi (1943) vydal román Tristano muore (Tristan umí-
rá), v němž umírající protagonista v dlouhé, delirické zpovědi líčí příteli
celý svůj život. Vyprávění probíhá v jednom mocném a chaotickém prou-
du, s těžištěm v letech druhé světové války, a je prodchnuto melancho-
lií a deziluzí z toho, jak pohodlně a snadno společnost zapomíná na to,
co se v Itálii dělo, a přetváří minulost na významu prostou míchanici.
Na neobjasněné záhady v italské historii druhé poloviny 20. století
poukazuje i kniha Carla Lucarelliho (1962) Nuovi misteri d’Italia (Nové
italské záhady).
Již zjara vyšel nový román Nica Orenga (1944) L’intagliatore di no-
ccioli di pesca (Rytec do broskvových pecek). Jeho protagonistou je
stárnoucí profesor a literární publicista Pietro Scullino, píšící pro li-
gurský časopis La Riviera a lavírující mezi rodinou, milenkou a ambici-
ózními žurnalistkami, které mají zálusk na jeho místo. Scullino je skvě-
le vykreslenou postavou, neodolatelnou tím, jak dokonale zosobňuje
leckdy infantilní rozbroje akademického a literárního světa.
Zajímavou knihou přispěla Laura Parianiová (1951). Její román La
straduzione (Přespřeklad) vypráví o polském spisovateli Witoldu Gomb-
rowiczovi, jenž utekl před válkou do Argentiny. Zde, aniž umí dostateč-
ně španělsky, se pokouší přeložit svůj román Ferdydurke. V lokálu s bi-
liárem kolem sebe shromáždí několik originálních spolupracovníků
(z nichž nikdo neumí polsky) a započne dlouhou práci. Autorka vyrost-
la v Argentině a promítá do osudu polského spisovatele svůj vlastní osud,
popisujíc s láskou každý předmět, chuť a vůni tamního prostředí.
Z hájemství lehčích, avšak mediálně viditelnějších múz zmiňme dal-
ší bestseller Andrey Camilleriho (1925) o stárnoucím komisaři Mont-
albanovi La pazienza del ragno (Pavoučí trpělivost).
Alessandro Baricco (1958) pro festival Romaeuropa připravil zají-
mavé divadelní představení vycházející z Homérovy Íliady, přepraco-
126
vané do 21 monologů stejného počtu postav. Převeden do knižní podoby
však tento počin vyznívá velmi sterilně.
Známý zpěvák a písničkář Luciano Ligabue (1960) vydal román na-
zvaný La neve se ne frega (Sníh na to kašle), umístěný do orwellovské bu-
doucnosti, do prostředí podivné společnosti, ve které se lidé rodí staří
a postupně mládnou až do dětství. Autor vypráví o dvojici, která se po-
kouší počít dítě „tradiční metodou“ (která je systémem zakázána). Pří-
běh by si zasloužil obratnějšího vyprávění a větší hloubky.
Podstatně hůře dopadl v hudbě velmi originální Vinicio Capossela
(1965) a jeho „roadbook“ Non si muore tutte le mattine (Každé ráno se ne-
umírá), delirická snůška vyprávění, historek, zápisků z cestování po Bal-
kánu a Turecku.
Laureátka ceny Viareggio za poezii Livia Liviová ve své sbírce An-
tifona zachycuje vztah sebe ke světu na pocitové, filosofické i fyzické
úrovni, popisuje ve vášnivých tazích své bloudění realitou, někdy s iro-
nií, ne bez nečekaných zvratů, sbohemdání a návratů, to vše ale bez
patosu, ve spíše věcném popisu diktovaném mladistvou, živelnou ener-
gií a očekáváním všech budoucích zkušeností.
Další oceněná, Maria Marchesiová, se v L’occhio dell’ala (Oko kříd-
la) až násilnými gesty vypořádává se svým životem, s nezvladatelnou
psýché i literární tvorbou. Na život a svět pohlíží s nedůvěřivým tikem,
naproti tomu literatura je pro ni láskou a svatou věcí, o niž se chce dě-
lit i se čtenářem. Největší hodnota sbírky spočívá v síle obraznosti hra-
ničící v důmyslném uměleckém záměru až s šílenstvím.
nakladatelství a literární časopisy
K největším a nejznámějším italským nakladatelstvím patří Mondado-
ri a Einaudi, která vydávají jak krásnou, tak naučnou literaturu, přičemž
Mondadori je zaměřeno spíše na širokou veřejnost, zatímco Einaudi
na intelektuální publikum. Zajímavou beletristickou produkci má dále
např. Feltrinelli, Garzanti, Bompiani, Guanda, Adelphi, nezávislé tvor-
bě se věnuje např. nakladatelství Manni a nespočet malých vydavate-
lů. V oblasti poezie má významné postaveni kromě jmenovaných Gar-
zanti a Einaudi ještě malé, ale velmi úspěšné nakladatelství Lepisma.
Odbornou literaturu vydává Laterza, ll Mulino a Salerno.
Pokud jde o periodika sledující literární dění v Itálii, je třeba zmínit
kromě shora uvedeného L’Indice dei libri del mese i revue Diario, Bom-
bacarta a Micromega a pominout nelze ani kulturní přílohy deníků La
Stampa a la Repubblica.
italsky psaná literatura 127
italská literatura u nás
Italská literatura u nás zaznamenala v roce 2004 tolik zajímavého ru-
chu jako už dlouho ne. Je neobvyklé a záslužné, že nakladatelství sáhla
také do starší italské literatury. Pod vánoční stromeček nám knižní trh
nadělil hodnotný dárek v podobě pojednání Danta Alighieriho O rod-
ném jazyce (De vulgari eloquentia), s příkladným kritickým zpracová-
ním a v latinsko-české verzi. Dante českému publiku ukazuje, že nebyl
jen geniálním básníkem, ale rovněž velkým myslitelem a vědcem. V tom-
to traktátu se snaží prosadit jako literární jazyk živou italštinu a odsu-
zuje latinu jako umělý jazyk. Mezi jinými problémy se věnuje klasifika-
ci románských jazyků, pokládá základy italské dialektologie a vytyčuje
požadavky, které by měla splňovat vznešená literární italština. Danto-
vy úvahy se nezakládají na knihomolských vědomostech, nýbrž jsou vý-
sledkem bystrého a v dané době neobvykle originálního pozorování.
Rovněž dalšího literáta poznáváme v netradiční úloze: je to dobro-
druh a svůdce Giacomo Casanova, tentokrát ovšem vystupuje jako vzdě-
laný a bystrý esejista (Trochu jiný Casanova). Casanovovy úvahy vybra-
né z jeho pamětí a korespondence jsou elegantní a nápadité a ukazují,
že intelektuálně Casanova o mnoho převyšoval požadavky kladené na
zámeckého knihovníka. Jeho sebevědomí mu dovolovalo, aby se neza-
stavil před ničím: zabývá se otázkami monetárními a fiskálními, zamýšlí
se nad smrtí, hmotou, Petrarkovými verši, nad benátskou politikou nebo
kolonizací. Nenalezneme sice kdovíjakou hlubokomyslnost, ale bude-
me odměněni ostrovtipem, ironií a uměním zkratky.
Na daleké cesty nás zve poutavý cestopis Antonia Pigafetty, který
doprovázel Magalhãese při jeho obeplutí Země. Pigafetta ve své Zprávě
o první cestě kolem světa (Relazione del primo viaggio attorno al mondo)
barvitě popisuje navštívené kraje i nelehké osudy výpravy z let 1519–1522:
plavbu, setkání s domorodci, nemoci, násilné střety a především zvyky
domorodých kmenů. Ve šťastném zasnoubení se tu setkávají historie,
exotika, dobrodružství a nevyhnutelně i trocha krutosti.
Z modernějších autorů nechyběla každoroční úlitba Alessandru
Bariccovi, tentokrát ovšem tomu lepšímu z jeho tvorby, rafinovaně
a „hedvábně“ nastylizované novele Hedvábí (Seta). Ocitáme se ve Fran-
cii v 19. století a sledujeme dobrodružství Hervého Joncoura, jenž opou-
ští každodenní stereotyp, aby se stal obchodníkem s larvami bource
morušového a v dalekém Japonsku (ne)prožil nezvyklé milostné dobro-
družství. Z populární prózy připomeňme ještě detektivku Andrey Ca-
milleriho Hliněný pes (Il cane di terracotta), sledující další příběhy v Itá-
lii velmi oblíbeného komisaře Montalbana.
Mnohem podnětnější je překlad románu Antonia Tabucchiho Ztra-
cená hlava Damascena Monteira (La testa perduta di Damasceno Mon-
teiro), odehrávajícího se, jak je u lusofila Tabucchiho běžné, v Portu-
128
galsku. Mladý novinář Firmino je vyslán z Lisabonu do Porta, aby se
zajímal o nalezené bezhlavé tělo. Jak se záhy ukáže, stopy zločinu vedou
k jistému příslušníku Národní gardy, a předmětem pátrání tedy již není
identita vraha, jako spíše okolnosti, způsob vyšetřování a jeho vyústě-
ní. Pro Firmina je tato zkušenost příležitostí k vyzrání a k poznání svě-
ta v jeho temných a tajemných záhybech.
Neobvyklým úkazem je překlad románu Margaret Mazzantiniové
(1961) Nehýbej se (Non ti muovere). Sáhnout po neznámé autorce, vy-
dat pouhé dva roky starou knihu, k tomu oceněnou prestižní Stregou
(což může být pro běžného čtenáře známkou nižší stravitelnosti), je
odvaha, jejíž výsledek však bohužel v kontextu ostatní produkce na-
kladatelství Ikar zapadne. A neprávem. Kniha, velmi citová, aniž by byla
laciná nebo povrchní, zachycuje vyprávění muže středního věku, chi-
rurga, který se obrací k dceři v kómatu a zpovídá se z toho, že nebyl scho-
pen milovat ani ji, ani její matku, ani svoji milenku, jejíž smrt zavinil.
Zajímavé ukázky z italské prózy se objevily v literárních časopisech.
Od Tabucchiho to byla titulní povídka skvělého souboru Malá bezvý-
znamná nedorozumění (Piccoli equivoci senza importanza; Host č. 8). Tři
příspěvky věnovalo čtvrté číslo časopisu Souvislosti Cesaru Pavese-
mu (1908–1950). Otisklo mimo jiné ukázku ze spisovatelova deníku Ře-
meslo života (Il mestiere di vivere), na jehož překladu pracuje Kateřina
Vinšová, a překlad eseje Mýtus, symbol a to třetí (Del mito, del simbolo
e d’altro). Literární noviny přinesly aktuality z italské literární scény,
které připravila Věra Suková (č. 22, 34, 37 a 43), a esej prozaika Gio-
vanniho Catelliho Italská literatura 1985–2000 (č. 28). Na „iliteratuře“
publikovala Karolina Křížová rozsáhlý esej o Francescu Biamontim.
Rok 2004 neobyčejně přál i poezii. V minulé ročence jsme nestihli
zaregistrovat překlad básnické sbírky Veselí (L’Allegria) Giuseppe
Ungarettiho (1888–1970), publikovaný v závěru roku. Překladatel Jiří
Pelán vyšel ze své ungarettiovské antologie z roku 1988 (Život člověka)
a pořídil integrální překlad, do kterého zanesl i autorovy vlastní po-
známky. Veselí z roku 1931 je klasickým dílem italské poezie. Ungaretti,
hledající v zákopech světové války známky „veselí“, tedy známky toho, že
ještě – byť absurdně – existuje, vytváří svůj typický básnický jazyk, spo-
čívající v rezignaci na syntaktické vazby a v důrazu na slovo jako tako-
vé. Italská poezie se ještě objevila několikrát v periodikách, především
v únorovém čísle časopisu Host věnovaném žijícímu klasikovi Edoardu
Sanguinetimu (1930). Jiří Špička, Alessandro Marini a Zdeněk Frýbort
v něm připravili kromě rozhovoru i komplexní představení Sanguineti-
ho tvorby prostřednictvím esejů, komentářů a překladů. Pro Host (č. 8)
pak ještě Anna Kareninová přeložila jeden z nejkomentovanějších tex-
tů italské literatury, kancónu Ptala se paní (Donna me prega) Guida
Cavalcantiho (asi 1250–1300); Literární noviny (č. 28) přinesly překla-
dy básní Attilia Bertolucciho (1911–2000) od Jiřího Špičky. Prahu a Olo-
italsky psaná literatura 129
mouc navštívil italský básník a usilovný popularizátor boloňské bás-
nické scény Giancarlo Sissa (1961), který s sebou přivezl svoji nejno-
vější sbírku Průvodce nespavostí (Manuale di insonnia). Italský kulturní
institut v Praze při té příležitosti vydal brožurku s překladem (od Zdeň-
ka Frýborta) jeho sbírky Řemeslo vychovatele (Il mestiere dell’educato-
re), reflektující autorovu práci s dětmi a mládeží.
Z překladů odborné literatury je třeba zmínit dva tituly Umberta
Eca. Prvním je sbírka příležitostných literárněvědných textů O litera-
tuře (Sulla letteratura), druhou jedno ze zásadních Ecových sémiolo-
gických děl Meze interpretace (I limiti dell’interpretazione). Naklada-
telství Vyšehrad pokračuje ve vydávání podnětných sborníků studií
o společenských kategoriích v různých epochách knihou Barokní člověk
a jeho svět (L’uomo barocco), kterou uspořádal Rosario Villari (1925).
Za pozornost stojí i titul Evropa a islám, (Europa e Islam. Storia di un ma-
linteso) významného historika Franka Cardiniho (1940). Ze soudku po-
pulárně-naučné literatury jsou humorné Příběhy řecké filozofie (Storia
della filosofia greca. Da Socrate in poi) v Itálii velmi známého publicis-
ty a všeuměla Luciana De Crescenza (1928).
Zajímavé počiny se odehrály v divadelním světě. V pražském Sta-
vovském divadle koncem listopadu hostoval římský soubor Teatro di
Roma s hrou Marguerite Yourcenarové Paměti císaře Hadriana (Me-
morie di Adriano). V obou odehraných představeních se objevil známý
italský herec Giorgio Albertazzi. Od 10. do 14. prosince se v pražských
divadlech Kolowrat a Na Vinohradech konalo pásmo Cesty divadla – Itá-
lie v Praze, které prezentovalo scénická čtení vybraná z textů Natalie
Ginzburgové, Manlia Santanelliho, Uga Chitiho, Enza Siciliana a An-
nibala Ruccella. Spolek Kašpar nastudoval roztomilou hru Carla Gol-
doniho Náměstíčko (Il campiello), odehrávající se v době karnevalu na
jednom benátském náměstí, jehož ruch se točí především kolem děv-
čat na vdávání. Od února hraje Moravské divadlo v Olomouci hru Lui-
giho Pirandella Nahé odívati (Vestire gli ignudi). „ILiteratura“ v pro-
sinci nabídla sérii příspěvků týkajících se Daria Fo, včetně ukázky
z dosud nepublikovaného překladu hry Johan Padan při objevování Ame-
riky (Johan Padan a la Descoverta de le Americhe).
italianistika u nás
V roce 2004 projevila známku života i česká italianistika. V hibernaci
sice stejně jako minulý rok zůstala ediční řada Italského kulturního
institutu Premio Petrarca, která dříve publikovala nejlepší diplomové
práce z italianistiky, ale zato se objevil již několik let avizovaný Slov-
ník italských spisovatelů, v italianistice nesporná událost roku. Slovník,
jehož autory jsou Jiří Pelán a pražští italianisté a překladatelé, nabízí
130
na úctyhodných 750 stranách asi 3000 profilů spisovatelů, literárních
vědců, bohemistů, jakož i hesla týkající se základních literárních ter-
mínů, akademií a časopisů. Velmi cenný je téměř stostránkový Pelá-
nův úvod, který je vlastně jediným česky psaným, spolehlivým a aktua-
lizovaným průvodcem po dějinách italské literatury. Dalším velmi
přínosným titulem byla monografie Zdeňka Kalisty Karel IV. a Itálie,
která čekala na publikování dlouhou řádku let.
Nepovšimnuto kompetentními kulturními institucemi u nás zůsta-
lo velké petrarkovské výročí, – tento lapsus je tím nápadnější, že řadu
byť povrchních noticek (zprávy o nesprávné lebce v Petrarkově hrob-
ce) přinesla nejrůznější periodika, včetně poměrně štědrého básníko-
va připomenutí v zářijovém čísle lifestylového časopisu Xantypa. Je po-
těšitelné, že řada ambiciózních snah vzešla od soukromých subjektů.
A je velká škoda, že z důvodu úmrtí překladatele Josefa Hajného neby-
ly publikovány petrarkovské překlady připravované nakladatelstvím
Argo a z důvodů časových prodlev nevyšel v nakladatelství Oikúmené
ani Petrarkův dialog Tajemství. Aby se nemuseli Petrarkovi přátelé Ka-
rel IV. a Jan ze Středy v hrobě obracet, o to se zasloužila Česká pošta,
jejíž loňská emise obsahovala příležitostnou petrarkovskou známku, te-
matický pořad odvysílala v červenci stanice Vltava a sérii příspěvků při-
nesly „iLiteratura“ a Literární noviny (č. 28 a 31), včetně nového překla-
du sedmi Petrarkových sonetů od Miloslava Uličného. Další velké výročí,
600 let od narození umělce, spisovatele a vědce Leona Battisty Alberti-
ho (1404–1472), připomněla jen „iLiteratura“, která nabídla i první čes-
ký překlad z jeho slavných Čtení k večeři (Intercoenales).
česká literatura v Itálii
Časopis L’immaginazione, vydávaný nakladatelem Pietrem Mannim, vě-
noval v loňském zářijovém čísle české literatuře několik kritických sta-
tí, a zejména bohatou nabídku překladů jak klasiků (Lustig, Hrabal),
tak mladších autorů (Hakl, Urban, Viewegh, Šabach, Pawlowská).
Sylvie Richterová, spisovatelka a bohemistka žijící v Říme, publi-
kovala v Česku soubor esejů Místo domova, shrnující texty z let 1984–2004,
v nichž se zabývá různými českými autory převážně druhé poloviny
20. století.
Dne 23. ledna uspořádalo české velvyslanectví na římském Kapito-
lu slavnostní prezentaci výboru děl Bohumila Hrabala, vydaného v roce
2003 v prestižní řadě Meridiani nakladatelství Arnoldo Mondadori. Na
překladu se podílelo několik italských bohemistů, úvodní studii na-
psal Jiří Pelán.
Dvě menší nakladatelství se vydala na cestu systematického mapová-
ní české literatury. Nakladatelství Forum z Udine zavedlo ediční řadu Olt-
italsky psaná literatura 131
re, věnovanou středoevropským literaturám; mezi plánovanými autory jsou
Daniela Hodrová a Ivan Wernisch. Nakladatelství La pulce z Pesara za-
čalo v sešitech vydávat Wolkerovy balady, z nichž zatím vyšly dvě. Výbo-
ru básní ze 60. let se v dočkal v Itálii poměrně známý Vladimír Holan.
Giovanni Catelli, častý host východoevropských metropolí, publi-
koval na konci roku 2003 další povídkovou sbírku Lontananze (Dálky),
která obsahuje rozsáhlý oddíl věnovaný Praze.
internet – na dobré adrese
www.diario.it, www.lindice.com (webové stránky literárních časopisů)
www.liberonweb.it a www.ibs.it (internetová knihkupectví, v případě IBS včetně
antikvariátních titulů)
www.fransciscus.unifi.it (stránka florentské univerzity a Národní společnosti pro vy-
dávání děl Francesca Petrarky. Obsahuje přehled titulů, konferencí, výstav aj.)
www.italinemo.it (stránka věnovaná světové italianistice, s novinkami o konferen-
cích, obsahy čísel odborných časopisů a literárních revue, řízená Markem Santorem,
profesorem římské univerzity La Sapienza)
www.in-su-la.com (dění ve světové italianistice – knihy, konference, projekty)
www.esamizdat.it (internetový čtvrtletník, mapující dění v italské slavistice)
www.infolibro.it, www.cafeletterario.it, www.infinitestorie.it (informační portál na-
kladatelství skupiny Longanesi)
www.ilportoritrovato.net, www.isoladeltesoro.com, www.librialice.it, www.ita-
lialibri.net (stránky nejrůznějších literárních sdružení nadšenců a internetové roz-
cestníky)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Premio Strega (Cena Strega): Ugo Riccarelli, Il dolore perfetto (Dokonalá bolest)
Premio Campiello (Cena Campiello): Paola Mastrocolová, Una barca nel bosco (Loďka
v lese)
Premio Viareggio (Cena Viareggio):
– próza: Edoardo Albinati: Svenimenti (Ztráty vědomí)
– poezie: Livia Liviová: Antifona, Maria Marchesiová: L’occhio dell’ala (Oko křídla)
– esejistika: Andrea Tagliapietrová: La virtù crudele. Filosofia e storia della sincerità
(Krutá ctnost. Filosofie a dějiny upřímnosti)
překlady do češtiny
romány
Baricco, Alessandro: Hedvábí (Seta), přeložila Alice Flemrová, Eminent, Praha 2004
Manfredi, Francesco: Tyran (Il tiranno), přeložila Alena Jíchová, Alpress, Frýdek-Mís-
tek 2004
Mazzantiniová, Margaret: Nehýbej se (Non ti muovere), přeložila Alena Jíchová, Euro-
media Group – Ikar, Praha 2004
132
Tabucchi, Antonio: Ztracená hlava Damascena Monteira (La testa perduta di Damas-
ceno Monteiro), přeložila a doslov napsala Alice Flemrová, Havran, Praha 2004
úvahy a dokumenty
Casanova, Giacomo: Trochu jiný Casanova, vybral, přeložil a komentářem opatřil Josef
Hajný, Argo, Praha 2004
Alighieri, Dante: O rodném jazyce (De vulgari eloquentia), z latiny přeložil, komento-
val a úvodní studii napsal Richard Psík, Oikúmené, Praha 2004
Pigafetta, Antonio: Zpráva o první cestě kolem světa (Relazione del primo viaggio
attorno al mondo), přeložil Josef Hajný, úvod a komentář napsal Jiří Ohlídal, Argo, Pra-
ha 2004
poezie
Sissa, Giancarlo: Řemeslo vychovatele (Il mestiere dell’educatore), přeložil Zdeněk
Frýbort, Italský kulturní institut, Praha 2004 (brožura bez bibliografických informací
a bez ISBN)
dûtská literatura
Vesco, Edi: Čarokniha (Magicolibro), přeložila Sandra Morlani, Jota, Brno 2004
detektivky
Camilleri, Andrea: Hliněný pes (Cane di terracotta), přeložila Kateřina Vinšová, Pa-
seka, Praha – Litomyšl 2004
humanitní obory
Bartoli, Marco: Svatá Klára, (Chiara. Una donna tra silenzio e memoria), přeložil Petr Re-
galát Beneš, Vyšehrad, Praha 2004
Cardini, Franco: Evropa a islám (Europa e Islam. Storia di un malinteso), přeložila Jit-
ka Němcová, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004
De Angelis, Vanna: Hon na čarodějnice (Dalla parte delle streghe), přeložila Alena Jí-
chová, Alpress, Frýdek-Místek 2004
De Crescenzo, Luciano: Příběhy řecké filozofie (Storia della filosofia greca. Da Socra-
te in poi), přeložila Iva Papírníková, Dokořán, Praha 2004
Eco, Umberto: Meze interpretace (I limiti dell’interpretazione), z anglického The Limits
of Interpretation přeložil Ladislav Nagy, doslov Lubomír Doležel, Karolinum, Praha 2004
Eco, Umberto: O literatuře (Sulla letteratura), přeložila Alice Flemrová, Argo, Praha 2004
Guzzini, Stefano: Realismus v mezinárodních vztazích (v orig. neidentifikovatelný ti-
tul), z anglického Realism in International Relations and International Political Economy
přeložil Pavel Pejša, Barrister & Principal, Brno 2004
Hellinger, Bert; Tenhövel, Gabriele: Rodinné konstelace (Riconoscere ciò che è),
přeložila Andrea Hynštová, Triton, Praha 2004
Laniado, Nessia: Máte neklidné dítě? (Bambini irrequieti e genitori disperati), přelo-
žila Ivana Hlaváčová, Portál, Praha 2004
Villari, Rosario (vyd.): Barokní člověk a jeho svět (L’uomo barocco), přeložil kolektiv
autorů, Vyšehrad, Praha 2004
Ferrero, Bruno: Šťastní rodiče (Genitori felici, con il sistema di Don Bosco), přeložil La-
dislav Heryán, Portál, Praha 2004
italsky psaná literatura 133
ãtivo
Bernardi, Bruno: Pavel Nedvěd; český lev v Itálii (Pavel Nedved – Il leone di Praga), japonsky psaná literatura
přeložil Bohumil Šrajer, Portál, Praha 2004
Giansanti, Gianni: Tajemná Afrika (Ultima Africa), z anglického Vanishing Africa pře-
ložil Petr Jaroň, Cupro, Zlín 2004 anna křivánková
Reato, Danilo: Benátky (Venezia), z anglického Venice přeložil Jan Heller, Slovart,
Praha 2004

dal‰í v˘znamné tituly v ãe‰tinû t˘kající se

italské literatury a kultury
Pelán, Jiří (vyd.): Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004
Ungaretti, Giuseppe: Veselí (L’allegria), přeložil Jiří Pelán, Ivo Železný, Praha 2003
Kalista, Zdeněk: Karel IV. a Itálie, Vyšehrad, Praha 2004
Le Goff, Jacques: Svatý František z Assisi (Saint-François d’Assise), přeložila Kateřina
Vinšová, Vyšehrad, Praha 2004

Velkým hitem japonské knižní produkce loňského roku se stala ro-

překlady z češtiny a další tituly týkající se
české literatury
Catalano, Alessandro: Sole rosso su Praga. La letteratura ceca tra socialismo e
underground (1945–1959) (Rudé slunce nad Prahou. Česká literatura mezi socialismem
a undergroundem 1945–1959), Bulzoni, Řím 2004
Catelli, Giovanni: Lontananze (Dálky), Manni, Lecce 2003
Demetz, Peter: Aeronauti. Kafka, Brod, D’Annunzio e Puccini al circuito aereo di
Brescia del 1909 (Letci. K., B., D. a P. na letišti v Brescie v roce 1909), Garzanti, Milano
2004
Holan, Vladimír: A tutto silenzio. Poesie 1961–1967 (Na plné ticho. Básně 1961–1967),
sestavili a přeložili Marcello Ceriani a Giovanni Raboni, Mondadori, Milano 2004
Hrabal, Bohumil: Opere scelte (Vybraná díla), sestavili a přeložili Sergio Corduas a An-
nalisa Cosentino, úvodní studii napsal Jiří Pelán, Arnoldo Mondadori, Milano 2003
Chvatík, Květoslav: Il mondo romanzesco di Milan Kundera (Románový svět Milana Kun-
dery), z německého Die Fallen der Welt. Der Romancier Milan Kundera přeložil Stefano
Zangrando, Editrice Università degli Studi di Trento, Trento 2004
Richterová, Sylvie: Místo domova, Arbor vitae, Praha 2004
Skácel, Jan: Il colore del silenzio. Poesie 1957–1989 (Barva ticha. Básně 1957–1989),
přeložila Annalisa Cosentino, Metauro Edizioni, Pesaro 2004
Wildová-Tosi, Alena: Scritti di donne e di gesuiti nella Boemia del Seicento (Ženská a je-
zuitská literatura v Čechách v 17. století), Forum, Udine 2004
Wolker, Jiří: La ballata del bambino non nato (Balada o nenarozeném dítěti), přeložila
Vittoria Dadoneová, La pulce, Senago 2004
Wolker, Jiří: La ballata degli occhi del fochista (Balada o očích topičových), přeložila
Vittoria Dadoneová, La pulce, Senago 2004
mantická literatura, a to v souvislosti s fenoménem „Fujusona“ neboli
Fuju no Sonata (Zimní sonáta) – korejskou telenovelou, která si v Japonsku
získala nevídanou oblibu. Poptávka po romantické literatuře se po je-
jím odvysílání nebývale zvýšila a kromě nových titulů zaznamenaly vel-
ký úspěch i ty starší. Za všechny mluví poptávka po knize Kjóiči Kata-
jamy Sekai no čúšin de, ai o sakebu (Ztracen mezi lidmi volám po lásce),
jíž se od roku 2001 prodalo přes tři miliony výtisků, čímž překonala re-
kord doposud nejprodávanějšího románu Noruei no mori (Norské dřevo)
od Haruki Murakamiho. Mimo jiné díky zmíněné telenovele tak byl rok
2004 pro japonský knižní trh z hlediska celkových zisků po delší době
velmi úspěšný.
Dalším v Japonsku dobře patrným trendem je provázanost médií.
Úspěšné knihy jsou často okamžitě zpracovány do televizní, filmové i ko-
miksové podoby, což nesmírně zvyšuje jejich popularitu především mezi
mladými lidmi.
Velkou roli hraje pro japonské čtenáře i literatura v elektronické po-
době, jak dokazuje stále vzrůstající obliba internetových románů či pří-
běhů zasílaných na objednávku na mobilní telefony formou SMS.
události a literární ceny
Udílení japonských literárních cen se v minulém roce odehrálo za
nebývalého zájmu domácích médií. Senzaci vzbudilo především led-
nové vyhlášení vítězů Akutagawovy ceny (tradičního ocenění udělo-
vaného dvakrát ročně nejlepším začínajícím spisovatelům). Stotřicá-
tou Akutagawovu cenu si rozdělily dvě autorky – dvacetiletá Hitomi
Kanehara a devatenáctiletá Risa Wataja. Staly se nejmladšími oce-

134 japonsky psaná literatura 135

něnými spisovatelkami v historii udílení této ceny – obě tak předčily
Kendžiho Marujamu, jenž byl v roce 1967 oceněn jako třiadvaceti-
letý. Vítězem druhého loňského klání o Akutagawovu cenu, v pořadí
sto třicátou první, se v srpnu stal Norio Mobu, jehož kontroverzní dílo
Kaigo njúmon (Úvod do péče o nemohoucí) rovněž vzbudilo velkou po-
zornost médií.
Významnou událostí byla též nominace Nacuo Kirino na Cenu Ed-
gara Allana Poea za román Out (japonsky vyšel již r. 1997). Kirino je vů-
bec první Japonkou nominovanou na tuto cenu.
Poprvé byla loni udělena cena knihkupců – a to knize Jóko Ogawy
Hakase no aišita súšiki (Profesorův zamilovaný výpočet).
V dubnu se s velkým ohlasem uskutečnil Tokijský mezinárodní kniž-
ní veletrh – tentokrát za účasti bezmála 600 nakladatelů z více než 29
zemí světa a 50 000 místních i zahraničních návštěvníků.
Události v literárním světě se však netýkaly pouze autorů žijících
– hned dvakrát například vzbudila pozornost osobnost spisovatele Mo-
riho Ógaie (1862–1922). Poprvé, když byl v březnu objeven jediný fil-
mový záznam zachycující – byť jen krátce – tohoto významného tvůr-
ce, podruhé koncem roku, kdy byla v domě Moriho rodiny nalezena
část jeho soukromé korespondence. Mezi podobné objevy patří i nález
části původního rukopisu slavného románu Činmoku (Mlčení) spiso-
vatele Šúsaku Endóa (1923–1996) a vlastnoručně psaný dopis bás-
nického mistra Bašóa (1644–1694), nalezený v prosinci v prefektuře
Jamanaši.
Rok 2004 byl bohužel poznamenán odchodem řady známých autorů.
V polovině dubna byla ve svém bytě nalezena mrtvá Megumu Sagisa-
wa (1968) – podle policejní zprávy šlo o sebevraždu. Sagisawa, která
na sebe poprvé upozornila v roce 1987 dílem Kawaberi no miči (Cesta po-
dél břehu řeky), psala především o životě současných mladých lidí, je-
jichž vnitřní svět dokázala citlivě zpodobnit.
Ve stejný den (15. 4.) zemřel Micuteru Jokojama (1934), jehož pro-
slavila především manga (japonský komiks) Tecudžin 28-gó (Železný muž
č. 28) a Mahócukai no Sarii (Čarodějka Sally). Jokojama zemřel na násled-
ky popálenin, které utrpěl téhož dne při požáru ve svém tokijském domě.
Na konci června (29. 6.) byl ve svém bytě nalezen mrtev Hisaši No-
zawa (1960), populární scenárista a autor detektivních románů, který
před třemi lety obdržel Cenu Eidžiho Jošikawy pro začínající autory za
svůj román Šinku (Karmín). Nozawa zanechal dopis na rozloučenou, mo-
tiv sebevraždy však nebyl zveřejněn.
Koncem srpna vzdal dlouhý boj s rakovinou známý kritik a znalec
německé literatury Suehiro Tanemura (nar. 1933), který sehrál důle-
žitou roli v japonském avantgardním hnutí 70. let minulého století.
V 85 letech zemřel v září ve městě Tómi v prefektuře Nagano spiso-
vatel Cutomu Minakami, jehož díla Gan no tera (Chrám divokých husí)
136
a Ečizen takeningjó (Bambusové loutky z Ečizenu) byla přeložena i do
češtiny.
A na samém sklonku roku se zakončila životní dráha známé básníř-
ky Rin Išigaki (1920), jež byla za svou sbírku Išigaki Rin šišú (Sebraná
poezie Rin Išigaki) odměněna Cenou Tošiko Tamury.
z knihkupeckých pultů
Rok 2004 sice nejvíce přál romantické literatuře, velký ohlas však zís-
kala i jinak zaměřená díla. Mezi tituly, které zaujaly japonskou veřej-
nost, patřila například sbírka esejů Makeinu no toboe (Vzdálené vytí pra-
šivých psů) autorky Džunko Sakai. Velice nelichotivý termín makeinu
označuje ženu, jež překročila třicítku, aniž založila rodinu, a raději se
věnuje kariéře, což je jev, který začíná být v Japonsku čím dál častější.
Kniha rozpoutala velkou veřejnou debatu a vyvolala vlnu sounáležitos-
ti mezi ženami, které se s termínem makeinu začaly identifikovat.
Dalším poněkud kontroverzním dílem se ukázal být i Kaigo njúmon
(Úvod do péče o nemohoucí), jehož autor Norio Mobu za něj obdržel
Akutagawovu cenu. Hlavním hrdinou příběhu je mladý muž, jehož zá-
liba v marihuaně a drsný slovník překvapivě kontrastují s oddanou péči,
již věnuje své nemohoucí babičce.
Mezi nejlépe prodávané tituly patřily také oceněné povídky Hebi ni
piasu (Hadí piercing) od Hitomi Kanehary a Keritai senaka (Záda k na-
kopnutí) od Risy Wataji. Stejně jako se od sebe liší osobnosti obou au-
torek – poněkud všednější a „nevinnější“ Wataja a osobitá Kanehara –
i jejich povídky představí čtenáři docela jiný svět. Keritai senaka vypráví
příběh osamělé středoškolačky Hacu, snažící se přitáhnout pozornost
spolužáka, který má oči jen pro slavnou modelku. Neumělá snaha o sblí-
žení dvou mladých lidí je tématem blízkým snad všem lidem a ostře kon-
trastuje s bizarním světem, do nějž nás přivádí Hebi ni piasu. Hlavní
hrdinka této povídky se jmenuje Rui, je to poněkud výstřední mladá žena,
jejíž fascinace piercingem ji přivede to tajemného piercingového a te-
tovacího salonu, kde se provádí unikátní propichování jazyka s cílem
rozštěpit jeho špičku tak, aby se podobal hadímu. Rui zákrok podstou-
pí a brzy svému novému jazyku zcela propadne.
Zajímavým počinem bylo rovněž knižní vydání internetového ro-
mánu Denša otoko (Muž z vlaku), jehož autorem je Hitori Nakano. Po-
měrně všední milostný příběh o setkání dvou lidí ve vlaku byl původně
uveřejňován na pokračování v rámci diskusního fóra na internetových
stránkách Ni-channeru (2 Channel). Návštěvníci fóra mohli hlavnímu
hrdinovi radit, jak postupovat při nesmělých pokusech o navázání mi-
lostného vztahu, a společně tak dovedli jeho snažení ke šťastnému kon-
ci. Celý příběh spolu s reakcemi čtenářů a přispěvatelů nakonec vydalo
japonsky psaná literatura 137
nakladatelství Šinčóša a kniha se okamžitě stala jedním z nejprodáva-
nějších titulů. Přestože byl Muž z vlaku často kritizován jako banální a pří-
zemní, mnoho kritiků jej však považuje za téměř symbol nové genera-
ce, jež tíhne spíše k elektronické literatuře než k té tradiční papírové.
nakladatelství a literární časopisy
V Japonsku existuje více než 7500 nakladatelství, z nichž však cca
4500 nevydá více než 10 knih ročně. Bylo by nemožné představit zde
všechna důležitá nakladatelství, zmíníme proto jen ta, se kterými má
západní čtenář největší šanci se setkat.
Předně je to Kodanša – jedno z největších a nejstarších japonských
nakladatelství bylo založeno roku 1909 rodinou Noma. Jeho nabídka je
široká – zahrnuje populární i naučnou literaturu a velké množství ča-
sopisů nejrůznějších zaměření. Vydává rovněž důležité komiksové ma-
gazíny Nakajoši, Gekkan šónen magazine a Comic Bon Bon.
Dalším nepřehlédnutelným nakladatelstvím je Šógakukan. Původně
se mělo zaměřovat pouze na vzdělávací literaturu, především slovníky
a encyklopedie, během let se však jeho nabídka rozšířila i o literaturu
populární. Patří mezi největší vydavatele dětské literatury, je rovněž vel-
mi důležitým vydavatelem mangy – mezi jeho nejpopulárnější komik-
sové časopisy patří Šónen Sunday a Big Comic Original.
Velkou trojku uzavírá Iwanami Šoten, rovněž jedno z nejstarších na-
kladatelství (bylo založeno v roce 1913). Je známé především svými an-
tologiemi japonské klasické literatury, slovníky (např. Kodžien – úplný
slovník japonského jazyka, jehož se prodalo přes 10 milionů výtisků)
a překladovou literaturou. Nakladatelství Iwanami rovněž vydalo ka-
talog čítající více než půl milionu titulů – tj. téměř kompletní soupis ja-
ponské literární tvorby do roku 1869.
Mezi nejčtenější a zároveň nejstarší literární časopisy patří měsíč-
ník Bungakukai, pojednávající o moderní japonské i zahraniční litera-
tuře. Obsahuje jak eseje a kritiky, tak původní uměleckou tvorbu a ro-
mány na pokračování. Dvakrát ročně uděluje časopis cenu začínajícím
spisovatelům.
Dalším nepřehlédnutelným titulem je Gunzó, od roku 1946 vydávaný
jednou do měsíce nakladatelstvím Kodanša. Soustředí se především
na moderní literaturu, obsahuje články, povídky, překlady a recenze,
ve zkratce se věnuje i výtvarnému umění a filmu.
100. výročí založení oslavil v loňském roce literární měsíčník Šin-
čó. Jeho zaměření je podobné jako u obou výše zmíněných časopisů a vy-
dává ho nakladatelství Šinčóša.
138
japonská literatura u nás
Překladů z japonského jazyka vyšlo v roce 2004 tradičně nemnoho. Tři
starší díla – všechna v překladu Zdenky Švarcové – Můj Nový rok Koba-
jaši Issy (1783–1827), Stúpa a paní Komači a Čtvero ročních dob básnířky
Izumi Šikibu (978–?) a poměrně nový román Haruki Murakamiho (1949)
Na jih od hranic, na západ od slunce.
Můj Nový rok je literárním deníkem básnického mistra Issy, autora
básní ve stylu haiku. Issa v deníku vzpomíná na některé smutné události
svého života, především smrt milované dcery. Deník je psán ve stylu hai-
bun – úsporný text bývá prokládán jednotlivými haiku, které ovšem ne-
musí s textem přímo souviset.
Ve sbírce Čtvero ročních dob nalezneme výběr z díla básnířky Izumi
Šikibu, která žila na císařském dvoře v období Heian (794–1185). Přes
sedmdesát básní ve stylu tanka odráží radosti i smutky lidského živo-
ta, krásu přírody i buddhistické vědomí pomíjivosti.
A konečně Stúpa a paní Komači je známou hrou divadla nó, jejímž au-
torem je Kanami Kijocugu, otec jiného slavného autora divadla nó –
Zeami Motokijoa. Bývalá krasavice a vynikající básnířka Ono no Komači
zde vede učenou disputaci s mnichy sekty Šingon a obhajuje učení ze-
nového buddhismu.
Na jih od hranic, na západ od slunce je poměrně novým románem sou-
časného populárního spisovatele Haruki Murakamiho. Podobně jako
dřívější Norské dřevo (česky vydal v roce 2002 Odeon), je i tato kniha
v Murakamiho tvorbě spíše výjimkou – jedná se o milostný příběh s pří-
dechem tajemna. Jednotvárný život hlavního hrdiny je narušován téměř
přízračnou postavou přítelkyně z dětství, která však současně s nekli-
dem přináší i pocit skutečného bytí.
česká literatura v Japonsku
Vzhledem k velkému počtu malých nakladatelství je téměř nemožné vy-
hledat všechny překlady z uplynulého roku; přesto lze v Japonsku sle-
dovat trend stoupající popularity české dětské literatury. Jde především
o ilustrované knihy Zdeňka Milera, ale i jiných autorů, např. Františ-
ka Hrubína či Josefa Čapka.
internet – na dobré adrese
www.f.waseda.jp/mjewel/jlit/index.html (patrně nejlepší stránka o japonské lite-
ratuře; obsahuje nejen systematický přehled dějin literatury, ale též databázi autorů
a děl, recenze a především novinky z japonského literárního světa – stránka je k dis-
pozici i v angličtině)
japonsky psaná literatura 139
www.horagai.com/english.html (velmi zajímavý, přestože již dlouhá léta neaktuali-
překlady z češtiny
zovaný projekt literárního kritika Kóiči Katóa; obsahuje recenze, rozhovory a literár-
ní kritiky, ale především velmi obsáhlý seznam linků k nejrůznějším odvětvím japon-
Čapek, Karel: Kareru Čapekku no ničijóbi (Neděle), přeložil Masuo Tasai, Seidoša, To-
ské literatury i pojednáním o jednotlivých dílech – stránka je k dispozici i v angličtině)
kio 2004
www.hijl.ac.jp/index_e.html (stránky Národního institutu japonské literatury; ob-
Čapek, Karel: Goaisacu (Pozdravy), přeložil Masuo Tasai, Seidoša, Tokio 2004
sahují velké množství databází a digitální knihovnu – většina informací je však zatím
Hrubín, František a Trnka, Jiří (il.): Otogibanaši o šimašó (Říkejte si pohádky), pře-
k dispozici pouze v japonštině)
ložila Júko Kimura, Petit Grand Publishing, Tokio 2004
Hrubín, František a Trnka, Jiří (il.): Koe ni dašite jomimašó (Říkejte si se mnou),
přeložila Júko Kimura, Petit Grand Publishing, Tokio 2004
přehled nejdůležitějších literárních cen Kolář, Jiří: Neko no cuketa nikki (Z deníku kocoura Modroočka), přeložil Širó Jamagu-
či, Fusenbó, Tokio 2004
Akutagawa šó (Akutagawova cena): Hitomi Kanehara, Hebi ni piasu (Hadí piercing),
Kožíšek, Josef a Miler, Zdeněk (il.): Ari-san aitatata (Polámal se mraveneček), pře-
Risa Wataja, Kiritai senaka (Záda k nakopnutí) a Norio Mobu, Kaigo njúmon (Úvod do
ložila Júko Kimura, Petit Grand Publishing, Tokio 2004
péče o nemohoucí)
Miler, Zdeněk: Krtek, přeložila Júko Kimura, Petit Grand Publishing, Tokio 2004
Jomiuri šó (Cena Jomiuri):
– fikce: Jóko Ogawa, Hakase no aišita súšiki (Profesorův zamilovaný výpočet)
– drama: Džúró Kara, Doro ningjó (Panenka z bláta)
– esej: Tadaši Wakašima, Ranšidokuša no Ei-Bei tanpen kógi (Přednáška astigmatic-
kého čtenáře o britské a americké povídkové tvorbě)
– literární kritika a biografie: Micujoši Numano, Jútopia bungaku ron (O utopické li-
teratuře)
– poezie: Kjóko Kuriki, Nacu no uširo (Za létem)
Naoki šó (Cena Naoki): Nacuhiko Kjógoku, Noči kósecu hjaku monogatari (Co se poví-
dalo: 100 příběhů), Kaori Ekuni, Gókjú suru džunbi wa dekite ita (Připravena plakat),
Hideaki Okuda, Kúčúburanko (Houpačka) a Tacuja Kumagai: Kaikó no mori (Les ná-
hodných setkání)
Kawabata Jasunari bungaku šó (Cena Jasunariho Kawabaty): Akiko Itojama, Fukuro-
kódži no otoko (Muž ve slepé uličce)
Tezuka Osamu bunka šó (Cena Osamu Tezuky): Kjóko Okazaki, Herutaa Sukerutaa (Hel-
ter Skelter)
Macumoto Seičó šó (Cena Seičóa Macumota): Keniči Jamamoto, Katen no širo (Zámek
v ohnivých oblacích)
Tanizaki Džuničiró šó (Cena Džuničiróa Tanizakiho): Tošijuki Horie, Jukinuma to sono
šúhen (Jukinuma a její okolí)

překlady do češtiny
Issa, Kobajaši: Můj Nový rok (Ora ga haru), přeložila Zdenka Švarcová, Paseka, Praha
2004
Kijocugu, Kan’ami: Stúpa a paní Komači (Sotoba Komači), přeložila Zdenka Švarco-
vá, Disk 2004/9, s.107–117
Murakami, Haruki: Na jih od hranic, na západ od slunce (Kokkjo no minami, taijó no
niši), přeložil Tomáš Jurkovič, Odeon, Praha 2004
Šikibu, Izumi: Čtvero ročních dob (výbor básní), přeložila Zdenka Švarcová, Dharma-
Gaia, Praha 2004

140 japonsky psaná literatura 141

 litevsky psaná literatura
alena vlčková
Litevská literatura se v posledním desetiletí 20. století díky vyhlášení
nezávislosti Litevské republiky (1990) proměnila ze sovětské litevské li-
teratury opět na národní litevskou integrovanou literaturu. Spojila se
do ní oficiální literatura sovětského období, exilová litevská literatura
a literatura protisovětské rezistence (partyzánů, deportovaných atd.)
Próza starší spisovatelské generace v nových politických podmín-
kách není příliš četná. Autoři se s nimi obtížně vyrovnávají a zájem
čtenářů o tyto autory mizí. Čtenáři se obrací k exilovým spisovatelům,
kteří po dobu trvání sovětské Litvy nebyli vydáváni. Starší autoři také
nejsou s to konkurovat záplavě zahraniční, zejména americké prózy.
z knihkupeckých pultů od 90. let do dneška
poezie
Ze střední básnické generace v době nezávislosti vyniká Sigitas Geda
(1943), básník hravé fantazie a ontologických úvah, autor skvělých
esejů, překladů i publicistiky. Za pozornost stojí jeho sbírky Skrynėlė
dvasioms pagauti (Truhla na zachycení duše) z roku 1998 a Sokratas kal-
basi su vėju (Sokrates hovoří s větrem) z roku 2001. Ke Gedovi bytostně
patří i jeho o 13 let starší druh Vytautas P. Bložė (1930), do roku 1990
přední představitel avantgardy. Bložė, v jehož současné tvorbě je patr-
ná tendence k epičnosti, všední každodenní tematice, své starší poe-
tické texty přepracovává i koriguje. Sbírku za sbírkou vydává Jonas
Strielkūnas (1939), k nejnovějším patří Praėjęs amžius (Uplynulé sto-
letí) z roku 2001. Jedním z nejaktivnějších básníků a esejistů je i Mar-
celijus Martinaitis (1936), od roku 1996 vydal hned tři sbírky, všech-
ny se symbolickými názvy – Atrakinta (Odemčeno), Sugrįžimais (S návraty)
a Tolstantis (Vzdalující se). Autorsky plodný je rovněž moderní neoro-
142
mantik Jurgis Juškaitis (1933), který zaujal zejména sbírkou Varpai su-
dulės nuo skambėjimo (Zvony zetlely vyzváněním) z roku 1998.
Změněné politické i společenské podmínky nemohly neovlivnit ve-
lice početnou básnickou generaci padesátníků a šedesátníků. Většina
z nich debutovala v 70. a 80. letech a nyní se kromě vlastní poezie za-
čali věnovat překladům a publicistice, jiní se odmlčeli. S jejich jmény
jsme se v českých překladech doposud nesetkali ani časopisecky, pro-
to se v tomto článku omezíme jen na výčet těch nejvýraznějších: Gin-
taras Patackas (1951) s oblibou ironizuje a paroduje pokleslou pop-kul-
turu (sbírky Jazmino žiedas vakarą prakalbina /Jasmínový květ dá večeru
řeč/ z roku 1997 a Jauni patrakėliai Petrarkos /Mladí Petrarkovi blázni/
z roku 1998), Antanas A. Jonynas (1953) se vrací k lyrice, v roce 1997
vydal sbírku milostných veršů Krioklys po ledu (Vodopád pod ledem). Do-
naldas Kajokas (1953) ve své zatím poslední sbírce z roku 1997 Medi-
tacijos (Meditace) vychází z východní filosofie a poetiky i základních es-
tetických principů Východu. Nijolė Miliauskaitėová (1950–2002) vnáší
do litevské poezie ženský princip, nejvíce zaujala její sbírka Sielos lais-
vintos (Osvobozené duše) z roku 1999. V tvorbě Kornelijuse Platelise
(1951) jsou zase zřejmé principy klasicistní poetiky a přísná stavba
verše.
Na podzim roku 1991 byla založena postmodernistická skupina pěti
básníků Svetimi (Cizí) – Dainius Dirgela, Valdas Gedgaudas, Evaldas
Ignatavičius, Alvydas Šlepikas a Donatas Valančiauskas, později
ještě Liutauras Leščinskas – která poprvé vystoupila veřejně až v r.
1993 v každoročním poetickém almanachu Poezijos pavasaris (Jaro po-
ezie). O rok dříve již zde otiskli prohlášení Aleliuja, v němž vyjádřili svůj
názor na poezii klasického básníka Maironise, a představili se jako
omladina vilniuské univerzity Literatų kalvė (Literární kovárna). V r.
1994 vydali svou antologii a poté své první básnické sbírky.
Léta 1994–1995 byla velmi bohatá na zajímavé básnické počiny, mezi
nimiž vynikal Aidas Marčėnas (jeden z nejplodnějších současných bás-
níků, v letech 1988–2001 vydal 6 básnických sbírek), dále Sigitas Pa-
rulskis a debutanti Arnas Ališauskas, Rimvydas Stankevičius, Da-
rius Šimonis a Marius Ivaškevičius. Této skupině básníků je blízká
i prozaička Renata Šerelytėová (1970), jedna z nejperspektivnějších
spisovatelek 90. let, autorka šesti knih: mj. veršů pro děti Eriukas po ba-
obabu arba Megztinis su uodega (Jehňátko pod baobabem aneb Svetr
s ohonem) a sborníku krátkých povídek O ji tepasakė miau (A ona řekla
mňau). Podílela se též na vzniku knihy Prakeiktas kardas (Prokletý meč)
podepsané pseudonymem Skomantas, což je veřejnosti blíže nezná-
má skupina autorů píšící historické dobrodružné příběhy z litevských
dějin s fiktivním historickým hrdinou Skomantasem.
litevsky psaná literatura 143
próza
Z prozaiků střední generace v letech nezávislosti vyniká Romualdas
Granauskas (1930), autor svébytného stylu s převážně vesnickou te-
matikou. V posledních letech se vrací do nejtragičtějšího období litev-
ského národa, do let poválečné protisovětské rezistence, a to zejména
v románu Duburys (Tůň, 2003), jehož hrdinou je vykořeněný mladý ves-
ničan, který se v 50. letech ocitl v průmyslovém přístavním městě.
Autor historických románů Petras Dirgela (1947) zaujal expresiv-
ním cyklem románů z nedávné historie či spíš současnosti nazvaným
Karalystė (Království). Jednotlivé díly vycházely jako Benamių knygos
(Knihy bezdomovců, 1997; příběh pokořených lidí v okupované zemi),
Ceremonijų knygos (Knihy obřadů, 2002; z prvních let nezávislosti
1989–1992) a Vilties pilnųjų knygos (2003, Knihy plné naděje; o letech
1993–1995).
Největší popularitu v r. 2004 získal román Sigitase Parulskise (1965)
Trys sekundės dangaus (Tři nebeské vteřiny), první pravdivá, velice drs-
ná, sarkastická kniha s četnými vulgarismy a argotem o službě litev-
ského kluka v ,,cizí“, tj. sovětské armádě, a román poněkud kontroverzní
prozaičky a publicistky Jurgy Ivanauskaitėové (1961) Placebas (Pla-
cebo), představující směs mystického děje s prvky komerční prózy.
Ke skupině mladých prozaiků z 90. let rovněž patří Birutė Jonuš-
kaitėová (1959), představitelka tradiční realistické linie v litevské pró-
ze, autorka šesti knih: debutovala v roce 1989 sborníkem povídek a no-
vel Pateisinti save (Ospravedlnit se), v průběhu 90. let jí vyšly romány
Ievos neišvarė iš rojaus (Evu z ráje nevyhnali) a Didžioji sala 1. a 2. díl (Vel-
ký ostrov), popisující životní příběhy žen tří generací; nejnověji, v roce
2002, vydala opět sborník povídek Žalčių tiltas (Hadí most).
Kromě žen prozaiček se do řady významných mladých autorů při-
pojili i muži Marius Ivaškevičius (1973) a Herkus Kunčius (1965).
V roce 2004 vydal Ivaškevičius kontroverzní román z poválečného ob-
dobí o partyzánském protisovětském veliteli Žali (Zelení). Kunčius de-
butoval v druhé polovině 90. let a zavedl se jako autor provokujících
intelektuálních próz, románů, povídek Ir dugnas visada priglaus (A dno
tě vždycky přijme) a také jedné divadelní hry – Genijaus dirbtuvė (1998,
Géniova dílna). K autorovým nejnovějším románům patří Gaidžių mil-
žinkapis (Kohoutí mohyla, 2004) o fiktivním městě Gomora, které vyrá-
ží do boje proti homosexuálům v Sodomě, aby dobylo zpět Hospodinův
hrob od sodomitů. Časopisecky byl vydán Kunčiusův román Nepagailėsi
Dušanskio (Nepolituješ Dušanskise) o životních osudech předválečného
komunisty v jedné dějové linii a jeho pádu v druhé.
Ze zcela jiného zorného i politického úhlu byla napsána kniha Dur-
nių laivas (2004, Loď hlupáků) zahořklého Vytautase Petkevičiuse
(1930), který zcela odmítá současný vývoj v Litvě a denunciantsky si vy-
rovnává účty s bývalými kolegy a přáteli.
144
dramatická tvorba
Dramatická tvorba procházela v 90. letech naprosto stejným procesem
jako próza a poezie. Bylo sice napsáno plno nových her (více než 100),
avšak zinscenování se dočkala jen nepatrná část z nich. Dramatičtí au-
toři starší a střední generace buď vstoupili do politiky (Kazys Saja, Sau-
lius Šaltenis, Juozas Glinskis), nebo prožívali tvůrčí krizi. Touto krizí
ostatně procházela i divadla a v repertoáru je zachraňovali exiloví dra-
matici Algirdas Landsbergis (1924), Kostas Ostrauskas (1926) a An-
tanas Škema (1910–1961). Od r. 1995 se však každoročně pořádají kon-
kurzy na současnou dramatickou tvorbu a objevuje se řada mladých
autorů. Z nich je nezbytné jmenovat Sigitase Parulskise a jeho absurdní
dramata Iš gyvenimo vėlių (Ze života duchů, insc. 1998), P. S. Byla O. K.
(P. S. Kauza O. K., insc. 1997), Noriu susipažinti (Chci se seznámit, roz-
hlas 1998), Grožio karalius (Král krásy, insc. 1998).
Do dramatické tvorby vstoupil i Marius Ivaškevius, debutem Kai-
mynas (Soused, 1998) a několika dalšími hrami, zajímavá je zejména hra
Malyš (Prcek).
K populárním dramatikům patří i Juozas Erlickas (1953) se svými
parodiemi odmítajícími tradiční akademické divadlo. Je však třeba kon-
statovat, že litevské divadlo má více dobrých až vynikajících režisérů
než divadelních her.
nakladatelství a literární časopisy
Nejmladší básnická i prozaická generace měla v 90. letech vstup do li-
teratury uvolněn i omezen současně. Přestala existovat cenzura, ale roz-
padla se stará státní nakladatelství, zejména monopolní nakladatel-
ství Vaga, které od roku 1945 vydávalo krásnou literaturu. Místo nich se
objevil neskutečně velký počet soukromých nakladatelů, kteří však
neměli potřebný kapitál (ale ani vůli) k vydávání původní litevské prózy
a poezie. V roce 1991 zanikla i ediční řada Debut zmíněného nakladatel-
ství Vaga, určená mladým autorům do 35 let. Situace se zlepšila v r. 1990
založením Nakladatelství Svazu litevských spisovatelů, které se zamě-
řilo na vydávání nekomerční původní a exilové literatury. Od r. 1994 toto
nakladatelství převzalo i vydávání zmíněné knižnice Debut.
Mladí autoři se však již od počátku tzv. perestrojky začali soustře-
ďovat v ročenkách a almanaších, zpočátku jako literární opozice vůči
oficiózní kultuře. Jako první vznikl v r. 1985 almanach Veidai (Tvář) re-
digovaný Vaidotasem Daunisem s cílem obnovit tradice západní klasické
i moderní kultury v litevské literatuře. Do roku 1990 vyšlo 6 ročenek,
v nichž debutovala řada mladých básníků (mj. Dainius Dirgela, Eval-
das Ignatavičius, Gintaras Grajauskas), byly zde otiskovány překlady
světových moderních autorů, filosofické texty, stati o výtvarném umění.
litevsky psaná literatura 145
 V letech 1988–1991 vycházel almanach Sietynas (Plejáda), celkem 10
knih, jehož redakční radu tvořili Darius Kuolys, Virginijus Gasiliūnas,
Liudvikas Jakimavičius, Vytautas V. Landsbergis, Gediminas Mikelai-
tis a Valdas Papievis. Sietynas kolem sebe shromáždil literáty naroze-
né v letech 1959–1965 (mj. Jurga Ivanauskaitė, Sigitas Parulskis, Val-
das Daškevičius), věnoval však pozornost i starším autorům, jejichž
díla nemohla být dříve publikována, dokonce jim byly určeny stálé od-
díly Atodangomis (Odkrývání) a Veluojančia tiesa (Opožděná pravda).
Sietynas se později spojil s exilovým almanachem Santara-Šviesa.
Mnoho novinek vychází v Litvě právě časopisecky, zejména v mě-
síčníku Svazu litevských spisovatelů Metai (Roky). Pod tímto názvem vy-
chází od r. 1991, v letech 1943–1990 se jmenoval Pergalė (Vítězství).
Další literární měsíčník – Nemunas (Němen) – vycházel od r. 1967
v Kaunasu a byl určen mladé spisovatelské generaci, v roce 2004 vychází
jako literární týdeník.
Tradičním literárním týdeníkem je od r. 1946 Literatūra ir menas (Li-
teratura a umění).
Od r. 1990 je na trhu i týdeník Šiaurės Atenai (Severní Atény), kul-
turní a literární noviny, od r. 1992 týdeník 7 meno dienos (7 dní v umě-
ní) a řada dalších.
V ruském a anglickém jazyce vychází časopis Vilnius, od r. 1978
rusky pod názvem Litva litěraturnaja jako měsíčník, v r. 1989 přejme-
nován na Vilnius, 1989–1994 vycházel jednou za měsíc, později jednou
za 2 měsíce. Od r. 1994 vychází jednou za čtvrt roku i v anglické verzi,
bohužel nepravidelně.
litevská literatura u nás a ve světě
Překlady z litevské literatury mají ve světě podivuhodný ohlas, jen se
ohnisko zájmu přeneslo více na západ. Zatímco až do začátku 90. let se
z litevštiny hojně překládalo zejména v tzv. socialistických zemích (v prů-
měru každého půldruhého roku byla přeložena litevská kniha do češti-
ny nebo slovenštiny) a na Západě se díla litevských autorů objevovala
jen sporadicky (hlavně v SRN, Itálii a Anglii), po získání samostatnosti
se situace obrátila. Ze západních studentů, kteří začátkem 90. let při-
jeli do Vilniusu studovat litevštinu a často tu i zůstali a pracují jako lek-
toři cizích jazyků, se etablovala řada překladatelů. Naopak z postko-
munistických zemí litevská literatura zmizela, výjimku tvoří snad jen
Polsko, jehož zájem o Litvu je tradiční.
Pozoruhodný zájem o litevskou literaturu projevili ve Švédsku, kde
bylo v roce 1993 na Gotlandu založeno Centrum Pobaltských spisovate-
lů a překladatelů. Kromě Litevců sem přijíždějí spisovatelé a překlada-
telé i z dalších zemí (Dánska, Islandu, Lotyšska, Norska, Polska, Ruska
146
aj.) a konají se zde semináře, konference i jiné akce. Česká republika
z tohoto okruhu bohužel jaksi vypadla.
Zmiňme se proto alespoň o autorech, kteří byli v bývalém Českoslo-
vensku překládáni:
Jonas Avyžius (1922–1999) – česky vyšel jeho román Ztracený domov
(1967) – na toto své dílo se sice pokusil navázat třemi pokračováními,
nedokázal však historicky věrně zobrazit poválečné roky.
Mykolas Sluckis (1928) – česky vyšlo hned 6 jeho románů (Cizí
vášně (1973), Žízeň (1977), Schody do nebe (1979), Na sklonku dne (1980),
Cesta do hor (1986), Strom světla (1987) – se téměř na 10 let odmlčel, ale
ani později nedošel pochopení nové doby.
Vytautas Bubnys (1932) – česky Země před vzkříšením (1974), Pod let-
ním nebem (1977), Arberon (1981) – patří v současnosti k nejaktivněj-
ším prozaikům starší generace, bez viditelné námahy si zvykl na svo-
bodný autorský projev, bohužel často zůstal umělecky nepříliš působivý.
Z tohoto pohledu je z Bubnysovy novodobé tvorby nejsilnější román
Balandžio plastėjime (V holubím vzmachu křídel), oceněný roku 2003
Baltskou radou (parlamenty tří pobaltských republik); tematicky půso-
bivá je i jeho zatím poslední kniha Tas ryto laukimas (Čekání na ráno),
popisující na nevelké ploše rozhodující okamžiky národa na osudu tří
generací jedné rodiny.
Zato Grigoriji Kanovičovi (1929) – česky vyšly Slzy a modlitby bláz-
nů (1987), Nevejdou otroci do ráje (1992), Kůzle za dva groše (2001) – kte-
rý od roku 1993 žije v Izraeli a píše rusky výlučně o osudech litevských
Židů, osvobození z pout komunistické ideologie velmi prospělo, ačkoli
i v sovětském období patřily jeho romány k vrcholům.
Totéž platí i o Romualdu Granauskasovi (1930) – česky vyšly jeho
romány Život pod javorem a Obětování býka 1990.
Řada starších u nás vydávaných autorů se odmlčela i proto, že vstou-
pili do politiky, případně se začali více věnovat svým občanským povo-
láním (mj. Saulius Šaltenis a Vytautas Martinkus).
Z básníků starší generace byli u nás vydáváni hlavně Eduardas
Mieželaitis (1919–1997), česky vyšly sbírky Člověk 1954, Kontrapunkty
1975 a Ikarův stín 1988, v letech nezávislosti pokračoval ve vydávání po-
ezie, ovšem bez výrazného zájmu čtenářů.
Stejně tak ve své tvorbě pokračuje Justinas Marcinkevičius (1930),
přední účastník hnutí za nezávislost Litvy, v té době (ale i před ní) nej-
oblíbenější litevský básník; česky vyšel jeho román Borovice, která se
smála (1964), výbor poezie Za živé a mrtvé (1994) a drama Bílý a černý
mnich (1981).
litevsky psaná literatura 147
internet – na dobré adrese
www.culture.lt/lmenas (stránky časopisu Literatura ir Menas, Literatura a umění)
http://humanitas.hmf.ktu.lt/literatura/lt.php (literární časopis vydávaný univer-
zitou ve Vilniusu – litevsky; anglická verze na http://www.literatura.lt/index_en.html)
www.efn.org/~valdas/poezija.html (ukázky z litevské poezie v anglickém překladu
doplněné o medailony autorů)
http://ausis.gf.vu.lt/eka/EWG/ewgtitulinis.htm (stránky věnované litevskému folk-
loru a tradicím – ukázky pohádek a bájí v angličtině)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Nacionalinio literatūros ir meno premija (Národní cena za literaturu a umění): básnířka
Onė Baliukonėová a básník, prozaik a dramatik Sigitas Parulskis (za celoživotní dílo)
Poezijos pavasario premija (Cena Jara poezie): Alfonsas Maldonis
překlady do češtiny (od roku 1990)
Ališanka, Eugenijus: Básně (výbor), přeložila Jana Moravcová za jazykové spoluprá-
ce Aleny Vlčkové, in: časopis Kafka, 11/2003, Goethe Institut, Berlín
Granauskas, Romualdas: Obětování býka (Jaučio aukojimas), in: Obětování býka / Ži-
vot pod javorem, přeložila Alena Vlčková, Odeon, Praha 1990
Granauskas, Romualdas: Život pod javorem (Gyvenimas po klevu), in: Obětování býka
/ Život pod javorem, přeložila Alena Vlčková, Odeon, Praha 1990
Grinkevičiūtėová, Dalia: Litevci na ostrovech v moři Laptěvů (Lietuviai prie Laptevų
jūros), přeložila Alena Vlčková, in: časopis Střední Evropa, 17/1990
Marcinkevičius, Justinas: Za živé i mrtvé (Už gyvus ir mirusius), přeložili Jaroslav
Kabíček a Alena Vlčková, Hejkal, Havlíčkův Brod 1994
V kruhu krásy. Malá antologie z lotyšské a litevské lidové poezie, přeložili Jaroslav Kabí-
ček, Radegast Parolek a Dagmar Váňová, Bohemika, Praha 1998
Pozn.: V roce 2004 nevyšly žádné české překlady z litevské literatury ani litevské překla-
dy českých autorů, proto jejich přehledy na tomto místě chybějí.
148
lotyšsky psaná literatura
pavel štoll
Lotyšská literatura je v této ročence představována poprvé, proto jsme
považovali za potřebné provést na úvod celkovou bilanci vybraných čes-
kých a slovenských překladů a také některých pozoruhodných lotyš-
ských děl, která u nás doposud vydána nebyla. Skladba titulů přelože-
ných do češtiny a slovenštiny se navzájem vhodně doplňuje, čímž se
na obou stranách rozšiřují možnosti poznání literatury psané tímto málo
známým baltským jazykem.
lotyšský folklor
a hlavní překladatelé lotyšské literatury
Lotyšské, stejně jako litevské písemnictví k nám bylo poprvé uvedeno
v 19. století díky zájmu některých našich folkloristů a lingvistů o balt-
ské národy jako nejbližší příbuzné Slovanů. Charakteristickým rysem
obou baltských kultur je totiž trvalá přítomnost dobře zachovaného, sta-
robylého a rozsáhlého folklorního dědictví: v Lotyšsku bylo např. shro-
mážděno přes 1,2 milionu lidových písní (tautasdziesma, též daina), kte-
ré od roku 1979 vydává Ústav pro literaturu, folklor a umění. Zatím
poslední, 8. svazek Latviešu tautasdziesmas (Lotyšské lidové písně) vy-
šel v roce 2004. Historicky nejvýznamnější sbírku 217 996 písní zazna-
menaných na malých lístečcích a vědecky klasifikovaných Krišjānisem
Baronsem (1835–1923) ústav uchovává ve speciální skříni, která byla
v roce 2001 zapsána do seznamu světového kulturního dědictví
UNESCO. Knižně tyto texty vyšly v šesti svazcích pod názvem Latvju
dainas (Lotyšské dainy) v letech 1894–1915 a elektronicky je unikátní
obsah Baronsovy skříně zaznamenán na adrese www.lfk.lv. Rukopisný
překlad jedné z dain pořízený v roce 1822 Františkem Ladislavem Čela-
kovským se stal vůbec prvním českým uměleckým překladem z lotyšti-
loty‰sky psaná literatura 149
ny. Těmito písněmi se vědecky zabývali zejména Jan Gebauer a zakla-
datel české jazykovědné letonistiky Josef Zubatý, básnicky se jimi ne-
chal inspirovat Adolf Heyduk (Lotyšské motivy, 1901). První skutečný
překlad jejich ukázek však vyšel až v roce 1998 v malé antologii z lo-
tyšské a litevské lidové poezie pod názvem V kruhu krásy. Jejím autorem
je profesor Karlovy univerzity a zahraniční člen Lotyšské akademie věd
Radegast Parolek (1920), jenž se u nás od 60. let systematicky věnuje
bádání o historii lotyšské (též litevské a estonské) literatury, její popu-
larizaci a překladům jejího klasického fondu. Vydal také knížku drob-
ného dětského folkloru Peču, peču mazance (1982) a lidových pohádek
Tři dobré věci (1988). Výbory Čertovské pohádky (1978) a Hadí prsten (1979)
pořídil olomoucký filolog Vojtěch Gaja (1912–1992), náš nejplodnější
překladatel lotyšské prózy, a některé lotyšské pohádky obsahuje také
z ruštiny přeložená kniha Diamantová sekera (1964). Na Slovensku se
setkaly s velkým ohlasem pohádkové knížky Tri čarovné vecičky (1982)
a Ježkov kužuštek (1983) v překladu Jany Tesařové (1953), dnes samo-
statné vědecké pracovnice Ústavu světové literatury SAV a zahraniční
členky Lotyšské akademie věd, nejvýznamnější slovenské letonistky,
která od počátku 80. let seznamuje slovenskou vědeckou i čtenářskou
obec s lotyšskou a v poslední době též estonskou literaturou.
klasická literatura do ztráty
nezávislosti lotyšska (1940)
První knižní překlad z lotyšské literatury u nás pořídil moravský farář
a polyglot Alois Koudelka (pod pseudonymem O. S. Vetti, 1861–1942):
v roce 1910 vydal Lotyšské povídky klasika psychologicky zaměřené re-
alistické venkovské prózy Rūdolfse Blaumanise (1863–1908). Někte-
ré z nich později vyšly v novém překladu V. Gaji v rozsáhlejší sbírce Blau-
manisových povídek nazvané Smrt na kře (1959).
Z produkce meziválečného období je třeba zmínit především proza-
ickou poemu Edvartse Virzy (1883–1940) U Strauménů (Straumēni, 1933,
česky 1939), kroniku roku života na lotyšském statku, vycházející z folk-
lorních ideálů věčné harmonie člověka s přírodou a nadpřirozenými si-
lami. Dalším významným dílem tohoto období je román Jānise Veselise
(1896–1962) Lůžko bohů (Dievu gulta, 1923, česky 1930), jenž s expresi-
onistickou naléhavostí odhaluje nesmyslnost první světové války a ru-
dého teroru v Lotyšsku po jejím skončení. Také tento autor se pokusil
restaurovat lotyšský archetypický svět, a to ve filosofických podoben-
stvích s názvem Latvju teiksmas (Lotyšské pověsti, 1942), jejichž české
vydání se připravuje.
Ke klasickému fondu patřila také řada z několika desítek titulů
přeložených u nás a na Slovensku až v poválečném období. Byly to na-
150
příklad novoromanticky laděné venkovské prózy Jānise Akuraterse
(1876–1937) Degoša sala (Hořící ostrov, 1912) a Nádherné léto (Kalpa zēna
vasara, 1908, česky společně pod názvem předchozí povídky 1974), ane-
kdotické novely Jānise Ezeriņše (1891–1924) ve sbírce Oběd s hudbou
(1977) nebo básnický odkaz rozpolcené duše tragicky zesnulé Austry
Skujiņové (1909–1932) pod názvem Jako křik ptáka (1979).
R. Parolek v 80. letech představil národní epos Andrejse Pumpurse
(1841–1902) Lāčplēsis (1888) o lotyšském silákovi s medvědíma ušima
a jeho boji s německými křižáky ve 13. století (česky R. Parolek: Souboj
nad propastí, 1987), výbor z poetických pohádek „pobaltského Ander-
sena“ Kārlise Skalbeho (1879–1945) Jak jsem plul ke královně Severu
(1983) a z díla jednoho z vrcholných tvůrců novodobé lotyšské poezie
Jānise Rainise (1865–1929) Daleké ozvěny (1982). Některé z dluhů vůči
klasické poezii naznačil R. Parolek svými ukázkami v antologii Les
duší (2001): dosud např. nebyla významněji prezentována tvorba Rai-
nisovy životní družky a umělecké souputnice Aspazije (1865–1943), no-
voromantického básníka Fricise Bārdy (1880–1919) a zejména moder-
nistů Aleksandrse Čakse (1901–1950) a Erikse Ādamsonse (1907–1946).
Na Slovensku přeložila J. Tesařová antologii klasické lotyšské pró-
zy Staré hodiny (1989), do níž kromě zmíněného R. Blaumanise a J. Eze-
riņše zařadila také přední novoromantiky Jānise Porukse (1871–1911)
a Jānise Jaunsudrabiņše (1877–1962), jejichž hlavní díla zatím do češ-
tiny přeložena nebyla. Totéž se týká realistické prózy Anny Brigade-
reové (1861–1933), jejíž pohádková hra Malíček (Sprīdītis, 1903) byla
zfilmována v koprodukci s Československou televizí (1985).
poválečná literatura do obnovení
nezávislosti lotyšska (1990)
V poválečných letech nesměly ujít pozornosti českých překladatelů ze-
jména románové epopeje oficiálních koryfejů socialistického realismu
Andrejse Upītse (1877–1970) a Vilise Lācise (1904–1966), z nichž ně-
které ovšem přežily svou dobu. Lotyšské Národní divadlo v 90. letech
uvádělo dramatizaci Upītsovy Zelené země (Zaļā zeme, 1945, česky 1958)
a v lotyšských knihkupectvích se nedávno objevilo nové vydání nejús-
pěšnějšího Lācisova románu Syn rybáře (Zvejnieka dēls, 1933–1934, čes-
ky a slovensky 1951).
K tragédii druhé světové války se vracela novela bývalého vězně
nacistických koncentračních táborů Miervaldise Birzeho (1921–2000)
Pro všechny kvetou růže (Visiem rozes dārzā ziedi, 1958, česky 1962).
Počátek obnovy lotyšské literatury v 60. letech, byť stále ještě pod
proměnlivě důsledným tlakem sovětské cenzury, signalizoval román bý-
valého vězně gulagu Egonse Līvse (1924–1989) Kašparova dvojčata (Vel-
loty‰sky psaná literatura 151
nakaula dvīņi, 1966, česky 1973), v němž si hlavní hrdina na konci dru-
hé světové války dovolil dát přednost boji nikoli za světlé zítřky spo-
lečnosti, ale za holé přežití svých dětí.
Ēvalds Vilks (1923–1976) se ve svých krátkých prózách odklonil od
tehdejší oficiální literární linie k realismu Blaumanisova typu a na Slo-
vensku byla jeho tvorba představena v reprezentativním výboru Zele-
ný strom (1987).
Visvaldise Lāmse (1923–1992) pronásledovala sovětská cenzura od
konce 50. let: jeho román o tehdy tabuizované problematice boje lotyš-
ských legionářů ve službách nacismu za svobodu své vlasti Kāvu blāzmā
(V polární záři) mohl vyjít knižně a v nezkrácené verzi až v roce 1989.
Do češtiny byla přeložena jeho sociálně kritická próza Trasa (Trase, 1980,
česky 1982) a do slovenštiny jeho retrospektivní „existenciální“ román
s problematikou života v pravdě za nacistické a sovětské okupace a se
symbolickým názvem Bábka a komediant (Jokdaris un lelle /Loutka a ko-
mediant/, 1972, slovensky 1975).
Marģeris Zariņš (1910–1993) se stal jako hudební skladatel národním
umělcem SSSR a jako spisovatel debutující téměř v 60 letech jedním z před-
chůdců lotyšské literární postmoderny. Svědčí o tom i oba přeložené
groteskní romány, intelektuální hříčky s fantastickými i autobiografic-
kými prvky Nepravý Faust aneb Opravená a doplněná kuchařská kniha
(Viltotais Fausts jeb Pārlabota un papildināta pavārgrāmata, 1973, čes-
ky 1978, slovensky 1984) a Kalendář kapelníka Kociňše (Kapelmeistara
Kociņa kalendārs, 1982, česky 1986, též slovensky).
Z díla Zigmundse Skujiņše (1926) byl přeložen román Pán v nejlep-
ších letech (Vīrietis labākajos gados, 1974, česky i slovensky, 1981), v němž
se autor vyrovnává s vlastní krizí středního věku, a také román s prvky
koláže Paměti mladého muže (Jauna cilvēka memuāri, 1981, česky 1981
a 1985). K vydání je připraven český překlad jeho snad nejvýznamněj-
šího díla, magicko-realistické ságy Postel se zlatou nohou (Gulta ar zel-
ta kāju, 1984).
Tvorba Regīny Ezerové (1930–2002) byla zastoupena psychologic-
kými prózami Léto dlouhé jeden den (Vasara bija tikai vienu dienu, 1974,
česky 1976, slovensky 1981) a Studna (Aka, 1972, česky 1978, slovensky
Sonáta nad jazerom), na Slovensku také modernistickým románem
Násilie (Varmācība, 1982, slovensky 1986). Některé tzv. zoologické novely
soustřeďuje sbírka O psech a lidech a jiné povídky (česky 1984, sloven-
sky Človek so psím čuchom, 1988), lidský svět v nich splývá se zvířecím.
Novela Hyena (Hiēna) byla zařazena do sbírky Aprílové grotesky (1983).
Výrazným reformátorem lotyšské prózy je také Alberts Bels (1938),
hlavní tvůrce tzv. konceptuálního románu. Tento žánr se vyznačuje ne-
velkým rozsahem, koncentrovaným dějem, prolínáním objektivního
a subjektivního času, reality a fantazie, filosofickým podtextem, zamě-
řením na vybranou individuální či sociální problematiku a u Belse čas-
152
to také kriminální zápletkou či historickými paralelami se současností.
Do češtiny byl přeložen hned první z těchto románů, Vyšetřovatel (Iz-
meklētājs, 1967, česky 1970), dále Klec (Būris, 1972, česky 1976, slo-
vensky 1981) a méně zdařilá Střelnice (Poligons, 1977, slovensky 1981,
česky pak všechny tři pod tímto názvem 1981). O něco později vyšel Hlas
volajícího (Saucēja balss, 1973, česky 1981), jehož děj se odehrává v re-
volučním roce 1905. Na vydání u nás však stále čekají zejména dvě díla
tohoto autora: román Cilvēki laivās (Lidé ve člunech, 1987) s tématem
ohrožení malého svébytného baltského etnika, žijícího na Kurské kose
v polovině 19. století, a mnohovrstevný román Bezmiegs (Nespavost,
1987), který směl vyjít až 20 let po svém vzniku.
Zcela osobitá je prozaická tvorba předního básníka Imantse Zie-
donise (1933), z jehož díla byly na Slovensku přeloženy mezižánrové re-
flexivní texty na pomezí básní v próze, esejů či fejetonů, často paradoxně,
groteskně či ironicky laděné Epifánie (Epifānijas, 1971–1974, slovensky
1981) a jim příbuzné pohádky vydané pod názvem Šibalské rozprávky
(1990). Také některé prózy básnířky Vizmy Belševicové (1931) jsou na
Slovensku od počátku 80. let známy (Pre tú bláznivú Paulínu, Tās dul-
lās Paulīnes dēļ). V 90. letech se stala jedním z nejpopulárnějších lite-
rárních děl v Lotyšsku její částečně autobiografická trilogie Bille (1995),
Bille dzīvo tālāk (Bille žije dál, 1996) a Billes skaistā jaunība (Billino krás-
né mládí, 1999).
Slovensky vyšel také významný román Ilze Indrāneové (1927) Steblo
s belasými zvončekmi (Ūdensnesējs, 1971, slovensky 1985) z prostředí lo-
tyšské poválečné vesnice a antologie soudobé lotyšské povídky Jeden
ďeň na dobrej, milej zemi (1983).
V Čechách tehdy přinesl odlehčení vážných témat výbor krátkých
próz populárního satirika a publicisty Andrise Jakubānse (1941) Ve-
čeře s klaunem (česky 1984).
Z tvorby jednoho z nejpřekládanějších představitelů kriminálního
románu Andrise Kolbergse (1938) je u nás i na Slovensku znám např.
román Člověk běží přes ulici (Cilvēks, kas skrēja pāri ielai, 1978, česky
1988, slovensky ve sbírce 3x Riga, 1986). V nedávné době byl v Lotyšsku
vysoce hodnocen jeho román ze současnosti Meklējiet sievieti (Hledej-
te ženu, 1996).
Literaturu pro mládež v Čechách zastupovaly prózy Anny Brode-
leové (1910–1981) Modrý vrabec (Zilais zvirbulis, 1965, česky 1967, 1971,
1974, uveden jako film Československé televize 1972) a Cecīlije Dine-
reové (1919–1996) Dívčí souboj (Meiteņu divkauja, 1972, česky 1974),
na Slovensku v 80. letech román Andrise Puriņše (1950) Na nič sa ma
nepýtajte (Nevaicājiet man neko, 1977) a Harijse Gulbise (1926) Keď
kvitnú púpavy (Pieneņu laiks, 1976).
Poválečnou poezii u nás zatím nejkomplexněji soustředila zmíněná
antologie Les duší; některé z těchto textů byly publikovány již dříve v tis-
loty‰sky psaná literatura 153
ku či knižně, např. v antologii milostné lyriky pobaltských básnířek z roku
1988 Nádherné stromy lásky – V. Belševicová, Mirdza Ķempeová
(1907–1974), Monta Kromová (1919–1994), Ārija Elksneová (1928–1984).
Les duší je přehlídkou nejvýznamnějších tvůrců, kteří se v Lotyšsku od
60. let snažili v trvalém zápasu z cenzurou obnovit přerušenou předvá-
lečnou tradici, usilovali o návrat k individualitě člověka a jeho každo-
dennímu životu, o co nejpravdivější reflexi současnosti i minulosti v celé
její složitosti a o zachování tradičních národních hodnot. Uchylovali
se přitom ke skrytému, metaforickému a náznakovému vyjadřování a také
k hledání novátorského výrazu: např. Ojārs Vācietis (1933–1983), zmí-
nění I. Ziedonis a V. Belševicová, Māris Čaklais (1940–2003), Imants
Auziņš (1937), Knuts Skujenieks (1936), Uldis Bērziņš (1944), Leons
Briedis (1949), Jānis Rokpelnis (1945), Māra Zālīteová (1952) a další.
V antologii je zastoupena také exilová poezie, a to spíše tradičního
rázu – Andrejs Eglītis (1912), Zinaīda Lazdová (1902–1957), Veroni-
ka Strēlerteová (1912–1995) – zatímco stranou byla ponechána její re-
formní část, usilující o „prolomení tradice jako způsob jejího uchová-
ní“ (J. Tesařová) pod vlivem západní poezie. Patřila k ní např. newyorská
básnická a výtvarná skupina Elles ķēķis (Pekelná kuchyně), zejména její
zakladatelé Linards Tauns (1922–1963) a Gunars Saliņš (1924) nebo
v Londýně žijící Velta Sniķereová (1920). Bohatou exilovou literaturou
se zatím podrobněji zabývá pouze J. Tesařová na Slovensku, u nás je
dosud téměř neznámá. Na překlad čeká zejména románová, povídko-
vá, ale i dramatická tvorba Anšlavse Eglītise (1906–1993) a některá
z takzvaných komorních her, tragédií či komedií Mārtiņše Zīvertse
(1903–1990). U nás také nebyla uvedena poválečná dramatická tvorba
vzniklá Lotyšsku. V první polovině 80. let byla na Slovensku přeložena
např. hra Pieseň straky (Žagatas dziesma, 1976) Gunārse Priedeho
(1928–2000) nebo O nočnom strážcovi a práčke (Natssargs un veļas maz-
gātāja, 1979) Paulse Putniņše (1937).
literatura po obnovení nezávislosti lotyšska
Lotyšská literatura prošla v 90. letech zásadními proměnami, podobně
jako celá lotyšská společnost. Stejně jako u nás, i v Lotyšsku nejprve za-
čalo rozsáhlé vydávání dříve zakázaných děl ze sovětského období, z před-
válečné, exilové, ale také světové literatury. V první polovině 90. let se
v literatuře začalo projevovat jisté zklamání z vývoje nového státu, v němž
nelítostné tržní podmínky spolu s neblahým sovětským dědictvím ze-
jména u mladších tvůrců vyvolávaly společenskou apatii a příklon k „čisté-
mu umění“. Svou roli sehrály i západní umělecké vlivy, jimž se součas-
ná lotyšská literatura opět naplno otevřela. Přesto ji nelze charakterizovat
jako výrazně postmoderní, spíše na postmoderní poetiku reaguje a vzta-
154
huje se k ní, vrací se také k vlastním, zejména poválečným modernis-
tickým tradicím. Konkrétní autoři a jejich díla budou uvedeni dále.
události a literární ceny v roce 2004
V uplynulém roce se jednou z nejvýznamnějších literárních událostí sta-
lo vydání sbírky povídek Ingy Ābelové (1972) Sniega laika piezīmes
(Poznámky v době sněhu, 2004), vyznamenané státní cenou. Jde o mi-
lostné příběhy, jejichž umělecká síla spočívá mimo jiné v nelítostné psy-
chologické analýze, etické naléhavosti a působivých přírodních obra-
zech. Autorka vydala také román Uguns nemodina (Oheň neprobouzí,
2001) a sbírku povídek Akas māja (Dům se studnou, 1999).
Cenu Pobaltského shromáždění za rok 2004 získal Pēters Brūveris
(1957) za básnickou sbírku Valodas ainava (Krajina jazyka).
Cenu Dnů poezie v kategorii původní básnické tvorby obdržel Ro-
nalds Briedis za sbírku Ūdens lakstīgala (Vodní slavík).
V Kanadě vyšlo lotyšské číslo místního literárního čtvrtletníku Des-
cant (roč. 35, č. 1).
z knihkupeckých pultů od 90. let do dneška
K vrcholům lotyšské prózy 90. let patří Septiņi stāsti par mīlu (Sedm po-
vídek o lásce, 1992) Gundegy Repšeové (1960), neobvyklé, složitě struk-
turované příběhy, v nichž se realita prolíná s fikcí, četné kulturní aluze
se střídají s filosofickou reflexí, přičemž láska ve svých nejrůznějších
projevech je v nich cestou k vnitřní svobodě člověka. V románu Sarkans
(Červený, 1998) jsou rozmanité mytologické, legendární i současné
příběhy symbolizovány odstíny červené barvy. Autorka by mohla za-
ujmout naše čtenáře také svou zatím poslední knihou povídek Ludovi-
ka zemes (Ludovikovy země, 2004), např. v ní obsaženým tragikomickým
monologem ženy před svatým Petrem u nebeské brány, uzavřeným apo-
kalypsou.
Velký ohlas měly také dva romány Nory Ikstenové (1969) Dzīves
svinēšana (Oslava života, 1998) a Jaunavas mācība (Učení panny, 2001),
v nichž se v různých podobách ženské lásky odkrývají archetypické
vrstvy lidského bytí. Myšlenkové hloubce autorky odpovídá i její vytří-
bený, jen velmi těžko přeložitelný jazyk. O něco přístupnější je její nej-
novější kniha povídek Dzīves stāsti (Životní příběhy, 2004), v níž autor-
čin vztah k realitě značně přitvrdil: recenze hovoří o fatalismu a dokonce
o sociální pornografii.
O „nejlepší próze“ loňského roku, sbírce povídek Ingy Ābelové, jsme
se zmínili výše.
loty‰sky psaná literatura 155
 Sbírka povídek Stum, stum (Tlač, tlač, 2004) Andry Neiburgové (1957)
je dílem vyzrálé prozaičky, která se snaží jakoby fotograficky zazna-
menat neuchopitelnou podstatu různých životních situací a zároveň ce-
lého života. Andra Neiburgová zaujala už v roce 1988 novelistickou sbír-
kou Izbāzti putni un putni būros (Vycpaní ptáci a ptáci v klecích), poté se
autorské tvorbě věnovala jen okrajově.
Úspěch slavil román Šampinjonu Derība (Žampionový zákon, 2002 –
slovo derība se používá v označení Starého a Nového zákona) s podtitu-
lem černí Balti u Keltů z pera Laimy Muktupāvelové (1962). Jsou v něm
realisticky popisovány osudy Lotyšů při ilegálním přivýdělku v Irsku
i soužití starobylých kultur, nechybějí však ani praktické recepty hou-
bových jídel. Z tvorby Laimy Muktupāvelové stojí jistě za zmínku „my-
tologický thriller“ Cilpa (Oprátka, 2003), tentokrát s motivem narko-
manie, a pozoruhodná sbírka povídek Ducis (Tucet, 2002), tj. tucet
„pravdivých životních příběhů“, v nichž autorka líčí život obyvatel sta-
rého domu a hledá platnost dávných tradic v dnešní době.
Dace Rukšāneová (1969), „enfant terrible“ současné prózy, v roce 2002
vydala knihy Romāniņš (Románek) a sbírku Beatrises gultas stāsti (Beat-
risiny postelové povídky), které svou erotickou otevřeností vyvolaly jak
rozporuplné přijetí kritiky, tak nevídanou čtenářskou popularitu.
Z mužských autorů je v současné době patrně nejznámější Pauls Ban-
kovskis (1973). Z řady jeho románů, v nichž se publicistické prvky stří-
dají s metaforickým vyjádřením psychologických reakcí postav na kru-
tou realitu současnosti i nedávné minulosti, byly v poslední době vydány
Misters Latvija (Mister Lotyšsko, 2002), Čeka, bumba & rokenrols (Čeka,
míč & rokenrol, 2002) a Sekreti. Pierobežas romance (Sekrety. Příhranič-
ní romance, 2003; o ruských starověrcích ve východním Lotyšsku). Čes-
kého čtenáře by z Bankovskisovy tvorby mohly zaujmout též povídky La-
bais vienmēr uzvar (Dobrý vždy zvítězí, 2002), v nichž autor ironicky pohlíží
na hledání identity dnešního muže a na jeho lidské slabosti.
V žánru historické prózy se setkalo se značným ohlasem společné
dílo Valdise Rūmniekse (1951) a Andrejse Migly (1940) Kuršu vi-
kingi (Kurští vikingové, 1998), román o výbojích vyspělého kmene Kurů
v 9. století. Vychází z důkladného studia historických pramenů a po-
utavou formou odhaluje dávné kořeny lotyšského národa a jeho tvůr-
čích potencí. V roce 2004 bylo vyznamenáno zvláštní státní cenou mo-
numentální ztvárnění národní historie 12. století s názvem Ķēniņš (Král),
druhý díl románu Zīmogs sarkanā vaskā (Pečeť v červeném vosku, prv-
ní díl Brāļi, Bratři, 2001) Jānise Lejiņše (1954).
Ze současných dramatiků patří už od konce 70. let k nejpopulárněj-
ším zmíněná básnířka Māra Zālīteová (1952). V době tzv. zpívající re-
voluce se proslavila svým libretem k „rockové opeře“ Lāčplēsis (jméno
hlavního hrdiny, 1988) na námět stejnojmenného národního eposu a v tom-
to žánru úspěšně pokračovala i na přelomu století, například v muzikálu
156
Indriķa hronika (Jindřichova kronika, 1999) o křižáckém vpádu ve 13. sto-
letí, nebo Tobāgo! (2001), o osídlení lotyšské zámořské kolonie v 17. sto-
letí. Současně je Māra Zālīteová jednou z mála lotyšských autorek,
které rozvíjejí rainisovskou linii poeticky filosofického dramatu. Její ko-
morní hra Margarēta (Markéta, 2001) je považována za jeden z vrcholů
současné lotyšské dramatiky. Tato známá tragická Goethova postava
je zde konfrontována s Faustem jako ztělesněním dobyvačné svévole,
která ničí humánní a harmonický řád světa, symbolizovaný milující
ženou, konkrétně Markétou. Děj se odehrává ve vězení a je přenesen do
nedávné minulosti, čímž připomíná jak existenční tíseň za sovětské oku-
pace, tak i dnešní hrozbu byrokratizace života a odcizení člověka. V sou-
časné době slaví úspěch komorní tragikomedie této autorky Zemes no-
doklis (Pozemková daň, 2003), která vyšla spolu s dalšími hrami knižně
(2004). Ostatní hry Māry Zālīteové byly předtím vydány ve sbírce Sau-
ciet to par teātri (Říkejte tomu divadlo, 2001).
Zmíněná Inga Ābeleová je autorkou úspěšného psychologického
dramata Tumšie brieži (Tmaví jeleni, 2000), inscenovaného též v Ně-
mecku, a Dzelzszāle (Železný plevel, 2001), hraného v Dánsku a Finsku.
Její hry vyšly také knižně (Lugas, Hry 2003) a podobně jako její povíd-
ky zanechávají tísnivý pocit, ale též silný umělecký zážitek.
Dramatičkou hojně uplatňující (post)modernistické prvky ve své tvor-
bě je Lelde Stumbreová (1952), jejíž dosavadní díla vyšla knižně pod
názvem Kronis (Koruna, 2000).
Své hry s etickými akcenty vydal ve sbírkách Oāze (Oáza, 1990)
a Viņš taču ir mulķis (On je přece hlupák, 2001) také současný předse-
da lotyšského Svazu spisovatelů Jānis Jurkāns (1950).
V současné poezii vedle většiny již zmíněných starších básníků za-
ujímá jedno z předních míst silná básnická „generace Klāvse Elsbergse“
debutující na přelomu 70. a 80. let a označovaná jménem jejího nejvý-
raznějšího představitele (1959–1987), na sklonku sovětské éry tragic-
ky zesnulého syna básnířky V. Belševicové. Patří k ní např. Amanda Aiz-
purieteová (1956), Pēters Brūveris (1957), Guntars Godiņš (1958),
Anna Rancāneová (1959), Māris Melgalvs (1957) a další. Počáteční
tvorba této generace, charakterizovaná střízlivým a zdrženlivým vý-
razem, častým uplatněním až šokující depoetizace, ironie a sebeiro-
nie, prvků grotesky a nonsensu, odrážela společenskou i uměleckou
revoltu a zároveň pocity skepse a deprese tvůrců. Společenský vývoj
v 90. letech sice naděje těchto básníků i jejich starších kolegů nesplnil,
nicméně díla většiny z nich na přelomu století potvrzují nalezení nových
duchovních perspektiv.
V 90. letech do poezie zároveň vstoupila nová generace, od počátku
konfrontovaná s postsocialistickou a navíc postmoderní situací. Patří
k ní jeden z nejsmělejších reformátorů dnešní poezie Edvīns Raups
(1962), dále Liāna Langová (1960), Eduards Aivars (1956), Jānis Els-
loty‰sky psaná literatura 157
bergs (1969, též Ramba, bratr K. Elsbergse), Māris Salējs (1971), Kār-
lis Vērdiņš (1979) a další. Většinu z nich spojuje pocit existenciální kri-
ze, nedůvěra k tradičním jistotám, izolace od společenských procesů
a hledání své identity a vlastních hodnot v básnické tvorbě.
nakladatelství a literární časopisy
K předním současným nakladatelstvím patří Atēna, Daugava, Jāņa Ro-
zes Apgāds, Jumava, Karogs, Nordik-Tapals, Pētergailis, Valters un Rapa,
Zinātne, Zvaigzne ABC a další. Ze dvou tradičních literárních periodik
v současnosti přežil pouze měsíčník Karogs (Prapor), zatímco týdeník
Literatūra un Māksla (Literatura a umění) v 90. letech zanikl. Z nových
časopisů vyniká zejména Kentaurs XXI. a tvorbu převážně mladých au-
torů publikuje Luna. Literární věda má zázemí ve společenskovědním
časopise Letonica a také v každoročním sborníku z konference Aktuālas
problēmas literatūras zinātnē (Aktuální problémy v literární vědě), po-
řádané Pedagogickou akademií v Liepáje a Ústavem pro literaturu, folk-
lor a umění Lotyšské univerzity. Ten také pravidelně vydává roční lite-
rární přehledy.
O šíření lotyšské literatury ve světě pečuje Latvijas literatūras cen-
trs (Centrum lotyšské literatury), které od roku 2002 vydává v angličti-
ně dvakrát ročně časopis Latvian literature a poskytuje organizační, ma-
teriální a prostřednictvím státního Fondu kulturního kapitálu též finanční
pomoc překladatelům lotyšské literatury.
lotyšská literatura u nás
V 90. letech se radikálně proměnila jak samotná lotyšská literatura, tak
její situace u nás a na Slovensku. Především zanikla takzvaná sovět-
ská literatura, k níž se ovšem nejhodnotnější díla pobaltských litera-
tur od 60. let snažila patřit co nejméně, a s ní i státní podpora jejího
vydávání. Pobaltské literatury byly u nás vystaveny neúprosným tržním
podmínkám, které maximálně ztížily realizaci překladové tvorby. Na Slo-
vensku ještě v roce 1990 stačily vyjít Šibalské rozprávky I. Ziedonise,
zatímco u nás se teprve na přelomu století podařilo R. Parolkovi z vel-
ké části vlastním nákladem vydat zmíněné, již dříve připravené anto-
logie V kruhu krásy (1998) a Les duší (2001).
Počátek nového století však přinesl také nové, svobodné pohledy
na historii lotyšské literatury. V Čechách vyšel její přehled v roce 2000
s názvem Lotyšská literatura. Vývoj a tvůrčí osobnosti z pera R. Parol-
ka, který tak zúročil několik desetiletí své badatelské, překladatelské,
popularizační i pedagogické činnosti. Toto originální pojetí lotyšské li-
158
teratury je cenné mj. svou komplexností (zahrnuje celý vývoj od folklo-
ru až po současnou tvorbu v Lotyšsku a v exilu) a také autorovým zku-
šeným a poučeným pohledem „zvenčí“, jenž často odkrývá nové, i v Lo-
tyšsku neznámé či méně akcentované aspekty tohoto tématu.
V lotyšské části Slovníku pobaltských spisovatelů (2003) vycházel au-
tor těchto řádků vedle dostupných literárních děl převážně z nejnověj-
ších lotyšských odborných pramenů, zejména z třídílných akademic-
kých dějin lotyšské literatury (Latviešu literatūras vēsture, 1998, 1999,
2001), ze slovníku Latviešu rakstniecība biogrāfijās (Lotyšské písemnic-
tví v biografiích, 2003), z historie lotyšské literatury Guntise Berelise
(Latviešu literatūras vēsture, 1999) a dalších.
Na Slovensku J. Tesařová publikovala v roce 2001 sborník erudo-
vaných vědeckých studií, esejů a rozhovorů Kapitoly z lotyšskej a es-
tónskej literatúry a kultúry, který byl o rok později po zásluze vyzname-
nán Cenou Slovenské akademie věd. Práce je rozdělena do tří částí,
z nichž první je věnována vývojovým tendencím lotyšské a estonské li-
teratury, v lotyšském případě krátkému, ale pozoruhodnému období de-
kadence na začátku 20. století a expresionismu 10. a 20. let, dále oso-
bitým povídkám J. Ezeriņše a prózám A. Belse, typologii lotyšského
poválečného románu, exilové tvorbě, zvláště novátorské próze Ilze Šķips-
nové (1928–1981), a také přehledu úctyhodných výsledků slovenské bal-
tistiky v posledních desetiletích. Zajímavá je i druhá a třetí část knihy,
v nichž se čtenáři představuje sama autorka a vědecký svět, v němž se
pohybuje v Pobaltí i ve světových exilových centrech.
Z početné dokumentární a autobiografické tvorby přeložil absolvent
oboru letonistika na FF UK Michal Škrabal (1979) knihu významné po-
litičky Sandry Kalnieteové (1952) V plesových střevíčkách sibiřským
sněhem (Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos, 2001), zaznamenávající je-
den z mnoha osudů lotyšských rodin nelidsky týraných sovětským oku-
pačním režimem od roku 1940 ještě dlouhá léta po skončení války. Kni-
hu vydává nakladatelství Lubor Kasal.
Dále je připravována česká antologie současné krátké prózy lotyš-
ských spisovatelek. Jde o intelektuálně a umělecky náročné texty, které
vyžadují značné tvůrčí úsilí překladatele i zvýšenou čtenářskou aktivi-
tu. Autorky se v nich vyslovují kultivovaným a zároveň mnohovrstev-
ným jazykem zejména k existenciálním otázkám současnosti, jejíž slo-
žitost vnímají s ženskou citlivostí až křehkostí, někdy v poloze úsměvné,
ale obvykle bolestně tragické.
Uvažuje se také o přípravě české antologie současné lotyšské poe-
zie, která by ale vyžadovala spolupráci se zkušenými překladateli poe-
zie, protože ti mezi mladými letonisty zatím chybějí.
loty‰sky psaná literatura 159
česká literatura v lotyšsku internet – na dobré adrese
Česká literatura má v Lotyšsku dobré jméno už od 18. století, kdy se lo- www.literature.lv (Centrum lotyšské literatury)
tyští nevolníci prostřednictvím místních ochranovských rukopisů se- www.lfk.lv (Oddělení lotyšského folkloru Ústavu pro lotyšskou literaturu, folklor a umě-
znamovali s českou náboženskou reformací a především s osudy Jana ní Lotyšské univerzity)
www.amizante.lv (největší lotyšské internetové knihkupectví)
Husa a J. A. Komenského. V době národního obrození zakladatel novo-
www.jumava.lv (nakladatelství Jumava)
dobé lotyšské poezie Juris Alunāns (1832–1864) přeložil báseň F. L.
www.jr.lv (nakladatelství Jāņa Rozes Apgāds)
Čelakovského Ne horoucnost povalečná (ze sbírky Růže stolistá), která se www.valtersunrapa.lv (nakladatelství Valters un Rapa)
s pozdějším doplňkem básníka Auseklise (vl. jm. Miķelis Krogzemis, www.atena.lv (nakladatelství Atēna)
1850–1879) a hudbou Andrejse Jurjānse (1856–1922) stala jakousi dru- www.nordik.lv (nakladatelství Nordik-Tapals)
hou lotyšskou národní hymnou. Překlady z české literatury se v lotyš-
ském tisku začaly objevovat od konce 19. století, ale k prvnímu dů-
kladnějšímu seznámení s českými autory došlo až v meziválečném období, přehled literárních cen za rok 2004
kdy první místa natrvalo obsadili Jaroslav Hašek a Karel Čapek. V po-
Gada balva literatūrā (Výroční cena za literaturu, udílená Státním fondem kulturního
válečném Lotyšsku bylo vydáno kolem sedmdesáti českých titulů, tedy
kapitálu Lotyšska):
přibližně dvakrát víc než lotyšských u nás, a také okruh překladatelů
– próza: Inga Ābele, Sniega laika piezīmes (Poznámky v době sněhu, sbírka povídek)
byl širší, k nejplodnějším patřila např. Marta Grimmová (1901–1983), – poezie: Jānis Rokpelnis, Vārti (Brána, básnická sbírka zařazená do autorovy bilanč-
Anna Baugová (1905–1991), v současné době Vinifreds Kraučis (1939), ní knihy Dzeja, Poezie)
Jānis Krastiņš (1950) a další. Nejmladší generace bohemistů se zatím – divadelní hra: Māra Zālīte, Zemes nodoklis (Pozemková daň)
připravuje na kurzech češtiny na Lotyšské univerzitě. – dětská literatura: Jānis Jurkāns, Nirējs (Potápěč), próza
V 90. letech se lotyští nakladatelé vrátili k některým z dřívějších pře- – zvláštní cena: Jānis Lejiņš, Ķēniņš (Král), historická próza
kladů. Přepracovaného vydání se dočkaly Haškovy Osudy dobrého vojá- – nejlepší debut: Ronalds Briedis, Asaru gāze (Slzný plyn), básnická sbírka a Lielas pas-
ka Švejka (přeloženy celkem šestkrát, vydány devětkrát: poprvé 1927–1929, lēpes (Velká schovávaná)
– celoživotní přínos literatuře: Inta Čaklā (literární vědkyně)
naposledy 1998–1999) a znovu vyšlo také Vaňkovo pokračování, publi-
Baltijas Asamblejas balva (Cena Pobaltského shromáždění): Pēters Brūveris, Valodas
kované před válkou časopisecky (1929–1930, 1993).
ainava (Krajina jazyka)
Z Čapkova díla si Lotyši zřejmě nejvíc oblíbili Zahradníkův rok (1964, Dzejas dienu balva (Cena Dnů poezie): Ronalds Briedis, Ūdens lakstīgala (Vodní slavík)
1994, 1999). Na pulty lotyšských knihkupectví se nakrátko vrátil také
předválečný překlad Kříže u potoka Karolíny Světlé (1933, 1997). Část Pozn.: V roce 2004 nevyšly žádné české překlady z lotyšské literatury ani lotyšské překla-
staronových překladů tvoří dětská literatura: Ladovy Nezbedné pohádky dy českých autorů, proto jejich přehledy na tomto místě chybějí.
(1962, 2002) a Sekorův Ferda Mravenec (2000, též Mravenci se nedají, 1961,
1981). Knižními postavami se poprvé stali televizní Štaflík a Špagetka Lotyšská výslovnost: přízvuk je zpravidla na začátku slova, vodorovné čárky označují
Aleny a Jiřího Munkových (2001), dále Krtek Zdeňka Milera a Hany délku samohlásek, „i“ nezměkčuje předcházející souhlásku, „o“ v domácích a některých
cizích slovech se čte „uo“ (Rokpelnis – ruokpelnys). Souhlásky „č, š, ž“ se vyslovují stejně
Doskočilové (Krtek a maminka, 2002) a Méďové Václava Chaloupka
jako v češtině, „ģ, ķ, ņ, ļ“ odpovídá „ď, ť, ň, ľ“ a „h“ českému „ch“. Zdvojené souhlásky se
a Jaroslava Vogeltanze (2002).
vyslovují dlouze (Grimma). Lotyšská ženská příjmení většinou končí na -a nebo -e.
K nejvýznamnějším novým překladům patří romány Milana Kun-
dery Nesnesitelná lehkost bytí (1993, 1999), Identita (2001), Nesmrtelnost
(2002), Žert a Valčík na rozloučenou (oba 2003). Pomineme-li tři tituly
z díla Franze Kafky (Proces, 1999, Zámek a Povídky, oboje 2001), které
v Lotyšsku není považováno za součást české literatury, je třeba ještě
jmenovat povídky Oty Pavla Veliký vodní tulák (2003), dále několik ro-
mánů Jaromíry Kolárové (Naděje má hluboké dno, Voda! a Přežijí muži
rok dva tisíce?, 1991), Memento Radka Johna (1990) a Frýbortova Veks-
láka (1996). Z literatury faktu se největší publicity dostalo životopisu
Kateřiny Zaháňské od Heleny Sobkové (2000).

