Radek John - Memento

skenoval: Zdenìk Chovan.

Poznámka: dokument je bez oprav,ale dá se to èíst.
MOTTO:
Ka dý èlovìk na svìtì se mù e stát závisLý na léku nebo látce
ovtivòující psychiku. PRA SKÝ PSYCHIATR
Procento vyLéèených toxikomanù je podle svìtových statistik
stejnì nízké jako
u nemocných rakovinou. Z tohoto hlediska je drogová závislost
choroba co
do nebezpeènosti s rakovinou srovnatelná.
PRA SKÝ PSYCHOLOG
MOTTO:
Ka dý èlovìk na svìtì se mù e stát závisLý na léku nebo látce
ovtivòující psychiku. PRA SKÝ PSYCHIATR
Procento vyLéèených toxikomanù je
Podle svìtových statistik stejnì nízké jako
u nemocných rakovinou. Z tohoto hlediska je drogová závislost
choroba co do nebez~eènosti s rakovinou srovnatelná.
PRA SKÝ PSYCHOLOG
Jména osob, jejich ivoty a nìkdy smrt se staly pøedlohou pro
tento text, jsou zmìnìna.

Tak tedy definitivnì. Konec!

Pokusil se znovu vdechnout chladnoucí, ale na tuto ètvrt
výjimeènì voòavý vzduch poèátku léta, nebo spí tmu, jen e
jako by ho tìlo pøestalo poslouchat. Køeèovitá bolest v
hrudníku.
Plicní embolie? Takhle to pøece nesmí skonèit! Sebral v echnu
sílu, co mu zbyla, aby vtáhl trochu vzduchu do plic. Jen
zachrèení. Nic víc. A krvavá pìna. Znovu ta bolest. Dlanì
pøitískl na prsa, v nich to ted' pálilo k nevydr ení.
Pøevalil se na bok. Stará bolest nohou. Ale ta u ho
nepøekvapovala. I v atech cítil vlhkost dla by oslizlé
nedávnou de tovou pøeháòkou.
Jako kdy pod vodou dojde èlovìku dech, ale hladina je stra nì
daleko. Takhle tedy vypadá konec?
Køeè ho zkroutila tak, e udeøil hlavou do popelnice. Musí se
plavat. Plavat nahoru, i kdy má èlovìk pocit, e u nemù e.
Já nechcí umøít. Pomozte mi nìkdo, proboha!
Byl by køièel na celou tu pustou ulici osvìtlenou tøemi
záøivkarni z deseti. Na popelnice, pinavé výlohy, temná okna
suterénních bytù. Na rohu, kde le el, nejvìt í tma. Huèení
porouchané výbojky.
Nebo je to uvnitø? V hlavì? Odlesky svìtla reflektoru z
nedaleké stavby metra. Obloha zpola zakrytá le ením proti
padající omítce. Zápach odpadkù. A ta hnusná krvavá pìna u
pusy.
Pomozte mi, sakra! V ichni zalezlí doma u televizí nebo v
peøinách.
Znovu zalapal po dechu. Nedokázal ze sebe vypravit jedinou
hlásku.
11
Jak jsem se tu vlastnì octl? Výkladní skøíò nìèE co zøejmì byl
kdysi obchod, a puch rozkládající se èe. Nejspí mì vytáhli na
ulici, sotva jsem se pøE vkoval. Aby policajti náhodou
nespojovali mou s~ s bytem, kde jsme byli. Bestie! - Copak ani
nezavo doktora? Idioti! Aspoò záchranku! To by jim pøece
neudìlalo. Debilové. Ted' by nejspí uvítali, kdyb~ umøel!
Odpadlo by nebezpeèí, e pøiznám, kde js~ byl. A celá obravská
fla ka s perníkem bude jenom jich! Zásoba nejmíò na mìsíc!
Klapot støevíèkù. Jak radistovo SOS.
Pokusíl se nadzdvihnout, ale ruce se pod ním pod mily. Padl
temenem na dla ební kostky.
Zatracenì! Pøekulit tìlo do cesty tìm dvéma párù nohou v mini!
Z parníku nebo diskotéky, blesklo n hlavou. V takové noci bez
doprovodu?
Chichotání. Michal se nezmohl na víc ne na hlasité zachrèen
Smích majitelek støevíèkù utichl v jediném zlomk
vteøiny. Dva páry zøejmì krásnì opálených nohou ja ètyøi solné
sloupy.
Proboha dìlejte nìco!
Mluvit nemohl. Jen sípání. Marné pokusy o nadech nutí.
Urnøu, bliklo mu znovu výstra nì v mozku. A pak sf v nìm
v echno sevøelo, a mu vytryskly slzy. Zkrouti. se, pøitáhl
kolena k bradì, prsty køeèovitì zatal do no~ hou. Lýtka i
stehna v jediném ohni.
Proboha! Ani bolest v plicích nepomíjela. S koleny
pøitlaèenými k hrudníku u opravdu ádná ance znovu popadnout
dech.
V jediném zlomku vteøiny ztratím vìdomí. A dál u nic.
Vykopl ty zatracené nohy nìkam od sebe.
"Je o ralej, pojd' . . .," zaznìlo kdesi nad levou minisukní a
bílým trikem s hlubokým vykrojením pod pa í. Prsa bez
podprsenky, dlouhé èerné vlasy, zdì ení v oblièeji.
12
Nána! "Co kdy ho nìkdo pøepad?" øekla ta druhá. Rudé
triko s kaligrafickými znaky èínského písrna. Pøepad, zajásal
v duchu Michal.
"Co e? - Co kdy je tì nìkde tady . . ." Popla ené kvokání
zdì ené èernovlásky a vzápìtí klapot støevíèkù nìkam do
ztracena.
Pøece mì tu nemù ou jen tak nechat!
Stepování druhých støevíèkù, které vyrazily za prvními.
Blond'até vlasy svítící v polotmì. Zrychlující se virbl
podpatkù na dlá dìní. Jako by ka dá rána zasáhla Michalovu
lebku.
"Poèkej, Evo, poèkej!" zakøièela blondýna hlasem ted' u také
roztøeseným hrùzou.
Eva, uvìdomil si je tì, ne ztratil vìdomí. Eva!
Z parníku pøistávajícího u mola se výbuchy pøiopilého veselí
mísily s poslední melodií té veèerní plavby.
"Co je vám? Pane?" Kdosi ho pleskal po tváøi. Doktor?
Bolest v prsou, jako kdyby mu nìkdo vzal plíce do dlaní a v í
silou stiskl. Zka ený dech psa zvìdavì èichajícího k
Michalovi.
"Aragaku, fuj!"
Jakýsi vyjevený edesátník s bøí kem, které nezakryje ani
staré sako, a peèlivì pìstovaným knírkem. Na procházce se svým
miláèkem?
Ty dvì krávy ani nezavolaly sanitku? Eva! Zasténal, jak se
marnì pokusil øíct, e potøebuje doktora.
"Jste opilý?"
Zavrtìl hlavou, ale ten pohyb rozpoutal jen novou vlnu
bolesti.
"Potøebujete doktora?"
Hladina vody prosvìtlená sluncem. Paprsky rozlámané vlnkami.
Je tì pár okam ikù vydr et a pak . . . zhluboka nadechnout.
Taková nádhera. Kolikrát jsem
13
tohle za il? Povinné soboty a nedìle na chatì, ab~ byl pod
dohledem.
Jen e jak dlouho bude je tì trvat, ne pøijede dc tor? Mo ná
se u nikdy nevynoøím. Studený pot po ~ lém tìle. Nebo jen
vzlínající vlhkost ze spár dla ební kostek?
Bì u proboha! Co stojí , idiote!
Chlápek se psem na øemenu bezradnì pøe lapoval. Rozhlí el se
po nìjaké telefonní budce. Na okam : mìl dojem, e zaèíná
cítit znárnou bolest u srdce. Net e se ka dou chvílí mù e
ozvat. Jako ráno. Sednout ; aspoò na chvíli. Ne se zas
zklidní tep. Pøestat kone~ nì s tìmi proklatýmí cigaretamí.
Døív ne bude p,ozdÉ Ne budu le et na chodníku stejnì
bezmocnì jako ter hle, vyrojilo se mu v hlavì.
Michal zalapal po dechu, jeho tìlo se znovu prohnu lo do
oblouku a dopadlo na dla bu.
Teprve tohle uvedlo vydì eného majitele psa do po hybu. Srdce
nesrdce. Rozbìhl se, je tì ani nevìdì; kam. tìkající pes za
ním.
Kde je tady budka, zatracenì, pøemý lel Míchal. Jak dlouho se
to vùbec je tì dá vydr et?
Chlápek najednou prudce zmìnil smìr. Na okam ik vypadal, e
jenom zavrávoral, ale pak zamíøil místo ke vzdálenému
námìstíèku k nejbli ímu oknu. Zaklepal na sklo.
Víc! vztekal se v duchu Michal. Od zatelefonování je tì dvacet
minut . . . Najednou stra livì tou il vynoøit se z toho
kalného snu.
Kolikrát j sem se pøed partou tváøil, e mi na ivotì
nezále í? - Jen e to mí ho nikdo nebral.
V oknì tma. Bez jedíného zvuku. Jen ozvìna aut øítících se
karnsi po nábøe í.
Byl by zoufalstvím, bolestí a bezmocí mlátil hlavou o chodník.
Chlápek se psem vykroèil zmatenì ulicí. Dal í okno.
A dal í.
"Chuligáni! Jdìte si vyvádìt jinam!" Obludná hlava
14
s natáèkami. Jeèivý øezavý hlas, j ak kdy se cirkulárka
zakusuje do døeva.
" "To ne, prosím . . . ,
Prokristapána, ne se vy vejkne, ílel Michal. "Támhle le i
mládenec, který potøebuje sanitku. Zavolala byste laskavì
èíslo sto padesát pìt?"
Nemám telefon."
A prásk. Zavøené okno. Tma. Tma!
Místo proslunìné hladiny vìt í a vìt í hloubky. Stra livé
ticho! Jen vydì ený chlápek cupitá kamsi ulicí. A tramvaj
zazvonila ve stanicí u Palackého mostu.
To není voda, ale hlína. Zasypali mì? Zbavili se mì? Pøece jen
to dokázali.
Ale já poøád iju. Kdyby mì sloupec hlíny netlaèil na prsa,
mohl bych dýchat.
Nebreè, mami! Já iju. Zachraòte mì! Dostaòte mì z toho!
Nìkde nalevo v hlínì za ustila my . Ne my , krysa. A druhá.
Pomoc! Kou e mì do nohy! Teèe mi krev, spousta krve z íly do
støíkaèky. V echno je naopak. Odházejte tu hlínu! Policajti!
Protivný zvuk policejní sirény, pøed kterým není kam uniknout.
Pronásledují nás. Urèitì. Kdy jede policejní auto jen tak
okolo, zvuk sirény zesiluje a zase slábne. Ale ted'! Stále to
ohlu ující jeèení. Jdou po nás!
Ticho! Nechte mì! V echno se kolébá. Zdvíhá se mi aludek.
Otevøel oèi. Uzounký prostor okolo. Otøásající se rakev.
Bílá. I ten èlovìk sedící u mne je bílý. Jen pohublý
vizionáøský oblièej, vykukující z plá tì, má nádech do luta.
Upøené oèi, jako by mì chtìl uhranout. Na oblièeji mi dr í
nìco èerného, pøisátého k puse i k nosu.
15
^
' Sanitka, pochopíl koneènì. A dýchací pøístroj. Vùz rychlé
zdravotnické pomoci s modrým ma~
a spu tìnou sirénou letìl noèním mìstem. "Klid, klid . . . za
chvíli tam budem," øekl èlovì lém.
Za chvílí byla ale v Míchalovì dlouhém pol~ mém tápání doba k
nepøe ití. I s dýchacím pøíst mìl dojem, e se dusí.
Dìlejte nìca! Jste pøece doktor, chtìlo se mu 1 Jako kdyby
doktor byl v emocný.
Oblíèej pevnì sevøený gumovou maskou dýcl pøístroje. A pøece
mìl Michal pocit, e musí co omdlít z nedostatku kyslíku.
Zdravotník sklánìjící se nad nosítky si z toh~ m iku
zapamatoval jen Michalovy vydì ené oèi. cho na patøe jako
poka dé, kdy jde o minuty.
Proè se mnou nic nedìlá? Proè mi nepomù e? . nìjakou injekci!
Nebo na to opravdu nic víc nen mý lel Michal. Netu il, e mu
se psem kaneènì suterénní byt, z kterého jej nechali zavolat
zá~ nou slu bu právì v tu osudnou chvíli, kdy si dis ka
nervóznì pohrávala s propisovaèkou a v duchv u tolikrát
opakovala: aspoò deset minut at nik~ volá. Deset minut . . .
První záchranný vùz s lék ze tøí, které má pøi noèní slu bì v
Praze k disl musela odeslat do Blanické - únik plynu v byti hý
k pobodané man elce notorického alkoholi Starostra nické,
tøetí k autonehodì v Dejvické I ostatní rychlopøevozové vozy,
jezdící ve slo en
cí a zdravotník, byly v té chvíli u pøípadù. Konèil páteèní
veèer zaèátku léta. Nezbývalo ne èekat, o , která ze sanitek
odveze pacienta do nemocnic
, neènì na dispeèerském stole blikl svìtelný KQZ 134 se vrací
na stanovi tì. Díspeèerka z vysílaèku.
" "KQZ 134, KQZ 134 pojedeme Gorazdova ulic dík v tì kém stavu
u domu èíslo 10."
V rychlopøevozovém voze KQZ 134 doktor nc 14 Nestojí u za to,
aby se je tì o nìco pokusíl,
16
Michala. S vytøe tìnýma oèima pozoroval mu e v bílém. - I
sirénu vypnuli.
Nevìdìl, e dispeèerka, sotva jí na stole blikl signál
oznaèující výjezd sanitky k pøípadu, oznámila resuscitaènímu
oddìlení:
Vezeme vám mládence v tì kém stavu." "
O jeho ivotì a smrti se ted' rozhodovalo tøi kilometry od
místa, kterýrn právì projí dìla sanitka. V chodbì, kde
sestøièky pøipravovaly lù ko pro pøíjem, odkrývaly tabla s
nástroji a léky, pøikrytá pøed prachern, zkou ely dýchací
pøístroj.
Vla tnì mìl Michal pøece jen tìstí. Lù ko na resuscitaèním
oddìlení bylo té noci poslední volné lù ko pro akutní pøípady
ve v ech nemocnicích Prahy a Støedoèeského kraje.
Jakési auto zøejmì s opilým øidièem se motalo v køi ovatce.
Øidiè sanitky KQZ 134 prudce pøibrzdil a znovu zapnul sirénu,
kterou z ohleduplnosti ke spícím Pra anùm vypínal na rovných a
pøehledných úsecích.
e si nedají pokoj, napadlo Michalova otce, kterého probudila
siréna vozu KQZ 134. Vstal a el zavøít okno do ulice. Na
Michala si nevzpomnìl. U se mu daøilo myslet na nìj co
nejménì. Ké by se to koneènì nauèila i ena. Ne znovu usnul,
pøemý lel, jak ji zas po dlouhé dobì pøimìt k milování.
Rozhoupaný svìt náhle zmrtvìl. Ticho. U ani huèení motoru.
Zase halucinace, napadlo Michala. Anebo pøecejen konec?
Prudké bílé svìtlo. Takhle to tedy vypadá?
Øidiè - kluk nejspí stejnì starý jako Michal - otevøel zadní
dveøe sanitky a vysunul lù ko s pacientem. Najednou Michal
nemìl oblièej sevøený maskou dýchacího pøístroje. V í silou
vdechl svì í vzduch z Petøína. A znovu se zhroutil v køeèi na
nosítkách.
At u to nebolí! Jen at u to nebolí . . .
A zas dýchací pøístroj. Záøivky nemocnice Michala oslnily.
Zavøel oèi v rezignovaném odhodlání.
Dobøe. At je konec. A~ u je konec. Ale aspoò co nejrychlej i!
17
 Výtah do patra stoupal pomalu, lhostejnì k ton pøání.
Zmìt svìtel a lidí v chodbì. "Svléknìte ho," øíká nìkdo.
Pøímo tady na chodbì? Ètyøi sestry, o etøovatel . poèítá
Michal. Nìkolikery ruce ho chytly za rukávy ko ile, za bot;
pono ky, kalhoty . . . V ichni v mém vìku, uvìdomí si. Nebo
spí mlad . "Jak se vám to stalo, sly íte? Jak se to stalo?"
Michal úpìnlivì pozoruje oblièej doktora. Pøísnì sf , vøené
rty, edivì prokvétající vlasy, na tváøích povylE zají
tìtinky edivých vousù. Ted' zvedl masku dýchacího
pøístroje, aby Mich~ mohl odpovìdìt, ale ten jenom zachrèí.
Ruce nìkteré ze sester rozpínají Michalovi poklc pec.
"Napi te nám zprávu, kde jste ho na li, co o tom ví te,"
otoèí se doktor po zdravotníkovi ze sanitky. "Jed jste
nìjaké prá ky?" skloní se znovu nad Michala "Jestli nemù ete
mluvit, staèí, kdy kývnete . . . Ne musíte se bát.
Zachráníme vás." Od èeho, napadne Michala. Maska znovu
sevøela oblièej. "Tlak jde dolù," sly í Michal odnìkud
zdálky dokto~ rùv hlas. Huèí mu v u ích. Soustøedit se. U
zbyteènì nemluvit. Stíhnout to co nejdøív, bleskne hlavou
doktorovi. Kdosi Michala nadzvedl, dvì sestry mu stahují
kal- hoty. Bolest, která na okam ik pøebije v echno ostat-
ní. Kdy Michal pøijde k sobì, je od pasu dolù nahý. "Pane
doktore . . .," sly í jednu ze sester. Trhne hla- vou. Èerné
vlasy vykukují zpod sesterského èepce. Olina! Co tady
proboha dìlá? Sevøené rty doktora. "Èlovìèe, takhle zøízený
nohy jsem je tì nevidìl. V dyt o nì pøijdete!" Tváøí v
tváø tomuhle by se èlovìk bál mít dìti, pro- létne doktorovi
hlavou. Nedívat se na Olinu! Snad mì nepozná, pøemý lí Mi-
chal.
18
Sestry pøetahují Michalovi pøes hlavu ko ili.
"A ty ruce!" upozoròuje Olina. Vpich vedle vpichu po èárách
il. Zanícené rány. Zrohovatìlá kù e. Jizvy. Absces v loketní
jamce. O vøedech na nohách ani nemluvit.
"Jak se do takhle zrasovaných il mám dostat s infúzí?" vrtí
hlavou Olina.
Poznala mì. Samozøejmì e mì poznala. Jen e se pøed tìmi
ostatními stydí dát to najevo. Hlásit se k té trosce.
Doktor jakýmsi chromovaným páèidlem rozvírá Michalovi
køeèovitì stisknuté zuby.
"Dýchací pøístroj!" øekne.
Michal cítí v ústech cosi kovového. A hoøko na jazyku.
Rozka le se. Najednou mu pøeká í v puse gumová hadice.
Svinská gumová hadice krábe na mandlích. Slzy v oèích a
køeèovité stahy v krku. Vydávit to. V echno! Lékaø cpe
neúprosnì hadici hloubìji. Michal namáhavì polkne. Hadíce
vnikla do prùdu nice.
"Vypláchneme aludek," sly í Michal klidný hlas doktora.
Dal í hadice za krábe Michala tentokrát v nose. Ted' mu jí cpe
do jícnu Olina.
Setkání po letech. Zatraèenì.
Michal se marnì pokusí vzepøít. - Mám pøipoutané ruce k
posteli, uvìdomí si. V jeho hrudníku jako by se v echno
bouøilo. Dvì hnusné bodající hadice se plazí hloubìji a
hloubìji jak hadi za koøistí. Hadi z nejhroznìj ích
halucinací. Had na palmì. Jako tenkrát!
"Dusím se," zkou í Michal uniknout ze sevøení lékaøových
rukou, ale stále ze sebe nemù e vypravit slovo. Svìtlo ho bodá
do hrùzou roz íøených oèí. Zazmítá se na lù ku. Napne svaly.
"Sestro, støíkaèku."
Olina napojuje obrovskou støíkaèku na hadici, kterou mu
strèili do jícnu. Celý její obsah vstøíkne rázem Michalovi do
aludku.
Tam uvnítø to jen zastudilo, u se v echno valí ven.
19
Tekutina, kterou Olina odsává do injekèní støíka ky, je
rudohnìdá. - Alespoò omdlít, zatou í najedn Michal. Nevidìt.
Bezbranná vyhublá nahá mrtvola 1 setá ranami a jizvami mezi
holkami kolem dvaceti.
Jen Olinì je víc. Co tomu asi øíká? Zubo ené tÌ v bodavém
svìtle.
Tohle setkání sis kdysi pøedstavoval docela jim Mìla pøece
litovat, e tì ztratila. Chtít se vrátit. N spí se ted'
raduje, z èeho vyvázla.
Nesmysl. Nejspí mì u vùbec nebere jako èlovìh Dal í dávka
vody ze støíkaèky do aludku. A zas pøí erné stoupání v eho
zevnitø k povrchu. K hladir Vem ji èert!
aludeèní obsah est set mililitrù." "
"Sestro, infúzi dextranu."
Au! Pokusil se vykøiknout navzdory obìma gun vým hadicím.
Jehla infúze v rozpíchané zanícené bodla jak sr ní ihadlo.
Zazmítal sebou.
Nikdo u mì nebere jako èlovìka.
Nové bodnutí. Podivné svìtlo uvnitø hlavy. Ted' by byl vydával
jen neartikulovaný øev.
"Nejde to prostì . . .," sly el sestru. "Uka ," øekla Olina.
At jde proboha pryè! Znovu ta zoufalá bolest.
Kolikrát se takhle marnì sna il píchnout si nov dávku do íly.
Tøicet ètyøicet pokusù. Ètyøi hodiny rr èení. Vana s horkou
vodou, aby se íly trochu napaø - slabá jiskøièka nadìje, e
se to koneènì povec Píchnutí pod j azyk j ako poslední
rezerva. Kdy u tor bude konec?
Dal í bodnutí! "Koneènì," sly í Míchal. "Sestro, cévku," øíká
doktor.
Ne si mù e Michal oddychnout, uchopí ho èísi ru za pøirození.
Snad ruce sestry? Studem zavírá oèi. Jen nevidìt, jestli je to
Olina. - Takhle daleko jsr se nikdy nedostali.
Jakási mast? Ruka ho sevøe pevnìji. Tupý náraz 1
20
lesti. A znova. Palèivá øezavá bolest, jak cévka vniká do
moèové trubice. Zas ten pøí erný pohyb do hloubky, který nelze
zastavit. Michal cítí, jak mu po tváøích teèou slzy.
"Odeberte tu moè," sly í odnìkud z mlhy.
"Na toxikologii, ano," øíká doktor za jeho hlavou. Poslední
slova, která vnímá. Pak u jen nezøetelné hlasy sester.
V echno se ztrácí v podivném kalném pøísvitu. Nejen chodba a
pøipoutané ruce, holky v uniiormách zdravotních sester a
Olina. I ty prokleté trubice v pøùdu nici a v moèovém mìchýøi.
I vlastní hlava. I rnozek tam uvnitø. Ka dá my lenka, ka dý
okam ik. Znovu do hlubiny. Hladina je stra nì daleko a mlha se
mìní v tmu. Jen dýchací pøístroj nutí Michala s eleznou
pravidelností dýchat.
Co mám v puse, sakra? Vyplivnout to nejde. Nìjaká hadice?
Michal otevøel oèi.
Bílý strop, bílá deka. Dal í halucinace?
Ale ne. Stará známá bolest vøedù na nohou. Zkusil se zvednout.
Ruce pøipoutané k posteli. Co to má znamenat?
Za kubal sebou. Deka se svezla do strany. Nìjaké dráty od
hrudníku k pøístroji za hlavou postele. Za ilhal tam.
Poskakující bod na monitoru. EKG. Nemocnice! A ta prokletá
hadice vede k dýchacímu pøístroji. Pomalu se rozpomínal na
pøí ernou, nesnesitelnou bolest v plicích. Na hrùznou plavbu
pod hladinou, kdy se nebylo mo né nadechnout. Na strach ze
smrti.
Ty idiote! Fetovat se skoro neznámou partou klukù, který tì v
tom pak docela klidnì nechaj, jen aby sami nemìli prùser.
Copak mì mohlo napadnout, e se pøedávkuju? e mì vynesou na
ulici co nejdál od bytu a nechají nìkde u popelnic, at tøeba
chcípnu, jen aby v tom nelítali se mnou?
Napíchat si, co vyrobím. A dál? Odkopnout mì, sotva zaènou
problémy. Èím dál vìt í ksindl.
23
, 4
Ted' sí nejspí pìknì u ívají z mých zásob. Vzali me na hùl!
Svinì.
A jestli schválnì namíchali koncentrovanìj í dá~ aby jim
zùstalo v echno? Poslední injekci mi pøec~ chal Mopslík. Ta
zmije. Køivák. Dával jsem vùbec zor, kdy ji chystal? Byl jsem
u v moc povznes náladì na to, abych ho hlídal. Bestie.
Kamarádi! Ja~ co je jim do mì. Já u jsem pøece pro ty mladý
troska. Hadrák. Vyu ít a odkopnout.
Nebo je to paranoia? Prostì mi poslední dávka ne: la. Nic víc.
Ale co kdy mì vùbec nedovedli do bytu, kde b mohl nìj akou
dobu pøe ívat? Co kdy kecali? Copal tak jednoduchý sehnat
místo, kde by mohli schová fetáka provaøenýho v celý Praze?
V echno si vymysleli, jen aby mì dostali z tý hos dy. ili na
mì od zaèátku boudu?
Chtìli fla ku se zásobou, kterou jsem neprozøete ukázal
Mopslíkovi! Jako zaèáteèník. - Vìdìli, e rnusí co nejdøív
pøedávkovat a vyhodit na ulici. A je; umøu, bude to pro nì
nejlep í. Bez starosti, e bych jim kdy mohl pomstít. Celá
láhev jenom pro nì. Takhle to bylo!
Nesmysl. Nìco takovýho by si pøece nedovolih. '. to jsou je tì
moc mladý.
A co kdy dovolili? Copak vím, jaký vlastnì jsc Jak moc v tom
lítaj?
A jestli si je najmuli kluci z party? Kravina. Stíl mam ze
v eho a ze v ech. Zatracenì. Potøebuju asp jednu dávku, abych
mohl v klidu pøemý let! Jen e k ji ted' vzít?
Cítil, j ak se mu tøesou ruce pøipoutané k poste A pot na
tìle. Zkroutil se pod dekou do klubíèka. E lest v nohách jako
je tì nikdy. Zavolat na sestru? Ti ba mi dají aspoò nìco na
uklidnìní.
Sestra! Olina vèera v noci!
Za ádnou cenu se s ní u nechtìl setkat.
Je tì to zkusit vydr et. Je tì pár okam ikù, ne v
24
jde najevo, e jsem zas vyplaval nad hladinu. Dobøe si
promyslet, j ak se ted' chovat.
Co o mnì vlastnì vìdí?
Rozpíchané íly je nemohly nechat na pochybách. U se spojili
s policajty?
A a se mì pøijdou zeptat, jak to vlastnì bylo? Obvyklá
historka, e mi tu drogu prodal nìkdo neznámý v hospodì.
Posílalí moè na toxikologii? Urèitì. Budou pøesnì vìdìt, co
jsem mìl.
Opravdu velmi pravdìpodobná historka: kdy se mi udélalo
patnì, el jsem z hospody domù. A dál? Nic si nepamatuju.
Zatloukat. Dostat se z toho. Kdyby se mi sakra aspoò ty ruce
neklepaly. Sebrat se. Udr et my lenky pohromadì. Dát si svou
dávku, v echno by bylo v poøádku. I ta bolest v nohách by
zmizela.
Myslet.aspoò na nìco jinýho ne na tu pitomou dávku. Vydr et
se zavøenýma oèima, jak nejdýl to pùjde. A potom? Mo ná
pøetrpìt výslech? A psychiatrie - té se nevyhnu. Tam u se ale
nìco spla í.
Zatracenì. Aspoò tu uklidòující injekci. Ale co kdy bude
Olina je tì ve slu bì? K èertu s Olinou. Co kdy za to taky
trochu mù e?
Ví vùbec, co bylo za muka mít tì ve tøídì poøád pøed oèima?
Ka dou pøestávku na dosah ruky, jen pohladit tvý èerný vlasy.
Ale ty najednou jako kus ledu. Nemohl jsem prostì uvìøit, e
doká e v echno, co mezí námi bylo, najednou jen tak krtnout.
Zaèít ít beze mne. Jak jsem mìl ít já?
Dokonce zaèít chodit s tím frajírkem. Kde je mu asi konec?
Pan medik a pìkná sedmnáctka z gymplu. Trochu si pohrát.
V pùl druhé spìchá s rozzáøenýma oèima do atny a honem pøed
kolu. U chodníku na tebe èeká tvùj debilní medik v rezatý
oktávii. Poserte se z toho! . . . Karn si tì asi odveze? Na
Petøín? Do Prùhonic? Nebo rovnou
25
na kolej? - Proplí it se kolem vrátnice a do veèera n vylézt z
postele.
Jak já vás nenávidìl. Zakázat v echny oktávie. V soko koláky
izolovat do klecí. Chytit tì v chodbì u ; ten. Vrazit ti pár
facek, aby ses koneènì vzpamatov~ la. Nebo spí jemu. Uvolnit
matky kol toho jeho veh klu. Pùjèit si taky nìjaký star í
fáro, dostat tì dovnit a odvézt za mìsto, ne se pøiøítí ten
blbeèek se svo unkou. Pubertální sny.
Jen e tenkrát jsem byl ochoten udìlat v echno. ~ donit na
Honzovi, aby mi ze starý známosti sehnal n~ dva tøi dny auto.
Od èeho se uèí automechanikem. Mu sel se nejspí v duchu
svíjet smíchy, kdy jsem za nín lez.
"Blázne! Mù u ti ze starý známosti prodat ojetou ja wu
padesátku. Patnáct kilo na ruku."
"Dvanáct set, mami. A budu poslouchat jak nikdy.` "Ale bude
na tý motorce jezdit s námi na chatu?` Jo."
" "A nebude tátu zbyteènì provokovat?" Jo."
" "Musí ho trochu respektovat. Nesmí se rozèilovat." "Jsi
zlatá, mami."
Myslel jsem snad, e tím prdítkem v echny ohromím?
Ani ses po mnì neotoèila.
Mìla jsi pøece vá nìj í starosti. Vzne ené poslání.
Zachraòovat jednou v bílém plá ti ne tastné pacienty. Ale to
já chtìl pøece taky!
Jak se v echno zamotalo.
Ujet v em kradmým pohledùm, kterými sledují mé ílení
spolu áci. Není to tak dávno, co mi závidìli. Tiché
zadostiuèinìní. Nic tak nepotì í jako ne tìstí druhého. Èím
vý si myslí , tím hloub spadne . Aspoò se nemuset dívat, jak
korzuje s tim debilem po Albertovì. Ujet v emu!
26
Honza je u v est v py amu. Z kuchynì zvìdavì vykukuje matka.
"Dobrý den, paní Juri tová." Slu nì vychovaný chlapec. A sotva
zmizela: "Cos mi to prodal za krám? Upadla altpáka. - Tlaèím
to domù z Chuchle!"
"No jo. altpáka se spraví."
"Bezva. A jak mám spravit ty tøi neomluvený hodiny?"
"Jaký neomluvený hodiny?" "Odpolední vyuèování."
"Poser se, nervózo. To byly jistì tøi nejdùle itìj í hodiríy
tvýho ivota, vid' . . ."
Nejdùle itìj í hodiny mýho ívota. Za èím se to vlastnì
pachtíme? Bejt nejlep í ve mìstì, v okrese, v kraji, ve svìtì?
Presti a uznání . . . Ale jaký jsme k sobì navzájem? Odhodit
èlovìka, sotva se mi zdá, e se s tím druhým mù u dostat dál.
Hnát se kupøedu, at to stojí co stojí. Tøeba pøes mrtvoly. A
já? Kam se vlastnì je tì enu? Chodit s Olinou nejen na gympl,
ale i na vej ku? A proè? Abych byl stejnej jako ona? Jako
v ichni ostatní?
Vrat se, prosím tì. Já sám pøece nemù u . . .
Tøi neomluvené hodiny, nebo tøicet. S Honzou na Karl tejnì.
Kolikrát jsme takhle vyjí dìli v devítce na kolech. Holky jsou
krávy, at ije pøátelství. Cigáro vle e na mezi a chlapské
øeèi.
"Byl jsi pro ni a moc dobrej." Útìcha, která èlovìku staèila
tak v sedmièce, v osmíèce.
"Ty nebude mít prùser v uèení, Honzo?" "Bouch jsem s tírn."
Co e? - Proè?" "
"Nechtìj mì nechat udìlat øidièák. Ka dej uèedník tam jezdi s
autama, jen na mì si zasedli."
Ale kvùli èemu?" "
"'I~rdìj, e mám jednu takovou nemoc. Ale kecaj. Jsem dávno
vyléèenej."
Olino, lásko moje. Nemít tì aspoò chvíli na oèích.
27
Týden v tahu. A se tohle dozví otec, pøerazí mì. ~ lat rodinì
ostudu! Tohle ani máma nezachrání. Do: votní domácí vìzení.
Schovat aspoò øemen. Jen e c je schopen zmlátit mì tøeba
smetákern. Je mu to je no!
Sehnat omluvenku. Otec zaspal. Holí se v koupelr a nadává
matce, e nezkontrolovala budík. Takov~ bordel!
Nemám sahat na chemická záva í. Nemám sahat na chemická
záva í. Nemám sahat na chemická záva í. "Ty u jde , táto?"
"Nevidí , e spìchám?" "Podepsal bys mi tady ten trest?" Co to
má znamenat?"
" Najednou má spoustu èasu? "Já v dycky zapomem a beru
chemický záva í do ruky. Tak to mám opsa stokrát."
"Jo, hochu, za blbost se musí platit." "A dolu, aby se mi to
tam ve lo. Díky." Odstøihnout papír v pùlce a nad otcùv podpis
napsai omluvenku.
"Tak pojd', pitomèe! Myslí , e nám bude vìènì dìlat ve kole
ostudu? Volala tøídní, co prý ti vlastnì bylo. Ví , co
zaslou í ?"
Pomalý zlovìstný krok, kterým se ke mnì v dýcky blí í. Pøed
výpraskem. Já u jsem dospìlej, tati, sakra. Kolikrát v ivotì
jsi mì zmlátil? Stokrát? Pìtsetkrát? Míra pøetekla, rozumí ?
"Nepøej si mì, Michale. Je tì jeden prù vih a uvidí . Ted'
teprve zaène doma vojna!"
Hovno. Ty si mì taky nepøej. Tatíèku. Vojna skonèila. Ka lu na
v echno! To je naposled, cos na mì sáh. Nenechám si u od
v ech srát na hlavu! Budete je tì prstíèkem hrabat.
"Michale, kam letí , poèkej!" Je tì uvidí , tatínku!
28
"Zdrhnul jsem z domova, Honzo. Mám toho po krk." "U to
prasklo?"
Hm." "Potì pánbu. Taky bych mìl zmìnit ovzdu í. A na im
zavolaj z uèòáku . . . Kolik má penìz?"
"Je tì se stavím doma. Fotr musí veèer do práce." "Vìdìl bych
o èlovìku, kterej koupí tu tvou jawu za dvanáct set. Mìli
bysme na cestu."
Panebo e, já blbec. Nedokázal jsem tehdy poøádnì pøemý let o
nièem jiném ne o tom, proè jsi mì opustila, Olino. Vìøí ?
"Pane Otava . . . No tak, pane Otava, probud'te se. Zkusíte si
dýchat sám, co øíkáte . . . Otevøte oèi . . ."
Michal poslu nì zdvihne víèka.
"Dobré ráno," usmìje se sestra. Tváø bez vrásek. Doktor se
nahne nad postel a vytáhne tu protivnou trubici Michalovi z
úst.
"No vida," pøidá sestra. Michal se rozka le.
"Máte nìjaké pøání?" objeví se sestra znovu u Michálova lù ka,
kdy se koneènì trochu vzpamatoval. "Je tady je tì Olina?"
pokusí se Michal artikulovat ztuhlými èelistmi.
Kdo?" ,
Michal si odka le. "Ta èernovlasá sestra. Vèera v noci . . "
"Jediná èernovlasá jsem tady já, pane Otava." Profesionální
laskavost.
"Ale vèera. Kdy mì pøijímali . . .," vysvìtluje Michal.
"My jsrne vás pøijímali. Je tì nám neskonèila noèní."
"Promiòte," zablábolí Michal.
"To nic." Úsmìv. ádné starosti, nebo profesionální maska?
Kývl hlavou a zavøel oèi, jako by tírn ten trapas mohl pøestat
existovat.
Zatracenì! Mù e vùbec èlovìka potkat nìco hor ího, ne kdy se
nemù e spolehnout na to, co vidí?
29
Baterie lahví z otcova baru. - To má za v echn Whisky,
gruziòák, vodka, martini, gin na dno bágl Rezervní triko,
ko ili a je tì jeden svetr. Ze skøínì t~ tovu malorá ku.
Pøedváleèná mauzerovka! A krabi~ nábojù.
Najednou jsme docela svobodní. ádné povinnost ivot nìkde v
zapadlém koutì Slovenska.
"Ráno, sotva se z pasek zvedne mlha, na èekanÉ k obìdu srnèí
na ro ni a jako zákusek borùvky z hor ských svahù. A do
veèera se opalovat, pak chytit d~ ruky dva tøi pstruhy - nic
víc èlovìk k ivotu nepotøe buje!"
Tehdy jsem je tì nerozumìl, o èem Honza vlastnÉ mluví.
"Jak se cítíte? Pane Otava, sly íte mì?" Èísi ruka na
Michalovì rameni.
Dal í neznámá tváø. Doktorka? Vrásky kolem oèí a pusy. Èasto
se usmívá?
Pøikývl. Pøi la místo doktora, který do mì v noci cpal v echny
ty hadice? Ké by. Tìch pøísných sta ených rtù se bál podobnì
jako kdysi otcovy tváøe, kdy zatal zuby rozvzteklený nìèím,
co Michal provedl. Èekal, e ho doktor pøijde je tì seøvat.
"Jak je vám?"
"Líp," dostal ze sebe Michal. Bolest nohou, zatajíl. "To jsem
ráda. Pøedávkoval jste se drogami. Sám?"
Znovu pøikývl. Proè?"
" Proè. Proè riskuju, e umøu. Proè jsem zaèal s fetováním.
Copak jsem vìdìl, do èeho se pou tím? Copak nás nìkdo varoval?
A kdy u bylo pozdì.
Pokrèil rameny. "Ne tastná náhoda," vysoukal ze sebe.
Doktorce se vybavila vlastní dcera a její rozvod. Dneska.
Kolikrát se s ní kvùli tomu pohádala. To její
30
provokativní pokrèení ramen. Smùla, no. - Prosté konstatování.
Stejný roèník jako tahle troska.
"To vám není líto aspoò rodièù?" zeptala se je tì. Máma.
Sakra. Pøikývl.
"Budete se ted' muset k tomu v emu nìjak postavit." At mì
nechá. Copak doká u ít jinak? At mi dá pokoj. ít. Jako kdyby
to v ichni umìli. Ka dej den do práce, z práce, najíst, koukat
na televizi. A dál? V echno poøád zoufale stejný. Na tohle vám
ka lu. Rozumíte? Nechte mì! Zavøel oèí.
Jenom e mùj ivot vùbec nemusel bejt nuda. Nikdo mi nebránil
dìlat nìco poøádnýho.
Rodièe. Máma by nejspí mìla srdeèní záchvat. "Cos to zas
vyved, Michale?" Otcùv oblièej jakoby
vyfotografovaný rybím okern. Unavené oèi bez brýlí. Proto se
ke mnì tak naklání. Dal í halucínace? "Máma z toho dostala
srdeèní záchvat. Je v nemoc
nici - nemù e aspoò kvùli ní . . ."
"Co myslí ," usmìje se Michal. "Kdybyste mì tenkrát nedali
hledat . . ."
"Kdy. "Kdy jsme utekli na Slovensko. - Tøeba mohlo být
v echno jinak."
Otcova unavená tváø ztuhne jako v dycky. Dovedl si to
pøedstavit a pøíli j asnì.
"Chce to svést na nás? Le í si tady a vymý lí , kdo v echno
z tebe udìlal fetáka? Zlý otec, chtìl na synovi, aby se uèil a
dodr oval kázeò?"
Stokrát omleté vìty.
"Za to, kams to dopracoval, si mù e pøedev ím sám, hochu. To
na nikoho neshodí !"
Je mu edesát, uvìdomil si Michal. Tehdy pøed deseti lety
øíkal ètyøicet pryè. ádné bøicho nebo povolená ramena.
V dycky pøísný, nezlomený, s hlavou vzhùru. - My vydr eli
koncentrák! A pìtadvacet let v pilotní kabinì! Cos udìlal ty,
e se tváøí , jako bys spolkl v echnu moudrost? A mohl soudit
svìt!
31
Já vím, tati.
Já vím, ale pøece . . .
"Ty teda doká e èlovìka na tvat. Seber se kox sly í ? Pokus
se sakra z toho dostat a nevzdych stará bába!"
U bych se ho nebál, uvìdomí si Michal. U nc sílu ani bát se
ho. Nebo on u nemá sílu pou tìt ~ hrùzu?
Anebo kdyby tu opravdu stál, bylo by v echnc Proè my jsme se
museli nakonec v dycky poh Nikdy nedokázal øíct nìco normálnì.
V dycky j~ èitky, nadávky, výchova. Kdy se mnou obèas n tak
jen aby mi nìco pøikázal. Nikdy se nesna il c taky mì. V dycky
jen, co já musím. A kdy jser co si myslím, vysmál se mi, e
je tì nièemu m mím. Nikdy mì nebral vá nì. On ani máma. Ta s
mnì vidìla jen dítì, který je tøeba svírat v nárui kázali jste
se mnou vùbec nìkdy mluvit o tom, c~ malo mì?
"Aspoò kvùli mámì kdyby ses vzpamatoval, kc ti nezále í na
mnì!"
Panebo e, kolikrát u jsem tohle sly el. A je tÌ ím? Je to
marný, marný, marný. Michal zavøc Ticho.
Má pravdu, samozøejmì. Jen e já u nemám s? pozdì.
Pozdì. Pozdì!
A kdybych tenkrát vìdìl, pøed èím Honza vl utíkal?
Otevøel oèi. Ticho zaèínalo být nesnesitelné. L mi z domóva
peklo, na to jsi byl, táto, mistr. Pa je ? Vychovám z tebe
tvrdýho chlapa. To bylo heslo.
Aspoò ve kole mít pokoj. Jen e od maturan kolníka ka dýho ze
v eho nejvíc zajímá ten mù; mej èundr. A jak nás na li. I
Olina má v oèích po
32
né ohníèky. Utéct nìkam, kde mì u v ivotì nenajdou. Pryè z
toho v eho. Na severní pól nebo do Austrálie. Místo toho jen
zbìsilé úniky na pár hodin, kdy má táta slu bu. - Ted' u jen
pozemni personál leti tì. Máma mì nepráskne. Chápe, e si
musím taky nìco u ít. Jen kdy se pak zase vrátím domù. Na
v echno zapomenout. Na Olinu i na to, co se stalo. A na domácí
koncentrák. Bez práce nejsou koláèe! Té ostudy bylo u dost?
Dokud na sebe nevydìlává , musí poslouchat? - Jak dlouho by
tu dneska pøe lapoval, kdyby ho sem pustili?
"Tak já u budu muset, Michale." Rozpaky v otcovì hlase. Nìco
takového jsem vlastnì nikdy nesly el. V ichni musíme.
A dr se koneènì!" "
Alespoò jeden pøíkaz dennì.
Tajné spichy s Honzou. At jeho matièka tøeba pukne vzteky, a
to zjistí. Pøece jen .byl ná útìk k nìèernu. Aspoò je na co
vzpomínat. A v horách mohlo být krásnì. Nìco výjimeènýho.
Dobrodru nýho. Kdo z hodnejch hochù se na to zmù e?
"Pøedvedu ti v Praze diskotéku, jakous v ivotì nevidìl.
Pøe ijem to i ve mìstì, uvidí ."
Kde to jsem? Rozesmátá banda kolem stolku, na kterém jsou na
první pohled jenom coca-coly. Ale co je to zázraèné v nich?
Neskuteèná lehkost. Eva, Pavel, Dá a, Zdenìk se smìjí jako já
pøed chvílí.
"Jak se má ?" ptá se Richard. "Co to bylo?" odpovìdìl Michal.
"Jistý Tirnothy Leary, kdysi profesor Harvardské univerzity,
tomu øíká roz íøení vìdomí. Nebo taky reimprint. Mluví
anglicky?"
Michal zavrtìl hlavou.
"Nový vtisk," øekl Richard. "Co jsi za il a do dne ního dne,
bylo pøeti tìno novou kvalitou, tak e to získalo nové kontury.
Má to najednou jiný význam. Rozumí ? Nebo tøeba taky zjistí ,
e to nemá ádný význam. Jsí schopen vidìt nové mo nosti. Je
to tak?"
33
i
i
Michal pøekvapenì zíral na Richarda. Tohle zr tady a zrovna od
tohohle blond'áka s vlasy po rar neèekal. Najednou o tom chtìl
mluvit. Tøeba celou Vìci, o kterých nemìl tu ení.
Jen e tohle se dá øíct vlastnì o ka dém silném L ku, uvìdomil
si. Nahlas neøekl nic. Proè oponova vìku, který umí udìlat tu
zázraènou coca-colu. nejmen ím to tedy byl silný zá itek.
"Myslel jsem, jaká to byla látka," øekl. Richard povytáhl
oboèí. "Neptej se."
Na vteøinu mìl Michal divný pocit. Zasvìcenec 1 halil
tajemství komusi hluboko pod ním. Ale ne va no. Vyvolený se na
okam ik sní il k primitivovi. A dobøe si to uvìdomuje.
Obdivuje vlastní lechet s ní hází perly sviním.
Jen e kvùli mo nosti zopakovat tu lehkost se dá vydr et.
Místo, kam za mnou nikdo nemù e, otec, ani ti potouchle
úèastní posmìváèci. Jenom : místeèko. Dál ne severní pól, a
pøece patnáct n chùze od na eho bytu.
"Pane Otava, snídanì . . ." Nová sestra z ranní ny. Èerstvá
broskev. - Mo ná se ani nemusí mal Kvetoucí tváøièky a
pomnìnkové oèi. V echno san sebe. ivotospráva a spánek.
"Napijete se aspoò èaje . . ."
Jenom pøedstava, e by ted' mìl vpravit nìco a ludku, byla nad
jeho síly. Støeva se mu svírala. : absták. Prùjem. Køeèe v
rukou i nohou. Kapky stékající po oblièeji, máèející
prostìradlo pod i deku na bøi e a vzápìtí tøesavka, jako kdyby
n chtìli nechat zmrznout.
"Horký èaj, co øíkáte? Trochu se nadzdvihnei vám pomù u . . ."
Blond vlasy vykukující zpod èepeèku. Celé tìlo c nale
soumìrné. Nádherná obrovská prsa u Mich: oblièeje. A voní . .
.
Sestra zèervenala námahou, jak se Michala pc ela nadzvednout.
34
Kdy mì naposled takhle nìkdo objímal, napadlo Michala.
"Já nemù u," za eptal. Musíte to zkusit . . "
" .
"Nemù u!" zaøval najednou na ten vlídný nì ný oblièej. Cítil,
e ho støeva definitivnì zradila.
Byl by se propadl studem. Tahle si nejmíò zaslou í, abych na
ni øval. At jde pryè. Jen at jde proboha pryè . .
Sestra koneènì pochopila. Nadzdvihla Michalovu deku.
"To nic, to pøestelem, pane Otava." A úsmìv. Proboha!
Dva skoro je tì holèièí oblièeje sklonìné nad Michalovou
postelí. Nadzvednout, omýt, stáhnout prostìradlo, tváøit se
pøitom ustaviènì jakoby nic . . . Co si o mnì asi myslí? Pravá
noha oteklá jako balónek z pouti. Kdy ten jsem vidìl naposled?
Jedna obrovská hnisající rána od stehna ke kotníku. Zápach na
plynovou masku. A kdyby jen to. - e se na mì vùbec ne títí
sáhnout? Ale samozøejmì e títí. Jen e je to jejich práce.
Pøí erná. Je tì k tomu se ustaviènì sna í nedat mi nic najevo.
Pøitom pro nì musím být jen nepochopitelná troska budící
nanejvý soucit. Nic víc. A èertví jestli aspoò soucit.
Odstra ující pøíklad.
Køeèovitì sevøel víèka, aby se na nì nemusel dívat. A aby
nevidìl, jak se na nìj dívají ty dvì nádherné holky.
Jen?e já tenkrát mìl najednou svìt, na kterém mi zále elo.
Svìt, ve kterém neexistovalo vùbec nic z toho, co mì tak
stra nì tvalo. Dokonce ani Olina. ádné problémy. A docela
bez pachtìní. Zadarmo!
Aspoò tenkrát j sem myslel, e zadarmo.
Proè se vìènì za nìèím tvát, kdy je docela dobøe mo né jen
ti e sedìt a ít si svùj vnitøní ivot? - Alespoò lidi z party
to umìjí, øíkal jsem si. Jako bych se byl probudil ze zimního
spánku do jiného svìta. Kluci a holky, j aké j sem v ivotì
nepoznal. Velkorysí. Nad vìcí. Nad problémy. A pøece jsou
v ichni pøátel tí. A vùbec nikomu neubli ují. ádné podrazy.
35
Tenkrát jsem si to opravdu myslel? Urèitì. Neobyèejní. Jako by
z ohromné vý ky sledovali
obyèejných, edivých lidièek pod sebou. A smá mu.
A nezneu ijí nièeho, co jim èlovìk o sobì øE K èemu taky.
ivot je najednou docela jinde, ne jsem si v d myslel. A
docela jiný. Vzru ující. Dobrodru ný. Ta ství, které nás
spojuje. O nìco jde. Po stereotypu nalitách obyèejného ivota
ani památky. Stejnì po pubertálních problémech spolu ákù z gyx
I mých.
A kdybych tu il, do jakých problémù se øítím? 1 ho tak
zhuntovaného, j ako j sem dnes j á, tehdy nE mo né v Èechách
vidìt. Nebo se spí tajilo, jest: kdo takový byl? Ale to by se
pøece v partì vÌ Snad.
Tehdy jsem si asi vá nì myslel, e lidi z party nìco víc ne
ostatní. e vìdí víc, dìlají víc. Vìèr sebe mrkali, vìènì byli
tajemný. Nikdo nezasvÌ nesmìl tu it, co zrovna dìlaj í nebo
chystaj í. Pøip mi stokrát dospìlej í ne v ichni spolu áci
dohr dy. Oblièeje, v kterých je nìco víc, oèi, které vid
Pøitom ani netu ili, co to s nima udìlá.
Útìky pøed otcem èím dál riskantnìj í. Zmizet va odejde na
noèní.
I mámì je to u podezøelé. "Chápu, e se chce 1 Michale. e
je na tebe táta moc pøísnej. Ale co je je moc. Jsi je tì dítì.
Aspoò do dvanácti bys moh jít, co øíká . . . My dva se pøece
domluvíme . . ."
"Dobøe, mami, nemusí se bát . . "
Na tìstí vím, e máma musí zalehnout v deset. dé ráno vstává
pøed pátou. Dojí dí do práce pøes Prahu.
"Úkoly na zejtøek má napsaný?" Jo."
" A uèil ses?" "
36
"Jasnì, mami. - A nemusí na rnì v noci èekat. Nic se mi
nemù e stát. Pøijdu hned po kinì."
Zaèínáme v diskotéce. Pak noèní tahy Prahou jen tak bez cíle.
Jsme si blízcí jako s nikým na svìtì. Bájeènì si rozumíme. Pár
spoleèných fetù je víc ne èertví kolik let pøátelství.
Byl bych tehdy pøísahal, e se máme rádi jako nikdy nikdo.
Bájeèný pocit. Svatá bo í prostoto! Vlastnì jsem tehdy nikoho
z nich opravdu neznal. Zpùsobila to v echno mezi námi jen
spoleènì u ívaná droga? Na e skvìlé výlety. Které nemohly
skonèit jinak ne fiaskem...
"Evo, ílenì mi pøipomíná jednu holku, kterou jsem mìl rád.
Ale ty jsi taková . . . bezpeènìj í." Objímáme se nìkde v
parku mezi paneláky. Posledních pár svítících oken této noci.
První teplá noc zaèínajícího léta. Ale souèasnì jako bychom se
vzná eli nad celým sídli tìm. Vysoko nad zemí, nad hem ením a
pachtìním tìch dole, které za pár hodín vy enou budíky u zase
z pelechù. Staèilo pìt kapek do dvou deci coly.
"Jsem moc ráda, e jsme se poznali, vìøí ? Nikdo mi nikdy
nerozumìl jako ty. Sly i ? Nikdo!"
O èem to vlastnì mluvíla? Co jsme o sobì tehdy vìdìli? V echno
a nic.
"Jsi bájeèná holka. Miluju tì."
"Nikdy jsem se neumìla seznamovat s klukama. Bála jsem se
jích. Ale s tebou je to nìco jinýho. Známe se pár dní, ale já
mám pocit, e je to nìkolik let."
S tebou a s drogou, zapomnìlas tenkrát øíct, napadlo ted'
Michala.
Svítání mezi krabicemi panelákù. Jak jsme se sern v noci
dostali?
"Musím do práce," uvìdomí si Eva. "No tìbùh." Co vlastnì
dìlá ?"
" "Sekretáøku. Nevzali mì na kolu. Napsali mi akorát, e
pøijímaèky jsem udìlala, ale pro nedostatek míst . . ."
Musi tam?" "
37
Mám absencí a hrùza." "
"To je smùla. Já se pudu domù vyspat. Co ve v tomhle stavu."
"Nechce pøespat u mì?" nabízí Richard, kter~ objevil èertví
odkud. To nás celou dobu mírova Je tì nièemu nerozumím.
"Ne, musím domù." Dokud máma spí.
Z jednoho flámu se mi povedlo pøijít o tøi n døív ne otci z
noèní. Staèil jsem se akorát svlíct ~ nout do postele.
Úsmìv z vrásek kolem oèí a pusy. Není èer smát.
"Uka te, podíváme se na tu nohu . . "
"Øeknu vám, nìco takového j sem . je tì nev Proè jste s tím
ne el vèas k lékaøi?"
A co by udìlal? Já si potøeboval do té nohy pích, být s ní
zavøený v nemocnici. Ve zhnisané ránì n vidìt vpichy.
"Víte, e kdybyste se sem nebyl dostal, mohlo i ky být pozdì?
Uvìdomujete si to vùbec?"
Já si uvìdomuju vìcí. Skoro neznatelnì pøikývl mìl pokoj.
"Neøíkejte, e by vám bylo jedno, kdyby to nak skonèilo
amputací."
Invalidní vozík, blesklo Michalovi hlavou. Al snad . . .
Vzpomnìl si na svùj sen - vozík se zhrc nou postavou. Místo
hlavy lebka, do ruky visící opìradlo zabodnutá pichna. Tenkrát
se probudil c la zpocený. Byl jsem to já, nebo ne, pøemý lel s
do svítání. Co èlovìk pozná z lebky?
"Abych øekla pravdu, va e teplota se mi vùbec bí."
Absták, nic víc, sna il se Michal namluvit sám s j ak se
pøevaloval na posteli.
"Vypadá to na hnisavou tromboflebitidu - hlul zánìt il.
Budeme se do toho muset poøádnì obout ne Otava. Neberte to na
lehkou váhu."
38
Pokusil se usrnát. alostná snaha.
"Nevstávat, ádné prudké pohyby, ádnou námahu, rozumíte?"
Znovu Michala pøikryla.
Koneènì. Klepal se u zimou jako ratlík.
"No, dostanem vás z toho. Ale kdybyste byl zùstal s tou nohou
doma, nevím, nevim . . ."
Kde doma, napadlo Michala. .
"Mluvila jsem s va ím otcem," øekla doktorka. "Docela správnej
chlap, ne?" usmála se.
Samozøejmì. V ichni jsou správný. Nikomu se nedá nic vyèítat.
Jenom mnì!
Unavenì pøikývl.
"Mù e mi koneènì vysvìtlit, co se s tebou dìje?" Takhle
rozzuøeného otce v ivotì nevidìl.
Co ví? Co mù e vìdìt? - U se snad ani nechystá napráskat mi,
aby se tím náhodou neodreagoval? "Michale, poslouchá mì
vùbec?"
Ano." "
"Tak co j e?"
Opravdu ádný øemen? Beznadìj. Anebo únava. Nebo pochopil, e
ze mì u nic nevymláti?
"Èlovìk by èekal, e po tom maléru pùjde do sebe. Do ene ,
~cos zame kal, á bude si dávat sakra pozor, abys mì
nena tval. A zatím? Dal ích dvacet ètyøi neomluvených hodin! Z
fyziky a z matematiky nedostateènì! A kdy se milostpán uráèí
pøijít do koly, tak pøi hodinách spí! Co si vùbec myslí ?"
Michal pokrèil rameny. Po pravdì øeèeno nebyl je tì èas o tom
pøemý let. - Za tohle bych jindy dostal okam itì facku,
uvìdomil si.
Tichý, rezignovaný otcùv hlas: "Snad se k tomu aspoò nìjak
vyjádøí , ne?" Jako by øíkal úplnì jinou vìtu: U nevím, co s
tebou.
"Má pravdu," 'øekl Michal. Co víc. A dál?" zdvihl hlavu otec.
" Co dál?" "
Zkou el jsem, jak dlouho mú ta rezignace vydr í?
39
Já ti takovou . . " " .
Koneènì se rozpøáhl, ale facku u mi nedal. A ~ mì poprvé v
ivotì nehájí.
"Tak abychom si rozumìli . . ." Zas ten starý postoj s rukama
za zády, rovnými rameny, zastrè bøichem, málem jak kdyby
podával hlá ení. "I jsme tì ochotni ivit, oèekáváme od tebe
prùmì celé pìt, ádné kázeòské pøestupky, pomoc v dc nosti a
na chatì na zahrádce. Nic víc, nic míò. ochoten se podle toho
zaøídit?"
Dlouhá trapná pauza.
"V opaèném pøípadì tvoje studium na støední ; brzy skonèí a
bude sí muset najít zamìstnání." Michal pøikývl. Co taky
jiného. V dyt je to jE "Bude je tì drzej?" zaøval otec
najednou.
On se snad toho, e vypadnu ze koly, bojí víc nE napadlo
Michala.
Tátùv hlas skrz dveøe Michalova pokoje: "O. mnou nemluví nebo
co? Jako kdybych já udìlal ~ jemu!"
Místo na mì se ted' rozèiluje na mámu, uvìdom Michal.
"Je tì øekni, e ho mám jít odprosit. Já! Ale za - Nìco uvidí,
synáèek. Takovou vojnu je tì neza Právì e se to dá u tì ko
stupòovat, napadlo Mic
la. Vzpomnìl si, jak ho otec za trest ostøíhal doh kdy si
profesorka na tøídní schùzce stì ovala, e chal Otava s Olinou
Machovou chodí o velké pøestá do sebe zavì ení. Celou sobotu
tehdy probreèel sc vaný ve sklepì. Ale kdy ho otec pøivítal
veèer hned dveøích obligátní otázkou: Kdes byl? øekl schvál S
Olinou! Jako kdyby si tím rovnou øekl o výpra
Sotva otec ode el na noèni, vplí ila se do pok matka.
"Co je s tebou, Michale? Takovej j~si pøece nebýv Jaký jsem
vlastnì býval? Jakého sis mì pøála? M jicí syn navìky. Bez
výhrad. Neotøesitelnì. Jen ne rùst. Nebejt samostatnej. Za to
mi obèas nìco povc
40
,. Co se stalo?" "
"Nic, mamí . . . Fakt."
, "Nesmí tátu drá dit. Copak to nechápe ?"
Vìèné výhrù ky otcem. Kdo z nás dvou se ho vlast~.ì víc bál?
"Ale chápu, já se sna ím. Èestný slovo." Èestný slovo fetáka.
Chachacha.
"Co se s tebou dìje. Øekni . . ." Vá nì nic."
" "Myslí , e nevím, co bylo pøedevèírem?" V Michalovi hrklo.
"Je tì kdy jsem ráno odcházela do práce, nebyl jsi doma. Tak
co?" Ruka na rameni, jako kdy jsme se mazlívali. "Michale,
vá nì, nemyslí , e jsi na to je tì trochu mladej?"
Na v echno jsem v dycky mladej. Podle tebe. Má holku?"
" Zavrtìl hlavou. "Kdes byl?"
Na diskotéce. S kamarádama." "
"Ta pøece není do rána."
"Pak jsme se jen tak procházeli." To v echno je pravda,
blesklo hlavou Michalovi. Chybí jen to nejpodstatnìj í.
"Nemyslí , e bys mìl jít trochu do sebe? I kvùlí mnì?"
Poprvé se jí dnes podival do oèí. Pøikývl. Nemyslel si vùbec
nic. Jen mámu litoval. Vlastnì v echny litoval. "Ty veèerní
výlety pøestanou, rozumí ? - Byla jsem
hlaupá, kdy jsem nad tím pøivírala oèi. Myslela jsem, e j si
dospìlej í. Ale s tebou se musí poøád j ako s ditìtem."
Copak je mi kola u vá nì docela lhostejná? pøemý lel Michal.
Nesmysl. Zabrzdit. Zaèít se zase trochu uèit. Dohonit v echno,
o èem nemám ponìtí. Pøece si nemù u dovolit jen tak vyletìt.
U kvùli vojnì.
Najednou mìl nutkání pohladit mámu po vlasech. edivìla.
V dycky mì nezøízenì milovala, uvìdomil si. A v dycky mì
chtìla jenom pro sebe. Ale já mám Evu.
41
i
Dva veèery, kdy je otec na noèní, zabité uèením. e jak se na
to soustøedit? - Najednou mi nic m do hlavy. Zvlá t kdy vím,
e v ichni ostatní jso diskotéce.
A nebála by ses øíct nìco otci, kdybych ted' utek; mi? Pùl
roku jsi pøed ním v echno tajila. Co kdyb hle prasklo? To je
moje ance. S tebou se pøece n domluvím. Jestli vùbec pøøjde
na to, e jsem zxr Poèkat, a máma usne, a pak vypadnout pøes
lod i Výhoda pøízemních bytù.
"Co je s tebou, Míchale?"
Richardùv oblièej zblízka. Vidím ka dý chloupel jeho tváøi ve
stonásobném zvìt ení. Svìtlounké 1~ go jak u novorozence.
Zbytky nìjakého jídla mezi by . . . Takhle pitomou náladu jsem
v ivotì nemìl na tom, e vidím v echno ostøejí nebo zas
rozmaza ne jiní? Co tady vlastnì dìlám? Za tohle jsem vym
mo nost zkusit to na vysokou, nauèit se nìco poøác ho? Vìènì
sedìt, èuèet do stolu, koukat, jak se v ec s èlovìkem vzná í.
Dokud to nespadne.
A dál? Nic.
Zkusit zas nìco jinýho. - Jen e v echno jiný j; si u staèil
rozsekat . . . Stejnì bych se nejspí na dicínu nedostal.
Jen e co kdy u bez tohohle nemù u bejt? Nesm Zatím prostì
nechci.
Tenkrát j sem nemìl ani potuchy, co v echno si ~ e feták
je tì rozsekat.
"Tak co je?"
V iml si Richard, jak ho pozoruju?
"Ale nic. Nìjak mi to dneska nesedlo. - Asi mì hodìj z
gymplu."
"Myslí , e sotva tì vyhodìj z gymplu, nastane nec svìta?
Rozhlídni se okolo. - Ka dýmu nìco ne lo."
Vlastnì toho o nikom z party zas tak moc nev uvìdomil si
Michal. - Pavel pøespává u Dá i, prot~
42
 Jen- její rodièe jsou slu ebnì nìkde v Africe. A se vrátí,
aleze chtìjí koupit vilu. Zdenìk ije s babièkou - prej aby u
na nevidìl, jak se otec vracíval domù opilej. Aspaò to tvr-
dila matka, ne se rozvedla. Pak u to tak nìjak zùsta- ma-
lo. A dál? Co kdo chtìl a proè mu to nevy la? - Kdy i~ to-
má èlovìk nìco v sobì, ani toho druhýho poøádnì ne- ~jak
vnímá. Chce prosadit hlavnì sebe. Ka dej má chut izel. spí
mluvit ne poslouchat.
Krysy! Armáda krys pøipravená zaútoèit. Zaøval hrùzou.
; "Co je, co se dìje? Michale?" sly el Evu, cítil, jak ho
objímá. Svetr z pavouèích nohou a sítí, kterým ho ovíjí a
spoutává.
Dostanou nás oba? Nebo je s nima spolèená? "Táhnìte! Táhnìte
pryè! Zabiju vás!"
Svítící oèi a zuby od krve. Køik je vùbec nepostra il. Která
zaútoèí první? A jestli se na nás vrhnou v echny najednou?
"Michale. Nic se nedìje. Klid . . ."
"Ty to nevidí ? Je konec. Konec!" Vytrhl se Evì a vyrazil
vzhùru ulicí.
"Stùj! Michale, neblázni!"
Stejnì nemohl bì et. Jako kdyby mu nìkdo rval plí" ce z tìla.
Sly el tlapkání krys tìsnì za sebou. Je to marné.
Marné! Upadl na lavièku pod stromy, ale ta j ako by mu
podjela. Le el na zemi, hlava ho brnìla, jak se udeøil o
dla bu.
Ze zemì vypadaly krysy je tì vìt í. Ta nejodvá nìj í mu
pøebìhla pøes nohu.
( Pomóc! Pomóc!" "
"Ticho. Probudí lidi, Michale . . "
To není Eva. To je zrùda s jejím hlasem! Sápe se na mì.
Zahájila útok! Poslední boj! Na ivot a na smrt. ; Michal
pøitáhl nohy k tìlu a v í silou je vykopl proti
Evì. Odletìla snad deset metrù.
43
i ,~
Jde to. Pùjde to. Ubráním se. Jen bojovat! Mr til ko em po tom
stádu doplnìném ted' zri
které se ho marnì sna ily chytit.
Nìjaký klacek. Kus døeva a nedostanou mì! Rc se ulicí. Krysy a
zrùdy za ním.
Najednou se nahoøe na kopci objevila dvì svìti èala se
pøibli ovat.
Do svìtla! Ano, do svìtla! Svìtel se pøece krysy bát! Tlapkání
a klapot podrá ek tìch zrùd. "Michale, stùj! Neblázni!"
Pøímo mezi ty dvì svìtla. Schovat se mezí nirn: "Stùj!"
U jsou docela blízko. Skøípìní brzd.
"Zbláznil jste se, èlovìèe?" Nìjaký rozèilený mi Zachránil mì!
Krysy a zrùdy zmizely!
Moje první probuzení na záchytce. PxVvní rozpon ní, co se
vlastnì stalo. Dìs ze sirény policejního a Nìjací lidé z
okolních bytù zavolali, e se na ulici ~ dìje. Nebo ten øidiè?
Stál jsem tam a øval hrùzou. ci i Eva utekli. Záchytka. Znovu
krysy. Nìkdo jim vøel, aby mì mohly koneènì zabít. Nìjaké
rozbité : ky, sklenice, krabièky s léky na podlaze. Najed
krtím toho èlovìka, který jirn asi otevøel. Pøikurt~ ní k
posteli. Vìèné otázky, co bylo, jak pøesnì to b Nevírn, nevím,
nevím.
Celá parta stojí kolem mé postele. A níkdo mì chce rozvázat.
At prosím, nebo vyhro uju. Halucina Strach, kdo pøijde ted'. A
vy ene Evu, Richarda, Zd ka, Dá u . . . - Ostatnì nepøi el
jsem v noci dox Prù vih u je neodvratný. Nahlásí to do koly?
Tohle je tedy konec?
"Tak co s vámi?" Ètyøicetiletý doktor. Opálený ol èej i ruce,
bílá ko ile s krátkým rukávem - takový i typ, co ráno døív ne
do práce jede na tenis. Pøísný hled, ani náznak úsmìvu. - Ten
pøece byl pøi tc kdy j sem tu v noci vyvádìl.
Klid. Pro nìj musírn být jenom jeden z øady.
44
"Vèera jste se pìknì pøedvedl." Povzdech. "No nic. Vá ený
pane, nehodlám psychologizovat. Nemìlo by ani cenu bavit se o
vìcech, které nechcete øíct nebo o kterých l ete. Tím jsme
ztráceli èas vèera."
Ano. Vèera. Do zblbnutí jsem opakoval, e jsem to chtìl jen
zkusit. Poprvé v ivotì. Nìjaký neznámý mladík mi v hospodì U
Flekù prodal jakési tabletky. Co to bylo, nernám zdání.
"Jste zatím bohu el pøesvìdèený, e je s vámi v echno v
poøádku. Droga várn dìlá dobøe, zlep uje va i náladu. Prostì
si u íváte. Jen e ono u to dávno v poøádku není. Myslíte si,
e máte v echno pevnì v rukách, i kdy to v nich u nemáte.
Mou povinností je upozornit vás, e jste si vypìstoval
drogovou závislost. Tato choroba má reálný obraz. Dají se
pøedvídat její jednotlivé fáze. Dokonce i doba, kterou budete
je tì ít, pokud se nezaènete léèit. Jakýsi poloèas rozpadu,
chcete-li. Aby se vá stav spravil, je tøeba zaèít okam ítì
abstinovat. Ka dopádnì u nemáte anci dostat se z toho za
týden, za ètrnáct dní. U jste si naládoval do tìla pøíli
mnoho svinstva. Jediná va e nadìje je podrobit se dlouhodobé
léèbì."
To pøece není pravda. Stra ák u ívaný néjspí na v echny
fetáky. Kdybych chtìl, pøestanu.
Nemusíte se mnou souhlasit." "
Uhádl, co si myslím?
"Ale podle mne jste v první ze tøí fází. U íváte psychoaktivní
látky, máte halucinace. Zatím se na tìstí v mezidobí mezi
u íváním drog ve va em mozku nedìje nic nenormálního. Nemìl
byste to nechat dojít ke stavùm, kdy najednou usly íte, jako
by vás nìkdo volal, nebo uvidíte tøeba na ulicí pøebéhnout
dejme tomu my nebo elestící stíny kolem vás."