160 loty‰sky psaná literatura 161

 maďarsky psaná literatura
jiří zeman
Rok 2004 byl v Maďarsku k poctě básníka Bálinta Balassiho (1554–1594)
jmenován jubilejním rokem uherské renesance. Oslava dvojnásobné-
ho výročí, jež bylo připomenuto také v Praze výstavou Bálint Balassi – ži-
vot a doba, konanou na Novoměstské radnici od prosince 2004 do led-
na 2005, byla spojena s mnoha literárními událostmi a se vznikem celé
řady tematických publikací a reedicí.
Ještě větší pozornosti se však na začátku minulého roku dostalo udá-
lostem jiného rázu, a sice poněkud zarážejícím postojům některých čle-
nů předsednictva Maďarského svazu spisovatelů. Prvotním impulzem
celé aféry byl poněkud nestřízlivý výrok jednoho moderátora méně vý-
znamného budapešťského nezávislého rádia na adresu křesťanů. Ně-
která pravicová média věc bagatelizovala, nicméně před sídlem zmíně-
né rozhlasové stanice se sešlo protestní shromáždění, které vyvrcholilo
spálením izraelské vlajky. Protestů se účastnil i jeden z vrcholných čle-
nů Maďarského svazu spisovatelů, který na něm dokonce vystoupil s pro-
jevem. A právě v reakci na tento projev a neochotu vedení svazu se od
něj distancovat opustilo organizaci postupně na 160 jejích významných
členů, skutečných reprezentantů současné maďarské literatury, jako
jsou Lajos Parti Nagy, Péter Nádas, Péter Esterházy, Magda Sza-
bóová či György Konrád. Zmíněné události plnily stránky nejen lite-
rárních periodik a rozvířily debatu o funkci a statu spisovatelského sva-
zu, o jeho politické angažovanosti, reprezentativnosti a vůbec dědictví
dob minulých, které se odráží nejen v řadách jeho členů.
události a literární ceny
Nejvýznamnější maďarské umělecké ocenění – státní Kossuthovu
cenu – získali v roce 2004 tři literáti: básník László Bertók (1935) za
162
přínos v oblasti moderní maďarské lyriky, prozaik László Kraszna-
horkai (1954) za přispění ke vzniku současné podoby maďarské pró-
zy a za svou tvorbu, jež je vysoce ceněna také v zahraničí, především
v německé jazykové oblasti, a nakonec básník, překladatel a literární
vědec původem ze Slovenska Árpád Tözsér (1935), jehož celoživotní
básnické, prozaické i literárněteoretické dílo hraje významnou roli v roz-
voji maďarské literatury na Slovensku. Z loňských laureátů se čeští čte-
náři mohou seznámit alespoň s László Krasznahorkaim, jehož román Sá-
tántangó (Satanské tango) vyšel česky v roce 2003.
Maďarskou literární cenu a titul kniha roku 2004 získala sbírka bás-
níka Ottó Tolnaiho (1940) s názvem Költö disznózsírból. Egy rádióinter-
jú regénye (Básník z vepřového sádla. Román jednoho rádiového inter-
view). Jedná se o přepracování série rozhlasových rozhovorů, které v roce
1998 s Tolnaim, rodákem z jugoslávské Vojvodiny, pořídil jiný maďarský
básník Lajos Parti Nagy (1953). Intimní rozhovory o minulosti z pohledu
čistě osobního i z pohledu člena maďarské národnostní menšiny se ode-
hrávají na pozadí rozkladu společenských struktur a krize způsobených
jugoslávskou válkou.
z knihkupeckých pultů
Podívejme se teď na další významné literární počiny uplynulého roku.
Se závěrečným svazkem trilogie – Jagviga párnája (Jadvižin polštář,
česky 2002), Milota a nyní A fényképész utókora (Příští věky fotografa)
podávajícím obraz národní historie uplynulého století – se přihlásil
Pál Závada (1954). Autor, původní profesí sociolog, pocházející z pro-
středí asimilované dolnozemské slovenské menšiny, přináší ve svém po-
sledním románu prostřednictvím osobních příběhů několika generací
jednoho rodu obraz společenské proměny během pěti desetiletí po dru-
hé světové válce.
György Konrád (1933) se po dvou čerstvých autobiografických ro-
mánech Elutazás és hazatérés (Cesta a návrat domů) a Fenn a hegyen nap-
fogyatkozáskor (Nahoře na kopci při zatmění slunce) ohlásil svazkem
esejů A közép tágulása. Gondolkodás Európáról (Rozšíření středu. Úva-
hy o Evropě). Navázal jím na svou dřívější bohatou publicistickou čin-
nost respektovaného pozorovatele a komentátora domácího i meziná-
rodního společenského dění.
Čerstvý nositel Kossuthovy ceny László Krasznahorkai v létě před-
stavil svou novou knihu Rombolás és bánat az Ég alatt (Zkáza a žal pod
Nebem). Autor v ní vychází ze své druhé cesty do Číny, jejíž duchovní
svět se stal jeho trvalou tvůrčí inspirací. Ve svém díle se zabývá střetem
dávných tradic této vyspělé civilizace s destruktivními jevy 20. století,
přičemž neztrácí naději v jejich zachování.
m a ìa r s k y p s a n á l i t e r a t u r a 163
 S novými pracemi vloni vystoupili také držitelé literární Ceny Atti-
ly Józsefa Gábor Németh (1956) a András Pályi (1942). Németh se ve
svém románu Zsidó vagy? (Jsi žid?) zabývá problémem hledání identity,
otázkou, nakolik je tento proces výsledkem čistě osobních úvah o sebe-
určení a nakolik je spíše akceptováním vně vytvářeného obrazu o člo-
věku. Román tematicky úzce souvisí s úvahami nositele Nobelovy ceny
za literaturu z roku 2002 Imre Kertésze v jeho stěžejním díle Sorsta-
lanság (Člověk bez osudu, česky 2003).
Otázkou vnitřní svobody dosažené skrze milostné naplnění u jedin-
ců dospívajících ve společnosti, která vnitřní svobodě už z principu brá-
ní, se v příběhu milostného trojúhelníku nazvaném Megérkezés (Příchod)
zabývá András Pályi.
nakladatelství a literární časopisy
Tradičně nejrespektovanějším maďarským fórem zaměřeným na lite-
rární a společenské dění je týdeník Élet és Irodalom (Život a literatura),
vzpomínaný obvykle jen jako És. Tento týdeník má také svou interne-
tovou podobu (www.es.hu), takže jsou velmi jednoduše dostupná jeho
starší čísla. És přináší kromě recenzí, komentářů a úvah pravidelně také
ukázky z chystaných titulů. Dalšími respektovanými periodiky jsou mě-
síčníky Jelenkor (Přítomnost), Magyar Napló či Holmi, jenž vloni oslavil
15. výročí vzniku.
Mezi nakladatelstvími zaujímá snad nejvýsadnější postavení prestižní
budapešťské nakladatelství Magvető, dále je však třeba zmínit významné
nakladatelské domy Európa, Noran a také Ulpiusház, který v loňském roce
vydal také několik překladů z češtiny. Zvláštní místo zaujímá na maďarském
knižním trhu bratislavské nakladatelství Kalligram, jež si jako jediné za-
hraniční nakladatelství dokázalo v Maďarsku získat velký respekt. Kalli-
gram se zaměřuje na literaturu zemí Visegrádské čtyřky, vedle vydávání pů-
vodních titulů je významně činný v oblasti překladové literatury a již několik
let vydává také stejnojmenný literární měsíčník. Díky nakladatelství Kal-
ligram, které v minulém roce otevřelo pobočku v Budapešti (Pesti Kalligram),
se do Maďarska dostává každoročně množství české literatury.
maďarská literatura u nás
České překlady maďarské literatury v roce 2004 jako již tradičně v po-
sledních letech zaostávaly za maďarskými překlady českých autorů.
Z loňské překladové produkce je třeba zmínit dva svazky košického ro-
dáka Sándora Máraiho (1900–1989), jež vyšly díky dlouhodobému zá-
jmu nakladatelství Academia o tohoto klasika maďarské prózy 20. sto-
164
letí. Na titul Zpověď (Egy polgár vallomásai), vydaný česky v roce 2003,
navazuje svazek Země, země!... (Föld, föld!...), který přináší další auto-
rovy úvahy o životě evropského intelektuála 20. století. Druhá kniha je
povídkový soubor Odkaz Ester (Eszter hagyatéka), jenž patří k autorovým
nejcennějším titulům. Vedle Máraiho vydala Academia vloni také román
Dveře (Az ajtó) českým čtenářům dobře známé spisovatelky Magdy Sza-
bóové, (1917), za který autorka v roce 2003 obdržela jednu z nejvý-
znamnějších francouzských literárních cen Prix Femina. Všechny tři jme-
nované překlady jsou dílem Anny Valentové, jež byla za svou dlouholetou
činnost na tomto poli oceněna Státní cenou za překlad v roce 1999.
Vedle zmínky o knižních titulech je také třeba upozornit na zájem,
kterého se především současné maďarské literatuře dostává na strán-
kách českých literárních periodik. List Babylon věnoval maďarské lite-
ratuře vloni hned dvě ze svých pravidelných literárních příloh, a to v dub-
nu, kdy představil mimo jiné současné básníky Szilárda Borbélyho
(1964) a Ference Szijje (1958), a v prosinci, kdy se do centra pozornosti
dostali například pozoruhodný současný básník Lajos Parti Nagy či
Endre Kukorelly (1951), s jehož dílem se snad zanedlouho setkáme v čes-
kém překladu. Jmenovaný Szilárd Borbély byl spolu s básnířkou Zsuz-
sou Takácsovou (1938) představen také na stránkách časopisu Sou-
vislosti. Připomenout je třeba také aktivitu brněnského Hostu. Zcela
zvláštní pozornost si ovšem zaslouží česká internetová revue Soumar za-
bývající se maďarskou literaturou (viz oddíl Internet – na dobré adrese).
česká literatura v maďarsku
Česká literatura se v Maďarsku i vloni těšila značnému zájmu. Vedle
reedicí děl Bohumila Hrabala a Milana Kundery, která se v posled-
ních desetiletích stala trvalou součástí maďarské knižní nabídky, mů-
žeme z české literární produkce jmenovat svazek starších i nových
překladů povídek Jaroslava Haška Betyárhistória (Beťárská historie) či
aktualizovaný překlad Páralových Milenců a vrahů (Gyilkosok és szere-
tők). Z novějších českých titulů se v uplynulém roce překladu do ma-
ďarštiny dočkal například román Petry Hůlové Paměť mojí babičce (Na-
gyanyám emlékezete), novela Jáchyma Topola Noční práce (Éjszakai
munka) či prózy Ireny Obermannové Ženské pohyby (Női mozdulatok)
a Romana Ludvy Jezdci pod slunečníkem (Lovasok a napernyő alatt).
Pod názvem Szégyenlős szerelem – Želary, jenž odkazuje k filmu Ond-
řeje Trojana, který byl v Maďarsku uveden, vyšel překlad novely Květy
Legátové Jozova Hanule.
Ve vydávání díla Miloše Urbana – vloni titulem Sedmikostelí (Hét-
templom. Gótikus regény Prágából) pokračuje na Slovensku sídlící na-
kladatelství Kalligram – v roce 2003 vydalo román Hastrman. Zelený
m a ìa r s k y p s a n á l i t e r a t u r a 165
román (Hastrman, a vizek fejedelme), o rok dříve pod názvem A kated- ďarské elektronické knihovny zřizované Národní Széchényiho knihovnou www.
rális árnya titul Stín katedrály. Stejné nakladatelství vloni znovu vyda- mek.oszk.hu. Její webové stránky disponují také anglickou mutací pro vyhledávání.
lo knihu Patrika Ouředníka Europeana, stručné dějiny dvacátého věku
(Europeana, a huszadik század rövid története).
Současné české literatuře bylo věnováno únorové číslo časopisu Je-
přehled nejdůležitějších literárních cen
lenkor (Přítomnost) se sídlem v Pětikostelí, jež představilo ukázkami pře- Kossuth-díj (Kossuthova cena, nejvyšší státní vyznamenání pro umělce): László Bertók
devším některé z výše jmenovaných později publikovaných překladů čes- (za přínos v oblasti moderní maďarské lyriky), László Krasznahorkai (za přispění ke
ké literatury. Na „českou prozaickou poetiku“ se zaměřil bratislavský vzniku současné podoby maďarské prózy), Árpád Tőzsér (za přispění rozvoji maďar-
maďarský literární měsíčník Kalligram, který ve svém podzimním čísle ské literatury na Slovensku)
přinesl ukázky z díla Daniely Hodrové a Jiřího Kratochvila a překla- József Attila-díj (Cena Attily Józsefa, státní vyznamenání pro umělce v literatuře): spi-
dy teoretických textů Zdeňka Mathausera a Sylvie Richterové. V říj- sovatelé Gábor Németh a András Pályi a literární historik Péter Szirák a další
nu publikoval měsíčník Maďarského svazu spisovatelů Magyar Napló Magyar Irodalmi Díj (Maďarská literární cena udělovaná nejlepší knize uplynulého roku
Nadací Maďarsko v Evropě – Magyarország Európában Alapítvány):
v rámci bloku české literatury verše J. H. Krchovského (v překladu bás-
Tolnai Ottó, Költö disznózsírból. Egy rádióinterjú regénye (Básník z vepřového sádla. Ro-
níka Istvána Vöröse) a Ivana Blatného (v překladu zmíněného letošní-
mán jednoho rádiového interview)
ho nositele Kossuthovy ceny Árpáda Tőzséra), texty Miloše Urbana, Jiří-
ho Kratochvila a Jana Balabána, spolu se studií Jany Rathsamové.
Vedle autorských čtení české literatury na každoročně konaném bu- překlady do češtiny
dapešťském festivalu Bohemia byli čeští autoři a jejich překlady před-
staveni také v rámci českých literárních dnů pořádaných v dubnu 2004 Márai, Sándor: Odkaz Ester (Eszter hagyatéka), přeložila Anna Valentová, Academia,
katedrou českého jazyka a literatury na Katolické univerzitě Pétera Páz- Praha 2004
mányho v Piliscsabě poblíž Budapešti. Kromě této instituce působí v Ma- Márai, Sándor: Země, země!… (Föld, föld!...), přeložila Anna Valentová, Academia, Pra-
ha 2004
ďarsku další katedra bohemistiky na Univerzitě Eötvöse Lóránda v Bu-
Szabóová, Magda: Dveře (Az ajtó), přeložila Anna Valentová, Academia, Praha 2004
dapešti, jež stála u zrodu publikace A cseh irodalom története (Dějiny
české literatury) autorek Ludmilly Břízové-Hankó a Veroniky Heé,
která vyšla v roce 2003 v Budapešti. překlady z češtiny
Hašek, Jaroslav: Betyárhistória (Beťárská historie), přeložili István Hubik, Klára
internet – na dobré adrese Körtvélyessy, Róbert Kiss Szemán, Katalin Kiss-Szemán, András Zádor, Margit Zádor,
Tibor Tóth, Cartaphilus Kiadó, Budapešť 2004
Hůlová, Petra: Nagyanyám emlékezete (Paměť mojí babičce), přeložila Ottília Barna,
V loňském roce vznikl český internetový server věnující se maďarské literatuře www.sou-
Európa, Budapešť 2004
mar.cz – Soumar (Současná maďarská revue). Stránky přinášejí aktuální zpravodajství
Legátová, Květa: Szégyenlős szerelem – Želary (Jozova Hanule), přeložila Zsuzsa V. Det-
z literárního dění v Maďarsku, rubriku „Osobnost pod lupou“ představující významné
re, Novella, Budapešť 2004
osobnosti maďarské literatury včetně ukázek z jejich díla, galerii autorů a překlada-
Ludva, Roman: Lovasok a napernyő alatt (Jezdci pod slunečníkem), přeložila Borbála
telů, čtenářský deník a další. Pravidelně se zde objevují i překlady poezie a úvah.
Csoma, Kijárat, Budapešť 2004
Z široké nabídky maďarských literárních serverů jmenujme například www.litera.hu,
Obermannová, Irena: Nöi mozdulatok (Ženské pohyby), přeložila Zsuzsa V. Detre, Eu-
stránky přinášející mimo jiné kritiky knižních novinek, dále www.kortarsirodalom.hu,
rópa, Budapešť 2004
www.irodalom.lap.hu či www.konyv.lap.hu. Zmíněné stránky však bohužel nedis-
Ouředník, Patrik: Europeana, a huszadik század rövid története (Europeana, stručné
ponují mutací v žádném světovém jazyce.
dějiny dvacátého věku), přeložil László G. Kovács, Kalligram, Bratislava 2004 (druhé
Mimo tyto kriticky orientované servery existuje rovněž množství internetových knih-
vydání)
kupectví, z nichž snad nejrozšířenější je www.konyvportal.hu, kde kromě základních
Topol, Jáchym: Éjszakai munka (Noční práce), přeložil Péter Kolozsvár, Pesti Kalligram,
bibliografických údajů naleznete také stručnou charakteristiku titulů. Bohatou nabídku
Budapešť 2004
starších a dříve vydaných publikací poskytuje server www.antikvarium.hu. Interne-
Urban, Miloš: Héttemplom. Gótikus regény Prágából (Sedmikostelí), přeložila Zsuzsa
tové servery poskytují na nabízené tituly zpravidla 10% slevu oproti kamenným knih-
V. Detre, Ulpius-ház, Budapešť 2004
kupectvím.
Některá díla maďarské literatury, zejména klasická, si lze přečíst na stránkách Ma-

166 m a ìa r s k y p s a n á l i t e r a t u r a 167
makedonsky psaná literatura
oldřiška čtvrtníčková
V roce 2004 bylo v dvoumilionové Makedonii aktivních 82 nakladatel-
ství a 13 čistě literárních tištěných časopisů. Celkový počet vydaných
knih se pohybuje kolem tří set, z čehož však pouze menšina připadá na
krásnou literaturu. Zatímco v 90. letech byla makedonská literatura čas-
to pod vlivem americké short story, v novém tisíciletí se trend začíná po-
malu obracet a mladí autoři se vracejí k nejsilnější literární tradici, kte-
rou je v Makedonii román. V minulém roce se vynořilo několik nových
autorů, kteří vzbuzují naději do budoucnosti, bohužel se však také zavr-
šila životní dráha některých spisovatelů, jejichž jméno na knihkupec-
kém pultě znamenalo sázku na jistotu.
události a literární ceny
První polovina roku 2004 byla ve znamení příprav 60. výročí ASNOMu,
Antifašistického výboru národního osvobození Makedonie (1944), kte-
rý položil základ nejen tohoto státu, ale také spisovné makedonštiny.
Několik publikací (převážně z produkce vědeckých institucí), ale také
speciálních čísel časopisů a kulturních manifestací bylo věnováno prá-
vě tomuto tématu.
Nejvýznamnější literární cenou v balkánském prostoru je Balkani-
ka, kterou však pro Makedonii získal naposledy Venko Andonovski
v roce 2001. Zmiňme tedy laureáty dvou jiných literárních cen.
Roman na godinata (Román roku) je cena, kterou teprve šestým ro-
kem uděluje deník Utrinski vesnik. Ocenění sice nemá dlouhou tradici,
ale díky zajímavé porotě si získalo dobrou pověst, vítězné knihy často
mívají několik dotisků.
Z 36 románů, které konkurovaly za rok 2003, zvítězila kniha Izgubeni
žegol (Ztracená svora) nikoli začínajícího, ale téměř neznámého auto-
168
ra Milovana Stefanovského (1952). Příběh z rumunské reality v době
Ceausescovy vlády zaujal porotu existenciální tematikou a také jazy-
kovou a stylistickou propracovaností. Svora, nepatrná, leč nepostra-
datelná součást tažného zařízení, je symbolem toho, co hrdinové románu
ve svém životě postrádají. Do letošního kola soutěže se přihlásilo přes
20 románů vydaných v roce 2004.
Literární cena Racinovo priznanie (Cena Kosty Racina) má naopak
více než čtyřicetiletou tradici. Uděluje se každoročně v červnu na kul-
turním setkání Racinovi sredbi v rodném městě makedonského básní-
ka Kosty Racina (1909–1943), ve Velesu. V roce 2004 byla tato literár-
ní cena udělena básníku Mihailu Rendžovovi (1936) za prozaickou
prvotinu Zaharij i drugi raskazi (Zachariáš a jiné povídky). Všechny dob-
ré vlastnosti básníka dokázal zúročit v deseti krátkých textech: slovní
minimalismus, myšlenkovou přesnost, návaznost na lidové vyprávění.
Příběhy o postavičkách rodného města Štipu žily v autorovi údajně od
dětství, až loni je však dokázal povyprávět.
z knihkupeckých pultů
Nejaktivnějším z makedonských nakladatelství bylo v minulém roce na-
kladatelství se sympatickým jménem Magor. Soustředí se na beletrii, ale
také na literární vědu a jedna z jeho speciálních edic, Nešto pomeg’u (Něco
mezi), vydává publikace, které jsou těžko zařaditelné do jakékoli umě-
lecké škatulky.
Některé zajímavé knihy minulého roku pocházejí právě z tohoto
nakladatelství. Jedná se o románové debuty překladatelky Tani Uro-
ševićové (1936) Akvamarin (Akvamarín) a básnířky Lidije Dimkov-
ské (1971) Skriena kamera (Skrytá kamera).
Uroševićová zakládá své vypravěčské umění na dlouholeté zkuše-
nosti s překládáním klasické ruské literatury. Román, v němž stárnou-
cí muž prochází procesem zasvěcení při pátrání po otci, je čtivý a jazy-
kově precizní. Klasické výstavbě se naopak vzpírá román Lidie Dimkovské.
Vypravěčem je skrytá kamera implantovaná pod nehet palce na noze
mladé spisovatelky, která pobývá na stipendiu ve Vídni a jejím úkolem
je napsat „evropský makedonský román“.
Na samém konci roku 2004 v Magoru vyšlo také pět svazků výboru
z díla Vlady Uroševiće. Tento výbor nabízí autorovu poezii, povídky
a dva z jeho románů.
Nakladatelství Tabernakul v minulém roce pokračovalo ve vydávání
sebraných děl Petreho M. Andreevského, jednoho z nejvýznamnějších
romanopisců poválečné Makedonie.
V minulém roce nechyběla ani nová básnická vydání. Katica K’ulav-
kovová představila předposlední den v roce novou sbírku Mrtov agol
makedonsky psaná literatura 169
(Mrtvý úhel). Básně, stejně jako její literárněvědná pojednání, zůstá- překlady do češtiny
vají vysoce intelektualizované a stěží srozumitelné. Čtenářovo potěše-
ní však nestojí ve středu autorčina zájmu. Opak naštěstí můžeme říci Dimkovska, Lidija: Nobel proti Nobelovi (ukázky z poezie), přeložila Oldřiška Čtvrt-
o básnících haiku, kteří si pohrávají se slabikami nejen pro vlastní po- níčková, www.iliteratura.cz, 2004
těšení. První festival haiku slam poetry se loni konal ve Skopji a vítězem Dukovski, Dejan: Ať chcípne kurva, která s tím začala (Mame mu ebam koj prv počna),
se stal Vladimir Martinovski, který posluchače obveselil krátkými bás- jako scénické čtení uvedeno v koprodukci divadel Multiprostor Louny a M.U.T. 12. úno-
ra 2004, režie Ján Šimko, přeložila Oldřiška Čtvrtníčková
nickými formami doprovázenými hrou na dětská chrastítka a xylofon.
Petrovski, Jugoslav: Porcelánová váza (Vazna od porcelan), jako scénické čtení uvedlo
Třicítka mladých básníků se představila v souborném almanachu
Národní divadlo 13. února 2004, režie Ivan Rajmont, přeložila Oldřiška Čtvrtníčková
Mugri (Svítání), která vyšla na sklonku minulého roku a byla věnována Prokopiev, Aleksandar: Kočky ve větvích (ukázky haiku), přeložila Oldřiška Čtvrt-
spisovatelce, jež se nejvíce zasloužila o její vydání, Jadrance Vlado- níčková, www.iliteratura.cz, 2004
vové, která zemřela v listopadu 2004. Srbinovski, Mladen: Makedonský Faust (Makedonski Faust), jako scénické čtení uved-
lo Západočeské divadlo v Chebu 14. února 2004, režie Tomas Zielinski, přeložil Ale-
xandar Kolevski
makedonská literatura u nás a česká v makedonii
Překlady z makedonštiny u nás nejsou často k vidění, za poslední rok za-
znamenáváme pouze krátké ukázkové překlady na stránkách interneto-
vého časopisu iliteratura (www.iliteratura.cz). V únoru 2004 byly v praž-
ských divadlech k vidění tři scénická čtení makedonských divadelních
her, všechny v rámci projektu Balkánské pilíře. Byla to dramata Dejana
Dukovského Mame mu ebam koj prv počna (Ať chcípne kurva, která s tím
začala), Mladena Srbinovského Makedonski Faust (Makedonský Faust)
a Jugoslava Petrovského Vazna od porcelan (Porcelánová váza).
Překladatelská stagnace je zřejmě reciproční, v minulém roce ne-
vyšel ani v Makedonii žádný překlad z české literatury. V nejbližší době
se však očekává vydání románu Nesmrtelnost Milana Kundery.

internet – na dobré adrese

Dobrými internetovými adresami jsou nadále www.blesok.com.mk, časopis nejen o li-
teratuře, který vychází šestkrát ročně. Informativní charakter mají stránky www.cul-
ture.in.mk, které podávají anglické resumé nejnovějších kulturních událostí v Make-
donii. Potřebné údaje o spisovatelích registrovaných ve Svazu makedonských spisovatelů
najdete na adrese www.dpism.org.mk, o některých dalších potom na adrese PEN
klubu www.pen.org.mk. Teatrologové najdou zajímavé informace na stránkách Ma-
kedonského divadelního institutu www.mactheatre.edu.mk. Žádné z těchto stránek
nevyžadují znalost makedonštiny, jsou k dispozici také v anglické verzi.

přehled nejdůležitějších literárních cen

Roman na godinata (Román roku): Milovan Stefanovski, Izgubeni žegol (Ztracená svora)
Racinovo priznanie (Cena Kosty Racina): Mihail Rendžov, Zaharij i drugi raskazi (Za-
chariáš a jiné povídky)

170 makedonsky psaná literatura 171

 německy psaná literatura
veronika jičínská, marcela požárek
Pokud bychom měli charakterizovat literární dění v Německu v právě
uplynulém roce, museli bychom konstatovat, že německá literatura je
opět v zajetí vlastní minulosti. Nejlepší díla loňského roku jsou zahleděná
do 50. let hospodářského zázraku, vracejí se do doby před rokem 1989
v bývalé NDR nebo jsou novodobým časovým románem sledujícím osudy
hrdinů od konce války do 90. let minulého století.
Loňský rok by se kromě toho dal označit za rok německých auto-
rek. Hvězdami kulturních rubrik a literárních příloh deníků se staly mla-
dé autorky Terézia Mora (1971), Antje Ravic Strubelová (1970) a Juli
Zehová (1974) – ženy kolem třiceti let, které se již proslavily svými de-
buty. Koncem 90. let se v této souvislosti mluvilo o „dívčím zázraku“, vel-
ký úspěch slavily tehdy začínající spisovatelky Judith Hermannová
(1970), Tanja Dückersová (1968), Zoe Jennyová (1974) a Julia Franc-
ková (1970). Tyto autorky potvrdily svůj talent (snad kromě trochu bez-
radné Jennyové) nejméně druhou knihou a mohou oslovit i české čte-
náře: překlady Hermannové (Letní dům, později, 1999) a Dückersové
(Zóna Berlín, 2004) u nás již vyšly.
Neméně zajímavým fenoménem je pop-literatura, která pracuje s prv-
ky tzv. pokleslé kultury, jako jsou populární časopisy, hudba a televize.
Její tvůrci reagují na trendy v současném mediálním světě, které se pře-
nášejí na životní styl. Oproti anglosaskému popu je ten německý opož-
děný a méně výrazný. Popoví autoři v Německu jsou často zároveň ko-
mentátoři, kritici nebo redaktoři, sami se tedy podílejí na tom, o čem
píší. Jestliže mnozí spisovatelé starší generace, či dokonce většina, ob-
čas nebo pravidelně píší do novin, pro mladé autory je účast v produk-
ci tradičních a digitálních médií samozřejmostí. Média přebírají hlav-
ní roli ve směřování kulturního provozu, ten literární je jen jeho součástí.
Většina debutantů píše pro deníky a týdeníky, konkrétně pro magazín
Süddeutsche Zeitung, Berliner Seiten, Frankfurter Allgemeine Zeitung, pro
172
Tageszeitung (TAZ), Die Zeit nebo internetový časopis Berliner Zimmer.
Zmíněná Tanja Dückersová se stejně jistě pohybuje v oblasti komerč-
ně úspěšného psaní i undergroundu. Stále populárnější jsou klubová čte-
ní a poetry slamy.
Mezi autory popu, které je třeba zmínit, patří Christian Kracht (1966),
Florian Illies (1971), novinář a spisovatel Benjamin von Stuckrad-
-Barre (1975), novinář a muzikant Thomas Meinecke (1955) a vele-
úspěšný scenárista, novinář, spisovatel a raper tureckého původu Fe-
ridun Zaimoglu (1964). Zaimoglu, autor bestsellerů Kanak Sprach (1995,
Kanačtina – řeč německých Turků, nedokonalá němčina – jazyk, který
jako jazyk společenství používá Jáchym Topol v berlínských pasážích
svého románu Sestra) a German Amok (2002), mimo jiné založil skupi-
nu Kanak Atak, jež volně sdružuje mladé umělce, většinou tureckého
či jiného neněmeckého původu, kriticky zaměřené proti etnocentrické
kultuře.
Thomas Meinecke v loňském roce vydal svou čtvrtou knihu, román
či spíše „text“ Musik (Hudba), „rafinovanou popovou sociologii“, prolo-
ženou teoretickými exkurzy k discohudbě, bebopu, housu a queer mu-
sic. Stuckrad-Barre, mezi jehož novinářskou a spisovatelskou činností
není zřetelná hranice, vydal „román na pokračování“ s názvem Remix2,
„reportáž naší doby“, ve které příliš nerozlišuje mezi soukromým a ve-
řejným a neuznává jinou realitu než mediální. Feridun Zaimoglu zaujal
sbírkou povídek Zwölf Gramm Glück (Dvanáct gramů štěstí) o honbě za
štěstím.
Švýcarská literární scéna minulých let se vyznačuje na české poměry
neobvyklým směřováním: hvězdami kulturních rubrik, literárních fes-
tivalů a cen se stávají stále častěji autoři, kteří pocházejí z multikul-
turního prostředí, ve Švýcarsku se proslavili jako mezinárodně uzná-
vaní spisovatelé, a tím berou vítr z plachet helvétským „starousedlíkům“.
Jako příklad za všechny může posloužit kosmopolita, židovský sa-
tirik Efraim Kišon (Ephraim Kishon), rodák z Budapešti původním
jménem Ferenc Hoffman, který zemřel v lednu 2005 ve švýcarském Ap-
penzellu a jehož více než 50 knih bylo přeloženo do 34 jazyků. V roce
2003 dostal nejvyšší státní vyznamenání izraelského státu, cenu
Izraele.
události a literární ceny
nûmecko a rakousko
Největšími událostmi literárního světa jsou v Německu lipský a frankfurt-
ský knižní veletrh. Lipský knižní veletrh se koná každoročně v březnu.
V loňském roce přišel rekordní počet návštěvníků. Nejvýznamnějším
nûmecky psaná literatura 173
německým hostem festivalu byla Christa Wolfová. Své 75. narozeniny
oslavila na veletrhu prezentací nové obrazové autobiografie doprová-
zené korespondencí, texty svých esejů a faksimilemi rukopisů s názvem
Christa Wolf. Eine Biographie in Bildern und Texten (Christa Wolfová. Bio-
grafie v obrazech textech) a deníkového románu Ein Tag im Jahr (Jeden
den v roce). Kromě těchto titulů byla připomenuta i její další kniha, vy-
daná roku 2002, Leibhaftig (Vlastním tělem), která je zasazena do roku
1988 a vypráví o existenciální krizi smrtelně nemocné hrdinky, v jejíchž
vzpomínkách a horečnatých fantaziích se znovu promítají českoslo-
venské a maďarské politické procesy, Pražské jaro a její vlastní i veřej-
ný život v bývalé NDR.
Značný zájem byl o čtení českých autorů. Ze své knihy Noční práce
(Nachtarbeit, v překladu Evy Profousové a Beate Smandek) četl Jáchym
Topol. Kromě toho se zájemci mohli seznámit s díly Radka Malého, Fran-
tiška Dryje, Vikiho Shocka, Hany Andronikové a Bohuslava Vaňka-Úval-
ského.
V rámci veletrhu je každoročně udělována celá řada cen. Tou nejvý-
znamnější je Německá knižní cena (Deutscher Bücherpreis). Za celoži-
votní dílo ji loni získala autorka knih pro děti Mirjam Presslerová.
K dalším oceněným autorům patří Američan Michael Moore, který
získal Platýze (tak se zkráceně říká Německé knižní ceně pro její tvar)
v oblasti literatury faktu za knihu o Bushově vládě Stupid White Men
(Hloupí bílí muži, česky 2004).
V kategorii beletrie získal ocenění Yann Martel za román Life of Pi
(Pí a jeho život, vyšlo česky).
Za prvotinu Selam Berlin (Ahoj Berlíne) o pádu berlínské zdi očima
Turků žijících v Německu si cenu odnesla německá autorka Yade Kara.
Za dětskou knihu byl oceněn irský autor Eoin Colfer, který vytvo-
řil literární postavu Artemise Fowla (série vychází i česky), jež vychází
z irských mýtů, ale je naprosto současná.
Největší světový knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem, který
se konal od 6. do 10. října 2004, se zaměřil na literaturu arabských zemí.
Sekce s názvem „Pohled do budoucnosti“ představila evropskému pub-
liku často opomíjenou arabskou literaturu a seznámila je s tamní na-
kladatelskou scénou. Arabské kultuře bylo zasvěceno i 15 výstav, jež
představily politickou karikaturu a arabskou kaligrafii. Do Německa za-
vítala řada arabských spisovatelů, mimo jiné Adonis, Tahar Ben Jel-
loun, Edwar al-Kharat a Mahmoud Darwish.
Z německy píšících autorů se na festivalu objevili Juli Zehová (čes-
ky vyšli Orli a andělé) či Wladimir Kaminer (česky zatím Vši svobody),
Švýcar Urs Widmer a Günter Grass. K důležitým oblastem, na něž se
loňský ročník zaměřil, patřil také komiks a film. Podobně jako v Lip-
sku se v sekci nazvané „Faszination Comic“ představili tvůrci z Ameri-
ky, Japonska, evropských a afrických zemí.
174
Během pěti dnů se ve Frankfurtu nad Mohanem prezentovalo ko-
lem 6600 vystavovatelů z více než 100 zemí světa a na 350 000 knižních
titulů, především novinek. V tomto roce se kromě tradičního knižního
veletrhu plánuje i 1. Frankfurtský antikvářský veletrh, který by se měl
konat od 19. do 23. 10. 2005. Zájem vystavovatelů je veliký: vzápětí po
ohlášení veletrhu letos v lednu byla třetina stánků zarezervovaná.
Vedle zmíněných knižních veletrhů se mezi významné literární události
v Německu začíná řadit Mezinárodní festival literatury v Berlíně. Koná se
od roku 2000, vždy v září. Snaha o maximální otevřenost vůči jiným kul-
turám a nápadité akce činí z tohoto festivalu mimořádnou událost.
Sekcí „Mezinárodní literatura pro děti a mládež, Mluv, paměti“ (před-
čítají se zde texty uplynulých desetiletí a staletí, od známých, nezná-
mých i zneuznaných autorů), „Literatura na celuloidu“ (představuje zfil-
movaná literární díla z dalekých i blízkých zemí) a „Reflexe“ (debatní
fórum o regionálním a světovém politickém vývoji) se účastní na 150 au-
torů a kritiků a 35 000 návštěvníků. Nejatraktivnější sekcí festivalu je
„Speciál“, v jejímž rámci se autoři prezentují na různých místech v ga-
leriích, klubech, muzeích, knihovnách či na městských hřbitovech,
kde předčítají ze svých knih, diskutují s posluchači, někdy se jejich díla
inscenují. Loňského ročníku se zúčastnili např. básníci Wolf Biermann
a Durs Grünbein, prozaici Christoph Hein a Rolf Hochhuth, Susan-
ne Riedelová, jejíž román Die Endlichkeit des Lichts (Pomíjivost světla)
byl přeložen do češtiny. Z českých autorů byl pozván Petr Borkovec.
Nejprestižnější literárních cenou v Německu je každoročně udělo-
vaná Cena Georga Büchnera. Loni ji získal Wilhelm Genazino (1943) za
nesentimentální bildungsromán – příběh sedmnáctiletého mladíka
s literárními ambicemi zasazený do počátku 60. let – Eine Frau, eine Woh-
nung, ein Roman (Žena, byt, román).
Dalším významným oceněním je Mírová cena německých knihkup-
ců (Friedenspreis des Deutschen Buchhandels), udělovaná na frank-
furtském knižním veletrhu. Loni jí byl vyznamenán maďarský autor Pé-
ter Esterházy. Esterházy (1950) je označován za příslušníka postmoderní
generace, v Maďarsku byl v disidentských kruzích známý od 70. let. Svou
Knihou o Hrabalovi (1990) otevřel na pozadí převratů ve střední Evropě
nové literární perspektivy. Věhlas mu ale přinesl až opus magnum Har-
monia Caelestis o historii rodu Esterházy, neobvyklá rodinná kronika,
která v Maďarsku patřila po měsíce mezi bestsellery.
Velkou událostí v Rakousku je udělování Ceny Ingeborg Bachman-
nové. Loni si ji odnesl dosud neznámý básník a začínající prozaik Uwe
Tellkamp za román Der Schlaf in den Uhren (Spánek v hodinách), ode-
hrávající se v Drážďanech před rokem 1989. Nejvyššího ocenění, Nobe-
lovy ceny, se dostalo zcela překvapivě Elfriede Jelinekové, rakouské
spisovatelce, dramatičce a překladatelce. Poprvé byl touto cenou poc-
těn rakouský spisovatel.
nûmecky psaná literatura 175
‰v˘carsko
Protože současná česká kulturní recepce stále vězí v převážně národ-
nostně definovaných literárních debatách, soustřeďuje se následující
přehled švýcarských literárních událostí roku 2004 naopak na autory
z hlediska národní příslušnosti hůře zařaditelné.
Mekkou všech knižních nadšenců ve Švýcarsku jsou Solothurnské
dny literatury. Solothurnskou literární cenu udělovanou v rámci festi-
valu získala za rok 2004 Barbara Honigmannová, narozená ve vý-
chodním Berlíně a žijící ve Štrasburku. Vynikající autorka platí stále
spíše za tajný tip, její schopnost vcítění, mírná lakoničnost a přesný po-
hled vytvářejí jedinečný styl. V jedné z povídek prvotiny Roman von ei-
nem Kinde (Román o dítěti), která by se dala označit za romantickou,
se mladí lidé vydávají na turisticky neobjevené Slovensko. Životní drá-
ha Honigmannové je podobně mimořádná jako její dílo. Autorčin po-
slední román o životě její matky, agentky tajných služeb a věčné emi-
grantky, se příznačně jmenuje Ein Kapitel aus meinem Leben (Kapitola
z mého života).
Nejvýznamnější literární Cenu Gottfrieda Kellera obdržel v uplynu-
lém roce za celoživotní dílo prozaik a básník Klaus Merz, který se na-
rodil v roce 1945 v Aarau. Merz publikuje v rakouském nakladatelství
Haymon, kde vyšla i jeho zatím poslední kniha Löwen Löwen, venezia-
nische Spiegelungen (Lvi lvi, benátská zrcadlení). Český germanista
Milan Tvrdík o Merzově tvorbě napsal: „Hermetické texty, k jejichž ucho-
pení je třeba určité námahy, jsou literárním obrazem komplikovaného
života současnosti.“ Na webových stránkách nakladatelství Haymon je
k přečtení oslavná řeč na Merze z pera proslulého literárního kritika
a emeritního profesora germanistiky na curyšské univerzitě, Petera von
Matta.
Koncem roku 2004 byla vyhlášena laureátka Velké Schillerovy ceny,
jediné celošvýcarské ceny, která se uděluje jednou za čtyři roky. Oce-
nění převezme koncem dubna 2005 v národní knihovně v Bernu doy-
enka švýcarské poezie, Erika Burkartová, která se stejně jako Merz na-
rodila v Aarau, jen o generaci dříve, v roce 1922. Stylem a významem lze
Burkartovou přirovnat k české spisovatelce Bohumile Grögerové, její
knihy vydává prestižní nakladatelství Ammann, včetně autorčiny zatím
poslední sbírky Langsamer Satz (Pomalá věta), která vyšla v roce 2002.
Schillerovu cenu Curyšské kantonální banky 2004 (Zürcher Kanto-
nalbank Schiller-Preis) získal za svůj autobiografický román Der beste
Tänzer (Nejlepší tanečník) Christoph Keller (1963). Keller vystudoval
amerikanistiku a slavistiku, žije střídavě ve svém rodném městě St. Gal-
len a v New Yorku. Nejlepší tanečník je kronika jedné rodiny a zároveň
jedné nemoci. Sám Keller trpí chorobou, při níž postupně ochrnuje
celé tělo, a právě jeho nesentimentální pohled na boj s fyzickou nemo-
houcností ocenila porota nejvíce.
176
z knihkupeckých pultů
nûmecko a rakousko
Mezi nejzajímavější tituly roku 2004 rozhodně patří román Christo-
pha Heina Landnahme (Zábor země), jemuž se velké pozornosti dostalo
už na lipském knižním veletrhu. Christoph Hein (1944) v něm vypráví
příběh jedné rodiny nikde nechtěných odsunutých Němců. Autor sle-
duje hlavního hrdinu téměř 50 let a vypráví jeho příběh z pohledu pěti
různých vypravěčů. Je zde zřejmá paralela s autorovou vlastní životní
dráhou rozdělenou mezi Slezsko a západní a východní Německo. Chri-
stoph Hein se proslavil již románem Willenbrock (česky vyšel pod stej-
ným názvem) s podobným tématem outsidera, jenž dosáhne velkého
společenského úspěchu. Landnahme se odehrává v saském městečku
Guldenburg, kde se život zdánlivě míjí s velkými dějinami, a přesto se
právě v tomto provinčním místě exemplárně zrcadlí průběh německé
historie od konce války do přelomu tisíciletí. Koncem roku 2004 vyšel
nejnovější Heinův román: In seiner frühen Kindheit ein Garten (V jeho
raném dětství zahrada) o další zasuté bolestné kapitole německých dě-
jin, teroristech RAF. Autor byl letos začátkem února navržen na Ně-
meckou knižní cenu.
Stále vynikající je dnes již nestor německé literatury Martin Wal-
ser (1927). Po románech z posledních let, skandální Smrti jednoho kriti-
ka (Tod eines Kritikers), ve které zle ironizuje literární provoz a zcela cí-
leně kritika Marcela Reicha-Ranického, a intimních Meßmers Reisen
(Meßmerových cestách), rozvíjejících staré motivy, vyšla loni patrně jeho
nejlepší kniha za poslední léta: Der Augenblick der Liebe (Okamžik lás-
ky). Milostný příběh mezi doktorandkou Beate Gutbrodovou a Gottlie-
bem Zürnem, soukromým docentem, rozvíjí walserovská témata lásky,
manželství a nevěry. Kniha byla „dešifrována“ jako literární odpověď na
úspěšný román mladé autorky Martiny Zöllnerové o vztahu ke starší-
mu muži Bleibtreu (Zůstaň věrný). Walser v rozhovorech popřel přímou
souvislost: postava Zürna a jeho manželky Anny, kterou Zürn nikdy
nepřestane milovat a nikdy ji neopustí, jsou součástí jeho autorského
světa. Motiv manželství a nevěry se u Walsera opakovaně objevuje už
od jeho prvotiny Ehen in Phillipsburg (česky vyšlo jako Phillipsburské
svazky manželské). V Okamžiku lásky autor propojuje známé téma s pří-
během o stárnutí, s myšlenkami francouzského materialistického filo-
sofa La Mettrie (Beate o něm píše ve Spojených státech dizertaci), zkou-
máním povahy mimořádných životních okamžiků a s rafinovanou hrou
s identitou autora a vypravěče.
Kritiku nadchla Brigitte Kronauerová (1940), a sice svým dalším
románem Verlangen nach Musik und Gebirge (Touha po hudbě a horách).
Jazykově náročné dílo proložené stovkami odkazů (název je citát z Nie-
tzscheho Ranních červánků) o setkáních v belgickém letovisku Oosten-
nûmecky psaná literatura 177
de má filosoficko-esejistický charakter. V lednu 2005 autorka za tento
román dostala Brémskou literární cenu.
Nepřehlédnutelná je další kniha i u nás známého autora Thomase
Brussiga (1965). Do češtiny byly zatím v rychlém sledu přeloženy jeho
Hrdinové jako my, Na kratším konci ulice, Život až po chlapy. Brussigův
nejnovější román Wie es leuchtet (Jak září) je knihou, na kterou se „od
oněch dní“ (převratu) čekalo, jak píší nadšení kritici. 15 let po pádu zdi
líčí tento novodobý „Balzac z Prenzlauer Bergu“ rozhodující měsíce roku
1989 jako karneval, postavy jsou sentimentální i bizarní zároveň. Brus-
sig po satirách na NDR napsal skvělou ideologickou grotesku.
Hlouběji do minulosti se ponořila nadějná autorka Antje Ravic Stru-
belová (1974). V románu Tupolew 134 se nechala inspirovat skutečnou
událostí: v roce 1978 unesli dva občané NDR letadlo na cestě z Gdaň-
sku do západního Berlína. Strubelová ve složitě komponovaném příbě-
hu vypráví příběh o zradě a ilegalitě, touze začít nový život a neschop-
nosti osvobodit se od zažitých způsobů.
Nadšeně vynášen byl kritikou první román maďarské autorky píší-
cí německy – Terézie Mora (1971), která od roku 1990 žije v Berlíně, zau-
jala už svou první sbírkou povídek Seltsame Materie (Podivuhodná hmo-
ta, 1999). Hrdina jejího nového románu Alle Tage (Všechny dny)
s příznačným jménem Abel Nema je ztracená existence nejistého pů-
vodu – v jeho rodné zemi vypukla občanská válka – jazykový génius ovlá-
dající bezchybně deset řečí, ale bez schopnosti skutečné komunikace.
Román je srovnáván s tak rozdílnými díly jako Döblinovým Berlín, Ale-
xandrovo náměstí či Malinou Ingeborg Bachmannové. Magický jazyk a sil-
ná výpověď jej odlišují od sebestředných děl autorčiných německých
vrstevníků. Terézie Mora je považována za velký objev a byla letos za-
čátkem února spolu s Christophem Heinem nominována na Německou
knižní cenu.
Mezi rakouskými autory stále vyniká Peter Handke (1942). Jeho Don
Juan s podtitulem Vyprávěno jím samým je podle slov autora „definitiv-
ní a jediný pravdivý příběh Dona Juana“: sedm dní vypráví známý svůd-
ník francouzskému hostinskému o setkáních se sedmi ženami v různých
částech světa. Handkovi přitom nejde o legendu: zcela vynechány jsou
milostné scény, setkání mají duchovní charakter s cílem alespoň na chví-
li pozdržet plynutí času. Autor se pokouší zachytit naplnění okamžiku
a rozvíjí tak své staré téma o vyprázdněnosti moderního světa, proti kte-
ré staví silně subjektivní způsob prožívání.
K 80. narozeninám velké rakouské lyričky Friederike Mayröcke-
rové (1924) vyšlo její souborné básnické dílo za posledních šest deseti-
letí. Básně, které k vydání připravil německý spisovatel Marcel Beyer
a opatřil je doslovem a komentářem, jsou řazeny chronologicky, což
zájemcům umožňuje sledovat vývoj autorčiny tvorby.
178
‰v˘carsko
Kousavě vtipný a politicky angažovaný básník a kabaretiér Franz Ho-
hler (1943), který vystupoval se svým kabaretním programem snad všu-
de na světě od Argentiny, přes Kostariku, Švédsko po Českou republiku,
vydal v uplynulém roce knihu Die Torte und andere Erzählungen (Dort
a jiné povídky) a obdržel čestné uznání města Curychu. Hohler, kombi-
nace Ivana Vyskočila a Jiřího Šlitra, si zábavným způsobem bere na muš-
ku záludnosti švýcarského dialektu, ale i z helvétské perspektivy aro-
gantně a mocichtivě působící jazyk spolkových sousedů. Pro ilustraci
některé tituly jeho kabaretních čísel a knih: Ichduersiees. Grüss Gott,
Herr Meier! Die Bewerbung (Játyononaono, Pozdrav pánbůh, pane Meiere!
Konkurz), Iss dys Gmüess (Sežer svoji zeleninu).
Typickým kosmopolitou, jehož osudy jsou spojené se Švýcarskem, je
Perikles Monioudis. Narodil se v roce 1966 v kantonu Glarus jako syn
Řeků, vystudoval sociologii, politologii a práva v Curychu. Dnes žije v Ber-
líně a působí jako hostující spisovatel na Massachusettském institutu
technologie (MIT). Kosmopolitní charakter má i jeho poslední román Die
Stadt an den Golfen (Město u zálivů), který nese podtitul Soluň, Berlín, Cu-
rych, Alexandrie. Zatím největším autorovým úspěchem byla v roce 1997
Cena Conrada Ferdinanda Meyera za román Eis (Led).
Zsuzsanna Gahse, narozená v roce 1946 v Budapešti, žije dnes
jako spisovatelka a překladatelka v Müllheimu v Kantonu Thurgau. Müll-
heim, autorčino adoptivní město, hraje ústřední roli v její knize Durch
und durch (Skrznaskrz), která vyšla v rakouském nakladatelství Edition
Korrespondenzen (publikuje v něm mimo jiné i český básník Petr Bor-
kovec). Autorčin styl je jednoduchý a zároveň maximálně přesný a vy-
stihuje dokonale švýcarskou atmosféru sofistikované nudy, která může
mít svůj rurální půvab: „Mezitím jsem přemýšlela o tom, že v pohrani-
čí, v oblasti, která leží trochu mimo, která nikoho nezajímá, vzniká ja-
kési (osobní) klima, klidné pracovní klima, které mají také, i když v ji-
ném smyslu, dirigenti, kteří rovněž žijí v naprosté odloučenosti a jejichž
hlavy si až do vysokého věku uchovávají krásu.“
Další kosmopolita, lucernský rodák Rolf Dobelli (1966), vystudoval
ekonomii v St. Gallenu a pracoval v různých nadnárodních společnos-
tech v Austrálii, v Hongkongu, Anglii a v Americe a dnes žije střídavě
v Miami a Luzernu. Beletrii začal psát v den svých 35. narozenin. V loň-
ském roce mu v renomovaném nakladatelství Diogenes vyšel román Und
was machen Sie beruflich? (A jaké je vaše zaměstnání?). Název tvoří
jedna z nejhorších otázek, které mohou člověka potkat, když ho zrov-
na propustili z práce. Přesně to se stane hlavnímu hrdinovi Gehrerovi.
Věc je o to horší, že Gehrerova ctižádostivá žena staví kariéru na první
místo v hodnotovém žebříčku.
Po smrti Maxe Frische převzal roli morálního svědomí národa spi-
sovatel Adolf Muschg, který dlouho učil německou literaturu na ETH
nûmecky psaná literatura 179
(Vysoké učení technické) v Curychu a v současné době zastává po Gy-
örgy Konradovi funkci prezidenta Akademie der Künste (Akademie umě-
ní) v Berlíně. Muschg, žijící spisovatelská legenda, se ve své knize Der
Schein trügt nicht. Über Goethe (Zdání neklame. O Goethovi) zaobírá vzta-
hem velikána německé literatury k náboženství, hlavně k židovství,
a zkoumá jeho životní filosofii. Muschgova esej je brilantní sondou do
magického Goethova světa.
Další stálicí švýcarského literárního nebe je Urs Widmer, který svůj
vztah ke psaní a potažmo svoji tvorbu charakterizuje následujícími
slovy: „Zaměstnávám hlavu tím, že si představuji něco krásného, stro-
my nebo oceány a vzduch a lásku, protože tam, kde jsem, je málo oceá-
nu a vzduchu a lásky.“ V loňském roce vyšel Widmerovi román Das
Buch des Vaters (Kniha otce). Vypravěč v ní formou zápisků rekonstruu-
je život hlavního hrdiny příběhu, svého otce. Ten ve dvanácti letech do-
stal prázdnou knihu, do níž si každý den zaznamenával, co se stalo. Po
jeho smrti deník zmizel, dříve než si ho mohl syn přečíst. Syn-vypravěč
se tedy rozhodne sepsat otcův život znovu – sám. Kniha má výrazné au-
tobiografické rysy, stejně jako Widmerův otec je románová postava pro-
dchnutá láskou k životu a knihám. Kniha otce vzbudila senzaci i proto, že
z jiné perspektivy přepisuje příběh Clary z Widmerova minulého romá-
nu Der Geliebte der Mutter (Matčin milenec), který byl mezitím zfilmován.
A nakonec uveďme román, který sice nevyšel loni, nýbrž o rok dříve,
bezpochyby by si však zasloužil překlad do češtiny. Jmenuje se Und Ruth
(A Ruth), napsal ho Urs Faes a pojednává o skladateli Albanu Bergovi,
který si 10 let dopisuje s utajenou milenkou a jeho milostné dopisy ne-
jsou adresované nikam jinam než do Prahy.
nakladatelství a literární časopisy
nûmecko a rakousko
Největší a nejúspěšnější nakladatelské domy s nejdelší tradicí jsou
v Německu Suhrkamp, Carl Hanser a S. Fischer, v Rakousku pak Paul
Zsolnay. Německé Suhrkamp se soustřeďuje převážně na klasiky, v loňském
roce vydalo např. v tomto textu zmiňovaného Petera Handkeho,
Christopha Heina, Friederike Mayröckerovou, dále Hanse Magnuse
Enzensbergera, korespondenci Hanah Arendtové s Uwe Johnsonem,
korespondenci Paula Celana s Ilanou Shmueli, básně Durse Grünbeina.
Kmenovým autorem Suhrkampu byl po léta i Martin Walser, po mediální
aféře s románem Smrt jednoho kritika nyní vydává své knihy u Rowohlta.
Začínající autoři publikují převážně v nakladatelstvích Kiepenheuer &
Witsch, Luchterhand, BerlinVerlag, Rowohlt nebo Aufbau.
V Německu a Rakousku se literární dění odehrává hlavně v literár-
ních přílohách deníků a na jejich kulturních stranách. Vynikající kul-
180
turní rubriku má Süddeutsche Zeitung, trochu tradičnější je Frankfur-
ter Allgemeine Zeitung, nejodvážnější jsou kulturní stránky Tageszeitung
(TAZ). Za sledování stojí literární příloha týdeníku Die Zeit, kam píší
renomovaní kritici i spisovatelé, jednou za tři měsíce vydává Die Zeit
i zvláštní literární přílohu o více než sto stranách. Čistě literárním ča-
sopisem je měsíčník Literaturen, který se tematicky zabývá děním ve
světové literatuře. Vychází teprve od roku 2001 a je nejlepším zdrojem
rozsáhlejších recenzí, studií a rozhovorů s autory, zvláště pro odborné
publikum.
‰v˘carsko
Z nakladatelství, jejichž vydavatelská politika je chytrá a vkusná, uveď-
me alespoň jedno, curyšský Ammann, ve kterém vyšla mimo jiné díla
Daniely Hodrové a Jiřího Kratochvila. Svou prozíravost osvědčilo již
v roce 1986, kdy vydalo autobiografický román Aké od Wole Soyinky.
Soyinka byl v témže roce jako první Afričan vyznamenán Nobelovou
cenou za literaturu.
německá literatura u nás
Do češtiny se kromě filosofické literatury hojně překládá stále populární
Thomas Bernhard, vycházejí zahraniční studie k Franzi Kafkovi: např.
Canettiho Druhý proces.
Největším nakladatelským počinem byl loni stejně jako v předešlém
roce překlad Deníků Victora Klemperera s podtitulem Chci vydat svě-
dectví II.
Z hlediska překladatelského výkonu je nejkrásnějším převodem za
loňský rok Rozevřená fuga Franze Wurma (1926), pražského rodáka,
který po životě v anglickém exilu zakotvil ve Švýcarsku. Překladatelka
Věra Koubová převedla jeho zdánlivě nepřeložitelné verše do stejně her-
metického a erotického jazyka.
česká literatura v německu a rakousku
Z češtiny se do německého jazyka nepřekládá příliš systematicky: v sou-
časnosti je, zdá se, ze středoevropských spisovatelů větší zájem o polské
a maďarské autory. Za poslední dva roky vyšly v německém překladu díla
Jáchyma Topola, Michala Viewegha, Petra Borkovce a Jaroslava Ru-
diše. Nadšeně byl kritikou přijat překlad Jozovy Hanule Květy Legátové.
Českou literaturu v německy mluvících zemích zachraňuje projekt
Tschechische Bibliothek, díky němuž již 6 let, vždy na jaře a na pod-
zim, vycházejí v mnichovském nakladatelství Deutsche Verlags-Anstalt
nûmecky psaná literatura 181
dvě knihy, převážně reprezentativní čeští klasikové. Z prózy zde zatím
vyšli Karel Čapek, Jan Čep, Jaroslav Durych, Jaroslav Hašek, Egon
Hostovský, Bohumil Hrabal, Josef Jedlička, Eva Kantůrková, K. H.
Mácha, Ivan Olbracht, Karel Poláček, Milada Součková, Vladislav
Vančura, Jiří Weil, Zikmund Winter, výbor z českých novel a poví-
dek z přelomu 19. a 20. století (Jakub Arbes, Jiří Karásek ze Lvovic,
Emanuel z Lešehradu, Miloš Marten, Jan Neruda, Otakar Theer, Ju-
lius Zeyer) uspořádaný jedním z vydavatelů této řady, Peterem Demet-
zem, a dramata (Havel, Klíma, Kohout, Topol, Uhde). Z poezie byla vy-
daná antologie poetistických textů Adieu múzy. Z filosofie má německý
čtenář možnost si přečíst Čapkovy Hovory s Masarykem, J. A. Komen-
ského, antologie textů: Čeští filozofové od Husa po Masaryka a Čeští fi-
lozofové 20. století, Polemické spisy Karla Havlíčka a Dopisy skladatelů
Smetany, Dvořáka a Janáčka.
Ze zamýšlených 33 titulů je většina již na světě, k vydání se v násle-
dujících letech připravují: Jakub Deml, Božena Němcová, Jan Neru-
da, Teréza Nováková, Richard Weiner, výbor české poezie od počát-
ků po současnost a výbor poezie z posledních desetiletí. Řada Tschechische
Bibliothek je uznávaným nakladatelským počinem a je také sledována
v literárních přílohách, na rozdíl od ostatních překladů, kterým není vě-
nována pozornost žádná či pouze okrajová (loni vyšla v týdeníku Die Zeit
za celý rok pouze jediná recenze na překlad české knihy: Topolovu
Noční práci).
Tento výčet nevyznívá příliš optimisticky pro současnou českou li-
teraturu, z většího časového odstupu však situace nevypadá až tak
beznadějně. Za posledních 14 let byli kromě výše jmenovaných překlá-
dáni a vydáváni tito autoři: Egon Bondy, Tereza Boučková, Zuzana
Brabcová, Daniela Fischerová, Daniela Hodrová, Iva Pekárková,
Miloš Urban a Ivan Wernisch. Jejich knihy se ovšem nezařadily mezi
bestsellery. Z přeložené poezie získá německý čtenář pestrý, i když ne-
úplný obraz: Blatný, Borkovec, Diviš, Hejda, Halas, Hiršal, Gröge-
rová, Ludvík Kundera, Rudčenková, Seifert, Skácel, Wernisch,
Zahradníček. Kromě těchto samostatných překladů vyšly za 10 let
4 antologie poezie.
Ve vydávání české literatury se angažují převážně malá nakladatel-
ství: Edition Pongratz v Hauzenbergu, Elfenbein a Friedenauer Presse
v Berlíně, Wieser v Klagenfurtu. Je třeba zmínit malé nakladatelství, kte-
ré se na literaturu v českých zemích specializuje: Vitalis vydává od roku
1993 české, německé, židovské a rakouské autory, které spojuje původ
z českých zemí.
S českou literaturou se v Německu žijící čtenář nejlépe seznámí při
autorských čteních, která jsou nedílnou součástí nakladatelské politi-
ky: odbývají se většinou v Českých kulturních centrech ve Vídni, Dráž-
ďanech, Mnichově a Berlíně. Relativně úspěšné jsou dále akce jako
182
Dny české kultury (www.tschechische-kulturtage.de), které se kaž-
doročně odehrávají v Drážďanech, a Pražská noc, kdy se v pěti němec-
kých městech předčítá z českých románů, povídek a divadelních kusů
na co nejneobvyklejších místech. Např. v Berlíně v soudní síni bývalé-
ho Říšského soudu, ve které se obhajoval Georgi Dimitrov, v Lipsku v pod-
kroví kostela Sv. Tomáše (působiště J. S. Bacha), ale také v krematoriu
či sloním pavilonu zoologické zahrady. V loňském roce se během šesti
hodin stále dokola četly zhruba dvacetiminutové pasáže z textů Karla
Čapka, Jiřího Weila, Bohumila Hrabala a Karla Poláčka. Pražská noc měla
překvapivě vysokou návštěvnost.
Každým druhým rokem se německy a česky mluvícím autorům udě-
luje Drážďanská cena za poezii, která má za cíl podporovat kulturní
výměnu mezi Českou republikou, Rakouskem, Německem a Švýcarskem:
loni cenu obdržel Uwe Tellkamp, který si odnesl i Cenu Ingeborg Ba-
chmannové.
německy psaná švýcarská literatura u nás
Švýcarská literatura obecně je v České republice téměř neznámá. Pokud
už český čtenář na nějaký titul švýcarského autora v českém překladu
narazí, jde povětšinou o starší díla. Co je platné, že se občas objeví re-
edice nějakého Dürrenmatta nebo Loetschera. Švýcarská literární scé-
na je dnes již jinde, a jakkoli jsou oba zmínění autoři významnými před-
staviteli švýcarské literatury, nemohou ji suplovat.
internet – na dobré adrese
nûmecko a rakousko
www.perlentaucher.de („lovci perel“, bezkonkurenčně nejlepší adresa pro vyhledá-
vání recenzí, stručných údajů o autorech a novinkách. Stránky jsou aktualizovány den-
ně ve 14 hodin: začínají přehledem knih dne podle recenzí na kulturních stránkách
deníků, následuje přehled časopisů nejvýznamnějších evropských a amerických titu-
lů – Gazeta Wyborcza, The New York Review of Books, Le point, L’Espreso, The Times Li-
terary Supplement, Le Nouvel Observateur a další – s odkazy, dále komentář k obsahu kul-
turních rubrik deníků a vtipné sekce – karikatura, komiks. Novinové recenze nejsou
přebírány v plném znění, internetové stránky přinášejí jejich komentované resumé,
a čtenářům tak umožňují snazší orientaci v každodenní záplavě textů.)
www.literaturkritik.de (akademičtější server, na kterém najdeme i recenze odbor-
ných publikací, odkazy na konference a především velkou databázi původních recen-
zí v plném znění)
www.berlinerzimmer.de (sleduje a přímo i utváří alternativní scénu. Zájemce zde na-
jde rubriky jako Assoziationslyrik /asociační lyrika/, může tu publikovat své texty,
dozví se vše o literární scéně Berlína a v sekci Literaturführer Berlin /Literární prů-
vodce Berlínem/ o aktuálních akcích)
nûmecky psaná literatura 183
www.literaturcafe.de, www.literaturbuero.de (odkazy na literární akademie a na-
kladatelství vydávající začínající autory a rady těmto autorům, jak uspět a publikovat)
www.lyrikline.org (vše k současné poezii evropských zemí – zastoupeny jsou i tzv.
malé literatury: waleská, rétorománská, skotská, bretonská, islandská, ale i Arábie,
Persie a Japonsko. Texty jsou uvedeny v originále i v německém překladu /z českých
básníků se tu objevuje pouze Petr Borkovec/)
‰v˘carsko
www.nzz.ch/fe (deník Neue Zürcher Zeitung s jednou z nejvýznamnějších německy psa-
ných kulturních příloh Literatur und Kunst /Literatura a umění/)
www.drs.ch (švýcarské rádio DRS II: kultura, literatura, umění, divadlo)
www.lesen.ch (nejlepší stránky o švýcarské literatuře)
www.gazzetta-pl.ch (stránky exkluzivního literárního časopisu)
www.literatur.ch (stránky Solothurnských dnů literatury)
www.literaturhaus-basel.ch (program literárního domu v Basileji; úryvky z tvorby
a portréty autorů)
www.ammann.ch (stránky jednoho z nejdůležitějších nakladatelství)
www.a-d-s-ch (portréty současných švýcarských spisovatelů)
www.gottfried-keller-preis.ch (historie Ceny Gottfrieda Kellera)
www.monioudis.de (autorské stránky Periklese Monioudise)
www.haymonverlag.at/merz (stránky nakladatelství, v němž vycházejí knihy Klau-
se Merze)
www.snl.ch (švýcarský literární archiv v Bernu, v němž jsou uloženy mimo jiné ruko-
pisy Friedricha Dürrenmatta a Patricie Highsmithové)
přehled nejdůležitějších literárních cen
nûmecko a rakousko
Deutscher Bücherpreis (Německá knižní cena):
– za celoživotní dílo: Mirjam Presslerová
– za debut: Yade Kara, Selam Berlin (Ahoj Berlíne)
Georg-Büchner-Preis (Cena Georga Büchnera): Wilhelm Genazino, Eine Frau, eine Woh-
nung, ein Roman (Žena, byt, román)
Friedenspreis des Deutschen Buchhandels (Mírová cena německých knihkupců): Péter
Esterházy (za celoživotní dílo)
Ingeborg-Bachmann-Preis (Cena Ingeborg Bachmannové): Uwe Tellkamp, Der Schlaf
in den Uhren (Spánek v hodinách)
Nobelova cena za literaturu: Elfriede Jelineková
Großer Literaturpreis der Bayerischen Akademie der Schönen Künste (Velká literární cena
Bavorské akademie krásných umění): Michael Krüger (za celoživotní dílo)
Bremer Literaturpreis (Brémská literární cena): Lutz Seiler, Vierzig Kilometer Nacht (Čty-
řicet kilometrů noc, básně)
Großer Österreichischer Staatspreis für Literatur (Velká rakouská státní cena za litera-
turu): Christoph Ransmayr (za celoživotní dílo)
Österreichischer Staatspreis für europäische Literatur (Rakouská státní cena za evrop-
skou literaturu): Julian Barnes (za celoživotní dílo)
184
‰v˘carsko
Solothurner Literaturpreis (Solothurnská literární cena za prózu): Barbara Honig-
mannová (za vynikající literární výkon)
Gottfried-Keller-Preis (Cena Gottfrieda Kellera): Klaus Merz (za celoživotní dílo)
Grosser Schiller Preis (Velká Schillerova cena): Erika Burkartová (za celoživotní dílo)
Schiller-Preis der Zürcher Kantonalbank (Schillerova cena Curyšské kantonální banky):
Christoph Keller, Der beste Tänzer (Nejlepší tanečník)
překlady do češtiny
poezie
Jandl, Ernst: Čtenář myšlenek (výbor), přeložili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová,
Aulos, Praha 2004
Wurm, Franz: Rozevřená fuga, z německých originálů Dirzulande, Hundstage a Drei-
undfünfzig Gedichte přeložila Věra Koubová, Prostor, Praha 2004
próza
Bernhard, Thomas: Ano (Ja), přeložila Hana Staviařová, Prostor, Praha 2004
Hesse, Hermann: Pohádky (Märchen), přeložila Eva Pátková, Argo, Praha 2004
Kehlmann, Daniel: Mahlerův čas (Mahlers Zeit), přeložila Jana Zoubková, Argo, Pra-
ha 2004
Klemperer, Victor: Chci vydat svědectví II, Deníky 1942–1945 (Ich will Zeugnis ablegen
bis zum letzten. Tagebücher 1942–1945. II. Teil), přeložil Radovan Charvát, Paseka, Pra-
ha a Litomyšl 2004
Lovec, Solo (pseudonym): Vrhač nožů (Messerwerfer), přeložila Jana Zoubková, Laby-
rint, Praha 2004
Reinerová, Lenka: Vůně mandlí (výbor povídek), přeložily Olga Walló a Lenka Reine-
rová, Labyrint, Praha 2004
Stifter, Adalbert: Kondor. Ves na pláňce: dvě rané povídky Adalberta Stiftera (Kondor;
Heidedorf), přeložil Hanuš Karlach, Vitalis, Praha 2004
Stifter, Adalbert: Žula; Smolaři. (Granit; Die Pechbrenner), přeložil Hanuš Karlach, Vi-
talis, Praha 2004
Zehová, Juli: Orli a andělé (Adler und Engel), přeložila Jana Zoubková, Odeon, Praha
2004
humanitní obory
Canetti, Elias: Druhý proces: Kafkovy dopisy Felici (Der andere Prozeß. Kafkas Briefe an
Felice), přeložila Viola Fischerová, doslov napsal Jiří Stromšík, Prostor, Praha 2004
Ettinger, Elżbieta: Hannah Arendtová a Martin Heidegger (Hannah Arendt – Martin He-
idegger. Eine Geschichte), přeložila Eva Červinková, Academia, Praha 2004
Heidegger, Martin: Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky čistého rozumu (Phäno-
menologische Interpretation von Kants Kritik der reinen Vernunft), přeložil Jan Kuneš,
Oikúmené, Praha 2004
Hoell, Joachim: Thomas Bernhard: portrét spisovatele a dramatika (Thomas Bern-
hard), přeložil Tomáš Dimter, Prostor, Praha 2004
Jung, Carl Gustav: Symbol a libido (Symbol und Libido), přeložili Eva Richtrová a Petr
Patočka, Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2004
Koch, Hans-Gerd: Setkání s Franzem Kafkou: vzpomínky současníků (Als Kafka mir ent-
nûmecky psaná literatura 185
gegenkam. Erinnerungen an Franz Kafka), přeložila Jana Zoubková, anglický originál
přeložil Jan Valeška, francouzský originál přeložila Milena Masáková, Nakladatelství
Franze Kafky, Praha 2004
Nietzsche, Friedrich Wilhelm: Ranní červánky: myšlenky o morálních předsudcích (Mor-
genröthe. Gedanken über die moralischen Vorurtheile), přeložila Věra Koubová, Auro-
ra, Praha 2004
Zischler, Hanns: S Kafkou do kina (Kafka geht ins Kino), přeložila Lucy Topoľská, Pro-
stor, Praha 2004
překlady z češtiny
Adieu Musen. Antologie des Poetismus. Gedichte. Texte. Manifeste (Adieu múzy. Antolo-
gie poetismu. Básně. Texty. Manifesty), vybrali, předmluvou a komentářem opatřili Lud-
vík Kundera a Eduard Schreiber, DVA (Tschechische Bibliothek), Mnichov 2004
Borkovec, Petr: Nadelbuch (Needle-book), přeložila Christa Rothmeier, Edition Kor-
respondenzen, Vídeň 2004
Demetz, Peter (ed.): Fin de siècle. Tschechische Novellen und Erzählungen (Konec sto-
letí. České novely a povídky), přeložili Kristina Kallert, Alexandra Baumrucher, Ger-
hard Baumrucher, Peter Demetz, René Wellek, doslov napsal Marek Nekula, DVA (Tsche-
chische Bibliothek), Mnichov 2004
Hostovský, Egon: Siebenmal in der Hauptrolle (Sedmkrát v hlavní úloze), přeložil
Markus Sedlaczek, doslov napsal Jiří Holý, DVA (Tschechische Bibliothek), Mnichov
2004
Komenský, Jan Amos: Das Labyrinth der Welt und andere Meisterstücke (Labyrint svě-
ta a další mistrovská díla), přeložil Klaus Schaller, DVA (Tschechische Bibliothek), Mni-
chov 2004
Legátová, Květa: Der Mann aus Želary (Jozova Hanule), přeložila Sophia Marzolff, DTV,
Mnichov 2004
Rudiš, Jaroslav: Der Himmel unter Berlin (Nebe pod Berlínem), přeložila Eva Profouso-
vá, Rowohlt, Berlín 2004
Viewegh, Michal: Geschichten über Sex und Ehe (Povídky o manželství a sexu), přelo-
žila Johanna Posset, Deutsche Verlag, Vídeň 2004
186
nizozemsky psaná literatura
magda de bruin-hüblová
V dnešním sekularizovaném světě to zní neuvěřitelně, ale kniha, která
v uplynulém roce v Nizozemsku vzbudila největší rozruch, byla bible.
Přesněji řečeno její nový překlad, jejž pokřtila nizozemská královna Bea-
trix přečtením prvního odstavce z Genesis, a mimoděk tak dala podnět
k široké diskusi: přeřekla se totiž v jednom z „nových“ slov. V následu-
jících týdnech se v médiích předstihovaly osobnosti nejrůznějšího spo-
lečenského i politického zabarvení ve vášnivém hodnocení knihy, kte-
rou – jak se do té chvíle zdálo – už dnes čte málokdo. „Vraťte nám jesle!“
volali rozhořčeně zapřisáhlí ateisté, protože z původního „kribbe“ se
v novém překladu stal „voederbak“, tedy žlab. Z kruhů některých věří-
cích zase zazněla výhrada, že se z knihy vytratil posvátný duch. Naštěstí
se našel i dostatek příznivých reakcí, oceňujících 10 let trvající práci
kolektivu překladatelů z aramejštiny, hebrejštiny a řečtiny, kteří se –
spolu s celou škálou poradců z Nizozemska i Vlámska – pokusili zbavit
biblické texty letitých nánosů a přeložit navíc jednotlivé části s ohle-
dem na příslušný literární žánr. Podzimním vydáním se tak završil do-
sud největší překladatelský projekt v nizozemské jazykové oblasti.
události a literární ceny
Navzdory hlasům, že by se mělo posílit povědomí o národní historii, aby
se usnadnila integrace přistěhovalců do nizozemské společnosti, ozná-
mila amsterodamská městská rada, že skončí s dotací pro Multatuliho
muzeum. Rodný dům tohoto velikána nizozemské literatury (1820–1887)
a autora proslulého díla Max Havelaar se nachází v centru města a jako
muzeum autorova odkazu funguje už od roku 1910. Bez obecní dotace
by tato jedinečná literární i kulturní památka zanikla. Na protest proti
zrušení dotace sepsalo v říjnu 20 význačných představitelů kulturního
nizozemsky psaná literatura 187
a politického života otevřený dopis. Jeden ze signatářů, spisovatel Geert
Mak, o pár týdnů později věnoval na fond muzea částku 7000 eur, kte-
rou získal spolu s Cenou čtenářů za knihu In Europa (V Evropě). Pod
tlakem veřejného mínění městská rada v prosinci od plánů upustila.
Příležitostí k protlačení literatury do médií jsou pro nakladatele
významná životní jubilea kmenových autorů. Na rok 2004 připadly tro-
je pětasedmdesátiny a jedny šedesátiny a nakladatelství uctila oslavence
soubornými i zvláštními vydáními.
Narozeniny Huga Clause, vlámského člena „velké čtyřky“ moderní
nizozemské literatury (Hermans, Reve, Mulisch, Claus), oslavilo na-
kladatelství De Bezige Bij souborným vydáním spisovatelových románů
(mj. také De Geruchten – pod titulem Fámy se jej chystá letos vydat Pa-
seka) a veršů (Gedichten 1948–2004). Vyšla mu také nová básnická sbír-
ka In geval van nood (V případě nouze). Cees Nooteboom připravil s Clau-
sem knižní rozhovor o jeho stěžejním románu z roku 1983 Smutek Belgie
pod titulem Over Het verdriet van België (O Smutku Belgie), k dramatic-
ké větvi Clausovy tvorby přibyla divadelní hra Phaedra. Úryvky z roz-
hovorů za uplynulých 50 let Groepsportret. Een leven in citaten (Skupi-
nový portrét. Život v citátech) vybral a seřadil Mark Schaevers.
Dalším jubilantem ze stáje nakladatelství De Bezige Bij byl Remco
Campert. Kromě sebraných spisů Campert compleet a doplněného vy-
dání jeho novinových sloupků s těžko přeložitelným titulem Tot zoens
(novotvar podle vzoru nashledanou – Nalíbanou) si Campert k 75. naro-
zeninám nadělil hned tři nové tituly: novelu Een liefde in Parijs (Láska
v Paříži), knihu Over mijn vader (O mém otci), v níž se pokusil vyrovnat
se stínem svého otce, básníka Jana Camperta, jehož sice téměř neznal,
ale legenda tohoto hrdiny odboje a oběti nacistů (mezitím poněkud ko-
rigovaná) ho provází celý život. A konečně pod titulem Schrijversleven
(Spisovatelův život) zveřejnil Campert svůj spisovatelský deník.
K pětasedmdesátinám našeho Milana Kundery přineslo jeho nizo-
zemské nakladatelství Ambo všechny dosud publikované tituly v novém,
vázaném vydání.
Šedesátiny pak oslavil Gerrit Komrij – první zvolený tzv. zemský bás-
ník, jehož úkolem je provázet význačné události národního významu ver-
ši. (V lednu 2004 se Komrij funkce předčasně vzdal.) Ke Komrijovu ju-
bileu byla v Muzeu písemnictví v Haagu uspořádána výstava. Vyšel mu
nový román Hercules (převedení antického příběhu do současného Ni-
zozemska, kde novodobý Hercules jménem Tim poněkud připomíná v roce
2002 zavražděného populistického politika Pima Fortuyna), dále obno-
vené souborné vydání veršů Alle gedichten tot gisteren (Všechny verše
až do včerejška), nového vydání se dočkala i jeho románová prvotina
Verwoest Arcadië (Zničená Arkádie). Onno Blom napsal biografii Het fa-
beldier dat Komrij heet (Bájný tvor, jež se Komrij zove).
188
jubilující nakladatelství
Významnou literární událostí bylo také 60. výročí založení amstero-
damského nakladatelství De Bezige Bij. Jeden z prvních titulů vydaných
k této příležitosti napsal Hans Renders – Gevaarlijk drukwerk, een vri-
je uitgeverij in oorlogstijd (Nebezpečné tiskoviny, svobodné vydavatelství
ve válečné době). Nakladatelství založil student chemie Geert Lubber-
huizen, aktivní člen odboje, když skupina utrechtských studentů shá-
něla finanční prostředky pro židovské děti zachráněné před transportem
a rozmístěné po rodinách. Lubberhuizen vydal za tím účelem na jaře
1943 báseň Jana Camperta De achttien dooden (Osmnáct mrtvých) o po-
pravě odbojové skupiny s ilustrací Fedde Weidemy. Prodalo se 15 000
kusů. Do konce okupace přibylo ještě přes 70 ilustrovaných listů s ver-
ši a drobné bibliofilie – celkový zisk se odhaduje na závratných 800 000
guldenů. Pro nedostatečné politické zabarvení těchto převážně umě-
lecky laděných tisků označil v roce 1944 Henk van Randwijk ve Vrij Ne-
derland (dodnes existující týdeník, který také vznikl za války v řadách
odboje) Lubberhuizenovy počiny za „elitářské plýtvání papírem“.
t˘den knihy a mûsíc filosofie
Každoroční březnovou literární událostí je Týden knihy. Ten uplynulý
proběhl ve francouzském duchu. Téma „Gare du Nord, Setkání s Fran-
cií“ se mělo promítnout i v tradiční knižní prémii, kterou během toho-
to týdne dostane zákazník při koupi knihy nádavkem zdarma. Napsá-
ním byl tentokrát pověřen Thomas Rosenboom, ale ten se daným
tématem nenechal spoutat a jeho Spitzen (Špičky) se odehrávají v sou-
časném Amsterodamu v kruzích milovníků tanga. Titul Literární časo-
pis Týdne knihy 2004 získal Bunker Hill (v roce 2003 v něm vyšla např.
povídka Faun Miloše Urbana a Podivuhodné setkání Ladislava Fukse).
Dětská varianta Týdne knihy probíhá v říjnu. Tématem již 50. roč-
níku Týdne dětské knihy byla hudba a knižní prémii s titulem Swing
napsal Paul Biegel. V rámci Týdne dětské knihy se udělují ceny Zlaté
Pisátko (Gouden Griffel), za ilustrace pak Zlatý Štětec (Gouden Penseel)
a vyhlašují se výsledky hodnocení dětské poroty.
Na duben připadá Měsíc filosofie. Při té příležitosti vyšla v podobě
útlé knížečky esej Connie Palmenové (česky Přátelství, Aurora 2000)
s titulem Iets wat niet bloeden kan (Co nemůže krvácet) – „o vraždě, slá-
vě, opravdovosti a falši“, kde se autorka zamýšlí nad fenoménem idolu,
který se v očích fanatického vyznavače tak odlidští, že není problém
ho zavraždit, jakmile se slepý obdiv zvrátí v slepou nenávist. K dokres-
lení tohoto tvrzení uvádí případ Johna Lennona a Gianni Versaceho.
prÛfiez literárními cenami
Literárních cen všeho druhu se v Nizozemsku každoročně uděluje mno-
ho. Podívejme se na ty nejdůležitější. Za nejvýznamnější v nizozemské
nizozemsky psaná literatura 189
jazykové oblasti je považována Cena nizozemského písemnictví (Prijs
der Nederlandse Letteren). Byla založena v roce 1956 a uděluje ji jednou
za tři roky střídavě belgický král a nizozemská královna. Cenu vyhla-
šuje Nizozemská jazyková unie (Nederlandse Taalunie), která sjedno-
cuje jazykovou politiku pro nizozemské, vlámské a surinamské mluvčí
nizozemského jazyka. V roce 2004 získala tuto cenu spisovatelka Hella
S. Haasseová (česky vyšel její román Páni čajových plantáží, Brána 2003),
za uměleckou a lidskou hodnotu svého dosavadního literárního díla.
Úctě se těší také Cena P. C. Hoofta (za tvorbu). V květnu 2004 byla
v haagském Muzeu písemnictví udělena Ceesu Nooteboomovi.
Díky přímému televiznímu přenosu z vyhlašování vítězů získává ši-
rokou publicitu trojice knihkupeckých cen: vlámská cena knihkupců
Zlatá sova (Gouden Uil) má několik kategorií. Za prózu ji loni získal Ha-
fid Bouazza (česky Abdulahovy nohy, Labyrint 2002). Jeho román Pa-
ravion vypráví příběh marocké vesničky, odkud všichni muži odjíždějí
do bájné země za mořem zvané podle nálepek na poštovních obálkách
Paravion. V kategorii dětské literatury získala ocenění spisovatelka
Martha Heesensová za knihu Toen Faas niet thuiskwam (Když Faas
nepřišel domů).
Na jaře se uděluje nizozemská cena knihkupců Libris. Jejím nositelem
se stal Arthur Japin za historický román Een schitterend gebrek (Nádherná
vada; česky připravuje Paseka) o první lásce Giacoma Casanovy.
Na podzim pak následuje Cena AKO, která připadla Arnonu Grun-
bergovi za román De Asielzoeker (Hledač asylu).
Cenu VSB za poezii (VBS Poëzieprijs) získal mladý básník Mustafa
Stitou za sbírku Varkensroze ansichten (Prasátkovsky růžové pohled-
nice). Pro jeho tvorbu je typická „kombinace nevyslovitelného s banál-
ním“, a tak v jeho verších najdeme inspiraci anketou dopravního pod-
niku, novinovými zprávičkami či autobiografií Charlese Darwina.
Cena Antona Wachtera se uděluje za nejlepší debut. V roce 2004 ji
obdržel novinář a rozhlasový redaktor Arjan Visser za román De laatste
dagen (Poslední dny). Pochmurný příběh ze začátku 20. století o snaze
dobrat se hlubšího významu bytí, která však může přerůst v nábožen-
ský fanatismus, otevírá autentická zpráva psychiatra povolaného na
venkov k případu vymýtání ďábla s tragickými následky. Téma dokres-
luje obálka s fotografií L. N. Tolstého jako „božího člověka“ s holí a ran-
cem na zádech. Kniha byla už v roce 2003 nominována na knihkupec-
kou Cenu AKO.
Cenu čtenářů sponzorují od roku 2001 Nizozemské železnice, a pro-
to nese v názvu jejich zkratku: NS Publieksprijs. Byla založena v roce
1987, do roku 1992 se odměňovalo celoživotní dílo, od té doby čtenáři
hlasují o nejlepší knize z šestice titulů vybraných odbornou porotou. Od
roku 2003 je (z obav před potterovskou hegemonií) vyloučena zahra-
niční účast. Vítězem za rok 2004 se stal Geert Mak a jeho rozsáhlá re-
190
portáž z cest autem po Evropě v roce 2000 nazvaná In Europa (V Evro-
pě). Úspěch bezpochyby souvisí s rozšířením Evropské unie a zvědavostí
nizozemských čtenářů na „nové“ sousedy. Na více než 1000 stránkách
autor proplétá své zážitky s historickými reminiscencemi a črtá tak
evropskou historii ve vlastním pojetí. Čtenářskou cenu ostatně nezís-
kal Mak poprvé. Už v roce 2000 jí byla oceněna jeho kniha De eeuw van
mijn vader (Století mého otce), v níž ztvárnil svou vizi 20. století.
Také (literární) thrillery a detektivky mají svůj Červen – měsíc napí-
navé knihy a dokonce cenu Zlaté oprátky (Gouden Strop). Letošním vítě-
zem se stal debutant Elvin Post s knihou Groene Vrijdag (Zelený pátek).
V souvislosti s Týdnem dětské knihy jsme už zmínili každoroční hod-
nocení dětské poroty (Kinderjury). V kategorii čtenářů od 10 do 12 let
v uplynulém roce zvítězila Francine Oomenová s knihou Hoe overleef ik
een gebroken hart? (Jak přežít zlomené srdce?), šestým dílem seriálu
o dospívající dívce Rose a jejích lapáliích. Oomenová tak podruhé za se-
bou porazila Harryho Pottera. Jeden z předchozích dílů Hoe overleef ik me-
zelf? připravuje s názvem Jak přežít svou maličkost? Albatros. Mladší čte-
náři vybrali další díl seriálu o klukovi-vlkodlakovi Weervolvenbos (Vlkodlačí
les) populárního spisovatele strašidelných knížek Paula van Loona.
Odborná porota se snaží tříbit dětský vkus, a proto odměňuje lite-
rárně náročnější knihy. Zlaté pisátko (Gouden Griffel) získal Hans Ha-
gen za knížku De dans van de drummers (Tanec bubeníků), k níž ho in-
spirovala cesta do Ghany. Mistr-bubeník si v ní vybírá děti do šestičlenné
bubenické kapely.
Velký mezinárodní úspěch nizozemské dětské literatury znamena-
la Cena H. Ch. Andersena (mezinárodní cena udělovaná jednou za dva
roky ilustrátorům dětských knih). Získal ji za své knihy o Žabákovi vý-
tvarník Max Velthuijs. Tento výrazný úspěch završil nejen umělcovu
tvůrčí, ale bohužel i životní dráhu. Velthuijs zemřel letos v lednu.
z knihkupeckých pultů
Při probírání ostatních zajímavých titulů zachovejme dělení na knihy,
které oslovily širší publikum, a ty, které zaujaly odborníky. Dobrým vo-
dítkem pro čtenářské favority jsou nominace na Čtenářskou cenu (NS
Publieksprijs).
Na bestsellerovém nebi zazářila Saskia Noortová, která ve svých li-
terárních thrillerech volně zpracovává zážitky mladé matky ze střed-
ních vrstev v prostředí přímořského letoviska (ve skutečnosti Bergen).
Na povrch idylické prostředí je dějištěm zločinu – to platí pro oba její
dosavadní tituly: De Eetclub (Stolní společnost; nominován na Čtenář-
skou cenu a zfilmován) a novinku z roku 2004 Terug naar de kust (Zpět
na pobřeží).
nizozemsky psaná literatura 191
 Na špičce žebříčku se už léta drží bývalý policejní komisař Appie Ba-
antjer se svou nekonečnou sérií o inspektoru De Cockovi – tentokrát byl
nominován titul De Cock en geen excuus voor moord (De Cock a žádná
omluva pro vraždu).
Další bestsellerovou autorkou, která prorazila i do ciziny, je Renate
Dorresteinová – nominován byl její thriller Het duister dat ons scheidt
(Temnota, jež nás dělí). Autorka mezitím přišla s dalším napínavým pří-
během Zolang er leven is (Dokud je život), v němž společnost přátel s ku-
pou dětí různého věku po návratu z pikniku zjistí, že zapomněli na lou-
ce miminko.
Dalším nominovaným byl už zmíněný vítěz ceny knihkupců Libris
Arthur Japin s Nádhernou vadou. Zde se vkus čtenářů a odborníků při-
bližuje, podobně jako v případě poslední nominace, velmi literární útlé
knížky P. F. Thoméseho Schaduwkind (Dítě stínu), v níž se autor vy-
rovnává se ztrátou šestinedělní dcerky. Thomése byl vždy zapřisáhlý od-
půrce autobiograficky laděné literatury, ale v tomto případě ho život za-
skočil. V příznivých reakcích recenzentů je těžké oddělit objektivní
pohled od ochromujícího soucitu vůči člověku z vlastních (literárních)
kruhů, nicméně kniha zaznamenala ohlas i v zahraničí.
S čím přišly v roce 2004 „známé firmy“ nizozemské literatury? Zhru-
ba ve stejné době, kdy Arnon Grunberg získal Cenu AKO za svůj již zmi-
ňovaný román Hledač asylu, objevila se na knihkupeckých pultech jeho
další kniha, De joodse messias (Židovský mesiáš). Hlavní hrdina Xavier
Radek, vnuk nacisty, se sblíží s Awromelem, synem rabína, a objeví své
životní poslání: být utěšitelem Židů. Recenze překypují chválou, Jeroen
Vullings v týdeníku Vrij Nederland dokonce předpovídá, že takový tvůr-
čí vrchol buď musí znamenat, že to bude Grunbergův poslední román,
nebo si autor bude muset najít další alter ego (narážka na dvojí linii
v jeho dosavadní tvorbě – jednu pod vlastním jménem, jednu pod jmé-
nem Marek van der Jagt).
Cees Nooteboom oslavil získání Ceny P. C. Hoofta vydáním romá-
nu Paradijs verloren (Ztracený ráj), v němž nově rozvíjí známé prvky
své tvorby: filosofické úvahy o základních věcech člověka ve spojení s ce-
stováním po dalekých zemích.
Vlámský moderní klasik Paul Claes vydal román Sfinx, v němž líčí
pád aristokratické rodiny ve Vídni roku 1899.
Z nabídek nakladatelství nemizí ani nizozemský literární velikán
W. F. Hermans, zesnulý v roce 1995, a jeho konfliktní povaha nepřestá-
vá budit zvědavost, o čemž svědčí i vydání Hermansovy korespondence
s nakladatelem van Oorschotem v době, kdy se (ještě) přátelili: Je vriend-
schap is werkelijk onbetaalbaar – brieven aan Geert van Oorschot (Tvé přá-
telství je skutečně k nezaplacení, dopisy Geertu van Oorschotovi).
Hella S. Haasseová napsala komentář k názorným obrazům po-
užívaným kdysi v Nizozemské Indii při vyučování: Bij de les, Schoolplaten
192
uit Nederlands Indië (v názvu je slovní hříčka: Při vyučování / Být v obra-
ze, Školní obrazy z Nizozemské Indie). Jako rodačka z Batávie (nyní Ja-
karta) přitom čerpá i z osobních vzpomínek.
V létě 2004 vydal Dick Matena 4. díl svého „příběhu v obrazech“,
do nějž převedl klasické dílo moderní nizozemské literatury De avonden
(Večery) Gerarda Reve z roku 1947. Matena tak uzavřel dvouletý projekt,
kdy svou obrázkovou verzi nejprve zveřejňoval na pokračování v ams-
terodamském deníku Het Parool, přičemž nakladatelství De Bezige Bij
postupně seriál vydávalo i knižně. Jeho počin je mimořádný tím, že Re-
veho román zpracovává bez jediného zásahu do textu. V budoucnu se
chystá podobným způsobem ztvárnit knihu Jana Wolkerse.
Spisovatel Bernlef (česky Zatmění mozku, Ivo Železný, 1996) byl za
román Buiten is het maandag (Venku je pondělí) nominován na cenu Lib-
ris. Hrdina se po automobilové nehodě probere z kómatu a zjistí, že ne-
jen ztratil ženu, ale jeho paměť nefunguje tak jako dřív. Jestliže Zatmě-
ní mozku byla analýza demence, tento román rozebírá význam vzpomínky
– bez minulosti ztrácí přítomnost tvář i identitu.
Vlámský spisovatel Erwin Mortier změnil podruhé za posledních
pár let nakladatele a u De Bezige Bij na podzim vydal Alle dagen samen
(Všechny dny), další z řady útlých, intimních příběhů z vlámského ven-
kova viděných očima dítěte.
V roce 2004 se po krátké přestávce vrátil na literární scénu samo-
rostlý (snad proto zřídka překládaný) spisovatel s matematickým vzdě-
láním Gerrit Krol románem Rondo Veneziano. Krol získal už v roce 2001
za své dosavadní literární dílo Cenu P. C. Hoofta. Řídí se krédem, že ho
nezajímá jen humanitní, ale i matematický, přírodovědný pohled, pro-
tože chce popisovat celý svět, ne pouze polovinu. Úvahám o životě a smr-
ti v tomto nejnovějším románu dodává na závažnosti zpráva o Krolově
nemoci (Parkinson) – autor se netají tím, že Rondo Veneziano považuje
za svou poslední knihu.
V anketách o nejlepší knihu roku 2004 se často objevoval román Ca-
sino (Kasino; podle autorky má toto slovo v italštině také význam „chaos“,
nebo možná prostě „bordel“), který vydala jako výsledek čtrnáctileté prá-
ce Marja Brouwersová. Příběh poněkud bezbarvého novináře, který se
spřátelí se záhadným a dobrodružným boháčem a pod jeho neodolatel-
ným šarmem postupně odhaluje tvář mafiána a obchodníka s drogami,
je pro Brouwersovou příležitostí k nastínění širokých společenských
a politických souvislostí v Nizozemsku 90. let, včetně událostí světové-
ho významu, jako byl teroristický útok z 11. září. Kritika uvítala návrat
těchto témat do literatury s nadšením, tím spíš, že román je všeobecně
hodnocen jako velmi zdařilý.
Z kategorie non-fiction je rozhodně třeba zmínit Franka Westerma-
na a jeho nový titul El Negro en ik (El Negro a já), který vyjde v roce 2005
v německém a francouzském překladu. Autor upoutal pozornost už před-
nizozemsky psaná literatura 193
chozími knihami: De Graanrepubliek (Obilná republika) – o pádu gronin-
genských obilných baronů – ale zejména Ingenieurs van de ziel (Inženýři
duše) z roku 2002, kde poutavě kombinuje svou původní profesi (vystu-
doval zavlažování a vodní stavby), vášeň pro Paustovského i Platonova
a skutečnost, že strávil na přelomu tisíciletí 5 let jako dopisovatel dení-
ku NRC Handelsblad v Moskvě, a měl tak jedinečnou příležitost pronik-
nout do archivů i procestovat zemi křížem krážem. Výsledkem je skvělá
analýza sovětského systému, doložená četnými literárními asociacemi
i postřehy inženýra. V jeho nejnovější knize se zase od příběhu vycpané-
ho černocha, zvaného prostě El Negro (jako devatenáctiletý student ho
náhodně objevil v jednom španělském muzeu a o dvacet let později se v no-
vinové zprávičce dočetl, že Afrika požaduje jeho navrácení, což ho pod-
nítilo k pátrání po mužově identitě), odvíjejí úvahy o evropském přístu-
pu k otázkám rasy a kultury i o smyslu pomoci tzv. rozvojovým zemím
v dosavadní podobě. („Rozvojová pomoc se nám zanedlouho bude jevit
jako ostudné období,“ tvrdí autor v rozhovoru pro týdeník Vrij Nederland).
nakladatelství a literární časopisy
Typickým rysem nizozemského nakladatelského života posledních let je
sdružování do koncernů. V praxi to znamená, že často na jedné adrese na-
jdeme celou skupinu nakladatelů, kteří kromě budovy, telefonní ústřed-
ny a hostesky u vchodu sdílejí např. i manažera pro mezinárodní práva.
Na podzim zveřejnili literární nakladatelé společný pamflet, kde upo-
zorňují na nepříznivou situaci ve vztahu mezi nakladateli a knihkupci
– stručně řečeno, vývoj podle nich spěje k tomu, že sortiment knihku-
pectví bude obnášet pouze první dvacítku z žebříčku nejprodávanějších
titulů. Knihkupci v odpovědi apelují na nakladatele, aby omezili nad-
produkci knih. Než stačí knihkupec doplnit vyprodaný titul, zavalí ho
nakladatel dalšími novinkami. Také v knihovnách je komercionalizace
na postupu. Výška státní dotace se řídí počtem výpůjček (nikoli členů)
– z toho plyne tlak na komerční složení sortimentu. Poezii a náročnější
literaturu lze objednat, ale za poplatek navíc. Přesto připadá na jeden
prodaný exemplář šest vypůjčených titulů.
Z význačných nakladatelství vyberme:
Koncern VBK sdružující mj. amsterodamská nakladatelství Contact,
Atlas, Ambo-Anthos a antverpský Houtekiet (se zajímavou edicí vlám-
ské literatury Vlaamse bibliotheek).
Především na překladovou literaturu se zaměřuje PCM Groep (mj. na-
kladatelství Prometheus, Meulenhoff/Bert Bakker – tam vycházejí např.
knihy Bohumila Hrabala).
Skupina WPG sdružuje nakladatelství Querido, De Bezige Bij a De Ar-
beiderspers, ale spadá tam např. i známé nakladatelství dětské litera-
194
tury Leopold/Ploegsma, kde v minulosti vyšla celá série českých dět-
ských knížek.
Samostatné amsterodamské nakladatelství se systematickým zá-
jmem o českou literaturu (Klíma, Brabcová, Boučková, Viewegh,
Sidon, Lustig) je Wereldbibliotheek.
Na překladovou literaturu se zaměřuje také De Geus (z českých au-
torů např. Daniela Hodrová).
Nejstarším literárním časopisem je De Gids (založen 1837), vydáva-
ný nakladatelstvím Meulenhoff. Udržuje si tradici nestrannosti, vytří-
beného jazyka, vyváženosti v hodnocení a širokého záběru.
Z 50. let pochází De Maatstaf (1953) a Tirade (1957). De Maatstaf, pů-
vodně revue se zaměřením na realismus, která v 70. letech působila jako
opozice k postmodernímu časopisu De Revisor, je od r. 1994 literárně-pu-
blicistický čtvrtletník. Zmíněný De Revisor (založen 1974), který ovlivnil
celou generaci spisovatelů, byl platformou postmodernistů (Meijsing,
Kooiman, Kellendonk, Matsier), jinak zvaných „akademisté“. Od roku
1994 se přestal orientovat na ryze literární témata.
Raster vznikl v roce 1967 jako čtvrtletník pro experimentální prózu (sku-
pina Padesátníků – Vijftigers), zaměřoval se především na kritiku tzv. ho-
landského realismu, propagoval postmodernismus. Od roku 1994 tento „ča-
sopis v knižní podobě“ rediguje Nicolaas Matsier a podíl prózy se zvětšil.
V nakladatelství Wereldbibliotheek vychází Armada, kde v roce 2004
publikovali mj. úryvek z textu Jáchyma Topola Gandan.
Na poezii se specializuje např. Zanzibar založený v roce 2000, který
je ve spojení s amsterodamskou literární nadací Perdu, zaměřující se na
začínající a alternativní básníky. V roce 1988 vydala Perdu sešitek na-
šich undergroundových básníků v překladu Keese Merckse.
Z vlámských časopisů jmenujme např. De Brakke Hond, Deux ex Ma-
china (zaměřující se na literaturu a umění), poezii v nizozemštině sle-
duje Het Liegend Konijn. V roce 2004 zanikl Bzzlletin, ale nakladatelství
Prometheus chystá nový literární časopis Kinbote.
nizozemsky psaná literatura u nás
Rok 2004 nebyl ve srovnání s minulými roky na překlady z nizozemšti-
ny příliš bohatý. Vydání románu Karla Glastry van Loona Otec & otec
nevzbudilo žádný ohlas a kniha mj. i v důsledku špatné distribuce úpl-
ně zapadla. Přitom se tento román, který v roce 1999 získal literární Cenu
AKO, stal v uplynulém roce nejpřekládanějším nizozemským titulem
a předstihl v tomto ohledu i Následující příběh Ceese Nootebooma a Aten-
tát Harryho Mulische (obě knihy vyšly česky).
Nakladatelství Eroika navázalo na loňský ohlas románu Tessy de
Loové Dvojčata novelou Postel na nebesích.
nizozemsky psaná literatura 195
 Románem Čtvrtek odpoledne. Půl páté (čtvrté) k nám toto naklada-
telství uvedlo známou vlámskou autorku Kristien Hemmerechtso-
vou. Doufejme, že chyba v českém titulu (na obálce se uvádí „Půl páté“,
uvnitř knihy „Půl čtvrté“, jak odpovídá i originálu) a růžová obálka čte-
náře neodradí – Hemmerechtsová nepatří ke spisovatelkám knih „pro
ženy“ a její kultivovaný styl i promyšlenou konstrukci příběhu, jehož
jádro tvoří tragická smrt dvanáctileté Karen, by jistě ocenili čtenáři bez
rozdílu pohlaví. Všechny tři knihy spojuje čtivost, zejména Glastra van
Loon a Tessa de Loová však mají ohlas především u čtenářů, kdežto
kritika bývá zdrženlivější.
V říjnu pořádala nizozemská ambasáda v Praze v rámci evropského
projektu literární večer pro vybranou společnost, který měl být debatou
českých a nizozemských autorů o roli kultury v Evropě. Za českou stra-
nu se zúčastnila Eda Kriseová a Miloš Urban, nizozemský spisovatel
Leon de Winter na poslední chvíli odřekl. Večer moderovala nizozem-
ská literární publicistka Margot Dijkgraafová. Koncem října navštívila
Českou republiku nizozemská spisovatelka Margriet de Moorová (čes-
ky román Šedá, bílá, modrá, Mladá fronta 2000, a novela Kreutzerova
sonáta, Paseka 2003). Příležitostí k prezentaci nizozemské literatury
v českém překladu byly také Nizozemské dny pořádané v prosinci v Os-
travě.
česká literatura v nizozemštině
a dění v nizozemské bohemistice
Nepočítáme-li jubilejní vázanou reedici všech dosud nizozemsky vyda-
ných knih Milana Kundery u příležitosti jeho pětasedmdesátin, vyšly
v roce 2004 v nizozemštině dva české tituly. Nakladatelství Ambo vydalo
Sedmiramenný svícen Josefa Škvoreckého (bylo to první úplné zahra-
niční vydání – dosud vyšly jen jednotlivé povídky v angličtině, navíc na-
kladatel zcela výjimečně použil i původní ilustrace Františka Hudečka
z českého vydání z roku 1964). Na podzim vydalo nakladatelství Pro-
metheus Paměť mojí babičce Petry Hůlové.
Co se týče studijních možností pro adepty bohemistiky, zaujímá v Be-
neluxu ústřední místo Amsterodamská univerzita (Universiteit van Am-
sterdam), kde se v rámci oboru slovanské jazyky a kultury dá získat ti-
tul magistra českého jazyka a kultury. V belgickém Gentu existuje na
Hoge School Gent bakalářské studium češtiny se zaměřením na pře-
kladatelství. Složení studentů bohemistiky je pestré – od lidí s českými
předky po účastníky projektu Erasmus, kteří si chtějí prohloubit jazy-
kové znalosti. Literatura z názvu oboru vymizela, což současně vyjadřu-
je i míru zájmu o toto odvětví: studenti se většinou zaměřují na jazyk nebo
na spřízněné společenské vědy (historický a politický vývoj apod.). V li-
196
stopadu 2004 se v amsterodamské budově fakulty konal hrabalovský ve-
čer, kde docent české literatury Kees Mercks představil svůj nový pře-
klad Hrabalových Harlekýnových milionů (Harlekijntjes miljoenen), z Pra-
hy dorazil vedoucí katedry bohemistiky na UK Petr Bílek.
Jen o pár dní dřív proběhlo v Utrechtu literární matiné s Jáchymem
Topolem, Petrou Hůlovou a Milošem Urbanem, které tvořilo součást roz-
sáhlejšího českého (vesměs hudebního) programu u příležitosti vstu-
pu ČR do EU. V rámci tradičního putování po haagských velvyslaneckých
rezidencích s názvem Básník v domě (Dichter aan huis) vystoupil letos
Petr Hruška s básnířkou a překladatelkou českého původu Janou Bera-
novou. Spoluorganizátorem této akce je už léta České centrum v Haagu.
Literárně zaměřené pořady by v programu centra měly postupně získá-
vat stále více prostoru. Tento trend naznačuje i účast Českého centra na
iniciativě v Amsterodamu sídlící literární agentury Pluh www.pluh.org,
která v červenci 2004 v Praze za účasti Jiřího Gruši, Ludvíka Vaculíka,
Jáchyma Topola, Miloše Urbana a Michala Viewegha slavnostně vypus-
tila do oběhu stovku knih českých autorů v nizozemských překladech.
Tato obdoba internetové hry Knihotoč (více na www.iliteratura.cz), ur-
čená k šíření české literatury mezi nizozemskými a vlámskými turisty,
využívala až do konce roku 2004 webových stránek Českého centra.
O druhém kole letos v létě se uvažuje.
internet – na dobré adrese
www.literatuur.pagina.nl (odkazy na stránky o nizozemské i světové literatuře, na
stránky internetových literárních časopisů a různých literárních fondů a kulturních in-
stitucí)
www.schrijvers.pagina.nl (abecedně uspořádané odkazy na stránky různých nizo-
zemských i světových spisovatelů a stránky o tvůrčím psaní)
www.boeken.pagina.nl (odkazy jsou rozděleny podle jednotlivých literárních forem
od klasiky až po detektivky)
www.poezie.pagina.nl (odkazy na stránky nizozemských i světových básníků, odka-
zy na nejrůznější básnické festivaly i stránky s původními texty)
www.pagina.web-log.nl (informace o aktuálním dění v oblasti poezie)
www.bibliotheek.pagina.nl (odkazy na stránky o literatuře pro děti a mládež, na růz-
né knihovnické databáze a katalogy a přehled literárních cen udělovaných v Nizozemí)
www.dbnl.nl (Nejlepší databáze shromažďující údaje o nizozemské a vlámské litera-
tuře a o vývoji nizozemského jazyka – Digitale bibliotheek voor de Nederlandse letteren.
Databáze má dvě části, jazykovědnou a literární. Literární část je rozdělena dle jedno-
tlivých časových období, v jejichž rámci jsou přístupná nejrůznější autorská hesla ob-
sahující kompletní bibliografii i údaje o sekundární literatuře, popř. odkazy na strán-
ky o daném autorovi. Součástí databáze jsou i práce slovníkového typu přístupné on-line,
které shrnují vývoj nizozemské literatury od středověku po současnost. Literární ba-
datelé ocení i velké množství kompletních sekundárních textů, týkajících se všech ča-
sových období i jednotlivých autorů, a odkazy na tematicky příbuzné stránky. Databá-
ze je jedinečná i v tom, že zahrnuje velké množství primárních textů.)
nizozemsky psaná literatura 197
www.ned.univie.ac.at/lic (databáze vznikající v rámci evropského projektu Litera-
tura v kontextu. Údaje o nizozemské literatuře, ale i ostatních evropských literaturách,
včetně literatury české. Součástí každé sekce je studie o společenském, literárním
a uměleckém dění v daném časovém období a soubor autorských hesel. Vedle informací
o autorovi obsahuje každé heslo i seznam sekundární literatury, popř. dalších prame-
nů a seznam překladů v různých světových jazycích. Databáze je vedle nizozemštiny
přístupná i v angličtině a v původním jazyce literatury.)
www.boekenwereld.com (nakladatelský koncern VBK informuje o svých nových kni-
hách, literárních událostech a aktualitách z oblasti knižního průmyslu. Stránky obsa-
hují i bi(bli)ografické údaje o jednotlivých autorech, kromě nizozemské verze je mož-
no zvolit i anglickou.)
www.nlpvf.nl (o své činnosti i o novinkách v nizozemském literárním a překladatel-
ském světě informuje – nizozemsky i anglicky – Nizozemský literární fond pro produk-
ci a překlady NLPVF /Nederlands Literair Produktie – en Vertalingen Fonds/. Ze strá-
nek lze stáhnout formuláře žádostí o granty. Dílčí informace týkající se nizozemské
literatury lze hledat přes různé rozcestníky)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Prijs der Nederlandse Letteren (Cena nizozemského písemnictví): Hella S. Haasseová
(dílo)
P. C. Hooftprijs (Cena P. C. Hoofta): Cees Nooteboom (dílo)
Gouden Uil (Zlatá sova):
– próza: Hafid Bouazza, Paravion
– dětská literatura: Martha Heesensová, Toen Faas niet thuiskwam (Když Faas nepři-
šel domů)
Libris Prijs (Cena Libris): Arthur Japin, Schitterend gebrek (Nádherná vada)
AKO Prijs (Cena AKO): Arnon Grunberg, De asielzoeker (Hledač azylu)
VBS Poëzieprijs (Cena VBS za poezii): Mustafa Stitou, Varkensroze ansichten (Prasát-
kovsky růžové pohlednice)
Anton Wachter Prijs (Cena Antona Wachtera): Arjan Visser, De laatste dagen (Posled-
ní dny)
NS Publieksprijs (Cena čtenářů): Geert Mak, In Europa (V Evropě)
Gouden Strop (Zlatá oprátka): Elvin Post, Groene Vrijdag (Zelený pátek).
Kinderjury (Cena dětské poroty):
– 10–12 let: Francine Oomenová, Hoe overleef ik een gebroken hart? (Jak přežít zlome-
né srdce?)
– do 9 let: Paul van Loon, Weervolvenbos (Vlkodlačí les)
Gouden Griffel (Zlaté pisátko): Hans Hagen, De dans van de drummers (Tanec bubeníků)
Cena H. Ch. Andersena: Max Velthuijsen (knihy o Žabákovi)
překlady do češtiny
Glastra van Loon, Karel: Otec & otec (De Passievrucht), přeložil Ruben Pellar, Meta-
fora, Praha 2004
Hemmerechtsová, Kristien: Čtvrtek odpoledne. Půl páté (čtvrté) (Donderdagmiddag.
Halfvier), přeložila Jana Pellarová-Irmanová, Eroika, Praha 2004
198
Loová, Tessa de: Postel na nebesích (Bed in de hemel), přeložila Jana Pellarová-Irma-
nová, Eroika, Praha 2004
překlady z češtiny
Hůlová, Petra: Mijn grootmoeder (Paměť mojí babičce), přeložil Edgar de Bruin, Pro-
metheus, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Afscheidswals (Valčík na rozloučenou), přeložila Jana Beranová,
Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: De grap (Žert), přeložila Jana Beranová, Ambo/Anthos, Amsterodam
2004
Kundera, Milan: De ondraaglijke lichtheid van het bestaan (Nesnesitelná lehkost
bytí), přeložila Jana Beranová, Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: De traagheid (Pomalost), z francouzského La lanteur přeložil J. van
Helmond, Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Het boek van de lach en de vergetelheid (Kniha smíchu a zapomnění),
přeložila Jana Beranová, Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Het leven is elders (Život je jinde), přeložila Jana Beranová, Ambo/An-
thos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Identiteit (Identita), z francouzského L’Identité přeložil M. de Haan,
Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Jacques en zijn meester (Jakub a jeho pán), z francouzského Jacques
et son maître přeložil I. Gay, Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Onsterfelijkheid (Nesmrtelnost), přeložila Jana Beranová, Ambo/An-
thos, Amsterodam 2004
Kundera, Milan: Lachwekkende liefdes (Směšné lásky), přeložila Jana Beranová,
Ambo/Anthos, Amsterodam 2004
Škvorecký, Josef: De zevenarmige kandelaar (Sedmiramenný svícen), přeložil a do-
slov napsal Edgar de Bruin, Ambo, Amsterodam 2004
Pozn.: Na kapitole o českých vydáních spolupracovala a seznam internetových adres se-
stavila Lucie Frühwirtová.
nizozemsky psaná literatura 199
 norsky psaná literatura
jarka vrbová, barbora závodská
Rok 2004 se v Norsku nevyznačoval žádnou literární „bombou“ či neče-
kaným debutem. Na jeho sklonku uveřejnila přední norská nakladatel-
ství zprávu, že v zahraničí nečekaně stoupá zájem o norské autory. V tom-
to ohledu byl loňský rok průlomový: ve světě se prodal rekordní počet
knih přeložených z norštiny a norská nakladatelství podepsala dosud
nejvyšší počet smluv se zahraničními vydavateli. Mezi nejčastěji pře-
kládané autory patří kromě již světově proslulého Josteina Gaardera
i Jo Nesbø, Tom Egeland, Thorvald Steen, Nikolaj Frobenius, Øys-
tein Lønn a sociolog Thomas Hylland Eriksen.
události a literární ceny
Norská literatura a kultura zaznamenala v roce 2004 dvě velké ztráty.
V únoru 2004 zemřel ve věku 78 let spisovatel, dramatik a esejista Finn
Carling. V centru jeho románů a divadelních her často stojí osamělí
jedinci žijící v ústraní, kteří z reálného světa unikají do světa fantazie.
Miluše Juřičková přeložila v roce 1990 do češtiny Carlingův román Malý
Orlando. V polovině října zemřel známý norský písničkář, spisovatel a no-
vinář Erik Bye, který od 50. let působil v norské televizi a rozhlase.
Nejprestižnějším literárním oceněním je cena Severské rady za li-
teraturu. Severská rada letos udělila tuto cenu finskému spisovateli Kari
Hotakainenovi, mezi nominovanými byli ale i dva norští autoři Roy Ja-
cobsen a Inger Elisabeth Hansenová.
Z čistě norských literárních cen stojí jistě za zmínku literární cena
Brageprisen, kterou získala autorka Hanne Ørstaviková za svůj román
Presten (Pastor), který figuruje v žebříčcích nejprodávanějších a nej-
půjčovanějších knih za rok 2004. Hlavní postavou tohoto románu je žena,
která vystudovala teologii a působí jako pastor v laponské oblasti da-
200
leko na severu Norska. Hanne Ørstaviková je známá i českému čtená-
ři, její román Kjaerlighet (Láska) vyšel v roce 2002 v českém překladu.
Cenu nakladatelství Aschehoug získal Dag Solstad, další přední na-
kladatelství Gyldendal udělilo svoji cenu norskému lyrikovi Steinu Meh-
renovi.
Většina norských nakladatelství udílí ceny i debutujícím autorům,
mezi oceněnými debutanty za rok 2004 byla například Marianne Røi-
se Kiellandová. Tato mladá spisovatelka vydala na podzim román líčí-
cí životní hledání a tápaní tří mladých Norů, kteří jen těžko nacházejí
své místo uprostřed zdánlivého norského blahobytu.
z knihkupeckých pultů
Na předních místech v žebříčku nejprodávanějších knih figurují přede-
vším kriminální romány renomovaných autorů jako je Karin Fossumo-
vá, Unni Lindellová nebo Gunnar Staalsen. Román Unni Lindellové
Rødhette (Karkulka) pojednává o osudech tří sester přísně vychovaných
babičkou, z nichž se jedna stane vražedkyní. Od Gunnara Staalesena
jmenujme loňský román Ansikt til ansikt (Tváří v tvář), Karin Fossumo-
vá vydala v roce 2004 kriminální román Drapet på Harriett Krohn (Vraž-
da Harriet Krohnové). Velký zájem vzbudil i román Leviho Henrikse-
na Snø vil falle over snø som har falt (Sníh napadá na ten, který již napadl
dříve), dojemný příběh o lásce a smrti, která rozdělí dva bratry.
Mezi nejpůjčovanější tituly v norských knihovnách již dva roky
patří román L. S. Christensena Halvbroren (Poloviční bratr; v loňském
roce vyšel česky) a dokumentární román norské novinářky Asne Seir-
stadové Bokhandelen i Kabul (Knihkupectví v Kábulu) pojednávající o ži-
votních osudech afgánské rodiny, u níž tato novinářka žila. Jako v mno-
ha jiných evropských zemích, i v Norsku je stále populárnější literatura
faktu. Mezi tituly, které během roku 2004 vzbudily pozornost, patří po-
zoruhodný obsáhlý životopis Edvarda Muncha, jednoho z vůdčích ev-
ropských expresionistických malířů. Biografie zaujala proto, že přibližně
ve stejnou dobu vyšel další Munchův životopis, jehož autorka Bodil Sten-
sethová sama sebe charakterizovala jako „historičku mentality“, neboť
nevycházela z historicky doložitelných pramenů, ale usuzovala na okol-
nosti umělcova života nepřímo: z dopisů, fotografií a celkového dobo-
vého kontextu. Zatímco první biografie byla přijata jako jedna z dosud
nejspolehlivějších, druhá s rozpaky.
Neustále citlivým tématem je v Norsku hodnocení geniálního Knu-
ta Hamsuna, jehož neskrývané sympatie k nacistickému Německu ná-
rod dosud nezpracoval. Další dva pokusy o výklad a pochopení nepo-
chopitelného Hamsunova postoje vyšly letos z pera I. S. Kolloena
a Jørgena Haugana. I tentokrát se rozvinula široká debata, hlavně mezi
norsky psaná literatura 201
zmíněnými autory. Jádro sporu zůstává po celé půlstoletí stejné: Jak
jen náš milovaný literární génius mohl?
Nejen v Norsku, ale v celé Skandinávii pokračuje zlaté období de-
tektivek. Severští literární teoretici dokonce chápou severskou detek-
tivku jako zvláštní odnož detektivní tvorby, jako jakési detektivky spo-
lečenské. V království fjordů se navíc ujaly žezla ženy-spisovatelky: Gerd
Nygårdshaugová, Anne Holtová a již zmiňovaná Unni Lindellová se
svým drsným příběhem něžné vražedkyně Karkulka.
V norské literatuře posledních let hrají stále významnější roli auto-
ři, jejichž rodiče se do Norska přistěhovali, a oni tak vyrůstali s dvojí
identitou. V Norsku se prosazuje hlavně pákistánská menšina – její ja-
zyk urdu dokonce nápadně obohacuje slang mládeže v hlavním městě.
nakladatelství a literární časopisy
Norsko není žádná literární velmoc, čemuž odpovídá i skromné množ-
ství nakladatelství. Mezi největší z nich patří Aschehoug, Cappelen, Gyl-
dendal a Samlaget. Povětšinou se nijak zásadně neprofilují. Za zvláštní
zmínku stojí nakladatelství Samlaget, které se specializuje na vydává-
ní knih v nynorsku (druhá, menšinová varianta psané norštiny).
Z literárních revue a časopisů zmiňme alespoň tři, které se i přes fi-
nanční a jiné potíže udržují při životě: Vinduet (nejstarší a nejspolehli-
vější literární časopis pro širokou veřejnost), Edda (časopis pro literár-
ní vědu) a Samtiden (časopis pro společnost a literaturu).
norská literatura u nás
Od již poměrně známého Josteina Gaardera vyšly v loňském roce pře-
klady dvou titulů: v Albatrosu vyšla kniha pro děti Dívka s pomeranči
a v Knižním klubu román Principálova dcera. Zato Lars Saabye Chri-
stensen byl v uplynulém roce českému čtenáři představen poprvé (pře-
stože ve své vlasti už publikuje přes 20 let), a to románem Poloviční
bratr. K několika nově přeloženým dramatickým autorům z posledních
let (Jon Fosse, Axel Hellstenius) přibyl v roce 2004 i překlad divadel-
ní hry Pettera S. Rosenlunda.
česká literatura v Norsku
Překladů české literatury do norštiny je nepoměrně méně než překla-
dů z norštiny do češtiny. Z moderní literatury byly v posledních deseti-
letích přeloženi pouze Hrabal, Seifert, Karel Čapek (Měl jsem psa a koč-
202
ku), Brabcová (Daleko od stromu). Letos se neobjevil žádný titul, poslední
skutečný překladatelský počin, který vzbudil zaslouženou pozornost,
byl překlad poezie a deníkových záznamů Ivana Diviše.
internet – na dobré adrese
www.forfattersentrum.no (stránky sdružení norských spisovatelů, pro veřejnost je
zde zajímavý především on-line katalog norských spisovatelů)
www.boknett.no (přehled norských knižních novinek s recenzemi)
www.kulturrad.no (obecné informace o všech odvětvích norské kultury, o kultur-
ních akcích, grantech, seminářích)
www.bokogsamfunn.no (kritiky, žebříčky nejprodávanějších a nejpůjčovanějších knih,
informace o udělovaných literárních cenách)
Pozn.: všechny výše uvedené internetové stránky jsou k dispozici bohužel pouze v norštině
www.litteraturnettet.no (informace nejen o norských, ale i světových autorech, no-
vinky ze světa literatury; tyto stránky jsou k dispozici i v angličtině a francouzštině)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Nordisk råds litteraturpris (Cena Severské rady): Kari Hotakainen (Finsko), Juoksu-
haudantie (Na domácí fontě)
Aschehougprisen (cena nakladatelství Aschehoug): Dag Solstad (za celoživotní dílo)
Aschehoug debutantstipend (cena nakladatelství Aschehoug pro debutující autory): Ma-
rianne Røise Kiellandová, Kjøttsøvn (Spánek)
Brageprisen (Cena Brage): Hanne Ørstaviková, Presten (Pastor)
Gyldendal-prisen (Cena nakladatelství Gyldendal ): Stein Mehren (za celoživotní dílo)
Samlagsprisen (Cena nakladatelství Samlaget): Eva Jensenová (za celoživotní dílo)
překlady do češtiny
Gaarder, Jostein: Principálova dcera (Sirkusdirektørens datter), přeložila Jarka Vrbo-
vá, Knižní klub, Praha 2004
Gaarder, Jostein: Dívka s pomeranči (Appelsinpiken), přeložila Jarka Vrbová, Albatros,
Praha 2004
Christensen, Lars Saabye: Poloviční bratr (Halvbroren), přeložila Jarka Vrbová, Dopl-
něk, Brno 2004
Rosenlund, Petter S.: Nemožnej kluk (En umulig gutt), přeložila Karolína Stehlíková,
Divadelní ústav, Praha 2004
překlady z češtiny
Diviš, Ivan: Makter, dikt og daboksnotater (Síly, básně a deníkové zápisky, výbor z bás-
ní a deníkových zápisků), přeložili M. Konůpek a Arne Ruste, Aschehoug, Oslo 2000
norsky psaná literatura 203
 novořecky psaná literatura
rita kindlerová
Současná řecká knižní produkce je velice silná co do kvantity, ale o kva-
litě lze v mnoha směrech pochybovat. Za rok 2004 se neudála žádná
významnější literární událost, o čemž mimo jiné svědčí i to, že původní
řecké tituly se v žebříčcích žádaných titulů objevují jen sporadicky, a to
ještě na posledních místech. Ale několik zajímavých knih přece jen vy-
šlo. Šlo převážně o počiny mladých, historií a nacionálním povědomím
nezatížených autorů. Tento intelektuální útlum lze přičíst maximální
řecké snaze vyrovnat se s organizátorstvím olympijských her, na něž se
v minulém roce soustředila veškerá pozornost Řeků.
události a literární ceny
Na samém sklonku roku udělovala ceny Řecká akademie věd. Vyzna-
menáno bylo mnoho vědců a umělců, ze zástupců literatury byl za ce-
loživotní dílo oceněn Evjenios Trivizas, za přínos literatuře Tasos Rus-
sos, za román Ο αιωνας των λαβυρινθων (Století labyrintů) Rha Galanaki,
za celoživotní básnické dílo Kyriakos Charalambidis, za sbírku povídek
H Παραιτηση (Vzdát se) Maria Kentru-Agathopuluová, za 4. díl tetralo-
gie o životě a díle Kostise Palamase, řeckého klasika, Kostas Sardelis.
Uplynulý rok byl pro řeckou literaturu rovněž ve znamení ztrát. V led-
nu zemřela autorka románů pro mládež i dospělé a pravidelná přispěva-
telka řeckých periodik, Kostula Mitropuluová (1933). Její poslední vyda-
né dílo neslo název Τις Κυριακες το σπιτι µυριζε κανελα (O nedělích voněl
dům skořicí), posmrtně by měla vyjít sbírka osmi pohádek pro dospělé.
Koncem září se završila tvůrčí a životní dráha spisovatelky Dido So-
tiriuové. Narodila v roce 1909 v Ajidini v Malé Asii, při tzv. maloasij-
ské katastrofě přesídlila s rodiči do Athén, kde vystudovala francouz-
skou filologii. Byla aktivní členkou levicového hnutí a spolupracovala
204
s levicovým tiskem. Psala romány, divadelní hry, studie a knihy pro mlá-
dež, jež byly přeloženy do mnoha jazyků světa; obdržela za ně význač-
ná literární ocenění.
z knihkupeckých pultů
Loňská knižní sklizeň v Řecku byla mírně řečeno slabá. Z titulů, které
stojí za zmínku, uveďme alespoň dva. Kniha Nikose Vlantise (1973)
s mezinárodně srozumitelným názvem Greek psycho a podtitulem Totální
řecká psychóza je humoristický, svým způsobem šokující román, který
satirizuje novořeckou realitu, modernizující se Řecko, jeho členství v OSN
a olympijské hry v Aténách. Hlavním hrdinou je morálně zkažený ma-
jitel stavební firmy, který realizuje levné domky, podmazává úřady, lev-
ně nakupuje nemovitosti a předražené je prodává přistěhovalcům. Ne-
váhá podvádět, kdykoli se naskytne příležitost. Přestože se ocitne ve
středu zájmu veřejnosti po vražedném zemětřesení, během kterého bylo
záhadně zničeno dvanáct jeho domů, podaří se mu obejít spravedlnost
a novináře a stát se váženým stavitelem, který platí za „nepodplatitel-
ného“. Tehdy je mu slavnostně přidělen úkol postavit olympijské měs-
tečko a otevřou se mu dveře do nejvyšší společnosti, show-businessu
a na měšťácké dýchánky. Autor knihy, vzděláním stavební inženýr, po-
užívá útočný a sarkastický styl, děj románu s detektivní zápletkou jako
by se odehrával na filmovém plátně. Před čtenářem defilují protagonisté
zkažené novořecké společnosti, amorální ministři, uplacení novináři,
hvězdy řecké popmusic, mafiáni, zločinci od malých ryb až po sériové-
ho vraha, který se bezstarostně pohybuje v aténském podsvětí.
Vlantis je mladý autor, který se literární veřejnosti stihl představit
již několika knihami, z nichž každá vyvolala bezmála skandál. Všech-
ny se totiž velice otevřeně dotýkaly idealizované představy Řeků o sobě
samých a řeckého národního sebevědomí (ekonomického, společen-
ského, ale hlavně morálního). Šlo např. o detektivku-thriller s názvem
www.tospitimas.gr (to spiti mas = náš dům), v níž autor dovedl ad ab-
surdum dnes módní reality show Big Brother. Šest spolubydlících má
prožít sto bezstarostných dní v jednom domě. Spokojené soužití trvá
však jen do té doby, než uspořádají nejpodivnější večírek, jaký kdy So-
luň zažila. Veřejnost, která o osudech účinkujících rozhoduje, se roz-
hodne, že se z domu bez jejího souhlasu nikdo nedostane ven... ať živý,
nebo mrtvý. Kromě veřejnosti všechno bedlivě sleduje dvanáct kamer,
které dění živě přenášejí na www.tospitimas.gr.
Druhý titul, který si zaslouží zmínku, je román Myrtos Pavlose Ma-
tesise. Myrtos je malý chlapec, který se narodil již spící a spí i nyní ve
svých osmi letech. Spí a usmívá se, s dlaní na tváři, „jako by se chránil
před polibky“. Proč Myrtos odmítá komunikovat se světem, se čtenář ne-
novofiecky psaná literatura 205
dozví. Kolem něj se v uzavřené provinční společnosti roku 1939, ovlá-
dané Zlem, jakkoli si je jistá tím, že přináší Dobro, schyluje k dramatu.
Tehdy se Myrtos probudí, v noci. Založí požár a odejde. Kam? Na přebalu
knihy je obrázek dítěte s violoncellem, což silně upomíná na dítě s bu-
bínkem z knihy Güntera Grasse. Myrtos, dítě, které se vpředvečer kul-
minace nacistické zvůle odmítá probudit, tak v knize vlastně vystupu-
je jen skrze patnáctiletou Myrtali, hrdinku předchozího Matesisova
románu Temný průvodce ( Σκοτεινος Οδηγος ), která se v této knize zjevu-
je jako anděl pomsty. Hlavním hrdinou příběhu je dvacetiletý mladík,
panic, Dimitris Gavriil, jenž vyrůstá v nábožné, velmi staré a urozené ro-
dině, které patří továrna na výrobu mýdla. Za okny jejich obrovského
domu se skrývají mnohá tajemství.
Matesis může svými společenskými příběhy připomínat řecké kla-
siky první poloviny 20. století, ale jeho vlastní styl lze spíše přirovnat
ke grotesce či románové parodii, a to ještě s jistým divadelním či vý-
tvarným efektem. Děj si nelze představit bez jistého scénického zázemí:
přímořské městečko s roztodivnými obyvateli, pokoje domu Gavriilů, je-
jich zařízení, lázeň, kde mateřská něha k synovi téměř překračuje hra-
nice erotismu, tajemná místa (cela eunucha, který sloužil u generála Be-
lisaria) a samozřejmě scény z chrámu či vzdálený tajemný klášter, jež
navozují byzantské časy.
nakladatelství a literární časopisy
V minulém roce se na řeckém knižním trhu objevilo nové nakladatelství
se jménem Ilektra (Elektra), které se chce zaměřit na řeckou i překla-
dovou beletrii a naučnou literaturu a zároveň slibuje dát šanci začína-
jícím spisovatelům.
Dalším nově vzniklým nakladatelstvím, které v minulém roce zau-
jalo svými plány, je Agnosto (Neznámé). Založil je Pantelis Jiannulakis,
bývalý vydavatel časopisu Strange a edice fantastické literatury Terra
Nova. Agnosto v duchu svého názvu slibuje objevovat pro čtenáře dosud
neznámé končiny řecké i zahraniční literární produkce.
Novinkou je rovněž časopis Mystiki Ellada (Tajemné Řecko), se kte-
rým mohou čtenáři cestovat po neznámých, tajemných místech a pa-
mátkách, jeskyních, katakombách, hradech a chrámech Řecka…
Z čistě literárních časopisů nesmíme opomenout časopis Diavazo
(Čtu), který v každém čísle přináší ukázky z knižních novinek. Zajíma-
vým časopiseckým titulem, který se věnuje nejen řecké produkci, je Man-
dragoras, který sice vychází velice nepravidelně, ale zato přináší ukáz-
ky z děl mladých autorů a překladatelů, publikuje zprávy z různých
literárních seminářů apod.
206
řecká literatura u nás a česká v Řecku
Kromě překladů ze starořečtiny je u nás řecká literatura prakticky ne-
přítomná. To samé platí pro českou literaturu v Řecku.
internet – na dobré adrese
www.protoporia.gr (internetové knihkupectví a knižní informační servis)
http://book.culture.gr (informace o nakladatelích, spisovatelích, literárních akcích)
www.arkas.gr (stránky věnované komiksu)
http://genesis.ee.auth.gr/dimakis/mandragoras/Mandragoras.html (stránky li-
terárního časopisu Mandragoras)
stránky nejv˘znamnûj‰ích nakladatelství
www.kastaniotis.com (řecká beletrie)
www.kedros.gr (beletrie řecká a překladová)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Κρατικα Βραβεια Λογοτεχνιας (Státní cena za literaturu):
– celoživotní dílo: Kostas Sterjiopulos
– poezie: Antonis Fostieris, Πολυτιµη ληθη (Cenné zapomnění)
– román: Vasilis Alexakis, Οι ζενες λεζεις (Cizí slova)
– povídka: Achilleas Kyriakidis, Τεχνητες Αναπνοες (Umělé nádechy)
Λογοτεχνικα βραβεια του περιοδικου ∆ιαβαζω (Cena časopisu Diavazo):
– román: Tasos Chatzitatsis, Σα σπασµενα φτερα (Jako poraněná křídla)
– poezie: Antonis Fostieris, Πολυτιµη ληθη (Cenné zapomnění)
– povídka: Jiorgos Skabardonis, Επι ψυλλου κρεµαµενος (Mouchy snězte si mě)
– prvotina: Maria Pauelová, ∆εσµα αιµατος (Krvavá pouta)
– kniha pro děti: Poly Vasilakiová, Το χρυσοψαρο του ουρανου (Nebeská zlatá rybka)
a Vangelis Iliopulos, Καφε αηδιαστικο µπαλακι (Kafe jak nechutný míček)
– kniha pro mládež: Angeliki Varelaová, Καληµερα, Ελπιδα (Dobrý den, Naděje)
Βραβεια της Ακαδηµιας Αθηνων (Ceny Řecké akademie věd):
– celoživotní dílo: Evjenios Trivizas
– přínos literatuře: Tasos Russos
– román: Rea Galanaki, Ο αιωνας των λαβυρινθων (Století labyrintů)
– poezie: Kyriakos Charalambidis, Η Παραιτηση (Vzdát se)
překlady do češtiny
Papathanasopuluová, Maira: Toxická spojení mužského rodu (Οι τοξικες ενωσεις του
αρσενικου), přeložila Hana Roubíčková, BB/Art, Praha 2004
novofiecky psaná literatura 207
 polsky psaná literatura
václav burian
Co je charakteristické pro uplynulý rok v polské literatuře? Snad po-
kračování nástupu velmi mladých tvůrců? Krystyna Krynická, majitel-
ka krakovského nakladatelství a5, nedávno řekla na besedě na Lite-
rárním festivalu v Olomouci, že počet velmi mladých autorů, kteří nabízejí
své rukopisy její firmě, je poslední dobou neuvěřitelný. Tento úkaz,
který znají i jiní polští nakladatelé, se většinou vysvětluje úspěchem
mladičké Doroty Masłowské, k níž se ještě vrátíme; zmíníme se také o ji-
ných mladých tvůrcích. Jinak to myslím nebyl rok velkých zvratů, ale
rok nových vynikajících děl to byl.
události a literární ceny
Následující přehled nebude zdaleka vyčerpávající, ale jednou smutnou
událostí je třeba začít v každém případě: 14. srpna 2004 zemřel v Kra-
kově básník, prozaik, esejista, laureát Nobelovy ceny za literaturu (1980)
Czesław Miłosz. Podle mnohých autorit znamenal pro polské 20. sto-
letí tolik, co pro století devatenácté Adam Mickiewicz. Ale mnoho no-
vých knih potvrdilo, a to v různých generacích, sílu polské poezie, kte-
rou zesnulý často zdůrazňoval.
Polsko velmi dbá na výročí a dovede je náležitě oslavovat. V oslavách
vyniká Krakov, ale další města se přidávají. Festivaly, konferencemi i no-
vými publikacemi se loni připomínalo sté výročí narození prozaika a dra-
matika Witolda Gombrowicze. Stále trvá čechofilství polských kul-
turních elit a patrně je to – téměř zázračně – stále táž vlna zájmu, kterou
zahájila československá filmová vlna 60. let a samotný rok 1968 v Čes-
koslovensku. Kontinuitu potvrzují opakovaná vydání překladů Milana
Kundery i zcela nové překlady Bohumila Hrabala.
208
Požehnáním pro polskou kulturu je ve srovnání s českými zeměmi
tradičně vysoká míra decentralizace: dvě centra prestižně srovnatel-
ná, Varšava a Krakov, nedaleko za nimi Vratislav, a pak řada dalších vel-
koměst: Gdaňsk, Lublin, Katovice, Lodž, Poznaň… Zčásti je to snad pa-
radoxní plod někdejších dělení Polska mezi sousední mocnosti: v každém
záboru si národ musel vybudovat své centrum, navíc Polsko v historic-
ky nedávné době své dvě prvořadé kulturní metropole ztratilo. (Pro jis-
totu dodejme, že požadavky na návrat Lvova a Vilna se dnes neozývají
ani z extrémních politických prostředí a polsko-litevské a zejména
polsko-ukrajinské vztahy jsou nejlepší za velmi dlouhá léta.)
Největším knižním veletrhem zůstává nadále varšavský Meziná-
rodní knižní veletrh. Loňského 49. veletrhu se zúčastnilo téměř 470
nakladatelů z 27 zemí; hlavním hostem bylo Rusko. Krakovský Knižní
veletrh byl teprve osmý, ale své významné postavení potvrdil – zúčast-
nilo se ho více než 300 nakladatelů.
Nejvlivnější literární cenou je Nike, udělovaná deníkem Gazeta Wy-
borcza a firmou Nicom Consulting. V roce 2004 získal sošku bohyně Niké
mladý slezský prozaik Wojciech Kuczok (1972) za drsný rodinný psy-
chologický román Gnój (Hnůj). „Kdyby mi připadla Niké, byla by to udá-
lost odpovídající tomu, že Řecko vyhrálo fotbalové mistrovství Evro-
py,“ citovala Gazeta Wyborcza výrok laureáta pár dní před vyhlášením
výsledků. Kuczokův román byl vybrán ze sedmi nominovaných finalis-
tů, mezi nimiž byly i dvě autorky známé taky u nás – básnířka Ewa
Lipská (výbor z veršů Vernisáž) a prozaička Magdalena Tulliová (čes-
ky Stehy a Sny a kameny). Dodejme pro spravedlnost, že Kuczok nebyl
v onom smyslu prvním „Řeckem“, které Niké získalo. V předcházejí-
cích letech Niké dostali Jarosław Marek Rymkiewicz (2003), Joanna
Olczaková-Ronikerová (2002), Jerzy Pilch (2001), Tadeusz Różewicz
(2000), Stanisław Barańczak (1999), Czesław Miłosz (1998) a Wie-
sław Myśliwski (1997). Mezi laureáty jsou i autoři, jejichž ocenění ne-
překvapilo, i autoři, které mezi favority řadil málokdo. Dodejme, že Niké
byla i úspěchem varšavského Wydawnictwa W. A. B. – Kuczok nebyl v nej-
širší, dvacetičlenné nominaci jedinou jeho položkou.
Wojciech Kuczok měl vůbec úspěšný rok: film Pręgi (Pruhy) Mag-
daleny Piekorzové podle jeho povídky Dioboł (Ďábel, příp. Čert – ve
slezském nářečí, pozn. vb) vyhrál na gdyňském Festivalu polských hra-
ných filmů. Kromě toho už v lednu 2004 se stal jedním z nositelů Pasz-
portu Polityki – ocenění udělovaného nejvlivnějším a nejlépe redigova-
ným polským ilustrovaným týdeníkem Polityka.
Z dalších cen připomeňme aspoň (původně exilovou) Velkou cenu
Nadace Kultury za rok 2003 pro britského historika Normana Davise
za rozsáhlou monografii o Varšavském povstání, cenu vratislavského
měsíčníku Odra pro Ewu Lipskou za její sbírku Ja (Já), Cenu Kościel-
ských (také původně exilovou) pro Tomasze Różyckého (1970) za bás-
polsky psaná literatura 209
nickou skladbu Dwanaście stacji (Dvanáct zastavení, ale i zastávek, pozn.
vb) či zahraniční ocenění – Herderovu cenu pro literárního vědce a tepr-
ve na počátku stáří debutujícího prozaika Michała Głowińského, loni
sedmdesátiletého.
A ještě jedna věc vzbudila mimořádné nadšení i polemiky: také v Pol-
sku se již objevil deník, který zkusil lákat čtenáře na dárek – přílohu
v podobě dobré, kvalitně vypravené, vázané, ale levné knihy. Byla to
obchodně nejpružnější Gazeta Wyborcza (či její vydavatel, koncern Ago-
ra); poté, co se očekávaný úspěch dostavil, rozhodli se vydavatelé pro
pokračování. V edici vychází klasika polská i přeložená (z české zatím
Žert Milana Kundery). Námitky si lze představit: kažení trhu, konku-
rence nakladatelům, kteří se specializují jen na knihy, a tak si nemohou
reklamu, jakou provozuje masový deník, dovolit. Nadšení si lze před-
stavit také: k dobré knize se dostanou i méně majetní, do trafiky nebo
do kiosku zajdou i ti, kteří nebyli k návštěvám knihkupectví vedeni.
z knihkupeckých pultů
Polští kritici a kulturní publicisté často a už dlouho opakují, že polská
poezie je na tom mnohem lépe než próza. „Fenoménem 90. let byla sou-
časná přítomnost dvou laureátů Nobelovy ceny na básnické scéně, k tomu
ještě bouřlivácké „generace bruLionu“ (podle titulu literární revue
přelomu 80. a 90. let, nekonformní vůči režimu, ale i vůči většině opo-
ziční literatury) a později jejích následovníků. 20. století v polské lite-
ratuře uzavřela jedna z nejdůležitějších sbírek Czesława Miłosze To
(česky v překladu Josefa Mlejnka, Paseka 2003); jejímu autorovi bylo teh-
dy téměř 90 let. Uplynulý rok zůstane samozřejmě v paměti jako rok Mi-
łoszovy smrti, ale připomeňme, že na podzim roku 2004 vyšly nové dů-
ležité knihy Jerzyho Ficowského (Zawczas z poniewczasem), Julie
Hartwigové (Bez pożegnania) a Tadeusze Różewicze (Wyjście). A že
Cenu Kościelských převzal v prosinci Tomasz Różycki (1970) za poému
Dvanáct zastavení, v nečekané formě obnovující tradici epického vy-
právění,“ napsal v knižní příloze Tygodniku Powszechného literární pub-
licista a kritik Tomasz Fiałkowski, z jehož systematického sledování pol-
ského literárního dění hojně čerpám i jinde, a pokračoval: „V prosinci
také přerušil téměř dvacetileté mlčení Ryszard Krynicki. Jeho Kamień,
szron (Kámen, jinovatka) je mimořádně intenzivním záznamem vnitřní
zkušenosti – a zřetelným, třebaže ztišeným hlasem svědka doby. Jedno-
tlivý lidský osud je tu pozorován z proměnlivé perspektivy až k per-
spektivě nejcelkovější, kosmické, jakoby prohlížené objektivem Hubb-
leova teleskopu.“
210
nakladatelství a literární časopisy
Literárních nakladatelství, jejichž produkci má smysl jmenovat, je mno-
ho, v hlavním městě i na venkově. Bez nároku na úplnost jich v abe-
cedním pořádku několik jmenujme:
Czarne (Wołowiec) je nakladatelství manželů Moniky Szajdermano-
vé a známého spisovatele Andrzeje Stasiuka. Ač sídlí v malé obci na ji-
hovýchodě Polska, patří k vlivným podnikům. Soustřeďuje se zejména
na středoevropské a slovanské literatury tvůrců různých generací.
Czytelnik (Varšava) patří mezi první a tradičně nejvlivnější pová-
lečná nakladatelství (zal. 1944). Věnuje se zejména polské a zahraniční
krásné literatuře a humanitním vědám. Państwowy Instytut Wydaw-
niczy (Varšava, zal. 1946) je vedle Czytelniku jedním z nakladatelství za-
ložených po válce a po celou dobu velmi vlivných. Má mj. výhradní prá-
va na vydávání děl Milana Kundery.
Pogranicze sídlí ve městečku Sejny na severovýchodě Polska; kromě
knižních publikací, věnujících se zejména střední a východní Evropě,
Haliči, Bukovině, Vilensku apod., vydává také časopis Krasnogruda.
Prószyński i S-ka (Varšava) je jedním z nejčilejších nakladatelství
založených po roce 1989. Vydává široký výběr náročné krásné literatu-
ry, ale také slovníků, příruček či populárněvědeckých publikací.
Słowo/obraz teritoria (Gdaňsk) je vlivné nakladatelství se značně
elitními nároky. Mezi jeho autory patří teatrolog Jan Kott, dramatik Sła-
womir Mrożek a také spisovatelé spjatí s Gdaňskem (Paweł Huelle,
Maria Janionová, Stefan Chwin).
Śląsk (Katovice) je velké akademické nakladatelství, společně za-
ložené několika významnými vysokými školami a podobnými institu-
cemi.
Świat Książki (Varšava) se věnuje zejména vynikající polské i pře-
ložené próze. Je velmi dynamické v propagaci své práce, v tom, čemu
se polsky říká „promocja“.
Twój Styl (Varšava) se hodně věnuje literatuře autobiografické, bio-
grafické či vysoké publicistice. Jeho knihy se často stávají bestsellery.
W. A. B. (Varšava) je nakladatelství, které nemůže opomenout žád-
ný zájemce o současnou polskou prózu včetně pozoruhodných debu-
tantů. V edičním programu má zavedená jména autorů bestsellerů, ale
užitečně riskuje hledáním zcela neznámých talentů.
Wydawnictwo a5 (Krakov) patří Krystyně Krynické a jejímu man-
želovi, básníku a překladateli Ryszardu Krynickému. Věnuje se pů-
vodní i přeložené poezii, ale mezi jeho kmenové autory patří také např.
prozaička a novinářka Hanna Krallová, známá i z českých překladů.
Wydawnictwo Dolnośląskie (Vratislav) má širokou nabídku nároč-
né literatury. Vydává mj. dvanáctisvazkové sebrané spisy básníka a dra-
matika Tadeusze Różewicze. Velice populární je jeho edice A to Polska
polsky psaná literatura 211
właśnie, řada populárních monografií o různých tématech polských
dějin (monografie spisovatelů, politiků, ale také např. publikace o pol-
ských horách, pohřebištích, reformaci či o polských Židech a Němcích).
Wydawnictwo Literackie (Krakov) patří mezi nejdéle působící na-
kladatelství krásné literatury, založená na konci války. Společně s na-
kladatelstvím Znak nyní postupně vydává mj. sebrané spisy Czesława
Miłosze. Věnuje se také literatuře naučné, učebnicím a slovníkům.
Wydawnictwo Naukowe PWN (Varšava) je další „historické“ nakla-
datelství s důrazem na slovníky a encyklopedie (např. Nowa encyklope-
dia powszechna PWN, edycja 2004).
Wydawnictwo Ossolineum (Vratislav) je také nakladatelství těsně
poválečné a s ještě staršími kořeny. Věnuje se humanitním vědám, mi-
mořádně ceněná je jeho Biblioteka Narodowa – edice graficky neoká-
zale, ale edičně důkladně vypravených děl polské a světové klasiky s bo-
hatým poznámkovým aparátem (pravé požehnání pro překladatele,
dodejme!).
Znak (Krakov) vznikl v době „tání“ jako tolerované intelektuální ka-
tolické nakladatelství. Mezi jeho kmenovými autory jsou dnes kromě vy-
nikajících teologů a filosofů (např. Józef Tischner, Leszek Kołakow-
ski) také přední básníci (Czesław Miłosz, Wisława Szymborská aj.).
V Polsku nevycházejí časopisy typu Literárních novin či Tvaru, tj. spe-
cializované listy s častější periodicitou, novinového formátu a grafické
úpravy, dostupné aspoň v některých novinových stáncích; na druhé stra-
ně je literatura mnohem více přítomna v neliterárních tištěných médiích,
zejména v denících Gazeta Wyborcza (víkendová příloha Gazeta Świą-
teczna) a Rzeczpospolita (příloha Plus Minus). Patrně se také více než
u nás udržel rozumný názor, že krásná literatura nepatří do zásadně ji-
ného světa než politika či historie, a tak v těchto přílohách sousedí re-
cenze, debaty nad knihami, filosofická a teologická esejistika a vysokou
publicistikou politickou, zabývající se aktuálními tématy (vyrovnání
s komunistickou minulostí, antisemitismus a jeho důsledky, spory o po-
dobu ekonomické transformace aj.).
Přinejmenším Polityka, týdeník kdysi stranický (PSDS), ale vždy více
či méně nekonformní, přesahuje úrovní ilustrované týdeníky české,
ale s obsáhlejšími recenzemi se setkáme také zřídka. Milovníci krásné
prózy tu hledají patrně především pravidelný fejeton prozaika Jerzyho
Pilcha (neexistence aspoň některých jeho děl v češtině patří podle mého
názoru k našim největším deficitům).
Tradiční novinové formy se drží krakovský Tygodnik Powszechny
s knižní (recenzní i reklamní) přílohou Książki w Tygodniku. Vznikl na
jaře 1945 jako jeden z mála tolerovaných katolických titulů, které ne-
byly přímo opoziční, ale deklarovaly kritický odstup od rodícího se systé-
mu. Každý týden publikuje obsáhlejší recenze, ale i sloupek věnovaný
často několika knihám. Recenze bývají i velmi kritické či polemické,
212
sloupek vedený pod pseudonymem Lektor již zmíněným T. Fiałkowským
se věnuje výhradně knihám hodným doporučení. Týdeník publikuje ver-
še básníků polských i zahraničních. Mezi jeho kmenové autory patřil
Czesław Miłosz, mezi stálé fejetonisty patří i u nás populární Stani-
sław Lem.
23 let vycházejí Zeszyty Literackie, založené v exilu. Platí za časopis
elitní, spíše klasicizující poezie a esejistiky; důležitou součástí jsou vzpo-
mínky, korespondence a výborně vedená kalendária kulturních událostí,
cen, úmrtí apod.
Měsíčník Literatura na Świecie neměl po roce 1989 přes všechny po-
tíže tak pohnuté osudy jako naše Světová literatura. Vychází nadále ve
Varšavě, už léta pod vedením básníka, esejisty a překladatele Piotra
Sommera.
Z časopisů vycházejících mimo hlavní centra jmenujme alespoň lub-
linský čtvrtletník Kresy (od r. 1989) či (od r. 1996) lodžský měsíčník Tygiel
Kultury, vydávající ovšem, patrně z finančních důvodů, často několik čí-
sel dohromady. Jsou různé, ale spojuje je snaha konfrontovat ušlechtilý
regionalismus s plody umění nikoli místního a obecně uznávaného.
polská literatura u nás
Pro české polonisty a polonofily bylo radostnou událostí otevření no-
vého sídla Polského institutu v Praze na rohu Malého náměstí a Karlo-
vy ulice. Tím radostnější, že se tak stalo po mnoha letech provizoria –
od stěhování z prostor na rohu Jindřišské a Václavského náměstí.
Z překladů polské literatury do češtiny, které vyšly v roce 2004, zmiň-
me především výbor poezie Adama Zagajewského, pořízený vynikají-
cí, bohužel zřídka publikující Danielou Lehárovou. Především proto, že
výbor z tohoto básníka, přeloženého do mnoha jazyků, nositele důleži-
tých cen, jsme měli mít, třeba v samizdatu, už nějakých 20 let. Přede-
vším i proto, že třeba Testamentu klasika 20. století Witolda Gombro-
wicze snad nehrozí, že by byl přehlédnut.
Přijetí románu Červená a bílá Doroty Masłowské (1983) bude jistě
napomáhat i překvapivě útlý autorčin věk (když román s mimořádným
úspěchem u čtenářů i kritiky vyšel v Polsku, bylo jí 19 let). Možná i u nás
budou čtenáři a kritici uvažovat, zda je to především umělecko-socio-
logický román o dost brutální sídlištní subkultuře, anebo zda skuteč-
ným hrdinou Červené a bílé je jazyk. Přikláním se ke druhému názoru.
Surovinou jazyka, se kterým Masłowská pracuje, je slang, ba argot
zmíněné subkultury, jazyk masové kultury, tříšť jazyka romantického
polského nacionalismu v jakési zbytkové a pokleslé podobě, ale je to
jazyk autorčin. Zaznamenejme ostatně i jako knižní debut překlada-
telky Barbory Gregorové!
polsky psaná literatura 213
 Nevím, jestli bychom pro obnovení měřítek kvality nepotřebovali nej-
víc překlady z polského novinářství a publicistiky. I tu se aspoň něco sta-
lo – vyšel výbor rozhovorů výborného novináře Jacka Żakowského s pol-
skými i světovými mysliteli. Za pozornost i nekatolickému čtenáři by
měla stát produkce karmelitánského nakladatelství v Kostelním Vyd-
ří, např. psychologicky a teologicky popularizační dílo kněze Józefa Au-
gustyna; přestože zde už nejsme zcela na poli umělecké literatury, do-
poručuji nepřehlížet.
z polské bohemistiky
Józef Waczków (1933), překladatel z francouzštiny, ruštiny, ale také češ-
tiny a slovenštiny, dlouholetý redaktor a spolupracovník měsíčníku Li-
teratura na Świecie, tvůrce druhého polského překladu Švejka, zemřel
16. prosince 2004. V jeho překladatelském díle nalézáme dále jména
jako L. Novomeský, V. Havel, K. H. Borovský, V. Vančura, R. Fábry, V. Zá-
vada, J. Skácel, P. Kohout či I. Obermannová.
internet – na dobré adrese
www.ibl.waw.pl (Instytut Badań Literackich)
www.polska2000.pl (stránky vytvořené pro Frankfurtský mezinárodní knižní veletrh
2000, stále aktualizované)
www.polskyinstitut.cz (stránky Polského institutu v Praze)
http://monika.univ.gda.pl/~literat (výzkumný projekt Biblioteka literatury polskiej
w internecie Gdaňské univerzity; mj. virtuální knihovna velké řady textů polské lite-
ratury, a to od nejstarších)
www.polska.pl/literatura (literární texty s volnými právy ke stažení aj.)
www.czeskie_revue.raciborz-ostrog.com.pl (stránka polských bohemistů a čecho-
filů)
www.tygodnik.com.pl (Tygodnik Powszechny)
překlady do češtiny
Augustyn, Józef: Být otcem (Ojcostwo), přeložila Zora Turková, Karmelitánské nakla-
datelství, Kostelní Vydří 2004
Augustyn, Józef (ed.): Hledání Boha (Szukanie Jezusa), přeložila Jindra Hubková, Kar-
melitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004
Gombrowicz, Witold: Testament. Rozhovory s Dominiquem de Roux (Testament. Roz-
mowy z Dominique de Roux), přeložila Helena Stachová, Společnost pro Revolver Re-
vue, Praha 2004
Kołakowski, Leszek: Malé úvahy o velkých věcech (Mini-wyklady o maxi-spravach),
přeložil Jiří Červenka, Academia, Praha 2004
214
Masłowská, Dorota: Červená a bílá (Wojna polsko ruska pod flagą biało-czerwoną),
přeložila Barbora Gregorová, Odeon, Praha 2004
Różewicz, Tadeusz: Mezi apokalypsou a... (výběr básní), vybrala, přeložila a úvodní stu-
dii napsala Vlasta Dvořáčková, Paseka, Praha 2004
Stasiuk, Andrzej: Jak jsem se stal spisovatelem. Pokus o intelektuální autobiografii (Jak
zostałem pisarzem. Próba autobiografii intelektualnej), přeložil Václav Burian, Prostor,
Praha 2004
Zagajewski, Adam: Vítr ve větvích (výběr básní), vybrala a přeložila Daniela Leháro-
vá, BB/Art, Praha 2004
Żakowski, Jacek: Obavy a naděje (Trwoga i nadzieja), přeložil Dušan Provazník, Mla-
dá fronta, Praha 2004
překlady z češtiny a některé původní
polské práce o české literatuře
Doležal, Miloš: Gmina/Obec (dvojjazyčné vydání), přeložil a vysvětlivkami opatřil Jer-
zy Kędzierski, Czarne, Wołowiec 2004
Halík, Tomáš: Co nie jest chwiejne, jest nietrwale. Labiryntem świata z wiarą i wątpli-
wościami (Co je bez chvění, není pevné), přeložil Juliusz Zychowicz, předmluvu k pol-
skému vydání napsal Václav Havel, W. A. M., Krakov 2004
Hrabal, Bohumil: Dobranocki dla Cassiusa (Večerníčky pro Cassia), přeložil Andrzej
Czcibor-Piotrowski, Świat literacki, Varšava 2004
Klíma, Ivan: Premier i anioł (Premiér a anděl), přeložil Jan Stachowski, Wydawnictwo
Literackie, Krakov 2004
Lustig, Arnošt: Niekochana (Nemilovaná), přeložil Jan Stachowski, Wydawnictwo Li-
terackie, Krakov 2004
Pavel, Ota: Jak tata przemierzał Afrykę (Jak šel táta Afrikou), přeložili Urszula Lisows-
ka a Jan Stachowski, Wydawnictwo Literackie, Krakov 2004
Škvorecký, Josef: Batalion czołgów (Tankový prapor), přeložil Andrzej Sławomir Ja-
godziński, Pogranicze, Sejny 2004
Viewegh, Michal: Cudowne lata pod psem (Báječná léta pod psa), přeložila Romana
Bielińska, Świat Literacki, Izabelin 2004
Kaczorowski, Aleksander: Gra w życie. Opowieść o Bohumilu Hrabalu (Životní hra.
Vyprávění o Bohumilu Hrabalovi), Czarne, Wołowiec 2004
polsky psaná literatura 215
portugalsky psaná literatura
lada weissová
Obdiv i údiv dodnes vzbuzuje rozloha území, jemuž kdysi dokázali vnu-
tit portugalštinu jako společný jazyk příslušníci poměrně nepočetné-
ho národa ze západní výspy Evropy. Od Brazílie přes portugalskou Afri-
ku až po dnešní Východní Timor se dnes mluví, píše a čte portugalsky.
Geografická a kulturní různorodost je tak velká, že je těžké najít spo-
lečné kritérium. Jako osvědčené vodítko mohou pomoci literární ceny.
události a literární ceny
Nejvýznamnější literární cenou pro portugalsky píšící autory je Ca-
mőesova cena. Za „mimořádné kvality prozaické tvorby“ jí byla v roce
2004 oceněna portugalská spisovatelka Agustina Bessa-Luísová. Tato
dnes jednaosmdesátiletá autorka románů, povídek, esejů, fejetonů
i divadelních her se už přes 50 let podílí na utváření literárního i poli-
tického dění v Portugalsku. Většina čtenářů si její jméno spojuje se sá-
gami ze života venkovských i městských rodin hornatého severový-
chodního Portugalska nebo s břitkými fejetony a vtipnými aforismy, jimiž
od roku 1974 přispívá do novin.
Camőesova cena nebyla jediné ocenění, které Agustina Bessa-
-Luísová v roce 2004 obdržela. Její dílo získalo i další prestižní ocenění –
Cenu Vergília Ferreiry – která je od roku 1997 udělována portugalsky pí-
šícím prozaikům nebo esejistům. V minulých letech se jejími laureáty
stali například Eduardo Lourenço nebo Mia Couto, jejichž knihy vyšly
i česky (E. Lourenço: Chaos a nádhera a M. Couto: Náměsíčná země). Z díla
Agustiny Bessy-Luísové nebylo zatím do češtiny přeloženo nic. Jen v rám-
ci Festivalu evropského filmu před několika lety nabídla česká kina fil-
mové zpracování románu As Terras do Risco (Nebezpečný kraj) pod ná-
zvem O Convento (Konvent) v režii Manoela de Oliveiry.
216
Z téměř nepřeberného množství dalších literárních cen udělovaných
v Portugalsku patří k těm nejprestižnějším cena portugalského PEN klu-
bu. V roce 2004 se udělovala za díla vydaná v předchozím roce. V kate-
gorii próza byl jako nejlepší oceněn román Fantasia para Dois Coronéis
e Uma Piscina (Fantazie pro dva plukovníky a jeden bazén) Mária de
Carvalha. K ceně se chválou připojili mnozí literární kritici (např.
Pedro Mexia), kteří román označili za nejlepší literární počin roku.
Kniha vyšla po spisovatelově osmileté odmlce a je hodnocena jako pří-
běh plný elegantního humoru, napsaný živě, úžasně čtivě, s převahou
vtipných dialogů. Je však docela dobře možné, že tento humor ocení
víc čtenáři za hranicemi Portugalska, protože autor do své vlasti sice
vtipně, nicméně dost nemilosrdně tepe. Cenu PEN klubu v kategorii nej-
lepší prvotina roku získal Alexandre Nave (1969) za básnickou sbírku
Columbários & Sangradouros (Zpopelnění & vykrvení). Básně podávají
obraz člověka bez přetvářky, bez příkras, hledají mezní okamžiky lidské
zkušenosti a většinou zanechávají dojem krutosti a bestiality, která může
být nazvána lidskou jen proto, že ji páchal člověk.
Dalším významným oceněním portugalských autorů, které laureáti
přijímají z rukou portugalského prezidenta, je Velká cena za román a no-
velu APE. V roce 2004 ji za knihu Vermelho (Červeň) dostala mladá pia-
nistka a prozaička Mafalda Ivo Cruzová. Cenu doprovázela slova chvá-
ly za promyšlenou stavbu románu a živý, spontánní jazyk.
Z časového hlediska poslední udělovanou portugalskou literární ce-
nou je Prémio Pessoa. Za rok 2004 patří toto ocenění Máriu Cláudiovi
za „jazykové mistrovství, historiografickou hodnotu díla a mimořádnou
vypravěčskou invenci“. Hluboce věřící spisovatel veřejně vyjadřuje úctu
ke katolické církvi pro její pluralismus a soucit s trpícími, a současně
tvrdí, že celý život zastával spíše levicové politické názory. Řadu jeho
románů, básnických sbírek a literárněkritických a historických publi-
kací rozšířila v tomto roce kniha Triunfo do Amor Portuguęs (Triumf por-
tugalské lásky), která zahrnuje 12 příběhů o milostných vztazích, sku-
tečných, legendárních i platonických láskách známých dvojic portugalské
historie, jako například Dona Pedra a Inęs de Castro, Luíse de Camőese
a infantky Marie, Camila Castela Branca a Any Plácidové a dalších.
literární ceny udûlované v Brazílii
Brazílie své nejlepší autory vyznamenává především dvěma cenami:
Cenou Jabuti, udělovanou v 17 kategoriích, a Cenou Brazilské literár-
ní akademie.
Slovo „jabuti“ označuje v jazyce tupi různé druhy želv a želva byla
v brazilské lidové slovesnosti vždy symbolem trpělivosti a vytrvalosti
při zdolávání překážek, proto se stala i symbolem spisovatelské práce.
V kategorii nejlepší brazilský román bylo ocenění uděleno knize Mon-
gôlia (Mongolsko) Bernarda Carvalha. Román vznikl na objednávku
portugalsky psaná literatura 217
nakladatelství Cotovia, které ve spolupráci s nadací Oriente vytvořilo
edici, v níž vycházejí díla autorů, kteří na náklady nadace stráví něko-
lik měsíců na stáži ve vybrané „orientální“ zemi. Bernardo Carvalho zvo-
lil Mongolsko proto, že jej fascinují pouště. Výsledkem je nevšední
próza na hranici mezi cestopisem a románem o cestě, plná tajemství
a napětí, s nečekaným rozuzlením na posledních stránkách. Cena Jabuti
byla posledním v řadě ocenění, která Carvalho dostal v tomto a před-
chozím roce za své další romány. V kategorii poezie si první cenu odnesl
Alexei Bueno za sbírku Poesia reunida (Scelená poezie). Vedle vlastní
tvorby přispívá „carioca“ Alexei Bueno k rozkvětu portugalské literár-
ní scény i jako redaktor nakladatelství Nova Aguilar (připravil pro něj
například vydání souborného díla Mária de Sá-Carneira či Almady Ne-
greirose) a nakladatelství Nova Frontera, kde řídí edici, v níž se díky
němu objevilo mimo jiné i nové, komentované vydání Camőesových
Lusovců.
Brazilská literární akademie ocenila v kategorii prózy soubor 338
krátkých hutných textů Joâa Gilberta Nolla, rodáka z jihobrazilského
Porta Alegre, nazvanou Mínimas, múltiplas, comuns (Nejmenší, mnohé,
společné). Texty vycházely původně v časopise Folha de S. Paulo. Sbír-
ka současně získala ocenění jako druhá nejlepší kniha povídek a první
místo za obálku v příslušných kategoriích ceny Jabuti.
literární ceny v lusofonní Africe
Od roku 2003 uděluje Asociace mosambických spisovatelů literární Cenu
Josého Craveirinhi. Po prozaicích Paulině Chizianeové a Miu Couto-
vi, loňských laureátech ceny, ji letos porota udělila básníkům Eduar-
du Whiteovi za sbírku O homem, a sombra, a flor e algumas cartas do
interior (Muž, stín, květina a několik dopisů z vnitrozemí) a Joãu Ar-
mandu Arturovi za knihu Quinta da essęncia do ser (Statek podstaty
bytí). Zejména u druhého jmenovaného autora se z veršů ozývá totéž, co
v próze dokáže sdělit například Mia Couto: křik země, která prošla očist-
cem, ale přes veškeré hrůzy a devastaci jí zbývá síla myslet na budouc-
nost a věřit, že bude lepší.
z knihkupeckých pultů
V roce 2004 uplynulo 25 let od vydání první knihy dnes světoznámého
portugalského romanopisce Antónia Loba Antunese. Téměř celý rok
se objevovaly nejrůznější rozbory a komentáře k jeho knihám, rozho-
vory s autorem a jeho editory, vyšla publikace nazvaná Fotobiografia do
António Lobo Antunes (Fotobiografie Antónia Loba Antunese) a k řadě
již udělených cen přibyly další, z nichž nejvýznamnější je zřejmě Jeru-
zalem Prize 2004. Nakladatelství Dom Quixote začalo v edici Varietur
218
vydávat v nové redakční úpravě autorovy sebrané spisy. V roce 2004 vy-
šly 4 svazky: Memória de Elefante (Sloní paměť), Conhecimento do Inferno
(Poznání pekla), Os Cus de Judas (Jidášova díra) a Explicação dos Pássa-
ros (Vysvětlení pro ptáky). V listopadu se ve výlohách všech knihku-
pectví objevil zatím poslední Antunesův román Eu Hei-de Amar uma Ped-
ra (Musím snad milovat kámen). Titul pochází z textu lidového popěvku
z Alenteja, děj se však odehrává v nočním Lisabonu mezi půlnocí a pá-
tou hodinou ranní, kdy noc zvolna přechází v den. Do tohoto krátkého
časového úseku je vtěsnán celý život: na první pohled banální příběh
dvou milenců, scházejících se pravidelně každou středu v jednom omše-
lém lisabonském penzionu. V té hodině mezi psem a vlkem on, už jako
stařec, umírá. Ona vzpomíná a v proudu vzpomínek neoddělitelně mísí
skutečnost, představy, sny a přání. Hranice mezi skutečností a před-
stavou se stírá. Vzpomínky jsou pro ni vším: co zažila nebo si přála za-
žít, to už nelze rozlišit, a ani na tom nezáleží.
Novou knihu vydal i další světoznámý zástupce portugalské litera-
tury José Saramago. Jeho Ensaio de Lucidez (Esej o jasnozřivosti nebo
snad Esej o zdravém rozumu) splnila účel, který autor sledoval: provo-
kovala natolik, že se k ní v tisku vyjádřil i tehdejší portugalský premiér
Durão Barroso. Saramago totiž v románu nepřímo vyzývá, aby lidé vy-
jádřili svou občanskou nespokojenost v příštích volbách tím, že maso-
vě vhodí do uren prázdné hlasovací lístky. Veřejnost však tento literár-
ní apel z dubna minulého roku nevyslyšela a při letošních předčasných
volbách se vyslovila jednoznačně pro návrat socialistů.
Z brazilských spisovatelů po sobě v roce 2004 zanechal zřejmě nej-
výraznější stopu Bernardo Carvalho, a to nejen již zmíněným romá-
nem Mongolsko, ale také díky reedicím několika dřívějších úspěšných
románů. Tajemno, labyrint vztahů mezi postavami, hra založená na tom,
že jednu z klíčových rolí v příběhu obvykle hraje nějaký další text – do-
pis, vzkaz – nebo fotografie, a nečekané rozuzlení jsou prvky, které
spojují většinu Carvalhových knih. Za všechny uveďme román Nove
noites (Devět nocí) popisující vyšetřování více než šedesát let staré,
neobjasněné smrti amerického antropologa, který zřejmě spáchal se-
bevraždu po návratu od brazilského indiánského kmene krahô, nebo po-
někud makabrózní novelu Medo de Sade (Strach z hraběte Sade).
Mosambický spisovatel Mia Couto vydal v roce 2004 knihu poví-
dek s názvem O Fio das Missangas (Šňůra korálků), která čtenáře tak
nadchla, že za necelý rok vyšla už ve čtvrté reedici. Couto opět „vyprá-
ví příběhy básněmi“, jak sám charakterizoval své psaní. Poměrně útlý
svazek obsahuje 29 povídek s výmluvnými názvy, například Oči mrtvých
nebo Babička, město a semafor. Autor v nich poeticky zpracovává pří-
běhy, které vyslechl od prostých, často negramotných Mosambičanů,
hraje si se slovy a tam, kde existující výrazy nestačí skutečnosti, vytváří
nová slova.
portugalsky psaná literatura 219
nakladatelství a literární časopisy
Ačkoli se portugalští nakladatelé v kulturní příloze prvního letošního vy-
dání týdeníku Expresso charakterizovali jako vymírající druh, byla jejich
loňská produkce dost bohatá. K nejzajímavějším titulům patří tradičně
publikace z nakladatelství Publicaçőes Dom Quixote/GrupoPlaneta, kte-
ré v loňském roce po rozepři vrcholící soudním sporem opustil jeho dlou-
holetý ředitel, mecenáš umění a editor mnoha prvotin dnes slavných au-
torů Nelson de Matos. Takzvaně dobrou adresou je rovněž nakladatelství
Caminho, kde vycházejí knihy Mii Couta a Josého Saramaga. Dalšími po-
ložkami v tomto velmi skromném výběru z kvalitních vydavatelských domů
mohou být nakladatelství Assírio & Alvim, které vydává vynikající poezii,
nebo Relógio d’Água, kde koncem roku vyšla zajímavá studie Portugalsko
dnes, strach z existence (Portugal hoje, o medo de existir) od Josého Gila.
V Brazílii bývají zpravidla zárukou kvalitní četby nakladatelství Nova
Frontera či Cia das Letras, Melhoramentos nebo Garamond.
Z portugalských periodik pomáhají s orientací v literatuře lusofon-
ních oblastí například čtrnáctidenník Jornal de Letras, časopis LER nebo
již zmíněná kulturní příloha týdeníku Expresso nazvaná Actual.
Literární časopisy v Brazílii se dají počítat na desítky (jen naklada-
telství univerzity státu São Paulo, Unesp, jich vydává 29). Jednoduché to
není ani s jejich obsahem. Zmíněná produkce univerzit je poměrně ne-
záživná a mimo univerzity ji ani nikdo nedistribuuje. Na druhé straně
stojí reprezentativně vyhlížející časopisy (Cult, Bravo!, Caros Amigos) ur-
čené co nejširšímu publiku a mít takový časopis nedbale pohozený v obý-
vacím pokoji se prostě nosí. Nejlepší informace o kulturním dění v Bra-
zílii poskytují zřejmě přílohy dvou velkých deníků: Mais! vycházející
v Estado de São Paulo a Idéias v Jornal do Brasil. Na internetu jsou obě do-
stupné, bohužel jen za poplatek.
portugalsky psaná literatura u nás
a česká v portugalsku
Portugalská literatura měla na pražském veletrhu Svět knihy 2004 vlast-
ní stánek. V souvislosti s tím navštívili Prahu i dva významní autoři: bás-
ník Pedro Tamen a novinář a romanopisec Miguel Sousa Tavares. Ta-
varesův román Rovník (Equador), který v Portugalsku patří už druhý rok
k nejprodávanějším titulům – a podobně úspěšné jsou i jeho překlady ve
světě – by se měl v dohledné době objevit i v češtině.
V červnu 2004 byl cenou Gratias agit za propagaci české literatury
a kultury v zahraničí a za dlouholetou neúnavnou organizátorskou a pře-
kladatelskou práci oceněn básník, režisér a prozaik František Jorge
Listopad, který dlouhodobě žije a pracuje v Portugalsku.
220
Z portugalsky psané literatury se u nás v loňském roce překládalo
hojněji než v předchozích letech. Začátkem roku vydalo nakladatelství
Paseka básnickou sbírku Opiárium a jiné básně Álvara de Campos. Autor,
jehož jméno je uvedeno v názvu sbírky, je jednou z fiktivních osobností –
heteronymum, které promlouvá ke světu prostřednictvím Fernanda Pes-
soy, jehož čeští čtenáři dobře znají. Pessoovo heteronymum Álvara de Cam-
pos představuje portugalský raný modernismus. Kromě dvou rozsáhlej-
ších básní, snového Opiária, psaného jakoby v delíriu a Triumfální ódy,
která oslavuje technický pokrok, jsou ve sbírce i kratší texty. Básně Ál-
vara de Campose bývají přirovnávány k dílu Walta Whitmana, ale na roz-
díl od rozsochatého a hlučného básnění slavného Američana je v Cam-
posových/Pessoových básních mnohem více ironie, potměšilých úšklebků
a vtipu.
Druhou knihou poezie, která letos vyšla česky, jsou verše snad nej-
známějšího žijícího portugalského básníka Mária de Andrada. Soubor
Svrchovanost obsahuje texty ze tří sbírek senzitivních veršů vydaných
v 70. a 80. letech.
Florbela Espanca je známá především jako básnířka, kniha Mas-
ka osudu, již vydalo nakladatelství One Woman Press, však představu-
je autorčiny krátké prózy. Křehké texty plné stesku a touhy podtrhuje
i zdařilá grafická podoba knihy. Rozostřená sépiová fotografie dívky
s hlubokým zasněným pohledem na přebalu – autorčin stylizovaný por-
trét – dokonale uvozuje atmosféru textů psaných v době, kdy Florbelu
Espancu trápil stesk po milovaném bratrovi, který krátce předtím tra-
gicky zemřel.
Těsně před koncem roku přibyl další zajímavý titul. Nakladatelství
Torst vydalo překlad románu brazilské autorky Any Mirandové Peklo
ráje (Boca do Inferno). V roce 1999 získala Ana Mirandová za toto dílo
cenu Jabuti v kategorii Objev roku. Napínavý historický román z barokní
Bahie převedla překladatelka Šárka Grauová do bohaté, ornamentální
a šťavnaté češtiny, kterou je radost číst.
internet – na dobré adrese
www.novacultura.de (v Německu připravované stránky nabízející aktualizovaný pře-
hled nových titulů ze světa lusofonních literatur doplněný o kvalitní recenze – portu-
galsky a německy)
www.webboom.pt (přehled novinek všech žánrů na portugalském knižním trhu, žeb-
říčky nejprodávanějších titulů, internetový obchod – portugalsky)
www.instituto-camoes.pt (portugalská kultura ve světě, komplexní a aktualizovaný
přehled událostí – portugalsky a anglicky)
www.circuloleitores.pt (stránky vedené nadací portugalského Klubu čtenářů nabí-
zejí recenze knih, filmů, hudebních nahrávek, rozhovory s autory, články z časopisu LER
a další – portugalsky)
portugalsky psaná literatura 221
www.academia.org.br (oficiální stránky Brazilské literární akademie přinášejí pře-
hled literárních cen, informace o událostech v kultuře s důrazem na literaturu – por-
tugalsky a anglicky)
www.literaturabrasileira.ufsc.br (portréty autorů, recenze, přehledy děl z různých
období – portugalsky)
www.ibn.pt (velice obsáhlý soubor informací o lusofonní literatuře rozčleněný dle
období a literárních žánrů; knihy klasiků lusofonních literatur ke stažení, některé bez-
platně – portugalsky)
přehled nejdůležitějších literárních cen
portugalsko
Prémio Camőes (Camőesova cena): Agustina Bessa-Luísová (za celoživotní dílo)
Grande Prémio APE (Velká cena APE za román a novelu): Mafalda Ivo Cruz, Vermelho
(Červeň)
Prémio PEN Clube Português (Cena portugalského PEN klubu):
– próza: Mário de Carvalho, Fantasia para Dois Coronéis e Uma Piscina (Fantazie pro
dva plukovníky a jeden bazén)
– prvotina: Alexandre Nave, Columbários & Sangradouros (Zpopelnění & vykrvení)
– poezie: João Miguel Fernandes Jorge, Jardim das Amoreiras (Zahrada moruší) a José
Agostinho Baptista, Anjos Caídos (Padlí andělé)
Prémio Pessoa (Pessoova cena): Mário Cláudio (za dosavadní dílo)
Arcanjo, Francisco Moacir: Svět porozumí – Příběh krále bot Jana Antonína Bati (O mun-
do compreenderá), přeložil a doslov napsal Marek Belza, Marek Belza, Krásná Lípa 2004
Druhý břeh západu. Iberoamerika jako soužití kultur (výbor iberoamerických esejů, ed.
Anna Housková), Mladá fronta, Praha 2004
Espanca, Florbela: Masky osudu (Obras Completas de Florbela Espanca), vybrala a pře-
ložila Marie Havlíková, One Woman Press, Praha 2004
Freyre, Gilberto: Pomezí a plantáže (z knihy Interpretação do Brasil), přeložila Šárka
Grauová; Ribeiro, Darcy: Afrobrazilci (z knihy O povo brasileiro. A formação e o sentido
do Brasil), přeložila Pavla Lidmilová; Schwarz, Roberto: Národní podle vyučovací me-
tody (Nacional por subtração), přeložila Šárka Grauová
Mirandová, Ana: Peklo ráje (Boca do Inferno), přeložila a doslov napsala Šárka Grau-
ová, verše přeložil Jiří Pelán, Torst, Praha 2004
Pessoa, Fernando: Opiárium a jiné básně Álvara de Campos (Álvaro de Campos, Poesia),
přeložili Josef Hiršal a Pavla Lidmilová, vybrala, uspořádala a doslov napsala Pavla
Lidmilová, Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2003
Peixoto, José Luís: Nikdo se nedívá (Nenhum olhar), přeložila Desislava Dimitrovová,
Barrister & Principal, Brno 2004