O nièem takovém pøece nemù e být øeè, uji toval se v duchu
Michal.
"Pak u budete vá nì nemocný. Èím døív zaènete s léèením, tím
vìt í nadìji na uzdravení máte. S èlovìkem, který je rozpadlý,
vyhodili ho ze koly, má defekt, nechodí do práce, nemá kam
slo it hlavu, u se dá
45
málokdy nìco udìlat. Je to stále jedna a tá rc èím déle
fetujete, tím men í nadìje na uzdrave nemáte anci ovlivnit
svùj stav vlastní vùlí. Sám be prostì pøestat nemù ete. To je
pryè. To bylo nulosti. Jste nemocný èlovìk. Ted' u nelze zki
léèbu jen tak polovièatì."
"Nevím, o èem mluvíte, pane doktore. Jsem tac jakou náhodou."
Chce to trochu zmen it dávky, nepøehánìt to. L nu se z toho,
a sám budu chtít. Být zavøený èert~ lik týdnù na psychiatrii
- a co kola? A doma?
Nemù u si dovolit zame kat kolu. Zvlá t kd~ "
co mi navrhujete, není tøeba. Mù u jít?"
"Jak myslíte." I doktor se zvedl. "Hrajerne tady lu trochu hru
na vola. Hor í je, e a poznáte, z nás dvou byl opravdu vùl,
bude pozdì."
Být u u dveøí. Zavøít za sebou a pryè odtud! "Okam ik.
Tvrdíte, e nejste toxikoman. Já vár. dy vìøím. - Co kdybychom
si udìlalí takový mal5 kus? - V dycky v úterý a v pátek byste
se tady za vil na odbìr moèi. Omluvenku do koly vám samo~ mì
dáme. Co tomu øíkáte?"
Michal nehnul ani svalem v tváøi. A kdo mì k tc mù e donutit,
kdy jsem nic neprovedl? Samozøe nikdo. "Dobøe, pane doktore.
Kdy mám v úterý pøij
V deset. - Budu se na vás tì it." "
Snad nevìøí, e se tu opravdu objevím?
Aspoò tøi dny vydr et. Tøi dny: 4~ okázat si, e v t
nelítám. ' Nezrnohl se na nic jiného ne koukat do stropu, ~
rat pìsti a nalhávat si, e to doká e. Je tì aspoò jednu
dávku. Jednu jedinou, ne s t j definitivnì skoncuju. Copak
u jsem opravdu tak daleko? Zapomenout, e nìco takového
existuje. Svìt, o k rém jsem je tì pøed rokem nemìl potuchy.
- Naj~ nou bez nìj nemù u být ani den?
46
"Studente Otavo, vnímáte mì vùbec? Mù ete mi prozradit, o
kterérn spísovateli odpøedná eném za poslední mìsíc máte
alespoò nìjakou pøedstavu?"
Kdysi jsem mìl rád Hemingwaye, vzpomnìl sí Michal. Jak je to
najednou dávno.
"0 Hemíngwayovi."
"Vám pravdìpodobnì u lo, e tento rok probíráme èeskou
literaturu."
Tøída vybuchla smíchy. Pitomeèci. Profesorka spokojená sama se
sebou, jak byla vtipná. Dal í sardel. U to ani nestíhám
poèítat.
Dovlíct se ze koly domù, padnout na postel, pøe ít nìjak do
rána. Je tì dva dny. Jsem mrtvý. Vyhaslý. Nic u mì nedoká e
probudit . . . Jen to jedno. V pátek se musím dostat na
diskotéku.
Ale j ak? Jakkoliv. "Nìjaká náv tìva, Michale. - Mù e mi
napøed las
kavì øíct, kdo to je?" První dvì relativnì normální vìty od
návratu domù.
Eva! Otec zùstal v pøedsíni. Hlídá.
"Ahoj!" Jen at se proboha neprozradí. "To je spolu aèka z
gymplu, táto."
Na tìstí není v útlumu. Trvá jí to jen pár vteøin. "Ahoj.
Pøi la jsem se zeptat, jestli jsme dostali nìjakej úkol z
èe tiny. - Od zejtøka jdu zas do koly . . ."
"Z èe tiny?" je tì e jsem zatím doma zatajil tu sardel. "Jo,
pojd' dál."
"Nemusíte se zouvat, sleèno," pomù e jí otec, kdy se marnì
sna í stáhnout kozaèku.
"Co je s tebou?" eptá Eva, sotva se ve zdraví dostane do
Michalova pokoje.
"Nic. Záchytka." Prùser?" "
"Tady na stranì sto tøicet est, cvièení tøi bé," øekne Michal
pro jistotu.
Pøikývne Evì.
"Cos jim øek?" eptá Eva.
47
" e j sem to koupil od nìkoho neznámýho." Nic víc?"
" Zavrtìl hlavou. "Pak se máme nauèit nìjal~ nièku klasika,"
pøidal. Co kdyby otec je tì pos
"Dìkuju," øekne Eva. "Tak já u musím." Otec v sousedním pokoj
i nad novinami j akc "Doprovodím Evu na autobus, tati."
Je to nutné?" "
"Motá se tu prej v baráku nìjakej chlap." Rychle, ne si to
otec staèí rozmyslet. Micha Evu ze schodù. V pøízemí zahnul ke
sklepùm a s vyra eným sklem na dvùr.
Nikde nikdo. Pøitiskl Evu ke zdi domu. "Lítám v tom a po
u i!"
"Co j e?"
Musíme toho nechat!" "
"To ví , e toho necháme. A budem chtít . . "Hned. Ne bude
pozdì, Evo. Musí bejt se Pøitiskl se k ní, jako by tak mohl
sebe i ji c pøed v ím.
"Nedám si vzít poslední, co mám," vyjela na "Má pøece mì,"
eptal horeènì. "Miluju ~ Nechci, abys skonèila jako fetaèka."
"Neboj, mám to v rukách."
"Slib mi, e nikdy nezaène s injekcema!" "Bojí se?"
"Bojím se o tebe. - Nikoho jinýho nemám.` Co doma?"
" "Tichá domácnost. Hor í u to bejt nemù e. bysme tak mìli
kam utýct, Evo. Pøed v ím . . .`
Vytáhla z kapsy tubu prá kù. Chce ?"
" Od Richarda?" "
Pøikývla. Nastavil ruku, je tì ne pochopil, stnì dìlá.
Alespoò na chvíli nemít problémy.
Vydr et bez prù vihu do prázdnin!
Doma napìtí, e by se dalo krájet. Ale tohl není k vydr ení!
48
Mít aspoò jedinou radost, aby mohl èlovìk tam na to
zapomenout.
Mám pøece Evu. - Nebo spí to, co mi nosí?
Vìèné spory mámy s otcern za zavøenými dveømi kuchynì. Jenom e
v koupelnì je v echno skvìle sly et. Umìlohmotná bytová jádra
panelákù.
"Nemìl bys ty letenky vrátit?"
"Blázní ? V dycky jsi chtìla vidìt taky nìco jinýho ne
sídli tì Lhotka."
Volné letenky od ÈSA do Kanady za vìrnost podniku. Jen jed'te.
"Nemù eme ho tu nechat samotnýho."
"Naopak. At uká e, e je chlap. Vùbec mu neu kodí vidìt, co to
je starat se sám o sebe. ádný vypraný pono ky, ádný snídanì
do postele, veèer si jen tak pøijít a se rat, co je na talíøi.
V echno a pod nos! Rozmazlilas ho, chlapeèka."
"Je je tì dítì. A nebude mít èas uèit se na reparáty." Jestli
mì k nim vùbec pustí, napadlo Michala. "Aspoò tu bude mít klid
na uèení. - Musíme mu dát
anci, jak nám dokázat, e není baèkora. Pøece není v jádru
patnej. Vzpomíná , jak si u etøil na motorku? Jen tak. Ani
jsme o tom nevìdìli. Tenkrát se ukázal jako chlap. Tak proè by
to ne lo i jindy?"
Máma mlèí.
Na tìstí otec vìøí spí mnì, e jsem si ty vìci jen jednou
zkusil, ne doktorovi. A i kdyby vìøil jemu, byla by to podle
nìj stejnì jen otázka vùle. A jeho syn pøece vùli mít musí.
Bejt chlap! I kdy ho máma tak rozmazlila.
Máma si najednou neví rady. Vidìt svìt. Jeden z dávných snù.
Jen e je tady je tì jedna hrùza, o které Michal netu í.
Dokonce ani ona si to nikdy nezformulovala. Co kdyby tu
opravdu dokázal, e u je chlap? Neumìla se smíøit ani s
pøedstavou, e Michal pøestane být dítì. e pøestane patøit
jenom jí. ance, e to Michal doká e, je ale pøece minimální.
"A jestli zaène zase flámovat?" vzdychá máma.
Moc dobøe tu í, e to nebylo jen jednou. Ale bojí se
49
øíct nìco víc, pøemý lí Michal. Za ádnou cenu ne otci
pøiznat, e ona to nechala dojít tak daleko.
"Podívej, je mu osmnáct. Podle mì ted' moc dobv. e jestli
chce je tì bydlet u nás, musí si u koneèn~ pozor. A jestli to
nedoká e, pùjde! Ostudu si dìla nechám."
"Nedìláme dobøe. Já ti øíkám, e nedìláme dó Do kolika let mu
chce stát za zadkem? Já v "
vìku byl v koncentráku! Stejnì ho nemù e hlída lej ivot!"
Øev diskotéky. ivot! Svìtl Ná svìt! "Odjeli?" usmívá se
Richard. Koneènì."
" Mìsíc svobody.
"Dneska mám co slavit. - Tady jsou tøi kila." Do konce mìsíce
mi zbývá sedm set.
A na i?
"Jestli tu udìlá jediný prù vih, ví , co jsem ti bil." Táta
zamraèený jak tenkrát, kdy jsem se v~ ze záchytky. "Má
koneènì mo nost dokázat nám jsi dospìlej. Tak se jí chyt za
paèesy. Rozumí ?"
Jenom e já to chci dokazovat nìkomu jinýmu. l Lidem z party.
Táta mì poplácá po rameni.
Pøikyvuju. - Nic jinýho se ode mne poslední pùl stejnì
neoèekává.
Máma jenom vzdychá. "V lednici má vepøc A knedlíky. Ví , jak
se ohøívaj knedlíky? A naèn okurky. Ale napøed musí sníst
polívku, aby se ne~ zila. Jestli ti knedlíky zbydou, mù e si
je udìlat s
' ý jíèkem. Poslouchá mì vùbec?" "Díky, mami."
Na i j sou ted' nad Atlantikem. Chce si lehnout?"
Co e?" "
Pavel uká e pod deskou stolu injekèní støíkaèku jedno pou ití.
50
Michal zavrtí hlavou.
"Je to mnohem ekonomiètìj í," øekne Favel. "Staèí men í
mno ství látky, a úèinek je prud í. - Náraz, jakej jsi v
ivotì neza il."
"Díky. Já zùstanu pøi starym," øekne Michal. A co Eva, blikne
mu v mozku. Slíbila mi pøece, e na injekce nepøejde. Ale ty
oèi, kterými Pavla sleduje!
"Ví , cos mi odpøisáhla!" vybafne na Evu, sotva se mu podaøí
dostat ji na parket plný vekslákù a tìch jejich nebeských
koèièek.
"Neboj ."
"Chci si tì dneska odvést domù, Evo."
Pryè odtud! Tady konèí sranda. Dávno u se hraje o víc, ne si
kdy byl ochoten pøipustit. Tiskl Evu, j ako by ji tím objetím
mohl zachránit. A ona jeho. "Chci bejt s tebou. Stra nì jsem
se na to tì il. Celou dobu . . . Zejtra ti udìlám snídani,
jakou jsi v ivotì neza ila. Je sobota. Nemusí do práce . .
."
"Jsi hodnej, Michale, ale -"
"Nebude moct zùstat u mì?" skoèil jí do øeèi. Ale ano."
Co va i?" "
"Jsem dospìlá. Vydìlávám na sebe. Mù u si dìlat, co chci."
"Tak pojd'. Zdejchneme se. - Stejnì u nikdo poøádnì
nevnírná."
"Je tì ne, Michale. Je tì je brzy."
Takhle sis pøedstavoval první noc s holkou, kterou ; miluje ?
zahlodalo v Michalovi.
"Pozvi nás k sobì na mejdan!" øíká najednou Eva
pøed pùlnocí. ^ Jako kdybych dávno nepozval jenom ji.
Chtìl jsem se s tebou milovat, Evo. Copak jsi to ne- `^
chápala? Ka lalas na to? Já vím, byly pro tebe dùle i
tìj í vìci. Dùle itìj í vìc.
Tváøit se, e mi to nevadí. Jak taky odmítnout pozvat kluka,
který mi pùl roku jen tak dává vìci. Staèí, kdy obèas
zaplatím kolu pro v echny. Na èerným trhu v hospodách bych
musel platit jak mourovatej.
51
"Nìjakej smutnej, Michale? Dneska má v echny dùvody k
oslavì." Richardùv zkoum; hled.
Breèel bych nad sebou.
"To nic," usmívám se. "Nìjak mi to dneska nE "Doufám, e
nebude zas vyvádìt."
Krysy a zrùdy. Michal se otøásl pøi té vzpc Není ti dobøe?"
v imne si koneènì i Eva.
" " "Ale jo.
"Richard má vìcí, e mù eme huèet do soboty pøece byla koda
nevyu ít."
"A my.
"Pak budem spolu."
Zatracenej Richard. Aby se k nám nakonec je stìhoval!
A co jsem vlastnì èekal? e mì Eva zachrání? z toho vyvede? e
milování s ní bude stokrát kr~ ne v echny drogy svìta? e ho
nevymìní za I zernejch krystalkù?
Tak zoufalé nedìlní ráno neza il v ivotì. S1 pot, zmuchlané
prostìradlo. Venku zaèínalo páli ce. Padl na záda, zavøel oèi,
aby se nemusel podi Evu.
Tak ses doèkal?
"Nic si z toho nedìlej. Pøí tì to bude lep í . . .,' koneènì.
Jak se mohlo tak najednou v echno ztratit? jsem ji chtìl.
Stra nì jsem ji chtìl. Hebká hork; ; ~ ~ pro mé prsty.
Rozpálené tìlo mezi mými pa em
ty jejích prsou na mérn hrudníku. Sevøení jejíc I hen.
Vzepnout se a znovu stisknout to tìlo pode ' ~ "Miluju tì,
Evo!"
Vzepnout se . . . A najednou nic. Jen pot v ud ! j jsme k sobì
byli pøitisknuti. A stra livá únava. Opatrnì pootevøel oèi.
Pøikryla se. I v tom horku se pøikryla, uvìdo Dívala se kamsi
pøes nìj.
52
Ohryzek mi poøád je tì smì nì poskakuje, napadlo ho. A srdce?
Bu í jako pøi maratónském bìhu. Polkl. Zkusil zpomalit komický
pohyb hrudníku jako po bùhvíjakém výkonu.
"Pìknì jsem se ztrapnil, vid' . . .," odhodlal se koneènì.
"Za to pøece nemù e . Jsou hor í vìci na svìtì." Tøeba nemít
svou dávku, napadlo Michala.
"To e jsme dvì noci nespali," øekl nahlas.
"Mnì se tøeba kluci kdysi smáli, e mám køivý nohy. Co jsem se
kvùli tomu nabreèela. - Podívej." Vystrèila nohu zpod peøiny,
aby si ji mohl prohlédnout.
Jak je ta noha stra nì hubená, uvìdomil si. Ale nejen noha.
Nebyl by problém spoèítat jí ebra jak kolnímu kostlivci pøi
biologii. A její prsa jsou právì jen ty dva hroty vystrèené
proti svìtu. Najednou cítil touhu chránit j i.
Bo e, já na to zrovna mám.
Vzpomnìl si na svùj pocit v zaèátku milování - jako by se mu
celá ve la do dlaní.
"Dneska je mi jedno, jaký má kdo nohy. Jsou dùle itìj í vìci
na svìtì."
Znovu se nastra il.
"Pudem za klukama. - Za chvíli o tom nebude ani vìdìt.
Uvidí ." Pohladila Michala po vlasech. "Já na to zapomnìla u
ted'."
Nedotklo se tì to, proto e ti na milování se mnou vlastnì
nezále elo, blesklo Michalovi hlavou. Tichá nenávist i ke
klukùm, za kterými mají jít, aby se rozptýlili. Hlavnì ale k
tomu, co Evì umo òuje její nadhled. A souèasnì vìdìl, e i on
potøebuje Richardovu kombinaci, aby se pøes své zklamání aspoò
naèas pøenesl.
"Nemám!" Richardùv d'ábelský úsmìv, ze kterého je jasné: pro
vás nemám.
Studená sprcha v øevu diskotéky.
Sankce za to, e jsem mu vèera v noci øekl, aby nás
53
s Evou nechal chvíli o samotì? To pøece není n ní?
"Co sis myslel? e ti vìènì budu dávat vìci mo?"
"Dával jsem pøece peníze," øekne Michal zask "Peníze, peníze,"
u klíbne se Richard. "Ví , stojí podle ceníku Spofy ampule
morfinu? Dvì desát! Se eò mi ho za ty prachy."
Eva najednou není vùbec nad vìcí.
"Opravdu je tì poøád nechápe , o co mu jde?`' jím tónu je
souèasnì konstatování, e jen idiot nìco takového nechápat.
Pøesto Michal pokrèí rameny.
Ted' u je hysterická: "Ty sis snad je tì nev i je teplej?"
køièí.
Richard?" "
Drobné útr ky vzpomínek zapadly do sebe. ~ tøesk. Ten jeho
mìkký úsmìv, ta pozornost, ~ s ním si zapaluje cigaretu . . .
"Proè myslí , e tì Honza pøíved do party? - V e se bude
Richardovi líbit, chápe ?"
Nechápal. "Panebo e," obrátila Eva oèi v sloup. "Vyslous
prostì pár dávek!" Èekala nìkolik vteøín, jestli u: to koneènì
dojde. "A kdy tì dostali policajti, 1 druhej den mì Richard
poslal zjistit, co je s te A poslal tubu vìcí!"
"Poèkej, poèkej," zarazil ji Michal. "Tys nepøi l: ma od sebe?
Jen proto, e tì poslal . . ."
"Ale ne. Jen e bez vìcí od Richarda bych nem~ exístovat. Bála
jsem se. ~dybych od nìj nemìla, cc tøebuju, ztratila bych i
tebe . . ."
Celé to bylo nepochopitelné. Zatøásl s Evou. "Co Teprve ted'
se Eva trochu lekla.
"Pøi la jsem samozøejmì kvùli tobì. Ale Richard poslal. Bral
to i jako slu bu pro sebe . . ."
Je tì poøád Michal nechtìl domyslet, co mu p~ øekla.
"Nìkolikrát u tì k sobì zval. Copak nerozumí ?`' jela na nìj
koneènì.
54
"Zbláznila ses?" Znovu ji sevøel rukama. "U nechci nic
sly et. Nezajímá mì, jak to bylo. Vyka lem se na nìj. Nejlep í
ance, jak se na v echno vybodnout. Budeme u poøád jenom
spolu. Vydr íme to. Co øíká ?"
Mlèela. Jen cestièky slz po tváøích.
"Jak to chce vydr et," vzlykla koneènì.
"Prostì musíme!" Svíral jí ramena, jako by je mìl rozdrtit.
"Musím akorát do práce. A bez toho? Jak mù u jít bez toho?"
Celý ivot ji takhle dr et za ramena! K smíchu. Jak dlouho to
jde vydr et? Vlna beznadìje.
Na tohle jsem se tak dlouho tì il? Být mìsíc spolu.
Osmnáctiletí milenci uprostøed léta. Co z toho zbylo?
Evì se tøesou ruce. Le í na boku, køeè ji co chvíli zkroutí do
klubíèka.
"Musí to vydr et! První den je nejhor í!" sna í se Michal. V
hlavì jen hrùza.
Takhle jsem mohl taky dopadnout?
Na záchod a k Evì s lavorem, do kterého zvrací. Do koupelny
pro ruèník. Zakrýt jí pusu, kdykoliv zaène køièet.
"Pust! Sly í ? Pust, zvíøe!"
Kousla Michala plnou silou do prstu.
"Musí , sly í ? Musí ! Zítra to u bude lep í." Michal
nervóznì vytáèí èíslo kanceláøe. Sna í se, aby mu uvìøili, e
Eva má horeèku. "U od pátku," vymý lí si. "Je tì dneska se
musí vypotit. Pøijde, jak nejdøív to bude mo né. Já jsem
bratr. Ano. Na shledanou."
"Nejhor í dva dny budou za námi, Evo! Zítra to oslavíme, co
øíká ? - Ráno zkusí jít do práce. Pøijdu pro tebe a vezmu tì
na nejbájeènìj í obìd do Rotisserie." Ze sedmi set zbylo je tì
sto padesát.
Opravdu jsem myslel, e to bude tak jednoduché? Eva nemluví,
jenom se usmívá.
Celou noc nespí.
55
"Uvaøí mi smrtáka?" probudí Michala v sedm. jitý kafe."
"Myslí , e to doká e ?" Co?" kubne sebou.
" Jít do kanclíku?" "
Musim." "
Miluju tì. Budu tì chránit a do smrti! Silou vùle se Michal
krábe z postele. Prázdniny. Potì pánbu.
Vede Evu k podniku, kde pracuje. Jako kdy èl provází slepce.
Motají se ve slunci pra ícím od rár ulic. Odpoledne se celá
Praha po ene na plov a koupali tì. Jen my dva se s
nepøítomnýma oèim: dem vláèet mìstem. Snad pøe ijeme dal í
den.
Od tøí èeká Michal pøed kanceláøí. Slunce rozp domy i dla bu k
neunesení. Sálající kameny, zpo lidé v kaòonech ulic. Se
sklopenými hlavami vy houf en z budovy do výhnì mìsta. Eva
nikde.
Jen aby se jí neudìlalo patnì nìkde v patøe, k u kolegynì
dávno opustily, aby urvaly je tì nìco 2 ního dne.
Pùl ètvrté. Michal se koneènì odhodlá vstoupit vnitø.
"Kampak, mladej?" Tlustý vrátný si ho podezøíG prohlí í ze své
kukanì.
"Dobrý den. Hledám Evu Popelkovou." "Popelková?" Vrátný se
probírá kartami vedle píc èek. "Nekoukej mi pøes rameno. To je
tajný . . .," ol se na Michala.
Mne opravdu ze v eho nejvíc zajímá, kdo v k~ ode el z
Chemopetrolu.
Aha. la k doktorovi." "
"Kdy. V deset. U se nevrátila." "
"Ke kterýmu doktorovi?" "Vím já, èlovìèe?"
Srdce mu bu í a v krku.
Co je s ní? A jestli se odhodlala jít na støedisko c gových
závislostí? Tak naivní, abych vìøil tomul
56
pøece jen nejsem. Na pohotovost? Co kdy jsme se minuli a Eva
na mì marnì èeká pøed dveømi bytu?
' Michal se rozbìhne ke stanici autobusu.
j Panebo e, bìh. Nìco, co rni kdysi nedìlalo ádné potí e.
Chodba domu je prázdná. Vzduch jako ve skleníku. Vedro v bytì,
do jeho oken pálí slunce. Michal horeènì hledá v telefonním
seznamu. Telefonuje do jedné nemocnice za druhou: Eva zmizela.
Co ted'? Co jiného ne èekat. Koneènì zvonek.
"Evo!" Obejmout si ji a odvést do bezpeèí. Usmívá se.
"Odkud jde ?"
"Z práce. Zdr ela jsem se pøesèas. Musím si nadìlat ty dvì
absence."
Michal se nezmohl na slovo.
Zamíøila do koupelny, roztoèila oba kohoutky, nalila pìnu do
vany.
"Tak kdes byla?" øekl koneènì znovu. Pøekvapenì se otoèila.
A pak to uvidìl! Panenky oèí jak maková zrnka! Pomalu,
pomalièku Michalovi zaèínalo v echno docházet. Ale tohle pøece
. . .
Vìdìl moc dobøe, co znamenají malé panenky. Popadl ji za ruku,
kubl rukávem blùzy.
"Surovèe!" køikne Eva, sna í se Michalovi vykroutit. U zase
køeèovitì svírá její ruce. V loketní jamce má Eva malièkou,
docela nenápadnou, ale èerstvou ranku po ínjekèní jehle.
Kdes to vzala!" zaøval na ni. "
Stála a jenom vrtìla hlavou. Od koho to má ?"
" Nemìla pøed Michalem kam ustoupit. "Tak øekni! - Ø,ekni, cos
za to dala!"
Je tì se ptá , blesklo mu hlavou. Napou tí si vanu, aby to
v echno ze sebe smyla! Moje láska!
Dìvko!" Nenávidím tì!
57
Eva klopýtla o vanu, j ak se sna ila uhnout f Pøepadla
dovnitø, litina zadunìla, kdy o ni uhodil tylkem. - Snad to
ani nevnímá. Napraná èertví e skoro ztrácí vìdomí.
V noci se Michalovi pøiznala. Jeden laborant m rontologii dává
ampuli morfinu za vyspání. "Odpornej slizoun. Funí a potí se
jak prase. A sn
Taková slízká my ," breèí Eva.
U snad bude mít na ramenou modøiny od MicY vých zafatých
prstù.
"Nikdy tam u nepùjde , slib mi to. Miluje mì ce! - Zabiju
tì, jestli tam je tì pùjde ."
"Co mám dìlat, Michale," breèi mu Eva na ram "Pùjdem k
doktorovi. Musí ti pomoct." Najednou se odtáhla. "Dát se
dobrovolnì zavøít
pùl roku do blázince? Pøeskoèilo ti?" køièí na Mich "Jestli to
doká e sama, nemusíme nikarn. Ale t u nepùjde !"
Takhle mi rozkazoval otec, napadne Michala. A c asi stejnou
beznadìj. ádný odpor, ale taky ádná tota.
"Jak mám vydr et v práci," eptá Eva.
V echno byla jen otázka èasu. Richard pøesnì odl dl, jak jsme
na tom. A kdy nás pøestat zásobovat.
Vìèné napìtí, jestli Eva vydr í v kanceláøi a pak ~ lý veèer.
Pøí erná noc s hrùzou z rána a znovu celý t kolotoè.
Umírám árlivostí. Pøedstava tlustého zpoceného la zmítajíciho
se na Evinì vyhublém je nad mé sí A mo nost, e se v echno
bude opakovat, je ka dý d, í den pravdìpodobnìj í. Nikdy jsem
nevidìl níkol tak na dnì jako Evu. A co kdy tomu rnù u
zabrán:
Pátý den zazvonil Michal na dveøe Richardova byi Kvùli ní,
nebo kvùli sobì? Pomoct Evì, anebo ze se aspoò na chvíli
shodit napìtí?
Dvì tøi rány pìstí do toho usmìvavého oblièeje. 1~ chal radìji
dal ruce do kapes, aby se spí ovládl.
58
^
;,Pro tebe tu mám nìco speciálního," usmívá se Richard.
"Kombinace, o jaký se nikomu nesní."
Poèká aspoò, ne to zaène úèinkovat? Samo øejmì. V dycky byl
pozorný. Hrubý pøehoz gauèe s obrovskými kvìty. Jako by se
vlnily jeden pøes druhý.
Látka, která krábe. Celé tìlo rázem v jednom ohni. Panebo e!
Evo! Panebo e!
Takhle pøece nejde ít! Zásoba od Richarda vydr ela dva dny.
U at pøijedou na i. A~ je prùser. At se nìco stane. Konec
svìta!
Co zítra? Co pozítøí?
Vùbec s Evou nediskutovat! Nalo it ji do taxíku a odvézt za
doktorem, který slou il tenkrát na záchytce? Rakovina vùle,
øíká se o narkomanii.
"Jestli vám mù u radit, nesna te se ted' Evu zachraòovat. Na
to prostì nemáte. Spí ne byste vy vytáhl ji, ona stáhne vás
. . Je to tvrdé, já vím. Ale vám ted' jde O lVOt."
Ka lu na takovej ivot!
Kam odsud asi utekla? Co já vím! Pøedstava tlustého tìla
zmítajícího se na Evinì vyhublém. Spousty dal ích tìl.
Prasata! Za ka dou cenu ji z toho dostat! árlivá køeè a v
aludku.
"Klid, pane Otava, klid . . . Zdají se vám nìjaké divoké sny?
Máte horeèku. Dostaneme vás z toho, nebojte . . "
Jak máma, kdy jsem býval nemocný. Úsmìv z vrásek.
Pøikývl, e rozumí.
"Mìl byste se pokusit aspoò vypít èaj . . ." Sestra s
podnosem.
Zvedl se rnu aludek, ale nebylo co zvracet. Bolí vás ta
noha?"
59
i
/ /
Pøikývl. Bolela ho jak nikdy. Pálení od kotníku l~ stehnu,
bolest vystøelující vzhùru do tìla.
"Musíme vám dát infúzi s antibiotiky. Pokud je ~ vùbec najdem
kousek íly, kam pùjde píchnout jehl - Opravdu jste na sobì
zapracoval, to vám øekm Kdy jste s tím vlastnì zaèal?"
Kolik je to let? Pìt, est? Vlastnì u skoro deset. N jednou
si uvìdomil, e nemù e mluvit. Jazyk pøileper k patru. Z úst
se mu vydralo zachrèení. Rty poprask né horeèkou se rozlepily
jen na vteøinu. Pak zas uvì nily, co chtìl øíct.
Kolik scházelo, aby tehdy v echno skonèilo doce: jinak? Co
vlastnì scházelo, sakra? Dobrovolná léèk u Apolináøe. Okam ité
pøijetí rovnou ze støediska.
"Co se to s tebou stalo, Michale?" vydì ená mám Návrat z
ciziny, jaký neèekala asi ani ve snu. "Já v dìla, e nemám
nikam jezdit! - Vezmu si tì dom Bude mít v echno, co
potøebuje . . ."
A taky touhu vidìt Evu. A taky pøístup k vìcem. "Zeptej se
rad i doktora, mami." Nemìl sílu cokol: vysvìtlovat. Pocit, e
nemá sílu vùbec na nic.
"Ale proè to v echno? Nechce u dìlat kolu? Do øe. Tátovi to
vysvìtlím. Mù e bejt klidnej. Sly í ?" Co kdy má doktor
pravdu? Co kdy vá nì musí:
hodit Evu pøes palubu, abych zachránil sám sebe? A co mi pak
zbyde?
"Michale! Neniè mì, prosím tì . . . Nemìli jsme o jí dìt, já
vím. Jsi je tì dítì. Vrátíme se domù. Vezrr si neplacenou
dovolenou. Budeme jen spolu. Nic ná: nebude scházet, uvidí .
Pøivezli jsme ti z Kanady ka kulaèku . . ."
Zavrtìl hlavou.
"Na tohle jsi pøece je tì moc mladej. Budu se o tel starat ve
dne v noci . . "
Slzy. Prokristapána, tohle jsem nechtìl. "Vá nì se rad napøed
zep ej doktora, jak to se mnou je, mami."
Utekls pøed ní opravdu jak malej kluk, napadlo 1V. chala, kdy
o tom veèer pøemý lel. - Útìky, to je moj
60
Ale Evu jednou najdu. Hned jak se jen trochu seberu, najdu ji.
Dostanu ji z toho. Za ka dou cenu ji z toho dostanu.
Tøináct týdnù vojenského drilu v léèebnì. A místo happy endu
povolávací rozkaz.
"Øíkal jsem to u va í matce, Michale. Vojna je pro vás v dané
situaci opravdu ance."
"Obrovská!" odsekl Míchal svému opálenému muèiteli.
"Berte to tak, e vás na dva roky vytrhne z va eho prostøedí.
- Dva roky, kdy nebudete mít tak snadný pøístup k droze jako
tady. Pokud ji nebudete vyslovenì shánìt. Za takovou dobu máte
anci docela se spravit. Kdy to sám nezkazíte."
"Dva roky v kasárnách, to je teda terapie," u klíbl se Michal.
"A je tì jedna vìc: neu kodí vám, kdy se trochu trhnete od
rodiny."
Prosím?" "
"Va e matka sé na vás upnula. Vztah k vám ji neohro uje jako
vztah s va ím otcem. Je bez sexu, bezpeèný, jistý. Dítì ji
musí milovat, proto e je na ní závislé. Proto vám ani nechce
dopøát, abyste vyrostl. Podvìdomì si pøeje va i závislost. Ne
na droze ov em. Alespoò zatím. Chtìla by, abyste jí zùstal
navìky. Chápu, e z vojny nemáte radost. Je to stresující
prostøedí, samozøejmì. Ale kdy se doká ete dva roky
vyrovnávat se zátì í bez drog, a samostatnì, v normálním
ivotì to pak u pro vás bude hraèka."
Ov em, samozøejmì. V echno, z èeho padám na hubu, je pro mì
stra nì u iteèný, vztekal se v duchu Michal.
"Vite, proè chodím rád na høebenový túry?" zeptal se najednou
doktor. " lapat celej den s tøicetikilovým báglem na zádech je
pìkná blbost. Ale kdy ho pak èlovìk koneènì sundá, má pocit,
e by mohl skoro lítat," usmál se.
61
Místo po ehnání na cestu, pomyslel si Michal. Pì: nì dìkuju.
e jsem se blbec rad i neuèil.
Povolávací rozkaz, který pøinesla matka s hrùzc v oèích, byl
na východní Slovensko.
Celý první rok jak pra tìný pytlem. Královna ap tie. Ted' u
je v echno jedno. Nìkde jsme prostì z, bloudili. Máma dojí dí
noèním rychlíkem snad ka dc druhou nedìli. Mnì stejnì nic
nemù e pomoct.
A Eva? U jenom vzpomínka.
"Není to nebezpeèný, ten pyrotechnik?" dìsí se m~
ma. Normální."
"Michale, øekni mi pravdu."
"Není. Tøeba mìsíc dva nemáme co dìlat, kdy : nic neriajde .
. ."
"Jak to, e tak tloustne ?" nechápou kluci na cimø První
pùlrok na vojnì zhubne snad ka dý. "Ty ho musí mít v dycky
nìco extra, vid'?"
Kdyby tu ili, proè tloustnu. Nebo ,spí proè jsem b; pøedtím
hubenej . . .
Velká výprava do kina o sobotní vycházce. I v místním kinì
koneènì promítají Èelisti. Lístky z mluvené mìsíc dopøedu.
Kluci poletují po rotì, jal~ kdyby mìli j ít do civílu.
V pátek velitel zaká e za trest vycházky. Je mi to úplnì
jedno. - Jako v echno.
Radìji pøedstírat pøed ostatními, e mám stejr vztek jako oni.
Aby si snad nemysleli, e mi pøeskoi lo.
Problémy obyèejného ivota. - To se spraví, slib vaI doktor.
Èasem. Dva roky je dlouhá doba. To an
Tady vlastnì mohl ten zatracený pøíbìh konèit, n padne ted'
Michala.
Opravdu jenom ne tastná náhoda?
A co jiného? Poøád ten pocit, e jsem víc mrtvý n
e2
 ivý. Vygumovaný. Strach, e u nikdy neza iju radost, tìstí,
dojetí . . . Cokoliv, jen kdy to budu opravdu cítit!
"Zejtra jede jako velitel vozu do Pre ova. - Stejnì nemá do
èeho píchnout, tak aby sis tady neválel unky," køení se
velitel roty.
Co v Pre ovì?" "
"Veze tam nìjaký léky nebo co." Panebo e!
Fetácký ráj.
Sklad lékù vedle marodky zavøený jindy na dva zámky, møí a
peèet. Kovové bedny se zalitými víky, aby nikdo nemohl
nepozorovanì vzít tøeba pár balení morfinu. Bud'v echno, nebo
nic. Jen e ka dá bedna je pøesnì evidovaná. A kdyby najednou
chybìla? Prù vih na kriminál. Jedna po druhé rnizí ze skladu.
Bez ance.
Hromada zázraèných beden slo ená za náklad'ákem.
"Bleskem to vynosit a zase zamknout!" poruèil vojenský lékaø
nervózní z toho, e mu dva vojáèci pronikli do království za
møí í. "Pak si teprv naskládáte bedny na korbu."
Nemít z toho v eho ani jedinou dávku? Najednou jako by Michala
nìco osvítilo.
"Hele, stojí tady blbì s tou véeskou. Couvni si na chodník,
at neblokujem pùl ulice," pøikázal øidièi. Øidiè cosi
zabruèel, ale velitel vozu je velitel vozu.
Z výfuku véesky se vydral sloupec èerného dýmu. "Budu ti
ukazovat," zaøval Michal do hluku motoru. "Tak pojed'. Doleva!
Mù e !"
Skøípnutí plechu.
Doktor se vyøítil z o etøovny.
"Já vás dám zastøelit, chlapi! Blbouni zelený! To je prùser!
Co jste dìlali, sakra!"
Jedna z beden napùl rozdrcená zadním kolem auta. "To já. Já ho
navádìl. Stáli jsme moc ve vozovce . . .," udìlal Michal
kajícný oblièej.
63
 "Komu to vadilo, hergot!" Doktor se dotknul zdeformovaného
plechu. "Ví vùbec, co to je, odepsat takovouhle bedn nÌ se
ka dá ampulka pøesnì eviduje?" Zavrtìl "Popojed' s tím
køápem do prdele!" zaøval na v Trhlina ve slisovaném plechu.
Celou vojnu Michal nikoho tak otráveného jako tohohle
o etøovny. Musí se to komisionelnì znièit. Sehnat lék "
svìdky. Na to je pøedpis." b "Jestli chcete, nafasuju
zápalnici, nìjaký ti a odpálím to. Bedna vám shoøí na
popel." "Ty jsi pyrotechnik?" Michal pøikývl. Ruèí mi
za to hlavou!" To teda ruèím, pomyslel si Michal. "A
vyøid' veliteli roty, e na takovýhle velite se mù e pøí tì
rovnou vyka lat! A e k nìmu ~ s protokolem o znièení, aby
to podepsal j ako s~ To znamená zara ené vycházky, pøemý lel
l Byl by se rozchechtal. Vytáhl z prùjezdu dvouko kterém
se vozily obìdy pro marodku. Opatrnì nalo il po kozenou
bednu. Na rotì napsal áda odebrání tritolu, bleskovice a
zápalnice. Ohlásil li, co se stalo, dal si podepsat ádanku,
pøejel s d lákem kasárenský dvùr, v munièním skladu na:
materiál a zamíøil na cvièák. Okam ik, který bude nejvíc o
dr ku, uvìdc Rychle zatáhl bednu do køoví. Je tì e u v
listy. Nové jaro. Odtrhl plechové víko. Z dvacetí zbyly jen
støepy. Jestli bylo v echno tohle zbyteèné, zatrnul P
Koneènì katule s rozbitými, ale nerozdrcený pulemi. V
odlámaných hrdlech bylo, co hledal. vytáhnout støíkaèkou.
Peèlivì prohli el katuli : tulí. Z jedenácti pùjde vytahat
trochu morfinu. 7 ètyøicet kubíkù, odhadoval. Kromì toho
pøes d sát ampulí docela neporu ených. Fantastický i
Schoval ho v trávì uprostøed køoví.
64
z, kdy ilavou. øidièe. ~evidìl elitele
rníka,
avmy
Vyvezl poloprázdnou bednu doprostøed cvièi tì. Strèil do ní
tritol, bleskovici, pøipevnil zápalnici, naøídil èasový
roznìcovaè. S prázdným dvoukolákem vyrazil k veliteli.
"Desátník Otava. Hlásím, e k likvidaci po kozené bedny v
prostoru cvièi tì dojde za edesát sekund." Velitel si na
takováhle hlá ení potrpìl. Vstal, odhr
nul záclonu okna, podíval se na hodinky.
"Dovolte mi zatelefonovat na o etøovnu," øekl Michal.
Velitel pøikývl.
Michal zopakoval své hlá ení do sluchátka vojenskému lékaøi.
Pak teprve pøe el k oknu. Podíval se na oblohu.
Jen aby mi do toho nenapr elo, pøemý lel starostlivì. Do
veèera snad poèasí vydr í.
Uprostøed cvièi tì se zablesklo. Vteøina dvì, ne bylo sly et
detonaci. Sloup dýmu z místa výbuchu.
"V poøádku," øekl velitel. "Je tì to místo zkontrolujte. - Co
se týèe splnìní pøede lého úkolu, máte mìsíc zara ené
vycházky."
Tak byla "komisionelnì" znièena bedna s opiáty. Jenom e já
znám docela jiné vycházky, usmíval se v duchu Michal. Na tom,
kde pøi nich èlovìk je fyzicky, nezále í.
Støíkaèky na jedno pou ití na el vyhozené pøed marodkou v
popelnici, kdy el vrátit dvoukolák. Øíkat si na o etøovnì o
støíkaèku stejný den, kdy odvezl bednu opiátù, by byla pøece
jen trochu silná káva.
"Pane Otava . . . pane Otava . . ."
Jak dlouho u se pøevaluju na téhle proklaté posteli? Kdy to
koneènì v echno skonèí? Takhle mi je tì nebylo.
Cítil, jak se mu tøesou ruce. Celý se tøásl. Stra livé vedro a
hned zas zima. Vìènì volal sestru, aby odhrnula propocenou
deku, kterou byl pøikrytý, aby ho pøikryla a po nos.
65
Tohle je tedy definitivní konec? Epilog, který jsf mohl rovnou
odpustit.
ízeò. Pøí erná ízeò. - Jen e sotva se napil, m itì se mu
zdvihl aludek.
"To nic," usmívá se u zase sestra, kdy mu z~ . pøestýlá
postel. Propadnout se hanbou.
Le el s otevøenou pusou, horeènì nadechoval È dechoval jak
tonoucí. Jako pes v parném létì. S mu zmatenì poskakovalo.
Spìchá vstøíc konci? ~ se doèká. Najednou si uvìdomil spoustu
nových ob jù kolem lù ka.
Støídání sester? Kolik vlastnì mù e být hodin? Sestra odhrnula
z Michala deku.
V téhle zimì? Nechte mì! Nechte mì pøece, by: køièel.
Nedokázal ze sebe vydat aní hlásku. Celé slepené pøí ernýrn
suchem.
"Aúúú!" vydralo se z nìho koneènì.
Oheò v noze, salva bolesti vystøelená do celého t "At na to
nesahá!" vìta pøíli komplikovaná, ab, ' dokázal vyslovit.
Sestra pomalouèku, co nejopatrnìji odmotávala i vaz.
Pomalu nebo rychle, rána bolela jako èert. Jaká na? ivé
krvavé maso od stehna ke kotníku. Kù e d no shnila nebo co. K
èertu!
"Slezina?" zeptal se doktor s pøísnì sta enými r "Zvìt ená a
mìkká," øekla lékaøka se sítí vrásek 1 lem oèí a úst.
"Hnisavá tromboflebitida v pokroèilém stavu," s el Michal
doktora.
Najednou se nad ním sklánìl docela nový obliè ' Vlasy peèlivì
schované pod zeleným lékaøským èE cem, pozorné zelené oèi,
pihy na nose i na tváøích. Ii neènì se oèi stoèily po tìch
dvou, které u Michal zn
"Jak se mu dostat do íly?" øekla nevýrazná, ner malovaná
ústa.
"To je právì problém," usmála se lékaøka sítí vI sek. "Jano,"
zavolala nìkam do místnosti.
Teprv ted' si Michal v iml, e jeho postel je sevøe~ bílými
plachtami prostìradel.
66
'ýjsem si Aby na mì nevidìli ostatní pacienti? Abych nevidìl
já na nì?
apil, oka- Dal í holka, pro kterou jsem nejspí jen
pozoruhodný pøírodní úkaz.
nu znovu
"Zkus mu nabrat krev," øekla lékaøka.
Vìdìl, co bude následovat. Nìkolik pravdìpodobnì val a vy-
marných pokusù o nabodnutí íly. Zavøel oèi.
tì. Srdce Zatnul svaly,'jak jím projela bolest. Kde mì chce
na~ci? V ak píchnout? Na pravé ruce je to pøece docela marné.
:h oblièe- Ale kde jinde? Na nohách u zøejmì nemù e. A s
levou
rukou je to pøesnì stejné jako s pravou. Dávno jsem se iin?
nauèil píchat si obìma rukama.
"Au!" znovu tupá bolest. ,
~ byl by A do tøetice. ~elé tìlo
"U to bude," sly el tichý rozpaèitý hlas.
Chudák sestra. Nejspí by byla nejradìji sto kilome' trù
odsud. Já taky. Jen e já tady být nemusel. Kdyého tìla. '
y . á, aby ji
Ucítil, jak jehla propichuje ílu.
Pane jo. Tahle holka by se svým umìním byla kráwala ob- ,
lovnou ka dé fetácké party.
Otevøel oèi. Sestra soustøedìnì vstøikovala jeho Jaká rá- krev
do nádobek se lutou tekutinou, které jí podávala ù e dáv- t
ta ena s vlasy peèlivì schovanými pod zeleným èepcem.
ými rty. ~ Houby. U j sem se v tom moc vezl. ásek ko
- Rovnou z nádra í na diskotéku. , ivot zaèíná! Najít
Evu. ~blièej. V echno za ty dva roky novì zadaptované.
Luxus- èep- nìj í. Místo plakátù je na zdi døevìné
oblo ení. Zøej- øích. Ko- mì se tady toèí prachy. A jinak?
U baru sedí starý zná- al znal. j mý disk okej s poèínající
ple í. ' , nena- J U stejného stolu jako kdysi Zdenìk a Dá a
s nìkým novým. Pavel zmizel? A Eva? A jestli tady potkám
Ri- , ítí vrá- ~ charda? - To mì nenapadlo. "Návrat
ztraceného syna?" usmívá se Zdenìk. svøená "Rovnou z
vojny," øekne Michal. Svou hrdinskou ka- ~ 67
i i
pitolu u Apolináøe nehodlá pøipomínat. Stej~ v ichni nejspí
vìdí od Evy. Pokud nezmizela. , kam?
"Právì vèas," prohlásí Dá a. "Slavíme posledn v Praze. - Tohle
je Petr," pøedstaví svého spole~ ' "Jak to?" zeptá se Michal.
"Jedeme spolu na jednu horskou boudu. Kor s tím."
A Pavel..., napadlo ho. - Chodila pøece s lem...
"Co si ctá ?" pøede la ho Dá a. "Mám peníze."
"Øíkám; co si dá . - Máma nám dala dva tisí zaèátku novýho
ivota."
" Va i se u vrátili?"
"Jo. Jsou podìlaný strachy, abych jim náhodo zkazila kariéru.
Nemù ou mì ani cítit. Proto odsL dáme."
"Kolu," øekl Michal.
"Poøád skepsi-cola?" usmál se Zdenìk. "Øíka o tobì, es nechal
vìcí a pøe el na alkohol ve vell Michal zavrtìl hlavou. "Kecy.
Kde je Eva?" os se koneènì.
"Bojí se. Jejího . . .," Zdenìk zmlkl. "Co jejího?" Michal.
"Jejího kluka taky dastali."
U zase árlivá køeè v al~ku.
"Jako Pavla," kývl Zdenìk smìrem k Dá e. Èetl mi snad pøed
chvílí my lenky, blesklo Mic vi hlavou. "Za co?" zeptal se.
"Dr ení omamných látek a nìjaká ta pøí iva . , "Vítám tì,"
usmìje se na Michala Richard, jal se nic nestalo.
Tys mi tu je tì scházel. Teprve ted' si Michal u mil, jak ho
nenávidí.
Richard si klidnì sedl ke stolu naproti nìmu. " Roman," ukázal
na kluka, který pøi el s ním odn od baru.
Nebo od záchodkù?
68
 t. Stejnì to Kolik mu sakra mù e být, napadlo Michala. est-
zizela. Jen e náct? Zajíèek s vykulenýma oèima. "Tak já
musím. Èau,". zvedl se od stolu. poslední den "Poèkej,
neblázni. Teprve zaèínáme." Dá a chytla ~ spoleèníka. Michala
za ruku. "Nìco se najde i pro tebe . . ." Kdybyste tu ili, j
aký j á mám zásoby, blesklo hlavou du. Konèíme Michalovi.
"Je tì jsem nebyl doma," øekl. "Mìjte se tu hezky." ~øece s
Pav- Dal í útìk, uvìdomil si ve dveøích. Je tì ne se za ním
dovøely, zaslechl znìlku ohla ující zaèátek hudeb- ního
bloku. Na ulici mu vítr vmetl do tváøe hrst prachu a listí.
dva tisíce do
' Otíral si oèi od slz. Pìkná oslava svobody. náhodou ne- t
V echna okna bytu, kde bydlela pøed dvìma lety oto odsud pa-
; Eva, tmavá j ak po vymøení. ; Zapomnìl ses zeptat,
jestli nezmìnila adresu, blbèe, Í nadával si Michal. i.
"Øíkalo se y A jestli jsou doma rodièe? ~l ve velkým."
Potmì? Eva?" osmìlil Risk je zisk. Zazvonil. "Kdo je?"
Vystra ený, skoro je tì dìtský hlásek. jejího?" vyjel ; Hrùza
z policajtù, napadlo Michala. "Desátník Ota- va." ;
Dveøe se rázem otevøely. Michale!" Skoèila mu kolem krku.
" ~á e. Jako by se za ty dva roky vùbec nic nestala. - Ale
' klo Michalo- proè bych se mìl zrovna já zaèít tváøit, e
se nìco sta- lo, kdy s tím nezaèala ona? øí iva . . ."
"Co va i?" staèil se je tì zeptat. ard, jako by Jenom
zavrtìla hlavou. "Pojd' . . ." Táhla Michala rovnou do
svého pokoje. ichal uvìdo- "Máma je na noèní?" zeptal se
znovu. U nedìlá v nemocnici: ` " ìmu. "To je "Proè?"
ím odnìkud "Pøe la na støedisko. - Prej aby mìla víc èasu
na ! rodinu. Hlídat mì, ví ?" ' "Jak to, e tu teda není?"
nechápal Michal, je tì stá- i le z toho v eho nesvùj.
69
" la s Josefem na tancovaèku. - Údajnì jserr zlobila, e si
toho nikdy neu ila . . ." Usmála se n~ chala.
"Josef je kdo?" chtìl se zeptat. Polo ila mu prs rty, sotva
zaèal vìtu.
~ Ten její bezbranný úsmìv. Chránit ji! Najednoi ko kdyby ty
dva roky, co se nevidìli, opravdu neex " valy. Hroty òader,
vystouplé kyèle, pás jde málen
vøít palci a uk ováky. Jen vpichy vyznaèující íly G
byly. A zatv liny a jizvy po bolácích.
"Mic e," za eptala Eva a sevøela mu ramena, s
pøed tíí kleèel. Najednou plakala. Popadl ji do ná a odnesl na
postel.
Pøece není mo né jenom pøedstírat, e mì má r utvrzoval se.
Znovu v dlaních to známé tìlo. Jen h~ nìj í. Objal ji, a
vykøikla. Vymr tila pánev proti mu, zazmítala se na
prostìradle, prudce padla zpa na postel. Cítil, jak zatnula
svaly. Sevøela mu ram~ Pak její zuby na Michalovì krku. A
znovu ten útoli
j pièatìlých kyèlí. Vzepjal se napùl bolestí, napùl ko í. A
znovu. Být s ní u nav dycky. Nedopustit, jí nìkdo v ivotì
ublí il. Sevøít ji a nepustit.
Najednou mìl pocit, jako by neuvìøitelnì dlo a pomalu v køeèi
padali zpátky na prostìradlo. Zùstat tak u napoøád!
"Nemù u dejchat, Michale," za eptala.
Pøece jen se pøekulil na záda. Prudce oddycho "Michale . . .
Michale . . . Michale," opakovala. Milování po více ne dvou
letech, napadlo ho. - ~
stnì jsem si to od chvíle, co jsem zase zaèal s vìc ani
neuvìdomoval.
"Musím ti nìco øíct," za eptala Eva. "Jak jsi odje a taky j ak
j sem byla na tvaná, e j si mì táh za doktorem, zaèala jsem
chodit se Standou."
"Já vím," pøeru il ji. Nechtìl to sly et. Alespoò to nechtìl
sly et. Kazit si první krásné okam iky v vilu. At je za okny
tøeba vichøice.
Pøitiskla se k nìmu.
"U budem jenom spolu," øekl.
?0
Usmála se.
"U jsem taky byla na psychiatrii. Tøi mìsice. Kdy mì
pustilí, vydr ela jsem to nebrat tøi dny," øekla.
To má být varování? "A ted'?" zeptal se.
"Mám je tì nìco po Standovi. Dobøe to schoval. Na li sotva
pùlku." Najednou se nadzdvihla na loktech. / "Sna ím se
postupnì sni ovat dávky, aby se mi to za~ nevymklo z ruky."
"A a ti dojdou vìci?" / Pokrèila rameny. "Budu znovu kupovat
áèko. --~~Od tý doby, co pøestalo být na recept, se dá aspoò
nìjak vyj ít."
Uvìdomil sí, e poslední injekci mìl skoro pøed ètyøiadvaceti
hodinami, a je tì mu nic nechybí. "Zaèneme novej ivot, Evo,
co øíká ?"
Le ela mu na rameni, rukou ho hladila po vlasech. Kdo by si
tenkrát pøedstavoval, e v echno mù e dopadnout jinak ne
dobøe?
Potlaèil chut pochlubit se jí tím, co pøívezl z vojny. - Je tì
ne. Musí se mnou napøed být kvùli mnì, ne kvùlí tomu pokladu v
kufru v nádra ní úschovnì.
"Budu vydìlávat. Zaènerne cestovat - aspoò po Èechách. Budem
si moct dopøát, co bude chtít. Gramofon, desky, magneták . .
.," pøemý lel nahlas. "Obèas si výjimeènì kalem víkendu vezmem
nìjakou vìc. Nic víc." Sen z konce vojny. - Kupodivu se mu
podaøilo fetovat skoro pùl roku tak, e si toho nikdo nev iml.
"Co chce dìlat?" zeptala se Eva.
V echno mìl dávno rozmy lené. Netu il jen, jak snadna Eva
znovu zapadne do té skládaèky.
"Co bys øíkala, kdybych øidil tramvaj? - S pøesèasama by to
hodilo nejmíò tøi talíøe mìsíènì."
"Nedaj ti øidièák," øekla Eva skepticky.
"Není tøeba. Staèí èistej trestní rejstøik, dobrej zdravotní
stav, udìlat psychotesty a kurs pro øidièe, kterej trvá osm a
pùl týdnù." Opravdu mìl v echno dávòo rozmy lené.
71
"Já lítal na proudovejch letadlech a syn bude jea s tramvají?
To je teda progres!" vzteká se táta.
"Hlavnì e je to poctivý povolání. - Koneènì n zmoudøel,
vid'," usmìje se na Michala máma. "Tak ho nech," vytáhne
okam itì do boje. Jako v dy.
"To je mi moudrost," vrtí otec hlavou.
"Je dospìlej chlap. Mù e si dìlat, co uzná za vh ný. Hlavnì e
chce nìco dìlat . . .," obejme máma chala jako malého kluka.
"Øízení tì v dycky bav U tenkrát, kdy jsi chtìl tu motorku.
Pamatuje ?"
Michal pøikývne. - Mít to co nejdøív za sebou a padnout k Evì.
Otcùv oblièej, jako bych ho smrtelnì urazil, a ma no dojetí.
Znovu ho sevøela do náruèe.
"Jak já se - tehdy pøed dvìma lety - bála, co s bou bude. Ted'
jsi koneènì chlap. - A z táty si nic dìlej. Ten by bruèel, i
kdybys byl kosmonautem." C èila se na otce: "Jednou se mù e
vypracovat tøeba øeditele dopravních podnikù."
Napùl vtip, napùl ivotní filozofie - z písaøky na doucí
odboru. Dvacet let úsilí, ranního vstávání a vratù domù s
migrénou.
Eva u na mì èeká skoro pùl hodiny, pøemý lel chal.
V echno vycházelo. I zdravotní prohlídky. Jak doktora napadlo
studovat detailnì Michalovo ochlu ní nebo sliznici pod
jazykem? U na vojnì si v posle dobì píchal jen na tahle dvì
místa. Èekala ho pøece stupní lékaøská prohlídka do civilu a
vstupní do mìstnání. Staré vpichy na nohou se dávno zahoj Na
první pohled nebylo nic vidìt.
Jak bájeènì nám dokonce lo omezit dávky na ~ tøi injekce
týdnì. A ka lat na partu. Ka dou voh chvíli spolu. Jen
pendlování mezi byty podle toho, 1 zrovna nejsou rodièe, je k
ze ílení. Jak pubertáci.
Copak mì tehdy mohlo napadnout, e si Eva d;
72
pìt injekcí tajnì a dvì se mnou? A na diskotéku nechce jen
proto, e po lidech z party pùjdou døív nebo pozdìji
policajti? Èertví co v echno Pavel a Standa vyzvonili. Nebo
koneènì praskne, jak Richard získává vìci. Vzorný pracovník
podniku Zdravotnické zásobování. Kozel zahradníkem. Stáhnout
se do bezpeèí vlastních zásob. Neupozoròovat na sebe.
"Michale, co a nám to dojde?"
"Bud' klidná." Le eli na gauèi v jeho pokoji. Rodièe ráno
odjeli. Shrabat listí, zrýt zahradu, zazimovat chatu. Je tì e
se Michal mohl vymlouvat na sobotní a nedìlni ichty. Koneènì
ten okam ik, kdy mù e Evì ukázat svou zásobu z vojny. Pøes dva
mìsíce se dìlila o v echno, co nechal Standa. Ani slovo
výèitky. Zaslou í si u trochu radosti z toho pokladu.
Sto padesát kubíkù morfinu a tos receptù. Eva ohmatává málem
ka dau ampuli.
"Jak jsi to získal?" zeptá se koneènì.
"Mìli jsme na útvaru pár absikù doktorù, s kterejma byla øeè,"
sna í se Michal o ledabylý tón. Ale tì ko doká e potlaèit
radost v hlase. "Pøedstav si - jeden mi dal za sklenici
domácího sádla tøi recepty na véèko! Pøedstíral jsem, e je
potøebuju pro tátu."
A to ostatní?"
"Pár receptù jsem ztopil .. ." Èekal, a se koneènì zeptá na
morfin a on bude moci vyprávìt svou heroickou historku s
po kozenou bednou.
Jak jsme mohli být tak neopatrní? Jen e to pøece nebyla
neopatrnost. - Ztratili jsme prostì pøehled o èase. Vìdìli
jsme, e ve ètyøi se vrátí Evina matka ze amìstnání. Ale
nevìdìli jsme, kolik je. Støíkaèka i ampule na stole. Zapnuté
rádio - stanice Bayern tøi. A my dva v bla enérn polosnu v
posteli.
"Já vìdìla, es toho nenechala, ty náno! - Kdo je to?" zarazí
se Evina matka.
"Dobrý den." To je tedy seznámení. "Já jsem Míchal."
73
! "Blahopøeju," obrátila se matka znovu k Evì. "A ky si dám
zjistit, kde vzal mladej pán tohle. Na to mù ete spolehnout!"
Sevøela v ruce ampuli morfi.
"To j sem sehnala j á, mami," pokusila se Eva. "V j ný hospodì
za pade . . ."
"Zavolám na psychiatrii, holèièko. At si tì tam . chají
tentokrát tøeba rok!"
" Nepostøehla, e léèba je dobrovolná, napadlo Mic'. la. Tak e
kdy Eva nebude souhlasit . . . Pokud ov em nenaøídí soud.
Kdyby nás ale Evina matka u~ la za tu ampuli? Nedovolené
dr ení omamných lát~ Kriminál a nucená léèba . . .
"Jestli to udìlá , tak se zabiju!" "Nepøedvádìj se," sjela
matka Evu.
"A vy. Co koukáte?" otoèila se znovu na Mícha "Támhle jsou
dveøe! - Nepøeju si, abyste se stýl s mou dcerou! Nebo vás
opravdu udám!"
"Nemáte Evì co rozkazovat," vy tìkl na ni najedn ve své
bezmoci. Strach, e Evu znovu ztratí? Nebo e Evina matka
vá nì práskne a zjistí se, kde vzal m~ fin?
"To neudìlá , marni."
Ani se na Evu nepodívala. "Tak já nemám Evì rozkazovat? Taková
drzost! - Dokud tady bydlí . . . L kud není schopná postarat
se sama o sebe . . ."
Co tu pøede mnou hraje starostlivou, blesklo Micr lovi hlavou.
Pøíli dobøe si pamatoval, co mu Eva o rr mì vyprávìla. Pøed
oèima mìl najednou rudo. "Cel ivot na ni ka lete!" zaøval.
"Co si to dovoluje , ty fracku! - Jak e se jmen je ?" Tøemi
skoky byla Evina matka zpátky v pøedsí~ Popadla Michalovu
bundu visící na vì áku, hrábla ~ náprsní kapsy.
Samozøejmì je tam obèanka, uvìdomil si Mich~ Jako na vztek.
Otava. No dobøe. A ted' ven!" Hodila Michalovi bu "
du i obèanku. "Tak bude to?"
Pomalu se vydal ke dveøím do pøedsínì.
"Ty zùstane tady," popadla matka Evu zezadu : krk.
74
Otoèil se ve dveøích, tázavì pohlédl na Evu. Pøikývla. - Ze
v eho nejdøiv musi vy ehlit ten mor
fin. Jinak jsme v háji, uvìdomil si. Pøece ji matka nepo le do
kriminálu? Nekomplíkovat tady situaci. e jsem rad i nedr el
hubu.
Se sklopenou hlavou se nechal vystrèit ze dveøí.
Pøece nás nemù e prásknout! Udat vlastní dceru. Ale co kdy to
docela klidnì udìlá? Co kdy chce mít aspoò na nìjakou dobu od
Evy pokoj? U ívat si líbánky s Josefem? Lítáme v tom a po
u i. Vyhazov ze zamìstnání a kriminál.
"Michale! Èo se zas stalo? e to byla náhoda, øekni. Jen
~ednOLl, Vld, . . ."
"Co je?" pokusil se je tì natáhnout ten okam ik, ne bude
muset odpovìdìt.
"Volala paní Popelková. - To pøece není pravda. Ø,ekní, e to
není pravda. Anebo tì svedla ta její dcera."
Úzkostlivé pohledy a zase objímání.
Co na tohle odpovìdìt? ,;Nic se nedìje, mami," zabruèel.
"Nic se nedìje, jo? Synáèkovi se nic nedìje. Máma se tady mù e
zbláznit. - Ale nedoufej, e se tuhle sobotu a nedìli zase
vykroutí . Pojede s námi na chatu a basta! A s tou holkou se
pøestane stýkat? Dokud u nás bydlí , bude poslouchat."
Jako za starých èasù. Jak se co nejdøív domluvit s Evou, kdy
se nesmíme stýkat?
"Slib mi, e toho nechá ! Michale, slib mi to!"
Jsem u sakra dospìlej, mami. Vím, co dìlám. Dáváme si pozor.
Nic se nemù e stát. Slíbit, slíbit se dá v echno. Jen e
dodr et to . . .
Tajné schùzky, aby rodièe nevìdìli, jako na gymplu. Jen e
venku je na to trochu zima. Tátovo slídìní v mém pokoji -
na tìstí je ná poklad schovaný ve
75
sklepì. Mámino èmuchání na ka dém kroku. ác soukromí. Je tì
e taky nìkdy musí chodit do prá Stejnì to nejde vydr et.
"Chtìj mì dostat na psychiatrii, Michale. Tvrá mámì, e jestli
práskne, co jsme fetovali, píchnu dávku, z který se u
neprobudím. A taky to udìlá Rad i ádnej ivot ne
takovejhle!"
Jak se najednou v echno zhroutilo. Odjet na opu nej ostrov.
Sami dva. - Sami dva a vìci! Kurva iv "U tam s nima nemù u
bydlet. Josef mì nesná í
zaèátku. Ted' u í máma. Ka dej veèer na ni Josef ø` e mì
rozmazlila a e ho neposlouchám."
"NìCO najdu, .~~' VO." Ale kde?
"Mám klíèe od Standova bytu. - Dokud je v krin nále, dalo by
se bydlet tam. Jestli nás neprásknou so sedi."
"Ty ses zbláznila!"
Kázání, sotva jsme vyjeli. To bude víkend. "Uvìdomuje si
vùbec, jaký je to hazard? Nark
man, a øídí tramvaj!" Otec se neustále obrací od vola~ tu k
Michalóvi, schoulenému na zadním sedadle. Nìjak to vydr et.
Støíkaèka v kapse u kalhot. Ampi
le v rezervních pono kách.
"Vozí lidi!" zvy uje otec hlas. ;,Jestli okam itì nem chá
fetování, je mou povinností oznámit to tvému za mìstnavateli!"
"Jestli to udìlá , zabiju se, rozumíte?"
"Michale!" Máminy vydì ené oèí. Otcùv skoro neW vistný pohled
ve zpìtném zrcátku. Sta ené úzké rt5 Kdykoliv má vztek, zbìlá
v oblièeji. Zaøadí trojku, a to kubne. ene auto nemilosrdnì
po namrzlých dla ebních kostkách.
"Michale, sly í ? Co to do tebe vjelo . . ." Najednoi ho máma
dr í za ruce. "Staèí, kdy slíbí , e toho ne chá . Ty to
pøece doká e . Musí to dokázat."
Tìsný prostor auta jako klec. Nacpaná ta kam 76
 idné s proviantem a hadry na víkend. Padesát kilometrù na
~áce. chatu, spravít plot, aby nám zajíci nemohlí okusovat
stromky, a zase zpátky. Do klece, za plot, do klece . . .
~dím Jsem dospìlej, rozumíte? Dospìlej! Nemluvte mi do i- u
si vota. Nechám toho, ale sám. ádnou pomoc nepotøebu- lám.
ju. ádný ploty! ! "Jestli nìkomu nìco øeknete, máte mì na
svìdomí." z tì- ~` "Dokud bydlí u nás . . .," zaèal otec.
ivot. Prokristapána! Najednou to Michal nemohl vydr et. ~í
od Otevøel dvíøka auta zpomalujícího pøed køi ovatkou øve,
a vyskoèil. Snad dva metry se vezl po ledu. "Co je? Co
blázní ?" Sly el je tì. Mrazivý vítr místo vyhøáté kabiny
vozu. Pára od pu- sy. ~imí- Rozbìhl se jednosmìrkou v
protismìru. Zahlédl, jak sou- matka otevøela dvíøka, ale pak
blikla zelená. Tøi nebo ètyøi auta ve frontì zatroubila,
aby otec nezdr oval. Musel se rozjet. Ne za køi ovatkou
pustil v echna auta a mohl se koneènì otoèit, byl Michal
pryè. Standùv byt je poslední mo nost, znìlo mu v hlavì,
~rko- jak bì el ulicemi. ~lan- ~pu- Co ten cikán blázní,
sakra? Uprostøed nejhust ího provozu mezi dvìma øadami aut
si klidnì vykraèuje po ~ne- kolejích s kládou na rameni.
Michal zazvonil. u za- Cikán nic. Je opilej? Zazvonil a
zablikal svìtly. Zbláznil se ten chlap? Idiot! ná-
Tramvaj se øítila z kopce po Vinohradské pøímo na rty. nìj .
, a Michal koneènì dupl na brzdu. Setrvaènost smýkla la-
cestujícími kupøedu. Výkøiky, padající lidé, úder na
plexisklovou pøepá ku za Michalovými zády, rozsypa- nou né
ta ky. Kdosi le í na zemi, èísi jablka se rozkutálela ne- po
podlaze vozu. Rozházené nákupy. To v echno Mi- chal zahlédl
jen koutkem oka. Rozrazil dveøe tramva- ~ami je. 77
i
i
i
"Ty kreténe!" rozkøikl se na cikána. "Neví , kde chodník?"
Pár pøekvapených cestujících vykukuje z tramva; Zastavilo se i
nìkolik lidí na chodníku.
"Pøí tì ti zpøerá ím ebra, debile!"
"Co se tu dìje?" zeptal se Michala dopravní strá ní "Tenhle
cikán mi vlezl do cesty," ukázal Micha "Málem jsem ho, mejda,
pøejel."
"Koho?" zeptal se ten zvlá tní chlap v uniformì. "Toho cikána
s trámem," øekl je tì Michal. Naje~ nou, ve zlomku vteøiny
pochopil: halucinace!
"Byl tady nìjaký cikán?" vyptával se mu v unifo mì hlouèku
èumilù.
"Tak já pojedu," øekl Michal opatrnì. "Nastupt si . . "
"Moment," zarazil ho mu v uniformì.
"Nic se pøece nestalo," øekl Michal chabì. "Musír dodr ovat
jízdní øád . . ."
"To bych na va em místì nechal na starost dispeèE rùm," usmál
se mu v uniformì.
Naj~dnou Michala dr el, aby nemohl nastoupít d~ tramvfaj e.
I ~ .~ ij~
Vyhazov na hodinu. Je tì e na i nevìdí, kde jsem Aspoò
nìkolikadenní kázání si u etøit. Standùv byt injekce na
uklidnìnou.
Staèí pár dní a u v tom zase lítáme. - Kde je konec dvìma
dávkám týdnì. Jenom e ax~i zásoba, kteroL jsem pøivezl z
vojny, není bezedná. Nemyslet na to Dneska je tì máme.
Ale pitomý áèko mù e tì ko nahradit morfin. Je tÌ tak pøe ít s
ním od dávky nìèeho poøádného k dávce, Jen e skonèit jenom u
nìj?
U zas abstinenèní pøíznaky. Poslední elezná rezerva. A pak?
Náv tìva u Richarda?
Dévka, která za dávku udìlá v echno?
78
^
Cítil, e se mu zdvihá aludek. Pamatoval si ka dý detail toho
odpoledne. Ka dé vydøené místo kvìtovaného pøehozu.
Nù mezi talíøi v hromadì nemytého nádobí. To by bylo øe ení.
Eva le ela na molitanu se zavøenýma oèima. A a se probere a
bude chtít dal í dávku?
Rad i já ne ona. pinavá, zanedbaná, stokrát zneu itá kurva.
ivot je hnusnej!
Dostat ze sebe v echnu tu pínu. Vstal, vytáhl z haldy nádobí
nù , který celou dobu upøenì pozoroval. Pryè s tím!
Necítil ani bolest . . .