brazílie
Prémio Jabuti (Cena Jabuti):
– próza: Bernardo Carvalho, Mongólia (Mongolsko)
– poezie: Alexei Bueno, Poesia reunida (Scelená poezie)
– povídka a fejeton: Sergio Sant’ Anna, O voô da madrugada (Ranní let)
Prémio da Academia Brasileira de Letras/Prémio ABL (Cena Brazilské literární akademie):
– próza: João Gilberto Noll, Mínimas, múltiplas, comuns (Nejmenší, mnohé společné)
a Ruy Câmara, Contos de outono – o romance de Lautréamont (Podzimní povídky – Laut-
réamontův román)
– poezie: Astrid Cabralová, Raso d’água (Slzami zalitý) a Alexei Bueno, Poesia reuni-
da (Scelená poezie)

lusofonní afrika
Prémio Nacional Cultura e Artes (Národní cena v oblasti kultury a umění, Angola): Ar-
naldo Santos (za esteticko-uměleckou kvalitu souborného díla)
Prémio José Craveirinha (Cena Josého Craveirinhi, Mosambik): Eduardo White, O ho-
mem, a sombra, a flor e algumas cartas do interior (Muž, stín, květina a několik dopisů
z vnitrozemí) a João Armando Artur, Quinta da essência do ser (Statek podstaty bytí)

překlady do češtiny
Andrade, Eugénio de: Svrchovanost (Vertentes do Olhar, Antologia Breve, Branco no
Branco), vybrala, přeložila a doslovem opatřila Pavla Lidmilová, Fra, Praha 2004

222 portugalsky psaná literatura 223

 romsky psaná literatura
karolína ryvolová
Romská literatura jako oblast relativně nová a v majoritní kultuře málo
známá se co do produkce pochopitelně nemůže řadit po bok velkým li-
teraturám typu francouzské nebo britské. Z mnoha důvodů je navíc ve-
lice obtížné umístit na trh ať už romsky psané nebo z pera romských au-
torů vycházející publikace. I tak se v uplynulém roce podařilo vyslat do
světa několik autorských prací, kterým se dostalo i přiměřené mediál-
ní pozornosti, dílem díky jejich neotřelosti a dílem proto, že každá tzv.
romská knížka nepřestává být v tomto regionu událostí.
z knihkupeckých pultů
Z kraje roku 2004 se do vybraných knihkupectví probojovala útlá dvoj-
jazyčná (romsko-česká) sbírka povídek Vladislava Halušky z produk-
ce nakladatelství Signeta pod názvem O božím Sidorkovi. Zaujala nejen
příjemně různorodými texty inspirovanými tu romskou ústní sloves-
ností, tu každodenní realitou velkoměstského života, ale také půvab-
nými ilustracemi, které přímo při poslechu Haluškových pohádek vy-
tvořily děti ze slovenských Bystran. Shodou okolností obohatilo Činoherní
studio v Ústí nad Labem v lednu 2005 svůj repertoár o divadelní hru na
motivy Legendy o zlatém Sidorovi, která vzešla z dílny zesnulého bratra
Vladislava Halušky, Františka Demetera. Ačkoli obsahově se povídky vý-
razně odlišují, spojuje je rodové jméno obou bratrů, Sidorovci.
Rovněž dvojjazyčně vyšla dětská publikace Duhový most, kterou
nákladem pouhých 750 kusů vypravila Krajská vědecká knihovna v Li-
berci. Tentokrát se nejedná o původní romskou tvorbu, nýbrž o pohád-
ky libereckého autora Ludvíka Středy v romském překladu Emila Ciny.
Publikace mohla vzniknout díky projektu na překonávání etnických ba-
riér, v jehož rámci se například chystá i podobná česko-vietnamská sbír-
224
ka. Duhový most není prodejný, zdarma se distribuuje do škol, knihoven
a romských komunitních center.
Zhruba v polovině uplynulého roku se pod názvem Nechci se vrátit
mezi mrtvé objevila na pultech knihkupectví karmínově zbarvená sbír-
ka povídek Eriky Oláhové. Je to po delší době první publikace romské-
ho autora, která vychází pouze česky, aniž by se jednalo o překlad pů-
vodně romského textu. Oláhová, domovem v České Třebové, tvoří pouze
česky, což se výrazně odráží na jejím slohu. Zatímco píšící Romové
typu Agnesy Horváthové nebo Vladislava Halušky se daleko volněji a pře-
svědčivěji pohybují v mateřské romštině, a v důsledku toho české pře-
klady jejich krátkých próz postrádají něco z lehkosti originálů, čeština
Oláhové je mimořádně obrazotvorná a stylisticky precizní. Autorka se
nechává volně inspirovat tradičním romským vyprávěním o neklidných
duších mrtvých, které se vracejí na zem, aby strašily ty, kteří se na
nich provinili. Rámec žánru pro ni však není v žádném směru zavazují-
cí, takže jej klidně opouští, aby uhnětla ještě temnější postavy a při-
pravila jim krutější konce, než bývá v romské ústní slovesnosti zvykem.
Hororové příběhy, které mají názvy jako „Beznaděj“, „Mátoha“ nebo „Pro-
kletá rodina“, vycházejí z některých romských reálií a jsou nahlíženy
prizmatem romské komunity, zároveň však tvoří autonomní vypravěč-
ský svět, kde etnicita hraje roli až ve druhém či třetím plánu. Je para-
doxní, že druhým oblíbeným žánrem autorky těchto často bezbřeze de-
presivních balad jsou humoristické povídky.
Zahraniční produkci autorské romské literatury lze postihnout jen
s největšími obtížemi, protože – podobně jako u nás – vychází v malých
nákladech v rámci nejrůznějších grantů a funkčně omezených projek-
tů. Jednotlivé výtisky takových publikací překračují hranice států jen
díky konferencím a osobním kontaktům mezi romisty a romskými ko-
munitami. Přesto zmiňme alespoň čerstvý počin slovenského romského
autora Ľudovíta Didiho nazvaný Príbehy svätené vetrom. Téměř tří-
setstránkový román s humorem a nadhledem vykresluje životní peripe-
tie Roma Ondráše a jeho rozvětvené rodiny. Didi je profesí pedagog, kte-
rý po perzekuci za podpis Charty 77 pracoval jako ředitel dětského domova.
Sluší se zmínit i dvě knihy neromských autorů, které s velkou obe-
známeností a porozuměním vykreslují osudy romských hrdinů. Jednou
z nich je Jakub Kateřiny Sidonové, emotivní, a přesto nikoli sentime-
ntální příběh romského chlapce odchovaného kojeneckým ústavem, dět-
ským domovem a nakonec ulicí. Sidonová se značnou empatií předsta-
vuje mladého muže, jehož s jeho komunitou pojí pouze stigma odlišného
zjevu, odpor ke špíně a nechuť k pádu na úplné dno.
Slovinec Feri Lainšček se v románu Halgato obrací ke světu tradiční
romské osady a jejích zákonitostí a na pozadí milostného příběhu Roma
a neromské dívky vytváří impozantní fresku z etnických konfliktů,
vzájemných předsudků a tradice konfrontované s moderní dobou.
romsky psaná literatura 225
nakladatelství s romskou tematikou
Stran nakladatelství zmiňme již tradičního nestora romské literatury
Triádu a nesmíme zapomenout na malé, na koleně vedené, ale obětavé
a nadšené nakladatelství Jana Dvořáka Signeta, které už v minulosti vy-
dávalo odbornou romistickou literaturu a v posledních dvou letech je
nakloněno i romské beletrii.
internet – na dobré adrese
www.romea.cz (relativně nová adresa, obhospodařovaná zkušeným týmem romské
novinářky Jarmily Balážové, která kromě jiného vydává kvalitní kulturní měsíčník Ro-
mano voďi)
www.dzaniben.cz (stránky odborného časopisu romistických studií Romano džaniben.
Jednotlivá čísla si lze objednat přímo od vydavatele, na stránkách jsou k nahlédnutí su-
marizace článků)
www.dzeno.cz (stránky Sdružení Dženo, spolehlivé a hlavně aktuální informace z rom-
ské kultury a politiky. Produkce Sdružení po dlouhou dobu zahrnovala také vydávání
měsíčníku Amaro gendalos, který v minulém roce zanikl v tištěné podobě, na interne-
tu je k dispozici několik čísel v elektronické podobě, a v blízké budoucnosti se snad na-
dějeme jeho obnovy v hard-copy)
www.romove.cz (informační servis)
www.rommuz.cz (stránky pro zájemce o dění v Muzeu romské kultury v Brně na Bra-
tislavské ulici)
romští autoři česky a slovensky
Didi, Ľudovít: Príbehy svätené vetrom, Slovart, Praha 2004
Haluška, Vladislav: Pal le Devleskero Sidorkus/O božím Sidorkovi, Signeta, Praha
2004
Oláhová, Erika: Nechci se vrátit mezi mrtvé, Triáda, Praha 2004
Středa, Ludvík; Cina, Emil: Le devleskeri phurd / Duhový most, Krajská vědecká kni-
hovna, Liberec 2004
neromští autoři o Romech
Lainšček, Feri: Halgato – příběh jiného, Dauphin, Praha 2004
Sidonová, Kateřina: Jakub, Mladá fronta, Praha 2004
226
rumunsky psaná literatura
olga chojnacka
Rok 2004 byl pro Rumunsko z mnoha pohledů více než průměrný. Mezi
očekávaným březnovým vstupem do NATO a prosincovým uzavřením
přístupových jednání s EU se táhlo trojnásobné volební šílenství, které
dalo zemi nová místní zastupitelstva, nový parlament a nakonec i no-
vého prezidenta. Na konec roku připadlo 15. výročí pádu Ceausescova
,
režimu a s ním i hořká pachuť nepotrestaných zločinů komunismu. Není
proto divu, že se kultura, potažmo literatura musely dost snažit, aby v té
vřavě událostí obstály a daly o sobě vědět. Snad se jim to podařilo.
události a literární ceny
V Rumunsku už pár let probíhají dva knižní veletrhy ročně. Na jaře je
to veletrh Bookarest a na podzim Gaudeamus. Oba dva se těší velké příz-
ni veřejnosti (kvůli nižším cenám knih, které jsou pro běžného Rumu-
na stále méně dostupné) i odborníků. Kromě těchto dvou veletrhů se
koná i řada menších specializovaných akcí jak v Bukurešti, tak ve vel-
kých župních městech.
Jako všude, je i v Rumunsku literární dění oživováno řadou cen. Ke kon-
ci uplynulého roku svá ocenění udělovaly Svaz spisovatelů Rumunska
a Asociace bukurešťských spisovatelů. V jejich případě šlo o uznání děl
vzniklých v roce 2003, ale za zmínku určitě stojí ocenění celoživotního
díla básnířky Ileany Mǎlǎncioiové (1940). Aktuálnější je cena Kniha roku
2004, kterou třetím rokem vyhlašuje časopis România literarǎ (Literární
Rumunsko) a Nadace Anonym. Mezi letošní finalisty patřili Radu Aldu-
lescu, Ana Blandiana, Gheorghe Crǎciun, Horia-Roman Patapievici
či Cristian Bǎdilita,
, esejista, odborník na dějiny raného křesťanství, kte-
rý nakonec cenu získal za překlad části Starého zákona z řečtiny. Časopis
Cuvântul (Slovo) naopak ocenil básnířky Anu Blandianu a Constantu ,
rumunsky psaná literatura 227
Buzeovou, román Gheorghe Crǎciuna Pupa russa (Matrjoška) a jiné li-
terární, vědecké, divadelní i hudební výtvory.
Další zajímavou událostí byl 5. ročník Setkání rumunských spiso-
vatelů z celého světa, jenž se odehrál v červnu v přímořském letovisku
Neptun. Organizátorem akce, jejímž cílem je neustále obnovovat dialog
mezi rumunskými spisovateli z Rumunska a těmi, kteří žijí za jeho hra-
nicemi (v Moldavsku, Srbsku, Izraeli, USA nebo na Ukrajině, ale i v celé
západní Evropě), a zároveň patří do rumunské literatury, jejíž jsou ne-
dílnou součástí, byl Svaz spisovatelů Rumunska. Debatovalo se o po-
stavení rumunské literatury, o společné historii Rumunů a Židů i o pře-
kladech a procesu překládání.
Již zmiňovaný časopis România litera rǎ (Literární Rumunsko) zve-
řejnil v posledním čísle roku 2004 anketu, v níž mělo 34 renomova-
ných literárních kritiků sestavit žebříček deseti nejlepších rumunských
básníků všech dob. Takové je jejich pořadí: 1. Mihai Eminescu (1850
–1889), 2. Tudor Arghezi (1880–1967), 3. George Bacovia (1881– 1957),
4. Lucian Blaga (1895–1961), 5. Ion Barbu (1895–1961), 6. Nichita Stǎne-
scu (1933–1983), 7. Mircea Cǎrtǎrescu (1956), 8. Leonid Dimov
(1926–1987), 9. Gellu Naum (1915–2001), 10. Alexandru Macedonski
(1854–1920).
z knihkupeckých pultů
V roce 2004 vyšla v Rumunsku spousta zajímavých titulů. Z prostoro-
vých důvodů je tu nelze všechny představit, podívejme se proto alespoň na
některé. Mezi absolutní novinky patří básnická sbírka Any Blandiany
(1942) Refluxul sensurilor (Odliv smyslů), kterou se autorka po delší li-
terární odmlce, kdy se věnovala podpoře občanské společnosti a pře-
stavbě bývalého politického vězení v severorumunském Sighetu na
památník obětem komunismu, vrací k poezii, jež jí podle jejích slov dává
jakýsi šestý smysl – pocit, že v okolním světě je přítomen někdo jiný, kdo
se na ni dívá a pozoruje ji ze stromů, květin, kamenů. Kromě této sbír-
ky vydala Rumunská rozhlasová společnost sbírku Blandianiných bás-
ní recitovaných v rozhlase v letech 1970–2004. Součástí knihy nazvané
Un arhanghel murdar de funingine (Archanděl špinavý od sazí) je i CD
se zvukovým záznamem, což je v současné době v Rumunsku velmi mód-
ní záležitost a spousta knih vychází zároveň i v této podobě.
Další novinky jsou už z oblasti prózy. Nový román Gheorghe Crǎci-
una (1950) Pupa russa (Matrjoška) vstoupil do literárního dění na za-
čátku léta. Samotný název evokuje obsah – hlavní hrdinka je pasivní
loutkou ve spárech dějin, které jí nedovolí vymanit se. Rovněž struktu-
ra románu je jako ona dřevěná ruská panenka mnohovrstevná a slože-
ná z několika časových rovin i námětů.
228
Drsný obraz skutečné rumunské společnosti přinášejí Radu Aldu-
lescu v románu Proorocii Ierusalimului (Jeruzalémovi proroci) a Ionut,
Chiva ve své prvotině 69. Jedním z hlavních hrdinů první jmenované kni-
hy je chlapec jménem Jeruzalém, oběť ilegálního obchodu s dětmi, kte-
rý se pohybuje v pokřiveném světě Rumunska po roce 1989, plném zou-
falců, bídy, úplatků a úplatných úředníků. Do stejně bezvýchodného světa
je zasazen i druhý román 69 líčící osudy tří antihrdinů, party gymnazistů
z bukurešťského předměstí, a jejich první krůčky na poli kriminality.
Z trochu přívětivějšího soudku je sbírka kratičkých vyprávění od
Mircei Cǎrtǎresca nazvaná De ce iubim femeile (Proč milujeme ženy).
Vyšla v edici Knihy z nočního stolku nakladatelství Humanitas – autor,
vynikající básník i prozaik, v ní se šarmem a lehkostí vzdává hold všem
ženám. Ačkoli se tento útlý svazek dostal na knižní trh teprve v prosin-
ci, stačil se umístit mezi nejlépe prodávanými knihami roku.
I v uplynulém roce se na trhu objevily knihy rumunských exilových
autorů, z nichž většina ve své druhé domovině setrvává i nadále, ale čas-
to si do Rumunska zajede na pracovní literární cestu. Zmiňme například
román Dumitra Tepeneaga
, La belle Roumaine (Krásná Rumunka) či kni-
hu Gabriely Melinescové Acasǎ printre strǎini (Doma mezi cizinci).
Dumitru Tepeneag
, (1937) emigroval v roce 1975 do Francie, kde se
mimo jiné odehrává i děj jeho knihy o tajemné, krásné, možná i fik-
tivní ženě nejasného původu, jejíž život je plný záhad a lží. Při pre-
zentaci svého románu o něm autor s humorem řekl: „La belle Roumaine
c’est moi!“
Gabriela Melinescová (1942) se roku 1975 provdala do Švédska
a Stockholm, její nový domov, hraje stejně jako u Tepeneaga v její knize
jednu z hlavních úloh. V románu s výmluvným názvem Doma mezi cizin-
ci, oceněném v roce 2003 Švédskou akademií, se střetávají dva nesluči-
telné světy: stockholmská téměř idyla, volně plynoucí v souladu s příro-
dou, a postkomunistické chaotično Bukurešti 90. let. Kromě zmíněného
románu se Melinescová v roce 2004 prezentovala ve své rodné vlasti dal-
ším dílem svých deníků Jurnal suedez III /1990–1996/ (Švédský deník III).
Důležitým fenoménem v beletrii, ale i v odborné literatuře byl návrat
do předrevoluční doby, k níž se snažilo vyjádřit z různých pohledů více
autorů. Mezi zdařilé návraty do minulosti patří 1. díl dějin rumunské
literatury věnovaný poezii Literatura românǎ sub comunism. Poezia I (Ru-
munská literatura za komunismu. Poezie I) od literárního kritika Eu-
gena Negricie či kniha Anii ‘80 si bucurestenii
, (80. léta a Bukurešťané)
– slovník pojmů z každodenního života, typických pro danou dobu, od
kolektivu autorů pod vedením Serbana
, Anghelesca. Vydařilo se i spo-
lečné dílo čtyř mladých autorů, literárních kritiků a politologů Paula
Cernata, Iona Manolesca, Angela Mitchievicie a Ioana Stanomira
nazvané Explorǎri în comunismul românesc (Průzkum rumunského ko-
munismu), v němž se jeho tvůrci snaží o probádání autochtonního po-
rumunsky psaná literatura 229
jetí totality a komunistických mechanismů manipulace veřejnosti,
které jsou aktuální i v současném Rumunsku.
Strhující ve své strohosti a jednoduchosti je deník Eleny Spijavco-
vé (1918) Munci si , zile în Barǎgǎn (Práce a dny v Baraganu) popisující kaž-
dodenní boj o přežití v nevlídné končině Rumunska východně od Buku-
rešti, kam byly v 50. letech deportovány celé rodiny.
K prosincovým událostem roku 1989 se vrací kniha Ruxandry Ce-
sereanové Decembrie ‘89. Deconstructie , unei revolutii
, (Prosinec ‘89. De-
konstrukce jedné revoluce).
Spíše mezi kuriozity patří dvě knihy vzpomínek na Nicolae Ceauses- , Nakladatelství Humanitas založil v roce 1990 filosof Gabriel Liicea-
ca. První La curtea lui Ceausescu
, (Na Ceausescově
, dvoře) od Marie Dob-
rescové zachycuje vzpomínky bývalé diktátorovy služebné a druhá Nu
regret, nu mǎ jelesc, nu strig (Nelituji, nenaříkám si, nekřičím) od Mi-
haely M. Ceausescové,
, jeho neteře, se snaží ukázat lidskou, rodinnou
tvář soudruha Ceausesca., Obě knihy jistě vyšly pod vlivem 15. výročí re-
voluce, a tedy i pod vlivem stále nevyjasněných okolností smrti (popra-
vy) tehdejšího rumunského vůdce. Veřejnost na ně reagovala spíše ne-
utrálně. Nicméně pro většinu Rumunů jde stále o výrazně negativní
historickou osobnost a nedají se jen tak lehce přesvědčit, aby se na ni
dívali smířlivěji. Ačkoli je dost možné, že se pomalu rodí postava nové-
ho národního hrdiny.
nakladatelství a literární časopisy
Stálic na poli literárních časopisů je hned několik. Nejznámějším z nich
je beze sporu týdeník România literarǎ (Literární Rumunsko), jehož po-
čátky sahají až do roku 1885. V současné podobě vychází od roku 1968
a jeho vydavatelem je známý literární kritik Nicolae Manolescu (1939).
Na dalších místech jsou pak týdeníky Observator cultural (Kulturní
pozorovatel), vydávaný Nadací Kultura XXI, a časopis Cultura Rumun-
ského kulturního institutu (státní instituce pod přímou patronací pre-
zidenta zabývající se propagací rumunské kultury).
Mezi další významné literární časopisy patří čtvrtletník Jurnalul li-
terar (Literární deník), u jehož zrodu stál autor obsáhlých Istoria litera-
turii române (Dějin rumunské literatury) George Cǎlinescu (1899–1965).
Z regionálních časopisů jmenujme např. měsíčník Apostrof ze se-
dmihradské Kluže, temešvárský Orizont (Horizont) či časopis Vatra (Do-
mov) z Târgu Mures. Zajímavým zdrojem informací o literatuře v celo-
světovém měřítku je pak rumunská verze Lettre Internationale.
Na místě je uvést i několik dalších periodik, která však nejsou vý-
hradně literární, nicméně ani toto téma v nich nezůstává nepovšimnu-
to. Jde např. o týdeník 22, jehož šéfredaktorkou je výborná prozaička
Gabriela Adamesteanová
, (1942), týdeník Dilema Veche (Staré dilema),
230
který vznikl na začátku roku 2004 z původního časopisu Dilema jako re-
akce jeho redaktorů na politiku Rumunského kulturního institutu, vy-
davatele časopisu. Zmínit se můžeme ještě o další novince, měsíčníku
Idei în dialog (Myšlenky v dialogu), který byl uveden na trh v září 2004
a v jehož čele stojí Horia Roman Patapievici (1957).
Většina dnes významných nakladatelství vznikla po roce 1989 a pů-
sobí jich na rumunském trhu hned několik. Nejvíce prosperují Huma-
nitas a Polirom, na dalších místech jmenujme např. nakladatelství Pa-
ralela 45, Nemira, ALL či Compania.
nu (1942) jako „nakladatelství humanitních věd a nakladatelství zno-
vunalezené paměti“. Od počátku byli ve středu zájmu Humanitas čtyři
velikáni rumunské meziválečné prózy (Mircea Eliade, Emil Cioran,
Constantin Noica a Eugen Ionescu), kterým byla v edičních plánech
zachována věrnost po celých 15 porevolučních let. Kromě nich se na-
kladatelství, které v loňském roce vydalo na 300 titulů, soustřeďuje
exkluzivně i na jiné autory, např. Monicu Lovinescovou, Paula Coel-
ha či Milana Kunderu. Další velké nakladatelství Polirom vzniklo v roce
1995 v moldavských Jasech. Polirom vydal loni více než 400 knih.
O dalších jen krátce. Nakladatelství Nemira a ALL vznikla v roce 1991.
Kromě beletrie rumunské i světové, klasiky i současné literatury se spe-
cializují i na odborné příručky a dětskou literaturu. Zajímavá je i čin-
nost nakladatelství Paralela 45, které vzniklo v roce 1994. Na knižním
veletrhu Gaudeamus představilo v edici Mistrovská díla světové litera-
tury nové vydání Cervantesova Dona Quijota.
Mezi mladší nakladatelství patří Compania. Vzniklo v roce 1998 s cí-
lem zaměřit se na historii, literaturu faktu a odborné příručky. Postup-
ně se však dopracovalo i k jiným tématům a mezi poslední novinky roku
2004 patří Cele mai frumoase 100 de poeme ale românilor despre ei
însi
, si
, si
, tara
, lor (100 nejkrásnějších básní o Rumunech a jejich zemi) vy-
braných básníkem Petrem Romosanem , a Folclorul literar al românilor.
O privire contemporanǎ. (Rumunský literární folklor. Současný pohled)
od Constantina Eretesca.
Přestože některá nakladatelství udivují počtem ročně vydaných ti-
tulů, neznamená to, že by Rumuni byli nějakými velkými čtenáři. Na vině
je především složitá dostupnost knih, většina potenciálních kupují-
cích na ně prostě nemá peníze. Do knihkupectví si lidé chodí knihy
spíše prohlížet a informovat se o tom, co nového vyšlo.
rumunská literatura u nás
Knižních překladů rumunské literatury z rumunštiny vychází v posled-
ní době méně. Knihy, které se v roce 2004 objevily na českém knižním
rumunsky psaná literatura 231
trhu, jsou překlady z francouzsky psaných děl u nás už dobře známých
a zavedených autorů. V časopisecké podobě se český čtenář mohl se-
známit i s tvorbou rumunsky píšících současných spisovatelů.
Co do počtu, vyšlo vloni méně překladů z rumunské literatury u nás
než z české v Rumunsku. Ale ve prospěch originality na naší straně, pro-
tože v případě rumunských překladů jde o často o reedice z bližší či vzdá-
lenější minulosti a k nějakému zásadnějšímu průlomu zatím nedošlo.
česká literatura v rumunsku
a dění v rumunské bohemistice
S českou kulturou, resp. literaturou se má rumunská veřejnost možnost
seznámit na akcích připravovaných Českým centrem v Bukurešti. V roce
2004 to byla např. výstava o Bohumilu Hrabalovi, která putovala po
několika rumunských městech včetně Bukurešti. V květnu proběhl
7. ročník Nonstop čtení české a slovenské literatury a u příležitosti kniž-
ního veletrhu Bookarest, na němž se úspěšně představila i Česká re-
publika, setkání s přáteli české a rumunské literatury, jehož se zúčast-
nil zástupce Ministerstva kultury ČR Bohumil Fišer a překladatel
rumunské literatury a vysokoškolský pedagog Jiří Našinec.
Nové překlady z české literatury do rumunštiny vycházejí velmi zříd-
ka. Na pultech knihkupectví jsou k dostání reedice již dříve přeložených
románů Kunderových, Hrabalových, sem tam Čapek či Havel atd. Au-
torem většiny překladů je Jean Grosu (1919), jehož zásluhy o šíření
dobrého jména české literatury ocenilo v březnu 2004 Ministerstvo kul-
tury ČR medailí Artis Bohemiae Amicis.
internet – na dobré adrese
literární ãasopisy:
www.romlit.ro, www.observatorcultural.ro, www.revista22.ro, www.orizontli-
terar.ro, www.algoritma.ro/dilema, www.contrafort.md (literární a kulturní ča-
sopis z Moldavské republiky)
nakladatelství:
www.humanitas.ro, www.polirom.ro, www.edituraparalela45.ro, www.all.ro,
www.nemira.ro
zahraniãní sity:
www.allromania.com, www.asymetria.org, www.revistarespiro.com, www.litte-
rae.net (netradiční pohledy na rumunskou literaturu a literatura vznikající v zahraničí)
232
dal‰í zajímavé adresy:
www.icr.ro (Rumunský kulturní institut – Institut Cultural Român)
http://biblioteca.euroweb.ro (spousta zajímavých odkazů na jiné literární sity)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Premiul revistei Cuvântul (Cena časopisu Slovo):
– poezie: Ana Blandiana, Refluxul sensurilor (Odliv smyslů) a Constan ta , Buzeová,
Netrǎitele (Neprožité)
– próza: Gheorghe Crǎciun, Pupa russa (Matrjoška)
– literární kritika: Caius Dobrescu, Mihai Eminescu
– překlad: Sorin Mǎrculescu, Don Quijote de la Mancha
– literární debut: Ioan Pop Curseu,, Nu stie
, stânga ce face dreapta (Levá ruka neví, co
dělá pravá)
Premiul Cartea anului 2004 (Cena Kniha roku 2004 – udělovaná časopisem România li-
terarǎ /Literární Rumunsko/ a Nadací Anonym): Cristian Bǎdilita , (za koordinaci pře-
kladu prvních pěti částí Starého zákona z řečtiny)
Premiul Uniunii Scriitorilor din România (Cena Svazu spisovatelů Rumunska):
– próza: Dora Pavel, Agatha murind (Umírající Agatha)
– poezie: Ioan Es. Pop, Petrecere de pietoni (Večírek chodců)
– drama: D. R. Popescu, Anglia (Anglie)
překlady do češtiny
kniÏnû
Eliade, Mircea: Pojednání o dějinách náboženství, z francouzského Traité d’histoire
des religions přeložil Jindřich Vacek, Argo, Praha 2004
Eliade, Mircea: Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození (Naissances mys-
tiques. Essai sur quelques types d’initiation), z francouzského originálu přeložila Bar-
bora Antonová, Computer Press, Brno 2004
Eliade, Mircea: Obrazy a symboly. Esej o magicko-náboženských symbolech (Images et
Symboles. Essais sur le symbolisme magico-religieux), z francouzského originálu pře-
ložila Barbora Antonová, Computer Press, Brno 2004
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka, z francouzského originálu La Photo du colo-
nel přeložil Jiří Našinec, Garamond, Praha 2004
Neznámý Eugene Ionesco, z rumunských a francouzských originálů vybral a přeložil
Jiří Našinec, předmluvou opatřila Libuše Valentová, Česko-rumunská společnost, Pra-
ha 2004
ãasopisecky
Blandiana, Ana: Inkoust (7 básní z let 2002–2003), přeložila Libuše Valentová, in:
Souvislosti, č. 4/2004
Manea, Norman: Výslech (povídka Interogatoriu), přeložil Jiří Našinec, in: Salon č.
359, 18. 3. 2004
Manea, Norman: Příčka (povídka Peretele despǎrtitor),
, přeložil Jiří Našinec, in: Literární
noviny, č. 20/2004
Manea, Norman: Exil (esej Exil), přeložila Jarmila Novotná, in: Literární noviny, č. 41/2004
rumunsky psaná literatura 233
Tepeneag,
i, Dumitru: Hotel Europa (úryvek ze stejnojmenného románu), přeložil Tomáš
Vašut, in: Literární noviny, č. 42/2004 rusky psaná literatura
Voronca, Ilarie: Pokoj a jiné básně, 6 básní z francouzských originálů přeložil Václav
Jamek, Listy č. 1/ 2004
alena machoninová, libuše bělunková
překlady z češtiny
Čapek, Karel: Cartea apocrifelor (Kniha apokryfů), přeložili Radu Albala, Ihor Lemnij,
Alexandra Toader, Iulia Soare, Humanitas, Bukurešť 2004
Hašek, Jaroslav: Efectul muzicii asupra animalelor (výběr z povídek nazvaný Účinek
hudby na zvířata), přeložil Jean Grosu, Editura Paralela 45, Bukurešť 2004
Hrabal, Bohumil: Minunea noastrǎ cea de toate zilele (Můj svět), přeložil Jean Grosu,
Editura Paralela 45, Bukurešť 2004
Hrabal, Bohumil: L-am servit pe regele Angliei (Obsluhoval jsem anglického krále), pře-
ložil Jean Grosu, Editura Paralela 45, Bukurešť 2004
Kundera, Milan: Lentoarea (Pomalost), z francouzského La Lenteur přeložil Emanoil
Marcu, Humanitas, Bukurešť 2004 Autoři článků, kteří v ruském tisku hodnotí situaci v oblasti literatury,
Ráž, Roman: Vânzǎtorul de umor (Prodavač humoru), přeložil Jean Grosu, Editura Pa- svorně konstatují, že se v uplynulém roce na tomto poli nic zásadního
ralela 45, Bukurešť 2004 nestalo. Z pohledu cizince však Rusové nadále zůstávají národem dych-
tivých čtenářů. Každý cestující v metru má otevřenou knihu (i když jde
Pozn.: Bibliografie překladů z rumunské literatury vznikla ve spolupráci s dr. Libuší Va- vesměs o druhořadé detektivky chovatelky mopsíků Darji Doncové)
lentovou. a i v nově schválených deseti dnech pracovního volna o novoročních
svátcích Rusové více četli než pili, protože přece jen bylo co.

události a literární ceny

Ruský literární život se v uplynulém roce – na rozdíl od skandálů před-
chozích let (ohrožování autorů nacionalistickými skupinami, soudní
spory s některými spisovateli, pokusy o znovuzavedení cenzury) – zdán-
livě uklidnil. Začněme proto také umírněně, literárními cenami. K nej-
významnějším literárním oceněním udělovaným v Rusku patří Buker –
Otevřené Rusko (tedy ruská varianta Bookerovy ceny), Antibuker, a pře-
devším Cena Andreje Bělého, která byla založena v roce 1978 jako prv-
ní neoficiální pravidelně udělované ocenění. Začněme od ní, neboť
rozhodnutí jejích porotců (a to se týká už nominací) bývá v naprosté vět-
šině spolehlivým vodítkem při hledání kvality (a nelíčeného tvůrčího
nadšení). Cena Andreje Bělého se uděluje za poezii, prózu, práci v obo-
ru humanitních věd a za zvláštní zásluhy o ruskou literaturu. Nositeli
ceny za rok 2004 se stali básnířka Jelizaveta Mnacakanovová, „za ri-
tuální dělení slova, které pak v hudební jednotě spojuje archaičnost
a postfuturistickou básnickou kosmogonii“, a petrohradský prozaik Ser-
gej Spirichin, „pyrotechnik, potápěč, včelař, dadaista, zakladatel ma-
terialistického onoismu (Existuje To a existuje Ono) a legendární pro-
středněruské povýšené tuposti soustředěné v umělecké skupině Noví

234 rusky psaná literatura 235

tupani“. Spirichin byl oceněn „za vzpouru na lodi intelektuálů, z níž udě-
lal loď bláznů; za lodní deník této plavby, román Zeljonyje cholmy Avstrii
(Zelené pahorky rakouské); za To i Ono“. Dalšími laureáty jsou literár-
ní vědec a kulturolog Michail Jampolskij „za knihu Vozvraščenije Le-
viafana (Návrat Leviatana), unikátní projekt jednotné kartografie styč-
ného prostoru politiky, estetiky, teologie a za záznam jeho historických
proměn“ a básník Viktor Sosnora. Sosnora (1936) je jediný laureát, je-
hož dílo čeští čtenáři mohou alespoň zčásti znát – jako výrazného „so-
větského básníka střední generace promlouvajícího přes staroruskou
stylizaci a staroruská témata, přes náměty přírodní, milostné a řadu kul-
turních reminiscencí k dnešku, přičemž celkové ladění jeho tvorby je do
značné míry určováno otřesnými válečnými zážitky z dětství“. (Na pře-
dávání ceny se básník k těmto zážitkům vrátil: „Kdo prošel válkou, ni-
kdy nemůže přijmout a pochopit život v míru. Rozumíte mi?“) Odeon vy-
dal v roce 1976 výbor z jeho poezie Imaginární sova v překladu Luďka
Kubišty a s doslovem Jiřího Honzíka. Sosnora je ale především neúnav-
ný experimentátor v poezii i próze, bývá řazen k následníkům futuris-
mu, jeho pečlivá a odvážná práce s formou však není nikdy samoúčelná.
Letošní Cenu Andreje Bělého dostal za „samotářskou úpornost v jazyce;
za bezúhonný básnický osud, který změnil osud ruské literatury“. Oce-
nění básníkovi předal jeden z jeho následovníků (rovněž nositel této
ceny) Arkadij Dragomoščenko. I z formulací poroty je snad zřejmé, že
toto ocenění není akademicky suchopárná ani komerční záležitost. Z no-
minovaných knih je třeba připomenout Izbrannyje stichi i chory (Výbor
básní a chórů) Olega Jurjeva žijícího ve Frankfurtu nad Mohanem, pró-
zu snad nejznámější ruské spisovatelky Ludmily Petruševské Nomer
Odin, ili V sadach drugich vozmožnostěj (Číslo jedna aneb V zahradách ji-
ných možností), krátké prózy Baryšňja topolja (Topolová slečinka) De-
nise Osokina, mladého talentovaného autora (navazujícího na poetiku
oberiutů, skupiny kolem Daniila Charmse a Alexandra Vveděnského),
či studii Jurije Levinga Vokzal – Garaž – Angar. Vladimir Nabokov i poe-
tika russkogo urbanizma (Nádraží – garáž – hangár. Vladimir Nabokov
a poetika ruského urbanismu).
Zmiňovaná kniha Ludmily Petruševské byla nominována také na mno-
hem oficiálnější a spíše středněproudou cenu Buker. Uděluje se za vý-
znamný román. Jejím nositelem za rok 2004 se však nakonec stal Vasilij
Aksjonov, syn Jevgenije Ginzburgové, autorky jednoho z nejpůsobi-
vějších lágrových svědectví Krutoj maršrut (Strmá cesta, česky 1992). Aks-
jonov (nar. 1932) se proslavil především v 60. letech, kdy ve svých nove-
lách popisoval životní pocit „zlobivé“ mládeže, přičemž provokoval užíváním
hovorové ruštiny, slangu, a také nejednoznačností postav. Vzpomeňme
například jeho Zvjozdnyj bilet (Lístek procviknutý hvězdami, česky 1964),
Pora, moj drug, pora (Je čas, kamaráde, česky 1965) či Apelsiny iz Marokko
(Pomeranče z Maroka, česky 1965). V roce 1980 emigroval do USA. K jeho
236
nejznámějším textům patří „generační zpověď“ Ožog (Popálenina) a Bu-
kerem odměněný román Volterjancy i volterjanki (Volteriáni a volterián-
ky), jenž vyšel časopisecky – ano, tento způsob publikace v Rusku stále
ještě existuje. Děj pseudohistorického románu (hlásí se k tradici „true sto-
ries which never happened“) z 18. století je rámován setkáním Voltaira
a Kateřiny Veliké (a střetem Voltairovy filosofie s realitou), uvnitř však na-
jdeme špionské a dobrodružné historky ze starých dobrých časů, jež
mají u ruských čtenářů v posledních pěti letech velký úspěch (viz podiv-
né detektivky Borise Akunina). Vozněsenskij svůj jazykově i tematicky
nesourodý text prošpikoval mnoha historickými a kulturními aluzemi.
Zkrátka, porota Bukera letos ocenila řemeslo a zábavu.
Nově zavedenou přídavnou cenu Studentský Buker dostal prozaik
Andrej Gelasimov za román Rachil (Ráchel). Jde o příběh padesátile-
tého literárního vědce v pozdně socialistické epoše, neuvěřitelného ži-
votního smolaře, který se s postupem děje začíná propadat do svého
nijak objevného díla o Fitzgeraldovi. U Aksjonova i Gelasimova jde o kni-
hy, které z jejich (bohatého) díla posledních let nijak nevybočují.
z knihkupeckých pultů
Prvního jarního dne, na celosvětový den poezie, ukončil svou činnost li-
terární spolek Vavilon (Svaz mladých spisovatelů), který v Moskvě léta
organizoval a reflektoval převážnou část literárního provozu, vydával
v malých nákladech díla mnoha, převážně mladých autorů (z nichž
jsou dnes známí např. Kirill Medveděv nebo Marija Stěpanovová),
nebo např. provozoval web www.vavilon.ru (dodnes jsou tam shro-
mážděny užitečné informace o současných ruských spisovatelích spo-
lu s rozsáhlými ukázkami z děl). Důvody zániku byly únava a přirozená
směna generací. Při příležitosti uzavírání Vavilonu (Babylonu) vyšla v na-
kladatelství NLO (Novoje litěraturnoje obozrenije) čtyřsetstránková kni-
ha Děvjať izměrenij (Devět rozměrů). Jedná se o antologii nejnovější
ruské poezie, na jejímž vzniku se podílelo hned 9 editorů (z toho tři
právě z okruhu Vavilonu – Dmitrij Kuzmin, Danila Davydov a Dmitrij Vo-
děnnikov). Každý z nich si do projektu přizval 7 básníků ve věku od 23
do 38 let, z nichž někteří se již těší slávě, jiní zde publikují poprvé a všich-
ni dohromady reprezentují básnickou generaci 90. let. Další publikací,
která stojí za zmínku, je rovněž antologie, tentokrát prózy, nazvaná Kol-
lekcija: Petěrburgskaja proza (leningradskij period), 1980-e (Kolekce:
Petrohradská próza, leningradské období, 80. léta). Zahrnuje texty le-
ningradských autorů, které byly napsány do perestrojky a vyšly v sa-
mizdatu či tamizdatu (v zahraničí). Kniha je součástí trilogie věnované
neoficiální kultuře „druhého“ ruského města. V předešlých dvou le-
tech vyšly díly věnované 60. a 70. letům.
rusky psaná literatura 237
 Ruské a především moskevské neoficiální kultuře bylo v uplynulém
roce věnováno ještě několik dalších titulů, nejvýraznější z nich je bez-
pochyby Izbrannoje. 736 stichotvorenij + drugije materialy (Výbor z díla.
736 básní + další texty) Jevgenije Leonidoviče Kropivnického – bás-
níka, výtvarníka a přiznaného otce tzv. lianozovské školy (otevřené spo-
lečnosti umělců přelomu 50. a 60. let). S lianozovskou školou bývá spo-
jováno také jméno vůdce dnešní Nacionálně-bolševické strany Eduarda
Limonova. Přestože se Limonov pro svou politickou angažovanost od-
mítá bavit o literatuře, vyšla i jemu v loňském roce sbírka básní s pro-
stým názvem Stichotvorenija (Básně). Kniha zahrnuje verše z let 1967–2003
zachycující jednotlivé etapy Limonovovy životní pouti – od příjezdu mla-
dého básníka do Moskvy, přes emigraci do USA až po uvěznění už zná-
mého a kontroverzního spisovatele a politika (o případu vazby a uvěz-
nění v Saratově za „obchod se zbraněmi“, ale i za propagaci škodlivých
názorů v tisku a v literatuře jsme informovali v loňské ročence).
Z autorů, které díky překladům zná i český čtenář, dále v povědomí
přežívají a samozřejmě i píší Vladimir Sorokin (česky Třicátá Marinina lás-
ka, 1995, a Fronta, 2003) či Viktor Pelevin (česky Čapajev a Prázdnota, 2001,
Generation P, 2002 a Omon Ra, 2002). Vladimir Sorokin v roce 2004 vy-
dal knihu Puť Bro (Cesta Bro), která je překvapivě jakousi předhistorií
k jeho románu Ljod (Led), jenž vyšel před dvěma lety. S Cestou Bro se tak
čtenáři dostal do ruky 1. díl (Led je 2. díl) Sorokinovy plánované trilogie
o případu Tunguského meteoritu (jde o největší zdokumentovaný pád
asteroidu na Zemi; těleso explodovalo v atmosféře 30. 6. 1908 nad oblas-
tí kolem řeky Tunguska na Sibiři). Poslední kniha Viktora Pelevina nese
název Svjaščonnaja kniga oborotňa (Svatá kniha vlkodlaka). Příběh si Pe-
levin vypůjčil z čínské mytologie, zcela ho však přizpůsobil současným
ruským poměrům. Hrdiny knihy jsou prostitutka (liška – vlkodlak) a agent
federální státní bezpečnosti (vlk – vlkodlak), kteří se do sebe zamilují.
Avšak agent se rozhodne sloužit Putinovu Rusku, pročež liška se obrátí
k zenbuddhismu. Kritici podotýkají, že Pelevin postmodernista opět zví-
tězil nad Pelevinem ideologem. Je zřejmé, že oba „věčně soupeřící“ auto-
ři, Sorokin i Pelevin, už své vlastní styly sami parodují.
nakladatelství a literární časopisy
Nakladatelství v Rusku se v současné době počítají na stovky, ke znač-
kám kvality už dlouho patří moskevské NLO (Novoje litěraturnoje oboz-
renije), které vydává vynikající práce kulturologické, literárněvědné,
historické a další, nebojí se však ani beletrie, představuje mj. mladé
talenty (třeba Margaritu Meklinovou), pak stále se lepšící O. G. I. (kva-
litní poezie a próza domácí i překladová, literární věda, filosofie…)a pet-
rohradský Puškinskij fond (vydává převážně poezii).
238
Široký proud literatury „vysoké“ i „nízké“ vydává moskevský Vagrius
(má mj. ediční řady Ženský rukopis, Mé dvacáté století, Literární memoá-
ry, Současná ruská próza ad., v roce 2004 však vydával vskutku ledacos).
Rozruch letos vzbudily dvě na první pohled rozdílné firmy, „ukřiče-
ná“ Ultra.Kultura a donedávna elitní, intelektuálně provokující Ad Mar-
ginem. Moskevské nakladatelství Ultra.Kultura má heslo: „Vše, co čte-
te, je lež!“ a specializuje se na vydávání popularizační literatury z oblasti
politiky, sociologie a kulturologie. Svůj manifest vydalo již na podzim
roku 2003. Zakladatelé nakladatelství Alexandr Kasjaněnko a Ilja Kor-
milcev v něm prohlašují, že dávají slovo těm, kterým se ho jinde nedo-
stane. Jedna z edičních řad je označena zkratkou pevně ukotvenou v čte-
nářském povědomí – ŽZL. Výsledek jejího rozšifrování je však jiný než
v případě proslulé edice nakladatelství Mladá garda, kde ŽZL znamená
Žizň zamečatělnych ljuděj (Život znamenitých lidí). Celý název této edi-
ce v Ultra.Kultuře zní Žizň zaprešonnych ljuděj (Život zakázaných lidí).
Na jaře roku 2004 bylo nakladatelství obviněno z propagace narkoma-
nie a terorismu. Federální úřad pro kontrolu šíření psychotropních lá-
tek a narkotik stáhl z prodeje hned sedm jeho knih. Mezi prvními byla
Marichuana – zapretnoje lekarstvo (Marihuana – zakázaný lék). Celý pro-
ces postupně doslova vyšuměl. Ultra.Kultura kromě takových knih vy-
dává i edice prózy a poezie. Jedním z jejích ústředních autorů je zmiňo-
vaný Eduard Limonov, jehož politickou Nacionálně-bolševickou stranu
Ultra.Kultura propaguje.
Podobně skandální nakladatelství je dnes Ad Marginem, které svou
činnost zahájilo na počátku 90. let. Už z jeho názvu vyplývá záměr za-
bývat se okrajovějšími záležitostmi. Zpočátku to byla především mo-
derní západní filosofie a její reflexe v Rusku. Od roku 1996 Ad Marginem
vydává také krásnou literaturu – především díla moskevských koncep-
tualistů. Asi nejvíce se nakladatelství vrylo do paměti čtenářů skandá-
lem z počátku nového tisíciletí, kdy bylo stíháno za porušování autor-
ských práv v souvislosti s uveřejněním příliš rozsáhlých ukázek na svých
internetových stránkách z připravovaného románu Vladimira Sorokina
Goluboje salo (Modrý špek). Na Sorokina i nakladatele bylo také podá-
no absurdní trestní oznámení za ohrožování mravnosti a šíření porno-
grafie kvůli několika vtipným pasážím (mj. soulože Stalina s Chruščo-
vem) v románu. V posledních letech se tato nakladatelská firma stále
více radikalizuje a politizuje. K jejím předním autorům patří například
prozaik Alexandr Prochanov, zastánce myšlenky euroasijství a rus-
kého imperialismu.
V roce 2004 se v Moskvě objevilo nové nakladatelství Kulturnyj sloj
(Kulturní vrstva). O podobném projektu mnoho let snili básníci orien-
tovaní na tradici ruského undergroundu. Za nakladatelstvím stojí pod-
nikatel a novodobý ruský mecenáš Vladimir Igorjevič Orlov, který má
jednoduše rád kvalitní ruskou literaturu. V představách o plánova-
rusky psaná literatura 239
ných titulech se shoduje s básníky a zkušenými editory Ivanem Achme-
ťjevem a Germanem Lukomnikovem. Nakladatelství zatím vydalo sbír-
ku petrohradského básníka „filologické školy“ Leonida Vinogradova a dvo-
je sebrané spisy (kromě Kropivnického ještě básníka Jurije Smirnova).
Co se týče literárních periodik, stále přežívá tradice tzv. tlustých
časopisů, typograficky nevzhledných sešitů, kde se tisknou mj. romá-
ny na pokračování a výbory básní. Náklady Okťjabru, Družby narodov,
Znameni, Novogo miru či Něvy klesají, ale počet ruských knihoven a škol
a státní podpora (formou odkupování části nákladu) je stále drží při je-
jich zavilých životech.
Ze skutečně živých časopisů je třeba připomenout NLO, časopis vy-
cházející při stejnojmenném nakladatelství Novoje litěraturnoje obo-
zrenije (loni vyšla čísla 65–69: najdeme v nich mimo jiné tematický blok
věnovaný předloni zesnuvšímu experimentálnímu básníku Dmitriji Ava-
lianimu či text o čtenářském úspěchu japonského autora Haruki Mu-
rakamiho – v čísle 69; stať českého rusisty Tomáše Glance o problema-
tice národního obrození a jeho pojetí ve vývoji slavistiky – v čísle 68;
a články o vztahu slova a obrazu u konceptualistů – v čísle 65). Uznání
si časopis zaslouží i přesto, že nejinspirativnější témata (například sou-
hrnná čísla věnovaná některým historickým jevům neoficiální sovětské
literární scény) jsou již viditelně vyčerpána a redakce občas dává pro-
stor čistému akademismu. Dynamičtější je jeho mladší bratr Něprikos-
novennyj zapas (Nedotknutelná zásoba), s podtitulem Debaty o politice
a kultuře. Vychází pětkrát do roka a zabývá se politikou kultury a kul-
turou politiky, kulturologií, sociologií, ekonomikou v kultuře, kritikou
médií atp. Ze zajímavých statí či esejů, které zde vyšly v uplynulém roce,
připomeňme zprávu o nacistických seskupeních v SSSR 50. až 80. let
(v čísle 5) nebo blok o estetice a etice sportu (č. 3) či o revoluci z různých
hledisek, historického, uměleckého, ale i prakticky politického, jeden
článek se např. zabývá možností sametové revoluce v Bělorusku (č. 1).
Podobně moderní záběr (tedy nechápe literaturu izolovaně, a neod-
kazuje ji tak do mezí „spolkového života“) má Kritičeskaja massa (Kritic-
ká hmota). Zabývá se moderním uměním (všemi druhy) a humanitními vě-
dami. Začala vycházet na konci roku 2002. V každém ze tří čísel vydaných
v roce 2004 jsou otištěna také původní literární díla a řada důkladných
recenzí. Úroveň a především záběr těchto tří periodik jsou zatím české
scéně nedostupné. Čerstvé informace o právě vydaných knihách a lite-
rárním provozu pak nabízí příloha deníku Nězavisimaja gazeta Ex libris.
ruská literatura u nás
Po dlouhé době se na českém knižním trhu objevila dvojice překladů rus-
ké poezie. Jde o vynikající, dlouho připravované překlady dvou klasiků
240
20. století, Vladislava Chodaseviče (výbor z díla nazvaný Těžká lyra
v překladu Petra Borkovce – básně – a Miluše Zadražilové – eseje) a Jo-
sifa Brodského (Římské elegie, cyklus dvanácti básní, napsaných v roce
1982 v New Yorku, přeložila Maita Arnautová). K výrazným prozaic-
kým textům patří Moje zápisky Leonida Andrejeva (překlad Jakub Še-
divý) a všechny práce olomouckého nakladatelství Refugium, jež pub-
likuje díla ruských teologů a filosofů.
Velcí nakladatelé stále sázejí na reedice, případně na nově konci-
pované výbory klasiků: F. M. Dostojevského (Idiot, Uražení a ponížení,
Bratři Karamazovovi, Zločin a trest, Výrostek, Nětočka Nezvanovová, Zvlášt-
ní případy, Krokodýl), na kterého se soustředilo především nakladatel-
ství Academia, Michaila Bulgakova (Bílá garda) nebo I. S. Turgeně-
va (První láska). Na vydávání klasiků v českých zemích se váže skandál
a ostuda nakladatelství MOBA, které, jak prokázala mj. porota překla-
datelské anticeny Skřipec, vydávalo zmrzačené reedice starých pře-
kladů klasických děl (nejen ruských) a cizí práci vydávalo za dílo fik-
tivních překladatelek, aby ušetřilo na autorských právech. Případ měl
málem soudní dohru, nakladatelství muselo stáhnout knihy, zaplatit ško-
dy a veřejně se omluvit.
Českou republiku v roce 2004 navštívil básník a performer, klasik
současné ruské literatury Dmitrij Alexandrovič Prigov, jeden ze za-
kladatelů ruského konceptualismu, autor třísvazkových sebraných spi-
sů, výtvarných objektů, zvukových textů, poetických performancí a dvou
románů. Jeho první a jediné vystoupení v Praze v divadle Archa neslo
název Mantra vznešené ruské literatury. Do Olomouce na podzimní
festival Poezie bez hranic zavítal Jevgenij Rejn, básník z okruhu tak-
zvaných sirotků Anny Achmatovové, kam patřili také Josif Brodskij,
Dmitrij Bobyšev nebo Anatolij Najman. Na Rejnově úspěšném večeru
byly čteny překlady Petra Borkovce, který na rok 2005 připravuje ne-
velký výbor z básníkova díla. V tomto roce snad Olomouc přivítá Vse-
voloda Někrasova, průkopníka básnického konceptualismu a mini-
malismu v Rusku, jediného žijícího člena výše zmiňované lianozovské
školy. Další zprávou z rusko-českého literárního dění je prvního číslo li-
terárního almanachu pražských Rusů Grafoman.
Mnoho překladů a rusistických materiálů vyšlo rovněž časopisec-
ky: výborné bloky o básnících Sofii Parnokové, Vladislavu Chodaseviči
nebo Anně Barkovové vydala revue Souvislosti; v Literárních novinách se
objevila ukázka z dosud nevydaného překladu jednoho ze základních
raně postmoderních románů Puškinův dům Andreje Bitova (překlad
Vlasta Tafelová) a v Kritické příloze Revolver Revue vycházela další po-
kračování Ruské kroniky Tomáše Glance.
Z rusistických (či slavistických) akcí je třeba vyzdvihnout konferenci
Inventig Slavia, která se zaobírala nutností nového pojetí oboru slavis-
tika; akce se konala v listopadu v Národní knihovně Praha. Situace v čes-
rusky psaná literatura 241
ké rusistice se kvůli rostoucí moci navracejících se „starých struktur“
a světovému trendu slučování kateder do velkých „slavistik“ přiostřuje,
což se ukázalo nejen na některých konferencích (například pražském
setkání věnovaném osobnosti A. P. Čechova), ale i v diskusi – viz roz-
prava Michala Sýkory, Vladimíra Svatoně a Iva Pospíšila o stavu sou-
časné rusistiky v Hostu č. 10/2004, nazvaná Kostlivci ve skříni.
A co se chystá? Triáda představí v překladu Hany Svobodové jedno-
ho se Serapionových bratří (autorů kolem Jevgenije Zamjatina, mj. auto-
ra slavné antiutopie My), Lva Lunce. Odeon připravuje nový překlad Mist-
ra a Markétky Michaila Bulgakova. Překladatel Libor Dvořák jím vyzval
na duel starší převod Aleny Morávkové. V Národní knihovně Praha se
v květnu uskuteční konference o ruské poezii 20. století, zvláště jeho dru-
hé poloviny. Hlavně ale držme palce, aby přijel Vsevolod Někrasov.
česká literatura v rusku
Na jaře 2004 se zrodil nápad přeložit do ruštiny několik básníků z čes-
ké antologie Kádrový dotazník. Práce se chopili ruští básníci, kteří pře-
básňovali podstročniky (doslovné překlady). Celý projekt, který měl v ide-
álním případě vyvrcholit básnickým večerem v moskevské knihovně
zahraniční literatury, skončil u překladu jednoho čtyřverší Víta Krem-
ličky v podání Germana Lukomnikova a asi pěti básní Zbyňka Hejdy, kte-
ré převedla Taťjana Milovová. Vzniká překlad Jirotkova Saturnina a už
druhým rokem se v moskevských bohemistických kruzích mluví o chao-
ticky připravovaném projektu šestisetstránkové antologie české poezie
v ruštině – na obojí bude lépe si počkat.
internet – na dobré adrese
Nadšení ruského literárního společenství pro internet stále zvolna opadává. Počet in-
formačních stránek o literatuře se na jedné straně zredukoval a ustálil, na druhé stra-
ně se staly módou weblogy, tedy veřejné deníky mnoha autorů, profesionálních i ama-
térských. Základní informace o současném dění nebo antologie textů (ke čtení i ke
stažení) lze získat na následujících stránkách:
http://exlibris.ng.ru (literární příloha deníku Nězavisimaja gazeta)
www.russ.ru/culture/literature (literární část internetového deníku Russkij žurnal)
http://magazines.russ.ru (vynikající přehled obsahů literárních časopisů včetně ukázek)
www.ruthenia.ru/60s/index.htm (obsáhlá antologie ruské poezie šedesátých let; ob-
sahuje např. tři rozhovory s Viktorem Sosnorou)
http://antology.igrunov.ru/authors (antologie ruského samizdatu)
www.rvb.ru (ruská virtuální knihovna, nabízí ukázky nebo celá díla, mj. i literárně-
vědná, ke stažení)
www.rvb.ru/np/index.htm (mimořádná, stále doplňovaná antologie neoficiální poezie)
242
www.lib.ru (Knihovna Maxima Moškova, všechny žánry, celé knihy volně k dispozici)
www.vavilon.ru (informace o současných autorech, ukázky, archiv moskevského li-
terárního dění)
www.esamizdat.it (mladý a úspěšný italský slavistický časopis)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Premija Andreja Bělogo (Cena Andreje Bělého): Jelizaveta Mnacakanova, Arcadia; Ser-
gej Spirichin, Zeljonyje cholmy Avstrii (Zelené pahorky rakouské); Michail Jampol-
skij, Vozvraščenije Leviafana (Návrat Leviatana); Viktor Sosnora (za zásluhy o rus-
kou poezii)
Buker – Otkrytaja Rossija (Cena Buker): Vasilij Aksjonov, Volterjancy i volterjanki
(Volteriáni a volteriánky)
překlady do češtiny
próza
Akunin, Boris: Případ Azazel. Dobrodružství Erasta Fandorina (Azazel), přeložila Zuza-
na Soukupová, Albatros, Praha 2004
Andrejev, Leonid: Moje zápisky (Moi zapiski), přeložil Jakub Šedivý, Volvox Globator,
Praha 2004
Barkovová, Anna: Čas nalézaný (ukázka z prozaické tvorby), přeložila Radka Bzon-
ková, in: Souvislosti č. 4/2004
Brjusov, Valerij: V zrcadle (výbor povídek), přeložila Alena Morávková, Havran, Pra-
ha 2004
Lunc, Lev: Města pravdy. Povídky, dramata, eseje (výbor textů), přeložila Hana Svobo-
dová, Triáda, Praha 2005
Nabokov, Vladimir: Povídky 2. 1930–1937 (výbor povídek), z ruštiny a angličtiny pře-
ložili Pavel Dominik, Zuzana Mayerová, Alena Ságlová a Ladislav Šenkyřík, Paseka, Pra-
ha 2004
Tolstoj, Alexej K.: Upíři na staré Rusi (Upyr, Amena a Semja vurdolaka), přeložil Mi-
roslav Staněk, Havran, Praha 2004
Ulickaja, Ljudmila: Soněčka a jiné povídky (Soněčka), přeložil Libor Dvořák, Humani-
tarian Technologies, Praha 2004
poezie
Barkovová, Anna: Noční duše (Nočnaja duša), přeložila Radka Bzonková, in: Souvis-
losti č. 4/2004
Brodskij, Josif: Římské elegie (Sočiněnija Iosifa Brodskogo), přeložila Maita Arnauto-
vá, Opus, Česká Skalice 2004
Chodasevič, Vladislav: Těžká lyra (výbor básní a esejů), přeložili Petr Borkovec (bás-
ně) a Miluše Zadražilová (eseje), Opus, Česká Skalice 2004
Parnoková, Sofija: Šedá růže (Seraja roza), přeložil Luděk Kubišta, in: Souvislosti
č. 2/2004
rusky psaná literatura 243
literatura pro dûti
Charitonov, Mark: Učitel lhaní (Učitěl vranja), přeložil Jan Machonin, Baobab, Praha 2004 řecky a latinsky
nauãná literatura, dokumenty psaná literatura antiky
Barkovová, Anna: Dopisy – Deníky – Sešity (výbor), přeložila Radka Bzonková, in:
Souvislosti č. 4/2004
Berďajev, Nikolaj: Filosofie nerovnosti (Filosofija něrovenstva), přeložil Alan Černo-
a středověku
hous, Kitěž, Olomouc 2004
Berďajev, Nikolaj: Nový středověk. Úvahy o osudu Ruska a Evropy (výbor esejů), pře-
v českých překladech
ložil Jan Kranát, Pavel Mervart, Praha 2004
Bulgakov, Sergej: Nevěsta Beránkova (O Boholidství) (Nevěsta Agnca – o Bogočelo-
věčestvě), přeložil Alan Černohous, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2004 petr kitzler
Chodasevič, Vladislav: O básních Sofije Parnok, přeložili Miluše Zadražilová a Luděk
Kubišta, in: Souvislosti č. 2/2004
Chodasevič, Vladislav: S. J. Parnok, přeložila Miluše Zadražilová, in: Souvislosti
č. 2/2004
Losskij, Nikolaj: Nauka o reinkarnaci (Učenije o perevoploščenii), Refugium Velehrad-
Rok 2004 byl podobně jako roky předešlé ve znamení plnění dluhů vůči
-Roma, Olomouc 2004
českým čtenářům a pokračování velkoryse pojatých projektů. Kromě na-
Losskij, Nikolaj: Dějiny ruské filosofie (Istorija russkoj filosofii), přeložil Alan Černo-
hous, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2004
kladatelství Oikúmené, jež má na obojím zřejmě největší zásluhu, se ve-
Meň, Alexandr: Rozbít led. Křesťan ve společnosti (výbor z díla), z francouzského a rus- lice chvályhodnými počiny z oblasti antiky či středověku prezentovalo
kých originálů přeložily Františka Sokolová, Teresie Cvachová a Taťjana Podhájecká, nakladatelství Vyšehrad, ale například i Koniasch Latin Press, Karoli-
Triáda, Praha 2004 num, Argo a další.
Navzdory poměrně velkému množství vydaných titulů (zejména v zá-
sci-fi věru roku), a to například překladů i tak zvučných jmen, jako jsou Au-
Govalčev, Vasilij: Běsova tvář (Lik běsa), přeložil Vlado Ríša, Triton, Praha 2004 relius Augustinus, Bonaventura, Dante Alighieri či Kléméns Alexand-
Jaroslavcev, S. (tj. bratři Strugačtí): Podrobnosti o životě Nikity Voroncova (Podrob-
rijský, se zájem o antickou i středověkou literaturu ve společnosti nijak
nosti žizni Nikity Voroncova), výbor z povídek, přeložil Konstantin Šindelář, Triton, Pra-
nezměnil a počet čtenářů či nakladatelů, kteří by byli ochotni riskovat
ha 2004
stále ještě nevratnou investici, se nezvýšil. Navzdory tomuto trendu
a právě kvůli tomuto trendu byla na podzim roku 2004 zřízena na in-
české práce o ruské literatuře a kultuře ternetovém serveru www.iliteratura.cz sekce antické a středověké li-
teratury (litterae antiquae – graecolatina), jejímž záměrem je sezná-
Bzonková, Radka: „Nepovedená skica bytí“ (Život v osamění Anny Barkovové), in: Sou- mit českou veřejnost s aktuálním děním v této oblasti a pokud možno
vislosti č. 4/2004 získat antické a středověké literatuře nové přívržence.
Svatoň, Vladimír: Proměny dávných příběhů. O poetice ruské prózy, Univerzita Karlo-
va v Praze, Filozofická fakulta, ÚSVS, Praha 2004
Za událost prvořadého významu uplynulého roku je třeba bezpochyby
Sýkora, Michal: Vladimir Nabokov – „Americká“ témata, Host, Brno 2004
považovat kritické vydání Questiones Mistra Jana Husa, které pořídil
Špidlík, Tomáš: Spiritualita křesťanského Východu – Mnišství, Refugium Velehrad-Roma,
Olomouc 2004
Jiří Kejř a které vyšlo v belgickém nakladatelství Brepols, jež patří
Voráček, Emil: Eurasijství v ruském politickém myšlení. Osudy jednoho z porevolučních v oblasti vydávání patristických i středověkých autorů k těm vůbec nej-
ideových směrů ruské meziválečné emigrace, SET OUT, Praha 2004 prestižnějším. Doufejme, že toto vydání, jež bylo publikováno v samém
Zadražilová, Miluše: Nejsou grafomani jako grafomani. Almanach na russkom jazyke závěru roku 2004, se u nás i v zahraničí dočká kritických ohlasů.
Grafoman, in: Literární noviny č. 36/2004 Zatímco překlady hlavních klasických děl antické kultury mají mož-
Zadražilová, Miluše: Spřízněni volbou (Sofija Parnok a Vladislav Chodasevič), in: nost čeští čtenáři číst již několik desetiletí, největší dluh, který bylo nut-
Souvislosti č. 2/2004 no splatit, panoval na jedné straně v literatuře starokřesťanské a patri-
stické, na straně druhé pak v literatuře pozdní antiky a středověku.
Zmíněný fakt ale vede paradoxně k jakémusi „upozadění“ klasické an-

244 fiecky a latinsky psaná literatura 245

tické literatury, která jako by pro čtenáře i překladatele ztrácela dráždi-
vost, neboť je v češtině v dispozici v překladech, které získaly mnohdy
až kanonický status. Nový překlad „klasického“ antického díla je proto
v současné době něčím zcela mimořádným, zvláště jedná-li se kupří-
kladu o Vergiliovy Zpěvy pastýřské v moderním a spolehlivém přetlu-
močení Heleny Kurzové.
O splacení dluhu ve druhé zmíněné oblasti, totiž patristiky a středo-
věku, se již od roku 2000 pokouší především Centrum pro práci s patri-
stickými, středověkými a renesančními texty (www.centrum-texty.upol.cz),
které funguje při Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Pa-
lackého v Olomouci, Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně
a Kabinetu pro klasická studia AV ČR v Praze. Překladatelské úsilí zmí-
něného pracoviště je prakticky realizováno ve třech edičních řadách na-
kladatelství Oikúmené: oblast patristiky pokrývá Knihovna raně křes-
ťanské tradice, do níž v roce 2004 přibyl český komentovaný překlad
Tertullianova spisu De spectaculis (O hrách), doplněný stejně jako v ostat-
ních řadách převzatou moderní edicí originálního textu, a překlad prv-
ní knihy jednoho ze zásadních děl řecké raně křesťanské literatury, Stro-
mat Klémenta Alexandrijského. Knihovnu středověké tradice obohatilo
v roce 2004 hned několik nových svazků – komentované překlady knih
VI, VII a XII Etymologií (Etymologiae) Isidora ze Sevilly, zásadního en-
cyklopedického díla pokrývajícího téměř všechny oblasti lidského ži-
vota (projekt počítá s přetlumočením a komentováním všech dvaceti
knih zmíněného díla, což je počin i na evropské poměry mimořádný).
Knihy VI a VII se zabývají jednak jednotlivými knihami bible a kniha-
mi z technické stránky obecně, dále pak podávají jakýsi „teologický
sumář“ informací o Bohu, andělech a svatých. Dvanáctá kniha Isido-
rova díla je věnována všemožným živočichům. Ve stejné řadě vyšel i pře-
klad pozoruhodného latinského spisu De vulgari eloquentia (O rodném
jazyce), jehož autorem je známý básník Dante Alighieri, který se v něm
pokouší najít takový italský dialekt, jenž by mohl být společný všem
Italům.
Ve spolupráci se zmíněnou institucí byl připraven i překlad Augus-
tinova spisu De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost), který roz-
šiřuje zčeštěná díla jednoho z největších církevních Otců o tento ve stře-
dověku mimořádně vlivný spis, v němž Augustinus neváhá užít všech
plodů „pohanské“ kulturní tradice ve prospěch křesťanství. Českého pře-
kladu se dočkalo i další významné dílo, tentokrát scholastické filosofie,
a to Breviloquium sv. Bonaventury.
Do hagiografické oblasti spadá překlad Života jurských otců, který
v půvabné grafické úpravě vyšel péčí břevnovských benediktinů. Na-
kladatelství Kalich konečně vydalo ve velice užitečné reedici dnes již
špatně dostupný překlad Spisů apoštolských otců. Protiváhu těmto křes-
ťansky orientovaným titulům představuje překlad řeči jednoho z před-
246
stavitelů tzv. druhé sofistiky Dióna z Prúsy (1. stol. po Kr.), která je
doplněná zasvěcenou výkladovou studií.
Z faktografických publikací, které tematicky zasahují antickou či
středověkou literaturu, je třeba zmínit zejména přepracované a rozší-
řené vydání Slovníku latinských spisovatelů, který se v této aktualizo-
vané podobě stane nezbytným výchozím bodem pro všechny zájemce
o latinsky psanou literaturu. Neméně významná je i kniha Dějiny řecké
literatury z pera Luciana Canfory, jejíž český překlad se v roce 2004 do-
čkal na české poměry nevídaného druhého vydání a která společně s Dě-
jinami římské literatury G. B. Conteho, vyšlými v roce 2003, zaplňuje ci-
telnou mezeru ve výkladech antické literární historie, které v českých
zemích chyběly po dlouhá desetiletí. Nepovšimnut by neměl zůstat ani
první svazek rozsáhlé syntetické práce P. Flosse Architekti křesťanského
středověkého vědění, která čtenářům přibližuje vybrané zásadní posta-
vy středověkého intelektuálního světa (např. Boethius, Augustinus,
Tomáš Akvinský atd.) a jež je doplněna také překladovou antologií
relevantních textů, některých dosud do češtiny nepřeložených (Jan Fi-
loponos). Částečně do oblasti antiky spadá i ojedinělá práce našeho
předního biblisty Jana Hellera Výkladový slovník biblických jmen.
Z řady titulů sekundární literatury, především té překladové, která je ve
světě považována za klasickou, ale český čtenář se s ní neměl v rod-
ném jazyce možnost seznámit, můžeme upozornit například na první
svazek dějin filosofie, které vydává nakladatelství Oikúmené, věnova-
ný presokratikům (G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, Předsókratovší
filosofové), jenž kromě teoretického výkladu obsahuje většinou nové čes-
ké překlady řeckých zlomků, nebo na české vydání „studie k duchovní-
mu světu Řeků“ s názvem Hestia a Hermés, jejímž autorem je slavný fran-
couzský historik starověkého Řecka Jean-Pierre Vernant.
Nakladatelství Argo, jehož zásluhou jsou do českého prostředí uvá-
děny „klasické“ sekundární práce renomovaných medievistů (zejména
v edičních řadách Historické myšlení a Každodenní život), ale které dává
také publikační prostor originálním historickým studiím českých od-
borníků, rozšířilo svou nabídku kupříkladu o titul Marka Blocha Krá-
lové divotvůrci, v němž autor zkoumá vznik představ o léčitelských schop-
nostech panovníků zejména ve Francii a Anglii v 11. a 12. století a jejich
politické důsledky, nebo o rozsáhlou práci P. Contamina Válka ve stře-
dověku.
Vyšehrad vydal překlad knihy předního francouzského historika sta-
rověku R. Turcana Mithra a mithraismus, která uceleně informuje o tom-
to vážném protivníkovi křesťanství.
S odvážnou a nesmírně potřebnou vizí přišlo nakladatelství Koni-
asch Latin Press, které zavedlo novou ediční řadu Primitiae, jejímž úko-
lem je představovat odborné veřejnosti originální studie mladých čes-
fiecky a latinsky psaná literatura 247
kých vědců z oblasti antiky – prvním svazkem je kniha I. Radové Do- překlady z řečtiny
brodružství Argonautů. Řecko versus Řím, která zkoumá dvě zachovaná
zpracování mýtu o Argonautech – řecké Apollónia Rhodského a la- Dión Chrýsostomos: Řeč olympijská neboli O prvotním pojmu boha, přeložil a komen-
tinské Valeria Flakka. tářem opatřil Jiří Pavlík, in: Dión Chrýsostomos o výtvarném umění, náboženství a filo-
I z uvedeného přehledu je jasné, že rok 2004 mnoho změn nepřine- sofii, Karolinum, Praha 2004
sl. Knihy věnované antice či středověku jsou vydávány většinou v již za- Jan Filoponos: O věčnosti světa proti Aristotelovi, přeložil Jaroslav Daneš, in: Pavel Floss,
Architekti křesťanského středověkého vědění, Vyšehrad, Praha 2004
vedených řadách několika málo nakladatelství a udržují si až na vý-
Klément Alexandrijský: Stromata I (česko-řecké vydání), přeložila Jana Plátová, úvod-
jimky standardně vysokou kvalitu, ale i standardně omezený počet
ní studií a poznámkami opatřil Miroslav Šedina, Oikúmené (Knihovna raně křesťanské
čtenářů. Čeho lze litovat je to, že i v roce 2004 pokračovaly nejasnosti tradice III), Praha 2004
ohledně dnes již legendární Antické knihovny, která prozatím přinesla Spisy apoštolských otců, přeložili Dan Drápal, Jan Sokol a Ladislav Varcl, Kalich, Praha
ve více než šedesáti svazcích české překlady těch nejzásadnějších an- 2004
tických děl, a ani v tomto roce se vzhledem k finančním potížím nakla-
datelství neobjevily žádné z plánovaných titulů.
Navzdory tomu, že byl v uplynulém roce vykonán velký kus práce, výběrová sekundární literatura
letmý pohled za hranice naší země nám dá okamžitě pocítit, že ještě vět-
Bloch, Marc: Králové divotvůrci, přeložila Irena Kozelová, Argo, Praha 2004
ší kus práce vykonat zbývá. Naopak pohled do edičních plánů naklada-
Canfora, Luciano: Dějiny řecké literatury, přeložil kol. autorů pod vedením Dagmar Bar-
telství na příští rok nás může plnit nadějí, že bychom se za pár let moh-
toňkové, 2., revidované a doplněné vydání, Koniasch Latin Press, Praha 2004
li svým sousedům alespoň přiblížit. Uvidíme… Contamine, Philippe: Válka ve středověku, přeložil Josef Hajný, Argo, Praha 2004
Floss, Pavel: Architekti středověkého křesťanského vědění I., Vyšehrad, Praha 2004
Heller, Jan: Výkladový slovník biblických jmen, Vyšehrad, Praha 2004
překlady z latiny Kirk, G. S.; Raven, J. E.; Schofield, M.: Předsókratovší filosofové, přeložili Filip Kar-
fík, Petr Kolev a Tomáš Vítek, Oikúmené (Dějiny filosofie I), Praha 2004
Aurelius Augustinus: Křesťanská vzdělanost, přeložila a úvodem a poznámkami opat- Kuťáková, Eva; Vidmanová, Anežka a kol.: Slovník latinských spisovatelů, 2., pře-
řila Jana Nechutová, Vyšehrad, Praha 2004 pracované a doplněné vydání, Leda, Praha 2004
Bernard z Clairvaux: O milosti a svobodném rozhodování (česko-latinské vydání), Radová, Irena: Dobrodružství Argonautů. Řecko versus Řím, Koniasch Latin Press, Pra-
přeložila Markéta Koronthályová, Karolinum, Praha 2004 ha 2004
Sv. Bonaventura: Breviloqium. Kompendium scholastické filosofie, přeložil Ctirad Vác- Turcan, Robert: Mithra a mithraismus, přeložila Veronika Sysalová, Vyšehrad, Praha
lav Pospíšil, Vyšehrad, Praha 2004 (připojen latinský text) 2004
Dante Alighieri: O rodném jazyce – De vulgari eloquentia (česko-latinské vydání), pře- Vernant, Jean-Pierre: Hestia a Hermés, přeložil Martin Pokorný, Oikúmené, Praha 2004
ložil, úvodní studií a poznámkami opatřil Richard Psík, Oikumené (Knihovna středo-
věké tradice XIV), Praha 2004
Isidor ze Sevilly: Etymologiae XII (česko-latinské vydání), přeložila Jana Fuksová, úvod- Pozn.: Nezohledněny zůstaly publikace s vročením 2004, avšak vyšlé až v roce 2005.
ní studii napsala Jana Nechutová, Oikúmené (Knihovna středověké tradice XII), Praha
2004
Isidor ze Sevilly: Etymologiae VI-VII (česko-latinské vydání), přeložil Daniel Korte,
úvodní studii napsal Jan Kalivoda, Oikúmené (Knihovna středověké tradice XIII), Pra-
ha 2004
Magistri Iohannis Hus: Questiones (kritická latinská edice), k vydání připravil Jiří Kejř,
Brepols (Corpus Christianorum, Continuatio Medievalis 205), Turnhout 2004
Tertullianus: O hrách – De spectaculis (česko-latinské vydání), přeložil, úvodní studií
a poznámkami opatřil Petr Kitzler, Oikúmené (Knihovna raně křesťanské tradice II),
Praha 2004
Vergilius: Zpěvy pastýřské, přeložila Helena Kurzová, Paseka, Praha 2004
Životy jurských otců, přeložili Ondřej Koupil, Jan Zdichynec a Zdeněk Žalud, Benedik-
tinské arciopatství, Praha 2004

248 fiecky a latinsky psaná literatura 249

 slovensky psaná literatura
dana kršáková
Slovenská literatura v roce 2004 pokračovala v hledání svých témat i po-
etik. Z tohoto hlediska byl uplynulý rok poměrně klidný, lze dokonce říci,
že až nevýrazný. Pokračovalo čekání na román, které se od 90. let stalo
leitmotivem situace ve slovenské literatuře. Čistě kvantitativně vzato
převládly opět sbírky povídek či jiných kratších útvarů. Způsob, jakým
mladí, ale také starší autoři přistupují k žánru povídky přitom ukazu-
je, že doby samoúčelného experimentování, všudypřítomného postmo-
derního relativizování a bezbřehého předvádění buď intertextuální či
vlastní autorské hravosti a nekonvenčnosti jsou přece jen na ústupu.
Zřetelný je návrat k příběhu, posun k subjektivitě, důraz na „složitější“
uchopení problému člověka a jeho existence ve světě. Čím dál více se
ukazuje potřeba literárně se vyrovnat se slovenskou současností. Na-
značené „zvážnění“ literatury však nevylučuje přítomnost ironie, gro-
tesky a výrazně satirických děl. O slovo se stále razantněji hlásí také
literatura postavená na lehce čitelných formách popkulturních žánrů.
události a literární ceny
Rok 2004 se nesl ve znamení několika kulatých výročí. Slovenská kul-
turní veřejnost si připomněla 100. výročí narození tří výrazných osob-
ností meziválečné slovenské literatury: prozaiků Ivana Horvátha
(1904–1960) a Mila Urbana (1904–1982) a básníka, publicisty a politi-
ka Laca Novomeského (1904–1976). Před 130 lety se narodil prozaik
a dramatik Jozef Gregor Tajovský (1874–1940).
Smutnou událostí bylo úmrtí básníka Ivana Laučíka (1944–2004), spo-
luzakladatele básnické skupiny Osamělí běžci. Jeho kniha Básne (Bás-
ně), vydaná na konci roku 2003, nabídla souhrn autorovy tvorby od 60. let
až po poslední sbírku Havránok (Havránek) z roku 1998. Souborné dílo
250
ukázalo, jakými proměnami procházela poezie tohoto básníka – od re-
flexivní a sugestivní poezie, v začátcích ovlivněné konkretistickou ob-
razností, přes obrat k přírodě a přírodnímu dění, s tematickou domi-
nantou krajiny, po klíčové téma komunikace, setkávání a míjení se,
včetně průběžného (kulturně-architektonického, „speleologického“) mo-
tivu jeskyně. Zpráva o nečekané Laučíkově smrti poznamenala i slav-
nostní atmosféru předávání prestižní Ceny Dominika Tatarky.
Cenu, která je udělována za dílo vydané v předchozím roce, získal
v květnu 2004 výtvarník Rudolf Fila za knihu esejů Cestou. Výběr z au-
torových úvah, článků, esejů a přednášek, které mapují slovenské mo-
derní výtvarné umění, je svědectvím Filova estetického vnímání a jeho
široce spektrálního pojetí problematiky kultury a umění. Doslov ke kni-
ze napsal Ludvík Kundera.
Asociace organizací spisovatelů Slovenska zase v červnu 2004 poc-
tila svou Hlavní cenou za rok 2003 básníka Daniela Heviera za bás-
nickou sbírku Biele horí najdlhšie (Bílé hoří nejdéle).
Podle čtenářských anket odborné kulturní veřejnosti, které se na strán-
kách tisku (deník Pravda, kritický týdeník Domino fórum) pravidelně ob-
jevují ke konci roku, se knihou roku 2004 stala próza Stanislava Ra-
kúse (1940) Nenapísaný román (Nenapsaný román).
Z oblasti beletrie bodovali v anketách také Márius Kopcsay (1968)
s povídkovým souborem Stratené roky (Ztracená léta) a Tomáš Jano-
vic (1934) se sbírkou aforismů Je taký (Je takový).
Další knihy vyzdvižené v rámci anket osobnostmi slovenského kul-
turního života by se daly označit pojmem non-fiction. Kniha Kornela
Földváriho (1932) Svet pre dvoch (Svět pro dva) líčí historii bratislav-
ského Divadla na Korze a především tvorbu Milana Lasici a Júlia Satin-
ského.
Autorská dvojice Marián Varga – Peter Uličný se sešla u knihy
O cestách, ktoré nevedú do Ríma (O cestách, které nevedou do Říma) –
publikace je zajímavým a poutavým čtením o žijící legendě slovenské
hudby Mariánu Vargovi.
Tvorbu výtvarníka Dušana Kállaye přináší zase monografie Dušan
Kállay. Magický svet (Magický svět) od Ivana Jančára a Fedora Krišky,
střídají se v ní výpovědi autora s odbornými kapitolami, přičemž obra-
zová část přináší souhrn autorovy celoživotní tvorby v oblasti grafiky,
malby, kresby, ilustrace i známkové tvorby.
Pokračoval rovněž autorský a vydavatelský projekt historika Pavla
Dvořáka (1937) Stopy dávnej minulosti (Stopy dávné minulosti), a to již
třetím svazkem s podtitulem Zrod národa věnovaným nejstarším ději-
nám Slováků až po zánik Velké Moravy.
V top desítce původní slovenské tvorby se objevil i spisovatel Pa-
vel Vilikovský (1941), který vydal v loňském roce čtenářsky přitažlivý
slovensky psaná literatura 251
výběr z literárních kritik, recenzí, publicistických postřehů a široce kon-
cipovaných esejů Vyznania naivného milovníka (Vyznání naivního mi-
lovníka).
Naopak, postavení bestselleristy si v žebříčku neudržel pseudony-
mem zakrytý Maxim E. Matkin se svou druhou knihou Láska je chyba
v programe (Láska je chyba v programu), i když jeho internetoví příznivci
na něj nedají dopustit. Próza vycházela původně v létě 2003 v deníku
Pravda jako čtení na léto, přičemž tematicky navázala na Matkinův prv-
ní román Polnočný denník (Půlnoční deník). Ten zase „vycházel“ v in-
ternetovém časopisu www.inzine.sk, který mezitím zanikl.
Spektrum ohlasů na knihy vydané v roce 2004 je pestré. V anketě
o knihu roku čtrnáctideníku o nových knihách Knižní revue kupříkladu
zabodovala Katarína Gillerová románem pro dospělé a dospívající si-
tuovaným do prostředí střední školy Láska si nevyberá (Láska si nevy-
bírá); autorka je na přebalu knihy prezentována slovy „slovenské čte-
nářky Danielle Steelové se v Kataríně Gillerové dočkaly více než
rovnocenné náhrady“.
„Ženské psaní“ bez náročnějších uměleckých ambicí, ale naopak s vy-
sokým počtem prodaných výtisků, představuje na slovenské literární
scéně již tradičně také tvorba Táni Keleové-Vasilkové (1964), která
v roce 2004 vydala ve svém domovském vydavatelství Ikar hned dvě kni-
hy: Tichá bolesť (Tichá bolest) a Cukor a soľ (Cukr a sůl).
z knihkupeckých pultů
Anketové ocenění Stanislava Rakúse a jeho Nenapsaného románu bylo
v každém směru namístě. Spisovatel, literární vědec, profesor literatu-
ry na univerzitě v Prešově Stanislav Rakús (1940) zde částečně navá-
zal na své Temporálne poznámky (Temporální poznámky) a opět potvr-
dil, že je autorem, který přesně zvažuje každé slovo a každou formulaci.
Jeho nový román je kompozičně i intelektuálně mnohovrstevný, je mo-
derní prózou, která umělecky reaguje na období totality a zároveň es-
teticky problematizuje povahu, podobu i funkci uměleckého textu a jeho
interpretace – to vše s jemnými náznaky parodie a suchého humoru. Re-
akce kritiky a čtenářské veřejnosti byly až nezvykle příznivé a dokon-
ce se shodovaly, což v případě autorových předchozích knih nebylo tak
jednoznačné.
S doplněnou knižní podobou divadelní hry English is easy, Csaba is
dead se pod pseudonymem Peter Doktorov prezentoval Viliam Kli-
máček (1958). Mafiánská historka v knižní formě však ztratila jiskru ži-
vého divadelního představení.
Ojedinělé vydání dramatického textu představuje knížka Silvestra
Lavríka (1964) Villa Lola. Monodrama psané pro herečku Ingrid Tim-
252
kovou působí v knižní podobě jako křehký lyrický text o samotě a osa-
mělosti ženy alergické na slunce, která se i přesto rozhodla pro dovole-
nou ve slunečném Řecku.
Peter Bilý (1978), který se dosud prezentoval pouze jako básník,
ztvárnil ve svém prvním románu Démon svätosti (Démon svatosti) exo-
tické téma i prostředí: mnich, který opustí svůj řád, si ve Španělsku uží-
vá sexuálních radovánek. Zjevně autobiograficky inspirované vyprá-
vění (Bilý je bývalý mnich), založené na protichůdnosti celibátu a sexuální
svobody, se snaží obhájit literární ambice. Bilého příběh se však kom-
pozičně tříští a stylisticky se vyčerpává v nefunkčních detailech a prázd-
ných opisech.
Snaha šokovat je zjevná také v Klebetrománu autorské dvojice Peter
Macsovszky (1966) – Denisa Fulmeková (1967), který se – jak je patr-
né již z názvu – pokusil o naplnění románové formy žánrem klevet a kle-
pů. Ojedinělost jinak nudného textu spočívá v tom, že každý z autorů na-
psal svoji část, a to „podle živých vzorů“ (zejména z bratislavského
novinářského a kavárenského prostředí). Společně pak propojili dvě dě-
jové linie – vyprávění Sebastiána a Lary – příběhy o esoterice a proble-
matických partnerských vztazích.
O románové ztvárnění slovenské současnosti se pokusilo vícero au-
torů, avšak bez přesvědčivého výsledku. Pavol Weiss (1962) v románu
Pomsta podává příběh zhrzeného milence, proti němuž se obrátí jím osno-
vaná pomsta vůči bývalé milence. I když v textu nashromáždil množ-
ství aktuálních motivů a snažil se o kompoziční propracovanost, příběh
je příliš schematický a umělý.
Současnost převládá i v románech Gabriely Rothmayerové (1951)
Tak o čo ide? (Tak o co jde?) a Antona Baláže (1943) Nežná volavka (Něž-
ná volavka). Baláž ve své knize na pozadí náhodného setkání tří lidí
vykresluje rušení klášterů v 50. letech minulého století, odchod řehol-
nic do civilního života, dnešní bratislavské podsvětí, organizovanou pro-
stituci a obchod s drogami.
Kriminální příběh o mafiánech, podvodnících, násilí a sexu se po-
kusil napsat Bohuš Bodacz (1955) v knize Polnočná žena (Půlnoční žena).
Mezi autory povídkových knih, které vyšly v roce 2004, zazářili ze-
jména Márius Kopcsay a Uršuľa Kovalyk. Kopcsayovy Stratené roky
(Ztracená léta) jsou výpovědí zralého třicátníka, postavenou na vzpo-
mínkových návratech do dětství v době socialismu. Autor dokázal pře-
konat slabiny své prvotiny Kritický deň (Kritický den) a zároveň – díky
větším životním zkušenostem – jemněji konfrontovat každodennost a ba-
nálnost s dominujícími pocity nenaplněnosti a selhání. Jako o nové hvěz-
dě slovenské literatury se začíná mluvit o Uršule Kovalyk, což je lite-
rární pseudonym spisovatelky z Košic, která již delší dobu autorsky
spolupracuje s feministickým sdružením Aspekt. Debutovala v roce 2002
sbírkou povídek Neverné ženy neznášajú vajíčka (Nevěrné ženy nesná-
slovensky psaná literatura 253
šejí vajíčka), v níž překvapila razancí svého projevu i způsobem literární
interpretace vztahů mezi ženami a muži. V roce 2004 vydal Aspekt v rám-
ci své knižní edice její druhou knihu Travesty šou. Jde rovněž o sbírku
povídek s jasným feministickým podložím, napsaných s vypravěčskou
a stylistickou suverenitou. Jejími postavami jsou ženy, které touží po
svobodě, jejich cesta k sebeuvědomění a vnitřní svobodě je ovšem dra-
matická a mnohdy i existenciálně vyhrocená. Jedna z povídek sbírky
se stala i součástí antologie Sex po slovensky (Sex po slovensku), která
vyšla na začátku loňského léta. Její editor, Dušan Taragel (1961), mj.
autor úspěšných Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče
(česky vydal Albatros), oslovil mladé autorky a autory, kteří již mají ve
slovenské literatuře své – většinou stabilní – místo. „Dvoupohlavní an-
tologie“ poskytla dobrý obrázek současné mladé literární scény a na-
značila rozmanitost poetik, které mezi autory rezonují.
Okouzlení magickým realismem potvrdil svou třetí sbírkou poví-
dek V tesnej blízkosti (V těsné blízkosti) Pavol Rankov (1964). Scená-
ristické školení, filmovou techniku a zálibu v bizarnostech opět doká-
zal Peter Krištúfek (1973) v knize Voľným okom (Volným okem).
Základním principem knihy Tomáše Horvátha (1971) Antikvariát je
intertextualita, určujícími autorskými postupy jsou pak palimpsest, per-
sifláž, ironie a parodie. Horváth uplatnil „všemocný generativní pro-
gram“, v jehož rámci se v každém příběhu skrývá další příběh, a jeho kni-
ha tak čtenáři v konečném důsledku nabízí „devět miliard příběhů“.
Autor současně předvádí schopnost psát podle žánrového modelu – kla-
sické anglické detektivky, ruské realistické povídky nebo v duchu slo-
venského naturismu. Horváthovy texty se uzavírají ve světě jiných tex-
tů a odkazů na ně, působí vykonstruovaně, vůči čtenáři odcizeně. Až
na ojedinělé výjimky kritika knihu razantně odmítla.
Povídky Jozefa Kollára (1960) Žena v koberci, převážně o tragických
nepochopeních v manželských vztazích, se soustřeďují na absurdně po-
intované příběhy všedního dne. Odráží se v nich autorova záliba v ma-
gickém realismu, ovšem pouze na úrovni recyklace pravidel žánru po-
vídky s tajemstvím nebo přímo otevřeného epigonství. Po delší odmlce
o sobě dal vědět Jozef Puškáš (1951). V knize Freud v Tatrách pracuje
s parodií a ironií, zároveň se však zabývá i vážnými tématy lidské exi-
stence s důrazem na její absurditu. Sbírku krátkých próz vydal i Peter
Macsovszky. Jeho Lešenia a laná (Lešení a lana) trochu křečovitě při-
pomínají (napodobují) psaní Thomase Bernharda. Macsovszkému však
chybí Bernhardův esprit, což si sám autor uvědomuje, když se zálibou
rozepisuje a komentuje případné námitky kritiků. S prózou zcela ji-
ného typu se můžeme setkat u Marka Vadase (1971). Jeho Rozprávky
z čiernej Afriky (Pohádky z černé Afriky) jsou inspirované africkými pří-
běhy a mýty a představují reakci na autorovu vlastní cestovatelskou
zkušenost.
254
V poezii bylo událostí loňského roku vydání Básní Ivana Laučíka. Čte-
nářský zážitek přinesla sbírka aforismů Tomáše Janovice Je taký (Je ta-
kový), která naplno potvrdila autorovu schopnost zkratky a jejího hu-
morného vyvrcholení. Básně Erika Ondrejičky (1964) Na vnútornej strane
viečok (Na vnitřní straně víček) jsou dokladem básnické citlivosti a skrom-
nosti – jde o autorovu prvotinu, která však přináší texty z let 1986–1989
a 1996– 2004. Koncem roku se na knižním trhu objevily básnická sbír-
ka Tamary Archlebové Mliečna dráha (Mléčná dráha), která zahrnuje
autorčiny básně z let 1971–2004, již třináctá sbírka básnířky Mily Hau-
gové (1942) Archívy tela (Archivy těla) na téma vzpomínek a paměti a tře-
tí knížka Nóry Ružičkové (1977) Beztvárie (Beztváří) o sebeidentifika-
ci a sebepotvrzování lyrického já. V malé poetické knižnici vydavatelství
Ikar vyšly verše Ľubomíra Feldeka (1936) Lekárnička zamilovaných (Lé-
kárnička zamilovaných) a písňové texty Borise Filana (1949) Kamalás-
ky a Kamila Peteraje (1945) Čo bolí, to prebolí (Co bolí, to přebolí). Ze star-
ších autorů se ozvali Štefan Žáry (1918) s knihou Orchidea nostalgis
a Svetoslav Veigl (1915), poslední žijící básník Katolické moderny, kte-
rý vydal svou 20. sbírku nazvanou Svetelný periskop (Světelný periskop).
Silné postavení si udržuje esej, který se začátkem 90. let stal na jistou
dobu hlavním literárním žánrem. Knihy z oblasti politiky, politologie, his-
torie, literární vědy i literární esejistiky a publicistiky kriticky odrážejí-
cí slovenskou společnost nabídla v roce 2004 především edice Domino vy-
davatelství Kalligram. V rámci ediční řady (i mimo ni) vyšly např. knihy:
Moje slovenské pochybnosti politika a literárního historika Rudolfa Chme-
la (1939), Krajina bez snov (Země beze snů) literárního vědce Petra Zaja-
ce (1946) nebo Odklínanie (Odklínání) bývalého velvyslance Slovenské re-
publiky v USA Martina Bútory (1944). Výběr z recenzí překladové literatury,
která vychází na Slovensku, a studie o Waltru Benjaminovi přinesla kni-
ha literárního kritika, vědce a překladatele Adama Bžocha (1966) na-
zvaná Signály z diaľky (Signály z dálky). Básník a překladatel Ján Štras-
ser (1946) nabízí v knize Kráľ je polonahý (Král je polonahý) výběr
z publicistiky z let 1998–2002, doplněný o satirické texty písní z talk-show
Milana Markoviče. Spisovatel Pavel Vilikovský shrnul své literární kri-
tiky, recenze i šíře koncipované eseje do již zmiňované knihy Vyznania na-
ivného milovníka (Vyznání naivního milovníka). Z pozůstalosti byly vy-
dány i Listy a eseje (Dopisy a eseje) Rudolfa Slobody (1938–1995).
Na pomezí esejistiky a pamětí se pohybuje další knížka Ivana Kad-
lečíka (1938) Žiť sa dá iba autobiograficky (Žít lze jen autobiograficky).
Z memoárové literatury zaujaly vzpomínky Jána Kaliny Odpočúvaj v po-
koji (Odposlouchávej v pokoji) s podtitulem Basa story na začátky nor-
malizace a paměti básníka Katolické moderny Mikuláše Šprince
(1914–1986) K slobodným pobrežiam (Ke svobodným pobřežím), které vy-
šly poprvé v USA v roce 1949, slovensky ale až nyní.
slovensky psaná literatura 255
nakladatelství a literární časopisy
Na vydávání děl mladých autorů se zaměřuje nakladatelství L. C. A. vy-
davatele Kolomana Kertésze Bagaly, které od roku 1996 každý rok vy-
pisuje soutěž o nejlepší povídku roku. Z ní potom postupně vydává sbor-
níky oceněných prací. Bagala s časovým předstihem vyhlásil i soutěž
Román 2006.
Těžištěm nakladatelství Petra Šuleje Drewo a srd je původní i pře-
kladová básnická tvorba především autorů střední a mladší generace.
Tradičně hezké knihy – co s týče výběru, grafického ztvárnění a ty-
pografie – vydává nakladatelství Petrus Petra Chalupy.
Oproti předchozím letům rozšířilo své aktivity nakladatelství PT
Alberta Marenčina silnou a kvalitní edicí Bratislava–Pressburg a novým
projektem Osobnosti filozofie.
K velkým nakladatelstvím již tradičně patří Slovenský spisovatel’,
Slovart, Ikar, Tatran; z menších – ale při vydávání původní literatury ak-
tivních – jmenujme vydavatelství Spolku slovenských spisovatelů, vy-
davatelství Matice slovenské, Knižní klub Žilina, Sofa, Aspekt a další.
Na jaře ukončil činnost internetový časopis www.inzine.sk, na je-
hož „stránkách“ zazářila hvězda výše zmiňovaného Maxima E. Matkina.
21. číslem uzavřel svou dráhu feministický kulturní časopis Aspekt (od-
povědné redaktorky Jana Cviková a Jana Juráňová). V říjnu 2004 vznikl nový
měsíčník Knihy a spoločnosť (K&S), podle slov šéfredaktora Damase Grus-
ky „něco na způsob New York Review of Books“. Z literárních časopisů po-
kračuje dosud ve vydávání jen Romboid (šéfredaktor Ivan Štrpka), s po-
změněnou koncepcí RAK (šéfredaktor Braňo Hochel) či nacionálně
orientované Slovenské pohľady (šéfredaktor Štefan Moravčík). Oblast
mladé kultury mapují čtvrtletník Vlna (odpovědná redaktorka Lucia Ga-
vulová) a 3/4 revue (šéfredaktor Slávo Krekovič). V roce 2004 vyšla dvě
čísla nového časopisu Antropos (šéfredaktor Miroslav Marcelli), který
je koncipovaný jako časopis pro humanitní a sociální poznání. Recen-
ze původní literatury a sporadicky i tvorbu slovenských autorů přináší
časopis OS s podtitulem Fórum občanské společnosti (vydavatel László
Szigeti). Kromě toho na podzim 2004 vyšlo v Praze první číslo česko-slo-
venské revue Zrkadlenie (Zrcadlení), kterou vydává Slovenský literární
klub v České republice.
slovenská literatura u nás a česká na slovensku
Česká literatura je na Slovensku normální součástí literárního života.
České knihy jsou běžně dostupné v knihkupectvích, čtou se, čeští autoři
chodí představovat svá díla v rámci besed či propagačních akcí jednot-
livých vydavatelství. Česko-slovenské vztahy utužují i kulturní aktivi-
256
ty Českého centra v Bratislavě. Slovenská literatura je v Čechách před-
stavována spíše sporadicky, proto je třeba přivítat překlady, které loni
vyšly a které seznamují české čtenáře s aktuálním slovenským literár-
ním děním (Roger Krowiak, Samko Tále) či s díly, které se jeví jako
stěžejní pro daného autora (Ladislav Ballek).
V průběhu roku 2004 vznikal též projekt z děl mladých slovenských
autorů, která vyšla letos na jaře (duben 2005) s podtitulem „14 ostrých“.
Publikace představila mj. Petra Pišťanka, Viliama Klimáčka, Michala
Hvoreckého a další. Texty vybral editor Kornel Földvári a doplnil je krát-
kými portréty autorů.
internet – na dobré adrese
www.knihy.sme.sk (aktuální tiskové informace ze světa literatury)
www.lca.sk (stránka vydavatelství L. C. A. s dobrými odkazy na literární linky)
www.litcentrum.sk/album (virtuální album slovenských spisovatelů; projekt Lite-
rárního informačního centra poskytující základní informace o osobnostech slovenské
literatury a jejich dílech)
(ze slovenštiny přeložila Eva Vaňáčová)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Cena Dominika Tatarku (Cena Dominika Tatarky): Rudolf Fila, Cestou
Hlavná cena Asociácie organizácií spisovateľov Slovenska (Hlavní cena Asociace orga-
nizací spisovatelů Slovenska): Daniel Hevier, Biele horí najdlhšie (Bílé hoří nejdéle)
Cena Obce slovenských spisovateľov (Cena Obce slovenských spisovatelů): Ivan Lau-
čík (in memoriam), Básne (Básně)
Cena Klubu spisovateľov literatúry faktu (Cena klubu spisovatelů literatury faktu): Juraj
Králik, Letokruhy diplomacie a Jozef Leikert, Sny v okovách (Sny v okovech)
Cena Klubu nezávislých spisovateľov (Cena Klubu nezávislých spisovatelů): Štefan Drug,
Literatúra a politika po slovensky (Literatura a politika po slovensku)
Cena Slovenského centra PEN-klubu (Cena Slovenského centra PEN-klubu): Anton Ba-
láž, Bohovia ročných období (Bohové ročních období)
Cena Literárneho fondu za pôvodnú slovenskú literárnu tvorbu (Cena Literárního fondu
za původní slovenskou literární tvorbu): Milan Rúfus, Čakanka (Čekanka)
Cena Ivana Krasku za slovenský debut (Cena Ivana Krasky za slovenský debut): Moni-
ka Kompaníková, Miesto pre samotu (Místo pro samotu)
Cena Vojtecha Zamarovského za rok 2004 za celoživotný prínos v oblasti literatúry faktu
(Cena Vojtecha Zamarovského za rok 2004 za celoživotní přínos v oblasti literatury fak-
tu): spisovatel a publicista Ján Čomaj a historik Pavel Dvořák
Pozn.: všechny uvedené ceny kromě Ceny Vojtecha Zamarovského byly uděleny za díla
vydaná v roce 2003.
slovensky psaná literatura 257
překlady do češtiny slovinsky psaná literatura
Ballek, Ladislav: Pomocník, přeložil Gustav Hajčík, Motto, Praha 2004
Tále, Samko: Kniha o hřbitově (Kniha o cintoríne), přeložil Miroslav Zelinský, Host,
Brno 2004
aleš kozár
Mor ho! Antologie slovenské protiválečné poezie k 60. výročí SNP, sestavil a přeložil
Martin Kučera, Arista, Praha 2004
Roger Krowiak, přeložili Emil Hakl, Marian Palla, Bohuslav Vaněk-Úvalský, Petra Hůlo-
vá, Miloš Urban, Jaroslav Rudiš, Michal Viewegh, J. A. Pitínský a další, Petrov, Brno 2004

překlady z češtiny
Viewegh, Michal: Vybíjaná (Vybíjená), přeložil Pavol Weiss, Petrov.sk, Brno 2004

Přehled o slovinské literatuře a jejím českém kontextu za loňský rok

se sluší začít přeci jen více zeširoka. Již proto, že v projektu Literatura
ve světě vystupuje samostatně letos poprvé. Slovinská literatura po-
sledních let postrádá onen pro českou literaturu typický moment hle-
dačství tradice, navazování a objevování. Politické změny ani vznik sa-
mostatného státu nepředstavují již delší dobu obecně výraznější problém
a téma literárních děl. Jak rychle a aktuálně se tato témata objevila (Dra-
go Jančar: Zpráva z dlouho obléhaného města nebo Aleš Debeljak: Sou-
mrak idolů), tak odezněla – pokud někde v umění přetrvávala, tak jen for-
mou jakési nostalgie za dávno zmizelými jistotami (Andrej Blatnik,
Aleš Debeljak, film Outsider ad.). Politicko-historické náměty se častěji
točí kolem místa Slovinska v Evropě, smyslu existence jednotné Evropy
(sborník časopisu Nova revija – Evropski izziv, Evropská výzva), globali-
zace apod. Slovinská literatura zobrazuje vedle prostoru globálního také
prostor regionu – např. romány Feriho Lainščka, Marjana Tomšiče,
Vlada Žaboty – ve specifických variantách magií a mytizací pro-
dchnutého kraje. Důležitou roli v posledních letech hraje také žánr
uměleckého cestopisu – Aleš Šteger, Evald Flisar, Sonja Porleová, And-
rej Blatnik.

události a literární ceny

Rok 2004 byl ve znamení dvou významných kulatých výročí – 100. vý-
ročí narození básníků Srečka Kosovela (1904–1926) a Edvarda Koc-
beka (1904–1980). Oba byli připomenuti vydáním řady titulů – výborů,
faksimilií sbírek apod. – či vědeckými konferencemi a sborníky (ze
zdařilých projektů bych rád uvedl zvláštní číslo revue Nova revija s ná-
zvem Krogi navznoter (Niterné kruhy). U nás se jejich díla nejvýrazněji,