Krev se vyøinula z nìkolikacentimetrového øezu na jeho
pøedloktí. S krví v echen ten hnus.
Znovu se øízl do masa centimetr nad první ranou. A je tì
jednou o kus vý .
Smýt ze sebe to odpoledne tenkrát. I v echna, která pøij dou?
Pøehodil sí nù do druhé ruky. Zaøízl ho doprostøed levého
pøedloktí.
Krev na podlaze i na kalhotech. Uvolnìní. A je tì jeden øez.
Pozoroval, jak se rána plní krví a pak první kapku, která si
vytváøí rudou cestièku po pa i. Za ní dal í a dal í.
Nakonec se zabiju, blesklo mu hlavou.
Odhodil nù . Pryè! Pryè od toho v eho! Vyrazil z místnosti.
"Vy jste se zbláznil, èlovìèe. Co je vám?" Jakási tlustá baba
s bradavicí na tváøi a knírem pod nosem jako z pohádek. Kde to
jsem? A co po mnì chce?
"V dyt zmrznete! Sly íte? Stùjte . . ." "Nemù u! U nemù u!"
opakoval Michal:
"Sednìte si tady na lavièku. Zavoláme doktora . . ."
Proè doktora, nechápal. Co chce ten houbovitý obli- a'~' èej?
A za ním dal í.
Teèe vám krev." "
79
"Aha," øekl, ani cokoliv pochopil. Nevnímal rukávy ko ile
nasáklé krví, kapající z kraje ma chodník.
"Jenom v ko ili. To je blázen," zaslechl z mí; bylo nejvíc
oblièejù.
Sed'te klidnì . . " " . "Nic rni není . . .," zamumlal.
Kdosí mu pøehodil pøes ramena tì ký kabát. Jako sít, do které
mì chtìjí chytit. Spoutat. Nechte mì! Nechte mì!" zaèal
køièet.
" Kruh èumilù jako by ho pevnì svíral. Chtìjí mì vyøídit.
"Poèkejte! Ne! Já chci jít . . ."
"Zùstaòte sedìt!" Zas podmraèený oblièej s sevøenými rty,
který vídal, kdykoliv se otec zlot ,;Co po mnì chcete? Co
chcete?" vyrá el z~
v hrùze. A pak jen neartikulovaný køik. Pohøbený pod kabátem,
sevøený lidskými ti skoro nemohl dýchat, cítil u jenom svùj
dìs. V~ se mezi nì. Alespoò jednoho srazit na zem, prc nout
mezi ostatními z toho stra livého obklíèex
' smysl. Jestli se pohnu, umlátí mì. Bílé skvrny ol v ude
kolem.
Konec. Je konec! Siréna sanitky.
Dva mu i v bílém s nosítky koneènì uvolr ~ stra livou
svírající hradbu lidských tìl.
Je tì ne! Je tì mì nezabili. Zase v echno zaène nanovo?
Abstinenèní pøíznaky. Ruce a nohy tøesoucí sE sulc. A dal í
doktor. - Tentokrát málem tak sta ko já. Spí star í brácha.
Dokonce s èerným pln sem ostøe kontrastujícím s lékaøským
plá tìm. ~ jeho pichlavé oèi! Mìøí si mì bez stopy sympatie
Umazal jsem vám tu lo ní prádlo? Promiòte, e iju, pomyslel
si Michal. "Abych vám øekl pravdu, takovéhle poøezání
80
nevidìl u nìkolik mìsícù. Udìlal jste si to samozøejmì sám."
Brácho, brácho. Michal pøikývl.
"A pøesto se necítíte nemocný. Odmítáte se léèit. Je to tak?"
Dívá se na mì trochu jak na exotickou zvìø, uvìdomil si. Znovu
pøikývl.
"To, èeho jste se dopustil, je klasické sebepo kození pod
vlivem drog. ádný pokus o sebevra du. Nemù eme vás dr et
násilím na psychíatrii, ale mìl byste si uvìdomit, e jste
tì ce nemocný. Vá mozek je pøinejmen ím doèasnì po kozený.
Máte naru ené du evní zdraví. Ztratil jste schopnost posoudit,
co dìláte. Nemáte soudnost. Náhled choroby. Kdyby to bylo
právnì mo né, vìøte mi, e nejhumánnìj í by ted' bylo
zasáhnout i proti va í vùli. Proto e sám si u zøejmì
nedoká ete poradit. Jste na devadesát devìt procent adsouzený,
pokud dobrovolnì nepodstoupíte léèbu. Pravdìpodobnì se
propícháte a k demenci. K rozpadu osobnosti. Nebo ke smrti. -
Tak co?"
"Já bych chtìl domù, pane doktore," øekl Michal narnáhavì.
Domù - to je k Evì. Obejmout ji. Cítit ji vedle sebe. Schovat
se u ní. Pøed v ím. Pøed touhle perspektivou i pøed tìma
pøísriýma pichlavýma oèima. Domù!
Doktor se usmál. "Nejsme represívní zaøízení, nemù em vás tu
dr et násilím. - Va i kolegové se nièí podobnì jako vy a
øíkají, e jsme proti nim bezmocní." Vstal a opøel se o pelest
Michalovy postele. "Dokud se nevyøe í problém postíhu
toxikomanù, mají do jisté míry pravdu. Ale kdybyste mìl je tì
zbytek soudnosti, pøi el byste snad na to, e na e bezmocnost
rozhodnì neznamená va e vítìzství. Kombinace látek, které
u íváte, jsou mo ná hor í ne bé nì znárné tvrdé drogy.
Respektive mnohem víc se po kozujete, ne kdybyste si píchali
tøeba heroin. Daleko rychleji si znièíte játra a ledviny. Pøi
va í prasácké pøípravì tìch látek je to èasto sebevra edná
èinnost."
Jenom e já mám èistý morfin, usmál se v duchu Michal. Vlastnì
mìl jsem. A co ted'?
81
"Rozumíte tomu, co vám øíkám? Jestli si ted' n te;, e máte
je tì stále dobré jaterní testy, tak: v echno v poøádku,
upozoròuju vás, e se to mù e valit v jediném okam iku. Játra
vypovìdí slu bu de pozdì. Na jakékoliv léèení. Co pak? Pokud v
pøe ijete, bude z vás invalida. Opravdu jste pevnÌ hodnutý
nepodrobit se léèení?"
Pøikývl. "Jak chcete. Nemìlo by stejnì cenu, abyste si t lal,
co se vám zlíbí, organizoval nám pa ování jed léèebny a
nakonec utekl, e? Zbyteènì byste nám ral lù ko pro ty, kteøí
se chtìjí uzdravit. Léèení s~ zøejmì není levná zále itost.
Proè by na vás tedy : spoleènost vyhazovat zbùhdarma peníze.
Zázrak~ lat neumíme. - Pokud se vy sám nerozhodnete léèbu,
ádná léèebna vás nedoká e uzdravit. - Pi byste sem ov em v
budoucnu chtìl pøijít jako dc volný pacient, máte samozøejmì
dveøe otevøené."
"Pane Otava, probud'te se . . . pane Otava, vníi mì?"
Pracnì rozlepil uslzená víèka. Zas ta sestra jake stvì utr ená
broskev. Dokonce i na konci slu by? "Nesu vám èaj."
Èaj. Jako kdybych byl uvnitø docela spálený. An lon èaje by to
nespravil. A po hrneèku zvracím. Z~ cenì.
Zkusit to je tì jednou? Tentokrát se to tøeba po~ bez
zdvihnutého aludku? V tohle nejspí doufá i tra. A jestlí ne?
Usmìje se, jako e to nevadí, a pøe; mi postel. Bejt jí, dávno
bych s takovouhle prací 1 til.
"Tak vidíte, e to lo. Kdy se ted' trochu nadzc nete, umeju
vás."
Copak nevidí, jak jsem na tom? Nemá to smysl. lu z posledního,
sakra! Horeèka, jakou jsem v i nemìl. Dost na tom, e jsem se
nepozvracel. Je t nadzvedávat na rukou. Stejnì nemám sílu. NE
82
bych sílu ani dát si injekci. I kdybych tu mìl dávku. Nebo
bych se dokonce bál píchnout si ji v tomhle stavu? Tohle u
pøece dávno není absták. Je konec. Konec. Ted' u bez legrace.
Vím to stejnì dobøe jako vy. Tak co na tom, jestli mì tu udr í
na ivu o hodinu víc nebo míò. Èistýho nebo pinavýhó. Jsem
mrtvej! Ted' jen kdy si to pøíznáme.
"Nechte mì," zasípal. "To nejde," usrnála se.
Trpnì sledoval, j ak ho ty hladké dívèí dlanì nadzvedávají a
dal í sestra mu houbou omývá zpocená záda. Odmítají vzít na
vìdomí, e jsem mrtvý? K smíchu. Michal netu il, e o jeho
ivotì rozhoduje ètyøi kilo
metry odtud v laboratoøi mikrobiologického ústavu nedaleko
Vy ehradu ta drobná pihovatá doktorka. Autobusem, tramvají a
pak pì ky koneènì dorazila do laboratoøe. Bezmocné vychrtlé
tìlo rozbodané jehlami stále pøed oèima. Taky pøece musí být
nìèí syn, pøemý lela. Copak to jeho máma nevìdìla? Hned dneska
veèer si sednu s Borkem: Jako døív. - Jak dlouho u mi vlastnì
o sobì nic kloudného neøekl? Není èas. A kdyby to jednou bylo
nejen tím, e není èas? Kdyby bylo najednou pozdì? Peèlivì
ulo ila nádobky s odebranou krví do termostatu.
Boj o èas. Jen e tady nejde nic urychlit. Dvacet ètyøi hodin,
ne se bakterie pomno í tak, aby je bylo mo né naoèkovat na
pevné pùdy. Dal ích dvacet ètyøi hodin, ne na nich vyrostou.
Potom je urèit a zjistit úèinnou bakterícidní koncentraci
antibiotik. Tøi dny. Aní o hodinu ménì. Zatím jen doufat, e
zabere naslepo podaný tetracyklin.
"Ted' vám je tì pøestelu," vyru ila sestra Michala z jeho
úvah. Navzdory celému tomu zlobnému monologu, který s ní v
duchu vedl, pøikývl. I kdy je to jedno. .
Prostì jsem u nedokázal pøestat. Odolat tomu.
Kalné ero v holé prázdné místností. Nebo se mi to zdá?
83
Nesmysl. Je ráno. Svítá. U zase.
Dva molitany, dva spacáky, nìjaké igelitové 1 hromádka atù,
gramofon a desky - jediný pøe Poslední plat od Dopravních
podnikù dávno v Opravdu bájeènì jsme se dokázali zaøídit.
V dyt jedno. Kdy jsme mìlí vìci, bylo to lhostejné. Kè ted'
nemáme, zrovna tak.
' Iluze, e áèko mù e nahradit morfin, se dávnc plynula. Navíc
pomalu nebudou peníze ani na to Znechucenì pozoroval oknem
oblohu. Mlha us
vala blankytnì modré. Bude hezky. No a? Vìt in; z toho asi má
ted' radost. Zaèíná pro nì obyèejný Vlastnì nedìle. Snídanì do
postele, noviny, dìter hádky z televize, a pak na sluníèko. A
pro nás? Za: í ráno bez toho. Co dál?
Zavøít oèi a usnout. Nevnímat!
Eva se neklidnì pøevalila na molitanu.
A a se probudí? Hrùza z ka dého dal ího rána. Myslet aspoò
chvíli jenom na sebe. - Jen e ne ani pro sebe, blesklo
Michalovi hlavou. Posraný r
Vstát a sehnat to za ka dou cenu. Døív ne se vzbudí. Døív ne
mi vypoví nohy a pøestanu artil~ vat. Pak u jen tøesoucí se
zvíøe, které doká e leda èet hrùzou.
Je tì jednou se rozhlédl po pokoji. Nìco prc a zkusit za to
získat dvì tøi ampulky.
Leda spacák, uvìdomil si. A co veèer? - Ale co I den?
Gramofon. Pomalu jediný, co nás odli uje od ,
øat. Nesmysl. Èerný trh v hospodách je nad na e n nosti. A
Richard by stejnì nic neprodal. Má svou ce A Zdenìk nejspí
sám nebude mít, dokud to nezí od Richarda.
Je tì jednou zazvonit na dveøe Richardova bytu. . Jak to,
je tì jednou? - Je tì tisíckrát!
Copak to vùbec mohlo skonèit jinak? Odporný I hoz na jeho
gauèi. Zapøít se a dr et. Nevnímat jeho erné supìní. Ale jak?
Dá mí dávku, sotva pøekroèím práh jeho hnusn~ kutlochu. Pak u
to pùjde. Jako minule?
84
Michalovi se znovu zdvihl aludek. Zatlaèil si pìst do pusy' a
rozbìhl se na záchod.
Panebo e. Sedìl na vanì a oddychoval. Hnusná kyselá chut v
puse i v nose.
Jedna dávka pro mì, jedna pro Evu, uva oval. A dál? Zítra k
nìmu mù u jít znovu. Ka dý den a do konce ivota?
Takhle to pøece dál nejde! Otevøít okénko do svìtlíku a
skonèit to. - Jediná mo nost, jak mít koneènì klid. Jak nernít
hrùzu z ka dého rána. A ten doktor s pichlavýma oèima? est
týdnù odvykací kùry, po které do toho vìt ina lidí znovu
zahuèí? Za hodinu pøijde absták, odhadoval. Loupání v kloubech
a bolesti hlavy. Válet se z boku na bok, maèkat si aludek
zkroucený køeèí, bolestí tlouct hlavou do zdi. Já debil!
Divoký, neartikulovaný øev z pokoje.
kubl sebou. Kde to jsem? Koneènì pochopil. Rozbìhl se z
koupelny.
Eva u se svíjela na koberci. Krvavé rámy po vlastních
nehtech na oblièeji. Pøitiskl ji k podlaze.
"No tak . . . Za chvíli to bude dobrý . . . vydr . . ."
Vìdìl, e za chvíli to bude stokrát hor í.
A co mám dìlat, sakra! Oblíct se a sehnat dávku!
"Já u nemù u, Michale . . ." Popadla ho kolem krku jako malé
dítì.
"Musí vìdìt, e ka dá bolest odejde, tak jak pøi la,"
vzpomnìl si na slova doktora od Apolináøe.
"Já u nemù u," sténala.
"Dobøe. Kde má ten klíè?" rozhodl se najednou. Natáhla se a
sáhla pod pol táø. V echno dávno pøipravené. Vìdìla, e døív
nebo pozdìji na to dojde?
Já to pøece taky vìdìl!
A kde vùbec bral vìci Standa? Taky tam? Za co ho vlastnì
zavøeli? - Jen e tohle v echno mì mìlo napadnout, dokud byl
èas, uvìdomil si Michal.
"Pùjdu s tebou." Chytla ho levaèkou kolem krku, jak chtìl
vstát. Pro tyhle okam iky ji miloval. - Jak nád
85
hernì si mì doká e pøidr et. V oèích odhodlání ji mnou a na
konec svìta. Ké by jen na konec sv Tenhle výlet mù e znamenat
nìco docela jiného. V stejnì dobøe jako já.
Ale co nám sakra zbývá!
- Ach ano. Odborná lékaøská pomoc. Být zavøený kde, kde si
nelze dát jedinou dávku! A pak a do ko: ivota! To pøece
nemù em dokázat.
"Pùjdu sám, neboj," øekl. Nezná to tam. Miláèku . . " " .
Køeè jí zkroutila jako hoøící papír. "Pomoz mi, obleèu se . .
"
Prsa jí u definitivnì zmizela, uvìdomil si Micl ebra, kyèle,
tenounké nohy bez lýtek, v kolenou ; nìj í ne ve stehnech -
spí dítì ne enská.
Mìl bych ji chránit. Chtìl jsem ji pøece chránit. Jv e pøed
èím?
Jde to sakrarnentsky rychle. Za dobu, co jsem ta z vojny,
nejmíò deset kilo dolù. Jde to rychleji, ne èlovìk èekal.
Sevøít ji a ochránit pøed v ím! Pøed celým svìte pøed ní i
pøed sebou samým. Odepøít jí, bez èeho sá nedoká u do veèera
vydr et? Prostì si to neumìl pøE stavit.
Kolik marných pokusù o abstinenci jsme v posle ních ètrnácti
dnech prodìlali? Pozvracená zed' v pøe síni, roztrhaná
záclona, která tu zbyla po Standovi, r hy od nehtù na zdi nad
postelí, to je v echno, co z tol zbylo.
"Ví co, lehni si a zkus usnout. Jsem tu za chvíli "Jsi
hodnej, Michale. Miluju tì." Nová køeè jako k ji vymr tila ke
dveøím. "Proboha, pojd' u ," vykøik'. najednou.
Taktak ji stíhl zadr et, aby nevybìhla do chodby je v
kalhotkách.
D íny, triko, bundu . . . Nakolik mì v tom nechce n~ chat a
nakolik ví, e kdy pùjde taky, mù e si vzít nìc hned na
místì? Nejmíò o pùl hodiny døív, ne bych to donesl.
86
 í jít se ~ Jsem sprostej, zastydìl se Michal vzápìtí.
svìta. ' ~. Ví to ~~ Jakou asi máme anci, e si nìkdo
nev imne dvou , potácejících se stínù s propadlými tváøemi a
horeèna- týma oèima, napadlo Michala v chodbì domu.
Ulice na tìstí jako vymetená. Kdo by vstával v nedì- ~ný nì-
C li v pìt ráno? Normální lidi pøece spí. konce I pro mì
bývaly takové nedìle. Spával jsem, dokud se táta nena tval
a nevytáh mì z pelechu. I do pùl de- sátý. A není to tak
dávno. Kdyby droga mìla dny pracovní a dny, kdy se odpo-
,. èívá . . Dùm, ve kterém je støedisko, byl kupodivu
otevøený. Vlichal. Nìkdo z nájemníkù musel zøejmì ráno jít
venèit iou sil- psa. Taky droga. Cinkání l ièky kdesi za
dveømi bytu. Ohlédl se po .it. Jen- ; Evì. Bledá jako stìna,
uvìdomil si. Kývl na ni. V ech- no je pøece v poøádku . . .
m tady Vydali se do prvního patra. ne by "Klíè," za eptal.
A pøesto mìl pocit, jako by se to slo- vo odrá elo v chodbì
mnohonásobnou ozvìnou. Srdce ~vìtem mu bilo k nesnesení. Jen
aby ted' nìkdo nevy el na ho sám chodbu. 1 pøed- Evina
ruka s klíèem. Horká a vlhká. sled- Strèil klíè do zámku,
bleskovì jím otoèil. A kdyby byl nìkdo uvnitø, uvìdomil si
teprve v tom pøed- , okam iku. ~ovi, rý- " Zamèeno na dva
západy. Otevøel dveøe a vtáhl Evu p z toho ;, do tmy èekárny.
Cvaknutí vypínaèe a svìtlo záøivky. lli. ... "Blázní "
vyjel na Evu. Nervy napjaté k prasknutí. 'ako by "Není to
vidìt," za eptala. Nastavila ruku. ` køikla Témìø
automaticky jí vlo il klíè do dlanì. Vydala se k ordinaci.
byjen "Poèkej!" za eptal. "Otøít boty." j Vyjevenì se po
nìm nhlédla. e ne- "Nemusej vùbec poznat, e jsme tu byli!"
vysvìtlil t nìco ~ Michal. ~ bych jí Eva odemkla
ordinaci. Místnost s bílým nábytkem a zabílenými okny. -
Jak se to ted' hodí.
87
"S nièím nehejbat!" zasyèel Michal. Vzápìtí v~ ke skøíòce s
léky v rohu ordinace.
Vzornì seøazené krabièky jedna vedle druhé vìcí, které jde
pou ít. Ale to hlavní chybí! Nervóznì se rozhlédl po
místnosti. ádný sejf, v
rém by mohly být zamèené opiáty. Zatracenì! "Kde to je
Eva pokrèila rameny. Prohlí ela zásuvky psa stolu.
Lékaøská bra na u vì áku. Vrhl se k ní. Roztøes ma rukama
otevøel pøezku. Deset ampulí! Støíkaèku!"
" Eva se hrabala v nástrojích na stoleèku pod auto vem.
"Dìlej!" Urazil hrdlo jedné z ampulí a natáhl do støíkai Eva
zamávala levaèkou, pokusila se stáhnout x
rukávem bundy. íla na pøedloktí, patrná zatím : podle vpichù,
se naplnila krví. Je tì dvì tøi místa, k pùjde píchnout. A
potom? - Stejnì nebudem mít co chat.
Tøesou se mi ruce, uvìdomil si Michal. "Dìlej!" sykla Eva.
Pokusil se trefit její ílu, ale jako by mu poskako~ la pøed
oèima.
"Au!" vykøikla Eva. "Poøádnì! Au!" zavyla. "Nejde to!"
Jehla znovu sjela po íle.
V íml si dvou slz koulejících se Evì po tváøi. "Uka !" vytrhla
mu injekci z ruky. "Dr tu bunï'i "...
ukázala na rukáv, kterým si stáhla pa i.
Dal í pokus. A dal í. Tváø zkøivená bolestí. A pa najednou
uvolnìní. Sesula se na zem. Støíkaèka jí v padla z ruky.
Zavøela oèi, opøela se zády o zed', na : ,
co nejpohodlnìj í polohu a dlouze vydychla.
A co já, sakra, nadával v duchu Michal. Popadl sti kaèku
le ící vedle Evy. Otøel jehlu od krve. Nemìl ne vy hledat si
ílu. Alespoò ted' ne. Snad pøi dal í dávc Urazil hrdlo druhé
ampulky, natáhl dolzin a bodl :
88
pøes kalhoty pøímo do stehna. Je tì pár minut, uvìdomil si . .
. Svezl se na zem vedle Evy. Je tì pár okam ikù...
Najednou tíha, jako kdy èlovìku padne na prsa dùm. Pøitisklo
ho to k zemi. A pak koneènì pocítil, jak se jeho tìlo jakoby
vzepjalo, vytáhlo z bokù vzhùru, narovnalo a pak pomalu
klouzavì padalo dolù do lehkosti a klidu.
Osm ampulí, uva oval Michal, kdy zas trochu sebral my lenky.
Vstal, pokusil se je tì jednou systematicky prohlédnout
ordinaci.
Recepty na stole. Pár jich odtrhl, orazítkoval a schoval do
kapsy. Zotvíral v echny skøíòky pøi stìnì ordinace. Nic. Ale
ted' u nad tím mávl rukou. Osm ampulí se mu v jeho stavu
zdála být slu ná zásoba.
Naklonil se nad Evu. "Budeme muset jít."
Pøikývla. Vsadil by se, e nejspí nevìdìla, na co. Je tì
jednou probral léky ve skøíni. Od ka dého, který se hodí
alespoò jako náhra ka, dvì tøi balení. Nepoznají to?
Po nás potopa! Jdeme!" Eva znovu kývla. Usmívala se. Popadl ji
za ruku. "Co je? Co blbne ?" nechápala.
Zdvihl ji ze zemì a zaèal postrkovat ke dveøím. "Musíme dìlat
jakoby nic," opakoval, jako by jí to v tomhle stavu mohl
vtlouct do hlavy. "Jestli nìkoho potkáme, musí se tváøit
docela normálnì!"
Polo ila se na lavici v èekárnì. "Nech mì spát . . ." Zamkl
dveøe do ordinace. Pøebìhl místností a pøitiskl ucho na dveøe
do chodby domu. - Byly dokonale izolované.
Tak tedy sázka do loterie! Pootevøel dveøe. V uzounké kvíøe
nezahlédl nikoho. Nadechl se jak pøed skokem do vody. Zdvihl
Evu z lavice, pøes protesty ji vlekl ke dveøím. Prudce jimi
trhl.
Chodba opravdu prázdná! Vystrèil Evu ze dveøí, pøibouchl je a
bleskovì zamkl.
Zámek v ztichlém domì obludnì zacvakal. - Ale
91
spoò mìl ten pocit. Popadl Evu pod pa í a rozbìhl ze schodù.
Vùbec nedbal na to, e Eva musela mít s pocit volného pádu.
. Jen pìt dní! A to se Michal sna il prokládat injeli
léky. Copak to opravdu nikdy neskonèí? U zas posled
dávka. A k tomu pìt absencí v práci, notabene ve zli ební
dobì. Èili vyhazov. No nic, závozník Po tovní novinové
slu by zøejn nebylo pravé zamìstnání. Bude si muset najít
nìco , ného. Nìco, pøi èem není tøeba tak brzy vstávat.
Je tì e aspoò Eva si vzala dovolenou. Mo ná prot aby ji
nemohlí èapnout v práci, kdyby na to pøece je pøi li?
Copak vìdìla, e k tomu dojde tuhle nedìli? N~ bo se jen
bála chodit v abstáku do práce? Rodièe je tì stále nemìli
tu ení, kam Michal s Evo zmizeli. Aspoò si to u ít,
jestli kvùli tomu má být prùser. Ka dou noc se ted' Michal
probudil zpocený hrùzoi e u ho mají. Vìènì se opakující
noèní mùra. A zítra stejnì ílené ráno jako minulou nedìl:
Opravdu do konce ivota u mít dìs z ka dého dal íh~
rána bez dávky? A z ka dé noci s dìsivýrni sny. Dc konce
ivota dennodenní horeèné pachtìní pro pito mou injekci.
Léta tuèná nenávratnì skonèila. Jen vìè ný strach, co
jestli se na to vloupání pøece jen pøi lo Je tì ke v emu
potøebujem ted' u nejmíò dvojnásob~ nou dávku. Zvykáme
si. Jestli to má mít nìjaký úèi~ nek, nejen odstranìní
bolesti a strachu, musi toho být i ''Í daleko víc. A
jestli nese enerne dal í vìci, bude to ten- tokrát mo ná
je tì hor í ne minulou nedìli. Rozjeli jsme se. Mít v
bytì pár ampulí u je skoro neodolatel- né poku ení dát si
ka dé dvì hodiny novou dávku. Zís- 'l kat toho zásobu, aby
mìl èlovìk koneènì èas taky na nìco jiného ne na vìèné
shánìní vìcí, øíkávali jsme si. Stará fetácká výmluva.
Èlovìk za den sotva stihne sehnat svou dávku. Jak by mohl
je tì stihnout chodit
92
do práce? Nebo se vìnovat tomu, co by ho jínak zajímalo? Sotva
vydr í s tím, co sehnal, a u musí znovu shánìt. Ale kdy jsme
tu zásobu mìli, le eli jsme doma a píchali si, co jen lo. Nic
dal ího. A chodit do práce? Ani jsrne si nevzpomnìli.
Udìlat nìco, ne to zase zaène!
Kdybysme aspoò vìdìli, jestli se pøi lo na to vloupání . . .
Samozøejrnì e ano. Jaképak iluze. Copak si ale Evina matka
nespoèítala na prstech, kdo to udìlal? Musela si vzpomenout,
e se jí kdysí ztratily klíèe. Vèetnì toho od støediska. Ted'
u pøece snadno uhádla, kdo jí je sebral. A pøesto v echno
ohlásí? Po le svou dceru chladnokrevnì do kriminálu? A co kdy
nic neohlásila? Jen ádné iluze. Nejspí v lékárnách èekají u
jenom na toho, kdo pøedlo í kradený recept.
Zatracené recepty! Kdy je Michal bral, byla to jen mlhavá,
vzdálená pojistka nìkde v daleké budoucnosti. Stejnì jako
recepty, které pøivezl z vojny. S tìmi bylo v echno bez
problémù. Jen e ty nebyly kradené!
Problémy, problémy, problémy. Jediná mo nost, jak na nì
zapomenout. Jenom se odhodlat.
A jestli rnají v lékárnách ohlá ené razítko, které bude na
kradených receptech? - Staèí, abych pøinesl rep s jmenovkou
MUDr. Zdenìk ar on. Zatímco u táry bude magistra vydávat
vìci, nìkdo vzadu zavolá stopadesátosmièku. Tísòové volání na
bezpeènostní slu bu. Do pìti minut mì mají.
Ví se to, nebo ne? A jestli Evina matka øekne policajtùm taky,
e to mohla udìlat Eva? Pár dní se budem zmítat v tomhle bytì,
aby nás náhodou nesebrali, a pak Evu klidnì sbalí, sotva se
uká e v prácí? Má to pøijít hned, nebo a za pár dní? Risk je
zisk. Co kdy vyj de?
"Máme jinou mo nost?" zeptala se Eva. Myslela od rána na
toté ?
Pokrèil rameny.
"Musíme to zkusit, døív ne na nás bude znát, e v tom
lítáme."
"Pùjdu sám," øekl. Zvedl se.
93
 Lékárna s patnáctiminutovou frontou. Nadité n~ kupní
ta ky. Natahat si v echno pøed víkendem d~ kutlochù.
Výbornì. Jen at se kolem tlaèí co nejvíc lid: Nervozita a
spìch. Mladá magistra, která se marn~ '! . sna í zvládnout
zástupy. - Snad si mì nebude prohli et. Roz íøené panenky
a vyhublé tváøe. Barva jak pø loutence. Játra marnì
zkou ejí zvládnout nápor toh~ svinstva. Ach bo e. Snad
má dost svých starostí? První vrásky na tváø a man el se
zaèíná ohlí et po mlad ích? Synovi poros tou zuby? Dcera se
nemù e nauèit r? Co nakoupit k ve èeøi? A co na sobotu a
nedìli? Dvì ta ky zrní ka d; den. V pátek tøi. Stihnout
v echno, ne zavøou obchc dy. Snad je tì zbylo nìjaké maso.
Dìkuju pìknì. A jakej ivot má ty, pøemý lel Michal.
Shání svoi dávku dennodennì stejnì jako ona. V dycky jsi
chtì nìco víc. Ted' to tedy má - strach, aby ti vzali
fal c vaný recept. Strach, abys vèas odhadl, jestli nìco ne
poznali. Strach, aby ti nìkdo z fronty nezastoupil ces
tu, jestli bude muset utíkat. Strach, aby tì nedohonil ! na
ulici. Strach, aby tì ted' tøi metry od okýnka nezra dily
abstinenèní pøíznaky. Studený pot a smazaná øeè ' Bolesti v
kloubech a køeèe. Strach z policajtù. Ze sou du. Z
kriminálu. Z toho, kam se to v echno najednoi øítí. Lítáme
v tom a po u i, Evo! - Tenkrát na gymph ses s nikým
nechtìl dìlit o Olinu. Ted se o Evu dìlí~ s drogou. Ty
jednu desetinu, injekce zbytek. "To je pro vás?" zdvihla
magistra oèi. Do háje! "Ne . . . pro kamaráda . . ." Co
nejnevinnìj í oblièej ~ "Vá obèanský prùkaz - mù ete mi ho
ukázat?" Tohle je pøesnì ta chvíle! j Otoèil se a vyrazil
pryè. Recept zùstal na pultì. V silou trhl za tì ké
sklenìné dveøe. tìrbinou proklouz na ulici a rozbìhl se
dolù z kopce. ,. Utíkat v tomhle stavu je ílenství. Plíce
rozbolavìli pøi ka dém nadechnutí. Stmívání pøed oèima, j
ako b~ èlovìk nevdechoval ádný kyslík. Zdvihající se alu
dek, roztøesené svaly na nohou, píchání v boku, duho vé
kruhy. Je tì pár krokù a omdlím, uvìdomil si. 94
Je tì pár krokù a . . . Je tì pár krokù . . .
Teprve na konci ulice se odvá il otoèit. Nikdo za ním nebì el.
Neopustili své nákupní ta ky!
Jen e ted' mo ná volají z lékárny na Bezpeènost. Pøesný popís
vèetnì toho, co jsem mìl na sobì. Za pár minut tu mù e být
hlídka v autì.
Svlékl bundu, nacpal ji do popelnice. - A kde vezmu na novou?
Stejnì zaèíná jaro. Co nejrychleji pryè. Mávnout na
projí dìjící taxík. Jen e jak bych pak zaplatil? Je tì by
taxikáø mohl prásknout, kam jsem se nechal odvézt. Ale s
ka dou minutou je tìch pár ulic kolem lékárny nebezpeènìj ích.
Kolik sem mohli poslat hlídkových vozù? Dva? Tøi?
Ulicí supí autobus. Obrovský oblak výfukových plynù mu tryská
z boku. Z posledních sil se rozbìhl èerným dýmem, páchnoucím
spálenou naftou, za autobusem. Smrad nesmrad.
Spí upadl na lidi namaèkané i na schùdcích dveøí, ne se 1
mezi nì.
urá z práce domù!
Zpocený jak po maratónském bìhu. Nìjaká sleèna se odtáhla.
Musím jim smrdìt víc ne ten èoud z výfuku, napadlo ho.
Zavírající se dveøe ho nemilosrdnì slisovaly s tou bezvadnì,
èistounce ohozenou koèkou.
Promiò, e iju, omluvil se jí v duchu. Mo ná to nebude dlouho
trvat.
Pokusila se k nìmu v té tlaèenici otoèit alespoò zády.
Najednou jí stra nì závidìl. I kdy se tváøila, jako by ji
muèili.
Jak to vypadá, jsem já nejspí tvùj nejvìt í problém? Kdybys
vìdìla, kolik jich mám já. Jen e to ti mù e být jedno. Ty holt
doma zapomene na kanceláøský starosti, sundá podprsenku,
hodí na sebe nìco blýskavýho a hurá na diskotéku.
Autobus se rozvibroval, j ak ho øidiè zkou el na plný plyn
rozjet do kopce. Dole v ulici se vynoøilo auto hlídky VB se
zapnutým majáèkem.
95
1
a
Vrátit se k Evì?
Zbabìle utéct, a nikdy se tam u neukázat. jTtéct, kam? - Pøed
tím hlavním stejnì neuteèe .
Ted' u mo ná le í na koberci, marnì se sna í ovl nout nutkání
po nìèem, co jí zas katapultuje z toh svìta. I ode mne!
Pøiznat porá ku? Ale co pak?
Autobus ho pøevezl na Vinohrady. Je tì jeden kus, ne sednu na
metro a se svì enou hlavou se v_ ím domù. Domù? Bezpeèí a
klid domova. - Nìco kového by mohl èlovìk, který se dostal tak
daleko ja já nebo Eva, pocítit snad u jen v dobøe zásobem
skladu lékárny.
Námìstí Jiøího z Podìbrad. Zas nervózní èekání frontì
nemocných a nenápadné pohledy za sebe, k z ních by mohl být
nebezpeèný, a budu rnuset zno utíkat.
S nièím jiným u ani nepoèítám. Kolik metrù je: vydr ím bì et?
Magistr - chlápek pøed penzí. U by se snad mo starat jen o
sebe.
"Ten recept je kradený," zdvihne oèi magistr.
"To je kamaráda . . . já . . . já mu to øeknu . . .," n
smyslný blábol. Pìt skokù lékárnou ke dveøím. A i mo dolù
Vinohradskou.
Jen e tentokrát u opravdu nemohl. Padl na trávn: v parku
dvacet metrù za køi ovatkou. Køik dìtí hra~ cích si kdesi za
køovím. A pískání kosa.
Na tìstí ani ted' za Michalem nikdo nevybìhl.
U ani za to nikomu nestojím, napadlo ho. Vsta nikdo si ho
nev ímal. Silou vùle se dovlekl do podchl du metra.
Tak e maji v ruce druhý recept.
Eva byla kupodívu je tì plná energie. Zkusím to nìkde mimo
Prahu." "Co e?" nechápal Michal.
"Zajedu na Zbraslav. Vím tam o takový zapadlý lÉ kárnì."
"Evo, neblázni."
Neodpovìdìla. Nemìl sílu se hádat. Le el na molita
96
nu, tì ce oddychoval. Eva hledala v nìjaké igelitové ta ce
minky. Tìlový make up a zdravíèko na tváøe.
Kdy si zalíèí tu zrazující lutou barvu a kruhy pod oèima,
mo ná to doká e, napadlo Michala. A kdy ne? "
"Jdu, ahoj. .
Umí být je tì krásná, uvìdomil si. Objal ji, jak se nad ním
sklonila. Dlouhé rovné vlasy na pì inku, jen trochu podlouhlý,
zásluhou minek ted' u zas zdravì vypadající oblièej.
Slu í ti to." "
Usmála se, jak by se usmála ka dá. - Jako norrnální holka!
"Co kdybys nikam ne la?" Zajel jí rukou tam, kde jiné holky
mívají prsa.
Pust!" "
"Je to nebezpeèný." "Pust mì!" Vytrhla se mu.
Staèil ji chytit za ruku a znovu stáhnout na molitan. "Poèkej.
Vydr et první dva tøi dny. Pak u to zaène být lep í . . ."
Sám nevìøil tomu, co øíkal, ale poøá.d vídìl pøed oèima
hlídkový vùz s modøe blikajícím majáèkem.
"Ty tomu vìøí ? Postopadesátý?"
Stejnì nejspí pochopili, kdo to udìlal. Budou na Evu èekat u
ní v práci. Ví to?
"Dej mi ty recepty."
Od zaèátku bylo jasné, e na tohle musí dojít. "Zùstaly v
lékárnách."
"Nemohl jsi je vzít, sakra?" Rozzlobenì pøe la místností k
oknu.
Prostì to ne lo." "
Zírala dolù do ulice.
U tam jsou? - Nesmysl.
Prsty bubnovala na okenní tabulku. lo mu to na nervy. V echno
mu lo na nervy!
"Jsme v háji. Copak to nechápe ?" rozkøikl se. "Chápu! To ví ,
e chápu!" Rozbìhla se k nìmu. Zhroutila se mu do náruèe jak
malá holka. "Míchale, já mám strach . . "
97
"Vyka lem se na to," eptal. "Sly í ? Vydr íme "Copak nevidí ,
jak jsme na tom?" Vytrhla se
Popadla ze stolu tùsek receptù a vybìhla ze dv Padl hlavou na
pol táø. Rad i nebýt.
Sen, nebo skuteènost? Rozzáøená Eva. Dostalas?"
" "V dyt ti to povídám . . . Lékárna nemá møí e. N problém se
tam dostat. Nechtìla jsem na sebe upo: òovat . . ."
"Co je to teda?" nechápal Michal, co znamenají c tuby v jejích
rukou.
"Koupila jsem áèko, abysme vydr eli do veèera." Ted' u je
stejnì v echno jedno, napadlo Michala. nom otázka èasu, ne
nás dostanou. Rískovat den: dennì, nebo jen jednou, poøádnì,
ale s nadìjí na nov zásobu? Stejnì o nás nejspí vìdí s tím
støediske Schovávat se, dokud to pùjde . . .
Autobusem na Zbraslav. Dva plou ící se stíny m nì zkou ejí být
nenápadní. Ale je tì poøád je tu nac je. Nadìje mít u veèer
vìci na rok dopøedu. Usadili hned za øidièem, aby si jich
v imlo co nejménì li
Sobotní výlet, vzpornínal Michal. Do galerie na ~ stavu soch,
do restaurace na zrnrzlinu, a zase zpátl~ Kdy to bylo? Pøed
sto lety? Usmìvavá máma. Táta t nìkde v Kuvajtu nebo kam
tenkrát lítali.
Autobus zastavil uprostøed námìstí. "Tudy," ukázala Eva.
Objal ji kolem ramen jakoby nic. Dva milenci, kte si vyjeli do
pøírody.
"Tady jsem vyrostla," vatlala Eva. V oèích svìtýlk Nadìje na
zásobu? Sbohem, starosti? Ale co, a ná dojde tìch pár stovek,
které rni dali v PNS? Posled: u etøené peníze. Z Evina platu
dávno nic nezbylo.
"Na tomhle dvoøe mi kluci vyrazili zub. Nìj akej O dra. Dal mi
pìstí, e jsern se nechtìla nechat ohmat vat. Ví , co to bylo
pro holku ve tøinácti letech, nem pøední zub?"
98
u. øí.
Usmál se. Opravdu sobotní výlet. "Pøestala jsem rnluvit s
celým svìtem." "Kde má tu lékárnu?" zeptal se.
"A zajdem za roh, ètvrtej barák v øadì," zvá nìla.
"Neprohlí ej si to!" Zmáèkla najednou, sotva zaboèili,
Michalovi loket.
"Co ~j e?" sykl. "Vona je tì ije?" Co e?"
" "Támhle v oknì èumí babka. Nemá nohu. Klucí od nás ze tøídy
jí chodili nakupovat. Celou dobu nedìlá nic jinýho, ne sedí a
kouká do ulice."
"Zblázníla ses?" vyjel na ní. "Táhnem se sem pùl dne a pak mi
øekne , e celou ulici hlídá nìjaká baba?" U zas mu bylo
ílenì. Úplnì se rozklepal. Vidina, e u veèer budou mít po
starostech s vìèným shánìním vìcí, se rozplývala v nenávratnu.
"Ráno tu nebyla," øekla Eva. "Pìknì dìkuju."
"Ticho!" okøikla ho. "Jdem do baráku. Nenápadnì." Ted' u je
to pøece docela zbyteèný, blesklo mu hlavou. Pøesto zaboèil do
dveøí domu. Bylo mu najednou lhostejné, co dìlá. Pøíbìh se
chýlí ke konci.
Zatuchlá tmavá chodba s vìèným zápachem sklepù. "Nic se
nedìje. Mù eme sem pøece jít jako na náv tìvu, ne?"
Zeleò trávníku za sklem dveøí na dvùr je udeøila do oèí. V
domì ticho, jako kdyby nájemnící vymøeli. Anebo beze slova
èekají u kukátek ve dveøích? Bl
bost. Paranoia, øekl si Michal. Cítil, jak mu u zase bouchá
srdce. Je to pøece nesmysl. Obyèejný sobotní výlet. Evina
utopie, nic víc.
Obìma rukama se opøela o kliku dveøí na dvùr.
"Poèkej!" Popadl jí za ramena, ne vylomí celé dve- , øe.
Deset centimetrù pad klikou byl obrtlík. Otoèil jím
a docela bez problémù otevøel. .i Trávník se záhonem, na nìm
se derou vzhùru první
poupata rù í, klepadlo na koberce, gará a vrata do uli
ce, ale hlavnì okna zadního traktu lékárny. '
99
I... I ~.;k.
~ ,i'~ ;
~i
Mìla pravdu! - Bez møí í!
"Co tady dìláte!" podezíravý hlas v zádech. "My jsme . . .,"
zaèala Eva, ale pak se zakoktala. Dìdek s holí v ruce.
"My hledáme gará Jiøího Paura," øekl Michal. "Tohle je gará
doktora Moravce," øekl dùchodc "Tady nemáte co dìlat."
"Dìkujeme," øekl Michal pøeslu nì. Protáhli se kolem toho
komisního dìdka.
Tady snad nemá nikdo nic jiného na práci ne star, se o své
okolí, napadlo Michala.
oupavé kroky za jejich zády.
Ukrást na emu panu doktorovi auto. To by se vá: hodilo, mì
nedobìhnete, pomyslil si dìda.
Je to celé nesmysl. Sto lidí by si nás v imlo, pøemý lel
Michal.
"Do háje," ulevila si Eva, sotva se octli znovu ve sl neèním
svìtle. Objal ji pro tu paní, co se dívala pø~ ulici z okna.
tastní, bezstarostní milenci.
"Chtìla jsem strèit sirku do zámku, aby nemohli v èer
zamknout. Dìdek plesnivej!"
"Jestli jde jenom o to, dá se na dvùr vlézt pøes plol øekl.
Ztratil j sem soudnost, napadlo ho. Ten chlap n~ pøece pøesnì
popí e! Nejlep í by bylo sednout na aut bus a zmizet.
Nahlas neøekl nic.
Aspoò ta baba snad v noci spí, uva oval. Copak jse se doèista
zbláznil? Normální zlodìj by takovéhle vlo pání samozøejmì
odpískal. Dva dokonalí svìdci, kte nás budou moci
identifikovat. Jen e co zítra ráno? Svì ci nesvìdci, lékáren
bez zamøí ovaných oken u je ja afránu. Jen aby dìdek náhodou
nepochopil, o co ná lo, a nezburcoval policii.
"Myslí , e mì nepoznala?" zeptala se najednou Ev Co e?"
" "Ta enská pøece . . ."
Tohle Michalovi vyrazilo dech. "Ona tì zná jm nem?"
"Snad si ho u nepamatuje."
100
^
Snad! "Tak cos mì sem vedla, sakra!" vybuchl Michal.
Okam itì sednout na autobus a odjet. A zítra? "Kdy tì vidìla
naposled?"
"Pøed deseti lety."
"Tak ne il," øekl, i kdy sám ílel jako nikdy.
A jestli ji poznala? Jestli ten dìdek zalarmoval policii?
Jestli nás dostanou? Jestli je to poslední veèer na svobodì?
Pak u jen abstinence v kriminále?
Ze zahrad vonìla hlína.
Kluk v bouráku s vyhuleným stereopøehrávaèem pøed místní
ekonomkou. Dvì holky se zmrzlinou. Fot~ ky z filmu Nebo tíci
pøejí lásce ve vývìsce kina. Jako ' by se vùbec nic nedìlo.
A co se dìje kromì toho, e dva hadráci nemají na drogy?
"Rad i zapadnem dovnitø," øekl.
' Jestli dìdek nìco ohlásil, mù ou právì vyjí dìt do mìsta
hlídky.
Problémy krásných, .roztomilých hercù bez problémù. Hotel s
terasou nad moøem v pálícím slunci. Blankytná obloha. Co kdy
poldové u obklièili lékárnu? Copak u se nedoká u aspoò na
chvíli na v echno vyka lat? Èervíèek pochybností nìkde v
aludku a do konce filmu. Happy end. Vidìt ho tak jednou
nejen na plátnì.
Usmívající se babky, které si alespoò ve filmu zacesi' tovaly
do Itálie a starých èasù, kdy jim bylo pìtatøicet. Kluci a
holky, kteøí sem pøi li na rande. Ani jeden divák mezí tøiceti
a padesáti. Ti sedí doma u televize? Jen at sedí a necourají
po mìstì.
; Nebo i odtud vyrá ejí na chaty? Ké by.
Tìch pár divákù se ztratilo ve spleti ulíc. Najednou sami dva
na pustém námìstí. Nápadní a hrùza. Najít i
park a pøedstírat v nìm, e jsme milenci? ' Pøedstírat?
Kdy jsme se naposled milovali? Dokud jsme oba vydr eli být
celý veèer bez drogy. Jen e co kdyby nás v parku legitimovali?
Dva Pra áci, kteøí jeli pùl hodiny
101
autobusem, aby se mohli líbat pod bezy na Zbrasla i Osm hodin.
Na tamto je tì stra nì brzy. A vyraz
sklo, nìkdo by se mohl zvednout od hlavního prog ( mu a vidìt
nás svým modøe blikajícím oknem.
, Mìsteèko, v nìm na jaøe v osm hodin chcíp p V tuhle hodinu
se v Itálii teprv zaèíná ít. Jenom e ~ ; dva bysme v Itálii
byli stejnì v háji jako tady. Narl
mani shánìjící dennì svou dávku.
Ale jestli to dneska vyjde a nedostanou nás, zaè~ me zas ít.
Najdu si zamìstnání. Vydìlám nìjaký pe ze a koupím stùl a
idle. A Evì nìco na sebe . . .
Aby bylo zas co prodávat, a budem na dnì? "Tak jak?" øekla
koneènì Eva.
"Poèkáme." Sna il se o klidný tón.
Sednout na autobus a zalehriout doma. Na v ech ; se vyka lat.
Mùj dùm, mùj hrad. Bezpeèí duchny. M i to injekce milování.
Nic neriskovat. Nechat toho, di
' ne bude prùser. - Jen e v té chvíli ucítil Michal p~ I ní
køeè v bøi e. Za chvíli budu v abstáku, uvìdomil Rozklepal se.
Aspoò prùjem at nemám, pøemý lel zc fale.
; "Kde je tu nejblí les?"
Le eli ve stráni nad mìsteèkem polomrtví stracl ; a
nervozitou. Samozøejmì e mìl prùjem. Pozorova jak se svìtla
tam dole rozsvìcují jedno po druhé~ První teplej í veèer roku.
Nìco pro milence. Doèkat závìru vysílání Èeskoslovenské
televize. Pak je tì p
!, minut, ne se diváci vyèurají.
; Kdysi jsem se stra nì tì il, a mì na i koneènì p stí na
èundr, vzpomnìl si Míchal. Usínat pod iráke a mít radost
jenom z toho, e mù u pozorovat hvìzd Taky dobrodru ství. Jako
první ochutnání drogy. Je e to bylo dostupnìj í. Na to jsem
se nemusel ptát d ma, jestli smím. - Ted' u bych pøece dávno
mohl r
; èundr. Jen e bez injekce?
' Modrá poblikávající svìtla tam dole v údolí zhasl Vlajka,
hymna.
Z lesa pøece jen táhne chlad.
"Pùjdeme?" øekl koneènì. Vlastnì spí zasípal. Str I~ I
102
chy a je tì nìèím. Nìèím, kvùli èemu ted' nejde couvnout. Leda
e by èlovìk rázem zmìnil docela v echno. Ale pøestat zkou eli
u pøíli èasto na to, aby je tì vìøili, e nìco takového
mohou dokázat. I kdy to døív nebo pozdìji musí skonèit
kriminálem. Ani tahle jistota nemohla Michala zastavit. Kdyby
mi nìkdo pøed tøemi lety øekl, e se jednou octnu ve vìzení,
koukal bych na nìj j ako na evoka, napadlo ho.
Ulice byla pustá, za ádným oknem stopy ivota. Jen øada
popelnic pøipravená na pondìlní ráno. Michal pøitáhl jednu z
nich ke zdi dvora.
"Poèkej tady," po eptal Evì. "Neví , jak to tam vypadá . . ."
Nebyl èas na dohadování. Vy vihl se na zed'. Ucítil ostrou
bolest v dlaních. Støepy, uvìdomil si. Ale poøezání mu nemohlo
zabránit, aby udìlal, co chtìl. Podal zkrvavenou dlaò Evì,
pomohl jí pøes zed'. Pøebìhli po trávì dvora pod okna lékárny.
Jenom aby v tom pitomým domì v ichni spali, opakoval si
Michal. Znovu se zaposlouchal do zvukù ulice. Projí dìjící
auto kdesi v dálce. Nadechl se, jako by mìl skoèit do ledové
vody, pøehrnul rukáv pøes dlaò a udeøil do okenní tabule.
Zvuk støepù padajících na okenní rám i dlá dìnou cestièku
kolem domu byl pro nì témìø nesnesitelný. Skrèili se u
sklepního okénka. Michal cítil srdce a v krku.
Ted' se rozsvítí nìkteré z oken! Anebo rovnou potmì telefonují
na policii?
Ticho. Jen vítr v korunì topolu u zdi dvora. Pomalu, jako by
tomu je tì nevìøili, vstávali. Nejstra nìj í bylo, e Michala
èekalo je tì jedno sklo.
Proè jsem proboha nevymáèkl obì najednou, nadával si. Opravdu
je mo né, e nikdo nic nesly el? Pohyb ve støevech. A
nesnesitelná touha po tom uvnitø.
Pitomèe! Eva mìla hlí~iat na ulici, jestli náhodou nìkdo
nejde. Ne tu èuèet, jak se tøese strachy. Rozbìhl se k plotu.
103
"Michale," usly el za sebou. Myslí si, e utíkám?
"Ticho!" zasyèel v bìhu. Na støepy na vrcholu zíc ka lal.
Vyskoèil na klepadlo kobercù, pøitáhl se ru ma na zed', aby
vidìl do ulice.
Opravdu nikde nikdo! Spí spadl, ne seskoèil. Ti ná fasáda
domu za zády.
Nemohl tu it, na jak tenounkém vlásku v echno sí. Cinkot skla
probudil babku v prvním patøe. Je se bála jít podívat k oknu.
Nato vzbudit souseda, 1 rý mìl telefon a mohl by zavolat
policii. Otøásla se pøedstavì, e by ted', kdy jsou v domì
lupièi, mu~ vylézt ze svého bytu. Mìli mi dávno dát telefon,
myslela si se zadostiuèinìním.
V ádném z oken stín. Otøel si krvavé dlanì o kal ty a
pøikrèenì se rozbìhl pøes trávník k oknu lékár Vyskoèil na rám
rozbitého okna a ramenem pror; druhou sklenìnou tabuli.
Pokrèenou rukou si chra hlavu.
Idiote v ech idiotù, nadával sám sobì. Le el na zc uvnitø
lékárny ve støepech, krvácel z obou rukou. S il se
zaslechnout v echno, co se dìje na dvoøe, v do i na ulici.
Bu ení vlastního srdce. Stejnì bych se nedok~ ani pohnout, at
bych sly el cokoliv.
Koneènì se odvá il zdvihnout hlavu k oknu. Tì pod ním uvidìl
docela bílou tváø Evy.
Mluvit nemohl. Jen vydì enýma oèima a nepatrn kývnutím hlavou
jako by se ptal, co se tam venku d~ Pokrèila rameny. Pak
natáhla ruce k Michalovi. Docela instinktivnì vzal její dlanì
do svých. Na;
nou se vzepøela, zahrabala pièkami tenisek po om: a byla na
oknì.
Ka dý prud í pohyb, ka dý zvuk naplòoval Miclhysterií. Kdy
skoèila do støepù, málem se zhroutil podlahu. Pøikrèený, s
nastra enýma u ima oèeká odkud pøijde rána.
"Krvácí ," za eptala.
"Pst! Rychle!" Jestli nìkdo zavolal policajty, stihn si dát
alespoò injekci, ne pøijdou.
104
Eva rozsvítila baterku.
Dal í vìc, z ní mu málem praskla hlava. Svìtlo mù e pøece
vidìt ka dý z protìj ího domu. Co v echno jsme nedomysleli!
Zatracenì! Cítil, jak se klepe. U jsem tak hysterický, e se
nedoká u ani pohnout z místa. Nakonec mì tady zítra ráno
najdou podìlaného strachy. Rychle si nìco dát. Na uklidnìní.
Zatracenì!
Najít opiátovku!
Zdobené mahagonové oblo ení. Léky podle abecedy jako na
výstavì: bromadril, codein, diolan . . . Ale opiátová skøíò
nikde. To pøece není mo né! Michal zaèal kousek po kousku
osahávat oblo ení. Ozdobné li ty, prolamované výplnì,
nale tìné døevìné koule . . . Nìkde pøece musí být ta
zatracená dvíøka k opiátovce. Nebo nìjaký mechanismus, kterým
se odklopí kus oblo ení.
Ka dým nervem cítil, jak minuty nemilosrdnì utíkají. A s
ka dou se zvìt uje pravdìpodobnost, e nás èapnou. A vùbec nic
z toho!
"Vem aspoò vìci z regálù!" sykl na Evu. Zatracenì! Zoufale
oblézal to pitomé oblo ení.
To je pøece nesmysl. V echno je nesmysl! Hlavnì se uklidnit.
Eva nìkde na la igelitový pytel. Shrnuje do nìj celá plata
lékù. Vem je èert!
Michal zaklepal na oblo ení. Mìl pocit, jako by se místností
rozlehly výstøely z kulometu. Dal í zvuk, který mù e být
sly et v celém baráku. Cítil, e je propocený od hlavy k patì.
Kapièky potu mu stékaly po nose, típaly do oèí, lechtaly ho
na zádech.
Koneènì to pod mahagonem zaznìlo dutì. Tady! Jen to zkurvený
oblo ení odklopit!
Michal se vrhl na ozdobné li ty v okolí. Maèkal, kroutil,
páèil, nadzdvihoval jednu po druhé. Cítil, jak je opatlává
krví. Jinak nic. A co otoèit nìkterou z ozdobných koulí?
Jak dlouho asi u jsme tady?
Vytáhl z kapsy roubovák, strèil ho do prasklé výplnì a
zapáèil.
105
 ; Døevo povolilo. Za ním ubohá nìkolikacentimet:
mezerka. Zblázním se z toho, uvìdomil si Michal. V hlavì
huèelo. Tikaly mu v ní jakési obludné hodiny. Zn . odtud!
Utéct! Ale co potom? Copak to klepání opravdu je tì nikoho
nevzbm Debilní oblo ení! I , Zaklepal ze strany na pult.
Nesmysl. - A tady` tracenì! Strèil roubovák do mezery pod
vrchní kou a v í silou jím trhl. Praskot, j ak kdyby
se øítil k zemi strom. Neb~ mám halucinace? - Tady je to!
Opiátová skøíò schovaná pod pultem. Je tì jede~ mek.
Znovu zapáèil roubovákem. Evo!" " Uvnitø byl
poklad. Fén, opiáty, opiová tinktur ! Objal Evu kolem
ramen. Byl by lítal po lékárnì ; i olympij ský vítìz
desetimíle. "Støíkaèku. Rychle!" vrátila se Eva do
reality. Vytáhl z kapsy plastikovou støíkaèku na jednc
u ití. Ulomil hrdlo ampule morfinu a nasál. Mìl k divu
je tì tolik sebeovládání, e podal støíkaèku pøed Evì.
Spí mu ji vytrhla z ruky. Tíha a pak bláznivá lehkost.
Strach byl pryè. - jenom odnést to bohatství, uvìdomoval
si. Ale jak? Plastikový pytel naplnìný léky. katule s
opiát5 s tím? Nechat nìco tady? Nesmysl.
"Michale," ozvala se Eva z pøipravny lékù. U j:
neokøikoval, aby eptala: Rozbìhl se k ní. Vyhazo plá tì z
prádelního ko e. Co øíká ?" , " Po ètyøech kubících
u nemìl soudnost. Roze: se. Proè ne? Hlavnì to tady co
nejdøív skonèit a mc lehnout. Narovnal opiáty na dno
ko e, pøes nì polo ili pl kový pytel, pøikryli ho jedním
pinavým plá: z hromady v pøípravnì. A jde se!
106
Postavil prádelní ko na parapet, seskoèil do dvora. Pomohl
Evì. Popádli ko , pøebìhli s ním po tráVì, vysadili léky na
zídku, Michal se na ni vy vihl a vytáhl Evu, aby se
nepoøezala.
Ulice byla stále stejnì pustá.
S prádelním ko em mezi sebou vyrazili mìstem k výpadovce na
Prahu. Strach Michala dávno opustil. Kdy se nestalo nic a
doted' . . . Morfin úèinkoval. Rázovali si po silnici docela
klidní. Na obzoru se rýsovala záøe svìtel Prahy.
Neuvìøitelná zásoba. Jestli dostanem tenhle ko domù, u nás
nemají na èem nachytat, pøemý lel Michal. Vydali se jarní nocí
pøi bøehu Vltavy jako dva blázniví zamilovaní.
Kdy za Zlíchovem muselí znovu vylézt na silnici, zahlédla Eva
taxi vracející se z Barrandova. Mávla na oféra.
Pochopil, co nesem? pøemý lel Michal. Tázavì se podíval na
Evu. Pokrèila rameny.
Dali se .pro jistotu zavézt o blok dál, ne bydleli. Michal
vysypal taxikáøi na dlaò v echny peníze, které na el v kase
lékárny. - Nejménì tøikrát víc, ne si øekl. Snad pochopí.
"Na shledanou, mistøe!" uklonil se taxikáø. "Veselou noc."
Bude dr et hubu, blesklo Michalovi hlavou. Jinak by si ty
prachy snad nenechal?
Sotva pár vteøin a v echno bude v poøádku. Poschovávat vìci na
nejrùznìj í místa. I do sklepa a na pùdu, kdyby náhodou pøi la
prohlídka. Vìt í nadìje, e alespoò nìco zbyde. Ale prohlídka
pøece nepøijde. Jak by nás na li? Dát si rad i je tì jednu
poøádnou dávku. Zaslou íme si ji pøece. Bla enì se rozvalit na
molitanu a nechat si zdát, e jsme koneènì v ráji.
Strom. Prorazil parkety uprostøed pokoje nebo co? Tropická
palma, která mohutní pøed oèima. V echno je v pohybu. I kmen.
107
Ale to pøece není kmen.
Chøestý , který obtáèí palmu kolem dokola! Ploská hlavièka s
ledovýma nehybnýma oèíma ul nýma stále jenom na mì!
Pomalu se blí í k mé hlavì. Rozeklaný jazyk. I jedové zuby v
pøí ernì rozevøené tlamì.
Takhle to pøece nemù e skonèit!
S vytøe tìnýma oèima Michal sledoval, jak se str~ naklání blí
a blí .
Ghøestý pøipravený k útoku. "Ne! Já nechci!" vykøikl.
Palma ted' padala pøímo na nìj. Vìèný nekonè pád, jako kdy má
èlovìk zlý sen v horeèce.
Ne tohle, rad i se zabít!
Michal popadl nù zabodnutý v bochníku chleba, v lejícím se u
zdi vedle postele. Jedním pohybem si pí tal tepnu na pravém
zápìstí.
Palma se ztratila ve støíkajicí krvi.
"Tak co, pane Otava . . .," zas ten mladý doktor s ~ novousem.
"Va e choroba se opìt zhor ila. Nemáte d~ jem?"
Michal zavrtìl hlavou. Co jiného.
"Je tì se vám nezdá? Opravdu? Jste na tom bohu E podstatnì hùø
ne minule."
Michal sklopil oèi. Co na tohle øíct.
"No dobrá . . ." Doktorùv hlas ted' pøetékal ironii "Jak
myslíte. Já bych vám ov em vøele doporuèova zaèít s léèením co
nejdøív. Obávám se toti , e vám u: pro to rozhodnutí nezbývá
mnoho èasu."
Má pravdu. Samozøejmì e má pravdu. Omezit dáv ky na minimum!
Jen e nìco takového by mi tady ni kdy nedavolili.
"Mìl byste vyu ít toho, e jste se pobytem u nás zba vil
abstinenènich pøíznakù, a zaèít se rovnou léèit." "Tohle mi
staèilo, pane doktore. Nechám toho. I be~ léèení. Vá nì."
Kontrolovat si dávky. Nic víc to nechce, ubezpeèova:
108
sám sebe. Nepøedávkovat se. U s tím mám pøece sakra
zku enosti.
"Sám víte dobøe, e to je velíce nepravdìpodobné," zaèal znovu
doktor.
Ty pichlavé oèi a upøený pohled . . . Michal sklopil
hlavu. "Nemìl byste odmítat na i pomoc." "Dìkuju. Vá nì to
doká u," zahuèel Michal. "Sám tomu pøece nevìøíte."
Vìøím." "
Aspoò na chvíli usnout. Celou noc se pøevaloval v propocené
posteli. Tøásl se zimou, umíral horkem. Sestra pódobná Olinì
chodila Michalovi otírat pot. U bez úsmìvu. Ale také bez
øeèí. Usilovnì tiskl víèka k sobì. Spát! Zatracenì, aspoò
spát! Bolelo ho v kloubech , v páteøi, v celém tìle. Le et
bez hnutí bylo utrpení. Dvakrát nebo tøikrát, kdy vzdal své
úsilí a otevøel oèi, stál nad jeho postelí lékaø s pøísnì
sta enými rty. Jako soudce? Nesmysl. - Je tì si mì u ít, ne
zheb- nu. Dal í zoufalé pokusy napíchnout Michalovi ílu.
In- fúze. U neusnu, uvìdomoval si sklesle. Stoèil pohled
ik- mo za sebe k oknu. Zas to svìtlo. Nad Prahou vycházelo
slunce.
Jak dlouho to pak v echno vlastnì trvalo, pøemý lel. Nemám
pøedstavu. Jeden dlouhý ílený morfiový sen. Kde zùstala
poèáteèní radost a lehkost? Najednou je- nom tøesavka, kdy
si èlovìk nedá vèas injekci. A kdy si ji dá, není mu tak
bídnì jako pøedtím. Nic víc. Jedna injekce za druhou u jen
proto, aby nám bylo aspoò trochu normálnì. Tìlo se
pøizpùsobilo. Nefunguje jako døív ani na trojnásobné dávky. A
pod vìèným vlivem opiátu si nedoká e øíct, co potøebuje. Jak
dlouho trva-
109
lo, ne j sme si uvìdomili, e padáme hlady? Kdy j sm naposled
jedli? A v celém bytì ani kaèka na ètvrtk
, chleba. Dokonce ani prázdné láhve, poslední nadìje tc ; lika
zkrachovancù.
, . "Márn v práci výplatu," vzpomene si Eva. I Jen e jít tam?
' "Pøed kolika týdny ti skonèila dovolená?" Pokrèí rameny.
A co v echno vìdí policajti? To se rad i ani neptárr Jen e
nìjaký prachy sehnat musíme. Kolik dní jsm nejedli? Co se
vùbec dìlo poslední týden?
Zkusit najít nìkde práci. - Dokázal bych vùbec je: tì
napodobit normálního èlovìka ucházejícího s~ o práci? A
ukazovat nìkde obèanku? Mìsíèní lhùta v které jsem si mìl
najít nové zamìstnání, je dávm v tahu. A jestli v echno
prasklo a vyhlásili po nás pá trání? Fotka v televizi. To by
byl konec. A potom, kte rý podnik by mi byl ochoten dát hned
první den zálohu Í,
Brigáda u metaøù. Dopoledne za padesát korun. Dal í útoèi tì
ztroskotancù. Ale copak bych dokázal vstá ráno v pùl esté? A
i kdyby, vyplácejí tam pøece jen m obèanku.
~r ~ Ukrást nìco na im. Klíèe od bytu snad je tì nìkdE mám?
Trochu jídla, nìjaké drobné, mo ná nìco cen nìj ího na prodej?
Jen e kde vzít jistotu, e táta nebu de zrovna doma po slu bì?
Ted' u by na mì nejspí;
' zavolal policajty bez váhání. "Mám zlatej náramek. Po tetì."
Neblázni. Kde?"
i i. "
"Máma ho schovala mezi svý vìci." I~
Zlatý náramek je pøece pár týdnù ivota! "Zajdu k na im."
"Nemù ou bejt doma?" ; "Nejdøív v est."
To pøece není kráde . Eva si vezme, jen co jí patøí,
Zatracenì nezúèastnìná baba za sklenìnou vitrínou plnou zlata,
kolem kterého se vìènì motá hrozen cizin~ cù. Jak jim sakra
podstrèit zrovna ten ná náramek: ;
e u r
"Bohu el, tohle od vás nemù eme koupit. To není
staro itnost." "A jak mù em tenhle náramek prodat?" "Jestli
o to moc s ojíte, v klenotech od vás koupí zla- to podle
váhy. Sto padesát korun za gram. Napøed si ten náramek aIe
musíte dát roztavit. Dìlají to na Ko- zím plácku." Zbláznila
se? Taková zlodìjna! Ale máme jinou mo - nost? "Obèanský
prùkaz prosím . . ." Vzít náramek a pryè! Vlastnì . . .
Stejnì má Eva v obèance, e bydlí u rodièù. Náramek, který se
dal prodat za tøi, ètyøi tisíce, kdy- by èlovìk nespìchal.
"Tisíc sto korun . . .," øíká dal í baba, tentokrát u ka- sy
v klenotech, nezúèastnìnì. Nic víc, nic míò. Pár týdnù
ivota. A pak? Nenechat to nikdy dojít takhle daleko. Starat
se, abysme peníze získalí vèas. Ne a kdy nám kruèí v
bøi e, tak e musíme kývnout na cokoliv. "Pøí tì mù eme prodat
nìco z tý lékárny," napadne Evu. Kde?" " Pøes Richarda."
" Mùj úhlavní pøítel 'znovu na scénì? "Jdi s ním dd háje!"
Máme svou hrdost. - Dokud má Eva v kapse jede- náct set.
"Standa to taky tak dìlal, ne ho dostali." U poèítáme,. e
nás dostanou? - A jak jinak to mù- e skonèit? Ted' u je
stejnì dávno v echno jedno. I hrdost je v tahu. "Uvìdomuje
si, e chceme my nìco po Richardovi, a ne on po nás?" "
"Jo. Poslední instrukce. Pozval nás na mejdan. "Já jen aby
ses podle toho choval."
111
"Objímat ho doufám nemusím."
1 Takhle daleko jsme to pøece nikdy ne 0
' dojít. Je tì kdy jsem se vrátil z vojny,
s na~
chl si s Evou jen hezké víkendy. Nanejvý d~ lik týdnì. Níc
víc. Jak je to nedávno. A pøitot
Zas v echno j ako pøed tøemi lety. Rich~ a Dá a . . . Jen
místo limonád injekce. zrychluje.
Proboha, tebe jsem pøece nenávidìl, v jasném záblesku mysli
Michal. NajednoL n
charda na koberci uprostøed pokoje. Rozzá je kolem. Co mi to
vlastnì dal, pøemý lel. F tÌ
øenou. "Já bych to chtìl taky zkusit, Richax v tì . . "
V
Nìjaká my . Roman nebo jak se jmenu t:
jsem ho vidìl u tenkrát, kdy jsem se vrá r
estnáctiletý zajièek. "Co e?" nechápe Richard. :
;,To srdíèko lásky," øekne Roman. Debilní název, uvìdorní si
Michal. Ale fux "Má pøece mo nost," usmívá se Richard
na. "Podmínky zná . . ."
Ten jeho slizkej úsmìv! Michalovi znovu . v echno, co bylo. No
a? Stìny pokoje se úsmìv.
Evi, jak dlouho ses nesmála? Sto let? Dr et ji v náruèí a
chránit pøed v ím. ; Zaklepání na dveøe.
"Moment!" Richard je rázem na nohou. "To i
I signál
Jehla krábne po desce, jak Dá a rychle vy mofon. Dívají se
jeden na druhého. e by jec nìco prásk? Richard napøáhne ruku
k Evì. ku!" Smete do kapsy lahvièku se svým pøisn
! roztokem. "Jdìte otevøít! Kdo v tom nelítá: ! Dal í dvì
my i, které doufají, e si na kone L vyslou í nìj aké zbytky.
112
kdy nechtìli nechat ojny, slibovali jsme ~jvý dvì tøi injekce
, pøitom dávno.
. Richard a Zdenìk jekce. V echno se
vidìl, uvìdomil si ~jednou objímal Ri. Rozzáøené oblièeý lel.
Prý na usmí
Richarde, prosím
~menuje. Vlastnì i se vrátil z vojny.
Ale funguje. ~,ichard na Roma
znavu pøipomnìl oje se vlní. Evin
iou. "Tohle nebyl
~chle vypíná gra~ by jeden z nás ~ Evì. "Støikaè1 pøísnì
tajným nelítá?" poruèí. ~ konec hostiny
"Ale bacha," sykne Richard ze dveøí záchodu. Zavøe a zamkne
se. Jestli je to prohlídka, mù e v echno spláchnout.