258 slovinsky psaná literatura 259

leč z hlediska kritiky ne zrovna nejšťastněji, chopil Ivan Dorovský dvě-
ma výbory v knihovničce Společnosti přátel jižních Slovanů (S. Koso-
vel: Moje píseň, E. Kocbek: Slovinská píseň). Kosovela připomenulo rov-
něž čtení z jeho textů – v Brně a později v rámci veletrhu Svět knihy
v Praze. K dílu přeci jen o něco aktuálnějšího a tematicky obecnějšího
Kocbeka se v Praze konala odborná konference s mezinárodní účastí.
Z žijících autorů stojí za připomenutí 80. narozeniny klasika slo-
vinské poezie Ivana Minattiho, jemuž byl při této příležitosti ve Slo-
vinsku vydán obsáhlý výbor lyriky – Izbrana lirika.
Jinak byl loňský rok spíše rokem ztrát než zisků: slovinská literatu-
ra ztratila hned tři význačné tvůrce, z nichž především prozaik Lojze
Kovačič (1928–2004) ji velmi výrazně poznamenával svým těžko ucho-
pitelným sebereflektujícím já dlouhých 40 let. Mezi jeho vrcholné tex-
ty patří především ty s autobiografickou zkušeností – např. román Priš-
leki (Příchozí), kde sleduje složité dějinné období mezi léty 1938 a 1948,
nebo romány Pet fragmentov (Pět fragmentů) a Kristalni čas (Krystalic-
ká doba).
Na dílo druhého zesnulého Rudiho Šeliga (1935–2004) měl vliv hlav-
ně francouzský nový román – texty jako Triptih Agate Schwarzkobler (Tri-
ptych Agáty Schwarzkoblerové), novela Ali naj te z listjem posujem (Mám
tě zasypat listím), sbírka povídek Poganstvo (Pohanství) aj. Klíčem k Še-
ligově tvorbě je slovo samotné, mizí pouhopouhé psychologizování a hy-
batelem se stává jazyk sám, deskriptivnost. O tom, že význam obou jme-
novaných již klasiků s dobou neklesal, svědčí i fakt, že Rudi Šeligo převzal
za román Izgubljeni sveženj (Ztracený svazek) nejvýznamnější cenu za
prózu – Kresnik za rok 2003, Kovačič pak posmrtně za román Otroške
stvari (Dětské záležitosti) získal Kresnik za rok 2004 (nedopsán zůstal
jeho plánovaný román Odrasle stvari – Dospělé záležitosti, plánovaný na
rok 2005).
Třetí výraznou ztrátou, tentokrát slovinské poezie, je smrt jednoho
z jejích klasiků, Janeze Menarta (1929–2004). Jeho legendární první vy-
stoupení ve sbírce Pesmi štirih (Básně čtyř; 1953, obsahovala také bás-
ně Kajetana Koviče, Tone Pavčka a Cirila Zlobce) představovalo klíčo-
vý přelom ve slovinské literatuře své doby a definitivní odklon od
socrealistické tvorby. Básník sahal obvykle po klasických formách, byl
též vynikajícím překladatelem. Z jeho nejznámějších sbírek uveďme
alespoň Semafori mladosti (Semafory mládí), Statve življenja (Stavy ži-
vota) či Srednjeveške balade (Středověké balady).
Mezi cenami za poezii má na svou nedlouhou existenci velmi dobrý
zvuk Veronikina nagrada (Veroničina cena), kterou uděluje město Cel-
je za nejlepší sbírku uplynulého roku. Naposledy ji převzala Erika Vou-
ková za sbírku Opis slike (Popis obrazu).
7. února se uděluje nejvyšší slovinská cena za literaturu, tzv. Preše-
renova cena, kterou loni získal korutanský prozaik Florjan Lipuš. Li-
260
puš byl také finalistou letošní ceny Kresnik s románem Boštjanov let
(Boštjanův let). Dalšími finalisty Kresnika pak byli: Feri Lainšček s kni-
hou Ločil bom peno od valov (Oddělím pěnu od vln), jedním z čtenářsky
i recepčně nejúspěšnějších románů od autora, známého i u nás (česky
vyšel v prosinci 2004 pod názvem Halgato jeho román Namesto koga roža
cveti – Za koho kytka kvete), dále Dušan Merc s románem Jakobova mo-
litev (Jákobova modlitba), ve kterém si autor na historickém tématu dru-
hé světové války a stavu bezmála občanské války, v němž se Slovinci teh-
dy nacházeli, snaží definovat podstatné otázky, jež dodnes rozdělují
slovinskou veřejnost, a konečně Nedeljka Pirjevec s románem Saga
o kovčku (Příběh o kufru). Za mimořádný celoživotní přínos slovinské li-
teratuře na poli překládání slovinských autorů do cizích jazyků (zde
do němčiny) byl oceněn Klaus Detlef Olof.
V kategorii knih pro mládež si cenu Desetnica odnesl Mate Dolenc
za text Leteča ladja (Létající loď), cenu Večernica pak získala Marjana
Moškričová za Ledene magnolije (Ledové magnólie) a cenu za nejlepší
debut roku Irena Sveteková: Od blizu (Z blízka).
Z nejvýznamnějších událostí se sluší jmenovat tradiční setkání lidí
kolem literatury nazvané Dny poezie a vína, které se od roku 1996 pra-
videlně v srpnu koná v Medaně (v loňském roce se ho za české autory
zúčastnili básníci Petr Hruška a Bogdan Trojak) a pak mezinárodní
knižní festival s vysokým renomé Vilenica (v tomto roce převzala na fes-
tivalu udělovanou stejnojmennou cenu běloruská autorka Valžina Mor-
tová a německá spisovatelka Brigitte Kronauerová).
z knihkupeckých pultů
Mezi nejzajímavější knižní podniky posledních let rozhodně patří ob-
jemná trojdílná monografie Slovenska zdomska književnost (Slovinská
literatura v emigraci) věnovaná tématu dlouho ve Slovinsku z politických
důvodů zamlčovanému. Nejde jen o problém politické emigrace z doby
po druhé světové válce, ale také o tvorbu Slovinců z doby hospodářské
emigrace ještě v 19. století, jejichž tvorba už často není psána slovin-
sky, ale jazykem adoptivních vlastí – zejména anglicky a španělsky.
Literárněvědná scéna byla rovněž nedávno obohacena novými sys-
tematickými dějinami slovinské literatury ve třech svazcích (Sloven-
ska književnost), avšak reakce kritiků na celý počin byla velice zdržen-
livá. Svazek druhý, jehož autorem je France Zadravec, nepřináší zejména
metodologicky nic podstatně nového, než můžeme najít v jeho literár-
ních dějinách, které vycházely na konci 60. a začátku 70. let. Větší po-
zornost recenzentů díla se soustředila na 3. svazek, který zachycoval do-
sud v tomto rozměru nezpracované období. Přestože se na něm autorsky
podílela řada mladších, tudíž metodologicky modernějších autorů, byla
slovinsky psaná literatura 261
jejich snaha shledána nedostatečnou. Kritice byla vystavena zejména
vyváženost jednotlivých oddílů (např. próze po roce 1945 bylo věnová-
no podstatně méně prostoru než poezii nebo divadlu a dokonce méně
než próze pro mládež; přitom právě slovinská poválečná próza zazna-
menala obrovský rozvoj formální i tématický). Na tyto rozsáhlé projek-
ty navázaly v letošním roce spíše dílčí studie, např. Sprehodi po sloven-
ski poeziji (Procházky po slovinské poezii) Ireny Novak-Popovové nebo
Tisoč slovenske literature (Tisíc let slovinské literatury) Matjaže Kmec-
la. Nezvyklý pohled na literaturu představil Matija Ogrin v knize Lite-
rarno vrednotenje na Slovenskem od 1918 do 1945 (Hodnocení literatury
mezi léty 1918 a 1945), v níž dekonstruuje kritický pohled literárních
kritiků na dobovou poetickou normu.
Odborníci se konečně mohli těšit z dlouho očekávaného Slovinské-
ho etnologického slovníku (Slovenski etnološki leksikon). Dlouhé čeká-
ní na něj je o to nepochopitelnější, že právě Slovinsko patří mezi země
s dlouhou tradici mnohde dosud živé, velmi rozmanité lidové kultury. Na
pomezí naučné a krásné literatury leží výpravná publikace ekologa a spi-
sovatele Iztoka Geistera Sečoveljske soline (Soliny v Sečovlje), věno-
vaná specifickému jevu přímořských solisek, životu zdejšího ekosysté-
mu a historii dobývání soli. Výpravnou knihu doprovází impresivní
fotografie podkreslené verši Tone Pavčka, jehož básně by měly kniž-
ně vyjít mj. letos konečně i v češtině.
Z dalších nebeletristických knih stojí za připomínku literární eseje
i u nás dobře známého Draga Jančara – Šala, ironija a globlji pomen (Žert,
ironie a hlubší smysl). Esej vůbec dosahuje ve Slovinsku v poslední době
zajímavých výsledků – je tu např. Uroš Zupan (eseje Pesem ostaja ista
/Píseň je stále táž/ či Pešec /Pěšák/; dále nová básnická sbírka Lokomo-
tive /Lokomotivy/), Gorazd Kocijančič (Tistim zunaj /Těm venku/), kte-
rý se stal držitelem Rožancovy ceny za nejlepší esej za rok 2004, nebo
Mitja Čander, který za Zapiski iz noči (Noční zápisky) získal cenu za nej-
lepší debut za rok 2003. Že by důsledek reformy maturit, která už řadu
let nutí středoškoláky trénovat esej a rozbory literárního textu? Po
velmi oblíbeném žánru povídky (byla mu věnována i letošní zřejmě
nejznámější pravidelně pořádaná slovenistická akce, mezinárodní sym-
pozium Obdobja) letos sáhl jeden z nejlepších mladších prozaiků, An-
drej Skubic. Jeho povídkový soubor Norišnica (Blázinec) uvádí na scé-
nu postavy zoufalců, pro něž má nejvýstižnější výraz angličtina – loser.
Z knižních projektů měla nejširší dopad a také značný komerční
úspěch edice Vrhunci stoletja (Nejlepší romány 20. století), která vy-
cházela jako pravidelná příloha deníku Delo a obsahovala tituly, které
nejvíce ovlivnily literaturu 20. století. Z českých textů sem byl zařazen
jen Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále. Slovinci projekt
převzali od španělské agentury Mediasat, která jej už úspěšně vyzkou-
šela v Portugalsku, Itálii, Černé Hoře či Brazílii. Knihy autorů jako Kaf-
262
ka, Eco, Orwell, Hesse, Mann či Proust se ke čtenáři dostanou za nevel-
ký peníz v kvalitní tvrdé vazbě. Slovinskou románovou tvorbu zastou-
pili: Drago Jančar (Galjot /Galejník/), Vitomil Zupan (Igra s hudiče-
vim repom /Tahat ďábla za ocas/), Marjan Rožanc (Roman o knjigah
/Román o knihách/), Brina Švigelj Mératová (Smrt slovenske prima-
done /Smrt slovinské primadony/). Česky z nich vyšel pouze Jančarův
Galejník.
Pokračuje tradiční prestižní a systematická řada Sebraných spisů
slovinských básníků a spisovatelů (Zbrana dela slovenskih pesnikov
in pisateljev). Nyní vycházejí sebrané spisy klasiků – Edvarda Kocbe-
ka, Jože Udoviče, Ivana Pregelje a Juše Kozaka. Chystají se Lili Novy,
France Balantič, Vladimir Bartol, Miran Jarc ad. Tato řada začíná být
nově také doplňována o monografie k dílům různých autorů, v součas-
nosti např. France Prešeren (Janko Kos), Josip Jurčič (Matjaž Kmecl)
či Stanko Majcen (Goran Schmidt).
nakladatelství a literární časopisy
Mezi nakladatelstvími si vedle tradičních DZS, Mladinska knjiga či
Obzorja nebývale rychle díky kvalitní a přitom odvážné ediční politice
získala renomé Študentska založba. Zajímavé tituly nabízí také nakla-
datelství Sanje, které začínalo se spisy populárního Vladimira Bartola.
Z regionálních nakladatelství patří mezi velmi čilé Goga z Nového Měs-
ta. Odborné, ale i beletristické nekomerční tituly podporuje naklada-
telství Slovenska matica (letos oslavila již 140 let existence). Ze zahra-
ničních nakladatelství, která vydávají slovinské autory, je třeba uvést
důležité korutanské vydavatelství Wieser z Klagenfurtu-Celovce.
Časopiseckou scénu lze dělit na tradiční revue jako např. Nova re-
vija, Literatura (v prosinci 2003 přišla již se 150. číslem, které věnovala
rozhovorům se slovinskými spisovateli), Sodobnost (Současnost, již 68.
ročník!, zabývá se též částečně výtvarným uměním a architekturou), Re-
vija 2000 (monotematická čísla, např. Islám a moderní svět v trojitém
čísle 165–167). Z regionálních kulturně zaměřených periodik stojí za
zmínku např. Odsevanja (Ozvěny, místo vydávání Slovenj Gradec), Pri-
morska srečanja (letos hojně připomínali výročí S. Kosovela, který prá-
vě z tohoto kraje pocházel) nebo Kras. Mezi mladšími časopisy jistě má
své místo Apokalipsa (vydává též drobné tituly, pořádá soutěž o nejlep-
ší haiku). Z odborných literárněvědných revue uveďme: Primerjalna li-
teratura, Slavistična revija, Jezik in slovstvo apod. Slovinskou specialitou
je také literární revue vycházející od roku 1954 v Buenos Aires Meddobje.
slovinsky psaná literatura 263
slovinská literatura u nás
Z pohledu kontaktů slovinské literatury v českém prostředí byla v uply-
nulém roce nejvýznamnější událostí autorská čtení v rámci Knižního ve-
letrhu Svět knihy v květnu (Iztok Osojnik, Barbara Korunová, Alen-
ka Jensterle-Doležalová, Andrej Skubic, Primož Repar) a podzimní
turné mladších autorů sdružených kolem nakladatelství Študentska za-
ložba (Primož Čučnik, Maja Novaková, Vida Mokrin-Pauerová, Bra-
ne Mozetič, Peter Semolič, Susana Tratniková, Tone Škrjanec, Gre-
gor Podlogar). Ukázky z textů zmíněných autorů vyšly v průběhu roku
v různých časopisech (Host, Tvar, Na východ, Babylon ad.)
Dosavadní téměř výhradní „monopol“ Františka Benharta na pře-
klady slovinských autorů do češtiny v poslední době úspěšně nabourá-
vají mladší překladatelé vzešlí z pražské a brněnské filozofické fakul-
ty, kde v průběhu 90. let vznikly samostatné slovenistiky. Z hlavních
překladatelských počinů F. Benharta z poslední doby se patří zmínit
zásadní Jančarův román Kateřina, páv a jezuita, výbor z poezie Toma-
že Šalamuna (Stromořadí naděje) a výbor ze slovinských povídek Pro-
mlky času, který sledoval proměnu slovinské povídky za posledních zhru-
ba 40 let.
Z důležitých počinů dalších překladatelů uveďme např. nový a po-
prvé kompletní překlad románu Vladimira Bartola Alamut. Naklada-
telství Větrné mlýny přineslo dlouho očekávaný překlad románu jed-
noho z nejúspěšnějších autorů mladé generace Andreje Skubice Fužinské
blues. Totéž vydavatelství přišlo i s dalšími novinkami ze slovinské li-
teratury – prózami Dušana Čatera Taťka je zase opilej (Ata je spet pi-
jan), Niny Kokeljové Hedvábinka (Sviloprejka) a knížkou veršů Jurije
Hudolina Mluví žena (Govori ženska). Překladatelsky plodný rok za-
končilo vydání románu Feri Lainščka Halgato (v originále Namesto
koga roža cveti), baladicky laděného příběhu muzikanta, který se ode-
hrává v pro Slovinsko ne zcela tradičním prostředí cikánské osady.
česká literatura ve slovinsku
O českou literaturu ve Slovinsku se již řadu let stará překladatelka Ni-
ves Vidrihová. Díky ní vyšlo v poslední době ve Slovinsku hned několik
děl: vedle Werichova Fimfára to byla Jozova Hanule Květy Legátové či
Vieweghovy romány Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách.
Zřejmě nejprestižnější bylo již zmíněné vydání Hrabalova románu Ob-
sluhoval jsem anglického krále v řadě Vrhunci stoletja vydavatelství Delo.
Vedle překladů Nives Vidrihové se však začínají objevovat i díla mlad-
ších překladatelů, např. Tatjana Jamniková převedla román Alexand-
ry Berkové Utrpení oddaného všiváka. Díky nim, ale zejména díky prá-
264
ci Vidrihové, která převádí mladší autory i české klasiky 20. století, kte-
ří dříve nemohli být z ideologických (či jiných důvodů) překládáni, se
mění obraz české literatury ve Slovinsku. Tomu také značně napomá-
há účast českých spisovatelů na tamních literárních setkáních a další
formy kulturní výměny (např. akce Časopis v časopise – prezentace za-
hraniční revue souborem textů jejích přispěvatelů), jichž se účastní spo-
lu s jinými středoevropskými časopisy brněnský Host a za slovinskou
stranu revue Apokalipsa, viz brněnský Host 10/2003).
internet – na dobré adrese
www.delo.si (největší slovinský deník Delo; uchoval si pravidelnou přílohu Literární
listy, vypisuje prestižní cenu za prózu Kresnik)
www.drustvo-dsp.si (Svaz slovinských spisovatelů; najdete zde také informace o Tru-
barově fondu, který podporuje vydávání slovinských knih v zahraničí)
www.intely.com (internetová kulturní revue)
www.poetryandwine.org (informace o každoročním Festivalu poezie a vína v Medaně)
www.ijs.si/lit (stránky, které spravuje profesor slovenistiky lublaňské univerzity Mi-
ran Hladnik, řada slavistických a slovenistických informací, přednášky, přepisy slo-
vinských beletristických textů)
www.omnibus.se/beseda (starší díla slovinských autorů ke stažení jako e-texty)
www.studentskazalozba.si (stránky jednoho z nejprogresivnějších nakladatelství
především mladších autorů – Študentska založba)
www.emka.si (stránky nakladatelství Mladinska knjiga a zároveň knižní e-obchod)
www.mojaknjigarna.com (vydavatelství Slovenska knjiga; vydalo mj. faksimile titu-
lů staré slovinské literatury, např. Frízinské rukopisy, Stičenský rukopis, Trubarův Ka-
techismus ap.)
www.wieser-verlag.com (stránky věnované slovinské kultuře v rakouském prostoru)
www. zalozba-obzorja.si (stránky známého mariborského nakladatelství)
přehled nejdůležitějších literárních cen
Prešerenova nagrada (Prešerenova cena): Florjan Lipuš
Nagrada Kresnik (Cena Kresnik): Lojze Kovačič, Otroške stvari (Dětské záležitosti)
Veronikina nagrada (Veroničina cena): Erika Vouková, Opis slike (Popis obrazu)
Rožančeva nagrada (Cena Marjana Rožance): Gorazd Kocjančič, Tistim zunaj. Eksote-
rični zapisi 1990-2003 (Těm vně. Exoterické zápisky)
Stritarjeva nagrada (Cena Josipa Stritara): Alenka Jovanovská
Nagrada za prvenec (Cena za nejlepší debut): Irena Sveteková, Od blizu (Zblízka)
Jenkova nagrada (Cena Simona Jenka): Ciril Bergles, Moj dnevnik priča (Můj deník vy-
práví) a Jože Snoj, Poslikava notranjščine (Výmalba nitra)
slovinsky psaná literatura 265
překlady do češtiny srbsky psaná literatura
poezie
Hudolin, Jurij: Mluví žena (Govori ženska), přeložila Hana Chmelíková, Větrné mlýny,
Brno 2004
jan doležal
Kocbek, Edvard: Slovinská píseň (výbor básní), přeložil Ivan Dorovský, Společnost přá-
tel jižních Slovanů, Brno 2004
Kosovel, Srečko: Moje píseň (výbor básní), přeložili Ivan Dorovský a Michal Przybyl-
ski, Společnost přátel jižních Slovanů, Brno 2004
Šalamun, Tomaž: Stromořadí naděje (výbor básní), přeložil František Benhart, H+H,
Praha 2004

romány
Bartol, Vladimir: Alamut (Alamut), přeložil Aleš Kozár, Albatros, Praha 2003
Čater, Dušan: Taťka je zase opilej (Ata je spet pijan), přeložil Libor Doležán, Větrné mlý-
ny, Brno 2004
Jančar, Drago: Kateřina, páv a jezuita (Katarina, pav in jezuit), přeložil František Ben-
hart, Paseka, Praha 2003
Kokeljová, Nina: Hedvábinka (Sviloprejka), přeložila Alena Šamonilová, Větrné mlý-
ny, Brno 2004
Lainšček, Feri: Halgato (Namesto koga roža cveti), přeložil Aleš Kozár, Dauphin, Pra-
ha 2004
Skubic, Andrej: Fužinské blues (Fužinski blues), přeložil Petr Mainuš, Větrné mlýny,
Brno 2004
povídky
Arko, Andrej: Počestné příběhy (výbor textů), přeložil František Benhart a Kateřina
Literová, Nakladatelství Marek Turňa, Zlín 2004
Promlky času (výbor povídek), přeložili František Benhart, Tereza Benhartová, David
Blažek, Aleš Kozár, Větrné mlýny, Brno 2003
Rok 2004 byl pro srbskou literaturu rokem průměrným. Nezazářilo
sice žádné výjimečné dílo, které by synekdochicky pojmenovalo uply-
nulou sezonu, na druhou stranu se objevily velmi dobré romány, které
vynesly autory (V. Tasić, I. Marojević) na vrchol současné srbské litera-
tury. V poezii potvrdil Ljubomir Simović výjimečnost básníka uznáva-
ného kritiky, srozumitelného čtenářům a nepřehlíženého médii. Dra-
ma se již léta opírá o dva dominantní autory. Vzhledem k tomu, že Dušan
Kovačević neuveřejnil nový dramatický text, byla pozornost upřena na
Biljanu Srbljanovićovou.
události a literární ceny
Největší událostí srbské literární scény je říjnový Bělehradský knižní
veletrh. Loňského 49. ročníku se zúčastnilo 750 vystavovatelů a přilá-
kal více než 200 000 návštěvníků. Hlavním hostem tentokrát byla Fran-
cie, která největší přehlídku knih na Balkáně nepodcenila a přijela v elit-
ní spisovatelské sestavě – Robbe-Grillet, Rolin, Andreï Makine, Rufin,
Fréderic Beigbeder. Podstatně skromnější rozměry má dubnový Novo-
sadský salon knih (110 vystavovatelů).
Pokud jde o literární ceny, odborníci se v loňském roce vzácně shod-
li. Zvláště při udělování dvou nejprestižnějších ocenění. Jak cenu Zlatá
slunečnice potravinářské firmy Vital za knihu roku, tak cenu spole-
čenského týdeníku NIN za nejlepší román získal Vladimír Tasić. Díky
padesátileté tradici má cena časopisu NIN takovou společenskou váhu,
že jejího laureáta katapultuje na žebříčku prodejnosti.

266 srbsky psaná literatura 267

z knihkupeckých pultů
Při zběžném pohledu na románovou tvorbu zaujme tradičně vysoký po-
čet vydaných titulů. Ze 120 děl je obtížné vyzdvihnout nějakou tema-
tickou či stylovou orientaci, která by udávala tón srbskému románu. Bez-
břehá rozmanitost přístupů k vytváření fikčních světů vede k tomu, že
se žánrové spektrum každý rok pravidelně zaplňuje takřka ve všech kraj-
ních polohách. Nezbytné zobecnění členité struktury současného srb-
ského románu nicméně umožňuje upozornit na výrazné rysy, tendence
i na posuny v jeho vývojové dynamice. Zatímco 90. léta minulého století
byla ve znamení mimetického odrážení děsivé reality a nejčastějším ty-
pem románu byla intimní výpověď o dopadech zločinecké vlády Slobo-
dana Miloševiće na psychiku i sociální postavení jednotlivce, počátek
nového století charakterizuje pozvolný návrat nástrojů postmoderní-
ho vyprávění, které v 80. letech, zejména v oblasti povídky, horlivě
prosazovala tehdejší mladá generace proti nacionalisticky zabarvené-
mu beletrizování historie. V obsahové rovině dochází k čím dál patr-
nějšímu odklonu od tematizování série válek provázejících rozpad Ju-
goslávie. Válečná zkušenost sice poskytuje značné množství podnětů,
ovšem po záplavě vzpomínek na bojové linie či tísnivou situaci v týlu na-
stalo období přesycenosti a únavy z nejtemnějšího desetiletí novodobé
srbské historie. Všechny významnější autory, kteří v loňském roce vy-
dali romány, spojuje setrvávání v bezpečí prověřených poetických rám-
ců. Nedostatek odvahy zariskovat, překročit vlastní stín a překvapit ne-
čekanou proměnou poetiky je patrný u autorů stěžejních románů 80. let
Milorada Paviće a Svetislava Basary, ještě více však tvůrčí setrvač-
nost poznamenala Zorana Ćiriće, který se v roce 2001 proslavil drsným
gangsterským thrillerem Hobo z podsvětí Nišvilu (Nišvil je literární trans-
pozice reálného města Niš).
Hvězdou loňského románu se stal profesor matematiky na univer-
zitě v New Brunswicku Vladimir Tasić (1965), který za román Kiša i har-
tija (Déšť a papír) obdržel obě nejprestižnější literární ceny. Momentál-
ně vůdčí srbský romanopisec, který od roku 1988 žije v Kanadě, vzbudil
pozornost už před čtyřmi lety mimořádně kvalitní románovou prvotinou
Oproštajni dar (Dar na rozloučenou). V komorně laděném Daru na rozlo-
učenou se Tasić (podobně jako nejlepší srbský spisovatel 90. let David
Albahari ve svých „kanadských“ románech Snežni čovek /Sněžný člo-
věk/ a Mamac /Návnada/) zabývá situací emigranta v kulturně napros-
to odlišném prostředí. Místy ironické, místy lehce melancholické vy-
právění o samotě v bohatství někdy těžko pochopitelného Nového světa
se prostřednictvím vzpomínek na svérázného bratra-polyhistora (tak-
též emigranta), jehož urnu mu přinese zaměstnanec pohřební služby,
často vrací do Nového Sadu poloviny 80. let. Lyrická atmosféra osobní
zpovědi se úspěšně vyhýbá nástrahám patosu a je protkána klasickou
268
postmoderní citátností, odkazy na postavy z nejrůznějších pater umě-
ní, filosofie a historie i s autoreferenčními odbočkami, které proble-
matizují kompetenci vypravěče, jeho pozici v textu i výběr toho, co
sděluje. Vladimír Tasić v Daru na rozloučenou polemizuje se sebedefi-
nicí autora v Příliš hlučné samotě a zájem o českou kulturu dokládá vtip-
ným výtahem z Janáčkovy opery Výlety pana Broučka.
Generační román Déšť a papír je souhrnem životních příběhů pětice
pětatřicátníků, kteří v Novém Sadu v zapadlé kavárně s antikvariátem
vedou intelektuálské rozhovory. Tři aktéři románu se do Srbska vrace-
jí z emigrace, vyměňují si zážitky a dojmy ze světa (Paříž, USA, Praha,
Londýn, Dublin, Tokio) a při nostalgickém hledání ztraceného času se
nově, se značnou dávkou skepse a s pocitem osamělosti seznamují s rod-
ným městem. Empirické dialogy se střídají se soutěžením v erudici, díky
tomu román připomíná rozsáhlou kompilaci encyklopedií zahrnující
např. indiánské legendy, astrologické výpočty, třicetiletou válku, bio-
grafii Lva Sergejeviče Termena, francouzské kulinářství přelomu 18.–19.
století, filmové synopse nebo historii marihuany.
V románu Srce zemlje (Srdce země) vychází Svetislav Basara (1953)
z poetiky svého nejlepšího díla Fama o biciklistima (Fáma o cyklistech)
i ze své ideové motivace zpochybnit platnost oficiální historie, pouká-
zat na její svévoli a neobjektivnost a pomocí literární hry nabídnout
alternativní výklad. S využitím postmoderní strategie mystifikace před-
kládá parodický životopis Friedricha Nietzscheho v typicky basarov-
ském ironicko-groteskním diskurzu se spoustou bizarních a absurdních
odboček. Jádrem fabule je smyšlený několikaměsíční pobyt Nietzsche-
ho na Kypru v roce 1882. Jeho aktivity sledují nejen tajné služby světo-
vých mocností, ale také členové konspirativní antinietzscheovské spo-
lečnosti (Nietzscheho sestra, Freud, Wagner, bratři Goncourtové), kteří
se uchylují k rafinovaným úskokům, podlým pomluvám a falsifikacím
s cílem Nietzscheho zdiskreditovat, vytvořit z něj antisemitu, homose-
xuála a duchovního otce nacismu. Román je vystavěn jako obsáhlá pseu-
dovědecká studie. Základní příběh vychází z „nalezeného rukopisu“ ano-
nymního autora, který ve španělském překladu vydává Adolfo Bioy
Casares. Kniha se dostává do rukou velvyslanci Srbska a Černé Hory
na Kypru (tuto funkci zastává ve skutečnosti právě Basara), který ji roz-
šiřuje o fragmenty z kyperských reálií i o další přílohy jako jsou např.
zpráva anglického diplomata o Nietzscheho pokusu inscenovat Othel-
la, Nietzscheho dopisy, rozhovor, který Nietzsche poskytnul v roce 1998
časopisu o záhrobní literatuře a filosofii aj.
Spirály asociací na události a osobnosti historie i kultury lidstva jsou
i poetickou konstantou románu Orkestar na pedale (Orchestrion) od Ra-
dovana Belého Markoviće (1947), který obecné náměty zasazuje do
kolubarského regionu v západním Srbsku. Hlavní hrdina románu Dr.
Subota přichází začátkem 20. století z c. k. mocnářství do Valjeva, aby
srbsky psaná literatura 269
zde působil ve funkci ředitele psychiatrické léčebny. V konfrontaci s pri-
mitivním prostředím balkánského maloměsta si tento kultivovaný in-
telektuál uvědomuje vratkost hranice mezi duševně zdravým a nemoc-
ným člověkem. Do vyprávění o zklamání ze Srbů jsou zahrnuty představy
a sny hlavního hrdiny, pátrání po orchestrionu ztělesňujícím krásu a har-
monii nenávratně narušeného světa i historie výstavby domu, v němž je
umístěna léčebna. Radovan Beli Marković, navržený vloni na Nobelo-
vu cenu Nadací Friedricha Eberta, vyniká mezi srbskými spisovatel ne-
vyčerpatelnou jazykovou invencí, která se nezřídka překrývá s barok-
ní přebujelostí.
Tvůrčí obsesí doyena srbské postmoderní literatury Milorada Pa-
viće (1929) je hypertext a možnosti jeho použití. Svůj nejnovější ro-
mán Unikat (Unikát) realizoval novou formou označenou jako „román-
delta“. Unikát se rozlévá do sta různých závěrů, přičemž každý výtisk
obsahuje pouze jeden závěr. Pavićův nápad byl náročný pro vydavatele:
čtyřtisícový náklad prvního vydání se tisknul po 40 kusech, číslo verze
se objevuje na první straně. Z obsahového hlediska se jedná o jedno-
duchý detektivní příběh s milostnou zápletkou odehrávající se v pre-
fabrikovaném světě pavićovské fantastiky. Oboupohlavní majitel/ka fir-
my na prodej budoucnosti Alex/Sandra Klosewitz je vydírán/a mocným
věřitelem, který od něj/ní požaduje vraždy dvou konkurentů. Klose-
witz prodává zvědavcům sny z budoucnosti a zákazníky manipuluje tak,
aby vraždy spáchali místo něj/ní. Kapitoly nesou názvy luxusních par-
fémů, protože se Pavić dost sporně pokouší nahradit psychologicko-so-
ciální charakteristiku postav emblematickou „parfémovou“ individua-
lizací. Románový příběh doplňují přílohy, v nichž se Klosewitz snaží pro
potřeby vyšetřování rekonstruovat prodané sny, a epilog, který ve ver-
zi č. 88 posouvá děj do roku 2005 a přináší úryvky z deníku zavraždě-
ného vyšetřovatele a řeší vztah Klosewitze k věřiteli. 100 verzí závěru
románu podněcovalo k dialogu mezi čtenáři, který Pavić zbytečně udu-
sil shrnutím všech zakončení v knize Plava sveska (Modrý sešit). For-
málně novátorský Unikat je řečeno s Barthesem „textem k zábavě“ a ne-
může se srovnávat s Pavićovým mistrovským dílem Hazarski rečnik
(Chazarský slovník) přeloženým do 26 jazyků, ale na druhou stranu ne-
pohoršuje snůškou banalit a nonsensů jako autorův román Poslednja lju-
bav u Carigradu (Poslední láska v Cařihradu) z roku 1994.
V Barceloně žijící Igor Marojević (1968) zaujal pozoruhodným ro-
mánem Žega (Vedro). Autor své dílo klasifikuje jako „dekonstruktivní
historický román“, jehož záměr dostat historii do okrajové role je re-
akcí na přesycenost tímto oborem, který dle autorova mínění přespří-
liš ovlivňuje myšlení lidí a svádí je k předsudkům a stereotypům. Au-
tor odmítá, aby fikce sloužila k osvětlení skutečnosti, soudí, že by si
literatura měla s historií spíše pohrávat. Více než samotný obsah dě-
jinných událostí ho zajímá proces poznávání historie. Tématem knihy
270
je soupeření „zelených“ (zastánců nezávislosti) s „bílými“ (stoupenci jed-
notného svazku se Srbskem) v Černé Hoře po roce 1918. Na sklonku
90. let se mladý vypravěč léčí v plicním sanatoriu se starcem, který znal
jeho rodinu. Starcovo vyprávění si zaznamenává do počítače a dostane
od něj také sešit s útržkovitými poznámkami jednoho z přímých akté-
rů tehdejších kmenových sporů. Názorově protichůdné výpovědi starce
a pisatele sešitu pak porovnává s dobovými dokumenty. Dekonstruk-
tivnost románu spočívá v tom, že nijak zásadně nepřispívá k pochope-
ní nastíněného výseku historie. Autor zvolil vzhledem k současné situ-
aci v Černé Hoře choulostivé téma, přitom se zdržuje soudu, na čí straně
je pravda. Nicméně v narážce na současnou rozpolcenost národa varu-
je před sobectvím, zaslepeností a nedostatkem vůle k dohodě.
Vedle Marojevićovy historické metafikce vyšlo i několik klasických
historických románů. Dobrilo Nenadić (1940), který v 70. letech s ob-
rovským čtenářským úspěchem oživil tematiku srbského středověku,
vydal nový román Pobednici (Vítězové), a to navzdory hysterickému pro-
hlášení z ledna 2003, že se spisovatelskou dráhou definitivně končí. Kni-
ha se věnuje srbsko-turecké válce v letech 1877–1878, čímž autor vy-
tvořil volný diptych, jehož spojovacím článkem je osoba hlavního hrdiny
– ve svém předchozím objemném románu Sablja grofa Vronskogo (Šavle
hraběte Vronského) sledoval působení ruských dobrovolníků za srbsko-
turecké války v roce 1876.
První dáma srbského románu Svetlana Velmar-Jankovićová (1933)
oslavila románem Vostanije (Povstání) 200. výročí fenomenálního Prv-
ního srbského povstání. Autorka se zaměřuje na životní drama „otce Srb-
ska“ Karadordeho, byť v podstatě jen opakuje obvyklou charakteristiku
Vožda (Vůdce) jako primitivního, statečného, prchlivého válečníka, kru-
tého otco- i bratrovraha. V širší projekci pak oživuje příběh obdivuhodné
odvahy národa, touhy vymanit se z kleští nesvobody bojem proti nes-
rovnatelně silnějšímu nepříteli. Kvůli autentičnosti cituje renomované
historiky i Karadordovy současníky. Přesto Vostanije působí vedle jiných
děl Svetlany Velmar-Jankovićové jednoduše a rozhodně nemůže soupe-
řit třeba se skvělým, o 9 let starším románem Bezdno (Propast).
Nepříliš originální, zato silné a vzrušující téma pádu Cařihradu pod
osmanskou nadvládu zdařile zpracoval Nemanja Rotar (1972) v romá-
nu Poslednja noć na Levantu (Poslední noc v Levantě). Vybaven široký-
mi znalostmi předmětu beletrizace usiluje autor o celkové postižení kon-
ce kulturně nadřazené civilizace. Neupřednostňuje jednotlivé historické
postavy, nýbrž nahlíží do většiny vrstev společnosti a využívá optiku
obou znesvářených stran.
Určitou krizí prochází větev románu o „pravém životě“ v současnosti
resp. nedávné minulosti, která vytváří zdání bezprostředního, skoro úst-
ního vyprávění. 90. léta přívalem tragických motivů přímo vybízela k se-
psání literárního dobového svědectví, ve společensky příznivějších pod-
srbsky psaná literatura 271
mínkách po 5. říjnu 2000 však není snadné nalézt nosné téma, jehož pře-
vyprávění v mezích tradiční prózy by postačovalo k dosažení literární-
ho uznání. Nejzjevněji se ustrnutí této skupiny románů projevuje v dí-
lech Slivnik (Stoka) Zorana Ćiriće a Kandže (Drápy) Marka Vidojkoviće.
Komerčně úspěšný Marko Vidojković (1975) publikuje od začátku
století tempem jeden román ročně. Kandže, které byly na základě úda-
jů knihkupců z posledního čtvrtletí vyhlášeny Zlatým bestsellerem roku
2004, jsou situovány na přelom let 1996 a 1997, kdy v Bělehradu probí-
hají masové demonstrace proti volebnímu podvodu. Bezejmenný hlav-
ní hrdina, student třetího ročníku práv, vystupuje jako „rozhněvaný mla-
dý muž“, který nenávidí Miloševiće. Fascinuje ho atmosféra revolty, v níž
vidí archetyp boření tradičního světa. Energicky, bez ohledu na nebez-
pečí se vrhá do protirežimních aktivit, jeho anarchistické sklony však kro-
tí milostný poměr se starší dívkou. K podprůměrné kvalitě románu při-
spěla černobílá typizace postav a ploché skenování reality bez ozvláštnění
cestou ironie nebo esejizace. Chtěná akčnost nemá oporu v ději, protože
spoustu událostí Vidojković nedokáže přetavit do jiskřivějšího děje.
Po letech tápání vydal Vladimir Arsenijević (1965) pozoruhodný ro-
mán Išmail, který přenáší čtenáře do roku 1979, rekonstruuje tehdejší
žargon a strohým, úsečným stylem známým z autorova kultovního ro-
mánu U potpalublju (V podpalubí) vypráví z perspektivy čtrnáctiletého
fanouška punku tragický příběh o strýci Išmailovi, radikálním koncep-
tuálním umělci, a jeho vlivu na maloměšťáckou rodinu. Ostatní posta-
vy se profilují podle svých názorů na kontroverzního Išmaila. Arsenije-
vić koncipoval román jako kolektivní projekt, ke kterému přizval své
přátele. Přímou řeč železničáře napsal v zagorském dialektu záhřeb-
ský spisovatel Borivoje Radaković, výpověď mexického teoretika umě-
ní kunsthistorik Svebor Midžić a děj podbarvil více než ilustrativními
kresbami uznávaný tvůrce komiksů Aleksandar Zograf.
Z románové produkce bosenských Srbů si zasluhuje pozornost Bo-
sanski dželat (Bosenský kat) Ranka Risojeviće (1943) přibližující ži-
vot Aloise Seifrieda, který jak za rakousko-uherské okupace Bosny, tak
v Království SHS vykonával povolání státního kata. Mnohem nebez-
pečnější bosenský kat Radovan Karadžić (1945) se připomněl poloau-
tobiografickým románem Čudesna kronika noci (Neobyčejná kronika
noci) o pobytu sarajevského psychiatra ve vězení na přelomu 70. a 80.
let. Románová prvotina válečného zločince se stala hitem na bělehrad-
ském knižním veletrhu.
Mimořádným rokem pro povídku byl rok 2003, kdy výborné sbírky
vydali Mihailo Pantić, Ljubica Arsićová, Jovica Aćin, David Alba-
hari a Milovan Marčetić. Od té doby došlo v této oblasti bohužel ke
kvalitativnímu útlumu. Důkazem je mimo jiné další díl seriálu povíd-
kových sborníků na zadané téma, tentokrát s názvem Projekat Bukov-
ski (Projekt Bukowski). Po kriminální, hororové a erotické povídce a va-
272
riacích na poetiku Singera a Cortásara napsalo 13 autorů povídky v du-
chu próz Charlese Bukowského.
Trpký humor, absurdita a úsporný výraz charakterizují povídky
Nemanji Mitroviće (1960) Nerasvetljeni Svetozarov nastanak (Neob-
jasněný vznik Svetozara), v nichž z miniportrétů outsiderů redukova-
ných na jednu vlastnost hrdinů vybočují črty o slavných osobnostech
(Chaplin, Eiffel). Za zmínku stojí rovněž povídky Vasi Pavkoviće Po-
slednji štićenik noći (Poslední chráněnec noci).
poezie
Třebaže v posledních letech obohatily srbskou poezii mladé talentova-
né básnířky (Ivana Velimiracová, Dragana Mladenovićová, Alek-
sandra Čvorovićová), krčí se poezie na okraji zájmu kulturní veřejnosti.
Ta je, třeba říct oprávněně, přesvědčena, že poezie přešlapuje na místě
a že jí nelze říct nic podstatně nového. Se širším ohlasem se loni setkala
pouze sbírka Tačka (Bod) Ljubomira Simoviće (1935) členěná do šesti
myšlenkově spojitých cyklů. Simovićova lyrika je nepatetizovanou smě-
sí komiky a tragiky, satiry a fantastiky. V souladu se svým básnickým
ideálem o celostnosti světa se v autorově nejnovější sbírce objevují křes-
ťanské symboly, mytologie, aktuální kulturní a politické poměry, obyčej-
ní lidé, zvířata. Na konci knihy dává básník instrukce k správnému čtení
sbírky, upozorňování na data i okolnosti vzniku některých básní tak ob-
nažuje tvůrčí akt a napomáhá k hlubšímu pochopení poezie.
drama
V oblasti dramatu byl rok 2004 ve znamení hry Amerika, drugi deo (Ame-
rika, druhá část) o odcizenosti a bezvýznamnosti člověka v metropoli od
Biljany Srbljanovićové (1970). Drama s názvem odkazujícím na Fran-
ze Kafku vyšlo loni knižně ve svazku s dramatem Supermarket: soap ope-
ra a na divadelním festivalu Sterijino pozorje (Sterijovo divadlo) získa-
lo cenu za nejlepší domácí text. Biljana Srbljanovićová umístila drama
do New Yorku konce roku 2002, kdy tam sama pobývala jako stipendi-
stka Fulbrightovy nadace. Příběh vypráví o přistěhovalci Karlu Ross-
manovi, který je inteligentní, slušný, dobře vydělává, ale fakticky žije
v izolaci a s trvalým pocitem ohrožení jako Josef K. v Procesu a po ztrá-
tě zaměstnání kvůli nicotnému omylu se mu hroutí svět. Amerika, dru-
há část, která v Srbsku zůstala za očekáváním, se v letošní divadelní
sezoně hraje pod názvem God save Amerika ve vídeňském Burgtheatru
a na scénách v Kolíně nad Rýnem a v Braunschweigu.
srbsky psaná literatura 273
srbská literatura u nás a česká v srbsku
Ačkoli jsou česká a srbská literatura velikostí i kvalitou rovnocenné,
nelze srovnávat zájem Srbů o českou literaturu s obecným povědomím
Čechů o srbské literatuře. Zatímco v posledních třech letech se v srb-
ských překladech objevila díla Bondyho, Čapka, Haška, Kantůrko-
vé, I. Klímy, Jiřího Kratochvila, M. Kundery, Lustiga, Teigeho i Ja-
roslava Rudiše nebo Martiny Formanové a starší překlady Hrabala,
Škvoreckého a Viewegha jsou běžnou výbavou srbských knihkupec-
tví, vyšel za stejnou dobu v českém překladu jen krátký román Dar
času (2002) klasika srbské sci-fi Zorana Živkoviće a určitou recepci
mají pouze prózy Danila Kiše, i když ani v tomto případě není situace
ideální, protože dosud nebyl přeložen Kišův nejlepší román Peščanik
(Přesýpací hodiny). Dluh české strany vůči srbské literatuře je nespor-
ný, nejcitelněji se projevuje v neexistenci překladů stěžejních románů
Borislava Pekiće z přelomu 60. a 70. let.
nakladatelství a literární časopisy
Z bělehradských časopisů se vysokou úrovní mohou pochlubit dvou-
měsíčníky Književni glasnik (Literární věstník) a Književnost (Literatu-
ra), obtýdeník Književne novine (Literární noviny) bývá hodně politizo-
ván. V Novém Sadu vycházejí měsíčníky Letopis Matice srpske (Letopis
Matice srbské), Zlatna greda (Zlatý trám) a čtvrtletník Polja (Pole). Pří-
jemně překvapuje, že se daří držet při životě regionální časopisy: kra-
gujevacký Koraci (Kroky), nišská Gradina, kraljevská Povelja (Listina),
kruševacká Bagdala, Naš trag (Naše stopa) vycházející ve Velike Plani,
pančevské Sveske (Sešity), subotická Rukovet (Rukovět’), somborské Do-
meti (Dosahy), Sent z Noveho Pazaru nebo Gradac z Čačaku. Všechny
vycházejí v průměru 3–6krát ročně a jejich kvalita vůbec není špatná.
Strukturou většinou připomínají Letopis Matice srpske nebo Književ-
nost, tzn. řadí za sebou beletrii, eseje/studie, recenze a rozhovor.
Z významnějších nakladatelů, kteří vydávají srbskou literaturu, jme-
nujme v Bělehradě působící vydavatelské domy: Narodna knjiga – Alfa,
Stubovi kulture, Dereta, Geopoetika, Klio, Rad, Plato, Prosveta, Čigoja
a Draganić; v Novém Sadu sídlí Stylos, Prometej a Svetovi, v Banja Luce
Glas srpski, ve Vršaci KOV a v Niši Prosveta.
www.meta-fora.org (stránky zaměřené na současnou srbskou poezii)
www.dkv.org.yu/zlatnagreda.html (stránky měsíčníku Zlatna greda)
www.polja.eunet.yu (stránky měsíčníku Polja)
www.redrival.com/koracikg/Koraci.htm (regionální časopis Koraci)
www.nkc.org/gradina/gradinaframe.htm (regionální časopis Gradina)
www.nastrag.org.yu (regionální časopis Naš trag)
www.malinemo.co.yu/sveske (regionální časopis Sveske)
www.khazars.com (osobní prezentace Milorada Paviće)
www.habjanovic.co.yu (osobní prezentace dlouhodobě nejprodávanější srbské spi-
sovatelky Ljiljany Habjanović-Durovićové)
www.markovidojkovic.com (osobní prezentace Marka Vidojkoviće)
www.zoranzivkovic.com (osobní prezentace Zorana Živkoviće, v angličtině)
přehled nejdůležitějších literárních cen
NINova Nagrada (Cena časopisu NIN): Vladimir Tasić, Kiša i hartija (Déšť a papír)
Zlatni suncokret (Zlatá slunečnice): Vladimír Tasić, Kiša i hartija (Déšť a papír)
Meša Selimović (Cena Meši Selimoviće): Stevan Raičković, Fascikla 1999/2000, (Spisy
1999/2000)
překlady z češtiny
Čapek, Karel: Rat ljudi i daždevnjaka (Válka s mloky), přeložili S. Uroševićová, D. Mir-
ković, Algoritam, Bělehrad 2004
Kantůrková, Eva: Prijateljice doma tuge (Přítelkyně z domu smutku), přeložila B. Ra-
dojković – Kubešová, Plato, Bělehrad 2004
Kundera, Milan: Smešne ljubavi (Směšné lásky), přeložil N. Kršić, Gramatik, Podgori-
ca 2004
Rudiš, Jaroslav: Nebo pod Berlinom (Nebe pod Berlínem), přeložila A. Korda-Petrovi-
ćová, Geopoetika, Bělehrad 2004

internet – na dobré adrese

www.knjizara.com (rozhovory, recenze, literární ceny, žebříčky nejprodávanějších
knih, internetový obchod)

274 srbsky psaná literatura 275

 španělsky psaná literatura
mariana housková, daniel nemrava
Literární dění ve Španělsku bylo v roce 2004 ve znamení vzpomínek
i očekávání. Nakladatelský svět se pilně připravoval na rok nadcháze-
jící, jehož největší událostí je 400. výročí nejslavnějšího díla španěl-
ské literatury všech dob, Cervantesova Dona Quijota.
V hispanoamerickém literárním světě proběhl loňský rok přede-
vším ve znamení jednoho z nejslavnějších Argentinců Julia Cortáza-
ra (1914–1984). Prakticky všechny významné události zůstaly ve stí-
nu oslav 90. výročí narození a zároveň 20. výročí spisovatelova úmrtí.
Reedice díla tohoto kultovního autora znovu zaplavily pulty knihku-
pectví a obrovský zájem především mladých čtenářů potvrzuje další
vlnu „cortázarománie“. Cortázarovi v loňském roce mohl úspěšně kon-
kurovat snad pouze u nás velmi populární Gabriel García Márquez
(1928), který po úspěšném prvním dílu pamětí letos překvapivě pub-
likoval nový román.
události a literární ceny
‰panûlsko
Rok 2004 přinesl na pulty knihkupectví román Důmyslný rytíř Don Qui-
jote de la Mancha v mnoha různých vydáních, od levných studentských
paperbacků po luxusní vydání s ilustracemi Salvadora Dalího. Nadchá-
zející výročí se také stalo vhodnou záminkou pro vydávání publikací vě-
novaných Cervantesovu dílu a proslulému rytíři (nakladatelství Cáted-
ra například přišlo s knihou Don Quijote en el arte y pensamiento de
Occidente /Don Quijote v západním umění a myšlení/), ale i příležitostí
pro spisovatele, aby složili hold geniálnímu románu.
Prozaik Andrés Trapiello vydal román Al morir don Quijote (Když
zemřel don Quijote), v němž dále rozvíjí příběhy postav Cervantesova
276
románu po rytířově smrti. I když se tento pokus může jevit až příliš od-
vážný, získal vesměs příznivé ohlasy kritiky i čtenářů.
Literární svět byl ale ovlivněn i událostmi roku předchozího. Neče-
kaná smrt populárního autora detektivek Manuela Vázqueze Mont-
albána v říjnu 2003 probudila velkou vlnu zájmu o dílo tohoto autora.
V roce 2004 jednak vyšel posmrtně jeho dvoudílný román Milenio Car-
valho, jednak nakladatelství Planeta vydalo i několik děl starších, včet-
ně románu Tatuaje (Tetování), kde se poprvé objevil oblíbený detektiv
Pedro Carvalho.
Nejprestižnější španělskou literární cenu, Premio Cervantes, udě-
lovanou za celoživotní dílo získal v roce 2004 španělský prozaik Rafa-
el Sánchez Ferlosio (1927), syn profrankistického spisovatele Rafae-
la Sáncheze Mazase a manžel spisovatelky Carmen Martín Gaiteové. Je
považován za jednoho z hlavních představitelů tzv. objektivismu, mezi
jeho nejznámější romány patří El Jarama (Jarama), za nějž získal cenu
Premio Nadal v roce 1955, a román Industrias y andanzas de Alfanhuí (Al-
fanhuího příhody).
Další významné literární ocenění hispánského světa, mexická cena
Juana Rulfa za celoživotní dílo, připadla v roce 2004 autorovi španěl-
ského původu. Jejím laureátem se stal prozaik, autor řady románů, Juan
Goytisolo (1931), který strávil většinu života v exilu v Paříži. Do češti-
ny byly přeloženy jeho rané společensky kritické prózy Svátky, Spodi-
na a Cirkus.
Životní tvorbu hodnotí také cena španělského ministerstva kultu-
ry, Premio Nacional de Letras (Národní cena za literaturu). V uplynulém
roce ji obdržel básník Félix Grande (1937), který patří ke generaci vstou-
pivší do literatury v 60. letech (Claudio Rodríguez, Ángel Crespo,
Jaime Gil de Biedma ad.). Ve svých textech se Grande postupně do-
stal od sociálních témat k abstraktnější práci s jazykem, významnou roli
v jeho díle hraje flamenco, jemuž se věnuje i v teoretických studiích.
Ministerstvo kultury uděluje také ceny za konkrétní díla. Cenu Pre-
mio Nacional de Novela (Národní cena za román) za nejlepší román
získal v roce 2004 román Juana Manuela de Prady La vida invisible (Ne-
viditelný život). De Prada (1970) patří k nejvýraznějším autorům nej-
mladší generace, za zmíněný román obdržel také Premio Primavera 2003.
Cena Premio Nacional de Poesía (Národní cena za poezii) připadla
básnířce Chantal Maillardové (1951) za knihu Matar a Platón (Zabít
Platóna). Maillardová se narodila v Belgii, ale od 60. let žije ve Špa-
nělsku, kde učí estetiku a filosofii na univerzitě v Málaze. Knihu Ma-
tar a Platón tvoří dlouhá báseň věnovaná reflexi jediného prchavého
okamžiku.
Další tradiční cenou za poezii je Premio Adonais určená básníkům
do 35 let. V loňském roce se jejím laureátem stal mladý básník José Mar-
tínez Ros (1981) se sbírkou La enfermedad (Nemoc).
‰panûlsky psaná literatura 277
 Mezi nejprestižnější a nejlépe dotované nakladatelské literární ceny
ve Španělsku patří cena nakladatelství Planeta; v roce 2004 ji získala
spisovatelka a novinářka baskického původu Lucía Etxebarriaová
(1966) za román Un milagro en equilibrio (Zázrak v rovnováze), příběh
mladé labilní ženy poznamenané alkoholem a bouřlivým milostným ži-
votem, která píše dopisy své novorozené dceři.
hispánská amerika
Julio Cortázar nebyl připomínán a velkolepě slaven pouze v Argentině,
nýbrž napříč Latinskou Amerikou a především v Paříži, kde strávil vět-
šinu let svého života (od roku 1951) a kde je také pochován. Výčet před-
nášek, konferencí, besed, přehlídek filmů, televizních pořadů a dalších
aktivit by vytvořil nekonečný seznam. Všemožné instituce, osobnosti li-
terárního, politického světa se předháněly v superlativech na autora,
který by se takovým pompám, jak dokazuje jeho dílo a životní postoje,
s největší pravděpodobností vysmál. Na druhou stranu takto intenziv-
ní kampaň způsobila, že se například na loňském knižním veletrhu v Bu-
enos Aires ze všech knih nejvíce prodával právě jeho slavný román z roku
1963 Nebe, peklo, ráj (Rayuela, česky 1972, v reedici 2001) a autorovy
slavné povídkové knihy. U nás byl tento velikán literatury 20. století při-
pomenut sice skromněji, ale rozhodně významně. Poprvé vyšla česky
knižně sbírka minipříběhů, anekdot a surrealistických textů Příběhy
o kronopech a fámech (Historias de cronopios y de famas) v novém pře-
kladu Lady Hazaiové (poprvé byla tato kniha představena ve zkrácené
verzi v časopise Světová literatura v roce 1991 v překladu Kamila Uhlí-
ře). Argentinský autor byl loni připomenut i českým překladem povíd-
kového souboru Ten, kdo chodí kolem (Alguien que anda por ahí), který
patří k pozdější Cortázarově tvorbě. Autorovi byl rovněž věnován pořad
s názvem Hledač a hráč Julio Cortázar, odvysílaný v lednu tohoto roku
v Kritickém klubu Českého rozhlasu 3, stanice Vltava.
Další událostí, která zaplnila přední stránky novin, bylo vydání ro-
mánu Gabriela Garcíi Márqueze Memoria de mis puta tristes (Na pa-
měť mým smutným courám, v edičním plánu Odeonu na letošní rok). Gar-
cía Márquez se tak po deseti letech znovu vrací k románu, přesněji
k novele, neboť text čítá něco málo přes sto stran. Svým nenapodobi-
telným stylem autor líčí příběh devadesátiletého starce, který si k na-
rozeninám dopřeje „noc šílené lásky s dospívající pannou“. Reakce ve-
řejnosti byly na jednu stranu oslavné, na stranu druhou některé recenze
nešetřily kritikou, někdy vyjadřovaly až znechucení. Přesto román vy-
šel v obrovském nákladu v celém hispánském světě ve stejnou dobu a na
trh dokonce pronikl ještě před oficiálním vydáním. Za hojné a aktuální
vydávání tohoto kolumbijského velikána vděčíme nakladatelství Ode-
on, které se rozhodlo vydat Márquezovo kompletní dílo. V loňském roce
tak například vyšla poprvé česky u nás ne příliš známá reportáž Zpo-
278
věď trosečníka (Relato de un náufrago), ve druhém vydání pak tituly
Generál ve svém labyrintu (El general en su laberinto) a O lásce a jiných
běsech (Del amor y otros demonios).
Je nutné připomenout ještě jednu, tentokrát smutnou událost roku
2004, kterou je úmrtí vrcholného představitele hispanoamerické filo-
sofie Leopolda Zeye. Narodil se v Ciudad de México v roce 1912 a v tém-
že městě také loni v červnu zemřel. Celý svůj život zasvětil filosofii dě-
jin a dějinám idejí Latinské Ameriky, obsaženým ve více než 50 svazcích.
Ukázka z díla tohoto filosofa je zahrnuta do antologie Druhý břeh zápa-
du (viz. níže).
Pozornosti médií se tradičně těší literární ceny velkých španělských
nakladatelství, jakými jsou například Planeta nebo Anagrama (Premio
Herralde). Loňskou cenu nakladatelství Planeta pro Latinskou Ameriku
(Premio Planeta de América Latina), udělovanou tradičně v Buenos Ai-
res, získal Argentinec Martín Caparrós (1957) za román Valfierno. Pří-
běh románu se inspiruje skutečnou událostí z roku 1911. Hlavním hrdi-
nou je hrabě Valfierno, Argentinec, který se účastnil slavné krádeže
obrazu Mony Lisy v pařížském Louvru. Cenu, která se v minulých letech
neobešla bez drobných skandálů a vysloužila si nálepku komerční a zko-
rumpovaná, v posledních dvou letech získali výjimečně kvalitní autoři.
V roce 2003 to byl Guillermo Martínez (1962), rovněž Argentinec. Je
poněkud kuriózní, že cenu, tj. její latinskoamerickou verzi, získali od je-
jího založení dosud pouze Argentinci.
Prestižní Herraldovu cenu, udělovanou španělským nakladatelstvím
Anagrama za díla psaná ve španělském jazyce (neexistuje tedy jako u Pla-
nety latinskoamerická verze, tudíž konkurence je daleko větší), v loň-
ském roce získal Mexičan Juan Villorro (1956) za román El testigo (Svě-
dek). Děj se odehrává na pozadí bouřlivých politických změn, jimiž
současné Mexiko prochází. Hlavním hrdinou knihy je mexický intelek-
tuál, který se po letech vrací z emigrace do své země, aby blíže pronikl
do současné reality ve snaze porozumět dané situaci. Zároveň tento
návrat do přítomnosti poslouží k odhalování osobní minulosti, příčin
skrytých traumat a nenaplněné lásky. O rok dříve cena putovala taktéž
za oceán, konkrétně do Argentiny. Jejím držitelem se stal Alan Pauls
(1956), byl oceněn za román El pasado (Minulost). Tato skutečnost po-
tvrzuje, že na španělském knižním trhu neutuchá zájem o hispanoa-
merické autory a zároveň dokazuje, že Mexiko a Argentina zůstávají
v regionu tradičně literárními velmocemi.
Venezuelská cena Rómula Gallega, jedna z nejprestižnějších neko-
merčních cen, se uděluje každé dva roky. Jako zatím poslední v řadě ji
získal Brazilec Rubem Fonseca (1920) v roce 2003.
Prestižní mexická cena Juana Rulfa byla letos udělena španělské-
mu klasikovi Juanu Goytisolovi (1931).
‰panûlsky psaná literatura 279
z knihkupeckých pultů
‰panûlsko
Javier Marías (1951), jeden z nejvýznamnějších představitelů současné
španělské prózy, vydal v loňském roce 2. díl plánované trilogie Tu rostro
mañana (Tvůj obličej zítra), který nese název Baile y sueño (Tanec a sen).
První část vyšla před dvěma lety pod názvem Fiebre y lanza (Horečka a kopí).
Tanec a sen je napsán pro Maríase typickým strhujícím stylem a rozvíjí
autorova oblíbená témata, jako je moc a zrádnost slov, ale také proble-
matiku násilí, již považuje za příznačnou pro dobu, v níž žijeme.
Populární spisovatel Arturo Pérez Reverte sepsal na žádost na-
kladatelství Alfaguara knihu ku příležitosti nadcházejícího 200. výro-
čí slavné námořní bitvy u Trafalgaru, v níž britské válečné loďstvo po-
razilo Španěly bojující po boku Francouzů, a upevnilo tak svou námořní
převahu. Historický román Cabo Trafalgar (Mys Trafalgar) vychází z au-
torovy podrobné znalosti historického kontextu a díky jeho osvědče-
nému vypravěčskému stylu nevšedním způsobem oživuje události, kte-
ré změnily další běh evropských dějin.
Žebříčkům prodeje ve Španělsku dlouhodobě vládne tři roky starý
bestseller Carlose Ruize Zafóna La Sombra del Viento (Stín větru).
Čtivý napínavý příběh o tajemném spisovateli odehrávající se v pová-
lečné Barceloně si vysloužil nadšení širokého publika, v relativně krát-
ké době se dočkal řady vydání a byl přeložen do několika jazyků.
Již před několika lety zaujala španělské čtenáře prozaička Espido
Freireová (1974), která se v roce 1999 stala nejmladší nositelkou ceny
nakladatelství Planeta (získala ji za román Melocotones helados, Mra-
žené broskve). V roce 2004 vydala sbírku povídek nazvanou Juegos míos
(Mé hry). Hrdinkami jednotlivých příběhů jsou mladé ženy, které pod
nevinným zevnějškem skrývají bouřlivé vášně a všechny neodolatelně
přitahuje osudovost. V loňském roce Freierové vyšel také knižní esej Qu-
erida Jane, querida Charlotte (Milá Jane, milá Charlotte) věnovaný ang-
lickým spisovatelkám 19. století, Jane Austenové a sestrám Brontëovým.
Předloňský laureát Národní ceny za román, galicijský spisovatel Suso
de Toro (1956), vydal román El príncipe manco (Jednoruký kníže). Jeho
ústřední postavou je Nano, jednoruký prosťáček plný vzteku a bolesti
z nelidského světa, jakýsi neintelektuální předměstský Hamlet.
Nakladatelství Seix Barral vydalo nový román Josého Jiméneze
Lozana (1930), nositele Cervantesovy ceny za rok 2002. Kniha nese
název Carta de Tesa (Dopis od Tesy) a objevují se v něm některé po-
stavy z autorova staršího románu La boda de Ángela (Ángelina svatba).
Líčí příběh středoškolské učitelky Maríi, která je brutálně napadena
skupinou žáků. Útok přežije a její postavení oběti se paradoxně radi-
kálně promění, když musí čelit intrikám právníků obhajujících mla-
distvé útočníky.
280
Nakladatelství Taurus ve spolupráci s Nadací Josého Ortegy y Gas-
seta pracuje na ambiciózním projektu nového vydání sebraných spisů
tohoto významného španělského filosofa. V roce 2004 vyšel 2. svazek
z plánovaných deseti. Výsledný soubor by měl obsahovat i Ortegovy tex-
ty, které nebyly do předchozích vydání jeho díla zařazeny, a měl by se
tak v budoucnu stát základem pro studium Ortegova myšlení.
hispánská Amerika
Jako tradičně se v loňském roce pulty knihkupectví zaplnily tituly zná-
mých hispanoamerických bestsellerových autorek typu Isabel Allen-
dové (1942), u nás známé především díky slavnému románu Dům du-
chů (La casa de los espíritus). Allendové v uplynulém roce u různých
nakladatelů vyšlo 6 titulů. Novinkou mezi nimi byla kniha El bosque de
los pigmeos (Les trpaslíků), jež je součástí románové trilogie pro mládež
souhrnně nazvané Memorias de águila y jaguár (Paměti orla a jaguára).
V českém překladu vyšly oba předchozí svazky pod názvem Město ne-
tvorů (La ciudad de las bestias) a Království zlatého draka (El reino del
dragon de Oro). Další populární autorky, Chilanka Marcela Serrano-
vá nebo Mexičanka Laura Esquivelová, svým čtenářům žádnou no-
vinku nepřipravily a publikovaly pouze v reedicích své nejslavnější ro-
mány. Serranová vydala pět titulů, u nás známější Esquivelová pouze
jeden, a to svůj nejznámější román Como agua para chocolate (česky Ko-
ření vášně).
Snad žádná kniha v loňském roce však nepřilákala tolik pozornosti
médií jako román s tajemným názvem 2666. Jejím autorem je Roberto
Bolaño, který se v 90. letech a především po své smrti v roce 2003 stal
velkým fenoménem španělsky psané literatury. Narodil se v Chile v roce
1953. Po vojenském puči v roce 1973 žil v Mexiku, kde publikoval své prv-
ní básnické sbírky. Začátkem 80. let přesídlil do Španělska, kde působil
až do své smrti. Zájem kritiky probudil teprve v roce 1996 knihou La li-
teratura nazi en América (Nacistická literatura v Americe). Nejvíce se
ovšem proslavil knihou Los detectives salvajes (Drsní detektivové), za
niž získal několik prestižních cen. Jednou z nich byla Cena Rómula
Gallega (1999). Autor byl považován za provokatéra a sžíravého kriti-
ka chilské a potažmo latinskoamerické literatury. Ve svých knihách zda-
leka nešetří ironií, stejně jako o generaci starší krajan, básník Nicanor
Parra (1914), Bolañův zřejmě jediný velký vzor z chilské literatury.
Přestože Bolaño leckdy až nevybíravým způsobem bořil ikony chilské li-
teratury (José Donoso, Isabel Allendová), je ve své zemi uznáván jako
nejvýznamnější současný spisovatel. Hlavní vyprávěcí osou románu
2666, který čítá 1125 stran, je pátrání po Bennu von Archimboldim, enig-
matickém německém spisovateli. Po jeho stopách se vypraví skupina
čtyř profesorů různých národností. Stopy je dovedou až na hranici Me-
xika a Spojených států, do města Santa Teresa, kde byl německý spiso-
‰panûlsky psaná literatura 281
vatel údajně naposled spatřen. Tam se hrdinové střetávají s krutou míst-
ní realitou. Postupně se dovídají o stovkách znásilněných a brutálně za-
vražděných mladých dívek. Takřka detektivní příběh je však pouze
jednou z mnoha žánrových rovin knihy, kterou lze stručně charakteri-
zovat jako postmoderní a intertextuální směs, od detektivky přes epic-
kou báseň, novinářskou reportáž až například po esej. Jde zároveň o kni-
hu nesmírné hloubky, z níž se vynořují zneklidňující úvahy nad relativní
hranicí mezi dobrem a zlem, zamyšlení nad smrtí, k níž má autor osob-
ně blíž, než tuší. Bolaño se vydání své knihy již nedočkal.
Odkaz Jorge Luise Borgese (1899–1986) je nadčasový a pronásle-
duje generace hispanoamerických autorů dodnes. Důkazem je například
nová kniha již zmiňovaného Argentince Alana Paulse El factor Borges
(Faktor Borges). Tentokrát nejde o žádnou fikci, o pouhou variaci na
typickou borgesovskou fantastickou hříčku, nýbrž o esej: návod, jak k to-
muto velikánovi přistupovat, jak ho číst a interpretovat. Borgesovu ak-
tuálnost podtrhuje minimálně 7 borgesovských titulů vydaných v loň-
ském roce (údaje jsou čerpány z www.casadellibro.es). Jedná se buď
o reedice nejslavnějších knih, jako jsou Ficciones (Fikce) či El Aleph (Alef),
nebo o sebrané spisy, dosud nepublikované přednášky a eseje.
K esejistické tvorbě se loni vrátil i Mario Vargas Llosa, a to kni-
hou La tentación de lo imposible (Pokus o nemožné), v níž se podrobně
zabývá Bídníky Victora Huga. Autor se pokouší o vlastní interpretaci to-
hoto klasického díla v podobném duchu jako v případě předešlých ese-
jistických knih o Flaubertově Paní Bovaryové nebo o díle Garcíi Márqu-
eze a dalších. Zato esejistický pokus Contra Bush (Proti Bushovi) Mexičana
Carlose Fuentese (1928), dalšího autora slavného „boomu“ 60. let, nemá
již dle názvu s literaturou nic společného. Autor se tentokrát pustil na
tenký led ve snaze dokázat, že je schopen reflektovat problémy sou-
časnosti. Ovšem pád z metafyzických abstraktních výšin do politické re-
ality se zdá být pro autora vražedný. Mnozí milovníci Fuentesovy tvor-
by budou touto knihou zřejmě zklamáni.
Z poezie alespoň na okraj zmiňme v současnosti asi nejvýznamněj-
šího a zároveň nejprodávanějšího hispanoamerického básníka, kte-
rým je Juan Gelman. Narodil se v Buenos Aires v roce 1930. Během své
dlouhé literární kariéry působil například v časopisech Panorama, Cri-
sis, řídil literární přílohu deníku La Opinión, Noticias. V současné době
pravidelně publikuje v deníku Página/12. Gelman se vždy cítil silně spjat
s politickým a společenským děním ve své zemi. Je jedním z těch spiso-
vatelů, které na celý život poznamenala krutost poměrů v Argentině v 70.
letech, kulminující během vojenské diktatury (1976–1983). Není proto
náhoda, že jedním z klíčových témat autorovy tvorby je exil, přítomný
v jeho nejslavnějších sbírkách, jako jsou například Si dulcemente (Tak
sladce), Citas y comentarios (Citace a komentáře) nebo Bajo la lluvia
ajena (V cizím dešti), zahrnutá do souboru Exilios.
282
Gelman, pronásledovaný paramilitárními jednotkami (Triple A), se pro
exil definitivně rozhodl v roce 1975. Do vlasti se mohl vrátit až v roce 1988.
V současné době žije v Mexiku. Pozornost médií a široké veřejnosti získal
zveřejněním případu týkajícího se jeho vnučky, zmizelé během vojenské
diktatury, která byla ihned po narození předána cizí rodině v Uruguayi.
Její matka a otec, Gelmanův syn, se dostali na seznam tzv. „desapareci-
dos“, zmizelých lidí, eufemismus používaný pro lidi většinou umučené v ar-
gentinských koncentračních táborech a vězeních. Po mnohaletém usi-
lovném pátrání se Gelman nakonec se svou vnučkou setkal. Traumatizující
téma „zmizelých“ básník zpracoval spolu s autorkou Marou Lamadri-
dovou v knize Ni el flaco perdón de Dios – Hijos de desaparecidos (Ani
špetka Božího odpuštění – Děti zmizelých). Z dalších autorových knih jme-
nujme například Gotán (Gotan; název je anagram slova Tango), Carta
a mi madre (Dopis mé matce) nebo Com/posiciones (Kom/pozice). Loni
autor vydal dvě básnické sbírky: Sydney West y otros poema (Sydney West
a jiné básně) a País que fue será (Země, která byla, bude).
nakladatelství a literární časopisy
‰panûlsko
Nakladatelských domů je ve Španělsku nepřeberné množství. Podobně
jako jinde ve světě i zde dochází ke spojování menších nakladatelství
a jejich skupování jedním vlastníkem. Největší nakladatelskou skupinu
hispánského světa tvoří Grupo Planeta, která sdružuje přes 20 samo-
statných nakladatelství. Základním členem skupiny je nakladatelství
Planeta, které každoročně uděluje jednu z prestižních literárních cen
Premio Planeta. Vydává především původní španělsky psanou literatu-
ru, zaměřuje se na širší čtenářskou veřejnost. Dalším významným čle-
nem Grupo Planeta je barcelonské nakladatelství Ediciones Destino
zaměřené na původní i překladovou literaturu ve španělštině a v kata-
lánštině. Uděluje dvě velké literární ceny, Nadalovu cenu za román a Cenu
Josepa Plá za nejlepší prózu v katalánštině. Mezi překlady vydanými
v Ediciones Destino jsou mimo jiné i díla Bohumila Hrabala. Prestižní
nakladatelství Seix Barral, které dnes také patří ke skupině Planeta, bylo
založeno v Barceloně v roce 1911. Vydává díla některých nejvýrazněj-
ších osobností současné španělské i evropské literární scény (Juan
Goytisolo, Antonio Muñoz Molina, Eduardo Mendoza, Carlos Fu-
entes, Octavio Paz, Milan Kundera ad.). Uděluje cenu Biblioteca
Breve, oceněná díla publikuje ve stejnojmenné edici. Nepřehlédnutel-
ným členem této velké nakladatelské skupiny je nakladatelství Espasa
Calpe, které se vedle vydávání klasických děl španělské i světové lite-
ratury (edice Austral) zaměřuje na vzdělávací publikace, učebnice a slov-
níky, včetně publikací Španělské královské akademie (RAE).
‰panûlsky psaná literatura 283
 Druhou významnou nakladatelskou skupinou je Grupo Santilla-
na, která vznikla ze stejnojmenného nakladatelství a postupně k sobě
připojila několik prestižních vydavatelství, mezi nimi především mad-
ridské nakladatelství Alfaguara. Alfaguara vydává v širokém záběru
španělsky psanou i překladovou literaturu, mezi jeho autory figurují
jména jako Javier Marías, Álvaro Mutis, Arturo Pérez Reverte či
Mario Vargas Llosa. Méně komerčně zaměřeným nakladatelstvím
skupiny Santillana je nakladatelství Taurus, které se věnuje přede-
vším esejistice, filosofii, dílům historickým a biografickým. Mezi
jeho poslední velké projekty patří zmíněné vydávání Ortegova sebra-
ného díla.
Na třetím místě je třeba uvést skupinu Anaya, která se v roce 2004
stala součástí francouzského mediálního koncernu Lagardère. Do této
skupiny patří například nakladatelství Cátedra, hlavní vydavatel kla-
sických děl španělské i světové literatury v komentovaných kritických
edicích. V roce 2004 zde mimo jiné vyšlo kompletní dílo Gustava Adol-
fa Bécquera. Dalším členem skupiny Anaya je nakladatelství Alianza
Editorial, které již takřka 40 let vydává díla velkých představitelů lite-
ratury ve španělštině i v jiných jazycích, v edicích určených pro široké
publikum. Populární je jeho kapesní řada, v níž postupně vyšlo napří-
klad dílo Jorge Luise Borgese. Alianza Editorial se neomezuje na be-
letrii, ale vydává i filosofii a odbornou literaturu.
Mezi nezávislými nakladateli zaměřenými na beletrii má ve Špa-
nělsku pevné místo nakladatelství Anagrama založené v roce 1969, je-
hož hlavním cílem je hledání nových hlasů ve španělské literatuře a ucho-
vání některých opomíjených děl 20. století. Ze současných zahraničních
autorů v nakladatelství Anagrama nyní vychází například Hanif Ku-
reishi či Arundhátí Royová.
Milovníci poezie dobře znají nakladatelství Visor, jehož ediční řada
Visor de Poesía již čítá 500 svazků původní i překladové poezie. Ve zvlášt-
ní řadě Visor de Poesía Maior pak vydává sebraná díla významných bás-
níků. V roce 2004 v této řadě vyšel například 3. díl rozsáhlého kom-
pletního básnického díla Gabriela Celayi.
Svět španělských literárních periodik je obdobně bohatý jako svět
nakladatelský. Uveďme jen několik příkladů. Pravidelným zdrojem in-
formací je Babelia, sobotní kulturní příloha deníku El País, která se
sice nevěnuje výlučně literatuře, její literární servis je však obsáhlý a na
dobré úrovni.
Kulturní měsíčník Lateral vychází v Barceloně od roku 1994. Done-
dávna vycházel v novinovém formátu, v listopadu 2004 změnil design,
rozšířil počet stran a přijal podobu tradičního časopisu. Jeho cílem je za-
plnit prostor mezi populárními časopisy orientovanými na novinky a zpra-
vodajství a odbornými literárněvědnými periodiky. Vedle běžných re-
cenzí, rozhovorů a reportáží nabízí také podrobnější analýzy vybraných
284
děl a publikuje dosud nevydané povídky. Kromě literatury se věnuje i hud-
bě, filmu a výtvarnému umění.
V povědomí odborníků i kulturní veřejnosti má pevné místo časo-
pis Quimera, čistě literární měsíčník založený v roce 1980 v Barceloně.
Programově se distancuje od tlaků módy a nakladatelského průmyslu
a snaží se nabízet alternativu ke kulturnímu zpravodajství masových
médií. Jeho kritický a nezávislý pohled na literaturu je určen kultivo-
vaným čtenářům, pro něž reklama a komerční úspěšnost nejsou hlav-
ním vodítkem pro orientaci v současném knižním světě.
Jedním z nejstarších španělských literárních časopisů je Litoral, jejž
roku 1926 založili v Málaze básníci Emilio Prados a Manuel Altoagu-
irre. Ve své době byl hlavním časopisem španělské avantgardy, své bás-
ně zde publikoval např. Vicente Aleixandre, Luis Cernuda či Rafael
Alberti, výtvarnou podobu časopisu určovali mj. umělci jako Salvador
Dalí či Juan Gris. Vydávání časopisu bylo po občanské válce z politic-
kých důvodů přerušeno, obnovilo se v roce 1968, kdy časopis navázal na
předválečnou tradici. V současné době patří k nejprestižnějším perio-
dikům zaměřeným především na poezii.
V roce 1983 vznikla ve Španělsku Asociace kulturních časopisů (Aso-
ciación de Editores de Revistas Culturales de España, ARCE), jejímž cí-
lem je spolupráce a vzájemná podpora směřující k propagaci těchto
časopisů. Asociace v současné době sdružuje nejprestižnější časopisy
zaměřené na různé kulturní oblasti, od literatury po společenské vědy
či výtvarné umění. Informace o jednotlivých časopisech a jejich obsa-
hy lze nalézt na stránkách asociace www.revistasculturales.com.
hispánská Amerika
Zkoumáte-li hispanoamerický knižní trh, skoro v každé zemi narazíte na
pobočky velkých španělských nakladatelství, jako jsou například Planeta,
Alfaguara, Anagrama, Seix Barral, které se zaměřují na autory příslušných
národních literatur. Prostřednictvím těchto společností se pak určitý vý-
běr dostane i na pulty knihkupectví ve Španělsku či Spojených státech ame-
rických. V tradičních kulturních centrech hispánské Ameriky, Buenos Ai-
res (Argentina) na jihu a Ciudad de México (Mexiko) na severu, se za
posledních několik desetiletí situace hodně změnila, přesto přežívají ně-
která tradiční nakladatelství jako například Sudamericana (Argentina),
kde svého času Gabriel García Márquez poprvé publikoval slavných Sto
roků samoty, nebo Fondo de Cultura Económica (Mexiko), které levně zpří-
stupňuje klasická díla domácí a zahraniční produkce. Ostatní nakladatel-
ství bojují o přežití nebo jen o více čtenářů tím, že se sdružují do společ-
ných projektů, např. projekt Ultramarinos, který se snaží propagovat méně
známé autory – podílejí se na něm nakladatelství Celeste (Španělsko), Cu-
atro Propio (Chile) a Trilce (Mexiko). Další velkou nakladatelskou skupi-
nou je Editorial Andina nebo Grupo Santillana.
‰panûlsky psaná literatura 285
 Pokud jde o časopisy, za zmínku jistě stojí mnoho titulů, což zname-
ná nekonečný seznam. Jmenujme namátkou nezávislý kubánský kul-
turní čtvrtletník Encuentro de la cultura cubana (www.cubaencuent-
ro.com), který vychází v Madridu a který se pokouší nezávisle publikovat
jak autory žijící na Kubě, tak autory exilové. K jiným časopisům tohoto
druhu patří mexický Fractal nebo argentinský Diario de poesía. V Ar-
gentině si v posledních dvou letech získal popularitu a uznání kritiky
nový satirický měsíčník Lamujerdemivida. Významné jsou i literární a kul-
turní přílohy periodik jako například týdenní Radarlibros deníku Pági-
na/12 (Argentina), dále přílohy novin La Nación (Argentina), La Jornada,
Crónica (Mexiko), El Nacional (Venezuela), El Tempo (Kolumbie) nebo El
Mercurio (Chile).
španělská literatura u nás a česká ve španělsku
Španělská literatura se v českých překladech objevuje v relativně ome-
zené míře, loňský rok nebyl výjimkou. Přesto se pár pozoruhodných
děl na českém trhu objevilo. Mladá fronta vydala bestseller mladého au-
tora Javiera Cercase Vojáci od Salaminy (Soldados de Salamina), který
se originálním způsobem vrací k tématu španělské občanské války a zá-
roveň toto téma přesahuje a zamýšlí se nad obecnějšími otázkami hr-
dinství, náhody a lidského osudu. Na sklonku roku se čeští čtenáři do-
čkali zřejmě nejslavnějšího románu Javiera Maríase Srdce tak bílé
(Corazón tan blanco), který svému autorovi získal celosvětové uznání.
Strhující, téměř detektivní příběh o tajemství, jazyce, pravdě a mlčení
si jistě zaslouží pozornost českého publika. Odlehčenější polohu sou-
časné španělské prózy představují povídky slavného filmového režisé-
ra Pedra Almodóvara, které vyšly česky pod názvem Patty Diphusa, Ve-
nuše záchodků. Jejich hlavní postavou je otrlá, leč soucitná pornohvězda
Patty Diphusa, která vypráví své pozoruhodné madridské příběhy. Dal-
ším přírůstkem mezi překlady ze současné španělské literatury je ro-
mán Artura Péreze Reverteho Kůže na buben (La piel del tambor). Po-
dobně jako ostatní Reverteho knihy (do češtiny byly přeloženy romány
Šermířský mistr, Vlámský obraz, Dumasův klub a Hřbitov bezejmenných
lodí) je i tato čtivá, napínavá, zdatně pracuje s prvky klasických dobro-
družných žánrů a celkovým výsledkem je příjemná oddechová četba.
Záslužným překladatelským i nakladatelským počinem je obsáhlý
výbor z poezie Josého Ángela Valenteho V kořenech světla ryby, který
do českého prostředí uvedl Petr Zavadil. Valente (1929–2000) vstoupil
do literatury v 50. letech a patří k nejvýznamnějším španělským básní-
kům 20. století. Překladů (obzvláště pak překladů kvalitních) z moder-
ní španělské poezie nemáme mnoho a Zavadilův výbor lze považovat
za významný kulturní přínos.
286
Pražské nakladatelství Karolinum vydalo v loňském roce španělský
překlad románu Zdeňka Jirotky Saturnin (Saturnino). Karolinum tak
navazuje na vydání Saturnina v angličtině v roce 2003. Španělský pře-
klad pořídil Eduardo Fernández, který vyučuje na FF UK v Praze.
Česká literatura ve španělském překladu se také dočkala pozornosti
největšího španělského knihkupeckého domu Casa del Libro, který v roce
2004 do své virtuální nabídky zařadil zvláštní sekci české literatury. Fi-
gurují zde díla Bohumila Hrabala, Karla Čapka, Milana Kundery, Jo-
sefa Škvoreckého, ale například také výbor z poezie Jiřího Ortena.
hispanoamerická literatura u nás
Lze konstatovat, že loňský rok byl na překlady z hispanoamerické lite-
ratury ve srovnání s objemem překladů například z angličtiny stejně
skromný, jako v jiných letech. Objevila se však velmi zajímavá díla. Kro-
mě již zmiňovaných Cortázara a Garcíí Márqueze nesmíme opomenout
dalšího autora, který měl v 60. letech štěstí a dostal se do úzké skupi-
ny autorů tzv. boomu latinskoamerické literatury. Je jím Mario Vargas
Llosa (1936), který se u nás v posledních letech hojně vydává. V loňském
roce vyšly v reedici Llosovy slavné romány Město a psi (La ciudad y los
perros) z roku 1962 a Tetička Julie a zneuznaný génius (Tía Julia y el esc-
ribidor) z roku 1977. Oba texty lze považovat za částečně autobiogra-
fické. První je kritikou považován za jedno z nejvýznamnějších děl 60.
let. Líčí autorovu zkušenost z vojenského gymnázia z období diktatury
v Peru v 50. letech. Konflikt dospívajících chlapců s vojenskými autori-
tami je zpracován na svou dobu originálními vypravěčskými postupy,
které autor rozvíjí v dalších slavných románech. Druhý zmíněný ro-
mán patří do tzv. druhého období Llosovy tvorby, v němž se objevuje pro
autora nový prvek: humor. Kniha Tetička Julie... líčí další epizodu z au-
torova mládí, tj. první redakční zkušenost z rozhlasu v Limě a milostný
vztah s o mnoho let starší tetou. Příběh hrdiny se prolíná s fiktivními
rozhlasovými seriály, které píše hrdinův kolega z rozhlasu. Kniha je mimo
jiné podařenou parodií na brakovou literaturu.
Krátký beletristický výčet ještě doplňme o Patagonský expres (Pata-
gonia express) u nás již dobře známého Chilana ze španělského Gijónu
Luise Sepúlvedy, autora slavného Starce, který četl milostné romány (Un
Viejo que leía novelas de amor). Tentokrát se nejedná o žádnou detek-
tivku, nýbrž o reportáž z cesty po chilské patagonské oblasti.
Velkým počinem pak bylo vydání výboru z latinskoamerických esejů
Druhý břeh západu (Iberoamerika jako soužití kultur), který sestavila a úvo-
dem opatřila přední česká hispanistka Anna Housková. Cílem knihy je
představit českému čtenáři dosud ne příliš známou a neprávem opomí-
jenou oblast latinskoamerické kultury, jakou je esejistická tvorba. Vý-
‰panûlsky psaná literatura 287
znam tohoto žánru v daném regionu spočívá v tom, že již od dob boje za
nezávislost sloužil jako důležitý nástroj k definování národní kultury a iden-
tity rodících se latinskoamerických států. Výbor představuje esejistickou
tvorbu jak významných politických osobností latinskoamerických dějin
(např. Simón Bolívar, Domino F. Sarmiento), tak slavných kritiků a čes-
kému čtenáři již známých spisovatelů, jakými jsou např. Octavio Paz, Jor-
ge Luis Borges nebo také Gabriel García Márquez. Poslední dva autoři
byli u nás dosud známí pouze jako prozaici. Výbor obsahuje eseje, které
se tematicky zabývají převážně latinskoamerickým prostorem. Najdeme
zde reflexe z oblasti politické, obecně kulturní či literární.
internet – na dobré adrese
‰panûlsko
www.elcultural.es (zprávy o kultuře)
www.epdlp.com (informace o spisovatelích, ukázky z děl, přehledy literárních cen atp.)
www.casadellibro.es (největší španělské virtuální knihkupectví Casa del Libro, in-
formace o knižních novinkách)
hispánská Amerika
http://lanic.utexas.edu/la/region/literature/indexesp.html (stránky pro zájemce o la-
tinskoamerickou literaturu – tj. 21 národních literatur včetně literatury brazilské nebo li-
teratury Trinidadu a Tobaga – slušný přehled nejen o literárních cenách, ale i o význam-
ných literárních časopisech; v rámci jednotlivých národních literatur jsou zde prezentovány
odkazy na stránky nejvýznamnějších literárních osobností příslušné země.
přehled nejdůležitějších literárních cen
‰panûlsko
Premio Cervantes (Cervantesova cena): Rafael Sánchez Ferlosio (za celoživotní dílo)
Premio Juan Rulfo (Cena Juana Rulfa): Juan Goytisolo (za celoživotní dílo)
Premio Nacional de Letras (Státní cena za literaturu): Félix Grande (za celoživotní dílo)
Premio Nacional de Novela (Státní cena za román): Juan Manuel de Prada, La vida in-
visible (Neviditelný život)
Premio Nacional de Poesía (Státní cena za poezii): Chantal Maillardová, Matar a Platón
(Zabít Platóna)
Premio Planeta (Cena Planeta): Lucía Etxebarriaová, Un milagro en equilibrio (Zázrak
v rovnováze)
Premio Nadal (Nadalova cena): Antonio Soler, El camino de los ingleses (Cesta Angličanů)
Premio Adonais (Cena Adonais): José Martínez Ros, La enfermedad (Nemoc)
hispánská Amerika
Premio de Literatura Latinoamericana y del Caribe Juan Rulfo (Cena Juana Rulfa): Juan
Goytisolo (za celoživotní dílo)
Premio Planeta de América Latina (Cena nakladatelství Planeta pro Latinskou Ameriku):
Martín Caparrós, Valfierno
Premio Herralde (Herraldova cena): Juan Villorro, El testigo (Svědek)
Premio Sor Juana Inés de la Cruz (Cena Juany Inés de la Cruz): Cristina Sánchez-And-
radeová, Ya no pisa la tierra tu rey (Tvůj král nevstoupí do tvé země)
288
překlady do češtiny
‰panûlsko
Almodóvar, Pedro: Patty Diphusa, Venuše záchodků (Patty Diphusa y otros textos), pře-
ložila Anežka Charvátová, Garamond, Praha 2004
Cercas, Javier: Vojáci od Salaminy (Soldados de Salamina), přeložila Blanka Stárková,
Mladá fronta, Praha 2004
Marías, Javier: Srdce tak bílé (Corazón tan blanco), přeložila Blanka Stárková, BB/Art,
Praha 2004
Pérez Reverte, Arturo: Kůže na buben (La piel del tambor), přeložil Vladimír Medek,
Knižní klub, Praha 2004
Valente, José Ángel: V kořenech světla ryby (výbor z básní), přeložil Petr Zavadil, Fra,
Praha 2004
hispánská amerika
Allendová, Isabel: Království zlatého draka (El reino del dragon de Oro), přeložila
Monika Baďurová, BB/Art, Praha 2004
Braun, Juan: Zebří zahrada (Jardín de zebra a Rasputin, Trotsky y el Zar), přeložila Len-
ka Kousalová, Julius Zirkus, Brno 2004
Cortázar, Julio: Příběhy o kronopech a fámech (Historias de cronopios y de famas),
přeložila Lada Hazaiová, Mladá fronta, Praha 2004
Cortázar, Julio: Ten, kdo chodí kolem (Alguien que anda por ahí), přeložila Mariana
Housková, Julius Zirkus, Brno 2004
Druhý břeh západu (Iberoamerika jako soužití kultur), výbor z esejistiky, sestavila, úvo-
dem a bibliografií opatřila Anna Housková, Mladá fronta, Praha, 2004
Gamboa, Santiago: Prohrávat se musí umět (Perder es cuestion del metodo), přeložila
Šárka Holisová, Mladá fronta, Praha 2004
García Márquez, Gabriel: Generál ve svém labyrintu (El general en su laberinto), pře-
ložil Zdeněk Kalkus, Odeon, Praha 2004
García Márquez, Gabriel: Zpověď trosečníka (Relato de un náufrago), přeložila Blan-
ka Stárková, Odeon, Praha 2004
García Márquez, Gabriel: O lásce a jiných běsech (Del amor y otros demonios), přelo-
žil Vladimír Medek, Odeon, Praha 2004
Rivero, Raúl: Důkazy spojení (Pruebas de contacto), přeložil Stanislav Škoda, Fra,
Praha 2004
Sepúlveda, Luis: Patagonský expres (Patagonia express), přeložil Jan Mattuš, Julius Zir-
kus, Brno 2004
Vargas Llosa, Mario: Město a psi (La ciudad y los perros), přeložil Miloš Veselý, Mla-
dá fronta, Praha 2004
Vargas Llosa, Mario: Tetička Julie a zneuznaný génius (Tía Julia y el escribidor), pře-
ložila Libuše Prokopová, Mladá fronta, Praha 2004
překlady z češtiny
Jirotka, Zdeněk: Saturnino (Saturnin), přeložil Eduardo Fernández Couceiro, Karoli-
num, Praha 2004
‰panûlsky psaná literatura 289
 švédsky psaná literatura
dagmar hartlová
Rok 2004 se smutně zapsal zánikem jednoho z nejvýznamnějších švéd-
ských literárních časopisů Bonniers Litterära Magasin (BLM), který exis-
toval od roku 1932. Obecně vzato pak ve Švédsku i nadále přetrvává čte-
nářská obliba detektivek v různé podobě policejního či kriminálního
románu včetně detektivek s amatérským řešitelem zločinu. V krásné
literatuře se stále více prosazují romány polodokumentárního typu, kte-
ré se snaží proniknout do nitra a soukromí slavných osobností minu-
losti, především žen – ostatně i ve zmíněném detektivním žánru naprosto
převažují ženy mezi autorkami i mezi vyšetřovatelkami. Vedle toho se za-
čínají ozývat hlasy literárních kritiků, kteří předvídají posun čtenář-
ského zájmu od krásné literatury k populárněvědným dílům.
Průkopníky tohoto žánru jsou zejména historikové Peter Englund
(1957) a Herman Lindqvist (1943), kteří každý svým osobitým způso-
bem dokázali upoutat čtenáře a probudit v něm zájem o švédskou a po-
sléze i světovou historii. Druhý z jmenovaných naposledy publikoval ob-
sažnou práci Napoleon.
V polovině loňského roku přispěla k prosazení trendu non-fiction beze-
sporu i útlounká kniha bývalé populární televizní komentátorky Ully-Ca-
rin Lindquistové (1952–2004) Ro utan åror (Veslovat bez vesel) o drama-
tickém průběhu nevyléčitelné nemoci, které po půldruhém roce, v březnu
2004, podlehla. Autorka, matka čtyř dětí, popisuje boj s nemocí a soužití
s rodinou i okolní společností neobyčejně otevřeným, emotivním a přesto
racionálním způsobem. Kniha se stala bestsellerem roku a pouhých pár
měsíců po švédském vydání byla přeložena do řady jazyků.
Velkou pozornost vzbudila dokumentární próza ze soudních proce-
sů s válečnými zločinci v Haagu od chorvatské spisovatelky Slavenky
Drakuličové, která již řadu let žije ve Švédsku. Kniha byla vydaná
anglicky a současně ve švédském překladu pod názvem Inte en fluga för-
när (They would never hurt a fly, Ani mouše by neublížili). Autorka sle-
290
duje zejména přelíčení se Slobodanem Miloševičem a Biljanou Plavši-
čovou a prokládá je exkurzy do minulosti. Knihu plánuje k vydání Na-
kladatelství Lidové noviny.
události a literární ceny
Výjimečnou literární událostí minulého roku byl román dramatika,
prozaika a novináře Bengta Ohlssona (1963) Gregorius, který pře-
kvapivě získal prestižní Augustovu cenu. Jde o paralelní výklad pří-
běhu jednoho z klasických děl švédské literatury, románu Doktor Glas
od Hjalmara Söderberga z roku 1905. Román ve své původní podo-
bě řeší morální dilema, zda lze z „ušlechtilých pohnutek“ usmrtit od-
porného člověka pro záchranu někoho jiného. Gregorius podává týž pří-
běh očima oběti.
K význačným literárním oceněním patří i De Nios stora pris (Velká cena
Devítky), již za své dílo získal Torgny Lindgren (1938). Augustova cena
v oblasti dětské literatury byla udělena Katarině Kieriové (1965), která
píše i poezii a romány pro dospělé, za knihu o vztahu mezi otcem a sy-
nem o strachu, touze a o lásce Dansar Elias? Nej! (Tančí Elias? Ne!).
z knihkupeckých pultů
V záplavě již zmiňovaného úspěšného detektivního žánru nalezneme
řadu hodnotných titulů. Za povšimnutí stojí Söndagsmannen (Nedělní
muž) novináře Tomase Kangera (1951) v hlavní roli s policejní komi-
sařkou Elinou Wiikovou, která zápolí s problémy útisku ženy v osobním
životě, ve vztazích na pracovišti i v řešení kriminálního případu, jehož
obětí je mladá dívka. Cenu za nejlepší detektivku roku získala Åsa Lars-
sonová (1966) za svůj román Det blod som spillts (Prolitá krev). Autor-
ka pochází ze severošvédské Kiruny, kde se také příběh odehrává, a vy-
šetřovaná vražda farářky je svým způsobem převyprávěním biblického
příběhu. Do třetice uveďme ještě jednu dnes již slavnou detektivkářku,
kde záhady řeší obyčejná žena středního věku, Aino Trosellovou (1949)
a její román Tvångströjan (Svěrací kazajka).
V detektivním žánru se pokusili o štěstí i autoři, jako je básník,
esejista a autor románů s přistěhovaleckou tematikou Theodor Kalli-
fatides (1938), také on s hlavní ženskou hrdinkou, kriminální komi-
sařkou Kristinou Vendelovou, a asi bychom neměli opomenout Håkana
Nessera (1950) a jeho poslední román Skuggorna och regnet (Stíny a déšť)
kombinující vyšetřování třicet let staré vraždy mladé ženy s návratem
hlavního hrdiny domů – opět se jedná o nejzazší sever – a konfrontací
s vlastními volbami a promarněnými příležitostmi.
‰védsky psaná literatura 291
 Příznačným rysem současného detektivního, kriminálního či poli-
cejního románu je silná příměs prvků sociálně-kritické, případně psy-
chologizující prózy, jako by autoři kráčeli věrně ve stopách slavné dvo-
jice Sjöwallová-Wahlöö. Kerstin Ekmanová, jedna z nejvýznamnějších
a bohužel do češtiny zatím nepřeložených autorek, která sama zaháji-
la svou literární dráhu před zhruba padesáti lety detektivkami, se na
Göteborském knižním veletrhu 2004 pozastavila nad tím, zda detek-
tivka skutečně má a může suplovat sociálně-kritický román. Může ta-
ková kritika vůbec něco přinést, jestliže ji čtenářstvo očekává, vítá a ob-
divuje? Neměla by kritika někoho alespoň trochu bolet, aby byla
smysluplná?
Z děl mimo rámec detektivního žánru a populárněvědné prózy se ob-
jevily napjatě očekávané romány renomovaných autorů jako je Per Olov
Enquist (1934) a Majgull Axelssonová (1947). Per Olov Enquist napsal
„polodokumentární“ román (podle citátu z nominace na Augustovu cenu:
„Dokumentární a literární stránka se navzájem prolínají a společně ote-
vírají minulost reflexi a citovému prožitku příštích generací.“) Boken om
Blanche och Marie (Kniha o Blanche a Marii), odehrávající se na přelo-
mu 19. a 20. století. Blanche Wittmanová, jedna z „hysterek“ léčených
na pařížské klinice proslulého profesora Charcota, se po profesorově
smrti stane asistentkou v laboratoři Marie Curie, románové Marie. Jde
tu především o konfrontaci mužského a ženského světa obecně a světa
vědy zejména, na jejímž pozadí se odvíjejí úvahy o možnosti či nemož-
nosti lásky. Enquist napsal i knihu pro dětské čtenáře De tre grottornas
berg (Tři jeskyně, 2003), jejíž vydání v letošním roce plánuje Albatros.
Majgull Axelssonová, u nás známá Dubnovou čarodějkou (česky
2001), vypráví ve svém novém románu Den jag aldrig var (Ta, jíž jsem
nikdy nebyla) příběh životní volby ženy, kterou klíčové rozhodnutí při-
vede buď do role ministryně, nebo vražedkyně. Na pozadí dvou para-
lelně se odvíjejících příběhů téže osoby s existenciálním podtextem
a v mystifikujícím podání („kdybych měla jinou volbu, byla bych jiným
člověkem“) řeší autorka problém odpuštění a milosti. A zároveň se
v obou příbězích dotýká nerovných příležitostí – aniž by bylo možno
tento román označit za prvoplánově feministický. České vydání chystá
nakladatelství Metafora.
Z ostatních neopomenutelných švédských autorů jmenujme Björna
Ranelida (1949) a jeho pochmurně vyznívající román Bär ditt barn som
den sista droppen vatten (Své dítě opatruj jako poslední kapku vody), kte-
rý svým příznačným, až téměř uhrančivým jazykem rozebírá téma zla
v člověku a ohrožení jedince. Román vypráví příběhy dětí vystavených
násilí, které jako by byly ke svému osudu odsouzeny předem.
Za zmínku bezesporu stojí také Inger Edelfeldtová (1956), našim
čtenářům známá z povídkové antologie švédských autorek 20. století
nazvané Ve skutečnosti je díra (One Woman Press, 2002). V uplynulém
292
roce vydala Edefeldtová román Svarta lådan (Černá skříňka), ryze psy-
chologickou studii člověka v hluboké krizi, a také knihu pro mládež z žán-
ru fantasy Skuggorna i spegel (Stíny v zrcadle), jejíž české vydání v tom-
to roce plánuje Albatros. Je to příběh sedmnáctileté Arri, která se cítí
nepochopena rodinou i vrstevníky a utíká se do fantazie. Zrcadlem pro-
niká do paralelního světa Eidolonu, obydleného „ušlechtilými upíry“.
Jeden z nejvydávanějších švédských autorů, Jan Guillou (1944), zná-
mý i českým čtenářům překlady Krycí jméno Coq Rouge (2002), Teroris-
ta ve službách státu (2003) a Cesta do svaté země (2001), se svou novou
prózou Tjuvarnas marknad (Zlodějský trh) vymanil z okruhu kriminál-
ního a historického románu, jimiž se proslavil v minulosti. Tematicky se
vrací ke svému úspěšnému autobiografickému románu z roku 1981 Ond-
skan (Zlo), který byl nedávno zfilmován a vloni dokonce nominován na
Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. Zlodějský trh stej-
ně jako Zlo je román o dospívajících chlapcích, o násilí, šikaně a touze
po spravedlnosti, namířený proti hrabivosti a prospěchářství.
Závěrem zmiňme Pera Odenstena (1938), mimo jiné autora sbírky
básní Václav Havel och tystnaden (Václav Havel a ticho, 1983), který
navzdory svému věku doposud publikoval pouhá čtyři, zato vždy pozo-
ruhodná díla. Tentokrát zaujal románem Vänterskans flykt (Útěk čeka-
jící). Autor v něm zachycuje úvahy umírající americké básnířky Emily
Dickinsonové, jež své poslední myšlenky věnuje příběhu nešťastné lás-
ky své mladé služky, do kterého promítá i svůj život.
Zřejmě největší událostí roku 2004 ve švédské poezii byla básnická
sbírka Den stora gåtan (Velká záhada), jíž se do literárního života vrá-
til nestor modernismu Tomas Tranströmer (1931). V 17 svitách lako-
nických haiku pracuje autor s nápadně temnějším tónem, než jaký
známe z jeho dřívější poezie.
švédská literatura u nás a česká ve švédsku
V překladové literatuře ze švédštiny se v posledních letech zdá téměř
nemožné, aby se prosadilo nějaké nové jméno kromě renomovaných au-
torů jako je Ingmar Bergman, P. O. Enquist nebo Astrid Lindgreno-
vá, v lepším případě další dílo autora, který v minulosti uspěl (Peter
Englund). Okrajově se objeví každoročně pár detektivek/kriminálních
románů.
S prosazením české literatury ve Švédsku je to zřejmě ještě o tro-
chu obtížnější než v opačném směru. Jediný autor, který je dlouhodobě
vydáván (doposud 12 překladů jeho románů a povídek) je Ivan Klíma.
‰védsky psaná literatura 293
internet – na dobré adrese turecky psaná literatura
www.sweden.se/templates/cs/Publication_10586.aspx (novinky uplynulého roku
s kratší prezentací a dalšími internetovými odkazy – anglicky)
Produkci dvou největších nakladatelských domů naleznete na adresách:
petr kučera
www.norstedts.se a www.albertbonniersforlag.se

přehled nejdůležitějších literárních cen

Augustpriset (Augustova cena): Bengt Ohlsson, Gregorius
Samfundet De nios stora pris (Velká cena Devítky): Torgny Lindgren
Svenska deckarakademins stora pris (Velká cena švédské akademie detektivek): Åsa
Larssonová, Det blod som spillts (Prolitá krev)

překlady do češtiny „Románové šílenství“ a „nástup románu a konec povídky“. Takto zhod-
notily některé turecké literární časopisy rok 2004 a statistická čísla jim
drama v tom dávají zapravdu: Počet románů se oproti předchozímu roku zvý-
Bergman, Ingmar: Nevěra (Trolösa), přeložil Zbyněk Černík, Havran, Praha 2004 šil dvacetkrát a tvořil 25 % všech v Turecku vytištěných knih, což je nej-
Strindberg, August: Hry II., přeložili Zbyněk Černík, František Fröhlich, Azita Haida- vyšší číslo v celé turecké literární historii. Kritici dávají tento jev do sou-
rová, Dagmar Hartlová, Divadelní ústav, Praha 2004 vislosti s nebývalým nárůstem konzumní literatury a vyjadřují své
znepokojení nad osudem náročné literatury. Ani tato „masovost“ ovšem
detektivky
Hensherová, Ann-Christin: Svedení umírají dvakrát (Skulden till Daniel), přeložila Jana
nezastínila důležité literární počiny – a na některé z nich by měla upo-
Svatošová, Knižní klub, Praha 2004 zornit i tato stať.
Marklundová, Liza: Studio sex (Studio sex), přeložila Jana Pecharová, Alpress, Frýdek-
-Místek 2003
Marklundová, Liza: Svědek (Paradiset), přeložila Jana Holá, Alpress, Frýdek-Místek události a literární ceny
2004
Ještě do počátku roku 2004 existovala v Turecku zvláštní situace na kniž-
dûtská literatura ním trhu, která nemá zřejmě jinde v Evropě obdoby: téměř 60 % trhu
Lindgrenová, Astrid: Kluci darebáci a pes (Rasmus, Pontus a Toker), přeložila Dag- zaujímaly tzv. „pirátské knihy“ (korsan kitaplar), v podstatě nepříliš kva-
mar Hartlová, Albatros, Praha 2004
litní, nelegální reprinty děl známých domácích i zahraničních autorů,
Lindgrenová, Astrid: My z ostrova Saltkråkan (Vi på Saltkråkan), přeložila Jana Sva-
tošová, Albatros, Praha 2004
které byly rozmnožovány sítí pirátských „vydavatelství“. Tyto tisky se
pak prodávaly za velmi nízkou cenu a za benevolentního přihlížení
historie úřadů na ulicích a v podchodech větších měst. „Originální“ knihy byly
Englund, Peter: Nepřemožitelný (Den oövervinnerlige), přeložila Dagmar Hartlová, Na- totiž díky velmi vysokým cenám pro mnohé téměř nedostupné. V sou-
kladatelství Lidové noviny, Praha 2003 vislosti s přípravou na vstup Turecka do EU ovšem vláda přijala nové zá-
konné úpravy, které mají ochránit autorská práva. Byly zpřísněny kon-
troly nelegálních prodejů a zvýšeny tresty pro „překupníky knih“, takže
překlady z češtiny podíl pirátských knih na trhu v roce 2004 rázem klesl na 30 % a dále se
snižuje.
Klíma, Ivan: Ministern och ängel (Premiér a anděl), přeložila Karin Mossdalová, Brom- Na druhou stranu ovšem i velká nakladatelství značně přehodno-
berg, Stockholm 2004
tila svoji politiku a začala vydávat známé autory ve vysokém nákladu
a za velmi nízké ceny. Trend odstartovalo nakladatelství Alkim Yay-

294 turecky psaná literatura 295

inlari vydáním sbírky úvah a črt populárního romanopisce Ahmeda
Altana Íçimizde Bir Yer (Místo v nás). Tato kniha, prodávaná nejen
v knihkupectvích, ale i v supermarketech, na stanicích metra, v dro-
geriích, u benzínových stanic atp., překonala hned tři rekordy najed-
nou: stala se knihou s největším nákladem (1. vydání: 250 000 výtis-
ků, celkový náklad dosáhl 1 000 000 kusů!), nejnižší cenou a nejrychleji
rozebranou (během jediného dne nakladatelství rozprodalo své záso-
by). Následovala některá další vydavatelství, zvláště s reedicemi kla-
sických autorů: román Cemile (Džemile) klasika tzv. „vesnického ro-
mánu“ Orhana Kemala vyšel v nákladu 100 000 výtisků a psychologický
portrét těžce nemocného mladíka 9. Hariciye Koǧusu , (Oddělení číslo
9 na klinice vnějších chorob) od Peyamiho Safy, známého autora
20. a 30. let minulého století, se objevil v nákladu 250 000 výtisků a za
cenu nižší, než kolik stojí běžný časopis. Ostatně i celkový počet
v Turecku vytištěných knih se oproti předchozímu roku zdvojnásobil
(na téměř 20 000 titulů ve více než 1 300 nakladatelstvích). Je ovšem
třeba mít na paměti, že se za poslední roky nesmírně zvýšila gramot-
nost obyvatelstva (v mladší generaci negramotnost již téměř vymize-
la) a že 70milionový turecký trh je schopen tato čísla poměrně snad-
no vstřebat. Pobouřené reakce však tento trend vyvolal v řadách literátů
a kritiků, kteří mluví o konci „romantického období“ turecké litera-
tury a počátku tvrdého tržního boje, kdy se knihy stávají výhodným
prodejním artiklem bez ohledu na kvalitu.
Na podporu četby krásné literatury mezi mládeží připravili experti
tureckého ministerstva školství v roce 2004 projekt s názvem 100 zá-
kladních děl, jehož cílem je postupné vydání důležitých světových i do-
mácích literárních děl v rámci zvláštní edice a jejich zařazení do učeb-
ních osnov středoškoláků.
Mezi velkými událostmi ve světě literatury vyčníval jako téměř kaž-
doročně Knižní veletrh v Istanbulu, letos s tématem Sousedství v kul-
tuře, umění a literatuře, pořádaný za široké účasti (přes 500) domá-
cích i zahraničních spisovatelů, novinářů, umělců, vědců, politiků a 350
nakladatelství.
Turecké ministerstvo kultury a turismu vyhlásilo rok 2004 Rokem
Necipa Fazila Kisaküreka, básníka a dramatika (1901–1983), jenž ještě
za svého života dostal přídomek „král básníků“. Velkou ztrátou pro tu-
recký literární život pak bylo úmrtí předního básníka a literárního kri-
tika Sükrana
, Kurdakula.
Mimořádnou pozornost vyvolal v anglofonním světě anglický pře-
klad románu Kar (Sníh; v překladu Maureen Freelyové Snow) nejlepšího
současného tureckého romanopisce a žhavého kandidáta na Nobelovu
cenu Orhana Pamuka. Sníh byl americkou kritikou nadšeně přijat a vliv-
ný deník New York Times ho dokonce zařadil na 5. místo v žebříčku De-
set nejlepších knih roku.
296
Turecký knižní trh v roce 2004 poměrně věrně kopíroval svůj ev-
ropský protějšek: nejprodávanějšími knihami roku se staly překlady
bestsellerů Dana Browna Da Vinci Sifresi
, (Šifra mistra Leonarda) a Me-
lekler ve Seytanlar
, (Andělé a démoni). Hned za nimi následovali turečtí
autoři: Soner Yalçin se svým detektivně pojatým románem Efendi: Be-
yaz Türklerin Büyük Sirri (Efendi: Velké tajemství bílých Turků) a Alta-
novo již zmiňované Místo v nás.
Podíváme-li se na literární produkci s vyššími uměleckými ambice-
mi, povšimla si literární kritika obzvláště románů Latife Tekin Unutma
Bahçesi (Zahrada zapomnění) a Oyi Baydar Erguvan Kapisi (Brána z ji-
dášníku), Vedata Türkaliho Kayip Romanlar (Ztracené romány) a Se-
lima Ileriho Yarin Yapayalniz (Zítra úplně sami), povídkových výborů
Basara
, Basarira,
, Sadika Yalsizuçanlara a Ayse , Sarisayin. V poezii vy-
čnívají zvláště dvě nové sbírky velikánů tureckého veršotepectví Hilmi
Yavuze (Hurûfi Siirler
, / Hurúfíjské básně) a Ilhana Berka (Requiem).
Z nejvýznamnějších literárních cen je nutno zmínit alespoň Cenu Yu-
nuse Nadiho (za poezii ji získali Ahmet Erhan a Tuǧrul Keskin, za
povídku spisovatelka Ayse , Sarisayin a za román Murat Gülsoy).
Cenu Cevdeta Kudreta si odnesla Oya Baydar, Cenu Orhana Kema-
la za román spisovatelka Inci Aral, Cenu Saita Faika za povídku prozaik
Basar
, Basarir
, a cenu Zlatý pomeranč za poezii básník Güven Turan.
Zvláštním vyznamenáním, v Turecku velmi považovaným, se stala ně-
mecká Cena Adelberta von Chamisso pro „autory, jejichž rodným jazy-
kem není němčina, za obohacení a rozvoj současné německé literatury“
pro německo-tureckého spisovatele Feriduna Zaimoǧla.
z knihkupeckých pultů
Zhodnotit literární vývoj jediného roku je velmi obtížné. A ještě těžší
je tento úkol, máme-li mluvit o literatuře, která je evropskému čtenáři
známá jen minimálně, zdá se mu exotická a zřejmě i okrajová vzhle-
dem k evropskému „kánonu“. Přesto se pokusím o krátké subjektivní
zhodnocení všeho plodného, co minulý rok v turecké literatuře přine-
sl. Než ovšem přejdeme k jednotlivým dílům, je třeba alespoň ve zkrat-
ce načrtnout situaci současné turecké literatury.
Protože o moderní turecké literatuře lze mluvit až od druhé polovi-
ny 19. století, je její vývoj v mnohém velmi specifický a možná i v ji-
stém smyslu „zrychlený“ v porovnání s literaturami západními. Někte-
ré literární proudy sotva stačily vzniknout a již byly nahrazovány novými
(např. turecký romantismus či modernismus). Zdá se, jako by mnoha dí-
lům chyběly pevné kořeny a pohybovaly se v jakémsi vzduchoprázdnu.
Svůj vlastní výraz našla turecká literatura zřejmě v 50. letech 20. století
v tzv. „anatolském románu“, který kombinoval narativní prvky tradič-
turecky psaná literatura 297
ních blízkovýchodních literatur a lidové slovesnosti s moderní formou
románu a aktuálními sociálními tématy. Sedmdesátým létům, době v Tu-
recku politicky velmi neklidné a tíživé, zase dominovala velmi zajíma-
vá turecká varianta existencialismu, tzv. proud bunalti či bunalim („tí-
seň“ či „krize“), který se stal prvním ucelenějším modernistickým směrem
v turecké literatuře. V 80. letech ztratila literární tvorba v souvislosti
s rozsáhlou depolitizací veřejného života své silné politicko-sociální
ukotvení a nadmíru se individualizovala a demokratizovala, což s sebou
přineslo nesmírné rozrůznění žánrů a směrů. Jako obecnější trend lze
vysledovat silný proud postmoderny a pro něj typický příklon k este-
tickým a metafiktivním otázkám, stírání hranic mezi popkulturou a vy-
sokou literaturou, hojné využívání historické tematiky a také zpraco-
vávání témat dříve přehlížených či tabuizovaných (sexualita, národní
identita, menšiny, feminismus, islamismus aj.). Jako antiteze k oficiál-
nímu laicistickému diskurzu i převážně levicově zabarvené literatuře
se od 70. let formuje islamistická literatura se svou vlastní poetikou.
A té se právě v roce 2004 dostalo přívětivějšího přijetí ze strany „ofici-
ální“ kultury, která nově ocenila básníka Necipa Fazila, jenž bývá do
tohoto proudu řazen (viz dále).
Z děl, jež přinesl rok minulý, představme zvláště ta, která odrážejí
současné nejprogresivnější trendy a zároveň jsou něčím originální a no-
vátorská.
Na samém sklonku roku 2003 (s dotiskem na počátku roku 2004) vy-
šla dlouho očekávaná kniha Orhana Pamuka Istanbul. Hatiralar ve Se- , děného otce. Jejich osudy se pak prolínají s příběhem tureckého Řeka
hir (Istanbul. Vzpomínky a město). Čtenář se v knize setká s důvěrně zná-
mým Pamukovým stylem, košatým a jazykově velmi vytříbeným. Kniha
začíná vzpomínkami na dětství prožité ve městě, které je středobodem
a nevyčerpatelnou studnicí inspirace Pamukovy literární tvorby od sa-
mého počátku. Dětské vzpomínky se postupně prolínají s pohledy tu-
reckých i cizích cestovatelů, malířů, architektů či básníků, takže vzni-
ká jakási mimořádně živá encyklopedie Istanbulu, doplněná fotografiemi
předního fotografa Ara Gülera.
Istanbul ovšem zůstal trochu ve stínu Pamukova románu Kar (Sníh),
jenž sice vyšel již o rok dříve, ovšem diskuse kolem něj neutichly, na-
opak je ještě více rozvířilo ocenění ze strany západní kritiky. Román,
označovaný možná trochu příliš úzce jako „politický“, navozuje melan-
cholickou atmosféru provinčního městečka Kars na samém východě Tu-
recka, kam přichází básník a politický exulant Ka, aby napsal reportáž
o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu set-
kal se svou láskou z mládí. Kars, ztracený v horách nejzazšího cípu Tu-
recka a odříznutý na několik dní od světa sněhovou vánicí, je jakýmsi
mikrosvětem, zmenšeninou Turecka samého: místem střetu islamistů,
kurdských separatistů, levicových skupin a státní moci (Kars zažije
dokonce i vojenský převrat), kterým hýbají debaty o laicismu a nábo-
298
ženství, o Západu a Východu. Současně v sobě Kars nese otisky dob
minulých: stopy mnohonárodnostní osmanské říše smetené naciona-
lismem 19. století, budovy z dob ruské nadvlády, arménské kostelíky
a kulturní domy postavené za účelem šíření revolučních myšlenek ata-
türkovského Turecka... Všechny tyto scény se mísí s poetickými obra-
zy sněhu a Kaových básní, velmi odlehčeným stylem vyprávění a pro Pa-
muka typickou „architektonickou“ výstavbou díla, kdy hrdinovy básně
tvoří zároveň ramena pomyslné sněhové vločky.
Uznání kritiky si v roce 2004 vysloužily dvě přední turecké spisova-
telky, Latife Tekin a Oya Baydar. Latife Tekin, vůdčí postava turecké
moderny, napsala fantasticko-utopický román Unutma Bahçesi (Zahra-
da zapomnění), který tematizuje „paměť“ a „zapomínání“ a má být ja-
kousi rehabilitací zpravidla negativně pojímaného zapomínání v lid-
ském životě a lidských dějinách: člověk přece „žije tím, že zapomíná“,
zapomínání je nedílnou součástí jeho přirozenosti. V lehce ironicky la-
děném románu, který sleduje osudy postav na utopickém ostrově, v Za-
hradě zapomnění, se objevuje dokonce i „Institut zapomínání“, jenž
má vytvářet teorie o různých způsobech zapomínání.
V knize Oyi Baydar nazvané Erguvan Kapisi (Brána z jidášníku)
se objevují obě důležité ženské postavy z autorčina předchozího ro-
mánu Sicak Külleri Kaldi (Zbyl horký popel), Ülkü a Derin. Hrdinky
navzájem, ale i s dalšími postavami spojuje zejména motiv hledání:
Ülkü pátrá po osudu zabitého syna, Derin po osudu záhadně zavraž-
Tea, jenž se po letech vrací z Ameriky, aby pátral po ztracené byzant-
ské „bráně z jidášníku“, o níž se dočetl ve starých rukopisech. Mno-
hovrstevnatý román, jenž má rámcový charakter napínavého příbě-
hu o ztracené identitě, je současně politickým a sociálním panoramatem
Turecka posledních dvaceti let.
Oblíbenou rekvizitu soudobých románů, detektivní zápletku, využí-
vá i román Vedata Türkaliho Kayip Romanlar (Ztracené romány), ovšem
s notnou dávkou ironie a nadhledu. Bývalý levicový revolucionář, dr. Na-
hit, se po 36 letech vrací z politického exilu zpátky do Turecka a ve svých
osmdesáti letech se snaží znovu objevit Istanbul, jaký znával v dětství.
Hledá také organizaci, které by věnoval 2 miliony eur, jež shromáždil za
léta v zahraničí s vidinou uskutečnění svého dávného projektu; o jeho
záměru se ale pochopitelně brzy dozví podsvětí. Dr. Nahit se současně
rozhodne napsat román o osudech Turguta a Sehera, postav z Türkali-
ho románu Güven (Důvěra), jejichž osudy nechal autor otevřené. Dr. Na-
hit se dokonce několikrát setkává se samotným Türkalim. Ten mu udí-
lí rady jak román napsat, informuje ho o hlavních postavách a diskutuje
s ním o svém předchozím románu. Tato linie odlehčuje detektivní zá-
pletku románu a odkazuje ho do metafiktivní a sebeironické roviny,
jež prolíná do dalších vrstev románu: projekt multikulturní společnos-
turecky psaná literatura 299
ti v Turecku nazvaný Společně, s nímž přichází dr. Nahit, otevírá auto-
rovi možnost reflektovat palčivou otázku etnických konfliktů v Turec-
ku. Řeč je zejména o kurdské otázce, prostor však dostanou i další mar-
ginalizované skupiny: Lázové, Syřani, Arméni, Čerkezové. Setkání dr.
Nahita s mladičkou feministkou Esme, s níž zapřádá dlouhé diskuse o po-
jetí sexuality a právech žen v turecké společnosti, pak autorovi po-
sloužilo k rozehrání prapodivného milostného příběhu, v němž se sbli-
žují dvě zcela odlišné generace Turků.
Za pozornost stojí také román Selima Ileriho Yarin Yapayalniz (Zít-
ra úplně sami). Ileri, který se dlouho tvrdošíjně bránil nálepce „autora
milostných románů“, jako by se se svým označením smířil a rozhodl se
napsat skutečný milostný román. Vznikl ovšem text, který spíše než
o lásce mluví o nemožnosti lásky, dotýká se jejích tabuizovaných po-
dob a zpochybňuje hranice toho, kde láska začíná a kde končí.
Jemné předivo mezilidských vztahů splétá v románu Mor (Fialová)
spisovatelka Inci Aral. Děj se odehrává v istanbulském hotelu během
jediného dne, text se však v retrospektivách vrací do minulosti hlavních
postav. Ústředním motivem románu je úpěnlivá snaha padesátiletého
Ilhana osvobodit se ze stereotypního manželství a začít nový život.
Skrze tuto postavu se autorka snaží proniknout do světa mužů a složi-
tého labyrintu jejich vztahů k ženám.
Mediální pozornost si vysloužila již zmiňovaná sbírka esejů a črt (ně-
kdy přecházejících v kratší povídky) populárního autora Ahmeda Alta-
na nazvaná Içimizde Bir Yer (Místo v nás). Texty volně propojuje téma
mezilidských vztahů a lidské slabostí, tápání a omylů, k nimž je člověk pro
své člověčenství odsouzen, ačkoli jej cosi stále pudí klást si donekonečna
otázku, co by bylo, kdyby: „Kdybych měl šanci začít vše od začátku...“
Poezii vévodily v roce 2004 nové sbírky osvědčených básníků: Ilha-
na Berka a Hilmiho Yavuze. Ilhan Berk (nar. 1918) je jednou z vůdčích
osobností básnické skupiny Ikinci Yeni (Druzí noví), která vznikla kon-
cem 50. let jako reakce na poetiku a chápání poezie hnutí Garip (Birin-
ci Yeni) (Divné (První noví)). Proti důrazu na jednoduchost, nekompli-
kovanost, každodennost a společenskou angažovanost prosazovali Druzí
noví návrat k bohatosti jazyka: v široké míře začali uplatňovat slovní
hříčky a absurdní obrazy, zkoušeli automatické psaní a okázale dávali
najevo pohrdání snadno pochopitelným „smyslem“. Ilhan Berk tuto po-
etiku nikdy neopustil a i ve své poslední sbírce Requiem hledá „logiku
nelogičnosti“ a před symetrickou sevřeností básní dává přednost cha-
otičnosti a otevřenosti. Jeho hlavními tématy jsou sexualita a historie.
Hilmi Yavuz (nar. 1936), jenž v roce 2004 vydal sbírku Hurûfi Siir-,
ler (Hurúfíjské básně), zná dobře jak tradiční tureckou poezie, tak i ev-
ropskou modernu, a dokáže je jedinečným způsobem kombinovat, při-
čemž velký důraz klade na otevřenou intertextualitu každé básně. Za
nejdůležitější ve své poezii považuje hledání básnického jazyka či, jak
300
sám říká, „zrcadla slova“, které by fenomény světa odráželo jinak než ja-
zyk prostý, ale zároveň by se v něm každý čtenář dokázal najít. Yavuz
se svým básním snaží dávat ucelený tvar. Není v nich prostor pro ná-
hodu, vše má své místo a smysl, zrovna tak jako v mystice hurúfíjů, pod-
le nichž má každé písmeno koránu svůj skrytý, matematicky vyjádřitelný
význam. Poezie má podle něj vyplňovat prázdnotu, na niž lidské smys-
ly nestačí, má být doplňkem a dovršením prožívaného.
Fenoménem, který by vyžadoval samostatnou kapitolu, je literatu-
ra Turků žijících v Evropě, a to jak knihy psané turecky, tak ty, které vzni-
kají v jazyce hostitelské země, zvláště Německa. V turecké literární kri-
tice se pro tuto produkci dokonce ustálilo souhrnné označení Almanya
Edebiyati (dosl. „literatura Německa“). V uplynulém roce se tomuto prou-
du turecké literatury dostalo velkého uznání v podobě Ceny Adelberta
von Chamisso pro Feriduna Zaimoǧlu, který sice od mládí žije v Ně-
mecku a převážně v němčině i tvoří, přesto je považován za „tureckého
autora“. Ocenění získal za povídkový cyklus Zwölf Gramm Glück (Dva-
náct gramů štěstí), jehož příběhy se odehrávají jak v Německu, tak i v Tu-
recku. Autor zde navazuje na své předchozí knihy (např. Kanak Sprak
či Koppstoff), které jsou sžíravou kritikou folkloristicky chápaného mul-
tikulturalismu a snah o poněmčování přistěhovalců.
Turecké ministerstvo kultury zasvětilo rok 2004 básníku Necipu Fa-
zilu Kisakürekovi (1905–1983), řada nakladatelství se pustila do vy-
dávání jeho sebraných spisů a vědeckých studií o jeho životě a díle.
Necip Fazil je považován za zakladatele „moderního mysticismu“ v tu-
recké poezii. Ostře se postavil proti materialistické a marxistické ide-
ologii, k níž se hlásila velká část meziválečných i poválečných intelek-
tuálů, a hájil spiritualisticko-idealistickou a metafyzickou linii, která
hojně čerpala z bergsonovské filosofie. Vydával nábožensko-politic-
kou revue Büyük Doǧu (Velký Východ), která mu vynesla mnoho nepřá-
tel a byla několikrát zakázána. Na jejích stránkách se Necip Fazil po-
stupně profiloval jako vůdčí postava islamistického proudu. Téměř ve
všech svých dílech – psal i divadelní hry (nejznámější je Bir Adam Ya-
ratmak, Stvořit člověka) – hájí principy morální filosofie. Básník je
podle něj tvůrce pověřený od Boha, a jeho dílo má proto být „spirálovi-
tým směřováním člověka k Bohu“. Fazilova poezie je velice „disciplino-
vaná“, současně však elegantní a vybroušená a stojí na pevných morál-
ních základech.
nakladatelství a literární časopisy
V Turecku fungují stovky nakladatelství, ovšem pokud bychom měli ales-
poň namátkou vyzdvihnout některá z těch zajímavějších, je nutno upo-
zornit na Iletisim,
, Özgür, Can, Yapi Kredi Yayinlari a Metis. Jedná se o vel-
turecky psaná literatura 301
ká nakladatelství, která podporují progresivní domácí díla a vydávají
i celou řadu překladů. Především zavedené nakladatelství Iletisim , vy-
dává mnoho literárně-kulturních studií a jeho zásluhou vyšly mnohé ob-
jevné a novátorské texty. Nakladatelství Metis se zaměřuje na vydává-
ní děl nekonvenčních autorů a ve svých zvláštních sériích uveřejňuje
také mnoho prací zaměřených na nejnovější myšlenkové proudy a de-
baty v literární vědě i humanitních vědách (jedna jeho série se tak např.
věnuje feminismu a gender studies). Relativně novým nakladatelstvím
je Yapi Kredi Yayinlari, „kulturní pobočka“ jednoho velkého finanční-
ho institutu, která vydává bibliofilské edice, velmi pečlivá vydání no-
vých děl, organizuje výstavy a autorská setkání a vydává kritické ree-
dice starších děl turecké literatury vycházející z autorských rukopisů
a obsahující i porovnání různých variant textu a bohatý poznámkový
aparát.
Jen málokterý jazyk na světě prošel za tak krátkou dobu tak radikální
proměnou jako turečtina. V souvislosti s přechodem na latinku (1928)
a snahou očistit jazyk od „cizích nánosů“ vznikla situace, kdy se jazyk
měnil tak rychle, že někteří autoři ještě za svého života převáděli svá
díla do nové turečtiny. Dokonce i díla z 30. let už jsou pro mnohé čtenáře
jen obtížně srozumitelná. Turecký kulturní vývoj tak do značné míry trpí
jistou přervaností vývoje a vykořeněností. Je proto velkou zásluhou, že
v poslední době mnohá nakladatelství (jmenujme alespoň Özgür, Bor-
do Siyah, Akçaǧ či Timas), začala vydávat stará díla buď v převodu do no-
voturečtiny či se slovníčkem a rozsáhlými vysvětlivkami (zvláště u os-
manských básníků). Takto vyšla stěžejní díla tureckých romanopisců
19. století i osmanských básníků 15.–19. století. Díla staroturecké a os-
manské literatury publikuje také státní Türk Dil Kurumu (Ústav pro ja-
zyk turecký), ovšem spíše v reprintech či transliteracích do latinky. Türk
Dil Kurumu dodnes zůstává rozhodnou instancí při utváření nové ter-
minologie a vydává také slovníky (velký výkladový slovník, slovník idi-
omů, staroturečtiny, přísloví, tureckých dialektů atp.) a turkologické
studie.
Z literárních časopisů je třeba jmenovat zvláště časopis Virgül (Čár-
ka), který přináší kritické analýzy domácích i zahraničních děl velmi
svěžím stylem a všímá si i nejnovějších trendů v literární kritice a teo-
rii, a Varlik s mnohaletou tradicí, který otiskuje kromě kritických studií
i básně, povídky a výňatky z románů nových autorů. Publikovali v něm
snad všichni významnější turečtí autoři. Dále je třeba upozornit na nově
vzniklý, velmi obsáhlý literárně-kulturní tříměsíčník Doǧu–Bati (Vý-
chod–Západ), v němž působí přední turečtí intelektuálové. Důležité dis-
kuse, nové proudy a teorie a vynikající literárně-kulturní analýzy zpro-
středkovává také časopis Toplum ve Bilim (Společnost a věda).
302
internet – na dobré adrese
www.pusula.com/virgul/index.html (internetová verze literárního měsíčníku Virgül)
www.adanasanat.com (převážně rozhovory s desítkami spisovatelů, shromážděné
z nejrůznějších periodik, a krátké informace o uvedených literátech)
www.edebistan.com a www.antoloji.com (přehledné informace o současných i star-
ších autorech a dílech)
www.altkitap.com (po registraci je možno si zdarma stáhnout texty mnoha známých
autorů)
www.yapikrediyayinlari.com.tr (oficiální stránka nakladatelství Yapi Kredi s mno-
ha články, informacemi o autorech a knihách a odkazy na další zajímavé stránky o li-
teratuře)
přehled nejdůležitějších literárních cen
, Ödülü (Cena Zlatý pomeranč za poezii): Güven Turan, Cendere (Úžina)
AltIn Portakal Siir
Behçet Necatigil Siir
, Ödülü (Cena B. Necatigila za poezii): Seyhan Erözçelik, Kitaplar
(Knihy)
Sait Faik Hikaye Armaǧani (Cena Saita Faika za povídku): Basar
, Basarir,
, Getirin O Gün-
leri Yakalim Bu Öyküleri (Vraťte ty dny, spalme ty povídky)
Orhan Kemal Roman Armaǧani (Cena O. Kemala za román): Inci Aral, Mor (Fialová)
Adelbert-von-Chamisso-Preis (Cena Adelberta von Chamisso): Feridun Zaimoǧlu, Zwölf
Gramm Glück (Dvanáct gramů štěstí)
Dünya Kitap-Yilin Telif Kitabi (cena časopisu Světová kniha – Počin roku): Nezihe Me-
riç, Çavlanin Içinde Sessizce (Tiše uvnitř vodopádu)
Sedat Simavi Edebiyat Ödülü (Literární cena S. Simaviho): Demir Özlü, Amerika 1954
Cevdet Kudret Ödülü (Cena C. Kudreta): Oya Baydar, Erguvan Kapisi (Brána z jidášníku)
Yunus Nadi Ödülleri (Cena Y. Nadiho):
– román: Ahmet Erhan, Kaybolmus, Bir Köpek Ilani (Inzerát o ztraceném psovi) a Mu-
rat Gülsoy, Bu Filmin Kötü Adami Benim (Padouch tohoto filmu jsem já)
– poezie: Tuǧrul Keskin, Zifir
– povídka: Ayse, Sarisayin, Denizler Dört Duvar (Moře, čtyři zdi)
překlady do češtiny (od roku 1990)
Baykurt, Fakir: Porodím v horách, přeložil Tomáš Laně, Nový Orient 4/1990
Edgü, Ferit: Ve tmě, přeložil Luděk Hřebíček, Nový Orient 4/1993
Emre, Yunus: Z destánu o rozumu, úryvek z díla staroosmanského mystika, přeložil Lu-
děk Hřebíček, Nový Orient, 1991
Emre, Yunus: Z gazelů, přeložil Luděk Hřebíček, Nový Orient 9/1990
Eray, Nazli: Monte Christo, přeložil Tomáš Laně, Nový Orient 3/1990
Izgü, Muzaffar: Nejlepší při výprasku, přeložil Tomáš Laně, Nový Orient 2/1992
Izgü, Muzaffar: Pacient, přeložil Tomáš Laně, Nový Orient 10/1991
Kavukçu, Cemil: Na lodi, přeložil Luděk Hřebíček, Světová literatura 2/1991
Yildiz, Bekir: Otec a syn, přeložil Tomáš Laně, Nový Orient 7/1991
Pozn.: V roce 2004 nevyšly žádné české překlady z turecké literatury ani turecké překlady
českých autorů, proto jejich přehledy na tomto místě chybějí.
turecky psaná literatura 303
 ukrajinsky psaná literatura
rita kindlerová
Ukrajinská literatura se sice za minulý rok příliš nevyznamenala, co se
týče kvantity vydaných knih, Ukrajina jako taková však dokázala na po-
měrně dlouhou dobu zaujmout celý svět. Tento zájem trval dokonce i přes
vánoční svátky, což lze hodnotit jako dost slušný výkon na zemi, která
se stále nachází tak trochu ve stínu svého ruského souseda. A to navíc
v době, kdy je pozornost celého světa napřena k Iráku, Izraeli, Americe
a jihovýchodní Asii.
Stejně jako snad všichni inteligentní lidé, i ukrajinští vydavatelé,
spisovatelé, básníci a dramatici se pustili do horečného boje za prosa-
zení svobodných prezidentských voleb a budiž jim to připsáno k dob-
ru. Věc se zdařila a Ukrajina se nachází v situaci jakéhosi počátku, ne-
jen politického, ale i psychologického, takže se jistě budeme mít na co
těšit i v literatuře.
události a literární ceny
V září proběhl ve Lvově již 11. ročník knižního veletrhu, který organi-
zuje Národní fórum vydavatelů. Byl to nejsilněji zastoupený ročník
(zúčastnilo se ho 718 vystavovatelů) a byla zde též vyhlášena nejlepší
kniha roku 2004 – Sluha pivoniji (Sluha pivoňky) Mykoly Vorobjova.
Na webových stránkách Fóra vydavatelů se konečně objevila sbír-
ka esejů o svobodě z roku 2003 nazvaná Nervy lancjuha (Nervy řetězu),
kam přispělo 25 nejvýznamnějších ukrajinských literátů (např. Jurij
Andruchovyč, Serhij Žadan, Jurij Vynnyčuk, Oksana Zabužková,
Izdryk, Oleksandr Irvanec, Jurij Malkovyč, Tabras Prochasko či
Mykola Rjabčuk).
V listopadu pak proběhl 6. ročník kyjevského Knižního světa, kniž-
ního veletrhu, jehož se přes politické události zúčastnilo 179 naklada-
304
telství. Nejaktivněji se prezentovalo nakladatelství Folio z Charkova. Ky-
jevský Fakt představil poetickou sérii Zóna Ovidia, v níž by mělo vyjít
neuvěřitelné množství básníků, a to nejen ukrajinských. Zajímavá byla
tisková konference, které se zúčastnili známí kulturní činitelé (např.
spisovatelka Oksana Zabužková, publicista Jurij Makarov, režisér Ser-
hij Proskurňa, vydavatel Leonid Finkelštejn aj.). Diskutovalo se o pro-
blému zdanění ukrajinských knih a s tím související expanzi ruského
braku na Ukrajině (dnes je 90 % knih na Ukrajině ruských a jen 5–7 %
ukrajinských). Kultura obecně je totiž na Ukrajině financována ze zbytků
státního rozpočtu. Zazněla též informace o tom, že za posledních 9 let se
v žádném dokumentu týkajícím se sociální a kulturní politiky neobje-
vilo slovo „kniha“. Bohužel nedošlo na otázku budoucnosti knihoven,
problematiku grafické stránky knih či podporu mladých autorů. Veletrh
se navíc konal v naprosto nekulturních prostorách (Institut tělesné vý-
chovy), kde informace o kulturnosti ukrajinského národa vyzněly dost
absurdně.
Rok 2004 byl pro ukrajinskou literaturu také rokem ztráty. V květ-
nu zemřel Mykola Vinhranovskyj (nar. 1936), „největší lyrik 60. let“,
jak byl často nazýván. Vystudoval Institut kinematografie v Moskvě, přá-
telil se s Oleksandrem Dovženkem, který měl na mladého lyrika velký
vliv. Působil jako herec, režisér a scenárista. Básně začal publikovat v r.
1958 ve lvovském časopise Žovteň (Říjen). Jeho první sbírka nesla název
Atomni preljudy (Atomová preludia) a vyšla v r. 1962.
Z literárních cen uveďme, vedle již zmíněné ceny za nejkrásnější kni-
hu roku udělované v rámci lvovského knižního veletrhu, státní literár-
ní Cenu Tarase Ševčenka. Tu si odnesl Volyňan Vasyl Slapčuk za celo-
životní dílo. Bohužel nejde o nijak významného spisovatele; jeho prózy
patřily vždy mezi masovou a státem uznávanou literaturu sovětskou
i postsovětskou. Několik mladších autorů již tuto cenu odmítlo, jelikož
ji předává vždy prezident Ukrajiny. V současné době probíhá jednání
o zrušení názvu Ševčenkova cena, napříště by mělo jít prostě o Státní
cenu. Svá ocenění udělují každoročně i nakladatelství Smoloskyp (stej-
nojmenná cena) a Kalvarija (cena Korunovace slova).
z knihkupeckých pultů
Přes všechny politické události se i v roce 2004 objevilo na Ukrajině ně-
kolik zajímavých titulů. Ani česká překladová produkce nezůstala po-
zadu.
Jako první uveďme autorku, která začínala psát v osmdesátých le-
tech a zařadila se tak mezi tzv. osmdesátníky. Marija Matiosová vyda-
la za posledních několik let 6 knih, jež vzbudily slušný ohlas. Jde např.
o psychologické drama Žyttja korotke (Krátký život), román Nacija (Ná-
ukrajinsky psaná literatura 305
rod) nebo erotický Bulvarnyj roman (Bulvární román). Na konci roku 2004
vyšla kniha, kterou autorka sama nazývá „drama na tři životy“, Solod-
ka Darusja (Sladká Darusja). Matiosová pochází z černivecké oblasti
na jihozápadě Ukrajiny a i tam se částečně odehrává děj příběhu, z ně-
hož si může čtenář udělat celkem přesný obrázek Bukoviny a Haliče
30. až 70. let 20. století. Podobný příběh, jež by zpracovával toto časo-
vé období a geografickou část Ukrajiny, v současné ukrajinské litera-
tuře nenajdeme. A stejně jako u předchozích knih, i zde zaujme téměř
chirurgické pronikání do psychologie hrdinů, ale hlavně hrdinek této
knihy. Kritici píší nadšeně o „varování-pověře o tom, že dějiny a všich-
ni lidé do jednoho budou vždycky, za jakéhokoli režimu, svázáni jedinou
pupeční šňůrou“. Morální imperativ a šlechetnost hlavní hrdinky jsou
vedoucí tematikou na pozadí politických reálií – rumunské, německé
a ruské okupace Bukoviny. Autorka používá v textu dialektismy, které
dokreslují celkovou atmosféru Bukoviny, specifické části Ukrajiny.
Další zajímavou knihou je román Serhije Žadana Depeš mod (De-
pech Mode). Jak sám autor uvádí, jde o drsnou historii přechodu od ne-
vážného života do vážného. Děj příběhu se odehrává v červnu roku 1993,
kdy jsou tři přátelé nuceni najít okamžitě čtvrtého, který zmizel a nikdo
neví proč, a oznámit mu, že jeho nevlastní otec spáchal sebevraždu. Vas-
ja Karburátor musí stihnout pohřeb… Nelze jednoznačně říci, o jaký žánr
se jedná, ale zcela jasné je, že skvěle vystihuje danou dobu, dobu, v níž
mnozí zamrzli, jelikož se z krutého mezidobí 90. let na Ukrajině nedo-
vedli pohnout dále.
Přesuňme se nyní dál do ukrajinské historie, do 60. let. Autorky Bo-
gumila Berdychowska (Polka) a Olja Hnaťuková (Ukrajinka žijící v Pol-
sku) vydaly v ukrajinštině nesmírně zajímavou publikaci (poprvé vyšla před
lety v polštině) Bunt pokolinnja (Vzpoura pokolení, Rozmluvy s ukrajinskými
intelektuály). Autorky si uvědomily, že čas nezadržitelně odnáší do zapo-
mnění události, které do značné míry utvářely současnost. Desetiletí, o němž
kniha pojednává, se stalo vzorem morálnosti ve vztazích mezi lidmi a teh-
dejší mladá generace získala samostatné označení „šedesátníci“. Živé sym-
boly té doby nás stále provázejí a vyslechnutím hlasů bezprostředních tvůr-
ců této epochy se dovíme hodně i o sobě samých. Jednoduchá forma rozhovorů
se známými disidenty (Jevhenem Sversťukem, Ivanem Dzjubou, Mychaj-
lynou Kocjubynskou, Mychajlem Horynem a Mykolou Rjabčukem), kte-
rou autorky šťastně zvolily, dává nejen vyniknout duchu doby, kdy bez-
prostředně proti sobě stál člověk a systém, ale zprostředkovává i cesty,
jež tyto osobnosti přivedly k zdánlivě bezperspektivnímu a z pohledu
současníků nesmyslnému boji. Typický pro řadu „šedesátníků“ je příklon
k politice v 90. letech, tedy v prostředí již svobodné Ukrajiny. Básníci teh-
dy přestali být básníky, politiky se však nestali.
Vraťme se do současnosti: mladičká autorka Svitlana Pyrkalová,
jejíž prvotina, novela Zelena Marharyta (Zelená Margarita), se před pár
306
lety stala mládežnickým bestsellerem, upoutala pozornost i svojí dru-
hou knihou s názvem Ne dumaj pro červone (Nemysli na červené). Autor-
ka žije v Londýně, kde pracuje v BBC, a tak lze příběh považovat čás-
tečně i za autobiografický. Hlavní hrdinka románu o zvláštní lásce, Pavlina
Stopudiv, hledá jistou osobu, a vydává se proto do Londýna, do města,
kde nemají sádlo ani nakládaná rajčata. Pronajme si tu pokoj a potká
spolužačku Oksanu, jejíž osud dojímá k pláči, paparazziho Jamese, kte-
rý sní o tom, že vyfotí George Cloonyho s preclíkem, barmana Donalda,
který si pamatuje lidi podle jejich oblíbených nápojů… Pavlina také
nalezne to, co tak dlouho hledala, jenže v cestě jí stojí člověk, který ne-
existuje.
Za zvláštní zmínku stojí kniha Strajk iljuzij (Stávka iluzí) – antolo-
gie současného ukrajinského dramatu, kterou vydalo nakladatelství So-
lomije Pavlyčkové, Osnovy. Sbírka obsahuje 10 děl současných drama-
tiků, která jsou rozdělena po dvou do kapitol: Pravdivé iluze, Opačné
iluze, Aktuální iluze, Absurdní iluze a Iluze-fantasy. Jde o první sbírku
podobného druhu, která představuje širokému kruhu čtenářů současné
ukrajinské drama.
nakladatelství a literární časopisy
Posledních několik let v ukrajinském nakladatelském světě proběhlo
v poměrně rušném tempu: řada nakladatelství zanikla, spousta nových
se objevila. Totéž můžeme říct i o literárních periodikách. Přesto lze s po-
těšením konstatovat, že se v tom ruchu několik nakladatelství dokáza-
lo vyprofilovat natolik, že si bez jejich produkce již současný knižní ži-
vot na Ukrajině nelze ani představit.
Řeč je především o kyjevském Faktu, který se pustil do ambiciózních
projektů a vydává nejen původní ukrajinskou tvorbu, ale i to nejkvalit-
nější ze světové produkce. Vedení nakladatelství zároveň aktivně usi-
luje o změnu státní kulturní politiky. Mezi vydavatelství, která nelze pře-
hlédnout, patří i ivanofrankivská Lileja NV, lvovská Piramida a Kalvaria
či charkovské Folio. Z těch, která se soustředí hlavně na odbornou lite-
raturu, ale vydávají i beletrii, je to například nakladatelství Krytyka.
ukrajinská literatura česky
Produkce ukrajinské literatury v Čechách byla v roce 2004 opravdu vý-
jimečná, neboť vyšly hned 3 knihy, které rozhodně stojí za to, aby si jich
český čtenář minimálně všiml. Na začátku roku založila Ukrajinská
iniciativa (UIČR) edici Limina, v níž se jako první objevil výběr z básní
Jevhena Malaňuka Pod cizím nebem (Pid čužym nebom), ukrajinského
ukrajinsky psaná literatura 307
autora, který žil v meziválečné době v Čechách a patří do tzv. pražské
básnické školy. Ve druhé polovině roku v té samé edici spatřila světlo vietnamsky psaná literatura
světa další sbírka, opět výběr z poezie, tentokrát současného zakar-
patského básníka Petra Miďanky Užhorodské kavárny (Užhorodski
kavjarni). Edice Limina bude i nadále vydávat dvojjazyčné knihy, ne-
petr komers
jen poezii, ale i beletrii a odborné publikace. Trojici pak završuje kni-
ha ukrajinských pohádek, legend a mýtů Pomsta Oleksy Dovbuše, jež
vyšla v řadě mýty národů nakladatelství Argo.

internet – na dobré adrese

nakladatelství
www.duh-i-litera.8m.com (specializovaná odborná literatura a publicistika)
www.fact.kiev.ua (beletrie a vědecko-publicistická literatura)
www.folio.com.ua (beletrie)
www.calvaria.org (beletrie)
Literatura nového typu začala ve Vietnamu vznikat až zhruba od 30. let
www.vntl.com (beletrie a odborná literatura) minulého století, tedy v době, kdy se začal šířit zápis vietnamštiny latin-
krytyka.kiev.ua (odborná literatura) kou. Z předchozích staletí se sice dochovala celá řada vynikajících tex-
kipr.com.ua/osnovy (odborná literatura) tů, ale byly psány buď v klasické čínštině (jež sloužila, stejně jako v Ev-
ropě latina, coby jazyk kultury), popř. později, zhruba od 14. století,
literární periodika (ti‰tûná a elektronická) souběžně s tím i ve znacích vytvořených po čínském vzoru pro transkripci
www.ji.lviv.ua/index.htm (kulturologický časopis) vietnamských slov.
www.review.kiev.ua (informační bulletin a internetové knihkupectví)
http://krytyka.kiev.ua (literárně politologický časopis)

autorské stránky vietnamská poezie a próza na přelomu tisíciletí

http://vitaly.rivne.com/andrukhovych (Jurij Andruchovyč)
www.zabuzhko.com (Oksana Zabužková) Nutno říci, že do počátku 20. století ve Vietnamu de facto neexistovala
próza. Kromě významných účelových textů (historické kroniky, prohlá-
sdruÏení, spolky, asociace, svazy atd. šení, dopisy atd.) se starší vietnamské písemnictví honosí především poe-
www.aup.iatp.org.ua (Asociace ukrajinských spisovatelů) zií, a to buď domácí, nebo psanou po čínském vzoru. K nejslavnějším dí-
www.snail.lviv.ua (Národní fórum vydavatelů ve Lvově) lům psaným ve vietnamštině z doby před nástupem latinky patří zejména
veršované romány, autorské i lidové. Silná básnická generace vyrůstají-
překlady do češtiny a knihy v češtině cí ve 30. letech minulého století a píšící již latinkou (tzv. „národním pís-
mem“) se do značné míry inspirovala poezií francouzskou, s níž se se-
týkající se ukrajiny znamovala v koloniálních školách. V té době se začal prosazovat i volný
verš, a také subjektivnější výraz (mj. psaní v první osobě).
Kaleta, Petr: Cesta do Haliče. František Řehoř a poznání života východní Haliče ve 2.
pol. 19. st., Votobia, Olomouc 2004
Poezie je ve Vietnamu stále mimořádně oblíbená, daleko více, než
Malaňuk, Jevhen: Pod cizím nebem (Pid čužym nebom), přeložili Václav Daněk a Tomáš jsme na to zvyklí v Evropě. Každý Vietnamec zná verše nejslavnějších
Vašut, UIČR, edice Limina č. 1, Praha 2004 básníků minulosti (Nguyen Zu, Ho Xuan Huong), i svých oblíbených
Miďanka, Petro: Užhorodské kavárny (Užhorodski kavjarni), přeložil Tomáš Vašut, UIČR, veršotepců moderní doby, k nimž patří v první řadě Nguyen Binh
edice LIMINA č. 2, Praha 2004 (1918–1966) a Xuan Zieu (1917–1985). Z mladšího pokolení si získala
Pomsta Oleksy Dovbuše – ukrajinské mýty, pohádky a pověsti (ed. Rita Kindlerová), Argo, největší popularitu jistě Xuan Quynh (1942–1988).
Praha 2004 Ze slavných básníků 20. století dosud žije a píše např. To Huu (1920)
či Te Hanh (1921). V únoru 2005 zemřel další z básnických koryfejů Huy