I kdyby tady ka dému z nás odebrali moè a zjistili v echno, co
jsme mìli, bude tvrdit, e tak jsme sem u pøi li. Nikdy mu
nikdo nedoká e, co tu mìl. Z nás by sotva nìco vytáhli. Kdo
cekne, nedostane u v ivotì dávku. Jak prosté.
Nám by ale setkání s policajty v tomhle bytì zrovna nepomohlo,
uvìdomí si Michal. Opøe se o dveøe do chodby, aby sly el.
"Richarde," eptá jedna z my í. "Nìjaký dva kluci . . "
"Jak se jmenujou?" ozve se Richard ze záchodu. Michal vidí
skulinou, jak my pøe la dùle itì ke dveøím. Ted, u
neotevøela jenom pehýrku. Zajistila je øetìzern a pootevøela.
"Jak se jmenujete?"
"Robík a Jarda. Øekni Richardovi, e potøebujeme jen jedno
lehnutí."
My zas v echno poslu nì opakuje dveøím od záchodu.
V pokoji je poøád je tì hrobové ticho. Ka dý se svým vlastnim
strachem. Michal pohladí Evu po vlasech a zavrtí hlavou.
Tentokrát je tì ádný prùser.
"Nejsem doma," eptá Richard.
Není doma. Je nám líto," vykoná my rozkaz. V hla"
se tichý triumf, e pro ni doma je.
"Jen jedno lehnutí, rozumí ," prosí ten nìkdo za dveømi.
"Nebud'te svinì!"
"Není tu!" sna í se my marnì zavøít dveøe. Jeden z tìch venku
do nich strèíl nohu.
"Jsme na huntì. Musíme to dostat, nebo se rnu slo íme pøede
dveøma. Vyøid' to!"
Richard vyleze ze záchodu.
"Vypadnìte. Nic nemám. Rozumíte? Dneska nic. Nernám náladu.
Neukazujte se tu. Táhnìte!"
"Rícharde, prosírn tì . . "
"Ø,ek jsem, abyste neotravovali!"
113
"Sesypem se . . ."
; Srdíèko lásky u asi pøestalo úèinkovat, uvìdom ' Michal.
"Kdy nemám, nemám," øekne Richard mraz: "Dej tu haksnu pryè!"
Neznámý kupodivu okam itì poslechl. Richard bouchne dveøe.
"Richarde, poèkej . . ."
Zvonìní. A znovu. Richard klidnì vykroèí k pok "Ka lete na nì.
Pustte gramec."
Ted' pùjde o to, jestli vydr í déle oni zvonit, nebo i
dìlat, e nám bordel na chodbì nevadí, napadne l chala.
"Jardo, ty svinì! Mìl jsi mi nìco vrátit, ne? Zasloi bys
napráskat," zakøièí skrz dveøe do chodby Zden V nejhor ím
pøípadì po le Richard své dvì m5
aby ty kluky vyvedly, pøemý lí Michal.
"Debilové! Zkazili mi náladu." Richard vyndá z k; sy støíkaèku
i svou zázraènou lahvièku. Stáhne si p øemínkem, aby mu
vystouply íly.
Má je tì íly, e by mu je mohl ka dý závidìt, u ' domí si
Michal. Já na tom zdaleka nejsem tak dob "Chce ?" podá injekci
Michalovi.
Proè to vlastnì dìlá? Kvùli lékùm, co mu tu necl me na prodej?
Kvùli Evì? Sotva.
"Nemù ou tì ty kluci ze vzteku prásknout?" zep se Michal pro
jistotu.
Richard zavrtí rozhodnì hlavou. "To by nedostali nikdy nic."
Tak e jindy pøece dostávají, napadne Michala. Kd jsou tu sami?
Poslední dávku a vypadnout. Pro dne toho bylo a dost.
"Mnì taky," natáhne Eva ruku po støíkaèce. "Uka Michal
nadzdvihne Evì víèko, zkontroluje duhovl~ V poøádku. Je tì
kubík, dva musí snést. Pro jistotu sám natáhl látku do
støíkaèky. - V tomhle stavu Eva není k udr ení. Mohla by si
klidnì lehnout tøe deset kubíkù.
I Richard se u slo il na zem. Nìèemu se usmívá. Í
I 114
si
Dá a se líbá s nìjakým klukem. Vlastnì . . . uvìdomí sí
Michal. "Mìlas pøece bejt nìkde na horský boudì?" zablekotá.
Zatøese Dá e rukou.
"Jsme tam," odtrhne se Dá a od toho neznámého. "Jedu sem jen
obèas na sobotu a nedìli . . ."
"A Petr?" zeptal se Michal. Ten neznámý mu byl docela
Ihostejný.
"Skonèil s tím. Mì pou tí do Prahy nejvej jednou za mìsíc.
Víc ne."
Skonèil s tím. Jak to vùbec mohl dokázat? Vypadnout z Prahy.
Co kdy tohle je záchrana? První svítání v Tatrách tenkrát na
na em èundru, blesklo Michalovi hlavou. Tehdy jsem byl pøece
vlastnì tastný. Vyhýbat se mìstu na sto honù. Jen výjimeènì
sem zajet. Jako Dá a. Mo ná e je tì není v echno ztracené? Co
kdy o nás zatím opravdu nevìdí? Støedisko i lékárnu mohla
pøece vykrást spousta Iidí. Nechat se zamìstnat na horský
boudì a nemù ou nás sebrat ani pro pøí ivnictví.
Je tì jednou to risknout?
"Dá o! Dá o!" znovu jí za kubal rukou. "Neví tam o nìjakým
volným místì?"
"Petr by vìdìl . . "
Podíval se na Evu. Souhlasila by? Musí souhlasit. Doká eme to!
Níc jiného nám nezbývá. - AIe a zítra. Spokojenì se pøevalil
na koberec.
"Stejnì se v echno stra livì zmìnilo," sly í najednou vedle
sebe. "Kam zmizeli ty bezvadný lidi?" usmívá se na nìj
Richard. " tudáci, hudebníci, frajeøi, s kterejma se dalo
mluvit taky o nìèem jiným ne o fetování. Který mìli drogu
jako prostøedek k nìèemu. S její pomocí chtìli nìco poznat.
Udìlat. - Dneska si s drogou zaèíná ka dej zamindrákovanej.
Nejsnaz í cesta jak se cítit nìèím. Debilové. lehnout si do
íly, lehnout na gauè a konec. Nic jinýho neznaj."
Ví vùbec, ke komu mluví? blesklo Michalovi hlavou. "Sráèi,"
usmíval se Richard nepøirozenì. " ádnej vy í cíl. Jen chemie.
tìstí nejrad i zadarmo. Zdvíhá se mi z nich aludek. - U ani
hudbu na tìch svejch
li5
mej danech nemaj í. Kreténi. Sedìt j ako mrtvoly a Iád vat do
sebe cokoliv. Nemají potuchy, co to s nima ua lá. Netu í, e
existuje embolie, abscesy, loutenka pinavejch jehel, AIDS.
Nic. A kdy to nemaj, nedok ou ani pozdravit. Nato mluvit.
Vyhaslíci. Jako kd~ vytáhne z rádia baterie. Hadráci. Le et
celej dE v koutì a spát. Mezi tenhle spolek mám chodit? Risk
vat, e mì seberou kvùli nìjakejm debilùm?"
Staré zlaté èasy. Kolikrát tohle od Richarda sly ~ Doby, kdy
ani doktoøi netu ili, e by v Èeskoslovensl mohl být nìkdo,
kdo bere drogy. Nato aby nìco tak vého napadlo je tì rodièe.
Fetování skoro bez rizik K spoustì lidí se to na tìstí
nedoneslo dodnes, napa lo Michala. Jinak by fetování bylo
dneska je tì riska tnìj í. Èím ménì se o tom mluví a ví, tím
snáz se c v echno utajit. A kdy u o tom nìkdo tady ví, myslí
e narkoman musí vypadat jako apokalyptická pøí~ ra. Jak by ho
napadlo, e v tom jede tøeba sekretáøl øeditele v jeho
podniku? Nebo vlastní patnáctilet syn.
Jen e na tohle v echno jsme doplatili i my. Copa jsme tehdy na
zaèátku tu ili, kam to povede? Copak nám to sna il nìkdo øíct?
"Kluci, mnì je blbì," ozve se Zdenìk. "Au!" zaø~ a zhroutí se
najednou na parkety.
Houpavì klidná nálada je znovu ta tam.
"Co blbne ?" Michal popadne Zdeòka za zápìstí. Nepravidelný
tep! Co to bylo vlastnì za látku? Jak silná? Michal násilím
odtáhl Zdeòl.~ovi ruce od hrud~ ku. Trhl za ko ili. Jeden z
knoflíèkù odletìl snad me daleko. Pøitiskl dlaò na Zdeòkovo
srdce. Pøevalova se jak spáè probuzený uprostøed noci.
"Richarde," øekl Michal kovovým hlasem. Nutil do klidu. Hlavnì
nekøièet.
Z toho jediného slova v íchni pochopilí, co se dì~ Eva vypnula
gramofon. Richard byl rázem na kolenc Popadl Zdeòka za
zápìstí, sna il se mu nahmatat tE "Co je, proboha?"
Zdeòkùv dech se zrychloval vteøinu za vteøinou. A
116
~do~dì
jako by nenadechoval ádný vzduch!- Bílý oblièej zkroucený
strachy na cípu pinavého koberce.
"Dejchej! Proboha dejchej!" vykøikl Richard hystericky do té
bílé tváøe.
"Co to bylo?" zasípal Zdenìk.
"Nic zvlá tního. Kombinace dvou látek. Dejchej!" porouèel
Richard.
Obì my i bílé jako stìna najednou stály u dveøí místnosti.
Maèkaly se zády ke zdi.
Michal úpìnlivì pozoroval Zdeòkova vystouplá ebra, tiskl jeho
druhou ruku. A najednou necítil tep! "Dejchej!" vykøikl
nesmyslnì.
Zdeòkovo tìlo sevøela køeè. A znovu. "Proboha, tak dìlej
nìco!" vøískala Eva. "Otevøete okno!" poruèil Richard.
"To nic, to nic . . . Bude to v poøádku," zablekotal Michal.
Objímal Zdeòkovo tìlo, tøásl s ním. Co je s tím srdcem!
Pár nepravidelných úderù. "Sanitku . . .," zasípal Zdenìk.
"Neblázni. Dejchej. Pøekoná to . . .," vyrá el ze sebe
Richard.
Zavolat doktora by znamenalo prozradit tohle doupì. A pøísun
jedù.
"Aúú," zavyl Zdenìk. Dal í køeè ho zkroutila témìø do kozelce.
Je tì jednou sebou kubl a najednou bylo ticho.
"Co je?" vykøikla Eva. Omdlel!" konstatoval Richard. "
"Umøe?" zeptal se Michal polohlasem. Richard pokrèil rameny.
Michal se rozhlédl po úèastnících toho bezstarostného,
veselého mejdanu. My i u byly pryè. Jen klapnutí dveøí od
bytu. A kdyby pøi la policie ted'?
"Evo, seberte se a jdìte," oslovil Michal bílé, vydì ené tváøe
kolem. Eva, Roman, Dá a . . .
Zavoláte doktora?" øekla Eva. "Zbláznila ses?" vyjel Richard.
"Co kdy ti tady umøe?" rozkøikla se. ..
117
 i "Nesmí!" Richard zatøásl bezvládným tìlem. "D ! chej,
ty vole! Dejchej!" "Jdìte!" øekl Michal. Cítil, jak se mu
ko ile zaèí lepit na záda mokrá ledovým potem. Zdeòkovo
tìlo t ' zoufale nehybné, sotva je Richard pustil. "Pøece
ho dy nenecháme umøít?" zvedl oèi k Richardovi.
"Poèkej!" sykl Richard. "Tak jdìte u , sakra! Co ~ míte?
Jdìte!" Rozbìhl se proti Evì s Dá ou. Tlaèil z pokoje jako
ílený. "Ty taky vypadni," otoèil se Michalovi.
"Musíme mu pomoct!" øekl Michal. "A jak, sakra!"
"Mokrej ruèník," poruèil Michal, bylo to smì né. ( s
mokrým ruèníkem? Richard se rozbìhl do koupelny. Odstrèil
Michal pøitiskl ruèník Zdeòkovi na zátylek. Zdenìk zastén~
Idiot idiotská. Kolik toho vzal?" Kleèel nad Zde I
kem, jeho hlavu v rukou, Michal by byl pøísahal, e n v
oèích slzy. Richard znovu vyskoèil, vrhl se k uplíl j ;
psacího stolu, nervózními prsty se sna il otevøít tut
prá kù. Jako ílený odstrèil Michala. Pokusil se vtlai
Zdeòkovi do pusy jakousí bílou pilulku. "Spolkni t
rozumí ?" øval nepøíèetnì na Zdeòka, který byl v be
vìdomí. Co mu to dává !" zaèal køièet i Michal. "
"Efedrin. Celkový povzbuzení!" "Blázní ? Ten potøebuje
jenom doktora. Dejcha pøístroj! ádný dal í léky!"
"Nesmysl. Tohle ho povzbud . akoval znovu F chard.
Jako idiot, napadlo Michala. Richard se rozbìhl ke
kuchyni. Vytáhl sklenièk v tro ce vody se horeènì sna il
rozmíchat dal í tablei efedrinu. "Vypadni!" køikl na
Michala. Popadl Zdeòkovu hl vu. "Napij se!" porouèel, jako
by ho mohl sly et. "Pi Rozumí ?" køièel na bezvládné tìlo.
j "Udusí ho!" Michal v í silou odtrhl Richarda c
Zdeòka. 118
Sklenièka s rozpu tìným efedrinem tøískla o zem. "Idiote!"
zaøval Richard. Vymr til se proti Michalovi
a levaèkou mu vytal direkt na bradu.
Michal si staèil uvìdomit, e padá. Ne zátylkem narazil do
zdi a ztratil vìdomí.
Jak dlouho tam le el? Kdy se probral, huèelo mu v hlavì, pøed
oèima mìl m itky. Trvalo nìkolik nekoneèných vteøin, ne si
uvìdomil, kde je a co se stalo. Pomalu, aby ho hlava je tì víc
nerozbolela, stoèil oèi do støedu pokoje.
Richard tam kleèel nad bezvládným tìlem, ramena se mu tøásla
vzlyky. "Prober se! Prosím tì, prober se . . . Dejchej!"
eptal stále dokola.
Michal se pokusil posadit. Povedlo se mu nadzvednout a opøít
ramena o stìnu.
"Zavolej doktora," øekl pøi krcenì.
"Dostanu ho z toho, rozumí ! Musím ho z toho dostat," rozkøikl
se Richard na Michala. Zaèal lomcovat bezvládným tìlem.
Michal zkusil vstát. Levaèkou se opøel o stìnu, pravaèku
natáhl po telefonním sluchátku.
Richard skoèil skoro pøes celou místnost. Vytrhl Michalovi
sluchátko z ruky. "Zmizni! Vypadni!" Strèil ho do chodby.
Zdenìk na podlaze v pokoji znovu vykøikl bolestí. "Vidí ?
Probírá se! Nikoho nevolej. Rozumí ?" Strkal Michala z bytu.
"Nestarej se! - Nebo prásknu tu va i lékárnu!"
Bouchnutí dveøí, zachrastìní øetìzu.
Michal zùstal bezmocnì stát uprostøed domovní chodby. Rukama
si tiskl tøe tící hlavu. Na nic víc se nezmohl.
hla- Panebo e, jen jestli neumøel. At je doma zalezlej
"Pij! ', v peøinách! ' i Èekal a do dvanácti, aby Zdeòka
náhodou nevzbu- a od " dil, kdyby - kdyby il? Ale ka dá
minuta èekáni byla utrpením.
119
i
r; . :
Í
Oko ve pehýrce. Nic víc. Znovu zazvonil na dve Zdeòkova bytu.
"Co chcete?" Rozskøípaný hlas. Hledám Zdeòka."
Ticho. Co mù e zatracenì tohle ticho znamenat? N ní doma.
Samozøejmì. Ale kde je? Co je s ním? Mít ji totu!
Kdy Michal pøed hodinou zazvonil u Richarda, r kdo neotevøel.
- A jestli za tìmi dveømi le el Zdenì Mrtvý? Nesmysl.
Hysterie. Doufejme.
"Otevøete, prosím vás," zkusil to znovu. Zachrastìní øetìzu. A
nic. - Co jestli chtìjí Zdeòl jenom chránit pøed kamarády?
Kdyby tak ted' opravc byl zachumlaný v peøinách. Ké by. Vìdìt
to na s procent!
"Jsem sociální kurátor," pokusil se zoufale. kvíra ve dveøích
zají tìných øetìzem. Nedùvìøi~ babka.
Co e?" "
"Mám na starosti mladistvé," lhal Michal. "Tal Zdeòka Bártu."
Dveøe se otevøely na deset centimetrù. Nic víc. Je na mì
pøíli vidìt, e jsem spí ten, o kterého 1 se mìl sociální
kurátor starat? Rychle je tì nìco øí~ - Jenom jestli zájem
úøadù o jejího vnuka pro ni ne stejná hrùza, jako kdy za
Zdeòkem pøijdou kamar di. "Musím si ovìøit, v jakých
podmínkách ije," øe komisnì.
"Ale o nìj se stará taková mladá paní . . ." Hlas stá nabitý
nedùvìrou.
"Ta je na mateøské dovolené. - Èeká dítì," støe Michal od
boku. Rychle øíct je tì nìco dal ího! Je è ma? Ne, to ne. Co
kdyby babka hned po téhle otáz definitivnì pøibouchla dveøe?
Dostat se k tomu nìj~ oklikou.
"V jakých podmínkách ije," zopakovala najedn~ babka ura enì.
"Má v echno, co potøebuje. Jídlo, o? cení, bydlení. V echno
zdarma. Co je tì chcete?"
"Jak se ted' cítí," zkusil to Michal opatrnì.
120
e
Dveøe se kupodivu otevøely docela. Babka pokroèila o dva
kroky. "A jak se mù e cítit chlapec, kterého vlastní matka
nikdy nechtìla?" vyjela na Michala. "A otec na nìj neplatí. -
Nikdy na nìj nechtìl platit. Od zaèátku. V echno pro nìj musím
u etøít sama. Z osmí set dvaceti korun dùchodu. A z toho, co
sí pøivydìlám pøi sbìru papíru. Za to se Zdenìk stydí. Ale
bydlet u mì a jíst u mì zadarmo, to jo. Tak. Co víc byste
je tì chtìli od starý enský . . ."
"Nikdo vám pøece nic nevyèítá," vysoukal ze sebe Michal.
"Moc zkusil, víte? V dycky trpìl a mlèel. Proto je takovej . .
."
"A ted'?" toèil se Michal zoufale v kruhu kolem té jediné
otázky. "Co dìlá ted'?"
"Zas nejspí nìca bere," hlas ztlumený do epotu. Aby ji
Zdenìk nesly el? To by pøece byl doma! Spí aby nic nesly eli
sousedi.
"Vypadá hroznì patnì. A hubne. Musím ho budit do práce. Sám
by se neprobral. - I tak má absencí, e ho asi z teplárny
vyhodí. Bojím se ho," eptá babka. "Vèera ráno po mnì hodil
hrnek s èajem. Polil v echny peøiny. Jen tak. Pro ka dou
malièkost se utrhne a nadává. Zuøí. - Nedávno pra til koláèem
o zed'. Køièel, e mì zabije." Najednou babka dr í Michala za
loket. "Udìlejte s ním nìco. To se pøece nedá vydr et. Nedá!"
"Je doma?" pokusí se Michal je tì jednou. Babka zavrtí hlavou.
Do háje!
"Má pøevrácené spaní," eptá babka. "Ve dne by spal, v noci
chodí na procházky. - Mìl by si najít noèní zamìstnání . . ."
U si ho na el, napadlo Michala. Jen e ted' je den a nedìle k
tomu. Jen Zdenìk nikde. Objet nemocnice? A jestli nebude v
ádné z nich?
"Udìláte s ním nìco? Prosím vás . . . Býval to tak hodný a
tichý chlapec. Mou e by nebyl ublí il! Jednou mì o etøoval
celou noc, kdy jsem byla nemocná. Pomozte mu . . ."
121
 Køeèovitý stisk. Jako kdybych byl v emohoucí. Já teda
vytrhnu. Pøikývl. Najednou mu babka ermuje pøed oèima:
"Ale v echno jeho kamarádi. Paká ! Zapírám ho pøed nim
jak mù u. Copak ho já stará enská doká u ubráni ! Musíte s
tím nìco udìlat. - Nejvìt í zlo je nìjaká D a! V echno jí
projde. Ze v eho ji dostanou rodièe. Zd nìèek si chudák
myslí, e mù e dìlat to, co ona!" Zdenìèek. Jak divnì to
zní. A jestli je po smrti? i~~á~. "Bojím se jich," eptá u
zase babka. "U jednc nám nìkdo vyrazil dveøe a zpøevøacel
v echno vzhù nohama. Jako kdyby nìco hledal." "A nevíte,
kde Zdenìk je?" zkusí Michal je tì na~ sled. "Copak mi
nìco øekne?" povytáhne babka oboèí.
"Nic se nedìje. Dostal se z toho!" tvrdí Richard, kd ho
Michal koneènì zastihne doma. i' Ale stejnì to je poslední
kapka. Sklenice pøetekl j Pryè! Za jedinou cestu fiat
mirafiori i aerovka. Na Evu je tì letí chlapi, uvìdomil si
Michal. : Je na svìtì nìco bájeènìj ího ne stopování, kdy
povede? Kolikrát jsem si je tì na devítiletce pøedsi voval,
j ak obj edu stopem svìt? - Jen e j sem nesm sám ani do
Davle. Zas chce házet na rodièe, e si musí pøed takovp
hle výletem píchnout poøádnou dávku, proto e b I dávno
nedokázal mít radost jen z té cesty? Ale to pøece jen a jen
tvùj prùser. Tvùj a Evy. Usmál se na ~ lapali pì inou
uprostøed louky vzhùru k boudì ~ obzoru . . . Jako by tady
najednou bylo v echno stokr jednodu í ne ve mìstì. Vìci,
na které se èlovìk mù spolehnout. Slunce, tráva, les,
vzduch. Jako probuze z dìsivých snù, kdy si èlovìk uvìdomí,
e nic z ni~ není pravda. A z kuchynì voní káva. .
"Sedneme si," zaprosila. i
122
v to
U ani pìt set metrù do kopce neujdem, napadlo Michala. Padl
na záda do trávy vedle cestièky.
"Pohoda, jakou jsem neza il, ani nepamatuju," øekl zkusmo.
A ít tady? Tady by pøece byla nadìje. - Ne, vá nì. Tady by se
to sakra blbì shánìlo. Proè by jinak jezdila Dá a vìènì do
Prahy.
Utrhl stéblo køehounké svìtle zelené trávy a strèil si ho do
pusy. Místo cigára. Eva mu polo ila hlavu na rameno. V oèích
se jí zrcadlily mraky køi ující údolí.
"Ví , e jsem stra nì ráda, es mì sem vytáh, Michale?"
Happy end na horských svazích.
Bouda mìla snad edesát oken. - V takovémhle mamutím hotelu
pøece musi potøebovat lidi neustále. Chodba zavonìla døevem.
Hluk ze sálu restaurace.
Vìèný boj o nadbyteèná kila. Vepøoknedlo a moravský brabec.
Zarníøili k baru. Co si dáte?"
" "Hledáme Petra Kopala."
Úsmìv servírky zmizel. Nebo se mi to zdálo?
"Je ve skladu. - Za hajzlama doleva a na konci chodby."
Nezdálo. Víc ani slovo. Úsmìv a pro dal ího tamgasta.
Otevøená møí , dveøe dokoøán. Michal nakoukl dovnitø. "Nazdar
. . ."
"Co je, co je . . . vstup zakázán . . . Aha," uvìdomil si
Petr, odkud Michala zná.
"Pøijeli jsme vás nav tívit," zaèal Michal. Sna il se nevnímat
spou t za Petrovými zády. Zmìt beden, balíkù, krabic, pytlù,
kartonù, bas, lahví. "Kde je Dá a?" Nahoøe . . "
" "Co je s ní?" "
"Ty to neví Trapné ticho.
"Pøíjeli jsme, jestli by tu nebyly nìjaký volný místa," zaèal
Michal znovu.
123
'., f ~ ~
"Tady? - Urèitì ne, kdybych vás doporuèil já." l se otoèil do
skladu. "Chcete nìco k jídlu?"
Michal zavrtìl hlavou.
"Ted' u je to stejnì jedno. Máme maòasa." Pet znovu sedl na
bednu od vajec. Svìsil ruce. A zase "Dá a ti neøekla, e
pøijedem?"
Zavrtìl hlavou.
"Tak co je to tady?" Jakýsi chlap v èerném klotov plá ti.
"Zase bordel!"
"Rovnám zbo í, který pøi lo," pokusil se chabì oc rovat Petr.
"To vidím," øekl ten chlápek ironicky. "A co vy d~ zamraèil se
na Michala s Evou. "Vypadnìte. Fetáci skladu. To je bájeèný.
Pak to má k nìèemu vypad
U se to pozná na první pohled?
Vy li do chodbièky k záchodùm. Petr zùstal se uvnitø na bednì.
Tak co vlastnì? Michal znovu nakoukl do dveøí. "Co je s tou
Dá ou?"
Vèera se zhroutila." "
"Co e?" nechápal Michal.
"Prasklo to, no! Celou dobu mi kecala, e nic nebE Prej kvùli
mnì. Já blbec. Píchala si pod jazyk . . ." Michal hvízdl.
"Jenom e jestli to, co chybí ve skladu, ukradla o: aby mìla na
vìci, jsme v hajzlu oba!" vyjel najedr Petr na Michala.
"Já nic neukrad," ohradil se Michal.
"Ne. Tys nám naopak moc pomoh. Jako v ich Nikdo z vás mi
nedokázal zavolat, e v tom zase je~ Udìlali j ste ze mì
extrovního blbce!"
"Ale já pøece . . .," zaèal znovu Michal.
"Nekecej, e to neví ," skoèil mu Petr do øeèi. " e; celej
pùlrok nevidìl!"
Vidìl. Pøed dvìma dny.
"Jste v ichni stejný. Pitomí zákeøní fetáci. - A t vypadni."
Vyskoèil z bedny na vajíèka, kopl do dveøí, a s prásknutím
zavøely. Vzápìtí zahara il zevnitø kl
124
I á." Petr Petr si ase nic. lotovém ~ì odpoVy dva," etáci ve
ypadat!" al sedìt
nebere. "
ia ona, iednou
ji
Plou ili se polní cestou dolù z kopce. Za pár hodin zapadne
slunce. Konec pohostinnosti tohohle údolí. Studená horská noc
a ráno rosa.
A nový ivot? Nový ivot starých fetákù. Smì né.
"Já teda sehnal bílej plá t, ráno jsem pronik do tý nemocnice,
navlík jsem si ho, a u tam po chodbách vodím babièky, jako e
sanitáø. A okukuju cvrkot."
Jak nám Honza vyrost, napadlo Michala. Celá parta ho napjatì
poslouchá. Samý nový lidi. Zmìna strá í. Ti star í, kteøí mìli
Honzíka jako chlapeèka pro v echno, u jsou v kriminále nebo v
hajzlu. Kromì Richarda. A nás. Zatím. Zázrak se nekonal. Happy
end v horách. Chacha. Ti mlad í, které Richard s Honzou
spla ili èertví kde, vyvalují oèi údivem. Akorát e povídat o
takovýchhle vìcech pøed lidma je pìkná blbost.
"Jenom e v tý endoskopický ambulanci je vìènì doktor, sestra,
a pøed dveøma edesát babek. Jak se teda k tomu kokainu
dostat? - Na tìstí tìsnì vedle byl hajzlík. Zapadnu na nìj,
roztoèím kohoutky u umyvadla a odtok ucpu kapesníkem. - Prostì
kalamita. Za chvíli teèe voda a na chodbu. Pøedstavte si ten
zmatek: edesát bab, ádný se nechce na pánský záchod. Nakonec
zaklepou na doktora. Ten vybìhne i se sestrou stateènì
likvidovat havárií. Samozøejmì nezaklapnou dveøe ambulance.
Baby se nahrnuly ke dveøím záchoda a nakukujou jedna pøes
druhou, jak se doktor se sestrou brodí k umyvadlu. Já hezky v
bílým plá ti vejdu do ambulance, lahvièka s kokainem je ve
skøíòce na léky, popadnu ji, v klidu vyjdu, zabouchnu tìm
dvìma dveøe, aby to nemìli v ivotì tak lehký, a pomalouèku si
ma íruju z nemocnice. Dobrý, ne?"
Nováèci uèurávají obdívem. Bravo, bravo. Hlavnì at nám Richard
dá ty prachy, abysme odtud mohli co nejrychlejc vypadnout.
Bejt s tìmahle ílencema v jedný místnosti pomalu zaèíná
zavánìt sebevra dou.
Koneènì se Richard zvedl a zamíøil do kuchyòky. Michal za ním.
"Tak kolik?" vybafl na nìj.
125
Devìt set. Víc nikdo nedá." "
" e by to byla nìjaká sláva . . .," zamraèil se Micl "Zato je
to bezpeèný," usmál se Richard.
; Michal pøikývl. - Co jinýho nám zbejvá?
"Mám prachy v pokoji," øékne Richard. Protáhne , ~ kolem
Michala zpátky k ostatním.
I ý Zazvonìní na dveøe.
, Kdo je to?" ztuhne Richard na prahu. U zas bleskovì
zastavený gramofon. "Roman?" zeptá se Honza.
Richard zavrtí hlavou. "Tomu jsem zakázal, a sem lez," øekne.
Navé zvonìní.
Richard je u zas bílý jako stìna. "Nezná signál," za eptá.
Jako minule. "Otevøete. Bezpeènost!"
Vùbec ne jako minule!
"Je í marjá!" ujede Honzovi. Popadne lahvièku, k rá le í na
stole, otevøe okno a vyhodí ji na ulici.
' Richard se vrhne k uplíku kuchyòského stolu. "Uhnìte!"
tìkne na ty najednou vydì ené kluk kteøí se motají po
místnosti jako po palubì potápìjí se lodi bez záchranných
èlunù.
"Sly íte? Otevøete!" ozve se za dveømi.
Najednou jsou ti tøi cizí mu i v bytì. Dva maji ur formu.
Richard couvne do místnosti, pokusí se zastrèit pc postel
uplík plný lékù i lahvièek bez oznaèení. Jeden z tìch tøí to
samozøejmì zaregistroval. "Výbornì. Vy jste majitel bytu, e?"
zeptá se. Richard pøíkývne.
"Budete nám muset nìco vysvìtlit." Chlápek v civil se
rozhlédne kolem. "Pìknej spolek," usmìje se. "'I je hezký, moc
hezký, e jste se tady takhle se li. - V ostatní nám
samozøejmì taky odpovíte na pár otázek
Michalovi bu í srdce, j ako kdyby bez zastavení ni ,
kolik hodin utíkal. - V tomhle stavu bych vlastnì dc ! kázal
utíkat nejvý nìkolik minut, napadne ho. Kou kem oka vidí Evu,
jak se pomalu, nenápadnì ine k
126
 , dveøím do kuchynì. Copak myslí, e se tìm tøem mù e
schovat? j Je pozdì! , "Kampak, sleèno?" zeptá se
chlápek v civilu ironic- ky. Je to jen vteøina. Ev,a
najednou skoèí ke dveøím, pøibouchne je za se- bou. Ve
stejném zlomku vteøiny, kdy se dá do pohybu je- den z tìch
dvou v uniformì, zahara í klíè. "Otevøte! Sly íte!
Otevøte!" Mu v civilu udeøí do sklenìné výplnì dveøí. Sklo
se s rachotem vysype. Uprostøed kuchynì stojí Eva s tu-
bou od lékù v ruce. Druhá prázdná tuba le í na zemi. "Mì u
nedostanete," usmìje se na mu e. Najednou i má pøí ernì
prázdné oèi. "Cos to snìdla?" vrhne se mu v civilu po tubì
lékù. "Náno pitomá!" Chytne vzpouzející se Evu za ramena.
Pomù e mi s ní dolù do auta!" otoèí se na mu e v uni- " .
formì. Popadnou Evu, která se jim marnì sna í vy- trhnout,
a nesou ji ke dveøím. Michal je tì sly í, jak ten civil
øíká v rychlosti dru- hému mu i v uniformì: "Vezmem ji na
Franti ek. Mu- sí to tu s pány nìjak vydr et. Po lu ti
lidi . . ." Eva se marnì sna í kopat nohama, kroutí se v
rukou tìch dvou jako í ala. Bouchnutí dveøí. V
místnosti je pìt klukù a jeden mu v uniformì. A ! do
tohoto okam iku jako by se nikdo z nich nedokázal zdì ením
ani pohnout. Ale pøi tomhle pomìru sil? Honza vstal. Oba
nováèci najednou stojí vedle nìj. Mu v uniformì couvl zády
ke dveøím. "Nehýbejte se. Varuju vás!" Richard se
zhroutil na postel. Není schopen vùbec nièeho. Ramena se mu
otøásají hlasitými vzlyky. Michalovi bu í srdce jako nikdy.
Zoufalý pocit bez- , moci. Ale kdyby se èlovìk pøidal k
tìm tøem . . . Kdyby se aspoò nìkomu povedlo zdrhnout . . .
Eva mì ale stejnì nejspí prozradí!
127
Mu v uniformì pøesnì cítí, co se honí v hlavá tìch ètyø,
kteøí ho upøenì pozorují. Sevøe obu ~ i ` "Dejte si pozor!"
Vteøina, kdy mìli odvahu vrhnout se na nìj, je pr, Honza se
zhoupl v kyèlích. Jen frajerský postoj mí: ~ tìla pøipraveného
ke skoku. Jeden z nováèkù si se
' ' "To je stejnì blbý. Tolik dobrejch vìcí by mìlo pøi
vniveè," øekne Honza s pohledem upøeným na mu v uniformì. "Je
nás tu pøece tolik a jeden esenbák .
Ví moc dobøe, e se ten mu v uniformì neodW odlepit od dveøí.
Bez krytých zad by pøece nemìl a nou anci. Pomalu, pomalièku
se Honza sveze do di
pu. "Nech toho," øekne mu v uniformì. "Sly í ?" Jediným
trhnutím vytáhne Honza zpod postele u lík s vìcmi.
"Hergot, pojd'te si pro to!" vykøikne Honza. "Dej ty pracky
prýè!" zaøve mu v uniformì. "V ichni najednou!" pøiká e
Honza. "Nemù e dát i dr ky v em. Nejvej jednomu! - Tak
rozumíte?" Jediným hmatem se Honza zmocní lahvièky s F
chardovým roztokem. Nováèci str ení Honzovou odv hou se
enou k uplíku. ,;Zpátky! Nechte toho!" køièí marnì mu v
uniform Co jinýho nám zbejvá, bleskne hlavou Michalo`
Hrábne po tubì lékù a nasype si ji do pusy. Nejspí poslední
dávka na èertví jakou dobu, napa ne ho. Je tì pár minut, ne
pøijede posila, o které ml vil mu v civilu. Pøesnì
dvanáct minut. "Tak co je to tady?" zeptá se první z dal ích
ètyø m ù v uniformách hned na prahu. "Pohoda!" vyprskne
Honza. Le í na zemi s oèima t~ pì upøenýma do stropu. Èlovìk
by na první pohle øekl, e ani nemù e vìdìt, kde je. 1~
;i,a..,.. 128 I
~ách ek.
Najednou to nebyla jen noèní mùra, sen, který se mu poslední
mìsíc zdál nejmíò stokrát, ale skuteènost, s ní ne lo u nic
dìlat. Obsah kapes na stole a tukání psacího stroje.
"Svazek klíèù s pøívìskem hru kovitého tvaru se árovièkou . .
."
Dárek od táty z Kuvajtu.
"Høeben, desetikoruna, dvoukorunová mince, ko ený øemínek . .
."
Nedokázal jsem se bát tohohle víc ne toho, e nebudu mít svou
dávku, kdykoliv se mi zaènou tøást ruce. Ted' je tu najednou
obojí.
Cela pøedbì ného zadr ení. Holá místnost, dva kavalce, na
kterých se a do veèerky nesmí le et, stolek, dvì idle.
Svìtlo nesnesitelné zvlá t v noci, nastra ené u i pøi ka dém
zvuku z chodby, strach z výslechu.
Co vìdí? Co v echno u Eva øekla?
A jestli nevìdí nic? Tøeba je v bezvìdomí. A a se probere?
Co mám proboha øíct, kdy se mì zeptají, kde jsem bydlel? Byt
nabitý vìcmi, kradené recepty za almarou. Jsme idioti!
Zatlouct v echno! Ale co udìlá ona?
A zaène mít absták, shodí cokoliv, jen aby to mìla za sebou.
Tøesavka, bolest hlavy, klepání psacího stroje jak rány
kladivem do hlavy. Mo ná dokonce øeknou, e ji pustí, kdy se
pøizná. Odtud by byla doma za patnáct minut. Jen patnáct minut
a mo nost dát si zás dávku.
Pøizná se døív nebo pozdìji. Pokud ji ov em budou z nìèeho
podezøívat. Touha po injekci bude prostì najednou silnìj í. -
Pøece si ale uvìdomuje, e jestli u nás udìlají domovní
prohlídku, seberou v echno. Byla by na tom zas jako pøed na ím
výletem do lékárny! Tak co tedy?
Vìèné otírání zpocených rukou o kalhoty.
"Utekl jsem z domova. Spím na nádra í. Tohle v echno byla
náhoda. Octnul jsem se na tom mejdanu, ani nevím j ak. Hledám
si práci."
129
Teprve z otázek se uvidí, co vìdí.
Vy etøovatel je vyschlý jako otec. Jen e je schopn; ironie, o
jaké se mému otci nikdy nesnilo.
"Opravdu nám nechcete øíct víc?" usmívá se jak~ v kavárnì nad
lehaèkovým dortem. Chci jenom jed no, uvìdomí si Michal. Ale
od vás to nedostanu. Zavrt hlavou.
"Dobøe, dáme vám mo nost v echno si je tì jednoi promyslet.
Radím vám ov em, abyste pøemý lel hlav nì o tom, e pøiznání
je polehèující okolnost."
Tøesoucí se svaly na nohou, rukou, na oblièeji. Co je to?
Najednou Michal vidí rozmazanì. Jako pøes pinavc sklo.
Jako bys nevìdìl, co se dìje. Jediná dávka, a v ech no by bylo
zase v poøádku. Køeè v zádech. A dal í. Ne mù u dýchat.
Pomóc!" "
" "Klid, mladej.
"Kdo j ste?"
"Sedíme spolu na jedný cele."
Bolest u srdce. Tøe tìní hlavy. Na jaké cele? Ka d~ vlas jako
by byl nabitý elektøinou. Poryvy bolesti. Zima a horko. Pot po
celém tìle. Tøesavka. Prùjem v míst nosti s hajzlem jen tak v
rohu. Vìc, kterou si nedovedE pøedstavit, kdo tohle neza il.
Strach. Ze v eho. Z kro kù. Z toho divného èlovìka na kavalci
naproti. Jako b5 tu najednou nebyl vzduch. Docela ze v eho!
Tep, jakc kdy cválá kùò. ílený klapot v u ích. Alespoò na
pá~ minut usnout! Pár minut o nièem nepøemý let. Nesne sitelné
bolení hlavy. Moci aspoò pár vteøin klidnì le et.
Nepøevalovat se na zpoceném slamníku vìènì zE strany na
stranu. Odpoèinout si. To stra livé vìènE svìtlo v oèích!
130
~pný
"Tak co? Víme o vás víc, ne si myslíte. Poøád nám nehodláte
prozradit, kde a s kým jste bydlel?"
Je tì pár minut bez toho a prozradím vám, i co není pravda.
Vydr et to! Musím to vydr et! "Ne? Tak vám to prozradíme my."
Kdo vanil? Eva? Nebo nìkdo z tìch kreténù, co byli na
mejdanu?
A jestli ted' Evì øeknou, e jsem v echno pøiznal? Okam itì se
sesype. Jestli se to u dávno nestalo.
"Co víte o receptech, které jsme na li v kuchyni bytu, kde
jste bez øádného pøihlá ení bydlel?"
Jestli to zapøu, házím pøece v echno na Evu? "Koupil jsem je."
"Od kohopak?"
"Od nìjakého fetáka u Flekù." "Samozøejmì ho neznáte."
"Ne." Jen e to by na receptech nesmìlo být razítko støediska,
kde dìlá Evina matka. Zatracenì! Mìli jsme je dávno spálit.
Chyba na chybu.
"A ampule s morfinem?"
Tak e mají v echno. A cos èekal? "Ampule s morfinem taky,"
pokusil se Michal o úsmìv. Moc se nevydaøil.
Jen aby Eva ne vanila. Aby vìøila, e já nic neøeknu.
I vy etøovatel se usmál.
Ví v echno, blesklo Michalovi hlavou. Jinak by pøece nebyl v
takové pohodì. V echno dávno vyzvonila. Stejnì jako adresu
bytu, kde jsme pøespávali. e jsme se nikdy nedomluvili, co
vypovídat, a nás dostanou! Naivní víra, e do toho nikdy
nespadnem? Debilita! Vùbec nic u mi nemù e pomoct! Posraná
dávka je pro ni dávno dùle itìj í ne v echno ostatní.
A pro tebe ne?
Ale kam by si pro ni mohla jít, kdyby v echno práskla? Do lo
jí to vèas? Døív ne to práskla? Co kdy mlèí? Co kdy tu
adresu shodil Richard? Nebo nìkdo dal í. Neznervóznìt. Tøeba
jí køivdím. Nadìje jedna ku tisíci. Ale poøád je tì nadìje.
131
Musím vìøit, e nic víc neøekne. Musím vydr et. sim!
"Potøebuju doktora. Je mi zle. Nevydr ím to!" køikl se
najednou Michal.
i i:..
Tvrdá døevìná lavice pøímo proti dveøím. Za dveø jakési hlasy
a smích.
To je tì existuje? napadlo Michala. Zíral nìkam prázdna,
nemyslel u vùbec na nic.
Jako kdyby mi najednou nìkdo zastavil pøívod ky: ku. V echno
se zpomalilo. Vlastnì já jsem zpomalez Kam taky spìchat? - Mám
zøejmì nìjaký rok èa; Nebytí. Odvykací kúra. - Pokud se tu
ov em nedos nu k vìcem. Vidìt na podlaze ampuli morfinu, skoè
po ní rychleji ne kterýkoliv gólman svìta. Nebo aspoò bodnout
jehlou do íly. I to prý trochu pomál
Polkl. Nechtìl myslet poøád jenom na tohle. Cop mi to v echno
opravdu nestaèilo? Poslední ance, j skoncovat s fetováním.
Pokud nechci pobyty v cf s hajzlem uvnitø opakovat je tì pár
let, ne se nakon úspì nì pøedávkuju. Jen kdyby u koneènì
pøestaly køeèe a tøesavka. A bolení hlavy. Kdybych se mohl ~
spat jako kdysi, ne v echno zaèalo.
Sedìl na té lavici snad hodinu. U jenom tupì, b jediné
my lenky. Èekal.
Na co vlastnì? A v echno nìjak skonèí. Jak? Nec vá il se
odhadnout. U jenom pøedstava, e doktor r jistì v ordinaci
pár preparátù, které by se ted' nára: nì hodily, mu
zrychlovala tep.
Opravdu u na nic jinýho nedoká u myslet? Vy~ movanej. To je
cena, která se za to platí, uvìdomil Znovu stoèil pohled do
prázdna. A najednou si v i~
zdi tìsnì vedle futra dveøí do ordinace. Jakýsi náI vy krábaný
do omítky.
Vstal, pøe el chodbu. Kolikátý den u patnì vidíx Druhý? Jak
dlouho tady vlastnì jsem? Cela pøedbì r ho zadr ení hostí své
klienty maximálnì 48 hodi Tak e míò?
132
Majku - zapírej elko. Eva.
Trvalo pár vteøin, ne si uvìdomil, co ten nápis na zdi
znamená. Tak e vìdí nejen o støedisku, ale i o lékárnì na
Zbraslavi? A Eva nic neøekla? Pøinejmen ím ona se z toho tedy
mù e dostat?
Opøel se o futro dveøí. Rukou za zády zkusil naslepo pøe krtat
Evin vzkaz.
"Co myslíte, není pøinejmen ím podezøelé, e støedisko v
Legerovì ulici bylo otevøeno bez pou ití násilí? - Klíè od nìj
mìla kromì lékaøe a uklízeèky u jenom matka dívky bydlící s
vámi v bytì, kde se na ly recepty ukradené ze støediska. Pokud
o tom opravdu nic nevíte, budeme si muset myslet, e ta dívka
se vloupala do støedíska sama, bez va eho vìdomí."
Hodit v echno na Evu? Ale to je pøece nesmysl! Aspoò kdyby mì
pøestala bolet ta hlava. "Dobøe. Za v echno mù u já. AIe
udìlal jsem to sám. Eva o nièem nevìdìla." Jestli si to ov em
sama nepro vihla.
"Je nám líto. V lékárnì na Zbraslavi se na ly otisky tenisek,
které jsou toto né s teniskami v bytì, kde jste bydlili. Víte,
komu patøí?"
Mnì!" "
"Z tìchhle tenisek byste mìl poøádné puchýøe, nemyslíte?"
Eviny tenisky na stole.
Zatracenì. AIe co kdy l e? Co kdy ádné stopy nena li, jenom
mì chce dostat?
"Eva tam nebyla."
"Dva svìdci vás vidìli odpoledne ve mìstì. Chránit ji nemá
smysl."
Odpoledne není veèer. "Nevím, o èem mluvíte." "Opravdu? A jak
jste získal klíèe od støediska, kde pracuje její matka?"
"Kdy Eva ztratila vlastní klíèe od bytu, pùjèila jí máma
svoje. Tajnì jsem si je obtiskl do mýdla. Vìdìl jsem, e jeden
z klíèù bude od støediska."
Panebo e, kdo by mi na tohle mohl skoèit? "Hrajete si na
d entlmena. Hodláte vzít v echno na sebe. Ale co kdy se Eva
u pøiznala?"
133
A co kdy ne?
"Nepøiznala by se pøece k nìèemu, co neudìlala "Musím vám s
politováním oznámit, e podávár prokurátorovi návrh na vzetí
do vazby pro podezøer z rozsáhlej í trestné èinnosti a pro
nebezpeèí, e byst se pokou el ovlivòovat svìdky."
Tak tedy opravdu konec? Odved'te ho."
"
Q:
L
,
Michal ucítil pach dezinfekce. Pach, jaký si v dyck
pøedstavoval v márnici. S trhnutím otevøel oèi. Je t ne. Dal í
dívka vytírala podlahu kolem jeho postelf
Jako rajóny na vojnì. A v kriminále. Usmála se na Michala.
Otøel si pot z èela o deku. U zase tøesavka. Sna il s aspoò,
aby mu zuby necvakaly o sebe.
Za chvíli skonèí a bude moct jet pryè, pøemý lel. Dc mù. K
rodièùm nebo k nìj akému klukovi? Anebo n plovárnu? Vyspat se
na slunci. Souèasnì s opalovánín Èokoládovì hnìdá lýtka
vykukující zpod suknì.
Jak dlouho u Eva nemù e nosit sukni!
No a co. Má to za sebou. Dneska je jí v echno jednc A mnì?
Skoro taky. Jen útrpnost sester mi je tì doka e vzít dech.
Stydím se pøed nimi u pøedem za to, budou muset nìj ak
nalo it s mou mr inou. Pøendat n vozík, odvézt do márnice,
znovu po mnì pøestlat. To ~r ale mù e být jedno.
Drobná pihovatá doktorka v antibiotickém støedisk
mikrobiologického ústavu otevøela dvíøka termostati První i
druhá hemokultivaèní nádobka beze zmìn~ F ,ychle sáhla po
tøetí.
Zákal ve tøetí nádobce témìø neznatelný.
A jestli v krvi kolují po kozené formy bakter vzniklé
dlouhodobým pobytem v organismu? Pitome jeden. Mù e to tak
zhuntované tìlo vùbec vydr et? Uvolnit z krajské rezervy
vzácné antibiotikum, úèinn
13~
v pøípadech úplného zhroucení obranyschopnosti organismu.
ádné èekání na výsledek kultivace. Do té doby by mohl umøít.
Michal pozoroval pohyb ko tìte po podlaze. Sem tam, sem tam .
. . Stejná nuda jako v echno ostatní.
Copak to necítí? Nebo je jí to jedno? Jak tuhle práci vlastnì
doká e dìlat? Celý ivot, dokud nebude mít køeèový íly a
nebude muset zaèít s nìèím lehèím.
Jak jsem nenávidìl v echno, co zavánìlo stereotypem. Stálá
vzpoura proti èemukoliv, co se opakuje. Jen e nakonec jsem si
vlastnì stereotypu u il víc
ne kdokoliv jiný. Stereotyp fetování, vìèné shánìní látky,
vìèné návraty do léèebny, do kriminálu. Stereotyp cely.
Budíèek ve ètvrt na est, úklid, snídanì, èekání na výslech,
na obìd, na veèeøi, na noc, na konec toho v eho. Deset
ètvereèných metrù. Nahrubo nahozené zdi. Snad aby se na nì
nedalo psát? Jinak vlastnì nic. Okénko u stropu, pehýrka pro
bachaøe, vìèné dohady spoluvìzòù, kolik asi dostanou a kolik
já. Oni samozøejmì pár mìsícù, já prý ètyøi pìt let natvrdo.
"Zapírals, hochu, to má smùlu. A v ichni vìdí, e zapírá
dál, i kdy tì u donutili nìco pøiznat. A jestli si myslí ,
e ta tvoje na tebe vydr í èekat . . ."
Jestli tu moji vùbec pustí. Jestli to uhraju. Co vypovídá ona?
Jen kdy se ozvou kroky z chodby, v ichni koneènì zmlknou.
"Obvinìný Michal Otava . . ."
Stále stejná chodba, stále stejná místnost, stále stejní dva,
kteøí se ptají poøád dokola na stejné vìci. A obhájce s dìsem
tonoucího v oèích. Jenom e ten, kdo se nakonec utopí, budu já.
Stereotyp výslechu. Jen vypovídat stejnì jako minule,
pøedminule, pøedpøedminule. Nenechat se nachytat na ádném
detailu. Jednou zmìnit výpovìd' je a a .
Dìdek ze Zbraslavi, který se ptal, co dìláme na dvorku, nás
samozøejmì poznal. I baba z okna. Krevní
135
skvrny na vyra eném skle a støepech zdi odpoví mé krevní
skupinì. Nìkde tam prý na li vlákna z ho trika. A na triku,
které objevili pøi prohlídce v b zapranou krev. e jsme to
v echno nespálili! Zvlá:
. Eviny tenisky! Jen e nebyly prachy na nový. "Dobøe, byli
jsme na Zbraslavi spolu. Sentiment výlet do Evina rodného
mìsteèka. Jen j á vìdìl, tam jedu otipovat lékárnu. Evì jsem
nic neøekl. Vì: e v tom domì bydlí mùj kamarád. V noci j sem
se vrátil. Eva o nièem nevìdìla. To je v echno. Litujt ho.
Recepty zabavené v lékárnách? S tím nemám spoleèného. Magistra
z první lékárny mì poznala? Zatracenì!
"Dobøe, pøiznávám. Dvakrát jsem to zkusil. Kdo nauèil
vyplòovat recepty? Nikdo. Experimentc jsem. Eva je v tom
docela nevinnì, vìøte mi. O re~ tech nic nevìdìla!"
Stále stejné vìty. Potøetí nebo poètvrté. Jako bás ka. Nauèit
se ji zpamìti a pøemílat poøád dokola. ~ ní pøímí svìdci pøece
nejsou. Nanejvý nìjaký prás na cele.
"Tahá ji ven, aby ti mohla pár let zahejbat," chE ,
tá se bytový zlodìj.
;,Nikoho z nièeho netahám, rozumí ? Kdo ti to vù øek?"
"Tady se pøece ví v echno, mladej. Uvidí , a bu v kriminále
potøetí, poètvrtý."
"Nebudu tady u nikdy! Nikdy!" øve Michal.
I prùjem, køeèe, bolesti kloubù zmizely. Vidím jako kdysi. Jen
obèas bolest hlavy v íleném por5 Dostanu se z toho, rozumíte?
Dostanu!
"Nebud' hysterickej, mladej. A se pøí tì sejdem cele,
zasmìjem se tomu."
Stovky a stovky takových dní. Kolik vlastnì? Vì aspoò to.
Beznadìj. Rad i se zabít ne tohle. Dc kdy èlovìk mohl otevøít
dveøe a vyjít z místnosti, j vzdálené, jako by ani
neexistovaly. Vyjet si jen tal~ Prahu. Koupit jahodovej
koktejl. Nebo opékanou ~ básu na Václaváku. Nemuset èuèet
vìènì na ste
136
 ksichty. Vypadnout aspoò na pár hodin. Jediná injek- ce, a
je rázem po problémech. Jenom ji sehnat. Tak e mám u
spojenou pøedstavu svobody s injek- cí? A co a tohle
v echno jednou koneènì skonèí? A první den svobody bude
moct znamenat taky první dávku? Copak pro mì vá nì
neexistuje cesta zpátky? Den za dnem, hodina za hodinou.
Stále stejné úva- hy. Strach. Pak otupìlost. A znovu strach.
Bojím se o Evu, bojírn se, co bude, kolik dostanu, jak to
vydr ím, ;.. jak vydr et potom na svobodì. Nejlep í parta,
jakou jsem poznal. Kamarádi na i- vot a na smrt. Lidi,
kterým je mo né øíct v echno a ni- kdy to proti èlovìku
nezneu ijí. - Jak jsem tenkrát mohl býi tak naivní?
Povinné seznámení s vy etøovacím spisem pøed pøe- líèením.
Pouèných tøi sta stránek. Kdo bychom vlastnì byli pro lidi,
kteøí v tom nelítají? Bizarní vlèí smeèka se zákony d ungle?
Kamarádi na ivot a na smrt, kteøí na sebe okam itì v echno
shodí, sotva se octnou u vý- slechu! Jak to, e jsem tohle
v echno neodhadl u ten- krát, kdy jsem do nich byl málem
zamilovanej? Ètyøi kamarádíèci rázem vypovìdìli, e jim
Richard nabízel vìt í mno ství lékù. Dá a pøiznala, e je
koupila. Ri- chard samozøejmì prohlásil, e s vykradenou
lékár- nou nemá nic spoleèného a e léky získal od nás.
Michal nad Richardovou výpovìdí nevìøí svým oèím: "Prodal
jsem léky Dá e za patnáct set a nìjaké potraviny, které
pøivezla z Krkono ." Ze skladu, na- padne Michala. - A mnì
tenkrát veèer øekl, e víc ne devìt set nikdo nedá. Svinì.
Ale já se pøece ptal Dá i, jestli nìco nechce! - Sna ila se
i pøed námi utajit, e v tom jede mnohem víc, ne pøiznává?
To si na la opravdu nejlep ího dùvìrníka. "Je tì bych
chtìl dodat," diktuje Richard do proto- kolu pøi prvním
výslechu ve vy etøovací vazbì, " e
137
 i jsem v cele pøedbì ného zadr ení sly el Honzu a noho
kluka, kterého neznám, domlouvat se, co ~ pøiznat. Mluvili
o receptech, které koupili od Evy." Ty svinì. Chtìl sis
plhnout? Pøivést sem ted' . charda na konfrontaci, snad
bych ho zabil, vztek~ Michal. A Eva za mými zády tajnì
prodávala rece které se v lékárnách prakticky nedaly
promìnit? "Kromì toho bych chtìl je tì dodat, e jsem v èe
nì vìzeòského lékaøe vidìl nápis: Majku, zapírej E Eva. -
Po týdnu, kdy jsem el opìt k lékaøi, byl n ji smazán. Ale
stopa je tam dodnes." Tohle u je pøece neuvìøitelné.
Spolupráce pøi v tøování - polehèující okolnost. Slizoun
slizoun ' Neviòátko. . V iml si, e bachaø sedící u
druhého psacího s v místnosti ho nenápadnì pozoruje.
Donutit se ke klidu! Richardovy výpovìdi pøece jsou ádný
pøímý dùkaz. Je tì poøád lze udr et m e jsem v echno
udìlal já. Jestli se Eva nesesyl Horeènì zalistoval tosem
protokolù z jejích v^ chù. . "O tìch dvou vloupáních
opravdu nic nevím. Re ty nám mohl podstrèit do bytu nìkdo,
kdo nás chtÌ v eho namoèit. Pøece bychom je tam nenechali,
1 jsou z mámina pracovi tì!" Tak proè jsme je tam
proboha nechali? Slabá n je, e se nám èasem nìkterý z nich
pøece jen po~ promìnit? "Na Zbraslavi jsme byli v kinì.
Chtìli jsme v film Nebo tíci pøejí lásce. Se stopou tenisky
to r být omyl. Ostatnì tenisek téhle velikosti na svìtì
Dr í se skvìle, uvìdomil si Michal. "Co jsme dìlali v
ulici, kde je lékárna? Michal hledal nìj akého kamaráda."
Panebo e, to je klika, blesklo mu hlavou. Kdy nic
nedoká ou, musí ji pøece pustit. Rychle nalist je tì
znalecký posudek. "Narodila j sem se j ako j edináèek v
rodinì èí r O tom, kde je ted' otec, nejsem informována.
Rodi~
138
jednaj í
rozvedli, kdy mi byly dva roky. Matka, zdravotní sestra, mì
dala k babièce a dìdovi. To byli jediní lidé, kteøí mì v
dìtství mìli rádi. Dìti se mi posmívaly, e mám køivé nohy a
potom e mi chybí zub, kdy mi ho jeden kluk vyrazil. Neumìla
jsem s nimi kamarádit. Kdy se matka znovu vdala, vzala si mì
domù, ale i tohle man elství skonèilo rozvodem. Nynìj í otèím
je bývalý horník, který se stal náboráøem. Je vzteklý,
agresívní, hodnì pije. Nikdy jsme se nesná eli. Cítila jsem
skoro fyzický odpor, kdy sedìl v kuchyni jen tak v tílku, pil
pivo a táhly z nìj alkoholické výpary. I matka se ho bála.
Byla v dycky s ním a proti mnì. Vìt inou kdy se opil, køièel,
e ho musím respektovat jako hlavu rodiny, e matka je pøíli
povolná a mì prý rozmazluje. Asi tøikrát mì surovì zbil.
Nenávidìl mì. Vidìl jen moje patné vlastnosti. Jednou mi
rozsekl ret. Kdy se opil, v dycky se vztekal. Nìkdy musela
matka volat i na VB, jinak by nás byl umlátil. Èasto uva ovala
o tøetím rozvodu, ale nikdy to neudìlala. Proto j sem chodila
do party. Hledala jsem únik z konfliktních situací."
Michal si podepøel bradu a zadíval se do prázdna. Spí do okna
s møí í. Najednou Eva, jak ji neznám, napadlo ho.
Zamindrákované dítì s pocitem, e ho nikdo nemá rád. Vlastnì o
svém dìtství nikdy nechtìla mluvit. Jenom jednou - tenkrát na
Zbraslavi.
"Ètete?" vytrhl ho z pøemý lení bachaø. Sklopil hlavu ke
znaleckému posudku.
"Èlovìk ztrácí zájem o sex, kdy má drogy. Mìla jsem Michala
ráda, samozøejmì. Vlastnì sí ale nepamatuju, jestli jsme spolu
mìli pohlavní styky. Asi ano, kdy jsme v sobì mìli malé
mno ství látky. Kdy jí máte dostatek, sex vás vùbec nezajímá.
Co jsme dìlali, kdy jsme drogy nemìli? Vlastnì nevím: `
Nehet mu rupl mezi zuby. Nemilosrdnì si ho strhl skoro a na
maso. Ale proè by lhala, pøemý lel. Milovali jsme se pøece,
jen kdy jsme v sobì nic nemìli. Nikdy jindy. A jestli si to
vá nì nepamatuje? Milovali jsme se? ili jsme spolu, nebo
ka dý sám s drogou?
139
Kdyby se dalo vìènì jenom èíst vy etøovací spis. vat se na
lidi, které èlovìk zná, z docela jiné stra Brát v echno jako
detektivku.
Jenom e zbývá jediné dopoledne. Vìèný hlod~ strach, kolik
dostanu, se zvìt uje. Studený pot a sm v ústech. Budu vùbec
schopen pøe ít nìkolik mìs kriminálu? Nebo let?
Zdeòkova výpovìd', kdy se k ní koneènì dostal, v ' la
Michalovi dech. Vykradení lékárny najednou drobná epizoda
spisu? Richardova alostná obrana dal ích a dal ích výsle ích.
V oku nastoupil do zamøí ované avie. Øidiè a esk táci vpøedu.
Je tì pár desítek minut. Nìkolik okan kù ivota, který j sem
il pøed tímhle v ím.
Lidé na ulicích. Fronta pøed obchodem Domácí tøeby. Dva kluci
odtud vyná ejí lednièku s mrazákE Milenci zavì ení do sebe,
jako by vùbec nebyli v P ze, ale nìkde v lese.
Dneska vlastnì uvidím Evu? Evu, která si nepar tuje, jestli
jsme se milovali.
Dìti na pískovi ti v parku. Jak se mohlo v ech takhle zamotat?
Alespoò pouta mi mohli sundat. Copak bych je ,,.
na el sílu utíkat?
Blondýna s koèárkem se zastavila uprostøed chod ku. Zvìdavì si
prohlí í eskortovaného zloèince. - P i .,
sím. Jeden exemplární pøípad pro vás v echny. Co n rychleji
zmizet v prùjezdu, a pak v chodbì obvodní soudu.
Jen e i ty chodby plné lidí, kteøí se za mnou ohlí jak za
hercem, který právì hraje v televizním seriá Moje ivotní
role. Jen e v pitomým kusu. Který pøe: pøitáhl do soudní sínì
nejmíò dvacet lidí. - Co v ichni dìláte, sakra?
Úplnì vzadu u vì ákù na kabáty máma. Sama. Ta by tohle nejspí
nepøe il. Èest rodiny.
Eskorta pøivádí Evu.
Vydr ela a do konce? - Tøi ètyøi vteøiny na to, ø si nìco
oèima.
140
Samozøejmì e Evu usadili na opaèné stranì lavice
ob alovaných.
Uprostøed bude sedìt Richard.
Michal sklopil oèi, aby se nemusel setkat s Richardovým
pohledem.
Copak neví, e jsem èetl protokoly o v ech jeho sviòárnách?
Jak je to absurdní. Málokoho nenávidím jako jeho. A pøece jsme
ted' skoro pro v echny v téhle místnosti málem zamìnitelní
jeden druhým. Fetáci.
Prokurátor témìø v na em vìku. Ambiciózní mladík, rù ové
tváøe, ani stopa po únavì. Ka dý veèer nejspí chodí spát v
deset. Vstává v est a celý den pøemý lí, jak nás dostat.
Servíruje soudu bod za bodem. Nedovolená výroba a dr ení
omamných prostøedkù a jedù, rozkrádání majetku v
socialistickém vlastnictví, fal ování receptù, pøí ivnictvi.
Potì pámbu. A Richard? Podílnictví ke kodì majetku v
socialistickém vlastnictvi. - To jsou ty léky, které od nás
vzal. Tì ké ublí ení na zdraví spolu s muèivými útrapami,
ohro ování mravní výchovy mláde e.
Hned první svìdek je Zdenìk.
"Mù ete nám øíct v echny podrobnosti o va em setkání s
Richardem Rù ièkou noc pøedtím, ne jste uèinil svou výpovìd,
na obvodním oddìlení Veøejné bezpeènosti?" usrnívá se soudce,
jak kdyby byl Zdenìk jeho adoptivní syn.
"Nav tívil jsem Richarda v jeho bytì, proto e mi nabízel
preparát se zázraènými úèinky. Alespoò podle jeho slov
zázraènými," zaène ze sebe sypat Zdenìk. Na lavíci
ob alovaných se ale pro jistotu nepodíval. Ani kdy ve el do
soudní sínì.
A co kdyby si najednou vzpomnìl, e jsme tam byli taky my,
napadne Michala. To by znamenalo roz íøení aloby je tì o
jedno parádní neposkytnutí pomoci?
"Nejdøív mi bylo krásnì, ale najednou na mì padla hrozná
únava. Nebyl jsem schopen jediné my lenky. Bolelo mì na prsou,
nemohl j sem se nadechnout, dusil jsem se, bu ilo mi srdce,
zaèal jsem se bát smrti. To tr
141
i
 ; valo velice dlouho a Rù ièka mi podával nìjaké d léky.
Nemohl j sem se pohybovat, ani odmítnout, co dával. Kdy
jsem se ptal Rù ièky, jestli si myslí, ! mùj stav je vá ný,
odpovìdìl, e se nedá urèit, jestl pøe iju nebo ne. Poøád
se na mì jen klidnì díval. ~ svítání øekl, e doopravdy asi
umøu. Jako by lo ; o nìj aký experiment." Výbornì
odøíkáno. Pro diváky v soudní síni musí: být nejspí velmi
exotická havìt. "Richard Rù ièka le el na posteli stejnì
jako já. F se rozplakal. V té chvíli jsem si uvìdornil, e
jsrne v místnosti s Richardem Rù ièkou za podobných ok
ností u kdysi byli. Taky jsem se probudil na post vedle
nìho. Muselo to být asi pøed dvìma lety. o nìm známé, e
doká e hypnotizovat, a proto e je 1 mosexuál, vyu ívá podle
mne hypnózy, aby mohl bc trestnì zneu ívat kluky, kteøí
homosexuální nejs~ a za normálních okolností by k tomu
nikdy nesvolil Í;,~'~;. Zbláznil se, pøemý lel Michal. Do
poslední chvíle r vìøil, e to Zdenìk pøesnì zopakuje i u
soudu. Jistì ' ho Richard zneu il. Nejmíò stokrát. Ale za
vìci. Nc mální obchod. Dvì tøi dávky za hodinku na kvìtov
ném pøehozu. Proè by k tomu potøeboval hypnóz~ Luplo
Zdeòkovi v hlavì? Nebo se chce takhle Richa dovi pomstít?
Houby. Nejspí toxická psychóza. Stih mam. "Kdy jsem sí
to srovnal v hlavì, zaèal jsem na R, ièku køièet, at jde
okam itì na druhý konec mís nosti, proto e jsem se obával,
e mì znovu zhypnotizi je. Shodil jsem ho z postele, øval
jsem, e jestli se k i mnì pøiblí í, zabiju ho. Kdy si
koneènì sedl na id u okna, chtìl jsem, aby pøiznal, co se
mnou dìlal. Na konec mi v echno potvrdil." "Ob alovaný
Rù ièko, mù ete se vyjádøit k výpovìc Zdeòka Majera?"
"Samozøejmì. Je to celé nesmysl." "Dával jste svìdkovi
nìjaké léky, pøesto e byl v kr tickém stavu?" "Ano, ale
to byly pouze látky na povzbuzení èinnos' srdce a na
celkové povzbuzení." 142
"Jaké léky to byly?"
"Efedrin a pak nitroglycerin."
"Pøiznal j ste svìdkovi, e j ste jej uvedl do hypnotického
stavu za úèelem zneu ití?"
"Podívejte, pøiznal nepøiznal. Byl nepøíèetný. Mìl toxickou
psychózu po pøedávkování drogami. Kdy jsem se mu sna il
vyvracet jeho bludy, byl zuøivìj í a nepøíèetnìj í. To jeho
stavu neprospívalo. Odpovídal jsem tedy tak, aby se co mo ná
nejvíc uklidnil. To je v echno."
"Prosírn soudního znalce, doktora Jana ulce." Doktor, který
dìlal znalecké posudky, uvìdomil si Michal.
"Znáte v echny výpovìdi ob alovaného i svìdka, které uèinili v
pøípravném øízení. Jak hodnotíte jednání ob alovaného
Rù ièky?"
"Jako extrémnì nebezpeèné. Experimentální kombinování drog,
které provádí, je vysoce rizikové. Jejich úèinky se sumují, v
nìkterých pøípadech potencují, tak e nelze pøesnì urèit dávku,
která neohro uje ivot èlovìka. Sám si je toho zøejmì vìdom,
proto e své kombinace zkou í na jiných lidech døíve ne na
sobì, jak o tom svìdèí jeho záznamy z podobných zkou ek na
pøibli nì patnácti lidech, nalezené pøi domovní prohlídce."
"Lze tedy kvalifikovat jeho jednání jako vysoce spoleèensky
nebezpeèné?"
"Ano. Ob alovaný pøímo ohro uje ivoty ostatních osob, které
svádí k po ívání drog a farmak. Pokud se brání tím, e tyto
osoby po nìm drogy ádají, pro urèení jeho spoleèenské
nebezpeènosti to není podstatné. Stejnì jako není podstatné,
jestli po nìm drogy chtìl nebo nechtìl èlovìk, kterému jejich
podáním ublí il na zdraví. I ublí ení na zdraví na vlastní
ádost po kozeného zùstává trestným èinem."
"Jak hodnotíte stav, do nìho ob alovaný uvedl Zdeòka Majera?"
"Jako velmi nebezpeèný toxický stav, provázený muèivými
útrapami, které byly je tì zvy ovány úzkos
143
tí a strachem ze smrti. Dávka, kterou po il ZdE Majer, ho
bezprostøednì ohro ovala na ivotì. o nìkolikanásobek dávky,
která by zabila ka déhc vìka, jen není v kontaktu s drogami.
Svìdek ji p: jen proto, e byl v masívní drogové závislosti,
tak ho tìlo bylo na urèité dávky jedu pøivyklé."
"Jak hodnotíte chování ob alovaného Rù v okam iku, kdy mìl
Zdenìk Majer jasné pøízr otravy?"
"Za tohoto stavu bylo povinností ob alovaného m itì zavolat
lékaøskou pomoc. Zvlá t kdy si Rù jako zku ený narkoman
musel být vìdom, e Maj~ v nebezpeèí smrti. Místo toho u il
léky v rukou 1 velmí nebezpeèné. Tedy opìt jen hazardnì
experír toval na svém kamarádovi. Mìl velké tìstí, e ZdE
Majer nezemøel. Je tì bych chtìl zdùraznit, e k~ podání
opiátu nebo kombinace farmak s opiáty zvl v injekèní nebo
dokorce nitro ilní formì je vysocE kantní a mù e dokorrce
ohrozit ivot. Vyvolá ved pøíznaky nebo projevy, pøi kterých
je nutný okan lékaøský zákrok a pøíslu né technické
resuscitaèn bavení. Ob alovaný by mìl tento fakt znát."
"Jak hodnotíte svìdkovy výpovìdi, e ho ob al ný Rù ièka uvedl
do hypnotického stavu?" "Hypnózou by bylo mo né donutit
èlovìka, ab
nebránil styku s homosexuálem, stejnì tak posthy tickým
pøíkazem lze vsugerovat sugestibilnímu jec i amnézii -
vypadnutí urèitého èasového úseku : mìti. Nelze ov em v daném
pøípadì vylouèit, e v vìd' svìdka je ovlivnìna paranoidními
pøedsta~ v toxické psychóze."
"Svìdkynì Hana Karasová . . ." Dvacetiletá blondýnka.
"Mù ete nám øíct v echno 0 okolnostech smrti ~ ho bratra
Romana Karase?" zeptá se soudce. Michal otoèí hlavu na
Richarda. - Kamenný ob
se skelnýma oèima. Èertví co si myslí.
"Vrátila jsem se domù z práce kolem pùl esté, doma otec a
bratr. Bratr le el v lo nici na nafukc
144
:nìk lo èlo^e il é je
matraci na bøi e. Na i se nedávno rozvedli a otec si vzal
postele. Proto le el bratr na matraci. Nebylo to poprvé, co
jsern ho po pøíchodu z práce takhle na la. Hlavu mìl pøikrytou
dekou. Myslela jsem, e spí. Jen jsem otevøela okno, proto e v
pokoji byly cítít nìjaké chemické výpary. Pak jsem se vrátila
do pøedsínì pro ta ku na nákup. Kdy jsem pøi la z nákupu,
matka u byla doma. Pøipravovala v kuchyni veèeøi. Ptala j sem
se, jestli brácha je tì spí. Máma pøikývla. Teprve kdy mì v
sedm hodin poslala, abych ho la vzbudít k veèeøi, zjistila
jsem, e nìco není v poøádku. Napøed jsem na nìj zavolala, pak
jsem la k místu, kde le el. Najednou jsem vidìla, e nedýchá.
Nadzdvihla jsem ho. Kolem úst mìl krev a na oblièeji i na
bøi e skvrny. Byl mrtvý . . . Zaèala jsem køièet. Máma hned
volala záchrannou slu bu, ale lékaø u jen konstatoval smrt.
Na pol táøi matrace na el slo ený kapesník, z kterého bratr
inhaloval. Lékaø nám øekl, e jsme ho snad mohly zachránit,
kdybychorn na to byly pøi ly døív."
Panebo e. Ale co s tím má Richard spoleèného, pøemý lel
Michal. Ten sajrajt na èichání mu pøece nedával. Ten se
ostatnì dá koupit. A Richard je poslední, kdo by mu nìco
takového radil. Èichaèi jsou pro nìj idioti, kteøí se nezmù ou
na poøádnou látku a riskujou pøi ka dém fetování smrt pro
ubohouèký pocit, e poznali, co je droga. O úèincích
skuteèných drog pøitom nemají ani zdání. Tohle pøece vykládá
ka dému na po ádání.
"Svìdkynì Marie Karasová."
enská 'asi padesátiletá, s kapesníkem u pusy a s ubreèenýma
oèima.
" e mùj syn zaèal fetovat, jsem zjistila asi pøed tøemi týdny.
Chtìla jsem se obrátit na lékaøskou pomoc. Dala jsem mu
tenkrát ultirnátum, e s tím skoncuje, jinak se pùjdu poradit
s nìjakou vy í instancí, co s ním mám dìlat. Ale vùbec jsem
nevìdìla, kam jít. S kým konkrétnì se stýkal, nevím. Jenom
dcera mi øekla, e doma jednou na la ftomana s kamarády a e
to byl fetácký mejdan. Vrátila se tenkrát z práce, já byla na
145
slu ební cestì. Tak jsme to zjistily. Jména lidí, kti u nás
byli, ale neznám. Hned jak jsem se dozvìdìla, fetuje, øekla
jsem mu, e bud' zmìní spoleènost, ne nebude smìt vycházet z
bytu po setmìní. Od patm
, tých narozenin vloni v létì mìl toti povoleno choc do kina
od osmi. V takovém pøípadì se vracel domù v pùl jedenácté, ale
v dycky mi ukázal vstupenh S kým chodil do toho kina
konkrétnì? Nevím. V X slední dobì jsem ho pou tìla na víkendy
do pøíroc ale to odcházíval sám. Jen e já vlastnì nevím, k
pøes víkend pobýval a s kým. Jsem prùvodkynì Èec ku a musím
èasto jezdit na zahranièní slu ební ces~ Mo ná e èas od èasu
odcházel z domova veèer nej~ do kina, a já se to nemusela
dozvìdìt. V ivotì by r ale nenapadlo, e propadne drogám.
Mluvili jsme a pøed pùl rokem o nebezpeèí fetování a syn k
tomu m odmítavý postoj. Taky jsem u nìho nikdy nevidÌ ádné
prá ky. Pokud se povahovì mìnil, pøièíta jsem to pubertì a
na emu rozvodu."
Svìdek Jan Karas." "
"Jsme rozvedení, ale ijeme dále spoleènì, proto nemáme jinou
mo nost. Ka dý máme svou èást byi Se synem jsem se ov em
nestýkal. Byl na mì drzý, è voloval si soudit vìci, kterým
nerozumìl, neplnil, j sem mu øekl. Je pravda, e j sem byl
doma celé od~ ledne. Dokonce pøi holení v koupelnì, která
souse s lo nicí, jsem vidìl, jak mùj syn le í na matraci, a
proto e se spolu nestýkáme, nij ak blí j sem si ho n v iml."
"Ob alovaný Rù ièko, mù ete se vyj ádøit ke sm~ Romana
Karase?"
"Nevyhledával jsem ho," vyskoèí Richard. "Nem jsem k nìmu
ádný vztah. On mìl zájem o mne. Chi ze mne èerpat informace
jako v ichni ostatní. Dem jsem otázky psychoaktivních látek
diskutoval s m kým mno stvím lidí. Nìkdo z nich se tím mo ná
pc dìji otráví. Ale to pøece není moje vina. Na to já nem u
mít vliv, jestli fetují dobøe, nebo patnì. Tak by informace
sehnali jinde, kdybych jim je neposkytl j
~~6
Jako kdybyste ode mne chtìli sekeru, já vám ji podal, vy byste
si s ní za mìsíc usekli ruku a pøi li na mì, e jsem to
zavinil. Karase bylo tì ké odehnat. Mìl zájem o psychologii.
Stì oval si, e mívá deprese. Tak jsem zaèal s fetováním i já.
Odborný lékaø mi pøedpisoval na deprese psychoaktivní látky,
kdy selhala jeho psychoterapie. U íval jsem je tak dlouho, a
jsem se dostal do návyku. U kdy mne Karas potkal poprvé,
øíkal, e nìco sám vyzkou el. Takové ty náhra kové vìci jako
èichání. Já mu ale vysvìtloval, e tyhle látky jsou braky.
Varoval jsem ho pøed tím."
"Vy jste rnu tedy nedával ádné látky?" Ne."
" Ted' se jen modli, aby tì nìkdo nepotopil, napadlo Michala.
"My tady ov em máme výpovìdi va ich kamarádù, e jste mu dával
své roztoky. Jemu i ostatním."
Mne se vlastnì taky ptali. Jen e já øek, e ádnýho Romana
neznám. Jestli v echno praskne, mù ou mi navíc pøi ít, e jsem
kecal?
"Ostatním jsem obèas nìco dával. Za poskytnutí bytu, hudby
nebo obèerstvení. Byla to taková satisfakce. Ne lo to ani
jinak. Kdybych nedal svým pøátelùm, vypadal bych j ako sobec."
Michal stiskl zuby. O tornhle vìdìl své.
"Ti, kdo vypovídají, e jsem dával Karasovi nìjaký roztok, to
øíkají nejspí proto, e jim jsem vìci nedával. Ani kdy mí
nabízeli peníze. Karasovi jsem dokonce zakázal chodit ke mnì.
Moc se o nás zaèalo mluvit. Rozhodnì jsem ho nikdy nevedl k
inhalování. To neuznávám, proto e se nedá odmìøit u itá dávka.
Lituju, e jsem se s Karasem kdy bavil. e jsem nemìl to srdce
ho vyhnat, kdy mi pøiznal, e nemá nikoho, s kým by si mohl
normálnì, otevøenì promluvit."
Vlastnì je to ílený, uva oval Michal. Roman umøel proto, e
ho Richard nauèil brát vìci, a pak mu pøestal dávat své
peèlivì odmìøené roztoky. Chudák si nedokázal sehnat nic
jinýho ne téèko. Jenom e Richard se s ním nepøestal stýkat
proto, e kolem nìho a Romana
147
 i. zaèali v ichni drbat a homosexuální styk s o
mlad í osmnácti let je trestný. Moc dobøe vìd v tom Roman
u pøíli jede, aby se obe el be2 !1 . Tak e mu za nì pøijde
zaplatit na ten gauè s kv~ ným pøehozem! Peníze, aby
nakupoval na èernc hu, pøece nemìl. Pøesnì jako se mnou.
Zastaver sun. A cena je známá. Tenkrát, kdy jsem vidìl I
á na naposled, mu to pøece Richard øíkal. Jen jsem
nevìnoval pozornost. A kdybych tomu pozornost val? Kdo
mohl tu it, e to dopadne takhle? e mí: cí, na které byl
zvyklý, zkusí Roman pøejít na èic Náhradní øe ení, s
kterým Richard nepoèítal. "Níkdy vám nebylo líto tìch
kolem vás, kteøí s~ obìtí drogy?" "Ale já jsem opravdu
nikoho nenutil. Kolik mám opakovat? Níkdo nikoho nenutí!
Co sí m~ V ichni, kdo si berou drogu, to dìlají
dobrovolnì. se rozhodli. Nikdo jim násilím nepíchá
injekce. ; pak nevymlouvají, e je nìkdo svádìl. V tomhle
jedná sám ze sebe. Svobodnì!" ;' "Svobodná volba v
sedmnácti letech, pane Rù ' je nejèastìji to, co dìlá
stádo. V ichni ostatní h Nejradìji vrstevníci, samozøejmì.
Parta." "Dobøe. Nìkdo nìco vynalezne. A pøi nesprá
nebo pøehnaném pou ití toho vynálezu druhý i zemøe. Má
ten, kdo nìco vynalezl, vinu?" "Vy jste pøedev ím nic
nevynalezl. Vy jenom 1 gujete po ívání drog; které je
bohu el toto né kým po kozováním organismu toho, kdo vám i
"A kolik lidí zemøe tøeba pøi sportu. Má se snad
pøestat sportovat?" "Tak e pocit viny jste nikdy nemìl?"
"Neexistuje ádný systém, který by nemohl v zneu ití.
ádná nová vìc. Kvùli tomu ale pøece zastavit pokrok.
Samozøejmì mluvím o vìdE ! kombinacích. O ádném èichání a
podobném který má na svìdomí nejvíc mrtvých. Proto jsen
ké dìlal záznamy pokusù se svými roztoky. Ne e bych se
bál," vykládá Richard.
148
^
"Jenom e va e pokusy mìly velice daleko do vìdeckých
experimentù," zvý í najednou soudce hlas. "Pohyboval jste se
pøi nich za hranicí hazardu. Nìco takového by si ádný vìdec
nevzal na svìdomí. Va e amatérská hra na bùhvíjakého
objevitele mohla stát øadu lidí ivot. Neumíte pøi tom nic ne
po kozovat lidské zdraví! Nemám dal í otázky."
Vykrádání lékáren vedle toho, co v echno se tu øeklo, najednou
není tak stra né. Výslech Evy, Michala, znalce oboru
trasologie, svìdkù, soudního znalce, který vy etøoval du evní
stav ob alovaných.
"Jedná se o nezdr enlivé psychopaty s èásteènì sní enými
schopnostmi ovládacími i rozpoznávacími." Pìknì dìkujem,
pomyslel si Michal. Nebo je to po
lehèující okolnost? Pøeru ené líèení. Soud se poradí. Srdce a
v krku. Je tì ke v emu eskorta sarnozøejmì nedovolí, abychom
si øekli s Evou pár slov. Strach k neunesení. Sedìt neèinnì na
ídli, zatímco se ted' nìkde vedle v kancQláøi rozhoduje o
na ich osudech.
"Rozsudek jménem republiky."
Ohlédnout se. Mámin u tvaný pohled zezadu od vì ákù. Je tì e
ob alovaní mù ou stát alespoò zády k lidem v soudní síni.
"Ob~odní soud pro Prahu 5 rozhodl ve veøejném zasedání,
konaném dne dvacátého tøetího záøí tisíc devìt set osmdesát, v
senátì slo eném . . ."
Dál, dál, pobídl by Michal nejradìji soudce. "Ob alovaní
Richard Rù ièka, narozený prvého ledna tisíc devìt set padesát
est, bývalý zamìstnanec podniku Zdravotnícké zásobování,
trvale bytem . . ."
V u ích Michalovi umìla krev. Bo e, ne soudce tím svým
pitomým monotónnì nezúèastnìným hlasem pøekoktá v echny
nacionálie, ze edivím. A máma nejspí taky. Koneènì!
"Jsou vinni, e: ob alovaný Richard Rù ièka . . ." Je í marjá,
at u dìlá, opakoval si Michal. Zatal nehty do dlaní, jak se
v í silou sna il, aby tu pøed v emi nepøe lapoval
nedoèkavostí.
149
~.I
"Ob alovaná Eva Popelková . . ."
Tak e jí pøi ili lékárnu, uvìdomil si Michal. Co~ to v echno
bylo zbyteèné?
"Tím spáchali: . . ."
Mìl pocit, e ted' u se mu rozskoèí hlava. "Ob alovaný Michal
Otava trestný èin rozkrád majetku v socialistickém vlastnictví
. . ." Zmìt pa grafù, odstavcù trestního zákona, trestných
èinù a ~ èinù.
Dál, zatracenì, dál!
"A odsuzují se," ète koneènì soudce. "Ob alov~ Richard Rù ièka
. . ."
Dal í paragrafy a dal í pou ité odstavce.
"K úhrnnému trestu odnìtí svobody v trvání tøí nepodmínìnì . .
."
Michal se sna í rychle orientovat v právnické h týrce. - První
nápravnì výchovná skupina a ochr né léèení protitoxikomanické
ústavní. Ted' j á, uvÌ muje si. Potøeboval by se opøít.
"Ob alovaný Michal Otava . . "
Vteøinu dvì má pocit, e omdlí. Tøicet mìsícù, px nápravnì
výchovná skupina, ochranné léèení proi xikomanické ústavní,
rozeznává v tom zmatku. A E - Osm mìsícù podmínìnì na dva roky
a ochranná ba protitoxikomanická ústavní. Tak e aspoò uvìøili
její podíl je mnohem men í ne mùj? Michal má'na; nou pocit,
jako by èertví kolik hodin bez pøestání ; dal balvany. ílená
únava. M~aci se koneènì posG Bìh je pøece u konce.
Anebo teprve zaène?
Stále ten monotc~nní soudcùv hlas.
"Vy lo najevo, e obvinìný Richard Rù ièka zvlá t zajímal o
mladistvého Romana Karase, pøièc mu radil a poskytoval
zasvìcené informace o u í~ psychofarmak, vodil ho do
spoleènosti narkoma èim mu poskytl pøLle itost po ívat rùzné
drogy, a jej svádìl k nemravnému ivotu a vystavil nebez~
zpustnutí. Podílel se tak na vypìstování drogové z~ losti
jmenovaného, která ve svých dùsledcích m
150
 k jeho morálnimu ùpadku a poté a k smrti. Námitka
ob alovaného, e Romana Karase od èichání tìkavých látek
naopak zrazoval, je pro posouzení nedovolenosti jeho jednání
zcela nerozhodná. Mìl si uvìdomit, jaké dùsledky bude mit
vychvalování psychofarmak a kon- krétní rady o jejich
u ívání na dal í vývoj nezletilého, u kterého u mohl
pozorovat sklony k drogové závis- losti." Jedno podivnì
smotané souvìtí za druhým. "Soud neuvìøil výpovìdi Evy
Popelkové . . ." Ale to u nic nemìní na faktu tøiceti
mìsícù! A pod- mínky pro Evu. Najednou je opravdu
definitivní konec. A to, co pøijde ted'? i Lidé si berou
kabáty, vycházejí ze soudní sínì. Sta- ; vit se je tì nìkde
na kafe, nebo jít rovnou domù na ve- ! èeøi? A já!? Máma
zùstala nìkde vzadu. Nechce mi øíct jediné slovo? I pro ni
u jsem stejný jako Richard? Poprvé i v ivotì mì nespìchá
chránit. U taky nerná sílu? Schovat se u ní v náruèi.
Evin vdìèný pohled. Aspoò to. ~$'' "Michale, Michale, musí
to vydr et! Zaèneme zno- va," prodrala se koneènì zástupem
máma. Michal u nemá èas ani pøikývnout. Eskortáci s
elízky. Konec. , Konec!
Nízké baráky obehnané ploty z ostnatého drátu a je tì
betonovou zdí. Strá ní vì e v rozích. Vybetonované
prostranství pro nástupy uprostøed. Tøicet mìsícù. Bez dvou
strávených ve vy etøovací vazbì. Je tì osm set padesát jedna
dní a nocí. A ka dý den k nepøekonání. Kdo tohle vùbec mù e
pøe ít?
Mo ná s jednou dvìma injekcemi dennì. To by ov em èlovìk musel
umìt èarovat.
Chtìl jsi s tím pøece pøestat? Bláhová nadìje, e doká u ít
bez jedù. V civilu mo ná. Ale tady?
151
;
 ,. " Za trest místo první druhá nápravnì výchovná pina! Za
tubu prá kù, kterou mi na li ve slamníku. mo , který se nade
mnou slitoval a sehnal ji za d1L i ' úpis na mé první
kapesné, samozøejmì dìlá, e o èem neví. Dal í lágr.
V echno o poznání pøísnìj í. "Tohle je je tì sranda, Otava!
Poèkejte, a skonèí pøibylák. Teprve uvidíte, co ~e lágr."
Co tu mù e být je tì hor ího? Zatím prý pøib~ chrání pøed
vlèáky z eleznièního komanda na ba cích. Naostro to má
vypuknout a pak. Ale co je tì ~ e vypuknout? Budíèek ve
ètvrt na pìt. Patnáct minut rozcvièka, set minut na umytí,
stlaní, skládání vìcí, dvacet mi snídanì, tøicet minut úklid
oddílu, provìrka stavu, stup do práce . . . Vojna? Proti
tomuhle byla srar "Otava, èíslo tisíc pìt set deset, do
brigády dev "Brigáda devìt, co to je?" "Dùlní koleje.
Povrchovej dùl. Mù ete se rovnou pravit na nejhor í, Otava."
"Nástup pracovních brigád," vyøvávají tlampaèe, "Frajeøi,
je tady nìkdo z devítky?" sna í se Mic o lehký tón. "Vo co
se jedná?" otoèí se ramenatý chlap. Ten kdyby tì zmáèk,
poteèe z tebe syrovátka, naX ne Michala. "Mám jít k vám do
brigády." Salva smíchu. "No to mì podr ! Takovej silnej.
Tomu se budou hat nosítka!" lichotí se k ramenáèovi chlápek
s pø~ eným zubem. "Dobøe e ses dal k nám, mladej. My z
tebe ud me chlapa, co øíká ?" Rána do zad, a se Michal
prohnul. Tøi ètyøi kr v poklusu, aby neupadl. Dal í salva
smíchu. A jsem v tom, napadlo ho. Jak se kdo uvede, tak
jede. Známé heslo kriminálu. Trochu odli né od t na nástìnce
u hlavní brány: S kolektivem, kolekt i I ` pro kolektiv.
Najednou je mu z toho na zvracení. Jf osm set dvacét osm dní
a nocí. 152
Jediná injekce, jediná dávka. Aspoò na pár okam ikù být nìkde
jinde. - A potom znovu tady? Dal í soud, dal í rozsudek a
mo ná rovnou tøetí nápravriá skupina? Nikdy!
"Tak jdem, mladej!"
V oddílu k hlavní bránì. Poøadový krok.
Za branou nastartovaný autobus. Kontrola poètu, a najednou se
pøed námi otvírá møí .
Za osm set dvacet sedm dní a nocí!
Autobus tak obyèejný, jako kdybychom mìli jet na výlet do
Krkono . Jen pár elezných tyèí, aby ne lo rozsekat okno a
zmizet. Decentní møí . Lze se dívat i tak, e ji èlovìk skoro
nevnímá. Aspoò kousek svobody. Normálního ivota. Nasednout a
odjet nav dycky. Co by za to èlovìk dal. - I ampuli morfinu?
Mít ji ted, v ruce, nevyrve mi ji nikdo na svìtì.
Jen e bez injekce?
Rozdrtit ji v dlani. Snad by se alespoò poranìními od støepù
dostalo trochu morfinu do krve.
"Èíslo! - Sly í , chlape? Èíslo a jméno!" Patnáct set deset.
Otava."
" Dal í." "
U jen dva schùdky do autobusu. Známá vùnì . . . Døív jsí
øíkával smrad. Spálená nafta, guma a dálky. kolní výlety.
Mariá ve ètyøech na zadním sedadle. "Proè se nekoukáte z
okénka, kluci? Jeli jsme právì kolem hradu Kost. V imli jste
si toho vùbec?" Jak jsem sí toho mohl v imnout, kdy jsem
právì prohrával v mariá i dvì osmdesát?
"Kam se ene , rnladej? Pøibylci sedí odedávna vepøedu."
Jak bych se ted' koukal z okýnka. Ka dý metr normálního svìta
jako zjevení. Dvì holky v mini, co promenují po návsi, nás
okukují jako exotickou zvìø. Dìdek s bandaskou na kole taky.
"Tos snad pøehnal, mladej, ne? Vypadni vod toho vokýnka. Moje
místo. Jasný?"
Jo. Promiò." "
Zarachtání motoru. Jet takhle na sedadle pro nor
155
Jediná injekce, jediná dávka. Aspoò na pár okam ikù být nìkde
jinde. - A potom znovu tady? Dal í soud, dal í rozsudek a
mo ná rovnou tøetí nápravriá skupina? Nikdy!
"Tak jdem, mladej!"
V oddílu k hlavní bránì. Poøadový krok.
Za branou nastartovaný autobus. Kontrola poètu, a najednou se
pøed námi otvírá møí .
Za osm set dvacet sedm dní a nocí!
Autobus tak obyèejný, jako kdybychom mìli jet na výlet do
Krkono . Jen pár elezných tyèí, aby ne lo rozsekat okno a
zmizet. Decentní møí . Lze se dívat i tak, e ji èlovìk skoro
nevnimá. Aspoò kousek svobody. Normálniho ivota. Nasednout a
odjet nav dycky. Co by za to èlovìk dal. - I ampuli morfinu?
Mít ji ted, v ruce, nevyrve mi ji nikdo na svìtì.
Jen e bez injekce?
Rozdrtit ji v dlani. Snad by se alespoò poranìními od støepù
dostalo trochu morfinu do krve.
"Èíslo! - Sly í , chlape? Èíslo a jméno!" Patnáct set deset.
Otava."
" Dal í." "
U jen dva schùdky do autobusu. Známá vùnì . . . Døív jsi
øíkával smrad. Spálená nafta, guma a dálky. kolní výlety.
Mariá ve ètyøech na zadním sedadle. "Proè se nekoukáte z
okénka, kluci? Jeli jsme právì kolem hradu Kost. V imli jste
si toho vùbec?" Jak jsem si toho mohl v irnnout, kdy jsem
právì prohrával v mariá i dvì osmdesát?
"Kam se ene , mladej? Pøibylci sedí odedávna vepøedu."
Jak bych se ted' koukal z okýnka. Ka dý metr normálního svìta
jako zjevení. Dvì holky v rnini, co promenují po návsi, nás
okukují jako exotickou zvìø. Dìdek s bandaskou na kole taky.
"Tos snad pøehnal, mladej, ne? Vypadni vod toho vokýnka. Moje
místo. Jasný?"
Jo. Promiò." "
Zarachtání motoru. Jet takhle na sedadle pro nor
155
mální lidi a do smrti. Jenom sedìt a kradmo pozo vat silnici.
Nablýskané embéèko s rodinou jedoucí výlet. Strom na obzoru.
Milenci na polní cestì. Sak u zase milenci. Svìt k prasknutí
plný milencù.
Co ted' asi dìlá Eva? Zatracenì! Nechat fetování. Ale a na
svobodì. Aspoò trochu
tu ulehèit ivot. ~am pak bude pøece tolik jiných : ' zraèných
vìcí, z kterých je mo né mít radost. V ech~ co jsem pøedtím
bral jako samozøejmost. Ale tac
; Jen e blbou tubu éèka bych tu mohl sehnat za dva~ táborových
poukázek! Èlovìk by musel být milion 7'
V dýt ka dá cigareta je tady poklad. Kde sehnat tal !
vej majlant "Nástup oddílu "
Ú asných pár minut skoro na svobodì je v tahu. "Mlade'; vezme
odbí'eèku."
J p J Ano."
" Panebo e, tohle mám nést sám? V dyt to vá í j pytel cementu!
"Jak to je daleko?"
"Nemù e se doèkat? Na tvým místì bych nesl chal."
Dal í salva smíchu.
Chlapi v èerném s pistolemi na zadku kolem oddí: Eskortáci
vpøedu a vzadu.
l~i~k "Stát!" "Co j e?"
"Mladej se nám zastavil."
Tohle pøece nejde unést. Strhnú se, je tì ne ta dojdem.
"Je tì jednou se kvùli tobì bude muset zastav a dáte si
v ichni poøadovej krok. Jdeme."
Aspoò dneska to vydr et. Aspoò je tì minutu! Terasy
povrchového dolu.
"Blí k sobì, chlapi!"
Zahodit podbíjeèku, skoèit doprava na násep a sk tálet se
padesát metrù na dal í terasu, pøebìhnout r~ ný úsek a znovu
padat ze svahu. Èlovìk by získal n skok nìkolik set metrù, ne
by to èernoprdelníci a E kortáci obìhli. Pokud by se nezabil.
156
rona ra,
Jen e co by dìlal potom?
Vydr et je tì aspoò deset krokù. Je tì aspoò pìt. Je tì dva.
Jeden. Je tì jeden. A je tì . . .
Je tu èlovìk, kterej ti na úrok pùjèi táborový poukázky,
nabízel ten chlápek s éèkem. Pøi pøí tím kapesném mu vrátí o
jednu víc. Jen e moct si dovolit koupit jednu jedinou dávku?
Co pak? Jenom v echno zaène zase nanovo. Abstinenèní pøíznaky,
sotva skonèí výlet. A pak zas v echny ty hrùzy?
Ale aspoò na pár hodin se dostat z tohohle! Nezastavit se.
Proboha jenom se nezastavit. Zvednout levou nohu a posunout ji
dopøedu. Ted' pravou nohu. A levou . . .
Stát!" "
Chlapi v èerném koneènì zapíchávaji praporky v budoucím
koleji ti.
"To je pracovní prostor, mladej. Jakmile opustí praporky, po
tøech krocích mù e ostraha støílet. To si zapamatuj. ádný
hlouposti. Támhle má svý nositka." Co?"
" "A ti je chlapi naplnìj hlínou, bafne za pøední dr adla a
vynese to svinstvo s partákern támhle."
Alespoò pár vteøin odpoèinku, ne se naplni nosítka. "Tak co
je, mladej?"
Podbíjeèka byla proti nosítkùm jako pírko. "Co se prohejbá ,
ty sou ko!"
"Hele, chlapi, jak zahrabal . . ."
Mazlavý jíl pod nohama. Náklad, který má snad devadesát kilo.
Kolikrát tohle mù u vydr et?
"No tak, hochu. Se mladej, zaber!"
Chlapi u zadních dr adel se støídají, odpoèívají, bavi se. -
Za ty va e srandièky byste zaslou ili rozkopnout hubu! Kdyby
vás tu nebylo dvacet a já jeden.
Kolikrát je tì mù ou naplnit nosítka do polední pauzy?
Osmsetdvacetosmkrát? Nesmysl. Osrn set dvacet osrn dní tu
je tì budu. Padesátkrát. Kolikrát to je tì mù u dokázat?
Pìtkrát?
Je tì ètyøikrát a vihnu sebou do hlíny. Je tì tøikrát.
157
Dvakrát. Místo dlaní a bøí ek prstù krvavé, dávno str en~
chýøe.
Jednou. "Tak co je, mladej. Myslí si, e se tu mù e jex
flákat?"
"Zapomnìl, e je v kriminále," smìje se vyra zub.
Jak to má èlovìk vydr et? Ètyøi dny do soboty. Dne ek
nepoèítá , pøesto e zbývají je tì nejmíø øi hodiny práce?
Kolikrát dneska je tì naplnìj t; tracený nosítka?
Osmsetdvacetosmkrát. Ne. Osrx dvacet osm dní mám do konce.
Pøes sto osmdesát
' nù. est set padesát dva pracovních dní! Dvacet v rových
poukázek za tubu éèka! Vem je èert! Sevøel dr adla nosítek
krvavýma rukama a z:
zabral. Ale kdy mu tentokrát podklouzla noha v zlavém jílu,
zùstal le et s oblièejem zaboøenýr bahna, aby chlapi nevidìli,
e breèí.
Obìd!" i "
"Takhle pinavej k obìdu, mladej?" vytáhne r náè oboèí.
"Nemìli bysme ho vykázat?" pøidá se vyra ený Cosi se zelím v
e usu. Jenom e jak mám udr e ci? A jak tìmahle rukama zvednu
po obìdì nos
Sevøít rukojet l íce høbety dlaní. Dostat tu pol denou ka i do
sebe. V echno se musí vydr et. V ec Veèer si se enu dávku.
Veèer mi bude líp. Pøe ij
' Jednou se vrátím mezi lidi. Vrátím a dám si z~ Hovno!
"Prosím tì, mladej, navlík bys mi jehlu?" Rozca úsmìv. "Nìjak
nevidím na oèi."
Salva smíchu. Idiote! Jak mám v tìchhle otek bambulích udr et
jehlu! A vy se v ichni poserte!
Nej ílenìj í týden mého ivota. Døív mì str v halucinacích
aspoò krysy, zrùdy, hadi a pavouci. se mi v nejhrùznìj í
halucinaci zjevily nosítka. . nich Eva.
158
^
Místo dlaní krvavé strupy, ka dý den znovu rozedøené.
Abstinenèní pøíznaky. Na tìstí po jediné dávce slab í ne
minule.
Spásná sobota, nedìle. Zlaté rajóny, sèíták, v echny ty
drobnosti, které èlovìk pøedtím pova oval za vrchol buzerace.
Jenom e u je tu zase pondìlní ráno. Nástup pracovních brigád.
- Skonèím jako alkoholik léèený u doktora Skály. Kdy vidí
jakoukoliv skálu, zaène v podmínìném reflexu blít. Já budu mít
toté s nosítky.
"Kam de , mladej?" øekne najednou ramenáè. "Pro nosítka, ne?"
"Nech je le et. To je pøece práce pro pøibylce. Mák sis, byls
dobrej. - Támhle si vem lopatu."
Zas dal í pitomej fór? Vá nì?"
" Pøece si to tu nebudem roubovat." "
Panebo e, jak je lopata krásnì lehká!
"Pánové, vidíte to? - Snad bys nechtìl èaj, malièkej?"
Blond'ák nesympatický od prvního pohledu.
Ale várnice stojí docela normálnì na konci chodby baráku. Tak
co?
"Pocem, ty eso
"Myslel jsem, e se to mù e."
"Samozøejmì e se to mù e, ale ne po mìsici v base. Uka tu
sklenici . . ." Zástup èumilù okolo. Ted' se nejspí blond'ák
bude chtít dvojnásob pøedvést.
" ikovný, ikovný. Ou ka z drátù, aby to mladýho pána nepálilo
do prstíèkù. Jéje . . ."
Michalovy ruce samy vylétly dopøedu, aby zachytily padající
láhev.
Chytit láhev, kterou chce mazák rozbít? Drzost, jakou bys tady
taky nemusel pøe ít, zasignalízoval mozek. Ve zlomku vteøiny
nechal Michal láhev proklouz
nout na zem.
Sklo tøísklo o podlahu.
159
i
~i :
F ,., ,.
"Ale, ale . . . To chce postøeh. Hned jak to ukl mù e si
zaèít trénovat reflexy, frajere," usmív blond'ák, spokojený
sám se sebou.
Stoupla tvoje presti v tomhle baráku, uvìdon Michal, kdy
sleduje nenávistnì blond'ákova záda. mì nemusí kontrolovat.
Ví, e to udìlám. A moje sti ? Ta u byla stejnì dávno na
nule. Dát mu tak nu do zubù. Ale i kdybych rvaèku s ním
kupodiw; hrál, dali by mi do dr ky v ichni okolo. Rukou spc
nou a nerozdílnou. Neslu í se, aby pøibylec ztratil i k tìm,
kteøí jsou na lágru dýl. Nenávidím vás. V ny! Rozumíte?
"Dìlá si z nás srandu? Zamést by to umìl ka de bec. Hezky
vy ùrovat, navoskovat, vyle tit!" Vyra enej zub. - Tebe jednou
potkat nìkde sar
nýho! Buzeranti pitomí. Vidìt vás v abstáku, jak n nì ebráte
o jednu jedinou pitomou dávku. Nechat ~ at se z toho tøeba
zblázníte. Nebo vám podstrèit o lièko koncentrovanìj í vìc,
abyste si za ili pár hc íxzkosti ze smrti. Trochu toho du ení,
modrání rtù a lestí na prsou!
Budu si vás v echny pamatovat. Spolehnìte se. "Copak je,
mladej?" Blond'ák se zøejmì na cimøe dí. "Ten tvùj flek není
sladìnej s barvou vosku v c chodbì. To musí srovnat. Pøejet
podlahu hezky várnice a k møí i. Jednotnì. A pak to teprv
pøele: - Na tvým místì bych sebou hejbnul. Do veèerky n práce
jak na kostele."
Zabiju tì, a mi pøijde pod ruku, kreténe, sy v duchu Michal.
Koneènì ji zase vidìt! Jen tak. Ne na lavici ob alo ných. Na
møí za oknem se nemusí èlovìk dívat. E na bachaøe, který nás
má hlídat. - Aby si nevykou: oèi, dìdek!
"Lásko moje."
Eva se usmála. - Kolikrát jsem ji vlastnì v iv~ vidìl usmívat
se? Jen kdy si lehla. Podival se jí oèí.
160
Zú ené panenky nemá. Nic nebere? Ohlédl se po bachaøovi.
Co èumí, sakra! Jak se má ?" "
"Neboj," øekla koneènì Eva. I ona nervóznì mrkla po bachaøovi.
"A ty?"
"Chtìl bych bejt s tebou. - A tohle skonèí, odjedem spolu
nìkam. Co øíká ?"
"To ví , e odjedem . . ." Zas krátké mrknutí na bachaøe.
"Dìkuju, Michale."
"To nic." A pak koneènì za eptal to, k èemu se od zaèátku
odhodlával: "Má ?"
Eva zavrtìla hlavou.
Co e? Já bejt venku a tady hnít nìkdo, na kom mi zále í,
se enu mu, i kdybych kvùli tomu mìl vybílit lékárnu! Zvlá t
kdy tu je taky trochu za mì!
"V Praze jsou razie," usmìje se Eva na omluvu.
Co ty ví o tìch hrùzách, který se dìjou na svobodì, myslí si
ted' nejspí , napadlo Michala. Ale co ona ví o tìch hrùzách,
co se dìjou tady! Usilovnì se sna il, aby na ni nevyjel: "A co
mám dìlat!" Mrkl po bachaøovi. V iml si, e zpozornìl. "Ví ,
lágr je bájeènej na to, e se èlovìk nauèí vá it si
malièkostí," spustil nahlas. "Vùnì lesa, toho, e svítí
slunce, chvíle klidu . . : ` Znovu po nìm mrkl. Snad se mi to
pøedtím jen zdálo? "Dlu ím tu prachy," za eptal. "Kdy to
nevrátím, daj mi rozbít hubu!" Snad je tì vìtu nebo dvì, ne
bachaø pøeru í tenhle podezøelej rozhovor? "U nemù u, Evo!"
"Musí to vydr et," øekla Eva jakoby nic. "Pak budeme zase
spolu. Já . . . Musím u jít."
Najednou se zvedla. - Je tì je pøece èas! Chytil ji za ruku.
"Zaèíná mi bejt blbì," pøidala.
"Nìkdo na tebe èeká venku," osvítil ho náhle záblesk fetácké
logiky. Nìkdo, kdo ti dá dal í dávku! V í silou jí stiskl
dlaò. "Tak e jsi kecala! Mìla bys, kdybys chtìla." Bylo rnu
najednou docela jedno, jestli to bachaø pochopí nebo ne.
Vrazit jí pár facek! I kdyby mì to mìlo stát dal í rok
kriminálu. Jsem tady za tebe, jestli to neví , dìvko.
161
"Konec náv tìvy," øekl bachaø nezúèastnìnì. "P~ te j í tu
ruku!"
Nezmohl se na nic jiného, ne e zùstal bezvlá~ sedìt na
idli. - Já debil. Já bych tam venku pro t sehnal vagón vìcí,
kdybys chtìla. .~1 ty? Rozdrti v echny kosti!
"Promiò, Michale. Vá nì nic nemám. To ten kluk mì dovez,"
sly el j akoby z dálky.
"Tak dost. Ø,ekl j sem konec náv tìvy!" køièel na~ nou bachaø.
"Odejdìte, prosím!"
Proto jsi s ním? Dává ti vìci? Nebo taky pro nìcc nýho? Dìvko!
Plivnout vám do ksichtu. Obìma. Za tì, ty zmije. Vypadni!
Vypadni! - Michal sedìl se sl penou hlavou na idli.
"Tak pojd'me." "Co?" nechápal.
"Pojd'me," øekl bachaø. Eva zmizela èertví kam. C til Michala
pod pa í a pomalu ho vedl z náv tìvní m nosti.
Nejstra nìj í vánoce v ivotì. Za sebou edesát vazby a tøicet
lágru. A pøed sebou? Ani nepoèítat.
"A tu bude rok, zvykne si," utì oval mì vèera ichtì
ramenáè.
Jen e já u si zvykl. Na nìco docela jiného. D u bankéøe
narostl do neuvìøitelných sum. Copak mohlo napadnout, e Eva
nepøinese nic, èím bycl mohl aspoò èásteènì splatit? Dìvka.
Seknout sebou na kavalec a spát. V echno zasl Jako kingesové a
jejich bijci. V ichni, kdo v tom un chodít. Po lou mì na
chodbu hlídat, a pak u se ro~ dujou jen mezi mariá em a
lofíkem. My áci za uklidí a vymìní jim prádlo.
Stín ve dveøích. Kontrola! Chlápek v uniformì, kt ukazuje, e
mám být zticha. A za ním druhej. "Konèit, pozor!" zaøval
Michal, jak nejhlasitìji ur "Co to má znamenat," øve najednou
re imák. "L
zovali vám pøece, e máte být zticha!"
"Já nerozumìl," udìlá Michal nejstupidnìj í ksi~ jakého je
schopný. "Dodr uji vìzeòský øád: `
162
Bonga zelenají vzteky.
"Dobrej," poklepe Michalovi po rameni, sotva ti dva odejdou,
dokonce i vyra ený zub.
"Mladej, kdy se ten narkoman, co je tohle?" Prokristapána.
Plná hrst tablet téèka. A ten pitomej
blond'ák k tomu. vihnout mu tak aspoò osm tablet. "Mù ete mi
tro ku odsypat?"
"My by chtìla taky? - Nejse voseklej? Jakej to má úèinek?"
"A kdy vám øeknu, jak fetovat?"
"Vyklopí to stejnì. A hezky rychle, rozumí ?" Michalovi se
toèila hlava jenom z pøedstavy dr et takové mno ství tablet v
hrsti. Rozsypat je po podlaze? Pøi sbírání bych mohl jednu dvì
ztopit. Jen e tenhle debil ze mì vyrazí mozek!
"No dobøe, dobøe." Ké by ses tím pøedávkoval, frajere. "Tohle
mno ství vám nemù e nic udìlat. Nanejvej nìkolikahodinovou
jízdu s nìjakou halucinací. Ale víc tablet najednou vás pìknì
zbourá." Krýt si záda. Pøece jsem ho varoval.
"Teda pepici, ná mladej je vá nì odborník!" povykuje druhý
den v jídelnì blond'ák. "Pøesnì mi otipoval, co to se mnou
udìlá. Je vidìt machra svýho oboru."
Primitive, syèel v duchu Michal. Ø,ek jsem akorát, e kdy
bude mít téèka hodnì, bude víc pùsobit. "Dneska za nìj udìlá
rajóny nìjaká jiná my . Musíme si ho trochu etøit."
Co mi to bude platný? Zejtra pøi výplatì kapesnýho mì ohlídaj
bankéøovi bijci, abych v echno pìknì odevzdal na vyrovnání
dluhu. Celej mìsíc si nebudu moct koupit v kantýnì ani cigáro.
A stejnì to v echno nebude ani zdaleka staèit.
Bankéøùv rozcapený úsmìv u i ve snu: "Jestli nevrátí v echno
do konce ledna, bude nakládaèka, z j a
163
ký by ses nemusel vzpamatovat. Porad' si, jak umí: Se mnou se
taky nikdo nemazlí."
Ale kde to mám vzít?
U se mi zas v echno vymklo z rukou.
"Cos nám to proved, Michale?" Máma sedí na krajíi ku idle,
sna í se nerozhlí et kolem. Taky doká e nev
v dìt møí v oknì a bachaøe? Být ve vìzení. Pro na: vzornou,
èestnou rodinu nìco nepøedstavitelnéhc . A je tì spadnout z
první nápravnì výchovné do druhE
Vám? - Hlavnì sobì. "Já nechtìl, mami. To nìja najednou. Samo
. . ." Jako ílený tobogan na matìjsk , pouti. Plo inka a pod
ní dráha skoro kolrno dolù. Na
jednou se nedá vùbec nic zastavit.
~ "Já ti dám samo. U se to nesmí opakovat, Michale "Nic
jinýho bych si nepøál."
I .Í '~ "Ted' u snad vydr í nefetovat. Pøece bys nechtÉ zase
znovu . . ." Kratièké rozhlédnutí, rychle sklopen oèi na
podlahu.
I fj
Kdybys jenom tu ila, mami . . .
' "To ví , e bych nechtìl," øekl. Jenom e jako byc ted' byl
teprve nìkde uprostøed toboganu. V echno kc lem rozmazané z
rychlosti se upu.
"A co táta," zeptal se.
"Ne se vrátí , pøemluvím ho, abyste se smíøili." Tak e mì v
téhle chvíli nejspí nechce ani vidìt. A mnì snad jeho vìèný
sekýrování chybí?
"Bude zase bydlet u nás. Dohlídnem na tebe." Ka dá minuta
ivota pod dozorem j ako tady? Zas v est doma? Výprasky,
pøíkazy, zákazy, domácí vìzE ní? Ale co kdy to jinak nejde?
Co kdy to je jedin
~ ,~ ance, jak se dostat z toboganu? Jen e já u bez vìc ~ e
stejnì nevydr ím.
"Pozdravuj ho, mami," øekl Michal.
"Dìkuju. Dostanem tì z toho, uvidí . Spoleènì doka ' em
v echno."
U zase bys nejrad i vzala v echno za mì? Jak v dycky pøedtím.
Ale jak se mám dostat tady z tohc Dluh bankéøovi, jaký nemá
nikdo v celém lágru.
164
"Jen chtit," mrká máma.
Ale já pøece chci! Být opravdu v echno tak jednoduché. -
Nepøidìlávat jí starosti, já vím. Jako by nestaèilo, co bylo.
Pøikývl. "Já ti pøece rozumím. Nejsi v jádru patnej kluk.
Svedli tì kamarádi. A ona!"
Jméno, které se u nás nebude smìt vyslovit. A co se vùbec bude
smìt?
"Se enu ti nìj aký dobrý místo. Zaène znova: `
Co vlastnì? Chodit do práce, snídat, obìdvat v závodní
jídelnì, veèeøet doma, koukat na televizi, jezdit na chatu,
okopávat záhony. Jak dlouho se tohle dá vydr et? - Jen e
kriminál se nedá vydr et vùbec. Mù u být rád aspoò za
takovouhle nabídku. Kolik lidí z party nemá vùbec ádnou.
"Tøeba tì pustí za dobrý chování. Chová se pøece vzornì, ne?"
"Jsi hodná, mami. Nedìlej si se mnou starosti:'
"To nedoká u: ` V oblièeji mìla najednou v echen smutek
posledních ètyø let plácání se od nièeho k nièemu. Od jedné
fale né nadìje k druhé. Ètyø nesmyslných let.
Aspaò kvùli tìm, co mì mají rádi, bych mìl . . . Já vím.
V echno vím. Ale jak, sakra?
Nenápadnì se podíval na hodiny. Tváøit se jakoby nic miz
dìlalo stále vìt í potí e.
Af u je konec náv tìvy! Døív, ne máma pochopí, e vùbec nic
neskonèilo. A mo ná nikdy neskonèí. Buben toboganu. Co kdy u
to nedoká u? Nemám sílu na va e po a~iavky. Nechci vám pøece
ubli ovat, ale co mám dìlat? Èerná díra tam dole. Smrt. Dejte
mi rad i v ichni pokoj!
Definitivní. Vábivá. Øe ení.
At u jde! A~ má aspoò pár dní klidu!
ie5
^
i ~
, [!~
,..
Koneènì! Evo, Evièko, lásko moje. Doufám, e dobøe za ila.
Svíral balíèek s jeho a její adresou. F pro el a sem, musí to
bejt dobøe za itý. Leda e n slala nic. To u pøece není
mo ný!
Horeènì strhal obal a otevøel krabici. Pomeranèe.
Nic víc, nic míò. To ale pøece znamená . . . Vìci r být v
nich. Není snad mo né . . . No samozøejmì. ~ napíchnout ka dý
pomeranè injekèní støíkaèkou by bylo . . . rychle poèítal.
Dvanáct dávek? Pøece v: o porneranèe nestojím.
Osmi pomeranèi splatit èást dluhu. Dva schova~ hor í èasy. O
dva se rozdìlit s ramenáèem a s ve lem lo nice.
"Cos kecal, mladej? Dy~ se nic nestalo! Obyèejný meranèe!"
"To není mo ný!"
Evo, jestli jsi mi ke v emu udìlala je tì tohle . . . zvat dva
kingesy na fet a pak jim dát jen pomera~ o tom se bude mluvit
do jara!
"Dìlá si z nás srandu, mladej?"
"Poèkejte. Je v nich men í dávka, ne jsem mysl Michal horeènì
za trachal ve skøíòce. "Dáme si jE dva."
"Jestli si z nás dìlá srandu, mù e se tì it." Na kùøe ani
stopa po vpichu. Ale mohla to pøece u lat tenounkou jehlou.
Není snad mo ný, e by mi slala pitomý vitamíny!
A minule pøi náv tìvì? Právì proto se na mì pø ted' u nemohla
vyka lat, Evo, za krtím tì, jestlis udìlala tuhle ostudu!
"Jsou pøece trochu hoøký. Copak nic necítíte?" "Zka ený
pomeranèe."
"Chce to jen vìt í dávku!" Ted' u byl zoufalý. Polc balíèek
na postel.
Obyèejné pomeranèe stejnì nemá cenu schováv Kecá . Nic to
nedìlá: `
"
166
Najednou prudké svìtlo. Vstoupit do nìj. Vznést se nìkam, kde
nejsou ádné zdi, møí e, dráty. Vidìt sám sebe shora, jak se
smì nì pachtím za pøízní tìch dvou ve vìzeòském pokoji.
"Pánové, já huèím jak telegrafní dráty," zaslechl..je tì sám
sebe.
Pak u sebou jenom plácl na slamník.
Nìèí tváø. Kdo to je?
"Co se mnou tøese , vole?" vykoktal ze sebe. "Národní svátek.
Rajská s knedlíkem." Co e?"
" "Veèeøe, do prdele!"
Jaká veèeøe, prokristapána? Aha, vlastnì. Kriminál. Rajská s
knedlíkem. Jedno z mála jídel, které se tu dá konzumovat.
"Hele, kluci, nechte mi kousek chleba na potom: ` Vrátit se
zas do té neurèité lehkosti.
"Von se zbláznil," usly el je tì, ne zavøel oèi.
"Èlovìèe, od kolika je povoleno le et?" zaklepal na dveøe
kukaèka z chodby. Michal se pøevalil na posteli. "Od esti."
"Tak abyste se podle toho zaøídil!" Michal se pøevrátil na
záda a znovu zavøel oèi. "Neblbni, Michale; bude prùser."
"Nebude první, co mám," øekl Michal. Najednou se tomu sám
rozesmál. Znovu hlas z chodby: "Nìco j sem vám øekl, ne?"
"Nevìdìl jste, od kolika je povoleno le et. To jsem
zodpovìdìl," chechtal se Michal. "Padejte z postele, sakra!"
zaøval kukaèka. Michal cítil, e ho nìèí ruce zvedají. "To
nic, nic. Není mu dobøe," domlouval se s kukaè- kou zástupce
velitele lo nice.
1S7
Veèerní kontrola stavu. Toho devátého nevidím!" "
"Michale! No tak, Michale," eptá kdosi.
"Co se tam klátíte? Neumíte sé postavit? Sly íte? Va e jméno!"
"Hrabì Monte Christo," rozesmál se Michal. "Výbornì. To si
vyøídíme jinde."
"Idiote. Ted'ka dìlá machra. A vy umí , padne n hubu!"
Í I Í
Ètyøi dny a ètyøi noci bez spánku. V hlavì huèení j~ ko v
plynové lucernì. Pak najednou u jen kocovin~ A v balíèku ani
jediný pomeranè.
Jak ted' vrátím dluh?
A pøitom v ichni vìdí, e j sem ho mohl vrátit, a ste nì jsem
nic neudìlal. Ale to je mùj konec! Exemplárx pøíklad pro
výstrahu ostatním! Rozbitá èelist, zlomen ruka, pár
pøera ených eber, podlitiny - v nejlep ír pøípadì. Zatracenì.
Jak to pak vlastnì bylo? Najednou se mi propojil jedno s
druhým. Náv tìva mámy. To, co po mnì budo chtít za ostnatým
drátem lágru. A tady uvnitø. A Ev se na mì vyka lala, sotva ji
pustili. Zaèínající abst nenèní pøíznaky. Navíc si je tì
vylízat v echny prùsE ry, které jsem tady nadìlal za poslední
ètyøi dn~ A je tì milión dal ích prù vihù. Únava. A ten èerný
j cen toboganu, pøed kterým j ako by pro mì nebylo ún ku.
Stejnì je to u jen se up. Tak proè je tì hloub
Zbrou ené víèko od konzervy ukryté ve slamník blond'atého
primitiva. Pøilo it na zápìstí, zatnout zub a fiknout.
Rána rozcapená j ako úsmìv toho podrazáka s vyra eným zubem.
A oheò v pa i.
Zafal zuby, zaryl nehty zdravé ruky do ramene t s proøíznutou
tepnou, ale bolest byla silnìj í. Rázer mu vyrvala posledních
pár minut vìdomí.
1~
"Pane Otava, pane Otava . . . Sly íte?"
Kde j seríl? M itky pøed oèima. Pot. Ach ano, nemocnice.
Doktorka s vìjíøky vrásek. Poslední dìjství? Jen e já nestál o
to, být pøi nìm.
"Dáme vám injekci. Sly íte mì? Sly íte?" opakovala lékaøka.
Mìl pocit, e u dávno je za prahem, po který èlovìk chce ze
v eho nejvíc ít. Vlastnì u ponìkolikáté, uvìdomil si. Bylo
vùbec tìstí, e mì tenkrát v kriminále na li vèas? V ichni se
tak tváøili. Nejvíc vìzeòský doktor, podsaditý padesátník s
vlasy peèlivì ostøíhanými na je ka. Ale kolik hrùzy, poní ení,
bolesti jsem si mohl u etøit? ít se prý musí. Jen e j á u to
bez vìcí neumím! Rakovina vùle. A k èemu v echno to dal í
bylo, kdy tady nakonec stejnì zhebnu bezbranný jako králík. A
jestli ne ted', tak pøí tì. K èemu vìèné zaèínání od zaèátku
se stále stejným koncem? Zasad' strom, postav dùm, zplod'
syna. Chacha. Co jsem dokázal? Nauèit pár lidí fetovat.
"Jak se to vùbec mohlo stát?" pokusil se tenkrát ` zmást tu
irokou tváø prota enou je kem do vý ky, která se náhle
zjevila nad jeho postelí v pokoji vìzeò
ské nemocnice.
Zlomek nadìje, e tøeba nemají tu ení, proè se to stalo.
"Vy nevíte?" usmál se doktor. Poprvé a naposled. "Nìco mi
muselo pøeskoèit v hlavì." Prohlí el si ovázanou pravaèku, aby
se nemusel dívat doktorovi do oèí. "Nerozumím tomu," sna il
se.
"Myslíte, e j sme takoví idioti? Nebo e se na vás je tì
nepozná vá obor? - Na to jste u pøíli zdevastovanej ."
Michal cítil, jak se na nìj znovu v echno valí jako lavina.
"Jakej obor?" zkusil ji je tì zastavit. "Feták," vy tìkl
doktor. "Kde j ste bral vìci?" "Vìci?" øekl u jenom ze
setrvaènosti.
169
"Opravdu si myslíte, e jsem tak blbej? - Víte, nesná ím?
Toxikomany, kteøí zkou ejí zapírat i vlast nos mezi oèima!"
"Nic nezapírám," sna il se Michal je tì pokraèov v tom marném
boji, ale cítil stra livou únavu, stahuj: ho znovu málem a
pod práh vìdomí.
"Podle va eho stupidního odhadu nejspí vùbec n nevíme. - Je
opravdu terno dostat nìkoho z vás do r ky. Jsem blahem bez
sebe. To mi mù ete vìøit."
Okam ik ticha. Jako kdyby ten èlovìk odhadoval, jsem je tì
schopen snést.
U skoro nic.
"Copak nevidíte, e se pomalu blí íte ke konci cest e máte
jednu z posledních mo ností, jak se z toho è stat? - Copak vám
ze sebe není na zvracení?" vybt najednou.
"Nevím, o èem mluvíte," sna il se Michal zuby ne ty, i kdy
chápal, e tím zøejmì jen pøilévá oleje è ohnì.
Schovat se pod peøinu. Zalézt nìkam do kouta. . mì u koneènì
nechá. Prostì u nemù u. Nemù u! "Právì tady. Ne na ádném
specializovaném p:
chiatrickém pracovi ti po výkonu trestu. Tam se to: komany
zabývají, jen pokud jsou ochotní spoluprac vat. Jakmile tahle
ochota zmizí, propustí je. V civi neexistuje ádné zaøízení,
které by vás úèinnì izolov lo. Které by vám zabránilo dostat
se k drogám, kd vám pøelítne pøes nos, e byste si rádi zase
jednou le li. Dostáváte dokonce invalidní dùchody. Je pro vás
è statek spoleèenských zdrojù, abyste se najedli, i kd chybí
sebemen í perspektiva, e spoleènosti jedm aspoò nìco vrátíte.
Z va eho hlediska to pøece mL být náramné, e?"
Michal pozoroval, j ak ted' doktor køeèovitì sevøel I lest
postele.
"Va e krédo je umìt si v echno zaøídit tak, e èlov~ nemusí
pracovat a má nìjaký pøíjem. Invalidní d chod. - Kdy se
nìkoho z vás zeptám: A kdo ho n platit? øíkáte - spoleènost.
Copak se vám to nezdá a
170
trochu nemorální? - Víte, co mi øekl jeden z vás? Pár
vyhozenejch korun navíc. V dyt je to jedno."
V dycky jsem se sna il pracovat, pøemý lel Michal. Jak to jen
lo. A kdy to ne lo? V èem jsem jinej ne kluci, o kterých
mluví tenhle fanatik?
"Nakonec se tedy profetujete k invalidnímu dùchodu, proto e
budete mít cirhózu jater. Aspoò tastnìj í z vás. Do smrti
budete chtít být iveni spoleèností a budete si dál fetovat.
Ú asné øe ení, e? Vy budete mít zá itky a spoleènost je
zaplatí. Jen e jak k tomu pøijdou lidi, co celý ívot
pracujou, platí celou dobu nemocenskou a danì, aby ivili i
lidi, kteøí pro spoleènost nic neudìlali, jenom si ve dvaceti
dokázali znièit játra. Já osobnì vám slibuju, e udìlám
v echno pro to, aby se tahle absurdní situace zmìnila. A
nejsem sám. To mi vìøte. - Ve Francii a v øadì evropských
zerní se trestá u to, kdy se nìkdo stane toxikomanem. Pokud
se nechce dostat rovnou do kriminálu, musí se jít dobrovolnì
léèit. V nìkterých amerických státech vás èeká kriminál jenom
za to, e lékaø objeví na va em tìle vpichy po injekcích. To
pak je jiná rnotivace pro léèbu! U nás várn ov em za pouhý
fakt, e jste toxikoman, vùbec nic nehrozí. My pìknì èekáme,
a zaènete vykrádat lékárny nebo nièit dal í lidi. Teprve pak
zaène koneènì spoleènost sama sebe chránit. Trochu pazdì, co?"
Jako by ten hlas byl stále blí . Ale co ode mne chce? "Jen e
tahle situace opravdu nemù e trvat vìènì. Pøemý lejte o tom :
. . Radím vám dobøe: Skoncujte se v írn døív, ne na vás
koneènì opravdu dojde! Kriminál vám mù e pomoct víc ne
cokoliv jinýho. Co myslíte, kolik starých fetákù by bylo dávno
pod drnem, kdyby obèas nebyli donucení aspoò k èásteèné
abstinenci v kriminále? Kdyby si u nás neodpoèinuli."
Èím rni tak pøipomíná otce, pøemý lel Michal. Je pøece mnohem
tlust í ne on. Ten patos a opovr ení? "Vyu ijte své poslední
ance! Ka dý týden abstinen
ce zvìt í nadìji, e se z toho mù ete dostat. Tak se koneènì
vzpamatujte!"
171
"U vám musí být líp, pane Otava. Sly íte? U vám líp? Zkuste
se napít."
Dal í sestra. - Tuhle je tì neznal. Cítil tak stra vou ízeò,
e odmìøovat nemocnièní èaj dou ky by . pro nìj utrpení. Kdyby
mìl sílu dr et si sklenici sá~
byl by ji do sebe pøeklopil, at mu tøeba vìt ina èaje v teèe
na bradu.
Líp. A co z toho? Tenkrát ve vìzeòské nemocnici ~ nedìle bez
jediné dávky.
"Hlavnì pozor, at vás do toho nezatáhnou zpátl hned po návratu
z kriminálu. Budete pro nì hrdim louèil se tehdy doktor. Na
rozdíl od svého prvního pl menného projevu mluvil tak ti e, e
èlovìk mále pøeslechl, co øíká.
Pro výkon zbytku trestu mì pøeøadili na tìstí do ného lágru.
Zøejmì abych mìl ztí ený pøístup k droa kdy jsem neprozradil,
jak se k ní dá v tom pøedcr
, zím lágru dostat. Pøes dva roky bez dávky! A bez zpi vy o
Evì.
Ale co kdy jsem to tehdy opravdu je tì mohl dok zat?
Nebýt mého dobrého ducha. Miláèek Honzíèek. Kd by tenkrát
nepøi el? Co j á vím.
"Nelez za Michalem! A mù e vyøídit v em svej kamarádíèkùm, e
kdy za ním pøijdou, budou mít n pøed co dìlat se mnou!"
vzteká se matka v pøedsí~
U jsem zase usnul, uvìdomí si Michal. Ta vìè~ malátnost je k
vzteku. Zùstane mi snad na památk , Nadosmrti? Co nejrychleji
se vyhrabat z postele a vy I na chodbu.
i "Co j e?"
"Ty zalez!" otoèí se po Michalovi máma.
Jak kdybych byl dvanáctiletej harant. A se Evì d nese, e
poslouchám jako prvòáèek . . . Jen e co s Evou?
"Tak jdi, jdi," vyhazuje máma toho za dveømi. Ale mnì je
tøiadvacet! Kdo to vùbec byl? Èertví.
172
Nejen e mi prohlí ejí ta ku, jestli v ní nìco nemám, ruce a
nohy, jestli si zase nepíchám, za chvíli zaènou kontrolovat,
jak si meju u i. A ted' ke v emu je tì odhánìjí v echny mý
známý! Copak u si nemù u ani popovídat s nìkým jiným ne s
mámou? Jak kdybych byl pra ivej. - Jen e o èem bysme sí
povídali. O èem jiným . .
Zeptat se aspoò na Evu. V bytì, kde jsrne bydleli, nikdo
neotvírá. - I tarn jsem musel tajnì. Po smìnì a pak fofrem
domù, aby si máma nev imla, e jsem pøi el pozdìji. Vzala si
kvùli mnì neplacené volno.
Co s Evou mù e být? A nebyla to ona? - U kvùli tomuhle musím
zdrhnout tvému slídìní, mami. Mám ji rád, jestli to neví . A
tohle není ádnej ivot! Osm hodin dennì dìlat poslíèka v
tiskárnì. A to matka musela sehnat bùhvíjakou protekci, aby mì
vùbec vzali. Feták se záznamem v trestním rejstøíku. Kdo o nìj
stojí? Otcùv vìènì ukøivdìný výraz. Jako bych tím, e mì
strèili do kriminálu, ublí il jemu, ne sobì. Ale neøekne mi
ani slovo. Zøejmì ho máma zpacifikovala. Rad i neøíká vùbec
nic. Jen vìèné kontrolování. V ichni jsou nastra ení jako past
na my í. ádné soukromí. Ve tøiadvaceti letech!
Cestou z práce zkusil zazvonit u Zdeòka. Nikdo vhodnìj í ho
nenapadl. Zdeòkùv byt - nepatrná zacházka, kterou máma ani
nepozná. A co kdy bude vìdìt nìco o Evì?
mátravé zvuky. Koneènì oupání nohama za dveømi.
"Kdo j e?" Michal." Oko ve pehýrce. Plovouci panenka snad pùl
centirnetru iroká. Absták!
"Kdo tì posílá?"
"Nikdo. Chci se jen nìco zeptat." Michal pøe lápl z nohy na
nohu. Zase výslech. Ach bo e.
"Nikdo?" zopakuje Zdenìk výhrù nì.
173
Michal zavrtí hlavou. Vidí Zdenìk vùbec nìco v ne obrys
postavy? "Ne," øekne pro jistotu nahlas.
"Nemám klíè," ozve se zevnitø.
Co blázní ? Jak chodí ven?" musí se usmát Mich; Ten úsmìv
Zdeòka zøejmì zmátl. "Oknem do dv ra."
"To je teda vìc," øekne Michal. Dá se chodbou 1 sklepùm a
dveømi na dvùr.
"Vá nì tì nikdo neposílá?" zeptá se je tì jednc Zdenìk, ne
ustoupí od okna, aby mohl Michal vlé dovnitø.
"To má poøád otevøeno, kdy jsi pryè?"
"Kdo by mi co ukrad? Tady u neni co ukrást. Mù ~ to øíct,
komu chce ."
"Co poøád blbne ?" zeptá se Michal.
Koneènì se vydrápe na øímsu. A pak to uvidí. Zmì~ pinavých
smradlavých hadrù po zemi, ro mlácený nábytek, spí zbytky
konstrukcí z prkE a trámkù kolem stìn, rozøezané matrace,
poloprázdx konzervy, pína a tlení. Ani jediná vìc, kterou by
: Michal ne títil vzít do ruky. Najednou se neodva u, udìlat
jediný krok do místnosti. Opøe se o okenní p rapet. "Co se
stalo?" ujede mu. Vùbec si v té chvíli n doká e pøedstavit, e
by tohle smeti tì mohlo vzni nout postupným rozpadem. Spí
jako kdyby tu v buchl granát nebo nìkdo v jediné hodinì
zpøevrac v echno vzhùru nohama.
"Dávají mi sem odposlouchávací zaøízení. Musí: poøád v echno
kontrolovat."
"Kdo?" øekl Michal. U tu il, e se Zdenìk zmí~ v propastech
psychózy.
"Richard pøece! Mstí se mi. Chce mì znièit!" ZdenÌ zatìkal
horeènatýma oèima po místnosti.
"Richard je v kriminále. Neblázni," øekl Michal c nej opatrnìj
i. .
"A ty jeho oèi ka dou noc? Ty ikmý zabijácký oèi vyrazil ze
sebe Zdenìk.
"Jak by se na noc dostal z kriminálu, sakra," zkus to Michal
znovu.
174
"Tak to jsou jeho lidi! Ø,ídí je na dálku! Hypnózou!" osvítilo
Zdeòka poznání. Chytil Michala za rukáv. "Doká e v echno!"
Teprve ted' si Michal uvìdomil, jak se Zdenìk tøese. "Jaks na
to pøi el, prosím tì," øekl u zase klidnì. "Chtìl mì znova
dostat do závislosti na jeho sajraj
tech! Copak to neví ? Nedìlej se! Hned jak umøela babka, hodil
mi do schránky lahvièku s drogou!"
Babka, uvìdomil si Michal. Proto tu mohla vzniknout tahle
spou t . . .
A cos udìlal?"
"Pøestal jsem vybírat schránku pøece. Kupoval jsem jen èistý
vìci. Na èerným trhu. Aby do nich nemohl nic pøimíchat!"
Michal se nedùvìøivì rozhlí el po zpusto eném bytì. "Kde bys
na nì vzal?"
"Nedìlej blbýho. Babka mi nechala sto dvacet tisíc u etøenejch
z penze. A ze sbìru!"
Sto dvacet tisíc? Ta suma Michala omráèila. Se sto dvaceti
tisíci u by se pøece dalo nìco podniknout. Cesta kolem svìta
tøeba.
"Neblázni. A to ije tady?" rozhlédl se je tì jednou kolem.
Mìl pocit, e v hromádce pinavých atù zahlédl my .
"Jsou pøece v tahu!" vybuchl Zdenìk. "Nedìlej poøád, e nic
neví , sakra. Ty kurvy se nakonec spojily s Richardem. V ichni
jste se s ním spojili! Dávali mi dávku za stovku. Pak za dvì!
To urèitì zaøídil on! Myslí , e nic nevím? Znièili mì, jak si
pøál. Okradli mì!" "Zdeòku, co blbne . . "
Roztáhl ruce jak Kristus na køí i. "Nemám ani vindru! Co za
nìco stálo, je prodaný! Jen mu klidnì v echno øekni. Stejnì tì
posílá. V ichni mu slou íte. Svinì! Za dávku prodat vlastní
mámu! Dostal mì, rozumí ? Nemám vùbec nic. Dostal mì! Mù e
bejt spokojenej. Bì za ním. Co se mnou. Kdyby tì neposlal,
neztrácel bys tu ani minutu. U nemám prachy. Vyøid' mu to.
Tøeba ti z radosti dá nejmíò pìt kubíkù. Skonèil jsem. Sly í ?
Jsem na dnì. Táhni! Táhni, rozumí ?"
175
Najednou se sehnul.
"Zdeòku;" pokusil se Michal. Staèil u jen zar~ trovat, jak se
Zdenìk rozmachuje ura enou noho stolu. "Neblázni, nech toho .
. : `
Zasvi tìní, Michalovi proletìl vra edný kus d: tìsnì kolem
hlavy. Reflexívní pokrèení v kolenou. víc Michal udìlat
nestaèil. Za jeho zády to krachlo. ha od stolu dopadla na
døevìnou kùlnu u zdi dvora ko by najednou jeho nohy jednaly
døív, ne dos pøíkaz z mozku. Ne si staèil cokoliv dal ího
uvìdo. proskakoval oknem ven.
"Svinì! Svinì! Svinì!" sly el za sebou. A dal í ú o døevìnou
kolnu, kdy zahýbal ke dveøím do domc chodby.
Jednou ráno èeká pøed domem Honza. Jako kdyby tu il, jak mi
je.
"Tys byl u nás?" zeptal se Michal, aby vìdìl, jak n se pøed
ním má stydìt.
"Jo," pomine to Honza bez komentáøe. "Mám pro be fantastickou
nabídku. K eft."
"Jestlí jde o vìci, nechci s tím nic mít." Máma by mì mìla
radost. Stejnì mì ale nemù e celej i` chránit pøed ivotem.
"Neblbni, tohle je nìco docela jinýho. ádná èerx ta. Byl j
sem na léèení s maníkem, kterej to na el v li ratuøe. Droga,
kterou dostávali pøed svým posledni letem japonský karnikadze.
Budivej amín. ádnej r vyk jako na opiáty. Mù e si dát jen
obèas pro dobr~ náladu. Výroba z volnì prodejnýho léku. A ted'
pozo: Honza zdvihl prst jako kouzelník pøed vrcholný èíslem.
"Není na seznamu omamných látek. - R ! zumí ?"
Koneènì Michal zpomalil chùzi, tak e za ním Hons nemusel
poklusávat.
"Mù e to ~ aøit stejnì legálnì jako tøeba krupicovc ka i
Chápe Hlas mu vibroval nad ením ze sebe s ma. "Prostì
senzace!"
176
"To pøece není mo ný," zavrtìl Michal hlavou. "Ten kluk, co to
na el, nebyl ádnej blbec."
Jen e o tobì se to tak jistì tvrdit nedá, Honzíèku. My v ech
mejdanù. Nìkdo, kdo tam musel bejt, aby zapaloval elitì
cigára, chodil pro limonády, dìlal, co je tøeba. Dìvèe pro
v echno. A za to si smìl obèas, kdy bylo dost vìcí, lehnout.
Kdo ví, jaký svinstvo mi právì nabízí ? Ta vìc s kokainem se
ti ov em tenkrát povedla. Jen co je pravda.
"A proè to vlastnì øíká zrovna mnì?" zeptal se Michal.
"Mìl jsi pøece na kole chemický praktika, ne?" Musel se
usmát. "Mìls pøijít pøed tøema lety. Ne jsme zbourali tu
lékárnu. Je pozdì."
"Na co je pozdì, sakra," popadl Honza Michala za loket.
"Nechci se znova dostat do kriminálu. Nazdar." Vykroèil k
tiskárnì pln dobrých pøedsevzetí.