308 vietnamsky psaná literatura 309

Can (1919–2005). Z těch, kteří dlouho směli tisknout jen v zahraničí, sto-
jí za pozornost např. Hoang Hung (1942), od 90. let vzatý znovu na mi-
lost; v poslední době se však zabývá především překládáním z francouzské
a anglofonní literatury. Z novějších poetů na sebe přitáhla pozornost Vi
Thuy Linh (1980) svými na Vietnam nezvykle otevřenými básničkami
se sexuálními motivy. Vloni jí vyšla osobně laděná sbírka Linh.
Na přelomu tisíciletí je občas slyšet i o některých prozaicích, kteří
se proslavili ještě v první polovině uplynulého století. Nedávno zemřel
například Nguyen Dinh Thi (1924–2003), jehož dvoudílný román Roz-
bité břehy (Vo bo) mohou znát i čeští čtenáři díky překladu Ivy Klinde-
rové, který vyšel v roce 1989 v nakladatelství Svoboda. Dosud žije i To
Hoai (1920), u nás známý z románu Západný kraj (Mien Tay), který pře-
vedl do slovenštiny Ján Múčka a v roce 1981 vydal Tatran. K populár-
ním autorovým textům však patří také knížky pro děti – obzvláště jeho
De men phieu luu ky (Cvrčkovy příběhy) z roku 1942 jsou dodnes jednou
z nejpřekládanějších vietnamských knih. Přes oficiálně vyzdvihované
To Hoaiovy zásluhy dosud neprošel cenzurou jeho román Chieu chieu (Každý
večer) z roku 2000.
Vietnamská literatura je citelně poznamenána tím, co Vietnam ve
20. století zažil: celá desetiletí válek a boje za nezávislost, v některých
obdobích i bída a v řadě oblastí hlad. Zkrátka půl století, které pořád-
ně a většinou tragicky zašmodrchalo miliony lidských osudů. Teprve nej-
mladší generace, narozená v druhé polovině 80. let, byla podobných zku-
šeností víceméně ušetřena. Stále živá minulost skýtá dodnes literátům
obrovskou inspiraci. I nejsoučasnější díla líčí často pohnuté osudy
obyčejných lidí předchozích generací, a také z nich mnohdy zaznívá vla-
stenecky, ve vietnamském kontextu tedy nutně i prokomunisticky za-
barvený tón. Nutno podtrhnout, že u autorů ze Severního Vietnamu je
to upřímná záležitost, třebaže stále ještě existuje určitý tlak na ‚správ-
ný‘ obsah knih, vycházející z ideologické linie vládnoucích kruhů.
z knihkupeckých pultů
Již na přelomu 80. a 90. let však přeci jen začalo docházet k určitému
průlomu a objevila se řada významných mladších prozaiků, kteří pro-
sazují nejen nová témata, ale i nové, originálnější způsoby psaní. Ne-
překvapuje, že Vietnam má dnes již celou řadu autorů vydávajících i v za-
hraničí (hlavně ve Francii, v Německu). Mezi nimi zaujímá výsadní
postavení povídkář a malíř Nguyen Huy Thiep (1950). Dal o sobě vědět
delší povídkou Tuong ve huu (Generál na penzi), vydanou časopisecky
v roce 1989. Na svou dobu velmi odvážný text stál jednoho z redaktorů
časopisu místo a samotný Nguyen Huy Thiep dostal na dlouhá léta ná-
lepku problematického autora. Dnes je mu však i v oficiálních literár-
310
ních kruzích věnována značná pozornost, vyšla dokonce literárněvěd-
ná monografie o jeho díle. Nguyen Huy Thiep píše velmi lakonickým,
až neosobním stylem, což jen posiluje zvláštní vyznění některých jeho
povídek s mírně fantastickými motivy. V roce 2003 přišel poprvé i s ro-
mánem, nazval ho Tuoi hai muoi yeu dau (Když nám bylo dvacet) a zve-
řejnil na Internetu. Ačkoli byl román okamžitě přeložen do francouz-
štiny, mnozí domácí kritici a čtenáři jej poměrně shodně považují spíše
za autorův „omyl“.
Dalším prozaikem, oceňovaným i za hranicemi, je Nguyen Quang
Thieu (1957), v samotném Vietnamu známý spíš jako básník. V jeho
povídkách a románech často vystupují typické zapomenuté postavy
z městské periferie (prodavačka nudlí apod.) – sám autor žije na před-
městí Hanoje.
Naopak autorem vyzdvihovaným hlavně v domácím prostředí zůstává
Le Luu (1942). Třebaže má za sebou již i několik povídkových souborů,
vyznamenal se hlavně jako romanopisec – naposledy v roce 2001 ro-
mánem Hai nha (Dvě rodiny).
Nguyen Khac Truong (1946) možná není z nejplodnějších autorů,
ale jeho román Manh dat lam nguoi nhieu ma (Spousta lidí i duchů na
kousku země) z roku 1990 bez pochyby představuje jednu z nejvý-
znamnějších knih napsaných ve Vietnamu v posledních desetiletích.
Soupeření dvou venkovských rodin, jež proti sobě staví dědičné nepřá-
telství, o moc v místní komunitě pokračuje v snad ještě drastičtější
formě i v novém, takzvaně komunistickém režimu – jen cílem veškeré-
ho usilování jsou teď politické funkce. Strhující (až naturalistický) ro-
mán rozhodně nehýří optimismem socialistického realismu, byť mu
autor na úplně poslední stránce dal přece jen nadějně laděné vyústění
(snad úlitba cenzuře?). Příběh byl úspěšně zfilmován.
Z mladších autorů stojí za zmínku povídkář a romanopisec Ho Anh
Thai (1960), jakož i jeho vrstevnice Pham Thi Hoai (1960), která má
sice s publikováním ve VSR problémy, ale je hojně překládána v zahra-
ničí a sama žije napůl v Hanoji a v Berlíně. O jejím zaměření svědčí
dobře i fakt, že do vietnamštiny přeložila texty F. Kafky, B. Brechta či
F. Dürrenmatta. Líbivým stylem, který však nepostrádá jistou snahu o no-
vátorství, píše další autorka, Nguyen Thi Thu Hue (1966). Vydala ně-
kolik svazků povídek, mj. Phu thuy (Čaroděj). Třetí nadějnou literátkou
je Thuy Linh (1959) – v roce 2003 se předvedla zdařilým svazkem poví-
dek Gio mua gui lai (Co zanechal odcházející déšť).
Od 90. let se těší velkému vydavatelskému zájmu také komiksy,
které vycházejí obvykle v kapesním formátu. Většina kreslenek je pře-
kládána z japonštiny, objevilo se též něco z evropské klasiky (Astérix,
Tintin, Gaston). Začínají však vznikat i první slibné komiksy domácí, ze-
jména série nazvaná Than dong dat Viet (Zázračné dítě země Vietů) na-
daného jihovietnamského kreslíře a scenáristy Le Linhe (1974); epizo-
vietnamsky psaná literatura 311
dy tohoto komiksu se objevují stejně jako v případě většiny kreslených
sešitových řad jednou za čtrnáct dní.
nakladatelství a literární časopisy
Vietnamský knižní trh zažívá od první půle 90. let veliký vzmach. Mno-
ží se nakladatelství i v jednotlivých regionech, v největších městech (Ha-
noj a Ho Či Minovo Město) pak začala vznikat i vícepatrová knihkupec-
tví, stejně jako u nás. Výrazně vzrostla úroveň úpravy knih, které se dnes
na rozdíl od ještě třeba 80. let netisknou na hrubém nekvalitním papí-
ře, takže na něm tisk snad přežije pár příštích desetiletí. Stále více si
editoři a grafici dávají záležet na celkovém vzhledu knihy. Častým ne-
dostatkem obrazových titulů je zatím slabší tisková kvalita fotografií.
Zdá se, že jednotliví vydavatelé spolu nekomunikují, takže lze běž-
ně objevit knihu od jednoho autora vydanou v různých edicích součas-
ně. Knižní nabídka v bývalém Jižním Vietnamu se trochu liší od té se-
verní, dá se přitom říci, že jižní nakladatelé se chovají svobodněji,
odvážněji. Celkově lze však pozorovat uvolňování v celé zemi: před dvě-
ma roky vyšel poprvé vietnamský překlad slavného románu Grahama
Greena Tichý Američan, jehož děj se odehrává ve Vietnamu v období
před americkou agresí. Může překvapit i vydání několika knih Milana
Kundery, přeložených ovšem z francouzštiny. Výběr překladů se však
ne vždy řídí skutečnou kvalitou titulů, ale spíše tím, k čemu se překla-
datelé dostanou, popř. co je povoleno. Rovněž úroveň převodů samých
je kolísavá. Na druhou stranu lze v největších knihkupectvích koupit (prav-
da, na místní poměry velmi draze) řadu titulů v cizích jazycích – většinou
jde o knihy dovezené ze zahraničí. Největším vietnamským vydavatelem
cizojazyčných knih je nakladatelství The Gioi (Svět); především v anglič-
tině a francouzštině tu vycházejí odborná i populární díla o Vietnamu
a Jihovýchodní Asii, nakladatelství ale vydává i překlady děl vietnam-
ských autorů do zmíněných jazyků.
Z vietnamských literárních periodik uveďme především týdeník
Van Nghe (Literatura a umění) a měsíční literárněvědnou revue Tap chi
van hoc (Časopis pro literaturu), která se ovšem v roce 2004 vrátila ke
svému původnímu názvu Nghien cuu van hoc (Literární věda).
vietnamská literatura u nás
V hrstce knih, jež máme z moderní vietnamské literatury k disposici
v češtině a slovenštině, vynikají především překlady dvou vietnamis-
tů, české od Ivy Klinderové–Zbořilové a slovenské od Jána Múčky. Ved-
le dvou výše zmíněných knih Rozbité břehy a Západný kraj stojí za po-
312
zornost román Zlodejka od Nguyen Honga (ve slovenštině) a sbírka
povídek několika autorů Vietnamské povídky, kterou v překladu Ivy Klin-
derové vydal v roce 1972 Čs. spisovatel. V poezii byly přímo z vietnamštiny
přeloženy verše několika básníků ve svazku Tvé srdce bdí a bije – výbor
z vietnamské moderní poezie z roku 1980 a nejnověji výbor veršů od
Nguyen Binhe Tisíc oken z roku 2001. Z originálu (ovšem čínského)
byl převeden i veršovaný Ho Či Minův Deník z vězení. Především Iva
Klinderová otiskla také další drobné překlady i časopisecky, hlavně v No-
vém Orientu (Nguyen Cong Hoan, Nam Cao, Huy Can).
V roce 2003 vzniklo sdružení českých a slovenských vietnamistů
a přátel jihovýchodní Asie nazvané Klub Hanoi. Těžištěm činnosti KH
jsou zatím internetové stránky www.klubhanoi.cz, na nichž lze nalézt
mj. překlady z poezie některých vietnamských autorů (Xuan Zieu,
Han Mac Tu, Xuan Quynh aj.). Klub Hanoi v letošním roce začíná vydá-
vat i bulletin, v němž rovněž nebudou chybět ukázky překladů z vietnamské
literatury. Ve spolupráci s „českými“ Vietnamci v ČR i ve Vietnamu se
připravují různé další akce, jež by měly představovat kulturu Vietna-
mu a jihovýchodní Asie u nás a částečně i českou kulturu ve Vietnamu
(např. večer současné vietnamské kinematografie v pražském kině Aero,
výstava o národnostních menšinách ve Vietnamu v Náprstkově museu,
fotografická výstava osobních pohledů známých fotografů na Vietnam,
přednášky pro veřejnost aj.).
Na rok 2005 pak připravuje Klub Hanoi ve spolupráci se Sdružením
Kontinenty a nakl. DharmaGaia sbírku povídek pěti současných viet-
namských spisovatelů (Nguyen Huy Thiep, Bao Ninh, Nguyen Thi Thu
Hue, Nguyen Khai, Ho Anh Thai).
česká literatura ve vietnamu
Nejvýznamějším vietnamským překladatelem z češtiny je bezesporu bý-
valý první vietnamský student bohemistiky z FF UK, Zuong Tat Tu (1935),
v jehož dnes již početné bibliografii najdeme mj. překlady poezie V. Ne-
zvala, J. Seiferta, ale také Fučíkovy Reportáže psané na oprátce (viet-
namsky vyšla naposledy v opravené verzi v roce 2000) či Komenské-
ho Labyrintu světa a ráje srdce (vietnamsky 2001). Podle posledních zpráv
by měly být čerstvě vydávány Zuong Tat Tuovy překlady povídek J. Haš-
ka, výbor z díla K. Čapka a také „vietnamský“ román Josefa Nesvad-
by Dialog s doktorem Dongem.
Další překladatel z češtiny Pham Thanh Hung (1953) vietnamským
čtenářům v roce 2001 představil vůbec poprvé dílo Bohumila Hrabala
výborem z jeho povídek. Nyní pracuje na překladu Hrabalova Obsluho-
val jsem anglického krále a také románu Když v ráji pršelo od Jana Otče-
náška; chystá se též na pohádky Boženy Němcové. Pham Thanh Hung
vietnamsky psaná literatura 313
současně pracuje jako šéfredaktor nakladatelství Státní univerzity
Hanoj (Dai hoc quoc gia Ha Noi).
internet – na dobré adrese
www.klubhanoi.cz (stránky českého Klubu Hanoi; přehled starší vietnamské litera-
tury, ukázky překladů z děl několika vietnamských autorů, více o vietnamském komiksu,
další informace o vietnamské kultuře)
www.limsi.fr/Recherche/CIG/litterature.html (francouzské stránky věnované
vietnamské literatuře)
dostupné překlady z vietnamské literatury
pfieklady do ãe‰tiny
Ho Či Min: Deník z vězení, z čínštiny přeložil a doslov napsal Ivo Vasiljev, přebásnil Vla-
dimír Korčák, Odeon, Praha 1985
Dračí král – vietnamské pohádky, z viet. a angl. předloh vybrala a přeložila Petra Mülle-
rová, Dauphin, Praha a Podlesí 2001
Maniok je hořký – vietnamská lidová poezie, z franc. předloh vybral a přeložil Jan Noha,
SNKLU, Praha 1964
Nguyen Binh: Tisíc oken (výbor poezie), vybral a přeložil Petr Komers, Mladá fronta 2001
Vietnamské pohádky, z viet., fr. a angl. předloh vybrali a přeložili Iva Zbořilová a Odo-
len Klindera, Odeon, Praha 1974
Nguyen Dinh Thi: Rozbité břehy, přeložila Iva Klinderová, Svoboda, Praha 1989
Nguyen Du: Kieu – národní vietnamský epos, z francouzštiny přeložil Gustav Francl,
Lidová demokracie, Praha 1958
Pohádky rýžových polí, vybrali a přeložili Iva a Odolen Klinderovi, Albatros Praha 1975
Tvé srdce bdí a bije – výbor z vietnamské moderní poezie, vybrali a přeložili Iva Klinde-
rová-Zbořilová a Luděk Kubišta, Odeon, Praha 1980
Vietnamské povídky, vybrala a přeložila Iva Klinderová, Čs. spisovatel, Praha 1972
pfieklady do sloven‰tiny
To Hoai: Západný kraj, přeložil Ján Múčka, Tatran, Bratislava 1981
Nguyen Hong: Zlodejka, přeložil Ján Múčka, Tatran, Bratislava 1973
Nguyen Du: Starý epos Van Kieu, přeložil Michal Semotan, Sloviet, Bratislava 1992
Pozn.: V roce 2004 nevyšly žádné české překlady z vietnamské literatury ani vietnamské
překlady českých autorů, proto jejich přehledy na tomto místě chybějí.
Pozn.: Za upřesnění a doplnění děkuji Pham Thanh Hungovi a Truong Thi Phuong Mai.
314
zimbabwe, zambie a malawi
jaroslav olša jr.
Zhruba 35 milionů potenciálních čtenářů ve třech anglofonních ze-
mích jižní Afriky (Zimbabwe zhruba 13, Malawi 12 a Zambie 10 milio-
nů obyvatel) zatím nemá příliš možností seznámit se se světovou i svou
vlastní literární tvorbou. Byť v těchto třech zemích je na černou Afriku
jen malé procento negramotných (a Zimbabwe v tomto parametru zřej-
mě stále předstihuje i Jihoafrickou republiku) a jejich základní (v tom
pravém slova smyslu) školství pokrývá prakticky celé území tří států,
pro naprostou většinu obyvatel knižní kultura moc neznamená.
Malé procento inteligence, z níž se valná část tradičně pokouší opus-
tit svou zemi, prakticky neexistující nebo na pokraji zániku balancující
střední třída a všudypřítomná chudoba způsobují, že nákup jiné knihy než
školní učebnice je v drtivé většině afrických rodin zcela na konci sezna-
mu jejich potřeb. Spíše než užitkovým předmětem je kniha v těchto zemích
nedostupným přepychem. A to rozvoji knižního trhu opravdu nepřeje.
zimbabwe
I v oblasti nejrozvinutější zimbabwský knižní trh se od roku 2000 po-
týká s důsledky těžké a dnes už chronické hospodářské krize vyvolané
divokou pozemkovou reformou a úpadkem na export orientované ze-
mědělské produkce. V zemi, kde existovalo hned několik velkých pro-
fesionálních nakladatelů a fungovala efektivní síť státních i soukromých
knihkupectví nabízejících jak místní, tak dovozové knihy v širokém sor-
timentu včetně posledních angloamerických bestsellerů či knih ve fran-
couzštině a vycházelo několik set knižních titulů ročně, došlo k prud-
kému poklesu zájmu o knihy a tím i snížení počtu nových titulů.
Hlavní literární událostí roku je každoroční Zimbabwe International
Book Fair, největší knižní veletrh v subsaharské Africe. Tradičně se jej zú-
zimbabwe, zambie a malawi 315
častňuje na 300 vystavovatelů ze dvou až tří desítek zemí, většinou
z Afriky. Souběžně probíhá konference Indaba, které se účastní literá-
ti, nakladatelé a překladatelé z celého světa, každý rok je konference
věnována jinému tématu. V rámci veletrhu jsou udělovány také ceny
Svazu zimbabwských nakladatelů pro nejlepší v Zimbabwe vydané kni-
hy, od dětské literatury po původní učebnice. Tým organizátorů ZIBF se
také podílí na vyhlašování řady celoafrických literárních ocenění. V roce
2002 byly v Kapském městě a Harare vyhlášeny výsledky ankety 100 Best
African Books, které předchozí tři roky hodnotily stovky afrických auto-
rů, nakladatelů, literárních kritiků i běžných čtenářů na různých afric-
kých knižních veletrzích. O kvalitě zimbabwské literatury vypovídá fakt,
že do stovky nominovaných proniklo hned pět titulů – romány Chenje-
raie Hova (1956) Bones (Kosti, 1988), Dambudzo Marechery (1952–1987)
House of Hunger (Dům hladu, 1978) a Yvonne Very (1964–2005) Butterfly
Burning (Motýl v plamenech, 1998), dále pak sbírka moderních zpraco-
vání klasických vyprávění Stories from a Shona Childhood (Příběhy z šon-
ského dětství, 1989) od Charlese Mungoshiho (1947). Román filmové re-
žisérky Tsitsi Dangarembgové (1959) Nervous Conditions (vol. Na nervy,
1988) byl odbornou porotou dokonce zařazen do dvanáctky nejlepších
knih, hned vedle nejslavnějších děl takových velikánů africké prózy,
jako jsou Nigerijci Chinua Achebe a držitel Nobelovy ceny Wole Soyinka
nebo senegalský básník a prezident Léopold Sédar Senghor.
V roce 2004 byly na ZIBF vyhlášeny výsledky další ankety 75 Best
Zimbabwean Books, kde bylo hodnoceno vždy po 25 titulech vydaných
v angličtině a obou hlavních afrických jazycích Zimbabwe, šonštině
a ndebelštině. V každé kategorii bylo vybráno 5 výjimečných děl – z nde-
belské literatury to byly práce raného zimbabwského nacionalisty a prv-
ního ndebelského romanopisce Ndabaningi Sitholeho (1920–2000 )
a dále knihy Bernarda D. Ndlovua (1959), Isaaca N. Mpofua (1932),
Bekithemby S. Ncubeho (1963–2002?) a Gwina N. S. Khumala, ze šon-
ské literatury kniha moderního básníka a hudebníka Chirikure Chiri-
kureho (1962), dílo zakladatele moderní šonské prózy Solomona Muts-
waira (1924),texty Norberta Mutasy (1947), T. Kumbiraie Tsodzoa
(1947) a už zmiňovaného Ch. Mungoshiho, jehož knihy byly vybrány
i mezi nejlepších 5 v kategorii anglicky psané literatury (5 z vítězů této
ankety kopírovalo i pětici úspěšných zimbabwských autorů v 100 Best
African Books).
anglicky psaná literatura
Zřejmě nejočekávanější knihou posledních let byl nový román spiso-
vatelky a do roku 2003 ředitelky Národní galerie v Bulawayu Yvonne
Very Stone Virgins (Panny z kamene, 2002). Jedná se o tragický příběh
zasazený do doby krátce po vyhlášení nezávislosti Zimbabwe na po-
čátku 80. let minulého století, kdy oblasti národního parku Matopos
316
a okolí Bulawaya – typické právě svými kamennými útvary – byly svěd-
kem krvavé občanské války mezi menšinovými Ndebelci a většinovými
Šony. O úspěchu románu hovoří hned několik mezinárodních cen, kte-
ré za něj Vera obdržela, ale také fakt, že román byl vydán nejen v Zim-
babwe, ale souběžně i v USA a Británii. Vera je dnes nejpřekládaněj-
ším zimbabwským spisovatelem, čeština byla už čtrnáctý jazyk, v němž
některé její dílo vyšlo.
Zimbabwská krize jako by úspěšné spisovatele umlčela – Vera po vy-
dání románu odešla v roce 2003 do Kanady, kde také zemřela, zmiňo-
vaný Chenjerai Hove se o dva roky dříve uchýlil do exilu ve Francii a Char-
les Mungoshi se po vydání sbírky povídek na konci 90. let odmlčel. Kromě
Very tak jediným známým autorem, který přišel v uplynulém roce s no-
vou knihou, je Shimmer Chinodya (1957). Jeho novela Tale of Tamari
(Příběh o Tamari, 2004) vypráví příběh čtrnáctileté dívky, která se spo-
lu se starším bratrem snaží přežít po smrti obou rodičů. Knihy všech zmí-
něných autorů vydalo dnes zřejmě nejlepší zimbabwské nakladatel-
ství Weaver Press v Harare.
Další v posledních letech vydané romány zřejmě nepřekročí hranice
Zimbabwe. Básník a prozaik známější v Jihoafrické republice než v Zim-
babwe, John Eppel (1947), vydal hned 5 knih, mezi nimi satirickou no-
velu The Holy Innocents (Svatá neviňátka, 2002) a sborník povídek The
Caruso of Colleen Dawn and Other Short Writings (Caruso z Collen Dawn
a další povídky, 2004). Bývalý velvyslanec Zimbabwe v USA Edmund
O. Z. Chipamaunga (1938) vydal poslední část své volné trilogie (před-
chozí díly vyšly v letech 1983 a 1997) o osvobozeneckém boji a životě
v nezávislém Zimbabwe nazvanou Feeding Freedom (vol. Svoboda plný-
mi doušky, 2000). Dvěma novelami se představila povídkářka žijící dnes
v Anglii, Spiwe Nancy Mahachi-Harperová (1965). Její prvotina Trials
and Tribulations (Jen pláč a utrpení, 2000) je typickou ukázkou „africké“
ženské prózy, v níž se hlavní hrdinka vypořádává s nepřízní osudu,
chudobou, hledáním partnera. V loni vydaném románu Echoes in the Sha-
dows (Ozvěny stínů, 2004) hlavní hrdinka řeší problém, jak se ona sama
a celá rodina mají postavit k faktu, že její sestra onemocněla AIDS.
Druhou událostí zimbabwské literatury počátku 21. století se stalo
vydání průřezové antologie současné zimbabwské povídky, kterou se-
stavila pro své vlastní, již zmiňované nakladatelství Weaver Press Ire-
ne Stauntonová pod názvem Writing Still. New Stories from Zimbabwe
(Ještě pořád píšeme. Nové povídky ze Zimbabwe, 2003). Soubor dvou tuc-
tů povídek představuje jak známá jména (mj. Alexandru Fullerovou
/1969/ – autorku v USA oceněných memoárových textů o životě v Zim-
babwe a Zambii, např. Don’t Let’s Go to the Dogs Tonight), tak i nováč-
ky. Mezi autory jsou běloští autoři i Afričané. Povídka Briana Chikwa-
wy (1972) Seventh Street Alchemy (Alchymie Sedmé ulice) byla v roce
2004 dokonce oceněna jako nejlepší africká povídka roku.
zimbabwe, zambie a malawi 317
 Obdobnou antologii – tematicky ovšem zaměřenou na druhé nej-
větší zimbabwské město Bulawayo – sestavila Jane Morrisová pod ná-
zvem Short Writings from Bulawayo (Povídky z Bulawaya, 2003). Dvěma
projekty se představili také mladí a začínající zimbabwští autoři sdru-
žení v Budding Writers’ Association of Zimbabwe. První z nich, antolo-
gie No More Plastic Balls. New Voices in the Zimbabwean Short Story (Už
žádné plastové projektily. Nové hlasy zimbabwské povídky, 2000), se-
stavená Clementem Chihotou a Robertem Mupondem, obsahuje texty
pěti mladých autorů dosud publikujících pouze časopisecky a byla vel-
mi kladně přijata čtenáři i kritikou. Obsahově i formálně méně zajíma-
vá je druhá antologie A Roof to Repair (Střecha k opravě, 2000).
Na pultech knihkupectví se objevilo také několik zajímavých po-
vídkových sbírek: např. Sketches of High Density Life (Črty z přelidněné
periferie, 2004) Wondera Guchua (1969), v níž autor shromáždil své ča-
sopisecky a novinově vydávané práce. Jsou to krátké úderné texty, kte-
ré ukazují život na černošském předměstí, kde jsou domy nahuštěny
jeden vedle druhého (na rozdíl od bělošských bohatých předměstí s ma-
lou hustotou zástavby i obyvatel – odtud původní název).
Nakladatelství Weaver Press vydalo v typově podobné grafické úpra-
vě také knihu majitele nejvýznamnější hararské galerie Delta a šéfre-
daktora nedávno zaniklého kvalitního uměleckého čtvrtletníku Galle-
ry Dereka Hugginse (1941?), pocházejícího právě z onoho „low density
suburb“; jeho povídky vyšly pod názvem Stained Earth (Poskvrněná země,
2004).
Celosvětově komerčně úspěšnou sérii detektivek No. 1. Ladies’ De-
tective Agency od Alexandra McCalla Smithe (mimochodem narozeného
v Zimbabwe) se pokusila s průměrným zdarem napodobit Pauline Hen-
sonová románem Case Closed (Případ je uzavřen, 2003). Příběh popi-
suje pátrání po vrahovi bohatého černošského obchodníka a odehrává
se v provinčním městě Gweru.
Prvním původním zimabwským pokusem o fantasy pro mládež je The
Adventures of Cat, Emma and Duncan in the Lost Land (Dobrodružství
Kočky, Emmy a Duncana v Zapomenuté zemi) od Andrey Eamesové, i když
prvky fantasy obsahuje už útlý sešitek v Zimbabwe žijící australské umě-
lecké kritičky Celie Winter-Irvingové Sootie the Cat at Tengenenge (Ko-
cour Sootie v Tengenenge, 2001), který se dočkal i holandského překladu.
Literární událostí uplynulých let se mohlo stát posmrtné vydání po-
vídek Sheily Macdonaldové (1880–1971), výrazné a mezi bělošskou ko-
munitou velmi dobře známé postavy raných let budování bělošské Rho-
desie, nazvané A collection of short stories (Soubor povídek, 2003).
Macdonaldová je kromě jiného autorkou hojně v Británii, Austrálii i Afri-
ce vydávané knihy Sally in Rhodesia (Sally v Rhodesii). Jde o výbor z au-
torčiných dopisů, které jako mladá žena psala o svém životě na rho-
deském venkově a díky nimž Macdonaldovou znal prakticky každý
318
bělošský obyvatel této britské kolonie. Rhodeská „Karen Blixenová“ se
ovšem knižního vydání svých povídek dočkala až nákladem své vnuč-
ky 32 let po své smrti, navíc v dobách pro bělošskou komunitu v Zim-
babwe extrémně obtížných. Kniha je jen minimálně dostupná a široké
čtenářské veřejnosti tak zůstala prakticky neznámá.
Z anglicky psané poezie stojí za zmínku především nové sbírky již
zavedených autorů: Ch. Hova Blind Moon (Slepý měsíc, 2002) a Nda-
bazekhaye Caina G. Mathemy (1949) Voices of the Nyanga Mountains
(Hlasy z pohoří Nyanga, 2002).
literatura v ‰on‰tinû a ndebel‰tinû
Útlumu se po roce 2000 nevyhnulo ani vydávání původní šonské a nde-
belské literatury. Přesto jen hlavní zimbabwský vydavatel knih – kato-
lické Mambo Press v Gweru – v těchto jazycích vydalo podle svého ka-
talogu za posledních 5 let celkem 7 novinek a současně stále přetiskuje
valnou většinu dříve vydaných šonských a ndebelských titulů. Několik
dalších knih vyšlo i nákladem méně významných nakladatelů.
Protože jsem při posuzování této části místní produkce odkázán na
názory redaktorů a krátká shrnutí obsahu v angličtině, která se objevují
na většině knih v místních jazycích, zmíním jen několik málo děl. Lás-
ka a vztahy v době AIDS jsou tématem např. románu Kubuhlungu ukut-
handa umuntu (Práce lásky, 2000) od Israele Ndlovua (1959). Příběhem
lásky dvou lidí ze znepřátelených klanů na pozadí války o nezávislost je
ndebelský román Noma Kanjani Kayiphele Linto! (Bože, ať už je to za námi!,
2003) od B. S. Ncubeho. Šonsky napsaná kniha C. S. Makariho Ma-
gamba reChimurenga: Josia Tungamirai (Hrdinové Chimurengy: J. Tun-
gamirai, 2003) je zase literární biografií jednoho z hrdinů osvobozene-
ckého boje.
literární kritika, teorie a humanitní vûdy
Ve sledovaném období vyšlo také několik literárněvědných děl věno-
vaných zimbabwské literatuře. Zajímavé texty vycházejí v každoročním
sborníku příspěvků z konference Indaba vydávaném ZIBF, samostatné
knižní tituly byly věnovány životě a dílu Y. Very, T. Dangarembgy a D.
Marechery. Extrémně chaotická a nepřehledná, ale současně jediná
a tedy nepostradatelná je encyklopedická příručka už zmíněného B. S.
Ncubeho A Who Is Who of Zimbabwean Writers (Kdo je kdo – zimbabwš-
tí spisovatelé, 2000). Slibný název Introduction to Zimbabwean Litera-
ture in English (Úvod do zimbabwské literatury v angličtině, 2001) má
publikace Rino Zhuwarary (1953), jedná se ale pouze o rozbor hlavních
děl šesti nejvýznamnějších zimbawských autorů současnosti. Rozšířené
verze se dočkala také kniha o šonské literatuře od Emmanuela Chiwo-
my, která sice nedosahuje úrovně obdobných publikací od George Ka-
hariho z 80. a 90. let, ale je vhodným úvodem do tohoto literárního ja-
zimbabwe, zambie a malawi 319
zyka. S třetí doplněnou verzi svého komentovaného, a tím trochu ne-
přehledného průřezového slovníku zimbabwskou populární hudbou sou-
časnosti i minulosti přišel univerzitní profesor Fred Zindi. Kniha vyšla
pod názvem The Pop-music Workbook. Zimbabwe Versus the World (Pří-
ručka pop music. Zimbabwe proti světu, 2003).
Na pokraji prózy a literatury faktu leží kniha Desperate (Zoufalé,
2002) Virginie Phiriové (1954), bývalé ředitelky ZIBF, která se v roce
2003 zúčastnila také pražského Světa knihy. Svazek představuje belet-
rizované osudy mladých i starých prostitutek v dnešním Zimbabwe.
Důležité jsou rovněž etnografické publikace Pathisy Nyathiho (1951):
Traditional Ceremonies of amaNdebele (Tradiční ceremonie Ndebelců,
2001) a dvojjazyčný sborník Tusimipi. Tonga Proverbs (Tusimpi. Příslo-
ví Tongů, 2001) sestavený Isaakem Mumpandem, jedna z prvních knih
v jazyce této zimbabwské menšiny. Podstatnou událostí roku 2001 bylo
vydání téměř 600stránkového ndebelského výkladového slovníku, je-
hož autorem je Samukele Hadebe (1966).
Z historických knih je třeba zmínit další titul věnovaný koloniál-
ním a postkoloniálním dějinám Matabelska od Terence Rangera a kol.
Violence and Memory. One Hundred Years in the „Dark Forests“ of Mata-
beleland (Násilí a paměť. Sto let v „Temných hvozdech“ Matabelska, 2000).
Kniha popisuje a analyzuje dějiny jihu a západu dnešního Zimbabwe,
míst obydlených menšinovými Ndebelci. Výbornou knihou o moderních
dějinách země je sborník historických a politologických textů Zimbabwe:
The Past is the Future. Rethinking Land, State and Nation in the Context
of Crisis (Zimbabwe: V minulosti nalezneš budoucnost. Úvahy o zemi,
státě a národu v kontextu krize, 2004), který sestavil David Harold-
Barry.
ãasopisy
Ekonomická krize ovlivnila i časopiseckou produkci v Zimbabwe, od-
haduje se, že za posledních 5 let zanikla polovina všech periodik, včet-
ně časopisů publikujících povídky. Eraticky vychází magazín sdružení
začínajících autorů Budding Writers’ Association of Zimbabwe nazva-
ný Writer’s Scroll; od roku 1999 vyšlo asi 7 čísel. Většina obsahu se bo-
hužel věnuje autorům samotným a jejich problémům s vydáváním knih,
a nikoli jejich literární tvorbě. Po 26 číslech zanikl literární časopis Tsot-
so, který vycházel od roku 1990 a blížil se spíše fanzinu. Jeho nástupce
The New Voices Magazine se zatím zmohl na pouhé 1 číslo. Protože vět-
šina novin a novinových týdeníků v Zimbabwe jen výjimečně tiskne pró-
zu či poezii, možnosti jsou pro autory omezeny např. na krátké povíd-
ky v katolickém měsíčníku Moto nebo v zimbabwské verzi české Vlasty
smíchané se Story vycházející pod názvem Trend.
320
zimbabwská literatura u nás a ãeská v zimbabwe
V posledních pěti letech se černá zimbabwská literatura dočkala i prv-
ních překladů do češtiny. Povídky Y. Very vyšly v Revue Labyrint (2001)
a v antologii Africká čítanka (2003), jeden z jejích románů existuje i v ru-
kopisném překladu. Výborem z anglicky psané rhodeské a zimbabws-
ké literatury celého 20. století je antologie Přivolávač deště (2003), kte-
rou sestavili profesor zimbawské a namibijské univerzity Mbongeni
Malaba a Jaroslav Olša, jr. V roce 2004 také vyšel dvojjazyčný česko-ang-
lický komentovaný výbor z ndebelské moderní prózy a poezie Držíme
se slova Ještěrky. Malá antologie zimbabwské ndebelské literatury – We
Hold on to the Word of Lizard. A Small Anthology of Zimbabwean Ndebele
Writing. Jedná se o vůbec první antologii ndebelské literatury obsahu-
jící překlady do jiného jazyka; překlad do češtiny a angličtiny pořídila
a výbor a komentáře napsala česká afrikanistika Alena Rettová. Česky
vyšel také sborník původních a přeložených textů o nejznámější umě-
lecké formě v Zimbabwe – kamenosochařství – pod titulem Moderní zim-
babwské sochařství jej sestavil afrikanista Otakar Hulec spolu s J. Olšou,
jr. a C. Winter-Irvingovou.
V českých překladech ovšem také vychází nekonečné řady afrických
akčních románů Wilbura Smithe (1933), autora , který není Ameri-
čan, jak se mnoho čtenářů domnívá, ale jak svým původem, tak temati-
kou svých knih patří do literatury Zimbabwe a Zambie (narozen v Se-
verní Rhodesii – Zambie, žil a svá první díla psal v Jižní Rhodesii –
Zimbabwe).
Ve sledovaném období vyšly v Zimbabwe také vůbec první překlady
děl českých autorů. Překlady však byly pořízeny nikoli přímo z češtiny,
ale z anglických převodů. V jazyce ndebele vyšel výbor z české science
fiction pro mládež (Karel Čapek, Ota Hofman, Ondřej Neff, Josef
Nesvadba a Stanislav Švachouček) Ziyajuluka. Indatshana zabasak-
hulayo eziphuma kwele Tsheki (Czech) – (Napínavé příběhy. Povídky pro
mládež z Česka); překladu se ujal tým pod vedením již zmiňovaného his-
torika a literáta P. Nyathiho. V roce 2003 následoval výbor z povídek
K. J. Erbena a Boženy Němcové Nevanji Bayaya nedzimwe nyaya. Nga-
no nyorwa kubva kuCzech (Princ Bajaja a další příběhy. Pohádky z Čech),
obě knihy sestavil a jejich vydání inicioval autor tohoto textu, přeložil
je Elvas Mari (1964). Ndebelský výbor sci-fi byl v roce 2002 nominován
na nejvýznamnější cenu v oblasti kultury a umění National Arts Merit
Award udělovanou Zimbabwskou radou pro umění, nakonec získal cenu
Svazu zimbabwských nakladatelů v kategorii knih pro mládež. Stej-
nou cenu si o dva roky později odnesl také šonský Princ Bajaja. Za zmín-
ku rovněž stojí hararská premiéra aktovky Vernisáž Václava Havla v re-
žii Susan Hainsové (2004).
Okrajově do oblasti české literatury spadá i v roce 2004 vydaný
zimbabwský reprint vzácného anglicky psaného textu českého cesto-
anglicky psaná literatura 321
vatele Emila Holuba The Victoria Falls. A few Pages from the Diary of Emil
Holub, M.D., written during His Third Trip into the Interior of Southern Afri-
ca (Viktoriiny vodopády. Několik stran z deníku Dr. Emila Holuba psa-
ného při jeho třetí cestě do nitra jižní Afriky). Původně jej Holub vydal
vlastním nákladem v roce 1879 v jihoafrickém Grahamstownu, a pře-
stože se jedná o vůbec první samostatné pojednání o nejvýznamnější tu-
ristické atrakci Zimbabwe a Zambie, zůstal tento text na dlouhou dobu
prakticky zapomenut. Faksimile je doplněno ilustracemi z Holubových
cestopisů, jeho mapou vodopádů a okolí a novým doslovem J. Olši, jr.
malawi
Zatímco v Zimbabwe se situace na knižním trhu v posledních pěti letech
zhoršila, v Malawi se počet vydaných literárních titulů v poslední době
zvýšil. Velkou zásluhu na tom má norská rozvojová pomoc, norská ne-
vládní organizace Kopinor a především bývalý norský velvyslanec v Ma-
lawi Asbjorn Eidhammer (působil v Malawi v letech 1999–2004). Masivní
norská pomoc směrovaná do oblasti kultury nemohla minout ani lite-
raturu, právě díky těmto finančním dotacím v Malawi vyšlo zhruba
10 nových titulů místních autorů.
Od roku 2001 také každoročně vychází antologie moderních mala-
wiských povídek. První z nich nesla název The Unsung Son. An Anthology
of Short stories and Poems from Malawi (Nezazpívaná píseň. Antologie
povídek a básní z Malawi, 2001) a sestavili ji Reuben Chirambo, Max
J. Iphani a Zondiwe Mbanová. Povídky obsažené ve všech antologi-
ích mají mnoho společného, především snahu o literární vyjádření pro-
blémů každodenního života v Malawi, počínaje AIDS přes chudobu až
po korupci a rozklad státních struktur. Všem antologiím ale viditelně
chyběl editor a jejich čtenáři se může zdát – jistě oprávněně – že jsou
to spíše náhodné sborníky prací, které byly k dispozici do data uzávěr-
ky. Jejich hlavním přínosem jsou tak jejich úvody a především poměr-
ně podrobné medailonky všech autorů. Ty jsou neocenitelným zdrojem
informací o současnosti i minulosti malawiské literatury. Nesporně vyš-
ší úroveň nejen povídek, ale i editorské práce měly starší antologie, např.
Malawi Writing Today. A PEN Anthology of Recent Writing in Malawi (Ma-
lawiská literatura dnes. Antologie PEN klubu současné literatury v Ma-
lawi, 1999) sestavená Kingstonem Phirim a obsahující mj. i text o praž-
ském zasedání PEN klubu v 90. letech.
Plodným autorem je i předseda Malawi Writers Union (MWU) Sam-
balikagwa Mvona (1958), který nejen přispěl do všech zmíněných an-
tologií, ale vydal ještě několik samostatných knih, z nichž se do širší
distribuce dostal jeho akční dobrodružný román The Special Document
(Zvláštní dokument, 2002).
322
Druhým literárním centrem země hned po zmíněném MWU je malý do-
mek na okraji bývalého hlavního města Zomba, kde sídlí instituce s hr-
dým názvem Wasi Centre for the Arts, obsahující mj. také významný archiv
dokumentů o malawiské literatuře a umění a archiv domácích a zahra-
ničních publikací o Malawi. Iniciátorem, ředitelem, výkonnou silou a vším
ostatním v jednom je v zahraničí zřejmě nejznámější malawiský literát
Steve Chimombo (1945). V letech 1989 až 2003 byl vydavatelem a edito-
rem jediného a na africké poměry velmi kvalitního časopisu Wasi (vycházel
třikrát ročně), který byl hlavním zdrojem informací o dění v malawiské
kultuře a literatuře. Každé číslo obsahovalo několik povídek, knižních re-
cenzí, rozhovorů a reportáží – to vše doprovázené neinvenčními reportá-
žemi z návštěv restaurací a podivnými reklamami pro sponzory časopisu.
Kromě časopisu vydává Chimombo i řadu knih – v tom především svá vlast-
ní díla. Jedná se jak o reprinty jeho starších známějších děl, tak o jejich
nové přepracované verze. Ve sledovaném období vydal – nákladem své-
ho nakladatelství (tedy nákladem vlastním) – 600stránkový román The
Wrath of Napolo (Napolova zloba, 2000), odehrávající se v korupcí zmíta-
né fiktivní africké zemi na pokraji občanské války. V románu pochopitel-
ně nechybí ani Chimombovo oblíbené monstrum z malawiských legend,
Napolo (autor mu věnoval řadu svých básní), které je původcem a viníkem
přírodních katastrof.
Současně se Chimombo snaží o prosazení hlavního malawiského
jazyka čeva do moderní literatury. V posledních letech se proto pustil
i do překládání svých starších děl do čeva, zároveň vydal několik svaz-
ků převyprávěných lidových příběhů.
Další známí malawiští spisovatelé, např. Paul Zeleza (1955), Felix
Mnthali (1933), Ken Lipenga (1954) nebo David Rubadiri (1930), v po-
sledních letech příliš nepublikovali, za zmínku stojí pouze antologie
africké vězeňské literatury Gathering Seaweed (Sbírání chaluh, 2002) se-
stavená básníkem a bývalým politickým vězněm, dnes profesorem na
univerzitě v Yorku Jackem Mapanjem (1944). Na africké poměry je vý-
jimečně kvalitním informačním zdrojem kniha Trends in Malawian Li-
terature (Trendy v malawiské literatuře, 1999) od diplomata a univer-
zitního profesora Francise Mota.
Z oblasti humanitních věd se z řady publikací věnovaných dějinám
Malawi a křesťanství, které vydává Christian Literature Association of
Malawi, vymykají dva tituly. Prvním je sborník A Democracy of Chame-
leons. Politics and Culture in the New Malawi (Demokracie chameleonů.
Politika a kultura Nového Malawi, 2002) sestavená pracovníkem upp-
salského Ústavu afrických studií Harri Eglundem. Druhým více než
400stránkové posmrtně vydané memoáry jednoho z klíčových a dlou-
holetých bojovníků za svobodu a demokracii v Malawi Masauka Chi-
pembereho (1930–1975). Autorovy zápisky jdoucí od dětství až po ame-
rický exil, do něhož se uchýlil po neúspěšném pokusu o guerillovou válku
zimbabwe, zambie a malawi 323
proti tehdejšímu malawiskému diktátorovi Bandovi (do Malawi bu-
doucího diktátora Bandu přivedl paradoxně právě Chipembere), zpra-
coval historik Robert J. Rotberg a nazval je Hero of the Nation. Chi-
pembere of Malawi. An Autobiography (Hrdina národa. Chipembere
z Malawi. Autobiografie, 2002).
zambie
Pokud se situace na knižním trhu v Malawi zdá být špatná, pak v Zam-
bii je doslova tragická. Kolaps státních nakladatelství po pádu prezi-
denta Kaundy v roce 1991 a hluboká hospodářská krize dobře 10 let
nedávala šanci pravidelně publikovat. Teprve v posledních dvou letech
se v knihkupectvích začaly objevovat nové knihy a mezi nimi i belet-
rie. Jedná se většinou o jednorázové tisky vydávané jinak neznámými
nakladateli, zřejmě tedy de facto knihy vydávané vlastním nákladem.
Povětšinou jde o komerční čtivo. Knihy se vyznačují nekvalitním re-
dakčním zpracováním i tiskem, řvavými obálkami, o literární úrovni ani
nemluvě. Jejich tématy jsou AIDS, korupce, zločin, život zbohatlíků
atd. atd. Krásných žen a velkých aut je v nich více než literárního umu.
O jejich obsahu hovoří i jejich tituly, namátkou jmenujme Night Whis-
pers (Noční šeptání, 2000) nebo Dead Ends: Crime, Cops and a Rennai-
sance (Smrtelný konec. Zločin, policajti a renesance, 2000). Zambijská
literatura tak ani v posledních letech nezrodila žádného autora, který
by alespoň trochu zaujal v zahraničí. V renomované „africké edici“
anglického nakladatelství Heinemann za posledních 40 let vyšla zřejmě
jen jediná zambijská próza.
O své místo na slunci bojuje levně vydávaný a špatně distribuovaný
literárně-kulturní čtvrtletník Kambisa!, který se snaží své čtenáře při-
lákat širokým záběrem témat; považuje se za časopis, kde čtenář nalezne
„básně a povídky o prostituci, politice a náboženství, HIV a pevném part-
nerství, dětech ulice, úsměvech, stigmatech i fotbalu“.
Kromě anglicky psané literatury zřídkakdy vychází próza v místních
jazycích – jde téměř výhradně o dětskou literaturu. Na pultech několi-
ka málo knihkupectví lze najít pár děl v jazycích lozi a bemba.
Díky péči nově vzniklého nakladatelství Bookworld Publishers ve-
deného Fay Gadsdenovou (její manžel v 70. letech pašoval z Británie
do ČSSR exilovou literaturu) vyšlo několik zajímavých titulů z oblasti
humanitních věd a umění. Téměř 500stránková History of the Catholic
Church in Zambia 1895–1995 (Dějiny katolické církve v Zambii, 2004)
od v Zambii působícího Holanďana Huga Hinfelaara je důležitým přís-
pěvkem nejen k dějinám církve, ale celé Zambie. Memoáry významné
postavy poválečné Zambie, ministra, poslance, válečného židovského
uprchlíka z Litvy Simona Zukase Into Exile and Back (Do exilu a zase
324
zpět, 2002) osvětlují řadu zajímavých momentů z dějin jeho adoptivní
země od 50. let (kdy se v tehdejší Severní Rhodesii zapojil do politiky)
až po 90. léta (kdy byl naposledy členem vlády). Kvalitativně (a to jak
technicky, tak obsahově) výjimečnou publikací v Zambii je Art in Zam-
bia (Zambijské umění, 2004). Výpravná kniha sestavená Gabrielem El-
lisonem se pokouší o výklad zambijského umění od prvopočátků po sou-
časnost a i přes některé nepřesnosti zůstává zásadním příspěvkem
k problematice tradičního i moderního umění Zambie.
Dvě v Zambii dostupné publikace americké provenience jsou zají-
mavé i pro české historiky, neboť se zmiňují okrajově i o nevelké emi-
graci českých židů do Afriky v době kolem druhé světové války. První
z nich je přehled o dějinách židů v Zambii od Hugha Macmillana a Fran-
ka Shapira nazvaný Zion in Africa. The Jews of Zambia (Sion v Africe.
Židé v Zambii, 1999). Druhá kniha se jmenuje Haven in Africa (Útočiště
v Africe), napsal ji Frank Shapiro a zabývá se nerealizovanými pokusy
o masové vysídlení středoevropských židů do vybraných částí Zambie.
internet a další informační zdroje
– na dobré adrese
Získat jakékoli důvěryhodné a současně aktuální informace o literárním dění v Zim-
babwe, Zambii a Malawi je mimo tyto země prakticky nemožné. Existují zřejmě jen tři
webové stránky, které se v těchto zemích okrajově zabývají literaturou:
www.zibf.org.zw (stránky hararského knižního veletrhu)
www.weaverpresszimbabwe.com (významné zimbabwské nakladatelství Weaver
Press)
www.centralafricana.com (v Malawi působící knihkupectví a občasné nakladatelství,
zaměřené ale především na historické a antikvární publikace o regionu)
Jediná cesta, jak získat relevantní informace, je tak přímá a osobní komunikace s au-
tory a nakladateli, účast na veletrzích a vytrvalé návštěvy knihkupectví.
Zatímco v Zimbabwe funguje několik profesionálních nakladatelství v evropském smys-
lu tohoto slova – hararské College Press, ZPH Publishers, již zmíněný Weaver Press
a v Gweru katolické Mambo Press (vydávající hodně literatury v místních jazycích) a ně-
kolik menších rodinných nakladatelství – např. bulawayské ‘ama Books – vysoké pro-
cento knih vychází ve fiktivních nakladatelstvích, respektive nákladem vlastním.
V Zambii funguje státní nakladatelství Zambia Educational Publishing House (to však
vydává povětšinou a s velkými přestávkami odbornou literaturu) a soukromé nakla-
datelství Bookworld Publishers, které ale zatím není natolik silné, aby své vydavatel-
ské aktivity mohlo realizovat bez výrazné finanční pomoci dárců a... autorů.
V Malawi existuje sice několik nakladatelství, ale jejich současná produkce je výraz-
ně omezená.
Hlavním zdrojem informací tak zůstávají knihkupectví. Situace je opět nejlepší v Zim-
babwe: polostátní knihkupectví Kingstons má na 20 poboček ve všech větších a střed-
ních městech země. V Harare, Bulawayu a Masvingu pak jsou i další soukromá knih-
kupectví.
zimbabwe, zambie a malawi 325
Naopak malawiská síť knihkupectví Times Bookshop před rokem zkrachovala, a tak
je prodej knih závislý na několika málo opravdu malých knihkupcích a síti papírnic- český literární provoz
tví, v nichž se občas také prodávají knihy.
Kritická situace je i v Zambii, kde státní knihkupectví sice existují i v malých zapad-
lých městečkách, ale jsou to spíše špinavá neosvětlená skladiště, v nichž se na zemi
v roce 2004
a na obstarožních policích povalují hromady náhodně distribuovaných, řadu let sta-
rých titulů. Přesto má smysl navštívit každý krám, na který narazíte. V každém z nich karel brávek
jsou sice stejné haldy, ale mezi tituly – často až čtvrtstoletí starými – najdete pokaždé
něco „nového“. Tři moderní knihkupectví v hlavním městě Lusace nemohou situaci
pochopitelně zachránit.
O antikvariátech je marné hovořit – v celém Zimbabwe jich je dnes asi 6 (polovina než
na počátku krize v roce 2000), v zambijském hlavním městě Lusace je za antikvariát
považován „kurník“ s policemi na pozemku malého domečku na periferii, zatímco v Ma-
lawi o takovéto vymoženosti zatím neslyšeli...

knihy v češtině týkající se Internetový portál iLiteratura je zaměřen na světovou literaturu. Je zná-
zimbabwské literatury a umění mo, že informace o dění v zahraničí a překlady výrazných zahranič-
ních děl mají v literaturách malých zemí vliv i na tvorbu místních au-
Držíme se slova Ještěrky. Malá antologie zimbabwské ndebelské literatury – We Hold on
torů. Jde však o dlouhodobý vývoj, který po třech letech existence
to the Word of Lizard. A Small Anthology of Zimbabwean Ndebele Writing (ed. Alena Ret-
tová), Zdeněk Susa, Středokluky 2004
zmíněného portálu ještě nelze hodnotit. Nabízíme zde proto zprávu o li-
Moderní zimbabwské sochařství (ed. Otakar Hulec, Jaroslav Olša, jr., Celia Winter-Irving), terárním provozu u nás v uplynulém roce, a to především o akcích a ak-
Orientální ústav, Praha 2003 tivitách, kde se česká literatura s tou zahraniční stýká.
Přivolávač deště. Moderní zimbabwské povídky (eds. Mbongeni Malaba a Jaroslav Olša,
jr.), DharmaGaia + Sdružení Kontinenty, Praha 2003

bohemika v zimbabwe a zambii
Holub, Emil: The Victoria Falls A few pages from the Diary of Emil Holub, M. D., During
His Third Trip into the Interior of Southern Africa, Books of Zimbabwe, Bulawayo 2004
Macmillan, Hugh; Shapiro, Frank: Zion in Africa. The Jews of Zambia, I. B. Tauris, Lon-
dýn 1999
Nevanji Bayaya nedzimwe nyaya. Ngano nyorwa kubwa kuCzech (Princ Bajaja a další pří-
běhy. Pohádky z Čech), sestavil Jaroslav Olša, jr. a z angličtiny přeložil Elvas Mari, ZPH
Publishers, Harare 2003
Shapiro, Frank: Haven in Africa (Útočiště v Africe), Gefen, Jeruzalém 2002
Ziyajuluka. Indatshana zabasakhulayo eziphuma kwele Tsheki (Czech) (Napínavé příbě-
hy. Povídky pro mládež z Česka), sestavil Jaroslav Olša, jr. a z angličtiny přeložili Pat-
hisa Nyathi, Njabula Khumalo, Albert M. Dlamini, Zimbabwe Publishing House, Hara-
re 2001
literární ceny
pfieklad
Úroveň uměleckého překladu do češtiny střeží Obec překladatelů, kte-
rá každoročně uděluje mj. Cenu Josefa Jungmanna (za nejlepší poprvé
vydané překladové dílo z oblasti prózy, poezie, dramatu a humanitních
věd za uplynulý kalendářní rok) a vyhlašuje Soutěž Jiřího Levého (pro
začínající překladatele do 35 let). Významnou roli u oceněných knih by
měl kromě kvality překladatelské práce hrát také výběr titulu. V roce
2004 byly uděleny tyto překladatelské ceny Obce:
Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce
2003 dostal Jan Čermák za překlad staroanglického eposu Béowulf.
Mimořádné tvůrčí odměny za překlad obdrželi Jiří Hanuš (John Up-
dike: Gertruda a Claudius) a Michaela Jacobsenová (Günter Eich: Krt-
ci a jiné básně), tvůrčí odměny Michala Marková (J. P. Donleavy: Dáma,
která měla ráda čisté záchodky), Alena Jindrová-Špilarová (Alice Mun-
ro: Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky), Šimon Pellar (Timothy
Garton Ash: Dějiny přítomnosti), Dominika Křesťanová (Peter Carey:
Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy), Jiří Našinec (Aurelius Bu-

326 ãesk˘ literární provoz v roce 2004 327

suoicu: Smlouvání s ďáblem), Dana Gálová (Sándor Márai: Zpověď) a Zby-
něk Černík (Mikael Niemi: Popmusic z Vittuly).
Prémie Tomáše Hrácha za mimořádný překladatelský počin mladé-
ho překladatele byla udělena Robertu Novotnému (Martin A. Hansen:
Lhář).
V nové kategorii nazvané Pocta laureátům, určené spolehlivým „pře-
kladatelským notorikům“, byly poctěny Kateřina Vinšová (Sebastiano
Vassalli: Nespočet a Gaétan Soucy: O holčičce, co si ráda hrála se sirkami)
a Anna Valentová (Péter Nádas: Dům paní Kláry).
O cenách rozhodla porota ve složení: Jarmila Emmerová, Ladislav Za-
dražil, Václav Jamek, Zdeněk Beran a Vratislav Slezák (předseda).
K letošnímu 13. ročníku udělení Ceny Josefa Jungmanna se sešlo 57
návrhů z 15 jazyků. 22 titulů bylo přeloženo z angličtiny, 6 z francouz-
štiny, po 5 titulech bylo z němčiny a ruštiny, 3 překlady ze španělského
originálu, 2 tituly jsou zastoupeny italština, polština, maďarština a švéd-
ština. Po jednom titulu doplňovaly celý soubor dánština, finština, řeč-
tina, rumunština, nizozemština a chorvatština.
Soutěž Jiřího Levého má za úkol vyhledávat a kultivovat mladé pře-
kladatele. Ve 12. ročníku (hodnoceny byly překlady za období 2003/2004)
udělila porota ve složení Ladislav Šenkyřík (předseda), Olga Uličná, Zu-
zana Šťastná, Stanislav Rubáš a Markéta Vinická dvě čestná uznání v ka-
tegorii překladu poezie – obdrželi je překladatel z portugalštiny Vlas-
timil Váně (J. L. Peixoto: Umění básnické) a ukrajinista Tomáš Vašut.
Úspěšnější byli překladatelé prózy: Marina Feltlová (1. cena – Raffael-
lo Baldini: Černá na bílém, italština), Gabriela Kalhousová (2. cena –
W. D. Wetherell: Muž, co měl rád Lewittown, angličtina), Petr Kitzler
(2. cena, Friedrich Nietzsche: Homér a klasická filologie, němčina), Mi-
chaela Škultéty (3. cena, Aglaja Veteranyi: Proč se dítě vaří v polentě,
němčina), Martin Bednarski (3. cena, John Barth: Příprava na bouři,
angličtina), Alena Novotná (čestné uznání, K. R. Daškova: Zápisky, ruš-
tina), Kateřina Krištůfková (čestné uznání, Erlend Loe: Naiv. Super.,
norština), Marta Felkelová (čestné uznání, Judith Hermannová: Huri-
kán, němčina), Petr Kubálek (čestné uznání, Ibráhím Kauní: Země ne-
beských vizí, arabština) a Andrea Poldaufová (čestné uznání, Pulainen
Bjarte: Breiteig Surrogater, norština). V kategorii kritiky překladu bylo
uděleno mimořádné uznání Lucii Šedivé (Srovnání překladů Dramatu
na lovu A. P. Čechova).
Mediálně nejvděčnější je anticena Obce překladatelů Skřipec. Udě-
luje se za špatný překlad. V roce 2004 si Skřipec zasloužil Václav Pro-
cházka za výbor básní a písňových textů Leonarda Cohena Hudba ne-
známého. Nakladatele knihy, Jiřího Buchala, majitele firmy BB/Art, ctí,
že si Skřipec na Svět knihy 2004 přišel vyzvednout, čtenářům se omlu-
vil a nabídl vrácení peněz za zakoupený zmetek. Porota Skřipce (Libor
Dvořák, Richard Podaný, Viktor Janiš a Jan Vaněk, jr.) letos učinila ješ-
328
tě jeden významný objev, odhalila nezákonné praktiky nakladatelství
Bastei Moba. To totiž použilo kvalitní starší překlady klasiků (např.
Dostojevského, Turgeněva, Defoa či Maupassanta), mechanicky je upra-
vilo a vydalo pod jménem překladatelky M. Ruthové. Případ měl velkou
publicitu, nakladatelství se muselo veřejně omluvit, knihy stáhnout z pro-
deje a vyrovnat se s majiteli práv. Nakladatelství Moba Bastei byla
udělena anticena Skřipeček.
Umělecký překlad je v České republice od roku 1995 oceňován také
na státní úrovni. Státní cenu za překladatelské dílo roku 2004 porota (Jiří
Našinec, Věna Hrdličková, Miroslav Jindra, Jiří Munzar, Hedvika Vydrová
a Miluše Zadražilová) udělila indologovi a překladateli Dušanu Zbavite-
lovi, nominováni byli také Gustav Francl a Anna Siebenscheinová.
Obec spisovatelů oceňuje zahraniční bohemisty, kteří se ve své zemi
zasloužili o propagaci české literatury. V roce 2004 cenu Premia Bohe-
mica převzal německý básník, prozaik, literární teoretik a překladatel
Reiner Kunze, který přeložil do němčiny verše mnoha českých básní-
ků, například Ivana Blatného, Ivana Diviše, Františka Halase, Vladimí-
ra Holana, Františka Hrubína, Petra Kabeše, Bohuslava Reynka či Jana
Skácela. Z prozaiků a dramatiků převedl do němčiny například texty
Ludvíka Kundery, Milana Kundery, Ludvíka Aškenazyho, Václava Hav-
la a Josefa Topola.
pÛvodní tvorba
Cen pro české autory existuje nemálo, připomeneme výsledky těch
nejvýznamnějších a těch, které mají vliv na překlad díla do cizího jazy-
ka nebo alespoň vyšlou autora na některý ze světových knižních vele-
trhů či festivalů.
K nejspolehlivějším cenám u nás patří Cena Jaroslava Seiferta (or-
ganizuje ji Nadace Charty 77). Její nositelé už dávno propagaci nepo-
třebují. V roce 2004 si pro ni do Prahy přijeli Viktor Fischl a Josef Škvo-
recký. (Porota měla toto složení: Karel Šiktanc – předseda, Petr A. Bílek,
Jiří Brabec, Pavel Janáček, František Janouch, Dušan Karpatský, Jiří Pe-
lán, Jiří Rambousek a Pavel Šrut.) Rok 2004 byl pro tuto instituci zvlášť
významný, neboť před dvaceti lety získal Jaroslav Seifert, po němž je
cena pojmenována, Nobelovu cenu.
Jinak tomu v témže roce bylo u Státní ceny za literaturu. Porota (Vla-
dimír Karfík, Jan Dvořák, Pavel Janoušek, Lubor Kasal, Tomáš Kubíček,
Vladimír Novotný, Martin Stöhr) se poprvé (a poněkud překvapivě)
rozhodla vybírat mezi mladšími autory. Cenu dostal do té doby nepříliš
známý prozaik Pavel Brycz (za román Patriarchátu dávno zašlá sláva),
nominováni dále byli básnířka Božena Správcová (za básnickou sklad-
bu Požární kniha) a prozaik Jan Balabán (Možná že odcházíme).
Tím se státní ocenění přiblížilo literární ceně nazvané Magnesia
Litera (ML), která by se ráda stala široce známým pojmem. Mělo by jít
ãesk˘ literární provoz v roce 2004 329
o literárního Českého lva se vším všudy, včetně nominací a televizního
přenosu vyhlašování vítězů. Vše je však teprve v začátcích a potíže se
sponzory má česká literatura větší než velké. Cenu ML za knihu roku
(a zároveň za naučnou literaturu) v roce 2004 získala publikace histo-
rika Jiřího Suka Labyrintem revoluce, v kategorii próza byl nejvýše ohod-
nocen román Antonína Bajaji Zvlčení, nominovaní byli také Edgar Dut-
ka (V útulku 4) a Daniela Hodrová (Komedie). ML za poezii dostal Karel
Šiktanc (Zimoviště), navrženi byli i Milan Děžinský (Slovník noci) a Hana
Fousková (Troud). Objevem roku se stal Jonáš Tokarský (Alchymické
dítě a jiné povídky) a jako nakladatelský čin byl vyzdvižen Deník (1959–1974)
Pavla Juráčka. Cenu za knihu pro děti a mládež obdržela Lucie Sei-
fertová (Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových
událostí). Milým překvapením bylo ocenění Jana Halase a stanice
ČRo3–Vltava za přínos české literatuře.
Z dalších ocenění je nutné zmínit Cenu Jiřího Ortena, neboť se zdá,
že jsme v roce 2004 byli svědky jejího nejostudnějšího roku. V 17. roč-
níku kdysi skutečně prestižní ceny, která se udílí autorovi prozaického
či básnického díla napsaného v českém jazyce, přičemž autorovi ne-
smí být v době dokončení díla více než 30 let, byla oceněna Marie Šťast-
ná za průměrnou až podprůměrnou sbírku Krajina s Ofélií. Celkem bylo
navrženo 9 (většinou grafomanských) titulů; v porotě zasedli Ivan Binar,
Josef Chuchma (ten vlastně nezasedl, neboť se omluvil), Jana Klusáko-
vá a Viktor Janiš.
Cena Toma Stopparda byla založena v roce 1983 ve Stockholmu. Je
udělována každoročně v květnu autorům českého původu převážně za
významné esejistické dílo inspirující zejména svým myšlenkovým pří-
nosem. Esej v České republice skutečně podporu potřebuje (a česká spo-
lečnost potřebuje číst eseje). Za rok 2003 porota (Michal Bauer, Franti-
šek Janouch, Pavel Janoušek – předseda, Pavel Kosatík, Lubomír Machala
a Jan Šulc) udělila cenu Václavu Jamkovi za soubor textů Duch v plné
práci.
literární časopisy
Rok 2004 byl pro česká literární periodika černým rokem. Začal už
tím, že státní podpora, udělovaná ministerstvem kultury pro všechny li-
terární časopisy, na celý rok činila úhrnem 6,5 milionu korun, což je suma
nedostatečná pro jeden kvalitní časopis. Částku rozdělovala literární
komise Odboru umění a knihoven MK ČR, v níž v roce 2004 zasedali Jana
Čeňková, Bohumil Fišer, Aleš Haman, Dagmar Hartlová, Aleš Knapp, Ra-
dim Kopáč, Petr Kovařík, Alena Morávková, Vladimír Papoušek, Jiří Tráv-
níček, Karel Zelníček a Jiří Žáček. Bez větších potíží přežil jen měsíč-
ník Host, který je propojen se stejnojmenný brněnským nakladatelstvím.
330
Obtýdeník Tvar v druhé polovině roku vyhlásil (stejně jako již o rok
dříve) stav krize a po medializaci jeho problémů mu odbor umění a kni-
hoven přidělil ještě „doplatek“.
V roce 2004 zanikla Kritická příloha Revolver Revue (své desetileté pů-
sobení zakončila 30. číslem), na začátku roku 2005 vyšlo podle všeho po-
slední číslo plzeňské Pěší zóny (revue pro památkovou péči, archeo-
logii, historii, výtvarné umění a literaturu), dlouhodobá krize v Literárních
novinách vyvrcholila v únoru 2005 odchodem téměř celé redakce. Potíže,
které periodika řeší, však nejsou jen finančního rázu. Na všech časopi-
sech se projevuje zřetelná únava redaktorů a přispěvatelů.
O kulturním provozu v ČR i v Evropě se lze soustavně informovat na
webu ProCulture (www.proculture.cz), což jsou stránky výzkumné-
ho, informačního a vzdělávacího centra pro kulturu, které se zaměřuje
se na výzkum a analýzu, dokumentaci a monitoring, konzultace a vzdě-
lávací aktivity.
procenta pro kulturu
Nejvýraznější a nejslibnější akcí v kulturním provozu v naší zemi bylo
v posledních letech „Jedno procento pro kulturu“. V roce 2003 se Rada
uměleckých obcí obrátila na vládu a parlament s výzvou, aby si uvědo-
mily význam kultury pro stát, který má vstoupit do Evropské unie a ob-
stát v ní, a zasadily se o to, že ČR bude podporovat svou kulturu ales-
poň jedním procentem ze státního rozpočtu, jak je v Evropě obvyklé.
Slibný vývoj jednání ukončil pád vlády Vladimíra Špidly, nová vláda pak
v roce 2004 schválila rozpočet na další rok s ostudným 0,49 % rozpočtu
na kulturu.
Rada uměleckých obcí (sdružuje Obec spisovatelů, Obec překladate-
lů, Svaz autorů a interpretů, Asociaci hudebních umělců a vědců, Sdru-
žení rozhlasových tvůrců, Unii výtvarných umělců ČR, Syndikát výtvar-
ných umělců, Hereckou asociaci, FITES, Asociaci fotografů a Obec
architektů), představitel České republiky v Evropské radě umělců, po-
kračuje ve svých aktivitách. Během celého roku 2004 se rada (marně) sna-
žila o zlepšení situace ve veřejnoprávních médiích a aktivně sledovala
a podporovala konkrétní zákonodárné iniciativy v oblasti nejen kultury,
ale i ochrany práv autorů a výkonných umělců. V listopadu téhož roku pak
rada uspořádala sympozium Kultura v médiích (pronesené příspěvky jsou
k dispozici na internetových stránkách Obce spisovatelů – viz níže).
Jedním z hlavních iniciátorů těchto aktivit byl Ivan Binar, předseda
Rady uměleckých obcí a Obce spisovatelů. Na konci roku na valné hro-
madě OS už Ivan Binar na předsedu nekandidoval. Na tomto shromáž-
dění byly ukončeny pokusy o radikální změnu zacházení s obecními fi-
nancemi, kterou již několik měsíců navrhovali někteří členové otevřeným
ãesk˘ literární provoz v roce 2004 331
dopisem Obci. Nově zvolení členové Rady OS Eva Kantůrková, Jaroslav
Novák, Ivan Binar, Antonín Bajaja, Karla Erbová, Milan Hrabal, Miro-
slav Hule, Roman Ráž, Jana Štroblová, Ludvík Vaculík a Jiří Žáček totiž
v naprosté většině se signatáři dopisu nesouhlasí. Za předsedkyni Obce
pak rada zvolila Evu Kantůrkovou, která organizaci vedla již v letech
1994–1996, načež Lubor Kasal, jeden z organizátorů zmíněné výzvy a dru-
hý kandidát na předsedu, ze své funkce odstoupil.
Vliv na sebevědomí českých autorů mohla mít také volba Jiřího Gru-
ši prezidentem mezinárodního centra PEN klubu (odehrála se v Mexi-
co City v prosinci 2003). V únoru 2005 se pak v Praze v kavárně Louvre
na Národní třídě slavilo 80. výročí českého PENu.
festivaly a veletrhy
Knižněveletržní rok 2004 začal na přelomu února a března v Olomouci
19. knižním veletrhem Libri, který doprovázel 10. ročník Literárního fes-
tivalu. Jeho součástí je již tradičně Noc básníků v Ponorce (soutěž o nej-
lepší báseň) a filmový, divadelní a akademický doprovodný program. Jed-
ním z témat festivalu bylo literární dění na Slovensku (Koloman Kertész
Bagala ze slovenského nakladatelství LCA, živější obdoby brněnského
Petrova, však nepřijel). K hostům patřil také maďarský básník István
Vörös či slovinský literární organizátor Iztok Osojnik.
Tématem 14. ročníku Festivalu spisovatelů Praha (březen 2004) byla
osobnost středoevropského autora Josepha Rotha a jeho povzdech Ne-
vím, kam jdu. Festivalu se zúčastnili mj. Tadeusz Konwicki a Zbigniew
Machej (Polsko), Nadine Gordimerová (Jižní Afrika), Hans Magnus En-
zensberger (Německo), Michael Hofmann (Velká Británie), Norman Ma-
nea (Rumunsko) a z českých autorů Miloslav Topinka, Eda Kriseová
a předseda světového PEN klubu Jiří Gruša. Ital Antonio Tabucchi ze
zdravotních důvodů nedorazil. Organizátoři festivalu měli v tomto roce
velké finanční potíže, s nimiž jim na poslední chvíli částečně pomohlo
ministerstvo kultury, přesto hrozilo, že se celá akce přesune do Vídně
(v roce 2004 tam proběhl paralelní program).
10. mezinárodní knižní veletrh Svět knihy (pořádaný Svazem čes-
kých knihkupců a nakladatelů) byl v květnu 2004 věnován tématu Li-
teratura jako zdroj inspirace a centrální expozice patřila „Irsku, Skot-
sku a Walesu – regionu společné historie a dynamické současnosti“.
Do Prahy byli pozváni např. Neil Ascherson (Skotsko), Ruth Bondyová
(Izrael), Pat Boran (Irsko), Ron Butlin (Skotsko), Peter Fallon (Irsko), Car-
lo Ginzburg (Itálie), Tristan Hughes (Wales), Brian Keenan (Severní Ir-
sko), Daniel Kehlmann (Rakousko), Reiner Kunze (Německo), Kevin Mac-
Neil (Skotsko), Iztok Osojnik (Slovinsko), András Pályi (Maďarsko), Jacek
Zakowski (Polsko), Juli Zeh (Německo) a mnoho dalších spisovatelů ze
332
zahraničí i z ČR. Na veletrhu se představilo 571 vystavovatelů, z toho 359
zahraničních (z 26 zemí).
V listopadu 2004 se konal také Svět knihy v Brně, kde se mj. před-
stavili Jan Balabán, Zuzana Belková (Slovensko), Tereza Brdečková, Jana
Červenková, Vanda Feriancová (Slovensko), Georgi Gospodinov (Bul-
harsko), Emil Hakl, Annick Hivert-Carthew (USA), Daniela Kapitáňová
alias Samko Tále (Slovensko), Jiří Kratochvil, Ludvík Kundera, Radek
Malý, Igor Očenáš (Slovensko), Marian Palla (Slovensko), Zdeněk Rot-
rekl, Jaroslav Rudiš, Igor Šebo (Slovensko), Pavel Švanda, Dušan Tara-
gel (Slovensko), Jan Trefulka, Miloš Urban či Ludvík Vaculík.
V polovině května byl v anglofonním knihkupectví a kavárně Sha-
kespeare and Sons v Praze zahájen první ročník nového Pražského me-
zinárodního festivalu poezie. Z českých psavců se ho zúčastnili Martin
Reiner-Pluháček, Odillo Stradický ze Strdic a Jaroslav Pížl. Hlavním
pořadatelem festivalu byl v ČR žijící australský básník Louis Armand
(šéfredaktor Prague Literary Review). Výběrem úvodní české trojky se
nový festival zřejmě přihlásil ke slibně se rozvíjející tradici Pluháčko-
va festivalu poezie v Olomouci (viz níže).
V červnu Obec spisovatelů pozvala na třídenní Mezinárodní setká-
ní spisovatelů do Luhačovic básníky a prozaiky pěti zemí. Diskutovali
na téma Autor, jeho redaktor a vydavatelská praxe. V diskusi vystou-
pili mj. Ivan Binar, Antonín Bajaja. Alexander Tomský, Eva Kantůrko-
vá, Dine Petriková a Helmuth A. Niederle (Rakousko), Marián Hatala
(Slovensko) a Marek Łavrynowicz (Polsko). Hosty autorského čtení byl
také předseda Českého centra PEN klubu Jiří Stránský.
Červenec byl v Brně už tradičně Měsícem autorského čtení. Nakla-
datelství Větrné mlýny představilo denně v Divadle Husa na provázku
a v Divadle v 7 a půl dva české autory. Akce byla divácky úspěšná i pře-
sto, že výběr spisovatelů a psavců postrádal koncepci.
Mezinárodní podzimní (říjnový) básnický festival v Olomouci Poezie
bez hranic pořádá především nakladatelství Petrov. Na letošní čtvrtý
ročník přijeli Nanao Sakaki (Japonsko), Jevgenij Rejn (Rusko), Bernardo
Atxaga (Španělsko) a další básníci z deseti zemí. Mediálním trikem a hlav-
ní zábavou loňského čtvrtého ročníku byla soutěž ve slam poetry (reci-
taci), k hlavním hostům patřil poněkud přeceňovaný „slam papi“ Marc
Smith (USA).
Přibližně v téže době se konal 15. podzimní knižní veletrh v Havlíč-
kově Brodě, jehož hlavním pořadatelem je nakladatelství Hejkal (před-
stavilo se na něm 165 nakladatelů a asi 50 spisovatelů).
ãesk˘ literární provoz v roce 2004 333
česká literatura v zahraničí
Na otázku, jak se o propagaci české literatury v zahraničí stará minis-
terstvo kultury (Česká centra v zahraničí patří pod ministerstvo zahra-
ničních věcí), najdeme odpověď v německo-anglické brožuře vydané MK
ČR Czech Literature at the Turn of the Millennium/Neue tschechische Li-
teratur an der Jahrtausendwende (Česká literatura na přelomu tisíciletí).
Editorem příručky je Radim Kopáč. Jde spíše o jakýsi katalog, který nemá
jasnou koncepci a vedle sebe se v něm objevují jména reprezentativních
autorů a psavců regionálního významu. Ministerstvo kultury se kata-
logem řídí při vysílání českých spisovatelů do zahraničí, což se proje-
vilo například na knižním veletrhu v Lipsku, kde českou literaturu pre-
zentovali Hana Androniková, Viki Shock nebo Bohuslav Vaněk-Úvalský.
Práci editora a autorů medailonů kritizovaly mj. Literární noviny – člá-
nek Jiřího Zizlera – které zorganizovaly kolem zmíněné publikace an-
ketu (pozn. patří se přiznat, že do okruhu LtN patří i autor tohoto přís-
pěvku). Ani text článku, ani anketa LtN však ministerstvo nepřesvědčily.
Naopak – rozhodlo se téměř totožný autorský okruh oslovit při výrobě
portálu propagujícího českou literaturu v zahraničí.
Obraz české literatury ve světě však naštěstí vytvářejí také zahra-
niční bohemisté, které je třeba si hýčkat. Rakouská bohemistka Chris-
ta Rothmeierová editovala české číslo dolnorakouského literárního
časopisu Podium. Po Polácích jsme druhou z „přistupujících“ zemí, kte-
ré toto půlroční periodikum věnuje prostor, další na řadě budou Maďa-
ři. Na prezentaci časopisu do Rakouského fóra v Praze byli pozváni Mi-
chal Ajvaz, Antonína Bajaja, Vladimír Binar a Daniela Hodrová. Mottem
stošedesátistránkového sešitu je citát z básně Petra Krále: „Básník nemá
dům.“ Rothmeierová, neúnavná propagátorka české poezie i prózy v Ra-
kousku, se letos v srpnu chystá vydat i objemnou antologii české lite-
ratury Die entzauberte Idylle (Idyla kouzla zbavená), která rekonstruu-
je obraz Vídně v české literatuře 19. a 20. století. Na 736 stránkách se tu
opět představí něco přes 40 autorů.
diskuse o stavu české literatury
Seriózní polemika o stavu současné české literatury se v tomto roce ales-
poň na veřejnosti nevedla. V Hostu 10/2004 vyšel zkrácený starší refe-
rát Lubomíra Machaly nazvaný Obnovení svéprávnosti (Jak se v poli-
stopadové době změnilo postavení a funkce české literatury), v němž autor
ukazuje postupný nárůst společensky a politicky angažované literatu-
ry ve sledovaném období.
Dalším příspěvkem byl zredigovaný přepis přednášky Petra Bílka
na semináři pro zahraniční bohemisty, který pořádala Obec spisovate-
334
lů v září 2004 (viz Britské listy 15. 9. 2004). V přednášce „Literatura se
stala terčem mediální manipulace“ autor hodnotí delší období než jen
rok 2004 a tvrdí, že od roku 1995 neexistují klíčové beletristické knihy,
na kterých by se česká společnost dokázala shodnout, mj. proto, že k ta-
kovému hodnocení nejsou kritéria. Bílek rovněž upozorňuje, že produkce
knih u nás narůstá, stejně tak počet nakladatelů, zároveň roste podíl ne-
beletristických knih a stále klesá jazyková a redakční úroveň vydáva-
ných titulů. Současnou situaci charakterizuje jako dobu po zklama-
ném očekávání velkého románu od autorů střední generace a jako etapu
výroby „spisovatelů na jeden rok“ (sezónní pozornost vybraným knihám
je vytvářena mediálně).
Osobní hodnocení mladé české literatury nabídl spisovatel střední
generace Jáchym Topol ve stylizovaném článku Česká literární revolu-
ce (HN 8. 10. 2004, příloha Víkend). Popisuje v něm rozdíl přístupu jeho
(undergroundové) generace k literatuře („Co píšeš, musí být podloženo
tím nejcennějším, co máš, tvým životem.“) a přístupu nové literární ge-
nerace (Petra Hůlová, Tomáš Kolský, Magdaléna Platzová, Kateřina Rud-
čenková). Upozorňuje, že dnešní mladí, „střízliví“ autoři často umisťují
děj za hranice své vlasti a píšou „bez rizika, bez hysterie (…), nevzdorují
ani germanizaci, ani sovětizaci. Vědí, že knížky jsou jen zboží“. Topo-
lův názor i výběr autorů je diskutabilní, přesto polemiku nevzbudil. Ško-
da, už třeba jen proto, že je čas pojmenovat síly, jimž česká literatura
vzdoruje nebo vzdorovat má.
internet – na dobré adrese
www.proculture.cz (výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu)
www.obecspisovatelu.cz (Obec spisovatelů)
www.obecprekladatelu.cz (Obec překladatelů)
www.mkcr.cz (MK ČR)
www.czlit.cz (nový portál věnovaný české literatuře)
ãesk˘ literární provoz v roce 2004 335
 autoři literatury ve světě

Libuše Bělunková (1973) vystudovala FF UP Olomouc (teorie a dějiny

divadla, filmu a literatury) a FF UK (rusistika). Pracovala jako učitelka
literatury na gymnáziu a redaktorka Literárních novin. Rediguje sekci
ruské literatury na www.iliteratura.cz.
Karel Brávek (1975), rusista, bohemista a programátor. Publikoval v Li-
terárních novinách a Filmových listech.
Magda de Bruin-Hüblová (1959), překladatelka z nizozemštiny, žije
v Amsterdamu. V českém tisku publikuje články o nizozemské litera-
tuře, rediguje sekci nizozemské literatury na www.iLiteratura.cz. Spo-
lu s manželem, Edgarem de Bruin, překladatelem z češtiny, založila li-
terární agenturu Pluh, která zastupuje několik českých spisovatelů
v zahraničí.
Helena Březinová (1974) vystudovala dánštinu a němčinu na FF UK
v Praze, kde nyní vyučuje. Specializuje se na skandinávské literatury,
především dánskou, z níž také překládá.
Václav Burian (1959) je novinář, polonista, překládá polskou literatu-
ru. Publikuje v českém i polském tisku, je stálým spolupracovníkem kra-
kovského týdeníku Tygodnik Powszechny, spoluvydavatelem a redak-
torem dvouměsíčníku Listy.
Ani Burova (1974) je asistentkou na katedře slovanských literatur Fa-
kulty slovanských filologií Sofijské univerzity Klimenta Ochridského.
Přednáší dějiny české literatury a literární komparatistiku a pracuje na
disertaci o české literární moderně. Rediguje sekci bulharské literatu-
ry na www.iliteratura.cz.
Giovanni Catelli (1965), literární publicista, spisovatel a středoškol-
ský profesor. Publikoval pět souborů povídek, ve kterých často píše o Pra-
ze. Jeho texty byly přeloženy do češtiny, slovenštiny a ukrajinštiny.
Hana Crausaz-Veselá (1973) vystudovala angličtinu a filosofii na FF
UK v Praze a francouzštinu a ekonomii na univerzitě v Lausanne. Od

autofii literatury ve svûtû 337

roku 2001 se věnuje francouzsky psané švýcarské literatuře. Překládá
z angličtiny a francouzštiny.
Tereza Černá (1978) absolventka Evangelické theologické fakulty UK,
v současné době studuje hebraistiku a religionistiku na FF UK v Praze.
Oldřiška Čtvrtníčková (1977), doktorandka FF MU v Brně. Zabývá se
moderní makedonskou literaturou, překládá z makedonštiny.
Michael Day (1959), absolvent sinologie na University of British Co-
lumbia, v současné době dokončuje doktorát v Leidenu a spolupracuje
na projektu DACHS (Digital Archives for Chinese Studies).
Jan Doležal (1976), učitel na SOŠ Liblice, přispívá do časopisů Tvar a Sa-
rajevske sveske.
Lenka Fárová (1970) vyučuje finštinu na FF UK v Praze a překládá z fin-
štiny a angličtiny.
Dagmar Hartlová (1951) od roku 1990 působí na FF UK v Praze, kde mj.
vyučuje moderní švédskou literaturu. Překládá ze švédštiny a norštiny.
Je spoluautorkou Slovníku severských spisovatelů.
Mariana Housková (1977), vystudovala hispanistiku a anglistiku na FF
UK v Praze, kde pokračuje v doktorském studiu. Překládá z angličtiny
a španělštiny, působí na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze,
rediguje sekci španělské literatury na www.iliteratura.cz.
Olga Chojnacka (1974) vystudovala rumunštinu a francouzštinu na
FF UK v Praze, kde pokračuje v doktorském studiu. V současnosti pra-
cuje na Velvyslanectví ČR v Rumunsku jako konzulka.
Veronika Jičínská (1972) vystudovala germanistiku a anglistiku na
FF UK v Praze, kde pokračuje v doktorském studiu. Od roku 2004 vyu-
čuje na PedF UK. Zabývá se pražskou německou literaturou a literární
teorií. Rediguje sekci německé literatury na www.iliteratura.cz.
Lucie Kellnerová-Kalvachová (1974), absolventka FF UK v Praze, obor
sinologie a překladatelství–tlumočnictví angličtina. Překládá z anglič-
tiny a čínštiny a píše doktorskou práci na téma současné čínské litera-
tury.
Rita Kindlerová (1974) vystudovala novořeckou a ukrajinskou filologii
na FF MU v Brně. Překládá z ukrajinštiny a novořečtiny. Doktorandka
na katedře slavistiky (téma srovnávací slovanské literatury) na FF UP
v Olomouci. Rediguje sekce novořecké a ukrajinské literatury na www.ili-
teratura.cz.
Petr Kitzler (1979) vystudoval klasickou filologii na FF MU v Brně,
kde pokračuje v doktorském studiu. Pracuje v Centru pro práci s patri-
stickými, středověkými a renesančními texty. Překládá z angličtiny, něm-
činy, latiny a řečtiny. Rediguje sekci řecky a latinsky psané literatury
antiky a středověku na www.iliteratura.cz.
Petr Komers (1972), novinář, překladatel z francouzštiny (zejména fran-
kofonní černošská a kreolská literatura) a vietnamštiny. Publikuje v La-
byrint revue.
338
Aleš Kozár (1975) vystudoval slovenistiku a češtinu na FF UK v Praze,
kde pokračuje v doktorském studiu. Překládá ze slovinštiny, rediguje
sekci slovinské literatury na www.iliteratura.cz.
Dana Kršáková (1965) pracuje v Ústavu slovenské literatury SAV v Bra-
tislavě. Věnuje se slovenské literatuře na přelomu 19. a 20. století a kri-
tické reflexi současné slovenské literatury, zejména prózy. Rediguje sek-
ci slovenské literatury na www.iliteratura.cz.
Anna Křivánková (1982), studentka japanologie na FF UK v Praze.
Zabývá se japonskou literaturou a společností, rediguje sekci japon-
ské literatury na www.iliteratura.cz.
Petr Kučera (1978) působí jako asistent v Ústavu Blízkého východu FF
UK v Praze. Zabývá se převážně moderní tureckou literaturou a kultur-
ními vztahy mezi Západem a Tureckem.
Zuzana Li (1975), vystudovala anglistiku, amerikanistiku a sinologii na
FF UP v Olomouci, kde nyní působí jako odborná asistentka. V součas-
né době studuje v doktorském programu na katedře čínského jazyka a li-
teratury Pekingské university (obor moderní čínská literatura).
Olga Lomová (1957), docentka čínské literatury na FF UK, přednáší
zejména o klasické literatuře, překládá literaturu klasickou i moderní.
Alena Machoninová (1980) je od roku 2000 studentka rusistiky na FF
UK. Zabývá se ruskou literaturou druhé poloviny 20. století, především
ruským undergroundem. Rediguje sekci ruské literatury na www.ilite-
ratura.cz.
Enes Mustafović (1978) studuje slovenskou, chorvatskou a makedon-
skou filologii na FF MU v Brně. Příležitostně překládá z bosenštiny, chor-
vatštiny a makedonštiny a filmovými a literárními recenzemi přispívá
do různých periodik.
Ladislav Nagy (1974) vystudoval anglistiku a amerikanistiku na FF UK
v Praze. Překládá a pravidelně přispívá recenzemi do Hospodářských no-
vin a Respektu. Rediguje sekci anglické literatury na www.iliteratura.cz.
Daniel Nemrava (1975) vystudoval portugalskou a španělskou filologii
na FF MU v Brně, kde pokračuje v doktorském studiu. Na katedře ro-
manistiky FFUP v Olomouci vede přehledové kurzy hispanoamerické li-
teratury. Přispívá do časopisu Host a do Literárních novin, rediguje sek-
ci hispanoamerické literatury na www.iliteratura.cz.
Richard Olehla (1976) vystudoval angličtinu a portugalštinu na FF
UK, kde pokračuje v doktorském studiu. Vyučuje na Literární akademii,
přispívá recenzemi do Literárních novin a deníku MfDnes, rediguje sek-
ci americké literatury na www.iliteratura.cz.
Jaroslav Olša, jr. (1964) studoval orientalistiku a mezinárodní vztahy
v Praze a Amsterdamu, od roku 2000 velvyslanec ČR v Zimbabwe. Au-
tor mnoha článků v českém a zahraničním tisku a řady antologií sci-fi,
spoluautor Encyklopedie literatury science fiction a antologie zimbabwské
prózy Přivolávač deště.
autofii literatury ve svûtû 339
Jaroslav Otčenášek (1974) vystudoval etnologii a kroatistiku na FF UK Lada Weissová (1965) vystudovala angličtinu a portugalštinu na FF UK
v Praze. V současné době pracuje v Etnologickém ústavu AV ČR a před- v Praze. V současnosti se zabývá se tlumočením a překládáním převáž-
náší v Ústavu pro východoevropská studia a slavistiku FF UK. Překládá ně z portugalštiny. Vede sekci portugalské literatury na www.iliteratu-
také z chorvatštiny. Rediguje sekci chorvatské literatury na www.ilite- ra.cz.
ratura.cz. Hana Zahradníčková (1972), překladatelka z francouzštiny a redak-
Marcela Požárek (1970), narodila se ve Švýcarsku, žije v Praze. Stu- torka.
dovala dramaturgii na DAMU v Praze. Pracovala v zahraničním vysílá- Barbora Závodská (1979), studentka posledního ročníku FF UK, obor
ní českého rozhlasu a v pražském Goethe Institutu. Nyní dokončuje dok- norština–bohemistika.
torát o Ingeborg Bachmannové na FF UK v Praze. Jiří Zeman (1978) vystudoval maďarskou filologii na FF UK. V součas-
Karolína Ryvolová (1977) vystudovala anglistiku, amerikanistiku a ro- nosti je zaměstnancem Maďarského kulturního střediska v Praze.
mistiku na FF UK. Přispívá do různých literárních, etnologických a ji-
ných periodik, např. Romano džaniben, Svět literatury a Respekt.
Naděžda Slabihoudová (1922), původně redaktorka, později překla-
datelka. Překládala z ruštiny, převážně klasiku, a od druhé poloviny
sedmdesátých let se věnovala estonštině. Autorka Stručného přehledu
estonské literatury.
Ivana Srbková (1955) absolvovala obor čeština-bulharština na FF MU
v Brně, kde působila jako asistentka. Nyní pracuje v Slovanské knihov-
ně při NK ČR. Překládá z bulharštiny, publikuje v Lidových novinách a od-
borném tisku. Zabývá se propagací bulharské kultury v Česku. Redigu-
je sekci bulharské literatury na www.iliteratura.cz.
Renata Svobodová (1961), odborná pracovnice Orientálního ústavu,
oddělení Jižní Asie, zabývá se moderní hindskou literaturou. Spolu-
autorka Hindsko-českého slovníku. Externě vyučuje hindštinu na FF UK
v Praze. Z hindštiny též příležitostně překládá.
Jiří Špička (1974) vyučuje dějiny italské literatury na katedře roma-
nistiky FF UP v Olomouci. Recenzemi přispívá do časopisu Host a redi-
guje sekci italské literatury na www.iliteratura.cz. Zabývá se dílem Fran-
cesca Petrarky.
Jovanka Šotolová (1961) se zabývá zejména překládáním současné fran-
couzské literatury a literární publicistikou, působí též na FF UK. Roku
2000 založila internetové stránky www.livres.cz a od ledna roku 2002
vytváří www.iliteratura.cz.
Pavel Štoll (1964) vystudoval lotyšskou a litevskou filologii na FF UK
v Praze, kde od roku 1998 vyučuje. V letech 1993–2002 pracoval na lo-
tyšském velvyslanectví v Praze. Je autorem lotyšské části Slovníku po-
baltských spisovatelů a připravuje doktorskou práci o česko-lotyšských
literárních vztazích.
Alena Vlčková (1942), překladatelka z litevského jazyka (vesměs be-
letrie). Připravuje rozhlasové pořady o litevské literatuře, je autorkou
litevské části Slovníku pobaltských spisovatelů.
Jarka Vrbová (1950), odborná asistentka oboru skandinavistika na FF
UK a překladatelka norské a anglické literatury.

340 autofii literatury ve svûtû 341