Stejnì u pøijdu pozdì.
Honza se rozbìhl za ním. "No výbornì. A Evu v tom nechá
lítat?"
Co e?" "
"Pokud vím, kdy jsi byl v kriminále, poslala ti docela
slu nej balíèek. - Myslí , e pro ni bylo lehký sehnat vìcí?"
Tohle nechtìl sly et. Kolikrát u v kriminále pøemý lel, èím
asi ten balíèek zaplatila. Opravdu povzbudivá pøedstava:
"Co je s Evou!" vyjel na Honzu.
"Je na dnì. Potøebuje pomoct," vychutnával sí ted' Michala
Honza.
"V ichni potøebujem pomoct," zahuèel Michal vzteky bez sebe.
"Ale tohle je pøesnì ta látka, která by v její situaci bodla.
- Energie, optimismus, euforie, ádnej návyk . . . Jak stavìná
pro kriminál."
"Za ili ji?" Michal se zastavil.
Pøece jsem jí kryl a do konce. Vyvázla s podmínkou...
177
"Zbourali s Vlastou lékárnu. - Taky aby mìla pro tebe. Jen e
nìkdo je shodil."
"Kdo je Vlasta?" ztuhl Michal. "Toho nezná ! Takovej novej
borec." Zatatý spár árlivosti v bøi e.
' ~ "Kolik vyfasovala?" "Dva roky."
Do háje, vztekal se v duchu Michal. Copak bych t v kriminále
pochopil, e nìkdo venku s tím pro nechce nic mít? Copak jsem
si tenkrát, kdy nic nel nesla, neøíkal, e kdyby ona sedìla,
se enu jí tøeba gón vìcí? I kdybych mìl vybílit lékárnu!
"Kdo je shodil, sakra!" Neví se. Fakt."
" "Opravdu ta látka není na vyhlá ce?" zeptal se. "Kupodivu,"
usmál se Honza.
"Kde by se to vaøilo?" ' "Mám byt po dìdovi." Snad pùl bloku
li mlèky.
"Tak co?" zeptal se koneènì Honza. ; i "Hm," zahuèel Michal.
"Já to vìdìl! - A co bys øek takovýmuhle dárku ~.', 9
Igelitová ta ka s deseti ampulemi morfinu. Panebo e!
3
Nic jinýho mì tenkrát nenapadlo?
Shánìt chemikálie potøebné pro reakci - vìt í fu ka, ne by
èlovìk myslel. Honza do toho na tìstí vra2 fi
peníze. Z mé peèlivì kontrolované výplaty, kterou ~ máma
rozhodla ukládat na prémiové spoøení mladýcl by vzít ne ly.
ø; Pøitom chodit z práce poøád vèas jako jindy. Dom nesmí
nikdo nic tu it. Ani e jsem napsal Evì do kr minálu. Máma
chudák jen záøí. Plánuje spoleènou dc volenou na chatì. Tøi
nedìle chodit kolem sebe s o cem jak koèka s my i. Srandy jako
v márnici.
"My tì z toho dostanem, Michale," opakuje mám vìènì.
178
Takhle sotva.
Pár neomluvených smìn. Jinak to nejde. Jen aby mì kvùli nim
nevyhodili. Jestli to praskne a zaène v echno nanovo...
"Jedem s podnikem do NDR. Kulturnì tematický zájezd."
"To je bájeèný, kam?" jásá máma. Shánìt katalyzátory.
"Do drá d'anský galerie," sna í se Michal. Jen aby si nic
neovìøovala.
òùra aut enoucí se k Cínovci. Silnice zaøíznutá mezi kopci.
Lesy, ve kterých by se èlovìk ztratil. Pokud je neznièí
kùrovec nebo obaleè. Jet se opravdu podívat na obrazy v
Zwingru. V espresu vypít kávu, sníst èokoládové oplatky,
sednout si na lavièku na Pragerstrasse a nechat na sebe
støíkat kapky z fontány. Høát se na sluníèku, dr et Evu za
ruku, tì it se, a veèer budu moct tajnì zapadnout do jejího
pokoje v hotelu . . .
Jen e Eva je v kriminále.
Ty dvì holky, které s nimi jely, Michal neznal ani od vidìní.
Honzova èistá práce. Jedna tajnì típla otcovy klíèky od auta,
druhá má øidièák.
Embéèko vzdychá v táhlém stoupání pøed hranicí. Takhle jsme
jezdívali s na ima, kdy mi bylo deset, dvanáct. Balaton,
Mazurský jezera, Rujana . . . Ne otec zaèal dostávat letenky
do svìta. Dvì. Pøikoupit tøetí bylo nad mo nosti rodinného
rozpoètu. Stejnì jsem ve kole zlobil. Zamávat z vyhlídkové
terasy majestátnímu IL 62, pøekousnout vztek . . .
"To ví , e mi to nevadí, mami."
"Nìco ti pøivezem. Tady si vem na pøilep enou." Tøi sta, aby
táta nevidìl, do kapsy kalhot.
Ètrnáct dní volnosti u babièky, dokud je tì ila. "Michálku,
kdes byl, prosím tì. Umírám strachy . . ." "V kinì, babi."
"Kino je pøece do deseti: `
"V kinì Kunratice. el jsem pak pì ky."
179 ^
"Nemù e chodit takhle pozdì domù. Maminka se zlobila . . ."
Stejnì vím, e mì nepráskne , babi. trúdl aut najednou stojí.
"Zatracenì," øekne èernovláska od volantu. Hele~ Posunovat se
krokem, a k tìm dvìma nesmysl velkým krabicím celnic. Hodina
nebo dvì?
"Náhodou to je dobrý. Nebudou mít èas v echno p hlí et, a se
tenhle trúdl bude zas vracet," prohl~ Honza.
Výlet. Zwinger. Jedem tam pøece kvùli nìèemu do~ la jinému.
Okouknout, co prodávají v lékárnách, a r jít obchod s
chemikáliemi.
"'I~áøit se turisticky," porouèí Honza.
Jako v ichni ti, kteøí jedou do Drá d'an nakupo~ boty na zimu.
"Va e doklady, prosím . . ." Tatík naøvaný v zele uniformì.
Dva párky, které si vyjely u ívat ivota. V lese se 1
muchlují, nazpátek povezou holky kozaèky a kluci : lamandry,
odhadne je na první pohled.
Jen at se v nièem ne tourá, pøeje si Michal urputt Ten napravo
vzadu je bílej jak jogurt, v imne si c ník. Nejspí nìkde v
kufru ulili prachy?
"Otevøete zavazadlový prostor, pane øidièi . . ." Jednomu autu
z deseti se dívají pod kapotu. Zák schválnosti, bleskne hlavou
Michalovi. Vymr tí se sedadla.
Na tvaný Honzùv pohled. - Co se pla í ! Normá: turisti by
zùstali v klidu. Vyøídil by to øidiè.
Já vím. Jen e já mám v ta ce dvì ampule morfir Otevøete
tohle."
" Bo í mlýny melou neomylnì. Nebo mì nìkdo prá: nul? Ale kdo?
Ani Honza pøece nevìdìl, e nìco ve: Vyhodil by mì z auta hned
v Praze.
Pod Michalem podklesly nohy. Dal í Honzùv tázavý pohled.
Ted' teprv nìco uvidí , øekl v duchu Michal. Popa zip a
tøesoucí se rukou jím trhl ke stranì.
180
,
Celník lehce pøehrábl vìci v ta ce. Na jejím dnì zasvítila
kovová krabièka.
Do hajzlu, zaklel v duchu Michal. Rozhlédl se, jako kdyby bylo
kam utéct.
Silnice zacpaná auty, v ude kolem celníci. Vlevo i vpravo
posekaná louka bez jediného keøe. Rovná zelená plocha a k
obzoru. A kam vlastnì utíkat?
Celník vytáhl chromovanou krabièku. Sluneèní odraz pøelétl
holkám v autì po tváøích.
Honza najednou stojí, jako kdyby se chtìl na Michala v pøí tí
vteøinì vrhnout.
Dosvìdèím, e jste o nièem nevìdìli, pøemý lí Michal. Ale
stejnì u pøedem vidí jejich na tvané ksichty. Dejte mi pokoj!
Na sebe bych se mìl vztekat, ne na nì, uvìdomí si.
"Otevøete to," podá celník krabièku Michalovi. Injekèní
støíkaèka, jehly, ampule s morfinem. "Jsem diabetik," pokusí
se Michal. Strèí celníkovi
pøed oèi nápis na víèku krabièky: Majiteli prùkazu vydejte,
prosím, inzulín a injekèní støíkaèku. Stejná vìta v pìti
svìtových j azycích.
"Taky?" roztaje celník. "Takhle mladej, a u tím trpíte? - To
je hrùza. Nojo, moje man elka taky . . ." Stébélko nadìje. -
Jen e celník popadl jednu z ampulí.
"Èlovìèe, co to je za inzulín? Èí je to výrobek? Takovýhle
ampule jsem je tì nevidìl."
"Novej typ . . . brácha dìlá ve výzkumu," zablekotal Michal.
i
Je tì e jsem vèera veèer pøelepil pro jistotu ampule morfinu
etiketami inzulínu, uvìdomil si.
"Nemoh byste mi tady jednu ampulku nechat? Kdyby to man elce
vyhovovalo, øek bych si, aby mi taky sehnali . . ."
Michal ucítil lepkavý pot na zádech. Nechat tady ampuli, aby
ji ten tatík lehl zkusmo man elce? - Pro ! èlovìka, kterej
není na morfin zvyklej, málem smrtel
ná dávka. - Jenom e øíct ted', e nedám . . . Kdo by odmítl
tak drobnou slu bièku v emocnému celníkovi? j Ale u nìco
dìlej!
181
"Prosím vás, tohle je pøesnì spoèítaná dávka na tu. Nemù u
riskovat, e bych mìl málo. V dyt to : te," zakoktal Michal.
"Ale jestli vy etøírn, nechám ~ pøi zpáteèní cestì . . ."
Pøi zpáteèní cestì jet pøes docela jiný pøechod! "Anebo,
slibuju, po lu jedno balení na va i adr~ Kdy mí øeknete jméno
. . ."
"Josef Jandera, Sadová 111," diktoval celník horl Michal
zapisoval adresu na jakýsi cár papíru, kt mu Honza strèil do
ruky.
"Dìkuju," øekl, jak byl zblblý. Zastrèil papír a tu: do kapsy.
"Tu ka je moje," ozval se celník. "Je í i, promiòte . . ."
To nic. tastnou cestu." "
Na shledanou." "
"Nasedni," touchl do Michala Honza. "Idiote," u dil, kdy
auto koneènì vyrazilo na asfaltku mezi ce: cemi a mávající
Josef Jandera zùstal vzadu.
"Nemù u si pornoct, sakra. Nemìls mì brát!" vy Míchal. Jako by
teprve tím výkøikem z nìho spadlo ~ pìtí. Otøel pot z èela,
sesul se na sedadlo a zavøel c Kurva ivot.
"Vzpamatuj se. Sly í ? Je tì nìmecká celnice." Køeè v celém
tìle. U nemù u! Jestli znovu otevø tu krabici, sesypu se.
Takovejhle ivot pøece nemá nu!
Nìmecký celník jen zasalutoval.
První experimentální var. Honzova matka na tì vìøí, e s tím
její vzorn~ý a vìènì zlými kamarády s~ dìný synáèek pøestal.
Ze staèí jeho èestné slovo mís vìèného slídìní a acování.
Ráno s ta kou do práce. Svaèinu j ako v dycky. Honza èeká za
rohem.
U má pøipravenou ceduli JSEM NA DOVOLEN kdyby nás pøece chtìl
nìkdo otravovat.
Dovolená. Co to je?
182
F
~a ces- ~ Pøípíchne ceduli na dveøe bytu po dìdoví. Je tì
utìs~ zná- nit dekamí kvíry kolem dveøí, aby nebyl na chodbu
cíz vám tit smrad, a mù eme zaèít. Jde jen o to, dodr et pøede
psané podmínky a teploty pøi v ech fázích. Soustøedit se.
Odpaøit, zalkalizovat, pøevrstvit, oddìlit, vysolit, lresu.
zøedit, protøepat, slít; odpaøit, pøidat pøipravené che
mikálie, zahøát, pomalu a pak prudce zchladit, protøerrlivì. ~
pat, pøefiltrovat, zalkalizovat, protøepat, pøevrstvit,
odkterý dìlit, vysolit, odpaøit, nakrystalizovat, odsu it.
Bílé krystalky perníku!
;u ku Dokázali jsrne to!
~ První ovìøovací lehnutí. Dvacet minut jen tak le íme a
vychutnáváme, co se zaèíná dít. - Najednou u zas není tenhle
svìt dùle itý. Chodíme po místnosti nad ením bez sebe a melem
páté pøes deváté. Kecavka, øíkají tomu kluci, co mají
zku eností s perníkem.
' uce- ~ Plácáme se navzájem po ramenou, jako kdybychom tu
:elni- látku vymyslelí. Dokonce se objímáme. Zas je mi bájeènì
jako u dlouho ne.
Injekce pro dobrou náladu jednou za dva tøi dny. Co by
jinak èlovìk na svìtì rnìl. Dal í var. Pøipravit zásil- I
ku pro Evu. Jenom sehnat prachy na výchozí suroviny. I To si
vzal na starost Honza. Kdo dá prachy, má nárok na polovinu
varu. Pomalu se zas v echno rozjí dí. Tøe- tí den bez dávky
jako by mìl èlovìk nohy a ruce z olo- va. Nepøekonatelná
únava. Máma mì marnì budí do práce. Nechte mì spát. U
nemù u. Nechte mì! Co jsem to zas udìlal. Vyka li se na mì,
mami. Prosím tì . . . Nemù u. "Co je, Michale?" slabé
podezøení v hlase. i "Nevím. Asi chøipka. V echno mì bolí,"
zkou í to Michal: Zatím úspì nì. "Zavolám do práce a
omluvím tì. Pozveme dokto- ra . . " "Ne, prosím tì, ne . .
.," chytne Míchal mámu z po- sledních sil za ruku.
"Neblázni. Ka dej èlovìk mù e bejt nìkdy nemoc- nej. Myslí ,
e ti utrhnou hlavu?" , 183
Michal cítí, jak ho máma láskyplnì hladí. Jako pø pìti,
deseti, patnácti, dvaceti lety. Koneènì jde k te. fonu.
Mít tak sílu vstát a zabránit jí v té nesmyslné akti~ tì.
V práci jí pøece øeknou, e mám nejmíò pìt absen~
Nezadø itelnì se øítící prùser. A já nedoká u ani z klapnout
telefon. V dyt je to vlastnì jedno. V echno
' jedno. Klouzal oèima po pokoji. Jako by najednou by: ;
zaøízení, zdi i svìtlo za oknem edé. - V echno je ~ dé bez
injekce. A nahání to strach. V echno se pro mnì spiklo. I máma
mì chce znièit. Rodinná idyl skonèila. A a zavolá doktora a
on v echno pozná? Al o perníku pøece je tì nemají doktoøi
ponìtí. A e b hledal èerstvé vpichy pod j azykem? Nesmysl.
Ostatn prùser v práci staèí.
Je tì poøád se usmívá, uvìdomil si, kdy máma zn~ vu vstoupila
do pokoje.
"Volalas tam?" vypadlo z Michala. ; "Jistì, neboj."
Myslí si, chudák, e mám záchvat nadrnìrné odpo vìdnosti?
A co?" "
'';':; , "Vedoucí má náhradní volno. Prej mu to vyøídìj.` Tak
tedy prùser se odkládá? Telefon vzal nejspí nì~ kdo, komu je
Michal dokonale lhostejný. Ale o kolik hodin se v echno mù e
je tì oddálit? Vstát a sehnat si lehnutí. V echno by rázem
bylo jiné. V dycky mít doma aspoò nouzovou zásobu. Tohle u se
nesmí opakovat.
Myslel jsem, e v echno mù u zvládnout je tì nìkolik týdnù
místo nìkolika dní. Doktor nic nepoznal. Jen e výpovìd' byla
docela zákonitá. Nechtìli dokonce ani vidìt neschopenku za
poslední týden.
Je tì aspoò do pátku pøedstírat mámì, e u zase chodím do
práce. Posledních pár dní klidu.
A a v echno praskne?
"Mù e bydlet tady," nabízí velkoryse Honza. "Za
184
pùlku tvýho podílu na ka dým varu." Takovouhle velkorysost by
si normálnì mohl strèit nìkam. Jen e mnì nic jinýho nezbejvá.
Kromì abstinence.
Ale co Eva? Vy etøit pro ni koneènì trochu slu nìj í dávku.
Nenechat ji na holièkách. - Vymlouvám se na Evu, jenom abych s
tím sám nemusel skoncovat.
Naposled vyu ít výhod lod ie na eho bytu. Vypadnout, døív ne
se v echno provalí. Sbalit tìch pár vìcí, které jsou opravdu
moje.
Mámo, promiò. A podpis. Zmizet, dokud v ichni spí.
Vìzení dýchlo na Michala známou atmosférou. Jen e tentokrát je
v echno naopak. - Uvnitø sedí Eva.
"Jdou po mnì, Michale. Jdou po mnì!" zaène hystericky eptat,
sotva dosedne na idli.
Bachaø mìl pravdu, uvìdomí si Michal bezmocnì. "Kdo by po tobì
el, prosím tì?" zeptá se.
Eva potrhne hlavou smìrem k bachaøovi pøecházejícímu od okna
ke dveøím.
"Ale to je nesmysl," øekne Michal.
Eva zavrtí hlavou, pokusí se o úsmìv. Èeká, a bude bachaø co
nejdál od nich.
;,Dìlám, e to nevím, aby nena li jinej zpùsob, jak mì
zlikvidovat. Na ten bych nemusela pøijít jako na ty prá ky."
Michal se vyjevenì podívá na bachaøe, který ted' zamíøil od
dveøí k zamøí ovanému oknu. Jen jeho pobavený úsmìv. A Evina
zápìstí s èerstvými jizvami na obou tepnách.
"Jaký prá ky?" zeptá se koneènì. I "Jedy. Vyplivuju je. Ale to
poznali. Ted' mi je chtìjí
dát drcený!" Eva znovu poèká, a bachaø pøejde na druhý konec
místnosti, a je tì víc ztlumí hlas. "Vymìòuju si jídlo s
jednou holkou na svìtnici. Jí by dali protijed, kdyby se nìco
stalo. Ale stejnì mì dostanou . . ."
Dlouhá pauza, ne bachaø znovu pøejde místností.
185
~øi.:
"Vèera na vycházce si nìco eptaly dvì cikánky èitì se na mì
domlouvaly! Navedlí je proti mnì!" jednou Eva vykøikne:
"V ichni se tu smlouvají, jal vyøídit. V ichni! Jen proto, e
jsem fetovala!"
' "Tak dost. Pùjdeme zpátky na oddíl, co øíkáte?" , chaø vezme
Evu za ramena, nadzdvihne ji ze idle. Bude vá it sotva
padesát kilo, bleskne hlavou chalovi.
"Tak vidíte," mrkne bachaø na Michala. "Øíkal j: vám to
pøedem. Je mi líto . . ."
Zatracenej ivot.
Stín pøikrèený v chodbì. Troska kohosi, koho l chal pøed lety
vídal na diskotéce.
"Potøebuju aspoò dávku . . .," ebrá okam itì k rou ve
dveøích zaji tìných øetìzem. Ruku prostrèil do pøedsínì.
"Co je?" øekne Michal, jako by u pøedem v ech. nevìdìl. Jako
by to nebylo poka dé stejné.
Honza rni nechce dát. Lítám v tom . . " " . "Nemù eme vaøit
pro celou Prahu. Nezlob se. N
chali jsme toho." Zabouchnout dveøe. Tøináctý ebra, cí feták
za jediný den. Byt Honzova dìdeèka se pom lu stává poutním
místem. Tím nebezpeènìj ím, èí; bude po Praze známìj í.
Zmizet odsud. Jen e kam? Michal nervóznì èekal, ~ se koneènì
ozve signál. Honza.
"Musíme toho na nìjakou dobu .nechat. Jinak ná tady vyberou,"
vychrlil na nìj je tì v pøedsíni. "Øíkám ti, e to není
trestný."
"Nìco si najdou. Pøí ivnictví!"
Kohk dm uz vlastne nedelam. Devatenact. Na hle dání novýho
místa mám je tì jedenáct dní. A pak? "Nemù u zarazit pøísun
stálejm zákazníkùm." Tobì se to kecá. Pøestals chodit do práce
teprve pøec tej dnem . . .
"Nedomluvili jsme se, e bude perník prodávat!' rozkøikl se
Michal na Honzu.
186
"A co bych s nim asi dìlal?"
Panebo e, øítíme se do prùseru, v jakém nelítal je tì nikdo v
Praze.
"Neboj, nechávám to jen spolehlivejm lidem." "A ostatní, co
sem chodí? Jak se to domákli?" Honza pokrèil rameny.
"Tak abys vìdìl: konèím. Nechci, abys mì dostal do basy. Najdu
si zamìstnání a vaøit budu nejvej jednou za mìsíc pro nás
dva. mytec. Fetácký procesí a k bytu je to poslední, co mì
zajímá."
"Jo?" Nadøazený úsmìv. "A kde bude bydlet?" "Kde by . . ." Na
víc se Michal nezmohl.
"Já jen, e jsme se, pokud vím, na nìèem domluvili," triumfuje
Honza. "Bydlí tady za perník. Kde ho vezme , kdy se vyka lem
na výrobu?"
"Hajzle! Ty vydìraèská bestie!" Najednou Honzu nenávidìl j ako
nikdy nikoho.
Vrátit se domù! Po tom v em? Dobrovolná sámovazba. Na
do ivotí. - Ale i kdybych tohle dokázal, kde doma vaøit pro
vlastní potøebu? Zvlá t kdy celá talile laboratoø je zaøízená
z Honzových penìz. Má mì dokonale v rukou. Místo Richarda,
jeho inteligenci v ichni uznávali, blbeèek Honza. Copak u
jsem tak vykouøenej, e mì mù e vydírat i tahle nula?
Nadechnout se j ak pøed skokem do ledové vody. Èlovìk musí
nìco vydr et. Rad i tohle ne kriminál. Co bude dál? Èertví.
Zazvonit.
"Michale!" Nic víc, nic míò. Jen zdì ení v oèích. "Musím se
vyspat, mami."
"Vypadá jak kostlivec! Dám ti nìco k jídlu." "A pak."
Padnout na postel. Na svou postel. Tady jsem skoro dvacet let
spøádal sny, co v echno v ivotì udìlám. Zaspat to. Co
nejrychleji. A a pøijde absták? Co já vím. Snad budu je tì
spát.
"Michale, jídlo. No tak, Michale, sly í ?"
Cítil, jak se mu bøicho stahuje hlady, ale nemìl sílu ani
pootevøít oèi.
187
"No tak. Le í tady u ètyøiadvacet hodin! Budu krmit '. . ."
Cítil máminy ruce. Jak ho nadzvedávají a strk~ pod nìj
pol táø. L íci dobývající se do jeho pusy. K~ picová ka e s
kakaem na patøe a jazyku. Jako pro 1 jence. Nemìl sílu øíct
jediné slovo. Sna il se jen 1 slu nì polykat. Spát! To byla
jediná, stále se vracej my lenka. Ale ten stra ný hlad . . .
Kdyby tak lo s~ a jíst souèasnì. Ani ho nenapadlo, jak je
ted' asi n mì. Vlastnì ani nevnímal, e sedí u nìj na posteli.
Ci jen tu krupicovou ka i a stra nou ospalost. Absolui
vyèerpání.
Nekoneèný spánek. Pøeru ovaný jen dvakrát dem kdy ho máma
pøi la krmit. Hlad, který si uvìdon val, kdykoliv ho
probudila, ale nezahnal ho sebepln ím talíøem jídla. Nemìl
sílu ani poøádnì se nají Dokonce ani polykat tak dlouho, jak
by potøebov
!.` Omdléval uprostøed krmení. První ètyøi dny vyzvra~ nejménì
tøi ètvrtiny toho, co do nìho matka prac I
nasoukala. Koncem týdne ho zaèaly budit bolesti k~ tí, jak
zaèal prudce pøibývat na váze. Jako kdyby ko ra najednou
nemohla unést v echno to maso kole Nejvíc trpìla páteø. Byly
okam iky, kdy se svíjel ~
'' snesitelnou bolestí zad, vystøelující do celého tìla. J
kdyby ho do mozku kdosi bodal jehlicí. A po hodi~ kterou
nemohl usnout bolestí, mu zase bylo, jako kc
i'~,~' by tøi dny nespal. Spí upadal do bezvìdomí, ne u nal.
Nekoneèných ètrnáct dní a nocí.
Koneènì vstát a rozhýbat tu zatracenou vìènou n látnost. Jinak
tady budu le et do smrti. Ale vstát z~ mená jistì taky
absolvovat dal í rodinné kázání. A diví se?
Vyslechnout v echno se sklopenou hlavou, odkýv e vidím, kam
to vedlo, slíbit, co budou chtít. Mít to
188
sebou. Najít si práci. Jediná ance, jak se dostat z domova. A
v echno zaène nanovo.
Schovaný v prùjezdu naproti domu èeká Honza. Èertví kolik
hodin nebo dní. Poprvé venku z bytu, a rázem bude v echno v
hajzlu? - Máma chudák myslí, e si jdu hledat práci.
"Lítám v tom a po u i, Michale. Nìco pøi výrobì dìlám patnì.
Pøijd' se na to aspoò podívat . . ."
Neèekal jsi, e odejdu, vid'? Myslels, e mì má v hrsti.
"Ví co?" usmál se Michal. "Jakej je èlovìk, takový je jeho
péèko. Je v nìm kus osobnosti. - Stì ujou si tví zákazníci na
kvalitu?"
Co na to mù e øíct?
"Tak pøijde ?" sklopí Honza oèi.
Pako. Nejspí nedodr uje teploty. Tak e vyrábí nanejvý
jodefedrin nebo jodobenzen. Látky, které s perníkem nemají nic
spoleèného. Zato játra a ledviny v ech, co to u ívají, rnusí
pøímo chrochtat blahem. A úèinek? Na hovno. Halucinace, jinak
nic.
"Jestli to svoje svinstvo je tì poøád zkou í prodávat,
koleduje si o rozbítí huby, vid'?" popásal se Michal na
Honzových rozpacích. Pokud to ov em jeho zákazníci vùbec
poznají. Vìt ina takzvaného perníku je v Praze pøece
takováhle.
"Tady je vzkaz. Od Evy," vytáhl Honza z kapsy zmaèkaný papír.
"Vynesla ho jedna holka."
Michale, dr se stran,ou od v eho. Nechci tì zase minout. Na i
se mì zøekli, nemám kde bejt. Sociální pracovnice m,i tvrdí,
e zaø~di, abych dostaia od národního výboru byt. Mám prej
pøednost v poøadn.íku jako sociální pøípad. Fakt je, e mì asi
nemù ou propustit z vézení jen tak na utici. To je senzace,
co? Poèkej na mì, ~rosím tì.
Eva
189
Balancování na ostøí no e. Abych vydr el ten oèis doma, ne se
vrátí Eva, risknout to a obèas uv~ u Honzy kvalitní zásobièku
i pro sebe. Rad i ne se hádat s mámou i tátou a vyletìt zase
z domu rovnou náruèe Honzovi. Bejt na nìm aspoò trochu
nezávisl
Jak dlouho se tohle dá vydr et?
Var jednou týdnì. Zadek sta ený strachy. Píchnc si je tì u
Honzy a domù se vrátit jakoby nic. Máx nesmí mít o Evì ani
Honzovi nejmen í tu ení.
Tak co?" "
"To není dobrý místo," tváøí se Míchal otrávenì. "Proè ne? Za
pár let bys to mohl mo ná dotáhno a na provozního technika."
"Ale ty podmínky . . . A malej plat," vykrucuje se 1V chal.
"Ty si tak mù e vybírat," na tve se máma.
Dal í veèer, kdy se mnou nemluví ani klika od dvei
"Telegram!" øíká Honza hned ve dveøích.
Eva je v Praze! Adresa jejího nového bytu. Z var dneska nic
nebude!
Zvonil na její dveøe je tì bez vizitky jako ílene~ Jak dlouho
jsme se nevidìli?
Milování jako poprvé. Co je proti tomu tisíc dável Zakulatila
ses mi v kriminále, uvìdomoval sí M chal, jak svíral Eviny
boky. A zvìt ily se ti prsa. Jak j to v echno naruby. Normální
lidi v kriminále hubnoL Fetáci pøibírají. Dobøe si parnatoval,
e ne ho za ili mìla Eva hrudník jako kluk. SvíraT ji rukama,
chtìl s zapamatovat ka dý detail tìch nìkolika minut vyvzdo
rovaných na osudu. Bùhví co zas bude.
"Miluju tì!"
Je tì chvíli spolu takhle le et. Nazí na dece v holérr pokoji.
Nemyslet na nic. Mhouøit oèi, aby nebylo vidìt e mají ruce a
nohy znetvoøené jizvami po nesterilnícl jehlách. Dva zdraví,
krásní mladí lidé ve svém prvníxx vlastním bytì.
Zùstane se mnou?" "
190
Pøikývl. Objala ho, pøitiskla se k nìmu celým tìlem. hnoucí
kù e na bøi e a mezi stehny. "Já se tak tì ila, Michale!"
Najednou vyskoèila, jako by jí bylo docela lhostejné, e je
nahá a na oknì nejsou záclony.
"Mám to rozmy lený. Tady budou molitany místo postele, tady
bude jednou stát kuchyòská linka. - Zatím staèí nìjaký talíøe,
pánev a jeden hrnec. A dojde ke Standovi pro ná gramec a
desky . . ."
"Já? Proè já?"
Nìkolikavteøinová trhlina v tom nad ení. "Nechci se s ním
vidìt," øekne koneènì Eva.
Spár árlivosti. Standa, Vlasta . . . Dìvka!
Jako by vytu ila, co mu prolétlo hlavou, vrhla se znovu k
Michalovi.
Nemyslet na to! Nemyslet na nic jiného ne na ni! Nìkolik
nesnesitelných vteøin svírání v aludku. A ho koneènì teplo
jejího bøicha a stehen vtáhlo znovu do sebe.
"Zaèneme si ít, Michale!" vzdychla uprostøed milování. A pak
kdy zas le eli vyèerpaní na dece, se rnu najednou stulila do
náruèe. "U se tam nikdy nechci vrátit!" vyhrkla prosebnì a
rozbreèela se jáko dítì.
"U tì tam nepustírn," øekl.
Jako kdyby zále elo na mnì, uvìdornil si vzápìti. Svíral ji
schoulenou ve svérn náruèí. Koneènì nìkdo, kdo u mì je tì
hledá ochranu. Kdo si nemyslí, e jsem jen dávno odepsaná
troska s odumøelou vùlí. Musíme to dokázat. Musíme, opakoval
si.
Je tì ten veèer si lehli na oslavu svobody poslední zbytek
jeho zásoby. Výjimeènì.
A pøí tì? - Zase výjimeènì, samozøejmì. Ne víc ne jeden výlet
týdnì . . .
Ale to jsme si øíkali u pøi opiátech.
Jen e tohle pøece zdaleka není tak návykové. Ani absták po
péèku není nejhor í. Staèí umìt s nim zacházet. U pøece
pøíli dobøe vírne, kam vede závislost, abychom do ní je tì
jednou spadli.
191
Co tedy pøí tì?
Je tì jednou vaøit u Honzy. lohnout mu èást 1; zimprovizovat
laboratoø, zaèít vaøit opravdu u je pro sebe.
i
Zas átravé pohyby za zavøenými dveømi. Tiché trné
na lapování. Oko ve pehýrce.
"Kdo je?"
"Posílá mì Eva," øekne Michal. Dveøe se kupodivu neotevøou. "A
ty j si kdo?"
Michal Otava." "
Koneènì váhavý pohyb dveøí, kvíra zaji tìná ø zem.
"Tys tu bydlel s Evou?" Michal pøikývne.
Dveøe se znovu zabouchnou. Zachrastìní øetÉ Pak se koneènì
definitivnì otevøou.
"Pìknì dìkuju za v echny aféry kolem tohohle tu. Moc jste mi
pomohli. - Taky by se mohla mil~ paní obtì ovat a vrátit
klíèe."
"Dobøe, vyøídím." Napìtí, a se Michalovi znovu vøelo srdce
árlivostí.
Najednou klapnutí dveøí z jediné místnosti do pø sínì. A v
nich Dá a. Jako by v okam iku, kdy ji spa stát na prahu
pøedsínì, z Michala spadlo v echno ~ pìtí. Tragédie se mìní v
komedii?
"Nazdar. Co ty tady?" zahalekal.
Dá a kývla Michalovi na pozdrav. Ani se nezaèex~ nala. "Vzali
jsme se. Èekárne dítì." Marnì se sna potlaèít hrdost v hlase.
Fetaèka, a dítì. To pøece mi znamenat, e toho nechala?
Pøinejmen ím na tìhotE ství.
"Gratuluju," usmál se Michal. Nedokázal potla v tónu, jakým to
øekl, ironii. Pøíli mnoho toho o Dá vìdìl. Pøíli mnoho
dokonce i na to, aby byl ohrome e dokázala nechat fetování.
Není to pøece popr` A s prvním. "Pøi el jsem jen pro gramec a
desky."
192
T
" koda," usmála se Dá a.
"Klíèe pøinese Eva svatebním darem," ulevil si Michal je tì
jednou.
Vlastnì js~m sprostej.
"Díky za ten byt," pokusil se øíct, jak nejupøímnìji umìl. Pár
vteøin napìtí, ne se v chodbì objevila Dá a, bylo pøece dávno
za ním.
A jak by to vlastnì bylo dopadlo, kdybysme tenhle byt nemìli
nikdy k dispozici? Hùø ne takhle sotva.
Peníze, peníze, peníze. Z èeho se máme zaøídit, sakra? Jak
vùbec vydr et do výplaty? Nikdo tak ne ere jako feták, který
omezil fetování. Smì né platy figurantù podniku Geodézie. Ale
aspoò mù eme dìlat spolu. A venku. ádná kanceláø se smeèkou
ukecaných mamin nebo tovární hala s vìèným rachotem strojù.
Jenom e jak klesá venku teplota, pøestává to být sranda.
"Mù u uvaøit je tì pár dávek pro Honzu. Z toho by nìjaký
prachy káply."
"Nesmysl. Nikdo nesmí vìdìt, e je tì vaøí . Nebo zaènou
chodit procesí zase sern a jsme v háji."
Prodat gramofon. Dvanáct set na ruku. A dál? Zoufale nám
chybìjí prachy.
"Vím o jedný holce. Vùbec ne fefaèka. Byla taky v Bohnicích.
Ale ne na odvykaèce. Jen proto, e chodila za kolu. Furt se
mì vyptávala, jaký to je a jestli bych ji nìkdy nenechala
zkusit nìjakou drogu."
Kriminální asociál, vybavil se Michalovi termín vìzeòského
doktora. Zatahovat do toho nový a nový lidi. "Na to se
vyka li. Musíme prostì nìjak vydr et do výplaty: `
Jen e jsme v tom u zase jeli. Ke v emu dvakrát tøikrát za
veèer zvoní u dveøí nìkdo z klukù. ebrání o dávku. Anebo
nabídky, e dodají suroviny. Dokonce jen za tøetinu varu.
193
'i
Posílal je Honza? On hodil Zdeòkovi do schrá í' ampuli s
morfinem? Vìdìl, e má prachy a e je z
mù e tahat, kdy do toho Zdenìk zase spadne? Co jinýho nám
zbývá ne ta holka z Bohnic, j~ máme vaøit tajnì místo pro
iroký okruh? Jedna ka jí nemù e u kodit. Víckrát od nás nic
nedost
;: Vá nì. Dokonce jí nemusíme dát ani perník. Staèí kolik
tablet tryfáku, které jsem kdysi típl u Ho Bude po nìm mít
nejspí pár halucinací a ráno koc nu. Nebezpeèí, e by tomu po
jedné takovéhle da pøi la na chut, skoro mizivé!
li vzhùru Václavákem. Davy spìchajících lidí dc be vrá ejí
krabicemi s vánoèními dárky. Vánoce. stat tak pod stromeèek
pár dávek. Jen e od kc Èvachtající sníh a protivný mokrý vítr.
A doma ~ skoro stejná zima jako venku. Mít vìci, èlovìk t ani
necítil. Ale takhle? V mrazu u teplomet pokoj vy~topí. Mít
prachy, aspoò abychom se mohli jíi chvíli ohøát do baru v
Blaníku, kdy u se nám n vedlo schrastit pár stovek na uhlí.
Tøeba nás ta h~ nìkam pozve. Jestli jí opravdu zále í na tom,
aby stala dávku.
-; ;
Zapadli do budky. U jen zatelefonovat Je í ko~ Vlhký smrad
vystydlého cigaretového kouøe, rých vajglù a stoleté píny.
Osahaný telefonní sezn Mluvítko poprskané od tìch, kdo volali
pøed n~ L.
Hnus mít u nìj vùbec pusu. ,.
Aspoò vítr tu nefouká.
"Doufám, e je to tahle," brejlí Eva do telefóm seznamu.
"Dobrý den, prosila bych Kláru Koláøo Kdo volá? No, její
spolu aèka ze koly." Eva mrkn~ Michala. "Haló? To je Klára?
Tady Eva . . . Z Bol pøece . . . No to jsem ráda. Chce se s
náma sejít Hned, co øíká ? V pasá i Lucerna."
' "Doufám, e si aspoò vezme prachy," zahuèí Mic kdy Eva
zaklapne sluchátko. Najednou jako by pøedtuchu. "Ka dej dal í
èlovìk kolem nás je~ zvìt uje mo nost prùseru," øekne.
194
"Neboj. Tohle je bezpeèný."
Snad. Hlavnì ale kde jinde sehnat peníze na dávku.
A co jestli jsme i po tomhle mìli je tì anci? I kdy ted' u
nejspí opravdu naposled.
Evin udivený a nevìøící výraz. - Jestli jednou v echno
zapomenu, tenhle okam ik nikdy.
;,Nedostala jsem to, Michale. U ètrnáct dní. - Co kdy èekáme
dítì?"
Neblázni." Pøedstav si to. Normální rodina . . " " . "A proè
ne?"
Pøeskoèilo ti?" zarazí se Eva. "
Chytil ji za ramena. Nic si najednou nepøál jako tohle. "Bude
toho muset nechat. To je v echno." "Michale, blázínku!"
Nikdy jsem nikoho nemiloval jako Evu tenkrát. Moje madona.
Vykoupení.
Je tì veèer jsme vyhodili v echno sklo i katalyzátory do
popelnice. Aby nás nesvádìly.
Jak dlouho to trvalo? Mìsíc? Dva?
I Kláru jsme tehdy opravdu dokázali vykopnout, kdy se u nás
znovu objevila. Kdyby to tím skonèilo, nechali by její rodièe
nejspí v echno spát.
Eva v krvi na koberci. "Co je? Co se stalo?" "Zavolej sanitku,
Michale."
"Co se dìje, prosím tì?" Vlna zoufalství. Nedoká em to. Nic
nedoká em!
"Pøl la jSem O to. Nevldl ?"
Vidím. Vidím ale i jiné vìci! Zú ené panenky! "Ty sis píchla!"
Znovu se celá schoulí a rozbreèí se naplno. Objímám ji, dlanì
upatlané od krve.
Kdo ti to dal?" "
Honza."
195
^
Ta svinì!" Í
' "Øíkal, e je to zázraènej preparát," vyrá í ze s~ Eva mezí
vzlyky. "Slabounkej. Novej recept. e prej nemù e ublí it."
Sanitka se zapnutou houkaèkou. U zas mi Eva n z oèí! A s ní
v echno ostatní. Zabiju ho! Roz lapu ; hubu!
Zamíøil k Václaváku a odtud nahoru na Vinohr skou, kde bydleli
Juri tovi. ^
Paní Juri tová s nenávistnými ohníèky v oèích: " tady chce ?
Dostali jste ho u jednou málem do ba a je tì se odva uje
pøijít mi na oèi?"
Teprve ted' mu definitívnì selhaly nervy. "Tak al ste vìdìla,
vá povedenej synáèek je svinì. Ubol sprostá, zákeøná svinì!"
rozeøval se na celý dùm. "J vy si o nìm myslíte, e je pánbù,"
pøidal unavenì. B^ to v echno tak zbyteèné.
"A co jste vy?" vyjela na nìj paní Juri tová. "Ubo trosky. -
To vy j ste ho v echno nauèili. Grázlové! V tì zaèal dìlat
plavèíka. Dokonce zachránil tonoucí dí Skvìle se uved. Jen e
vy jste za ním zaèli lézt a : koupali tì. Fetovali jste na
lodi uprostøed jeze~ V echno se ví. Znovu jste ho stáhli do
bahna. Ro~ mí ? Ale vám se za to nic nestalo. Zajímavý, e? To
ta nespravedlnost. A pak si ho je tì dovolí pomlc vat? Odná í
to za vás v echny!"
To urèitì, napadlo Michala.
Ale o èem se tady je tì bavi,t. ,;Kde je?" zeptal ~ "To ti tak
povím. Musel odejít z domova, abyste 1 poøád neotravovali.
Nenávidim tì, rozumí ? Vás v ec ny! Zkazili jste mu ivot. A
mnì taky. Táhni! Nechci tu u níkdy vidìt. Táhni, nebo
zavolárn policii!"
Bì el ze schodù. Bídák, lump a narkoman, který zr èil chudáka
kluka sousedù. Ale nesmysl. V tomhle b ráku nejspí dobøe
vìdí, e Honzík Juri tù je stejr grázl jako v ichni, co sem za
ním chodí. Stejný? NE køivìj í svinì ze v ech.
Práskl za sebou domovními dveømi.
1~
"Kdo je?"
Neznámý hlas. Michal se trochu zarazil. Pak pøece jen øekl
jméno.
Chvíle ticha. Byl by pøísahal, e sly í dohadováni. Koneènì se
dveøe otevøely.
Dva kluci, oba o hlavu vy í ne Michal, mezi nimi Honza.
Osobní strá . Fodnik se rozrùstá. Michal pocítil lehké mrazení
v zádech. Kdyby tohle hnizdo, byteèek po dìdeèkovi, k smùle
vybrali, zrovna kdy tu j sem . . .
"Svinì," zasyèel. Ze rvaèky nebude nic. To bylo jasné.
"Pojd' dál," øekl Honza. Otoèil se a zmizel v místnosti.
U pochytil i velkopanské zpùsoby. Fetácká pièka. Ale místo
perníku vaøí jodobenzen. Na tìstí pro Honzu to pozná jen pár
lidí. Ostatní si ho klidnì rvou do íly. Je tì za nìj dokonce
platí.
"Ví , cos udìlal?" Mìl chu~ vrhnout se na nìj a vyrazit mu
zuby. Osobní strá neosobní strá .
"Èekal jsem na tebe. Ale kdy jsi dvì hodiny ne el..."
"Ví , cos udìlal!" zaøval Michal.
Ted' se pøece jen trochu vydìsil. Neøekl nic, zaèal jen
rychleji mrkat víèky. Obì Honzovy gorily okam itì postoupily o
krok k Michalovi.
Za jednu dávku udìlají cokoliv, blesklo mu hlavou. "Eva
potratila!" vyjel na Honzu.
"Eva? Za to já pøece nemù u, Michale. Nechal jsem jí tam pro
tebe dávku. Polo il jsem to na stùl. Nic víc." Ty svinì. Vìdìl
jsi, co udìlá! Moc dobøe jsi to vìdìl. - Zabít tì je málo!
"Co to bylo za sajrajt?" zeptal se.
" ádnej sajrajt. Fantastickej preparát. Novej recept. -
Ideálnì doplòuje perník. Kdy po nìm nemù e spát a tak. Zkus
to."
Ach ano. Stejnì je to prohraný. Ted' u je v echno jedno.
"A po tobì."
197
, "Bojí se, e je to otrávený? U ti taky jebe z pe~ ku?"
"Abstinoval jsem, jestli o tom neví : `
"Ale. Jak dlouho jsi abstinoval a jak dlouho fetov~ Honza
vysoukal rukáv, natáhl do støíkaèky dva : bíky, vypumpoval
ílu, ukázkovì ji napíchl.
Pøece jen se nìco nauèil.
"Píchnu tì, chce ? Jsem nejlep í lehaèka v Pra lehám vìt inu
elitních toxikù."
Elitních. Snad pro ranejch na kost. Bez ance z tc je tì nìkdy
v ivotì vyváznout.
"Opova se ke mnì pøiblí it," øekl Michal.
Bude pro mì v dycky jen smrkáè, kterej by se r pøisral, kam
nepatøí, Honzíèku.
Michal vypumpoval ílu na pravaèce. Jen e kde ~ jít místeèko,
které by nebylo zajizvené nebo zhnisa~ Dva pokusy prorazit
zrohovatìlou poko ku. Pak r chal rezignovanì vysoukal pravou
nohavici d ín. F posledních míst na noze.
Koneènì jehla pro la ílou. Michal zmáèkl píst si kaèky.
A najednou to pøi lo. Tlak, jako by se na Michala z til strop
toho prokletého bytu. A pak známý pohyb c spoda vzhùru
vnitøkem tìla. Zafaté svaly, køeè. A kd povolí, uvolnìní jako
kdysi . . .
"V dyt je to opiát, ty vole!" vyjel na Honzu Mich kdy se
trochu vzpamatoval.
"Domácí výroba! Nic kradenýho," vysypal ze se Honza okam itì.
"Potøeboval bych, abys mi s tím x moh. Vi , jak jsem na tom s
chemií . . ."
"Recept má ?" zeptal se Michal nevìøícnì.
"Opis receptu." Honza podal Michalovi kus papír Nemù u s tím
sárn hnout."
" Abys s tímhle dokázal hnout, ty prase. Tvou pin vou výrobnu
jodobenzenu by musel vzít do ruky nìk~ j inej .
"A s perníkem je to prej jedna báseò," vanil Hon2 "Kdy se v
rau i, mù e si ho srazit tímhle, a naopal "Co naopak," vyjel
na nìj Michal. Cítil, jak je ~ drá dìný.
198
"Kdy se v moc velkým útlumu, perník tì z toho dostane. -
Ka dopádnì mù e spát, kdy chce , mù e zaèít ít trochu
pravidelnì . . "
"Dá mí sklo a vìci s sebou. Tady to rozhodnì dìlat nebudu,"
øekl Michal.
Dobøe." "
"Vyzkou ím to a ozvu se."
Sny skonèily. Ted' u Michal jen pøemý lel, kdy si bude mocí
nastartovat je tì lep í náladu dal í dávkou. Anebo kombinací s
perníkem? Ale opravdovým péèkem. Ne tím hnusným sajrajtem,
který vyrábí Honza. Èistounkým perníkem vlastní výroby.
Kdy se Eva za tøi dny vrátila z nemocnice - kruhy pod oèima a
stru ky po slzách na pohublých bledých tváøích, na la Michala
zfetovaného skoro do bezvìdomí.
I Beze slova vzala injekèní støíkaèku a píchla si dávku.
Nová série absencí. Výpovìd' na abzoru. U se zas propadáme do
závislosti. Jenom e tentokrát jako kdysi. Znovu je ve høe
opiát!
Kdy byl èlovìk jednou závislý, mù e u jenom abstinovat.
Nikdy nedoká e brát s mírou. Psychiatøi mají pravdu. Huèíme v
tom jako tenkrát po zbourání lékárny.
Jen záblesky jasného vìdomí. Perník s braunem vra edná
kombinace. Malý èeský speed.
"Honza musel bejt blahem bez sebe, e dostal výrobu brauna ze
svýho bytu k tobì. Vùbec nic neriskuje. Chodí si sem jen pro
svùj dil varu," uvìdomí si první Eva.
Jak to, e mì tohle nenapadlo hned? Jsem u tak vykouøenej?
Výroba brauna pøece spadá pod vyhlá ku 0 ornamnejch látkách.
Nedovolená výroba a dr ení. U zas jednou nohou v kriminále.
Proto neprotestoval, kdy jsem nechtìl vaøit brauna u nìj?
Svinì. Stejnì tady tu dávku nechal Evì schválnì. A potom, co
jsem si
199
u nìj píchnul jeho zkurvenou pinavou jehlou, zaè mi hnisat
lýtko pravý nohy.
Zdì ení pøi ka dém zazvonìní.
"Michale, prosím tì, jednu jedinou dávku!" O èem to mluví ?"
" "Nedìlej se. Ka dej ví, e vaøí brauna."
Tak e ke v emu je tì Honza rozkecává, e to dìlá já! Jistì,
moje jméno v dycky bylo zárukou kvalii Pìknì dìkuju.
Ta jeho zbabìlá tváø hlídaná ke v emu odhodlanýr osobními
gorilami. Jako bych ji vidìl dneska. "Konèírn s tírn, Honzo."
"Co je zas? Co se stalo?" Nic."
"Tak co se takovej vypla enej?" "Zaèínaj mi sem chodit lidi."
"To je náhoda."
"Nesmysl. - Vem si svý sklo a vypadni."
"Ale co kámo i, který budou potøebovat dal í dá~ ku?"
"To si zaøid'; jak chce . Nejsem jedinej v Praze." "Sárn bude
potøebovat."
"O mì se nestarej," zvý il Michal hlas. "Budu t vdìènej, kdy
zapomene mou adresu. Nav dycky!" Zas jeho nadøazený úsmìv.
Pìstí do ksichtu!
"Se vykouøenej. Dej si pár dní pohov. Pak se na tc bude
dívat jinak."
"Sbohem!" zaøval Michal vzteky bez:sebe.
Odhadl nás perfektnì, svinì. Po dvou dnech bez toho jsme na
dnì.
Vaøit jen pro sebe. Nikdo ze známých nesmí tu it, e v tom
je tì jedem. Nezaèínat si nic s partou. Jenom e kde vzít
prachy na vybavení a suroviny?
Stále stejný problém. Jakmile nìjakýmu fetákovi nabídnu za
prachy pùlku varu, do druhýho dne to vìdí v ichni fetáci v
Praze.
200
 lo jenom o to, kdo si první vzpomene. Spí kdo pøizná, e si
vzpomnìl.
"Zavolám Kláøe!" rozhoupala se koneènì Eva.
Okru ní cesta Prahou od lékárny k lékárnì. V ka dé koupit dvì
tøi balení.
Michal se plazil po schodech polomrtvý únavou. Svítící výtah
mezi patry.
Kolikrát se doká u vy plhat do druhého patra, jestli ten výtah
neopraví? Nejspí nakonec zhebnu nìkde v mezaninu.
Vybavilo se mu, jak odpoledne vláèel ta ky surovin do kopce na
Vinohradské. Najednou kruhy pøed oèíma a huèení v hlavì. Musel
se zastavit a opøít o popelnice. U nevyjdu ani pitomej
povlovnej kopeèek. Bu ení srdce. Opatrnì se pokusil
nadechnout. Jen ádný zmatek. Odpoèinout si a zkusit dal ích
pár krokù. Nìjaká paní se po nìm otoèila.
Oblièej mezi popelnicemi jak obrovská bílá kytka? Normálnì by
se nejspí zeptala, jestli nepotøebuju pomoc. Jen e to by
nesmìla mít mo nost prohlédnout si mì zblízka. Hadrák od
propadlých tváøí a po aty.
Zkusil se znovu nadechnout. ' lo to.
Odlepit se od smradlavých popelnic. Aspoò pár krokù. Nebudit
tu pohor ení.
Po prvním kroku padl mezi popelnice. Nìkolik nekoneèných minut
se nezmohl na jediný pohyb.
Koneènì doma. Vytukal na dveøe signál. "Kdo je?" ozve se Eva.
Já." "
Dveøe se pootevøou. Deseticentimetrová kvíra. "Co je?" vydìsí
se Michal. "Otevøi!"
Nemù u." "
Michal strèí do dveøí. Eva stojí v chodbì, pøes její pravaèku
napùl visí Klára.
"Exla," øekne Eva vydì enì.
Jediné, co ted' Michal vidìl, byly Kláøiny obludnì modré rty a
vytøe tìné oèi.
201
e
i
Proboha!" "
" lehla si a prásklo to s ní . . ."
"Do prdele!" Chytil Kláru v podpa í a táhl ji do poi j e.
Po únavì rázem ani stopy. "Jak je to sakra dlouh~ zaøval na
Evu.
Ted'!" "
"Cos dìlala, ty . . "
Hodil Kláru na molitan, nervózními prsty jí zku rozepnout
knoflíèek ko ile. Vteøiny ubíhaly. A s 1! dou men í nadìje.
kubl s ko ilí, a knoflíèky od 1 ku k pasu odletìly. Nervózní
boj s podprsenkou. Ruèník!" zaøval.
" Klára tu ted' le ela od pasu vzhùru nahá. Ale to n vnímal.
Eva pøibìhla s ruèníkem. Podlo il ho Kláøe pod hl vu.
"Co je s ní, proboha?" syèel. Tu il to a pøíli dobø Pøitiskl
ucho pod její levé òadro. Tady by pøece m sly et srdce. Jen
tikání budíku v místnosti.
"Do prdele!"
Popadl Kláru za zápìstí. "Má puls?" zeptala se Eva.
"Ne!" vykøikl Michal. Znovu pøitiskl ucho na Kláøi hrudník.
"Nemù u ho najít, sakra! - Je mrtvá!" zaøv~ na Evu hystericky.
Stlaèil dlaní Kláøin hrudník a uvo nil. A znovu. Zdì ený
beznadìjí svého poèínání. Stla èit, povolit. Stlaèit, povolit.
Stlaèit . . .
Nic, vùbec nic. Vytøe tìné oèi, promodralé rty, ádn; dech.
Proboha, af se z toho dostane! Jen at se z toho dosta ne!
Stlaèit, povolit. Stlaèit . . .
Kláro! Prosím tì! Kláro!" drmolil mezi zuby. "
Nic. "Do prdele!" vykøíkl do tøetice. Vyskoèil od toho bez
vládného, napùl nahého tìla. Zkusit jí nabodnou srdce injekèní
jehlou? Kdo mi povídal; e tak pøived k ivotu pøedávkovaného
Pavla?
Zaèal horeènì hrabat v hromadì vìcí za molitany.
202
Jestli se Klára nevzparnatuje, pøi ijou mi to jako vra du? A
co mám dìlat?
Støíkaèka. Nasadit jehlu. Kláro! Kláro!"
" Eva horeènì objímá to bezvládné tìlo. Tøese jím. Stru ka slz
po tváøích. Jedna kapka za druhou na Kláøina prsa, krk, tváø .
. .
"Uhni!" zaøval Michal se støíkaèkou v ruce. "Uhni, sly í ?"
Bodnout mezí ebry pøímo doprostøed srdeèního svalu. Jen
zlomeèek vteøiny, aby se srdce reflexívnì stáhlo, a okam itì
jehlu vytrhnout.
"Kláro, prosím tì, Kláro!"
"Uhni, hergot!" odstrèil Evu. S ka dou vteøinou men í nadìje.
"Uhni!"
"Kláro!" køièela Eva hystericky.
Najednou se Kláøiny promodralé rty pootevøely. Vydechnutí.
"Zaplatpánbu!" Michal zahodil støíkaèku a sesul se ke Kláøe.
Konsternovanì zírali, jak se to krásné, je tì nezji
zvené tìlo s malièkými prsy a smr tìnými bradavkami probouzí k
ivotu. Slabouèký tep srdce, sotva patrný, kdy èlovìk
pøilo il dlaò na Kláøin hrudník. Chrèivé dýchání.
Ale ije. ije!
Jako by se tìstí obrátilo. Najednou v echno klape. Jak
dlouho? - Takhle jsem se tehdy neptal. A do
toho odpoledne. Michal si pøesnì pamatoval svùj pocit, kdy
sedìl sám na molitanech pod oknem, za kterým se chýstalo jaro.
Obleva. Èertví kde se mohla tak zdr et, opakoval si. Mìla
pøece koupit jen pár surovin. Kdesi v bøi e zas neurèitý
strach. Co kdy ji èapli v lékárnì? Ale proè? Nedìlala nic
zakázaného. la koupit bì nì dostupné léky. K dostání i bez
lékaøského pøedpisu. Tak co?
Koneènì zvonek.
203
 Eva! Otevøel dveøe j ak pitomec. Docela klidnì.
Záblesk èepele. Rána nìkam na bøicho. Michal instinktivnì
uskoèil. Jeden z tìch debilù kolem Honzy! Úder pìstí
na bradu, který Michala hodil na ne~ vøené dveøe
místnosti. Propadl dovnitø. "Potøebuju, Michale. Rozumí ?
Potøebuju dávk F eptá debil nepøíèetnì. "Sám
nemám," zkusí to Michal opatrnì. ádná rea i ce. "Nechal
jsem výroby," pøidá je tì. "Nekecej," rozkøikne se
najednou debil. "Na iju do tebe, rozumí ?" pøejde do
výhrù ného epotu. Ru se mu tøesou. Nepøíèetnì pohazuje
hlavou. Oèi roz í: né jakoby hrùzou. Vùbec ne oèi.
Panenky. Abs~ák, u` domuje si Michal. Hlavnì opatrnì,
bleskne mu hlavou. Trochu zdvihne ruce, ustoupí o krok.
Dát mu jednu, dvì da ky. At táhne. Jen e to bych tady
musel mít zásobu. 1 poslední dávku pro mì a pro Evu,
abysme mohli b abstáku vaøit dal í. "U nevaøím,"
pokusí se øíct co nejpøesvìdèivì "Vyøid' to klukùm . . "
Jdìte do háje. Nav dycky! "Svinì!" zachroptí debil.
Najednou je celé to mohi né tìlo v pohybu. Ne Michal
staèí nastavit ruce proti no i, ucítí bole v bøi e. To
snad ne, bleskne mu je tì hlavou. Dlanì~ sevøe kudlu
zara enou po rukoje~ do pálící rány. F malu, pomalièku
padá na podlahu. "Najdu si to sám, podrazáku," syèí debil
nìkde n~ jeho hlavou. Michal zkusí vytrhnout tu
pøí ernou kudlu z bøich ale bolest ho zarazí. Zbìsile
dupající nohy. Pobíhání po místnosti. Hh vìcí shozených ze
stolu. Michal se svíjí bolestí na po laze. - Takhle tady
zdechnu? Ani pes po mnì ne tì ne! Slzy Michalovi
rozmazávají ten pohled. Debil proh 204
 í jedno místo po druhém. Nakoukne za molitany, do kýblu pod
umyvadlem, do trouby sporáku. Pøehazuje ubohé kopíèky vìcí,
které tu je tì zbyly.
"Kde to má ? Kde to má , rozumí ?" øve najednou na Michala
plazícího se po zemi bolestí.
Jdi do prdele, chtìl by øíct Michal. K èertu! Do pekla! Má ale
tak stra livì sucho v puse.
Boty. Z pohledu tìsnì u zemì jsou nepøirozenì velké! Najednou
jedna z bot køísne Michala do hlavy. Tma.
Poslední, co si pamatuje. Pak a Evin hysterický pláè.
"Já u nemù u. Tohle není ivot. Nemù u. Prostì nemù u,"
vyrá í Eva mezi vzlyky.
V místnosti je v echno vzhùru nohama.
Nìjaká neznámá tváø docela blízko oblièeje. - Sousedka?
"Zavolali jsme záchranku. Pøijede ka dou chvíli. Klidnì le te
. . ."
Doktoøi? - Budou zji tovat, kde pracuju, uvìdomí si Michal.
Zas to zaèíná nanovo. Pøí ivnictví, vy etøovací vazba,
recidiva, kriminál! Nadzvedl se, jako kdyby chtìl tomu v emu
utéct.
Pøí erná bolest mu vybuchla v bøi e. Rozlétla se celým tìlem.
Padl znovu na podlahu. Do èehosí lepkavého.
"To nemù ete, le te klidnì!" Vydì ený oblièej zase tak podivnì
blízko oèí.
On mì bodnul, vzpomnìl si koneènì Michal. Prokristapána, on mì
bodnul! Jako by si v echno uvìdomil a ted`.
A to lepkavé? Zdvihl dlanì k oèím.
Krev! Konec! Svinskej ivot a je tì svin tìj í zdechnutí. K
smíchu. Bodnutej èertví kam pro pár mizernejch kubíkù.
Byl by se rozesmál, kdyby se nebál, e otøásání bránice znovu
probudi tu bolest v bøi e. Studené smr tìné cosi uprostøed
tìla. Jen zima íøící se od toho nahoru
205
i do nohou. Stra livá zima, j ako kdyby umíral zmrzm tím, ne
na ránu no em. A stále víc se zaml ující p~ hled. Zimni
krajina. Taková ta tichá, majestátni, s prc táhlými kopci na
bì ky. Kdy jsem ji vidìl naposled
Jen Evin hlasitý pláè ru í smíøené, houby smíøen - necitelné
ticho. Chcípni, èerve!
Houkání sanitky.
"Mìl jste tìstí, e vás va e pøítelkynì na la vèa~ Je tì tak
deset patnáct minut a dnes jste tady nele el, ,
usmìje se na Michala nejmlad í z doktorù pøi vizitì "Tepenné
krvácení," povytáhne významnì oboèí a po i ', , kýve hlavou.
Zase tìstí. tìsti? ' - A co vlastnì. Bylo by u tehdy po
v em. Po soudu, pc
kriminálech. Po té ílené bolesti nohy. Po svinským i ;
voøení bez Evy. Po mnì. No a?
V echno se zas dalo do pohybu. Vy etøování, kdo to ! byl a
proè. Prohlídka místa èinu, døív ne staèila Eva cokoliv
uklidit.
Jen pitomec by si pøi prohlídce nev iml chemického skla v rohu
za molitany.
tìstí. Ten debil, co mì bodl, vyraboval celý byt, jak hledal
svou ubohou dávku. Jen chemického skla se nedotkl. K tomu mìl
nejspí posvátnou úctu. V echno ostatní rozmlátil. Jenom ho
kreténa nenapadlo, e by mìl poøádnì prohlidnout taky záchod.
Dvì dávky brauna jako elezná zásoba ukryté za rezervoárem
musela samozøejmì najít a Bezpeènost.
Tak tedy nedovolené dr ení, kdy u mi výrobu nemù ou dokázat.
Stejnì je to jeden paragraf. A pøí ivnictví. Navíc udání
rodièù Kláry Koláøové. Evin geniální nápad. Debilnìj í ne
spojit se s kompletní fetáckou galérkou a dìlat pro nì ve
velkýrn. Ti by se sna ili aspoò trochu krejt svùj zdroj.
Rodièe Kláry jsou ve svém zdì ení ochotní dosvìdèit cokoliv.
Taky si toho dokázali zjistít víc ne rodièe v ech ostatních
fetákù
206
dohromady. Anebo by to aspoò fetácký rodièe neøíkali pøed
soudem. Pøinejmen ím aby chránili vlastní ratolest pøed
krirninálem. Stopovali snad tu káèu pitomou a k nám?
"Rad í ji zavøete, pane pøedsedo. Jen at se dostane z jejich
vlivu," prohlásí Kláøin otec.
Michal sedí na lavici ob alovaných jako opaøený. Copak jsme
vìt í zlo ne kriminál?
"Poèkejte, prosím vás, po poøádku," sly í soudce. Zoufale se
sna í soustøedit na v echno, co se pøed ním odehrává.
"Kdy Klára pøi la domù, mluvila z cesty, mìla vypoulené oèi,
hledala dveøe v místech, kde nikdy nebyly, vidìla ve mnì
nìkoho jiného, ve své matce také. Mluvíla na lidí, kteøí v
na em bytì nikdy nebyli. Posílala mì do lékárny - prý pro
dal í jídlo. Prosila mì, abych jí koupil zásobu nìkde v
lékárnì na Poøíèí. Vem tolik, kolik ti dají. Já to platím,
pøikazovala mi. Pokou eli jsme se ji s man elkou ulo it do
postele, ale zanic nechtìla spát. Najednou zaèala ukazovat na
kvìtiny na parapetu a køièet: Hadi! Pozor hadi! Táhla mì pryè
z místnosti. Pokou el jsem se jí vysvìtlit, e rná halucinace,
e to musí zaspat, ale za pár vteøin znovu vyskoèila z
postele, vrhla se ke stolu, vylezla na nìj; zdì enì pozorovala
podlahu pokoje a køièela: Krysy! Krysy! Nespali jsrne kvùli ní
a do rána."
Proè jsme ji proboha nechali jit domù, kdy v tom lítala,
vztekal se v duchu Michal. Mìli jsme svejch problémù a po
krk. Co nejdøív uvaøit dávku! Do té doby jsem vlastnì ani
poøádnì nevnímal, co se dìje. Já i Eva ka dý ve svém abs~áku.
Copak vùbec vím, kdy Klára ode la? Jen e to nás pøijde
zatracenì draho. Vìci, kterým èlovìk nepøikládá ádnou váhu,
najednou seøazené jedna za druhou, znamenají dal í roky lágru.
Jak jsme mohli být tak pitomí?
"U pøi náv tìvách v pavilónu psychiatrie nás o etøující
lékaøka varovala pøed styky dcery s ob alovanou. Ale sama tomu
nemohla zabránit. V léèebnì nejsou ádné izolované prostory,
mladiství na jednom
207
^
pavilónu se mohou pravidelnì a bez omezení stýl. Jak jsme se
proti tomu mìli bránit? Kdy nám ~ Klára o vánocích vykládala,
e jde za bezvadnou : marádkou ze koly, ve snu nás nenapadlo,
e je to l pelková a e rnou dceru uèí brát drogy. To jsme
zjist a kdy pøi la domù nafetovaná."
"Chtìla bych øíct, e jsme Kláru Koláøovou k feto~ ní nijak
nesvádìli," sna í se je tì Eva. "Ona sama o mìla zájem a
prakticky si na nás dávku na ochutná sama vynutila." ~
Je to marné, marné, marné . . . zní v hlavì Micha: vi.
Dal ích dvacet osm mìsícù naivrdo. Nedovolená v roba a dr ení
omamných prostøedkù a jedù, pøí ivni tví, ohro ování mravní
výchovy mláde e.
Najednou mìl Michal i ve tmì pocit jakéhosi nervó ního neklidu
kolem sebe. Vzdálené kvílení sirény s~ nitního vozu.
l3,ychlej í pohyb sester. Prudké svìtl z chodby. Zvuk výtahu.
V otevøených dveøích se kmitl vozík. Pohublé tìlc vrásèitá
edovlasá hlava s nepøirozenì otevøenýxr ústy.
Dal í pøíjem. Cinkání nástrojù v chodbì. Stejný kc lotoè j ako
pøed nìkolika dny kolem mne. Vìènì znova Polohlasné pøíkazy
doktora se sta enými rty.
Teprve ted, si uvìdomil, jakou má u zase ízeò. Sví rala mu
vnitønosti. Jako by se v jeho tìle v echno sle pilo dohromady.
Vyschlé speèené tkánì, sta ený krk jazyk, který nejde odlepit
od patra.
Zavolat sestru. - Ted' ne. Ted' mají asi jiné starosti,
Staèilo by zapumpovat poøádnì rukou nebo se párkrát vzepøít na
posteli, blesklo mu hlavau. Monitor, na který byl pøipojen, by
zaregistroval zmìnu jeho pulsu a spustil akustický i svìtelný
alarm. Èas odmìøovaný poplachovými signály pøi zmìnì stavu
nìkterého z tìch ètyø pacientù, co tu le í. ivot od alarmu k
alarmu. Kolik jich je tì komu z nás zbývá. Dva? Tøi? Najednou
se sepne bzuèák a jde o vteøiny.
208
A kolik èasu jsme ztratili tam venku, kde èlovìku nìjaké
bzuèáky ani nepøijdou na mysl. Kolik let? Kolik výhybek, po
kterých se lo dostat docela jinam? Nic z toho u se nevrátí.
Ti e èekal, a tam v chodbì pohasne reflektor a edovlasý mu
na vozíku se objeví ve dveøích pokoje. Teprve pak poprosil
sestru o èaj.
Tam venku ted' nejspí pomalu vrcholí flámy, konèí diskotéky,
milenci se jdou pomilovat, ostatní spát, kdo by pøemý lel o
nìjakých alarmech. A kdy je pozdì. Le el s otevøenýma oèima
a pozoroval odrazy svìtel mìsta na stropì.
Soudem naøízená léèba je tì od minule. Tentokrát pøednostnì
hned po výkonu trestu jedno místo pro mì.
Stejné møí e jako v kriminále. Podobný re im. Pravidelné
kontroly moèe, jestli èlovìk obèas nìco nebere. A propu tìní,
a doktoøi uznají za vhodné. Pùl roku, rok...
Odevzdávat vìzeòské hadry. To je nìco. Kdo nebyl tam, nemù e
tohle nikdy pochopit. Jenom e místo ven z brány up do
vìzeòského autobusu. Odvoz a na psychiatrii. Jen pro nóbl
pasa éry.
Lidi v pra ských ulicích u zas jakoby nic.
V dyt se taky nic nedìje. enský ve frontì na maso a na
melouny. Chlapi za pootevøenými dveømi výèepù. Kluci a holky
ve frontì pøed kinem. Cesta drogy. Fabio Testi v hlavní roli.
Nic. Jen jeden pøipitomìlej narkoman se dal chytit. up s ním
do Bohnic.
Budíèek posunutý o sto pìt minut. A zase rozcvièka, stlaní
lù ek, ranní toaleta, snídanì, hlá ení, pracovní terapie,
obìd, veèeøe, veèerní program, osobní hygiena, veèerka . . .
Byl u pøíli zku ený na to, aby si nev iml, jak ho lékaøi pøi
osobních pohovorech otukávají.
Rozhodují, kdy mì budou moct zaøadit do psychote
209
 rapeutické skupiny, pøípadnì jestli mí mají po~ ; práci
v areálu celé psychiatrické léèebny? Navlél ' korálkù, nebo
dokonce zahradnièení, které znam zvý enou mo nost útìku?
Nemám karn utíkat. Vla: ani proè. Nemárn sílu, copak to
nevidíte? Na lo nici se sedmi notorickýrni alkoholiky. Ch~
I kolem padesátky, kteøí vypadají na sedmdesát - i
hnìdlá vrásèitá kù e prozrazující patnou funkci ja dávno
vypité mozky, tak e není o èem mluvit. A co bys chtìl?
Zvlá tní pokoj pro toxikomany? l padnì laboratoø. - Stejnì
tady v em toxikùm krat Richard. Setkání po letech. Tys
mi opravdu scházel ze v ech nejvíc, napadlo 1 chala, kdy
ho poprvé uvidìl na chodbì léèebny. A ti ostatní? Houf
obdivovatelù, èekajících, co j král Richard pøedá ze svých
bohatých zku eností. Jaký je to rozdíl proti léèebnì u
Apolináøe! Tady jen trosky. Soudem naøízené léèby. Ka dý
má na kc tì nìjaký ten konflikt se zákonem. Pár alkoholikù
; tím pouze s národním výborem. Minimálnì výtr nc na
pracovi ti nebo v místì bydli tì, popøípadì neplac ní
vý ivného. Výjimeènì je tu i nìkdo, kdo spáchal p~ vlivem
alkoholu nebo drog pokus o sebevra du - x kud je mu víc
ne jedenadvacet, tak e nepatøí do pa~ lónu pro mladistvé.
Jako kdyby èlovìk sjel na tom 1 boganu s èernou dírou
rnísto bezpeèného prostoru p. pøistání zas o patro ní .
!' Michal si v iml obdivných pohledù mlad ích toxik Má
povìst nejlep ího vaøièe v Praze dávno pronik. i do
uzavøených prostor léèebny? Kolik z nich así ochutnalo mé
výrobky, napadlo M j chala. A krvavì za nì zaplatilo? Nejen
penìzi . . k" I Hned tøetí den zaøazen do skupiny.
Otypován jak spolupracující jedinec? - A copak to není
pravda? Cc pak bych vùbec byl schopen pøe ít je tì jeden
návr do lágru? Jen kdyby mì tu dokázali nauèit, jak
existc vat bez toho. Mì i Evu.
210
"Michale, co kdybyste pro bli í seznámení vypovìdìl
kamarádùrn struènì svou historii?"
Ach ano, øíct svùj pøíbìh, ostatní ho zhodnotí - tak, aby se
co nejvíc zavdìèili doktorovi, ale pak mi v ústraní mohli
eptat, e si mì vá í ze v ech pra ských toxikù nejvíc, v
nadìji, e jim prozradím svá výrobní tajemství. Pìknì dìkuju.
Vzal to, jak nejrychleji umìl, Olinu a Evu vynechal, i kdy
bez toho si pøipadal pøed ostatními najed.nou trochu
pøipitomìle. Diskotéka, zvìdavost, hloupost sedmnáctiletého
kluka. - Ostatní je jenom moje vìc. Mit to co nejrychleji za
sebou. Jen aby mi doktor nemohl vyèíst, e nespolupracuju.
"Dobøe, pro zaèátek dìkuju," ozval se doktor. Sna il se skrýt
mírné pobavení nad rozdíly mezi Michalovou interpretací a tím,
co si pøeèetl v lékaøské zprávì jeho chorobopisu.
Michal ho upøenì pozoroval. Zas jeden z tìch mladých, kteøí u
mají dokonce dlouhé vlasy, tenisky a pod plá tìm nejspí triko
Leví Strauss nebo Adidas.
"Kdo z vás si myslí, e je jeho pøíbìh podobný pøíbìhu
Michala?" zeptal se doktor pacientù. V ichni sedìli na idlích
v kruhu uprostøed místnosti s výhledem do parku léèebny.
Michalùv pvhled sklouzl na svazek sluneèních paprskù
procházejících mezi møí erni.
"Tomá ?" vyvolal doktor vysokého blond'áka s kudrnatou
svatozáøí kolem hlavy.
"No snad," pøipustil Tomá . Napùl rozpaèitì se usmál.
Na tohohle musely letìt holky, napadlo Michala. Pøesnì ten typ
vùdce tøídy v ka dé ro tárnì. "Øeknìte Michalovi, v èem,"
povzbuzoval ho doktor. "No, taky jsem zaèal víceménì náhodou .
. ." "Øíkáte náhoda. Jak to bylo?"
"V osmièce na mejdanu. Bylo nás sedm a nemìli jsme dost pití.
Pøi el spolu ák, kterej u v tom umìl chodit, tak e rnìl s
sebou pichnu. Teda støíkaèku. Prohráb domácí lékárnièku, na el
áèko a píchl si. Tak jsme to po nìm zkusilí. Jít koupit áèko
bylo levnìj í
211
ne shánìt chlast. Ten by nám tehdy navíc v obcho asi ani
nedali."
"Dobøe, ale proè jste v tom pokraèoval," ptá se è doktor.
"Líbilo se vám to?"
"Líbil se mi spí ten pocit." "Jaký pocit?"
" e jsem frajer. e to je teda nìco, píchat si jal opravdoví
narkomani."
"Droga sarna vám nedìlala dobøe?"
"Ne. To je jako s kouøením. Komu dìlá dobøe prv: cigareta?"
' A dál?" ; "
; "Pak jsem se dostal do stadia, kdy rni bylo patn nejen kdy
jsem si pích, ale taky kdy jsem si nepícl ;
- U jsem v tom jel."
"To jste ale je tì poøád byl schopen chodit do kol; Dokdy?"
"Skoro do osmnácti. Ne jsem na el vìc, která n opravdu
sedla."
Jakou vìc?" "
"Perník. To byla od prvního setkání moje droga Kdy jsem si
dal perník, huèel jsem tøeba tejden p narkomanskejch bytech.
Nikdo o mnì nevìdìl."
"Tak e do koly jste pøestal chodit prakticky oka m itì, kdy
jste ochutnal perník. Co dál?"
"Pak mì nechala holka, kterou jsem mìl rád." "Proè se s vámí
roze la?"
"Kdy jsem huèel v perníku, tøeba jsem se u ní ètr náct dní
neobjevil. Pøitom jsem ji ale souèasnì v udf hledal. Ka dá
holka na ulici mi ji pøipomínala, za ka dou jsem bìhal, e je
to ona. Ale jít za ní domù mì nì jak nenapadlo. Nechala mì,
kdy koneènì pochopila, e fetuju. Tím jsem do toho zahuèel
definitivnì."
"Za co jste pak byl odsouzen?"
"Dva roky jsem se dokázal pohybovat po Praze bez konfliktu s
Bezpeèností. Pak mi pøi ilí pøí ivnictví." "Kde j ste ty dva
roky bral peníze?"
"Máma mi dávala kapesný." "Ona vìdìla, e fetujete?"
212
"Vìdìla. Já jí poøád sliboval, e toho nechám a najdu si
zamìstnání."
"Pokud vím, byl jste ale souzen je tì za nìco?"
"Jo. Za ohro ování mravní výchovy mláde e. Ale to byl omyl."
Jak to?" "
"U soudu tvrdili, e jsem si píchal injekce pøed nezletilým,
ale j á o nièem takovým nevím. A i kdyby to byla pravda: kdy
je nìkdo v narkomanským bytì, èlovìk se ho neptá, jestli mu u
bylo osmnáct."
"Øíkáte omyl," usmíval se doktor. "Ten vá mejdan v osmé tøídì
znamenal, jenom co já vím, zaèátek fetování pro ètyøicet osm
lidí!"
Jak to?" zdvihl Tomá oboèí. "
"Spadlo do toho v ech sedm lidí, kteøí tam tenkrát byli. A
ka dý z nich to nauèil nìkoho dal ího. Ètyøicet osm lidí,
kteøí mi pro li rukama. Myslím, e jste mìl u soudu spí
tìstí, e vám nedokázali, koho v eho jste nauèil fetovat."
Ticho. Doktor si pøeje, aby vyznìlo, co øekl, napadne Michala.
Ètverec sluneèních paprskù se línì stìhuje po podlaze
místnosti.
"Sly el jste tu Michalùv pøíbìh. Myslíte, e máte nìjaké
podobné vlastnosti?" zeptá se doktor znovu.
"To se dá tì ko øíct. Natolik ho neznám," odsekne Tomá s
pohledem upøeným do zemì.
"Dobøe, tak jaké jsou va e vlastnosti. Co rnyslíte." Tomá
trhl rameny. "Chci v dycky v echno vyzkou et . . . Neumím si
nic odøíct. Poruèit si . . ."
"Pane Otava, souhlasí to?" obrátil se doktor na Michala.
Co?" trhl sebou Michal. "
Jsou to i va e vlastnosti?" "
"Snad . . .," pøipustil. "Do urèité míry." To jsou pøece
vlastnosti ka dého fetáka, který má za sebou kus cesty na tom
svém toboganu.
"Jaké jsou va e dal í vlastnosti, Michale?"
Co jsem míval za vlastnosti, uva oval. Pro holku, kterou jsem
mìl rád, bych byl udìlal v echno. Obìta
213
vost? - To by se mi vysmáli, "Pøeceòoval jsem kan rádství,"
øekl nahlas.
"To je zajímavé," ozval se doktor. "V imnìte si ho," obrátil
se ke dvìma mejdanovým my ím. "Dá vybídl Michala.
. e bych nemìl u ádné vlastnosti, jen touhu po d~ ze?
pøemý lel Michal horeènì.
"V echno?" zeptal se doktor. ' Michal pøikývl.
To pøece není mo né, uva oval
"Nezdá se vám to nìjak málo? Èím to je? Rozmysl te si do
pøí tì, jak jste na tom se svými vlastnostm: sly el doktora
jako z dálky. "Tak. Kdo z vás si mys e jeho pøíbìh je
nejodli nìj í od Michalova pøíbìhu
U se to pøehnalo, uvìdomil si Michal. Protentokrá Pan
Václav?"
" Obtloustlý chlápek s rezatými, na tváøích peèlivì v; ;
holenými vousy - rámeèek okolo oblièeje. Poll a pøedklonil se.
"No, já jsem jednak star í a jednak jsem zaèal bra léky z
jiných dùvodù: `
' "Kolik je vám let?" "Tøicet. "A kdy jste s tím zaèal?"
"Asi pøed pìti lety. Kdy jsem se dostal na míst~ i ; spojené
s urèitou zodpovìdností."
"Vy pracujete jako . . .," zaèal doktor.
"Úøedník," skoèil mu do øeèi chlapík. "Zástupce ve doucího
odboru v jedné dost dùle ité instituci. Ví~ bych nerad . . ."
"Dobøe. A proè jste s tím zaèal?"
"Já hlavnì nevìdìl, e s nìèím zaèínám." í To je pøesné,
blesklo hlavou Michalovi.
"Bral jsem si prostì diazepamy na uklidnìní. Abych mohl spát,
Pak kdy mì èekalo nìjaké tì ké jednání, Pak abych nemìl tak
velký strach pøi výkonu povolá~ ní. Nebo pøi cestì do ciziny.
Najednou jsem bral dvacet tøicet diazepamù dennì. Nárazovì i
dvojnásobek."
"Jak jste ty léky získával?"
214
"Napøed legálnì u závodního lékaøe, pak pøes své známé, kteøí
vystudovali rnedicínu."
"Vy jste nakonec vidìl jediné východisko z téhle situace v
sebevra edném pokusu. Proè jste se ne el léèit?"
"Nevím. Stydìl jsem se. Nechtìl jsem, aby se to nìkdo dozvìdìl
. . ."
"Tak e se v ichni dozvìdìli, e j ste se pokusil o sebevra du
. . ."
"Pod prá ky èlovìk takhle nepøemý lí," narovnal se koneènì
chlapík. "Najednou jsem mìl prostì strach. Nemohl jsern to
unést. Hrùzu z lidí. Ze v eho. Z toho, e nìkde upadnu a
zùstanu le et. ílenou úzkost. Proto jsem sáhl k øe ení, které
nebylo racionální."
"Dobøe. Fetování jako únik ze stresových situací v exponovaném
zamìstnání," zopakoval doktor. "Co Jiøí? - Kterému z pøíbìhù
se nejvíc podobá ten vá ?"
"Já myslím, e je tak nìkde mezi."
Nakrátko ostøíhaný, s pohublým tuctovým oblièejem, ale jako by
byl celý obalený slupkou uzavøenosti, nepøístupnosti,
pøemý lel Michal.
"Mìl jsem problémy s alkoholem. Pak mi nìkdo øekl, e áèko je
lep í. Z èlovìka to netáhne. Kdy se motá, myslí si lidi, e
je nemocnej, ne opilej. Pøestal jsem tedy docela pít alkohol a
zaèal jsem s tím . . ."
"Proè jste cítil potøebu napøed pít a pak u ívat drog
"Obèas jsem míval obavy, e jsem ve slepé ulièce. e jsem si
patnì vybral. e se nebudu moct realizovat, uplatnit v práci.
e jsem mìl o tom oboru jinou pøedstavu. Mìl jsem pocit, e je
jeho studium spojeno se spoustou balastu, který není nezbytný.
Taky jsem si namlouval, e se drogou uvolòuju ze stresových
situací. Kdy jsem mìl dávku, byl jsem prùbojnìj í, líp se mi
hovoøilo, netrpìl jsem ádnýmí nejistotami . . . Tak e je to
asi trochu pøíbìh pana Václava."
"Jen e s jiným koncem," skoèil Jiøímu do øeèi doktor.
"Pøedávkoval jsem se. Taky to mohlo skonèit smrtí . . ."
215
"Jen e u vás to nebyl pokus o sebevra du, ale ne: kovnost. -
Jak to vlastnì bylo s tìmi stresovými situ cemi? Kolik jste
jich opravdu pro íval a kolik jste nakonec píchal?"
"Já u si potom namlouval, e v echno je stresov ~ situace a
e si musím píchnout. Nakonec stresové pr mì bylo i ráno na
koleji vstát. Nebo jít koupit rohlík; Ka dou situaci jsem
zaèal pova ovat za stresovoi abych mìl dùvod dát si dávku."
Jak to skonèilo?" "
;,Vyhodili mì ze koly. Nakonec jsem byl trestnì st hán za
izolaci methylether morfinu z volnì prodejnéh léku a za
pøí ivnictví."
"V ímáte si? Stres, úzkost. Vìci, které èlovìka nehi bí.
Nenièí ho tak jako látky, které proti nim zaène u vat. Jsou
mnohem mìnì nebezpeèné ne drogy. Úa kost krásnì mizí v
rozhovoru. Jen vìdìt, s kým mluviv Následky drogy jsou o
poznání hrùznìj í ne úzkos~ Úzkost uplyne. Zmìny na játrech,
znièené íly, zmìm v mozku jsou neodstranitelné. Celá
spoleènost si zvyk la na v emocnost lékù. Vezmete si tabletku.
V elék Zázrak. V tom j sme byli v ichni vychováváni. Nikd~
tenkrát nemluvil o tom, e ka dý lék je také kodlivý To je
jeden z omylù, který nás v echny poznamenal Proto nesebejistí
lidé dnes hledají oporu a uspokojen
; v drogách. U vìt iny toxikomanù najdete alespoò nì kde
vespod sebepodceòování, snahu kompenzova i vlastní komplexy
nìèím výjirneèným. Upoutat na sebE pozornost."
Michal se díval z jednoho na druhého. Je tì li,icharè a dvì
my i, které znal od vidìní - takoví ti kluci, cc hledají partu
a toho, kdo by jim za jakoukoliv slu biè~ ku dal nìjakou vìc.
Mìli nejspí smùlu, e je èapli v nìjakém bytì, kde se vaøil
braun. A pøí ivnictví k to~ mu. Pestrá spoleènost.
"Já se u na základní kole léèil ze aludeèní nervó).:'. zy.
Co bylo zvracení po rozèilení, bu ení srdce, patný spánek,
depresívní stavy, úzkost. Vlastnì nevím, co mi drogy dávaly:
Jen jsem se jim nemohl bránit . . . Snad
216
jsern mìl dojem, e mì podparují psychicky," øíká jedna z
my í.
"Co myslíte, Michale," vytrhl ho lékaø z pøemý lení. "Co
kdybyste zaèal?"
Prosím?" "
"Nedával jste pozor? Dneska jsme se vlastnì pokusili trochu
dotknaut pøíèin, proè si lidé zaèínají s drogou. Zkusme to
ted' nìj ak zobecnit . . ."
Proè. Michal pokrèil rameny. Proè v zjednodu eném pøíbìhu,
který jsem vyprávìl, a proè doopravdy. Nejhor í je, e tuhle
otázku si èlovìk opravdu klade a dodateènì. Kdy zaèíná,
nepøikládá fetování takovou dùle itost, jakou má pozdìji.
"Co byl, øeknìme, jeden z va ich dùvodù?" pokraèuje doktor.
Nìkdo je tøeba zvìdavý, co to dìlá, a vùbec netu í, na jakou
cestu se vlastnì vydává. A kam ta cesta vede. Nemá potuchy o
fetáckém toboganu.
"ZVedaVOSt," OdpOVedel.
"Zvìdavost. Dobøe. Co dál?" Doktor se razhlédne po ostatních.
"Únik pøed problémy, se kterými si èlovìk neví rady," øekne
úøedník s oblièejem orámovanýrn rezavými vousy.
Dobøe." "
"Východisko z nudy," ozve se jedna z my í. Martin. "Hm. A
Ondøej?"
"Je to nìco výjimeènýho. Odli uje to èlovìka od stáda."
"Opravdu?" "Jistì. Jde o to nebejt unifikovanej èlovìk. Jeden
z masy. Typ. Úøedník, dìlník, rolník, pracující intelígent.
Ka dej by pøece mìl bejt jinej. Barevnej. Ne ta edá hmota, co
se valí po ulicích."
"Fetování vás taky øadí do stáda. Do stáda fetákù. Stádnost v
partì. Spousta èlenù part pøitorn fetuje jen proto, e fetují
í ostatní. A výsledek? Trosky závislé na drogách. Jeden jako
druhý. To jsou podle vás barevní lidé? Co si o tom myslíte . .
. Nikdo nic? Ondøej? Nic?
217
Dobøe. Drogy vám tedy dávají pocit nìjaké nápl. Máte dojem, e
probojováváte nìco nového, zajíma ho. Jen e proè zrovna tato
ivotní náplò, a ne jiná? ~ hánìt nudu je v poøádku. Ale
uvìdomujete si vùbec, byste se mohli vìnovat i jiným
aktivitám? Nespor ménì nebezpeèným va emu zdraví? Èemu byste
rnohli vìnovat? Co? Martine . . . Nebo nìkdo dal í. È mu
jinému byste se mohli vìnovat, nebýt drog. Niki nic? Ani
Richard?"
"Samozøejmì. Jakékoliv èinnosti, její podstatou , vyvíjet
aktivitu. V ní lze být dobrý. Lep í ne ostatni "A proè jste
to tedy nikdy nezkusil?"
"Není mi to dostupné." Proè?"
" "Nemù e ka dý dìlat kolu nebo práci, která ho ba ví."
"Nemù e dìlat, co ho baví, ani jako koníèka? Co? Richard
pokrèí rameny.
; "Není dùvod v tom, e jste velice líní? e chcete zá itky
zadarmo? Nìco dostávat, ale nic nedávat. Nevyvi nout ádné
úsilí? Chcete cítit euforii, ale nejste ochotn pro to nic
udìlat. Nic ~e sebe investovat. Nanejvý pe níze, které
vìt inou dostáváte od rodièù, a vlastní zdraví. Kdy se èlovìk
vìnuje nìjaké smysluplné èinnosti, nìèeho dosáhne, nìcó
poøádného udìlá, mù e pocitovat stejnou euforii, mo ná dokonce
vìt í a rozhodnì trvalej í, ne vy si doká ete vyrobit umìle.
Proè se nepokusíte o euforii z toho, e nìco umíte, e vás
mají lidé rádi, e vás obdivují . . . Co myslíte, Martine?"
Pokrèení ramen.
"Chemické emoce se vám zdají levnìj í, ne kdybyste si musel
vytvoøit své vlastní kladné emoce ve svém vlastním rnozku. Bez
pøispìní injekèní støíkaèky. Je to tak? Ale ve svém výsledku
vás chemické emoce stojí v echno ostatní."
"A co bych mìl podle vás dìlat? Beru si drogu, proto e mám
depresi z lidí okolo. Z toho, jakej je svìt. Nechci s ním nic
mít," utrhne se Martin.
"Jakej je podle vás svìt?"
218
i
i
i
T~
"Krutej. Jeden èlovìk lape po hlavì druhýmu kvùli penìzùm,
kvùli kariéøe, kvùli úspìchu. Ka dej má náramnì ostrý lokty.
Nikdo se nesna í druhýho pochopit, být s ním. Kouká jenom, jak
ho vyu ít, vykoøistit. O takovej svìt nestojím."
"Aha," øekne doktor. "A co vy? Vám pøece nikdo nebrání udìlat
nìco pro lidi. I kdy jsou takovi, jak øikáte. Mo ná e jirn
tím pomù ete, aby nebyli tak hrozní. Je lep í zapálit malou
svíèku ne proklínat temnotu, ne?"
"A co bych z toho mìl?" "Euforii. U jsem vám to øekl: `
Martin se u klíbne.
"Tak e vy taky dáte rad i pøednost vykoøis~ování ostatních?"
pokraèuje doktor.
Jak to?" "
"Necháte si zaplatit svùj ivot od rodièù, a a se profetujete
k invalidnímu dùchodu, tak od celé - podle vás, tak kruté
spoleènosti. Je to tak?"
Jak úzkostlivì se izolujeme od alkoholikù. Jako kdybychom byli
nìco víc, pøemý lí Michal pøi veèeøi u fetáckého stolu. Stejnì
závislí jako oni. Jenom na vìcech, které nás ryehleji znièí.
Kdyby mi nìkdo dokázal vymazat z parnìtí, e drogy vùbec
existují. Jen e co by mi v ni pak vlastnì zùstalo?
"Nakonec stejnì v ichni dopadnem jako Zdenìk," usmál se
Richard.
"Co je s ním?" zdvihl Michal hlavu.
"To neví ? el po ulici, padl vysílením a umøel. Pak se
zjistilo, e nejmíò mìsíc ne ral."
Zdenìk? V Michalovi jako kdyby v echno ztuhlo. "To mu nemoh
nìkdo pomoct, sakra?"
A já? Já byl ale v kriminále.
"Copak nikdo nevidìl, jak je na tom?" rozhlédl se po
ostatnich.
"Takovýmu tuneláøovi?" zdvihl oèi Martin. "S tím ses chvíli
bavil a pak jsi zjistil, e ti ukrad hodinky. Krad jako
straka. A je tì byl agresívní."
219
Co jinýho mu taky zbejvalo, kdy si neumìl n robit, napadlo
Michala.
"Tak jste ho rad i nechali umøít!" vyjel Michal G pìtí si
uvìdomil, e jim vlastnì nemá co vyèítat.
Znovu celý ten kolobìh. Obdélník sluneèních prskù u se zas
stìhuje po podlaze místnosti pro sl~ novou terapii. "Tak.
Dneska by mì zajímalo, co by kdo z vás v tì chtìl kromì
drogy . . . Nikdo nic? Co byste chtìli by vás zajímalo,"
sna í se doktor. "Vìci staèí," zahuèí Martin. Chce na sebe
upozornit. Ukázat, jaký je frajer, padne Michala. Staèí
zachytit, jak se Richard na M tina usmál. "Ale co byste si
pøáli. - Co je tì byste si pøáli?" "Jednu si lehnout," øekne
znovu Martin, povzbuz svým pøedchozím úspìchem. "Kromì
drog," napornene ho doktor. "Nic jiného r ní dùle ité? Co,
Martine?" "Mít po celým tìle pìkný íly, abych si moh furt 1
chat." "To jste si mìl ov em rozmyslet døív. S tak zdevast
vaným ilním systémem, jako máte vy, u se nedá n dìlat,"
usmìje se na Martina doktor. "Co vy, Michale`, Být s Evou.
Jen e takovéhle vìci se neøíkají. Pokrèil rameny. Ne vá nì,
co je tì bych si pøál?. A se vydìsil, ~ opravdu neví, co by
øekl. "Jaké máte zájmy?" Ticho. A stupòujíci se trapnost
toho mlèení. "Jaký je vá ebøíèek hodnot?" zopakoval lékaø.
To jedno a pak dlouho nic, blesklo Michalovi hlavou. Pak Eva.
Vztah. Dá se tomu ale je tì øíkat vztah, kdy obìma jde o
fetování víc ne o druhého? "Tak kdo mi o tom nìco øekne,"
otoèil se doktor po ostatních. "Co podle vás pøiná í èlovìku
tìstí?" Martin se znovu zavrtìl. 220
"Kromì drog," otoèil se po nìm doktor.
Být s Evou. Zvládnout to. Neskonèit u níkdy v kriminále,
opakoval si Michal.
"Kromì drog u je to jedno," øekl znovu Martin. "Opravdu není
nic jiného, co by vám pøineslo uspokoj ení?"
"Kdyby to èlovìk dokázal nebrat," øekl ten chlápek s oblièejem
orámovanýrn rezatýrni vousy.
"Dobøe. Ted' mi øeknìte, co èlovìka ene dopøedu." Nutnost
opatøit si dávku, blesklo Michalovi hlavou. A dál? Pak u je
opravdu skoro v echno jedno, uvìdomil si. To je pøece hrùza!
"V ímáte si, jak to s vámí je?" zeptal se znovu doktor.
"Nedoká ete mluvit o nièem jiném ne o drogách. Nièemu jinému
nerozumíte. O svìtì máte zcela zkreslené pøedstavy. Vlastnì o
nìm vite velice málo. O ádném oboru lidské èinnosti kromì
fetování nedoká ete øíct nic bli ího. Nevìdìli byste nejen o
èem mluvit, ale ani o èem pøemý let, kdyby nebylo drog. Pak
ov em taky nemáte, kvùli èemu byste s nimi skoncovali. Neumíte
si udìlat euforii ádným jiným zpùsobem ne drogou. Nenauèili
jste se to v prùbìhu ivota jako ostatní lídé. Pøíli brzy
jste zaèali fetovat a droga vás odstøihla od v eho ostatního.
Máte na svìtì u jen svou euforii zadarmo. Je to tak?
Uvìdomujete si vùbec, e jste nedokázali za ivot nasbírat
ádné poøádné zá itky kromì tìch s drogami? Nemáte ádné jiné
zku enosti. Nic kromì fetování jste neza ili. Nemáte ádné
zájmy. Víte, jak se tomuhle øíká? Emoèní prázdno. Naprostá
chudoba. Vyhaslost. Tupost. Nikdo není tak vygumovaný, tak
docela bez pøirozených emocí, jako toxíkoman. Jste zmrzaèení
drogou. Bude trvat øadu mìsícù, pro ty, kteøí s tím zaèali
opravdu brzo, rno ná let, ne se z toho stavu vyhrabete, pokud
byste se rozhodli zaèít opravdu abstinovat. To je ten nejvìt í
problérn va eho zaèlenìní do normálního ivota. Vìt inì z vás
se bude zdát, e to stojí pøíli mnoho úsilí. Proto tolik
toxikomanù selhává po propu tìní z léèebny. Na úsilí nejste
zvykli. Je to tak?"
221
i
"V dyt je to jedno, sakra," vyjede najednou Onè "Co z toho,
trápit se mìsíce nebo roky. Mnì je : jestli mám, nebo nemám
nìjaký zájmy. Jestli jsexr pej, nebo ne. Nemám pro co jinýho
ít, kdy mi vez te tohle!"
"Výbornì. Víte, jak se tomuhle øíká?" otoèí se dol po
ostatních. "Amotivaèní syndrom. Èlovìk nemá co ít. Udìlal tu
chybu, e si to v ivotì nedokázal jít. Nebo to vùbec nezkusil
hledat. Myslíte si, e 1 kteøí mají pro co ít, k tomu pøi li
jen tak? To si mu napøed sakra tì ce najít. Vybojovat.
Zakousnout sE nìèeho. - To je souèasnì lék proti nudì. Kdy ~
o nìco jde, nemáte èas nudit se. Musíte jen najít, ~ by vám
mohlo jít. Co by za to stálo. Pro co byste opravdu ochotni
podstupovat své úsilí."
Pro nic, to je to, vybavilo se Michalovi. Mo ná è Nebejt drog.
Ted' u je pozdì.
"Nikdy není pozdì. To si uvìdomte pøedev ím," i doktor, jako
by Michalovi èetl my lenky. "V dyck; aspoò nìjaký zlomek
nadìje. V dycky."
Únava a prázdnota. Pustá chodba léèebny, chráX z lo nic.
Najednou byl Michal k umøení sám.
A ve dne ne? Kdy se tady bez konkrétního i smìru ourají sem
a tam alkoholici èekající na oc lední program. Jen rozèilující
zvuky, jak drhnou ne po stìnì, kolem které jdou, jako by si
znaèili ce A obèas potlaèované vzlyky.
Otevøel dveøe na záchod. Svìtlo!
Najednou ten podivný pocit. Èlovìk není sám. Ve výklenku za
dveømi, strnulí hrùzou, kdo to ve i~
Richard s Martinem. Oba vykasaný rukáv na pra~ i'r9 ce,
Richard pa i sta enou øemínkem a jehlu injel støíkaèky v íle.
"Zavøi," zavrèí Richard. "Chce ?" pokývne rukoi zabodnutou
pichnou.
Michal cítil, jako by ho najednou svrbìlo celé t
222
 Natáhnout ruku, vzít støíkaèku, lehnout si jedinou dávku.
Konec depresí, jen neskuteèná lehkost jako kdysi . . . A
kdy to praskne? Dal í prodlou ení léèby. Paragraf maøení
úøedního rozhodnutí. A co by dìlala tam venku Eva, kdybych
tu byl déle ne ona na en- ském pavilónu? Zarazil ruce do
kapes upanu. _ Jen proto, napadlo ho vzápìtí. Ale i to je
pøece pokrok. Beze slova vycouval ze záchodku. Zdøevìnìlý
stra- chy, e jeho jazyk by mohl øíct nìco jiného, ne pro
co se právì rozhodl. Stejnì mì do toho chtìli namoèit,
proto e se báli, abých náhodou nìco neøek, blesklo mu
hlavou, kdy pøed tìmi dvìma utíkal studenou chodbou. Skoro
se zalykal opu tìností. I Mimoøádné shromá dìní? Je tì v
teplácích, rozpaøe- ní bìhem na závìr rozcvièky. Zpocení,
prudce oddy- chující pacienti tlaèící se ke stìnám
místnosti. Uvnitø kruhu bílé plá tì lékaøù. Michal cítil,
jako by se mu cosi pøevalovalo v prázd- ném aludku. Jak
nìjaké zvíøe vzbouøené ranním cvi- èením. Ale nejen tím.
"Vá ení, máme zprávy, e vèera v noci jeden z vás spustil z
okna záchodu v prvním poschodí prostìradlo a jakýsi komplic
v zahradì mu na nìj navázal balíèek pravdìpodobnì s drogamí.
Kdo to byl?" Øezavý hlas primáøky, jindy drobné usmìvavé
enské. "Mù e vy- stoupit, kdo se na téhle akci podílel?"
Alkoholici s nejapnì otevøenými pusami a tìkavými pohledy z
jednoho na druhého. "Samozøejmì se tohle týká na devadesát
devìt pro- ' cent toxikomanù. Prosím, pánové," obrátí se
primáøka k hlouèku kolem Richarda. Michal na tìstí stojí
na druhé stranì místnosti. Cítí, jak zbledl. Nev imnou si
toho? Nebudou sí myslet, e to j e dù- kaz mé role v tomhle
skandálu? To pøece nemù ou!
223
Trapné ticho ru ené jen zpìvem ptákù z bohnii zahrady.
"Chcete nás snad donutit k nedùstojnému prohlí ní jednoho po
druhém? Nìkdo z vás pøece bude mít tìle èerstvý vpich.
Pochybuju, e by vydr el nevzít látku, kterou u jednou dr í v
ruce, kdy kvùli ní ochoten riskovat prodlou eni léèby. No
tak! Bude jE nodu í rovnou se pøiznat, ne?"
Ticho. Jen bziknutí digitálek na èísi ruce.
" e byste byli tak chytøí a neaplikovali si drogu i jekcí, ale
perorálnì? Sotua, kdy to pro vás zname~ men í efekt ze stejné
dávky, e? Ale i kdyby . . . Mán je tì poøád mo nost poslat k
rozboru moè ka dél z vás. V laboratoøi nám spolehlivì urèí
ka dou látk kterou jste po ili v prùbìhu sedmi dní pøed
odbére~ moèi. Tak co, hrdinové. Co kdybyste nás v echny pø~
stali zdr ovat?"
Richard i Martin koukají do zemì. Jen kratièk blesk Richardova
pohledu k Michalovi.
Ale já nic neøek. Vá nì!
Ticho u je nesnesitelné. Okam ik nata ený jak výkaèka.
"Tak dobrá. Prosím: jeden po druhém ke mnì d~ kanceláøe:
Ondøej, Tomá , Michal, Martin, Ri chard . . ."
Je to jen pár vteøin. Hradba polonahých tìl v kance láøi
primáøky. Jde skoro najisto. U vleèe Richard~ s Martinern,
kteøí se taktak staèili obléct, do místnosti, v ní je
nastoupeno osazenstvo léèebny. Postrèí je do~ prostøed kruhu.
Ted' jsem tam mohl stát s nimi, uvìdomí si Michal. A jestli
oni si myslí, e tam stojí kvùli mnì? Nesmysl. Nemìl jsem
pøece potuchy o prostìradle spu tìném z okna.
"Co nám k tornu øeknete," zaène znovu primáøka. "Je to omyl.
Nic jsme si nedávali," prohlásí Richard. Kalkuluje s tím, e
toxikologický rozbor není nejlev
nìj í zále itost a laboratoø nestaèí plnit v echny po adavky,
napadne Michala.
224
i
"Ne? Jste ochotní zapøít nos mezi oèirna, e? Vèera jste si
dali ka dý dávku a máte tolik drzosti tvrdit nám v em do oèí,
e to není pravda? - Nikdo z ostatních o tom níc neví?"
rozhlédne se primáøka po kruhu kolem. "Opravdu? - Kdo s nimi
spí na lo nici?"
Ostýchavì zdvi ené ruce. Nikdo nic nevidìl?"
" "Vá nì jsme si nedali," osmìlí se i Martin. "Samozøejmì.
Kdybych vás pøistihla se støíkaèkou
v ruce, hodíte ji na zem a budete tvrdit, e jste ji v ivotì
nevidìli. Dobøe. Ne budeme pokraèovat, po leme va i moè k
rozboru."
"Pohodlnì si lehnout, uvolnit se, zavøít oèi . . . Soustøedit
se na my lenku: jsem zcela klidný . . ."
Jak se vùbec lze uvolnit pøí tom v em?
"Uvìdomte sí jenom to, co pro íváte právì ted' . . ." Stesk po
Evì. Být u koneènì s ní!
"A ted': va e pravá ruka je tì ká, pravá ruka je tì ká . . .
Levá ruka je tì ká, levá ruka . . ."
Co kdy nakonec praskne, e jsern je vidìl? Levá ruka je tì ká
. . .
"Vnímáte ten pocit tíhy?"
Cítil stra livou tíhu. Jako obrovský balvan, který ho neustále
maèká k zemi. Ale vùbec ne v rukou. A vùbec ne proto, e by to
chtìl.
"Výbornì." Takhle to v echno muselo skonèit?
"Dneska sí zkusíte nacvièit pocit tepla," sly í Míchal
psycholo ku jako z dálky. "Pøedstavte sí to: do pravé ruky
proudí pøíjemné teplo . . . Pravá ruka je pøíjemnì teplá . .
."
A tohle mi má pomoct. Od drog! Mít koneènì v echno za sebou.
Znovu j ako pøed soudem.
Hlas plný ironie: "Je mi líto, pánové. Ve va i moèi byl
prokázán opiát."
225
 ; Martin s Richardem na stupínku, ostatní na i ,
kolern, primáøka pøechází po dìlící èáøe mezi I kem a
aktéry téhle parodie na soud. "Tak u koneènì pøiznejte,
kdo se podílel na p~ ování látky do léèebny!" Pauza,
jako dvì minuty ticha za v echny mrtvé, "Vy, Richarde?"
otoèí se primáøka znovu ke sti ku. Já ne." . Co
vám táhne hlavou . . " " . Pokrèení ramen. ;
Tak oba?" Richard znovu zavrtí hlavou. Martin?" "
Ne." ' "Nezahrávejte si s námi! Upozoròuju vás, e t
pøece jen máme místo, kde se nedostanete k drog Izolace
na neklidovém oddìlení!" Primáøka se ob k auditoriu. "Ale
to nikomu z vás nedoporuèuji. - te, co znamená izolace,
Richarde?" Dal í okam ik ticha k nepøeèkání. "Holé
zdi, na noc matrace, místo záchodu kýbl. u je represívní
opatøení, ne léèebné. Donutíte ~ ov em, abychom ho
pou ili, pokud s námi nezaèn spolupracovat. Prosím,
posloucháme vás." Kos v zahradì bohnické léèebny se snad
zbláznil. nak nic. "Nenu~te nás jít tak daleko! Je tì
máte anci doh~ nout se s námi na léèebných opatøeních!"
Neklidové oddìlení. Za ním u není nic ne prosE tura a
høbitov, eptá se v léèebnì, vzpomene si Mich Odtud nelze
hloubìji spadnout. Posledních pár rnet toboganu a zející
èerná díra. "Mù ete se k tomu vyj ádøit?" Z tìch
mlèenlivých pauz u Michal cítil aludeè neurózu.
"Dobøe. Tohle bohu el musím kvalifikovat j ako r i ru ení
léèebného re imu a maøení soudem naøíze: léèby. - Jsou
tady v ichni?" otoèí se primáøka zno~
226 '
i
^
do sálu. "Tito dva výteèníci nás nutí udìlat prohlídku !
lo nic. Jestli ve vìcech nìkoho z vás najdeme injekèní
støíkaèku nebo nìjaké psychoaktivní látky, bude to
hor í, né kdybyste se rovnou pøiznali. To mi vìøte . . .
Nikdo nic? . . . Opravdu?" ' Jako v osmý tøídì na horách,
napadlo Michala. Jen
e tam se hledal jen alkohol. Dávat bacha na prá ky tehdy
uèitele ani nenapadlo.
"Prosím, pojd'te s námi nahoru . . ."
Michal se marnì sna il uklidnit rozbolavìlý aludek. Kdyby mi
kluci podstrèili ty vìci do skøíòky, napadlo ho. Pocit tíhy.
Znovu si vybavit pocit tíhy. Uklidnìní. Kdyby to u koneènì
zaèalo pomáhat! Do prdele!
"Èí je tohle postel?" probodává primáøka oèima jed- ' noho po
druhém v zástupu.
Í "Moje!" ozve se pøekvapenì Václav. Na tváøi nad re
zavými vousy mu naskákaly èervené fleky. "Co je tohle?"
Pod slamníkern injekèní støíkaèka a lahvièka s kal- ; nì
hnìdou tekutinou. 'I Braun, bleskne Michalovi hlavou. f "Ale
já . . . Nikdy jsem si nepíchal . . . Ani v civi
lu..." "Jak vysvìtlíte, e jste to mìl pod slamníkem?" To mi
sem musel nìkdo . . "
" . "Tohle u pøestává v echno, pánové," otoèí se primáøka po
ostatních. "Kdo bydlí na téhle lo nici? Ruce nahoru! . . .
Taky Richard? Richarde, opravdu nám nechcete nìco vysvìtlit?"
"Nemám co: `
"Dobøe . . . Zatím pokraèujeme v denním programu."
Sluneèní paprsky docela lhostejné k tomu, co se dìje za
møí emi. U to nevydr ím, zdá se Michalovi. Je tì cítí, jak
mu srdce bije skoro v krku. A aludek ho bolí nesnesitel-
nì. Sedìt na idli v kruhu s ostatními a tváøit se j ako- by
nic. Kdo to má vydr et?
229
"Richarde, mohl byste se alespoò tady v u írn 1~ hu pokusit
vyjádøit k tomu noènímu pøípadu?" mc tónní hlas mladého
doktora. "Co øíkáte`?"
,.. "Já ale opravdu nevím, jak se to mohlo stát. Nem s tím nic
spoleèného."
"Nemohl byste si u koneènì rozmyslet, co øíká - Uvìdomujete
si vùbec, co znamená, kdy tak svévolnì naru íte dlouhodobou
abstinenci nejen u be, ale i u druhého pacienta? Nám se daøí
dva mìs chránit jeho mozek pøed vlivem drog, pak pøijde je ná
dávka, a jsme znovu na zaèátku."
' Prázdná ídle, kde sedával Martin, jako výèitka. "Va í
vinou. - Martin zaèal trpìt silnými abstinE ;j èními pøíznaky,
má ted' svalové køeèe, je úzkostný, c
presívní. V echny výsledky, kterých jsme dosáhlí dobu jeho
léèby, vzaly zasvé. Fyzická závislost, kte se za cenu utrpení
- a vy sám dobøe znáte, co to zbavil u ve vìzení, se znovu
obnovila. Celý den a zø~
, mì i pøes noc u nìj bude muset být o etøovatel, abý 1
uklidòoval. Aby mu bránil v sebevra edných pok sech. Byl tady
u první náznak pokusu o sebevra c - víte to? Uvìdomujete si,
co jste spáchal? - Co o tom myslíte vy ostatní?"
Dal í okam ik ticha. Michalovi je nanic u pøedex "Já . . .
Chtìl bych zdùraznit . . .," hlásí se Václa " e s tím opravdu
nemám nic spoleèného." Vypla er , . pomrkává oèima.
Zdì ený, mezi j aké lidi se to vlastnì dostal, napadn Michala.
Dokonce i toxikomani u zaèínají být zdì c ní. A j á ne?
' "Já vám vìøím," usmìje se doktor. "A vy se dosta nete u nás
z nejhor ího, bude zøejmì vhodné propusti vás z léèebny a
objednat na kvalitní dobrovolnou léèb, k Apolináøi. Nemá smysl
nutit vás trávit èas tady."
! j ~. Jak se taktnì vyhnul tomu, aby øekl s tìmito lidm~ musí
se Michal v duchu usmát.
Doktor se znovu otoèí k Richardoví. "Uvìdomujet~ i~
' ' si, e va e pøelo ení na neklidové oddìlení bude to nej
spravedlivìj í, co mù eme udìlat?"
230
Richard pokrèí rameny.
"Prosím, vyjádøete se k tomu . . ."
Najednou Richard vybuchne: "Mì to stejnì neodnauèíte. Mám chut
fetovat dál! Co mi mù ete nabídnout místo dobrodru ství s
drogou? Rad i nìkolik let krásnýho výjimeènýho ivota plnýho
euforií, a pak smrt, ne dlouhou edivou nudu!"
Jako kdyby bylo Richardovi docela jedno, jestli ho odtud nìkdy
pustí domù nebo ne, napadlo Michala. Spí na to je tì nemyslí.
Poslední zbytky vèerej í dáv
i ky v tìle. Nebo do sebe stihl vpálit dal í dávku pøed
rozcvièkou? To by mu ale bylo vidìt na oèích. Mo ná na to
opravdu nernyslí. U nemá co ztratit. U se stalo.
"My vám nemù eme nabídnout nic! Jen pomoc. Vy sám byste si
musel nabídnout. Na to ale zøejmì nemáte sílu."
Kdo z nás vùbec je tì má nìjakou sílu, pøemý lí Michal. A já?
Copak jsem vèera nedokázal odmítnout dávku? Jen ze strachu. Co
a budu vìdìt, e nemám stále za zády pár doktorù, kteøí mì
hlídají?
"Nemám! Prostì nemám! U nemù u!" vybuchne Ri' chard znovu.
i ' "Nehrajte nám tady divadlo!" rozkøikne se najednou i
doktor. "Dìlá vám náramnì dobøe, e umíte fetovat. e o tom
nìco víte. e vás za to oceòuje toxikomanská parta.
Seberealizujete se tím. Ostatní na vás visí. Jste prorok
nìèeho nového. To je pøece ú asný zá itek. Vy tím prostì
ijete. Prosazujete se tím. Upozoròujete na sebe. Bez drog
byste nebyl nic. Nikdo by si vás nev iml. Proto dìláte ou i
tady. Máte prostì touhu po uznání a ocenìní. Obojího se vám od
urèité skupiny lidí dostává. Proto se pøed nimi vytahujete. -
Vy se pøímo ivíte pøedvádìním drogové závislosti. Stylizujete
se pøed svými pøitroublými obdivovateli do role vìdce,
' který s psychoaktivními látkami experimentuje. Hledá pro
lidstvo novou, lep í budoucnost. V praxi to znamená, e jste
si udìlal z lidí, kteøí vás obdivují, pokusné králíky.
Zkou íte si na nich vìci, ne se je odvá íte vzít sám. Jste
zbabìlec a psychopat, rozumíte? Psycho
231
 pat, který zatahuje do ne tìstí dal í lidi. - Myslíte, to
nevíme? e se nám klidnì mù ete dívat do oi , U Ondøeje
jsme pøi prohlídce na li taháky, jak vyráb ` va e kombinace.
Chemické vzorce a postupy. Psar va í rukou. Izolace je
jediné, co si zaslou íte, roz míte?" , Pravá ruka je
tì ká . . . levá ruka je tì ká . . . obì ri ce j sou tì ké .
. 'Í. Skoncovat s tím v ím, dokud je èas. Pøece nechi
skonèit jako fe~ák bez jakýchkoli zábran. U jsem ta skoro
skonèil. Ale nechci. Pravá noha je tì ká . . . levá noha je
tì ká . . . ob nohy jsou tì ké . . . Chce to jen vy krabat
v echnu vùli, co mi zbyla. Se brat se. ; Celé tìlo je
tì ké . . . ". V echnu sílu, kterou je tì mám . . . Najít si
nìco, prc co budu ít. Pro Evu a je tì pro nìco. Pro co?
Zatrace nì, pro co? Do pravé ruky proudí pøíjemné teplo.
Pravá ruka jE pøíjemnì teplá . . . Do levé ruky proudí
pøíjemné tep lo...
Richard utekl! Podaøilo se mu vylomit møí v pøíze- mí.
Musela být napilovaná. Zmizel, ne si pro nìho sta- èili
pøijít z neklidového. Zpráva, kt~rá se ene léèeb- I' nou od
úst k ústùm jako povodeò. Dostat se odtud. Sen docela v ech.
j Ale já pøece nechci takhle. Vydr et je tì tìch sto, sto ;
padesát rozcvièek. Kolík u jsem jich v ivotì za il? V
kriminálech, u Apolináøe, na vojnì, na táborech. Mi- lión.
Co je proti tomu je tì jedna stovka. Musím to sakra dokázat.
Doká u to. Sebrat vùli. Sebrat se. Sami doktoøi nakonec
navrhnou soudu zru ení mé ústavní léèby a propu tìní. Setkat
se zas s Evou. Zaèít od za- Í èátku. Jen e bez vìcí!
232
Nesnesitelný stereotyp denního øádu léèebny. Vùbec jsi tu
nemusel být, kdyby . . .
Jedna skupina za druhou. Znovu a znovu natahován na skøipec.
Rozebírán na roubeèky. Máma, táta, Olina, Eva, já, Richard,
Honza. V dycky jsem si myslel, e o tom nikdy nedoká u mluvit
pøed vìt írn mno stvím lidí. Prý to musí být! Strach, kdykoliv
se na mì doktor obrátí. Co v echno bude je tì chtít vìdìt. S
èím se koneènì spokojí. Èlovìku nezùstane jediné tajemství.
Kousek po kousku pøedhozený tìm deseti na idlích kolem. Ale
kdo mì zas dá dohromady?
"Jinak to nejde," usmívá se doktor. "Musíte si to znovu za ít.
Pochopit skuteèné dùvody, proè jste zaèal s fetováním. A ty se
sna it ze svého ivota vylouèít. Pokud nechcete v budoucnu
zaplatit tím nejcennìj ím. Vlastním mozkem. Skonèit jako
troska s vygumovaným my lenim. Tupec s jedinou emocí - touhou
po droze."
Celé tìlo je tì ké . . .
Je tì naposled uvìøit, e to jde. Celé tìlo je pøíjemnì teplé
. . . Je tì jednou se s tím poprat. Dech je docela klidný . .
.
Sebrat v echnu sílu, která mi zbývá. Srdce tluèe klidnì a
pravidelnì . . .
Prát se. Nepoddat se tomu, sotva odsud vylezu. Èelo je
pøíjemnì chladné . . .
Je tì v em uká u, e nejsem jen rozpadlej hadrák. Nadechnout,
vydechnout, posadit se, otevøít oèi! Doká u to. Musím to
dokázat!
Bolest, která ho probudila~ byla nesnesitelná.
Jak je to dlouho, co jsme zaèínali nový ívot? Tìch krásných
pøedsevzetí! Slavnostní propu tìní z pakárny. Bohnický park na
jaøe. Zizovunarození.
Tøi nedìle! Teprve? Staèily pitomý tøi dny na svobo
233
 dì, a v echny slavný pøedsevzetí v hajzlu. S Evou je na
hádka za druhou. Opravdu vìèní milenci. Nervóz jak psi.
Deprese, jakou jsem neza il. A takhle mi n být u celý
ivot? Co z toho? Zaèala s tím tajnì hned ètvrtý den po
propu tìr Dvakrát jí dokázal vyhodit støíkaèku, kdy na to
pi el. Dvakrát! Potøetí u ne. Bylo pozdì. U jsme bez
toho prostì neumìli ít. C jinýho najednou dìlat? Copak
jsem mohl tu it, e to dopadne takhle? Douf; li jsme oba, e
u máme dost zku eností, abysme zm vu nespadli do
závislosti. Za tøi týdny dokonalá troska. Jen vyfotit jako
varc vání pro v echny, kdo s tím chtìjí zaèít. Kde je ta
Eva? Zatracený abscesý! e jsem sí blbec píchl Honzovo
jehlou. Jak debil. - Tím nejspí v echno zaèalc V ichni z
party kolem Honzy mají najednou vøedy n, rukou i nohou. Ale
já to samozøejmì musel odnést nej hùø. A co jsem mìl
dìlat? Kdy èlovìk potøebuje dávki a nemá u sebe vlastní
pichnu! Byl jsem tastnej, e m vùbec dal to svý svinstvo.
Jen e tohle u zdaleka nejsou jenom abscesy. Jeder obrovský
zanícený vøed místo lýtka. Pravaèka dvakrá~ vìt í ne
levaèka. A za chvíli tu nejspí budou policaj ! ti. Neplnìní
podmínek ochranného dohledu. Maøen: výkonu úøedního
rozhodnutí! Aspoò jednu dávku, aby to tak nebolelo. Jen e
co~ pak s tímhle mù u vaøit? Eva se veèer vypaøila, jako
by mì tu chtìla nechat zdechnout. U ji obtì uju. U ,j jsem
pøíli v hajzlu. V em jenom na obtí . Hadrák. Tvrdila, e
zkusí sehnat nìco od Honzy. Jen e u by tu musela být nejmíò
stokrát. Kdyby chtìla. Bestie. ? A jestli ani Honza nemá
Jestli Eva èeká, a se mu podaøí nìco uvaøit? - Ten jeho
sajrajt. Ale co. Kdy je èlovìk na dnì, nesmí si vybírat.
Pomalu zaèal odmotávat obvaz z lýtka. Zápach jak z masa,
které je tøi dny na sluníèku. Vy- maèkat si hnis. At alespoò
kubání v noze zmizí. 234
Kde je, sakra?
Devìt hodin. Celé lýtko mu hnulo jak rozpálená kamna. Obèas
jím probìhla bolest, sval se za kubal v køeèi. Zatal zuby a
zmáèkl mezi prsty nejnateklej í místo se zaníceným otvorem
uprostøed. To býval kdysi obyèejný vpich. - Ted' u
centimetrová díra, z které se vyøinul hnis.
Aspoò otevøít okno! Kde je, dìvka? Nemù e se doèkat, a Honza
dovaøí, aby u u pøibìhla s dávkou? Hovno! Nejspí si docela
sprostì nìkde u ívá. Ka le na mì!
Zavolat doktora. Ale jak? Otevøeným oknem? Kdybych se mohl
zvednout. Kdyby mi to pøevázala, dobelhal bych se snad nìjak
na pohotovost?
Leda kdyby mì tam donesla. Stáhnout si sám nohu obinadlem.
Nìco takového u bylo nad Michalovy síly.
Kde vùbec je obinadlo? Kam ho za antroèila? Kráva! Vyka lala
se na mì! Stejná svinì jako ostatní!
Jen e i kdyby se mi podaøilo znovu pevnì stáhnout lýtko, a
dokonce se dostat k doktoroví, v nejlep ím pøípadì mì po le do
nemocnice. Abstinence s nohou v jednom ohni! e se mi muselo
stát zrovna tohle.
Mìl pocit, e nemù e ani dýchat z toho smradu. A jestli mi
budou chtít uøíznout nohu?
Já debil. Píchat se nevyvaøenou støíkaèkou. Je tì k tomu
pùjèovanou navzájem. Pøená et si Honzùv sajrajt rovnou do
rnasa. Ale copak si nìjaký narkoman mù e dovolit luxus rnít
vlastní jehly a v dycky èekat, a se rnu vysterilizují, kdy
koneènì se ene dávku?
Kde je ta husa? Potøebuju si lehnout! Ted' hned! Zkroutil se
bolestí na posteli.
"Michale, Michale!"
Hlas z nebes. Otevøel oèi. Má ?"
" Zavrtìla hlavou.
Rázem ji nenávidìl. "Kdes teda byla celou noc? Dìvko!"
235
 "Nikdo nemá. V ichni jsou ve srabu." "Kecá ! lehala
sis do rána jak zjednaná! Bylo ti nechat mi jedinou dávku!
U ti za to nestojím! e U ze mì nic nekouká! Odepsalas
mì!" Hadrák! Zabalit do starých novin a hodit nìl~ . k
popelnicírn! "Nech toho, Michale." Bílý, pohublý
oblièej. Za tøi nedìle shodila nejx pìt kilo. Prsa u jí
zase mizí èertví kam. Vìènì sou ná grimasa. A co kdy
to není maska. Co kdy jí køivdím? Lit mì pøinejrnen ím
stejnì jako sama sebe. Jen e já rozdíl od ní u to mám za
sebou! Uøíznou mi nohu!" zaøval na ni. " "Houby.
Dostane se z toho. Pøinesla jsem mast. klukù. Prej to
zabírá." Dal í Honzùv sajrajt. Náramná péèe. Abych se L
mohl postavit a zaèít vaøit. Jinak na mì zvysoka se , ~ te.
V ichni! Kdy ze mì nekouká ádná dávka, ner smysl ani
pøijít se na mì podívat. Nebo tu zùstat, : Evièko? ' ~
"Kde ses kurvila?" zaøval na ni. "A co za to? Rovm si
lehnout, aby ses se mnou nemusela dìlit!" "Shánìla jsem
to po lidech. Vá nì. Objela jsem c lou Prahu." '
"Dìvko!" Nenávidìl ji jako nikdy. Kdyby aspoò noha tolik
nebolela. Michale . . " " . Najednou cítil na
tváøi slzu. U zas jí tekly jedna a druhou stru kou v
bílém oblièeji. Cestièkou k nos a pøes jeho pièku na
Michala, na molitan, na zen "Michale," opakovala zoufale.
Tohle je na e velká láska! Najednou jako by mìl v ilách
místo krve hoøící bex zín. Bolest, kterou nelze uhasit.
Zatal nehty do otekl nohy a zkroutil se na posteli. Je
den, nebo noc? Ja dlouho tu le ím? A Eva? Postel
vedle nìj byla prázdná. 236
i~
i i
Nemù e tu smrady vydr et.
Chce, abych tady zdechnul. Sám. Aby mìla zas koneènì volnej
byt a mohla v echno rozjet znovu. S nìkým dal ím, kdo bude
umìt jen trochu vaøit. Dìvka. A co kdy jí nikdy nezále elo na
mnì, ale jen na tom, co ze mì kouká? Jinak by snad nezdrhla,
aspoò ne definitivnì zdechnu.
Abych na ni mohl øvát od rána do veèera? A já bych s ní
vydr el, kdyby to bylo opaènì? Co jí vlastnì mù u vyèítat?
Stihomam bezmocnýho nepohyblivýho zkrachovance. Co kdy nic, z
èeho ji padezøívám, není pravda? A její vina na tom, e jsme
zase spadli do fetování? - Copak jsme je tì vùbec mìli anci
ít bez vìcí?
Nezbylo nám pøece u nic jinýho. Ani jeden kamarád. Jen pár
fetákù tou ících vyrazit ze mì nìjakou dávku. ádná ance na
práci, která by èlovìka bavila. A co by nás vlastnì bavilo
kromì toho, lehnout si obèas do íly? Máme u jen vìci a
sebe. Jen e bez vìcí ani sebe. Nenávidíme se, kdy nemáme nìco
v ilách. Ka dá hodina s Evou bez toho je jen øetìz urá ek,
vzteku a utrpení. Nemù erne spolu ít!
A kdyby léèení bylo pøi lo døív? Èertví. Ted' u ale bylo
pozdì.
Pozdì! Je pryè. Co kdy u se nikdy nevrátí? Ale to je vra da!
Jestli pak zaène pùjèovat byt na vaøení, má svou dávku
zaji tìnou. Jen co tady pøestanu pøeká et. Vyka li se na mì.
Dobøe. Nikoho se o nic neprosím.
Nikdy ti ne lo o nic jínýho ne o vìci. Dìvko. Proto j sme
spolu nemohli být bez fetování. Proto ta noha. Proto tenhle
posranej bídnej konec. Jen at u je za mnou.
Rozhlédl se kolem sebe. Pustit plyn. Za pár minut o nièem
nevìdìt.
Pokusil se vzepøít na posteli. Ruce se pod ním podlomily
slabostí.
23~J
; ; ::,
I. ..
' ,i::.'.~
Ani zabít u se nedoká u! Cítil slzy v oèích. "Evo!" zaøval
nejsilnìji, jak dokázal. "Michale, co je . . . Co je s tebou .
. ."
Její vlhká ruka na èele. "Kde ses tu vzala," nechápal.
"Jsem pøece tady. - Vytírám. Tøeba jsi to chytil z ~ píny . .
."
"Zbláznila ses? Vobejdi kluky. Pøece nejsou takov svinì! Aspoò
jednu jedinou pitornou dávku, ne zdeci nu!"
"Dostane se z toho, neboj."
"Hovno!" Cítil, jak se mu kù e na noze napíná. "J to hor í ne
pøedtím! Debilní nápad s tou mastí. Chtì jste mì oddìlat!
Zbavit se mì. - Tak táhni, kdy jset vám tolik nepohodlnej.
Táhni! Rozumí ? Vypadni! Tál ni!"
"Pøevá u ti nohu. Dostane se z toho, uvidí ," opakc vala Eva
mechanicky. Sna ila se hlavnì neposloucha co v echno jí øíká.
"A proè bych se z toho mìl dostat? Já se nebojím. A u to
pøijde! Kli~lnì!"
Pøestøihla obvaz na jeho lýtku a zaèala rozmotáva obinadlo.
Dal í exploze bolesti. Zùstal le et nazna~ vyèerpaný, se
zaklonìnou hlavou.
Vnímal jen oheò v ilách, který poka dé, kdy s dotkla jeho
nohy, pøerostl v nesnesitelnou bolest vy støelující vzhùru do
tìla.
"Aúúúú!" zavyl. "At u je konec. Zatracenì, at u j~ konec!"
zadrmolil je tì mezi zuby, ne koneènì defini tivnì omdlel.
"Promiò, prosim tì, promiò . . .," objimal Evu, a mi v pa ích
cukala køeè. Pøedstava, e by se ted' zvedla a la tøeba jen
na druhý konec místnosti, byla nesnesi telná. "Miluju tì,"
eptal. Na nièem jiném nezále elo jen aby tohle vìdìla.
Jedna jediná dávka perníku. Do svalu. ílu u b5 v ivotì
nenapíchl.
238
"Dostalas mì z toho. U to tak neboli," drmolil Michal. U
zase ji miloval k nesnesení. "Jen mì neopust. Nemyslel jsem to
tak. Nic jsem tak nemyslel . . ."
Jedna jediná dávka, a v echno je v poøádku. Jsem stejnej jako
ona. Tak co bych jí mohl vyèítat. I ta pitomá mast, o který
jsem myslel, e mì s ní chce zabít, pomohla. Jsem u jen
obyèejnej profetovanej paranoik. Kterej se zmrzaèil vlastní
stupiditou. Nic vic. Kdyby mì opustila, není se vùbec èemu
dívit.
Svíral ji, e skoro nemohla popadnout dech.
Èekala jsi jenom na to, a se budu moct zase aspoò trochu
postavit na nohy, dìvko! A bude vìdìt, e nechcípnu, sotva
mì opusti ? A si zase doká u obstarat, co potøebuju, pokud mi
nìkdo za pùlku varu dodá suroviny. Stál nad stolem, na kterém
le el ten svinský vzkaz naèmáraný tu kou na pytlíku od housek.
"U nemù u. Nechci bejt zase za itá pro ~øí ivu. NezZob se.
Musím si od~oèinout. Vrátím se do palcárny." Odstra ující
pøíklad, jak konèí narkoman, vedle na
molitanu. To se to nechává fetováni. Dìvka! Nic jinýho ne
dìvka, vztekal se Michal.
Zaklepání na dveøe.
Ale tohle pøece není signál! Jdou si pro mì? Co kdy Eva nìco
práskla? V pakárnì? Nebo rovnou u policajtù? Svinì.
Opatrnì se plí il ke dveøím. Stejnì mì zaregistrujou v
kukátku, uvìdomil si.
Za dveømi máma! Najednou nebyl schopen udìlat jediný pohyb.
Stud a zmatek. - Co a uvidí, jak ted' vypadám? V èern iju.
Cítil na zádech ledový pot. Proud lamentací a bìdování.
Nejspí slzy.
Nové zvonìní.
Dal í pastva pro sousedy. Po hlasité hudbì a fetácích
trousícich se do bytu, postávajících na chodbì,
zastrkávajících sirky do zámku v domovních dveøích, aby mohli
do domu i v noci, jeden rodinný skandálek.
"Tak otevøi, vím, e jsi doma, sly í ?"
239
i kr
k .
j ,;.
Otevøel dveøe a opøel se o zed'.
"Michale!" Vidìl, jak se nadechla, vytøe tila Marná snaha
dìlat, e ji to, co vidí, nevyvedlo z n "Proè jsi o sobì nedal
vìdìt?"
A proè? Abys vidìla tohle den po dni? A noc co breèela do
pol táøe? Pokrèil rameny.
"EVa ml napSala."
Eva! Bestie. Moc dobøe ví, e sám bych zhebnul. slední, co pro
mì mohla udìlat? Opatøit chùvu. Aspoò e vynechala policajty.
"Pøinesla jsem jídlo," øekla matka do trapného cha.
"Dík, mami," zahuèel a docela bezbranný sledo~ jak ve la do
místnosti. Zamíøíla k oknu a o~evøela . - Smrad? Teprve v
závanu èerstvého vzduchu dost; odvahu poøádnì se rozhlédnout
po pokoji.
Ted' to zaène, pøipravil se Michal na máminu litar Dvì tøi
vteøiny ticha.
Anebo sí usilovnì opakuje, e mì aspoò ze zaèátl musí etøit?
"Mìl by sis umýt hlavu. Má ji mastnou," øekla k neènì.
Byl by se rozesmál. Sdìlení jako z jiného svìta. "Má tady
ampon?" zeptala se docela vá nì. Zavrtìl hlavou.
"Zítra ho pøinesu."
Zítra, pozítøí, popozítøí . . . Dokonalá ka dodenní pE èe. A
k zbláznìní. Copak je tì nepochopila, e jser beznadìjný
pøípad? Samozøejmì e pochopila. U m nenabízí, abych se
pøestìhoval domù. U aní ona m~ domù nechce! Nanejvý si pro
klid du e vezme posled ních pár dní neplaceného volna.
A co bych po ní vlastnì je tì chtìl? Nic, samozøejmì U to
nebude dlouho trvat, mami. Noha ho zas pøí er~ nì rozbolela,
jak dlouho stál na místì. Svezl se na mo~ litan, i kdy vìdìl,
e to vyvolá dal í sérii otázek.
"Co je s tebou?" zeptala se okam itì. "Nic," zahuèel.
"A ten obvaz?" v imla si kdysi bílého, ted' u pinavì edého
fáèe vykukujicího z d in.
240
"Nic, jen takový krábnutí."
"Z týhle píny se ti to mù e je tì zanítit!" U se stalo,
mami.
"Zítra pøinesu obinadlo."
"Já mám," pokusil se zalhat. "To bude dobrý." "Hm," obrátila
se ke sporáku. "Pøinesla jsem vepøo knedlo zelo. - At se aspoò
poøádnì nají ."
Zatím se na tìstí spokojila jen s pohledem na obvaz. etøí mì.
A a mi to zítra bude chtít pøevázat novým, èistým obinadlem?
"U má práci?"
Pøece jenom výslech. I kdy etrný jako snad nikdy. "Hledám si
místo," øekl. Jen e kde by mì s touhle nohou pøijali,
pøemý lel v duchu. Normální èlovìk by na to okam itì dostal
neschopnost. - Norrnální èlovìk se nebojí jít k doktorovi.
;,O jednom bych vìdìla," øekne matka opatrnì. " ádná namáhavá
práce, èisto, klid . . ."
Jen e já potøebuju nìco docela jinýho ne klid, dennì jídlo v
kastrùlku, obèas ampon, mejdlo, obinadlo. Sama moc dobøe ví ,
co. Jen dìlá , e ti to není jasný. Ani na mou zhnisanou nohu
ses pro jistotu nechtìla podívat. Kdybys opravdu nic nevidìla,
nechala bys mi nìjaký peníze. Bojí se. Moc dobøe ví , e bych
za ty prachy nakoupil v lékárnì. Jen e jsou je tì jiný cesty.
Vydr et tuhle náv tìvu a do konce. Tváøit se nevinnì.
Oblíknout se, obout, vybelhat z domu, objet pár hospod, kde se
scházej kluci, který v tom jedou. Nebo chtìj jet. A maj prachy
na suroviny. V dycky se najde pár maníkù, který by mi ruce
utrhali, mami. Tak na co si tu oba hrajem?
Náhoda? Nebo la do stejné hospody jako on? Evo!"
" ~ádná halucinace. Má milovaná z masa a kostí. Úlek v oèích.
- Soukromé psychiatrické léèení ve fefáckých podnicích?
Najednou se v Michalovi znovu zdvihl v echen vztek
nashromá dìný za poslední mìsíc.
241
"Lháøko prolhaná! Dìvko. e jsem tì kdy po "U nemù u, Michale
. . ." Kabelka j ako ocl:
pøed ranami. "Abstinuju!"
"V ivotì to nemù e dokázat," køièel. "Se vob ná fetaèka.
Hadrák. Jako já!" køièel.
"Nej sem."
Vrhl se na ni. Kabelku jí vytrhl z ruky. Vlastni nevìdìl, co
chce udìlat. Dát jí za to v echno pár fa Nebo pìstí do brady?
Obejmout ji? Padnout pøed t kolena a skuèet, e takhle ho
pøece nemù e opL Hlavnì jí vidìt do oèí! Na bolavou nohu
zapomnìl.
"Nech mì! Nech mì, sly í ?" Eva se vrhla za ; kabelkou. "Dej
to sem!" Rozpøáhla se a plnou siloi sadila Michalovi
stra livou ránu pìstí do hrudníku vaèkou pøitom hrábla po
kabelce.
Nìjací lidé se pøekvapenì zastavili na chodníku rali na ty
dva.
Takhle je to, pochopil rázem Michal. Odstrèil l Vlastnì ji
spí chtìl jenom odstrèit. Hodil ji na zed mu, a se o ni
udeøila temenem. Sklouzla zády po o: ce, zùstala otøesená v
podøepu.
"Dej to sem, ty zbabìlèe," vzlykla. A zase slzy! Kolik slz u
kvùli mnì vybreèela? Kvùli rnnì? : kvùli tomuhle . . . Otevøel
kabelku. Samozøejmì. P~ o ni nechtìla pøijít. Uvnitø lahvièka
s hnìdì fialo tekutinou. A støíkaèka.
"Abstínuje , jo? S tímhle!" zasyèel na ni.
"To je posledni. Rozumi ? Posledni!" Najednou vymr tila po
lahvièce.
V poslední chvíli staèil ucukriout. Ø.ítila se po ch níku, a
narazila na karosérii parkujíciho auta. Kolik toho v sobì asi
má, blesklo Michalovi hlav Kolik posledních dávek?
Otoèila se po nìm s nenávistí. "Nechci skonèit j ~ ty! Ubohej
hadrák, kterej rad i pøijde o nohy, ne toho nechal!" zaèala
køièet nelogícky.
"Kecá ! Na la sis nìkoho, kdo ti vyrobí víc ne já. co?"
Sevøel jí ramena. Na hlouèek èumilù, který se t øil kolem
nich, ka lal. "Tak øekni, za co!"
242
Zavrtìla hlavou.
"Jen se nestyd'!" køièel.
Dal í slzy. Najednou jako by se celá zhroutila. "Ve dvou to
nikdy nezvládnem, Michale . . ."
"Dìvko!" køièel. Jen blázen by vìøil narkomance. "Kvùli tomu j
si mì k vodì nepustila!"
"Pøísahám, Michale . . .," zvedla k nìmu oèi èervené pláèem.
"Tak schválnì!" Tøásl se vzteky. Pustil Evu, beze sIova se
otoèil, a jak nejrychleji mu to bolavá noha dovoIovala,
rázoval pryè.
Vìdìl, e za ním pùjde jako pejsek. Co za ním. Samozøejmì za
lahvièkou s tím, èeho chce nechat. Kvùli èemu prý nechala mì.
Chacha. Sly el, jak za ním poklusává.
Jen e jít takhle rychle nevydr ím ani pùl minuty. Ohlédl se.
Tváø zkøivená vztekem. - Moje láska! Zazvonìní tramvaje.
Uskoèil v poslední chvíli.
Je tì se kvùli ní dát pøejet. Tramvaj na tìstí brzdila do
stanice.
To je nápad! Docela samozøejmì nastoupil. Eva za ním.
Ale co mù e dìlat pøed lidmi!
"Dej to sem. Sly í . Dej to sem!" syèela.
Zamával jí pøed oèima kabelkou jak toreador muletou pøed
býkem.
"Naval to sem!" zakøièela na celou tramvaj. Ted' u bylo
stejnì v echno jedno. Vyøítila se proti nìmu celým tìlem.
Opravdu jako pøi koridì, blesklo mu hlavou. Facce u uhnout
nestaèil. Ani záplavì ran Ievaèkou i pravaèkou, která
následovala. Kabelka spadla na podlahu.
Nohy ho zradily. Hned pøi prvním úderu upadl na sedadlo.
Trvalo neuvìøitelnì dlouho, ne se mu podaøilo sevøít ji
Iokty. Její pìsti zpracovávaly Michalùv oblièej. Cítil, jak mu
nabíhá levé oko. Zoufalá síla, napadlo ho. Koneènì ji dr el.
Vztekle s ní mr til na volné sedadlo pøes ulièku.
"To jsou mi zpùsoby. Mìli byste se stydìt," spustil
243
;
i
i,: ..;. ~ ..,
I I
i
nìjaký star í mu ze sedadla pro invalidy. "Ta mladí . . ."
Michal zvedl ze zemì kabelku. Podaøilo se mu v Dobelhal se ke
dveøím tramvaje, vystoupil, sotv otevøely. Aní se neohlédl,
jestli pùjde za ním. Nepo boval o tom. Poslední dávka! Vzápìtí
ho zezadu v? lou udeøila do hlavy.
"Dej to sem! Dej to sem, rozumí ?" køièela ted' u2 cela
hystericky.
Otoèil se k ní èelem, sna il se aspoò trochu uh~ pøed jejími
pìstmi. Otevøel kabelku, vytáhl lahvi se pinavì hnìdou
tekutinou a zdvihl ji nad hla Tak dost!" zaøval.
" Vrhla se na nìj je tì zuøivìji.
Ustoupil o dva kroky a naznaèil, e chce s lahvièl mr tit o
dlá dìní.
Strnula. Kdo ti to dal?" "
Tsss . . " " .
"Tak kdo, sakra?" rozkøikl se. ádná odpovìd'.
"Pojd'," øekl skoro prosebnì; i kdy vìdìl, e dok má v ruce
lahvièku, udìlá Eva v echno, co si pøeje. Jenom hlídat, aby mu
ji najednou nevyrvala z rul Co za ni asi dala? Eva poslu nì
tapala vedle Micr la.
"Od koho je Od nikoho." "
Pak u mlèeli. li vedle sebe j ako dva cizí lidé. Sp jeni u
jen kalnýrn obsahem lahvièky, kterou svír v pìsti.
Ale to pøece není pravda. Nemù e být, vzpíral se ~ pøedstavì
Michal. Chytil Evu kolem ramen, jako by i sebe mohl pøed v~ ím
zachránit.
Nebránila se. Byla soustøedìná na nìco docela jin~ ho. Michala
skoro nevnímala.
Ve li do domu. Kolikrát takhle spolu èekali na v; tah?
Kolikrát se nemohli doèkat, a pøijede, a se bi dou moci
zamknout v bytì ve druhém patøe. Nejèastì
244
kvùli tomu, aby si mohli spoleènì píchnout dávku. Ze zaèátku
ale nìkolikrát i kvùli milování, vzpomnìl si Michal.
Odemkl. Ted' u se nebránila. Klidnì ve la dovnitø , sedla si
na molitan jako miliónkrát pøedtím. Rukama obj ala kolena,
vmáèkla se do rohu, hlavu opøela o zed'. Nepøítomný pohled.
Takhle sedávala, kdy jsem vaøil perník, uvìdomil si Michal.
Pøece není mo né, aby mì najednou prostì odkopla!
Zamkl j ako v dycky. Evo . . "
" . Zdvihla hlavu.
"Nemù eme se pøece jen tak rozejít!"
"Myslí , e chci skonèit jako ty?" vyjela na nìj znovu.
"Podívej se na svý nohy! Nechci bejt ve tøiceti vykouøená
pajdavá narkomanka!"
"A co jinýho jsi!"
"Nechám toho, rozumí ? I kdybych mìla jít znova na
psychiatrii!"
A tohle?" Zdvihl znovu lahvièku s braunem. "Poslední, co si
vezmu."
"Tak od koho je?" Co kdy ji do toho chce zase nìkdo
zatáhnout, abych musel zaèít víc vaøit. Nebo jen aby se mi
pomstil, e pro nìj nevaøím. Paranoia? A co kdy ne? "Tak
sly í ?" rozkøíkl se na Evu.
Neøeknu." "Opravdu?" Odzátkoval lahvièku a naklonil ji nad
umyvadlo.
Neblázni!" vrhla se k nìmu. "
Zdvihl ruku s lahvièkou. Zaèala vyskakovat a chòapat po ní.
Opravdu jako pes.
"Ty pøece nejsi vykouøená narkomanka," øekl Michal. "Sedni si.
Sedni, nebo to vá nì vyleju!"
Zùstala stát, j ako kdyby na ni míøil pistolí. Pomalu couvala
ke zdi.
Copak neví, e bych to nikdy v ivotì nemohl udìlat, napadlo
Michala. Kdy u mám v ruce dávku, nepustil bych ji ani za
milión.
Tak kdo?"
245
k~ ,. k~ :
i,; ;
Mlèela. "Nìkdo, kdo ted' v Praze vaøí ve velkým? Nìkdo
koho ses povìsíla jako na mì, kdy bylo jasný, e : dý den
vyrobím dávku? Nìkdo, kdo ti bude dávat, k bude chtít, a
udìlá z tebe trosku!"
Kdybych tak mohl bez mrknutí oka vylejt tìch ~ mejch est
kubíkù do umyvadla. Zaèít znova. Pol, kátý u ? Mít na to sílu.
Nedoká u ani vyhodit jei jedinou dávku. Má pravdu. Vykouøenej
pajdavej i koman, kterej u by si zase dal. Staèí, kdy to v a
klepou se mu ruce. Narvat do sebe dal í injekci, ~ pøe il
dal í hodinu. Dal í den. Dal í mìsíc. Aby sko~ s amputovanejma
nohama a ílama rozpichanejma ko cedník. Najednou nemìl sílu
vùbec k nièemu. ~ aby z Evy nìco vypáèil. U zase nemohl dál.
"Vraf se ke mnì." Byl by se jí vrhnul do klína, kd5 nemìl
strach o lahvièku. "Pøece nemù e jen tak o jít. Nechat mì v
tom. Pøece jsme se milovali." Zavrtìla hlavou.
Jak stál u umyvadla a opíral se o sporák - spc s molitany
jediné kusy nábytku v místnosti, nahma najednou za zády
kohoutek plynu. Otevøel ho naplr "Umøeme spolu."
Zbláznil ses? Zavøi to!" "
Usmál se. Je tì si dát poslední dávku. Nepøijít v votì o obsah
téhle lahvièky. - Jediné, o co bys je: nechtìl pøijít?
Eva vstala. Mo ná jí do lo, e tu pitomou dávl brauna nikdy
nedoká u vylít.
Zavøela hoøáky sporáku a vrátila se na molitan. Ani se na rnì
nepodívala, uvìdomil si hoøce. Zno~ j e otevøel.
Tss." "
Kolik nenávisti a pohrdání bylo najednou v to~ ú klebku.
Znovu vstala, otevøela dveøe na balkón. Vrátila : k molitanu,
zvedla ze zemì skripta, otevøela je u ka~ toly Psychofarmaka.
"Otrava svítiplynem je prej hezká smrt," øekl, a~ nìco øekl.
Zavøel dveøe na balkón.
246
i
i
Její neteènost mu brala dech. Sáhl po balíèku cigaret.
Poslední. Jako v echno . . .
"Ne krtej tìma sirkama!" køikla najednou. "Chce nás vyhodit
do vzduchu?"
Pøece není tak klidná, jak se dìlá.
V té chvíli se Eva vrhla na lahvièku, kterou polo il na stùl,
kdy si chtìl zapálit. Ne se vzpamatoval, mìla ji v ruce.
Probìhla kolem Michala ke dveøím. Vyrazil za ní.
Zamèeno! Eva marnì zápasila s klíèem. Chytil ji zezadu kolem
pasu, mr til s ní zpátky na molitan.
Padla rukama na deku, ale hned se vzepøela, dvìma skoky se
dostala pøes pùl místnosti, rozrazila dveøe na balkón.
Poskakoval za ní, jak jen mu to ty proklaté nohy dovolovaly.
Pøehoupla se pøes zábradlí balkónu a skoèila na le ení
fasádníkù. V poslední chvíli ji chytil za svetr. Pust!"
" "Neblázni! Nedìlej rozruch!" "Pust mì, rozumí ? Budu
køièet!" "Nedìlej ostudu!"
Vytrhla se mu, pøebéhla po le ení k sousednímu balkónu,
vy krábala se na nìj.
Ty náno. Náno pitomá! Ted' k smrti vydìsí paní Markvartovou,
vztekal se Michal. Pracnì pøehodil nohu pøes zábradlí svého
balkónu. Pak druhou. Skoèil na le ení. Byl by zavyl bolestí.
Padl na v echny ètyøi. Na skoky u jeho nohy dávno nebyly
zaøízeny.
"Kráva!" zasyèel.
Vidìl ji v bytì paní Markvartové. Nìco vykládala, rozhazovala
rukama. Zachytil se zábradli balkónu. Chtìl mì zabít!
Otrávit!" køièela uvnitø Eva.
" Z era pokoje se vyøítila sousedèina dcera. "Nelezte sem!
Nelezte sem, nebo vás pøetáhnu!" Rozhlédla se a popadla
truhlík na kytky.
"Nevìøte jí. Je nepøíèetná!" øekl Michal. Hádka se znovu
pøesunula na balkón. "On je blázen!" køièela Eva.
Panebo e, kam a jsme do li?
247
k'~..,,~ . i,~ . I.
ir.
"Nechci jí nic udìlat! Nikdy jsem nechtìl!"
"U ji neobtì ujte. Nechte ji odejít," sklonila se X
Markvartová nad Michalem mateøsky. Michal se 1 mocnì pustil
zábradlí.
Tøi eny s nepøátelskýma oèirna. A jedna z nich E Teprv ted'
si uvìdomil, jak ho bolí nohy. Plou ivì vydal po le ení k
balkónu Evina bytu.
V kuchyni zavøel plyn. Nemìlo to smysl. Nic, co ~ dìlal,
nemìlo smysl. Padl na molitan. Je tì hodinu c a zaène absták.
Nemìl sílu zaèít vaøit svou dávku. f peníze na léky.
Kabelka, uvìdomil si. Vytáhl ji zpod svých zad. Vstal, zaèal
se belhat ke dveøím bytu. Co nejrychlE lo víc o Evu, anebo o
lahvièku se pinavì hnìdou kutinou, kterou snad bude mít stále
je tì pøi sobì?
Pøivolal výtah a sjel do pøízemí. Ulice byla pustá.
A co kdy je tì neode la ze sousedního bytu? A smysl. - Pøesto
se Míchal sesul na schody don a èekal. V dyt je to jedno.
Sedìt a èekat na absták t dy nebo doma. Je dohráno. A
prohráno.
Ale co kdy se tak rozsypala, e do ní nahoøe muse lít kafe?
Spí by se dovolila, jestli si mù e odskoèit n záchod, a tam
by do sebe oupla dávku. V echno, c bylo v té lahvièce?
Bohu el nejspí ano. Jen e støíka~ ku má pøece v kabelce!
Za chvíli pøijde absfák. Opøel se hlavou o zed'. Cít: to.
Ztratil pøehled o èase.
A pak zaslechl klapot støevíèkù kdesi v patøe. Ruka ma se
vzepøel o popelnici.
Popadl Evu, je tì ne staèila zavøít výtahové dveøe Vtáhl ji
zpátky do kabiny, zmáèkl druhé patro.
Pust mì! Budu køíèet!" "
"Nemù e mì takhle nechat, Evo!" Pust mì!"
" Zas v echno od zaèátku. Zastavovaný a znovu rozjí dìný
výtah. Eva maèká tlaèítko Stùj, Michal druhé pa tro. - Koneènì
ji zatlaèil do rohu výtahu, odkud nedo sáhne na ovládací
panel. Sevøel ji, aby nemohla mlátii rukama do stìny.
248
ne~ryc eji ji dopravit do ^ bytu. V echno si je tì jednou v
klidu vysvìtlit. Udìlám
pro ni pøece cokoliv!
Domem se rozlehl Evin øev. Zacpal jí ústa dlani. Zazmítala se
jak ryba na suchu.
Sevøít pevnì v pase a táhnout chodbou! Prokletá noha!
"Pomóc! Pomóc?" Napùl zdu ený øev. Jedny dveøe po druhých se
otvírají. '
"Pustte ji. Tohle u pøestává v echno? Nechte ji!" Starostlivá
sousedka zaène Evu tahat z Michalova objetí.
"Neple~te se do toho!" køièí Michal.
Evì upadla bota, jak se ji pokusil nést, a ona zaèala kopat
nohama. Michala bolí noha tak, e jednu chvíli málem omdlí.
"Zavoláme policii!" køièí sousedka.
"Evo, neblázni," sna í se Michal. Dotáhl ji i sousedku ke
dveøím bytu. Na tìstí je pøedtím nezaklapl. Vrazí do nich
ramenem a smýkne Evou dovnitø. - Koneènì se paní Markvartová
zarazila. Bezradnì pøe lapuje na prahu. Dovnitø se bojí.
"Tohle je na e vìc. Vyøídíme si to sami!" . Michal pøed tou
smeèkou nájemníkù s oèíma na stopkách koneènì zabouchne dveøe.
Eva se svalila na molitan a zaèala breèet. Klekl si pøed ni na
podlahu. "Føece se nemù eme takhle rozejít?" Objal jí.
Prarnének slz stékal Evì na nos a odtud kapal na pøehoz
molitanu. "No tak, no . . . U to bude dobrý . . .," sna il
se.
"Co bude dobrý?" vyjela najednou. "Èekárn s tebou dítì!"
Co e?" "
U jen pøikývla.
Michal mìl najednou pocit, jako by se v echno, co bylo,
vrátilo. - Jak jsme se tenkrát tì ili! Jak jsme si slibovali,
e kvùli dítìti toho opravdu necháme. Nový lVOt.
A dneska? Potøebujeme trojnásobné dávky. Játra
251
i
 v háji, íly v háji, abscesy, vøedy na nohou . . . Co
by Eva vùbec mohla donosit ditì? Proto chce zaèít
stinovat? Ale tomu u pøece nevìøí ani ona. I kdyby tì
donosila, poradí nanejvý malého narkomana. Tak proè to
v echno? Chce se zbavit mì, proto e . kde na la mnohem
jednodu í cestu k vìcem? Ví n dobøe, e já u toho
pøíli neuvaøím, a dítì je jen minka? Jsem dávno odkecaná
velièina. Krysy opou? jí lod'. Svíral ji v náruèí a
nevìdìl, co øíct. Deset minut? I Y hodiny? Neustále
plakala. Teprve zazvonìní je vrátilo do reality. ;
"Bezpeènost. Otevøete!" Pozdrav pánù sousedù. "Tady
to vypadá," zaène první z dvou mu ù ve d~ øích. Druhý
pøejde místnost a skloní se nad Michale~ "Co je s vámi,
èlovìèe . . . Co se tak klepete?" "Nechci, aby mì
nechala," opakuje Michal, jako 1 to ti dva mohli zaøídit.
"Nemáte horeèku? Potøebujete do nemocnice." Potøebuju
dávku. A za pìt est hodin dal í. Poø~ dokola. První
sarnozøejmì sebere z parapetu okna obèanki Listuje v ní.
Nad razítky zamìstnavatelù, která u dá~ no pøetekla na
stranu jedenáct, uznale hvizdne. "Kde ted' pracujete?"
"Hledám si místo," dostane ze sebe Michal. Aha." "
"Prosím vás, jdìte," zkusí to Eva. ."Volala jsem o pc
moc, proto e jsem nechtìla s Michalem do bytu. O niY
jiného ne lo," opakuje .pro zmìnu ona. "Øekla jste
sousedce, e vás chtìl Míchal Otava za bít." j
" patnì mi rozumìla." "Opravdu? Je mi líto. Budeme ho
muset vzít pro jis totu s sebou." M ~. 252
Trestní stíhání pro výtr nictví, pøí ivnictví, nedodr ení
podmínek ochranného dohledu a omezování osobní svobody.
"Nechtìl jsem jí ublí it. Mám ji rád. Nedokázal bych jí nic
udìlat. Nechtìl jsem jen, aby ode mne ode la . . .," opakuje
Michal donekoneèna od prvního výslechu po soudní proces.
"O nic ne lo. Normální hádka, to je v echno. Rozhodnì mì
nechtìl zabít," sna í se u soudu Eva. Ne tastné Michalovo
pøiznání, e zamkl dveøe, kdy
ve li do bytu. Starý zvyk. Strach, kdo by mohl pøijít. Vùbec
ne, e by Eva mohla utéct. Jen e vysvìtlovat tohle u soudu?
Svìdectví sousedù. Rok nepodmínìnì.
Podívej se mi do oèí, Evo! Za tohle pøece mù e beze zbytku!
Zkurvenej ivot! A dítì?
Co dítì? Evo? Jako kamenná sfinga. Jen trochu zfetovaná. Ov em
perníkem. Na to není paragraf.
Bzuèák! Michal sebou trhl. Ale nikdo nebì el k nìkteré z
postelí. ádný rychlej í pohyb, nervozita, úseèné pøíkazy
doktora s pøísnì sta enými rty. Navíc ten protivný zvuk témìø
okam itì pøestal. Ticho a klid, jako by se vùbec nic nebylo
stalo. Jen vzdálený hluk ze silnice. Rachtání autobusù v
desetiminutových intervalech. Za okny nemocnièního pokoje
zaèíná teplý letní podveèer a tudáci z kolejí vyjí dìjí do
centra u ívat ivota.
Michal se nadzdvihl na posteli. kvírou mezi plentami zahlédl,
jak sestra podobná Olinì a nakrátko ostøíhaná rusovláska
omývají vrásèitého edovlasého mu e. Nejspí se mu zrychlil
tep, kdy ho nadzdvihly, a monitor to zaregistroval.
253
Mù e mu být osmdesát, blesklo hlavou Michalo Jak je to v echno
marné, pøemý lel. Je tì pár hod Nebo týdnù. Nebo mìsícù, ne
pro toho mu e v ech skonèí, stejnì jako to málem skonèilo
vèera v noci. Copak sestry o nièem takovém nepøemý lejí? Pøesx
úèelné pohyby. A domyjí starce, pøejdou ke mnì. N~ spí
stejná nadìje na záchranu jako u tamtoho. Pak dal í plentu k
tì ce oddychující babce s úrazem hlav Poøád dokola. Mýt,
pøestýlat, vyná et mísy, dezinfik vat, píchat injekce, mìøit
teplotu, krmit, mýt . . . Jak vlastnì vùbec doká ou? Jedna z
nej pinavìj ích pra~ co jsem kdy vidìl. A nejvíc depresívní.
Nic pro holk Jak dlouho bych já vydr el dìlat takovouhle prác
kdybych to umìl? I kdyby mìla tisíckrát smysl. Copa jsem nìkdy
v ivotì mìl tolik trpìlivosti a pokory? B; lo by mi to málo.
A na nic víc j sem nemìl. Nebo m~ a promrhal to? Na víc. Co je
vlastnì víc? Kdo vùbE mù e øíct, e dìlá víc ne tyhle holky?
Najednou jix stra livì závidìl. I kdy vìdìl, e by to
nedokázal. C kdy právì nedostatek pokory je jedna z pøíèin
mýc problémù? Co kdy právì to mne odsoudilo k téhle prc klaté
cestì?
První tøi mìsíce místo kriminálu vìzeòská nemocni i
~; ; ce. Do lágru teprve kdy mí doktoøi dali dohromady ro
ze ranou nohu.
i Pomalu budu rnoct psát prùvodce po nápravnì vý chovných
zaøízeních, napadlo Michala, kdy za níxr. znovu zapadla edá
plechová vrata.
i' Staøí známí z pøedchozích výkonù trestù. Èlovìk ne~ ní sám.
Ale co Eva tam venku? e by neposlala ani balíèek s vìcmi?
Copak nemá aspoò výèitky, e mì znovu
' dostala do kriminálu? Pøece na mì nemohla jen tak za" ~
pomenout! Nebo toho vá nì nechala? Jak by dokázala ;l najednou
vymazat tolik let závislosti? Nesmysl. Pøe
stat po deseti letech. To nemù e zvládnout. Snad ale není
taková bestie, aby klidnì fetovala dál, jenom na mì se
vyka lala. Jestli ale nelhala s tím dítìtem? Do,
254
!
_
kázala by toho nechat kvùli nìmu? - Tenkrát odpadla po pìtí
nedìlích. e by je tì nìkde vy krabala poslední zbytky vùle?
Byla by ted' ve ètvrtém, pátém mìsíci. Syn Michala Otavy!
Známého fetáka. Nebo dcera? Nesmysl. A co kdy pøece? Ted' u
by to mìlo prstíèky na rukau í nohou. A od hlavy k patì víc
ne deset centimetrù. Nadìje jedna ku tisíci. Co vlastnì chci?
Aby v tom jela a poslala mi balíèek s dávkou, nebo aby mìla
dítì, abychom se pokusili zaèít znova?
Kdo by je tì vìøil na pohádky. To by nesmìla mít tenkrát v
kabelce brauna. Chtìla zmìnit jen dodavatele vìcí. Ne ivot.
Na to druhé dávno nemá sílu. Ani ona, ani já. Obyèejná
podrazaèka, která mì prostì hodila pøes palubu.
A já snad je tì doká u myslet na nìco jiného ne na vìci? Na
první ínjekcí, kterou si dám, sotva odtud jednou vyjdu?
Nakoupit v lékárnì suroviny. Sehnat nìj aké chemícké sklo a
katalyzátory. Uvaøít sí je pak otázka minut. A vzhùru do
ivota!
"Zas na pár mìsícù, po kterých se tu znova sejdem," usmívá se
Pavel.
Kolik Iet jsme se nevídìli? Jeden z mých kamarádù na ivot a
ria smrt z diskotéky. Dá ina první láska.
"V lágru u nikdy. Zùstanu pøi perníku. Pøí takových dávkách,
abych se nedostal do psychózy. Ohlídám sí, aby mì nemohlí
sbalit za pøí ívnictví, a nikdo mi nemù e nic udìlat."
"Má smùlu. Jedná se prej o tom, aby byI perník na vyhlá ce o
omamných látkách. - On tam toti kdysi byl, así do roku
estapadesát. Jen e pak ho vy krtlí, proto e to prej byla
látka u nás nedostupná."
"Kde se o tom jedná?" "Co j á vím."
"Jen klíd. Ne to zpracuje úøední íml . . .," sna il se
Michal nepropadnout nervozitì.
Pøemý lel o tom pak ale skoro stejnì èasto jako o Evì a
dítìti. Jediná, vlastnì velice jednoduchá operace. Pøípsat na
vyhlá ku jedno slovo. Rázem jsme v ichni za tenounkou hranicí
zákona, na které se sna
255
,, i.,,
íme zuby nehty dr et. - Na tìstí se øíká, e by být perník na
vyhlá ce, u nìkolík let. A nic. Proti deji áèka bez receptu
se pí e tøikrát tak dlouho. A ; nic. Klid, pøesvìdèoval sárn
sebe.
Ale proè Eva nic neposílá?
Pøece nemohla vydr et bez vìcí. Má stokrát v mo nost sehnat je
ne my v kriminále. My se as o nièem jiném nebavíme. Fetácké
sny o nepøebe zásobì. - U ani nevím, o èem mluvit s èlovìkem,
1 rý nebere a nezná vìci.
"Co bys øek malýmu tripu," klebí se Pavel. "l jsem náv tìvu."
Bílé krystalky perníku. Jenom e bez støíkaèky. R pustit je a
vypít. Kdyby tu ov em byl vodovod. A ve nách na dlani?
Slízat zpìnìnou hmotu z dlanì do poslední kapièl "A pøí tì
nìkdo pøijde, Pavle, zeptej se ho, co s Evou. - e by taky
rnohla nìco poslat."
"Ty to neví ?" zvedne Pavel oboèí. Co?"
" Je mrtvá." "
"Co e?" Úder do hrudi. Michalovi najednou hu v hlavì jak po
pøíli velké dávce. Nepøirozenì blec Pavlúv oblièej.
"Myslel jsem, e ti to øekli," diví se. " e o torn n chce
mluvit."
Mrtvá? To pøece není mo né!
"Co v echno ví ?" vyjel Michal. Chytil Pavla za klv py hnusnì
edivého vìzeòského mundúru.
"Nic. Sebevra da. Pustila si plyn. - Strèila hlavu d trouby
sporáku."
"Eva? To by pøece neudìlala!" Pavel pokrèil rameny.
Ani dítì, ani zmìna dodavatele drog. Nìco tak ab surdního . .,
. Vlastnì j sem nikdy nevìøil, e mì oprav du opustila. e by
mì kdy mohla opustit. A ted'? Mi chalovi bylo jak po ránì
pìstí do spánku. Jen stru k~ slz. Cestièky na její tváøi.
Kolikrát je otíral?
Ale tohle by pøece neudìlala! Kdy , tak by si píchla
256
~I
injekci s velkou dávkou. Zlatá rána - poslední mo nost v ech
fetákù.
Kdo ti to øek?" "Lidi z party."
Jak to mù ou vìdìt takhle pøesnì? Hlavu do trouby. Od koho by
se to mohli dozvìdìt, kdyby nìkdo z nich nebyl u toho? Houby
sebevra da! Nìjaká svinì jí pomohla! Ale proè, proboha?
A co kdy Eva vá nì pøestala fetovat? Co kdy dítì pro ni
tentokrát opravdu znamenalo zlom, po kterém v ichni tajnì
tou íme? Co kdy se báli, e z toho dostane i mì, a se vrátím
z kriminálu? e definitivnì pøestanu vaøit. Chtìli mì mít
jistého. Pro sebe. Zdroj nejèist ího perníku v Praze. Ne pro
Evu a na e dítì. Najednou mìl pocit, e s ní by toho pøece jen
dokázal nechat. e ted' by to u byla hraèka. Celý ivot mohl
být docela jiný.
Ale bez ní? U nikdy.
Nikdo z klukù pøece nevìdìl, e mì chtìla opustit. Zato
v ichni moc dobøe vìdí, jak skonèila. Kdo z nich ji dr el?
Znám pøece va e metody!
Pøedstavil si, co to muselo být, kdy jí dr eli hlavu v
troubì. Omráèili ji? Nebo uspali dávkou? Anebo se zmítala v té
tmavé tìsné prostoøe se syèícím svítiplynem? Zadr ovala dech
jako ti, co ji dr eli? Sna ila se jim vytrhnout? Jak dlouho?
Kdo mohl nìco takového udìlat? Ten, od koho mìla
v kabelce dávku brauna? Chtìl získat její dùvìru? Ve- . tøít
se k ní, aby ji mohl zabít? Honza? Ale co kdy ji znièil jenom
tím, e jí odmítl dát dal í dávku? - Zaèínající absták a k
tomu vìdomí, e jí nepomù u, proto e j sem v kriminále? Jej í
vinou. Strach, e j í mo ná u nikdy nepomù u. Deprese. Jediné
øe ení . . .
Ale co dítì? Takhle by konèila ivot matka s dítìtem? To pøece
ne. A kdy , tak jistì ne plynem.
A jestli potratila? Jestli se rozfetovala s pomocí té
257
svinì, která ji najednou zásobovala, e to skonèilo tenkrát?
Tenkrát to udìlal taky Honza. Bestie. A~ jenom vìdìla, e po
tìch dávkách, které do sebe hotenství naprala, mù e mít u
nanejvý debilní ~ Proto chtìla v echno skoncovat? Ale proè
poton zlatou ranou?
Samozøejmì e ji zabili. Nikdy by sama nesko~ takhle! Normální
sprostá vra da. Jenom vìdìt j kdo. Dostat to z Honzy? Ale jak?
Uklidnit se. Pøe~ let logicky. Kdo jí dal lahvièku s braunem,
kterou x v kabelce? A za co? Za vyspání? Na to u by si p
na el jinou holku. Spát s kostrou pota enou kù í, rá má místo
svalù zatvrdliny po injekcích, íly vy èené jizvami a místo
zadku dva velké abscesy, z rých si musí dvakrát dennì
vymaèkávat hnis, ab5 dostala sepsi? Dával jí vìci jen proto,
e ji chtìl zx A pøes ni mì! Aby mì mohl znovu ovládat.
Zatracenì. Být venku, zjistil bych pøesnì, jak s stalo. Tøeba
na policii! Vlastnì bych Evu asi na el. bo je tì spí by se to
nikdy nestalo. Nebyl bych s ní hnul na krok! Ochránil bých ji
pøed v emi. I pøec presí. Mohli ít! Ona i na e dítì! Pøece ho
nemohla tak zabít. Nikdy by to neudìlala. Jak se tenkrát tì
Vrazi! Ale já se pomstím. Spolehnìte se. Já nezap~ nám. Najdu
si vás. Zlatá rána pro ka dého, kdo v mohl mít prsty. Staèí
dát do obìhu vìt í koncem ne budete èekat. Dárek od Evy. Ze
záhrobí. A ne slete, e se mì zbavíte a uniknete pomstì. e m~
otrávíte. Nastrèili j ste sem Pavla? Nebo na mì po te pár
muklù? Ne vy mì! Já dostanu vás! V ecl Jestli jste mysleli, e
vám tohle projde jen tak, j nejvìt í omyl va eho ivota.
Zabiju vás døív ne vy Vyrovnáme si úèty i za to pobodání!
Stopadesátý den výkonu trestu byl Michal 01 pøevezen opìt do
vìzeòské nemocnice. Odmítal opi lù ko, pøijímat potravu, pít.
Pokud nemìl ruce pøil tané k nemocnièní posteli, sna il se
vytrhnout in
258
z íly. Dal í tøi mìsíce trestu strávil v nemocnièním pokoji v
neustálém strachu, kdo vstoupí do dveøí, aby ho zabil.
"Jdou po mnì! Chtìjí nás dostat oba! Bojí se, e Evu pomstím,"
opakoval neustále o etøujícímu lékaøi. O etøovatele podezøíval
ze spolèení s vrahy. Bál se, e mu svazují ruce, aby se nemohl
bránit, a ho pøijdou zabít. Po dal ích tøech mìsících pobytu
ve vìzeòské nemocnici se stav Michala Otavy zdánlivì upravil
natolik, e byl propu tìn z léèení s doporuèením, aby se
okam itì po skonèení výkonu trestu obrátil na støedisko
drogových závislostí a konzultoval tam formy dal í
psychiatrické pomoci.
Pavla po návratu z nemocnice do nápravného zaøízení nepoznal.
Anebo dìlal, e ho nepoznal. Nepromluvil s ním u jediné
slovo. Bál se, aby Pavel nevyzradil partì nìkterý z jeho
tajných a peèlivì tajených plánù na pomstu. Ze stejného dùvodu
neprozradil, co chystá, ani o etøujícímu lékaøi.
Na støedísko drogových závislostí se po propu tìní z výkonu
trestu nedostavil.
Svoboda! Koneènì zavøená brána lágru. A já venku. Za ádnou
cenu se tam u nevrátit! Stejné pøedsevzetí jako minule? Ale
tentokrát jde pøece o nìco dùle itìj ího. Napøed pomstít Evu.
I kdy riskuju znovuotevøení té hnusné plechové brány? Jen e
jestli se nezbavím vrahù, zbaví se oni mì. Tak co je hor í?
Oboje na blití. Napøed se jich zbavit. A potom? Potom je
stra nì daleko. Hlavnì nesmìjí vìdìt, e u jsem venku!
Zaboèil na louku, aby ho snad náhodou nezpozorovali z
nìkterého z projí dìjících aut. Dostat se k lesu. A pak
oklíkou, nenápadnì po lesních cestách do okresního mìsta. -
Z té strany, odkud mne nemù ou èekat. Autobusové nádra í je
nejslab í bod plánu. Tady si mì mù ou v imnout, a budu
nastupovat do autobusu na Prahu. Hlavnì si dávat pozor na
lidi kolem. Pro- .
259
I ;
klouznout nenápadnì podél fronty budoucích cestuj cích. Zadní
sedadla jsou u obsazená! Parta bezstaros ných uèòù nebo
tudákù. Najít místo co nejvíc vzadi Skrèit se, aby mì nemohlo
být vidìt okénkem.
Koneènì øidiè nastartoval. Michal se obezøetnì ro: hlédl po
autobuse.
Ten chlap pøes ulièku se díval mým smìrem! Sledi je mì? Co
kdy ho najali? A tí dva za mnou? Mít aspo krytá záda!
Michal vstal, vydal se k volnému místu o ètyøi seda dla
vpøedu. Dva nebo tøi lidé k nìmu zvedli oèi. Bleskc vì se
otoèil.
I mùj soused na místì, kde jsem sedìl pøedtím, m sleduje! Byli
domluvení? Zatím jsem vyvázl. Napadno mì no em, nebo zezadu
strunou? Støílet pøece nebi dou. Ale autobus je past. Dostat
se odtud. Vyraz okno? Na první zastávce se rozbìhnout ulièkou
ver Risknout to!
Nane tìstí pro Michala dálkový autobus stavìl a v Praze. Víc
ne hodinu se musel krèit na svém míst strachy bez sebe. Celou
tu dobu tiskl k prsùm ta ki aby se k nìmu nikdo nemohl za
jízdy pøítoèít a boc nout ho pøímo do srdce. Poèítal ka dou
dal í minuti kterou pøe il.
V Praze se rozbìhl ulièkou mezi sedadly, sotva autc bus
zastavil na první køi ovatce. Ne se øidiè vzpama toval,
rozrazil Michal pøední dveøe a vyskoèil na ulic
Setøásl jsem je! Byl by radostí skákal uprostøe chodníku.
Pokud za námi nejeli v aútì, uvìdomil si n: jednou. Ohlédl se.
Nikde nic.
Hlavnì se cestou do centra nedostat do tlaèenicc Není nic
snaz ího ne pøitoèit se ke mnì v davu, kd nemù u utíkat, a
vrazit mi nù mezi ebra.
Støedem chodníku se vydal na nìkolikakilometrov pochod. Ka dou
chvíli se ohlédl.
Nesledujou mì! Kupodivu mì nesledujou. Dokáz~ j sem to!
Ale proè by mì sledovali? Mù ou na mì pøece èek: u bytu,
napadlo ho a v centru mìsta. Sáhl do kap:
260
pro peníze, které dostal pøi propu tìní. Za padesát devìt
korun koupit loveckou dýku. Za zbytek v lékárnì suroviny.
Zbavit se toho napìtí.
Nejnebezpeènìj í okam ik.
Stál pøed dveømi domu, sly el, jak mu bu í srdce. Je tì jednou
se rozhlédl.
Tahleta paní s nákupní ta kou? Pøe la a zmizela za rohem.
Sebrat v echnu odvahu. Pootevøel domovní dveøe, kvírou
nakoukl dovnitø.
Nic. Proklouznout do chodby. Zùstal stát hned za dveømi,
zaposlouchal se do zvukù domu. Ticho jako po vymøení. Jen
nìkde cinká l ièka o álek, jak kdosi míchá èaj nebo kávu.
Rodinná idyla. U zas.
Pìti skoky dobìhnout k výtahu! Vyjet o patro vý . Zmást je.
Dostat se jim do zad!
Vyplí il se z výtahu ve tøetím patøe. Ve zpocené dlani svíral
dýku.
Nic podezøelého.
Naklonil se nad propast obtoèenou schodi tìm. Dostat se ted'
ke mnì zezadu a pøehodit mì pøes zábradlí! Sebevra da. Jako u
Evy. Rychle se ohlédl. Chodba byla prázdná. Je tì poøád v
celém domì ádný pod~zøelý zvuk.
Obezøetnì, schod po schodu zaèal sestupovat k bytu. Dýku
pøipravenou k bleskovému pou ití. Kdyby se v tom okam iku
kdokoliv náhodou objevil na chodbì, mìl by ji v bøi e.
Chodba pøed Eviným bytem byla na tìstí prázdná. Pøekvapil jsem
je!
Rozbìhl se ke dveøím. Odemkl, zabouchl za sebou, zády se opøel
o rozpraskané futro.
Tak tedy v bezpeèí, blesklo mu hlavou. Pokud ne-, jsou uvnitø,
uvìdomil si vzápìtí.
Nohou rozkopl dveøe z chodby do místnosti, skoèil rovnou
doprostøed pokoje. Pod umyvadlem ani za molitany nikdo.
261
Samozøejmì! Mìli to jednoduché! Po le ení z pøes balkón,
rovnou do bytu!
Na dveøích od balkónu ádné stopy násilí. - A kdy byly
otevøené?
Jenom e mì mù ou dostat stejnou cestou! Vyklopýtal na balkón,
pøekulil se pøes zábradlí, nu po druhé zaèal shazovat podlá ky
z le ení do u Na tìstí právì v tom okam iku xiikdo ne el po
chc ku.
Tak! Vytáhl se zpátky pøes zábradlí balkónu. Ko nì mohl
zhluboká vydechnout.
Zapálil sporák.
Ta vlezlá pøedstava Evina tìla svíjejícího se m v troubì.
Postavil na sporák kádinku. Sestavil dìlièku, s~ nal na
umyvadle v echno, co bude potøebovat. Na t~ se z bytu
neztratily chemikálie. Soustøedit se jednotlivé fáze.
Aspoò tohle se rni je tì nevykouøilo z hlavy. Seh lidi, kteøí
budou za pùlku varu dodávat suroviny. 1 vaøit zásobu. Najít v
literatuøe jed, který pùsobí dl hodobì, sezvat celou bývalou
partu na velký mejd To je v echno.
Trvalo devadesát dva minut, ne se mu podaøilo ~ stat jehlu do
stokrát rozpíchané a zajizvené íly na ~ ze.
Pomalu, pomalièku zaèal vnírnat otluèený spor~ pinavé
umyvadlo, pinavou deku na molitanech.
Jak dlouho tu le ím? Èertví. Hodiny Eva dávno px dala.
Eva. Eva je mrtvá! A já? Mì nedostali. Já dostanu j Kolik mù e
být hodin? Den nebo noc?
Doplou il se k balkónu. Noha u ho zase bolela, jal by si do
ní píchal tøi dávky dennì.
Venku je svìtlo.
Vyhlédl opatrnì na ulici. Chodci spìchajicí kolex Do práce? Z
práce? Na obìd? Ale ted' jeden z nich lE
262
mo mrkl sem nahoru. Sledují mì! Je to divadlo! Jak jsou
nenápadní!
Michal odskoèil od okna. Perfektnì zre írované hlídání bytu.
Jakoby nic. Armáda slídilù. Vrazi Evy! A co kdy policajti? -
Copak by si policajti mohli dovolit tolik pehù?
Nemám moc èasu, uvìdomil si Michal. Musím být rychlej í ne
oni. Dostat je, ne mì staèí sejmout. Vyndal z náprsní kapsy
bundy dýku. Za átral v nádobí narovnaném v umyvadle. Do boty
zastrèil kuchyòský nù . Proplí il se ke dveøím na chodbu.
Prudce je otevøel, rozehnal se dýkou do chodby. Kdyby nìkdo
náhodou stál pøede dveømi, mìl by ji v bøi e. Okam itì si kryl
záda zdí. Rukou si chránil hlavu.
Chodba byla prázdná. Tedy je tì ne. Rozhodnutí kdo s koho se
odkládá. O pár vteøin, minut, hodin, dní? Podobnì pro el i
domovnímí dveømi. Ani tentokrát
nebyl na tìstí nikdo v tìsné blízkosti. Pøebìhl do støedu
ulice. V puse sucho napìtím.
Hlídat ka dé zaparkované auto, jestli v nìm nìkdo nesedí.
Sledovat v echny prùjezdy, ze kterých by mohli vybìhnout.
Dávat pozor na støechy, odkud se náhle mù e øítit trám nebo
cihla. Být ve støehu pøed projí dìjícími auty!
V kapse svíral svou dýku. Sotva zaslechl zvuk motoru jedoucího
auta, kryl se mezi dvìma parkujícími vozy.
Pøejet se nedám, pitomeèci!
Vìdìl o ka dém chodci v ulici. Kdykoliv mìl nìkterého z nich
minout, pøipravil si v dlani dýku, aby ho
mohl ve zlomku vteøiny bodnout. Døív ne on bodne je- 'Ij~ ho!
Na tìstí Michala nikdo neoslovil, nezavadil o nìj pøi chùzí,
neèekanì se nezastavil, ani nezmìnil smìr, kterým el. Mìl by
nù mezi ebry.
Cesta z Vinohrad na Smíchov postranními ulièkami se zmìnami
smìru cesty, aby zmátl pronásledovatele, mu trvala tøi hodiny.
Zaèínalo se stmívat. Prahu èekal dal í j arní veèer. Holky v
bílém vyrá ely do ulic, mi
263
,'~l: :''.
ai;é
lenci na Petøín, Kampu a Malou Stranu, dìti smlou~ ly s
rodièi, abý smìly zùstat je tì chvíli venku. Z o vøených oken
se nesly zvuky kytar a magnetákù, c kání sklenièek. Lidé se
houfovali na dal í léto.
Ted' to bude nejtì í, vìdìl Michal. Otøel zpocen ' dlaò o
ko ili, dr adlo dýky oèistil kapesníkem, poku se o
bezstarostný výraz a zapadl do hospody prosh tím, e se v ní
scházejí fetáci tøetí kategorie a ti zaèír jící, kteøí se
nalepili na nesprávné lidi.
Vyøídit to co nejdøív. Tady by pøece nejsnáz na li n koho, kdo
za jednu dávku klidnì vyrazí komukoliv ; dlí mozek z hlavy.
Dá a u zase s Petrem. Èau. Co tu dìláte?"
" "Èekáme na Standu," zahuèí Petr.
"Na Standu?" ivot ve tøech, napadne Míchala. "Chce mi sní it
alimenty," u klíbne se Dá a.
Ach tak. U zase správná klasická love story. Tent krát
dokonce s øadou èísel nacvièených od minule. Bùh vám ehnej,
vìèní milenci . . .
Ale aspoò to Dá a dokázala. Donosit dítì, uvìdom si najednou
Michal se stínem závisti. Rychle se odlep od jejich stolu.
Spousta nových tváøí. Tupé výrazy èichaèù. Takov úpadek? Spí
krajní nouze. Zátah na vaøièe ochotn dodávat ostatním, kteøí
nedoká í zvládnout výrobt ale je tì jim zbyly nìjaké peníze
nebo se je nebo; ukrást? Máloco by se mi tak hodilo.
Kývl na my , kterou znal z Bohnic. - Naprostá nL la. Urèitì
ádné spojení na kluky z party.
"Michale! Nazdar! Øíkalo se, e sedí . . " Poskakuje kolem
jak mopslík, pomyslel si Michal Blahem bez sebe, e se smí
bavit s jedním z nejlep ícl
, výrobcù perníku v Praze. Jeho kurs v téhle hospodì rá zem
stoupne nejmíò ètyønásobnì.
"Dal bys dohromady pìt stovek? Nesmìlo by se t~ ale moc
roz íøit. Tøi ètyøi lidi maximálnì."
Na co?" "
"Potøebuju suroviny. - Pùlka ka dýho varu by byl: va e."
264
"To je senzaèní, Michale!"
U zase poskakuje. "Ale nikde to nerozkecá , jasný?" pokusil
se ho Michal zarazit.
"Zejtra to má ."
Je tì máte prachy? Je tì vám fetování nevzalo zamìstnání a
spoustu dal ích vìcí? Je tì máte mo ná do- ' konce èas nechat
toho? Ale já nutnì potøebuju pìt stovek. Co nejrychlejc. Ka dá
minuta zdr ení je osudná. Stejnì spí bízdete muset vykrást
trafiku, abyste vù
bec òáký prachy dali dohromady, sna il se uti it vlastní
svìdomí. Mopslík v tom pøece jede u nejmíò dva roky.
"Pøijde ve tøi na námìstí Jiøího z Podìbrad. K fontánì. Sám.
Nikdo tì nesmí sledovat, nebo z toho sejde, rozumí ? Poèká ,
dokud nepøijdu. A jestli na mì uchystá nìjakou levárnu, mù e
se s perníkem rozlouèít. To je doufám jasný. Bud' si jistej,
e si napøed celý námìstí dobøe prohlídnu."
A pryè. Co nejrychleji.
U jsou tu! Bouchání na dveøe.
Tak e to celé bylo zbyteèné? Mopslík na mì pøece jen u il
boudu? Nesmysl. Vìdí o mnì i bez nìho. Michal horeènì
dosu oval várku perníku.
S ka dým úderem na dveøe se jeho sen o pomstì víc a víc
hroutil.
Nevím je tì ani, s èím perník smísit, aby úèinkoval, jak chci.
V ivotì jsem nic nedokázal dotáhnout do konce.
Najednou mìl chuf vyhodit v echno z okna. A skoèit za tím.
To by ale chtìli i oni. Tùdle.
Popadl støíkaèku, rozpustil poøádnou dávku, lehl se do svalu
na stehnì. Mám je tì spoustu èasu. Ne jim dojde, e ke mnì
mù ou vlézt pøes balkón. Lehl si na postel a zadíval se do
stropu.
Já debil. Kdybych si byl vèas na el tu látku, kterou
265
potøebuju, dneska ráno sehnal suroviny a dopoledne ji vyrobil,
mohl jsem ted' klidnì otevøít a nabídnout tìm za dveømi
lehnutí. Na devadesát devìt procent by neodolali. Mùj perník
je pøece poøád je tì proslavený.
"Michale! Tak co je s tebou? Otevøi! - Vím, e jsi doma."
Prokristapána, máma!
Vymr til se z postele, a ho znovu zabolela noha, do které si
pøed chvílí píchl. Popadl láhev s bílými krystalky, støíkaèku,
dìlièku, kádinku, sna il se co nejrychleji v echno zastrkat do
kýblu pod umyvadlo.
A vyvìtrat! "Tak sly í
Je tì na mì tím rozruchem upozorní.
Koneènì se dobelhal ke dveøím. Toèila se mu hlava, j ak prudce
vstal. Èertví j ak dlouho nic nej edl.
Kolik dní j sem venku? Tøi? Pìt? Ètrnáèt?
Je tì dva týdny a musím sehnat zamìstnání. Jinak mì mù ou
kdykoliv zase dostat na pøí ivu! A neplnìní podmínek
ochranného dohledu k tomu.
Copak si myslí , e tì nedostanou na to, co udìlá s bývalou
partou? Hledat si zamìstnání by pøece byla u jen ztráta èasu.
Spí padl na kliku, ne ji stiskl.
Máma nevìøícnì couvla o krok zpìt. Pøesnì jako minule.
Neèekalas takovou trosku, napadlo zas Michala. "Ty vypadá ,"
øekla koneènì.
Sklopil oèi. Stará rodinná písnièka. Ona to dotáhla z písaøky
na éfku odboru. A on? - Náhodou z fetáka tøetí tøídy, který
musí platit tìlem, na pièkového vaøièe.
Mìl j sem vlastnì dát pùl varu klukùm, uvìdomil si. Kdy,
sakra?
Máma koneènì vstoupila do pøedsínì. Najednou slzy v oèích.
"Ty ti dali zabrat. To je hrùza!" objala Michala, jako by ho
chtìla ochránit pøed v ím, co se stalo v posledních letech.
266
Myslí si, e jsem takhle zhubnul v krimináie, napadlo Michala.
By~,by se rozesmál. Svatá bo í prostoto. Po tolika letec
kariéry fetácké matky.
Pøitiskl se k ní. Bezpeèí máminy náruèe. Do kolika let
fungovalo? Máma chudák si nejspí myslela, e bude fungovat
vìènì. A mì to tak polekalo, e jsem nechtìl nic jinýho ne se
z té její náruèe co nejdøív vykroutit. Být dospìlý. Poradit si
se ivotem. To jsem si tedy poradil.
"P inesla jsem jídlo," øekla. Sna ila se nevzlykat. Jíïlo bylo
to poslední, na co mìl my lenky. Pozoroval, jak se úpornì
sna í nedat najevo, e se jeho brlohu títí.
"Uklidím tí tady."
A najde za molitany pikslu perníku.
"Není tøeba." Roztáhl ruce, jako by jí mohl zabránit v
pøístupu do pokoje. Jako by jí vùbec kdy v ivotì mohl v nìèem
zabránit.
"Musím bejt samostatnej," pøidal pro její nechápavý výraz.
"Tak ti to aspoò ohøeju. Nádobí má ?"
Chemické sklo, kdybys chtìla. Beze slova ukázal na alostnou
kopièku nìkolik mìsícù nemytého nádobí v umyvadle..Je tì od
Evy?
"Hm." Na víc se nezmohla. "Pøinesla jsem to v e usu. Rajskou.
Nevezme si ji rad i z nìj?"
Rajská. Oblíbená pochoutka z dìtství. Pøál jsem si ji ka dé
narozeníny, a se mi smálí. Ted' nemohl jídlo ani vidìt.
"Proè jsi nenapsal, e tì pustí? Pøijela bych pro tebe."
Právì proto, odpovìdìl Michal v duchu.
"Nebo jsi ztratil na i novou adresu? Myslela jsem, e se
pøijde podívat aspoò na byt. U tì na e rodina nezajímá?
Pomù eme ti. Opakuju to snad postý. Copak ti ani tohle koneènì
nestaèilo? - Podívej se, jak ije !"
Jak bys mi mohla pomoct? Dokonce se ani neodva uje zeptat,
jestli bych u vás nechtìl bydlet. Sama ví ,
267
iÍí ~
e to nejde. Ani ty u nechce ! Koneènì jste odhalil co jsem
zaè.
"Jsi tu pìt dní, a ani ses neozval." Tak e pìt dní bez jídla.
Vysoukala si rukávy blùzy, aby mohla, zatímco bud ohøívat raj
skou, umýt to hrozné nádobí.
"U sis na el práci?" "Hledám j i," zalhal Michal. Kde?"
" "Na národním výboru. Kde jinde?"
Smíølivì se usmála. "Nìco ti najdu. Co øíká ?" Jako minule?
Nìco, abys mì mìla pod dozorem? Jen e j ak bych mohl v tomhle
stavu do práce?
Sedl si. Cítil, j ak se mu nebezpeènì toèí hlava. Musím se
pokusit vpravit do sebe to jídlo.
Tohle je asi na perníku nej ílenìj í. Tìlo si pøi nìx nikdy
neøekne, co potøebuje.
Najednou mu svírala ramena. "Vìøí mi, e ti chi pomoct?"
Pøikývl. "Tak aspoò odpovìz . . ."
"Dobøe," øekl. Vlastnì ani poøádnì nevìdìl, na c~ Tu il jen,
e chtìla sly et právì tohle. Vrátila se k bi blající rajské.
Najednou jí vidìl, jak stojí nad spora kem, ve kterém Eva . .
. Pomoct. Ale j ak pomoct? Kolikrát øekla, e za v echno mù e
Eva. e mì vìèn stahuje zpátky. Kolikrát chtìla, abych ji
opustil? A c kdy mi u "pomohla"? Ona, a ne kluci z party!
Eva by jí pøece otevøela. Jestli v tom jela jako já tec
nemohla mít vùbec ádnou sílu. Mo ná dokonc omdlela. - Byla by
to pøece hraèka! Otevøít troubv pustit kohoutky. Zbavit svého
synáèka toho, kdo h vìènì svádí. Pomoct mi!
"Tys ji zabila, mami!" rozkøikl se najednou Micha Zùstala
sklonìná nad sporákem. Nad tím sporáken Koho?"
Má nervy, uvìdomil si. Nervy, bez kterých by nikd nic takového
nedokázala!
"Nedìlej, e neví . Evu! Zabilas ji, abych se k váx vrátil!
Jak se mi vùbec mù e podívat do oèí!"
268
"Co ti zas pøelítlo pøes nos, Michale?" napøímila se koneènì.
"Jdi pryè! Rozumí ? Pryè! Nechci tì vidìt! Nikdy!" "Zbláznil
ses? Co je s Evou?" Opírala se o sporák. Proklatý svinský
sporák!
Skoèil k nìmu, prudce otevøel troubu, a ji dvíøka pra tila
pøes nohy.
Neví ?" "
Nezmohla se ani na hlásku. Michal také na nic neèekal. "Jdi
pryè. Pryè!" Vrhl se na ni z posledních sil. Zaèal ji strkat
pøed sebou ke dveøím bytu.
"Michale, vzpamatuj se! Michale . . ."
Opíral se o ni v í silou. "U tì nechci vidìt. Nikdy!" Otevøel
dveøe na chodbu, a kdy se kolem nìj pokusila protáhnout
zpátky do místnosti, chytil ji za pa i a smýkl s ní ven z
bytu. Pøibouchl dveøe. Sesul se podél nich na podlahu a
rozbreèel se.
Najednou byla noc. V ude tma. Z pokoje cítil rajskou. Zvedl se
mu aIudek.
lehnout si, abych neusnul. Jsem u tak na huntì, e usínám i
pod perníkem. Nebo spí omdlívám. Koneènì si uvìdomil, co se
stalo.
Byla tak klidná, kdy jsem na ni køièel. Copak by tohle
dokázala? Máma? Ta doká e stát se z písaøky vedoucí odboru.
Ale nìco takového? - Tohle pøece nemù e být pravda! Paranoia.
Výmysly chorého mozku. To pøece znám. Psychóza jak prase. Má
ji snad ka dej po pùl roce s poøádnými dávkami perníku.
Kolikrát jsem to sám vidìl. A jak dlouho jedu v perníku já?
Myslel jsem, e budu výjimka?
Není to pravda. Vzpamatuj se, opakoval eptem. Halucinace!
Vzpamatuj se!
NENÍ TO PRAVDA, zaèal psát na zed', aby mìl ten nápis na oèích
pøi pøí tím záchvatu.
Máma by to pøece nemohla udìlat. Tohle chce tvrd í nátury.
Jasnì. Kluky z party. A je tì vykouøený. Tìm by se hodilo,
abych si myslel, e to byla máma.
269
Aby mì mohli bez problémù oddìlat. Nepøipravenýho j
Bezbrannýho jak beránka.
Jen e jestli s tím máma nemá nic spoleènýho, nej !' spí ve
strachu o mì zavolala okam itì na psychiatrii ! aby pro mì
pøijeli. To by si pøece dovedla zaøídit
V nejhor ím staèí oznámit na záchrance, e jsem sE , pokusil o
sebevra du. Mo ná volala rovnou i na poli , i cajty? Ted' u
pøece pochopila, e se mnou po dobréxr
nic nepoøídí. Nebo je tì ne? Na psychiatrii zavolala ur èitì!
A mo ná na záchranku. Ta u se spojí s policajt5 automaticky.
Pøestalo tady být bezpeèno!
Zaposlouchal se do zvukù z chodby. Nìkdo stoupá pc i ~
schodech! Doplí il se ke dveøím, pøitiskl na nì ucho Kroky!
!' Po zádech mu stékal pot. Vrazi? Sanitáci? Policajti? Ted'
kdosi pøe el pøímo kolem dveøí! Srdce mu bu ilo v krku.
Vydal se nahoru. Urèitì? A co kdy mì obklièují' Vrhl se
zpátky do místnosti. Vytáhl zpod molitam láhev s perníkem,
kuchyòský nù zastrèil do boty, dý ku sevøel levaèkou.
Pravaèkou prudce pøitáhl dveøe m balkón. Bodl do tmy pøed
sebou. Nikdo tam nebyl Pøeskoèil zábradlí, dopadl na podlá ky
le ení.
Vlastnì jsem ani nevìdìl, jestli je sem znovu dali Tak tedy
dali. Pøebìhl le ení k ebøíku, zaèal se spou tìt dolù. V
levaèce dýku, láhev se svým pokladem v ná prsní kapse.
Pravaèkou se pøidr ovat. Skanèit po ton v em pádem z druhého
patra by pøece jen bylo trochi trapné, usmál se.
Ulice byla pustá. Spustil se z le ení na støechu osob ního
auta, stojícího tu jako na objednávku, a odtud risk nul skok
na dla bu s láhví pervitinu v náruèí. Nohy u: ho zase bolely
jako èert. Jde to rychle, napadlo ho. Vy
' dal se obezøetnì støedem ulice ke Smíchovu. Na tìstí bylo
je tì otevøeno.
Samozøejmì tam sedìli. Vìèná nadìje, e jim nìkdc
270
^
ze star ích, kdo to umí a potøebuje peníze na suroviny, pøijde
prodat dávku.
Mopslík vyskoèil od stolu jak èertík na pru inì z krabièky.
"Michale, to byl podraz. Èekal jsem tam pìt hodin!" "Pìt hodin
není pro narkomana ádná míra," usmál se Michal. "To u bys
moh vìdìt. Mìl jsi mít trochu víc trpìlivosti."
"A co jsem mìl øíct klukùm, který pøi li o svý peníze?"
"Nesu to: ` Povytáhl z náprsní kapsy láhev plnou krystalkù
perníku. Vidìl, jak se Mopslíkovi roz iøují oèi. "Ale nìco
bych potøeboval." Schoval láhev zpátky do kapsy. Dìlala mu na
bundì poøádnou bouli. Mopslík u slinil jak Pavlovùv pes.
"Byt, ve kterým bych moh vaøit. U mì pøestalo být bezpeèno."
Mopslík polkl. "Pronájem je sto dávek perníku mìsíènì," øekl.
Michal pøikývl. Ty svinì, pomyslel si. Ví , e nemù u nic
jinýho dìlat. Aspoò tenhle mìsíc. Ne skoncuju s klukama z
party. Pak se uvidí.
"Zeptám se," vyrazil ze sebe Mopslík. U by zas kolem Michala
poskakoval.
"Poèkej," sevøel mu Michal rameno. "Budou mít tvoji kámo i
dost prachù na suroviny?"
"Spolehni se, Michale."
Kdyby mìl ocásek, tak s ním ted' je tì vrtí. Myslí, e na tom
trhne majlant? Jen e mnì staèí pár dní. Jen co doká u vyrobit
poøádnou dávku pro Eviny kamarádíèky. A ne najdu tu pravou
látku k perníku jako dezert. Musím to bohu el skonèit, ne
rozjede prodej ve velkým, Mopslíku. Jen tak máme anci, e
nic nepraskne. Pak se hezky vrátím do Evina bytu.
Je tì e mì donutila, abych se do nìj trvale pøihlásil,
napadlo ho. Doktory a policajty, který na mì po tve máma, u
nìj ak vydr ím. I kdybych si mìl pár mìsícù pobejt na
psychiatrii. Nebo pár let v kriminále? - Jestli vùbec ten
poslední mejdan s partou pøe iju.
A jestli zabiju kluky, který vùbec za nic nemù ou?
271
Proè vìøit zrovna mámì? Udìlala by pro mì pøece koliv.
Jestli, jestli, jestli. - Jestli to jídlo, co mi pøine: nebylo
otrávený, aby koneènì mìla ode mì pokoj "Mù ern jít," vrátil
se Mopslík z porady s kamará "Je tì nìco." Michal vytáhl z
kapsy kalhot klíè
Evina bytu. "Po le nìjakýho kluka pro vìci. - V e~ no sklo,
co je naskládaný v kýblu pod umyvadlem, pl farmakologický
skripta."
Mopslík znovu pøikývl.
Jak nám to spolu krásnì jde, napadlo Michala. "T~ se zdejchnu.
Budu tì sledovat. Pøi jakýkoliv leW nì . . "
Michal povytáhl z kapsy dýku.
Jen na okam ik se Mopslíkovi pøi pohledu na ni z ily oèi. Pak
zase pøikývl. Vzpomnìl sí na láhev s pe níkem?
Riskuje cokoliv. Osud èlovìka, který potøebuje dr~ gu a nemá
hlavu na to, aby si ji vyrobil. Michal se odli pil od své
obìti a vykroèil ke dveøím z lokálu.
Toho nadhledu a pohrdání. Starý zku ený feták pøE zíravý k
zajíèkùm. A kdybych tenkrát tu il, e mi zb5 vá jen pár hodin?
e mì je tì tu noc ne kodní zajíèc pøedávkujou a vy oupnou
mezi popelnice jak staroi nepotøebnou vete ? A rnoje pomsta?
Copak jsem nì kdy nìco dokázal dotáhnout do konce? Jestli se
ted' nì komu pomstít, tak nejen klukùm z party. Taky Mopslí
kovi a jeho podaøeným kamarádíèkùm, který si veselE u ívají z
mojí zásoby perníku. Bla ený, jak geniálnì tc vyrnysleli. Jak
mì dostali.
Vrásky slo ené do úsmìvu.
"Tak, vá ený pane, tentokrát jste z toho je tì vyvázl. Pro nás
je léèení u konce. Pro vás na zaèátku. Nezdá se vám? To, co
jste si provedl s nohou, jsme napravili. Ale spoléhat, e vás
z toho v dycky nìkdo dostane, je hazard. Ono by to jednou
nemuselo vyjít."
Pøikývl.
272
i
"A na tu nohu pozor. Snad vám nemusím pøipomínat, e nesmíte
riskovat jediný vpich do svého cévního systému. Prodìlal jste
hluboký zánìt il. Vá organismus ted' musí být v absolutním
klidu, aby se pokud mo no zahojilo, co se zahojit dá.
Uvìdomujete si vùbec, e pøi ka dé nitro ilní aplikaci drogy
je vá ivot bezprostøednì ohro en náhlou zástavou dýchacího
centra? A to nemluvím o tom, e si mù ete píchnout do íly
vzduch, co by zase znamenalo okam itou smrt na srdeèní nebo
plicní embolii. Nebo se vám pøi nadmìrné dávce mù e zastavit
srdce. Nebo si nesterilní injekcí mù ete zpùsobit zánìt
srdeèní nitroblány nebo kostní døenì, nebo loutenku, nebo
AIDS . . ."
Dál u neposlouchal. Cítil jen únavu. ,;Dìkuju," øekl bez
souvislosti.
"Tak zlomte vaz," rozlouèila se s ním doktorka. Le el se
zavøenýma oèima bez jediné dal í my lenky. Èekal, a pro nìho
pøijde sanitáø, aby mu pomohl do sanitky. Na pokoji zaèínalo
být horko. I za sevøenými víèky cítil na oblièeji sluneèní
paprsky.
Gól!" ozvalo se zvenku.
A rachot aut v serpentinì Strahova.
Ø,ítí se do centra a z centra. A j á? Kam se øítím j á?
A znova. Léèebna. Nenápadné pohledy toxikomanù. Sledování?
Chtìjí mì snad vyøídit pøímo v léèebnì? A proè to vlastnì
neudìlali na záchrance? Staèilo pøimíchat nìco do èaje. Nebo
mi odpojit infúzi, kdy jsem byl v horeèkách. Jak to, e mì
tohle v nemocnici nenapadlo? Jak by se tam ale dostali?
Zatracený stihomam. Tam na mì pøece nemohli. A tady!
Denní program od minuty k minutì k okam iku, kdy si budu
koneènì moct lehnout do postele a schovat i hlavu pod peøinu.
Konec.
A zítra zas.
Stud pøed doktorem, který mì minule propou tìl. Nemám na to.
Prostì na to nemám!
"Paranoidní psychóza, pane Otavo. Jste na tom zas hùø ne
minule."
273
? ; Dennodenní pøesvìdèování. "Nikdo vás nechce z~ bít. Nic se
nedìje. To, co údajnì vidíte, jsou halucin: ce."
; Copak vím, co je pravda a le ? Co kdy se s nimi spc jil i
doktor?
. Nesmysl. Nikdo mì u pøece nemusí likvídovat. Zlils i
vidoval jsem se sám!
Chodba, po které chodí bez cíle tøicet chlapù, kteø neumìjí
nìkolik minut, kdy mají volno, strávit jinak i Prsty manì
krtají o zed', kolem které se plou í. Obèa; i
i potlaèované vzlyky. Stejný obrázek jako minule.
i Jen Michal se plí í opatrnì kolem zdí, tak aby nemì: nikoho
v zádech. Cítí pøítom srdce a v krku. "Toxikoman stejnì jako
alkoholik postupnì ztrácí
zájem o druhé lidi. Pøestává o nì peèovat," vzpomene si.
Èertví kdo mi to kdysi øíkal.
"Ztrácí zájem o v echno, co nesouvisí s drogou." ii
;! To jsem asi je tì dakázal mluvit o docela obyèeji ných
vìcech. Dokonce s nadìjí, e by se nìkdy v ivotì mohly týkat
i mne. Mohly. Kdybych se nikdy nepotkal s drogou. Naivní víra,
e je tì mù u být normální èlovìk. e by se v echno mohlo
vrátit zpátky. Síla vztahu. Vztah, který trvá v èase. A za
hrob, Evo. Jsi. ije . ijeme ve dvou. Mo ná jsi byla ta
pravá. Kdyby sis neza
! èala s drogami. Být blízko. Blízko . . . Být tastný,
nemuset se bát, vìøit, e to bude pokraèovat . . . "Richard se
vrátí. Richard!" jde najednou chodbou I: I
od úst k ústùm.
Propu tìn z neklidového oddìlérií~. kam byl pøevezen, kdy ho
zatkli pøi jakémsi zátahu.
Stará parta se schází? Aspoò ti iví. Na enském oddìlení je
Dá a. Prý pøivezla na pohotovost své dítì, e má jedno oko o
tøi centimetry vý ne druhé. A nedala si to vymluvit, dokud
koneènì nepoznali, e huèí v drogách. Nakonec pøiznala
dokonce, e dávala perník dítìti, aby neøvalo. Kapièku dennì.
Mìlo dokonalý trénink u z doby, kdy byla tìhotná. Podle ní
bez toho nemohlo být. První dny po porodu proøvalo v abstáku.
274
U to zdaleka není ten Richard jako pøed rokem a pùl. Plovoucí
oèi, zpomalené pohyby, tøes rukou. Výsledek pou ití
neuroleptik pro zklidnìní agresívních pacientù. Sedne si v
rohu jídelny, nejrad i by se otoèil zády ke stolu, aby nemusel
nikoho ani vidìt. Nato s ním mluvit. A hned po veèerním
programu beze slova ulehnout, pøiklopit se dekou.
Ale j á s tebou chci mluvit, vzteká se v duchu Michal. Stáhne
z Richarda deku. Zatøese s ním, aby koneènì pøestal
pøedstírat, e spí.
"Tohle je konec?" vybafne na nìho. Nevidoucí oèi.
Nìkolik vteøin, kdy není vùbec jasné, jestli Richard chápe,
kdo se ho ptá a na co.
Koneènì pøikývnutí.
Stejnì nemilosrdné jako tehdy, kdy se ho Zdenìk ptal, jestli
umírá.
Sevøít ten krk. Plivnout mu do oblièeje. Na místì ho u krtit.
"Tohle teda mìla bejt ta bájeèná, dobrodru ná cesta ivotem,
plná euforií, o který jsi básnil? To má bejt v echno?"
Richard se usmál.
"Co z toho, rozumí ? Co z toho!" tøásl Richardem, a se
rozvrzaná postel, na které le el, zaèala kymácet. "Na co to
v echno bylo!" Cítil, jak mu po tìle naskoèila husí kù e.
Sevøít jeho krk. Vìdìl, e je nepøíèetný. Ani nemusel
vzpomínat na v echnu tu bolest, na mrtvé a zmrzaèené, na
dennodenní utrpení, na Evu . . .
Richard se pokusil polknout.
"Poèkej," zasípal. Uvolnil se ze sevøení Michalových rukou.
"Nìkteré vìci u j sou j asné," pøidal k tomu a pokusil se o
úsmìv.
"Jaký vìci!" vykøikl Michal zuøivì.
"Tøeba kdyby sis ted' pøeèet nìco z psychiatrický literatury,
vìci týkající se chorob lidský du e . . ." Richard se pokou el
posadit. "Nebo farmakologie, nebo medicíny obecnì, tak prostì,
ani potøebuje dal í studium, dal í specializaci, pozná
pøijatelné a nepøijatelné hypotézy . . ."
275
 Michal zíral na Richarda a horeènì pøemý lel, jesl to
opravdu sly el, nebo jde jPn o dal í z øady halucin cí.
Jestli tady vùbec stojí. Jestli skuteènì chtìl Richa da
zabít. ' "A to je v echno?" vydechl koneènì. "To je snad
málo?" usmál se Richard. U zase získ~ svou starou
duchapøítomnost. Idiote!" rozkøikl se Michal. Znovu se na
Richard " vrhl. Ale to u ho zezadu uchopili sanitáøi.
276
Dne 9. 12. 1984, tøi mìsíce po svém propu tìní z psychiatrické
léèebny, byl Michal Otava nalezen vlastní matkou Marií
Otavovou, která mu pøinesla jídlo, ve stavu hlubokého
bezvìdomí. Le el v jediné místnosti svého bytu na podlaze pod
oknem. V prázdných plechovkách na stole a na zemi bylo
nalezeno celkem 122 nedopalkù cigaret start, clea, dru ba,
safari, partagas, sparta. I z dal ích stop, otiskù prstù a bot
bylo mo né usuzovat, e zde pøedchozí veèer pobýval vìt í
poèet blí e nezji tìných osob, které v okam iku, kdy Michal
Otava upadL do bezvìdomí, opustily byt, ani se obrátily na
lékaøskou pomoc. Podle chemické aparatury sestavené v rohu
místnosti a podle pou itých katalyzátorù dospìL znalec oboru
to~ikologie k závìru, e se v bytì v prùbìhu noci pøipravovala
droga zvaná peruitin. Michal Otava byl okam itì pøevezen vozem
rychlé lékaøské pomoci na resuscitaèní oddìlení záchranné
slu by, kde se po tøídenní terapii, bìhem ní byl neustále
pøipojen na dýchací pøístroj, probral z bezvìdomí. Nebylo u
v ak mo né obnovit v echny funkce mozku tì ce po kozeného
nedostatkem kyslíku v prùbìhu bezvìdomí. Michal Otava byl
proto pøevezen do psychiatrické léèebny pavilónu pro pacienty
s trvalým po kozením mozku. Jen èásteènì chápe nìkteré
souvislosti. Musí být krmen, pøi krmení vypou tí tekutinu ústy
ven, pøevlékán, myt, ukládán na lù ko, neøekne si, kdy
potøebuje na stolici, pomoèuje se. Je natolik emocionálnì
labilní, e na ka dý sebenepatrnìj í po adavek okolí reaguje
pláèem, kvílením, neklidem,
277
Icter~ støída.jí dLouhé záchvaty neteènosti. Jeho souèas ný
zdravotní stav nemá pøíznivou prognózu. Nc~dìjE e se jeho
potí e dále upraví, je témìø nulová.
278
S platností od 1. 1. 1985 byl na seznam omamných látek, na
které se vztahuje zákaz výroby a pøechovávání, pøipsán
pervitin. Výroba, dr ení a íøení pervitinu jsou tedy od
tohoto data postihovány stejnì jako výroba, dr ení a íøení
jiných drog.
279